Mezinárodní smluvní právo

Mezinárodní
smluvní právo
Smluvní právo
= odvětví MPV, které se zabývá uzavíráním
mezinárodních smluv (dále jen MS), jejich
vstup v platnost, změny, důvody a způsoby
přerušení plnění nebo zániku a jejich výklad
• Donedávna upraveno mezinárodními obyčeji
• 1969 – Vídeňská úmluva o smluvním právu
• 1986 – Vídeňská úmluva o smluvním právu
mezinárodních organizací
Vídeňská úmluva o smluvním právu
Vienna Convention on the Law of Treaties
• Schválena 22. května 1969 na konferenci OSN
o smluvním právu ve Vídni
• Vstoupila v platnost 27. ledna 1980
• Signatáři: 45 zemí
• Počet smluvních států: 113
Čl. 84 Vídeňské úmluvy
Vstup v platnost
1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni
uložení třicáté páté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
2. Pro každý stát, který úmluvu ratifikuje nebo k ní
přistoupí po uložení třicáté páté ratifikační listiny nebo listiny
o přístupu, vstoupí úmluva v platnost třicátého dne po uložení
jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Vídeňská úmluva o smluvním právu
mezinárodních organizací
Vienna Convention on the Law of Treaties between
States and International Organizations or between
International Organizations
• Schválena 21. března 1986
• Dosud nevstoupila v platnost (potřeba je opět
35 ratifikací)
• Signatáři: 39 (10 mez. organizací, 29 států)
• Počet smluvních stran: 42 (11 mez. organizací
– ty se ale nepočítají pro účely ratifikace podle
článku 85 Úmluvy, 31 států)
Article 85
Entry into force
1. The present Convention shall enter into force on the thirtieth day
following the date of deposit of the thirty-fifth instrument of
ratification or accession by States or by Namibia, represented by
the United Nations Council for Namibia.
2. For each State or for Namibia, represented by the United
Nations Council for Namibia, ratifying or acceding to the Convention
after the condition specified in paragraph 1 has been fulfilled, the
Convention shall enter into force on the thirtieth day after deposit by such
State or by Namibia of its instrument of ratification or accession.
3. For each international organization depositing an instrument
relating to an act of formal confirmation or an instrument of
accession, the Convention shall enter into force on the thirtieth day
after such deposit, or at the date the Convention enters into force
pursuant to paragraph 1, whichever is later.
Mezinárodní smlouva (MS)
podle obecného MPV
= dohoda mezi k tomu způsobilými subjekty MPV
(státy, mez. organizace, některé subjekty sui
generis), kterou se zakládají, mění nebo ruší
jejich vzájemná práva a závazky podle
mezinárodního práva
• Používá se různých názvů, což však samo o sobě
nemá právní význam:
– u dvoustranných smluv: dohoda, smlouva, protokol,
úmluva nebo ujednání,
– u mnohostranných smluv: úmluva, smlouva, dohoda,
protokol, ujednání, deklarace, ústava, charta nebo
statut
Mezinárodní smlouva
• Rozvoj smluvního práva a zvýšení významu MS
jakožto pramene MPV můžeme sledovat zvláště od
2. poloviny 19. století
• V současné době desítky tisíc dvoustranných a
tisíce mnohostranných MS
• ČR vázána 2494 dvoustrannými a 977
mnohostrannými smlouvami (viz
http://www.mzv.cz/jnp/cz/vyhledavani_smluv/inde
x$45924.html), z toho je 560 dvoustranných a 444
mnohostranných přímou součástí právního pořádku
ČR (podle článku 10 Ústavy ČR)
Druhy mezinárodních smluv
MS lze dělit podle různých kritérií:
A.
B.
C.
D.
E.
Formy smlouvy
Počet smluvních stran
Možnost přistoupení dalších států
Obsah smlouvy
Doba trvání smlouvy
A. Forma MS
Podle formy lze MS dělit na:
1. písemné a ústní
2. veřejné a tajné
3. sjednané v jednom dokumentu nebo ve více
4. smlouvy prezidentské, vládní a resortní
A1. Smlouvy písemné a ústní
• Obvykle státy sjednávají smlouvy písemně – práva a
závazky jsou vyjádřeny jasně a státy musí jasně
projevit svou vůli být MS vázány
• Obecné MPV nevylučuje dohody ústní – problém
může vzniknout:
– při případném sporu o obsah konkrétních práv a závazků,
– s vnitrostátním schvalováním
– není možno je registrovat u OSN
• Vídeňská úmluva o smluvním právu se vztahuje
pouze na MS sjednané mezi státy v písemné formě
• V seznamu smluv, kterými je ČR vázána se patrně
žádná ústní smlouva nevyskytuje (?!)
MS podle Vídeňské úmluvy
Část I
Úvodní ustanovení
Čl.1
Působnost úmluvy
Tato úmluva se vztahuje na smlouvy mezi státy.
Čl.2
Používané výrazy
1. Pro účely této úmluvy:
a) "smlouva" je mezinárodní dohoda uzavřená mezi státy písemnou formou, řídící se mezinárodním právem, sepsaná v
jediné nebo ve dvou či více souvisících listinách, ať je její název jakýkoliv;…
Čl.3
Mezinárodní dohody, na něž se úmluva nevztahuje
Skutečnost, že se tato úmluva nevztahuje na mezinárodní dohody sjednané mezi státy a jinými subjekty mezinárodního
práva nebo mezi těmito jinými subjekty mezinárodního práva, ani na mezinárodní dohody, které nebyly sjednány
písemnou formou, nepůsobí:
a) na právoplatnost takových dohod;
b) na použití jakýchkoliv v této úmluvě obsažených pravidel, která by se na takové dohody vztahovala podle
mezinárodního práva nezávisle na této úmluvě;
c) na použití úmluvy na vztahy mezi státy, které jsou upraveny mezinárodními dohodami, jejichž stranami jsou též jiné
subjekty mezinárodního práva.
A2. Smlouvy veřejné a tajné
• Smlouvy veřejné = podle vůle smluvních stran jsou určeny k publikaci
• Smlouvy tajné = o jejich sjednání či obsahu nemá být veřejnost ani jiné
státy informovány. U veřejné smlouvy mohou být tajné dodatky
• Tajné dohody jsou omezeny povinností registrovat mezinárodní smlouvy
• Do konce 1. sv. války – naprosto nedostatečný přehled o platných MS
• V Paktu Společnosti národů proto zakotvila, že všechny MS, které budou v
budoucnosti sjednány, musí být co nejdříve uveřejněné Sekretariátem, do
té doby nebudou závazné
• Podle Charty OSN (čl. 102) mají státy povinnost registrovat smlouvy u
Sekretariátu OSN. Tato povinnost není sankcionována neplatností, ale tím,
že v případě sporu se státy mohou dovolávat smluv před orgány OSN jen
v případě, že byly zaregistrovány
• Obvykle si stát vede svou sbírku mezinárodních smluv (ČR od roku 2000
vede Sbírku mezinárodních smluv, do té doby součástí Sbírky zákonů)
• Kromě toho si jednotlivé státy obvykle vedou svoje vlastní seznamy
mezinárodních smluv, kterými jsou vázány
Pakt Společnosti národů
Článek 18
Všechny mezinárodní smlouvy a závazky, které
napříště budou sjednány členem Společnosti,
musí býti ihned zaznamenány a co nejdříve
uveřejněny Sekretariátem. Tyto mezinárodní
smlouvy nebo závazky nebudou závazné,
dokud nebudou takto zaznamenány.
