kolo ž ivota - kirpalsingh.cz

Kirpal Singh
KOLO ŽIVOTA
Zákon akce a reakce
KOLO ŽIVOTA
V roce 1997-2003 přeloženo z originálu
"WHEEL OF LIFE (The Law of Action & Reaction)"
Dillí 1965
Druhé upravené vydání 2003
Vydala Holosofická společnost ČR, o.p.s.
2
KOLO ŽIVOTA
OBSAH
O autorovi ........................................................ 5
I.
Zákon akce a reakce ................................. 7
II. Karmická pouta ....................................... 16
III. Východisko .............................................. 28
IV. Cesta Světců ........................................... 37
V. Láska a služba ......................................... 49
Dodatky:
Pravé žití ........................................................ 61
Áhár neboli Strava ........................................ 64
Vihár neboli Sociální chování ....................... 72
Život v sebeodevzdání .................................. 75
Slovník cizích jmen a názvů........................... 81
Rejstřík .......................................................... 90
3
KOLO ŽIVOTA
Kirpal Singh (1894-1974)
4
KOLO ŽIVOTA
5
O AUTOROVI
Kirpal Singh (1894 - 1974) ze severoindického Dillí začal již
v mladém věku s intenzivním hledáním opravdového duchovního Mistra. Po léta zkoumal tvrzení jogínů a světců jako
zástupců mnohých duchovních a filozofických škol. Jeho
hledání vyvrcholilo Iniciací od velkého Světce z Bjásu, Báby
Sawana Singha. Čtyřiadvacet let příkladně následoval vedení
svého Mistra, a byl jím vyvolen jako jeho nástupce v duchovní
posloupnosti. Poté sloužil po 26 let jako duchovní Mistr
a inicioval více než 120.000 žáků po celém světě. Je autorem
více než dvaceti knih pojednávajících o různých aspektech
duchovnosti. Kromě toho sloužil jako prezident Světového
společenství
náboženství
a byl organizátorem
Světové
konference o jednotě člověka.
KOLO ŽIVOTA
Vše ve Vesmíru je výslednicí
přesného zákona,
zákona kauzality,
zákona příčiny a následku,
zákona karmy.
GÓTAMA BUDDHA
6
KOLO ŽIVOTA
7
I
Nemylte se; Bůh se nenechá posmívati:
neboť co člověk zaseje,
to také sklidí.
GALATSKÝM VI : 7
VPROSTŘED spletitostí pozemského života vydává se člověk
hledat Východisko. Kamkoli se obrací, zabraňují mu v rozletu
neviditelné překážky. Proč všechny ty zjevné nerovnosti
ve světě? Proč je cesta člověka do jeho původního Domova,
Domova jeho Nebeského Otce, zatarasena? Proč nedokáže
člověk splatit svou neznámou minulost? Kam se má obrátit
ke spásnému Světlu čisté VĚDY BYTÍ? Tyto otázky vedou tázající
se mysl ke zkoumání univerzálního zákona akce a reakce.
V různých indických filozofických a náboženských spisech
objevuje se často slovo "karma". To skutečně tolikrát zaznívalo
z úst kněží a kazatelů, že je mnozí začali považovat za jakýsi
imaginární kámen úrazu na cestě duchovní spásy. Na Západě
je tento termín jako výraz cizí obvykle přecházen bez dostatečného objasnění. Všichni Mistři nižších obzorů a stupňů
dokonalosti hovoří o osvobození se vykonáváním činnosti bez
připoutanosti a bez touhy po jejích plodech či výsledku. To je
však jen částečná pravda a polovičaté poznání.
Mysl je navyklá zakoušet plody svých činů. Jak se svého
zvyku vzdá? Do určité míry se dají jako nástroj k ukáznění
mysli používat Sádhany (t.j. mentální a fyzická cvičení),
nakonec se však zvyk mysli prožívat své vlastní zážitky stejně
projeví. Mysl se může vzdát světských požitků, pouze dostane-li
se jí požitku vyššího.
KOLO ŽIVOTA
8
Světci zažívají mnohem znamenitější požitek, extatické
blaho, prostřednictvím spojení s Nám (Božím Slovem či Božským Zvukovým principem). Jak je mysl pohlcena v tomto
Zvukovém proudu neboli Nám, je odtahována ze světa.
Je zvykem mysli běhat za světskými předměty a přeskakovat
z jedné věci na druhou. Co tedy musíme učinit, není zastavit
její tok, který je nežli její přirozenou vlastností, nýbrž jen
obrátit jeho směr; ze směru dolů do vnějšího světa do směru
vzhůru do světa uvnitř. To znamená využít bloudící smysly
a nasměrovat mentální energii na správný kurs, který by
dokázal zajistit výsledky stálé a trvalé povahy. Ty přicházejí
s pravidelným cvičením, pohroužením se v Nám. To je jediný
způsob, jak může být mysl postupně cvičena a zušlechtěním
mentálních proudů se nakonec stát neškodnou; duše si uvědomí sama sebe, a bez dluhů a nespoutána může postupovat
vpřed na cestě ke svému původnímu zdroji: Nadduši či Všeduši. Světci, kteří touto Cestou sami kráčeli - cestou Surat Šabd
jógy (pohroužení se do Svatého Slova, Posvátného Zvuku) nám takto mohou nejenom umožnit osvobodit se z karmického kruhu akce a reakce, ale poskytují nám i přístup
ke Království Božímu, které uvnitř spočívá.
Nyní vyvstává otázka: Jak mohou být karmy zakončeny
či zbaveny účinnosti? V labyrintu přírodních zákonů, v nichž
jsme neřešitelně zapleteni, se těm, kdo skutečně pátrají
po sebepoznání a poznání Boha, nabízí východisko. Přístup
k tomuto východisku a úniku z husté džungle karem, jež se
prostírají daleko zpět do pradávné minulosti, je umožněn
spásnou milostí Opravdového Mistra. Přijme-li nás jednou
za své a spojí s věčným Svatým Slovem, Zvukovým proudem,
jsme z dosahu Jamy, anděla smrti, jenž zastupuje negativní
aspekt Nejvyšší Moci a rozdílí spravedlnost ve vesmíru
každému podle jeho činů.
KOLO ŽIVOTA
9
Každý čin živé bytosti vykonaný vědomě či nevědomě,
ať je ještě v skrytém stavu myšlenkové podoby, mentální
vibrací, slovním projevem, či je skutečně proveden fyzickým
aktem, utváří karmu.
Abychom čtenáře názvem "karma" nepletli, bude lépe toto
slovo pochopit v jeho náležitých souvislostech. Původně slovo
karma označovalo a představovalo obětní obřady a rituály
a jadžny vykonávané dle předpisů z posvátných textů.
Později však začalo zahrnovat všechny druhy ctností společenských i sebeočistných, jako jsou pravdivost, cudnost,
střídmost, zdrženlivost, ahinsa, univerzální láska, nezištná
služba, a všechny skutky dobročinné a lidumilné povahy.
V krátkosti, byl kladen velký důraz na pěstování Atamgun,
které směřovaly k ukáznění mysli a k převedení mentálních
sil v náležitý směr, aby tak sloužily vyššímu cíli osvobození
átmanu neboli duše z otroctví.
Karmy se většinou rozdělují na zakázané, dovolené a předepsané. Všechny karmy, které jsou ve své povaze ponižující
a škodlivé (Našédh), se uvádějí jako zakázané, neboť záliba
v neřestech je hříšná, a mzdou hříchu je smrt. Ty jsou nazývány Kukarmy či Vikarmy. Dále přicházejí karmy, které jsou
povyšující a pomáhají člověku k dosažení vyšších úrovní, jako
Svarg, Vaikunth, Bahist neboli ráje. To jsou Sukama karmy
či Sukarmy, což jsou karmy prováděné ke splnění vlastních
dobročinných tužeb a žádostí, a jako takové jsou přípustné,
a tedy dovolené. Konečně jsou karmy, jejichž provádění
se považuje za povinnost. Ty jsou v písmech ukládány
osobám příslušejícím k různým varnám neboli sociálním
skupinám (Bráhmani neboli třída duchovních zabývající
se studiem a vyučováním písem, Kšatrijové, rod válečníků
sestávající z bojových oddílů pro účel obrany, Vaišjové neboli
lidé zabývající se obchodními a zemědělskými činnostmi,
KOLO ŽIVOTA
10
a Šúdrové, lidé sloužící předešlým třem třídám), a to v jejich
různých životních obdobích zvaných Ášramy (Brahmačárja,
Grhastha, Vánaprastha a Sanjása, zhruba odpovídající utvářejícímu období vzdělávání, době manželského rodinného
života hospodáře, asketickému období poustevníka samotáře
zabývajícího se hlubokými meditacemi v osamělosti pralesa,
a konečně období duchovního poutníka rozdávajícího lidem
ovoce svých celoživotních zkušeností, každá z těchto částí
po 25 letech, počítaje délku života 100 let). Tyto jsou nazývány
Nétja karmy neboli karmy, jejichž provádění je příslušně podle
povolání a životního období vyžadováno jako každodenní
povinnost.
Jako kodex morálního chování představuje zákon karmy
cenný příspěvek k hmotnému a morálnímu blahobytu člověka
na zemi a je cestou k lepšímu životu v budoucnosti. Ve všech
čtyřech sférách lidského života - světské, materiální neboli
ekonomické, náboženské i duchovní, jak jsou označovány
termíny Káma (naplňování vlastních tužeb), Artha (ekonomický
a materiální blahobyt), Dharma (morální a náboženský základ
sloužící jako opora Vesmíru) a Mókša (spása) - sehrávají činy
neboli karmy zásadní úlohu. Ovšemže k dosažení úspěchu
v našem snažení vystupuje jako motivační síla morální čistota.
Chceme-li, aby karmy přinášely požadované výsledky, je třeba
je provádět se zaměřenou pozorností a milující oddaností.
Vedle těchto je ještě jiná forma karmy, totiž Niš-Káma
karma, což je karma prováděná bez jakékoli připoutanosti
či touhy po jejích výsledcích. Ta je nadřazena všem ostatním
formám karmy, které jsou více méně zdrojem otroctví, zatímco
tento typ poněkud pomáhá zbavit se karmického otroctví,
i když nikoli karmického působení. Můžeme však poznamenat,
že karma sama o sobě nemá naprosto žádný svazující účinek.
Do otroctví vede pouze karma zrozená z touhy neboli Kámy.
KOLO ŽIVOTA
11
Proto Mojžíš učil "Nepožádáš," a Buddha a desátý Guru sikhů,
Guru Góbind Singh, kladli stále a znovu důraz na potřebu
nežádostivosti. Karma je tak zároveň prostředkem i cílem
všech lidských snažení. Skrze karmy člověk karmy přemáhá
a karmy překonává. Každý pokus o překročení Zákona karmy
je tak marný jako snaha překročit vlastní stín. Nejvyšším cílem
je být Néh-Karma neboli Karma-réhat, což značí konání karmy
v souladu s Božským záměrem, jako vědomý spolupracovník
s Boží mocí. To je být nekonajícím v konání, jako nehybný
bod na stále se otáčejícím Kole života.
Dále bychom měli termín "karma" rozlišovat od slova
karam. "Karma" je slovo ze sanskrtu označující konání nebo
čin včetně mentálních vibrací a slovních projevů, zatímco
karam je perské slovo znamenající laskavost, milosrdenství,
slitování či milost.
Nyní k povaze karmy: podle džinistické filozofie má karma
hmotnou povahu, jak psychickou tak fyzickou, kde jedna je
ve vztahu k druhé jako Příčina a Následek. Hmota v jemné
a psychické podobě prostupuje celým vesmírem a díky své
souhře s vnější hmotu proniká i duší. Džíva si tak sama sobě
staví jakési ptačí hnízdo a spoutává se tím, co je nazýváno
Karman-Šaríra, jemné tělo, a v něm zůstává upoutána, dokud
se pociťované já neodosobní a nestane se čistou duší zářící
svou přirozenou světelností.
Karman-Šaríra neboli karmický krunýř obepínající duši se
skládá z osmi prakrtů, což odpovídá osmi typům karmických
atomů, jež vyvolávají různé typy účinků. Ty jsou dvojího
druhu: (1) Karmy, které zatemňují správný pohled, jako
například (i) Daršan-ávarana, zabraňující pravému vnímání
či náhledu vůbec; (ii) Džanan-ávarana, zatemňující pravé
porozumění a chápání; (iii) Védanija, zatemňující vlastní
KOLO ŽIVOTA
12
blaženou přirozenost duše a působící tak příjemné či bolestné
pocity; a (iv) Móhanija - t.j. karmy, které zatemňují pravou
víru, pravé přesvědčení a pravé chování. Všechny tyto karmy
jsou jakoby kouřovými skly, skrze než vidíme svět a všechno,
co je ze světa. Život byl poeticky vylíčen jako "dóm z barevné
mozaiky," jenž "poskvrňuje čistou zář věčnosti."
(2) Dále jsou karmy, které činí člověka právě takovým,
jakým je. Určují totiž (i) tělesnou konstituci, (ii) stáří a dlouhověkost, (iii) společenské postavení a (iv) duchovní vlastnosti.
Každý z těchto typů je znám postupně jako Náman, Ájus,
Gótra a Antarája.
U těch jsou navíc známa jejich dělení a poddělení jdoucí
do stovek rozvětvení.
Karmické částice rozšířené v prostoru jsou chtě nechtě
přitahovány každou duší v závislosti na tíži aktivity, které
se oddává. Tento neustálý příliv karmy je možno zastavit
oproštěním vlastního já ode všech druhů aktivit těla, mysli
a smyslů a jeho ustálením ve svém vlastním středu; zatímco
nashromážděné karmy mohou být umenšovány pomocí
půstů, tapasu, svádhjáji, vairágji, praščitu, dhjány a podobně,
to jest odříkáním, čtením textů písem, odpoutaností, pokáním
a meditací, atd.
Také Buddha kladl velký důraz na vytrvalou snahu a úsilí
se zřetelem ke konečnému vítězství nad zákonem karmy.
Přítomnost může být předurčena minulostí; budoucnost je
naše vlastní a závisí na směrování a vůli každého jednotlivce.
Čas je jedno nekonečné kontinuum - minulost neodvratně
plynoucí do přítomnosti, a přítomnost do budoucnosti, dle
vlastního přání. Karma přestává působit pouze s dosažením
nejvyššího stavu mysli, který přesahuje dobro i zlo. Naplněním
tohoto ideálu končí veškerý zápas, neboť cokoli takto osvobo-
KOLO ŽIVOTA
13
zený nadále koná, koná bez připoutanosti. Neustále se otáčející
Kolo života čerpá svůj hybný moment z karmické energie,
a je-li tato energie sama vyčerpána, přivádí se obrovské Kolo
života ke klidu, člověk dospívá k průsečíku času a bezčasovosti,
k bodu, kde je neustálá aktivita, a v jádru přece nehybnost.
Karma skýtá klíč k životním procesům; a vědomí člověka
cestuje z jedné úrovně do druhé, až se stane skutečně
probuzeným bytím, Buddhou (osvíceným člověkem, prorokem
Svatého Světla). Pro Buddhu byl vesmír daleko od pouhého
mechanismu, nýbrž Dharma-Kájou, tělem pulzujícím Dharmou
neboli životním principem sloužícím zároveň jako hlavní opora
vesmíru.
Krátce, zákon Karmy je přírodním neústupným a neúprosným zákonem, z něhož není úniku, a z něhož není výjimky.
Jak zaseješ, tak sklidíš, je stará samozřejmá pravda a všeobecné
pravidlo pozemského života. Dosahuje také do některých
vyšších fyzicko-duchovních oblastí, podle řádu jejich hustoty
a vlastností. Karma je nejvyšším principem nadřazeným
bohům i lidem, neboť i tvůrce dříve či později schází pod její
vládu. Bozi a bohyně v rozličných přírodních Říších setrvávají
ve své službě v příslušných nebeských sférách po mnohem delší
dobu, než je tomu u lidských bytostí, nakonec se však stejně
musejí reinkarnovat v těle, než se mohou ucházet o konečné
osvobození z karmického kruhu zrození.
Všechno konání, činy a skutky představují životně důležitý
prostředek v Božském záměru k udržení celého vesmíru
v dokonale fungujícím pořádku. Nikdo nedokáže zůstat
beze vší činnosti (mentální či fyzické aktivity) ani na jediný
moment. Vždy na něco myslíme, konáme jedno či druhé.
Od přirozenosti nemůže být nikdo mentálně prázdný či bez
aktivity, aniž se dá zastavit automatická činnost smyslů:
oči nemohou než vidět a uši než slyšet; a nejhorší je, že nikdo,
KOLO ŽIVOTA
14
jako Penelopa, nedokáže vzít zpět, co se již stalo. Lítost,
ač sama o sobě dobrá, nedokáže napravit minulost. Cokoli kdo
mluví, myslí či koná, dobrého nebo špatného, zanechává
na mysli hluboký dojem. Tyto nashromážděné dojmy pak
utvářejí podobu jedince. Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky.
Z oplývající mysli jazyk mluví. Každá akce má svou reakci,
takový je přírodní Zákon příčiny a následku. Proto musíme
snášet plody svých činů, sladké nebo trpké, jaké komu náleží,
ať se nám to líbí, nebo ne.
Není tedy žádné pomoci? Je člověk pouhou hříčkou osudu
a předurčení a jeho konání probíhá v čistě předem stanoveném
smyslu? Věc má dvě stránky. Do jisté míry má člověk
svobodnou vůli, kterou, chce-li, může řídit svůj kurs a utvářet
svou budoucnost, a dokonce do velké míry může k vlastnímu
prospěchu formovat živou přítomnost. Vyzbrojen v nitru živou
duší, jež je stejné podstaty jako Stvořitel, je mocnější než
karma. Onen nekonečný v něm může mu pomoci přesáhnout
omezení konečného. Svoboda konání a karmické otroctví jsou
pouze dvěma aspekty jedné skutečnosti v něm obsažené.
Karmickému omezení podléhá pouze mechanická a hmotná
část člověka, zatímco skutečný a živoucí duch, spočívá-li
ve svém přirozeném Božství, zůstává nade vším a karmickou
zátěží je sotva ovlivněn. Jak dosáhnout spočinutí ve vlastním
opravdovém svarúpu, Átmanu? Tomu se musíme nezbytně
naučit, toužíme-li po úniku z nekonečné karmické pavučiny.
Potíž u většiny z nás je v tom, že neuvažujeme nad svým
jednáním. Na každém kroku nerozvážně nabíráme spousty
karmických částic, aniž bychom si uvědomovali, že uvnitř
je síla, která všemu, co si myslíme, říkáme nebo konáme, činí
součet. Thomas Carlyle, slavný myslitel, říká: "Blázne, myslíš,
že když si Boswell* neznamená tvoji řeč, tedy že zanikne a je
pohřbena? Nic nezanikne, zaniknout nic nemůže. Nejplanější
KOLO ŽIVOTA
15
slovo, které řekneš, jako setbu vrháš v čas, jež po celou věčnost
plodů přináší." Podobně k nám promlouvá Aischylos, otec
řeckého dramatu v předkřesťanské éře:
Hluboko pod klenbou nebe
ovládá Smrt lidí cest,
v přísnosti a vládou mocnou;
A není nikdo, kdo by sveď,
jakou silou nebo činem,
Smrti ujít pozornému oku;
paměti jejího srdce neujdeš.
Z EUMENID
*
proslulý anglický životopisec, pozn. překl.
KOLO ŽIVOTA
16
II
SVĚTCI karmy rozdělují do tří odlišných kategorií:
(i)
Sančit: Nashromážděné a uložené karmy jdoucí
daleko zpět do inkarnací zabíhajících do neznámé
minulosti.
(ii)
Pralabdha: Životní běh, osud neboli předurčení;
t.j. ta část Sančitu (skladiště), jež utváří živou přítomnost člověka, z níž nemůže nikdo uniknout, i kdyby si
to sebevíc přál a snažil se.
(iii)
Krijamán: Karmy, které člověk může po čas své
současné pozemské existence svobodně konat jako
nezávislý činitel, a tak rozhodovat o své budoucnosti.
(i) Sančit (uskladněné činy): Dobré či špatné skutky na osobním kontě člověka, jak si je vysloužil ve všech minulých
existencích za vývoje stvoření, počínaje dnem, kdy se na zemi
poprvé objevil život. Člověku o nich není nic známo, ani
o jejich rozsahu, ani o velkém skrytém potenciálu. Když Pán
Kršna propůjčil králi Dhritaráštrovi, slepému otci kšatrijských
princů, Kuruovců mytického věku, svou jógickou sílu, byl
schopen vystopovat příčinu své slepoty v činu, jenž vykonal
v neznámé minulosti vinoucí se zpět přes 100 inkarnací
či vtělení. V kapitole 20:5 knihy Exodus Mojžíš při udělování
Desatera Božích přikázání hovoří o Bohu tak, jak je mu
přikazováno: "Já, Pán, Bůh tvůj, jsem žárlivý Bůh; stíhám vinu
otců na dětech do třetího i čtvrtého pokolení…" Význam
a podstatu tohoto tvrzení, totiž že původem jistých nemocí,
které vycházejí od předků a objevují se v následnických
generacích, je dědičnost, potvrzuje i dnešní lékařská věda.
KOLO ŽIVOTA
17
Moderní psychologie tak spojuje problémové chování určitých
jedinců s mentálními příznačnostmi rodičů a předků.
