Ročník IV číslo 3 červenec 2012/část 1

Ročník IV č. 3 červenec 2012
Občasník Základní umělecké školy v Jirkově
Slovo úvodem
Milí čtenáři,
zanedlouho tomu budou dva
roky, co zdobí park naší
školy sochy Múza, Talent a
Píle. Stojí zde ve vzájemné
symbióze a připomínají, že
k tomu, aby vzniklo krásné
umělecké dílo, musí být
Múza a Talent bezpodmínečně spojeny s velkou dávkou Píle.
To už určitě vědí i naši
absolventi, kteří pilně pracovali několik let a ukončili
studium některého uměleckého oboru naší školy.
Výsledky jejich úsilí jste
mohli slyšet a vidět na Koncertě a výstavě absolventů a
můžete si je prohlédnout i na
stránkách našeho časopisu.
(rak)
Byl letní červnový podvečer
21. června. Slavnostně vyzdobený koncertní sál Základní umělecké školy v Jirkově přivítal
letošní absolventy všech čtyř
vyučovaných oborů – hudebního, výtvarného, tanečního a
literárně – dramatického.
Koncert absolventů
v další své roli a jako absolventka pěveckého oddělení se
postarala o krásný závěr večera.
Nemohla si vybrat lépe,
když zvolila píseň L.Reeda
Perfect day.
A my si přejeme, aby absolventi naší školy vzpomínali
nejen na tento „perfektní“ den,
ale na celé „perfektní“ studium
na naší umělecké škole.
Takže milí absolventi, gratulujeme a přejeme mnoho
dalších úspěchů!☺
(rak)
Výstava absolventů
Koncert absolventů 21.června 2012 v koncertní sále ZUŠ Jirkov
Do řad diváků zasedli jako
každoročně příbuzní a kamarádi, aby se stali svědky slavnostního vyřazování třiceti žáků
hudebního, dvanácti žáků výtvarného, sedmi žáků tanečního
a jedenácti žáků literárně –
dramatického oboru.
S vtipem a šarmem celým
večerem provázela paní učitelka
Kateřina Jechová. Každý absolvent byl krátce představen a
poté převzal z rukou svého
učitele pamětní list a dárek.
Vyvrcholením celého večera,
který již několik let probíhá pod
režijním vedením paní učitelky
Ivy Šimkové, se stal slavnostní
koncert.
V sedmi číslech se představili absolventi prvního i druhého
stupně hudebního oboru.
Večer zahájila skladba Honza z Loutkové suity Karla Risingera v podání Hany Svobodové.
Klarinet vystřídal klavír.
Za nástroj zasedl Aleš Horák a posluchači vyslechli jednu
z částí cyklu Nálady, dojmy a
upomínky od Zdeňka Fibicha.
A následovala altová zobcová flétna a Vladimíra Kotápišová a její Grey Rag skladatele
J. Novotného.
Na
flétnistku
navázal
v jazzovém duchu ve hře na
altsaxofon Martin Heyzl ve
skladbě Slamin Boba Mintzera.
A byl tu opět klavír. V interpretaci absolventky Terezy
Bláhové
zazněla romantická
melodie Comptined´unautre été
z filmu Amélie z Montmartru
od Y.Tiersena.
Závěr večera patřil dvěma
absolventkám druhého stupně.
Klára Dvořáková si připravila
na svůj absolventký koncert dvě
skladby, a to Glissando Mazurku C.Bohma a Koncertní etudu
E dur Aleksandra Skrjabina.
Moderátorka večera Kateřina Jechová se představila
Stejně jako se žáci hudebního oboru představili na
Koncertě absolventů, tak se
rovněž veřejně prezentovali
žáci oboru výtvarného.
Jako každoročně proběhla před absolventským koncertem v galerii školy vernisáž výstavy absolventských
prací.
Do výtvarné galerie absolventů Vás zveme i na
stránkách našeho časopisu.
(viz str. 5 a 8)
(rak)
Absolventka Pavlína Procházková
zvolila jako téma absolventské
práce Face - Art
ARTalent
červenec 2012 / 2
Svatodušní svátky oslavují v německém biskupství
Braunschweig zajímavým sborovým festivalem
Hlavním pořadatelem festivalu sakrální hudby CANTA
SACRA - EUROPEAN CHOIR
FESTIVAL OF SACRED A
CAPPELLA MUSIC je biskupství Braunschweig a kulturní
nadační fond SBK. Letos se
uskutečnil v malebném dolnosaském městě Wolfenbüttel, asi
80 km jihovýchodně od Hannoveru.