Charta OSN a povinnost registrace
smluv u sekretariátu OSN
KAPITOLA XVI
RŮZNÁ USTANOVENÍ
Článek 102
1. Každá smlouva a každá mezinárodní dohoda, uzavřená kterýmkoli členem
Organizace spojených národů po tom, kdy tato Charta nabude účinnosti, bude co
nejdříve registrována u sekretariátu a bude jím uveřejněna.
2. Žádná strana jakékoli smlouvy nebo mezinárodní dohody, která nebude
registrována podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku, nemůže se jí dovolávat
před žádným orgánem Organizace spojených národů.
→ Registrované mezinárodní smlouvy včetně informací o
smluvních státech, platnosti aj. jsou k dispozici v United
Nations Treaty Collection (UNTS) – viz
http://treaties.un.org/Pages/UNTSOnline.aspx?id=1
Publikace MS v ČR
• Do konce roku 1999 (podle zákona č. 545/1992 Sb.) se MS
publikovaly ve Sbírce zákonů
• Od 1. 1. 2000 se MS (podle zákona č. 309/1999 Sb.)
publikují ve zvláštní Sbírce mezinárodních smluv
• Článek 10 Ústavy ČR: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k
jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká
republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li
mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se
mezinárodní smlouva.
• Na internetu viz Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních
smluv - http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/
Publikace MS v ČR
Sbírka mezinárodních smluv
§ 5 - Vyhlašování mezinárodních smluv, jiných skutečností důležitých pro jejich provádění a rozhodnutí mezinárodních
orgánů a organizací
(1) Ve Sbírce mezinárodních smluv se vyhlašují sdělením Ministerstva zahraničních věcí
a) platné mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána (dále jen "mezinárodní smlouvy"),
b) oznámení o výpovědi mezinárodních smluv a o jiných skutečnostech důležitých pro provádění jednotlivých mezinárodních smluv,
c) rozhodnutí přijatá mezinárodními orgány a orgány mezinárodních organizací, jimiž je Česká republika vázána (dále jen
"rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací").
(2) Mezinárodní smlouvy se vyhlašují uveřejněním jejich plného znění. Mezinárodní smlouvy, které nejsou schvalovány Parlamentem
a týkají se pouze malého počtu fyzických a právnických osob, mohou být vyhlášeny bez uveřejnění plného znění jejich příloh; v
tomto případě Ministerstvo zahraničních věcí ve sdělení uvede rovněž výčet příloh mezinárodní smlouvy a údaj o tom, kde lze do
těchto příloh nahlédnout a pořizovat si z nich opisy a výpisy.
(3) Rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací se vyhlašují uveřejněním jejich plného znění. Pokud se rozhodnutí mezinárodních
orgánů a organizací týká pouze malého počtu fyzických a právnických osob, jeho plné znění se nevyhlašuje a Ministerstvo
zahraničních věcí ve sdělení pouze uvede název tohoto rozhodnutí, včetně označení orgánu, který je vydal, den, kdy bylo vydáno,
popřípadě den, kdy nabylo účinnosti, a údaj o tom, kde lze do tohoto rozhodnutí nahlédnout a pořizovat si z něj opisy a výpisy.
(4) Ve Sbírce mezinárodních smluv se vyhlašují též sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby nebo o opravě překladu do
českého jazyka ( § 11).
•
Ve Sbírce mezinárodních smluv se nepublikují rozhodnutí EU. Ty jsou publikovány Úřadem
pro publikace EU (se sídlem v Lucemburku) ve zvláštním Úředním věstníku EU (viz
http://eur-lex.europa.eu/cs/index.htm) - v něm musí být zveřejňovány všechna nařízení EU a
ty směrnice EU, které se týkají všech členských států obecně. Toto zveřejnění je podmínkou
jejich platnosti. Úřední věstník (Úř. věst.) je zveřejňován denně ve 23 jazycích a skládá se z
řady L (právní předpisy) a z řady C (usnesení, doporučení, obecné směry a
stanoviska/sdělení/přípravné akty/informace/oznámení).
A3. Smlouvy sjednané v jednom nebo
více dokumentech
• MS v plné formě = je obsažena v jednom dokumentu,
jehož text byl autentifikován (uznán stranami za
výsledek jednání) a následně příslušné orgány vyjádřily
vůli státu, být smlouvou vázán (ratifikace, přijetí,
přistoupení apod.)
• MS ve zjednodušené formě = je obsažena v několika
oddělených dokumentech (výměna nót, výměna
dopisů apod.) – většinou méně významné smlouvy,
jejichž sjednání nečiní potíže. Např. Ujednání o zrušení
vízové povinnosti pro držitele diplomatických a
služebních pasů mezi vládou ČSFR a vládou
Pákistánské islámské republiky (sdělení č. 328/1992
Sb.)
A4. Smlouvy prezidentské, vládní a rezortní
• Prezidentské smlouvy = sjednává prezident v
nejzávažnějších politických otázkách, obvykle se k
platnosti vyžaduje ratifikace prezidentem, popř. i
předchozí souhlas parlamentu (ČR 1324 prezidentských
smluv, z toho 1004 podle čl. 10 Ústavy)
• Vládní smlouvy = sjednává předseda nebo zmocněný
zástupce vlády. K platnosti stačí informace druhé strany
o konfirmaci (definitivní souhlas vlády být smlouvou
vázán) (ČR 1539 vládních smluv)
• Rezortní dohody = sjednávají ministři či vedoucí úřadů o
otázkách v jejich působnosti. Právním základem je
obvykle předchozí MS sjednaná v plné formě. Obvykle
vstupují v platnost informací druhé strany o konfirmaci
ministrem. (ČR 505 rezortních smluv)
• Ústava stanoví, že prezident sjednává a
ratifikuje mezinárodní smlouvy a toto
oprávnění může přenést na vládu
• Prezident obecně přenesl na vládu právo
sjednávat a schvalovat smlouvy, které
nepotřebují souhlas Parlamentu ČR,
rozhodnutím č. 144/1993 Sb.
Článek 63 Ústavy ČR
(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv
může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo,
k) má právo udělovat amnestii.
(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně
uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své
platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím
pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
Postavení mezinárodních smluv v
právním řádu ČR
Článek 10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká
republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než
zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Článek 10a
(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na
mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu,
nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.
Postavení mezinárodních smluv v
právním řádu ČR
Článek 49
K ratifikaci mezinárodních smluv
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.
Článek 87
(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním
pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva
ratifikována.
B. Počet smluvních stran
• Podle počtu smluvních stran rozlišujeme
smlouvy:
dvoustranné (bilaterální)
vícestranné (plurilaterální)
mnohostranné (multilaterální)
oblastní (regionální)
univerzální
C. Možnost přistoupení dalších států
• Smlouvy otevřené = mohou k nim přistoupit i třetí
státy bez omezení
• Smlouvy polootevřené či polozavřené = možnost
vstupu je vázána na splnění nějakých podmínek
nebo na souhlas stávajících členů či orgánů
mezinárodní organizace
– např. členství v OSN – čl. 4:
1. Do OSN mohou být jako členové přijaty všechny mírumilovné státy, které
přijmou závazky obsažené v této chartě a podle soudu Organizace jsou způsobilé
a ochotné plnit tyto závazky.