(ii) Pralabdha: To jsou právě ty části Sančit karem, které
utvářejí osud neboli předurčení, a tak rozhodují o současné
existenci na zemi. Člověk nad nimi nemá žádnou vládu,
jejich dobré či špatné účinky musíme snášet, jak kdo dovede ať s úsměvem nebo s pláčem. Nynější život je pouze odhalením
a projevením předurčených karem, jimiž jsme na příchodu
do světa plně zatíženi. Je však možné, že při náležitém vedení
nějakou Mistrovskou Duší člověk tak rozvine své vnitřní já,
že ostré a hořké bodání karem nebude cítit, tak jako jádro
zralého ořechu necítí píchnutí jehlou, když se oddělí od vnější
skořápky, která se následkem toho seschne a ztvrdne a nadále
slouží jako ochranný krunýř.
Takovým způsobem si každý z nás, chtě nechtě, vědomě
či nevědomě, kuje své vlastní řetězy, ať jsou zlaté nebo železné.
Řetězy jsou stále řetězy a svému účelu, totiž udržovat člověka
v neustálém zajetí, slouží oboje stejně dobře. Jako pavouk
chycený ve vlastní pavučině, jako nebohý bourec uvězněný
ve vlastním kokonu anebo pták ve vlastním hnízdě, zůstáváme
i my upoutáni v ocelových obručích vlastní výroby, z nichž
není úniku. Tak se neustále uvádí do pohybu cyklus zrození,
smrti a znovuzrození. Zastavit obrovské Kolo karem je možné
jen tehdy, přesáhne-li člověk tělesné vědomí a stane se
Néh-Karmou, to jest nekonajícím v konání - jako nehybný bod
na ose otáčení kola života; neboť se potom stává vědomým
spolupracovníkem na Božském Záměru. Proto Buddha, král
mezi askety, zdůrazňoval: "Buďte nežádostiví," neboť touhy
jsou původní příčinou lidského utrpení. Touhy motivují činy;
počínaje od jemných vibrací v podvědomí přes duševní
přemítání ve vědomí přivádějí nakonec k ohromné a nekonečné žni pestrobarevných skutků nejrůznějších vzorů a odstínů
KOLO ŽIVOTA
18
povstávajících z nerovnováhy mysli. Duch sedící v kočáru těla
tak ujíždí slepě a střemhlav do pole senzuálních požitků hnán
pěti mocnými oři smyslů neovládanými mocí opojeným vozkou
mysli, jenž v bezmocné závrati pouští otěže rozumu větru
napospas. Sebekázeň tedy nabývá prvořadé důležitosti,
a cudnost v myšlenkách, slovech i skutcích je člověku
nezbytnou pomůckou na cestě k sebepoznání a poznání Boha,
neboť etický život je vstupní branou k duchovnosti.
(iii) Krijamán: To je běžný účet našich úmyslných činů
a skutků v současné existenci. Tento druh karmy je zcela
odlišný ode dvou ostatních. Přes omezení, která si vynucuje
Pralabdha, nezměnitelný osud, je každý obdařen svobodnou
vůlí, a může sít setbu dle vlastní úvahy. Vybaven rozlišovací
schopností vlastní samotné své přirozenosti, může sám
posoudit, co je správné a co špatné, a bylo by pak od něho
troufale opovážlivé očekávat květinovou zahradu, seje-li trny
a bodláčí. Na každém záleží, jak si utvoří vlastní budoucnost.
Mistr mu v tom může poskytnout náležité vedení, představit
mu pravé hodnoty života - života, který je více nežli toto
tělesné roucho a všechno, co je s ním spojeno: smyslově řízená
existence. Pod jeho vedením vyvine v sobě člověk snadné
odpoutání od světa a světských věcí, a jak je magické kouzlo
jednou zlomeno, klapky odpadají, a přímo do tváře pohlédne
člověku ryzí skutečnost skýtající bezpečnou příležitost
k záchraně. V běžném případě však některé z Krijamán karem
přinášejí své plody právě v tomto životě; zatímco ostatní, nevypůsobené, se přenášejí na Všeobecný účet Sančit karem,
kde se věk od věku neustále hromadí. Každému je tedy dáno,
aby uvažoval dopředu a dobře vážil následky svých zamýšlených činů, než učiní nenapravitelný krok - skok do tmy,
střemhlavý pád v záchvatu prudkosti, který jej bude navždy
mrzet a nedá se odčinit svalováním viny na domněle nepřízni-
KOLO ŽIVOTA
19
vé vlivy hvězd. Železniční inženýr, kupříkladu, musí plánovat
železnici předem, neboť jak se jednou trať položí, vlak po ní
vyjede naslepo. Malá chyba v uložení trati, uvolněný šroub
či špatný úhel mohou vést k neblahým následkům. I když je
vše řádně provedeno, je potřeba neustálého a přísného
dohledu ve dne v noci, zda se něco nevymyká kontrole
či stavbu nenarušují cizí živly.
Dle přírodního Zákona života je člověk (vtělená, inkarnovaná duše) uložen coby drahocenný klenot ve třech
kazetách či tělech - fyzickém, astrálním neboli mentálním,
a kauzálním neboli těle setby - z nichž všechny jsou více méně
pozemské povahy, na různém stupni hustoty.
A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských,
a jiná pozemských.
I KOR 15:40
Jsou to jakoby vnější oděvy: kabát, pod ním vesta, a dále
košile. Odloží-li člověk fyzické tělo, je jeho duch stále oděn
v astrálním neboli mentálním těle. Má také kauzální neboli
éterické tělo setby jako tenký závoj pod astrálním rouchem.
Dokud není člověk schopen odložit fyzické tělo, nemůže
dosáhnout prvního nebe, vnitřního astrálního království:
Toto však, bratři, pravím, že tělo a krev nezdědí Království
Božího; aniž porušitelné zdědí neporušitelnost…
Neboť toto porušitelné obléci se musí v neporušitelnost, a toto
smrtelné v nesmrtelnost.
Když toto porušitelné obleče se v neporušitelnost, a toto smrtelné
v nesmrtelnost, pak naplní se slovo, jež je psáno: Smrt je
pohlcena ve vítězství.
Kde je, ó smrti, osten tvůj? Kde je, ó hrobe, vítězství tvé?
I KOR 15:50, 53-55
KOLO ŽIVOTA
20
Zmíněné odkládání či převlékání šatu se může udít buďto
při konečném rozpadu, rozkladným procesem obyčejně
známým jako smrt, anebo může být způsobeno metodou
dobrovolného odtažení smyslových proudů z těla, odborně
známou jako "vystoupení nad tělesné vědomí" prostřednictvím
obrácení se dovnitř a procesem sebeanalýzy. Evangelia se
o tomto odtažení zmiňují jako o "narození se znovu" či jako
o "vzkříšení". Hinduistická písma to popisují jako "dvojí
zrození," dó-džanma. To je narození z ducha, narozdíl
od zrození z vody, které je "ze zrna porušitelného," rozlišovaného od narození "ze zrna neporušitelného," neměnného
a nepomíjejícího (z ducha). Muslimští dervišové (mystici)
to nazývají smrt v životě, jako smrt před smrtí. S laskavou
pomocí Mistra-Světce může se člověk naučit nejenom, jak se
odtáhnout z fyzického těla, ale i ze dvou těl dalších (astrálního
a kauzálního). Takový Světec, který sám vkročil za hranice
onoho světa, může k témuž pomoci i ostatním. Člověk tedy
musí "pro ducha tělo opustiti", usiluje-li o únik z věčného Kola
života na této sluneční planetě.
Při normálním přirozeném běhu věcí nemá džíva (vtělená
duše, inkarnovaný duch) po fyzické smrti žádnou volbu,
nežli se v náležitý čas navrátit opět na fyzickou úroveň v nějaké fyzické podobě, jejíž povaha je určena jejími celoživotními
sklony a tendencemi, intenzitou jejích tužeb a dlouho živených
nesplněných přání, která se uchovávají v mentálním systému
a vystupují nejsilněji v čase smrti, a svou bezohlednou
nadvládou stanovují neodvratně její další směr.
Tak laskavý a šlechetný je Božský Otec;
uděluje dětem svým, čeho si žádají.
Kdo se však učí pod vedením dokonalého Mistra (SantSatguru) praktickému procesu sebeanalýzy, t.j. vystoupení z fy-
KOLO ŽIVOTA
21
zického těla na přání, a rozvine tuto schopnost pravidelným
cvičením, tomu se dostane za jeho života prožitku Onoho světa
(Smrt v životě). Dlouhověké nánosy sebeklamu začínají
postupně opadávat s očí a svět a světské věci ztrácejí své
hypnotické kouzlo. Člověk vidí věci v jejich pravé perspektivě,
chápe jejich opravdovou hodnotu, a stává se tak nežádostivým
a svobodným - svým vlastním pánem, osvobozenou duší (džívan mukta), a nadále pokračuje v životě, pouze aby bez připoutanosti vyplnil jemu přidělené trvání pozemské existence. To se
nazývá novým zrozením (druhým příchodem duše)—životem
věčným. Ale jak toho lze dosáhnout? Kristus nám říká:
Kdo nebéře kříže svého na sebe a nenásleduje mne, není mne
hoden.
Kdo nalezne život svůj, ztratí jej;
A kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
MATOUŠ 10 : 38-39
V Lukášově evangeliu stojí:
A pak jim všem (Ježíš) řekl: Kdo chce jíti za mnou, zapři sám
sebe, nes každého dne kříž svůj a následuj mne.
LUKÁŠ 9 : 23
Kdo nenese kříže svého a nejde za mnou, nemůže býti mým
učedníkem.
LUKÁŠ 14 : 27
Vidíme tedy, že smrt v Kristu je cestou k životu s Kristem
navěky. Naučte se umírat, abyste mohli začít žít, je předslovem
všech světců. Mezi muslimy je to známo jako faná-fí-šejch,
t.j. sebezahlazení v Muršidovi neboli Mistrovi. Je proto
nanejvýš důležité hledat nejdříve Žijícího Mistra dostatečně
kompetentního k tomu, aby jednou provždy zakončil jinak
nekonečný kruh karem, nalézt útočiště u Jeho Svatých Nohou
a osvobodit se od zhoubného vlivu vlastních činů, jež nás
neustále stíhají ve formě eumenid a pomsty osudu.
KOLO ŽIVOTA
22
O moci Džagat-guru se říká:
Džagat-guru může zrušit karmy svým pohledem a slovem,
v jeho přítomnosti karmy odlétají jak podzimní listí ve větru.
Opět v písmu stojí:
Velikou moc má anděl pomsty, a neunikne nikdo jeho zuřivosti,
však v strachu ze smrti odlétá před halasnou polnicí Slova.
Nyní k působení Karmického zákona. K jasnějšímu
pochopení může nám napomoci následující příklad.
Vezměme dva druhy vinných zrn - žluté a hnědé. Žlutá zrna
nechť představují dobré činy a hnědá špatné činy. Místnost je
plná až po střechu a je v ní složeno spousta zrn obou druhů.
To vytváří naše skladiště Sančit karem.
Mějme nyní osobu "A" (fyzické tělo plus mysl plus duše),
která po dlouhou dobu během svého života chová touhu stát
se králem. Tento člověk onemocní a jeho nesplněná touha stát
se králem zůstane v jeho mysli jako nejvyšší. V náležitý čas je
Přírodou donucen odevzdat fyzické tělo, avšak podle Zákona
života po smrti je nadále oděn v astrálním (mentálním)
a kauzálním (éterickém) těle. Působí nyní jako z těla vystoupený neboli odinkarnovaný duch ve svém dalším rouchu,
v obsahu vlastní mysli, jak astrálním tak kauzálním. Mysl je
skladištěm všech dojmů, a "A" si proto svou touhu být králem
nadále pamatuje. Jako vyvtělený duch (džíva), odstrojený
z fyzického těla, stojí nyní "A" před problémem. Nemůže
působit jako král, dokud na sebe znovu nevezme fyzické
roucho, které mu v té či oné fázi pozemské pouti být králem
umožní. Poháněn spolehlivou motorickou silou za vší aktivitou, obsahem vlastní mysli, nedokáže odolat a vybírá některé
z nevypůsobených karem, které budou jistě schopny přivodit
takovou novou sadu okolností, která mu může jeho dlouho
živenou a hluboko vtisknutou touhu napomoci vyplnit.
KOLO ŽIVOTA
23
Velká motorická síla výše zmíněná má dva aspekty: pozitivní, jakož i negativní. První vede k cestě Domů, a druhý ovládá
a provází život na pozemské úrovni. Zájmem Přírody čili
negativního aspektu oné Moci, která je Jedna, je pouze správa
života tak, jak existuje na fyzické planetě. Jejím předním
úkolem je udržovat svět v chodu plně zalidněný a člověka
zabraného v rozličných životních činnostech dle zásluh získaných v každém případě, nazývaných v běžném významu slova
Pralabdha, jež modeluje pozemský život každého jednotlivce
s naprostou přesností a neomylnou dokonalostí.
Do míry výše popsané je člověk v jakési "sklaplé pasti,"
a nemůže než odhalovat, co s ním přichází v zahaleném stavu.
Projevuje se tak neprojevená minulost, jež leží ladem na pozadí
mysli v podobě setby či prazákladu a je promítána na plátno
života se svými pestrými vzory a rozmanitými barvami,
přijímajíc nejrůznější podoby, jak se život vynořuje z původní
čisté a ryzí věčné záře, kterou většinou ztrácíme z dohledu,
jak jsme pohlcováni v "dómu z barevné mozaiky," jenž nás
obklopuje a doléhá na nás postupem času ze všech stran.
Matka Příroda se nyní ujímá svého schovance a zaplavuje jej
hojností svých darů natolik, že si jen nevědomě plnými ústy
dosyta užívá toho, po čem toužil v minulosti. Oslněn leskem
jejích darů zapomíná na Velkého Dobrodince, Dárce Darů,
a je bezvýchodně zachycen v sítích smrti.
To je však jen jedna část života, již "A" prochází jako
předurčenou hru. Vedle toho je ještě jiný velice důležitý
protipól vyznačující se svobodou konání a nezávislostí vlastní
vůle, která je každému dána. A v tom právě spočívá spása,
tady a teď: v pravém pochopení vyšších životních hodnot
a v nejlepším využití příležitostí, jichž se nám dostává. Člověk
tak není paradoxně jenom výtvorem osudu (minulosti),
ale i tvůrcem osudu (budoucnosti). Co si přinášíme, se musí
KOLO ŽIVOTA
24
udít; a co činíme nyní, ohlašuje věci příští. Moudrost tedy
spočívá v pravé volbě. Mysl je individuální bytost, a při správném pracovním využití může být jako poslušný sluha dobrým
pomocníkem. Je-li jí však dovoleno přemoci životodárného
ducha, ukazuje se jako zrádný parazit, jenž vysává mízu života
a stravuje hostitelskou rostlinu, na níž vzrůstá a z níž čerpá své
samotné bytí a existenci. S veškerou pozorností se tedy musíme
věnovat náležité setbě a jejímu vzdělávání, zatímco hrajeme
svou předurčenou roli v lidském dramatu na jevišti života,
ve světle věčné záře, která osvětluje každý kout, ať je nám to
známo či nikoli. Nejvyšší Vůle je již vtištěna ve vzor našeho
bytí, vždyť bez ní nemůže být existence; a poznáním této Vůle
a konáním v souladu s Ní dá se uniknout z Kola života. Guru
Nának o tom v Džapdží hovoří takto:
Jak může člověk poznat Pravdu a proniknout oblakem klamu?
Je jedna Cesta, ó Nánaku, učinit Jeho Vůli svou vlastní,
Jeho Vůli, jež je již vtištěna v naši existenci.
Zde vidíme, že karmy a touhy jsou zodpovědné za věčný
cyklus zrození a znovuzrození. Jak tedy můžeme tento neustálý
cyklus ukončit? Jsou jenom dvě cesty, jak vyprázdnit či zakončit nesmírné a bezbřehé skladiště karem - tu neprostupnou
žulovou zeď mezi člověkem a Vznešeným, onen zaslepující
tlustý závoj nevědomé mysli, jenž neustále zastírá oči. Dva
způsoby, jak řešit tento zapeklitý a vzdorující problém, jsou:
(a) Ponechat vyprázdnění skladiště v průběhu
na Přírodě, bylo-li by to kdy vůbec možné.
doby
(b) Získat od nějaké Mistrovské duše praktické poznání
a zážitek Vědy života - na pozemské i vyšších úrovních,
a hned teď zapracovat na přestupu z jedné do druhé,
dokud je ještě čas a příležitost.
KOLO ŽIVOTA
25
První cesta není jenom nekonečně dlouhá, ale i nanejvýš
nepřímá a nepřehledná, vratká na každém kroku a plná léček
a nebezpečí. Dojít k cíli potrvá myriády věků, pokud se nám to
vůbec podaří. Navíc, Příroda sama nám stěží pomůže vymotat
se z neúprosného Karmického řádu, neboť to pro ni a její rod
znamená sebezáhubu.
Lidské zrození je skutečně vzácnou výsadou, a této výsady se
nám dostává po završení cesty skrze dlouhý evoluční proces
ve stvoření procházející skrze nesčetné podoby či vtělení, jež na
sebe Životní princip bere na fyzické úrovni. Jakmile džíva
neboli vtělený duch tuto zlatou příležitost jednou ztratí, musí
pokračovat na Kole života podle obvykle převládajících trendů
za svého světského pobytu, a zvláště těch, jež se s mocnou
působivostí samy prosazují v čase jejího odchodu ze světa, jak
zní zákon: "Kde je mysl, tam duch nezadržitelně spěje." Je-li
tomu tak, je pro průměrného vtěleného ducha téměř nemožné
dostat se bez pomoci a vedení nad smyslovou úroveň a udržet
mysl v klidu a sebranou jen pomocí vlastního, ať již jakkoli
gigantického úsilí. Pouze Boho-člověk či Moc Mistra dokáže
ve svém slitování džívě pomoci znovunabýt ztraceného
království - říše duchovnosti - z níž byl jeden každý vypovězen
pro svou neposlušnost vůči Božím přikázáním. Tato cesta je
tedy plná nevýslovných nebezpečí ukrytých na každém kroku,
ba v samotném jádru samotného člověka; a proto se nikdo
rozumný nebude nikdy pokoušet vydávat touto osamělou
a únavnou stezkou, jež nezřídka zavádí do slepé uličky.
Přistoupí-li kdo na druhý způsob, hledá kompetentního
Duchovního Mistra, který třímá autoritu nade všemi podřízenými silami na této i na vyšších úrovních existence. Mistr
dokáže vyrovnat karmické účty zbankrotovaného ducha.
Ve chvíli, kdy nás přijímá za své, přebírá do vlastních Rukou
proces likvidace nekonečného systému karem, které se před
KOLO ŽIVOTA
26
námi vynořují z neznámé minulosti. Velí STOP bezhlavému
a nerozvážnému jednání, jemuž se člověk oddává. "Potud, a ne
více" je Jeho přikázání, načež uvede hledajícího na hlavní třídu
k Bohu vedoucí. Mistr obyčejně nezasahuje do Pralabdhy čili
osudu, neboť ten je třeba nezbytně co nejúplněji naplnit
k završení přiděleného času života a ke sklizni vlastní úrody;
zatímco Sančit - nedozírné to skladiště karem - Mistr, jako
vědomý spolupracovník na Božském záměru, sežehne spojením
ducha s jiskrou Nám. Spojení s Nám neboli se Svatým Slovem
obrací skladiště Sančit karem i nevypůsobených Krijamán
karem do té doby učiněných ihned na popel, tak jako jediná
jiskra dokáže obrátit na popel celý les či hranici dříví. Guru
Nának k nám krásně promlouvá v Paurí XX své Džapdží, ranní
modlitbě sikhů:
Když se ruce, nohy a tělo zamažou, umyjí se vodou;
Když se šaty znečistí a zašpiní, vyčistí se mýdlem;
Když je mysl poskvrněna hříchem, očistit se může jen spojením
se Slovem.
Lidé se nestávají světci a hříšníky jen pouhými slovy, však
skutky s sebou nosí, kamkoli se obrací.
Jak člověk zaseje, tak také sklidí;
Ó Nánaku, lidé přicházejí a odcházejí v kole zrození a smrti,
jak stanoveno Jeho Vůlí.
Je nyní jasné, že mysl je oním hlavním magnetem, který
přitahuje karmy se všemi jejich průvodními jevy. Mysl svírá
člověka pevně ve své moci. Jako svůj vlastní prostředek
využívá naši surat (pozornost, vnější projev vnitřní duše), která
je nejdrahocennějším z darů, jež člověk dostal do vínku,
s ničím neporovnatelným klenotem nedozírné hodnoty.
KOLO ŽIVOTA
27
Mistři-světci přicházejí do světa s Božským určením
a Posláním. Jsou shora pověřeni k osvobození člověka
z karmického otroctví. Má-li kdo to štěstí, že potká takového
Svatého Člověka a podřídí se Jeho Vůli, převezme On starost
o jeho ducha. Prvním a nejpřednějším úkolem Mistra je zlomit
magické kouzlo karmických spárů, jež člověka drží ve smrtelném sevření. Jeho radou každému je žít spořádaným a vysoce
ukázněným etickým životem, kterým je se možno vyvarovat
dalších špatných vlivů či karmických dojmů. Říká nám,
že všechny štědré dary Přírody včetně smyslových objektů jsou
pouze k zákonnému a čestnému užívání, nikoli pro požitky
a záliby. Všechny naše potíže vyvstávají z toho, že se hltavě
a nadmíru oddáváme smyslovým požitkům s tím výsledkem,
že namísto abychom si my užívali smyslových požitků, užívají
si smyslové požitky do sytosti nás a zanechávají nás jako
naprostou trosku, fyzicky i mentálně. Zapomínáme, že opravdové štěstí je stavem mysli a vyvěrá zevnitř, když vědomě
probudíme životní Proud (Svaté Slovo) ležící doposud ladem
a živíme vnitřní já životním Principem přítomným ve všem,
viditelném i neviditelném, jedinou hnací silou tvořící a udržující celý vesmír. Minulost, současnost i budoucnost spočívá
pevně v moci Boho-člověka, který jako soucitný otec vede své
děti Stezkou spravedlnosti, jež přivádí postupně k sebepoznání
a poznání Boha a dosahuje nakonec triumfu Božství. Tak jako
dítě neví, co pro ně otec kolikrát zařizuje, ani nováček
na Cestě neví, co pro něho činí jeho Nebeský Otec. Kdo se
vydá v Jeho šlépějích, je postupně uváděn v ezoterická
tajemství, jež se mu sama odhalují na každém kroku.
