OTEVRENYCASOPISOBCANU BUSTEHRADU 2 0 1 2 cislo 0

OTEVRENYCASOPISOBCANU BUSTEHRADU 2 0 1 2 cislo 0

2 0 1 2 c i s l o 01
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
SLOVO REDAKCE KTERAK PEČOVAT O SVOU DUŠI - NOVÝ OBJEKT ŠKOLY - KRAJSKÉ VOLBY PROHIBICE - VERNISÁŽ PO JAPONSKU - O PÁDU MOCNÝCH TOMÁŠ DURDÍK A HRAD BUŠTĚHRAD FENOMÉN ZVANÝ VÝMLUVA
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
1
SLOVO REDAKCE
Jsme rádi, milí čtenáři, za pozitivní
reakce na první číslo našeho časopisu. Je to zcela jiné, než když jsme dříve
připravovali Buštěhradský zpravodaj.
Odpadla práce s neustálým upomínáním města a některých organizací
o příspěvky. Odpadlo schvalování
obsahu časopisu „z vyšších míst“.
Odpadl frustrující pocit z toho, že
snaha o vzájemný dialog s vedením
města není oboustranná.
Zadostiučinění, že můžeme otisknout cokoliv, co bude pro občany
Buštěhradu zajímavé a nikdo nám
do toho nemůže mluvit, nám vlévá
do žil nový elán, se kterým časopis
připravujeme. Je to vlastně i velká
zodpovědnost a dobrodružství, vytvářet vlastními silami obsah časopisu. Jsme vděční i za kritické připomínky, které nás budou motivovat
ke kvalitnější práci. Pokud obsah
našich článků a zpráv vyplní mezeru
v oficiálním tisku města, a jiné články zase pobaví a rozšíří obzor našich
příznivců, bude to pro nás pobídkou
a povzbuzením do další činnosti.
Naše aktivita je ovšem zcela závislá
na příspěvcích sponzorů, takže oceníme jakýkoliv dar, který odešlete na
podporu naší činnosti, tedy na vydávání Buštěhradských listů. Nebráníme se ani reklamě a inzerci. Číslo našeho bankovního účtu je následující:
2200312227 / 2010
Pokud budete potřebovat potvrzení o předání daru, naše neziskové občanské sdružení Buštěhradské
fórum vám je vystaví. Můžete nás
kontaktovat na e-mailové adrese:
[email protected].
Děkujeme vám za vaši přízeň a podpodporu.
(redakční rada Buštěhradských listů)
Na straně 15 Buštěhradských listů nultého čísla se uvádí následující
text: „... jako zázrakem se na městském webu objevila elektronická podoba nejnovějšího čísla zpravodaje,
ačkoliv sběratelé a čtenáři volají již
dlouho neúspěšně po přechozích
číslech z letošního roku, tak lze očekávat obvinění, že za zdržení nese
odpovědnost bývalá redakce...“. Paní
Heráňová nás upozornila na zavádějící znění tohoto vyjádření dané
situace. Na webové stránky města se
vyvěšují jednotlivá čísla Buštěhradského zpravodaje po jejich zaslání
webmasterovi (paní Heráňové), až
po jejím přijetí z emailu MěÚ. U bývalých čísel starého vydání BZ byla
praxe taková, že podoby BZ určené na vyvěšení poskytoval výkonný
redaktor, který s webmasterem tuto
záležitost komunikoval. U čísel č. 1
a č. 2 vznikly komplikace z důvodu
velké kapacity souboru a připomínky ke grafice znaku města (v případě
č. 2). Tyto překážky se nedořešily, nikdo je dále neinicioval a zmiňovaná
připomínka celé záležitosti v nultém čísle Buštěhradských listů vedla
k tomu, že se kapacita nakonec upravila a k vyvěšení došlo. Za nepřesnost se redakční rada omlouvá.
(redakční rada Buštěhradských listů)
ˇ
ˇ
FEJETONY A PRÍBEHY
Kterak pečovat
o svou duši
Když jsem jednoho večera seděla ve vinotéce a
četla Buštěhradský
Zpravodaj, zapůsobil na mě jako blesk
z čistého nebe článek o tom, kterak
nám poškozuje zdraví sedmero negativních pocitů (závist, nenávist,
křivda, zloba, lítost, strach, trápení
se pro jiné). Když tyto pocity vpustíme do svého nitra, nemůžeme se pak
divit následkům v podobě nemocí.
Po zamyšlení se nad článkem jsem
velmi znejistěla. Kterým pocitem
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
jsem si asi způsobila rýmu a kašel
posledního týdne? Jaká paseka v duši
vyústila v objevení se nevzhledných
pupínků na mojí bradě? Měla bych
jistě lépe pečovat o svoji duši! Při
první sklence Rulandského šedého
jsem se tedy rozhodla velmi přísně
se hlídat, a napříště žádné negativní
emoce do svého nitra nevpustit. Naopak, dokážu se změnit tak, že pozitivní energie ze mě bude jen čišet
a prozařovat život všem okolo. Již
toto rozhodnutí ve mně vyvolalo tušení pozitivní změny v mém životě.
Tušení se změnilo v blažené očekávání po druhé sklence. Po třetí sklence
jsem již byla naplněna všeobjímající
láskou ke všemu živému na planetě
a představovala si, jak budu milovat
i své nepřátele. V tomto vznešeném
rozpoložení jsem také ulehla v jednu
v noci na lože, zatímco hvězdy nad
hlavou kroužily jako nebeský kolotoč a sladce zpívaly.
První emocí, kterou jsem si uvědomila při probuzení, byl pocit nenávisti směřovaný na zvonící budík.
Následovaly pocity lítosti a křivdy
při představě, že musím vstávat do
práce, i když mě tolik bolí hlava.
Zprvu pomalé tempo vstávání následně zrychlil strach, že mi ujede
autobus. O něco později, zatímco
jsem visela v přecpaném autobuse za
dva prsty jedné ruky, se ve mně mísil
pocit zloby vůči poblíž sedícímu staříkovi, který se zřejmě nejméně čtrnáct dní zapomněl umýt, s pocitem
lítosti nad paní, která visela přímo
nad ním, a očividně se jí dělalo špatST R A N A
2
ně. Při pohledu z okénka se k tomu
přidala ještě závist vůči řidičům,
kteří si sedí v pohodlí svého vozu
a do města se dopravují individuálně. V dopravní zácpě na Evropské se
opět dostavil strach, že přijdu pozdě
do práce, a vztek na očividně lhostejného řidiče. V metru jsem si s úlekem konečně vzpomněla na své včerejší předsevzetí. Zastyděla jsem se
a v duchu si slíbila, že odteď už si na
to dám opravdu pozor. Během cesty metrem jsem tedy posilovala svůj
organismus radostným úsměvem
věnovaným ostatním zamračeným
spolucestujícím. Při výstupu jsem
pomohla s kabelou milé stařence
a ve vestibulu metra zakoupila žertovná tykadla a přispěla tak na konto
„Světluška“. Pozitivní rozpoložení se
mi podařilo udržet až do kanceláře,
avšak vystřídaly je vztek a pocit křivdy po zjištění, že neoblíbená kolegyně sedí u mého počítače a pije kávu
z mého hrnečku. S vypětím sil se mi
podařilo tuto emoci zkrotit tím, že
jsem kolegyni pochválila účes, a vyptala se, jak se mají děti. Když jsem
si již bláhově myslela, že mám vyhráno, přišla mi druhá kolegyně sdělit,
jak vypadal kontrolní den na zámku
v Buštěhradě. Když jsem si vyslechla,
jak úřad bude šetřit peníze tím, že se
nebudou dělat na stropech fabiony,
jak nový památkář nařizuje vymalovat všechny místnosti na bílo, přestože restaurátorský průzkum nabízí
mnoho krásných barevných odstínů
původních výmaleb, a že úřad, který se měl stěhovat v lednu 2012, se
prý bude stěhovat až v dubnu 2013,
zaplavila mě taková smršť pocitů, že
jsem se již ani nepokoušela je všechny identifikovat. Posléze převážila
lítost nad tím, že letitá práce nemůže být v klidu dotažena do konce,
a vztek na všechny těžko uvěřitelné
komplikace, které přišly a zřejmě ještě přijdou.
Tyto pocity mi pak vydržely po celou pracovní dobu, nezmenšeny ani
uspokojením z dobrého oběda, jen
trochu se mi ulevilo po konzumaci kafe a čokolády. Při cestě z práce
jsem se pokusila vylepšit skóre podarováním beznohého žebráka, převe-
dením slepého mládence přes silnici
(byť protestoval, že nikam nechce)
a přátelským rozhovorem s paní provádějící výzkum veřejného mínění,
ale efekt byl minimální. Cestou autobusem z práce jsem se ještě zoufale
na poslední chvíli pokoušela zvrátit
nepříznivý vývoj sdílením dětské radosti (chlapeček, který radostně rozmatlával po sedadle banán) a pocity
vlastenectví (pohled na siluetu hory
Říp), ale čím dál víc mi bylo jasné, že
jsem zřejmě ztracený případ. Když
můj muž u večeře nadhodil, že se
tvářím nějak naštvaně, už jsem se
neudržela a s pláčem mu svěřila svůj
nezdařený pokus o ozdravění svojí
duše. Konstatoval, že je to pěkný nesmysl, chtít z života za každou cenu
vytěsňovat všechno negativní, protože všechno zlé je pro něco dobré,
a bez stínu by nebylo světla. Když
jsme pak ve vinotéce pili druhou
sklenku Tramínu, musela jsem mu
dát za pravdu, a v duši se mi usídlil
klid a mír.
(DJ)
ˇ NEVEŠLO
CO SE DO INFORMACÍ Z MEÚ
Otevření nové třídy mateřské školky
Konečně jsme se tedy dočka- třídy mateřské školky (MŠ). Oteli slavnostní chvíle otevření nové vřením školního roku 2012–2013,
dne 3. 9., se současně otevřela
možnost umístění pro 28 nových dětí v MŠ.
Červenou pásku symbolicky
přestřihli Honzík s Aničkou,
jako zástupci prvního ročníku dětí,
které budou využívat nové prostory
zadaptované v prostorách základní
školy. Ke slavnostní náladě přispěly
svým krátkým projevem paní ředitelka Sklenářová a paní starostka
Leflerová. Návštěvníci, v modrých
ochranných návlecích na boty, se
pak přesunuli do vlastních proUmývárny v nové třídě MŠ. Foto Jiří J.
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
3
stor školky, aby následně vyslechli
krátké pásmo, které si pro ně děti
připravily. V kruhu rozestavěné
děti, pod dohledem svých učitelek,
zazpívaly několik písniček, které
doprovázely i gesty. Jako první zazněla písnička „Na tom pražským
mostě“. Děti byly odměněny nejen
potleskem posluchačů, ale i malým
dárkem ze strany MěÚ.
Na odloučeném pracovišti, v Tyršově 77, povede novou třídu tým
učitelek paní Bělohlávkové Lucie a Herákové Diany. K Beruškám,
Žabičkám a Krtečkům tak přibude na
odloučeném pracovišti 28 Medvíďat.
Návštěvníci si prohlédli prostorný sál pro hry a výuku dětí, toalety
se sprchou, umývárnu, kuchyňský
kout a šatny. Vše bylo čisté, uklizené
a nové. K vybudování přispěla řada
firem, mezi jinými společnost Level,
zastoupená panem ředitelem Pasekou, Třinecké železárny, zastoupené
panem Ing. Kalvodou, dále firmy
Mao a Vodárny. Poděkování patřilo
i panu Vavruškovi, který za město
dohlížel na vybudování školky.