2. O přijetí každého takového státu za člena Spojených národů rozhodne Valné
shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti.
• Zavřené smlouvy = další státy k nim přistoupit
nemohou (např. bilaterální smlouvy o konzulárních
či obchodních stycích nebo o pohraničním režimu)
D. Obsah smlouvy
• Politické MS = upravují otázky bezpečnosti, společné obraně,
mírové spolupráce, rozvoje sousedských vztahů, spojenectví, o
přátelských vztazích apod.
• Hospodářské MS = o hospodářské, obchodní, vědecké, kulturní,
sociální či humanitární spolupráci
 Rovné MS = práva a povinnosti obou stran jsou v zásadě
rovnocenné
 Nerovné MS = nepoměr mezi právy jedné strany a povinnostmi
jiné. Mohou být v rozporu se zásadou svrchované rovnosti a proto
neplatné
Právotvorné MS = obsahují obecné právní normy (abstraktní
pravidla, podle kterých mají být v budoucnu upraveny konkrétní vztahy
mezi státy)
Kontraktuální smlouvy = v nich přímo vymezena konkrétní práva
a povinnosti jednotlivých stran
 Mírové MS = smlouvy pro období míru (většina)
 Válečné MS = smlouvy pro případ války, kdy mírové smlouvy neplatí
E. Doba trvání smlouvy
• Krátkodobá MS = na kratší období (zhruba 1-5
let)
• Dlouhodobá MS = smlouvy uzavřené na 10,
15, 20 let apod.
• Časově neomezená MS
Předběžná (preliminární) MS = upravuje
vztahy předběžně, nahrazována definitivní MS
Předpoklady vzniku MS
1.
2.
3.
4.
Způsobilost smluvních stran k uzavření MS
Možnost a dovolenost předmětu smlouvy
Řádný projev vůle stran být smlouvou vázány
Skutečný souhlas smluvních stran
1. Způsobilost smluvních stran
• Plnou způsobilost uzavírat MS mají státy – tzn. že
mohou uzavírat jakékoli MS, které MPV připouští
• Částečnou smluvní způsobilost mají:
– mezinárodní organizace (s ohledem na svoji
subjektivitu danou zakládací smlouvou a funkcemi či
úkoly, které mez. organizace plní)
– některé subjekty MPV svého druhu (povstalci, Svatý
stolec, města s mezinárodním statusem aj.)
• Kolonie neměly žádnou způsobilost
2. Předmět smlouvy
musí být:
• fakticky možný – pokud fyzicky nemožné,
nevznikne MS (od počátku neplatná, nicotná,
nulitní)
• právně možný (dovolený) – nesmí být v
rozporu s kogentními pravidly MPV a s cíly a
zásadami OSN, jakožto organizace světové
kolektivní bezpečnosti. Pokud by v okamžiku
uzavření byla MS v rozporu s ius cogens, byla
by opět od počátku neplatná, nulitní.
3. Řádný projev vůle stran
• Za stát jakožto právnickou osobu jednají jeho orgány. Ty
musí mít pravomoc MS sjednat. Tato pravomoc je upravena
vnitrostátním i mezinárodním právem (které zde vzniklo
zevšeobecněním vnitrostátních pravidel a mezinárodní
praxe)
• Podle MPV mohou stát všestranně (všeobecně) zastupovat
(bez nutnosti předkládat plnou moc)
– hlava státu, vláda (předseda vlády), ministr zahraničních věcí,
– dále vedoucí diplomatické mise, zástupce státu na mezinárodní
konferenci nebo u mezinárodní organizace – ti ale jen pro přijetí
textu smlouvy
3. Řádný projev vůle stran
• Hlava státu, vláda a ministr zahr. věcí mohou bez
předložení plné moci navíc činit všechny úkony
směřující k uzavření MS
• Jejich akty budou zpravidla mezinárodně právně
platné, i když vnitrostátně překročili meze svojí
pravomoci
• Jediná výjimka: pokud porušení pravomoci bylo
objektivně zřejmé (v rezortní dohodě převod
státního území apod.)
• Vedoucí dipl. mise a zástupce na mez. konferenci
nebo u mez. organizace oprávnění k přijetí textu
smlouvy, ale ne k podpisu (tam by potřebovali plnou
moc)
3. Řádný projev vůle – plná moc
= oficiální (písemný) dokument, který byl vydán
orgánem k tomu oprávněným (reprezentativní
povahy), opravňující k provedení jednotlivých
nebo všech právních aktů (sjednání textu,
schválení textu, autentifikace, vyjádření souhlasu
být smlouvou vázán), směřujících k uzavření MS
• Pokud dojde k překročení plných mocí, je akt od
počátku neplatný. Může dojít ke zhojení ratifikací
nebo dodatečnou konfirmací (má účinky ex tunc)
Čl.46
Ustanovení vnitrostátního práva o oprávnění uzavírat smlouvy
1. Skutečností, že při vyjádření souhlasu státu s tím, že bude
vázán smlouvou, došlo k porušení některého z ustanovení
jeho vnitrostátního práva týkajícího se oprávnění uzavírat
smlouvy, se stát nemůže dovolávat jako důvodu pro zrušení
svého souhlasu, ledaže toto porušení bylo zjevné a týká se
zvlášť důležitého pravidla jeho vnitrostátního práva.
2. Porušení je zjevné, jestliže je objektivně zřejmé kterémukoliv
státu postupujícímu v této věci podle obvyklé praxe a v dobré
víře.
4. Skutečný souhlas smluvních stran
• Zevní projev vůle směřující k uzavření MS
musí být v souladu se skutečnou vůlí. Pokud
není, jde o akt vadný a proto i neplatný.
• Neplatnost právního aktu:
– absolutní (nulitní, nicotná) – automaticky
neplatná od počátku
– relativní – napadnutelná a teprve potom případně
neplatná ex tunc (od počátku)
4. Skutečný souhlas – důvody vadného
projevu
a)
b)
c)
d)
e)
Omyl
Podvod
Korupce plnomocníka
Donucení plnomocníka
Donucení státu hrozbou síly nebo použitím
vojenské síly
4. a) Omyl
1. Faktický omyl
2. Omyl ve formulaci textu (špatné označení, výraz
nebo obrat)
• Způsobují neplatnost MS pouze tehdy, pokud
mylně předpokládané okolnosti byly důvodem,
proč stát dal svůj souhlas k závaznosti MS
• Jde o relativní neplatnost – napadnutelné
postiženým státem
• Právo domáhat se neplatnosti pozbývá strana,
která k vlastnímu omylu přispěla nebo která byla
včas upozorněna na možnost omylu
Čl.48
Omyl
1. Stát se může dovolávat omylu ve smlouvě jako důvodu pro zrušení svého
souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou, jestliže se omyl týká skutečnosti
nebo situace, jejichž existenci tento stát předpokládal v době uzavření
smlouvy a které byly podstatným základem souhlasu tohoto státu s tím,
že bude vázán smlouvou.
2. Odstavce 1 se nepoužije, jestliže zmíněný stát přispěl svým chováním k
tomuto omylu nebo jestliže vzhledem k okolnostem mohl tento stát
možnost omylu předpokládat.