Ubohá duše v tomto, těle, co ty víš?
Jsi příliš omezená; neschopná pojmout i sama sebe.
J. DONNE
KOLO ŽIVOTA
28
III
ZPŮSOB, jakým se Mistr pouští do složitého a zapeklitého
problému karem, se dá v jednoduchosti vyjádřit takto:
Sančit neboli Karma setby: To jsou skryté karmy uložené
ve skladišti na našem účtě od nekonečných věků, co jenom
svět začal. Nikdo z nich nemůže uniknout, dokud se nevypůsobí (aniž bychom k nim již cokoli dalšího přidávali, což je
v jádru věci samozřejmě nemožné) v nespočetně životech,
které jsou před námi. Proto není možné tento ohromný
zůstatek na vlastním účtě vyčerpat. Není tedy žádná možnost,
jak překlenout velkou propast prostírající se mezi vědomím
a podvědomím, a dále onen hluboký záliv oddělující
podvědomí od nevědomí? Každá chyba se dá napravit, ať je to
chyba duchovní nebo světská. Pražíme-li rostlinná semena
na pánvi, až pukají, ztrácejí svou schopnost růstu a plodivou
sílu, t.j. schopnost klíčit a plodit. Přesně stejným způsobem je
možno Sančit karmy sežehnout a spálit na ohni Nám (Slova),
a pro budoucnost je tak zbavit škodlivosti, neboť se potom
člověk stává vědomým spolupracovníkem na Božském Záměru
a ztrácí veškeré spojení s neznámou minulostí.
Pralabdha karmy: Ty utvářejí současný osud a představují
tak prodejní sklad člověka, neboli jeho předurčení, jak jsou
nazývány. Jejich plody musíme snášet, ať jsou jakékoli chuti,
neboť nelze se vyhnout sběru již zaseté sklizně. Mistr je proto
ponechává člověku nedotčené, aby je snášel s laskavou
mírností a byly zakončeny v jeho současném životě. Kdyby
tyto karmy byly vymazány anebo by do nich bylo jakkoli
zasahováno, zaniklo by tělo samotné. V zápase s nimi však
není žák ponechán osamocen. Jakmile Mistr iniciuje, přebírá
KOLO ŽIVOTA
29
Mistrova moc nad žákem dohled. Na každém kroku je mu
poskytována opravdová pomoc. S postupně se rozvíjejícím
duchovním cvičením se iniciovaný učí procesu sebeanalýzy
a odtažení, a je posilován na duchu natolik, že jinak bolestný
účinek těchto karem pouze zavane kolem jako něžný vánek,
který nedokáže ublížit. I ve vážných a nevyléčitelných
případech uvádí Mistrova Moc v činnost své Zákony soucitu
a milosrdenství. Všechny nesnáze oddaných žáků jsou do velké
míry zmírňovány a změkčovány. Někdy je intenzita tělesných
a mentálních potíží poněkud zvýšena pro zkrácení doby
daného utrpení, zatímco jindy je intenzita velice snížena
a trvání prodlouženo, co je v každém případě vhodnější.
To ale není vše. Utrpení, potíže a nemoci fyzického těla
vzcházejí ze smyslových požitků. Tělesné potíže musejí se
samozřejmě vytrpět na fyzickém těle. Mistr, jako zosobněné
Slovo či polarizovaný Bůh, ví o žácích všechno, ať jsou
kdekoli, daleko vzdáleni či blízko nadosah. Ze Zákona soucitu
může dokonce převzít břemeno karem svých oddaných žáků
na svá vlastní ramena a vytrpět je sám, neboť přírodní Zákon
musí být v jedné či druhé podobě vyrovnán. To se stává
ve velice zřídkavých případech, dle Mistrova uvážení. Kromě
toho by nikdo z žáků nechtěl uplatňovat takové způsoby, kdy
by měl Svatý Mistr trpět za jeho chyby. Naopak, žák se musí
učit prosit Mistra v upřímnosti, a je-li tomu tak, zajisté přijde
všechna možná pomoc, aby žáka osvobodila anebo zmírnila
situaci a minimalizovala výsledné utrpení; je totiž duše sama
posilována potravou Chleba Života a přijímáním Vody Života.
Jsou však věci, nad kterými člověk nemá žádnou významnější vládu: (i) životní zdary a nezdary se svými příjemnostmi
a nepříjemnostmi, jak fyzickými tak mentálními; (ii) hojnost,
bohatství a moc, či nedostatek, chudoba a ponížení; (iii) jméno
a proslulost, či nechvalná pověst a naprosté zapomenutí.
KOLO ŽIVOTA
30
To všechno jsou obvyklí společníci života na zemi a přicházejí
a odcházejí podle předurčení. Všechny naše snahy se zaměřují
k dosažení jedné či více z příjemností života a dbáme se vyhýbat hořkému. Neuvědomujeme si však, že život sám je tak
pomíjivý jako ranní mlha, stín bez podstaty, pouhá fata
morgána a bludička neustále se mihotající a vábící neopatrného poutníka na rozpáleném písku pouště času. Mistři-Světci
džívu slovem i praxí přesvědčují o klamné podstatě světa
a všeho světského, a zjevují v ní trvalý pramen života, jehož
nalezení prosytí člověka až do morku kostí a do základu jeho
bytí a zcela ho tak uspokojí, že dokáže dát sbohem i životu
samotnému.
Krijamán karmy: To jsou karmy, které denně konáme během
našeho současného pobytu na zemi. V tomto ohledu je každý
žák nabádán, aby žil nadále přísně cudným a čistým životem v
myšlenkách, slovech i skutcích a vystříhal se všeho, co je
zlého, neboť každému přestupku a nedbalosti je zajisté ihned
za patami soužení, a cenou hříchu není nic menšího nežli smrt,
smrt v samotném jádru života.
Zde vyvstává otázka, jak Mistři-Světci přebírají za zvláštních
či neobvyklých okolností něco z břemene karem džív a dokáží
je zbavit jinak bolestných účinků. Jak bylo již výše řečeno,
karmy spojené s fyzickým tělem musejí být vytrpěny
na fyzickém těle.
Bůh oděl se v bídné tělo člověka, aby dost slabý na to byl, trpět
běd a hoře.
J. DONNE
V historii je zachycena událost, která se stala v životě
prvního mughalského krále Indie, Bábura. Jeho syn Humájún
vážně onemocněl a všichni se obávali o jeho život. Král se
v tichém soucitu modlil k Bohu, aby mu bylo dovoleno převzít
KOLO ŽIVOTA
31
synovu nemoc, a kupodivu, právě od toho okamžiku nastal
naprostý obrat; princ se začal postupně uzdravovat, zatímco
král chřadl a zemřel. To je jeden z příkladů zástupného utrpení
na lidské úrovni.
Mistr je Pánem slitování. V Jeho království, které je
bez hranic, nevedou se účty skutků. Ze svého Božského
příbytku uděluje každému spojení s vnitřními záchrannými
lany života, jež slouží jako nouzová kotva a poslední útočiště
v čase soužení. Loď může být zmítána na rozbouřených vodách
života, avšak zakotvena k pevné bóji na hladině udržuje přece
rovnováhu, bouřícím větrům a vodám navzdory.
Člověk je neodolatelnou silou nucen vystupovat na jeviště
světa se zaslepeným zrakem ke sklizni plodů své Pralabdh
karmy, o níž naprosto nic neví. Není si vědom dokonce ani
působení na fyzické úrovni, nemluvě o vyšších oblastech.
Se všemi svými vyznáními a zapřísaháním slouží Bohu jenom
ústy, nemaje přístup k vnitřním Božským spojovacím článkům,
spásnému Božímu Světlu a Hlasu. Nezná ani podstatu svého
skutečného Já a tráví všechen čas ve smyslových požitcích.
Považuje se toliko za dílo náhody, a na náhodu žije, pouhá
loutka na jevišti života.
Světec na druhé straně přichází s Pověřením a určením.
Je Božím vyvolencem, Jeho Mesiášem a Jeho Prorokem. Působí
v Jeho jménu a mocí Jeho Slova. Kromě Vůle Boží nemá
žádnou vlastní nezávislou vůli, a jako vědomý spolupracovník
na Božském Záměru vidí skrytou ruku Boží ve všech aspektech
života. Zatímco žije v čase, náleží skutečně Bezčasovosti.
Je Mistrem života a smrti, ale je naplněn láskou a soucitem
k trpícímu lidstvu. Jeho Posláním je spojovat s Bohem takové
lidské duše, které touží po opětovném shledání a jejich snaha
je opravdová.
KOLO ŽIVOTA
32
Sféra Jeho působení je zcela odlišná a nezávislá na Avatárech
neboli inkarnacích, kteří působí pouze na lidské úrovni. Jejich
úkolem je udržovat svět v náležité podobě a pořádku. Pán
Kršna prohlašoval jednoznačnými slovy, že do světa přichází,
kdykoli nastává nerovnováha mezi silami dobra a zla, aby ztracenou rovnováhu obnovil, pomáhal spravedlivým a pokutoval
nespravedlivé. Podobně čteme o Pánu Rámovi v Rámčaritramánasu. Reinkarnoval se, když zlo ve světě bylo na vzestupu.
Avatárové přicházejí obnovit spravedlnost. Nemohou však
otevřít dokořán brány vězení světa a vyzvednout z něho džívy
na duchovní úrovně. Tato práce je čistě doménou Světců,
kteří působí vědomě jako spolupracovníci Boží Moci na Božském Záměru, a učí oddanosti pouze k Božství samotnému;
neboť jenom tak nadchází konec karmickým účinkům. Jeden
muslimský duchovní říká:
Nakonec se ukázalo, že v království Dervišů postrádají karmy
ceny.
Opět se říká:
Mistr-Světec vyhání
v přítomnosti lva.
karmy,
jež
prchají
jak
šakalové
Nikdo nemůže uniknout plodům vlastních činů, ani duchové a přízraky, ani obři, démoni, kinarové, jakšové, gandharvové,
dévy a bohové. Ti se světelnými, astrálními a nebeskými těly
prožívají plody svých činů na úrovni Brahmándu, třetí velké
oblasti nade dvěma prvními, zvanými Pinda a Anda. I oni se
v očekávání ucházejí o lidské zrození, aby mohli vyváznout
ze spárů karmického působení, neboť pouze v lidském zrození
naskýtá se možnost setkání s nějakým Boho-člověkem, který
jim může vyjevit tajemství Božské Cesty - Zvukový proud
neboli Svaté Slovo.
KOLO ŽIVOTA
33
Porozumět do nějaké míry systému ohromné Boží výkonné
moci vyžadovalo by si mnoho let trpělivé meditace, a v této
fázi se dá dotazujícímu se uchazeči říci velice málo. Podobně
je obtížné pochopit pravého duchovního Mistra. Při tom všem
však Sant v životě na zemi sehrává obvykle běžnou roli člověka
a vždy o sobě hovoří jako o otroku, nevolníku a sluhovi
sloužícím Bohu a Jeho lidu.
Při přebírání zátěže karem oddaných duší na svá ramena
Mistr-Světec nepřehlíží a neobchází "Nejvyšší zákon". Jeho
postavení se dá přirovnat ke králi v přestrojení, jenž se
ke zlepšení podmínek svých poddaných a v snaze pochopit
jejich potíže dobrovolně vmísí v jejich řady a občas s nimi sdílí
i jejich radost a zármutek. Pokud se fyzického těla týče, požívá
Mistr-Světec zvláštního Božského Dovolení. Může umenšit krátce řečeno - smrt na gilotině v píchnutí jehlou. Čas od času
dovoluje svému tělu vytrpět v nějaké menší míře to, co by
obyčejnému člověku mohlo být velkými mukami. Tímto způsobem člověku ukazuje, že všechna těla trpí, neboť takový je
přírodní Zákon pro všechna vtělená stvoření. "Fyzický život je
jedna bída," prohlašoval Sákja Muni, Pán Buddha. Sant Kabír
také prohlašoval, že neviděl jedinou lidskou bytost, která by
byla šťastná, neboť koho kdy jen potkal, měl vždy vlatní bol.
Guru Nának plasticky vykresluje obraz světa jako plný soužení
a trpícího lidstva, kromě několika málo jednotlivců, kteří
našli útočiště v Nám. Tato smutná zkušenost, s níž se setkáváme všude kolem, nás přivádí k tomu, že bereme Bohočlověka za obyčejnou bytost, jako jsme my. Při podstupování
tělesné "bolesti", hraje podle všech příznaků úlohu člověka,
vnitřně je však vždy od fyzického těla oddělen. Neustálé
spojení s božstvím v Něm Mu umožňuje překonat to, co by
jinak mohlo být pro žáka nesnesitelnou ranou.
KOLO ŽIVOTA
34
Každý, kdo byl uveden na tuto cestu a zabývá se prakticky
procesem obrácení se dovnitř, dokáže odtáhnout smyslové
proudy z těla jejich soustředěním v centru zezadu očí. Mohou
být rozdíly v době, které je jednotlivým lidem k dosažení
tohoto potřeba, výsledky však jistě následují a jsou skutečně
zakaždé ověřitelné. Oddaní žáci na cestě se i na operačním
stole dobrovolně obejdou bez pacientům obvykle podávaných
anestetik. Odtáhnou své vědomí z těla a necítí účinek
chirurgova nože či lancety. O Bháí Maní Singhovi, který
byl odsouzen k smrti postupným odsekáním všech kloubů,
se říká, že se nejenom podroboval tomuto procesu s úsměvem,
nýbrž že dokonce namítal popravčímu, aby se držel litery
příkazu, když ten se snažil zbavit své hanebné práce a chtěl
proces ukrátit na rozsekání těla na kusy, namísto, jak bylo
nařízeno, kloub po kloubu.
Satsangí, kteří sledují věci s otevřenýma očima, procházejí
velice často kolem více takových případů. Duše, které mají
přístup dovnitř, zůstávají pohlceny ve velkém vnitřním Já
a nestavějí své schopnosti na odiv. To je pravidlem z toho
prostého důvodu, že takové činy jsou zamýšleny, aby byly
pokládány za zázraky, a proto je třeba se jim pečlivě vyhýbat.
Světci nepředvádějí zázraky, a ani žádnému ze svých žáků nedovolují zabývat se takovými prázdnými a chvástavými cetkami.
Jsou-li Světci zdánlivě nemocní, je možno je většinou vidět
požívat dávky léků, jak mohou být předepisovány lékaři,
ve skutečnosti však takové léčení nepotřebují. Činí tak pouze
pro zachování světského běhu věcí. Slouží tak člověku
za příklad, že je třeba pokračovat moudře v denních povinnostech, a kdykoli je toho potřebí, uchýlit se k řádné léčbě.
Od žáků se samozřejmě očekává, že budou užívat léčiva, která
neobsahují výrobky a látky ze zvířecích zdrojů. Avšak někteří
žáci, kteří mají neotřesitelnou víru v blahodárnou moc Mistra-
KOLO ŽIVOTA
35
léčitele uvnitř, se těmto takzvaným léčebným prostředkům
obvykle vyhýbají, a dovolují přírodě zapracovat na jejích
vlastních, neboť vnitřní léčivá moc je nedílnou součástí
lidského systému. Přicházející tělesné poruchy bychom měli
přijímat a snášet s dobrou myslí, neboť jsou to většinou
výsledky našich vlastních stravovacích omylů, a dají se napravit zavedením náležitých hygienických opatření a výběrem
potravin. Hippokrates, otec lékařského systému, zdůrazňoval,
že jídlo bychom měli přijímat jako lék. I vážná nemoc
přicházející jako výsledek karmických reakcí musí být snášena
trpělivě a bez reptání či zahořklosti, neboť všechny karmické
dluhy se musejí splatit a jejich účty je třeba vyrovnat tady
a teď, a čím rychleji, tím lépe, než odkládat jakékoli nesplacené
pohledávky ke splácení napotom. Říká se, že když byl v době
Hazrata Mijana Míra, velkého muslimského mystika a zbožného člověka, jeden z jeho žáků, Abdulláh, zmožen nemocí,
odtáhl smyslové proudy do ohniska očí a uzavřel se bezpečně
v citadele míru. Když ho jeho Mistr Mijan Mír navštívil, stáhl
ho zpět do tělesného vědomí a nařídil mu splácet, kolik bylo
dlužno, neboť takovou taktikou nemohl donekonečna unikat
odplatě.
Narozdíl od většiny z nás Mistři-Světci nevěnují příliš času
svým tělesným starostem a potřebám. Fyzické roucho považují
za pouhou onuci, již musí jednoho dne odložit. Pouštějí
se do těžké fyzické i duševní práce, nežádají přestávek
ni odpočinku, a nespí nepřetržitě po mnoho nocí. Takové
obdivuhodné výkony jsou moderní vědě hádankou, ačkoli
u Světců je to běžná praxe, neboť jsou obeznámeni s vyššími
přírodními zákony, o kterých my naprosto nic nevíme.
Karmické skutky spadají buďto do kategorie karem jednotlivých, anebo karem skupinových, které jsou uskutečňovány
společností či národem jako celkem a nazývají se Dharma. Jako
KOLO ŽIVOTA
36
snáší plody svých vlastních karem (činů) jednotlivec, je tomu
tak i u společnosti, která musí snášet plody své všeobecně
prosazované politiky, jejímž výkonem jsou páchány křivdy
i na nevinných osobách, které tak musejí trpět pro nesprávně
pojatou dharmu společnosti, k níž náleží. Když do Indie vtrhl
Nádir Šáh z Persie a nařídil všeobecný masakr Dillí, bylo mezi
lidem naprosté zděšení a věřilo se, že sociální bezpráví národa
na sebe vzalo podobu Nádira. Přesná odplata za spáchané
hříchy je samotnou podstatou zákona přírody a stíhá nás
v podobě té či oné, nazývejte ji jak chcete: eumenidy, lítice,
či jakkoli jinak.
KOLO ŽIVOTA
37
IV
V TEXTECH písem nacházíme příhodný příběh o Rádžovi
Paríkšatovi, který se doslechl, že kdokoli poslouchá Bhagavat
recitovaný panditou, stává se džívan muktou - člověkem
osvobozeným ode všeho otroctví. Jednoho dne povolal svého
dvorního kněze a požádalo jej, aby mu povyšující text
Bhagavatu přednesl, aby mohl unikmout z otroctví mysli
a hmoty. Přitom nařídil, že jestliže recitace neprokáže pravdu
svatých učení, půjde kněz na šibenici. Ten kněz nebyl o nic
lepší než kdokoli z nás. V hrůzné předtuše viděl již smrt hledící
mu upřeně do tváře, neboť zcela jasně věděl, že králi
k dosažení Spásy pomoci nemůže. Domů přicházel se svěšenou
hlavou a velice se rmoutil svým nadcházejícím osudem.
V předvečer dne určeného k přednesu Bhagavatu byl kněz již
polomrtvý strachy. Měl však naštěstí bystrou dceru, které
na její naléhání odhalil příčinu svého bídného stavu. Dcera jej
utěšila a ujišťovala, že jej od šibenice zachrání, pokud jí zítra
dovolí jít do královy přítomnosti s ním. Příštího dne vstoupila
na královský dvůr se svým otcem. Optala se krále, zda chce
svobodu z otroctví světa, na což král přisvědčil. Řekla dále,
že mu může v jeho hluboké touze pomoci, bude-li se řídit jejími
radami a dovolí jí činit, co bude chtít. Vzala pak krále a svého
otce do lesa a dvěma silnými provazy přivázala každého z nich
pevně ke stromu. Požádala pak krále, aby rozvázal a osvobodil
kněze. Král vyjadřoval svou bezmocnost k takovému činu,
neboť byl sám svázán. Nato mu dívka vysvětlila, že ten, kdo je
sám v otroctví Máji (iluze), nemůže ze stejného otroctví
vytrhnout jiného. Přednes Bhagavatu by zajisté dokázal zlomit
magický krunýř klamu, kdyby byl prováděn člověkem
osvobozeným, kdo sám pro sebe již klamem pronikl, avšak
KOLO ŽIVOTA
38
že král nemá očekávat Spásu od svého královského kněze,
který je stejně tak v poutech jako on sám. Pouze ten, kdo není
v síti karem, neboli Néh-Karmou, je kompetentní pozvedávat
k sobě i ostatní a vymanit je ze smrtelného karmického kruhu.
To také svým způsobem objasňuje, že pouhé studium písem
v udělení Mókši či spásy mnoho nepomáhá. To je čistě
praktické téma, které je možno se správně naučit a dovést
k dokonalosti pod schopným vedením nějakého Znalce
v oboru. Muršid-i-Kámal neboli Dokonalý Mistr musí dát
předně dohromady rozbitou tabulku mysli, rozervanou nesčíslnými touhami a aspiracemi, a sestavit ji v dokonalý celek,
a potom ji čistit a leštit, aby dokázala odrážet světlo a slávu
Boží, což by jakkoliv velké studium knih nevykonalo.
