H:\lect\din\2004_05\07_hinduismus\DIN07_Hinduismus obsah.wpd

H:\lect\din\2004_05\07_hinduismus\DIN07_Hinduismus obsah.wpd

DIN 2004/05 — 7: HINDUISMUS
22.11.2004
OBSAH PŘEDNÁŠKY
1
Dějiny pojmu hinduismus
1.1
RV: Sindhu
1.2
později v skt litetartuře
1.3
v íránské mladší Avestě: hindav, hcndav
1.4
muslimští autoři
1.5
Evropané (od 17. st.)
1.6
během 18. st. (Gentoo ! Hindoo)
1.7
19. st. (Hindoo ! Hinduism)
1.8
proměna v 2. pol. 19. st.
2
Problematizace pojmu hinduismus
3
Krajní obsahy pojmu hinduismus
3.1
tradiční pohled a jeho distinktivní rysy
3.1.1
śruti
3.1.2
karmanový zákon
3.1.3
hierarchická struktura společnosti
3.2
„dekonstruktivní“ pohled
4
Možná řešení problému
4.1
rozšíření pojmu
4.2
GÜNTHER-DIETZ SONTHEIMER: teorie konstitutivních prvků
4.2.1
dílo a učení bráhmanů
4.2.2
asketické tradice
4.2.3
kmenová náboženství
4.2.4
lidové náboženství
4.2.5
bhakti
4.3
hinduismus jako prototypická kategorie
4.4
problematičnost samotného termínu náboženství mimo křesťanský kontext (FRITS STAAL)
4.5
naše užívání pojmu hinduismus
5
Některé charakteristické rysy (prototypy) hinduismu
5.1
negativní
5.1.1
zakladatel
5.1.2
věrouka, dogmatika, vyznání víry
5.1.3
etnické náboženství
5.1.4
misie
5.1.5
konverse
5.1.6
institucionalizace
5.1.7
xy-theismus (poly-, mono-, pan-, panen-, heno-)
5.1.8
antropocentrismus
5.2
pozitivní
5.2.1
ortopraktičnost
5.2.2
karmanový zákon
5.2.3
čas
5.2.4
posvátný prostor
5.2.5
texty a jazyk
5.2.6
transcendentní entita
5.2.7
inklusivismus
5.2.8
hierarchizace
6
Některé základní koncepty a pojmy hinduismu: varõāśramadharma („dharma stavů a životních stupňů“)
6.1
varõa – společenský stav
6.1.1
kněžský (brāhmaõa)
6.1.2
válečnický (kùatriya)
6.1.3
zemědělsko-obchodnický (vaiśya)
6.1.4
řemeslně-dělný (śūdra)
6.1.5
dvojzrozenci (dvija)
6.1.6
kastovní systém(jāti)
6.2
āśrama
6.2.1
původní pojetí
DIN 2004/05 — 7: HINDUISMUS
6.2.2
7
22.11.2004
tzv. klasický model
6.2.2.1 student (brahmacārin)
6.2.2.2 hospodář (ghastha)
6.2.2.3 poustevník (vānaprastha)
6.2.2.4 asketa (sannyāsin)
6.3
dharma
Cíle života (puruùārtha)
7.1
dharma (dharmaśāstra): Mānavadharmaśāstra, Manusmti
7.2
artha (arthaśāstra)
7.3
káma (kāmaśāstra)
7.4
přídavky: mokùa, bhakti
DOPORUČENÁ LITERATURA
PRIMÁRNÍ
Všechny důležité dharmasútry byly přeloženy v řadě Sacred Books of the East [ve studovně]: GEORG BÜHLER: The Sacred
Laws of the Áryas, 2 sv., SBE vols. 2, 14; JULIUS JOLLY: The Institutes of Vishnu, SBE vol. 7 [obsahuje překlad textu
Viùõusmti čili Vaiùõavadharmaśāstra] a JULIUS JOLLY: The Minor Law-Books, SBE vol. 33. Moderní překlad dharmasúter
s textem připravil PATRICK OLIVELLE: Dharmasūtras, Delhi: Motilal Banarsidass, 2000 [P3-Oli-1 ve studovně]. Ve stejné
řadě (Sources of Ancient Indian Law) je výtečný překlad s textem RICHARD W. LARIVIERE: The Nāradasmti: Critical
Edition and Translation, Delhi: Motilal Banarsidass, 2003 [F2003/739].
