o obnově venkova - Mikroregion Podchlumí

o obnově venkova - Mikroregion Podchlumí

Waclaw Idziak
O OBNOVĚ VENKOVA
Příručka
Nadace podpory venkova
Pracovní překlad pro účely projektu
Setkání škol obnovy venkova 2008 v Hořicích
(pro Krajskou organizaci Spolku pro obnovu venkova Královéhradeckého
kraje a Mikroregion Podchlumí přeložila Ida Kohoutková)
Stránka 1
ÚVOD
Polský venkov dnes stojí na dějinné křiţovatce. Musí se vypořádat se zcela novými druhy
výzev, které s sebou přináší globální informační společnost a hospodářství zaloţené na
znalostech.
Jak se v této nové, bouřlivé době vyznat; co dělat, aby se na venkově ţilo dobře a
důstojně? Jednou z cest, která k tomu můţe vést, je hnutí obnovy venkova.
V této kníţce se dozvíte:
 Jak globalizace a hospodářství zaloţené na znalostech ovlivňují ţivot na venkově.
 Co je hnutí obnovy venkova, kde začalo, v čem spočívá a jakých oblastí ţivota se týká.
 Jak se obnova venkova realizuje v Polsku.
 Jaké šance má venkov v podmínkách globalizace a hospodářství zaloţeném na znalostech.
 Jak mohou obyvatelé venkova sami vytvářet moţnosti vlastního výdělku a zajímavého ţivota.
 Co dělat, kdyţ schází peníze; čím je moţné je nahradit?






Tato kníţka je pro ty, kteří:
Nechtějí jen pasivně čekat.
Chtějí, aby se venkov stal místem přitaţlivým pro ţivot i pro práci.
Hledají nové nápady, jak si poradit se starými problémy.
Mají odvahu snít a experimentovat.
Chtějí vydělat na svých snech a na tom, co je baví.
Ptají se, co dělat, aby se nemoţné stalo moţným.
„Neboj se velkého skoku, který je před tebou. Vţdyť nelze přeskočit propast dvěma menšími
skoky.“
David Lloyd George
Stránka 2
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji všem, kteří se přičinili o vznik této kníţky, zvláště pak:
 Panu Romualdu Domańskiemu z Nadace podpory venkova za pomoc při závěrečné redakci.
 Jiţ zesnulému profesoru Andrzeji Rzymkowskiemu, profesoru Andrzeji Kalecie a Karlu
Tischlerovi za pomoc v objevování zásad a směřování obnovy venkova.
 Obyvatelům Malechowa, Niemicy, Ostrowce, Podgórek, Płużnice, Rzeczenice, Sierakova
Sławieńského, Wierzbinka a mnoha dalších vesnic. Zvláště pak děkuji tamním učitelům a
ţákům škol, které se staly středisky rozvoje vesnic a členům sdruţení „Malá vlast“
z Borkowa a sdruţení „Zelené Pomoří“ z Koszalina za radostnou spolupráci při obnově
našeho venkova.
 Doktoru Radosławu Barkovi a jeho skupině „potulných architektů“ a rovněţ studentům a
ţákům z mnoha učilišť a škol za pomoc při tvorbě a zavádění projektů obnovy venkova.
 Nadaci podpory venkova, Organizaci Ashoka – Inovátoři pro veřejné blaho a členům
Venkovské skupiny Ashoka, nadaci Akademie rozvoje filantropie v Polsku, nadaci Fond
spolupráce, Nadaci Stefana Batoreho a Polské nadaci pro děti a mládeţ za pomoc
v realizaci projektů spojených se specializací vesnických škol a vesnic, jejichţ projekty jsou
za příklady v této kníţce.
 Své rodině za to, ţe můţeme obnovovat venkov společně.
Stránka 3
KAPITOLA I. - SVĚT SE MĚNÍ
Úvod
Svět se mění, to je jisté, ale poslední dobou jakoby se měnil rychleji. Zdá se nám těţké
těm změnám vůbec porozumět a ještě těţší se jim přizpůsobit. Vyplatí se však poznat v čem
spočívají, neboť to usnadní hledání a vybírání způsobů obnovy venkova. V této kapitole si
ukáţeme, jak se lidská civilizace vyvíjela od sběračů a lovců přes zemědělství a průmysl po dnešní
hospodářství zaloţené na znalostech. Povíme si také, co je to globalizace a jak ovlivňuje
ekonomiku venkova. Dále představíme změny, které nastaly v charakteru práce a ukáţeme si jak
nově porozumět vyuţití místních zdrojů.
Staré dobré časy
Kdysi se většina toho, co bylo lidem potřeba k ţivotu nacházela přímo u nich ve vesnici od jídla přes oblečení, nábytek či nářadí na stavbu střechy nad hlavou. Co se na venkově vyrábělo
bylo krom uţitečnosti charakteristické také svým svébytným půvabem. Dnes tu krásu najdeme uţ
spíš jen v muzeích a skanzenech, lidé ţijící na současných vesnicích ji kolem sebe zřídkakdy vidí a
dbají o ni.
„Ti, co sem přijeli to všechno umí: koše uplést, udělat vůz, chomout, sedlo, postavit pec,
kdeţto lidé odtud, i z jiných oblastí Polska, jen čekají aţ jim to někdo jiný vyrobí. A naši mladí
taky nic neumí. Moje ţena ještě dneska umí příst, ale dcery uţ ne. A to máme doma kolovrátek a
všechno. Ale ony říkají, ţe je to jen staroţitnost. Ani len nesejí. Boţe můj, dřív se selo tolik lnu!
Celý podzim třaskaly vochlice: tach-tach, tach-tach; a večer se tkalo aţ jen stavy skřípaly.
V zimním období jen co šly děti spát, uţ se točily přeslice.“1
„A bylo tenkrát veselo. Chodilo se po večerech a písničky se zpívaly, bylo hej. Teď kvůli
televizím cestičky k sousedům zarostly. Tehdá se kaţdý večer vykládaly různé historky. Ale teď –
stůj si, hoste, v chodbě, protoţe hospodář se dívá na televizi a dovnitř tě nepozve.“2
Kdyţ se zeptáte na budoucnost jejich dětí, mnoho obyvatel venkova odpoví: „Cokoli, jen
ne zemědělství!“ Zemědělcům se za jejich práci dostane jen malá odměna. Musí se víc a víc otáčet
a čím dál míň z toho mají. Nejsou jiţ těmi, kdo vytvářejí něco pěkného, nejsou nezávislí.
Zemědělec je závislý na bance, na prodejcích výrobních prostředků, musí kupovat zvnějšku a
čím dál méně můţe sám prodat. Ceny jeho produktů se sniţují a ceny toho, co musí koupit
rostou. Má elektřinu, telefon, vodu z vodovodu, plyn, vyváţejí mu odpadky; ale za to vše musí
pravidelně platit a kde na to má brát peníze? Těţce pracuje a nevidí perspektivy, proto ztrácí chuť
do práce, chuť bavit se, navštěvovat sousedy – zavírá se doma a za jedinou zábavu má pivo a
televizi. Jak pracuje s nosem při zemi, ztrácí se rolníkovi obzory, je jako ţába, která vidí jen malý
prostor bezprostředně kolem ní; začíná být spokojen s tím, co má, přestává snít.
Kdyţ na vesnici není práce a nelze ji najít ani ve městě, mnoho obyvatel venkova hledá
záchranu ve sběru borůvek a hub. Ţiví je les, tak jako před stovkami a tisíci lety. Lidé se ohýbají
k hledání jeho plodů, sklánějí hlavu čím dál níţ a i ve snu vidí jen borůvky. Těţko uţ dneska
zvolat: „Chlap má sílu a basta!“; a čím dál méně platí starý popěvek:
„Hop, hop do Jamna,
kde bohatí chlapi ţijí,
kde se snídá máslo lţičkou,
kde peníze lopatou míchají.“
Z povídky pana Benedykta Pałuboka, obyvatele vesnice Nowogródek v Západopomořském vejvodství. Kuchcińska
A.: „Co vy na to, pane Mickiewiczi?“, Koszalińki hlas, 1-2. 08. 1998, s 9.
1
Stránka 4
„Kłanino pod obcí Bobolice má kolem sta komínů. Z místních se většina ţiví sběrem
borůvek. Čekají na léto jak na vysvobození – z vydělaného groše mohou zaplatit dluhy a poplatky
i trochu odloţit na zimu.“3
Žába ve vodě
Dali ţábu do vody. Voda byla v té chvíli tak akorát teplá, ani studená, ani horká.
Pomaličku začali vodu zahřívat, změna teploty byla tak pozvolná, ţe si toho ţába ani nevšimla.
Stupínek po stupínku voda teplala. Protoţe necítila tu pozvolnou změnu, nestačila ţába vyskočit,
aţ uţ bylo pozdě a uvařila se.
Dříve mohl rolník ţít spokojeně ve své vísce, nebyl aţ tak závislý na tom, co se dělo ve
světě kolem – pomineme-li války, neúrodu a nemoc. Nyní je třeba dívat se šíře, za hranice vsi,
protoţe odtamtud přicházejí hrozby, ale i naděje. Nová doba přináší nové problémy i nové
moţnosti. Aby však mohl člověk své moţnosti spatřit, je potřeba změnit rozsah svého vidění.
Změnit se z ţáby v ptáka, vidět dál.
Matěj Tuchała, hlavní hrdina díla Marka Rębacza zvaného „Matějův dvorek“, říká:
„Odpovědnost před mladými mě hryţe … a taky stud …! A zlost! A nakonec taky bezradnost …
Protoţe aţ se mě Dorotka nebo můj vnuk někdy zeptají, proč tady ţijeme jako ve středověku, co
jim odpovím? Proč tu tak leţíme na místě jako rozbité cepy na mlatu, kdyţ celý svět létá na
měsíc?“
Z perspektivy ptáka
Z perspektivy ptáka vidíme jiný, nový, pozoruhodný svět. Jaký je? Jak se z něj stal takový
svět, jaký známe dnes?
Stovky tisíc let ţivilo naše předky sbírání ovoce, kořínků, hub, bobulí a jiných jedlých
částí rostlin, lov a rybaření, přičemţ nepohrdli mravenci a jiným hmyzem…
Zemědělství
Asi před deseti tisíci lety se objevili první zemědělci. Od té doby se rozvíjí obdělávání polí
a chov zvířat, přinášející s sebou první vlnu rozvoje lidstva. Lidská civilizace se stává civilizací
zemědělskou a zemědělství základnou hospodářství. I nadále však pro mnoho lidí zůstává sběr,
rybaření a lov významným způsobem zajištění jejich ţivobytí.
„Kdyby nebyli ryby a raci, zmizeli by bieżuniaci.“
(říkanka o obyvatelích Bieżunia)
„Kdyby nebyly houby a borůvky,
chodily by nahé dzukijské dívky.“
(litevská říkanka)
Průmysl
Před 200 lety se začala rozvíjet síla průmyslu. Nastává éra továrních komínů a připlouvá
druhá vlna rozvoje civilizace. Zprůmyslňování, industrializace, se stává čelním heslem
podnikatelů a politiků, dokonce i některých umělců. Ti, kteří vynikali v průmyslu, byli téţ mezi
prvními v ekonomice. Spolu s nástupem průmyslu však ještě zcela nekončí obţiva sběrem, lovem
a zemědělstvím! Tyto způsoby hospodaření dál trvají, i kdyţ čím dál víc slábne jejich význam.
Zprůmyslňování zavedlo na venkov stroje, umělá hnojiva a chemickou ochranu rostlin.
Vedlo také ke značnému zvýšení plánů a sníţení potřeby lidské práce. Rozvoj průmyslu znamenal
3
Sutryk M.: Na borůvky. Koszalińki hlas, 3-4. 08. 2002, nr 179, s. 3.
Stránka 5
pro obyvatele přelidněného venkova šanci. Nyní mohli hledat práci v továrnách a nových
podnicích ve městech. Průmysl začal ovlivňovat i jiné oblasti ţivota na venkově: objevila se
elektřina, poté plyn a telefony. Venkov se začal zařizovat v městském stylu. Čím dál více věcí
začali lidé kupovat ve městě a čím dál méně jich vytvářet na místě. Společně s tím rostla spotřeba
energie v zemědělství a rovněţ zatíţení přírodního prostředí. Bouraly se staré domy a na jejich
místě stavěly nové, podobné městským, i kdyţ převáţně nevyhovující potřebám a stylu
venkovského ţivota.