Opravdový význam písem nemůžeme samozřejmě poznat
a pochopit, dokud nám není vysvětlen nějakým duchovním
Mistrem, který v laboratoři vlastní mysli sám zažil, co písma
říkají. Tak může z vlastní osobní zkušenosti učit a vést žáka
v tomto vysoce ezoterickém učení obsaženém v lakonických
aforismech, které zcela unikají rozumu s jeho omezenou sférou
působnosti a nástroji učení. Proto se říká: "Bůh přichází
na dosah ve společnosti Sádhu" (rozvinuté duše). Osvobodit
druhého může ten, kdo je sám osvobozenou duší, a nikdo jiný.
V této souvislosti se říká:
Studium véd, purán a etymologie nevede k ničemu,
bez cvičení svatého Slova zůstává vždy člověk v naprosté
temnotě.
Praktický uskutečněný člověk je zároveň všemi písmy
dohromady, a nadto ještě mnohem více nežli písma, která
obsahují nanejvýš teoretickou stránku věci ve vytříbeném
stylu, nejsou však schopna vysvětlit teorii samotnou slovem úst
a nedokáží udělit její vlastní zážitek, jako to činí Mistr.
KOLO ŽIVOTA
39
Každý se dnes snaží svalovat vinu za své chyby na "časy,"
a tento nářek je největším nářkem všech dob. Dnešní doba
nebo doba budoucí není naše více nežli doba minulá. Tento
svět je ohromné magnetické pole, a čím více se z něho snažíme
uniknout, tím více nás zamotává do svých sítí. Člověk tancuje
v síti světa a myslí si, že jej nikdo nevidí. Moudřejší síť vnímají,
nevědí však přesto, kam se uchýlit. Tak potichu a bezpřestání
otáčí se ohromné kolo karmického mlýnu, obrovské Kolo
života, a drtí všechny bez rozdílu pomalu ale neomylně
na kusy. Mlýn přírody mele všechny pomalu, ale jistě. Někteří
mají neodolatelný pocit: "Vypadá to, jako by Příroda stvořila
člověka, a pak rozbila formu."
Nikdo se však nesnaží proniknout skrze proč a nač věcí,
událostí a dějů, neboť my ve svém sebeuspokojení bereme
vše tak, jak to s proudem času přichází. Nesnažíme se do věcí
hluboce zahloubat a vystopovat články řetězu vedoucí
postupně až k tomu, co vidíme a zažíváme. Každý ve svém
jednání s druhými zapomíná, že za všechno v tomto světě musí
zaplatit. Ani takové dary Přírody, jako prostor, světlo, vzduch,
atd., nejsou do nějaké značnější míry pro všechny zdarma.
Každý se považuje za jediného správce bezplatných darů
Božích. Snaží se o co největší velkodušnost, narazí však na pár
falešných mincí (lidí) a je zatažen do působení zákona "Má
dáti - dal." Až po dlouhém zápase zjišťuje, že váhy nečiní
rozdílu mezi zlatem a olovem, ale zajímá je pouze mrtvá váha.
Každý ví, že se mlha nedá rozehnat vějířem, a přece se o to
každý snaží, čímž zmatek jenom více zamotává. Člověk
spoutaný od hlavy až k patě v nekonečných řetězech příčiny
a následku nemůže osvobodit druhé. Jestliže všichni ve světě
tvrdě spí, kdo má budit, a koho? Pouze osvobozený člověk
může osvobodit ostatní, jestliže si to přeje, neboť hřích spočívá
v samotné podstatě zákona Přírody a dříve či později každého
konajícího v té či oné podobě navštíví.
KOLO ŽIVOTA
40
Ptáci zavíraní do klecí, zvířata držená na obojku, v řetězech
a uvězněná - mylně se člověk domnívá, že ta ubohá němá
stvoření nemají místa dovolání, kde mohou předložit svou
stížnost. Myslíme si, že máme právo s nimi zacházet, jak se
nám líbí. Neštítíme se zabíjet a ani v nejmenším nedbáme
obecné Pravdy: 'Jak zaseješ, tak sklidíš.' Neznalost zákona
neomlouvá. Každá křivda bude pomstěna. Kdo zabíjí, bude
zabit. Kdo s mečem zachází, mečem i schází. Musíme platit
'oko za oko, a zub za zub,' což je stejně platné dnes, jako tomu
bylo za časů Mojžíšových. Zvesela jistě vedou se hody, než
přijde strašné zúčtování. Můžeme před zákony Přírody zavírat
oči, můžeme skládat důvěru v působnost kněžských intrik,
nikdy z toho však nebude nic dobrého. Za vraždu, zneužívání,
a tomu podobně platí se velice těžká náhrada. Ti, kdo žijí a tyjí
z krve druhých, nemohou mít čisté srdce, natož přístup
do království nebeského.
"Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha."
Světci říkají, že člověk zaujímá nejvyšší místo v Božím
stvoření a že je nadán skvělým rozumem, a nesmí proto svůj
omezený příděl času strávit s klapkami na očích jako jiná
stvoření. Nabízenou zlatou příležitost k návratu do Boží náruče
a svého původního Domova by neměl ztratit. Taková úžasná
možnost přichází jedině poté, co člověk zhlédl celou 'Světovou
výstavu' a úspěšně završil svou roli ve velkém Dramatu života.
Člověk je většinou ztracen v půvabech zdejšího nízkého světa.
Tím však přichází o tuto ojedinělou příležitost k návratu
v nepomíjející oblast čistého ducha, jež se mu nabízí
po myriádách inkarnací pod panovačným vlivem karmických
reakcí. Dostává jedno tělo za druhým v nekonečných řadách.
Začíná pociťovat tíhu všech možných zákonů - společenských,
fyzikálních, přírodních - které mu jako těžké balvany hradí
cestu na každém kroku. Nezbývá mu jiná možnost, než čekat
na další návrat jako člověka, a kdo ví, kdy to může přijít?
KOLO ŽIVOTA
41
Světci podávají velice jednoduchou definici hříchu: jako
‘zapomenutí vlastního původu’ (neboli Božství). Každá myšlenka, slovo či skutek, jež drží člověka odděleného od Boha,
jsou vpravdě hříchem, a co na druhé straně k Němu přivádí,
je zbožné a svaté. Jeden perský světec na konto povahy světa
poznamenal: "Svět přichází do hry, až když člověk zapomene
Pána. Neustálou vzpomínkou na Boha, i za života ve světě
mezi přáteli a příbuznými, není člověk přesto z tohoto světa."
Většina hříchů, ať těžkých či lehkých, je čistě vynálezem
člověka pod vládou mysli. Lehčí z nich jsou Světci, kteří jsou
živoucími obrazy Božího zákona lásky a odpuštění na této
zemi, posuzovány jako ‘prominutelné slabosti.’ Dokud člověk
jedná jako umíněné stvoření pod vlastní vůlí, vystavuje se
všem zákonům a jejich přísnosti. Odevzdá-li však svou vůli
do vůle Bohočlověka, přichází pod vládu Božího milosrdenství
a lásky. To je pravý pohled na hřích v každodenním životě.
Karmy jsou nejnakažlivější formou neviditelných nemocí,
které člověka neustále sužují. Jsou dokonce ještě rychlejší,
pustošivější a ničivější než nejsmrtonosnější a nejjedovatější
mikrobi přenášející se do nejniternějších buněk lidského
organismu a vtírající se pokradmu do oběhového systému.
Ve společnosti zastávají karmy své pevné místo, předně
v podobě změny názorů a smýšlení takzvaných vůdců
veřejného mínění. Poté ovlivňují sklony a nálady a následně
hluboko zakořeňují v podobě návyků, které se stávají lidskou
'druhou přirozeností.' Proto nás byli za starých časů lidé vždy
hotovi nabádat, abychom se vyhýbali špatné společnosti.
"Dobrá společnost přináší dobro, zatímco špatná zlo." Člověk
je jistě znám podle společnosti, v níž se zdržuje.
K završení všech takových potíží musí se člověk nevědomě
dělit o karmické reakce s ostatními, i ve své vlastní rodině,
KOLO ŽIVOTA
42
kde se narodil a vyrůstal. Ctnosti a zlozvyky tak sehrávají
nezastupitelnou roli v utváření kultury. Tímto způsobem
denně, ba každou hodinou přitahujeme karmy ze svého okolí.
Jediný způsob, jak uniknout karmickému vlivu, je držet se Boží
cesty prostřednictvím božských Světců, kteří přebývajíce
v Nejvyšším jsou daleko z dosahu karem a jsou ve skutečnosti
Néh-Karmou a Džívan-Muktou. Říká se, že v království skutečného Derviše (Bohočlověka), nemusí člověk předkládat účet
svých karem. Přijme-li společnost sádhu, obrací se k lepšímu.
Člověk je však od přirozenosti náchylný k tomu, že snadněji
přijímá spíše zlé nežli neomezenou dobrotu Světců. Společnost
Světce neuvěřitelně působí na odstranění každé stopy zla.
Účinný dosah Mistra-Světce je širá nezměrnost, jakou si
člověk dokáže jen stěží představit. Světci nepřicházejí pouze
pro dobro lidských bytostí, nýbrž ku prospěchu všeho
aktivního i neaktivního stvoření ve světě na všech úrovních,
viditelných i neviditelných.
Ubohé stvoření zvané člověk nemá opravdového přítele.
I mysl se svými třemi gunami (kvalitami Satvy - čistoty,
Radžasu - aktivity a Tamasu - nečinnosti), s člověkem vždy
působící jako spolupachatel, pozorně jej hlídá jako kočka
krysu. Ti, kdo se řídí diktátem mysli, jsou povždy zachyceni
v jejích úskocích a jsou podrobeni nevýslovnému neštěstí
a trýznivému strachu. 'Mysl' se však bojí těch, k nimž je Bůh
laskavý skrze svého prostředníka, Satguru (Boho-člověka).
Neodvažuje se zasahovat do práv a výsad, jichž se dostává Jeho
milovaným, spíše jim pomáhá a jako poslušný pomocník
vykonává příkazy nadřízeného. Stejně jako oheň je mysl dobrý
sluha, ale špatný pán.
KOLO ŽIVOTA
43
Ve společnosti sádhu nikdo marně nelituje;
V jeho společnosti zná člověk Pána a pravě Jej následuje;
V jeho společnosti získává nejvyšší dar Božství.
Proto Guru Nának důrazně prohlašoval:
Ó Nánaku, rozlom vedví všechna časná pouta světa a vyjdi
hledat Opravdové.
Zatímco všichni tě opustí za života, Opravdový bude tě
doprovázet až na Onen svět.
Opět —
Budiž ti, ó duše, jistotou, že Boho-člověk při tobě bude stát
před soudnou stolicí Boží.
Bába Faríd, muslimský Duchovní, říká v téměř stejném
vyznění:
Ó Faríde, pospěš hledat Osvobozeného, neboť takový může
osvobodit tebe (z otroctví světa).
Opět —
Neupokojitelná mysl nemůže najít odpočinku, dokud nespočine
v Boho-člověku.
V Gurbání čteme:
Bloudící smysly přicházejí ke klidu ve společnosti sádhu;
Jen uklidněná mysl odráží Světlo Pána.
Každý člověk je fyzicky a mentálně upoután v neviditelných
řetězech karem. Dokud je pod vládou mysli a hmoty
a nevyhledal ochranu Světce, je ovládán všemi zákony
nejrůznějších úrovní a spravedlnost je mu odměřena čistě
a jasně, nezmírněná milostí. Je podroben trestu za všechny
své hříchy - nepojmenované, nepostižitelné a smyslu unikající.
Se známostí u soudu může nám být dlouhý a vleklý právní
KOLO ŽIVOTA
44
proces možná ukrácen, před Soudnou stolicí Nejvyššího však
pouze Mistr-Světec je opravdovým Známým a Přítelem v čase
zkoušek. Guru Nának v Džapdží prohlašuje:
Světec je přijímán na Jeho Dvoře a je tam Nejvyšším
Vyvoleným:
Světec zdobí Boží práh a je ctěn i Králi.
Opět —
Satguru mne obdaroval darem vhledu a já vidím všechny
pochyby rozptýlené.
Anděl smrti nemůže mi více uškodit, když samotný účet mých
činů je vymazán.
Cesta Světců se ubírá zcela jiným směrem. Pro iniciovaného
není žádné soudní řízení. Světec je přítomen všude a jeho
pravomoc dosahuje říší netušených. Své žáky nikdy neopustí
aniž je zanechá až do konce Světa. Jeho velebným ujištěním je:
Člověče, půjdu s tebou a průvodcem ti budu po tvém boku
v nouzi tvé nejvyšší.
HOFMANNSTHAL
Jako laskavý a milostivý otec může sám zařídit domluvu
svému hřešícímu dítěti, nikdy by jej však nepředal policii.
Nikdo není ve větší porobě nežli ten, kdo se o sobě mylně
domnívá, že je svobodný. Pastí na urozeného ducha je
ctižádost. Ti, kdo jsou úspěšní ve světském slova smyslu, jeví
se nám jako spokojení. Seli možná v minulosti nějakou dobrou
setbu a v současnosti sklízejí bohatou úrodu; anebo se snad
nyní řídí zásadou 'urvi co můžeš,' a tak si do budoucna stavějí
své sršní hnízdo. Všichni takoví lidé v blahobytu naneštěstí
zapomínají, že stále nosí 'neviditelná zlatá pouta,' a nevědomky směřují vstříc útrapám.
KOLO ŽIVOTA
45
Známé rčení říká: 'Paláce mocných postaveny jsou z potu
a krve chudých.' Pokud člověk nesel dobré v minulosti,
nemůže sklízet bohatou úrodu v živé přítomnosti. Břemeno
kdejaké viny možná s sebou také nosí hned pod svrchním
rouchem. Jestliže neseje dobrou setbu nyní, jak může
do budoucna očekávat, že si bude moci užívat relativně
dobrého ovoce, a na jak dlouho?
Navíc, dobré skutky samy o sobě nemohou člověka zprostit
zpětného působení špatných skutků, tak jako špinavou vodou
nelze se umýt. Se vší naší spravedlností nejsme než špinavé
onuce, říká křesťanský světec. Nikdo není čist, ani jeden
jediný. Člověk je neustále pod zákonem Má dáti - dal,
pod zákonem pomsty a odplaty. Následování cesty konání
dobrého je rozhodně něco žádoucího a lepšího nežli cesta
činění zlého, ale není to vše. Vysoce etický život může člověku
zajistit ráj dlouhodobého trvání, kde si může nerušeně užívat
nebeského blaha, je tam však stále zadržován v astrálním
či kauzálním těle a neosvobodil se z kruhu zrození a smrtí.
Dokud člověk pociťuje, že on je konající, nemůže uniknout
z kola zrození a musí snášet plody své setby. K výstupu do vyšších duchovních oblastí pomáhá pouze spojení s Duchem
Svatým, posvátným Nám neboli Slovem, přebývajícím daleko
ze stínu opakovaných zrození a smrtí, jejichž karta se neustále
obrací v nekonečném koloběhu bez možnosti úniku.
Peklo a Nebe jsou oblasti, kde musejí odinkarnované duše
zůstávat po relativně dlouhou dobu podle svých činů na zemi,
špatných nebo dobrých, jaká byla náplň života. Jakkoli
dlouhý zdejší pobyt však není trvalým a není východiskem
z neúprosného kruhu zrození a smrtí. Ráj (Nebe, Eden) je
vysněným eldorádem jistých věr. Mnozí jej nazývají také
spásou. Faktem však je, že poté, co si užijeme rajských
štědrostí po dobu tak dlouhou, jak je určeno dobrými skutky,
KOLO ŽIVOTA
46
dostaneme lidské tělo znovu, neboť pouze v něm skýtá se
příležitost nabýt potřebného oprávnění vedoucího konečně
k vysvobození. I opatrovní andělé Boží se ucházejí o lidské
zrození, cítí-li, že dokonali svoji práci. Následováním této
téměř všeobecně uznávané cesty dobrých skutků, v niž
většinou člověk věří a na niž se spoléhá, se tedy nakonec opět
nachází zachycen v pavučině neutišitelných tužeb a žádostí,
a s touto blyštivou a prchavou světluškou před očima stále
zůstává nechtěným zajatcem v železném sevření karem.
K dosažení svého cíle provádí Tapas (rozličné druhy asketického odříkání), které mu mohou přinést lepší životy. I když
dosáhne svrchované moci nad celým královstvím, mysl se
rozběhne v nezřízenosti, přebírá volné otěže a páchá mocné
činy chrabrých a hrdinů, z nichž většina je dost hříšná na to,
aby mu vynesla Peklo. Opět, trpce poučen z pekelných ohňů,
v nichž se noří, snaží se nalézt útěchu v Tapas. Je takto povždy
chycen a pohybuje se zapleten v bludném kruhu pokušení
a mámení z Pekla ke kajícnosti, a z kajícnosti ke svrchované
moci, a ze svrchované moci opět v Peklo, jedno za druhým
v nekonečném uzavřeném cyklu nahoru a dolů na Kole života.
Takto si každý sám vytváří své vlastní Nebe a Peklo a zůstává
prostřednictvím skutků vlastní vůle zamotán v jemné pavučině
životní proměny.
Tyto oblasti Pekla a Ráje nevstupují do cesty tomu,
kdo vychází cestou Světců, střední stezkou - přímo mezi
obočími, neboť takový obchází cestu karmajogína. I když může
duše pod ochranou Mistra-Světce na chvíli sejít na scestí, bude
jistě zachráněna. Ač jsou Světci žijícími vzory pokory
a nehovoří o veliké pravomoci, která je Jim svěřena, přesto
někdy nepřímo poukazují na spásnou moc Světců, kteří
přicházeli před nimi. Písma prozrazují, že Sant Satguru Nának
vysvobodil jednoho ze svých žáků, který jakýmsi způsobem
KOLO ŽIVOTA
47
zbloudil v pekelnou stranu. Tento Svatý musel pro ztracenou
ovci navštívit peklo a vnořit svůj palec do horoucích
pekelných ohňů, čímž zchladil celou pekelnou pec a ulevil
nejenom jednomu, nýbrž mnoha hříšným duším žalostně
naříkajícím ve velkém soužení. Podobné příklady se staly
i v době Rádži Džanaky a jiných. Jednou také Hazur, můj
Mistr, musel vytáhnout jednoho ze svých žáků, který se ztratil
v sestupném proudu. Jak potom může nastat vykoupení z Pekla
pro obyčejného člověka?
Ti, kdo se oddaně věnují cvičení Svatého Slova, všechno jejich
plahočení končí,
Jejich tváře, ó Nánaku, září slávou, a mnoho duší je zachráněno
s nimi.
Existuje i další oblast, muslimskými Světci zvaná Eráf
(neboli očistec), se svými radostmi a strastmi nejrůznějších
intenzit. Zážitky rozličných pekelných strachů a muk byly
popsány mnohými Mistry různých stupňů. Tyto věci nejsou
jen fantaskními obrazy, nýbrž skutečností k naší úvaze.
Věříme-li tomu anebo ne, žáka Světce se žádné z nich netýkají.
A dokud je ke svému Mistru-Světci (Sant Satguru) opravdový,
žádná moc na zemi mu nemůže zkřivit ani vlas. Opravdový žák
Sant Satguru vpravdě říká:
Se Světci mám všechny své obchody a všechen můj zájem je
u nich.
S kapitálem, jejž mi poskytují, jsem zbaven všech přeludů.
Anděl smrti nemůže se nyní dotknout jediného vlasu na mé
hlavě.
Když celý záznam mých skutků byl vydán plamenům.
KOLO ŽIVOTA
48
Opět se říká:
Nepřemožitelný je vskutku Anděl smrti a nikým se nedá pokořit,
je však bezmocný v přítomnosti Zvukového proudu Mistra.
Ve zvuku Jeho Slova je podjímán hrůzou a prchá odtud,
neboť má strach, že by jej Pán zástupů usmrtil.
KOLO ŽIVOTA
49
V
O NIKOM nedá se říci, že se narodil jen sám pro sebe, neboť
nemůže žít nikdo jako ostrov. Sloužit potřebným, nemocným
a hladovým je jistě také zaměstnání, a účinnější než pouhé
kázání. "Služba jiným výše sebe" žhaví a rozdmýchává uhlíky
soucitu, laskavosti a lásky. Tyto ctnosti mají velký očistný
účinek a zbavují člověka veškeré špíny a opravňují jej
k nejvyššímu poznání božství. 'Po práci* je nejlepší odpočinek,'
je známé rčení.
Ahinsa neboli neubližování neukládá člověku jen zdržovat se
zabíjení, ubližování a násilí, nýbrž zahrnuje i špatné myšlenky
a zlá slova. I když tomu tak nemusí být u šelem a divé zvěře,
vdechuje člověku ahinsa sílu, která nejenže překonává mnohé
ctnosti, nýbrž je nejvyšší ctností nade všemi ostatními. Služba
upřímným uchazečům o božskou cestu je daleko největší
hodnoty oproti jakékoli službě jiné. K užitečným způsobům
patří mezi jinými: rozdávání almužen opravdově nuzným
a potřebným, pohostinství k lidem vykonávajícím obzvláště
namáhavou práci na nedostupných místech, ošetřování
nemocných a pomoc sužovaným. Všechny tyto kvality jsou na
Cestě účinnou pomůckou, a měly by být pěstovány a rozvíjeny
vytrvalým cvičením všemi možnými prostředky. Neměli
bychom se však spokojovat pouze s nimi samotnými,
nýbrž musíme se s pomocí těchto očistných procesů prodírat
dále vpřed na cestě ke svobodě, jak nás Mistr nabádá.