3. Omyl týkající se pouze znění textu smlouvy se nedotýká platnosti smlouvy; v
tomto případě se použije článku 79
4. b) Podvod
• Jeden stát se snaží dolózně vyvolat u druhé
strany omyl, bez něhož by nebyla ochotná dát
souhlas s uzavřením smlouvy
• Oběť podvodu se může domáhat neplatnosti
smlouvy ab initio (relativní neplatnost)
• Vyskytuje se relativně zřídka. Příkladem může být
Mnichovská dohoda (1938) podle rozsudky
Norimberského tribunálu z roku 1946 (německá
vláda uzavřela dohodu, kterou neměla v úmyslu
splnit)
Čl.49
Podvod
Uzavřel-li stát smlouvu pod vlivem podvodného
jednání jiného státu, který se účastnil jednání,
může se dovolávat podvodu jako důvodu pro
zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán
smlouvou.
4. c) Korupce plnomocníka
= poskytnutí neoprávněných osobních výhod
zástupci státu s cílem přimět ho ke zneužití
jeho plných mocí ve prospěch druhé strany
• Korumpujícím musí být stát (nikoli jen
soukromá osoba) a musí být příčinná
souvislost mezi korupcí a představitelovým
souhlasem
• Jde o zvláštní případ podvodu – oběť se může
domáhat neplatnosti ab initio (relativní
neplatnost)
Čl.50
Podplacení zástupce státu
Bylo-li vyjádření souhlasu státu s tím, že bude vázán
smlouvou, dosaženo přímým nebo nepřímým
podplacením jeho zástupce, jehož se dopustil druhý
stát účastnící se jednání, může se stát dovolávat
tohoto podplacení jako důvodu pro zrušení svého
souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou.
4. d) Donucení plnomocníka
• Při použití protiprávního násilí nebo hrozby
nedochází ke svobodnému vyjádření vůle
• Donucení může být fyzické (směřuje proti zdraví
nebo majetku zástupce nebo osob blízkých)
nebo duševní (směřuje proti postavení nebo cti
zastoupeného)
• Taková smlouva by byla nulitní, nicotná a
neplatná ab initio (absolutní neplatnost), není
možné zhojit ani dodatečným souhlasem,
ratifikací
Čl.51
Donucení zástupce státu
Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou,
jehož bylo dosaženo donucením zástupce
státu činy nebo hrozbami, je bez jakéhokoliv
právního účinku.
4. e) Donucení státu hrozbou síly nebo
použitím vojenské síly
• Opět při použití protiprávního násilí nemůže
dojít ke svobodnému vyjádření vůle
• Předmětem násilí nebo hrozby se stává sám
stát
• Př.: donucení prezidenta Háchy Hitlerem 14.
března 1939 k přijetí německého protektorátu
• Taková smlouva by byla nulitní, tzn. absolutně
neplatná
Čl.52
Donucení státu hrozbou síly nebo použitím síly
Každá smlouva, jejíhož uzavření bylo dosaženo
hrozbou síly nebo použitím síly za porušení
zásad mezinárodního práva vtělených do
Charty Organizace spojených národů, je
nulitní.
Uzavírání mezinárodní smlouvy
• MS se stane závaznou až po provedení řady na
sebe navazujících právních aktů
• Fáze uzavírání MS:
1. Příprava textu smlouvy (+ určení jazyků
smlouvy, části smlouvy)
2. Schválení textu smlouvy
3. Ověření textu smlouvy (autentifikace)
4. Souhlas stran být smlouvou vázán (příp.
vázán pouze částí smlouvy, možnost výhrad)
1. Příprava textu MS
• Text vzniká v průběhu jednání, to odlišné pro:
1. dvoustranné MS – zpravidla diplomatickou
cestou informuje jedna strana druhou o
úmyslu uzavřít MS, vyměňují si návrhy a
protinávrhy až do okamžiku, kdy text zhruba
dojednán, nebo kdy se zjistí, že dohoda není
možná
2. mnohostranné MS – sjednávány na
mezinárodních konferencích
Mezinárodní konference (MK)
= shromáždění zástupců jednotlivých států,
zmocněných projednat a vyřešit určité otázky
společného zájmu.
• Nejdůležitější mezinárodní orgány
• V 19. stol. používán termín kongres
• Podle předmětu jednání můžeme rozlišovat:
– politické
– hospodářské
– diplomatické konference
– mírové konference
Svolávání MK
• Obecné MPV nemá pravidla pro svolávání, existuje jen
ustálená praxe
• Před svoláním obvykle probíhají diplomatická jednání –
jejich cílem je zajistit předpoklady pro to, aby konference
skončila úspěšně
• MK se svolávají obvykle z iniciativy:
– jednoho nebo několika států
– mezinárodních orgánů nebo organizací
– (výjimečně nevládních organizací, právnických nebo
fyzických osob)
• MK se konají obvykle na území iniciátora na vhodném
místě
1. Příprava textu – jazyk smlouvy
• Záleží zcela na vůli smluvních stran
• Podle ustálené praxe:
1. dvoustranné smlouvy – zapisovány v národních
jazycích všech smluvních stran, všechny varianty
považovány za autentické (právně závazně
vyjadřující vůli). Pokud jazyky zcela odlišné,
přijímána i varianta ve světovém jazyku (pokud se
dohodnou, bude v případě sporu použito této)
2. mnohostranné smlouvy – zpravidla ve dvou nebo
více jazycích, smlouva obvykle stanoví, která verze
je autentická (ostatní jsou jen oficiální překlady)
Čl.85 Vídeňské úmluvy o smluvním právu
Autentické texty
Původní vyhotovení této úmluvy, jejíž anglický,
čínský, francouzský, ruský a španělský text
jsou stejně autentické, bude uloženo u
generálního tajemníka Organizace spojených
národů.
Na důkaz toho podepsaní zmocněnci, kteří byli
řádně zmocněni svými vládami, tuto úmluvu
podepsali.
Dáno ve Vídni dne dvacátého třetího května roku
tisícího devítistého šedesátého devátého.
1. Příprava textu – části smlouvy
1. Úvod (preambule) – výčet smluvních stran, účel smlouvy, jména
plnomocníků, popř. konstatování prověření jejich plných mocí, + „se
dohodli na následujícím:“
2. Vlastní text – formulován meritorní obsah, tzn. práva a povinnosti
stran
3. Závěrečná ustanovení (protokolární články) – podmínky právního
života MS – doba, na kterou je MS uzavřena, možnosti prodloužení
platnosti, podmínky výpovědi, možnost výhrad, nutnost ratifikace,
okamžik vstupu v platnost, označení autentické verze textu, právní
povaha příloh, způsoby řešení sporů ze smlouvy apod.
– Pořadí podpisů – u dvoustranný MS – alternáty (dvě vyhotovení, strana
podepisuje jako první alternát, ve kterém je její jazyk na 1. místě, ten také
dostane), u mnohostranných MS se podepisují podle abecedního pořadí
oficiálních názvů státu v dohodnutém jazyku
4. Přílohy (různě označované jako příloha, protokol, dodatkový článek
aj.) – jejich právní povaha záleží na dohodě stran
Povaha příloh - příklad
Úmluva OSN o mořském právu
Čl. 318 Status Příloh
Přílohy jsou nedílnou součástí této Úmluvy, a není-li výslovně
stanoveno jinak, odkaz na tuto Úmluvu nebo na jednu z jejích Částí
zahrnuje i odkaz na její Přílohy.
