Sborník_Mohelno_2015

Transkript

Sborník_Mohelno_2015
0
AKTUÁLNÍ OTÁZKY OCHRANY A
VÝZKUMU NPR MOHELENSKÁ
HADCOVÁ STEP IV
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ
ÚSTAV VÝŽIVY ZVÍŘAT A PÍCNINÁŘSTVÍ
VE SPOLUPRÁCI S
ÚŘADEM MĚSTYSE MOHELNA
POZEMKOVÝM SPOLKEM KONIKLEC
Mohelno 10.9.2015
Konference je pořádána s podporou grantu QJ1310100 „Vývoj a
optimalizace metod stanovení biogenních aminů v návaznosti na zvýšení
zdravotní bezpečnosti siláží“ financovaného Národní agenturou pro
zemědělský výzkum (NAZV).
Vědecký výbor konference:
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Jaroslav Čáp
doc. Ing. Antoním Přidal, Ph.D.
Organizační výbor konference:
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Jiří Kostelník
Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D.
Oponovali:
Prof. MVDr. Ing. Pavel Suchý, CSc.
doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.
RNDr. Pavel Michele
Editoři: Pavel Veselý, Jaroslav Čáp
© Mendelova univerzita v Brně
ISBN 978-80-87710-29-6
1
OBSAH
Úvod ..............................................................................................……….................... 3
Kostelník Jiří
Ochrana NPR Mohelenská hadcová step očima zástupce městyse Mohelno ……. 6
Švestka Milan
Změny v druhovém spektru denních motýlů v NPR Mohelenská hadcová step a
okolí .……………………………………………….…………………………………. 7
Přidal Antonín
Poznámky k aktualizovanému složení apidofauny Mohelenské hadcové stepi …. 12
Čáp Jaroslav
Monitoring vegetace v pastevní (severní) části NPR Mohelenská hadcová step a
v jejím ochranném pásmu ………………………………………………………….. 18
Veselý Pavel
Difference nutritive value grasses herbal stands protected scenic region
Moravian karst and national wilderness area Mohelenská serpentine steppe ….. 24
Knotek Jaroslav
Změny v právním režimu ochrany národní přírodní rezervace Mohelenská
hadcová step …………………………………………………………………………. 27
Veselý Pavel
Náměty na hodnocení managamentu pastvy ovcí v NPR Mohelenská hadcová
step …………………………………………………………………………………… 29
Veselý Pavel
Transfer výsledků výzkumu v NPR Mohelenská hadcová step do praxe ……….. 31
Veselý Pavel, Čáp Jaroslav
Problematika podzimní pastvy v NPR Mohelenská hadcová step ……………….. 37
2
ÚVOD
Vědečtí pracovníci se s kolegy, věnujícími se ochraně NPR Mohelenská hadcová
step, setkávají v pětiletém intervalu již počtvrté. Poslední setkání, na konferenci „Aktuální
otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step – III“, se uskutečnilo 9.9.2010.
Od prvního setkání tak uplynulo již 15 let. Z pohledu historie stepi je to v podstatě
zanedbatelná doba. Z pohledu managementu ochrany tohoto území se však jedná o
významné období, ve kterém proběhla řada změn, které měly významně přispět
k zefektivnění ochrany tohoto území. Osobně se domnívám, že těch, které vývoj tohoto
významného biotopu ovlivnily pozitivně bylo víc, než těch, které měly na vývoj stepi
dopad negativní.
V kontextu našich předchozích setkání mohu jen tradičně opakovat, že bych byl
rád, kdyby se tradice těchto setkání zachovala i v následujících letech s tím, že stále
pokládám pětiletý cyklus pro tuto formu setkání za optimální. Pro ochranu stepi by bylo
přínosem, kdyby se těchto setkání účastnili i autoři plánů péče a na těchto setkáních
prezentovali koncepty připravovaných plánů, které by zde mohly být bezprostředně i
projednány. Tradici projednávání plánu péče úspěšně realizoval Ing. Matuška při přípravě
plná péče pro step na období 1996-2005 (Mohelenská hadcová step, historie vzniku
rezervace a jejího výzkumu, VESELÝ, 2002). Pak se na tuto tradici pozapomnělo.
Vypracování plánů péče bylo zadáváno smluvně, bez patřičného projednání širší odbornou
veřejností. Obrat v tomto směru nastal při vypracování Plánu péče o národní přírodní
rezervaci Mohelenská hadcová step a její ochranné pásmo na období 2010-2021. Pozitivní
momentem je skutečnost, že podnět k diskusi byl iniciován právě na minulé konferenci
(9.9.2010). Při zohlednění běhu času se také domnívám, že nastává doba, kdy by „štafetu“
organizace těchto setkání měla pomalu přebírat další generace těch, kterým záleží na
zachováni stepi. Věřím, že se najdou.
Bohužel tradičně je také nutno připomenout, že optimálnímu zajištění péče o step
nepřispívají časté změny správců rezervace. V úvodu minulé konference jsem doufal, že
nový správce stepi SCHKO Moravský kras dostane šanci management ochrany tohoto
výjimečného biotopu realizovat v nepoměrně delším časovém období, než její předchůdci.
To se však nenaplnilo, od počátku roku 2015 správu stepi opět přebírá SCHKO Žďárské
vrchy. Pozitivum této změny je možno spatřovat v tom, že s praktickým zabezpečením
ochrany stepi už má zkušenosti. Uzavírá se tak kruh pěti změn, ke kterým došlo
v posledních osmnácti letech: AOPK ČR středisko Brno - AOPK ČR středisko Havlíčkův
Brod - SCHKO Žďárské vrchy - SCHKO Moravský kras - SCHKO Žďárské vrchy.
V daném kontextu mě mrzí, že v letošním sborníku nebudou obsaženy písemné
příspěvky z uvedených pracovišť ochrany přírody. A to o to víc, že SCHKO Moravský
kras v uplynulých letech vykonala v ochraně mohelenské stepi obrovský kus práce a jistě
má v tomto směru co hodnotit. Jako příklad je možno uvést příkladnou aktivitu při již
zmíněném vypracování plánu péče. Chápu také, že pracovníci SCHKO Žďárské vrchy se
musí znovu tak říkajíc „dostat do problému“. Ale tím spíše by snad měli využít možnosti
prezentovat na této akci svoje představy a plány, spojené s managementem ochrany tohoto
biotopu. Diskuse na toto téma a výměna názorů by jistě prospěla oběma stranám. Osobně
se domnívám, jak uvádím v další části tohoto příspěvku, že písemná forma je
nenahraditelná. Kdybych neměl při zpracování historie stepi (VESELÝ, 2002) k dispozici
písemné archivní materiály, tak by tato monografie nemohla vzniknout. A my bychom
nevěděli na co ve své práci navazujeme, jaké měli naši předchůdci představy o ochraně
stepi, co se jim povedlo (a v čem také může pokračovat) a kde udělali chyby (kterých
bychom se měli vyvarovat). Proto uvažuji o tom, že z letošního setkání pořídíme audio
záznam, ale i jeho využití v rámci managementu ochrany NPR Mohelenské hadcové stepi
může být efektivní jen po jeho přepracování do písemné formy.
3
Tradičně je také možno konstatovat, že i v uplynulých pěti letech se v cyklu
monitoring – plán péče – vlastní provádění managementu – vyhodnocení realizovaných
zásahů, vyskytla řada větších či menších problémů. V této souvislost je stále potěšitelné, že
jako příklad nadstandardního přístupu ke všemu, co souvisí s ochranou mohelenské stepi,
je možno opět uvést Obecní úřad Mohelno, který již tradičně podporuje průzkum stepi a
realizaci ochranářských opatření na ní. Nezbývá než doufat, že i tato tradice zůstane
zachována a to obzvláště v souvislostí s tím, že i na radnici v následujících pěti letech
dojde ke generační výměně.
Vedle uvedených „tradičních“ okruhů řešených na minulých setkáních se
v poslední období vyskytl relativně nový. Usnesením č. 475 z 19. června 2013 schválila
vláda Metodiku hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků
ukončených programů, platnou pro léta 2013 až 2015. Dne 29. 5. 2015 byla Metodika
prodloužena i pro rok 2016. Podstatou této metodiky je snaha posunout českou vědu ke
světovosti a tudíž hodnotit jen texty uveřejněné v „prestižních mezinárodních
cizojazyčných časopisech“. V dané souvislosti se dá říci, že se tím významně snižuje
ochota vědeckých pracovníků zapojovat se do sféry aplikovaného výzkumu, respektive
v této oblasti publikovat.
Jako příklad, že daný problém znepokojuje i odborníky jiných profesí, je možno
uvést příspěvek Ing. Michala Trnky, CSc. zveřejněný v časopise Stavebnictví (2014, č. 2,
s. 6). V něm se obrací na PhDr. Miroslavu Kopicovou (1. místopředsedkyni Rady pro
výzkum, vývoj a inovace). V podstatě v něm uvádí: „ … Při založení odborného měsíčníku
jsme vycházeli z nutnosti informačně i kriticky propojit v časopisu sféru výzkumnou
s praktiky. ….. administrativním zásahem, vydáním nové Metodiky hodnocení byla
odříznuta sféra výzkumu od praxe. Po vydání nové Metodiky byly některými autory
zrušeny již dohodnuté prezentace výsledků jejich vývojových či výzkumných prací. …….
Domnívám se, že si autoři při přípravě metodiky neuvědomují následný vznik umělé
informační bariéry mezi vědeckou a odbornou veřejností.“ V odpovědi mu PhDr.
Miroslava Kopicová napsala: „ … V důsledku toho je očekáván postupný odliv autorů
z domácích periodik. …. Rada pro výzkum vývoj a inovace (dále jen Rada) samozřejmě
uznává významnou úlohu „českých“ časopisů v rovině popularizace ve vztahu k odborné
veřejnosti. Tuto popularizační úlohu však Rada vnímá odlišně od úlohy základního a
aplikovaného výzkumu.“
Snížený zájem o písemnou prezentaci ze strany účastníků konference jsem při
přípravě sborníku zaznamenal i já. Nemyslím si, že je to jen v důsledku nového hodnocení
výstupů výzkumu, ale jistě se na něm podílelo. Na přihlášené účastníky konference jsem
přitom apeloval, aby své názory a doporučení, na realizaci praktického managamentu
údržby stepi, zpracovali i v písemné formě s tím, že by bylo by škoda, kdyby jejich názory
byly prezentovány jen v užším kruhu, případně v následujících letech se na ně
pozapomnělo. Písemné sdělení sehrává při ochraně těchto území nezastupitelnou roli
v informovanosti široké veřejnosti a v podstatě i při její výchově. Jeho omezení se při
praktické realizaci ochrany může projevit jen negativně. To potvrzuje i RNDr. Jiří Matuška
ze Správy CHKO Pálava, který v deníku Mladá fronta dnes 30.7.2015 napsal: „Obecně si
myslím, že po vynuceném utlumení osvětových, vzdělávacích a informačních aktivit a
s tím spojeným větším „cynismem“ veřejnosti trend (nevhodného chování se návštěvníků
v CHKO Pálava) zhoršuje.“
Každopádně tradice se může zachovávat jen tehdy, pokud žije. Pokud má o danou
problematiku někdo zájem a je ochoten se na ní podílet, pracovat a přispět k jejímu rozvoji.
Při podílení se na ochraně mohelenské stepi může významnou roli sehrát zmíněný zlom
generací. Naši nástupci mohou mít jiný náhled na svoji roli při realizaci ochranářských
opatření ve stepi. Může dojít ke změně zázemí ve směru spolupráce s radnicí. Proto je
třeba neustále hledat pokračovatele, kteří budou ochotni této lokalitě přinést něco navíc
4
„nad rámec svých služebních povinností.“ Ale pokud jejich snaha nebude doprovázena
zájmem „veřejnosti“, pak ani oni nic nezmohou.
V této souvislosti je podle mne na místě uvést názor profesora Patočky, který ve
své knize „Přirozený svět jako filosofický problém“ rozlišuje dvojí svět ve kterém žijeme:
1) umělý svět vědeckých konstrukcí, který zastiňuje svět našich přirozených
zkušeností a aktivit,
2) teprve znovuobjevením prvotního „živého světa“ můžeme najít vztah k celku
světa, který ovládá autenticitu lidské existence.
Snažme se proto, i přes momentální nepříznivý postoj k praktické aplikaci výstupů
vědeckého bádání do praxe, znovu objevovat a přemýšlet o prvotním živém světě. A
alespoň jednou za pět let si udělat čas na naše společné setkání, na kterém to naše
objevování probereme. A to v duchu výroku profesora Patočky, který nedávno zveřejnil
Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.:
„LIDÉ, KTEŘÍ PŘEMÝŠLEJÍ, SE PŘECE MUSEJÍ SCHÁZET, NE?“
Pavel Veselý
Brno 30.7.2015
5
OCHRANA NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP OČIMA
ZÁSTUPCE MĚSTYSE MOHELNO
Jiří Kostelník
Starosta městyse Mohelno
Po pěti letech se opět scházíme, abychom zhodnotili co všechno se událo v NPR
Mohelenská hadcová step. Čekám s velkým zájmem na výsledky práce odborníků, kteří
pečují o tuto výjimečnou lokalitu, hlavně na jejich závěry z badatelské činnosti. Cením si
hlavně těch, kteří se stepi věnují cílevědomě a dlouhodobě, protože to je práce na kterou
mohou navazovat budoucí generace. Myslím si, že velmi cenná je zejména činnost pana
doc. Pavla Veselého. Byl bych rád, kdyby jednou někdo, stejně zapálený, pokračoval
v jeho šlépějích. Na letošní a příští rok se podařilo zajistit docela zajímavý grant na péči o
NPR Mohelenská hadcová step z evropských fondů. Tak jenom doufám, že bude
smysluplně využit a přispěje k ještě lepší regeneraci této lokality. S tímto naplněním nám
musí pomoci odborníci, kteří věci rozumí. Doufám, že toto setkání není poslední, a že za
dalších pět let budeme mít opět co bilancovat.
Jiří Kostelník
Městys Mohelno
Mohelno 84
67575 Mohelno
[email protected]
6
ZMĚNY V DRUHOVÉM SPEKTRU DENNÍCH MOTÝLŮ V NPR
MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP A OKOLÍ.
Ing. Milan Švestka, DrSc.
Souhrnný přehled druhů denních motýlů mohelenské stepi a okolí jako první
zpracoval Povolný (1945) dle vlastních pozorování v letech 1941 až 1944 i zápisků a sběrů
Lemberka (1939) a doplnil jej v dalších publikacích Povolný, Gregor (1946) a Králíček,
Povolný (1980). Celkově uvádí 116 druhů z nadčeledí Papilionoidea a Hesperioidea.
V oblasti pozorování vylišil tři základní biotopy:
1. Stepní úseky přecházející v lesostep – bylo to území mohelenské rezervace, dále
Pohaniska u Senorad a Biskoupské kopce. Tyto lokality zůstaly relativně nejméně zasažené
změnami až do současnosti.
2. Lesní palouky a paseky – postupem doby došlo v těchto lokalitách u Mohelna
k samovolnému zarůstání náletovými dřevinami a postupnému zastínění, místy i
k umělému zalesnění..