Nezaznělo jmenovité poděkování
všem dalším lidem, kteří se o otevření školky zasloužili. Především
panu zastupiteli Sejkorovi, který se
od samého počátku působení v zastupitelstvu aktivně zasazoval o co
nejbližší otevření nových prostor
pro školku již v roce 2010. Původně
v prostorách knihovny a poté, na popud pana Ing. Müllera, v současných
prostorách nové školky. Na prostory
MŠ v budově ZŠ Buštěhrad byl již
roku 2011 vypracován projekt a byla
vykonána administrativní příprava
k stavbě na základě spolupráce obou
zmiňovaných občanů. I Ing. Müllerovi tak patří dík za aktivní přístup při
řešení krize umístění našich ratolestí
do MŠ. Nesmíme zapomenout ani na
vykonanou práci technických služeb
města. Pod vedením pana Ráka se
mimo jiné opravil venkovní chodník
na dvoře a ještě po slavnostním zahájení se dokončila venkovní vrátka,
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
aby celkové práce mimo budovu byly
prakticky zakončeny.
Dalším očekávaným krokem je
nyní přesun MěÚ do prostor západního křídla zámku, aby se uvolnilo
místo na současné adrese MěÚ v ulici Hřebečská. Snad se to vedení MěÚ
podaří co nejdříve. Na novou třídu
Buštěhrad čekal necelé dva roky.
(JJ dne 3. 9. 2012)
Černý koberec
Buštěhrad se rozrůstá o nové lokality. Finální úpravu komunikace
dokončili po třech dnech pracovníci staveb v oblasti na západ od ulice
Okružní. Asfaltový koberec pokryl
cestu k budoucím domům v období
od 29. 8. do 1. 9., s páteční přestávkou vyplněnou vydatnými dešti, které Buštěhrad již dlouho potřeboval.
Jde o lokalitu, která byla inzerována s pozemky, kde měly být septiky
u domů. Komunikace je tedy hotova.
Na několik dotazů ze zasedání města na realizovanou kanalizaci v této
lokalitě odpovídal pan místostarosta
Oplt vždy vyhýbavě s tím, že otázka
kanalizace je zde velmi složitá a bude
se řešit zřejmě tlakovou kanalizací
a ne spádovou.
Chodník v ulici U Schodů
Nový chodník můžeme nalézt
v ulici U Schodů, která se nachází
u Nového rybníka a vede od rybníka směrem vzhůru. Tento chodník
byl vybudován technickými službami Buštěhrad a práce na něm trvala
asi tři týdny se stabilním obsazením minimálně dvou pracovníků.
Podklad budoucího chodníku byl
postupně odtěžen a vyvezen na haldu. Podkladový štěrk byl navážen
průběžně během stavby multikárou.
Za pomoci sil technických služeb
tak máme nový kvalitní dlážděný
chodník s pevnými obrubníky. Samozřejmě bychom si přáli více takových chodníků a opravených cest.
Pozitivní ale je, že si na tyto práce
nemusí město najímat draze cizí firmy a může využít kapacitu technických služeb.
(JJ dne 3. 9. 2012)
Nový objekt školy
V areálu ZŠ Buštěhrad vyrostl
nový objekt. Nedaleko nově otevřené třídy MŠ, po levé straně komunikace probíhající budovami školy,
najdeme dřevěnou smrkovou no(JJ dne 3. 9. 2012) vostavbu zářící novotou. Jde o za-
Nový odpočinkový altán školy. Foto Jiří J.
ST R A N A
4
hradní altánek určený pro děti. Žáci
se teď již nemusejí schovávat před
sluncem a deštěm během svého pobytu na venkovním vzduchu mezi
stromy, ale mohou nepříznivé podmínky trávit venku pod střechou
prostorného altánku.
Stavbu provedl kolektiv pracovníků firmy pana Jana Vlka z Kladna.
Aby se firma vešla do požadovaných
kalkulací, musela upustit od dokonalejšího opracování dřevěných desek protahovačkou a desky se hoblovaly. Práce trvala jeden a půl dne a
celkem na ní pracovalo pět pracovníků. Povrch pod altánkem upravily
místní technické služby jako štěrkové podloží obehnané obrubníky.
Dobrý nápad, který vzešel zřejmě
z družiny, se realizoval z prostředků SRPŠ. Nová stavba z přírodního
materiálu vhodně zapadá do prostředí školy.
ní branky na stranu brankáře může
dojít teprve až při úhlu více než 45°.
K rozhodnutí pořídit větší množství takovýchto branek pro fotbalisty kraje se vedení Středočeského
kraje rozhodlo po smutné události,
která se stala před několika lety v
Žilině, kde na jednoho žáka spadla
brána. Těchto bezpečnějších branek
bylo určeno asi 6 párů na okres.
Jejich cena je dvakrát 28 000 Kč.
Pan místostarosta poděkoval
za dar a v přátelském rozhovoru,
s upřímnou otevřeností, rozebíral
s panem Jiřím Janouškovcem a s panem Marcelem Hrabětem současné
problémy, které musí naši fotbalisté
řešit. Zejména stav šaten a zajištění
vody na zavlažování hřiště.
Buštěhradští fotbalisté ocenili dar
kraje a o jejich využití jistě nebude
nouze.
(JJ dne 29. 9. 2012)
(JJ dne 3. 9. 2012)
Předání nových branek
V pátek 21. 9. se uskutečnilo předání nových fotbalových branek,
které dostali naši fotbalisté od Středočeského kraje. Branky oficiálně
přijel předat náměstek hejtmanky
kraje, ing. Marcel Hrabě. Za město
je převzal pan Oplt a pan Heidenreich.
Branky byly využity okamžitě již při dvou současně hraných
zápasech. Mladší buštěhradská
přípravka zdolala Hostouň 8 : 5
a starší přípravka Zákolany 11 : 0.
V nové brance Buštěhradu mladší
přípravky jsme obdivovali výkon
mladého brankáře Jakuba Štíbra.
Oficiální předání branek se
z plánovaných 17.00 hod. posunulo organizačními nedopatřeními ze
strany MěÚ až po začátku zahájení
obou zápasů.
Branky jsou velmi lehké. Přesunout je mohou dva dospělí muži.
Jsou nastavitelné do několika směrů a jsou velmi stabilní. K překlope2 0 1 2 , Č Í S LO 1
Předání branek s mladší přípravkou. v poslední řadě zleva pan Heidenreich, pan Hrabě, pan
Oplt, pan JanouškovecFoto Jiří J. ml.
Stabilita zvratu zpět u nové branky. Foto Jiří J. ml.
ST R A N A
5
Příprava na volby do Středočeského kraje
řada důležitých věcí. Počet členů volební komise na každém z volebních
míst byl pět lidí plus jeden zapisovatel.
Z počtu členů komise se volí předseda,
který dozoruje a řídí celou přípravu,
průběh a závěr celých voleb ve svém
okrsku. Zapisovatele určila v našem
městě paní starostka. Vzhledem k již
modernímu zpracovávání zápisu voleb musí zapisovatel zvládnout zápis
do počítače. A zápis se po spočítání a
vyhodnocení hlasů na flesh disku přenese snadno do databáze na Magistrát
města Kladna, kde se elektronicky
shromažďují všechny výsledky z okrskových komisí.
Členové volební komise, podle předložených archů z výpisu ze stálého seznamu voličů, zaznamenají a zkontrolují přicházející voliče podle jména,
data narození a trvalého bydliště podle
platného dokladu. Tedy občanského
průkazu nebo cestovního pasu. Každému voliči se vydá orazítkovaná obálka,
do které volič vloží vybraný volební lístek strany, kterou preferuje. V krajských
volbách je možné na volebním lístku
(JJ dne 29. 9. 2012) označit čtyři preferované kandidáty
mimo pořadí v seznamu. Volič musí
zajít za plentu a vložit lístek do obálky
Krajské volby
a nezalepenou ji vložit do volební urny.
Platný je jeden volební lístek v obálce.
V našem městě proběhly jako již Pokud se označí více jak čtyři kanditradičně volby v hasičárně a škole ve dáti, bere se lístek platný v pořadí uvednech 12. a 13. října. Tentokrát do za- deném na seznamu lístku dané strany.
stupitelstva kraje. Prvního dne přišlo Neplatí lístek přetržený. Neplatí ani
odvolit v hasičárně 229 oprávněných hlas, který do obálky vloží více jak jevoličů. Následující den přišlo k urnám
v hasičárně 175 voličů. Celkem tedy na
tomto volebním místě 404 občanů. Ve
škole odevzdalo své hlasy 341 voličů.
Celkově mohlo v Buštěhradě vyjádřit
svůj názor 1270 v hasičárně a 1025 občanů ve škole.
Z uvedených údajů je zřejmé, že
účast na krajských volbách byla letos v
naší obci 32 %.
Jak vypadá zázemí a organizace voleb v okrskových komisích? Přestože
se zdá celá záležitost jednoduchá, musí
se přesně zabezpečit podle zákona celá
Dne 20. 9. proběhla informační
schůzka na radnici s cílem seznámit členy volebních komisí s činností, která je
čeká při volbách, zvolit předsedy, určit
zapisovatele komisí a upozornit na další organizační záležitosti spojené s volbami. Setkání vedla velice praktickým
způsobem paní Zemanová, která má
s organizačním zajištěním voleb již své
zkušenosti. Do komisí delegovala strana ODS dva členy, strana KSČM jednoho člena a strana ČSSD také dva členy.
Všichni přítomní pociťovali hladký
průběh jednání a příjemnou atmosféru. Na hasičárně byla předsedkyní volební komise zvolena Eliška Hrabinová,
zapisovatelka paní Mrázková. Ve škole
byla zvolena předsedkyní paní Heroldová a zapisovatelkou paní Kozlerová.
V Buštěhradě se očekává 2 295
oprávněných voličů. Základním předpokladem voleb je občanský průkaz
s aktuální dobou platnosti a trvalý pobyt v Buštěhradě. Kandidáti do kraje
byli nominování z 21 politických stran
a hnutí. Volební lístky musely být rozneseny do 9. 10. obyvatelům obce.
den volební lístek. Pokud omylem vložíte do obálky občanský průkaz, můžete jej dostat zpět, až po otevření urny
na konci voleb. Tedy v našem případě,
až po 14,00 hod. v sobotu.
Přes noc se musí zapečetit urna
i přenosná urna a místnost samotná.
S přenosnou urnou se pak obchází občané, kteří nemohou dojít do volební
místnosti sami a chtějí volit.
Vydané obálky občanům a označená
jména voličů se pečlivě evidují a musí
se shodovat. Po uzavření volební místnosti se platné lístky spočítají a roztřídí podle zvolených stran a preferencí.
Závěrečný zápis vytištěný z počítače
musí členové komise a zapisovatel podepsat. Komise se rozchází až po potvrzení předsedy, že odevzdání zápisu
na Kladně proběhlo v pořádku.
Jaká byla věková hranice našich voličů? Podle výsledků účasti na hasičárně jsou údaje přibližně následující:
18 až 30 let 10,1 %
31 až 50 let 27,2 %
51 až 60 let 16,3%
nad 61 let 46,5 %
Z odevzdaných hlasů pro jednotlivé strany se dostalo v hasičárně jen
šest stran nad deset hlasů. ČSSD (92),
ODS (90), KSČM (82), TOP 09 (29),
Česká pirátská (11), SPOZ-Češi (10).
Za dva roky nás čeká nejdůležitější
volba pro obec – volba do místního
zastupitelstva.
(JJ)
Volby v hasičárně. Foto J. Pergl.
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
6
Střední Čechy jsou rozkradené víc, než si myslíte
Pod tímto sloganem dostali buštěhradští občané do svých schránek
pozvánku na setkání s představiteli
TOP 09 a Starostové v našem městě.
V sobotu 15. 9. od 11.00 hod. se v restauraci Starý Vinohrad u „kulatého“
stolu setkalo sedm osob, aby prodiskutovaly otázky a pohled představitelů TOP 09 na problémy kraje před
krajskými volbami a záležitosti týkající se přímo Buštěhradu. Dva přítomní občané mimo TOP 09 se zajímali
hlavně o názor na rekonstrukci části
zámku patřící Středočeskému kraji.