Příl. I
Příl. II
Příl. III
Příl. IV
Příl. V
Příl. VI
Příl. VII
Příl. VIII
Příl. IX
VYSOCE STĚHOVAVÉ DRUHY
KOMISE PRO HRANICE KONTINENTÁLNÍHO ŠELFU
ZÁKLADNÍ PODMÍNKY VYHLEDÁVÁNÍ, PRŮZKUMU A TĚŽBY
STATUT PODNIKU
SMÍRČÍ ŘÍZENÍ
STATUT MEZINÁRODNÍHO TRIBUNÁLU PRO MOŘSKÉ PRÁVO
ARBITRÁŽ
ZVLÁŠTNÍ ARBITRÁŽ
ÚČAST MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍ
2. Schválení textu MS
• Zakončuje úspěšné jednání o uzavření smlouvy
• Fixuje formu a obsah smlouvy (nemá však ještě význam
z hlediska právní závaznosti)
• U dvoustranných a vícestranných MS – jednomyslný
souhlas všech účastníků jednání
• U mnohostranných MS – na mez. konferenci obvykle
2/3 hlasujících států (může být dohodnut jiný postup)
– malá menšina nemůže bránit většině v uzavření; u
smluv politických, bezpečnostních a odzbrojovacích
však obvykle metoda konsenzu
• Př. Smlouva o obchodu se zbraněmi (Arms Trade
Treaty – ATT) – konference v roce 2012 nepřijala na
základě metody konsensu, proto přeneseno na půdu VS
OSN, kde o smlouvě hlasováno jako o podstatné otázce
(tzn. 2/3 přítomných a hlasujících)
3. Ověření textu MS (autentifikace)
= akt jednajících stran, kterým se text smlouvy stává
definitivním a původním, strany ho tím uznávají za
správný a neměnný (s výjimkou věcných a
jazykových chyb) a oficiální
• Autentifikace se provádí obvykle:
1. podpisem – může mít tedy různé právní významy
(záleží na dohodě)
2. podpisem ad referendum – podpis podmíněný
pozdějším schválením nějakého vnitrostátního
orgánu
3. parafováním textu – předběžný podpis iniciálami
plnomocníka (např. jen u dohodnuté části textu)
4. jiným dohodnutým způsobem (rezolucí VS OSN)
4. Vyjádření definitivního souhlasu být
smlouvou vázán
–
–
–
–
–
–
•
•
podpisem
ratifikací
přístupem
přijetím
schválením
jiným dohodnutým způsobem
Nenastává ještě platnost MS – je totiž obvykle
potřeba stejného souhlasu druhé strany, popř.
souhlasu určitého počtu dalších smluvních stran
Stát je ale povinen zdržet se jednání, které by
mohlo zmařit předmět a účel smlouvy
4. Vyjádření definitivního souhlasu
– podpis
• Podpis tedy může různé funkce:
– schválení textu MS
– autentifikace textu MS
– definitivního souhlasu
• Záleží na dohodě smluvních stran, znění
smlouvy nebo znění plných mocí představitelů
smluvních stran
4. Vyjádření souhlasu – ratifikace
= formální, slavnostní potvrzení MS předtím
sjednané a podepsané oprávněným státním
orgánem
• Obvykle provádí hlava státu
• Obvykle jde jen o MS závažnějšího charakteru
Ratifikace podle Ústavy ČR
•
•
•
•
•
Čl. 63 (1) Prezident dále b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy…
Článek 10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je
Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva
něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Článek 10a
(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky
přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu
Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v
referendu.
Čl. 49: K ratifikaci mezinárodních smluv
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.
Čl. 87:
(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s
ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže
být smlouva ratifikována.
4. Vyjádření definitivního souhlasu
– přistoupení
= definitivní souhlas se smlouvou, který se
vypracování smlouvy neúčastnil a ani ji
nepodepsal
1. akcese – přijímají se všechna práva a
povinnosti
2. adheze – přijímají se pouze některé části MS
• Přistoupení se provádí stejným způsobem
jako ratifikace
4. Vyjádření definitivního souhlasu
– přijetí
• neboli akceptace = zjednodušená forma
ratifikace nebo přistoupení
• Termín se ale používá často neurčitě v
případech, kdy forma definitivního souhlasu
závisí na vnitrostátní úpravě nebo kdy se
nechce mezi formami rozlišovat
4. Vyjádření souhlasu – schválení
• Obdoba ratifikace, ale obvykle v případě
vládních nebo rezortních smluv – jde o
dodatečný definitivní souhlas nějakého
orgánu, být smlouvou vázán, který následuje
po jejím podepsání
• Nedochází tedy k ratifikaci prezidentem, ale
místo něho vyjadřuje u méně významných
smluv definitivní souhlas vláda nebo jiný
orgán
Mezinárodní akt vstupu MS v platnost
• Ratifikace, schválení apod. mají pouze
vnitrostátní účinky (jde o procedury
předpokládané ústavou). K tomu, aby měly
mezinárodněprávní účinky, je třeba
mezinárodního aktu tím, že se příslušné
ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení,
přijetí nebo schválení:
1. vymění mezi smluvními státy
2. uloží u depozitáře
3. oznámí smluvním státům a depozitáři
Výměna ratifikačních listin
• Obvyklá u dvoustranných smluv
• Místo výměny obvykle na území státu, kde
nebyla MS podepsána
• O výměně listin se sepisuje zvláštní protokol
Uložení ratifikačních listin u depozitáře
• U mnohostranných smluv (nemusí si vyměňovat
všichni se všemi)
• Depozitář je ten, kdo je stranami pověřen:
– chránit původní text MS
– konat různé úkony důležité pro právní život MS:
•
•
•
•
•
•
•
vydávat ověřené opisy,
přijímat akty týkající se přistoupení apod.,
informovat,
zkoumat náležitost forem listin,
registrovat MS u OSN,
provést případné opravy v textu
aj.
Uložení ratifikačních listin u depozitáře
• Depozitářem obvykle bývá:
– jeden nebo více států
Článek 52 (bývalý článek R) Smlouvy o EU
1. Tato smlouva bude ratifikována Vysokými smluvními stranami v souladu s jejich
ústavními předpisy. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Italské republiky.
– mezinárodní organizace, resp. orgán nebo
funkcionář mezinárodní organizace
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením podepsána 13. 12. 2006 v New
Yorku, podle článku 41 je depozitářem generální tajemník OSN
Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů přijata 20. října 2005 v
Paříži, podle článku 26 je depozitářem generální ředitel UNESCO
Výhrady ke smlouvě
= jednostranné prohlášení, jež bylo učiněno
státem při vyslovování definitivního souhlasu,
kterým zamýšlí vyloučit nebo pozměnit
účinky některých ustanovení vůči tomuto
státu
• U dvoustranných smluv nepřipadá v úvahu
• U mnohostranných smluv nejsou možné,
pokud:
– jsou neslučitelné s předmětem a účelem smlouvy
– to stanoví MS
Čl.19 Vídeňské úmluvy o smluvním právu
Učinění výhrad
Stát může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení
smlouvy nebo přístupu k ní učinit výhradu, ledaže:
a) taková výhrada je smlouvou zakázána;
b) smlouva stanoví, že mohou být učiněny pouze určité
výhrady, mezi nimiž není taková výhrada uvedena;
c) v případech, které nespadají pod body a) a b), je
taková výhrada neslučitelná s předmětem a účelem
smlouvy.