3. Převážně vlhké louky podél řek Jihlavky a Oslavy, přecházející v křovinaté i
zalesněné stráně. Zejména v poříčí Jihlavky těchto lokalit radikálně ubylo po vybudování
přehrady u Mohelna a zatopení údolí.
Hodnocení změn ve výskytu druhů denních motýlů zakládám na vlastních
pozorováních a sběrech od padesátých let minulého století až do současnosti. V období let
1950 až 1958 jsem pravidelně v červenci a srpnu pobýval na chatě u Dukovanského mlýna.
Z této doby se moje sběry nezachovaly, jen seznamy druhů. Později pozorování
pokračovala od roku 1970 až do současnosti téměř každoročně, v posledních deseti letech i
v okolí Jamolic, Biskoupek a Senorad. Od roku 1970 jsou sběry uloženy ve sbírce a za
posledních deset let i ve fotodokumentaci. Od roku 2014, na základě povolení Správy
CHKO Moravský kras, provádím pravidelný výzkum denních motýlů v NPR Mohelenská
hadcová step. Shromáždil jsem také dostupné publikované údaje a informace od
lepidopterologů působících v dané oblasti. Souhrnně lze konstatovat, že druhové spektrum
i abundance druhů denních motýlů se postupně výrazně snižovaly. Tento trend je možno
dokumentovat při posouzení následujících údajů.
Druhy, jejichž výskyt byl v minulosti bezpečně prokázán, avšak vyhynuly:
Bělásek ovocný – Aporia crataegi (Linnaeus, 1758)
Žlutásek barvoměnný – Colias myrmidone (Esper, 1781)
Babočka vrbová – Nymphalis xanthomelas (Denis a Schiffermüller, 1775)
Bělopásek hrachorový – Neptis sappho (Pallas, 1771)
Hnědásek diviznový – Melitaea phoebe (Denis a Schiffermüller, 1775)
Perleťovec maceškový – Argynnis niobe (Linnaeus, 1758)
Okáč kluběnkový – Erebia aethiops (Esper, 1777)
Okáč bělopásný – Hipparchia hermione (Linnaeus, 1764)
Okáč skalní – Chazara briseis (Linnaeus, 1764)
Okáč metlicový – Hipparchia semele (Linnaeus, 1758)
Okáč šedohnědý – Hyponephele lycaon (Kühn, 1774)
Ostruháček česvinový – Satyrium ilicis (Esper, 1779)
Modrásek východní – Pseudophilotes vicrama (Moore, 1865)
Modrásek komonicový – Polyommatus dorylas (Denis a Schiffermüller, 1775)
Modrásek očkovaný – Maculinea telejus (Bergsträsser, 1779)
Modrásek černoskvrnný – Maculinea arion (Linnaeus, 1758)
7
Druhy v minulosti velmi vzácné (ojedinělé nálezy, případně bez dokladu), dnes vyhynulé:
Žlutásek úzkolemý – Colias chrysotheme (Esper, 1781)
Babočka bílé L – Nymphalis vaualbum (Denis a Schiffermüller, 1775)
Hnědásek rozrazilový – Melitaea diamina (Lang, 1789)
Hnědásek osikový – Euphydryas maturna (Linnaeus, 1758)
Hnědásek černýšový – Melitaea aurelia (Nickerl, 1850)
Hnědásek jižní – Melitaea trivia (Denis a Schiffermüller, 1775)
Okáč jílkový – Lopinga achine (Scopoli, 1763)
Ohniváček modrolemý – Lycaena hippothoe (Linnaeus, 1761)
Ohniváček janovcový – Lycaena thersamon (Esper, 1784)
Modrásek lesní – Cyaniris semiargus (Rottemburg, 1775)
Druhy, jejichž přítomnost nebyla již mnoho let prokázána (výskyt je možný):
Pestrobarvec petrklíčový – Hamearis lucina (Linnaes, 1758)
Ohniváček modrolesklý – Lycaena alciphron (Rottemburg), 1775)
Ostruháček trnkový – Satyrium spini (Denis a Schiffermüller, 1775)
Modrásek hnědoskvrnný – Polyommatus daphnis (Denis a Schiffermüller, 1775)
Modrásek ušlechtilý – Polyommatus amandus (Schneider, 1792)
Modrásek bělopásný – Aricia eumedon (Esper, 1780)
Modrásek vičencový – Polyommatus thersites (Cantener, 1834)
Soumračník skořicový – Spialia sertorius (Hoffmannsegg, 1804)
Problematické údaje ze seznamu D.Povolného (bez dokladu, údaj nespolehlivý, omyl),
v oblasti nežijí:
Bělopásek jednořadý – Limenitis reducta (Staudinger, 1901)
Bělopásek tavolníkový – Neptis rivularis (Scopoli, 1763)
Hnědásek chrastavcový – Euphydryas aurinia (Rottemburg, 1775)
Nové druhy, neuvedené v seznamu D.Povolného:
Žlutásek tolicový – Colias erate (Esper, 1805)
Pestrokřídlec podražcový – Zerynthia polyxena (Denis a Schiffermüller, 1775)
Modrásek Rebelův – Maculinea rebeli (Hirschke, 1904)
Modrásek tolicový – Cupido decoloratus (Staudinger, 1886)
Modrásek bahenní – Maculinea nausithous (Bergsträsser, 1779)
Soumračník jitrocelový – Carterocephalus palaemon (Pallas, 1771)
Soumračník měsíčkový – Carcharodus flocciferus (Zeller, 1847)
Druhy, které jsou v současnosti hojnější než v minulosti:
Ostruháček dubový – Neozephyrus quercus (Linnaeus, 1758)
Ohniváček černočárný – Lycaena dispar (Haworth, 1803)
Modrásek kozincový – Glaucopsyche alexis (Poda, 1761)
Příklad druhu, jehož abundance se dramaticky snížila:
Hnědásek květelový – Melitaea didyma (Esper, 1779)
Potěšující recentní nálezy:
Jasoň dymnivkový – Parnassius mnemosyne (Linnaeus, 1758)
Bělopásek dvouřadý – Limenitis camilla (Linnaeus, 1764)
Perleťovec červený – Argynnis pandora (Denis a Schiffermüller, 1775)
Ostruháček jilmový – Satyrium w-album (Knoch, 1782)
Ostruháček švestkový – Satyrium pruni (Linnaeus, 1758)
8
Bělopásek topolový – Limenitis populi (Linnaeus, 1758)
Druhy, jejichž početnost je dosud relativně vysoká:
Bělásek hrachorový (complex) – Leptidea sinapis (Linnaeus, 1758)
Bělásek řepový – Pieris rapae (Linnaeus, 1758)
Bělásek řepkový – Pieris napi (Linnaeus, 1758)
Žlutásek jižní (complex) – Colias alfacariensis (Ribbe, 1905)
Žlutásek řešetlákový – Gonepteryx rhamni (Linnaeus, 1758)
Ohniváček černokřídlý – Lycaena phlaeas (Linnaeus, 1761)
Ohniváčk černoskvrnný – Lycaena tityrus (Poda, 1761)
Modrásek černolemý – Plebejus argus (Linnaeus, 1758)
Modrásek jehlicový – Polyommatus icarus (Rottemburg, 1775)
Modrásek vikvicový – Polyommatus coridon (Poda, 1761)
Modrásek jetelový – Polyommatus bellargus (Rottemburg, 1775)
Perleťovec nejmenší – Boloria dia (Linnaeus, 1767)
Perleťovec malý – Issoria lathonia (Linnaeus, 1758)
Okáč ovsový – Minois dryas (Scopoli, 1763)
Okáč bojínkový – Melanargia galathea (Linnaeus, 1758)
Okáč kostřavový – Arethusana arethusa (Denis a Schiffermüller, 1775)
Okáč rosičkový – Erebia medusa (Denis a Schiffermüller, 1775)
Okáč luční – Maniola jurtina (Linnaeus, 1758)
Okáč prosíčkový – Aphantopus hyperanthus (Linnaeus, 1758)
Okáč poháňkový – Coenonympha pamphilus (Linnaeus, 1758)
Okáč strdivkový – Coenonympha arcania (Linnaeus, 1761)
Okáč třeslicový – Coenonympha glycerion (Borkhausen, 1788)
Okáč pýrový – Pararge aegeria (Linnaeus, 1758)
Okáč zední – Lasiommata megera (Linnaeus, 1767)
Soumračník máčkový – Erynnis tages (Linnaeus, 1758)
Soumračník jahodníkový – Pyrgus malvae (Linnaeus, 1758)
Soumračník proskurníkový – Pyrgus carthami (Hübner, 1813)
Soumračník čárečkovaný – Thymelicus lineola (Ochsenheimer, 1808)
Soumračník metlicový – Thymelicus sylvestris (Poda, 1761)
Ostatní druhy, dosud v oblasti žijící, převážně nehojné až vzácné:
Otakárek ovocný – Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758)
Otakárek fenyklový – Papilio machaon (Linnaeus, 1758)
Bělásek zelný – Pieris brassicae (Linnaeus, 1758)
Bělásek rezedkový – Pontia daplidice (Linnaeus, 1758)
Bělásek řeřichový – Anthocharis cardamines (Linnaeus, 1758)
Žlutásek čilimníkový – Colias crocea (Fursroy, 1758)
Batolec duhový – Apatura iris (Linnaeus, 1758)
Batolec červený – Apatura ilia (Denis a Schiffermüller, 1775)
Babočka admirál – Vanessa atalanta (Linnaeus, 1758)
Babočka bodláková – Vanessa cardui (Linnaeus, 1758)
Babočka paví oko – Inachis io (Linnaeus, 1758)
Babočka kopřivová – Aglais urticae (Linnaeus, 1758)
Babočka jilmová – Nymphalis polychloros (Linnaeus, 1758)
Babočka osiková – Nymphalis antiopa (Linnaeus, 1758)
Babočka bílé C – Polygonia c-album (Linnaeus, 1758)
Babočka síťkovaná – Araschnia levana (Linnaeus, 1758)
Hnědásek kostkovaný – Melitaea cinxia (Linnaeus, 1758)
9
Hnědásek jitrocelový – Melitaea athalia (Rottemburg, 1775)
Perleťovec dvanáctitečný – Boloria selene (Denis a Schiffermüller, 1775)
Perleťovec fialkový – Boloria euphrosyne (Linnaeus, 1758)
Perleťovec velký – Argynnis aglaja (Linnaeus, 1758)
Perleťovec prostřední – Argynnis adippe (Denis a Schiffermüller, 1775)
Perleťovec stříbropásek – Argynnis paphia (Linnaeus, 1758)
Okáč voňavkový – Brintesia circe (Fabricius, 1775)
Okáč medyňkový – Hipparchia fagi (Scopoli, 1763)
Okáč ječmínkový – Lasiommata maera (Linnaeus, 1758)
Ostruháček kapinicový – Satyrium acaciae (Fabricius, 1787)
Ostruháček ostružinový – Callophrys rubi (Linnaeus, 1758)
Ostruháček březový – Thecla betulae (Linnaeus, 1758)
Ohniváček celíkový – Lycaena virgaureae (Linnaeus, 1758)
Modrásek nejmenší – Cupido minimus (Fuessly, 1775)
Modrásek štírovníkový – Cupido argiades (Pallas, 1771)
Modrásek krušinový – Celastrina argiolus (Limmaeus, 1758)
Modrásek rozchodníkový – Scolitantides orion (Pallas, 1771)
Modrásek podobný – Plebejus argyrognomon (Bergsträsser, 1779)
Modrásek tmavohnědý – Aricia agestis (Denis a Schiffermüller, 1775)
Soumračník čárkovaný – Hesperia comma (Linnaeus, 1758)
Soumračník rezavý – Ochlodes venatus (Esper, 1777)
Soumračník bělopásný – Pyrgus alveus (Hübner, 1803)
Soumračník mochnový – Pyrgus serratulae (Rambur, 1839)
Počet denních motýlů zjištěných v NPR Mohelenská hadcová step a okolí, po
nezapočtení 3 nespolehlivých údajů a připočtení 7 nových údajů (z nich 3 náleží do
kategorie vyhynulých) činí 120 druhů.
Z toho 29 druhů (24%) vyhynulo, 8 druhů (7%) je dlouhodobě nezvěstných a 83 druhů
(69%) je možno zařadit mezi dosud přítomné, s tím, že jen 29 (24%) druhů je relativně
hojných a početnost řady dalších je nízká nebo na hranici pozorovatelnosti.
Za příčiny snížení početnosti druhů i jejich abundance v dané oblasti je možno
označit postupné zarůstání lokalit náletovými dřevinami a třtinou křovištní, úbytek
některých typů lokalit v důsledku zatopení v přehradní nádrži, výrazné zvýšení
nepříznivých vlivů v důsledku rekreační lidské činnosti a ve značné míře i působení blíže
nespecifikovatelných vlivů, poněvadž vyhynutí většiny uvedených druhů proběhlo i na
jiných místech jižní Moravy. Některé biotopy ve sledované oblasti se zachovaly
v nezměněném stavu a přesto určité druhy vymizely.
Možné zlepšení situace je možno spatřovat v prosvětlení či úplném odstranění
náletových dřevin dle typu lokality, v uplatnění mozaikovitého nikoliv plošného kosení
bylinné vegetace včetně lučních biotopů a v citlivém a omezeném uplatnění pastvy. Tato
opatření téměř jistě mohou přispět ke zvýšení abundance některých druhů denních motýlů
a snad i k návratu některých vyhynulých druhů.
LITERATURA
Hladký A., 1957: Příspěvek k poznání Lepidopter státní reservace „Mohelenská hadcová
step“ a jejího blízkého okolí. Ochrana přírody, 12: 184 – 185.
Králíček M., Povolný D., 1980: K súčasnému stavu faunistiky moravských denných
molýľov (Lepidoptera, Papilionoidea). Entomologické problémy, 16: 107 – 131.
Lemberk F., 1939: Některé vzácnější nálezy Lepidopter v okolí Senorad, pol. okres
Třebíč. Entomologické listy, II. 119.
10
Ondráčková S., 1969: Z historie státní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step
(Mohelno, okres Třebíč, ČSSR). Sbor. přírodověd. kl. Západomor. muz. v Třebíči, 7: 19 –
31.
Povolný D., 1945: Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. I.
Entomologické listy, VIII.: 30 – 38.
Povolný D., 1945: Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. II.
Entomologické listy, VIII.: 72 – 83.
Povolný D., Gregor F.: Nálezy několika pro Moravu nových nebo neobvyklých druhů
Lepidopter. Entomologické listy, IX.: 68 – 70.
Růžička A., 1937: Zajímavější druhy Macrolepidopter na Třebíčsku. Sbor. přírodověd. kl.
v Třebíči za rok 1936, 1: 28 – 33.
Skala H., 1912 – 1913. Die Lepidopterenfauna Mährens. Verh. Naturfors. Ver. Brünn, 50:
63 – 241, 51: 115 – 377.