V této souvislosti uvedla kandidátka
na hejtmanku, paní Helena Langšádlová, že pokud se opět neuvolní
dotační programy z EU, bude velmi
obtížné najít na dostavbu v současné
situaci peníze z rozpočtu kraje jako
takového. Na potřebě rekonstrukce zámku se shodli všichni přítomní
občané města. V této souvislosti se
Mgr. Langšádlová zmínila o situaci v Přerově nad Labem a zámku ve
Zruči nad Sázavou, jako o zdařilém
projektu s historickými budovami.
Na dotaz týkající se boje proti korupci
byla odpověď s úmyslem prosadit zveřejňování všech smluv nad 50 000 Kč
se všemi výdaji. Představitelé TOP 09
jsou proti dotacím s novým využitím
více peněz do pokladen menších měst
a obcí na základě zákona o rozpočtovém určení daní (RUD). Tato změna
by měla přinést do pokladny Buštěhradu asi o 10 mil. Kč více než nyní.
Na problematiku stavby bioplynové
stanice (BPS) v katastru Buštěhradu
reagovala paní Langšádlová spontánně: „Proč si to neudělá Kladno na
svém území?“ Upozornila na význam
BPS pro teplárenský systém v místech
s větší koncentrací např. panelových
domů, kde by využití tepla mělo svůj
význam. Upozornila hlavně na provozní problémy. Výměny filtrů jsou
poměrně drahé a není jisté, zda bude
ochota k takto nákladným záležitostem. Je-li investorem město, je větší
jistota kvality provozu BPS. Uvedla podobný problém, který má obec
Dobrovice u Ml. Boleslavi, kde tamější lihovar produkuje puch a obyvatelé
jsou z toho nešťastní. Diskutovala se
další řada otázek včetně žákovských
jízdných, privatizace nemocnic a jiných praktických témat. Na téma rozkradených středních Čech se nedostalo. Z účasti je ale zřejmé, že veřejnost
není na podobné akce v Buštěhradě
připravena.
(JJ dne 29. 9. 2012)
Zasedání 19. 9.
Kvalita VZ se lepší. Pokud bude vedeno každé další VZ stejným způsobem jako to, které bylo možné zažít ve
středu 19. září, bude to výrazné zlepšení pro přítomné občany. Pochvalu
zaslouží zejména dobře připravené
jednání o změnách č. 4, územního
plánu. Všechny pozemky byly přehledně vyobrazeny dataprojektorem
na stěnu a ke každému bodu změny
byl podán výstižný komentář a přija-
to rozhodnutí zastupitelů. Zastupitelé
dali jednoznačně najevo úmysl nerozšiřovat nové pozemky s určením
na novou výstavbu. Prezentace byla
provedena pracovníky společnosti
Prisvich, ale věříme, že stejné prezentace se nám dostane i od zaměstnanců MěÚ při dalších VZ, kde se bude
jednat o pozemcích nebo kde bude
potřeba vidět, o čem a kde se jedná.
Rovněž bylo dobré, že se používal mikrofon, aby všichni posluchači mohli
dobře slyšet.
Paní Javorčeková si postěžovala, že
nedostala již dvakrát zápis z VZ, aby
se na něj mohla podívat. Rozruch do
závěru zasedání vneslo několik dotazů
posluchačů, ale zejména předcházející vstup dvou protestujících romských
občanek obce k přidělení obecního bytu města jiným uchazečům.
Eliška Hrabinová požadovala
urychlené vyjasnění klíče rozdělení
dotací města spolkům a neziskovým
organizacím obce na další rok. Upozornila správně na důležitost osobní
zodpovědnosti jednoho člověka, který má tento projekt řídit a tlačit jej
do včasného a zdárného konce, aby
se tak zodpovědnost nevytratila a záležitost se neúměrně neprotahovala.
Problém nebezpečí uschlých stromů
na ulici Lidická stále trvá, stejně tak
jako nefunkční zodpovězení dotazů
občanů podané elektronickou cestou
na webu města, co bylo již potřetí na
VZ v tomto roce připomínkováno.
(JJ dne 29. 9. 2012)
ROZHOVORY S DUŠANEM SPIRITEM
Prohibice
V polovině měsíce září nás zasáhla
prohibice. Celou zemi postihl zákaz
prodeje alkoholu nad 20 % jeho obsahu. Co by se zdálo v dnešní době
nemožné, se stalo realitou. Jaké jsou
zkušenosti a rady pana Dušana Spirita, odborníka na řešení těžkostí, se
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
kterými se potýkají malé obce a města do 5000 obyvatel?
Pane Dušane Spirite, očekával jste
poslední události týkající se omezení
prodeje alkoholu?
Nejen to. Víte, dnes je svět tak propojený, že vše negativní, co se přihodí v jedné části planety, se zanedlouho objeví na její druhé straně. Proto
si již dnes řada obyvatel vytváří dostatečné zásoby, zpravidla na jeden
měsíc, a to nejen alkoholu, ale hlavně trvanlivých potravin.
Jaké jsou tedy vaše rady ohledně alkoholu pro malé obce, jako je Buštěhrad?
Zásoby, zásoby a zase zásoby! To
rozhodně nepodceňovat. Pokud
máte doma dostatečný počet lahví,
ST R A N A
7
tato situace vás nemůže zaskočit.
Majitelé restaurací a obchodníci by
měli na tuto zkušenost z času na čas
poukázat a vyzývat zákazníky k vytváření zásob. Pak je nemůže výpadek z prodeje tolik zaskočit.
Jak se ale, pane Spirite, vyhnout nebezpečí otravy metanolem? Jak se vyhnout nelegálnímu alkoholu s tímto
nebezpečím?
Metod je samozřejmě celá řada.
Kontrolním opatřením státu nelze
důvěřovat, to je zřejmé z aktuální
prožité situace. Důvěřovat etiketám
je také ošidné. Zákazník může být
oklamán stejnou etiketou, jakou používá i oficiální výrobce. Nejlepší je
zkušební praktická metoda. Kupujte
více lahví stejného oblíbeného alkoholu u jednoho prodejce. Nejste-li si
jisti kvalitou, pozvěte nějaké známé,
které nemáte zvlášť v lásce, pohostěte
je, nabídněte předmětný alkohol a za
pár dnů zavolejte, jak se jim daří. To
je nejjistější indikátor. Pokud se pro-
káže koupený alkohol jako závadný, zavézt nějaké věci. Musíme zapojit
přirozenou inteligenci.
reklamujte jej u dodavatele.
To je zajímavá, ale poněkud drastická
metoda. Je to etické?
Ne každý je v tom však tak zběhlý,
aby „klamal tělem“. Kde se inspirovat?
Dobrá jsou například veřejná zasedání města. Někteří zastupitelé jsou
v tom skutečnými mistry. Mám na
mysli umění v mnoha slovech odvést
pozornost od jádra problému a utišit
rozbouřené emoce s nic neříkajícím
nekonkrétním závěrem, který vás k
ničemu nezavazuje. Podobně musíte
uklidnit i návštěvu, aby nic netušila.
(Pan Dušan Spirit se na mě dlouze
dívá, než po chvíli odpoví) Podívejte se, asi takto, nežijeme v pohádce.
Ve skutečnosti žijeme ve světě, kdo
s koho. Vyhrává ten silnější, rafinovanější a rozhodně ne etický. Samozřejmě naoko to tak vypadá, ale skutečnost je jiná.
Máte smutný pohled na život.
Je reálný.
Rozumím, ale nemyslím si, že by
Napadá mě však, že při té dříve
tato metoda byla dobrá.
popisované zkušební metodě by bylo
Pak stále potenciálně riskujete svůj
poněkud divné, kdybyste nepopili s
život. Tak si vyberte. Je to vaše volba.
návštěvou společně.
To je pravda, ale od toho je člověk
Děkuji za rozhovor a těším se na
tvor vynalézavý. Můžete použít vy- příští témata.
světlení, že ještě pojedete v noci na
(fiktivní rozhovor napsal
letiště vyzvednout známého, nebo
JJ dne 29. 9.)
že máte potíže se srdcem, nebo že
musíte někam ještě nutně služebně
ˇ
SPOLECENSKÁ
A KULTURNÍ RUBRIKA
Přehled kulturních představení Památníku Lidice, připravovaných v rámci
„Lidických zimních večerů“ sezóna 2012–2013:
31. 10. 2012 od 18°° hod. Křeslo pro Jana Rosáka. Večerem provází Robert Tamchyna, klavír Marcel Javorček.
6. 11. 2012 od 18°° hod. Scarlatti versus Shakespeare. Komponovaný pořad pro sólový soprán, trubku, recitaci a continuo.
Soprán – Štěpánka Heřmánková, trubka – Miroslav Laštovka, varhany …umělecký přednes – Alfred Strejček.
15. 11. 2012 od 18°° hod. Křeslo pro Báru Hrzánovou. Večerem provází Robert Tamchyna, klavír Martin Fila.
22. 11. 2012 od 18°° hod. Křeslo pro Jiřího Krytináře. Večerem provází Jan Mikeš, klavír Marcel Javorček
26. 11. 2012 od 18°° hod. Literární pořad o Vladislavu Vančurovi. Účinkují: Oldřich Vlček a Boris Krajný – klavírní doprovod.
29. 11. 2012 od 18°° hod. Křeslo pro Antonii Hegerlíkovou. Večerem provází Jiří Vaníček, klavír Marcel Javorček.
6. 12. 2012 od 18°° hod. Křeslo pro Jana Potměšila. Večerem provází Robert Tamchyna, klavír Marcel Javorček
14. 12. 2012 od 18°° hod. Vánoční koncert. Účinkuje: Pěvecký sbor Harmonie Louny.
8. 1. 2013 od 18°° hod. Křeslo pro Stanislava Zindulku. Večerem provází Jiří Vaníček, klavír Martin Fila.
10. 1. 2013 od 18°° hod. Křeslo pro Vladimíra Brabce. Večerem provází Robert Tamchyna, klavír Marcel Javorček.
15. 1. 2013 od 18°° hod. Křeslo pro Antonína Panenku. Večerem provází Jiří Vaníček, klavír Martin Fila.
Vstupenky a předplatné na kulturní akce je možné zakoupit v recepci Lidické galerie. Cena vstupného je 80,- Kč, pokud není uvedeno jinak; cena předplatného je 800,- Kč s platností do 03/2013, místa je nutno rezervovat 3 dny před představením. Změna programu
vyhrazena. Kontakt: Památník Lidice, Tokajická 152, 273 54 Lidice; tel.: 312 253 063, 312 253 702; e-mail: [email protected] ,
www.lidice-memorial.cz
Ostatní události:
1. 11. 2012 od 19,30 hod. Dušičkový ateliér. V. Fikrle, J. Paulík, Knezaplacení: Pavlína Jíšová a Adéla Lounková. Kavárna
vinárna Ateliér. Trojanova 309 Kladno. Vstupné 100 Kč. Rezervace a předprodej tel.: 312 682 803.
15. 11. 2012 od 19,00 hod. Zastávka v čase. Folková skupina Knezaplacení uvádí: …mistři bluegrassu v Buštěhradě… Robert Křesťan a Druhá tráva. Sokolovna. Vstupné 150 Kč. Předprodej 120 Kč. Vstupenky k dispozici na MěÚ.Tel. 312 250 301.
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
8
Vernisáž po japonsku
Na talířcích úhledné a krásně barevné porce suši, pohárky se saké,
usměvavá paní domu v hedvábném
kimonu se uklání hostům, kteří přišli na vernisáž. Téměř celou jednu
velkou klenutou místnost zabírá rozměrná plastika skládající se z těžko
definovatelných dřevěných objektů.
Menší keramické miskovité předměty povědomých oblých tvarů tvoří na
podlaze linii, která návštěvníka dovede chodbou až na verandu, oddělenou ode dvora prosklenou stěnou.
Dvůr je obsazen početnou skupinou
kamenných ptáků. Nejsme však na
japonských ostrovech, ale v nově
vzniklé soukromé galerii v domě
na buštěhradském Náměstí, který je
zřejmě jedním z nejstarších domů ve
městě (pomineme-li hrad). Galerii si
ve svém domě zřídil pro potěšení pan
Aleš Benda, architekt a sochař,
a první výstava
zde patří tvorbě
jeho ženy, japonské sochařky Hiromi Nagakawa,
která se nedávno
stala obyvatelkou Buštěhradu.