Výhrady k mnohostranné smlouvě
• Zásada suverenity – právo vznést výhradu, ale
zároveň i právo jiného státu tuto výhradu odmítnout:
a) stát přijímající smlouvu s výhradou se stává stranou smlouvy ve vztahu
k těm smluvním státům, které jeho výhradu přijaly, a to ve znění, jak
bylo pozměněno výhradou
b) pro stát, který přijal výhradu jiného státu, platí smlouva ve znění
pozměněném výhradou
c) mezi státem, který učinil výhradu a státem, který výhradu odmítl, právní
poměr ze smlouvy nevzniká a smlouva mezi nimi nenabude platnosti
d) jestliže výhrada byla odmítnuta všemi smluvními stranami, nemá přijetí
smlouvy s výhradou žádné právní účinky a vyhrazující stát se vůbec
nestává stranou smlouvy
• U MS zakládajících mez. organizaci jakož i u některých
jiných – s výhradami musí souhlasit všechny smluvní
strany, protože by zakládaly nerovnost členů
Počátek platnosti MS
• Je to plně na vůli smluvních stran
• Pokud není nic sjednáno – v okamžiku, kdy
vyjádřen definitivní souhlas všemi smluvními
stranami
• MS může výjimečně působit i retroaktivně –
ale pouze tehdy, pokud s tím výslovně
souhlasí smluvní strany
Čl.24 Vídeňské úmluvy o smluvním právu
Vstup v platnost
1. Smlouva vstupuje v platnost způsobem a dnem určeným v jejích ustanoveních nebo
dohodou států, které se zúčastnily jednání.
2. Není-li takových ustanovení nebo takové dohody, vstupuje smlouva v platnost tehdy,
jakmile souhlas s tím být vázán smlouvou byl vyjádřen všemi státy, které se zúčastnily
jednání.
3. Vyjádří-li stát souhlas s tím, že bude vázán smlouvou po jejím vstupu v platnost, vstupuje
smlouva pro tento stát v platnost dnem vyjádření jeho souhlasu, pokud v ní není stanoveno
jinak.
4. Ustanovení smlouvy, která upravují ověření textu, vyjádření souhlasu států s tím, že
budou vázány smlouvou, způsob nebo den vstupu v platnost, výhrady, funkce depozitáře,
jakož i jiné otázky nutně vznikající před vstupem smlouvy v platnost, se provádějí počínaje
přijetím textu smlouvy.
Výklad (interpretace) MS
= myšlenkové postupy, jimiž zjišťujeme
skutečný smysl ustanovení a jejich právní
účinky, zamýšlené smluvními stranami
• Výklad provádí:
– kdokoli
– smluvní strana = autentická interpretace
– mezinárodní organizace nebo
– soudní či rozhodčí orgán (v případě sporu a za
splnění dalších podmínek je takové rozhodnutí pro
sporné strany závazné)
Základní interpretační postupy
• Dříve spory o to, zda má dostat přednost výklad
gramatický, systematický nebo teleologický
• Hlavním úkolem výkladu je zjistit úmysl stran z
textu MS
• Je proto nutno:
1. postupovat v dobré víře
2. přikládat výrazům ve smlouvě obvyklý význam
(gramatický výklad)
3. zhodnotit obvyklý význam s ohledem na kontext
(systematický výklad)
4. zjistit obvyklý význam i s ohledem na předmět a
účel MS (teleologický výklad)
Čl.31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu
Obecné pravidlo výkladu
1. Smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je
dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k
předmětu a účelu smlouvy.
2. Pro účely výkladu smlouvy se kromě textu, včetně preambule a příloh, celkovou
souvislostí rozumí:
a) každá dohoda vztahující se ke smlouvě, k níž došlo mezi všemi stranami v souvislosti
s uzavřením smlouvy;
b) každá listina vyhotovená jednou nebo více stranami v souvislosti s uzavřením
smlouvy a přijatá ostatními stranami jakožto listina vztahující se ke smlouvě.
3. Spolu s celkovou souvislostí bude brán zřetel:
a) na každou pozdější dohodu, týkající se výkladu smlouvy nebo provádění jejích
ustanovení, k níž došlo mezi stranami;
b) na jakoukoliv pozdější praxi při provádění smlouvy, která založila dohodu stran,
týkající se jejího výkladu;
c) na každé příslušné pravidlo mezinárodního práva použitelné ve vztazích mezi
stranami.
4. Výraz bude chápán ve zvláštním smyslu, potvrdí-li se, že to bylo úmyslem stran.
Doplňkové interpretační postupy
• Přípravné práce – materiály, které vypovídají o
průběhu vzniku konečného znění MS,
především diplomatická korespondence,
zápisy z jednání konference, přijaté a
odmítnuté návrhy účastníků
• Okolnosti uzavření smlouvy – faktické
okolnosti, které vypovídají o úmyslech stran v
době uzavíraní MS, např. politická situace,
hospodářské poměry apod.
Čl.32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu
Doplňkové prostředky výkladu
Doplňkových prostředků výkladu, včetně přípravných
materiálů na smlouvě a okolností, za nichž byla smlouva
uzavřena, lze použít buď pro potvrzení významu, který
vyplývá z použití článku 31, nebo pro určení významu,
když výklad provedený podle článku 31:
a) buď ponechává význam nejednoznačným nebo
nejasným; nebo
b) vede k výsledku, který je zřejmě protismyslný nebo
nerozumný.
Výklad vícejazyčných smluv
• Sepsání autentických textů v různých jazycích může
znamenat další potenciál sporů (kromě odlišného
výkladu stranami)
• Pokud není označen jen jeden text jako autentický:
1. všechna autentická znění mají stejnou platnost
2. vychází se z domněnky, že podle souhlasné vůle stran
mají všechny autentické texty stejný smysl
3. pokud není možné rozpor odstranit žádným základním
ani doplňkovým interpretačním postupem, lze přijmout
takový výklad, který nejlépe sbližuje všechny texty se
zřetelem k předmětu a účelu smlouvy
Čl.33 Vídeňské úmluvy o smluvním právu
Výklad smluv, jejichž původní vyhotovení je ve dvou nebo více
jazycích
1. Byla-li smlouva původně vyhotovena ve dvou nebo více jazycích,
má její text stejnou platnost v každém z těchto jazyků, pokud
smlouva nestanoví nebo se strany nedohodnou, že v případě
rozdílnosti je rozhodující určitý text.
2. Znění smlouvy v jiném jazyce, než v jednom z těch, v němž byl text
původně vyhotoven, bude považováno za původní text jen v
případě, že to stanoví smlouva nebo se strany na tom dohodly.
3. Předpokládá se, že výrazy použité ve smlouvě mají v každém z
původních textů stejný význam.
4. Dojde-li při porovnání původních textů k rozdílnostem ve významu,
které nemohou být odstraněny použitím článků 31 a 32, přijme se,
s výjimkou případu, kdy určitý text je podle odstavce 1 rozhodující,
ten význam, který se zřetelem k předmětu a účelu smlouvy tyto
texty nejlépe sbližuje.