Švestka M., 1979: K současnému výskytu ohniváčka Lycaena dispar rutilus Werneburg,
1869. Entomologický zpravodaj (Ostrava), 9: 2 – 5.
Švestka M., 1986: Současnému stavu hnědásků rodů Euphydryas, Melitaea a Mellicta na
Moravě. Zprávy Čs. Společ. entomol. při ČSAV, 22: 47 – 60.
Švestka M., 1992: Současný stav faunistiky Lycaena dispar rutilus (Werneburg 1864) a
Thersamonia thersamon (Esper 1784) na jižní Moravě. Přírodovědný sborník
Západomoravského muzea v Třebíči, 18: 31 – 36.
Švestka M., 1999: Z bionomie a etologie bělopáska Neptis sappho Pal. Přírodovědný
sborník Západomoravského muzea v Třebíči, 39: 47 – 52.
Adresa autora:
Ing. Milan Švestka, DrSc.
669 2 Znojmo, Coufalova 19
[email protected]
11
POZNÁMKY K AKTUALIZOVANÉMU SLOŽENÍ APIDOFAUNY
MOHELENSKÉ HADCOVÉ STEPI
doc. Ing. Antonín Přidal, Ph.D.
Mendelova univerzita v Brně
Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství - oddělení včelařství
Apidofauna (Hymenoptera: Apiformes) Mohelenské hadcové stepi (MHS) byla
systematicky zkoumána pouze do roku 1944 a navazující dřívější literární údaje se vztahují
pouze k náhodným sběrům (Přidal a Veselý, 2010). Dle těchto historických literárních
údajů bylo na stepi zjištěno celkem 232 druhů. [Errata: V seznamu dle Přidal a Veselý (2010) byl
omylem vynechán druh Andrena ovatula]. Dalším systematickým průzkumem byl ověřeno, že na
MHS bylo historicky i aktuálně evidován výskyt 293 druhů (Přidal a Veselý, 2011).
Z tohoto pohledu by se mohlo jevit, že diversita apidofauny na MHS narůstá, avšak
recentní průzkum potvrdil pouze 115 druhů z původně uváděných 232 druhů a tedy u 117
druhů nebyl potvrzen aktuální výskyt (Přidal a Veselý, 2011). Jestliže v současnosti tyto
nezvěstné druhy na MHS opravdu nežijí, tak současná populace apidofauny zahrnuje jen
50% stav z dřívějšího složení druhového spektra. Nepodařilo se potvrdit zejména
kleptoparazitické nebo obzvláště xerotermofilní druhy, jejichž početnost bývá s populacích
včel obvykle nízká a proto pravděpodobnost jejich záchytu nízká (Přidal a Veselý, 2011).
Řada z nich se však na stepi s vysokou pravděpodobností nevyskytuje, když jejich
přítomnost byla bezúspěšně záměrně ověřována (Přidal a Veselý, 2011).
Cílem tohoto příspěvku je aktualizovat poslední seznam včel zjištěných na
Mohelenské hadcové stepi z roku 2011 a učinit k těmto doplněním komentář.
MATERIÁL A METODIKA
Celkem bylo zkoumáno 655 jedinců včel (Hymenoptera: Apiformes) odchycených
či pozorovaných v 6 průzkumných dnech v období od 13. 5. 2011 do 15. 5. 2013. Sběrací
metody a technika průzkumu je metodicky shodná s dříve aplikovanými metodami (Přidal
a Veselý, 2011). Nejsou uváděny druhy, které byly potvrzené dříve a v rámci tohoto
průzkumu potvrzené opakovaně. V následující analýze je kladen důraz na druhy: a) nově
potvrzené, b) nově zjištěné a c) dosud nepotvrzené. Rovněž jsou uvedeny korekce dříve
uvedených údajů.
VÝSLEDKY A DISKUSE
V tab. 1 jsou uvedeny druhy, které mění či doplňují seznam druhů včel MHS z roku
2011. Tímto průzkumem byl potvrzen výskyt pro 8 druhů dříve na MHS uváděných a
dalších 8 druhů včel nově zjištěných (v jednom případě šlo o druh z rodu dosud na MHS
neuváděného). Dva druhy byly ze seznamu vyloučeny, když byla ověřena chybná
determinace. Jedinci, kteří potvrzují nový druh, tvoří z celkově odchycených 1,2 % (8 ks) a
jedinci potvrzující výskyt druhu 4,4 % (29 ks). Z těchto čísel lze odhadnou, kolik jedinců
je třeba v budoucnosti přibližně zkoumat, aby došlo k dalšímu lepšímu prozkoumání
apidofauny MHS. Navrhuje se proto sbírat na dosud nezkoumaných lokalitách ve vnitřní i
vnější periferii MHS a případně zvolit jinou techniku sběru (např. mokré pasti). Zároveň
lze říci, že jestliže v průměru na každých cca 18 jedinců připadá jeden nově zjištěný či
potvrzený druh, lze říci, že fauna MHS není dosud komplexně prozkoumána. Zejména,
když uvážíme předchozí intenzivní průzkum (Přidal a Veselý, 2011) a fakt, že i tento
12
dodatečný průzkum byl proveden shodnou metodikou. Další průzkum a i s použitím
dalších sběracích metod je žádoucí.
Rod
druh
Hylaeus
cornutus
Osmia
leaiana
Hoplosmia
spinulosa
Coelioxys
mandibularis
Anthidiellum
strigatum
Andrena
alfkenella
minutuloides
pandellei
proxima
saxonica
subopaca
symphyti
Halictus
rubicundus
Evylaeus
punctatissimus
Sphecodes
geoffrellus
Nomada
noskiewiczi
Bombus
cryptarum
Pyrobombus
semenoviellus
Výskyt na na MHS
Autor
počet jedinců
status
Tab. 1: Druhy včel na MHS potvrzené a
nově zjištěné apidologickým průzkumem
v letech
2011–2013
(aktualizace
posledního seznamu včel MHS z roku
2011)
%: $ : #
Fabricius, 1793
Curtis, 1831
NOVÝ
1:0
NOVÝ
0:1
Panzer, 1806
(Kirby, 1802)
Thomson, 1872;
= nový rod
(Kirby, 1802)
NOVÝ
1:0
NOVÝ
1:0
potvrzen
2:0
Perkins, 1914
potvrzen
3:0
Perkins, 1914
potvrzen
0:7
Pérez, 1895
potvrzen
1:6
(Kirby, 1802)
potvrzen
0:1
Stoeckhert, 1935
vyloučen chybná determinace
Nylander, 1848
NOVÝ
0:1
Schmiedeknecht, 1883
NOVÝ
0:1
potvrzen
3:2
potvrzen
0:1
potvrzen
3:0
Latreille, 1809
Nylander, 1848
Cockerell, 1904
(Panzer, 1805)
Obr. 1: Historický a recentní průzkum
apidofauny MHS do roku 2013
Fabricius, 1775
Včely MHS historický a recentní průzkum
Latreille, 1804
(Christ, 1791)
nové druhy
nepotvrzené
druhy
Robertson, 1902
(Schenck, 1853)
Latreille, 1805
(Kirby, 1802)
Scopoli, 1770
Schwarz, 1966
vyloučen chybná determinace
Latreille, 1802
(Fabricius, 1775)
NOVÝ
1:0:0
NOVÝ
1:0:0
potvrzené
druhy
Dalla Torre, 1880
(Skorikov, 1910)
Všemi dosavadními průzkumy bylo na MHS historicky i recentně zjištěno 299
druhů včel, což tvoří 52 % druhů apidofauny Moravy. Z toho recentní výzkum nově zjistil
67 druhů včel. Z historických průzkumů se v literatuře uvádí 232 druhů. Z čehož 123
druhů bylo recentním průzkumem potvrzeno a 109 dosud nepotvrzeno (obr. 1). Tedy
recentním výzkumem bylo celkově potvrzeno jako aktuálně se vyskytujících na stepi 190
druhů včel. To je v porovnání s faunou například Bílých Karpat, kde bylo v posledních 15
letech zjištěno 209 druhů včel (Přidal, 2008), mimořádně vysoká diversita, když
přihlédneme obzvláště ke skutečnosti, že B. Karpaty zahrnují velmi širokou škálu
charakteru stanovišť a mnohem větší plochu. Z tohoto pohledu je třeba pohlížet na MHS
jako na mimořádně hodnotný přírodní komplex.
Hylaeus cornutus – je v posledních letech v Evropě expanzivní a ze Středomoří se rozšířil
až do Dánska (Macek a kol. 2010). V ČR stále jako xerotermofilní druh a z vyloženě
nížinných stepních podmínek jižní Moravy se rozšířil i do výslunných biotopů středních
poloh.
Hoplosmia spinulosa, Coelioxys mandibularis, Anthidiellum strigatum, Halictus
rubicundus, Evylaeus punctatissimus jsou druhy spíše výhřevných stanovišť a v místech
svého výskytu mohou být i hojněji zastoupené. Nejde však o druhy všudypřítomné a jejich
přítomnost obvykle signalizuje hodnotnější biotopy.
Nomada noskiewiczi, jak uvedli Přidal a Veselý (2011), se na MHS nevyskytuje. Šlo o
chybnou determinaci samčího jedince, což ověřil Maximilian Schwarz (in litt., 2013).
Celkem na MHS byli odchyceni dva samci N. piccioliana Magretti, 1883. Jeden samec měl
13
výrazně žlutě skvrnité scutellum, takže jej bylo možné snadno určit jako N. piccioliana dle
klíče Scheuchla (1995) nebo Smita (2004), ale druhý jedinec měl scutellum zcela černé (a i
jiné znaky částečně variabilní), takže v předchozích dvou klíčích jej nebylo možné určit.
Černé scuttelum je uvedeno jako znak samců N. piccioliana v klíči Amieta a kol. (2007),
ve kterém zase chybí pro srovnání znaky N. noskiewiczi, a proto došlo k misidentifikaci.
Variabilita u kleptoparazitů je běžnou vlastností zejména, parazitují-li u více druhů
(Bossert, 2014). Vysoká variabilita jedinců v rodu Nomada jak ve zbarvení tak i velkosti je
dobře doložená případem publikovaným Bossertem (2014) pro druh N. panzeri Lepeletier,
1841. N. piccioliana parazituje pouze u Andrena combinata, která se na MHS vyskytuje
(Přidal a Veselý, 2011). Výskyt tohoto jejího parazita je ale v ČR jen lokální.
Tab. 2: Seznam dosud nepotvrzených historicky doložených druhů včel na MHS
Macropis
fulvipes
Hylaeus
gracilicornis
leptocephalus
pictipes
signatus
variegatus
Colletes
inexpectatus
marginatus
Chelostoma
ventrale
Osmia
cerinthidis
cornuta
melanogaster
Neosmia
bicolor
Hoplitis
anthocopoides
ravouxi
Anthocopa
papaveris
Chalicodoma
parietina
Megachile
analis
lapponica
ligniseca
maritima
octosignata
versicolor
Coelioxys
aurolimbata
conoidea
inermis
Trachusa
byssina
Stelis
minuta
nasuta
phaeoptera
punctulatissima
signata
Dioxys
cincta
Panzer, 1809
(Fabricius, 1804)
Fabricius, 1793
(Morawitz, 1867)
(Morawitz, 1870)
Nylander, 1852
(Panzer, 1798)
(Fabricius, 1798)
Latreille, 1802
Noskiewicz, 1936
Smith, 1846
Latreille, 1809
Schletterer, 1889
Panzer, 1806
Morawitz, 1876
(Latreille, 1805)
Spinola, 1808
Tkalců, 1974
(Schrank, 1781)
Klug, 1807
(Schenck, 1853)
Pérez, 1902
Lepeletier, 1825
(Latreille, 1799)
Lepeletier, 1841
(Geoffroy, 1785)
Latreille, 1802
Nylander, 1852
Thomson, 1872
(Kirby, 1802)
(Kirby, 1802)
Nylander, 1852
Smith, 1844
Latreille, 1809
Förster, 1853
(Illiger, 1806)
(Kirby, 1802)
Panzer, 1804
(Panzer, 1798)
Panzer, 1806
Lepeletier et Serville, 1825
(Latreille, 1809)
(Kirby, 1802)
(Kirby, 1802)
(Latreille, 1809)
Lepeletier et Serville, 1825
(Jurine, 1807)
status Andrena
1
barbilabris
1
2
3
2
2
1
2
2
1
1
2
1
1
2
3
3
3
3
1
2
3
1
1
1
1
1
2
4
1
1
2
3
Fabricius, 1775
(Kirby, 1802)
congruens
Schmiedeknecht, 1884
florea
Fabricius, 1793
fulvago
(Christ, 1791)
fulvida
Schenck, 1853
hattorfiana
(Fabricius, 1775)
humilis
Imhoff, 1832
marginata
Fabricius, 1776
propingua
Schenck, 1853
rosae
Panzer, 1801
schencki
Morawitz, 1896
viridescens
Vierdeck, 1916
Panurgus
Panzer, 1806
calcaratus
(Scopoli, 1763)
Panurginus
Nylander, 1848
labiatus
(Eversmann, 1852)
Seladonia
Robertson, 1918
smaragdula
(Vachal, 1895)
Lasioglossum
Curtis, 1833
breviventre
(Schenck, 1853)
costulatum
(Kriechbaumer, 1873)
lativentre
(Schenck, 1853)
sexnotatum
(Kirby, 1802)
Evylaeus
Robertson, 1902
aeratus
(Kirby, 1802)
albipes
(Fabricius, 1781)
buccalis
(Pérez, 1903)
clypearis
(Schenck, 1853)
euboeensis
(Strand, 1909)
fratellus
(Pérez, 1903)
glabriusculus (Morawitz, 1872)
laevis
(Kirby, 1802)
linearis
(Schenck, 1868)
lucidulus
(Schenck, 1861)
marginellus
(Schenck, 1853)
minutissimus (Kirby, 1802)
nitidiusculus
(Kirby, 1802)
nitidulus
(Fabricius, 1804)
quadrisignatus (Schenck, 1853)
semilucens
(Alfken, 1914)
setulosus
(Strand, 1909)
Sphecodes
Latreille, 1805
croaticus
Meyer, 1922
longulus
Hagens, 1882
marginatus
Hagens, 1882
pellucidus
Smith, 1845
puncticeps
Thomson, 1870
Rophites
Spinola, 1808
algirus
Pérez, 1903
Systropha
Illiger, 1806
curvicornis
(Scopolli, 1770)
planidens
Giraud, 1861
Dufourea
Lepeletier, 1841
dentiventris
(Nylander, 1848)
halictula
(Nylander, 1852)
minuta
Lepeletier, 1841
status Nomada
braunsiana
2
conjugens
2
emarginata
2
furvoides
1
fuscicornis
2
guttulata
2
mutabilis
3
opaca
3
pleurosticta
2
rhenana
3
roberjeotiana
3
rufipes
3
zonata
status
3
1
1
3
4
1
3
4
3
3
4
4
2
1
4
3
3
3
3
1
1
2
1
3
2
3
2
2
3
3
2
3
2
2
2
3
3
3
Scopoli, 1770
Schmiedeknecht, 1882
Herrich-Schäffer, 1839
Morawitz, 1878
Stoeckhert, 1944
Nylander, 1848
Schneck, 1861
Morawitz, 1870
Alfken, 1913
Herrich-Schäffer, 1839
Morawitz, 1872
Panzer, 1799
Fabricius, 1793
Panzer, 1798
Epeolus
Latreille, 1802
cruciger
(Panzer, 1799)
Eucera
Scopoli, 1770
interrupta
Baer, 1850
nigrescens
Pérez, 1879
seminuda
Brullé, 1832
Anthophora
Latreille, 1803
quadrimaculata (Panzer, 1798)
Clisodon
Patton, 1879
furcatus
(Panzer, 1798)
Heliophila
Klug, 1807
bimaculata
(Panzer, 1798)
Melecta
Latreille, 1802
albifrons
(Forster, 1771)
Thyreus
Panzer, 1806
orbatus
(Lepeletier, 1841)
Psithyrus
Lepeletier, 1832
barbutellus
(Kirby, 1802)
campestris
(Panzer, 1801)
Confusibombus Ball, 1914
confusus
(Schenck, 1861)
Megabombus
Dalla Torre, 1880
humilis
(Illiger, 1806)
muscorum
(Linnaeus, 1758)
pomorum
(Panzer, 1805)
subterraneus
(Linnaeus, 1758)
2
1
3
2
2
3
1
4
1
1
3
2
3
3
3
3
2
2
1
1
3
3
3
3
3
3
Pyrobombus semenoviellus je druh čmeláka šířícího ze v posledních desetiletích z Tajgy do
Střední Evropy (Streinzer, 2010). Tento nález byl i s komentářem již zveřejněn (Přidal,
2014). Ve světle hypotézy o vlivu změny klimatu na migraci čmeláků (Kerr a kol., 2015),
lze předpokládat, že k migraci tohoto druhu dochází také právě kvůli této změně, i když u
14
řady druhů je prokázaná spíše migrace opačná, tj. k severnímu pólu (zejména
Alpinobombus spp.). Podrobnosti k tomuto důvodu však nejsou známy ani hypoteticky.