Dřevěná plastika již nacesVernisáž po japonsku. Foto J. Pergl
tovala asi 25 tisíc
kilometrů (z Čech do Japonska a zase ho aspoň zčásti tak, aby se v něm dalo
zpět), kamení ptáci jsou vytvořeni bydlet. Sice ještě nejsou hotové naz kousků skály, které byly vytěženy příklad fasády, při mimořádně zdařipři stavbě nových domů v Lidicích. lé obnově se však podařilo zachovat
Díla jsou pojatá poměrně syrově starobylé kouzlo domu. Výstava se
a vzbuzují mimo jiné příjemný po- konala 13. a 14. října. Budeme-li mít
cit sepětí s přírodou. I samotný dům štěstí, podobné výstavy zde snad nyní
je nesmírně zajímavý a inspirativní. budeme moci navštěvovat častěji.
Pan Benda ho získal v havarijním staDJ
vu a stálo ho mnohaleté úsilí opravit
Kdo byla Anna Stujová
Nebyla hvězdou stříbrného plátna, nezískala žádnou významnou
cenu. Nebyla slavná. Ale byla úžasná. A proto bych ráda napsala pár
řádek o jejím životě. Možná pro
ty, kteří ji měli rádi, možná pro ty,
které zajímá společenská rubrika,
a možná prostě jen tak, jako krátkou vzpomínku na ni.
Moje babička Anička se narodila
10. dubna 1929 v malé východoslovenské vesničce jménem Krušinec.
Nikdy jsem tam nebyla, ale díky jejímu vyprávění jsem si vždycky dovedla barvitě představit, jak krásně
tam asi muselo být. Vyrůstala mezi
čtyřmi bratry a celé dětství s nimi
vyváděla všechny chlapecké lotroviny. Není proto divu, že myšlenka
na to, že se provdá a bude mít kopu
dětí a bude muset pracovat v zemědělství, tak jak to chtěli její rodiče,
ji děsila. Toužila poznat jiný způsob
života, a proto odešla z vesnice do
města. Už od dětství si přála pomáhat lidem, a tak se rozhodla pro
zdravotnickou školu. Vystudovala ji
a stala se zdravotní sestrou. Pracovala v kalmetizaci a v boji proti tu2 0 1 2 , Č Í S LO 1
berkulóze dosahovala značné úspěchy. Také díky tomu se stala vrchní,
později okresní a krajskou sestrou.
Výsledky její práce byly tak vynikající, že jí byla nabídnuta práce v zahraničí. Ale jak už to bývá, vstoupil
jí do cesty mladý muž. Zamilovala
se a práci odmítla. Jak vesele uměla
vyprávět o jejich seznámení! Jak to
bylo, ví jen ona sama, ale celý život
všem tvrdila, že se s holkama vsadila
o flašku rumu, že ho sbalí. Povedlo
se a po delší známosti se vzali. Odešli do Čech, odkud Jiří pocházel,
a netrvalo dlouho a narodily se jim
dvě nádherné dcery. A život plynul.
Postavili dům, jezdili na dovolené,
chodili do práce, radovali se z maličkostí a strachovali se tak, jak už
to prostě bývá.
Anička ráda trávila čas na zahradě. Pěstovala jahody, brambory, šnytlík, angrešt, rybíz, mrkev
a mnoho dalšího. Milovala svoje
slepičky a králíky a různé další opeřence, kterým jsem všem vždycky
říkala husy. Sama jsem se ve všech
druzích drůbeže totiž nevyznala.
K věcem, které měla ráda, patřila
určitě i hudba, a to hlavně slovenské lidové písně, které jí připomínaly její rodnou zemi. V hlavě mi
jako první zní: Veš ty zajdu i já zajdu, pojdzeme do mlýna… Je toho
tolik, co by se dalo ještě napsat, ale
myslím, že každý, kdo ji znal, si už
zavzpomíná sám.
Celých 52 let, které Anna prožila po boku svého manžela, byla
vzornou manželkou, starostlivou
maminkou, rozmazlující babičkou
a veselou prababičkou.
Až zrádná Alzheimerova choroba
a ještě zrádnější rakovina tuto skvělou ženu přemohly a 3. září letošního
roku zemřela.
Pamatuji si, jak nám říkala: „Holky, až budu na obláčku, ne že budete plakat. Koukejte udělat nějakou
merendu, usmívejte se a vzpomínejte na to, jakou srandu jsme spolu
zažily.“
Merendu jsme udělali, vzpomínali
a smáli se.
A teď? Vždycky, když je na obloze
nějaký pěkný nadýchaný obláček,
posílám úsměv a pozdrav.
Eliška Hrabinová
ST R A N A
9
Tomáš Durdík a hrad Buštěhrad (malá vzpomínka na velkého badatele)
Profesor Durdík při obhlídce Buštěhradu.
Foto D. Stolzová
Když mne 20. září tohoto roku
zastihla těžko uvěřitelná zpráva, že
nás v pouhých 61 letech opustil velikán české i evropské kastellologie
Prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc.,
vzpomněl jsem si po prvním šoku
i na lokalitu Buštěhrad. Měl jsem
tu čest spolupracovat s Tomášem
více než čtvrt století (od svých studentských let až po naše poslední
setkání pod hradem Zlenice letos v
srpnu), ale asi nejintenzivněji jsme
se spolu setkávali a diskutovali nad
problematikou zaniklého hradu
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
v Buštěhradě. Společně nás totiž fascinovala možnost odhalit někdejší
velkolepou podobu hradu, který řízením osudu takřka zmizel pod parazitní zástavbou domků z 19. a 20.
století. Uvedená situace, nepostrádající sice punc malebnosti, komplikovala celým generacím hradních
badatelů možnost bližšího poznání
zdejší lokality, o detailnějším odhalení jejího stavebního vývoje ani nemluvě. Donedávna pak neexistoval
ani žádný modernější stavebně-historický průzkum, či archeologický
výzkum. Stavební úpravy zde probíhaly povětšinou chaoticky a bez
účasti (často i bez zájmu) památkářů a veškeré terénní zásahy byly
(z hlediska archeologie) realizovány
výhradně „načerno“!
K pozitivnímu posunu v celé problematice došlo až v průběhu 90. let
minulého století. V té době jsme
se začali společně s Danou Stolzovou podrobněji zabývat místopisem
zaniklého hradu, přičemž se nám
podařilo objevit, či alespoň znovu
dohledat, řadu zapomenutých ikonografických i písemných pramenů.
V konfrontaci těchto nových informací s aktuální podobou domkářské zástavby a plánovou dokumentací uloženou na zdejším stavebním
úřadě se před námi začala pomalu
ale jistě vynořovat velkorysá podoba zdejšího hradu na přelomu středověku a časného novověku. Tomáš
Durdík tehdy krotil některé z našich
odvážných hypotéz a svými věcnými připomínkami je vracel zpátky
„na zem“. Většina z těchto nových
poznatků byla roku 1997 zveřejněna
ve sborníku vydaném u příležitosti
kulatého výročí udělení městských
práv obci Buštěhradu. Tehdy jsme
však netušili, že další významné objevy jsou teprve před námi.
Stav archeologické poznání lokality se výrazně změnil v souvislosti s
realizací celé série liniových staveb
v areálu zaniklého hradu, zaháje-
nou v roce 1998 kabelizací celé obce
Buštěhrad. Hned v roce 1999 pak
následovala plynofikace, probíhající
v podobných trasách, ale ve větším
rozsahu. Naše společnost ARCHAIA
tehdy převzala garanci nad zdejšími
archeologickými výzkumy v partnerství s Archeologickým ústavem
AV ČR, zastoupeným na všech projektech právě Tomášem Durdíkem.
I když byly tyto „první archeologické
vlašťovky“ v areálu hradu realizovány takřka výhradně formou odborného dohledu nad pracemi prováděcích stavebních firem (vlastní výkopy
jsme tehdy prováděli jen zcela výjimečně), přinesly celou řadu pozoruhodných výsledků. Udiveně jsme
s Tomem hleděli na situace, rýsující
se často jen několik decimetrů pod
povrchem současných komunikací.
Vedle dlažeb hradních nádvoří vystoupilo po staletích na denní světlo
i šikmé nároží jednoho z gotických
paláců nebo špaleta brány vedoucí
do západního parkánů, o příkopech
a hradebních zdech ani nemluvě!
Odkryté situace, zcela klíčové pro
bližší určení stavebního vývoje zdejšího hradu, nás utvrdili v názoru, že
musí být přísně chráněny a každý
připuštěný terénní zásah realizován přímo archeology. Vzpomínám
si, jak profesor Durdík opakovaně
přesvědčoval o nutnosti dodržovat
tento koncept tehdejšího buštěhradského starostu Petra Dütsche. Ideálním přístupem měla být podle něj
kolektorová síť, jejíž trasu by v areálu
hradu po etapách postupně realizovali archeologové v předstihu před
stavbou. Navzdory větší finanční náročnosti (řešitelné ovšem různými
dotacemi) umožňoval tento návrh
soustředit veškeré sítě v jedné trase
a bránil často zbytečnému a opakovanému rozkopávání celého unikátního areálu. K tomuto optimálnímu
řešení sice nikdy nedošlo, přesto
však profesor Durdík prosadil vahou
své osobnosti oprávněný požadavek,
ST R A N A
10
aby další plánovaná stavba – kanalizace – byla řešena namísto odborného dohledu řádným předstihovým
výzkumem.
V roce 2006 tak konečně došlo
na „první regulérní“ archeologický
výzkum v areálu buštěhradského
hradu. Regulérní v tom smyslu, že
archeologové byli od samého počátku jeho realizátory a nikoli jen
dohlížiteli zemních prací realizovaných stavební firmou, jak tomu bylo
při předchozích liniových stavbách.
Není divu, vždyť plánovaná kanalizace měla často zasahovat do značných
hloubek a vytěžená kubatura archeologických terénů výrazně přesahovala objemy všech dosud realizovaných
staveb. Výsledky toho výzkumu pak
výrazně překonaly veškerá naše očekávání. Nejen, že došlo k upřesnění
dosavadních znalostí o vnitřní zástavbě hradu (např. odkrytí schodišťové komunikace mezi centrálním
nádvořím a západní hradbou), ale
též o detailnější podobě fortifikačních prvků a dosud zcela neznámé
podobě předhradí. Zásadním objevem celého výzkumu však byl zejména odkryv rozsáhlého středověkého pohřebiště (minimálně z 13. až
14. století) v prostoru mezi východní
hradbou a dnešní hudební školou.
Spolu s nálezem druhotně zazděných
románských okének v hradební zdi
ukázal tento objev, že „Buště-Hrad“
nebyl založen na „zeleném drnu“ ale
vyrostl na místě starší středověké vsi
s tvrzí a důvodně předpokládaným
románským kostelem! Tato často
překvapivá zjištění jsme s Tomášem
živě diskutovali a řadu z vytvářených
hypotéz si přímo v terénu ověřovali.
Nezůstalo při tom jen u samotné trasy výzkumu. Zdejší zjištění jsme často rozšiřovali návštěvami okolních
domů, ukrývajících ve svých zdech
svědectví středověku. Tomáš nikdy
nebyl kabinetním vědcem, který by
se „bál umazat“ a do terénu vyrážel
po celý svůj život. I na Buštěhradě
jsme tak společně prolezli řadu sklepení, půd i přízemních partií domů
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
a pokoušeli se přitom doplňovat
objevené detaily do mozaiky celkové podoby zdejšího hradu. Ta byla
i díky těmto drobným krokům v posledních dvou desetiletích významně
doplněna. Postupně tak před námi
vykrystalizoval obraz honosného
feudálního sídla, rozkládajícího se
na ploše téměř 2 hektarů (!), které
od 14. do 16. prošlo pestrým architektonickým vývojem. Buštěhrad byl
v období své největší slávy nejen výstavným a pohodlným šlechtickým
sídlem, ale též významnou pevností,
při jejíž výstavbě se uplatnily nejmodernější trendy soudobé fortifikační
architektury.