Festival má dvě oddělené
části: soutěž místních amatérských sborů a koncertní část, na
niž jsou zvány vždy tři špičkové
sbory z celé Evropy, které
předvedou program vybraný
pouze ze skladeb duchovní
hudby.
Klíčem pro výběr těchto
sborů je jejich vítězství na některé mezinárodní sborové
soutěži právě v kategorii duchovní hudby. Pro letošní rok
byly na festival vybrány tři
komorní smíšené sbory: Klangscala ze Salzburgu v Rakousku, Molto Cantabile ze švýcarského Luzernu a z Česka Ventilky ze ZUŠ Jirkov.
Náš sbor zaujal organizátory festivalu vítězstvím na mezinárodní soutěži na Maltě z roku
2007 právě v kategorii „Sacral
Music“. Úroveň zbývajících
dvou sborů byla ovšem neméně
skvělá, a tak sobotní koncert
v zaplněném monumentálním
Hauptkirche BMV St. Marien
Wolfenbüttel znamenal pro
obecenstvo i členy sborů skvělý
hudební zážitek.
Na žádost pořadatelů, které
zastupovala umělecká agentura,
nebyly na sobotním koncertě
uváděny spirituály, byť pochopitelně do duchovní hudby
patří.
Oproti tomu pořadatelé
striktně nevyžadovali pouze
repertoár, který by respektoval
příslušné liturgické období
roku. Ačkoli se tedy festival
konal na Svatodušní svátky (25.
– 27. května 2012), nebyly žádné
výhrady proti uvedení Pěti
postních
motet
Antonína
Tučapského, které spolu s Pater
Noster a Lacrymosa Zdeňka
Lukáše
patří
bezpochyby
k tomu nejlepšímu z české duchovní sborové tvorby. Ventilky
uvedly také osmihlasou smuteční píseň Roberta Pearsalla Lay
a Garland, což je jedna z nejznámějších romantických sborových skladeb a cappella, dále
Ecce quam bonum Hanse Leo
Hasslera a mezi sbory velmi
oblíbené Cantate Domino litevského autora Vytautase Miškinise. Z dalších skladeb, které na
koncertě zazněly, zaujal především Psalmus 108 slovinského
skladatele
Ambrože
Čopi
v podání hlasově vysoce kultivovaného švýcarského sboru
Molto Cantabile.
Druhou milou koncertní povinností pozvaných sborů bylo
vystoupení na nedělní ekumenické Svatodušní mši (Whitsun
service), kde každý hostující
sbor zazpíval jednu skladbu ze
svého repertoáru. Společně
s německým sborem, který
zvítězil na soutěži místních
amatérských sborů, byla na
Ventilky na festivalu sakrální hudby v německém Braunschweig
úvod mše provedena skladba
Felixe Mendelssohna Bartholdyho Jauchzet dem Herrn alle
Welt (Psalm 100) a na závěr
Psalm
150
od
belgickofrancouzského komponisty a
varhaníka Césara Francka. Obě
skladby zazněly pod taktovkou
hudebního
ředitele
kostela
Clause Eduarda Heckera. Ačkoli se nejednalo o skladby
příliš složité, skutečnost, že
všechny místní sbory, které se
soutěže zúčastnily, musely obě
skladby nacvičit, přičemž její
provedení bylo výsadou pouze
sboru vítězného, je obdivuhodná. Pro náš sbor bylo největším
prubířským kamenem zvládnutí
správné francouzské výslovnosti
Psalmu 150 Césara Francka.
Celá mše byla vzhledem k naší
přítomnosti sloužena dvojjazyčně (anglicky a německy), což
bylo velice zdvořilé gesto.
Pořadatelé vybírali pro festival záměrně tři podobně velké
smíšené sbory, složené převážně
z mladých zpěváků, již téměř
s ročním předstihem. Po předběžné korespondenci následovala osobní návštěva zástupce
umělecké agentury na zkoušce
všech sborů (Česko, Rakousko,
Švýcarsko!) a podrobné dojednání
podmínek
vystoupení
včetně dořešení požadavků na
koncertní repertoár. V dnešní
době, kdy se jen obtížně hledají
dotace či sponzoři na podobné
zahraniční sborové cesty, je
fakt, že organizátoři festivalu
Canta Sacra hradí veškeré
výlohy spojené s koncertním
zájezdem, záležitost velmi ojedinělá. Nejen z tohoto důvodu
lze případnou účast na této akci
sborům vřele doporučit.