Výskyt zbývajících druhů nově zjištěných či potvrzených není třeba zvlášť
komentovat. V případě např. Andrena symphyti jde sice o lokální a oligolektický druh
vázaný výhradně na kostival (Symphytum spp.) nebo také A. alfkenella či B. cryptarum
jsou spíše lokálními druhy, ale jejich výskyt na MHS nemá zvlášť konkrétní indikační
význam. Andrena saxonica se na stepi nevyskytuje (Přidal a Veselý, 2011), šlo o chybnou
determinaci dosti poškozeného jedince A. rugulosa.
Celkem tedy zůstává 109 nepotvrzených druhů (tab. 2), které se nepodařilo zjistit
ani při cílených sběrech na místech předpokládaného výskytu. V některých případech
uvedené biotopy zarostly natolik, že se změnily v les, kde se daný druh ani vyskytovat
nemůže. V tab. 2 jsou uvedeny dosud nezjištěné druhy, které byly již doloženy historickým
průzkumem. U některých druhů se předpokládá, že budou ještě zjištěni (1) u zbylých se
nepředpokládá proto, že: 2) jejich stanoviště na MHS zaniklo, 3) jejich populace klesají i
jinde na Moravě a 4) na MHS nebyl potvrzen jejich hostitel.
U některých druhů lze nepotvrzení na MHS vysvětlit například absencí hostitele (7
druhů) či vůbec celkové snižování populace druhu na celém území Moravy (42 druhů), ale
u jiných se očekává, že jejich výskyt ještě může být potvrzen (29 druhů). Nelze tvrdit
jednoznačně, že za těmito změnami stojí jen zvýšení pokryvnosti MHS dřevinami či
výstavby nádrže a tedy zánik jejich biotopu (31 druhů). Na druhou stranu i přes značnou
aktuální vysokou diversitu apidofauny MHS je patrné, že tato se pozměnila, vždyť nebylo
potvrzeno bezmála 50 % druhů a je v porovnání s historickými údaji méně diversitní
(Přidal a Veselý, 2011). Srovnáním potvrzených a nepotvrzených parazitů a hostitelů lze
zjistit (obr. 2), že výrazně více absentují právě parazité (64 %) e srovnání s hostiteli (42
%), což může poukazovat na horší kondici celé populace včel na MHS.
hostitel
42%
nezjištěný
kletoparazit
58%
potvrzený
64%
36%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Obr. 2: Podíl zjištěných a nezjištěných hostitelských a kleptoparazitických druhů.
Při srovnání historického a aktuálního stavu apidofauny na MHS však pokles není
až tak kritický (obr. 3), tj. cca 13% úbytek hostitelů a 38% úbytek parazitů, přičemž
z nových druhů přibylo relativně rovnoměrně jak hostitelů tak parazitů v porovnání
s historickým stavem (29 a 26 %).
Přítomnost indikačních druhů a vysoký celkový počet druhů včel (tj. cca poloviny
všech druhů dosud zjištěných na Moravě) potvrzuje, že jde o lokalitu s xerotermofilním
charakterem, který potřebuje řízenou péči pro své zachování (Hort a kol., 2010). Tím se
myslí zejména udržení nízké pokryvnosti dřevinami (Přidal a Veselý, 2010a), jinak hrozí
úbytek xerotermofilních druhů všeobecně. Na druhou stranu je třeba podotknout, že 61
druhů bylo na MHS nově potvrzeno (Přidal a Veselý, 2011). Z toho se dovozuje, že
15
výrazné zarůstání stepi dřevinami zejména v posledních dekádách minulého století
(Veselý, 2002), nemělo až tak fatální vliv na kompozici společenstev včel, jak by bylo
možné dovozovat z fotografických dokladů (Veselý, 2002), když tato společenstva si i
nadále podržela převažující xerotermofilní charakter navzdory poměrně vysoké nadmořské
výšce na okraji Českomoravské vysočiny. Podobný trend ve změnách společenstev včel
uvádí v Polsku Banaszak (2010), tzn. některé druhy jsou nezvěstné (cca 11 %), ale více jak
jedna pětina druhů je potvrzena zcela nově. To vnáší otázky na téma, co přesně by mělo
být předmětem ochrany přírody, když populace se budou vždy měnit v závislosti na čase,
ve kterém probíhají přirozené i antropogenní sukcesní změny. Typickým příkladem tohoto
uvažování je někdy kontroverzní pojetí významu např. postindustriálních stanovišť
(Tropek a Řehounek, 2012).
V případě MHS je však nezpochybnitelné, že právě a pouze v oblasti amfiteátru
Čertova ocasu existují mimořádné xerotermofilní podmínky podporované specifickým
hadcovým podkladem, které umožňují existenci i takových druhů, jež i na větších
xerotermofilních stanovištích jižní Moravy zjišťujeme zcela výjimečně. Výjimečnost
charakteru biotopů MHS dokazuje i skutečnost, že řadu xerotermofilních druhů, které se
vyskytují na MHS i poměrně početně, již nelze zjistit jinde v těsném okolí MHS (třeba na
přilehlých zahradách, v okolí lesů apod.). Jde tedy nezpochybnitelně o výjimečný přírodní
útvar, jenž se bez řízené péče neobejde.
ZÁVĚR
Z výše uvedených průběžných výsledků vyplývá, že Mohelenská hadcová step je
stanovištěm xerotermofilních společenstev včel, které aktuálně zahrnují celkem 190 druhů
s recentně potvrzeným výskytem. Celkem je tedy na stepi uváděno 299 druhů, což je více
jak polovina všech druhů, které jsou známy na Moravě. S ohledem na maloplošnost MHS
jde tedy o mimořádně hodnotný přírodní útvar. Stále nebylo potvrzeno 109 historických
nálezů, což částečně vyvažují nálezy 67 nových druhů dosud na stepi neuváděných.
V současnosti je tedy na MHS potvrzeno 190 druhů a historicky uváděno 232 druhů, tedy
počtem druhů je fauna v porovnání 4/5 kompletní (82 %). V průběhu dalšího průzkumu se
očekává potvrzení dalších druhů včel, proto se další průzkum doporučuje zejména
v kombinaci s rozšířením metodiky sběru.
Apidofaunu národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step nelze podle výše
uvedeného označit za jednoznačně a nenávratně poškozenou. Byly nově zjištěny či
potvrzeny vzácné stepní druhy, které se vyrovnaly se sukcesními změnami vedoucími ke
klimaxu borového lesa probíhající na Mohelenské hadcové stepi v posledních 60 letech.
Řada druhů tak prokázala značnou toleranci, kterou však jistě nelze označit jen za pouhou
plasticitu. Tento fenomén si zasluhuje bližší vysvětlení.
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji doc. Pavlovi Veselému za řadu konzultací v otázkách historie a současnosti
ochrany Mohelenské hadcové stepi. Dále Ing. Jiřímu Svobodovi, Ph. D. za technickou
asistenci při preparaci materiálu.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Amiet F., Herrmann M., Müller A., Neumeyer R. 2007: Fauna Helvetica 20. Apidae 5
(Ammobates, Ammobatoides, Anthophora, Biastes, Ceratina, Dasypoda, Epeoloides,
Epeolus, Eucera, Macropis, Melecta, Melitta, Nomada, Pasites, Tetralonia, Thyreus &
Xylocopa). Centre suisse de cartographie de la faune, Neuchâtel, 356 stran.
16
Banaszak J. 2010: The persistence of and changes in a bee fauna over the last century: case
of Wielkopolska-Kujawy Lowland in western Poland (Hymenoptera: Apoidea,
Apiformes). Polskie Pismo entomologiczne 79: 367–409.
Bossert, M. S. (2014). The high alpine bee fauna (Hymenoptera: Apoidea) of the Zillertal
Alps, Austria. Biodiversity data journal, (2): e1115.
Kerr, J. T., Pindar, A., Galpern, P., Packer, L., Potts, S. G., Roberts, S. M., Rasmont P.,
Schweiger O., Colla S.R., Richardson L.L., Wagner D.L., Gall L.F., Sikes D. S.,
Pantoja, A. 2015: Climate change impacts on bumblebees converge across continents.
Science 349 (6244): 177–180.
Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P., Tyrner P. 2010: Blanokřídlí
České republiky I. – žahadloví. [Hymenoptera of the Czech Republic I. – Aculeata].
Academia, Praha, 521 stran.
Hort L., Slavík P., Šebková K., Musil Z., Štefka L., Kovařík M. 2010: Plán péče o Národní
přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step a její ochranné pásmo na období 2010–
2021 (návrh na vyhlášení), 56 stran.
Přidal A. 2008: Včely (Apoidea) (Bees (Apoidea)). Strany 280–284. Jongepierová I. (ed.):
Louky Bílých Karpat (Grasslands of the White Carpathian mountains). ZO ČSOP Bílé
Karpaty, Veselí nad Moravou, 461 pp. [ISBN: 978-80-903 444-6-4]
Přidal A. 2014: New and interesting records of bees from Moravia and Slovakia with
remarks to the Czech and Slovak checklist of bees (Hymenoptera: Apoidea:
Apiformes). Klapalekiana 50 (1): 73–83.
Přidal A., Veselý P. 2010: Včely (Hymenoptera: Apoidea) Mohelenské hadcové stepi doložený výskyt dle literárních pramenů publikovaných do roku 2009, strany 22–27.
In: Veselý P., Přidal A. (eds.): Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská
hadcová step III., 9. 9. 2010 Mohelno, 73 stran. [ISBN 978-80-7375-421-1]
Přidal A., Veselý P. 2010a: Návrhy a doporučení pro management národní přírodní
rezervace Mohelenská hadcová step také s ohledem na potřeby opylovatelů
(Hymenoptera: Apoidea) dle průzkumu v roce 2010, strany 41–44. In: Veselý P., Přidal
A. (eds.): Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step III.,
9. 9. 2010 Mohelno, 73 stran. [ISBN 978-80-7375-421-1]
Přidal A., Veselý P. 2011: Changes in the composition of the bee populations of the
Mohelno Serpentine Steppe after 70 years (Hymenoptera: Apiformes). Acta
universitatis agriculturae et silviculturae mendelianae Brunensis, 59 (6): 291–311.
Scheuchl E. 1995: Illustrierte Bestimmungstabellen der Wildbienen Deutschlands und
Österreichs, Band I: Anthophoridae. Erwin Scheuchl, Velden, 158 stran.
Smit J. 2004: De wespbijen (Nomada) van Nederland (Hymenoptera: Apidae).
Nederlandse faunistische mededelingen 20: 33–126.
Streinzer M. 2010: Erstnachweis von Bombus semenoviellus Skorikov, 1910
(Hymenoptera, Apidae) für Österreich. Entomofauna 31 (16): 265–268.
Tropek R., Řehounek J. (eds.) 2012: Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam,
ochrana a management. Entomologický ústav AV ČR, v.v.i. a Calla, České Budějovice,
152 stran. [ISBN 978-80-86668-20-8]
Veselý P. 2002: Mohelenská hadcová step – historie vzniku rezervace a jejího výzkumu.
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 276 stran.
doc. Ing. Antonín Přidal, PhD.
Mendelova univerzita v Brně
Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
17
MONITORING VEGETACE V PASTEVNÍ (SEVERNÍ) ČÁSTI NPR
MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP A V JEJÍM OCHRANNÉM
PÁSMU
Jaroslav Čáp
HISTORIE SOUČASNÉHO MONITORINGU
Když bylo v roce 1997 rozhodnuto o znovuobnovení pastvy ovcí v severní
(neskalní) části Mohelenské stepi, inicioval doc. Pavel Veselý akce směřující k sledování
změn vegetace v důsledku každoročně prováděné pastvy. Zcela logicky první snímkování
muselo proběhnout v době před prvním pasením, aby byl podchycen stav vegetace po
mnoha letech stádia lada.
V prvním období se monitoringu zúčastnil společně s autorem také doc. Radomír
Řepka, který se podílel především na fytocenologickém snímkování, zatímco autor tohoto
příspěvku se věnoval spíše kreslení síťových map. Práce na obou dílčích studiích se přitom
vzájemně prolínaly. Některé informace lze nalézt v publikovaných příspěvcích (např.
Veselý, Čáp a Řepka, 1998; Čáp a Řepka, 2000; Řepka a Čáp, 2005; Veselý, Čáp a Řepka,
1998).
Od roku 1997 do roku 2008 bylo snímkování prováděno zpravidla 2x ročně, v
jarním a podzimním aspektu. V některých letech ale nebylo některé snímkování
realizováno, a to vždy z objektivních důvodů. Například v důsledku plošného posečení celé
monitorované plochy, zahájení pastvy bez upozornění mapovatelů (takže v době
plánovaného snímkování byla již vegetace spasena), vlivu nepříznivého počasí (silné
přísušky v létě) apod.
K fytocenologickému snímkování bylo vybráno devět ploch o rozměrech 4 x 4 m.
Navíc uvnitř tří z devíti vymezených ploch probíhalo i síťové mapování, které doplňovalo
exaktněji plošné šíření či ubývání jednotlivých rostlin. Vybrané plochy reprezentovaly
nejtypičtější (v době před zavedením pastvy) vegetační formace. Přitom snímky vegetace
byly vybrány tak, aby snímky dvou typů byly vždy relativně blízko sebe. Tento postup byl
veden snahou zachovat pro hodnocení dvojic poměrně stejnorodé poměry
geomorfologické, půdní, klimatické apod. Pouze snímek č. 7 je prostorově osamělý, neboť
daný typ vegetace se jinde tak charakteristicky nevyskytoval. Lokalizace uvedených ploch
je zobrazena v přiložené mapě.