Z dharmašástrové literatury jsou k dispozici dva překlady Manua. Sice starý, ale bohatě poznámkovaný je
GEORG BÜHLER: The Laws of Manu: Translated with Extracts from Seven Commentaries, SBE vol. 25 [studovna]. Moderní
překlad s důležitým úvodem pořídili WENDY DONIGER and BRIAN K. SMITH: The Laws of Manu, New Delhi: Penguin
Books India, 1991 [P3-Don-1]. Nejnovější překlad s textem vyšel letos v řadě Sources of Ancient Indian Law a jeho
autorem je opět PATRICK OLIVELLE, ale naše knihovna ho zatím nemá.
Základní dílo arthašástrové literatury přeložil DUŠAN ZBAVITEL: Kautiljova Arthašástra aneb Učebnice věcí
světských, Praha: Arista, 2001 [F2002/2117]. Obě nejdůležitější kámašástrová díla barvitě přeložil VLADIMÍR MILTNER
– V ÁTSJÁJANA M NICH : Kámasútra: Aneb poučení o rozkoši, řada nejrůznějších vydání, po r. 1989 úplné; a
KALJÁNAMALLA: Anangaranga, aneb, Herna boha lásky, Praha: Mladá fronta, 1992.
SEKUNDÁRNÍ
Nejdůležitější prací k problému definice a různých pojetí termínu hinduismus je sborník GÜNTHER-DIETZ SONTHEIMER
and HERMANN KULKE (eds.): Hinduism Reconsidered, New Delhi: Manohar, 1997 [P3-Son-1]. Za pozornost stojí zejména
statě HEINRICH VON STIETENCRON: „Hinduism: On the Proper Use of the Deceptive Term“, str. 32–53; GÜNTHER-DIETZ
SONTHEIMER: „Hinduism: The Five Components and Their Interaction“, str. 305–324 a GABRIELLA EICHINGER FERRO-LUZZI:
„The Polythetic-prototype Approach to Hinduism“, str. 294–304.
Dějinami pojmu hinduismus v západním prostředí se stručně zabývá DAVID SMITH: Hinduism and Modernity,
Malden and Oxford: Blackwell, 2003 [F2003/687], kap. 5: „The European Discovery of Hinduism“, str. 65–84; velmi podrobně
pak WILHELM HALBFASS: India and Europe: An Essay in Philosophical Understanding, Delhi: Motilal Banarsidass, 1988
[P13-Hal-1a,b; jeden exemplář ve studovně], 1. část: „India in the History of European Self-Understanding“, str. 2–170.
Zajímavý je též sborník VASUDHA DALMIA and HEINRICH VON STIETENCRON (eds.): Representing Hinduism: The
Construction of Religious Traditions and National Identity, New Delhi: Sage Publications, 1995 [F2003/419].
Problematikou samotného pojmu „náboženství“ v mimokřesťanském prostředí se zabývá FRITS STAAL: Ritual and
Mantras: Rules Without Meaning, Delhi: Motilal Banarsidass, 1996 [P16-Sta-1a], kap. 28A „Seeking Religion in Asia“ str.
388–406.
S problémem různého možného pojetí hinduismu se musí vypořádat každá z přehledových prací. Viz např.
GAVIN FLOOD: An Introduction to Hinduism, Cambridge: Cambridge University Press, 1998, str. 5–20 [P3-Flo-1,a-d];
AXEL MICHAELS: Der Hinduismus: Geschichte und Gegenwart, München: Beck, 1998, str. 17–47 [P3-Mich-1]; JULIUS
LIPNER: Hindus: Their Religious Beliefs and Practices, London and New York: Routledge, 1998, str. 1–21 [P3-Lip-1];
MADELEINE BIARDEAU: Hinduism: The Anthropology of a Civilization, Delhi: Oxford University Press, 1994, str. 1–15
[F2001/581]; KLAUS K. KLOSTERMAIER: A Survey of Hinduism, New Delhi: Munshiram Manoharlal, 1990, str. 1–14
[P3-Klo-1] či DUŠAN ZBAVITEL: Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti, Praha: DharmaGaia, 1993, str. 6–9 [P3-Zba-1].
K základním konceptům hinduismu a zejména k obsahu pojmu dharma je monumentální dílo PANDURANG
VAMAN KANE: History of Dharmaśāstra: Ancient and Mediaeval Religious and Civil Law in India, 5 dílů v 8 sv., Poona:
Bhandarkar Oriental Research Institute, 1930–1990 [F2003/404–411]. Toto veledílo patří k základním badatelským
textům indologie a jeho obsah je mnohem širší, než by se z názvu mohlo zdát. Každý indolog by se s ním měl
důvěrně seznámit. Historický vývoj konceptu ášrama podrobně studuje PATRICK OLIVELLE: The Āśrama System: The
History and Hermeneutics of a Religious Institution, Oxford: Oxford University Press, 1993, [F-X-303].