Hospodářství založené na znalostech
Před padesáti lety začala třetí vlna rozvoje civilizace nazývaná „epocha informací a
sluţeb“ nebo také „hospodářství zaloţené na znalostech“. V této epoše se čím dál méně lidí
zabývá vytvářením konkrétních a hmatatelných věcí; ale mnohem více lidí pracuje v sektoru
sluţeb a vytváří věci těţko uchopitelné, nemateriální – čím dál větší význam má věda a znalosti.
Automobily, stroje, nábytek, chemikálie … k jejich výrobě není jiţ dnes potřeba mnoho
pracovníků, dělají to za ně automatické stroje. Dokonce jednoduché práce při kopání příkopů za
nás můţe udělat malý stroj.
Věda měla v hospodářském rozvoji vţdy velké slovo, avšak její význam v posledních
desetiletích ještě vzrostl. Stala se základnou ve výrobě, rozlišujíc ve své roli finanční a pracovní
kapitál.
V hospodářství zaloţeném na znalostech:
Se rozšiřuje oblast lidských moţností a zvětšuje rozsah výběru – týká se to však těch,
kteří se naučili rozpoznávat nové moţnosti a vyuţívat je.
Počítá se to, co je nové, jiné, první; ať uţ ve sportu nebo v umění. Tento typ
ekonomiky se ţiví novinkami, vyzdvihuje odlišnost.
Jsme nuceni k experimentování, nová řešení si ţádají zkoušení a zkušenosti. Zároveň
s tím tu je riziko dělání chyb, čím rychlejší jsou změny a odváţnější činnosti, tím riziko roste.
Je třeba se stále učit, a to čím dál více do zásoby, tradičními metodami i sám od sebe.
Módní jsou koncepce učících se regionů, organizací, měst a vesnic.
Na významu získává to, co je nemateriální, těţko měřitelné: nápady, symboly,
hodnoty, obrazy, pocity. Roste role tzv. kulturního průmyslu.
Otvírá se zcela nový svět s mnoha moţnostmi, jenomţe jen pro ty, kteří to dokáţí vidět a
vyuţít. Ti, kteří nosí staré brýle, přes něţ nemohou nové moţnosti spatřit, se sami odsuzují na
vedlejší kolej, na okraj nového hospodářství a společenského ţivota.
Virtuální smrček
„Je známo, ţe kvůli Vánocům se na světě hubí statisíce nevinných stromků – vděčných
smrčků, půvabných jedliček či rozkošných modřínků. Pokud to někoho mrzí, můţe místo, aby
pokácel stromek zasadit. Samozřejmě, nikomu se nechce jezdit a rýpat se v zemi – mnohem
jednodušší je dát 10 aţ 50 dolarů a svěřit tu práci někomu jinému. Namísto svátečního smrčku
obdrţíme certifikát potvrzující, ţe jsme ušetřili stromek. Budeme také moci náš smrček navštívit
na speciální farmě, bohuţel je to ale kousek cesty: ten les se nachází v Leicestershire ve Velké
Británii.“4
„Kdo objevuje nové země, musí počítat s tím, ţe na delší čas ztratí z dohledu břeh.“
André Gide
4
Stanislawski P.: Nakupuj jen jako, plať doopravdy. Przekrój, č. 51 52, 21-28. 12. 2003, s. 67.
Stránka 6
„Lépe je zapálit svíčku neţ naříkat na temnotu.“
čínské přísloví
Boty, které nebyly
Firma There postavila v počítačové paměti svět, kde lidé dnes tráví dlouhé hodiny a
setkávají se v něm i se svými přáteli. Aby mohl člověk do světa vstoupit, musí zaplatit 50 dolarů
ročně. To však ještě neznamená konec výdajů – kdyţ ve virtuální podobě, čili jako „awatar“,
vstoupíte do virtuálního světa, vypadáte jako obyčejný buran: nemoderní kalhoty, nezajímavé
tričko, otřesný účes. Nikdo samozřejmě nechce vypadat ošklivě, a tak začínají velké nákupy. Ve
světě There se platí zvláštní měnou, therebukcsy. Chcete nový účes? Račte prosím: na pankáče –
jen za osm tisíc therebucksů. A co takhle tričko s vaším jménem? – deset tisíc. Kde na to vzít
peníze? Prostým způsobem. Platíte firmě opravdové dolary a váš „awatar“ dostane odpovídající
počet therebucksů. Naštěstí přepočet není špatný: za jeden opravdový dolar se dostane přes dva
tisíce virtuálních peněz.5
Co nedokáží stroje?
„Co se týče tvého vzdělání, měl bys pamatovat ještě na jednu věc. Učí se totiţ spousta
věcí, zvláště pro zaměstnání spojená s řízením, administrací a také s obsluhou výrobních pásů,
tzn. práce, které dokáţí dělat i stroje, a dokonce lépe.
Jestli nějakou práci jako např. účetnictví, kontrolu jakosti, inventarizaci nebo obsluhu
nějakého zařízení vykoná lépe stroj, můţeš si být jistý, ţe tě brzy nahradí, pokud uţ to tak není
teď. Ujisti se, ţe tvé rozhodnutí ve věci studijního oboru, neznamená, ţe se budeš učit něco, co
lépe udělá stroj. V dnešním světě kaţdý podnikatel hledá moţnosti, jak nahradit lidskou práci
stroji, protoţe je to jeden z nejlepších způsobů, jak zvýšit produkci.
Co tedy zbývá lidem? Nejvíc fascinující práce ze všech – práce tvůrčí, schopnost řešit
problémy, kterým stroj nemůţe ani rozumět. Jedná se o ty úţasné záblesky intuice, díky kterým
někteří lidé tvoří pro budoucnost věci, které nikdo ani nepředvídal. Mám na mysli malování
obrazů, vynalézání, skládání hudby, zkoumání, objevování – dělání všeho, co dokáţe člověk, ale
ne stroj, nebo ne tak dobře.6
Vzdělání budoucnosti
„Jednou z největších výzev budoucnosti bude jistě učení se učení, či učení se interpretaci
„skutečnosti“. Coţ zvláště vyniká, kdyţ se slívají představy a fikce v našem kaţdodenním ţivotě.
(…) Informace budou všudypřítomné. Internet a po něm další ještě lepší technologie zajistí
kaţdému přístup k libovolné informaci na libovolné téma či o libovolné osobě. Celý svět bude
jako nekonečná základna dat. Můţeme dokonce předpokládat, ţe formální vzdělání se bude
získávat informačními technologiemi. Budeme se tedy moci jistě sami učit číst a počítat či
studovat náročné věci „on-line“.“ Gilles Provonost
Informační útok se nevyhnul ani zemědělcům. Není tomu tak dávno, kdy bylo na
obhospodařování 1000 hektarů země potřeba sto lidí, a nyní vystačí sotva pár lidí jen zřídkakdy
zaměstnaných na stálo. Pole i obory jsou obsluhované za pomoci počítačů, pouţívají se tzv.
inteligentní způsoby ochrany a hnojení rostlin. Namísto chemie má teď rostliny chránit informace
obsaţená v genech. Díky genetickým manipulacím mohou rostliny získávat dusík přímo
5
6
Stanislawski P.: Nakupuj jen jako, plať doopravdy. Przekrój, č. 51 52, 21-28. 12. 2003, s. 67.
Hess K.: Kapitalismus pro děti, aneb Jak se stát pánem svého osudu., http://sierp.tc.pl/wlodek/hess.htm
Stránka 7
z ovzduší. Modernizace zemědělství však způsobuje, ţe čím dál méně zemědělců produkuje čím
dál více potravy. Kvůli tomu se vysoce produktivní, moderní zemědělství stává šancí jen pro
nemnohé.
„Jakou měrou byli hlavními tvůrčími činiteli v ekonomice druhé vlny půda, pracovní síla,
a nerosty, tak jsou v ekonomice třetí vlny hlavním kapitálem znalosti. Tento termín je třeba
pojednat tak široce, aby obsáhl jak informace, obrazy a symboly, tak kulturu, ideologii a hodnoty.
(…) Tím, co rozhoduje o revolučnosti ekonomiky třetí vlny, je fakt, ţe zatímco půda, pracovní
síla, nerosty i jiný kapitál mají své hranice, znalosti jsou nevyčerpatelným bohatstvím.“7 Toffler
A., Toffler H
Od počátku zemědělství do nástupu průmyslu uběhlo zhruba 10 000 let. Od začátku
budování síly průmyslu do objevení se hospodářství orientovaného na sluţby a informace
uplynulo asi 150 let. Na tom se ukazuje měřítko zrychlování, rychlost změn.
Přechod od ekonomiky postavené na průmyslu k hospodářství zaloţenému na znalostech
začal v Polsku v širším měřítku zároveň s politickými změnami. Pád komunismu zapříčinil
změny, které se projevily jak v politice, tak v hospodářství, společenském ţivotě i kultuře. Většina
Poláků nebyla na takové změny připravená a jejich podstatě nerozuměla. Svoboda, které se nám
dostalo, má teď pro mnohé hořkou příchuť, protoţe zároveň s ní přišel i čas nejistoty a větší
odpovědnosti za vlastní úděl.
Pyramida zastupitelnosti a příjmů
V novém hospodářství nejvíce vydělávají ti, kteří jsou nejhůře zastupitelní – ti, kteří
nabízejí něco speciálního, něčím se odlišují, jsou potřební kvůli své hodnotě: znalostem,
schopnostem, kráse, zkušenostem, … Jsem-li jedním z mnoha a nemohu se odlišit ničím
zvláštním, neboť umím jen to, co umí kaţdý, mám zájmy jako kaţdý, jsem obyčejný, opakuji jiné,
bude pro mě stále těţší válčit s konkurencí. Týká se to firem i lidí, ale také regionů, obcí a vesnic.
Globalizace
Jakoby toho nebylo dost, musíme se ještě vyrovnat s globalizací. Není to jev zcela nový,
ale v poslední době nabírá více na síle. Globalizace znamená pád hranic při výměně informací i
statků. Svět je čím dál menší, lze se v něm čím dál rychleji pohybovat, čím dál snáze se vyměňují
výrobky i sluţby. V mnohem větší míře neţ kdy předtím záleţí úděl států i jejich obyvatel na
celosvětovém dění. Chce-li dnes někdo rozjet i jen malou firmu na venkově, především takovou,
ve které se něco vyrábí, musí vzít na vědomí, ţe jeho konkurenty mohou být firmy z celého světa.
Společně s globalizací se firmy také uvolňují od místa svého sídla. V produkci se jiţ více neţ
budovy a stroje počítá dostupnost na trhy odbytu, dobře připravené vedení a podpora
investorům nabízená jednotlivými regiony. Kromě umění přitáhnout investory, je ještě potřeba
umět je udrţet. V mnoha regionech se vedle klasických způsobů hledání investorů pouţívá práce
zaloţená na tzv. hroznech (angl. cluster). Je postavena na tom, ţe se daná oblast začne
specializovat ve vymezeném oboru podnikání a shromaţďuje a podporuje firmy spojené např.
s vínem, botami, nebo auty. Díky tomu se celá oblast v daném odvětví stává vůči ostatním
konkurencí. Práce tohoto typu si vyţaduje nový pohled na hospodářství. Tu jiţ dnes netvoří
samotné firmy. Velký význam mají v hospodářském rozvoji regionů místní samosprávy a nestátní
neziskové organizace.
7
Toffler A., Toffler H.: Budování nové civilizace, Zysk i sp., Poznań 1996, s. 40.
Stránka 8
Hospodářství v epoše globalizace můţeme přirovnat k rozhovoru. V tomto typu
ekonomiky se počítají ti, kdo jsou schopni zaujmout klienta a navázat s ním dialog. Důraz je
kladen na odlišnost, neopakovatelnost, zajímavé téma a schopnost dát o sobě vědět.
Glokalizace, aneb budoucnost regionů
Globalizace nemusí být pro obyvatele venkova důvodem k přehnanému pesimismu.
Venkov můţe být místem budoucnosti. Zároveň s postupující globalizací totiţ stoupá hodnota
lokálnosti. Tuto tendenci jiţ můţeme vidět v mnoha krajích Evropy – posílení místního
hospodářství je důleţitým cílem Evropské unie. Kenichi Ohame, japonský glokalista (stoupenec
glokalizace, čili spojení globálnosti a lokálnosti), vlivný manaţer, tvrdí, ţe nyní regionům nadchází
čas dobré konjunktury: „Budoucnost náleţí regionům a těm prostorům, které si vytvoří dobré
spojení se zbytkem světa“. Můţeme to jiţ nyní vidět na příkladech mnoha vesnic v Evropě i
USA, v nichţ se usazují lidé, kterým je jiţ ve městech příliš těsno. Venkov přitahuje obyvatele
měst atraktivní krajinou, zdravým prostředím, čistým vzduchem a volným prostorem. Začínají si
také váţit většího bezpečí na venkově, volnějšího ţivotního tempa, výhod sousedství, půvabu
péče o zahrádku a zdravého jídla. Lékaři a profesoři se stávají, povaţujíc to za zábavu a ne způsob
obţivy, zahradníky, chovateli ovcí a slepic. Zemědělství na malých políčkách začíná být čím dál
rozšířenějším koníčkem. Také v Polsku se jiţ můţeme s podobným jevem setkat, zvláště na
okrajích velkých měst a v atraktivních částech krajiny.
Venkov je, co se týče čistšího ţivotního prostředí, atraktivní pro umístění některých
druhů průmyslu, např. elektronického, pro nějţ je čistota ovzduší a menší míra
elektromagnetického „znečištění“ výhodou.
Venkov dnes můţe přitahovat mnohem rafinovanějším způsobem neţ dříve. Je to místo,
kam rádi přijedou umělci i lidé chtějící se léčit; místo, kam rodiče pošlou své děti do školy nebo
na terapeutické semináře. Díky moţnosti komunikace přes internet a práci na dálku, je také
moţné na venkově čím dál lépe vydělávat v rámci globální ekonomiky. Ale budoucnost venkova
nepřijde sama. Ty procesy je třeba podporovat. Venkov musí více neţ kdy předtím hledat vlastní
síly a zdroje podporující rozvoj, aby vytěţil sílu místa i jeho moţnosti. K tomu je také potřeba
dobré nápady, jak lze na venkově zajímavě ţít a spolupráci při jejich realizaci; v důsledku globální
konkurence je totiţ čím dál těţší pracovat sám.
Úřady na venkov
V Rakousku se uskutečnila akce s cílem přenést pracovní místa z města na venkov. Týká
se to samozřejmě takových druhů prací, které lze na venkově vykonávat, aniţ by byly svázány
s dojezdy za klienty, např. státní instituce zabývající se elektronickým zpracováním dat. Tak např.
jiţ pracuje Odbor komunikace spolkové země Dolní Rakousko. Tento systém má mnoho výhod
a přináší venkovu zisky – přibývá v něm zákazníků uţívající místní produkty i sluţby; a také
chytrých hlav, které podporují jeho intelektuální rozvoj. A tak vylidněné oblasti získávají novou
šanci pro rozvoj.
Můţeme snít o tom, ţe svoje místo na venkově najdou také studenti a absolventi škol
(investoři éry informací a sluţeb), avšak pod podmínkou, ţe je místní zastupitelstva pobídnou,
aby se v malé obci usídlili. Obec tak získá lidi s vyšším vzděláním, autory moţných inovací,
budoucí vůdčí osobnosti. A oni budou na venkově moci realizovat své nápady a stavět si domy,
řešíc tak naráz dva základní problémy: nedostatek práce a bydlení.
„Plný naděje vidí člověk úspěch tam, kde jiní vidí jen poráţku; paprsek slunce tam, kde
ostatní vidí jen stíny a mraky.“ O.S. Marden
Stránka 9
Vesnické divadlo
V Rakouské vesnici Pürbach bylo zaloţeno divadlo, kde se hraje jen mimo divadelní
sezónu, od května do září. Divadlo stahuje nejlepší herce a za nimi diváky aţ z Vídně. Kdyţ
někteří z nich přijíţděli z měst, viděli opuštěné domy, koupili je a zabydleli.
Středověká víska s internetem8
Vesnice Colleta di Castelblanco na úpatí italských Alp existuje jiţ sedm století a přetrvala
hlad, války, epidemie a zemětřesení. Nedokázala se však postavit ekonomickému rozvoji 20.
století. Poslední obyvatel ji opustil v roce 1982. S novodobými technologiemi se sem však naštěstí
vrátil ţivot. Colletta byla zrestaurována a proměněna v místo pro ţivot i práci podnikatelů
v sektoru vědy z celé Evropy, kteří chtějí ţít ve středověké Itálii a být zároveň spojeni s celým
světem.
Nyní je Colletta tele-vesnička se šedesáti apartmány vybavenými široko pásmovým
internetovým spojením, satelitní televizí, telefonem, kabelovým videem a ISDN. Je to místo jako
stvořené pro práci, tedy pro práci na dálku prostřednictvím internetu. „Práci, která mi dříve trvala
půl roku, mohu nyní udělat v průběhu dvou měsíců, pomáhá mi v tom krásná krajina a atmosféra
vesničky,“ říká O´Donnell Kieran, majitel jednoho z prvních apartmánů. On i jeho ţena Joanna
se sem přestěhovali z Velké Británie a provozují odtud nadále své podnikání spojené s daňovým
poradenstvím a obchodem s nemovitostmi.
Colletta není první tele-vesnicí v Evropě. Britský podnikatel Ashley Dobbs plánoval
takové vesničky v Anglii jiţ v 80. letech 20. století a stál u zrodu první britské tele-vesnice
Crickhowell ve Walesu. Ta ještě není tak technologicky vybavená jako Arabianranta, elektronická
vesnička zaloţená na předměstí Helsinek. Colletta se od nich liší, je to nezvyklý příklad spojení
starého s novým, produktivity s ţivotem v malém společenství. Modernost se tu omezuje jen na
společenský ţivot a způsob vydělávání si na obţivu, domy byly obnoveny za pouţití původních
technik a materiálů. Moderní technologie, které byly do vsi přivedeny, jsou neviditelné. Dokonce
radioanténa je tak schovaná, aby ji nebylo moţné na pozadí šedých kamenů rozeznat.
Tele-vesničky jsou teprve experimentem, navíc drahým, jak zřetelně ukazuje neúspěch
Dobbsovy velšské tele-vesnice. Jak se však budou s časem sniţovat ceny spojené s instalací
infrastruktury, mohou být takové vesničky alternativou k podnikání ve velkých městech. Jiţ nyní
mnoho ředitelů velkých firem řídí své obchody z domova na venkově a ve městě se ukazují jen
zřídka.
„Jeden sen šťastného člověka dokáţe zcela změnit milion uţ existujících věcí.“ Maya
Angelou
Role státu v ekonomice a směřování rozvoje regionů se zmenšuje. Stát jiţ není schopen
koordinovat regionální politiku, protoţe změny se dějí příliš rychle. Nyní je zapotřebí jiného typu
kormidlování, více kreativního, otevřeného, elastického, beroucího na zřetel rizika a moţnost
dělání chyb. Mnohem více neţ v minulosti se regiony, města, obce i vesnice musí postarat o sebe
samy.
V této nové hospodářské éře jiţ neplatí, ţe velcí poţírají malé, ale ţe především ti, kdo
jsou rychlejší a inovativnější vyhrají nad těmi, kteří jsou pomalí a bez nápadu. Pro přeţití a tím
spíše rozvoj je třeba nově nalézt místo svého regionu a své obce v rámci světové ekonomiky.
Na základě: Wylie I.: La Dolce Vita, Internet Style. Fast Company, srpen 2002,
http://www.fastcompany.com/online/61/italy.html,
http:/www.helsinkivirtualvillage.fi/Resource.phy/adc/inenglish/arabianranta/.htx, Televillage Disconnected,
http://www.findaproperty.co.uk/cgi-bin/story.pl?storyid=0643.
8
Stránka 10
Kdo se dost nesnaţí, nezaslouţí si podporu ze strany státu a trhu: „Kdo pozdě chodí, sám sobě
škodí,“ jak říká přísloví.