Ve vědě však není důležité k podstatnému objevu „pouze“ dospět,
ale také s ním seznámit odbornou
i laickou veřejnost. I v tomto oboru
byl Tomáš Durdík mistrem. Za svůj
život vydal nejen úctyhodnou řadu
odborných titulů (nejen v tuzemsku,
ale především v zahraničí), ale věnoval se též popularizaci „hradologické“
tématiky v řadách nejširší veřejnosti.
Vedle jeho encyklopedických děl zde
stojí za zmínku i úspěšné televizní
cykly a především neopakovatelné
popularizační přednášky, uskutečněné nejen na půdě různých spolků
a institucí ale často přímo v místě
výzkumu samotného. Buštěhradští
si snad v této souvislosti vzpomenou
na přednášku – „Buštěhrad ve světle
nových archeologických výzkumů“,
která se uskutečnila v budově zdejší
hudební školy u příležitosti ukončení terénní fáze výše zmíněného výzkumu. V této souvislosti je vhodné
připomenout ještě jednu skutečnost.
Byl to právě Tomáš Durdík, který
jako jeden z prvních badatelů poukázal na význam zdejšího hradu,
patřícího ve své době k největším
a nejlépe fortifikovaným objektům
svého druhu v celých Čechách. Upozornil, mimo jiné, také na zdejší monumentální bolwerk (na němž dnes
stojí domek čp. 164), donedávna poněkud skrytý za bývalým hostincem
„U Koulů“. Tento předsunutý obran-
ný prvek, sloužící jako platforma pro
těžká pevnostní děla, je jedním z nejstarších tohoto typu pevnostní architektury a to nejen na našem území.
Až o něco později se podobné stavby
uplatnily ve středomořském prostředí, kde například na ostrovech Rhodos a Malta sehrály významnou roli
při tuhých bojích s expandující osmanskou říší. I tento „nadnárodní“
postřeh patří k odkazu Tomáše Durdíka, jehož odborný rozhled zdaleka
nekončil horizontem českých pohraničních hor. Každý zdejší fenomén
vždy zařazoval minimálně do celoevropského kontextu, čímž rozšiřoval vědecké obzory také všem svým
žákům i posluchačům z řad široké
veřejnosti.
Tomáš Durdík odešel od nedokončené rozdělané práce. Také
v případě Buštěhradu zde zůstala
spousta otázek, na něž jsme postupně hledali odpověď. Když jsme
před rokem pracovali na korekturách společného článku věnovaného souboru mimořádně zdobných
manýristických kachlů z jednoho
z buštěhradských výzkumů, konstatovali jsme i skutečnost, že nazrál
čas k publikování nějakého souhrnnějšího zhodnocení všech zdejších
výzkumů. K tomu již se s Tomášem,
bohužel, nepropracujeme. Tento badatelský dluh však můžeme a musíme chápat jako závazek nás „pozůstalých“: dotáhnout alespoň některé
z mnoha společných restů ke zdárnému konci. Příklad pracovitosti
a odborné erudice našeho velkého
učitele i dobrého kamaráda při tom
pro nás zůstává velkou výzvou a závazkem. Tome, díky!
Petr Juřina (archeolog a předseda
společnosti ARCHAIA o.s.)
Pozdně gotický klíč z Buštěhradu.
Foto D. Stolzová
ST R A N A
11
Červený kříž
Na jaře letošního roku jsem navštívil sběrnu odloženého šatstva, které
se sbíralo pro diakonii v Broumově za
pomoci místních žen sdružených do
buštěhradské organizace Červeného
kříže. Společně se dvěma členkami
jsme strávili několik minut rozhovoru o jejich činnosti v Buštěhradě,
o jejich trápení i radostech. Až nyní
se mi podařilo se sejít s jejich předsedkyní, paní Olgou Procházkovou,
abychom společně zavzpomínali.
Ze zápisu předsedy Československého Červeného kříže se ze dne
26. 10. 1945 dozvídáme, kolik bylo
jednotlivých členů v Buštěhradě
a jeho okolí: Buštěhrad 450, Zájezd
46, Vrapice 122, Libochovičky 25,
Stehelčeves 113, Dřetovice 98.
Dnes má Červený kříž Buštěhrad
kolem sta členů. Členský příspěvek
je pro důchodce nyní 100 Kč ročně
a počet členů stále klesá.
Činnost místních členů se zaměřuje
v převážné míře na charitativní činnost a sociální péči o potřebné starší
spoluobčany. Kromě zmiňovaného
sběru starého šatstva, které se koná
dvakrát do roka, se aktivně účastní
na Vánoce roznosu dárkových balíčků pro občany, kterým je přes 80 let,
jsou osamocení a většina z nich je v
domově důchodců v Unhošti nebo v
DPS v Buštěhradě. Je jich asi 52. Nezapomínají ani na své členy při příležitosti jejich narozenin.
Paní Olze Procházkové a její spolupracovnici, ačkoli jsou již v pokročilém věku, nelze upřít snahu být
užitečnými pro druhé a pomoci tam,
kde jiní nejsou z různých důvodů aktivní. Celoživotní aktivita paní Olgy
Procházkové byla oceněna například
zápisem do knihy cti za dlouholetou
a obětavou práci v ČSČK v Senátu
České republiky dne 14. 5. 1992 nebo
pamětním listem při příležitosti Světového dne Červeného kříže, který
převzala dne 12. 5. 2008.
Červený kříž na Buštěhradě si zaslouží naši pozornost, protože ačkoli je jeho členská základna již ve
zralém věku, stále je podle svých sil
a možností aktivní a vyplňuje mezery v pozornosti pro ty, kteří jsou
leckdy opomíjeni. Najde se někdo
z mladých, kteří budou pokračovateli bohaté tradice tohoto buštěhradského spolku?
nosti se firma poprvé představila
tím, že v prostorách svého konferenčního sálu umožnila uspořádat jeden z podzimních koncertů pořádaných paní starostkou.
Tentokrát nám představil Ondřej
Novák, jménem pořádající nadace
Alvaro Goméz, smyčcové sdružení
Epoque Quartet, které předvedlo
značný rozsah svých repertoárových
možností od klasické komorní hudby až po (v tomto nástrojovém podání) velmi netradiční jazz a rock.
Jsem přesvědčen, že své účasti
na tomto koncertu nikdo nelitoval
a hudebníci přinesli všem přítomným nevšední hudební zážitek. Pokud se i do budoucna zapojí firma
Dynex takto do kulturního dění našeho města, můžeme ji zde přivítat
aplausem, jaký zazněl po skončení
koncertu. A možná, že se zde časem
objeví i pracovní příležitosti pro
naše občany.
Jiří Janouškovec dne 6. 10. 2012
Netradiční koncert
Začátkem měsíce září slavnostně zahájila provoz firma Dynex
v nové, moderní
budově v areálu
bývalého zámeckého statku. I když jejím hlavním
zaměřením jsou laboratorní přístroje a diagnostické soupravy, pro
nás představovala pouze zkrášlení
nevzhledného prostoru při vjezdu do města. Buštěhradské veřej-
Jaroslav Pergl
Koncert v areálu společnosti Dynex. Foto Jaroslav Pergl.
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
12
Rodinné centrum Buštěhradský pelíšek
Víte, co se děje za dveřmi Buštěhradského pelíšku v úterý dopoledne? Vždy od 9.30 hod. si mohou děti
od jednoho do tří let přijít zacvičit
se svým rodičem nebo jiným opatrovníkem. Děti si zábavnou formou
procvičují jemnou a hrubou motorku a učí se říkadla a písničky.
Kromě cvičení můžete se svými
dětmi navštívit např. naše volné herny, které jsou otevřeny ZDARMA
každé pondělí a středu od 9.00 do
12.00 hod. a od 15.00 do 18.00 hod.
A co vás v nejbližší době v našem
centru čeká?
Mimořádné akce, tematické herny
11. 11. Svatomartinský lampionový
průvod
Srdečně zveme malé a velké na tradiční světélkovou pouť za legendou
svatého Martina a symbolikou Martinského pokladu. Sraz v 17.00 hod.
na Žižkově náměstí (před restaurací
U Bečvářů). Čeká nás divadelní zastavení, společně najdeme ukrytý poklad a pustíme martinská světélka po
vodě. Vstup zdarma. Nezapomeňte si
s sebou vzít lampiony, které si můžete
společně s námi vyrobit v pondělním
Výtvarném kouzlení 5. 11. 2012.
14. 11. Listopadový bazárek
od 16.00 hod.
Máte doma dětské oblečení a věci,
z kterých již vaše děti vyrostli anebo naopak potřebujete nějaké věci
koupit? Přijďte se podívat na náš
podzimní bazárek. Vstup zdarma.
Při prodeji nutno rezervovat stůl do
6. 11. 2012 na [email protected]
nebo na tel. 739 771 706.
V Pelíšku zažíváme mnoho radostí. Foto Libuše Zamprová.
by vám na první pohled padl do
oka? Tak si k nám přijďte od 19.00
6. 11. Večerní dílna pro dospělé
– Krakelovácí technika a decoupa- hod. vyrobit svůj vlastní. Není to nic
ge dřevených výrobků. Přijďte si od těžkého a pod vedením zkušeného
19.00 hod. s předstihem vyrobit osob- lektora to zvládne opravdu každý.
ní vánoční dárek. Na dílnu je nutné se Kurzovné včetně základního matepřihlásit do 28. 10. 2012. Přihlášení, riálu a dekorací je Kč 250,- + cena
výběr výrobků a ceny dle seznamu na zvlášť za svíčky dle výběru. Na dílnu
je nutné se přihlásit do 22. 11. 2012
mailu [email protected].
na [email protected].
Večerní dílny a přednášky
7. 11. Přednáška – Ušní, nosní a krční
trampoty našich dětí
Přednášku na aktuální téma poveden zkušená lékařka z oboru ORL
MUDr. Monika Plášková. Začínáme
v 16.00 hod.. Vstupné dobrovolné.
22. 11. Večerní dílna pro dospělé –
Fimo – výroba šperku
Dílna je vhodná i pro začátečníky.
Za použití polymerové hmoty, textur
a metalických pudrů si vytvoříme
vlastní originální šperk. Kurzovné
včetně materiálu (fimo hmota, bižuterní komponenty, upečení atd.) je
28. 11. Víčkohraní
S víčky od pet lahví se toho dá hod- Kč 199,-. Začínáme ve 20.00 hod. Na
ně podniknout. My jsme si pro vás dílnu je nutné se přihlásit do 17. 11.
vymysleli tvoření různých tvarů, např. 2012 na mailu [email protected].
postavy, které budeme víčky vyplňovat. Tato hra podporuje, mimojiné, 27. 11. Večerní dílna pro dospělé
rozvoj jemné motoriky a je vhodná již – Výroba adventních věnců
Nemůžete si každoročně vybrat
pro ty nejmenší. Vstup zdarma. Přijďte si pohrát, začínáme v 16.00 hod. ten správný adventní věnec, který
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
Výtvarné kouzlení
– vždy v pondělí od 15.30 hod. – tvořit můžete i později, končíme v 17.30
hod.
5. 11. Výroba originálních lampionů
na Martinský průvod
12. 11. Zvířátka ze skořápek od vlašských ořechů
19. 11. Myška – stojánek na tužky
26. 11. Keramika Přijďte si s dětmi
„pohrát“ s poddajnou keramickou
hmotou a pod vedením nové výtvarné lektorky Ivety Klímové si vytvořit
nějaký originální dárek s vánoční tematikou.