Láska je všelékem na téměř všechny bolesti světa. Je základem všech ostatních ctností. Kde je láska, tam je mír.
*
Orig.: Po službě
KOLO ŽIVOTA
50
Milujte, a všechna požehnání vám budou přidána, je centrální
myšlenkou Kristova učení. Celý systém křesťanství je založen
na tomto dvojím principu: "Miluj Boha svého celou duší svou,
celou myslí svou a ze vší síly své" a "Miluj bližního svého jako
sebe samého." Bůh je láska, a rovněž tak i lidská duše, která je
jiskrou stejné podstaty. Sv. Jan říká: "Kdo nemiluje, nezná
Boha; neboť Bůh je láska," a kdo miluje Boha, miluje i své
bratry. Guru Góbind Singh též kladl důraz na prvořadou
potřebu lásky: "Vpravdě pravím vám, že Bůh zjevuje se pouze
těm, kdo milují." Jeden muslimský Světec říká:
Bůh stvořil člověka ztělesněním lásky.
K Jeho oslavení byli by Mu Jeho andělé zcela stačili.
Jako koruna všech těchto ctností přichází pravda a pravé
žití. Člověk by měl být v první řadě pravdivý sám k sobě. Potíž
u většiny z nás je v tom, že naše mysl, jazyk a činy nejsou
v souladu. Máme jednu věc na mysli, jinou na jazyku, a ještě
jinou pod rukama. "Pravdivý buď sám k sobě, a pak musí samo
býti jasné, jako slunce jasně vidí, že nemůžeš znát falše
k jedinému z lidí" (Shakespeare). Jste v těle; Bůh, vládnoucí
moc, je také v těle. Jste-li pravdiví sami k sobě, nemáte se čeho
obávat. Dříve než se pokusíte někoho oklamat, oklamete
předně sami sebe. "Ráma nemůže klamat Rámu," byla slova,
jež pronesl Svámí Rám Tírath, když se ho kdosi snažil varovat
před klamnými způsoby světa. Pravda je nejvyšší ze všech
ctností; pravé žití je ještě výše. Musíme se snažit vést čistý
a upravený život v chrámu Ducha Svatého, a ne jej znesvěcovat lží a žádostí těla, a obracet jej tak v penězoměnské doupě
ďábla.
Všeobecně se má za to, že blahobyt je zdrojem míru
a pokoje, zatím však jen pošetilce šálí jako bludička a bohaté
vystavuje nebezpečí. S blahobytem je mysl popuštěna na uzdě.
Jak se jednou dostane ze správné dráhy, nerozvážně nabírá
KOLO ŽIVOTA
51
hříchy, jež předznamenávají osudné následky. Zahrabat zcela
vlastní 'já' v hlíně světské nečistoty mysli, slova a činu je
ohavný zločin, a smrt je jeho odplatou. Cesty vedoucí
ke světskému obohacení, a k Bohu, jsou si daleko vzdáleny.
Dle vlastního uvážení je možno vybrat si jednu z nich. Mysl je
samostatná bytost spojující z jedné strany tělo s duší, a z druhé
tělo se světem a světským bohatstvím. Má tak člověk nutně
na vybranou mezi těmito dvěma možnostmi. Jak jsou jednou
kostky vrženy, nezbývá než se pustit neochvějně za svým cílem,
ať je to cokoli. Bohatství samo o sobě není na cestě
duchovnosti překážkou, neboť je společným dědictvím všech,
bohatých i chudých stejně, a nikdo z nich je nemůže
vydávat za zvláštní požehnání pro sebe samého. Vše, čeho
je pro úspěch na Cestě potřebí, je opravdová touha, poctivost
záměru, čistý život a vytrvalá oddanost věci. Bohatý člověk
by měl samozřejmě hledět, aby k hromadění svého majetku
neužíval nepoctivé způsoby a své čestně nabyté poklady užíval
v prospěšných činnostech, nikoli pro marnotratné a prchavé
zisky. Měl by na své bohatství pohlížet jako na posvátné
svěřenství od Boha ku pomoci chudým a potřebným,
hladovým a žíznivým, nemocným a chorým, neboť ti všichni
na ně mají, jako lidské bytosti a děti stejného otce, nárok.
Takovou radou posloužil Rádžovi Džanakovi mudrc Aštavakra
poté, co mu udělil praktický zážitek Vědy duše a navrátil mu
zpět jeho království, jež král svému Mistru předchůdci
před zasvěcením do posvátné cesty praktického duchovního
prožitku přenechal. Králi bylo doporučeno, aby království
považoval za Jeho (Rišiho) dar a aby jej užíval ku zlepšení
podmínek svého lidu a země, jež mu do péče svěřil Bůh.
Dokud není naše bohatství poctivými prostředky opatřené
také moudře a prospěšně užíváno, bývá člověk sveden
na scestí, stává se sobeckým a otrokem svých nečestně
nabytých statků a je nevědomky zachycen ve zlatých řetězech,
KOLO ŽIVOTA
52
které jej drží v područenství. Jako varování před tímto
prohlašoval Kristus jednoznačnými slovy, že snáze projde
velbloud uchem jehly než bohatý do Božího Království.
T. S. Eliot, nositel Nobelovy ceny, říká: "Nepomýšlej na žně;
nýbrž jen na řádnou setbu."
Setba je tedy prvořadé důležitosti, neboť kvalita žně závisí
od kvality zasetého zrna. Dále nadchází čas náležité péče,
polidšťovací proces, jenž obyčejně trvá velice dlouhou dobu
zahrnující několik inkarnací v závislosti na minulé konstituci
dotyčného. Při náležité vytrvalé oddanosti a s milostí Mistrovy
moci může však člověk tuto jinak těžkou a nepřehlednou cestu
snadno překlenout. "Dokonalý Mistr, jemuž jsou známy
zákruty a zlomy cesty," říká Kabír, "může však žáka provést
v nulovém čase." Poutník duše s kompetentním Průvodcem
a upřímnou snahou se může lehce přeplavit přes oceán světa,
dokonce i vprostřed světského života.
Ti, kdo se denně nevěnují Bhadžanu a Simranu, jsou neustále
v potížích. Jsou donekonečna unášeni v proudu smyslných
požitků. Procesu očišťování napomáhá cvičení vairágji, a žákovi
je postupně umožněno pokácet strom nepřeberných tužeb
Upasu, když jsou nejdříve uřezány větve, a poté se vede úder
na kořen.
Nikdo není bez chyby. Člověk je dítě omylu, a omyl je vždy
jeho vírou. Ačkoli upadnout v hřích je lidské, v něm setrvávat
je však hanebným. Zkažené zboží kupit na skladě nepřinese
zisku. Je dobré se v chrámu narodit, zemřít v něm je ale hřích,
neboť musíme postupně vystoupit nade všechny formy
a formality předškolní třídy, jež nám poskytují všechna sociální
náboženství, a vyrůstat v slunce Duchovnosti. Chceme-li se
probudit do Skutečnosti za běžným vnímáním a prohlížet
k budoucímu času, musíme se vydat na Cestu. Kdo nepomýšlí
KOLO ŽIVOTA
53
na budoucnost, brzy bude muset litovat přítomnosti. Hříchy
a trápení jsou naši neustálí společníci a chodí ruku v ruce.
Malé slabůstky postupně otvírají dveře větším; zatímco
upřímné vyznání je již v půli cesty k napravení. Opravdové
pokání následované dobrými činy velice napomáhá tišit
utrpení. Málo by člověk pro Boha učinil, být ďábel mrtev.
Člověk žijící ve stínu nadcházející pohromy žije nejlepším
způsobem, neboť se nejusilovněji snaží. Nacházet chyby
na druhých je zcela snadné, napravit vlastní já je však to
nejtěžší, neboť trámu v oku svém nevidíme. Bázeň Boží je
počátkem moudrosti, a nebezpečí předvídané je zpola zažehnané. Předem varovaný je předem připravený.
Chtějí-li se lidé připoutaní k fyzické úrovni osvobodit
z klamu mysli a hmoty, musejí být poslušni přikázáním někoho
Osvobozeného - Mistra-Světce. Shoďte břemeno všech zodpovědností u nohou svého Duchovního Mistra, a smrtelné
sevření hříchů vás postupně ale jistě pustí ze své moci. "Zanech
vše ostatní, a následuj Mne," bylo výzvou Pána Kršny.
"Přistupte ke Mně všichni, co se lopotíte, a Já vám dám mír,"
říkal Kristus. Oddaný žák má ve skutečnosti pocit, že i nemocniční pokoj je mu chrámem oddanosti. Opravdový Mistr
a Dokonalý průvodce (Muršid-i-Kámil) je ten, kdo je sám velice
zběhlý v cvičení svatého Slova a je kompetentní do Něho
zasvěcovat ostatní. Jako schopný soudní arbitr dokáže
zlikvidovat všechny skutky a vyrovnat účet a s Ježíšem poradí:
"Již nehřeš." Hazur Sáwan Singh dží také, když některý z žáků
na veřejném shromáždění doznával svůj poklesek a prosil
o shovívavost, pozvedl laskavě pravou ruku a pravil—"Potud, a
ne více."
Nemáme tedy dělat nic? Jak to? Odpověď je prostá. Dokud
vládne mysl, nemůže člověk než jednat a musí jednat, měl by
se však přesto snažit udržet své konání v mezích Mistrových
KOLO ŽIVOTA
54
přikázání a pěstovat zároveň nejvyšší ctnosti. Nicneděláním
se člověk postupně učí konat v negativitě a jako Pandora
odemkne zlo v sobě ukryté. Chce-li se kdo procházet růžovým
sadem, musí se snažit růže sám pěstovat. My však vždy
jednáme nahodile a pro sobecké cíle. Nevíme, co máme dělat,
a čeho se varovat. Mistr-Světec je Božský Panovník své doby.
Láskou, vedením, pokyny i příkladem vede člověka k činům
oddanosti, úcty a lásky k Božským spojovacím článkům (Nám,
Slovo, vnitřní Boží Hlas, Kalima neboli Kalam-i-Qadím,
Akášbání, Bang-i-Asmání), které v něm zjevuje.
Mistr nemůže být považován pro své sídlo, nýbrž jeho sídlo
kvůli Němu. Světec je tak hoden nejvyšší vážnosti, lásky
a vší úcty. Uděluje Božské spojení a prožitek momentálního
zapomenutí fyzického já. Potom se nám skýtají viditelné
záblesky Božských vnitřních pojítek a postupně nabýváme více
a více mystické zkušenosti. Při Jeho Satsanzích, duchovních
rozmluvách, docházejí mnohé minulé hříchy rychlého konce.
Pokud se karem a hříšných tendencí týče, získáváme v Jeho
společnosti, ať v myšlenkách, korespondenci či v meditaci,
velkého prospěchu. Ač lidskému hříchu není konce, není
zároveň konce ani nezměrnému milosrdenství v nedozírné
Boží pokladnici. V jakémkoli místě, zemi, sektě či společnosti
se kdo může nacházet, na životní pouti zůstává vždy člověku
hlavním zavazadlem Nám (Svaté Slovo), živoucí spojení
s vnitřními životními proudy; Božím Světlem a Božím Hlasem.
Různá Boží jména, jak je většinou známe a často opakujeme,
jsou pouze slovy naší vlastní ražby, jež mají zastupovat
onu Bezejmennou Skutečnost, která je jedním nedělitelným
celkem, nepopsatelným a nevýslovným.
Sant Satguru neboli Mistr-Světec je Svatý Otec. Přichází
z daleka a ku prospěchu všech, hříšníků i ctnostných stejně,
neboť jsou všichni stejně upoutáni v světských poutech,
KOLO ŽIVOTA
55
ať ocelových nebo zlatých. Miluje všechny, a láska vede
k odpuštění. Nikdy se k Němu nebojte jít prostě proto, že jste
hříšníci. On by nedovolil žádné ze svých dětí předat k nápravě
do polepšovny nebo vězení, aniž by je vydal jakýmkoli
metodám práva útrpného. To by milující a laskavý otec nikdy
neudělal. Sám by mu vyhuboval či pro nápravu dopustil
poněkud tělesného utrpení, zůstal by však přesto nadále,
ač neviděn, s ním, podpíraje ho zevnitř, dokud to krátké
období soužení nepřejde. Působí tak jako mistr hrnčíř, jenž
zatímco jemnou silou na svém kruhu formuje džbán ke správnému tvaru, druhou ruku drží uvnitř, aby jej nezbortil.
Mistrova láska je bez hranic. Království Derviše je královstvím
milosti.
Povinností správce věznice je držet vězně ve vězení,
potrestat je a napravit. Stejně bylo vždy cílem božstev
a božských inkarnací (Avatárů) udržet člověka svázaného sama
se sebou tím, že jej zahrnují dary různých rddhi a siddhi. (To se
vztahuje k udělování nadání, výsad, přízně, bohatství,
spokojenosti a pohodlí ve světských činnostech a k darování
nadlidských sil pro konání dobrého či zlého.) Tyto omezené
spásy a útěchy, jež udělují svým oddaným, dosahují pouze
k úrovni, které sami dosáhli, a mohou dovolit dočasný pobyt
ve své blízkosti v nejrůznějších oblastech, ve kterých přebývají.
Nemohou však pomoci v dosažení jednoty se Všemohoucím,
neboť tyto podřízené síly jsou samy o toto nejvyšší privilegium
připraveny.
Zmíněné siddhi čili zvláštní schopnosti jsou jógické síly,
které k uchazečům o Pravdu přicházejí s trochou Sádhany
(cvičení) samy o sobě, ale na cestě k realizaci Boha to jsou
nesporné překážky, neboť člověka většinou pokoušejí k činění
zázraků, jako je čtení myšlenek, předpovídání budoucnosti,
vidění skrze předměty, pronikání překážkami, naplňování
KOLO ŽIVOTA
56
přání, duchovní léčení, hypnotické transy, magnetické vlivy,
atp. Tyto siddhi jsou osmi druhů:
Anima: Učinit se vnějším očím neviditelným.
Mahima: Rozšířit tělo v jakoukoli velikost
Garima: Učinit tělo jakkoli těžkým dle přání.
Laghima: Učinit tělo jakkoli lehkým.
Prápti: Získat, co si člověk přeje, pouhým přáním.
Ištva: Získat pro sebe všechnu slávu.
Prákámja: Schopnost vyplňovat přání druhých.
Vašitva: Uvést druhé pod vliv a kontrolu.
Praktický Mahátma na druhé straně, maje přístup v nejvyšší
sféru, odpouští, osvobozuje a uděluje přijetí do Království
Božího za života; samozřejmě za předpokladu, že je člověk zcela
odhodlán odevzdat Mu své já a být poslušen Jeho příkazů
s milujícím a upřímným srdcem. To je poněkud obtížný
úkol pro ty, kdo jsou zvyklí naslouchat diktátu vlastní mysli.
Je kolísavou povahou nešlechtěné a neovládané mysli jednu
věc jednou přijímat, a stejnému podruhé odporovat. Světci
jako Mauláná Rúmí jdou dokonce tak daleko, že říkají:
Pojď, přicházej znovu, znovu, a ještě znovu, i kdybys zklamal
mou důvěru natisíckrát;
Je pro tebe vždycky místo v spásné milosti Mistra-Světce.
Jak vás jednou Mistr přijal za vlastní, nikdy vás nezanechá,
ač vy můžete v čase zkoušek a strastí podlehnout slabosti
a opustit Jej, anebo sejít z cesty. Kristova moc prohlašovala:
"Nikdy tě neopustím aniž tě zanechám až do konce světa."
Tato moc má svůj vlastní zákon lásky a milosrdenství, podle
něhož jedná s každým a v každý moment, i když je možné
prodloužit si lekci sebevýchovy tím, že pohrdneme Mistrovou
láskou. Zdroj všeho míru a nádhery spočívá nad fyzickým
KOLO ŽIVOTA
57
tělem a uvnitř člověka. Kdo nemá vnitřního míru, měl by
svému já, mysli a duši podávat správnou výživu. Opravdovým
'Utěšitelem' a dárcem míru a pokoje a spásy je Slovo neboli
Nám. Běžný slovníkový význam slova 'spása' by neměl být
chápán jako pouhé zproštění hříchu. Je to vysvobození z cyklu
zrození a smrtí a jednota ducha s Pánem, duchovní život
ve Věčnosti.
Obyčejný člověk si ze spásy tropí žerty. Činí tak i různé
sektářské kruhy. Zakladatelé různých náboženských řádů
poukazovali na své vlastní duchovní zážitky z vnitřních oblastí,
do nichž měli přístup, a líčili je jako vrchol a konečný cíl
spásy a života věčného. Mistr-Světec je návštěvníkem všech
nebeských oblastí a své momentální postavení opisuje někdy
ve formě podobenství. Jednoznačnými slovy prohlašuje: "Já
jsem světlo světa; kdo Mne následuje, nebude choditi
v temnotě, nýbrž bude míti Světlo Života." Světci jsou tedy
dárci věčné Spásy během současného života, a ne po smrti,
neboť kdoví, co se pak může stát. Spása po smrti se může
nakonec ukázat pouhou fatamorgánou, a není pranic dobré
žít ve stavu neustálé nejistoty. Je-li smrt podmínkou, není pak
spása nežli výtvor vlastní fantazie. Opravdový Světec zbavuje
duši všeho otroctví zrodů a smrtí hned tady a teď. Věří
ve 'smrt za života' neboli osvobození v tomto životě, což se
odborně nazývá Džívan-Mukti. Duše pak může být ve spojení
s Nevýslovným, zatímco je v těle, a nakonec v čase, kdy se
vnitřní struny definitivně přetrhnou, splyne se Všemohoucím
Bohem.
Je všeobecného mínění, že spása přichází po fyzické smrti.
Slovo ‘smrt’ má však význam i dočasného dobrovolného
odtažení duchovního proudu z fyzického těla, a nikoli pouze
konečného rozpadu a rozkladu jeho fyzických součástí, jak se
chápe v běžném významu. Je pošetilostí se domnívat, že ten,
KOLO ŽIVOTA
58
kdo byl za života světsky orientován, se při smrti stane ihned
osvobozenou duší. Morálně ukáznění duchovní oddaní
dosáhnou Spásy, zatímco žijí v těle, a tak přemohou smrt,
posledního nepřítele lidstva, za života. "Přesto žiji; však ne již
já, nýbrž Kristus žije ve mně," prohlašoval Sv. Pavel. Pandita
v životě zůstává panditou i po smrti, říkával můj Mistr.
Zakončit karmy a zbavit duši všech jejích pout není úřadem
žádného politika, diplomata, státníka či ministra, ani vlády.
I Avatáři (inkarnace vyšších sil) jsou v této věci bezmocní. Bozi
a bohyně zastupující nižší síly Svrchovaného Bytí musejí také,
jak bylo již dříve řečeno, čekat na lidské zrození, než mohou
dosáhnout k vrcholu.
Duše, které nestanuly pod ochranou opravdového Mistra,
Sant Satguru, nesou nadále těžký náklad Sančit, Krijamán
a Pralabdha karem. Co se týče osudu, Pralabdhy, dostává se
nezasvěceným do Vědy onoho světa pouze skrovné úlevy,
neboť musejí vše snášet s plnou intenzitou bez jakékoli
ulevující možnosti. Co se týče Krijamánu, skutků vykonaných
za současného života pod diktátem mysli, budou muset tyto
duše bezpochyby sklízet jejich plody v plné míře. To je přísný
a neúprosný zákon, ať v něj věříte nebo ne. Ze zákona karmy
není výjimky a působí neúnavně, mele všechny stejně a drtí
v kole času.
Naše činy, dobré nebo špatné, brány budou před Stolici Jeho,
a podle našich vlastních skutků se výše pohneme nebo budeme
vrhnuti do hlubin.
Ti, kdo byli ve spojení se Slovem, jejich plahočení končí,
a jejich tváře zaplanou slávou;
ne pouze oni budou míti vykoupení, ó Nánaku!
Ale mnozí další s nimi najdou svobodu.
KOLO ŽIVOTA
59
Je tedy nanejvýš důležité hledat Mistra kompetentního k tomu, aby zakončil jinak nekonečný kruh karem, nalézt útočiště
u Jeho Lotosových nohou a osvobodit se ze začarovaného
vlivu vlastních činů.
KOLO ŽIVOTA
DODATKY
60
KOLO ŽIVOTA
61
PRAVÉ ŽITÍ
ZPŮSOB NAŠEHO života na zemi se ohromnou měrou podílí
na utváření těla a mysli. Musíme se proto snažit život zjednodušovat a učit se žít pravdivě. V pravém žití záleží všechno
ostatní, i hledání vlastního já a Nadjá. Důležitost pravého
života se nedá nikdy přespříliš zdůraznit. Správně je řečeno:
Pravda je výše všeho,
však ještě výše je pravé žití.
Prostý život a vznešené myšlenky bylo za starých časů vždy
ideálem, a lidé se k němu usilovali. My v moderním věku
na takový ideál zřídkakdy pomýšlíme, ač jej občas vyznáváme
a ústy velebíme. I když dosáhnout nejvyššího druhu života
může se zdát těžkým, přesto je hodno naší pozornosti podívat
se, co to znamená, jaké prostředky nám mohou být nápomocny k jeho dosažení a jeho praktickému osvojení.