Práce
Přechod od zemědělství a průmyslu k hospodářství zaloţenému na informacích se
projevuje změnami v charakteru práce a podmínkách pro ni.
Jednoduché práce vykonávají stroje nebo se stěhují tam, kde se za ně méně platí,
nejčastěji do Východní Evropy a některých asijských zemí, především do Číny.
Ubývá stálých pracovních míst ve prospěch zaměstnání na dobu určitou, nevyplatí se
zaměstnávat lidi na stálo.
Firmy jsou mobilní a elastické, hledají stále lepší podmínky, a proto se stěhují z místa
na místo. V jejich kalkulacích se stále méně počítají budovy a stroje a čím dál více dostupnost
odbytišť a zvláštní úlevy, které jim nabízejí země a kraje, ve kterých se usidlují.
Vedle konkurence mezi firmami roste také konkurence mezi regiony, které mezi
sebou vedou boj o investory, turisty, lepší obyvatele, moţnosti pořádání důleţitých akcí, a
konečně také o subvence státu i mezinárodních institucí, např. EU.
Čím dál méně pracovních míst je v sektoru výroby, o to více v oblasti sluţeb.
Aby člověk stačil změnám a byl schopen na trhu práce konkurovat, musí se stále učit.
Podnikání s informacemi, aneb o milionářích bez fabrik
V novém typu hospodářství se uplatňují podnikatelé, kteří se zabývají přetvářením a
prodejem svých informací (knowledge business). Pracují jako neviditelné továrny: vytváří velký
proud výrobků, ale nevlastní ţádné tovární haly, nepotřebují mnoho elektrické energie a
neznečišťují ţivotní prostředí. Na konci „výrobního pásu“ se objevují produkty bohaté na
informace (knowledge-rich products). V takových firmách pracují lidé s velkými odbornými
znalostmi. Nemusí být zaměstnáni na stálo. Svým stylem práce připomínají prehistorické
poutníky (knowledge nomads), přemisťují se tam, kde jsou pro ně právě nejlepší pracovní i
ţivotní podmínky. Díky informačním technologiím zaniká pojem „pracovní místo“. Práce,
v tomto případě myšlení, se děje vţdy a všude.
(„Kde dostáváte nejlepší nápady? – tak se často ptám svých společníků. Nikdo neodpoví: „V
práci.“! A. Fazlagić9)
V novém přemýšlení o místní ekonomice je třeba vzít v potaz různorodost jejích zdrojů,
které nazýváme téţ kapitál. Jsou spolu pevně svázány. Pro zjednodušení výkladu je tu
vyjmenujeme kaţdý zvlášť:
Fyzický kapitál, to jsou budovy, cesty, stroje a zařízení, kanalizační, energetické, plynové a
telefonické sítě atp.
Finanční kapitál to jsou zásoby produktů, hotovost, obligace a akcie.
Přírodní kapitál znamená čistotu ovzduší, kvalitu krajiny, jakost půdy, biologickou
rozmanitost a čistotu prostředí.
Společenský kapitál vzniká díky lidské spolupráci a vzájemné důvěře. V krajích a obcích,
kde je hodně spolků, kde se lidé sdruţují, aby společně pracovali, a kde si vzájemně důvěřují,
společenský kapitál roste.
Lidský kapitál se skládá samozřejmě z lidí, čím jsou zdravější, schopnější, bohatší,
vzdělanější a kulturní, tím je lidský kapitál větší.
9
Fazlagić A., http://www.codn.edu.pl/struktura/kdj/index.asp?plik=projekt05
Stránka 11
Kulturní kapitál, nazývaný také kulturní dědictví, obsahuje to, co jsme zdědili po předcích:
architektonické památky, parky, cesty, nádobí, nástroje i oblečení, ale také uměleckou tvořivost
všeho druhu, víru, zvyky a historii oblasti.
Informační kapitál jsou informace dostupné místnímu společenství, nejlépe napsané,
v trvalé formě, např. v archivech. Ale také znalost toho, kde je moţné v případě potřeby
informace nalézt, ve spojení s uměním je vyuţít.
Země hudby
Obrovským zdrojem obce Poniatowa je hudba (kulturní kapitál). Funguje tu devět
hudebních skupin (společenský kapitál), ve kterých hraje a zpívá kolem 350ti osob (lidský kapitál).
Je to výsledek práce manţelů Danuty a Witolda Danielewiczových, jejich ţáků a spolupracovníků,
kteří spolu takto muzicírují jiţ od roku 1975 (informační a lidský kapitál). Největší dosaţený
výsledek manţelů Danielewiczových je bezesporu dětský soubor staré hudby „Scholares minores
pro musica antiqua“ či dětský pěvecký sbor „Szczygiełky“. Tyto soubory uspořádaly jiţ více neţ
2000 koncertů a mají za sebou 82 zahraničních turné, mimo jiné po Spojených státech, Kanadě,
Japonsku, Austrálii a většině evropských zemí. Zájezdy se staly příleţitostí k navázání mnoha
přátelských vztahů. Díky nim jsou partnerskými městy obce Poniatowa Berlín a Grossiegharts
v Dolním Rakousku (společenský kapitál). V roce 2002 pěvecký sbor „Szczygiełky obdrţel cenu
BBC pro nejlepší dětský soubor na světě (informační kapitál).
Ještě do roku 1996 ţila obec Poniatowa z průmyslu. Pracovaly tu elektrostrojní závody
EDA, dávající v čase prosperity zaměstnání více neţ pěti tisíci lidem. Po úpadku podniku panuje
v celém městě nezaměstnanost. Z ohledu na tradici se v Poniatowé stále staví na průmyslu. Šance
na jeho obnovu jsou však naneštěstí nevelké. Co lze v takové obci dělat? Jak lze vyuţít její kapitál
spojený s hudbou, jak vydělat na hudbě a kultuře? Jak dovést Poniatowou k hospodářství
zaloţenému na znalostech?
Sen podnikatele nové éry, Andriusa Kulikauskasa z Litvy
„Moje laboratoř“ („Minciu sodas“), http://www.ms.lt, spojuje nezávislé myslitele a nabízí
jim sluţby. Dává důraz především na hodnotu člověka. Jako podnikatel mám za to, ţe bohatství
se tvoří na základě spolupráce. Proto je mou snahou spojovat lidi, kteří mohou zvětšovat toto
bohatství a tak zmenšovat bídu. Myslím, ţe to, co si nezávislí myslitelé cení na venkově je to, ţe
tu několik málo lidí můţe mít značný vliv na celé okolí. Ve městě o to musíme za účasti velkého
mnoţství spolupracovníků pořádně bojovat. V souvislosti s tím jsou vesnice velkými
laboratořemi změn. Jedním z mých snů je zaloţit sítě takových „laboratorních“ vesnic v Litvě a
všude po světě.
Infrastruktura hospodářství založeného na znalostech10
Tradiční infrastruktura v podobě cest, kanalizace, vodovodů, elektrického vedení a budov
přála rozvoji průmyslového hospodářství. I kdyţ je samozřejmě stále potřebná, musíme budovat
jiné, elektronické cesty. Infrastruktura hospodářství zaloţeného na znalostech podporuje tok
informací a nápadů. Hodnoty a bohatství jsou v ní tvořeny spíše přemýšlením neţ fyzickou prací.
V souvislosti s tím by se venkovské oblasti měly připravit na podporu všelijakého druhu
intelektuálních sluţeb. Velkou hodnotou místních společenství jsou lidé schopní přemýšlet o
Na základě: Smyre R.: The Transition of a Knowledge Economy,
http://ke.communitiesofthefuture.org/articles/ke-nc-rural-center-paper.html.
10
Stránka 12
nápadech pro budoucnost. Kapitál poplyne do těch oblastí, ve kterých vznikne prostředí pro
tvůrčí myšlení. V minulosti bylo pro regiony důleţité přilákat investory z oblasti průmyslu. Aby
jim byl příchod usnadněn, byla pro ně budována technická infrastruktura. Pro rozvoj
hospodářství je to důleţité i nadále, nicméně význam fyzického kapitálu se při srovnání
s kapitálem lidským v 21. století zmenšuje. Je velmi pravděpodobné, ţe klíčovou roli
v hospodářském rozvoji venkovských oblastí bude mít přilákání talentovaných lidí, kteří budou
vědět, jak přinášet a zhodnocovat nové nápady.
Vůdčí osobnosti venkova by si měli osvojit nejnovější hospodářské trendy, měli by také
mít kontakt s lidmi, organizacemi a informacemi na celosvětové úrovni. Nízká cena výrobků a
levná pracovní síla, to je na poraţení konkurence jiţ příliš málo. Dobré místo na trhu bude
moţné získat díky vymýšlení a realizaci inovativních koncepcí, metod a technik.
„Nic není pro budoucnost tak důleţité jako sny.“
Victor Hugo
Stránka 13
KAPITOLA II. - CO JE TO OBNOVA VENKOVA?
Úvod
Obnova venkova znamená pohyb, proces. Znamená všestranné změny na všech rovinách
venkovského ţivota. Jejich směřování i rozsah se v průběhu času mění, záleţí také na regionu a
kraji. Pro lepší porozumění podstatě obnovy venkova, uveďme její základní definice a jmenujme
oblasti, kterých se týká:
od obnovy krajiny a architektury, po obnovu společenského a duchovního ţivota na venkově.
Nebo podle historického pojetí etap rozvoje:
od obnovy přes modernizaci po udrţitelný rozvoj venkova.
Tyto etapy ukazují také na stupňovitý přechod od rozvoje venkova podmíněného vnější
podporou k rozvoji, který vyuţívá především vnitřního potenciálu a nahrazuje obyčejnost
odlišností.
Obnova venkova je …
Obnova venkova je proces stálého zlepšování ţivotních podmínek na venkově. Kolíbkou
pojmu „obnova venkova“ je německý výraz „Dorferneuerung“. Hnutí obnovy venkova začalo
v šedesátých letech minulého století právě v Německu, přesněji v Bavorsku a BadenWirtembergsku, odkud se jako základní program postupně rozšířilo do Rakouska, Lucemburska,
Maďarska, Slovenska, Slovinska, České republiky a před několika lety také do Polska. Obnova
venkova započala v místech, kde byly malé obce svým dosahem spravující jednu či několik
vesnic. Taková obec odpovídá velikosti farnosti, dává oblasti výraznou strukturu, je to malá vlast,
blízké místo, o kterém je moţné říci: „moje“, místo, kde se všichni znají.
Obnova venkova má mnoho společného s jinými programy a akcemi pro zlepšení
ţivotních podmínek venkovských obyvatel. Podstata obnovy spočívá v oddanosti tradičním
hodnotám venkova a ve snaze po zachování jeho svérázného charakteru. Obnova venkova stojí
na zásadě, ţe vesnice má zůstat vesnicí a čerpat z toho sílu pro svůj rozvoj.
Obnova venkova je odpovědí na ohroţení, které přináší současná civilizace, ale také snaha
vyuţít toto ohroţení k rozvoji. Obnova venkova není jednorázovou záleţitostí, ale mění se v čase.
Její zásady vyplývají ve velké míře z toho, co se v konkrétním místě a čase právě rozumí pod
pojmem zlepšování ţivota obyvatel.
„Jestli můţeš něco udělat, nebo touţíš po tom to udělat, začni to dělat. Odvaha
má v sobě moc a genialitu.“ Johann Wolfgang Goethe
„Ze zkušeností první desítky let víme, ţe obnova venkova není nikdy uzavřená. Je to
proces, stálé přizpůsobování se společenským, hospodářským, vnějším i vnitřním změnám. Vede
k celkovému přetváření a zlepšování životních podmínek obyvatel venkova. Otevírá před
vesnicemi, coby nejmenšími jednotkami venkovských oblastí, opravdové moţnosti rozvoje a
snaţí se utvářet jejich duchovní, kulturní, hospodářskou i společenskou identifikaci. Obnova vsi
je vedoucí i tvůrčí silou venkovských oblastí.“ Z vystoupení Erwina Prölla, čelního představitele
hnutí obnovy venkova, u příleţitosti desetileté práce rakouské obnovy venkova.11
Spolu s rozvojem akcí na podporu obnovy venkova má stále větší význam změna myšlení
obyvatel vesnic a jejich duševní rozvoj.
1
Pröll E.: Erneuerung im Denken, Wollen und Handeln, Wir erneuern unser Dorf, 11-12/1995, s.1.
Stránka 14
„Doufáme, ţe obnova venkova přinese změnu myšlení obyvatel venkova z přemýšlení
často plného rezignace, zvyklého na pasivní přijímání toho, co plyne z vnějšku k angaţovanému a
tvůrčímu myšlení umoţňujícímu vyuţívat moţnosti vytvářené ekonomikou.“12
Gerhard Silberbauer
Obnova venkova je propagována různými druhy publikací. O jejich mnoţství a
různorodosti můţe podat svědectví krátký a nekompletní přehled toho, co se v souvislosti
s obnovou venkova publikuje jen v Dolním Rakousku. Tento výčet zároveň ilustruje jednotlivé
etapy a oblasti obnovy venkova. Většina ze zde prezentovaných časopisů a novin je dodávána
zdarma.
Oblasti obnovy venkova
Obnova venkova začala scelováním pozemků čili zlepšováním podmínek pro ţivot a
hospodaření. Avšak současně se změnami vnějších podmínek i potřeb venkovských společenství
se začala obnova venkova týkat i dalších oblastí ţivota, o kterých pojednáme níţe. Nejprve si
představíme nejdůleţitější charakteristiky stavu před obnovou venkova, a poté popíšeme změny,
které se dějí v době realizace programu obnovy, pouţijeme k tomu příklady z Německa a
Rakouska.
Krajina
V posledním desetiletí byla ve jménu zprůmyslnění venkova a zemědělství zcela změněna
krajina: byly vykáceny stromy a keře rostoucí na krajích polí a podél cest; byla zasypávána malá
jezírka a tůně a vysoušeny mokřady; byla narovnávána a betonována koryta řek a potoků, byly
zahlazovány terénní nerovnosti a v místech vesnických zahrad a sadů se začaly prosazovat
trávníky a typická městská zeleň. Stavby na vsi byly podřízeny městské módě a začaly odporovat
tradičním vzorům hospodaření v prostředí venkovských oblastí.