Markéta Kučerová, Libuše Zamprová
ST R A N A
13
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ
O pádu mocných
To, že se český národ dozvídá
o Buštěhradu a o tom, kde vlastně leží,
až v souvislosti se smutnou aférou ex-hejtmana Ratha, je věru ostuda. Jak
je vůbec možné, že národ, o němž je
známo, že z nedostatku vítězství slaví
kdejakou porážku, ani neví, že Buštěhrad navštívil jeden z nejslavnějších
poraženců českých dějin, Fridrich
Falcký, český král řečený „zimní“, pár
měsíců předtím, než po Bílé hoře neslavně utekl z Čech. Copak by král,
i když budoucí exulant, zamířil do
nějaké bezvýznamné díry? Nás tu
zajímá, že svou návštěvou Buštěhradu Fridrich zahajuje cosi, co bychom
dnes už mohli nazvat místní tradicí:
Buštěhrad se stává jakousi povinnou
štací v životě padlých vladařů. Jejich
úděl, v souvislosti s Buštěhradem
a obecně, je předmětem tohoto literárně-historického exkurzu.
Padl-li Fridrich, tak nutno dodat, že dopadl lépe než jeho švagr
Karel I., kterému v Anglii uříznou
hlavu. Královské řemeslo věru není
lehké. Z historických pramenů nelze zjistit, zda si Fridrich do Buštěhradu přivezl svou choť, Karlovu sestru, a spolu s ní svou v onom roce
1619 asi tak roční dceru Alžbětu
Českou a zda se v tom případě celá
ta rodinka do Králičovny (čp. 161)
vešla, o čemž lze bohužel úspěšně
pochybovat. Škoda. Kdyby tu přespali všichni, tak by se Buštěhrad
mohl chlubit tím, že ho navštívila
holčička, která se stane, až vyroste, jednou z nejpřemýšlivějších žen
17. století, což nám dokazuje svou
oduševnělou korespondencí, kterou
vedla ze svého holandského exilu
s francouzským filozofem René
Descartem. Dokonce se bude tvrdit,
že ho ovlivnila v některých z jeho
úvah o vztahu mezi tělem (od nějž
lze, jak už víme, oddělit hlavu) a nesmrtelnou duší. Je pravděpodobné,
že na rozdíl od údajně lehkovážné2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ho tatínka, který zmoudřel až pět
minut po dvanácté, Alžběta věděla,
že život lidi občas vrhá na křivolaké
stezky.
Ale nechme Alžbětu. Když už jsme
zmínili Descarta a Francii, tak hned
sdělme s pohoršením, že Francouzi
na tom nejsou se svou neznalostí, kde
se vlastně Buštěhrad nachází, o moc
lépe než Češi. Kdyby to totiž francouzští pošťáci věděli, tak by nikdy
nemohli zaslat dopis, na jehož obálce
v adrese jasně figuruje jméno Buštěhradu, kamsi na druhý konec světa.
Dokazují tím zároveň, že se špatně
učili ve škole, a tím pádem nevědí,
že v Buštěhradě strávil dobré tři roky
svého českého exilu poslední Bourbon na francouzském trůnu, nejmladší bratr nešťastného a jako Karel
I. Anglický o hlavu kratšího Ludvíka
XVI., starosvětsky smýšlející Karel
X., vyhnaný z Francie revolucí z července 1830. Onou revolucí, kterou ti
nevzdělanci znají tak akorát z filmu
Bídníci, v němž malý Gavroche sbírá za zpěvu patrony mrtvých vojáků,
dříve než jiná patrona ukončí jeho
píseň o Voltairovi a o Rousseauovi.
Už je to tak: lidi se mnohem radši
dojímají nad smrtí nezletilého revolucionáře než nad trnitým osudem
stárnoucího monarchy, pevně připoutaného k tradičním feudálním
představám o uspořádání společnosti. Leckterý český konzervativec
– a co jich tu máme, jak na Hradě,
tak ve vládě – by v tom bezpochyby
viděl šokující nespravedlnost.
Ano, zopakujme, život králů není
lehký. Čtenáři stačí otevřít Chateaubriandovy „Paměti ze záhrobí“, aby si
o tom udělal obrázek. Nechme mluvit autora, protože i při největší snaze
by se nám to nikdy nepodařilo napsat tak sugestivně. Překládáme: „Nic
není smutnější než život padlých králů; jejich dny nejsou ničím jiným než
spletencem reality a fikce: zůstávají
panovníky ve svém domě, mezi svými
lidmi a svými vzpomínkami. Leč sot-
va překročí práh tohoto domu, tak se
hned za dveřmi setkávají s pravdou
prodchnutou ironií: Jakub II. či Eduard VII., Karel X. nebo Ludvík XIX.
v soukromí se venku promění v Jakuba či Eduarda, Karla či Ludvíka bez
údaje pořadí jako nejposlednější z jejich sousedů; trpí dvojí nevýhodou,
jak soukromého, tak i veřejného života: patolízalové, oblíbenci, intriky
a ambice na straně jedné, urážky, stresy
a drby na straně druhé: je to nekonečná maškaráda stále se převlékajících
sluhů a ministrů. Nálada v této situaci
zatrpkne, naděje ochabnou a výčitky
se hromadí; probírá se minulost, svalují se viny, formulují se výtky, jejichž
hořkost posiluje to, že výrazivo ztrácí
vkus, jejž poskytují dobrý rod a větší
bohatství: člověk se stává vulgární pod
tlakem vulgárních útrap; starosti ztraceného trůnu degenerují v problémy
domácnosti. (…) Tyto bytosti zbavené
koruny trčí pod dohledem uprostřed
světa, zapuzováni vládci coby odpůrci a podezřelí národům coby držitelé
moci.“
Věru magistrální text a člověk by se
nad osudem padlého monarchy div
že nerozplakal. To, co nás ale zajímá,
je, že „dům“, za jehož prahem se Karel X. proměňuje v pouhého „Karla“,
je buštěhradský zámek, o němž se
dočítáme v jiné pasáži: „Butschirad
(jak píše René de Chateaubriand
v poznámce z 30. září 1833) je vila
velkovévody Toskánského asi šest mil
od Prahy na silnici do Karlových Var
(sic). Rakouští panovníci mají své
majetky ve své zemi a za Alpami jsou
pouze doživotními vlastníky: s jistotou
drží Itálii. Do Butschiradu se přijíždí
trojitou alejí jabloní. Vila nijak zvlášť
nevypadá; s hospodářskými staveními
se podobá pěknému nájemnímu dvorci
a uprostřed holé pláně vévodí vesničce,
kde se tyčí stromy a věž. Interiér obydlí je opravdový italský nesmysl, zde na
50. rovnoběžce: velké salony bez krbů
a bez kamen. Apartmány jsou smutně
okrášleny zbytky Holyroodu. Hrad JaST R A N A
14
kuba II., který Karel X. vybavil nábytkem, poskytl Butschiradu po přestěhování křesla a koberce.“
Zjevně vše, buštěhradský zámek
a jeho obyvatelé, psychický stav, v němž nachází posledního Bourbona,
působí na legitimistu, stoupence tohoto rodu, Chateaubrianda, depresivně: „Usnul jsem s hlavou plnou smutných myšlenek,“ píše. Ještě naštěstí
jsou tu krásné Buštěhraďanky, což
ostatně můžeme s povděkem kvitovat dodnes: „Probudil mě sladký hlas.
Česká vesničanka si přicházela natrhat
jablka. Vypnula prsa, zdvihla hlavu
a s úsměvem královny mě pozdravila
ve slovanském jazyce. Málem jsem vypadl ze své kukaně a odpověděl jsem jí
francouzsky: „Jste opravdu krásná, děkuji!“ Podle výrazu jsem viděl, že mně
porozuměla: jablka mají vždy něco
společného v mých setkáních s Češkami. (1) Slezl jsem ze žebříku jako onen
odsouzenec ve feudálních dobách,
spasený přítomností mladé ženy. Myslel jsem na Normandii, na Dieppe, na
Fervacques, na moře… a vydal jsem
se zpět do Trianonu stáří Karla X.“
Pár dní poté, na břehu Vltavy, Chateaubriand zvedá číši šampaňského
na zdraví legitimního následníka
francouzského trůnu Jindřicha V.,
Karlova vnoučka, který pobíhá opodál „ve strachu, že uslyší přípitky
na svou korunu“. O pár hodin později Chateaubriand sbalí své kufry
„v naději, že se už do Čech nikdy nevrátí“. Odjíždí do Francie, jsa si vědom toho, že „královské žezlo bez království není než poutnickou holí“. Vše
je pomíjivé. Připomněl mu to Buštěhrad. Buštěhrad, který se svým zbořeným hradem, zpustlým zámkem
a minulostí obývanou svrženými
králi, či dokonce dnes už i hejtmany,
zde stojí nadále, snad aby připomínal
mocným tohoto světa, že jejich moc
není věčná.
si zde hraje se slovem, zejména vzhledem k tomu, že Cikánkám byly přisuzovány kouzelnické schopnosti. V souvislosti s touto pasáží lze poznamenat,
že Normandie je známá svou produkcí
jablek… a kořalky Calvados, která se
z nich vyrábí.
Petr Fleischmann
1) „Bohémienne“ je obyvatelka Čech,
Češka, leč také Cikánka. Chateaubriand
Obraz Karla X. od francouzského malíře
François-Pascal-Simon Gérarda
bylo náhodné setkání spolužáků ze
základní školy ve vlaku, kdy Mick
Jagger pozval Keitha Richardse do
kapely Little Boy Blue and Blue
Boys. O necelé dva roky později má
12. července ve známém londýnském
Marquee Club vystupovat bluesman
Alexis Korner, koncert však zruší,
takže majitel klubu shání záskok.
Poprvé tedy nastoupí The Rollin‘
Stones (první název byl tehdy ještě
psán s apostrofem) ve složení Mick
Jagger /zpěv, klávesy/, kytara, Keith
Richards /zpěv, kytara/, Brian Jones
/zpěv, kytara, harmonika, klávesy/,
Ian Stewart /klávesy, piano/, Dick
Taylor /basa/ a Tony Chapman /bicí/.
Záměrně provokativní hudbu „těch
zlých vlasatých hochů“ produkuje
Andrew Oldham, kterého proslavila
věta: „Čím víc vás budou nenávidět
rodiče, tím víc vás budou milovat jejich děti.“ Dalo by se říci, že jakýmsi
protikladem R. S. byli také „rozpus-
tilí a uhlazení hoši“ od The Beatles,
kteří vystoupili ve své slavné sestavě
Paul – John – George - Ringo úplně
poprvé ve stejném roce, 1962, jen o
něco později. Obě kapely však k sobě
vázaly vzájemné sympatie i muzika
(například John Lennon a Paul McCartney v roce 1963 složili pro R. S.
slavný singl „I wanna be your man“).
Zatímco se The Beatles v roce 1970
rozpadli, skupina Rolling Stones plní
koncertní sály a stadióny dodnes.
(Poznámka: Opravdoví rockoví dinosauři.)
VÍTE, ŽE …
Víte, že…
…je tomu 240
let, co byla zahájena důlní činnost na katastru
Buštěhradu? Od
povrchových výchozů byly podle uhelných slojí raženy horizontální
štoly (první byly štoly Josef a Gottfried). Teprve později se zakládaly
šachty. Tomuto tématu se léta intenzivně věnuje kronikář Buštěhradu,
pan Jaroslav Pergl, který je i autorem
nejrůznějších článků a přednášek,
a to nejen o buštěhradském dolování. (Poznámka: Zajímejte se o místo,
kde žijete, a jeho okolí, je to moc zajímavé pátrání.)
…před neuvěřitelnými padesáti
lety vystoupili poprvé světoznámí
The Rolling Stones? Na počátku
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
…známé dělnické heslo „práci
čest!“ není dílem komunistické propagandy? Lze se domnívat, že poprvé
jej vymyslel a jako název svého sociálního dramatu použil pražský vydavatel časopisů, spisovatel, překladatel
a dramatik Otto Faster /1872–1907/.
