Džin z lahve Miloš Balabán Ředitel zahraničního odboru prezidenta

Džin z lahve
Miloš Balabán
Ředitel zahraničního odboru prezidenta republiky Hynek Kmoníček v sobotním Právu
detailně rozebral nebezpečí tzv. Islámského státu. Je skutečně varující, když třicetitisícový
kontingent islamistů tak rychle ovládne rozsáhlé území v Iráku a v Sýrii a podobně jako
afghánský Tálibán na sebe začíná vázat vojenské síly řady západních států v čele s USA.
Zatím jen ze vzduchu, ale už se ozývají mezi vysokými americkými vojenskými činiteli hlasy,
že bude možná nutné v případě potřeby vyslat na bojiště i pozemní síly. Nikdo si to po
předchozím angažmá v Iráku a v Afghánistánu neumí představit, konfliktu je ovšem velmi
blízko Turecko, členská země NATO.
Pro Turecko je to navíc spojeno s kurdským bolehlavem. Jakkoliv jsou nyní Kurdové
užitečným nepřítelem nepřítele, brzy se mohou rázem proměnit vznikem nezávislého
Kurdistánu v urgentní tureckou bezpečnostní hrozbu.
Dokážu si proto představit, že v bruselské centrále NATO nejsou beze zbytku pohlceni jen
promýšlením aplikace článku 5 Severoatlantické smlouvy o vzájemné pomoci v případě
ohrožení ze strany Ruska, ale tímtéž v případě ohrožení Turecka. Zdá se to jako zcela
hypotetická možnost? Možná, posledních několik měsíců nám nicméně ukázalo, že přestávají
platit jakékoliv bezpečnostní jistoty nebo představy o „řiditelnosti“ konfliktů.
Na rozdíl od Hynka Kmoníčka bych proto byl i opatrnější s tvrzením, že pro Česko neexistuje
přímé ohrožení terorismem jako sekundární efekt dění na Blízkém východě. Jestliže podle
zpravodajských zdrojů dnes vlastní schengenské pasy asi dva tisíce bojovníků tzv. Islámského
státu (britské zdroje uvádějí, že v Sýrii a Iráku působí v řadách islamistů až 500 britských
občanů), je to problém i pro nás.
Nejedná se jen o přímou hrozbu na našem území, velké množství našich občanů žije a pracuje
v západní Evropě nebo do ní cestuje. A jak dobře víme, ke vzniku krizové situace stačí i
zdánlivá malichernost, jako třeba karikatura proroka Mohameda v novinách, jak se mohli před
časem přesvědčit Dánové.
Problémem je, že zradikalizovaní islamisté v Evropě zůstanou i poté, co se snad podaří tzv.
Islámský stát vojensky porazit. Tento džin vypuštěný z lahve, bohužel částečně i se západní
asistencí v Sýrii, se může rychle objevit v jiné podobě na jiném místě.
Může to být v Libyi, v africkém Sahelu nebo v Afghánistánu, kde sice došlo k dohodě o vládě
národní jednoty mezi dvěma prezidentskými rivaly, ale stále ještě netušíme, jak se bude
vyvíjet situace v zemi, kde právě před třinácti lety začala preventivní akce proti al-Kajdá.
Nikdo si tehdy nedokázal představit, že se v roce 2014 budeme utkávat o dva tisíce kilometrů
dál na západ od Kábulu s ještě zákeřnějším nepřítelem.