Obnova venkovské krajiny znamená:
Návrat k hodnotě tradiční venkovské krajiny, brát ohled na to, ţe zemědělec má být
zároveň ochráncem přírody.
Spolupráci obyvatel venkova na tvorbě plánů obhospodařování krajiny.
Rozšíření znalostí o krajině a zvýšení uvědomění obyvatel venkova o jejím významu.
Uvolnění řek a potoků z betonových koryt, obnova starých toků, mokřadů a tůní
vprostřed polí, zakládání alejí a ţivých plotů.
Zavádění původních sídelních uspořádání do nové výstavby.
Architektura
Rozvoj venkova podřízený vzoru industrializace a modernizace s sebou přinesl:
 Modernizaci budov: výměna původních oken za plastové, ničení architektonických
proporcí, zavádění cizích vzorů, následování městského vzoru či venkova z jiných zemí,
pouţívání materiálů nehodících se k tradici a stylu architektury dané oblasti, terénní
změny, výstavba bez ohledu na soulad s okolím a jiţ existujícími stavbami.
 Bourání starých domů a stavění na jejich místě nových, bourání stodol a chlévů, které
ztratily svou funkci.
Silberbauer G.: Dorferneuerung in Niederösterreich (in:) Greisinger M. (red.) Menschen, Dörfer – Regionen,
Hollabrunn 1995, s.10.
12
Stránka 15






















Budování plotů po městském vzoru a zakládání městských zahrad s rostlinami z jiných
oblastí země i Země.
Betonování a asfaltování cest a dvorů, rozšiřování a narovnávání ulic, likvidace zeleně
podél cest.
Nadmíru reklam a pestrobarevné zástavby.
Modernizování mostů a jiných objektů ve veřejném uţívání.
Zapomenutí kritérií krásy a harmonie, odklon od místních tradic.
Obnova architektury znamená:
Obnovu starých domů v souladu se vzory regionální architektury; zvláštní ohled na tvar
oken a vzhled fasád či tvar střech a druh jejich pokrytí. Zachování tradičního vzhledu
fasád při zateplování domů.
Přizpůsobení stodol a chlévů, ve kterých se jiţ neprovozuje zemědělská činnost novým
funkcím jako: galerie, divadla, obchody, penziony, malířské ateliéry, kluby, muzea atp.
Učení se vnímavosti ke kráse a harmonii, vzdělávání architektonického vkusu: publikace,
školení, poradenství, soutěţe. Přesvědčení, ţe stavíme nejen pro sebe.
Propagace moderního, ekologického a energeticky nenáročného bydlení.
Péči o malou architekturu a zeleň: pomníky, lavičky, autobusové zastávky, ploty a ţivé
ploty, kašny, tradiční předzahrádky.
Pozvednutí kvality venkovské infrastruktury.
Omezení a zpomalení jízdy automobilů na venkově a v malých obcích, vytváření pásem
pro pěší.
Zemědělství
Postupy zemědělské politiky byly v době industrializace následující:
Zprůmyslňování a chemizace zemědělství a zvětšování hospodářství.
Značné zmenšení počtu druhů pěstovaných rostlin a chovaných zvířat.
Zmenšení zaměstnanosti v zemědělství a sníţení popularity povolání rolníka. Ve většině
vesnic se zemědělci pro křik kohoutů, špínu na ulici, ryk traktorů a zápach stali
diskriminovanou menšinou.
Zemědělci se stali závislí na dotacích a výrobních kvótách, na normách a předpisech
nařízených shora. A tak b byli ve stále větší míře jen vykonavateli objednávek a příkazů
přicházejících zvnějšku.
Výstavba velkých centralizovaných potravinářských závodů a postupné odtrhávání
zemědělství od zpracovatelské základny.
Obnova zemědělství znamená:
Hledání nových moţností pro zemědělství: ekologická hospodářství, produkce biomasy,
pěstování zvláštních druhů rostlin a speciální chov zvířat.
Rozvíjení různých forem bezprostředního prodeje.
Zakládání sdruţení drobných zemědělců usnadňující výrobu a prodej.
Propagace místních výrobků.
Vyuţívání zemědělských produktů v technologicky vyspělé průmyslové produkci.
Stránka 16






Propojení povolání zemědělce s jinými moţnostmi výdělku vycházejícími z tradiční práce
sedláků. Zemědělec se můţe stát ochráncem krajiny a přírodní rozmanitosti, učitelem,
umělcem, poskytovatelem sluţeb ve venkovské turistice, …
Kultura a duševní sféra
V těchto oblastech došlo k tomu, ţe:
Venkovská kultura splynula s masovou, venkov ztratil svou odlišnost, stal se přechodnou
etapou na cestě k městu.
Země byla pojímána pouze jako předmět produkce, zanikaly pouta zemědělců s přírodou,
včetně pout duševních.
Rozšířily se cizí modely zábavy a odpočinku: diskotéka, bowling, grilování atp.
Venkov se oddaloval od svého kulturního dědictví, zanikal venkovský způsob ţivota a
slavení svátků.
Nastoupila laicizace venkova.
Obnova kultury a duševní sféry znamená:
 Objevování a ochranu venkovské identity.
 Návrat k tradicím a jejich tvůrčí vyuţívání.
 Zakládání venkovských muzeí a folklórních spolků.
 Vyuţívání kulturního dědictví venkova jako činitele rozvoje.
 Vyuţívání kultury a umění jako pramene kreativity a tvořivosti.
 Nové nalézání role duševní a duchovní sféry ve všestranném rozvoji člověka.
Společenský život
Odklon venkova od zemědělství a tradiční kultury se v největší míře stal příčinou změn ve
společenském ţivotě venkova, mezi nejdůleţitějšími z nich je moţné jmenovat:
 Oslabení venkovské společnosti tím, jak se nejschopnější z ní stěhují do měst za
„atraktivní prací“.
 Nedostatek perspektiv dobrých výdělků v zemědělství, coţ má za následek, ţe
zemědělci si i tíţe hledají ţeny a nástupce.
 Přeměna venkova v místo na přespání pro ty, kdo pracují ve městě.
 Zavírání míst slouţících na vesnicích k setkávání: obchodů, škol, knihoven, kluboven,
kostelů.
 Rozšířily se pasivní a individuální formy zábavy jako je dívání se na televizi.
 Zanikají svazky spojující obyvatele vsi: vlastnictví automobilů sice přeje udrţování
přátelských kontaktů, ale mimo vesnici.