Pořadatelům tak lze vytknout snad jen jedinou drobnost, a to že (patrně úmyslně)
zamlčeli zahraničním sborům
skutečnost, že Wolfenbüttel je
místem, kde se vyrábí známý
likér Jägermeister... Exkurze do
výrobního závodu by jistě nabídla zpěvákům další nevšední
zážitek.
Luboš Hána
Sochařský ateliér
Po absolvování oboru Sochařství u profesora Jiřího
Beránka jsem se tak trochu
pídil po tom, jak si zorganizovat
čas a další fungování – zůstanu
v Praze, nebo se vrátím do
Chomutova?
Navíc
takové
prostředí ateliéru, kam dochází i
jiní tvůrci, individua svobodně
smýšlející a dýchají atmosféru a
prach právě těchto prostor…to
mi jaksi začalo chybět. To byl
zřejmě ten hlavní důvod, proč
jsem oslovil paní Sailerovou a
společně jsme vytvořili základní
podmínky pro další umělce.
Nyní už rok funguje prostorný ateliér-dílna, která je
vybavena 12 stojany na figurální kresbu v životní velikosti a
modelovacími
stojany,
na
kterých se už namodelovalo
několik hlav.
Tím, co vytváříme, ať v ploše nebo ve hmotě, můžeme
vyjadřovat cokoli. Zde je příležitost trénovat, studovat lidské
tělo pomocí kresby a sochařské
hlíny, poznávat rafinovanost
skutečného tvaru, jeho stavbu,
anatomii. Nabízím i konzultace
domácí tvorby ohledně vizuální,
ale i koncepční polohy, popř.
technologická řešení u konkrétního zpracování či materiálu.
Navíc zúčastnění různého
věku a zkušeností vedou vzájemnou konfrontaci, což může
být pro každého velkým přínosem.
Jiří Němec
ARTalent
červenec 2012 / 3
Soubor Halali
Soubor Halali je soubor
složený z lesnic, což je
přirozený bezklapkový lesní
roh. Náznak vzniku tohoto
souboru byl už vloni, ale
protože všichni hráči byli
začátečníci i začátky byly
nesmělé.
Dnes již někteří hráči
mají
bohaté
zkušenosti
z různých
mysliveckých
akcí, kde vystupují ve
dvojici, v trojici i ve čtyřech
hráčích, ale není výjimkou,
že vystoupí všichni.
A je nás dnes již osm,
protože jsme přibrali ještě
hráče na borlici, což je
nástroj o hodně menší ve
stejném ladění, ale má ostrý
vysoký zvuk.
Takový soubor zní dobře
nejen
v
lese,
ale
i
v prostorách
zámků
a
schodišť a dává akcím
slavnostní
ráz.
Soubor
Halali hrál už na memoriálu
loveckých psů pod horou
Říp, na mysliveckém dni na
Červeném
hrádku,
při
Muzejní noci, na setkání
Soubor Halali na Mysliveckém dni 12.května 2012
rodáků
i
na
svatbě
24. KVĚTNA 2012
14. DUBNA 2012
v horách. A nebude zahálet
byl
v Lysé nad Labem při
se
na
zámku
Červený
hrádek
ani o prázdninách. Soubor
Natura
Viva
jarní
svod
psů výstavě
se zařadil do aktivit ZUŠ konal
Jirkov.
Iva Šimková loveckých plemen. Trubači 1. ročník soutěže „Mladý
Halali ZUŠ Jirkov celou akci
provázeli. Zároveň se na
zámku otevírala sezóna,
trubači se na nádvoří také
zapojili.
12. KVĚTNA 2012
Na výchovném koncertě se žáci LDO představili pohádkou
O smutné princezně
Výchovné koncerty pro mateřské školy a
1. třídy základních škol
Dopoledne 30. a 31.
května
2012
zaplnili
koncertní sál naší školy ti
nejmenší,
a
to
děti
z místních
mateřských
škol
a
žáci
1. tříd
základních
škol.
Štěbetání všech dětských
hlásků utichlo, jakmile se
na
pódiu
objevila
princezna
se
svou
komornou a pan král.
Pak už všichni se
zájmem
sledovali
děj
pohádky
o
smutné
princezně, kterou
přicházeli rozveselit hrou
na hudební nástroje žáci
hudebního oboru.