V jakékoli činnosti vždy před sebe stavíme nějaký cíl, zjišťujeme principy, které jsou s ním spojeny, poznáváme metody,
jež mohou vést ke kýženému cíli, a konečně provádíme
pravidelný dozor, důkladnou kontrolu, když zjišťujeme,
jak dalece jsme se přiblížili k realizaci záměru. V této
souvislosti je samozřejmě třeba věnovat se dané činnosti
se soustředěnou pozorností a den za dnem setrvávat v poctivém úsilí, abychom mohli zaznamenat skutečně patrné zlepšení
života a chování jak k sobě samému, tak k druhým.
Z čeho se skládá lidský život?—můžeme se přirozeně ptát.
Starší člověk s bohatou životní zkušeností, znechucen tím,
co ve světě viděl a zažil, obrací se k sebeanalýze života. Skládá
se život jenom z jedení, pití, spaní, rození dětí; strachu, obav
KOLO ŽIVOTA
62
a zápasů; hromadění, mamonu a závisti; věznění a pokořování
těch, kdo jsou proti nám slabší v síle, fyzicky či mentálně;
či zabíjení druhých a loupení cizího majetku? Musíme jen
trávit své dny v libém požitku z nepoctivě nabytých pozemských zisků, a nakonec nedosáhnout ničeho jiného, než že
zemřeme bídnou smrtí s žalem na straně naší i všech kolem
nás, příbuzných a známých stojících bezmocně nad námi
a truchlících? A co se všemi světskými statky - pozemky,
stavbami, penězi, mazlíčky a jiným nesčetným majetkem, jejž
musíme chtě nechtě zanechat za sebou, zhusta proti své vůli?
Ve světle těchto životně známých nemilosrdných faktů,
mělo by pak kupení světského bohatství být naším jediným
cílem - počátkem i koncem naší existence - anebo bychom
se měli usilovat k něčemu vyššímu a vznešenějšímu, stálému
a trvajícímu, co by s námi zůstávalo tady i nadále? Odpověď
je jednoduchá: hlavním cílem a jedinou věcí hodnou naší
touhy a úsilí by měla být ona jedna Všemohoucí Síla, původní
zdroj všeho života, náš domov štěstí, míru věčného,
a prostředek našeho osvobození z hrozného otroctví zrození,
smrtí a karem, neboť to jest summum bonum života.
Nejvyšší cíl, o němž byla řeč výše, nemůžeme získat pouhým
chtěním či jen zbožným přáním. Pro dosažení nejvyššího cíle
musíme nejdříve jít a hledat a najít někoho, kdo nám
k praktickému dosažení cíle pomůže; kdo sám pro sebe
Království Boží získal a dosáhl, a může i nám k témuž
dopomoci. Jako světlo vzchází ze světla, tak i život ze života.
Takový Člověk nám bude neustále připomínat náš dlouho
zapomenutý Domov, rajskou zahradu, nyní pro nás ztracenou
zemi, a bude nám ukazovat naše chyby každodenního života,
a konečně nám pomůže vést nadvědomý život opravdové
čistoty namísto povrchní a bezesmyslné existence, jíž procházíme v přítomnosti. Tento svět je domem plným dýmu a sazí,
KOLO ŽIVOTA
63
kde se musí každý nutně umazat, jakkoli dává dobrý pozor
a snaží se dostat ven. Bezpočetné černé šmouhy a čáry
prostupující nyní samotným jádrem našeho života se nedají
vymýt naším vlastním úsilím bez náležitého vedení a pomoci.
Každý člověk je hnací silou své přirozenosti nucen sehrávat
svou roli na jevišti života a podílet se na marných činnostech,
které nikam nevedou, dokud se neobjeví pomocná ruka nějaké
Mistrovské duše, jež prokormidluje naší bárkou mezi útesy
a mělčinami do zátočiny bezpečí. Takovým Božským pomocníkem je požehnaný Světec, můžeme Jej nazývat Guru
(světlonoš), učitel, Satguru (svatý Duchovní, jenž je jedno
s Pravdou), Muršid-i-Kámil (dokonalý Mistr), Hadí (průvodce),
bratr, přítel či jakýmkoli jiným oslovením, jak chceme.
Další analýza by ukázala, že život člověka závisí ponejvíce
na dvou hlavních věcech, jimiž jsou: Áhár (strava) a Vihár
(jednání s bližními a ostatními tvory). Tím se naplňuje životní
program člověka. V obou těchto oblastech jednáme buďto
podle tradice, anebo podle omezených informací získaných
z knih či z doslechu. Tyto dvě věci pak utvářejí základ, z něhož
se odvíjí vzor naší kulturnosti a civilizovanosti, který se v nás
utvrzuje a plně zaujímá mysl a rozum.
Stěží existuje nějaký všeobecně přijatelný postup systematického vedení člověka ve fyzickém, duševním či duchovním
životě. Abychom unikli ze svého dezorientovaného stavu,
musíme proniknout danou skutečností a rozebrat ji do jejích
nejmenších součástí. Pro formování života v jeho trojím
aspektu - fyzickém, duševním a duchovním - je zapotřebí
důkladného rozboru.
KOLO ŽIVOTA
ÁHÁR
NEBOLI
64
STRAVA
Strava přirozeně sehrává v problému života klíčovou roli.
Potravu potřebujeme k udržení fyzického bytí. Po dobu,
co osud určuje délku života a dokud se karmy nevyčerpají,
jsme přírodou nuceni existovat v tomto světě. Pro samotnou
svou existenci musíme žít z jiných věcí - v tomto ohledu je
člověk zcela bezmocný. Zákon karmy je přírodní neviditelnou
metodou, jak udržovat svět ve svém železném sevření, aby byl
stále obydlen a funkční. Tím více se tedy stává nezbytností,
abychom se varovali přejímání stravovacích návyků v nerozvážnosti, nedbale a bez rozlišování. Neboť se bez potravy
nemůžeme obejít, musíme si vybírat alespoň takové druhy
stravy, které se budou v našich duchovních činnostech jevit
jako nejméně škodlivé. Strava by nám neměla způsobovat
zbytečné karmické dluhy, jimž bychom se mohli při malé
péči vyhnout. S ohledem na tyto skutečnosti pusťme se nyní
do zkoumání přírody.
Naše strava pochází z většiny ze země, t.j. z půdy, vzduchu
a vody. Také vidíme, že život existuje ve všem, co se pohybuje
i je nehybné. Pohybující se tvorové žijí ze sebe navzájem,
a z nehybného stvoření—rostlin, zeleniny, bylin, keřů, stromů,
a pod. Člověk se však s tvory žijícími z života druhých přátelí,
má je (ptáky a zvířata) rád a bere je do svých domovů.
Za starých časů lidé dobře věděli, že člověk, pták i zvíře jsou
všichni svázáni jedním karmickým poutem. Člověk u vědomí
všeobecného bratrství těžce pracoval pro sebe i pro svá domácí
zvířata. Obdělával půdu, pěstoval ovoce a vyráběl potravu
pro sebe, i pro své ptačí přátele, pro své krávy i dobytčata.
Postupem času však zpohodlněl s tím výsledkem, že nejprve
kořistil na zvířecím mléku, a poté i na jejich mase.
KOLO ŽIVOTA
65
Podle morálních, sociálních i duchovních pravidel chování
nesmí člověk zasahovat do života žádného zvířete v Božím
stvoření. V Indii se tato životní norma uplatňuje jako Ahinsa,
neubližování všem živým bytostem. To vedlo k vegetariánské
stravě, narozdíl od stravy nevegetariánské. S hlubokým
uvážením přirozených a nepřirozených aspektů stravy lépe
porozumíme problému Gun, vrozených sklonů a vlastností
a skrytých tendencí, jež jsou vlastní všem cítícím bytostem.
Stravu musíme rozdělovat na obiloviny, zeleninu a ovoce,
jež jsou uváděny jako Satvická či Satogunická strava, která je
čistá a přivádí k jasnosti, klidu a rovnováze hodné mudrců
a věštců. Světci a poustevníci, kteří odcházeli za meditací
do odloučených jeskyň a chatrčí, vždy upřednostňovali kand
(brambory), sladké brambory, zamikund čili artyčoky, atd.,
jež rostou a vyvíjejí se pod zemí. Také užívali phal a múl, jejichž
poživatelné kořeny rostou rovněž pod zemí, jako ředkvička,
vodnice, červená řepa. Phal (ovoce) jim dodávalo dostatek
vitamínů a organických solí v původní podobě, které je
udržovaly v dobré kondici pro život koncentrace a meditace.
Některé z těchto potravin rostou bohatě samy, jiné se dají
pěstovat s menším úsilím. Obiloviny byly určeny pro širokou
veřejnost.
Satvická neboli čistá strava: múl, kand, phal a kravské mléko,
atd., prodlužuje život a léčí řadu nemocí a chorobných stavů.
Její prospěšnost objevuje i lékařská věda. Mnohá léčiva jsou
dnes připravována z bylin, ovoce a obilovin a prokazují se jako
velice účinná. I všechny přírodní léčebné postupy, jako vodní,
bahenní, mořské a sluneční koupele, masáže, fyzioterapie,
přírodní terapie, chromoterapie, atd., dosahují obdivuhodných
výsledků. Satvická strava a prostý život přispívají k rozvoji
nejvyšší kultury a civilizace. Musíme mít na paměti, že je jídlo
pro člověka, a ne člověk pro jídlo. Jíst, abychom žili, ne žít,
KOLO ŽIVOTA
66
abychom jedli; to by mělo být naším životním heslem.
Budeme-li se jím řídit, rozvineme vnímavost k vyšším etickým
i duchovním hodnotám, které postupně přivádějí k sebepoznání a poznání Boha.
Radžasická neboli energetická strava zahrnuje vedle rostlinných potravin i výrobky jako mléko, smetana, máslo a ghí,
atd. ze zvířat jiných nežli krav, jsou-li užívány v omezeném
množství. Ve staré Indii bylo užívání mléka omezeno
především na knížecí řád, kde bylo potřeba zvláštního přídělu
energie pro ty, kdo měli pod kontrolou udržovat nezkrotné,
a barbarské lidi, kteří nežili dle žádných stanovených životních
principů. Dojení krav bylo přípustné pouze poté, co porodily,
byly chovány s obzvláštní péčí a byl jim ponechán dostatek
mléka k uživení jejich vlastního potomstva. Člověku bylo
dovoleno jen zbylé mléko a za jistých okolností. Cílem tohoto
zvláštního pravidla bylo zabránit degeneraci rané civilizace.
Omezené užívání mléka nacházíme za starých časů také u rišiů,
kteří žili o samotě ve vzájemné izolaci, věnovali většinu času
meditaci a ponechávali množství mléka k růstu zvířecího
pokolení.
Tradiční zvyk užívání pouze zbytku mléka se v některých
indických vesnicích udržuje doposud. Dnes však člověk ve své
touze po bezuzdné moci překračuje všechny zákony přírody.
Záminkou mu slouží takzvaná svoboda, k níž se vehementně
hlásí. Naneštěstí uvěřil v zákon "přežití silnějšího," a za svou
nemoudrou volbu musí nyní draze platit.
Dnes se člověk zajímá pouze o to, jak získat tolik mléka,
kolik je jen možné, a to dokonce za cenu telat samotných.
Někde je ihned po narození vhazují do vroucí vody, nasazují
na vemena dojicí stroje a vytahují z krav i poslední kapku
mléka, aby udrželi krok s konkurencí a v dosahování zisku.
KOLO ŽIVOTA
67
To je, co někteří hrdě nazývají technickou vyspělostí a civilizací. Do takových obchodů a praktik navlékají člověka naši
noví reformátoři namísto zdokonalení zemědělství a chovu
dobytka, což jsou oboje činnosti neškodné a dokázaly by ulevit
tlaku potřebnosti, o němž se v těchto dnech tolik hovoří.
K tamsické čili otupující stravě náleží maso a lihoviny,
česnek, atd., či ve skutečnosti všechna ostatní strava,
ať přírodní či umělá, stará nebo čerstvá. Ti, kdo setrvávají
v neomezeném jídle a nedokáží se ovládat, žijí, aby jedli,
ne jedí, aby žili. Jejich životním krédem je hédonismus a jejich
sloganem je "jez, pij a bav se." Bezhlavě se oddávají tomu,
co nazývají takzvanými sladkými radostmi života. Jsou-li
obdařeni malou silou koncentrace, směrují všechny své energie
(mentální i fyzické) k oslavě svého malého já, egoistické mysli.
Člověk s uspokojením označuje tento způsob jednání za přínos
vyšší civilizace. Mistři nejvyššího řádu tento druh života všem,
kdo usilují o poznání ducha v člověku a o konečné osvobození
z pout mysli a hmoty, přísně zakazují.
Dokáže se myslící tvor na chvíli zastavit, povážit a uvědomit
si pravou situaci člověka? Proč se tak hrdě nazývá, či se nechá
nazývat, nejvznešenějším z tvorů, vrcholem a korunou
stvoření? Kam se to člověk řítí střemhlav? Což nestojí
na pokraji strašné strže s nanejvýš ostrým sklonem, hotov
skácet se dolů v každou chvíli? Svým nerozvážným jednáním
se vystavuje ostrým větrům Přírodní pomsty. Každou hodinou
stojí v nebezpečí, že bude smeten v nejhlubší hlubiny fyzického
i morálního zničení.
Člověk se učil lekci stravování u zvířat z džungle a jedná
jako divá zvěř. Těší se nejenom z požívání těl neškodných
tvorů, jako krav a ovcí, koz a lesní zvěře, nevinné vzdušné
drůbeže a ryb našich vod, ale požívá vlastně i lidské maso
KOLO ŽIVOTA
68
a lidskou krev pro zahnání svého neutišitelného hladu po zlatu
a bohatství. Cesta jeho sebezveličování, již hrdě nazývá
pokrokem, není ještě u konce. Základní principy, podle nichž
Mistři doporučují a předepisují rostlinnou stravu, zůstávají
však nadále k jeho úvaze. I rostliny obsahují život ve skryté
formě, jak nyní potvrzují vědci po celém světě. Přesto však,
dokud musíme sehrávat svou roli na jevišti světa, a proto se
i něčím živit, aby se tělo a duše udržely pohromadě, musíme
se obracet k plodům země.
Je, samozřejmě, život v rostlinách, ovoci i obilí. Základním
znakem života je růst a úpadek. Pravdu o tomto můžeme
vystopovat již od nejranějších dob. To není nový výrok,
ač někteří z vědců tuto pravdu znovuobjevili a prohlašují ji
za svou vlastní.
Pojďme nyní k věci. V celém stvoření platí zákon přírody,
který určuje, že život závisí na životu. Jako tvorové na ostatních stupních stvoření, přežívá i člověk pojídáním něčeho,
co obsahuje život. Vnějškově to vypadá, že v ohledu nabírání
karem je člověk na stejné lodi s jinými tvory v nižších vrstvách
života, zvířaty, plazy, apod.
Příroda má ještě jedno hnací kolo působící v tomto
hmotném světě: zákon Evoluce. Ten zařizuje, že všechny živé
bytosti procházejí z jednoho stádia do druhého. Jak cestují
z jednoho řádu stvoření do dalšího vyššího, má každá bytost
odlišnou hodnotu od bytosti nižší. Základnou pro stanovení
jmenovité i skutečné hodnoty je hmota a intelekt. Čím
hodnotnější jsou převládající složky hmoty přítomné v dané
bytosti, tím více intelektu a více hodnoty bytosti. Světci tento
zákon uplatňují při řešení problému lidské stravy. Ať dbáme
či nedbáme, Světci tento zákon předkládají člověku, aby mohl
napravit způsob svého stravování a vyhnul se, nakolik je to
KOLO ŽIVOTA
69
možné, těžkému břemenu karmických řetězů, v nichž je
bezvýchodně upoután.
Každý druh stravy uplatňuje na člověka svůj vlastní vliv,
a to opačný vůči dosažení nejvyššího cíle: sebepoznání a poznání Boha. Tento zákon je v souladu s tím, co člověk většinou
uznává, ačkoli si není vědom důvodu svého jednání. Srovnání
následujících údajů s každodenním životem k našemu
překvapení potvrdí, že co bereme za přijatelné ve společenském
životě, zůstává v naprosté shodě s přírodním zákonem zde
popisovaným.
Lidské tělo se všemi pěti tattvami (tvořivými prvky: Země,
Voda, Oheň, Vzduch a Éter) v plné aktivitě je hodnoceno
nejvýše. Proto člověk završuje seznam bytostí ve stvoření a je
považován za druhého po Bohu—svém Stvořiteli. Zabíjení
svých bližních je považováno za nezrůdnější zločin, který
zasluhuje odplatu nejvyšší, trest smrti. Další nižší hodnota
připadá na čtyřnožce a zvířata, v nichž aktivně působí čtyři
tattvy, když pátá, éter, téměř chybí, anebo zaujímá nepatrnou
část. Zlovolné zabití zvířete druhého proto znamená trest
odpovídající ceně daného zvířete. Poté přichází místo ptáků,
v nichž jsou tři aktivní prvky - voda, oheň a vzduch - a jsou
proto bráni jmenovitou hodnotou. Ještě menší je hodnota,
již nesou tvorové, kteří mají dva aktivní prvky - zemi a oheň a ostatní tři v latentní formě, jako plazi, červi a hmyz,
kteří jsou zabíjeni a zašlapáváni bez nejmenších výčitek,
neboť na tento případ se nevztahuje žádný trest. Nejmenší
hodnota připadá na kořeny, zeleninu a ovoce, v nichž je
aktivní a převládá pouze prvek vody, kdežto zbývající čtyři
prvky jsou zcela v neprojeveném stavu. Rostlinná a ovocná
strava tedy představuje, karmicky uváženo, stravu způsobující
nejmenší bolest a člověk jejím pojídáním nabírá nejmenší
karmické dluhy. Dokud se nedokážeme beze stravy obejít
KOLO ŽIVOTA
70
a přejít k něčemu, co by nezahrnovalo vůbec žádné následky,
budiž nám toto druhem potravy, s nímž se musíme spokojit.
Nyní se podívejme, co v této souvislosti říká Esejské
evangelium Sv. Jana:
Oni (žáci) mu však odpověděli: "Kam bychom měli jít,
Mistře, vždyť s tebou jsou slova života věčného? Pověz nám,
jakých hříchů se musíme varovat, abychom už nikdy nepoznali
nemoci?"
Ježíš odpověděl: "Budiž to podle víry vaší," a posadil se mezi
ně a pravil:
XXI
"Za starých časů bylo člověku řečeno, 'Cti Nebeského Otce
svého a pozemskou Matku svou, a konej jejich přikázání,
ať jsou dlouhé tvé dny na zemi.' A další pak bylo dáno toto
přikázání: 'Nezabiješ,' neboť život všem dává Bůh, a co Bůh
dal, člověk neodnímej. Neboť vpravdě pravím vám, že z jedné
Matky všechno povstává, co žije na zemi. Proto, kdo zabíjí,
zabíjí svého bratra. A od toho se Matka Země odvrátí,
a odtrhne od něho své živící prsy, a její andělé se mu budou
vyhýbat, a v jeho těle bude mít Satan svoje obydlí. A maso
zabitých zvířat v jeho těle stane se jeho vlastním hrobem.
Neboť vpravdě pravím vám, kdo zabíjí, zabíjí sám sebe,
a kdo jí maso zabitých zvířat, jí z těla smrti ..... A jejich smrt
stane se jeho smrtí ..... Neboť mzdou hříchu je smrt. Nezabíjej,
ani nejez maso své nevinné oběti, aby ses nestal otrokem
Satanovým. Neboť to je cesta utrpení, a vede ke smrti. Konejte
však Vůli Boží, ať vám Jeho andělé slouží na cestě života.
Zachovejte proto slova Boží: 'Hle, dal jsem ti všelikou bylinu
símě nesoucí, po tváři celé země, a všeliký strom, na němž
ovoce je se semeny; to vám bude za pokrm; a každému zvířeti
zemskému, a každému ptáku ve vzduchu, a všemu, co se plazí
po zemi, v čem je dechu života, za pokrm dávám všelikou
KOLO ŽIVOTA
71
zelenou bylinu.' Též mléko všeho, co se hýbe a co žije na zemi,
vám bude potravou; jako zelenou bylinu dal jsem jim, vám
dávám jejich mléko. Ale maso, a krev, která ho oživuje, jíst
nebudete....."
XXII
Potom jiný (žák) řekl: "Mojžíš, největší v Izraeli, dovolil
našim otcům jíst maso čistých zvířat, a zakázal jen maso nečistých. Proč nám tedy zakazuješ maso všech zvířat? Který zákon
pochází od Boha? Mojžíšův, nebo tvůj?"
XXIII
.....A Ježíš pokračoval. "Bůh přikazoval vašim otcům:
'Nezabiješ.' Jejich srdce však bylo zatvrzelé, a oni zabíjeli.
Potom si Mojžíš přál, alespoň aby nezabíjeli člověka, a strpěl
jim zabíjet zvířata. A srdce vašich otců se pak zatvrdilo ještě
více, a oni zabíjeli jak lidi, tak i zvířata. Však já vám pravím:
Nezabíjejte ani lidi, ani zvířata, ani stravu, jež vchází do vašich
úst. Neboť jíte-li živou stravu, bude vás živit, jestliže však svou
potravu zabíjíte, zabije mrtvá strava vás. Neboť život vzchází
pouze ze života, a smrt vzchází vždycky ze smrti. Neboť vše, co
zabíjí vaši stravu, zabíjí i vaše těla. A vše, co zabíjí vaše těla,
zabíjí i vaši duši. A vaše těla stanou se tím, čím je vaše strava,
stejně jako se váš duch stane tím, jaké jsou vaše myšlenky....."