Obnova společenského života znamená:
Vytváření míst vhodných pro setkávání a ochranu vesnických obchodů i hospod.
Zakládání skupin a sdruţení obnovy venkova, společné plánování budoucnosti vesnice.
Připomínání starých zvyků a návrat k tradičním venkovským hrám a zábavám.
Návrat k práci na věcech vesnického společenství, např. soutěţe o „veřejné činitele roku“.
Zakládání svépomocných spolků.
Školení vedoucích osobností.
Stránka 17




Integrace nových obyvatel do vesnického společenství.
Organizování zábav a svátků.
Organizování akcí pro děti a staré lidi.
Zakládání sítí spolupráce s jinými vesnicemi i kraji, vyjití zpoza plotu vesnice.
Politika
V politice mnoha zemí západní Evropy i v EU byl venkov dosti dlouho viděn pouze
prizmatem zemědělce. Do poloviny devadesátých let 20. století převaţoval názor, ţe vesnice je
přechodnou formou mířící k městu. Z politických i finančních důvodů administrativní význam
venkova i malých obcí klesal. Politická, administrativní i plánovací rozhodnutí týkající se venkova
při nevelké účasti místních společenství zapadaly a vesnice byly reprezentovány zemědělským
lobby. Venkov byl při tom pokládán za problémovou oblast, závislou na vnější podpoře, ale také
za prostor pro expanzi měst a místo pro umístění obtíţných investic.
„Politici mají sklon přemýšlet o příštích volbách, ale ne o příštím pokolení.“
Ronald Reagan
„Lidé jsou jako květiny – stvořeni, aby se rozvíjeli.“ André Liege
















Obnova politiky znamená:
Obnova politického ţivota na venkově se děje:
Zvětšováním zodpovědnosti obyvatel venkova za svůj úděl.
Zvyšováním účasti obyvatel venkova na zlepšování jejich situace.
Povzbuzováním k vytváření spolků a sdruţení obnovy venkova.
Zevšeobecněním politiky, rozšířením kruhu osob, které rozhodují o věcech obce. Častým
setkáváním politiků a představitelů zastupitelstev s obyvateli vesnice.
Vytvořením strategie obnovy vesnice za účasti obyvatel.
Přeměnou obecních úřadů ve svého druhu firmu nabízející sluţby obyvatelům.
Obyvatelé vesnic ovlivňují skrze své představitele politická řešení na regionální, státní i
evropské úrovni (program obnovy venkova ovlivnil rozhodnutí uplatněné v programu
EU Leader, jeden z představitelů obnovy venkova, Rakušan Franz Fischler, se stal
komisařem EU ve věcech zemědělské politiky).
Vzdělání před obnovou – destrukční činnost:
Zavírání malých venkovských škol, přemístění vzdělávání do větších vesnic a měst.
Omezení role dětí a mládeţe v rozhodování o rozvoji vesnice.
Zvětšení rozdílu v úrovni vzdělání na vesnici a ve městě.
Omezení role škol ve věci vzdělávání a úplné pomíjení jejich výchovné funkce.
Zmenšení vlivu škol na místní rozvoj.
Obnova vzdělanosti:
Přeměna škol v místa neustálého vzdělávání, venkovské university.
Rozvoj studia na dálku, vyuţívání internetu ke vzdělávání.
Spojení školních budov s jinými funkcemi veřejných sluţeb: s poštou, lékárnou,
obchodem, internetovou kavárnou či turistickým informačním centrem.
Rozšíření koncepce učících se vesnic a regionů.
Stránka 18




Ocenění znalostí jako důleţitého činitele v rozvoji vesnice, vydělávání tvorbou znalostí a
dovedností (zemědělské hospodaření jako prostor pro učení se).
Růst významu lidových znalostí.
Povzbuzování tvořivosti a kreativity.
Vytváření mediaték (spojení knihovny a venkovského informačního centra).
Životní prostředí
Celkové společenské změny spolu se zprůmyslňováním a chemizací zemědělství,
zvětšováním hospodářství a vyuţívání vsi výlučně z důvodu zemědělské produkce, způsobily, ţe:
 Venkov potřebuje stále více energie z vnějšku.
 Průmyslové metody pěstování rostlin a chovu zvířat zhoršily stav ţivotního prostředí a
sníţily biologickou rozmanitost.
 Zvětšily se rozměry polí, vymizely z nich meze a remízky.
 Vesnice spotřebovávají čím dál více vody a produkují čím dál více nečistot a odpadů.









Obnova životního prostředí
se děje mnoha způsoby, zde jsou některé z nich:
Rozšíření povědomí o zásadách ochrany ţivotního prostředí.
Třídění a recyklace odpadů.
Společné vyuţívání automobilů.
Vyuţívání biomasy či sluneční a větrné energie v místních vyhřívacích systémech.
Rozšíření ekologické stavby domů.
Ekologizace zemědělství.
Výsadba remízků a obnova tůní a mokřadů.
Propagace místních odrůd rostlin, stromů a keřů, zakládání venkovských zahrad.
Ochrana starých sadů.
Hospodářství
Mezi jevy, které negativně ovlivňují stav venkova a vyţadují obnovu, můţeme započítat
mimo jiné také:
 Omezení hospodářských funkcí venkova.
 Méně práce v zemědělství a nízké platy v tomto odvětví vedoucí k hledání práce ve
městech.
 Zemědělství je závislé na vnější pomoci, funkce pravidel trhu jsou v něm omezené.
 Závislost venkova na vnějších investicích. V hospodářství vesnic převaţuje export nad
importem.
 Centralizace výrobců potravin, sniţující se konkurenceschopnost malých a středních
výroben pracujících na vesnicích.
Obnova hospodářství
Evropský venkov se hospodářsky obnovuje činnostmi jako:
 Rozšíření nových druhů výdělku: práce z domu, práce na dálku („práce přes internet“).
 Obnova místní tvořivosti – v míře moţností produkce v místě, místo dovozu z vnějšku.
 Vyuţívání místních zdrojů obnovitelné energie.
Stránka 19