A protože paní učitelka
Iva Šimková pohádku
nejen připravila se žáky
LDO, ale také ji osvěžila
vtipnými
dialogy
a
humornými
scénkami,
pobavili
se
nejen
posluchači,
kteří
se
prostřednictvím pohádky
seznámili s hudebními
nástroji, ale i účinkující.
byla už poněkolikáté výstava
mysliveckých trofejí s předáváním vyznamenání a
vyhodnocením dětské výtvarné soutěže. Ocenění
výtvarníci dostali pěkné
ceny, mezi jinými i krásné
figurky z Preciozy.
Celý den se vydařil včetně počasí. Soubor Halali se
na úspěchu akce také podílel. Odpoledne po slavnostním obědě proběhla trubačská soutěžní přehlídka.
Deset diváků ohodnotilo
výkony tak, že 1. místo získal
Tomáš Hendrych, 2. místo
Anežka Brziaková a na čtvrtém místě se umístila Maruška Vrzáková.
trubač“ do 12 let. Z našeho
souboru byli vysláni dva
soutěžící:Anežka Brziaková
a Štěpán Brziak. Právě
Štěpán získal cenu Josefa
Selementa,
což
obnáší
týdenní pobyt v jižních
Čechách na trubačských
seminářích, které vedou
přední pedagogové.
2. ČERVNA 2012
soubor Halali vystoupil
v programu Muzejní noci a
zatroubil i v jízdárně, kde
je
vystavena
spousta
nalezených zbraní z druhé
světové války.
30. ČERVNA 2012
byl soubor Halali přítomen
u
svěcení
kapličky
v Žaboklikách, kde byla
hlavním exponátem socha
svatého
Huberta
od
akademického
sochaře
Jiřího Němce. Iva Šimková
Hana Malá
Soubor Halali na Jarním svodu 14.dubna 2012
nesmíme vrátit zpátky.
ARTalent
červenec 2012 / 4
Literárně – dramatický obor
Cesta do fantazie
pohádka o Jirkovu
Pohádka Smlouva s peklem vybojovala 3.místo
Divadloklání
aneb pohádka na dobrou noc
Z názorů účinkujících….
Dne 1. 6. jsem se s dramatickým kroužkem zúčastnila soutěže
Divadloklání s pohádkou Smlouva s peklem a pak ještě
s Budulínkem. S Budulínkem jsme se neumístili, ale se Smlouvou
s peklem jsme vyhráli 3. místo. Byli jsme moc nadšeni a dostali
jsme poukaz do cukrárny Petra na dort. Divadloklání se mi moc
líbilo a všem bych přála, aby také vyhráli alespoň to 3. místo.
Rozdali jsme si ceny, placku a propisku s názvem Jirkov. Veliké
díky paní učitelce Jechové (Smlouva s peklem) ale také paní
učitelce Gabrielové (Budulínek).
Kateřina Jeřábková
Dne 1 .6. jsem se zúčastnila s literárně – dramatickým oborem soutěže Divadloklání. Na „dramaťák“ chodím ráda, hrajeme
spoustu her a zpíváme. Všem bych doporučila se přihlásit, je
tam sranda.
Tereza Weissová
Divadloklání bylo super, skončili jsme na 3. místě. Měl jsem
trochu strach, ale přežil jsem to.
Patrik Krista
1. 6. jsme šli na soutěž Divadloklání. Byla silná konkurence,
ale i tak jsme vyhráli krásné 3. místo s pohádkou Smlouva
s peklem.Moc se mi ta soutěž líbila a myslím, že i ostatním.
Eva Krejbichová
ABSOLVENTI
literárně – dramatického oboru 2012
Hladová Veronika
Svobodová Hana
Jirásková Zuzana
Šebková Jarmila
Kornhäuserová Kateřina
Vávra Jiří
Matocha Matěj
Laňarová Lenka
Schücková Tereza
Netolická Magdalena
Suková Barbora Anna
Jednou šla Klárka ulicí
z náměstí kolem vchodu do
jirkovských sklepení. Když už
byla přímo u vchodu, náhle se
ale mříže otevřely a průvan ji
vtáhl dovnitř. Vevnitř byla tma,
ale po chvíli, když si její oči
přivykly na šero, viděla po levé
straně kamennou zeď, na pravé
straně byly dřevěné dveře.
Vešla dovnitř. Tam uprostřed
velkého sálu seděl krásný princ
a oslovil ji: „Ty jsi Klárka, viď?