18
Po roce 2008 už byla k dispozici celkem souvislá řada údajů a ze snímkování z let
2004 – 2008 vyplývalo, že vlivem pastvy už neprobíhá změna vegetace tak rychle, jako v
prvních letech pastvy. Proto jsme dospěli k závěru, že další snímkování už není nutné
provádět každoročně. Kolektiv opustil doc. Řepka a nakonec v důsledku různých peripetií
bylo další fytocenologické snímkování provedeno až v roce 2015. Včetně letošního roku
bylo provedeno celkem 18 zápisů na každé z hodnocených ploch. Síťové mapování již
obnoveno nebylo.
V roce 2014, v rámci projektu, o kterém jsem se dozvěděl až koncem daného roku a
o jehož cíli nemám dosud relevantní informace, provedl fytocenologické snímkování doc.
Lubomír Tichý, a to na námi dříve vymezených plochách. Z údajů, které mně laskavě
zaslal, a ze snímkování v letošním roce, vyplynulo, že u některých snímků se částečně,
anebo vůbec, nekryl s námi dříve monitorovanými plochami. Připočteme-li k tomu, že
snímkování provedl i jiným systémem („hrubší stupnicí“), je případné využití jeho studie
pro srovnávání s našimi údaji upotřebitelné jen částečně.
TYPY MONITOROVANÉ VEGETACE
Před prvním snímkováním byly vybrány tyto typy vegetace (nejde o
fytocenologickou klasifikaci porostů). Označení ploch je dle síťového mapování, který pro
území vypracoval P. Veselý (např. Veselý, 2010):
Snímek č. 1 = plocha C5
Před obnovením pastvy pýrové lado, zřejmě sukcesní stádium postagrární plochy, s
význačným zastoupením lipnice úzkolisté (Poa angustifolia) a jahodníku trávnice
(Fragaria viridis).
Snímek č. 2 = plocha C5
Degradační stádium subxerofilního travního porostu s dominancí kostřavy žlábkaté
(Festuca rupicola) a lipnice úzkolisté (Poa angustifolia).
Snímek č. 3 = plocha D8
Postagrární stádium stepního trávníku s dominancí kostřavy žlábkaté (Festuca rupicola),
ovsíře lučního (Avenastrum pratense) a kostřavy waliské (Festuca valesiaca). Výrazněji
byly přítomny zástupci společenstev svazů Festucion valesiaceae a Koelerio - Phleion.
Snímek č. 4 = plocha E8
Plocha, na které bylo noční stanoviště ovcí a po zrušení tohoto stanoviště byl prostor zcela
bez vegetace a silně dotován živinami z trusu ovcí. Do roku 1997 zde byl porost borovice.
Snímkování bylo započato až v roce 1998, po jednom roce zátěže stádem nocujících ovcí.
Snímek č. 5 = plocha H9
Vyvinuté a vyvážené stepní společenstvo na nízkém půdním profilu s převahou druhů
svazu Festucion valesiaceae, doplněné zástupci společenstev svazu Koelerio - Phleion,
vzácněji svazu Bromion.
Snímek č. 6 = plocha H9
Degradační stádium xerotermního společenstva s dominantní kostřavou žlábkatou (Festuca
rupicola) a s výskytem kavylu chlupatého (Stipa dasyphylla). Na této ploše byla následně
pastva ovcemi jen ojedinělá s nízkou zátěží pro vegetaci.
19
Snímek č. 7 = plocha C12
Lado s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), s množstvím stařiny a
s významnou účastí lipnice úzkolisté (Poa angustifolia) a kostřavy žlábkaté (Festuca
rupicola).
Snímek č. 8 = plocha B18
Sešlapem ovlivňované, nízkostébelné pastvinné subxerotermní společenstvo, s význačným
podílem kostřavy žlábkaté a k. nepravé (Festuca rupicola, F. pseudovina).
Snímek č. 9 = plocha B 18
Druhově bohaté společenstvo, zahrnující množství cenoelementů. Ještě z roku 1944 je
doloženo, že zde bylo hřiště (Veselý, 2002). Nejvyšší pokryvnost zaujímá kostřava nepravá
(Festuca pseudovina).
VYHODNOCENÍ MONITORINGU
Zpracování získaných dat vyžaduje delší a trpělivou analýzu. Pro exaktní
hodnocení je jen částečně možné využití stávajících analytických počítačových programů,
neboť ty zatím neumožňují použít řadu důležitých informací. Například zátěž a délku
pasení na místech konkrétních snímků v jednotlivých letech, vláhové poměry v
jednotlivých letech (obzvláště „přísušky“, během nichž nevyklíčila či brzy zaschla celá
řada efemerů a efemeroidů), stržení drnu, časově omezený silnější sešlap a další údaje,
které jsou k dispozici. Stěží anebo vůbec nejsou upotřebitelná data ze snímkování
dřívějšími botaniky, protože údaje nejsou prostorově natolik přesně definované, aby je
bylo možno sesouhlasit s námi provedenými zápisy. V současné době, kdy v letošním roce
probíhá opětovné snímkování, není ještě časově reálné kompletní analýzy vyhotovit.
Lze jen obecně hodnotit základní fakta:
 změnu vegetace na jednotlivých plochách,
 změnu velikosti populací jednotlivých druhů bylin a trav v celém prostoru.
Pro názornost je v dalším textu vložen zápis snímků (vybrán byl snímek s poměrně
nízkým druhovým zastoupím) na jedné z ploch, jak byl v průběhu času zaznamenán
(snímek č. 3, plocha D8).
Z uvedeného snímku lze vysledovat například:
 posílení populací řebříčku chlumního (Achillea collina), hvozdíku kartouzku
(Dianthus carthusianorum), bílojetele německého (Dorycnium germanicum),
smělku štíhlého (Koeleria gracilis), bedrníku černého (Pimpinella aff. nigra),
 stabilní jsou populace ovsíře lučního (Avenastrum pratense), svízele syřišťového
(Galium verum), mateřídoušky časné (Thymus praecox),
 výskyt a setrvání nových druhů – tařice horská (Alyssum montanum), rožec rolní
(Cerastium arvense), rožec lepkavý (Cerastium glutinosum), štírovník růžkatý
(Lotus corniculatus), modřenec chocholatý (Muscari comosum), silenka ušnice
(Silene otites), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), kavyl Ivanův (Stipa joannis),
rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), rozrazil klasnatý (Veronica spicata),
 snížení pokryvnosti u lipnice úzkolisté (Poa angustifolia),
 druhy, které na ploše nebyly, v určitou dobu se vyskytovaly a zase vymřely, jako
písečnice douškolistá (Arenaria serpyllifolia), ostřice nízká (Carex humilis), svízel
bílý (Galium album), plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum), jetel kočičí
(Trifolium arvense),rozrazil jarní (Veronica verna),
20
Zápis snímku č. 3, plocha D8 (Dominova stupnice, Moravec a kol., 1994)
1997 1997 1998 1998 1999 1999 2000 2000 2001 2002 2003 2003 2004 2004 2006 2008 2008 2015
5. 9. 5. 9. 5. 10. 5. 9. 5. 9. 5. 9. 5. 9. 5. 4. 9. 5.
Achillea collina
Alyssum montanum
Arenaria serpyllifolia agg.
Avenastrum pratense
Carduus nutans
Carex caryophyllea
Carex humilis
Carex praecox
Centaurea stoebe
Cerastium arvense
Cerastium glutinosum
Dianthus carthusianorum agg.
Dorycnium germanicum
Eryngium campestre
Festuca rupicola
Festuca valesiaca
Galium album
Galium verum
Holosteum umbellatum
Koeleria gracilis
Lotus corniculatus
Medicago falcata
Muscari comosum
Myosotis stricta
Pimpinella aff.nigra
Plantago lanceolata
Plantago media
Poa angustifolia
Potentilla arenaria agg.
Rumex acetosella
Scabiosa ochroleuca
Silene otites
Stipa capillata
Stipa joannis
Taraxacum sect.Ruderalia
Thymus praecox
Trifolium arvense
Veronica prostrata
Veronica spicata
Veronica verna

+
2
3
3
3
3
3
3
3-4
4
4
3
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
4
4
4
4
4
4
.
1
1
2
1
+
+
1
1
1
.
.
.
.
.
+
4
3-4
4
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
5
4
4
4
.
.
.
.
4
3
3
3
4
.
.
.
1
1
1
+
+
.
1
.
+
+
+
1
1
1
1
.
.
.
.
3
3
2
.
.
2
1
1
.
4
3
4
.
.
.
.
.
1
1
.
.
.
.
2
3
3-4
3
3
3
3
4
4
3
3
3
3
3
5
3
2-3
3
+
1
1
2
2
2
.
1
2
.
.
.
.
.
+
.
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
.
.
3
.
3
+
1
2
3
4
3
3-4
3
3
4
3
3
3
3-4
3
3
3
2
.
.
.
.
.
1
2
2
2
3
2
2
2
3
2
3
3
2
.
.
.
.
.
+
.
.
+
+
+
.
+
.
.
.
.
+
7
7
7
8
8
8
7
8
8
8
8-9
5
5
5
5
5
4
6
4
4
4
8
5
5
5
4
3
3-4
4
4
4
4
4
4
5
3
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3
3
3-4
3
3
4
3
3
3
3-4
3
2
3
3
3
2
3
3
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
+
1
+
+
+
+
+
+
1
.
.
.
.
.
.
.
2
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
+
.
1
1
1
2
2
2-3
2
3
2
3
2
3
3
3
.
2
.
2
2
+
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
.
.
.
.
.
1
1
1
1
1
1
3
2
1
2
2
2
3
3
2
3
2
3
+
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
+
+
+
.
+
.
+
+
.
.
.
.
.
.
.
.
2
2
3
3
2
3
3
3
.
2
3-4
2
3
3
3
2
2
1
2
3
4
3
3
3
3
2
2
3
4
1
3-4
2
4
4
3
4
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
1
+
.
+
+
+
.
2
+
+
.
+
.
+
.
.
2
2
2
1
.
.
.
.
.
.
.
+
+
.
.
.
1
+
.
+
2
2
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
1
1
.
.
.
+
+
+
1
1
1
.
.
+
1
.
2
1
+
+
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
1
.
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
druhy, jejich četnost v průběhu doby kolísala, třeba ostřice časná (Carex praecox),
chrpa latnatá (Centaurea stoebe), máčka rolní (Eryngium campestre), kostřava
žlábkatá (Festuca rupicola), kostřava waliská (Festuca valesiaca), tolice srpovitá
(Medicago falcata; zde jistě vliv intenzity pasení či nepasení v daném roce),
21

vymření druhů (některé z nich se mohou přechodně po náletu semen objevit,
nicméně stabilně už na ploše nejsou) bodlák nicí (Carduus nutans), jitrocel
kopinatý (Plantago lanceolata), jitrocel prostřední (Plantago media).
V prvotním zápisu se v tomto snímku objevilo 17 taxonů rostlin, v posledním
snímku je zaznamenáno 28 druhů, což je procentuelně velmi vysoký „přírůstek“. Za celou
dobu snímkování rostlo na ploše 39 druhů bylin. Zde nemusíme nic povídat o dynamice
změny vegetace. A v dalších snímcích, kde je zaznamenáno mnohem více druhů (nejvíce
na snímku č.9, kde bylo zaznamenáno na ploše 4 x 4 metry 77 druhů) jsou změny ještě
zřetelněji patrné.
ZÁVĚR
Srovnávat vývoj vegetace v čase lze v případě severní části Mohelenské stepi pouze
u pevně stanovených ploch. Možná snazší by bylo srovnávání na skalnatých ostrozích, kde
lze podle rekonstrukčních map a předpokladů sukcese vyslovit věrohodnější tezi o vývoji
společenstev (jak plošně, tak strukturálně). V námi sledovaném prostoru je velká diverzita
vegetace a to namnoze na poměrně malých plochách a formace se střídají a prolínají.
Vedle toho jsou porosty vegetačně-prostorově homogennější. V letech (desetiletích a
staletích) před zahájením monitoringu bylo v oblasti všechno možné. Od původního lesa
(příp. lesostepních oček) po různá políčka, trávníky tu více, tu méně sekané či pasené,
jindy přeorané na políčko s bramborami, ovsem, také větší či menší skládky, ruderální
plácky atd. Nelze tedy říci, že vegetace před padesáti – sto – třemi sty let byla lepší či horší
(z hlediska výskytu vzácných druhů rostlin).
Velmi pravděpodobně však, podle dostupných informací, v dřívějších dobách zde
nebyla klasická „stepní“ vegetace, nejvýše na malých ploškách a v ochuzených cenózách
dosycených ruderálními a segetálními druhy. Hodnotnější xerothermní cenózy se zde
objevují dosycováním formací dříve druhově chudších (lada s konkurenčně silnějšími
druhy) od doby zavedení pastvy. Dle vývodů u zveřejněného snímku č. 3 je zřejmé, že se
plocha stává druhově bohatší a přibyvší druhy jsou z hlediska ochranářského významné
(celá řada druhů zákonem chráněných, druhů uvedených v „Červeném seznamu
ohrožených druhů“, jsou zde druhy fytogeograficky významné, druhy diagnostické a
charakteristické pro vegetační formace atd.).
DOVĚTEK
Pro další sledování vegetace (snímkování) je, podle mých předpokladů a poznatků,
vhodný interval 3 – 5 let. Informace o stavu každoročně probíhající pastvy (místa pasení,
početní stavy, délka pastvy, etologie atd.) je důležité provádět každým rokem a nepřetržitě.
Jinak řada informací bude přerušena a tím snížena jejich vypovídající hodnota. Počet
vymezených a monitorovaných trvalých ploch je dostatečný. Především není smysluplné
zřizovat plochy nové, neboť nemáme k dispozici výchozí stav vegetace na potenciálně
nových plochách před zavedením pastvy (a managementu obecně).
Autor děkuje doc. Pavlu Veselému za doplnění článku o některé informace a za
úpravu textu.
LITERATURA
Čáp, J. a Řepka, R. (2000): Sledování dynamiky floristického složení vybraných typů
vegetace v NPR Mohelno. In: Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská
hadcová step. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, s. 15-21. ISBN 80-7157-467-8.
22
Moravec, J., Blažková, D., Hejný, S. aj. (1994) Fytocenologie. 1. vyd. Praha: Academia.
403 s. ISBN 80-200-0457-2.
Řepka, R. a Čáp, J. (2005): Dynamika dominant travinobylinných společenstev pod tlakem
pastvy na příkladu tří monitorovaných ploch v NPR Mohelenská hadcová step. - In:
Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - II. 1. vyd. Brno:
MZLU v Brně, s. 17-21. ISBN 80-7157-881-9.
Veselý, P., Čáp, J. a Řepka, R. (1998): Využití pastvy ovcí pro regeneraci biocenózy NPR
Mohelenská hadcová step. (Ms., depon. AOPK ČR střed. Brno et MZLU Brno).