Rozšíření vyuţívání internetu k rozvoji podnikání na venkově.
Propagace venkovské turistiky.
Vyuţití „obnovy venkova“ coby turistické atrakce.
Specializace – impulsy hospodářského rozvoje netkví pouze v tvorbě technické
infrastruktury a průmyslových parků, ale také v osvětě, kultuře, společné komunikaci,
sociálních věcech a ekologii venkova. Coţ vede k vytváření tématických vesnic a tras
(vesnice se začíná podobat firmě).
Marketing vsi a regionu.
Experimentování – hledání, objevování, zkoušení, učení se.
Vyuţívání nemateriálních činitelů rozvoje spjatých se vzděláním, znalostmi, kulturou,
ekologií a společenským ţivotem.
Charakteristiky obnovy venkova
Předešlý text ukazuje, ţe obnova venkova není jednolitým jevem, ţe se neomezuje na
jednu určitou oblast. Je to proces, se kterým nemůţeme nakládat jako s jedním pytlem, do
kterého bychom mohli hodit vše, co se týká zlepšení ţivota na venkově. Obnova venkova totiţ
má soubor specifických znaků:
 Odvolávání se na hodnoty venkovského ţivota a jeho kulturního dědictví.
 Zapojení venkova do běhu civilizace, hledání konkurenční pozice, ze které by venkov
stačil změnám dějícím se na globální úrovni.
 Slučování individuálních cílů s cíli společnými.
 Spolupodílení se na činnostech: společné plánování a jejich společná realizace.
 Mezinárodní dosah dění: spolupráce obnovujících se vesnic a regionů z různých zemí,
tvorba mezinárodních sítí spolupráce.
 Smělé vize, tvůrčí povaha řešení.
 Zdůraznění významu krásy a duchovního rozměru v obnově venkova.
 Komplexní charakter řešení: obnova se týká mnoha spolu spjatých oblastí venkovského
ţivota.
Podívejte se nyní na svou vesnici: jak vypadá její situace v popsaných oblastech obnovy?
Čtyři etapy obnovy venkova
Sledujeme-li rozvoj hnutí obnovy venkova od začátku do dněšních dnů, můţeme vymezit
čtyři hlavní etapy. První z nich lze nazvat etapou modernizace; druhou etapou obnovy fasád; třetí
etapou společnosti a duševního rozměru; a čtvrtý etapou udrţitelného rozvoje venkova. Zde
uváděné datování jednotlivých etap je pouze přibliţné, protoţe probíhaly a stále probíhají různě
v závislosti na zemích a oblastech, kde jsou realizovány. Navíc řešení pouţívaná v pozdějších
etapách byla často začata v předešlých etapách.
Etapa modernizace (1953 – 1975)
Počátkem padesátých let 20. století se v Západním Německu zrodilo hnutí obnovy
venkova a rozvinulo se ve dvou směrech obsahujících:
 urbanistickou obnovu (Staedtebauliche Dorferneuerung),
 obnovu zemědělství (Agrarische Dorferneuerung).
Stránka 20
Obnova venkova v té době znamenala především zvýšení zemědělského výnosu a
modernizaci venkova. Tradiční selská hospodářství byla tedy přeměňována v podniky
zemědělského průmyslu a samotný venkov byl upravován tak, aby se v kaţdém ohledu co
nejvíce podobal městu. Symbolem období modernizace venkova se staly kombajny.
Především pro tyto stroje, kvůli jejich lepší a výnosnější práci, byly scelovány venkovské
dvory a zvětšovány rozměry polí, byly káceny keře na mezích a remízky, rušeny aleje a
vysokokmenné sady. Bouraly se staré domy a hospodářské budovy, které se nehodily
současným technologiím zemědělské produkce, byly rozšiřovány a asfaltovány ulice, začalo se
stavět v městském stylu.
Od roku 1965 se stala podmínkou k získání podpory pro modernizační práce příprava
plánu rozvoje vesnice. Od roku 1970 musel být kaţdý program scelování pozemků doplněn
plánem obnovy vsi. V roce 1973 se ozdravení venkova dostalo pod gesci oddělení scelování
pozemků a od té doby byl balíček jejich úkolů doplněn o otázky zástavby a techniky a začal se
nazývat obnovou venkova (německy Dorferneuerung). Zeměměřiči a zemědělští poradci se
tak stali hlavními průkopníky a animátory hnutí obnovy venkova v Německu. Obnova
venkova byla v té době pro státní politiku jedním ze způsobů, jak vyrovnat šance oblastí,
které jsou nějak opoţděné v rozvoji.
Etapa obnovy fasád (1975 – 1994)
Kdyţ se díváme na výsledky obnovy venkova z dnešní perspektivy z průkopnické oblasti
Německa, můţeme říci, ţe právě ta byla příčinou dnešních pravidel. Vyuţívání kombajnů a
jiných novodobých výkonných strojů způsobilo nejen zvětšování polí, ale mělo téţ negativní
společenské důsledky. Začalo ubývat pracovních míst pro zemědělce. Zároveň s tradicemi
zanikaly zvyky a příleţitosti k společným akcím či setkáním. Kdyţ obyvatelé venkova ztratili
práci v zemědělství a nechali se zlákat perspektivami lepšího ţivota ve městě, začali svoje
rodné vesnice opouštět. Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století proběhla ve znamení
stálého sniţování počtu obyvatel vesnic. Tato tendence byla charakteristická pro většinu zemí
Západní Evropy.
Uvědomění si vcelku velkého počtu záporných důsledků modernizace venkova vedlo
k revizi pojetí obnovy venkova. Od konce sedmdesátých let se v Bavorsku i jiných zemích
Německa, které přistoupily k hnutí obnovy venkova, začal dávat větší důraz na to, ţe venkov
se nerovná pouze zemědělství a ţe, aby lidé chtěli na venkově zůstat, je potřeba myslet na
pracovní místa také mimo zemědělství. Příleţitostí k jejich vzniku se stalo zateplování domů
či výstavba vesnické infrastruktury. Nyní však jiţ byly tyto práce realizovány s větším
ohledem k tradicím. Vesnice by si totiţ na své cestě k budoucnosti měly uchovat svůj
unikátní, venkovský charakter. Mezi nové úkoly obnovy venkova byla tedy připojena také
péče o kulturní dědictví. Symbolem pro toto období je okno. V období modernizace se začala
v německých vískách malá členěná okna, charakteristická pro vesnické domy, vyměňovat za
velká a plastová. V následujícím období obnovy venkova bylo naštěstí rozhodnuto, aby se za
účelem obnovy domů dbalo na zachování tradičních fasád, k čemuţ patří i vzhled oken.
Taková byla i podmínka obdrţení dotací na renovace.
S počátkem osmdesátých let 20. století se obnova venkova rozšířila i do dalších zemí
Německa a Západní Evropy. Obnova byla tehdy spojena především se zlepšováním
venkovské infrastruktury a zkrášlováním, při stále se zvětšujícím důrazu na zachování
unikátního charakteru venkovské architektury. V roce 1981 byla v Dolním Rakousku, pod
vlivem bavorských vzorů obnovy venkova, započata akce s názvem „Zdědili jsme krásné
Dolní Rakousko, uděláme je ještě krásnější“. Akce se stala zkouškou rakouského modelu
Stránka 21
obnovy venkova, ve kterém se klade velký důraz na význam péče o zachování charakteru
venkova.
V tomto období obnovy venkova bylo také důleţité vychovat urbanisty a architekty, kteří
„cítí“ venkovskou architekturu a jednají s ní jako s něčím hodnotným. Jejich základním
zadáním se stalo rozšíření povědomí o vzorech krásy a harmonie v architektuře mezi
obyvatele venkova.
Obnova společnosti a duševního rozměru (od roku 1994)
Příkladem nového přístupu k obnově venkova, který bere zvláštní ohled na duševní,
duchovní, kulturní a společenské potřeby je průběh dění v Dolním Rakousku. Zde měla
činnost od počátku za cíl nejen obnovu fasád, ale také obnovu duševní a společenskou. Jenţe
důraz na budování a restaurování byl tak silný, ţe společenská, duševní, duchovní a kulturní
oblast nerostla tak rychle, jak autoři dolnorakouské obnovy venkova předpokládali. V roce
1994, rok před slavnostmi deseti let „hnutí obnovy venkova“, bylo rozhodnuto vrátit se
k počátečním základům. V souvislosti s tím se začaly zavádět tzv. nové zásady obnovy
venkova, které říkaly, ţe:
 Zásadní význam má pro obnovu venkova podpora osobitosti jeho obyvatel,
rozvíjení lidského talentu a jeho vyuţití pro dobro celé společnosti.
 Je třeba motivovat lidi projekty obnovy venkova k tomu, aby namísto ţití vedle
sebe, ţili více spolu, posilovali solidaritu a více se starali o slabší ve svém středu.
 Projekty obnovy venkova nemají být realizované na ukázku nebo odděleně od
reality, má jít o investice do lepší budoucnosti vesnice.
 Obyvatelé venkova mají být více neţ dosud reprezentováni na setkáních
věnovaných tvorbě rozvojových plánů a projektů. Mají být zváni k diskusím a
společné formulaci cílů, tak, aby mohl kaţdý cítit, ţe má vliv něco ve svém okolí
změnit.
 Venkov má zůstat venkovem a odlišovat se od města, to je pro něj šancí.
Nové impulsy v obnově venkova byly spojeny také s tím, ţe se na podporu investic do
infrastruktury a rekonstrukce pomalu začínalo nedostávat peněz. Také nadměrné investování
do budov a prostor se stávalo nebezpečným. V roce 1995 napsala čelní osobnost rakouského
„hnutí obnovy venkova“, Erwin Pröll: „Obnova venkova zmobilizovala během poslední
desítky let takové zdroje duševních sil, jakých bychom se dříve ani nenadáli, a především
vzbudila optimismus. ´Bez peněz není muzika´, říká přísloví. S ohledem na nutné úspory
musíme krátce říci, ţe: ´Méně peněz, ale muzika hraje´. (…) Je nám jasné, ţe rozpočet není
bezedný sud. Proto teď obnova venkova zakusí jakostní zkoušku. (…) Obnova venkova musí
být během příštích deseti let především obnovou myšlení, chtění a činností.“
O rok později E. Pröll napsal: „Místo rčení ´Bez peněz není muzika´ můţeme pouţívat
´Bez muziky nejsou peníze´. Proti filozofii vyuţívání vnějších zdrojů jsme postavili jinou,
chceme, aby v myslích lidí vzklíčilo, ţe nejprve se musí člověk přičinit sám, a pak teprve, kdyţ
je to nezbytné, sáhnout po vnějších zdrojích.“
Zavádění dolnorakouské „obnovené“ obnovy venkova bylo důleţitým impulzem na cestě
k demokratizaci celého hnutí. Rakušané byli příkladem, jak osvobodit obnovu venkova od
zbytečné byrokracie a jak z ní udělat společnou věc. Model dolnorakouské obnovy venkova
se tak stal vzorem jejího rozšíření na celou společnost. Do té doby se mnoho vesnic hlásilo
k hnutí obnovy venkova, protoţe tak bylo moţné poměrně snadno získat peníze, které se
Stránka 22
vţdycky hodí. Ponejvíce byly určeny na rekonstrukce budov, ulic a náměstí či k tvorbě parků
a vesnické infrastruktury. Ale nyní se dotace začaly více vázat s angaţovaností obyvatel a
kvalitou přihlášených nápadů. Čím dál více se podpoře začaly těšit projekty vonící kreativitou.
Pro rozšíření rakouské obnovy venkova bylo důleţité také pověření, aby ji vedla sdruţení
občanů s umenšením role státu.
Obecné rozšíření obnovy venkova se také více neţ do té doby pojilo s důrazem na rozvoj
ekonomiky venkova. V dřívější etapě obnovy venkova se předpokládalo, ţe investice do
infrastruktury podpoří vytváření nových pracovních míst. Bylo spočteno, ţe kaţdý milion
šilinků investovaný do obnovy venkova, dá na rok práci třem lidem. Po deseti letech
takového vývoje bylo jasné, ţe ekonomika venkova potřebuje dostat nové umpulzy a musí se
ještě více neţ do té doby zapojit do znalostní ekonomiky.
Větší důraz na společenský a duševní aspekt obnovy venkova vyţadoval také přípravu
poradců, kteří by pomáhali s realizací nových úkolů. V Dolním Rakousku byl proto sestaven
tým tzv. „opatrovníků vsi“, kteří pracují v rámci sdruţení „Obnova venkova a měst Dolního
Rakouska“ (NÖ Dorf – und Stadterneuerung). Jejich hlavním úkolem je pomáhat při
vypracovávání plánů obnovy venkova (Leitbild) a jejich zavádění, spolu s péčí o dodatečné
finanční prostředky na realizaci zamýšlených projektů. Kaţdý opatrovník má ve své péči
několik vesnic, s nimiţ je ve stálém kontaktu.
Udržitelný rozvoj venkova a tvorba tématických vesnic (od roku 2000)
Od začátku hnutí obnovy venkova bylo jedním z jeho cílů oţivení ekonomiky. Tento cíl
byl uváděn ve skutečnost různými způsoby. Nejdříve především podporou významu
zemědělství; a později, kdyţ se ukázalo, ţe zemědělstvím se můţe ţivit jen malá část obyvatel
vesnic, začaly se hledat jiné způsoby, jak vytvářet pracovní místa a zdroje příjmů. Jedním
z nich se stal rozvoj sluţeb a výroby spjatý s rekonstrukcemi a zateplováním budov či
s tvorbou venkovské infrastruktury. Místní ekonomiku posilovaly peníze přicházející zvenčí.
Díky investicím do infrastruktury a vzhledu venkova se vesnice stávaly atraktivnější pro další
investory i pro lidi stěhující se z měst. Dalším zdrojem příjmů se stává šetření.
Díky vyuţívání lokálních zdrojů energie, především biomasy, peníze, které by bylo třeba
utratit za nákup uhlí nebo plynu, zůstávají ve vsi. V Dolním Rakousku se dobrým zdrojem
výdělku ukázala být také venkovská turistika, a zvláště turistika spjatá s obnovou venkova.
Avšak kvůli rostoucí konkurenci v rámci globální ekonomiky, současná činnost k povzbuzení
venkovské ekonomiky ne vţdy stačila. Hledání nových impulzů pro rozvoj venkovské
ekonomiky ohlásil rok 1996, kdy Evropská pracovní skupina pro rozvoj venkovských oblastí
a obnovu venkova vydala sbírku zásad rozvoje venkovských oblastí a obnovy venkova.13
Ve sbírce jsou jmenována následující pravidla:
 S ekonomikou, ţivotním prostředím, zemědělstvím, kulturou a společnou politikou
venkova nelze zacházet odděleně, sektorově. Venkov je integrální organismus; i kdyţ
nemůţeme oddělit tzv. tvrdé činitele rozvoje (investice, průmysl, finance) od měkkých
(kultura, ekologie, školství, kulturní dědictví, identifikace s regionem, věda). Je nutné
vytvářet mezi těmito oblastmi spojení. Venkov je třeba vidět a oceňovat celostně –
činnost na všech úrovních upevní jeho harmonický rozvoj.
 Je třeba všímat si bohatství venkovských oblastí, které tkví v různorodosti, jinakosti, a
vyuţívat toto bohatství k jejich rozvoji. Tak bude venkov uchráněn od politiky
13
Leitbild für Landentwicklung und Derferneuerung in Europa, Europäische ARGE Landentwicklung und
Derferneuerung, Vídeň 1996.
Stránka 23
unifikace a poddávání se vlivu velkoměst či od vykořisťování coby zdroje zásob
prostoru a pracovní síly.
Tato pravidla vycházejí bezprostředně z Agendy 21, čili zásad udrţitelného rozvoje
vypracovaných v rámci Summitu Země, který se konal v roce 1992 v Rio de Janeiro. Udrţitelný
rozvoj, nazývaný také „ekorozvoj“, se vyznačuje důrazem na zachování rovnováhy mezi
politickými, ekonomickými, ekologickými a společenskými činiteli rozvoje. Ve smyslu hesla
Summitu: „Zemi jsme nezdědili od našich předků, máme jí půjčenou od našich dětí“. Z tohoto
úhlu pohledu je regionální politika čímsi víc neţ jen politikou zemědělskou nebo hospodářskou.
Musí jít zároveň o politiku kulturní, společenskou i ekologickou, protoţe impulzy hospodářského
rozvoje nespočívají pouze v tvorbě technické infrastruktury a průmyslových parků, ale také
v osvětě, kultuře, společné komunikaci, sociálních věcech a ekologii.
Tématické vesnice
Konkrétním výrazem zavádění výše popsaných pravidel se stal program tvorby
tématických vesnic. Jeho počátky můţeme najít v projektech realizovaných v rámci programu EU
Leader. Jednotlivé tématické vesnice se objevují jiţ od roku 1992, avšak v širším měřítku začalo
vytváření tématických vesnic v prosinci roku 2000 v Dolním Rakousku. Tehdy bylo vybráno osm
pilotních obcí, které začaly realizovat projekty spjaté s přeměnou v tématickou vesnici.
Tématická vesnice je taková vesnice, jejíţ rozvoj se točí okolo jednoho nápadu, tématu.
Kolem něj se vesnice specializuje a kolem něj se vytvářejí nápady na výdělek. Téma je většinou
spjato s něčím, co je pro vesnici charakteristické, čím je známá a co v ní můţe být pro ostatní
zajímavé. Podstatou tématické vesnice je, ţe se v ní otevírá široké pole pro různé nápady na
výdělek a ţivot. V takové vesnici je pro člověka jednodušší najít odpověď na otázku: co tu mohu
dělat, z čeho mohu ţít? Tématická vesnice můţe i investorům nabídnout více neţ jen pozemek
pod budovou. Její hodnotou se totiţ stává nápad kolem kterého lze budovat její budoucnost.
Tématická vesnice vyuţívá i posiluje svůj individuální charakter, má svou vlastní identitu.
Nelze budovat na něčem, co nemá hodnotu, svou osobitost a profil. Tématická vesnice se
osvobozuje z pozice podřízenosti městu a přechází do vedoucí pozice. Vţdyť venkov můţe
v některých oblastech předběhnout město.
Tvorba tématických vesnic je tak pro představitele hnutí obnovy venkova další výzvou.
Ještě více neţ v předchozích etapách je nyní potřeba lidí, kteří mají vizi, jsou kreativní, přemýšlejí,
předvídají, dokáţí nadchnout ostatní a zároveň dokáţí spolupracovat a tvořit společně.
Jednou z rakouských tématických vesnic je Herrnbaumgarten, jejímţ motivem rozvoje je
nesmysl. Jinak řečeno: tato vesnice se specializuje v tom, co je hloupé, divné, nevěrohodné.
Z mnoha bláznivých atrakcí, které v této vesnici jsou, můţeme zmínit např. muzeum nikomu
nepotřebných vynálezů a 25 Flaschenpostamtů, čili lahvových poštovních úřadů, kde jsou
zákazníci počastováni vínem z místních vinic a odkud je moţné poslat dopis v láhvi.
O rostoucím významu nezvyklých způsobů rozvoje venkova můţe svědčit to, ţe
„nesmyslná vesnice“ vyhrála v roce 2003 první cenu v soutěţi „Idee plus“, kterou vyhlašuje
Sdruţení obnovy venkova a měst v Dolním Rakousku. Vesnice vyhrála v kategorii „celostní
rozvoj“ a byla vytipována, aby reprezentovala Dolní Rakousko v soutěţi „Evropská cena obnovy
venkova 2004“.
Uţ se vaše vesnice vydala na cestu obnovy? Pokud ano, zamyslete se, v které etapě se nyní
nachází. Byl ve vaší obci vypracován plán udrţitelného rozvoje?
Stránka 24
KAPITOLA III. - PROGRAMY OBNOVY POLSKÉHO
VENKOVA
Úvod
Obnova venkova v Polsku není podle jednoho vzoru. Nemá charakter celopolského
programu, nýbrţ její realizace má mnoho podob. Vzory pro nápady na obnovu čerpáme v Polsku
z Rakouska a Německa. Protoţe podpora ze strany státu je malá a nesystematická, jsou iniciativy
v oblasti obnovy venkova realizovány pouze ve dvou případech na úrovni celého vejvodství
(Polsko se dělí na vejvodství odpovídající naší krajské úrovni – pozn. překl.), a to ve vejvodství
Opolském a Pomorském. V jiných vejvodstvích, např. Malopolském nebo Slezském, existují
některé pilotní programy nebo programy realizované na úrovni okresů (např. Nakielský okres
v Kujawsko-pomorském vejvodství) či obcí (např. obce Czaplinek a Malechowo
v Západopomorském okrese), ale i jednotlivých vesnic (např. Sierakowo Sławieńskie
v Koszalinském okrese). Vedle programů obnovy venkova je v Polsku mnoho dalších iniciativ ,
které se jmenují jinak, ale jsou zaloţeny na podobných základech. Můţeme jmenovat např.
Program Aktivizace venkovských oblastí podporovaný Světovou bankou, Program venkovských
iniciativ „Aktivní venkov“ polsko-americké Nadace svoboda. Dále také Nadaci podpory venkova
z Varšavy, nadaci Fond spolupráce, Nadaci pro rozvoj polského zemědělství, Nadaci
společensko-ekonomických iniciativ, nadaci Partnerství pro ţivotní prostředí, Nadaci Štefana
Bátoryho, nadaci Akademie rozvoje polské filantropie, Polskou nadaci dětí a mládeţe, nadaci
Ideální obec, sdruţení ECEAT (Evropské centrum ekologického zemědělství a turistiky),
ekologicko-kulturní sdruţení „Zrno“ z Grzybova u Płocka, sdruţení Centrum podpory místní
aktivity CAL z Varšavy a Malopolský institut kultury z Krakova. Činnost na podporu obnovy
infrastruktury venkova provozují také: Agentura restrukturalizace a modernizace zemědělství či
Agentura zemědělských nemovitostí. Přehled mnoha zajímavých akcí slouţících obnově venkova
obsahuje „Atlas venkovských iniciativ“ vydaný Nadací podpory venkova.
Polskou obnovu venkova popíšeme šíře na příkladě nejpokrokovějších programů obnovy
venkova uskutečněných v Opolském a Pomorském vejvodství.
Opolský program obnovy venkova14
V roce 1997 začal na Opolsku program obnovy venkova, na úrovni vejvodství pionýrský.
Jeho iniciátorem byl Ryzsard Wilczyński, toho času předseda Samosprávného sněmu.
Atlas venkovských iniciativ byl zpracován na základě anket a jiných dostupných zdrojů
informací díky Nadaci podpory venkova, v rámci Programu venkovských iniciativ „Aktivní
venkov“ polsko-americké Nadace svobody. V atlase lze najít popisy zdařilých iniciativ, které byly
realizovány ve venkovských oblastech.
Ve venkovském atlase je také místo pro iniciativy vaší vesnice. Více lze nalézt na webové
stránce Opolského vejvodství: Venkovská vitrína http:// www.ww.org.pl/ankiety/index.htm.
Program inspirovala spolupráce Opolského vejvodství s německou spolkovou zemí NadrýnskoPalatynat a bylo v něm vyuţito zkušeností ze soutěţe „Pěkný venkov“ pořádané opolským
vojvodou.
14
Informace jsou na základě kníţky R. Wilczyńského: Obnova venkova jako perspektiva rozvoje venkovských
oblastí v Polsku – zkušenosti Opolského vejvodství, vydala nadace Fond spolupráce, program Agrolinia. 1. vydání,
Poznaň 2000; 2. vydání Poznaň 2003. Dále byly pouţity konferenční materiály 1. polského kongresu obnovy venkova
v Opoli v roce 2002.
Stránka 25
Takto je opolský program obnovy venkova organizován:
 Ve vsi se vytvoří skupina obnovy venkova, kterou schválí obecní rada.
 Obec podporuje realizaci programu a jednomu ze svých pracovníků uloţí úkol
koordinovat program.
 Na úrovni vejvodství koordinuje program Úřad maršálka, který je zodpovědný za průběh
programu.
Důleţitým znakem obnovy venkova v Opolském vejvodství je to, ţe začíná na úrovni vesnice,
jejíţ obyvatelé:
 se organizují, vytváří skupinu obnovy venkova a volí si, kdo ji bude vést.
 Vypracovávají plán rozvoje a program obnovy vesnice.
 Spolupracují s obcí ve věcech územního plánování a projektování.
 Rozhodují se, co je pro ně v rozvoji jejich vesnice důleţité.
 Podílejí se na věcech veřejného prospěchu.
Mezi úkoly obce náleţí:
 Koordinace programu.
 Příprava pomoci vesnici, která se chce účastnit programu obnovy.
 Podpora skupiny obnovy venkova a jejího čelního představitele.
 Vypracování místního plánu územního hospodaření.
 Příprava projektů po stránce realizační a technické.
 Finanční a organizační pomoc v realizaci projektů.
 Koordinace plánů obce s plány místních zastupitelstev.
Úkolem Úřadu maršálka je mimo jiné:
 Koordinace programu na úrovni vejvodství a začlenění jej do strategie rozvoje.
 Vedení soutěţe „Pěkný opolský venkov“.
 Rozšiřování informací o programu a školení.
 Pomoc s vypracováváním strategie rozvoje venkova v podobě plánu rozvoje a programu
obnovy venkova.
 Popularizace programu navenek a získávání prostředků na jeho realizaci.
Program obnovy venkova řídí v Opolském vejvodství zmocněnec Úřadu Opolského vejvodství
ve věci Programu „Obnova venkova“.
České, Německé a Rakouské zkušenosti ukazují, ţe hnutí obnovy venkova čerpá svou sílu
z osobitosti jeho čelních představitelů, mezi které bez pochyby náleţí pan Wilczyński. Díky němu
se podařilo dosáhnout stálosti a kontinuity činnosti v oblasti obnovy opolského venkova i po
reformě státní správy a následujících volbách do místních zastupitelstev.
Do roku 2003 bylo na Opolsku připraveno do vedoucích úloh v hnutí obnovy venkova
více jak 500 osob. Mnoho z nich mělo příleţitost seznámit se s realizací obnovy venkova
v Rakousku a Nadrýnsku- Palatynatě. Bylo také vyškoleno více neţ 50 obecních koordinátorů
programu a moderátorů plánování rozvoje venkova. V roce 2002 se po pěti letech aktivní
činnosti ve věci zavádění programu obnovy venkova v Polsku konal na Opolsku první polský
Kongres obnovy venkova. V roce 2003 se jiţ opolského programu obnovy venkova účastnilo 60
obcí (88,2% obcí z vejvodství) a 239 vesnic (23,8% vsí z vejvodství).
V rámci programu obnovy venkova je v plánu široký rozsah činností:
 Výstavba a rekonstrukce technické infrastruktury: silnice, mosty, kanalizační a vodovodní
síť, chodníky, zastávky, parkoviště, osvětlení, telefonizace atp.
Stránka 26