XXIV
"Jezte tedy vždy ze stolu Božího: plody stromů, zrno
a traviny polí, mléko zvířat a med včel. Neboť vše nad to je
Satan, a vede cestou hříchů a nemocí ke smrti. Však potrava,
kterou jíte z oplývajícího stolu Božího, dá vašemu tělu sílu
a mládí, a nepoznáte nikdy nemoci....."
XXV
KOLO ŽIVOTA
VIHÁR
NEBOLI
72
SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ
Formování člověka je dalším úřadem Světce. Jeho prvním
a nejpřednějším Posláním je předat člověku plné oprávnění
k nejvyššímu poznání duše a Vše-duše. Od hledajících Pravdy
požaduje Světec dokonalé očištění těla, mysli a rozumu,
neboť tak je člověk sebrán v kompletní celek, než může být
přistoupeno k rozvázání gordického uzlu mezi tělem a duchem.
Deformovaný a nesouosý člověk nemůže poznat ani sám sebe,
ani poznat Boha. V jakém směru má potom uchazeč vést své
jednání? To je ta nejdůležitější otázka, a přesto většinou
opomíjená a přecházená bez větší úvahy. Skrovná informace,
které se průměrnému člověku dostává, pochází buďto
ze společnosti, či ze sporadických poznámek nábožensky
založených lidí, anebo ze studia posvátných knih. Není však
vidět žádnou snahu o praktické aplikování nějakého jasného
postupu či vzorce, byť i na rozumové úrovni. Ve skutečnosti
jsme nikdy neměli dost času se tímto problémem zabývat.
Snad náboženská úzkoprsost či strach nedovolují kněžstvu
přivádět pozornost mas k tomuto problému. Vytyčení kodexu
dietetických pravidel může se jim uprostřed všude
převládajícího energického materialismu zdát beznadějným
úkolem. Přesto však je nemnoho těch, kteří zastávají nezaujaté
hledisko a studují literaturu Východu s otevřenou myslí.
Ti však musejí čelit mnoha obtížím spojeným s jim cizí zvláštní
terminologií. Buďto nejsou slova sama o sobě dostatečně jasná,
anebo jen stěží přesně vystihují záměry pisatelů.
Moudří Rišiové a Muniové dávných dob se věnovali problému lidského života s naprostou důkladností. Vyčerpávajícím
způsobem analyzovali jeho různé aspekty, aby tak dospěli
k nějakému vhodnému kultivačnímu programu pro člověka
KOLO ŽIVOTA
73
hledajícího dokonalost. Takovým způsobem byl rozvinut přijatelný standard všeobecné civilizace či nápravy, jenž zahrnoval
poznání vlastního já neboli duše a dosažení nejvyšší konečné
Skutečnosti - vznešené Pravdy. Začátek byl položen metodickým zkoumáním Gun (kvalit) - nosné konstrukce a původního
zdroje veškerých aktivit karem, na jejichž břitu se mysl
pohupuje. Poté byly Guny podrobeny rozboru a rozděleny
do třech skupin, navzájem od sebe zcela rozdílných.
(1) Satóguna - Nejnadřazenější způsob jednání. Může být
popsán jako čistý život s duševní rovnováhou.
(2) Radžóguna - Vysvětluje se jako střední cesta konání
v obchodním duchu Má dáti - dal.
(3) Tamóguna - Je nejpodřadnějším způsobem jednání a může
být nazýván žitím čistě pro vlastní sobecké cíle
bez každého pomyšlení na druhé.
Těmto skutečnostem lze snadno porozumět na několika
příkladech:
(a) Uvažujme pro příklad problém služby a pomoci.
(i) "X" učinil principem svého života sloužit druhým,
ale za to, co vykonal, od druhých neočekává zpět žádnou
službu či pomoc. Jeho životním pravidlem je 'Učiň dobré,
a hoď za hlavu.'
(ii) "Y" slouží a pomáhá, a na oplátku očekává stejné.
To může být přirovnáno k výměně služeb typu obchodních
společností na principu má dáti - dal či barterového obchodu—
čiňte druhým, jak byste chtěli, aby druzí činili vám.
(iii) "Z" druhým neslouží ani nepomáhá, ale domnívá se,
že má právo na službu a pomoc od ostatních, což ho
nezavazuje k tomu, aby služby jakkoli vracel.
KOLO ŽIVOTA
74
(b) Nyní považme otázku dobročinnosti:
(i) "X" dává a zapomíná, a nechce nic přijmout jako
odplatu, jeho principem je poskytovat nezištnou službu
bezmocným a potřebným.
(ii) "Y" dává a očekává za poskytnutí dobré služby nějakou
formu odplaty.
(iii) "Z" pouze pomoc a službu, je-li v nouzi, přijímá, nikdy ji
však neoplatí, i kdyby byl někdo v krajní nouzi přímo jemu
pod nosem.
Je vidět, že ( 1 ) jednání "X" je nejlepší a je Satogunické. Jeho
dobré skutky mu získávají zásluh v očích všech v tomto světě
i ve světě Jeho Stvořitele.
( 2 ) "Y" nezískává za své dobré činy žádné zásluhy, neboť je
téměř vyrovnává svým obchodnickým způsobem života
má dáti - dal, při němž vychází nulový zůstatek. (3) "Z" se
naopak zatěžuje dluhy a závazky, za něž bude muset podstupovat karmický proces, jenž se možná nekonečně protáhne
z generace na generaci.
Mistři proto člověku doporučují přijmout způsob č. 1,
a v žádném případě nescházet níže pod č. 2, bude-li to kdy
vůbec potřebí. Podobně si může každý načrtnout svůj vlastní
životní program a určit způsob chování. Tolik tedy k jednání
člověka jako člena společenského řádu, k němuž náleží.
To však není cílem samo o sobě, nýbrž pouze prostředkem
k cíli, jímž je stát se néh-karmou. To znamená konání karmy
nejenom bez jakékoli připoutanosti či touhy po jejích
výsledcích, nýbrž konání jako Svádharma (konání v nekonání)
a další směřování vpřed k rozvinutí vnitřního já a k prožitku
zdroje vší Lásky, Života a Světla, v němž skutečně žijeme
a máme své samotné bytí, jako ryba ve vodě, která neví,
co voda je.
KOLO ŽIVOTA
75
ŽIVOT V SEBEODEVZDÁNÍ
PROBLÉM áčáru neboli osobního jednání člověka jako
jednotlivce je pro úspěch na duchovní cestě jedním
z nejprvořadějších. Milující důvěra a dokonalé odevzdání se
Vůli Boží či Jeho Vyvoleného, Boho-člověka, ustanovují
základní princip života všech, kdo hledají Pravdu.
Mudrci i svatá písma nám všichni jednohlasně říkají,
že zatímco žijeme ve světě, neměli bychom si počínat,
jako bychom byli ze světa, avšak zachovávat postoj sebezapření
a naprosté odpoutanosti od světa a všeho světského. Měli
bychom proto žít jako lotosový květ, jenž zapouští kořeny
v hloubce bahnitého podkladu, avšak pozvedá svou hlavu
do výše ve světle nádherného slunce zářícího nad kalnými
vodami; či jako královská labuť plující majestátně po hladině
vody, kde je ve svém přirozeném prostředí, a přesto se může
vznášet vysoko a v suchu, kdykoli po tom zatouží, nebo tak
z nezbytnosti musí učinit.
Taková nezaujatost a oddělenost od okolí, a především
od nižšího já, těla, mysli a mentálního světa, přichází pouze,
rozpustí-li člověk své ego a individuální vůli ve Vůli Boží
či Vůli svého Guru, Boho-člověka, neboť pak působí jako
pouhá loutka v němém představení, jež hraje a tančí dle vůle
vodiče za oponou. To se nazývá úplným odevzdáním, které jen
tiše dychtí: "Ne má, však tvá vůle, Pane." Takový postoj velice
pomáhá učinit člověka néh-karmou. Zatímco zdánlivě koná
to či ono, nekoná již nic sám od sebe, nýbrž uskutečňuje Vůli
svého Otce-Boha či svého Božského Učitele, neboť skutečně
v sobě uvnitř vidí Božský Záměr tak, jak je; a unášen
ve Velkém Proudu Života shledává se vědomým nástrojem
v neviditelných rukách řídících každý jeho pohyb.
KOLO ŽIVOTA
76
Sebeodevzdání tedy znamená odevzdání svého všeho Bohu
či Jeho Vyvolenému, Učiteli (Bohu v člověku), včetně vlastního
těla, bohatství i samotného já (uvažující mysli). To neznamená
stav naprostého úpadku jedince, jak by se mohl někdo možná
domnívat. Velký Bůh a Jeho Vyvolený jsou dárcem všech
těchto věcí a není jim zapotřebí darů, které již sami zdarma
a bohatě věnovali svým dětem k jejich nejlepšímu a zákonnému užití. My ve své nevědomosti považujeme dary Boží
za naše vlastní a zaujímáme postoj agresivního vlastnictví.
Snažíme se je dobýt všemi způsoby možnými, načež je žárlivě
střežíme ze vší síly své. Připoutáni k těmto darům a pevně je
svírajíce zapomínáme na Velkého Dárce samotného, a tudy se
dovnitř vkrádá neviděn velký klam, původní příčina našeho
veškerého utrpení. Bezpochyby jsou tyto věci, jež k nám
přicházejí, naše, byly nám však dány dočasně jako posvátné
svěřenství, aby byly užívány dle Vůle Dárce, která je
jistě všedokonalá a neposkvrněně čistá bez každého kazu.
Avšak s životem v říši hmoty a obklopeni všemi svými
světskými smysly nedokážeme uniknout přitažlivému účinku
hrubých dojmů, jimž dovolujeme se den ode dne volně
hromadit, až kolem nás utvářejí žulovou stěnu, ztrácíme
jasnost vidění, stáváme se slepými ke skutečnosti a ztotožňujeme své vlastní já s Pindem a pindi-mánas (tělem a tělesnou
myslí). S těmito kouřovými skly a navíc přidanými klapkami
na očích nám zakrňuje zrak a nevidíme bílou zář Skutečnosti,
jež je nyní zakryta dómem z barevné mozaiky. Světci k nám
promlouvají o Skutečnosti a pomáhají nám rozbít tyto falešné
brýle, strhnout omezující klapky a vidět projevený svět jako
nádhernou Boží rukodělnou práci. Říkají nám, že svět, který
vidíme, je Božím odrazem a Bůh v něm přebývá. Je-li tomu
tak, musíme udržovat Boží dary těla, mysli a bohatství v čistotě
a pořádku, jako když jsme je dostali, a užívat je moudře v Jeho
službě a službě Jeho stvoření podle Jeho Božské Vůle, která je
KOLO ŽIVOTA
77
již vtištěna ve vzor našeho bytí (vždyť jak bychom mohli jinak
existovat?). My jsme ji však neustálým pocitem oddělení
od Skutečnosti ztratili v mohutném víru světa z dohledu
a pustili jsme z rukou i životodárné vnitřní spojovací články:
Světlo a Zvuk Boží. Světci nám říkají, abychom se obrátili
z orientace vně do skutečnosti uvnitř a pochopili pravé
hodnoty života, neboť "život" je mnohem drahocennější nežli
tělo, a tělo více nežli oděvy (všechno světské bohatství), jimiž
povlékáme naše malá já těla a mysli v mylném domnění,
že jsou naše, a užíváme je bez rozmyslu a egoisticky
pro smyslové požitky a pozemskou okázalost. Vystoupíme-li
jednou nad tělesné vědomí, potom víme, kdo jsme, jak nejlépe
využít naše dary v službě Bohu a Jeho Záměru, nikoli již
v hříšných činnostech, jež povstávají ze smyslných žádostí
a povýšené samolibosti, či jsou prostředkem k dosažení časné
moci a osobního prospěchu a zisku. To byla ona velká lekce,
již mudrc Aštavakra udělil Rádžovi Džanakovi poté, co mu
předal praktický zážitek Skutečnosti. Musíme se vlastně rozejít
pouze se sobeckou připoutaností k pokladnici srdce, čímž o nic
nezchudneme, neboť to přitahuje jen více láskou obtížených
darů od Nejvyššího Otce, když vidí moudrost svého dítěte včera marnotratný syn, však dnes již zmoudřel. To se nazývá
odevzdáním malého já se vším jeho příslušenstvím těla, mysli
a bohatství pro vyšší já (duši) dle Božské Vůle, to značí stát se
néh-karmou, samotný to cíl života.
Nyní užijeme k lepšímu objasnění věci příkladu. V době
Guru Ardžana, pátého v posloupnosti od Guru Nánaka,
je popsán vzorový sikh, jménem Bháí Bhikarí. Jeden z žáků
prosil jednou svého Guru, aby mu představil nějakého
Gurubhaktu, oddaného žáka. Guru jej dopisem nasměroval
na Bháí Bhikarího a žádal jej, aby s Bhikarí Sáhibem zůstal
po několik dní. Bhikarí přijal svého bratra ve víře velice vřele
KOLO ŽIVOTA
78
a hostil jej, jak nejlépe svými prostředky dovedl. V den,
kdy přijel, sešíval hostitel v tichosti kus látky vyhlížející jako
sukno na rakev. Když žák v jeho společnosti strávil několik
šťastných dní, pomýšlel již na odjezd, ale Bhikarí jej žádal,
aby zůstal ještě o nějaký čas déle a zúčastnil se svatby jeho
syna, která se měla zakrátko odehrát. Na laskavé naléhání
hostitele žák souhlasil. Přišel den svatby. V domě probíhaly
oslavy, však Bhikarí byl klidný tak jako kdy jindy. Žák
se všemi ostatními doprovázel svatební průvod, účastnil se
svatebního veselí a s nevěstiným průvodem navracel se
do Bhikarího domu. Příštího dne, co zlá náhoda chtěla, se
jediný Bhikarího syn, čerstvě ženatý mladík, roznemohl
a zemřel. Bhikarí vzal tiše látku, již záměrně několik dní dříve
připravil, zabalil do ní mrtvé tělo syna, odnesl jej na hřbitov
a vykonal poslední obřady se svou obvyklou vyrovnaností.
Bhikarího vytrvalý postoj klidu a rovnováhy během celého
jeho proměnlivého panoramatu života oněmil žáka údivem,
neboť v Bhikarím nebylo ani stopy po radosti či zármutku,
nýbrž jen dokonalá odevzdanost Vůli Pána, kterou znal již
od počátku, a podle toho jednal; aniž by projevoval
v nejmenším jakékoli osobní city nebo emoce.
Obvyklou modlitbou Guru Nánaka bylo: "Ó Pane! Nečiň
nic, čeho já říkám, však vykonej svou Vůli." Sant Kabír se
podobně nazýval psem jménem Mótí a popisoval všechno své
počínání jako konání svého Pána, jenž drží v rukou vodítko
a táhne jej, kam si přeje. Kristus se vždy modlil: "Nechť Vůle
Tvá zavládne na zemi, tak jako je v Nebi." "Buď Vůle Tvá"
je odedávna závěrečnou částí denních modliteb hinduistických mnichů, muslimských dervišů i křesťanských kněží,
následovanou slovy "Tathá Astu" či "Amen", což stejně značí
"staniž se".
KOLO ŽIVOTA
79
Z uvedeného by mělo být zřejmé, jak pravdivě žáci Mistrů
a Mistři sami vždy uvažují, že nemají žádnou vlastní jednotlivou existenci odděleně od Boho-člověka či Boha. Takoví lidé
čtou minulost, přítomnost i budoucnost jako z otevřené knihy
a jejich konání probíhá v souladu s Božským Záměrem. To nás
vede neodolatelně k závěru, že Bůh pomáhá těm duším, jež
konají Jeho Vůli. To je však pouze pro člověka s pevnou vírou,
a nedá se považovat za prostředek úniku pro obyčejné jedince
žijící neustále na úrovni smyslů, neboť ti jsou ovládáni
zákonem, že Bůh pomáhá těm, kdo si pomohou sami.
Vlastnost sebeodevzdání, ať již s jakýmkoli stupněm víry,
přináší své ovoce, a rychle, vždy podle úrovně, na níž je
praktikována. S postupem na Cestě a rostoucí zkušeností
poznává člověk její plnou hodnotu, až dosáhne stádia, kdy
naprosto ztrácí vlastní ego v Božské Vůli, a tak se sám stává
néh-karmou, korunou a slávou lidské existence. Milující víra
ve vrozenou dobrotu Boží a dokonalé sebeodevzdání Božské
Vůli přivádějí k duchovnosti bez nějakého velkého setrvalého
úsilí na straně uchazeče. Tyto dvě věci jsou oním tajným
"Sezame, otevři se" a kouzelným klíčem, který otevírá dokořán
brány Božího Království, jež spočívá uvnitř chrámu lidského
těla, kterým my všichni jsme: "Nevíte, že jste chrámem Božím
a Duch Boží v něm vpravdě přebývá?" říkají všechna Písma.
KOLO ŽIVOTA
SLOVNÍK
CIZÍCH JMEN A NÁZVŮ
80
KOLO ŽIVOTA
81
ABDULLÁH Žák Hazrata Mijana Míra, velkého světce 36
ÁČÁR Osobní chování 77
ÁHÁR Strava 65, 66
AHINSA Nenásilí; neubližování 9, 51, 67
AKÁŠBÁNÍ Nebeská hudba; Nám; Slovo 56
AND(A)
Druhý oddíl stvoření, první nad fyzickým; astrální
úroveň 33
ANIMA Schopnost stát se neviditelným vnějším očím; jedna
z osmi siddhi 58
ARTHA
Ekonomický, hmotný blahobyt; jedna ze čtyř sfér
lidské činnosti 10
ÁŠRAMY Čtyři období života jak si je představovali staří
Indové 10
AŠTAVAKRA Velký riši staré doby 53, 79
ATAM GUNY Vlastnosti duše 9
ÁTMAN Duch 9, 14
AVATÁROVÉ Inkarnace 32, 33, 57, 60
BÁBA FARÍD (1173-1265) Muslimský světec 45
BÁBUR První mughalský král Indie 31
BAHIST Ráj 9
BANG-I-ASMÁNÍ Nebeský zvuk; Slovo 56
BHADŽAN Naslouchání vnitřní Nebeské hudbě 54
BHAGAVAT Jedna z osmnácti hinduistických Purán 39
BHÁÍ BHIKARÍ Oddaný sikhských Guruů 79, 80
BRAHMÁND Velký oddíl stvoření; zahrnující tři úrovně 33
BRÁHMANI Kněží; nejvyšší ze čtyř hinduistických kast 9
BRAHMAČÁRJA
Zachovávání celibátu; také první ze čtyř
KOLO ŽIVOTA
82
ášramů, období vzdělávání 10
BUDDHA Probuzený či Osvícený; věštec Vnitřního Světla.