Veselý, P. (2002) Mohelenská hadcová step – historie vzniku rezervace a jejího výzkumu.
1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 274 s. ISBN 80-7157-595.
Veselý, P., Čáp, J., a Řepka, R. (2005): Specifikum hodnocení vegetace po pětileté pastvě
ovcí na Mohelenské hadcové stepi. In VI. Kábrtovy dietetické dny. 1. vyd. Brno:
Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně, s. 58-61. ISBN 80-7305-521-X.
Veselý P. (2010): Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská
hadcová step po obnovené pastvě. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 172 s.
ISBN 978-80-7375-399-3.
Jaroslav Čáp
Kšírova 182
619 00 Brno
23
DIFFERENCE NUTRITIVE VALUE GRASSES HERBAL STANDS
PROTECTED SCENIC REGION MORAVIAN KARST AND
NATIONAL WILDERNESS AREA MOHELENSKÁ SERPENTINE
STEPPE
Diference nutriční hodnoty travinobylinných porostů CHKO Moravský kras
a NPR Mohelenská hadcová step
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Department of Animal Nutrition and Forage Production, Faculty of Agronomy, Mendel
University in Brno, Czech Republic
ABSTRACT
The present thesis assesses variability of nutritional value of pastures in protected
natural areas. The grass and herb pastures in the Moravian Karst and Mohelno Serpentine
Steppe nature reserves show differences mainly in the mineral substance levels in the
growth. Potential differences in nutritional values of individual grasslands must be
addressed not only by adequate exploitation of the grazed land but also by appropriate
addition of the missing nutrients insufficiently represented in the given area or present
there in inappropriate proportions in the diet of the grazed animals.
INTRODUCTION
Sheep grazing is currently often used as part of nature reserve maintenance
management. In this context it must be remembered that in addition to evaluation of the
effect of the pasturage on the protected biotope the effect of the nutritional value of the
grazed biomass on the grazing animals must also be assessed.
MATERIAL AND METHODS
Samples of the grazed growth were taken in the Mohelno Serpentine Steppe nature
reserve 7.5.2010 and on the Macocha slope near Vilémovice in the Moravian Karst nature
reserve 11.5.2010. Four stations were defined for the sampling, one station per biotope
with the highest (INT) and the lowest (EXT) production potential. Nutritional value of the
sampled growth was specified pursuant to VESELÉHO, SKLÁDANKY a HAVLÍČKA
(2011).
RESULTS AND DISCUSSION
The selected nutrient and energy contents in the dry matter of the sampled growth
are tabulated. The measured values show that energy and protein levels in the dry matter of
the growth sampled from areas with different production potentials do not differ
significantly between these areas. This applies both to the energy and nitrogenous
substance levels and to their mutual proportion expressed by their merge ratio. Another
situation was observed in the levels of selected mineral nutrients. Specific differences were
recorded, especially in the Ca and Mg levels. Here the effect of the subsoil of the evaluated
biotopes was manifested. Samples taken from the pastures of the Moravian Karst contained
much higher levels of Ca than the growth sampled in the Mohelno Serpentine Steppe,
where in turn much higher levels of Mg were measured. The difference in the mineral
24
nutrient levels also significantly affected their mutual proportion expressed by their titanic
rating.
CONCLUSION
The management of care of protected land using sheep grazing for growth reduction
must consider not only the purpose of the respective biotope protection but also the
nutritional value of its growth when planning pasturage exploitation of the biotopes.
Nutritional value of grassland in the individual nature reserves usually shows higher
variability than production pastures.
Selected nutrient and energy levels in pastured growth dry matter – May 2010.
Obsah vybraných živin a energie v sušině pastevních porostů – květen 2010.
Factor / unity
Fiber
NEL1)
NEF2)
PDIN3)
PDIE3)
C/P
RATIO4)
Ca
%
%
MJ
%
MJ
%
g
%
g
%
Locality
Mohelno
Vilémovice
INT
EXT
INT
EXT
nutrient content and energy in dry matter / relative merit
26,68
26,88
20,17
18,65
100
100,75
75,60
69,90
5,88
6,06
6,12
5,97
100
103,06
104,08
101,53
5,81
6,00
6,06
5,82
100
103,27
104,30
100,17
83,0
89,4
92,6
91,7
100
107,71
111,57
110,48
96,4
100,0
108,5
107,7
100
103,73
112,55
111,72
14,12
14,75
15,13
15,36
g
3,26
3,34
%
100
102,45
P
g
2,28
1,42
%
100
62,28
Mg
g
2,15
2,24
%
100
104,19
Na
g
0,25
0,17
%
100
68,00
K
g
14,24
13,10
%
100
91,99
TETANIC
2,63
2,39
RATIO5)
1) NE for lactation
2) NE for fattening
3) really degestible protein in small intestine
4) PDIN/NEL
5) K/(Ca + Mg)
8,05
246,93
1,73
75,88
1,39
64,65
0,16
64,00
18,25
128,16
1,93
10,12
310,43
1,62
71,05
1,77
82,32
0,20
80,00
12,60
88,48
1,06
This must be addressed not only by adequate exploitation of the grazed grassland
but also by potential nutrient addition to the animal diet in the case of their insufficiency or
25
inappropriate proportions in the exploited grassland (for example in the form of mineral
licks).
ACKNOWLEDGEMENT
The paper was prepared under the support from Grant no. QJ1310100
„Development and optimization methods for the determination of biogenic amines in
response to increasing health security of silage“ funded by the National Agency for
Agricultural Research.
REFERENCES
Veselý, P., Skládanka, J., Havlíček, Z. 2011. Methodology of quality evaluation of grass
fodder in nature reserves. 1. ed. Brno: Mendel University in Brno, 32 p. ISBN 978-807375-542-3
ÚVOD
Pastva ovcí se v současné době často využívá v rámci managamentu údržby chráněných
území. Přitom se zpravidla zapomíná na to, že je třeba hodnotit nejen vliv pastvy na chráněný
biotop, ale současně i nutriční hodnotu spásané biomasy.
MATERIÁL A METODY
Vzorky pastevních porostů byly odebrány v NPR Mohelenská hadcová step 7.5.2010 a u
Vilémovic v CHKO Moravský kras 11.5.2010. Pro odběry byly vybrány 4 stanoviště. Na každém
biotopu 2 s nejvyšším (INT) a s nejnižším produkčním potenciálem (EXT). Stanovení nutriční
hodnoty porostů bylo provedeno podle VESELÉHO, SKLÁDANKY a HAVLÍČKA (2011).
VÝSLEDKY A DISKUZE
Obsah vybraných živin a energie v sušině porostů je uveden v tabulce. Ze stanovených hodnot
vyplývá, že obsah energie a proteinů v sušině porostů odebraných na plochách s rozdílným
produkčním potenciálem se výrazně nelišil. A to jak v obsahu energie a dusíkatých látek, tak i
v jejich vzájemném poměru vyjádřeném slučovacím poměrem. Jiná skutečnost byla zaznamenána
v obsahu vybraných minerálních živin. Zde byly zaznamenány specifické diference především
v obsahu Ca a Mg. Zde se jednoznačně projevil vliv podloží hodnocených biotopů. V porostech
odebraných na škrapových pastvinách Moravského krasu byl obsažen výrazně vyšší obsah Ca než
v porostech z mohelenské hadcové stepi. V nich byl naopak zaznamenán vyšší obsah Mg. Uvedená
diference v obsahu minerálních živin významně ovlivnila i jejich vzájemný poměr vyjádřený
tetanickým poměrem.
ZÁVĚR
Management péče o chráněná území, který počítá s použitím pastvy ovcí pro redukci porostů na
jejich ploše, musí při stanovení pastevního zatížení konkrétních biotopů zohledňovat nejen cíle
jejich ochrany, ale i nutriční hodnotu pasených porostů. Nutriční hodnota porostů v jednotlivých
chráněných oblastech má zpravidla vyšší variabilitu než produkční pastevní porosty. Na to je třeba
reagovat nejen stanovením přiměřeného zatížení pasené plochy, ale i případným doplňkem živin,
které jsou v porostu obsaženy v nedostatečném množství (například minerálními lizy).
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Ústav výživy a pícninářství
Zemědělská 1
613 00 Brno
26
[email protected]
ZMĚNY V PRÁVNÍM REŽIMU OCHRANY NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ
REZERVACE MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP
Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D.
Mendelova univerzita v Brně
Ústav aplikované a krajinné ekologie
Zásadní právní změnu přineslo v uplynulých pěti letech ve vztahu k národní
přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step (dále jen NPR Mohelenská hadcová step)
především vydání nového zřizovacího předpisu. Tento právní předpis vstoupil v platnost
25. května 2012, kdy byl uveřejněn ve Sbírce zákonů. Jedná se o vyhlášku Ministerstva
životního prostředí č. 155/2012 Sb., o vyhlášení Národní přírodní rezervace Mohelenská
hadcová step a stanovení jejích bližších ochranných podmínek (dále jen vyhláška o NPR
MHS). V účinnost vešla ustanovení vyhlášky o NPR MHS 1. července 2012. Ke stejnému
dni byl pak prostřednictvím vyhlášky č. 159/2012 Sb., kterou se zrušují některé právní
předpisy o vyhlášení zvláště chráněných území, zrušen původní zřizovací předpis, tj. výnos
Ministerstva školství, věd a umění č. 48267/52-VII/3, o zřízení státní přírodní reservace
Mohelenská hadcová step, ze dne 11. prosince 1952.
Vyhláška o NPR MHS předně nově vymezuje hranice NPR Mohelenská hadcová
step a jejího ochranného pásma tak, že se hranice stanoví uzavřenými geometrickými
obrazci s přímými stranami, jejichž vrcholy jsou určeny souřadnicemi jednotné
trigonometrické sítě katastrální. Seznamy souřadnic vrcholů geometrických obrazců tak,
jak jdou v obrazcích za sebou, jsou uvedeny v příloze č. 1 a č. 2 vyhlášky o NPR MHS. Z
nově vymezených hranic je patrné, že se výrazně zvýšila jak rozloha NPR Mohelenská
hadcová step, která nově činí 108,9361 ha, tak i rozloha jejího ochranného pásma, která
nově činí 11,7306 ha. Pro úplnost lze v této souvislosti připomenout, že s rozšířením území
NPR MHS o některé lesní pozemky došlo v souladu se zněním § 8 zákona č. 289/1995 Sb.,
o lesích a o změně a doplnění některých dalších zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších
předpisů, na těchto pozemcích ke změně kategorizace z lesa hospodářského na les
zvláštního určení.
Vedle nového vymezení hranic NPR Mohelenská hadcová step a jejího ochranného
pásma je v § 2 vyhlášky o NPR MHS také nově definován předmět ochrany, který tvoří:
a) přirozené lesní porosty tvořené především společenstvy suťových lesů a hadcových
teplomilných doubrav,
b) společenstva úzkolistých suchých trávníků a subpanonských skalních trávníků,
c) štěrbinová vegetace skal a drolin a skalní vegetace s kostřavou sivou,
d) populace vzácného a ohroženého druhu rostliny podmrvky hadcové (Notholaena
marantae), včetně jejího biotopu,
e) populace vzácných a ohrožených druhů živočichů sysla obecného (Spermophilus
citellus) a přástevníka kostivalového (Euplagia quadripunctaria), včetně jejich biotopů.
Ochranný režim území NPR Mohelenská hadcová step nyní tvoří jednak právní
úprava v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon o ochraně přírody), která zahrnuje základní ochranné podmínky národních
přírodních rezervací. Dále pak právní úprava zajišťující ochranu soustavy Natura 2000,
která je rovněž součástí zákona o ochraně přírody, protože NPR Mohelenská hadcová step
je součástí evropsky významné lokality Údolí Jihlavy (CZ0614134). A následně pak i
bližší ochranné podmínky uvedené v § 3 vyhlášky o NPR MHS, kde se uvádí, že jen se
souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody lze v NPR Mohelenská hadcová step:
27
a) provádět změny druhů pozemků nebo způsobů jejich využití,
b) upravovat povrch pozemních komunikací s použitím jiného než místního přírodního
materiálu stejného geologického původu,
c) skladovat dřevo nebo jiné materiály,
d) provádět geologické práce spojené se zásahem do území, nebo
e) umožňovat volný pohyb psů, s výjimkou výkonu práva myslivosti.
V souvislosti s vydáním nového zřizovacího předpisu NPR Mohelenská hadcová
step byl také projednán a schválen nový plán péče o toto zvláště chráněné území na období
2012 – 2020 (viz Ústřední seznam ochrany přírody, který je dostupný na
http://drusop.nature.cz). Podle § 38 zákona o ochraně přírody je plán péče o zvláště
chráněné území a jeho ochranné pásmo odborný a koncepční dokument ochrany přírody,
který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území
navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště
chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy
okolí v jeho ochranném pásmu. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích
dokumentů (tj. zejména pro lesní hospodářské plány, územně plánovací dokumentaci,
plány mysliveckého hospodaření a plánování v oblasti vod) a pro rozhodování orgánů
ochrany přírody.
Významnou změnou je rovněž skutečnost, že příslušným orgánem ochrany přírody
pro NPR Mohelenská hadcová step je nyní podle stávajícího znění § 78 zákona o ochraně
přírody Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen AOPK ČR). Tato
změna vyplývá z novely zákona o ochraně přírody provedené zákonem č. 250/2014 Sb., o
změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě, který nabyl účinnost
k 1. lednu 2015. V souvislosti s výše uvedenou změnou byla vyhláškou č. 110/2015 Sb.
zrušena vyhláška č. 46/2010 Sb., o příslušnosti správ národních parků a správ chráněných
krajinných oblastí k výkonu státní správy ve správních obvodech tvořených národními
přírodními rezervacemi, národními přírodními památkami a jejich ochrannými pásmy,
ve znění pozdějších předpisů. Státní správu v ochraně přírody a krajiny tak nyní reálně
vykonává na území NPR Mohelenská hadcová step v rozsahu působnosti obecních úřadů,
pověřených obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských
úřadů AOPK ČR, regionální pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy. AOPK ČR je tak
nyní orgánem ochrany přírody, do jehož věcné působnosti patří řešení žádostí o výjimku
ze základních ochranných podmínek (s výjimkou ustanovení § 43 odst. 1 zákona o ochraně
přírody), souhlas s výkonem rybářského a mysliveckého práva, souhlas k činnostem
uvedeným v bližších ochranných podmínkách a rovněž i všechny další záležitosti týkající
se ochrany přírody a krajiny na území NPR Mohelenská hadcová step a jejího ochranného
pásma, včetně povolování kácení dřevin rostoucích mimo les.
Závěrem lze s ohledem na výše uvedené konstatovat, že právní režim NPR
Mohelenská hadcová step doznal za uplynulých pět let řady významných změn, přičemž
výčet těch nejpodstatnějších je uveden výše. Zcela zásadní záležitostí je v tomto směru
přijetí nového zřizovacího předpisu, tj. vyhlášky Ministerstva životního prostředí
č. 155/2012 Sb., o vyhlášení Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step
a stanovení jejích bližších ochranných podmínek.
Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D.
Mendelova univerzita v Brně
Ústav aplikované a krajinné ekologie
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
28
NÁMĚTY NA HODNOCENÍ MANAGEMENTU PASTVY OVCÍ
V NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP.
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Ústav výživy zvířat a pícninářství
Pracovní setkání na seminářích, zaměřených na problematiku ochrany Mohelenské
hadcové stepi, by kromě hodnocení minulého období mělo podněcovat i k zamyšlení – jak
dál. Proto tady jeden námět předkládám.
Při vypracování zásad managamentu pastvy ovcí je:
třeba stanovit cíle, kterých je třeba (záhodno) dosáhnout,
posoudit jejich reálnost – reálnost jejich dosažení,
poté vypracovat metodický postup – metodické kroky, které jsou schopny zajistit
realizaci stanovených cílů,
 kontrolovat správnou realizaci vypracovaných metodických postupů,
 vynutit si nápravu v případě, že nejsou realizovány správně.



V podmínkách NPR Mohelenská hadcová step nebude stanovení cílů nikdy
jednoznačné, vždy zde bude nutno zohledňovat řadu interakcí mezi jednotlivými složkami
tohoto biotopu. Primárně to bude hledání kompromisu mezi zájmy fauny a flóry stepi.
Zástupci flóry a fauny mohelenské stepi vždy vytvářeli integrovaná společenství, ale to
samé se nedá říci o pracovnících které tyto skupiny sledují. Ti se velice často nejsou
schopni domluvit.
Jako příklad je možno uvést otázku, zda pást tzv. „pustinou step“? Je žádoucí
podporovat zde erozi? Když ano, tak kde? Na překácených plochách, kde je vysoká
humózní vrstva izolující působení hadcového podloží? Pokud ano, jak zajistit lokalizaci
pastvy jen na této ploše? Je to technicky realizovatelné? Pokud ne, je adekvátní pozitivní
efekt pastvy vyšší, než ohrožení společenstev, která by neměla být pasena? Je žádoucí aby
ovce přepásaly bylinná společenstva na skalách, když tam je pastva situovaná prioritně pro
redukci keřů? A to obzvláště v případě, kdy redukce keřů je sotva pozorovatelná, ale
bylinná společenstva jsou totálně spasena. K tomu a k dalším problémům, které jsou zde
nastoleny, by se měl vyjádřit někdo kvalifikovaný, jehož názor by měl být při tvorbě zásad
managamentu pastvy zohledněn.
Další velice aktuální a relativně novou otázkou je, zda je možno připustit, aby
redukce nežádoucích druhů keřů byla doprovázena rozsáhlým poškozováním borovic.
Jedná se o zohlednění nového poznatku, že kastrovaní kozli se při pastvě chovají jinak než
kozy. Osobně se domnívám, že poškození solitérních borovice pasoucími se zvířaty je
naprosto nežádoucí. V tom případě je třeba nevhodně se chovající zvířata odstranit ze
stáda. Ale na tom vyloučení je třeba také důsledně trvat.
Další otázkou je, zda je možno připustit aby plocha, která měla být pasena, byla
částečně pokosena. Pokud v managamentu pastvy nebylo s touto variantou počítáno a
pastevec zde prosadil komerční zájem na zajištění krmiva na zimu, pak je jasné, že nemůže
dodržet stanovená pravidla managementu pastvy. Když je v nich stanoveno, že má při
určitém pastevním zatížení určitou plochu přepásat po určitou dobu, pak to logicky nemůže
dodržet, protože by tam ovce neměly co žrát. V důsledku toho nemůže ani dodržet
29
dohodnutou formu obhospodařování dané plochy, ani harmonogram pastvy, což může vést
až k negativnímu ovlivnění fytocenologického složení porostu.
V daných souvislostech je třeba si uvědomit, že poškození stepi může nastat bezprostředně,
nebo plíživě v dlouhodobém horizontu. Objektivní posouzení účinků realizovaných zásahů
vyžaduje:
 čas (kdo ho má?),
 peníze (nebezpečí že nebudou, nebo že nebudou využity na objektivní posouzení
vývoje),
 velký objem práce v terénu (kdo je ochoten to dělat?).
Závěr pro hodnocení managamentu pastvy na stepi je v podstatě následující:
1) Forma výstupů by měla být taková, aby byla funkční, aby skutečně objektivně
upozornila na stav paseného biotopu a aby doporučení na jejich základě
formulovaná byla realizovatelná. Přitom je naprosto nezbytné, aby byla zajištěna
jejich realizace – například jejich operativním začleněním do plánu péče.
2) Realizace prvního bodu je významně komplikována tím, že pro hodnotitele se jedná
o formu aplikovatelného výstupu, který se dnes nenosí (jak je uvedeno v úvodu).
Takže pokud se ten do toho zapojí naplno, tak je to pro něj skoro vědecká
sebevražda.
Takže na závěr zůstává ještě jedna otázka. Co s tím?
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Ústav výživy a pícninářství
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
30
TRANSFER VÝSLEDKŮ VÝZKUMU V NPR MOHELENSKÁ
HADCOVÁ STEP DO PRAXE
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Ústav výživy zvířat a pícninářství
Pokud mají být výsledky výzkumu v NPR Mohelenská hadcová step efektivně
využity v managementu zajišťující její ochranu, měly by minimálně splňovat následující
požadavky:
 adekvátní rozsah a zaměření výzkumu,
 exaktní získání podkladů v přiměřeném časovém horizontu,
 mezioborová spolupráce,
 formulování relevantních závěrů směřujících
o k jejich reálnému naplnění,
o ve prospěch chráněné lokality.
Jako příklad komplexního pojetí výzkumu a zpracování v něm získaných výsledků
je možno uvést soubor 7 monografií o Mohelnu, které vyšly v rozmezí let 1934 – 1948
(VESELÝ, 2000). Jejich vznik do značné míry ovlivnily příznivé okolnosti. Vznikaly v
době, ve které bylo na „vědecké bádání“ jaksi více času. Na Mohelně se sešli specialisté,
pro které byla tato lokalita „srdeční záležitostí“. Byli ochotni jít do hloubky problému,
který následně zpracovali komplexně. Řada z nich zde pracovala dlouhodobě a mimo
výzkumné činnosti se aktivně zapojovali i do prosazování praktických opatření
zaměřených na ochranu stepi. Jako příklad je možno uvést působení Rudolfa Dvořáka
(VESELÝ, 2002).
Problém současného výzkumu na stepi spočívá v tom, že je
 obecně méně času který jsou badatelé ochotni vyčlenit na výzkum,
 tlak na výstupy v krátkodobém časovém horizontu vede
o k podceňování komplexních dlouhodobých výstupů,
 problém s financováním dlouhodobých projektů,
o což omezuje jejich realizaci,
o respektive vyžaduje od jejich realizátorů aby pracovali bez finančního
zabezpečení.
Výsledkem této situace jsou zpravidla časově omezené studie, vymezené dvěma faktory:
1) získáním dat pro sepsání vědecké práce s tím, že autory zpravidla tato lokalita již
dále nezajímá,
2) doložením určitého objemu prací na který dotyčný autor (respektive tým) dostal
určitou finanční částku. Při tom není možno vyloučit, že jej lokalita může zajímat
jen z komerčního hlediska.
Posouzení uvedených dvou variant z pohledu realizace praktických opatření
zajišťujících ochranu stepi:
1) První varianta může být pro zkoumanou lokalitu přínosem.
a. V rámci sledování se získají nějaké poznatky, které rozšíří soubor
stávajících informací. Právě ty mohou být přínosem.
31
b. Problém je v tom, že autoři zpravidla nesledující další vývoj jevu, kterým se
zabývali. Nemohou tak získat adekvátní podklady nezbytné pro formování
zásad a postupů v další péči. Protože po vypracování studie dál na lokalitě
nepůsobí, případné tendenční závěry jsou „jednorázové“ a zpravidla
nemohou působit významnější škody. Pokud není zavádějící závěr opisován
a oživován dalšími autory, kteří na této lokalitě působí.
2) Druhá varianta může mít význam jako předcházející. Získané poznatky mohou mít
praktickou využitelnost pro ochranu stepi. Ale také může být vyloženě škodlivá.
Pokud někdo pojme působení na chráněném území pouze jako finanční transakci,
pak sledování probíhá v duchu – s minimální námahou je třeba získat maximum
finančních prostředků. Tento přístup může vést k výraznému zjednodušení,
schematizaci, připodobnění jiným podobným jevům, se kterými má zpracovatel
zkušenosti z jiných lokalit, ale které nemusí být odpovídající zkušenostem
z lokality Mohelno.
a. Získaná data, v procesu ve kterém je na prvním místě zohledňována
ekonomická efektivita, mohou být zavádějící, zavádějící pak bude zákonitě
i závěr a následující doporučení.
b. Subjekt realizující se v této variantě bude na stepi působit tak dlouho, dokud
bude mít k dispozici finanční prostředky. Možný případný dlouhodobý
přínos tak může být nahrazen i možným dlouhodobým poškozením
zkoumaného biotopu v důsledku toho, že:
 autor vytváří zdání své nepostradatelnosti,
 získaná data nejsou exaktní, a to především nemožností srovnáním
řady po sobě jdoucích výzkumů,
 rozsah získaných dat je nedostatečný,
 pro hodnocení vývoje jsou používána převzatá, často podobná,
nebo prostorově neodpovídající data data,
 závěry jsou pak zpravidla tendenční.
Takto formulované tendenční závěry mohou následně výrazně poškodit optimální
vývoj hodnocené chráněné lokality přes jejich realizaci v prováděném managementu
ochrany. Například chybné hodnocení vlivu pastvy na biotop může vést i k chybnému
doporučení na zvýšení, respektive snížení zatížení pasené plochy, respektive i způsobu
realizované pastvy. Problémem je i to, že dopady chybných závěrů už nejsou následně
korigovány. A to z několika důvodů:
 autor by přiznáním chyby popřel důvod k čerpání finančních prostředků v dalším
období,
 chybný vývoj ani nezaregistroval, protože ho tato lokalita už nezajímá – již není
dostatečně finančně dotována,
 chybu nemůže přiznat protože by ohrozil svoji pověst.
Pochopitelně výše uvedené negativa nemusí být spojeny jen s oblastí výzkumu, ale
s jakoukoliv činností, která je v dané chráněné oblasti financována.
V roce 2005 jsem byl pracovníkem ochrany přírody požádán, jestli bych se nemohl
vyjádřit k jednomu inventarizačnímu průzkumu provedenému v NPR Mohelenská hadcová
step. Já jsem to pojal jako interní stanovisko, ale v průběhu dalších let jsem zjistil, že daný
inventarizační průzkum v plném rozsahu naplňuje výše uvedené připomínky. A také jsem
se i nadále setkával s podobnými tendenčními závěry. Proto jsem se rozhodl zde toto
stanovisko uvést v původním rozsahu a formě. Domnívám se totiž, že myšlenky v něm
uvedené mohou být prakticky univerzálně aplikovány i na další okruhy týkající se ochrany
stepi.
32
INTERNÍ STANOVISKO K „INVENTARIZAČNÍMU PRŮZKUMU NPR
MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP Z OBORU ZOOLOGIE – DENNÍ MOTÝLI
(LEPIDOPTERA)“ Z LET 2003-2004 A K JEHO ZÁVĚRŮM.
Osobně se domnívám, že jakákoliv sledování prováděná v chráněných oblastech by
měla směřovat k ochraně celých ekologických systémů. To znamená, že je třeba při této
činnosti zohledňovat a respektovat interakce, které v těchto systémech působí. Při tom je
třeba stanovit:
 co je na daném území z hlediska jeho ochrany prioritní,
 které složky systému je třeba zachovat a jaké metody je třeba k tomu použít,
 které složky je třeba v daném systému změnit a jaké metody je třeba k tomu použít.
Jakékoliv závěry by měly založeny na exaktně zjištěných faktech. Tím nevylučuji i
možnost použití zkušeností získaných sledováním z terénu, která není možno doložit
exaktními podklady, ale pak by tyto závěry měly být formulovány jako doporučení a ne
jako striktní požadavky. Největší chybou je, když posuzovatel hodnotí svou oblast
izolovaně bez toho aby se seznámil se s problematikou s jeho sledováním související. Ale
abych byl konkrétní budu to dokumentovat na předložené zprávě.
Pokud mám hodnotit jakékoliv výsledky, tak se vždycky prioritně zaměřím na
vlastní metodiku. Ta je vždycky rozhodující. Jsem si při tom vědom, že asi žádný
metodický postup není absolutně dokonalý, a prakticky nikdy nevede k tzv. 100 %
výsledkům. Každé zkoumání má svá omezení. Ale vždy by mělo být snahou maximálně
eliminovat faktory, které mohou výsledky zkreslit. Když to nasměruji k předkládanému
inventarizačnímu průzkumu vztaženému na motýly:
• metodika vůbec nezohledňuje klimatické podmínky v letech sledování
○ přitom výskyt motýlů je prioritně ovlivňován potravní nabídkou a to jak
v larválním stádiu, tak u dospělců
○ potravní nabídka na stejném stanovišti je v průběhu následujících let prioritně
ovlivňována klimatickými podmínkami
○ pokud je potom prováděno srovnání dat výskytu zjištěných v jednotlivých ročních
obdobích různých let, tak je jasné, že může dojít k výraznému zkreslení
 rok ve kterém v průběhu celého vegetačního období prakticky nezaprší, nemůže
být srovnáván s rokem s vydatnými srážkami
• další problém vidím k stanovené době sledování
○ závazná metodika požaduje sledování v rozmezí 9 – 16 (resp. 17) hodin
○ z osobní zkušenosti vím, že největší frekvence (a to konkrétně v oblasti Mohelna)
výskytu motýlů leží řádově mezi 9.00 – 11.30
○ u „stromových motýlů“ – např. bělopásků je možno se setkat ještě z úžeji
ohraničenou dobou – opět z vlastní zkušenosti vím, že na lokalitě kam jsem je
chodil pozorovat sedali na zem jen v přesně lokalizované časové periodě, která
trvala maximálně 15 minut – po zbytek dne se pak pohybovali výhradně
v korunách stromů
○ já jsem se ve své diplomové práci věnoval etologii opylovačů jetele a průkazně
jsem prokázal druhové rozdíly v chování v průběhu dne
○ v dané souvislosti by bylo zajímavé se věnovat i etologii motýlů – domnívám se,
že i tady existují významné závislosti v jejich chování
 z daného pak vyplývá, že i hodnocení druhové četnosti motýlů na konkrétních
stanovištích by mělo probíhat ve stejné době
• tím nechci napadat předložený průzkum, ale chci upozornit na to, že závěry vyplývající
ze sledování, které tyto faktory nezohledňují mohou být zavádějící a jako takové se pak
mohou míjet účinkem při řešení konkrétních problémů, které jsou pro danou lokalitu
nejvýznamnější.
33
V další rovině je třeba se zabývat interpretací dat získaných v průběhu sledování.