Výstavba a rekonstrukce společenské infrastruktury: kulturní domy, restaurace, pamětní
místnosti, sportovní hřiště a sály, kostely, kapličky, hasičské zbrojnice, školy a školky,
taneční prostory, knihovny atp.
 Zkrášlování vesnic: renovace a zakládání parků, zkrášlování nemovitostí, obnova památek
a památečních míst.
 Ochrana ţivotního prostředí: nakládání s odpady, ochrana vodních toků, zalesňování.
 Turistika a rekreace: tvorba turistických tras a míst odpočinku.
 Aktivizace venkovských společností: lidové slavnosti, soutěţe, setkání s lidmi z okolí,
zakládání sdruţení pro obnovu venkova, zakládání kronik, články v tisku, pořady
v rozhlase, spolupráce při tvorbě strategie rozvoje vsi, pořádání zájezdů atp.
 Vzdělávání: školení vedoucích, studijní zájezdy.
 Kultura: slavnosti, soutěţe, zakládání pěveckých sborů, orchestrů a jiných uměleckých
sdruţení, zájmové krouţky atp.
Opolský program obnovy venkova probíhá ve fázích, které ukazuje tabulka na následující
straně.15
Fáze obnovy Rozsah činností Rozvoj organizací Řízení rozvoje Čas
A/ Iniciální
Vypracování plánu obnovy venkova. Skupina obnovy
Uspořádání vsi a integrace obyvatel vsi.
kolem idey její obnovy.
B/ Počáteční
Činnosti ve prospěch růstu ţivotní
úrovně. Nadchnutí obyvatel do práce na
vlastním majetku.
C/ Pokročilá
Realizace velkých projektů měnících
hlavní
oblasti
ţivota.
Obecná
angaţovanost obyvatel ve veřejných
projektech.
Obnova
soukromého
majetku.
D/ Celostní
Komplexní činnosti vedoucí ke zvýšení
ţivotní úrovně. Péče o zachování a
rozvoj identity vsi. Projekty na udrţení a
zvýšení
počtu
pracovních
míst
(„tématické
vesnice“).
Přihlášení
soukromých projektů do programu
obnovy venkova.
Spontánní činnosti
a krátkotermínové
plány
1-2 roky
Skupina obnovy
má mnoho členů.
Utvoření koalice
ve věci obnovy
vsi.
Koalice ve věci
obnovy vsi či
sdruţení obnovy
vsi.
Plánování činností,
jednoduché
způsoby podpory
obnovy vsi.
2-3 roky
Projektování
činností.
Pokročilejší
způsoby podpory
obnovy vsi.
3-5 let
Sdruţení obnovy
venkova se stává
institucí místního
rozvoje animující
činnosti různých
skupin obyvatel.
Komplexní územní
plánování
a
strategické
plánování rozvoje.
Rozvinutá
propagace či jiné
nástroje
podpory
obnovy vsi, včetně
soukromých
projektů.
5-8 let
Opolsko je prvním a toho času jediným regionem v Polsku, který je členem Evropského
sdruţení rozvoje venkovských oblastí a obnovy venkova (ARGE) se sídlem ve Vídni. Toto
15
Na základě R. Wilczyńského, viz předchozí citace, 2. vydání, s. 124.
Stránka 27
sdruţení kaţdé dva roky organizuje soutěţ a uděluje Evropskou Cenu obnovy venkova. V roce
2000 obdrţel toto vyznamenání Kamień Śląski. V roce 2002 ta samá pocta potkala vesnici
Brożec, kde byla zvláště výrazným aspektem jeho kultura. Na území vesnice bylo v bývalém
objektu JZD zřízeno muzeum zemědělských strojů a náčiní, mezi zařízení patří mimo jiné
ţentour, mlecí kameny či ţací stroje. Stroje pocházejí z malých zemědělských hospodářství, která
byla ve vsi zrušena.
Obnova venkova v obci Kolonkowskie16
Vesnice Spórok či Staniszcze Małe přistoupily do programu vejvodství pod patronátem
Úřadu maršálka “Obnova venkova“. „Program má prostý cíl: zmobilizovat obyvatele venkova ke
společným činnostem, které by venkov zkrášlily.“ říká Regina Klyszcz, ředitelka referátu
zemědělství a ochrany ţivotního prostředí. Dotace na nákup materiálů různého druhu
potřebných pro investice věnuje obecní úřad. Lze se o ně ucházet také na Úřadě maršálka či u
sponzorů, ale skupiny obnovy venkova musí věnovat to, co je nejdůleţitější – práci svých rukou,
angaţovanost a především nápady. Přistoupit k programu nabídlo vesnickým radám vedení obcí,
ale nešlo o příkaz zadaný shora.
„Aby se člověk mohl posunout dopředu, musí začít. Aby mohl začít, musí rozdělit sloţité,
stresující zadání na menší, se kterými je schopen si poradit; a potom začít nanovo.“
Mark Twain
Práce vykonané v některých vesnicích obce Głubczyce zahrnutých do programu
„Obnova venkova v Opolském vejvodství v letech 1998-2001“17
Vesnice Bogdanowice:
 Celková rekonstrukce obytných i hospodářských budov s cílem vylepšení jejich vzhledu.
 Zvětšení počtu a obohacení vesnické zeleně.
 Vyasfaltování cesty ke hřbitovu.
 Rekonstrukce věţe farního kostela.
 Výstavba garáţí pro sbor dobrovolných hasičů.
 Výměna oken vesnické restaurace – 10 kusů.
Vesnice Gołuszowice:
 Výstavba chodníku celou vesnicí.
 Výstavba márnice.
 Instalace bouřkového kolektoru o výkonu 200 Mb u hřbitova.
 Celková rekonstrukce a modernizace bytů v Lidovém domě.
 Úprava parkoviště před hřbitovem.
Vesnice Zopowy:
 Organizace doţínek „Zopowy 1999“, obec ve spolupráci s děkanstvím.
 Rekonstrukce Lidového domu s výměnou oken a zařízením kuchyňského zázemí.
 Rekonstrukce garáţí a zázemí stráţnice dobrovolných hasičů.
 Vydláţdění chodníku betonovou dlaţbou.
 Zaloţení vodovodu.
 Konzervace koryta řeky Troi na úrovni vsi a výstavba pěšího mostku.
16
17
Szczerbaniewicz B., „NTO“, 14. srpna 2000, http://www.kolonkowskie.pl/artykuly/odnowawsi.html
http://www.glubczyce.pl/glos/4_105.htm
Stránka 28