Titul udělovaný princi Siddhártovi Gótamovi (583 463 př. Kr.), zakladateli buddhistického náboženství
6, 11, 12, 18, 34
DERVIŠ Muslimský výraz pro mystika či Boho-Člověka; 21,
33, 44, 57, 80
DÉVY Bohové, božské bytosti 33
DHRITARÁŠTRA, KRÁL
věku 17
Slepý vládce mahábháratického
DHARMA Morální či náboženský základ udržující a podpírající Vesmír; životní princip; skupinové karmy
společnosti nebo národa 10, 13, 36, 37
DHARMA-KÁJA Podstata Vesmíru; tělo pulsující Životním
principem 13
DHJÁNA Meditace; kontemplace 12
DÓ DŽANMA Dvojí zrození 21
DŽAGAT GURU Duchovní Mistr pro celý svět; Mistr všech
23
DŽAPDŽÍ Jeden z nejznámějších textů sikhských písem
27, 46
DŽÍVA
25,
Duše, je-li uzavřena v jakémkoli ze tří těl; fyzickém,
astrálním, nebo kauzálním 11, 21, 23, 26, 31, 33
DŽÍVAN MUKTA Osvobozená duše 22, 39, 44
DŽÍVAN MUKTÍ
Osvobození z kruhu zrození a smrtí
za života ve fyzickém těle; opravdová Spása 59
ERÁF Očistec 49
ESEJSKÉ EVANGELIUM Svitky od Mrtvého moře nalezené
ve 20. století 72
KOLO ŽIVOTA
83
FANÁ-FÍ-ŠEJCH Sebezahlazení v Muršidovi, Mistrovi 22
GANDHARVOVÉ Třída andělů 33
GARIMA Schopnost učinit tělo těžkým podle přání; jedna
z osmi siddhi 58
GRHASTHA Hospodář; jeden ze čtyř ášramů 10
GUNY Tři kvality: Satva (čistota), Radžas (aktivita), a Tamas
(nečinnost) 44, 67, 75
GURBÁNÍ Písma sikhských Mistrů, Ádi Granth; ezotericky
Šabd, Slovo 45
GURUBHAKTA Člověk oddaný Guru 79
GURU
Duchovní učitel; doslova, kdo rozptyluje temnotu
či nese pochodeň 65, 77, 79
GURU ARDŽAN (1563-1606) Pátý Guru sikhů 79
GURU GÓBIND SINGH
11, 52
(1666-1708) Desátý Guru sikhů
GURU NÁNAK (1469 - 1539) První Guru sikhů 25, 27, 34,
45, 46, 48, 49, 60, 79, 80
HADÍ Průvodce 65
HAZRAT MIJAN MÍR
Ardžana 36
Muslimský mystik, současník Guru
HAZUR BÁBA SAWAN SINGH (1858 - 1948) Vznešený
Mistr autora této knihy J. S. Sant Kirpala Singha 5,
49, 55
HUMÁJÚN Syn krále Bábura 31
IŠTVA Schopnost získat pro sebe všechnu slávu; jedna z osmi
siddhi 58
JADŽNY Oběti 9
JAKŠOVÉ Třída andělů 33
KOLO ŽIVOTA
84
JAMA Anděl smrti 8
KABÍR
(1398 - 1518) Velký básník-světec, současník Guru
Nánaka 34, 54, 80
KALIMA, KALAM-I-QADÍM
Slyšitelný Životní proud,
Zvukový proud; Slovo 56
KÁMA Chtíč; touha; jedna ze čtyř sfér lidské činnosti 10
KARAM Laskavost, milosrdenství, slitování, milost 11
KARMA-RÉHAT
Konání karmy v souladu s Božským
Záměrem; být nekonajícím v konání 11
KARMAN-ŠARÍRA Karmický krunýř neboli jemné tělo 11
KINAROVÉ Třída andělů 33
KRIJAMÁN Karmy, které člověk koná svobodně za současného pozemského života, jež utvářejí jeho budoucnost; záměrné činy 17, 19, 27, 31, 60
KRŠNA, PÁN Velká hinduistická inkarnace starých dob,
jehož učení je vyloženo v Bhagavadgítě 17, 33, 55
KŠATRIJOVÉ Bojovníci a vládci; druhá ze čtyř hinduistických kast 9
KUKARMY Špatné skutky 9
KURUOVCI Jedna ze stran ve velké bitvě Mahábháraty 17
LAGHIMA Schopnost učinit své tělo lehkým podle přání;
jedna z osmi siddhi 58
MAHÁTMA Velká duše 58
MAHIMA Schopnost rozšířit tělo do jakékoli velikosti; jedna
z osmi siddhi 58
MÁJA Klam, iluze 39
MAULÁNÁ RÚMÍ
Masnaví 58
(1207 - 1273) Perský Světec, autor
KOLO ŽIVOTA
85
MÓKŠA Spása; osvobození z kruhu zrození a smrtí; jedna
ze čtyř sfér lidské činnosti 10, 40
MUNI Mudrc či svatý člověk 74
MURŠID, MURŠID-I-KÁMIL Muslimský výraz pro duchovního Mistra, dokonalého průvodce 22, 40, 55, 65
NÁM Slovo; Logos; Zvukový proud; tvořivý Boží aspekt; Bůh
v činnosti 8, 27, 29, 34, 47, 56, 58
NÁDIR ŠÁH Perský král, který provedl masakr Dillí 37
NAŠÉDH Ponižující, škodlivé karmy 9
NÉH-KARMA Konání karmy v souladu s Božským Záměrem,
jako vědomý spolupracovník Boží Moci; nekonající
v konání 11, 18, 40, 44, 76, 77, 79, 81
NÉTJA Vyžadované karmy 10
NIŠ-KÁMA KARMA Karma vykonaná beze vší připoutanosti a bez touhy po jejích výsledcích 10
PANDITA Učený v hinduistických písmech 39, 60
PIND(A)
Fyzický vesmír; fyzické tělo; nejnižší a nejmenší
duchovní oddíl ve stvoření 33, 78
PINDI MÁNAS Tělesná mysl 78
PRÁKÁMJA Schopnost vyplnit přání druhých; jedna z osmi
Siddhi 58
PRAKRTI Dvacet pět manifestací přírody 11
PRALABDHA
Osud, předurčení; karma, která způsobila
náš současný život, a která se do smrti musí odčinit
17-19, 24, 27, 29, 32, 60
PRÁPTI
Schopnost získat cokoli člověk chce pouhým
přáním; jedna z osmi siddhi 58
PRAŠČIT Pokání 12
KOLO ŽIVOTA
86
PURÁNY Hinduistická písma 40
RÁDŽA DŽANAKA Velký král-světec staré Indie 49, 53, 79
RÁDŽA PARÍKŠAT Hinduistický král staré doby 39
RADŽAS GUNA, RADŽÓGUNA Jedna ze tří gun; kvalita
aktivity: střední cesta, obchodní způsob jednání,
má dáti - dal 44, 75
RADŽASICKÁ
Vztahující se k Radžas guně; u stravy
energizující 68
RÁMA Bůh 52
RÁMA, PÁN
Velká hinduistická inkarnace a hrdina
Rámájány 33
RÁMČARITMÁNAS
Hindská Rámájána od Tulsí Dáse
(XVI. století) 33
RDDHI Nadpřirozené síly 57
R(I)ŠI
Mudrc, věštec; obvykle název pro Boho-člověka
starých časů, jako byli ti, kdo sestavili hinduistická
Písma 53, 68, 74
SÁDHU
Rozvinutá duše; světec; běžně, potulný asketa
40, 44, 45
SÁDHANY Duchovní, mentální a fyzická cvičení 7, 57
SÁKJA MUNI Jeden z titulů Pána Buddhy 34
SANČIT Uskladněné karmy 17-19, 23, 27, 29, 60
SANJÁSA
Jeden ze čtyř ášramů; období duchovního
poutníka 10
SANT Světec; v kom je projeven Bůh 34
SANT SATGURU, SATGURU
Mistr nejvyššího Řádu;
Dokonalý Mistr; Boho-člověk 21, 44, 46, 56, 60, 65
SATSANG
Promluva dokonalého Mistra; shromáždění
KOLO ŽIVOTA
87
předsedané takovým Mistrem nebo jeho zástupcem;
kontakt s Mistrem na vnější nebo vnitřní úrovni;
doslova, společnost Pravdy 56
SATSANGÍ Žák dokonalého Mistra 35
SATVA GUNA, SATÓGUNA
Jedna ze tří gun neboli
kvalit; čistý život s duševní rovnováhou 44, 75
SATVICKÁ Vztahující se k Satva guně; harmonická, pokojná; u stravy, potrava vytvářející harmonii
a pokojnost 67
SAWAN SINGH
Viz Hazur Bába Sawan Singh; jiná
transkripce Sávan Sinh
SIDDHI Osm mimořádných jógických sil 57
SIMRAN Vzpomínka; ezotericky, opakování Božích Jmen
provádějících ducha do vyšších oblastí 54
ŠÚDROVÉ Nejnižší ze čtyř hinduistických kast; manuální
pracovníci a sluhové třech kast vyšších 10
SUKAMA Prospěšné touhy 9
SUKARMY Povyšující karmy 9
SURAT Pozornost; výraz Duše 27
SURAT ŠABD JÓGA Pohlcení ve svatém Slově, posvátném
Zvuku; ezoterické duchovní cvičení vnoření se
do Absolutna sjednocením (jóga) výrazu duše (surat)
s výrazem Boha (Šabd, Nám, Slovo) 8
SVÁDHARMA Konání v nekonání 76
SVÁDHJÁJA Čtení textů písem 12
SVÁMÍ RÁM TÍRATH
ného věku 52
SVARG Ráj 9
V Bohu realizovaný člověk součas-
KOLO ŽIVOTA
88
SVARÚP Podoba 14
TAMAS GUNA, TAMÓGUNA
Jedna ze tří gun neboli
kvalit; nečinnost nebo otupělost; podřadná cesta; žití
čistě pro vlastní sobecké cíle bez pomyšlení na druhé
44, 75
TAMSICKÁ Vztahující se k Tamas guně; nečinná, otupělá;
u stravy, potrava podporující ochablost a zatěžující
duši, jako maso, ryby, vejce, alkohol 69
TAPAS Odříkání 12, 48
TATHÁ ASTU
"Staniž se", Amen; uváděno na konci
modlitby v Indii 80
TATTVY Tvořivé prvky; země, voda, oheň, vzduch, éter 71
UPAS Pověstný strom nepřeberných žádostí 54
VAIKHUNT Ráj 9
VAIRÁGJA Odpoutanost 12, 54
VAIŠJOVÉ Lidé zabývající se obchodem nebo zemědělstvím;
třetí ze čtyř hinduistických kast 9
VÁNAPRASTHA
10
Asketa, poustevník; jeden ze čtyř ášramů
VARNY Sociální řády; čtyři hinduistické kasty 9
VAŠITVA Schopnost uvést druhé pod vliv a kontrolu; jedna
z osmi siddhi 58
VÉDY Čtyři nejsvatější hinduistická Písma 40
VIHÁR Způsob jednání, sociální chování 65, 74
VIKARMY Zakázané činnosti 9
KOLO ŽIVOTA
REJSTŘÍK
89
KOLO ŽIVOTA
Aktivita:
fyzická, 12-13
mentální, 12-13
Aischylos, 15
Bohatství:
není překážkou, 53
posvátné svěřenství, 53
užíváno moudře, 53
Boho-člověk:
Království B., 44
pomáhá znovunabýt Království,
26
může odhalit tajemství, 28
minulost, současnost
i budoucnost
spočívá v jeho moci, 28
odevzdání se mu, 43, 78
považujeme jej za obyčejnou
bytost, 34
rozpustí ego v jeho vůli, 77
Boswell, 14
Božství:
dosažení jeho triumfu, 28
vlastní původ, 43
oddanost k samotnému B., 33
Carlyle, Thomas, 14
Cesta (cesty):
požadované k úspěchu na ní, 53
snadno ji překlene, 54
Ctnosti, 9, 44, 51
Cudnost:
nezbytná pomůcka, 19
Čas:
nekonečné kontinuum, 12
Čin(y):
je karma, 9
jejich plody, 14, 33
touhy je motivují, 18
zamýšlené, 19
zhoubný vliv, 22
"Čistá věda Bytí", její spásné
světlo, 7
Čistota:
motivační silou, 10
90
Člověk:
deformovaný a nesouosý, 74
jeho cesta zatarasena, 7
jeho život závisí na, 65
nabírá Karmy, 70
napravit způsob stravování, 70
nemůže splatit minulost, 7
praktický uskutečněný, 40
pravá situace, 69
role, 34
řítí se střemhlav, 69
stěží existuje způsob jeho vedení
65
hledající dokonalost, 78
završuje seznam, druhý
po Bohu,
71
Dojmy:
hrubé nashromážděné, 78
mysl je jich skladištěm, 17, 23
Duch:
hnán pěti smysly, 19
pro něho tělo opustiti, 21
pastí na něj je ctižádost, 46
zůstává nade vším, 14
Duše:
je posilována, 30
je ve spojení s Nevýslovným,
59
osvobozená může osvobodit
druhou, 39
s přístupem dovnitř, 35
nestanula pod ochranou, 60
uvědomí si sama sebe, 8
téže podstaty jako Stvořitel, 14
výživa, 58
Džinistická filozofie, 11
Eden, 47
Eliot, T.S., 54
Energie:
karmická, 13
nasměrovat mentální e., 8
vyčerpána, 13
Evoluce, určuje hodnotu, 70-71
Hippokrates, 36
KOLO ŽIVOTA
Hmota, v jemné podobě prostupuje
vesmírem, 11
Hodnoty:
pravé pochopení, 24
různých forem života, 71
Hříchy:
definice, 43
odplata, 37
pravý pohled na ně, 43
těžké či lehké, 43
vynálezem člověka, 43
Chování, morální, 10, 67
Chyba:
náprava, 29
trpět za ně, 30
Jan, Sv., 52
Jednání:
nejlepší, 76
osobní, 77
Ježíš Kristus, 22, 52, 54, 55, 58,
60, 72-73, 80
Karma(y):
cesty k jejímu zakončení, 25
Guny zdrojem všech jejich
aktivit, 75
individuální / skupinové, 36
zbavit je škodlivosti, 29
skýtá klíč, 13
každý čin je k., 9
Krijamán (svobodně konané,
nevypůsobené), 17, 19, 27, 31,
60
marný pokus o překročení, 11
mentální vibrace, slova, čin 9
přitahujeme denně, 44
nashromážděná, 12, 17
nejvyšší princip, 13
není výjimky, 60
neviditelná nemoc, 43
Pralabdha (osud, předurčení),
17, 18, 19, 24, 27, 29, 32, 60
prostředkem i cílem, 11
přestává působit, 12
rozdělení, 9, 17
91
v souladu s Božským Záměrem,
11
s požadovanými výsledky, 10
Sančit (uskladněná), 17, 18,
19, 23, 27, 29, 60
skrze ně je překonávat, 11
únik z ní, 8, 13
uniknout jejímu vlivu, 44
vítězství na jejím zákonem, 12
zastavit jejich příliv, 21
zbavit je jejich účinků, 31
zdrojem otroctví, 10
zodpovědné za cyklus zrození,
25
zrozená z touhy, 10
návyky, 43
Karmické:
atomy, 11
částice, 12, 14
dluhy, 36, 71
energie, 12
dojmy, 24, 28
otroctví, 10, 14, 28
pouto mezi člověkem, zvířaty
a ptáky, 66
spáry, 28
účinky, 33
účty, 26
Karmický:
mlýn, 41
kruh zrození, 13
krunýř, 11
řád, 26
zákon, 23
Kázeň:
prvořadé důležitosti, 19
Kolo zrození:
jak jej zastavit, 18
uvádí se do pohybu, 18
zodpovědné jsou karmy, touhy,
25
Kolo života:
hybný moment z karmické
energie, 12
KOLO ŽIVOTA
přivedeno ke klidu, 13
mele všechny stejně, 41
pokračuje, nekonečné, 47
uniknout z něho, 25
Konání:
nekonající v konání, 11, 18
osvobození skrze, 7
svoboda konání, 14
záměrné...Krijamán, 19
Kristus, viz Ježíš Kristus
Křivda:
bude pomstěna, 42
Láska:
Bůh je L., 52
centrální myšlenka Krista, 52
dvojí princip, 52
kde je L., tam je mír, 51
Mistra, 57, 58
všelék, 51
Lidské:
tělo hodnoceno nejvýše, 71
Lidský:
čtyři sféry l. života, 10
z čeho se skládá l. život, 63
Mentální:
naměrování m. energie, 8
převedení mentálních sil, 9
Mistr (Mistři):
Dokonalý, 40
dokonalý průvodce, 55
hledat kompetentního
duchovního M., 60
kompetentní ukončit kruh, 22
obtížné jej pochopit, 34
Opravdový M. ve spojení
se Svatýn Slovem, Zvukovým
proudem, 8
Pánem slitování, 32
shodit břemeno u jeho nohou,
55
Svatého Slova, 55
předepisují rostlinnou stravu,
70
nabízí Východisko, 8
Žijící, 22
Mistr-Světec:
spolupracovník na Božském
Záměru, 27, 33
je Svatý Otec, 56
jeho dosah, 44
jeho ochrana, 45, 48, 60
jeho pomoc, 21
jeho tělesné potřeby, 36
návštěvník všech oblastí, 59
opravdovost k němu, 49
božský panovník, 56
přebíré karmy, 31
před soudnou stolicí, 45, 46
poslušni jeho přikázání, 55
Mistrova Moc, 26, 30, 35, 54
Mistrovská duše:
náležité vedení, 18
pomocná ruka, 65
vysvětluje písma, 40
získat od ní poznání a zážitek,
25
Moc, léčebná, 35
Mojžíš, 11, 17, 42, 73
Mysl:
je navyklá na výsledky, 7
její zvyk, 8
kdo se jí řídí, 44
kolísavé povahy, 58
nabírá hříchy, 52
nejvyšší stav přesahuje dobro
i zlo, 12
pod její vládou, 45
pohlcení v Nám, 8
projeví se, 7
rozervaná touhami, 40
s blahobytem je popuštěna
na uzdě, 52
nevědomá, 25
se bojí, 44
se neodvažuje, 44
se třemi Gunami, 44
skladiště dojmů, 23
spojuje tělo a duši, 53
92
KOLO ŽIVOTA
ujíždí střemhlav, 19
ukáznit mysl, 7, 8
vzdá se, 7
Nadvědomý, 64
Nám:
Boží Slovo, 8
Božský Zvukový Princip, 8
hlavním zavazadlem, 56
jeho oheň, 29
spojení s ním, 27, 47
Svaté Slovo, 28
Utěšitel, 58
útočiště v něm, 34
Zvukový proud, 8, 33
Nebe, 47
Nemoci:
z čeho vzcházejí, 30
Nevědomě, 9, 18
Nežádostivost, 11
Odtažení:
smyslových proudů, 21, 34
duchovního proudu, 59
vědomí, 35
se z těl, 21
Osvobození:
bez touhy po výsledcích, 7
činnost bez připoutanosti, 7
za života, 58
Otroctví:
karma jeho zdrojem, 10
máji, 39
mysli a hmoty, 39
osvobození z něho, 9, 28
řetězy, 18
Světec osvobozuje
z karmického o., 28
touhy, 10
Pavel, Sv., 60
Peklo, 47, 48
Podvědomí, 18, 29
Potíže:
tělesné, 30
umenšeny, 34
z čeho vyvstávají, 28
93
zmírněny, 30
Poznání Boha:
Boho-člověk k němu přivádí, 28
sebekázeň, cudnost je nezbytnou
pomůckou, 19
východicko k němu, 8
Pozornost:
mysl ji využívá, 27
nejdrahocennější klenot, 27
Požitky:
oddávání se smyslovým p., 28
mysl se jich vzdá, 7
potíže z nich vyvstávají, 28
utrpení nich vzchází, 30
Pravé žití:
hledání vlastního já v něm
záleží, 63
jeho důležitost, 63
Přání:
nesplněná, 21
Příroda:
negativní aspekt, 24
nechat na ní, 25
její dary, 24
její dary nejsou zdarma, 41
stěží nám pomůže, 26
Rúmí, Mauláná, 58
Satsangy, 56
Sebe–
analýza, 21, 30
kázeň, 19
odevzdání, 78, 81
poznání, 8, 19, 28, 68, 71
Shakespeare, 52
Skutky:
čistý život v skutcích, 31
dobré, 17
dobročinné / lidumilné, 9
pestrobarevné, 18
špatné, 17
Směr:
převedení mentálních sil
v náležitý s., 9
ze směru dolů vzhůru, 8
KOLO ŽIVOTA
Smrt:
přemoci ji za života, 59-60
v Kristu, 22
v životě, 21, 22, 59
značí dočasné odtažení, 59
Spása:
jejím dárcem Nám, 58
od kněze, 40
omezená, 57
praktické téma, 40
význam, 59
během současného života, 59
Strava:
čistá, 67
energetická, 68
rozdělení, 67
vliv každého druhu, 71
klíčová role, 66
Mistři předepisují rostlinnou, 70
neměla by působit karmické
dluhy, 66
otupující, 69
vegetariánská, 67
způsobující nejmenší bolest, 71
Světec (Světci):
Cesta Světců, 46
formování člověka jeho úřadem,
74
jejich doména, 33
jeho pravomoc dosahuje, 44
jejich spásná moc, 48
jeho společnost, 44
kráčeli cestou Surat Šabd jógy,
8
náleží věčnosti; pověření;
vědomý spolupracovník plný
lásky a soucitu; Mistr života
a smrti; poslání; sféra působení
vs. avatárové, 32
neukazují zázraky, 35
osvobozuje, 58
podávají definici hříchu, 43
pověření, 28
proč přicházejí, 44
94
přítomen všude, 44
promlouvají k nám o skuteč
nosti, 78
říkají, že člověk zastává
nejvyšší místo, 42
skýtá přístup ke Království
Božímu, 8
spojen s Nám, 8
umožňují nám se osvobodit, 8
věří ve spásu za života, 59-60
daleko z dosahu karem, 44
zachovávají světský běh věcí,
35
Světsky:
orientovaný, 59
úspěšný, 46
Štěstí:
stav mysli, 28
Tajemství, ezoterická, 28
Těla:
odění v nich, 20, 23
trpí, 34
tři, 20
Touha(y):
nenaplněná, 23
opravdová t. je třeba k úspěchu,
53
motivují činy, 18
pavučina tužeb, 47
původní příčinou utrpení, 18
zodpovědné za cyklus zrození,
25
Ukáznění, 7, 9, 28, 59
Utrpení, 18, 30, 32, 55, 57, 72, 78
Vědomý, spolupracovník, 11, 18,
27, 29, 32, 64, 78
Vláda:
člověk ji nemá, 18, 30
Vnitřní Já:
rozvinutí, 18
Vůle:
Boží, 32, 72
Bohočlověka, 43, 77
Božská 79, 81
KOLO ŽIVOTA
Buď v. Tvá, 80
Dárce, 78
duše, které ji konají, 81
Božského Učitele, 77
Guru, 77
již vtištěna v naše bytí, 25, 79
modlitba Guru Nánaka, 80
modlitba Kristova, 80
nejvyšší, 25
odevzdání se, 43, 77
rozpustit v ní ego, 77
svobodná, 14, 19
vlastní, 43, 48
ztrácí ego v Božské v., 81
Zákon:
evoluce, 70
karmy, 10, 13, 66
Mistři-Světci obeznámeni
s vyššími přírodními z., 36
přírodní, 8, 13, 14, 20, 30, 34,
42, 71
soucitu a milosrdenství, 30
univerzální Z. akce a reakce, 7
života po smrti, 23
Zákon přírody:
je z něho východisko, 8
odplata je jeho podstatou, 37
zavírat před ním oči, 42
Zář:
osvětluje každý kout, 25
život se z ní vynořuje, 24
Zrození:
lidské, 26, 33, 48, 60
nové, 22
Zvukový princip (viz Nám)
Zvukový proud (viz Nám)
Život:
existuje ve všem, 66
jeho základní znak, 70
závisí na životě, 70
Životní princip, 26
Životní proud:
unášen v něm, 77-78
probudit, 28
95