Účinky platné smlouvy pro smluvní
strany
1. Pacta sunt servanda (smlouvy je třeba
dodržovat) – státy jsou vázány svými smluvními
závazky a musí je plnit v dobré víře
2. Platnou je smlouva, u které bylo dosaženo
požadovaného počtu ratifikací (definitivních
souhlasů)
3. Účinnou je smlouva, která skutečně reguluje
právní vztahy podle úmyslu smluvních stran
4. Územní rozsah působnosti – záleží na vůli stran,
v zásadě se vztahuje na celé území států
Účinky MS pro třetí státy
• MS reguluje v zásadě jen vztahy mezi
smluvními stranami
• Může regulovat i vztahy třetího státu, pokud:
– to bylo úmyslem smluvních stran
– s tím souhlasí třetí stát
Oddíl 4: Smlouvy a třetí státy
Čl.34
Obecné pravidlo týkající se třetích států
Ze smlouvy nevznikají ani závazky ani práva třetímu státu bez jeho souhlasu.
Čl.35
Smlouvy stanovící závazky třetím státům
Třetímu státu vznikne závazek z ustanovení smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají v úmyslu tímto ustanovením
vytvořit závazek a jestliže třetí stát tento závazek výslovně přijme písemnou formou.
Čl.36
Smlouvy stanovící práva třetím státům
1. Třetímu státu vznikne právo z ustanovení smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají v úmyslu tímto ustanovením
poskytnout toto právo buď třetímu státu nebo skupině států, k níž náleží, nebo všem státům a jestliže s tím třetí
stát souhlasí. Jeho souhlas se předpokládá, pokud není důkaz o opaku, ledaže by smlouva stanovila jinak.
2. Při výkonu práva podle odstavce 1 musí stát zachovávat podmínky stanovené ve smlouvě nebo vzniklé v souladu s ní.
Čl.37
Zrušení nebo změna závazků nebo práv třetích států
1. Vznikl-li třetímu státu závazek podle článku 35, může být tento závazek zrušen nebo změněn pouze se souhlasem
smluvních stran a třetího státu, ledaže dohodou mezi nimi bylo stanoveno jinak.
2. Vzniklo-li třetímu státu právo podle článku 36, nemůže být toto právo stranami zrušeno nebo změněno, jestliže bylo
stanoveno, že toto právo nemůže být zrušeno nebo změněno bez souhlasu třetího státu.
Čl.38
Ustanovení smlouvy, která se stávají závaznými pro třetí státy v důsledku vzniku mezinárodního obyčeje
Žádné ustanovení článků 34 až 37 nebrání tomu, aby se jakékoliv ustanovení smlouvy stalo závazným pro třetí stát jako
obyčejové pravidlo mezinárodního práva, uznané za takové pravidlo.
Záruky splnění MS
• cílem je zvýšit pravděpodobnost splnění MS
• garantující strana přiznává oprávněné straně
zvláštní práva, aby se v případě nesplnění
hlavního závazku hojila náhradním plněním
• vlastní záruky – historicky např. mírová okupace
území, zřízení cizích kontrolních orgánů, zastavení
určitých státních příjmů
• záruky třetích států – solidární (oprávněný se
může obrátit na jakéhokoli ručitele) a kolektivní
(ručitelé zasahují společně) garance
Ukončení platnosti a suspenze
účinnosti MS
• Záleží na vůli smluvních stran
• Pokud není nic dohodnuto, aplikují se pravidla
podle Vídeňské úmluvy (1969)
• Ukončení platnosti = zánik smlouvy
• Suspenze smlouvy = pouze dočasné přerušení
účinnosti
Způsoby ukončení platnosti a suspenze
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
uplynutí času
splnění smlouvy
dohoda stran
rozvazovací podmínka
sjednání nové smlouvy
výpověď či vystoupení
(pokles smluvních stran mnohostranné smlouvy pod
stanovené minimum)
hrubé porušení
podstatná změna okolností
nemožnost plnění
vznik nového kogentního pravidla nebo
vyjití z užívání
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
uplynutí času
• Mezinárodní smlouvy mívají často ustanovení o
tom, že zůstávají v platnosti po určitý počet let
anebo že skončí svou platnost k pevnému datu.
• V takových případech smlouvy zanikají po
uplynutí dohodnutého času
Př.: Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli
Článek 97
Doba, na kterou se smlouva uzavírá
Platnost této smlouvy končí 23. července 2002.
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
splnění smlouvy
Splněním smlouvy zanikají:
• smlouvy s jednorázovým plněním anebo
• s plněním se opakujícím, s omezeným počtem
úkonů nebo obsahovým množstvím
Např. u smluv obchodních nebo úvěrových
•
V některých mezinárodních smlouvách, jako je např. dohoda o postoupení části území,
lze však říci, že splněním zanikla a že skončila možnost jejího dalšího plnění. Třeba ale
přitom také vidět, že její právní účinky trvají, protože dohoda o cesi území zůstává
nadále titulem pro výkon svrchovanosti nad cedovaným územím a je právním základem
pro novou delimitaci státních hranic
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
dohoda stran
• Smluvní strany zůstávají pány vzájemného
smluvního poměru a mohou proto smlouvu
dalším projevem souhlasné vůle kdykoli zrušit
• K ukončení platnosti takové smlouvy je třeba
vzájemného souhlasu všech smluvních stran
• Takový souhlas k zániku dohodou stran může být
ovšem dán i mlčky
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
rozvazovací (rezolutivní) podmínka
• Zřídka mají mezinárodní smlouvy ustanovení o
tom, že zaniknou splněním rozvazovací (neboli
rezolutivní) podmínky
• Např. vznikem určité budoucí skutečnosti
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
sjednání nové smlouvy (novace)
• Sjednáním nové smlouvy mezi týmiž stranami o
totožném předmětu, může zaniknout starší
smlouva. Sjednáním nové smlouvy ovšem
nemusí zaniknout starší smlouva ve všech
případech. Záleží to od vůle stran a na
slučitelnosti obsahu obou smluv.
• Starší smlouva bude neplatná pouze tehdy:
– jestliže strany projevily úmysl v novější smlouvě
nebo jinak starší smlouvu plně nahradit, anebo
– jestliže obě smlouvy jsou navzájem tak neslučitelné,
že je nelze současně aplikovat (čl. 59)
Čl.59 Vídeňské úmluvy o smluvním právu
Zánik smlouvy nebo přerušení jejího provádění v důsledku
uzavření pozdější smlouvy
1. Smlouva se považuje za zaniklou, jestliže všechny její strany
uzavřou pozdější smlouvu o témž předmětu a:
a) z pozdější smlouvy vyplývá nebo je jinak potvrzeno, že
úmyslem stran bylo upravit daný předmět touto smlouvou;
nebo
b) ustanovení pozdější smlouvy jsou natolik neslučitelná s
ustanoveními smlouvy dřívější, že není možné provádět obě
smlouvy současně.
2. Provádění dřívější smlouvy se považuje pouze za přerušení,
jestliže to vyplývá z pozdější smlouvy, nebo je-li jinak
potvrzeno, že to bylo úmyslem stran.