Úprava nového sportovního hřiště s výsadbou stromků.
Z přehledu výše plyne, ţe v počátečních fázích programu obnovy venkova převaţují
práce spojené s úpravami a zkrášlováním vesnic či zlepšením ţivotních podmínek (např. silnice,
chodníky, zeleň, kanalizace, sportovní a kulturní objekty). Tyto činnosti doprovází školení
místních vedoucích osobností, rozvoj kulturního ţivota a nadchnutí obyvatel k práci pro celé
společenství. Předpokládá se, ţe zlepšení ţivotních podmínek a vytváření pracovních míst
nastupuje ve čtvrté fázi obnovy.
Program obnovy venkova na Pomoří
Program obnovy venkova na Pomoří začal v roce 2001 a má svůj vzor v opolském
programu. Jeho iniciátorem byl Úřad Pomořského vejvodství. První, pilotní etapy programu se
účastnilo osm vesnic. V roce 2002 to bylo jiţ sto vesnic a 60 obcí. V souvislosti se zaváděním
programu bylo vyškoleno 250 osob18 a byly připraveny programy místního rozvoje zahrnující
vzdělání, zaměstnanost a ochranu ţivotního prostředí. Program obnovy venkova na Pomoří byl
podpořen ze státního rozpočtu v rámci tzv. vejvodské smlouvy. V roce 2002 se v Niepoględziu
patřícím pod obec Dębica Kaszubska konal Zakládající kongres pomorského sdruţení obnovy
venkova. Iniciační skupina vypracovala projekt statusu, který umoţňuje zakládání poboček
sdruţení s vlastní právní subjektivitou. Tyto pobočky mohou vznikat ve všech vesnicích a obcích
Pomorského vejvodství. Podle zakladatelů sdruţení to má ulehčit vesnickým společenstvím
tvorbu a realizaci projektů i starost o získání peněz na jejich realizaci bez nutnosti zaloţení
vlastního sdruţení. V roce 2002 bylo na cíle programu obnovy venkova určeno 4 700 zlotých,
částka byla rozdělena mezi 95 vesnic. Maximální dotace pro jednu vesnici činila 60 000 zlotých.
Na 100% peněz vydaných na projekt bylo 15% vkladem obce a 10% vkladem vsi. Vklad vsi mohl
být i formou práce jejích obyvatel.
S programem obnovy venkova na Pomoří se pojil také velký školící program. Podařilo se
ho uskutečnit díky úsilí vejvodského úřadu a podpoře programu Agroinfo. Školení
organizovaného Pomořskou agenturou regionálního rozvoje se účastnili představitelé pracovních
skupin z různých obcí (dva vedoucí skupin ze vsí a jeden koordinátor z obce).
Plán obnovy vesnice Bągart patřící pod obec Dzierzgoń
Ve vesnici Bągart se obyvatelé ve fázi tvorby projektu dohodli na potřebě vybavení místní
klubovny počítači a sportovními pomůckami. Byla naplánována také úprava terénu kolem
klubovny a výstavba hřiště. Bude udělána technická dokumentace pro potřeby klubovny a
základny sboru dobrovolných hasičů. Dokončí se práce na oplocení hřbitova. Budou uskutečněny
kurzy pro podnikatele o vnějším financování malých a středních podniků, získávání prostředků
z EU, ale také kurzy vaření a aranţování květin. Naplánovány jsou práce na zlepšení estetiky
jednotlivých domů i celé vsi.
Klëka a obnova venkova
Obyvatelé Piaszna mají v úmyslu si důleţité informace sdělovat starým kašubským
způsobem: chodí od domu k domu se zprávou připevněnou k předmětu zvanému klëka. Klëka je
hůl, na kterou v 18.-19. století starosta připevnil zvonek, chodil po vsi a vybíral poplatky, předával
důleţité informace nebo zval lidi k setkání. Později se obyčej proměnil tak, ţe informace byla
napsaná na papíře a k holi připevněná, starosta ji dal sousedovi, který si zprávu přečetl a předal i
s holí dalšímu hospodáři. Obyvatelé Piaszna mají v úmyslu vzkřísit ten starý obyčej k ţivotu a
18
Podobné mnoţství lidí bylo vyškoleno také v roce 2003.
Stránka 29
doufají, ţe je k sobě klëka vzájemně přiblíţí. Hůl vyrobil Tomasz Iwańca, jeden z místních
vedoucích programu „Obnova venkova na Pomoří“, do kterého se Piaszno přihlásilo, aby pro
svůj nápad získalo dotaci. Pan Iwańca také spolu s Dorotou Landowskou vyuţil klëku, aby dal
lidem po starém stylu vědět o příštím setkání – „Má to být symbol obnovy naší vesnice. Chceme
se vrátit ke starým dobrým zvykům, k normálním věcem. Doufám, ţe se díky tomu podaří spojit
obyvatele v nějaké společné činnosti. Bude to také nezvyklá turistická atrakce.“ říká Klemens
Leman, stojící v čele skupiny, která vypracovávala strategii obnovy vesnice.19
Z obce na vesnici
Před deseti lety se začaly vytvářet první strategie rozvoje obcí. Byly tvořeny z různých
důvodů: bylo třeba se vyznat v nových časech; jiní si uţ strategie udělali a vypadají, ţe podle nich
jdou; najali odborníky a byly na to peníze z různých pomocných programů. Obce k tvorbě
strategií přesvědčoval argument, ţe bez strategie bude těţké získat další prostředky, především
z EU. Dnes je mnoho z těch strategií zápisem radostné tvořivosti, připomínkou snů a ozdobou
poliček, ale také pomocníkem pro pisatele doktorských a magisterských prací studentů
pocházejících z té které obce. Proč se tak stalo? Důvodů k tomu je mnoho, proto je tu nebudeme
všechny vysvětlovat. Pro obnovu venkova v Polsku je důleţité, ţe kdyţ se tvoří strategie, často se
zapomíná, ţe obec je pro většinu obyvatel vesnic poněkud abstraktní pojem. Poněkud vzdálený,
většinou spojený s úřady, které mají na malou vesničku daleko. Z toho i dalších důvodů
s většinou z těch strategií nejednají obyvatelé obce jako s vlastní. Navíc jim nejčastěji chybí
společenské i lidské zázemí, nemluvě ani o nedostatku peněz.
Obnova venkova přenáší plánování na úroveň vesnické rady, která je lidem bliţší a
bezprostředně se jich dotýká. Pomáhá posílení společenské aktivity, zvětšuje pravděpodobnost,
ţe to, co bylo naplánováno, bude také uskutečněno.
Při obnově vsi roste význam jejího starosty a vesnické rady, kteří nyní mohou udělat více
uţ i proto, ţe jejich vesnice začíná disponovat vlastními penězi. Spolu s tím se však objevují i
problémy: kdo je důleţitější, starosta nebo radní? Jaké jsou jejich úkoly? Nejlépe, kdyţ se jim
podaří pracovat společně pro dobro vesnice.
Co je pěkné?
Nynější zkušenosti v Polsku ukazují, ţe obnova venkova je ještě ve vstupní fázi a váţe se
především s rozvojem infrastruktury a přípravou společenského zázemí obnovy. V této fázi je
ještě málo toho, na čem se zakládá jistota obnovy venkova, zvláště v její dolnorakouské podobě,
typické snahou po zachování jedinečnosti vesnice, obraně její kultury a tradice, tedy především
její vesnické architektury. Naneštěstí práce usktečňované v rámci soutěţí o nejpěknější vesnici
nebo zahradu vedou často k poměšťování vesnice, neboť právě z města, televize či z barevných
časopisů si lidé berou vzory toho, co je vlastně pěkné. Domy a zahrady jsou tak obnovované
podle městských vzorů: plastová okna bez členění, zahrádky před domem osázené jehličnany či
proměněné v trávníky, ozdobné kovové ploty, dvorky vyloţené dlaţbou, stěny omítnuté tenkými
vrstvami kdysi ozdobných fasád. Odpovídá to prvnímu období obnovy venkova, které jsme
nazvali etapou modernizace. Podle názoru tohoto typu modernizace to, co je staré a rozpadající
se, nemá cenu opravovat, lepší je vybudovat vše nově. A tak v místě staré márnice ve vesnici
Brożec byla postavená staré podobná, ale úplně nová. V té samé vísce bylo také zaloţeno místo,
na které mohou obyvatelé vyváţet stavební odpad. Kaţdých 1,5 aţ dva roky se tam nashromáţdí
19
http://www.kurierbytowski.com.pl/2002/kur-482-2002/wracaja_do_korzeni.htm
Stránka 30
okolo 2 tisíc tun odpadu, který je rozdrcen a pouţit při opravách cest atp. Je to příklad
hospodárnosti. Jen odkud se tolik stavebního odpadu na vesnici bere? Můţeme se obávat, ţe
z části také ze starobylých domů, které se nevyplatí obnovovat.
Síla městských vzorů spolu se styděním se za vesnickost působí, ţe dnes jiţ málokdo ví,
co je v architektuře pěkné a co ne. Chybí-li vzory, jak lze pak obnovovat a zkrášlovat venkov?
Neuškodí časem venkovu jeho zkrášlování? Myšleno rovněţ ekonomicky, protoţe škody na
architektuře a krajině zůstávají na celá léta.
V Dolním Rakousku se před poměšťováním vesnické architektury jiţ od začátku bránili
vyučováním představitelů obnovy venkova zásadám, na kterých záleţí estetika a krása
architektury, jak se tvaruje obraz krajiny, jaká jsou obecná kritéria krásy a ţe není jedno, jaký dům
si postavíme, jaký máme plot a zahrádku, protoţe i náš dům je součástí vesnice a dívají se na něj i
druzí.
Nejen obyvatelé vesnic byli nenápaditými projekty nuceni ke stavbě ošklivých domů a
zapomněli na to, jak vypadají pěkné domy, ale dělá to potíţe i našim architektům a odborníkům
na krajinné plánování. Kdo má v takové situaci učit, co je krásné? Pečuje o to nevelký krouţek
nadšenců, lidí, kterým záleţí na záchraně zbytků pěkné venkovské architektury. Patří mezi ně
nedoceněný profesor Wiktor Zinn (kdo si ještě pamatuje jeho televizní program „Peřím a
uhlím“?); architekt a básník v jedné osobě, Jan Sabiniarz, který zachraňuje vesnickou architekturu
v Borech Tucholských; dr. Elżbieta Szalewska, která zkoumá, obnovuje a popularizuje stavby na
Pomoří; dr. Radosław Barek, z Politechniky v Poznani, který spolu se svými studenty vytvořil
skupinu „potulných architektů“ navštěvující vesnice a pomáhající jejich obyvatelům vidět to, co je
kolem nich pěkné. Mezi většími skupinami a sdruţeními, jejichţ posláním je chránit architekturu
polského venkova, můţeme jmenovat Polskou sekci evropského hnutí obnovy venkova a malých
měst ECOVAST či skupinu signatářů „Drahimské úmluvy“.
Drahimská úmluva
Kaţdý má právo na ţivot ve zdravém prostředí, pěkné krajině a harmonickém okolí.
 Kaţdé místo vypráví svoji historii.
 Tvým místem je dům, vesnice, město i přírodní prostředí.
 Tvůj dům je okolím druhých lidí – ať je to okolí pěkné, harmonické a v souladu
s přírodou.
 Najdi si místo, kde budeš mít odvahu ţít ve shodě s vlastní osobitostí, bavit se a snít.
 Odváţně vyuţívej rodinnou i krajovou tradici.
 Rozvíjej svou citlivost ke krajině a uč se číst v jejích významech.
 Máš právo vyuţívat moţnosti, které nabízejí školy, úřady, kulturní střediska a jiné veřejné
instituce určené k uspokojování tvých potřeb.
 Máš právo účastnit se občanských iniciativ směřujících k vytvoření lepších pravidel
týkajících se tvého okolí.
Czaplinek, 31. srpna 2001
Na konci roku 2001 ve stínu hradeb zříceniny zámku Drahim, majíce na paměti krásu a
historii země, která se kolem něj rozprostírá, vypracovali účastníci dílen „Potyčky
s architekturou“ Drahimskou úmluvu jako výraz moţnosti práce a takového způsobu
ovlivňování prostředí, aby bylo pěkné, příjemné a inspirující pro kaţdého obyvatele vesnice,
města, sídliště i Země.
Stránka 31