Už tady na tebe čekáme.“
Třikrát tleskl do dlaní a vtom se
před ním objevila drobná
dívenka v modrých šatech.
Přistoupila ke Klárce a vzala ji
za ruku. Řekla, že se jmenuje
Venuše a že budou kamarádky,
a odvedla ji do pokojíčku, kde
bylo plno hraček, po jakých
toužila, ale nemohla je mít,
protože rodiče neměli tolik
peněz, aby jí je mohli koupit.
Oči se jí rozzářily a nevěděla,
kam se podívat dřív. Zatím si
nevšimla, že ten pokoj nemá
žádná okna. Venuše stála
u dveří a pozorovala Klárku.
„Tady můžeš být, jak dlouho
budeš chtít,“ řekla jí a odešla.
Klárka zůstala sama. „Kde to
vlastně jsem?“ pomyslila si.
Znova vstoupila Venuše a
přivedla s sebou prazvláštní
stvoření. „Tihle dva ti budou
sloužit. Teď s nimi půjdeš
k Irmě, vládkyni podzemní
říše.“
,,Kde to vlastně jsem?“
,,Jsi ve světě fantazie,“ ušklíbl
se jeden z těch dvou. Došli ke
dveřím se železným kováním.
Venuše zaťukala a řekla heslo.
„To si musíš zapamatovat, aby
se ti tyhle dveře otevřely,“ řekla
Venuše Klárce, ta přikývla, že si
heslo zapamatuje a zopakovala
ho.
„Správně,“ řekla Venuše.
„To je Klárka.“
„Já jsem Irma, vládkyně
fantazie. Doufám, že se ti u nás
líbí.“
„ Ano, je to tu skvělé,“ zajásala
Klárka.
,,Teď jdi s Venuší, ukáže ti, co
budeš mít za práci," zavelela
Irma.
„Budeš obsluhovat vládkyni
u stolu. Radím ti, aby ses nikdy
nenapila z jejího poháru. My
jsme to udělali a už se nikdy
nesmíme vrátit zpátky. Jsme tu
pod zemí zakletí a vysvobodit
nás může jen nějaká dívka,
která se vzdá všech hraček.
Jakmile se ale napiješ z poháru
vládkyně, nedokážeš se hraček
vzdát a zůstaneš tu ty i my,
dokud nepřijde jiná, která
odolá pokušení. Nebude to tak
jednoduché, jak se zdá. Ti dva,
co ti mají sloužit, tě budou
přemlouvat, jak dobrý a vzácný
nápoj vládkyně pije a ty po něm
zatoužíš,“ řekla Venuše. „Teď
pojď do kuchyně, musíme
vládkyni přichystat pokrm,
který ještě nikdy nejedla.“
Chvíli seděly nad podivnou
kuchařskou knihou a tu si
Klárka vzpomněla, jak jí tehdy
maminka učila péct borůvkový
koláč. Ale kde má vzít mouku,
borůvky, mléko a cukr? „To
není problém, všechno si
můžeme přičarovat,“ řekla
Venuše a hned měly všechno na
stole. Pustily se do pečení. Když
byl koláč hotový, daly ho na
stříbrný tác a odnesly Irmě,
vládkyni fantazie. Té koláč
velice chutnal a za odměnu
Klárce nabídla nápoj ze svého
poháru. Klárka si vzpomněla na
to, co jí řekla Venuše.
Vzpomněla si i na to, jak si
může žít obklopená hračkami,
které dosud neměla. Vzpomněla
si ale i na maminku a na tatínka
a podívala se na smutnou
Venuši. Vtom se přitočili ti dva
a začali Klárku přemlouvat, aby
se napila.
Klárka se znovu podívala na
smutnou Venuši a řekla: „Ne,
nechci pít z vašeho poháru!“
Vtom se trůn s vládkyní
fantazie propadl do hlubin a do
sálu vběhla spousta dětí a
děkovali Klárce za vysvobození.
U dveří řekla Klárka heslo a
dveře se otevřely.
Ve velkém sále stále seděl
ten princ a usmíval se. „Já jsem
to věděl, Klárko, čekali jsme na
tebe.“ Proměnil se v jednoho
z chlapců a vyběhl se všemi na
ulici. Mříž se za nimi zavřela.
Klárka už ví, že není důležité
mít všechno. Je důležité umět
někomu pomoci.
Iva Husová, 10 let