Způsoby ukončení platnosti a suspenze –
výpověď (či vystoupení)
= ukončení platnosti smlouvy na základě projevu vůle jedné strany nebýt
dále vázána smlouvou.
 u dvoustranné smlouvy se to notifikuje druhé smluvní straně – přestává
tato smlouva platit pro obě strany
 u mnohostranné smlouvy se to notifikuje ostatním smluvním stranám
nebo depozitáři - přestává smlouva zavazovat vystoupivší stranu, avšak
platí dále pro ostatní smluvní strany
• Výpověď je možná, pouze pokud:
– to sama smlouva předvídá, anebo
– jestliže s tím všechny strany souhlasí. Výjimečně lze tedy ukončit výpovědí i
mezinárodní smlouvu, která o tom nemá žádné ustanovení. Souhlas
smluvních stran nemusí být explicitní, připadá v úvahu také jestliže:
• by se zjistilo, že bylo úmyslem stran připustit možnost výpovědi nebo vystoupení
anebo
• by bylo možno právo vypovědět smlouvu vyvodit z její povahy
V takových případech však Vídeňská úmluva předepisuje dotyčné smluvní
straně povinnost notifikovat svůj úmysl vypovědět smlouvu ostatním
smluvním stranám nejméně dvanáct měsíců předem (čl. 56)
Čl.56 Vídeňské úmluvy o smluvním právu
Výpověď nebo odstoupení od smlouvy, která neobsahuje
ustanovení o zániku, výpovědi nebo odstoupení
1. Smlouvu, která neobsahuje ustanovení o svém zániku a která
nepředvídá, že může být vypovězena nebo že od ní může být
odstoupeno, není možno vypovědět nebo od ní odstoupit,
ledaže:
a) je potvrzeno, že bylo úmyslem stran připustit možnost
výpovědi nebo odstoupení; nebo
b) právo smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit lze vyvodit z
povahy smlouvy
2. Strana musí oznámit nejméně dvanáct měsíců předem svůj
úmysl smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit v souladu s
ustanoveními odstavce 1.
Odstoupení od smlouvy - příklad
• Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NonProliferation Treaty – NPT)
– uzavřená v roce 1968, vstup v platnost v roce 1970
– smluvními stranami je 190 států + Svatý stolec + Taiwan
(ratifikoval ještě před rozhodnutím o změně v zastupování
Číny v orgánech OSN) + Palestina
– z členských států OSN se nestaly členy jen Indie, Pákistán,
Izrael a Jižní Súdán
– KLDR se stala smluvní stranou v roce 1985, oznámila
vystoupení v roce 2003
Článek 10, odstavec 1: Každá smluvní strana má při výkonu své státní svrchovanosti právo
odstoupit od Smlouvy, jestliže rozhodne, že mimořádné okolnosti související s obsahem této
Smlouvy ohrozily svrchované zájmy její země. O svém odstoupení uvědomí tři měsíce předem
všechny ostatní smluvní strany a Radu bezpečnosti Organizace spojených národů. Takové sdělení
musí obsahovat prohlášení o mimořádných okolnostech, o kterých tento stát soudí, že ohrozily
jeho svrchované zájmy.
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
pokles smluvních stran mnohostranné smlouvy
pod stanovené minimum
• Univerzální a mnohostranné smlouvy vstupují v
platnost v okamžiku, kdy se dosáhne určitého
počtu ratifikací nebo přistoupení, který je
stanovený ve smlouvě. Co však s jejich platností
později, jestliže počet smluvních stran poklesne
pod toto stanovené minimum?
• Tento problém vyřešila Vídeňská úmluva tak, že:
→samotný pokles počtu smluvních stran nestačí k
automatickému ukončení platnosti smlouvy, pokud
by sama smlouva neměla speciální ustanovení v
tomto duchu (čl. 55)
Čl.55 Vídeňské úmluvy o smluvním právu
Zmenšení počtu stran mnohostranné smlouvy
pod počet nutný pro její vstup v platnost
Pokud smlouva nestanoví jinak, mnohostranná
smlouva nezanikne pouze z toho důvodu, že
počet stran klesl pod počet potřebný pro její
vstup v platnost.
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
hrubé porušení
Hrubým porušením (material breach) se rozumí:
→ odmítnutí plnit smlouvu nebo
→ porušení podstatných ustanovení smlouvy s ohledem na předmět a cíl smlouvy
• U dvoustranné smlouvy dává poškozené straně právo dovolávat se
ukončení její platnosti nebo jejího suspendování, a to celé smlouvy nebo její
části (čl. 60 odst. 1)
• U mnohostranné smlouvy
– pokud smlouvu hrubě porušuje jedna smluvní strana, mohou všechny ostatní smluvní
strany po vzájemné dohodě suspendovat nebo ukončit její platnost. Mohou přitom:
•
•
buď smlouvu zrušit vůbec, to značí mezi všemi smluvními stranami,
anebo ji zruší jen ve vztahu k porušovateli, kterého mohou ze smlouvy vyloučit
– strana mnohostranné smlouvy, která je porušením přímo dotčena je oprávněna smlouvu ve
vztahu k porušovateli pouze suspendovat
– kterákoli smluvní strana (kromě porušovatele) může v poměru ke všem smluvním stranám
smlouvu suspendovat, jestliže její porušení zásadně změnilo postavení každé smluvní
strany, pokud jde o další plnění jejich závazků vyplývajících ze smlouvy
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
podstatná změna okolností
• lat. omnis conventio intelligitur rebus sic stantibus – neboli "doložka rebus sic
stantibus"
= může dojít k tak radikální změně vnějších okolností, že od jedné nebo všech stran nelze
rozumně a v dobré víře požadovat, aby dále plnily své závazky ze smlouvy
→ buď má smlouva pro tento případ nějaká pravidla
→ anebo se použije Vídeňská úmluva (čl. 62)
• Vídeňská úmluva doložku rebus sic stantibus potvrdila. Omezila však její použití
pouze na případy, kdy:
1.
změna je podstatná (fundamental), má za následek radikální změnu rozsahu závazků,
které mají být podle smlouvy ještě plněny a
2. trvalost původních poměrů tvořila podstatný základ souhlasu stran ke smlouvě.
– doložky o změněných poměrech se však nemůže dovolávat ta strana, která sama změnu
původních okolností způsobila tím, že sama porušila smlouvu nebo nedodržela závazky z
ní vyplývající.
– pravidla o změněných poměrech se lze dovolávat proti jakékoli mezinárodní smlouvě s
výjimkou dohod, které stanovily státní hranice
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
nemožnost plnění
• Dojde-li k nemožnosti plnění smlouvy v důsledku
toho, že předmět nezbytný pro splnění smlouvy
později definitivně zmizí nebo je zničen, může to
být důvodem pro ukončení platnosti smlouvy
• Ukončení platnosti smlouvy se však nemůže
dovolávat ta strana, která svým jednáním
zmizení nebo zničení předmětu způsobila.
• Bude-li nemožnost plnění jen dočasná, lze se jí
dovolávat jen jako důvodu pro suspendování
smlouvy (čl. 61).
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
vznik nového kogentního pravidla
• Smlouva, která by byla při jejím sjednávání v rozporu s
tehdy platným kogentním pravidlem, by vůbec nemohla
vzniknout (čl. 53)
• Je proto pochopitelné, že zanikne i platnost smlouvy,
která se později v době své platnosti dostane do rozporu
s nově vzniklým imperativním pravidlem (čl. 64)
• Platnost takové smlouvy končí ex nunc (od nyní – tzn. od
vzniku kogentního pravidla). Proto právní vztahy,
vytvořené před zrodem nové kogentní normy, zůstávají
nedotčeny
Způsoby ukončení platnosti a suspenze -
vyjití z užívání (desuetudo)
• Nastává v případě, že:
– mezinárodní smlouva se trvale neprovádí, a
– oprávněná strana se s tímto stavem spokojuje
(nic nenamítá)
• Jde vlastně o mlčky učiněnou dohodu stran
smlouvy o jejím zániku