Jeho divadelní hra „Práci čest!“ byla
na repertoáru dřevěného předměstST R A N A
15
ského divadla Uránie, které v té době
stálo v zahradě pivovaru v Praze-Holešovicích. Tento slogan se pak znovu objevil pravděpodobně až v roce
1927, však již jako jasné dělnické
heslo. Bylo to při prvomájovém průvodu zaměstnanců Baťových závodů
ve Zlíně. Teprve o mnoho let později
jej začali používat ideologové socialismu. V současnosti je poněkud zapomenuto, dokonce je na něj zřejmě
pohlíženo jako na jakýsi nevhodný
relikt. Asi proto bylo heslo „Práci
čest“ nedávno odstraněno i z takzvaného Váňova kamene (u kladenského gymnázia) a nahradil jej známý hornický pozdrav „Zdař Bůh!“
(Poznámka: Jo, časy se mění… jen
mám obavy, aby z našeho nedalekého Bůhzdaře neudělal někdo někdy
třeba nějaký Čestprác.)
v tomto ohledu „šlape na paty“ pouze vlk, který prý dokáže za noc uběhnout až 80 km. To je však zlomek
vzdálenosti, kterou běhají někteří
lidé. Při nejdelším certifikovaném
běžeckém závodě světa je trať dlouhá nepředstavitelných 3100 mil, což
je 4988 kilometrů! Rekordmanem je
německý běžec Madhupran Wolfgang Schwerk, který tuto vzdálenost
překonal za 41 dnů a 8 hodin k tomu.
(Poznámka: Což je naprosto šílené.)
…uběhlo čtyřicet let ode dne, který
palestinská teroristická skupina (radikální odnož Organizace pro osvobození Palestiny zvaná Černé září)
přepadením výpravy izraelských
olympioniků zapsala opravdu černě
do dějin novodobých olympijských
her? Tehdy, v ranních hodinách 5. září
roku 1972, vniklo osm ozbrojených
…žádné zvíře nevydrží běžet tak fanatiků do mnichovské olympijské
dlouho jako člověk? Různá zvířata se vesnice a do ubytovny Izraelců, dva
sice vydrží pohybovat na obrovské sportovce zastřelili a zbývajících devzdálenosti, ale není to běh. Člověku vět vzali jako rukojmí. Cílem vražed-
p! š! t!
V dnešní době je obecně potíž
uchránit osobní údaje. I celkem nevýznamná registrace je kolikrát podmíněna vyplňováním zneužitelných
dotazníků, například rodné číslo po
nás chce kdekdo, povinně zveřejňujeme adresu bydliště, svůj věk, rodinné
vztahy, a někde požadují i sexuální
orientaci. Člověk se pak nevědomky
ocitá na tajných seznamech různých
reklamních agentur nebo vtíravých
sekt. Údaje o nás jsou třeba i předmětem čilého obchodu. A z toho mi
jde mráz po těle. Je potřeba si dávat
dobrý pozor, komu svá data sdělujeme. Volný přístup k citlivým osobním detailům může způsobit zárodek
nejrůznějším křivdivým klevetám,
pomluvám, nebo dokonce závisti
i zášti. A člověk se pak bude marně
uchylovat do léčebných koutků, když
už je jeho „solařisko plexisklo“ terčem nějaké té jedovaté tiché pošty.
Jednou z věcí, která mne v této
oblasti také trápí, je časté porušo2 0 1 2 , Č Í S LO 1
vání zásady lékařského tajemství.
Onehdy zjišťovala zdravotnice renomované nemocnice údaje o mé
mamince hlasitým pokřikováním
dotazů otevřenými dveřmi ordinace do plné čekárny. Nacionálie,
zdravotní potíže, věk a další věci asi
nikoho z čekajících nezajímaly, ale
o porušení etiky zdravotníka tu šlo
zjevně. Nebo třeba, jednou zašel kamarád se svými potížemi k pražskému urologovi. Bodrý lékař jej krátce vyšetřil, bohužel však nestanovil
diagnózu úplně správně, takže zbytečně nahlas zahlaholil: „Z toho si
nic nedělejte, mladý muži, to je jen
taková rýma džentlmenů! Támhle si
vezměte letáček o pohlavních chorobách!“ Když pak přítel vyšel do
čekárny, nebyl mezi přítomnými
snad nikdo, kdo by po něm nehodil
pátravé očko. A představte si třeba takovou situaci v malé obci. To
se pak těžko vysvětluje, že člověk
třeba jen prachobyčejně nastydl na
rybách. V tichých prostorách se tak
né mise byl požadavek na propuštění
dvou set palestinských vězňů. Vyjednávání skončilo rozhodnutím únosců odletět s rukojmími do Káhiry.
Na letišti Fürstenfeldbruck však byl
připraven tým elitních střelců, takže
vznikla přestřelka ve snaze zabránit
teroristům v odletu. Přitom však došlo i k výbuchu granátu a požáru helikoptér, takže zahynulo všech devět
rukojmích, pět teroristů, jeden pilot
a jeden policista. Celý svět byl šokován a MOV uvažoval o předčasném
ukončení mnichovských olympijských her. Celá tragédie byla tehdy
vrcholem dlouhotrvajících konfliktů
mezi Palestinou a Izraelem. Bohužel kvůli tomu bylo politicky zneužito mezinárodní sportovní setkání.
Mnichovská tragédie však byla precedentem, protože olympiádu zneužili pro svou politickou propagandu
již němečtí nacisté v Berlíně v roce
1936. (Poznámka: Nemělo by se zapomínat.)
JB
ledacos nechtěně dozvíte nebo je na
vás prostě něco prozrazeno. Takové
ty dotazy na konkrétní potíže nebo
hlasité probírání vaší anamnézy
„před ušima“ jiných pacientů, to je
bohužel častou praxí i našich buštěhradských čekáren a ordinací. Je to
nepříjemné a přímo to zasahuje do
lidského práva na soukromí, ať jde
o dospělého, dítě nebo důchodce.
Zdravotníci, tedy nejen lékaři, mají
povinnost zachovávat mlčenlivost
o všech skutečnostech a údajích, se
kterými se při výkonu svého povolání setkávají. (Dokonce tato povinnost trvá, ačkoliv své povolání třeba
nevykonávají nebo dotčený pacient
již nežije.) Bylo by jistě možné si na
takové nemravné jednání stěžovat
u lékařské komory nebo dokonce
podat žalobu na ochranu osobnosti, ale dost možná, že bude stačit jen
tohle „stýčkojedličkovské p.š.t“!
JB
ST R A N A
16
Královopolský koňak aneb prohibiční pátrání
„Koupil jsem si francovku, dal jsem
za ni třicet korun, teď ji vozkusím,
jestli je lepší než rum…“ znělo Bondyho básnění v pubertálním binci kamarádova pokojíku, ze zdi se nedíval
Ringo Star, ale zvětšenina fotografie
The Plastic People of the Universe,
tajně pořízená na tajném koncertě
nedaleko Budějovic. Vláďa byl starší
a jednoznačně zkušenější, proto odběhl do spíže a po chvíli štrachání se
vítězoslavně vrátil s velkou láhví, kterou zdobila známá modrobílá viněta
se žlutou hvězdou. „Dáme?“ zeptal
se, tak přímočaře, že jsem ve vteřině
kývnul. Zbytek toho květnového dne
roku 1975 si už moc nepamatuji.
Mezi naše „české rodinné stříbro“
patří ALPA francovka zcela nepochybně. Její historie však začala údajně již
kolem roku 1805, kdy z Vídně odtáhla napoleonská vojska, zanechavše po
sobě nedopité sudy s koňakem. Pro
rakouské nálezce byl však nápoj příliš
silný, takže jej později úspěšně použili
alespoň ke kožnímu mazání. Toho se
chopili mnozí lékárníci a začali vyrábět podobné přípravky. Výroba bez
monopolu přinesla nespočet variant
tzv. „domácích specialit“, vyráběných
destilací matolin – kvasných zbytků
ušlechtilých vín – nebo mícháním
vysokoprocentních lihových roztoků
vonných silic. Tinktury měly většinou
zlatavou barvu od vyluhování taninu
v dubových sudech.
Až v roce 1913 se do výroby pustil
Josef Veselý z Králova Pole u Brna. Ve
své výrobně vytvořil mentolovou variaci, kterou nechal vzápětí zaregistrovat u Obchodní a živnostenské komory pod názvem „ALPA“ (zanedlouho
si nechal zaregistrovat také původní
etiketu s obrázkem vodní víly). Od
té chvíle se píše historie „první české
francovky“. V dalších letech se firma
úspěšně rozrůstala a v roce 1918 se
přeměnila ze soukromé na veřejnou
obchodní společnost. Roku 1930 vytvořil akademický malíř a architekt
Leo Heilbrunn návrh dodnes používané modrobílé etikety s typickou
žlutou hvězdou. (V témže roce také
firma zaslala T. G. Masarykovi k osmdesátinám dárkovou kazetu se třemi
lahvičkami a zlatým písmenem „A“,
která byla vyložena gazelí kůží – viz
obrázek.) Zajímavostí je, že na Alpu
byly vydávány také „potravinové lístky“ za války. Až do znárodnění v roce
1948 se francovka vyráběla v Brně-Králově Poli, pak byla přesunuta do
Velkého Meziříčí, kde sídlí dodnes.
Věhlas francovky Alpa se vždy šířil zejména díky mnoha reklamním
kampaním. Mezi propagačními počiny jistě zaujme například to, že firma
koupila práva na kreslené postavičky
„kocoura Felixe“. Dnes se vyrábí šest
druhů Alpy a na trh je dodáváno přes
pět miliónů balení ročně.
JB
Kazeta pro T. G. M.
Foto in: Pharm Business Magazine 1/2011
ˇ
ˇ NÁM PÍŠÍ
CTENÁRI
nový buštěhradský zpravodaj
– barevné lentilky na lesklém papíře zalité sladkokyselou omáčkou
Ze stylového časopisu Zastupitelstva
města psaného nezávislými lidmi se
stalo to, co jsem popsal v nadpise, a říká
se tomu bulletin. Výslovnost slova je
„biltén“. To je přeci rozkošné slovo.
Nezdržuji sebe ani pracovníky
městského úřadu, kteří nový Biltén
plní plky, posíláním tohoto svého příspěvku tam. Nijak se nechci dotknout
příspěvků jiných organizací, ale Biltén
již zcela zjevně není nezávislý a moje
úvahy jsou pro současné vedení města
jen nepodloženým pošťuchováním.
Biltén pana Oplta mi na cover page
přináší lentilku o otevření zázemí
školky, starostka o sobě píše v 3. oso2 0 1 2 , Č Í S LO 1
bě a je spokojena se čtyřmi svými
portréty na celkem pěti fotografiích.
S mnohaletým zpožděním se nakonec sáhlo k vybudování školky ve
škole. Provedení akce je z mého pohledu další selhání současného vedení buštěhradské radnice. Přestavbu
provedla firma Level – vlastník torza
buštěhradského pivovaru. Reference
této firmy jsou minimálně nedobré.
Místní firmy odhodlané nabídnout
víc za nižší cenu se o termínu odevzdání obálek do výběrového řízení
dozvěděly pozdě, nebo vůbec. Nová
střecha na objektu byla provedena
jedním z nejdražších dodavatelů
v regionu, ačkoli místní střechaři se
diví, proč o zakázce dopředu nic nevěděli. Uznejte, tady se nejedná o slibovanou podporu podnikatelských
subjektů ve městě.
Z jiného soudku. V červnu roku
2011 se někteří zastupitelé rozhodli
na urychleném dokončení zámku patřícího městu, aby se uvolnil prostor
pro školku v současných prostorách
MěÚ. Významná část městských peněz tam teče dodnes. A potečou dále.
Úřad se prý bude stěhovat. Pan Vavruška v Bilténu uvádí, že si musíme
se stavbou pospíšit, abychom mohli
začít temperovat. To znamená topit.
ST R A N A
17
Odhaduji, že nikdo dodnes neví, kolik bude představovat roční účet za
energie pro tento objekt. A pokud to
někdo ví, tak to nás zajímá – ne lentilky. Zajímá mě také, jestli budu muset
na úřad chodit v zimě v holinkách dírou v plotě, anebo má město s krajem
již vyřešen přístup do objektu. Nové
přeložky elektrického vedení firmy
ČEZ pro objekt zámku, jak informují
v Bilténu, plně hradí zadavatel, tedy
město Buštěhrad. Přijdou nové a nové
nutné náklady spojené se zámkem,
jehož dvě třetiny jsou ruinou, která,
jak víme z kauzy Rath, ruinou možná
i zůstane.
Otevřel bych ještě soudek Technické, resp. Zahradnické služby
města Buštěhrad, které podle údaje
v Bilténu vše posekaly, posbíraly papírky a vyvezly koše. Havarijní stav
téměř všech městských bytů je však
dlouhodobě neřešen, doporučuji například exkurzi na nádvoří v domu
čp. 68, kde donedávna sídlil gynekolog. Pravděpodobný šéf TS pan
Vavruška je pohlcen dirigováním
přestavby zámku, řešením problému
výstavby parkingu, chodníku a dešťové kanalizace na nádvoří.
Dalším soudkem by mohlo být nehorázné plýtvání městskými penězi
za zpracovávání výběrových řízení
a různých studií externí osobou na
všechno možné. Placení úředníci
a úřednice města by měli jednodušší agendu zvládat sami, a pokud si
netroufnou, nejsou k práci na úřadě
kompetentní. Hovořit o personálním obsazení pozic na městském
úřadu v Buštěhradě je také zajímavé,
zvláště když starostkou nově najatí
zaměstnanci jsou v úzkém vztahu,
bydlící na jedné společné adrese.
V režii vedení města jsme svědky
špatných a drahých rozhodnutí všeho druhu. Jedná se o legální plýtvání
v souladu se zákonem. Těším se na
brzké rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který začne kontrolovat i samosprávy.
Neboť Kontrolní výbor našeho města, stejně jako Biltén, samozřejmě
ovládá současné vedení Buštěhradu.
Všem čtenářům, kteří se pročetli
až sem, doporučuji rozhovor s viceprezidentem NKÚ v pořadu InterviewCT24 z 10.10.2012. Časová osa:
10.50 min. – 12.00 min. rozhovoru.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/
212411058041010/
nete novou třídu do prvního září?“
– „Pardon, bolí mě bříško, musím
si odskočit!“ – „Proč to výběrové řízení nebylo vyvěšeno na webu města?“ – „Tyhle otázky si nechte, jsem
už dneska strašně unavený!“ – „Jak
to, že minulé zastupitelstvo schválilo
záměr bioplynové stanice?“ – „Já to
nebyl, nic takového si nepamatuju.“
– Vždyť jste byl v zastupitelstvu, hlasoval jste pro!“ – „To jsem ale byl ještě malej!“
Uznejte, to opravdu nevypadá dobře. S takovými dětskými výmluvami
by se politici na svých místech dlouho neudrželi. Ti používají daleko
sofistikovanější fráze. Posuďte sami:
…“To není tak jednoduché, vůbec
netušíte, jaká by to byla práce!“…
“To nám nepovolí SUS, PLC nebo
BLB. Před pár lety se to už zkoušelo.“…“S tím stejně nic neuděláme, je
to tak naplánováno od ŘSD.“…“Na
to nemáme peníze.“…“Může za to
minulé zastupitelstvo.“…“To měl
udělat pan XY.“…“Asi máme rozbitý
počítač.“…“Paní účetní je v nemocnici.“…“To vám teď z hlavy neřeknu,
přijďte se v úředních hodinách zeptat
na MěÚ.“…“A co jste pro to udělal
vy, že to kritizujete? Jak dlouho tu
žijete?“…“Nic takového jsem neříkal. V žádném zápise nic takového
není.“…“Máte pravdu, zařadíme to
do střednědobých až dlouhodobých
úkolů našeho zastupitelstva.“…“Sejdeme se, abychom domluvili schůzku, na které popřemýšlíme, kdy bude
další schůzka.“…
Při použití takto vytříbených vět
a jejich dostatečně trpělivém opakování a kombinování si pak mnohý
občan nevšimne, že se vlastně vůbec
nic nedozvěděl, a spokojeně odchází
domů s pocitem, že ve vedení města
jsou lidé na svém místě, kteří vědí, co
dělají. Vlastně má svým způsobem
pravdu. A navíc tak hezky a rozumně
mluví!
Petr Sejkora, nestranný zastupitel města
Fenomén zvaný výmluva
Již malé děti ovládají skvěle umění,
jak se vymlouvat. Tedy jak se vyhnout
nějakému vysvětlení, či odpoutat pozornost od něčeho, co nechtějí udělat. Například můj šestiletý syn. Když
nechce dojíst jídlo (neboť je v něm
hrášek, houby či rozinky – přísady,
které vysílají silnou negativní energii), jeho výmluvy postupně zní: „Já
mám žízeň!“ Potom následuje: „Bolí
mě bříško“, „Musím na záchod“,
a nakonec propukne v pláč: „Jsem
už dneska strašně unavenej!“ Další skvělou výmluvou, pokud najdu
něco zničeného, nebo fixem počmáraný nábytek, je: „Já to nebyl, vůbec
si to nepamatuju.“ Když je přeci jen
usvědčen, vytáhne eso z rukávu: „To
jsem ale byl ještě malej!“
Vymlouvají se samozřejmě i dospělí lidé. Specifickým druhem výmluvy
je pak výmluva v politice. Tady už
ovšem nevystačíme s výše uvedeným triviálním výčtem. Představte
si například nějakého politika na veřejném zasedání pod palbou otázek:
„Pane místostarosto, jak budete řešit
malou kapacitu školky?“ – „Já mám
žízeň, musím se jít napít.“ – „Stih2 0 1 2 , Č Í S LO 1
DJ
ST R A N A
18
ˇ
BUŠTEHRADSKÝ
CHODEC
Obnova techniky v naší kuchyni
Jednou večer jsme se sešli u čaje a
já jsem přednesl své návrhy. Dlouho
do noci jsme prohlíželi katalogy a
nejrůznější technické listy. Domácí
komise, tedy manželka s dětmi, následně velmi objektivně zhodnotila
problém ze všech úhlů, aby nakonec
schválila mnou doporučený výběr.
Takže jsem v srpnu zakoupil nový
stolní mixér typu Tajfun T34 a slavnostně jej předal rodině k užívání,
včetně všech doplňkových nástavců.
Abyste pochopili upřímnou radost
celé rodiny z nového kuchyňského
strojku, připojím velmi zajímavý
technický popis tohoto modelu. Posuďte sami:
Náš nový stolní mixér Tajfun T34
je užitečný kuchyňský pomocník
s ultramoderním elegantním designem a opravdu velkou variabilitou
použití. Je zajímavý již nepřehlédnutelně růžovým a spektrálně opalizujícím nerezavějícím povrchem kapotáže vlastní, technologicky naprosto
exkluzivní konstrukce. Ta vyniká zejména svou mimořádnou stabilitou,
kterou zaručuje ve velkém rozsahu
rektifikovatelná a fakt masivní základna (Z4), umožňující sekání, mixování, hňahňání či šlehání i na
velmi nerovné podložce. Nový model T34 je také vybaven jedinečnou
bezpečnostní pojistkou JBP-01/365
zaručující opravdu blbuvzdorné používání. Významně je tak ochráněno duševní zdraví obsluhy. Samotná
kostra přístroje, kompaktní a nepřehlédnutelně robustní (osvědčený typ
Caput 22), je v základním provedení vybavena opravdovou skleněnou
nádobou (OSN 2012), futuristicky
trojúhelníkovitého tvaru s integrovanou stupnicí, díky které můžeme
velmi přesně dávkovat nejrůznější
sajrajty až do 1,5 litru obsahu. Nezměrnou výhodou přístroje T34 je
vybavení vyjímatelnými trojitými
vroubkovanými břity (Bř1, Bř2, Bř3)
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
z damascénské oceli asijské provenience. Ty umožňují velmi efektivní
rozdrcení ovoce, zeleniny, masa, prstů i všech dalších podobně obtížných
soupeřů na poli kuchyňském, poli
válečném. Sofistikovaný tvar jednotlivých břitů řezací růžice zvládá
hravě i rozsekání pěkně velké hromady velmi tvrdého ledu, a to pouhým stisknutím tlačítka. A k tomu
to závratně široké a hluboké plnicí
hrdlo (populární typ 0007-DeTh)!
To umožňuje neuvěřitelně rychlou
a pohodlnou manipulaci se vším, co
vám přijde pod ruku. Zmíním snad
ještě ergonomicky vyladěné ovládací
prvky stroje, pochopitelně vodotěsně
upravené, a také ten úsporně maličký, avšak skvěle přehledný, rozpustile podsvícený displej (SP-RD), nabízející průběžnou a velmi pohodlnou
kontrolu činnosti, stejně jako úžasně
širokou škálu možností naprogramování. Logický systém nejrůznějších
ťuflíků, točítek a šoupátek zaručuje
snadnou obsluhu i dětem nebo osobám se sníženou příčetností. Dvourychlostní bezzákluzová převodovka
(rozsah 9–2012 otáček/min), pulzní
zumba-spínač, univerzální turbo-tlačítko, bezchybný tangenciální
štift, k tomu nepředstavitelný výkon
motoru, neopominutelný indolentní bazmek či naprosto glotalizovaná
abruptivka, to nám dělá pochopitelnou radost. A výše zmíněná, zázračně opacitní povrchová úprava s
tonickými akcenty způsobila (spolu
s dalšími uvedenými přednostmi tohoto přístroje), že je z Tajfunu T34
jednoznačně nejoblíbenější mašinka
v naší domácnosti. Jeho sympatická
velikost a široká škála doplňkového
vybavení jen podtrhují výborné užitné vlastnosti, pochopitelně při výrazném snížení provozních nákladů.
No, nekupte to!
Původní mixér jsme pro jeho stáří a nefunkčnost vyřadili z provozu.
Protože s naším novým kuchyňským
mazlíčkem nešel nijak zkombinovat ani použít na náhradní díly, tak
jsme si řekli, že jej nebudeme zbytečně schovávat. Prostě letěl na smégro (průměrnou rychlostí asi tak
16,8 m/s)…
JB
Jen tak něco pro chuť
Ořechový zákusek do plechu
•
30 dkg cukr krupice
•
10 dkg mletých ořechů
•
20 dkg polohrubé mouky
•
1/2 prášku do pečiva
•
11 lžic vlažné vody
•
4 žloutky
•
sníh z bílků
•
Vše smíchat a upéct v troubě
na 175 °C
Náplň: 2–3 dcl mléka, 1 vanilkový
cukr, 2 žloutky, 3 rovné lžíce hrubé
mouky – uvaříme v hustý krém a
necháme vychladnout. 20 dkg másla
utřeme s 2 dkg cukru krupice a vmícháme do vychladlého krému
Poleva: Čokoládu na vaření rozehřejeme v hrnku (ve vodní lázni) a
přidáme 5 dkg másla
Na upečený vychladlý zákusek namažeme náplň a polijeme polevou.
Dáme ztuhnout do lednice.
Milí čtenáři, zdá-li se vám tento recept kapánek dražší než vaše oblíbené recepty po babičce, uložené v kredenci (a hlavně vyzkoušené), věřte, že
tímto dortíkem uděláte velkou radost
svým nejbližším, zejména jsou-li to
milovníci sladkých pokrmů.
Dobrou chuť přeje Heble
(Helena Blesková)
ST R A N A
19
Buštěhradské listy - dvouměsíčník; Ev. č. MK ČR E 20893
Vydavatel: Občanské sdružení Buštěhradské fórum; www.bustehradskeforum.cz
Odpovědný koordinátor: Ing. Jiří Janouškovec; [email protected]
Redakční rada: Jiří Blesk (JB), Ing. Jiří Janouškovec (JJ), Ing. Arch. Daniela Javorčeková (DJ),
Ing. Jitka Müllerová (JM), Jaroslav Pergl (JP)
Design a grafika: Michal Fiala a Dana Stolzová
Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat stanovisko vydavatele a redakční rady.
Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Uzávěrka dalšího čísla bude 15. 12. 2012
Tisk: Kočka Slaný
Náklad: 1000 ks
Cena: zdarma
2 0 1 2 , Č Í S LO 1
ST R A N A
20