Osobně se domnívám, že striktní závěry by se měly opět opírat o exaktní údaje. Především
o vlastní a pokud jsou při formulování závěrů použité pro srovnání údaje jiných autorů,
měly být použity bez jakéhokoliv zkreslení. Tento předpoklad však nebyl v předloženém
inventarizačním průzkumu dodržen. Abych byl opět konkrétní – ve zprávě se uvádí:
„Máme-li shrnout vývoj v rezervaci, pak v polovině století, kdy zde pracovali Povolný a
Gregor ….. Fauna rezervace pak sestávala z plných 105 druhů.“ Uvedený výrok je
dokládán dvěmi publikacemi:
1. Povolný D (1945a) Příspěvek k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího
okolí.I. Entomologické Listy 8: 29-38.
2. Povolný D (1945b) Příspěvek k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího
okolí. II. Entomologické Listy 8: 73-83.
K uvedenému shrnutí je možno dodat:
• Povolný v uvedených publikacích dokládá výskyt 111 druhů motýlů - obecně
(POVOLNÝ, 1945a) a 13 druhů motýlů – speciálně vřetenušek (POVOLNÝ, 1945b).
• z toho pouze 53 druhů (včetně vřetenušek) výslovně lokalizuje na území stepi
○ není možno vyloučit, že se na stepi setkal i s druhy které uvádí jako hojně se
vyskytující v okolí Mohelna, resp. řeky Jihlavy, ale jejich lokalizace na uzemí stepi
může být v současnosti jen spekulativní
○ naproti tomu řadu druhů (minimálně 19-20) je možno jednoznačně ze souboru
motýlů vyskytujících se na stepi vyloučit, protože jejich výskyt Povolný přesně
determinuje mimo oblast stepi
 především uvedením konkrétního stanoviště
 nebo vymezením biotopu
○ navíc u řady druhů s kterými se na stepi setkal uvádí, že se jednalo o velice vzácný
výskyt
 v dané souvislosti se často zmiňuje o 1-2 jedincích
 výjimečnost jejich determinance na stepi je navíc možno spojovat i s osobností
prof. Povolného – kdo ho znal, jistě ví, že jeho nasazení v terénu x-násobně
překračovalo rozsah požadovaný již zmíněnou závaznou metodikou
• kdybych použil absurdně zjednodušený výklad, pak bych mohl konstatovat
○ v polovině minulého století bylo přímo na území stepi doloženo 53 druhů motýlů
○ v inventarizačním průzkumu z let 2003-04 bylo přímo na území stepi doloženo 53
druhů motýlů
○ z toho vyplývá, že vše je v nejlepším pořádku
○ z výše uvedeného je jasné
 že takový závěr je možno pronést
 ale také, že takový závěr je naprosto absurdní
 prostě záleží na úhlu pohledu
• ten mají i autoři inventarizačního průzkumu, kteří na základě prací Povolného dospěli
k naprosto opačnému závěru
○ „Území s dlouhou tradicí entomologických průzkumů (srov. Povolný 1945a, b,
Králíček & Povolný 1980) jež umožňují srovnat současný stav se situací
v minulosti a vztáhnout vývoj fauny k vývoji managementu. Stávající management
vyžaduje přehodnocení. Současné nesporně značné druhové bohatství a velký
ochranářský význam území jsou jen zbytkem druhového bohatství nedávné
minulosti.“
○ je však možno tento závěr na základě faktů uvedených výše ještě plně akceptovat?
V návaznosti na předešlé hodnocení může vyvstat otázka, proč se tak detailně zabývám
jednou inventarizační zprávou a to navíc zaměřenou detailně na denní motýly.
Domnívám se totiž, že žádnou problematiku na území Mohelenské hadcové stepi není
34
možno řešit izolovaně. A navíc uváděný inventarizační průzkum má řadu znaků se
kterými jsem se setkal i v jiných případech. A to právě tendenci řešit konkrétní
problém (v daném případě část fauny stepi) izolovaně, bez znalostí souvisejících
oblastí. Možná se mýlím, ale domnívám se, že autoři zprávy asi nemají informace
• o pastvě - například
○ jak dlouho se pase
○ jak velká plocha je přepásána
○ které plochy byly přepásány
○ jaké bylo zatížení v jednotlivých letech
○ jaké bylo období po které pastva v jednotlivých letech probíhala
• o specifických klimatických podmínkách v oblasti Mohelna
○ jaké byly srážkové a teplotní poměry
○ jak klima ovlivnilo průběh vegetace
• o dynamice změn ve fytocenologickém složení porostů v důsledku
○ vykácení borovic
○ pastvy
• ale také o souvisejících okruzích - jak se vývoj na stepi v důsledku uvedených zásahů
promítl na populaci dalších skupin fauny tradičně spojovaných se stepí
○ například na populaci mravenců.
Pokud pak byly závěry pro ochranu přírodu formulovány v uvedených dimenzích,
dá se předpokládat, že nemusí mít reálný základ a to výrazně omezuje jejich věrohodnost.
Jinak řečeno, jejich zohlednění při tvorbě plánu péče to může být pro danou lokalitu
přínosem, ale také nemusí. V krajním případě to dokonce může vést až k poškození
daného území. A to je varianta která by neměla na těchto územích nikdy nastat. V dané
souvislosti bych byl velice nerad, aby to vypadalo tak, že nesouhlasím se všemi závěry
uvedeného inventarizačního průzkumu. S řadou z nich se plně ztotožňuji, ale upozorňuji na
to, že jakýkoliv argument by měl být podložen fakty a v žádném případě by neměly být
tendenční. Abych byl opět konkrétní – za naprosto tendenční závěr (při kterém mi jde mráz
po zádech) je možno uvést: „Některé druhy žily přímo na zemědělské půdě, což je dnes
nemožné. Současný režim rezervace tak musí nahradit celou diverzitu dřívější zemědělské
krajiny, a nikoli jen několik protěžovaných „společenstev““. (I když na druhou stranu mě
napadá, že vlastně část náhorní roviny by bylo možno zorat a oset jetelem lučním.
Zemědělsko technikou je tato část výborně přístupná.)
Ale abych nezůstal na půli cesty. Co se týče hodnocené pastvy na stepi. Ne vždy
probíhala optimálně. Abych byl opět přesný – uvedené názory zatím vychází z poznatků
získaných z terénních pozorování. Něco je možno doložit fotodokumentací, něco následně
doložíme po vyhodnocení databáze získanou v letech pastvy a některé názory jsou
podloženy jen osobní zkušeností. Základní připomínky
• v organizaci a průběhu pastvy na mohelenské stepi bylo a je možno sledovat
prosazování komerčních zájmů (předesílám, že ne ze strany pracovníků ochrany)
○ v minulých letech se to v některých obdobích projevilo
 v délce pastevního období
 došlo k nedodržení optimální délky i k jejímu překročení
 v pastevním zatížení
 zpravidla se jednalo o přetížení přepásané plochy
 ve formě pastvy
 po zkušenosti z roku 2004 pokládám hlídanou pastvu na stepi za
nevyhovující z hlediska
 lokalizace stáda na ploše stepi
 časového spektra a rozložení pastvy v průběhu dne
 s ohledem na poškozování povrchu stepi při přemisťování stáda
35

v zabezpečení pastvy
 mám na mysli především vliv na etologii pastvy s negativními dopady na
přepásanou plochu (týkalo se to jednoho pastevního období)
○ není třeba předesílat, že v letech kdy se tyto zájmy na stepi prosadily, rozhodně to
stepi neprospělo
• osobně se domnívám, že toto je základní problém který je třeba při organizování pastvy
na mohelenské stepi (a ne jen na ni – prakticky na všech chráněných lokalitách na
kterých se pase) řešit
○ v podstatě se jedná o základní rozpor spojený s pastvou v těchto lokalitách
 ochranářský cíl pastvy je jiný než cíl klasické produkční pastvy
 organizace a zabezpečení pastvy takovéto pastvy je podstatně náročnější, jedná
se zpravidla
 o vyšší náročnost na technické zabezpečení pastvy na stepi
 o vyšší náročnost na zabezpečení pastvy v průběhu vegetačního období
obecně
 délka pastvy by se měla řídit klimatickými podmínkami a stavem
porostů a ne zájmem chovatele
 to samé platí i o počtu zvířat
 to samé platí i o formě pastvy
 z toho pohledu chovatel
 na začátku pastevního období neví kolik zvířat a jak dlouho bude mít
umístěno na přepásané chráněné lokalitě
 následně neví pro kolik zvířat a na jak dlouho musí zajistit náhradní
pastvu
 má tendenci vyvíjet tlak na to, aby pastva na stepi se přizpůsobovala
jeho možnostem k umístění zvířat na náhradní pastvě
 z hlediska ochrany přírody
 je třeba nepodlehnout provoznímu tlaku
 je třeba si však také uvědomit, že výše uvedené komplikace je nutno
chovateli ovcí eliminovat odpovídající finanční náhradou.
Na realizaci myšlenky pastvy na Mohelenské hadcové stepi jsem se podílel od
jejího samotného počátku. V této souvislosti předesílám, že zajištění a organizace pastvy
na stepi, tak aby naplňovala cíl pastvy na této lokalitě, je z hlediska organizačního
nesmírně náročná záležitost. Nesmírně si vážím práce všech, kteří se na její realizaci
podílejí. Ale jsem také přesvědčen, že pokud se na stepi pase a bude se tam pást, vždy by
to mělo směřovat k jejímu prospěchu.
Jako „Interní stanovisko“ jsem tento materiál označil proto, že je určen těm, kdo se
podílí na zprávě Mohelenské hadcové stepi. A to jako podnět pro roky příští. U této cílené
skupiny předpokládám, že uvedené podněty buď využijí, nebo nevyužijí, ale
nepředpokládám, že by je překroutili a zneužili.
V Brně 21.1.2005
Doc. Ing. Veselý Pavel, CSc.
LITERATURA
VESELÝ, P. Výzkum Mohelenské hadcové stepi. In Aktuální otázky ochrany a výzkumu
NPR Mohelenská hadcová step. 1. vyd. Mohelno: Ediční středisko MZLU Brno, 2000, s.
4-6. ISBN 80-7157-467-8.
VESELÝ, P. Mohelenská hadcová step – historie vzniku rezervace a jejího vzniku. 1. vyd.
Brno, MZLU v Brně, 2002, 268 s. ISBN 80-7157-595-x.
36
PROBLEMATIKA PODZIMNÍ PASTVY V NPR MOHELENSKÁ
HADCOVÁ STEP
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.1)
Jaroslav Čáp2)
1) Mendelova univerzita v Brně
Ústav výživy zvířat a pícninářství
Problematika podzimní pastvy v NPR Mohelenská hadcová byla řešena na setkání
svolaném na podnět pracovníků MENDELU v Brně 15.1.2014, s cílem projednat některé
negativní skutečnosti, ke kterým došlo při realizaci managementu ochrany NPR
Mohelenská hadcová step v letech 2012–2013. V následující pasáži je uveden zápis
z uvedeného jednání, doplněný vyjádřením Jaroslava Čápa k možnosti provádění podzimní
pastvy.
V úvodu jednání doc. Veselý upozornil na to, že se v rámci realizace plánu péče
opakují negativní jevy, které byly v historii ochrany tohoto území zaznamenány například
již v třicátých letech minulého století. Principiálně se jedná o střet komerčních zájmů se
zájmy ochrany Mohelenské hadcové stepi. Konstatoval, že tato tendence není specifická
jen pro uvedenou lokalitu, ale týká se v podstatě všech chráněných území na kterých je
možno, zjednodušeně řečeno, “získat nějaký prospěch“. A to buď přímo (to je možno
doložit právě z historie stepi, kdy v uvedených třicátých letech minulého století chtěl
Bedřich Blimsritter hadce u Mohelna vytěžit), nebo „nepřímo“ při realizaci finančně
hrazených projektů zabezpečujících plány péče.
Konkrétní připomínka směřovala k realizaci podzimní pastvy, která na stepi
proběhla v letech 2012 a 2013. Doc. Veselý konstatoval, že „Plán péče o národní přírodní
rezervaci Mohelenská hadcová step a její ochranné pásmo na období 2010–2021“
v rámcových směrnicích péče o nelesní pozemky sice připouští případné krátkodobé
přepásání otav v září až říjnu příslušného roku, ale tato pastva je již v samém textu chápána
jako případná a vždy by měla být iniciována pracovníky ochrany přírody v návaznosti na
aktuální stav porostů. To znamená, že by v žádném případě neměla být považována za
každoroční součást managementu údržby této lokality. Realita uvedených let ale byla
taková, že pastva byla realizována v termínu, délce, na ploše a s pastevním zatížením které
nebylo iniciováno pracovníky ochrany přírody, což je možno pokládat za nepřípustné
porušení zásad plánu péče. Další připomínka směřovala k porušování dohod uzavřených
v rámci aktivit zaměřených na hodnocení vlivu pastvy na stepní biotopy. V dané
souvislosti opakovaně dochází k tomu, že pracovníci zajišťující pastvu nedodržují
stanovená pravidla. A to jak ve vztahu k vlastnímu managementu pastvy, tak i ve vztahu
k termínům zahájení, respektive ukončení pastvy. To narušuje průběh výzkumu na stepi,
zaměřeného na dlouhodobé sledování a hodnocení vlivu pastvy na přepásanou část
biotopu.
Pracovníci SCHKO Moravský kras konstatovali, že v případě nedodržení podmínek
smluv mají omezený manévrovací prostor, jak na tuto skutečnost mohou reagovat. Určitým
řešením by mohlo být využít aktuální stav, kdy končí pronájem ploch spadajících do NPR
a potencionální zájemci budou muset se starostou Mohelna uzavírat nové smlouvy. Dalším
problémem podle nich je i reakce na aktuální situaci jednotlivých let. Finanční prostředky
jsou vázány na operační programy, které jsou podávány se značným časovým předstihem.
A právě tato forma získávání finančních prostředků velmi ztěžuje možnost reagovat na
aktuální podmínky jednotlivých let změnou výchozích parametrů.
V rámci řešené situace je základním problémem skutečnost, že podstatná část ploch
náhorní roviny Mohelenské hadcové stepi je v rámci vymezení půdních bloků řazena jako
37
travní porost (kultura), stálá pastvina (klasifikace) a následně v režimu EZ/PO jako
komerční hospodaření. Podle pracovníků SCHKO Moravský kras uvedenou změnu
kategorizace ploch nelze provést. V dané souvislosti bylo opět, zjednodušeně řečeno, –
peněz je čím dál méně; pokud by se změnila kategorizace uvedených ploch, pak by nebyly
peníze na realizaci pastvy. Problém je pak ale v tom, že Ministerstvo zemědělství ČR nemá
důvod na plochách zařazených do konvenčního hospodaření zohledňovat specifické
požadavky na realizaci pastvy na těchto plochách. A pokud v rámci dotační politiky
Ministerstvo zemědělství ČR podmiňuje vyplacení dotací každoroční pastvou, pak je nutno
počítat s každoročním tlakem na realizaci podzimní pastvy na této lokalitě bez ohledu na
její aktuální stav a bez ohledu na případné negativní dopady, která tato pastva na ni může
mít.
Účastníci jednání se v podstatě shodli na tom, že jediným účinným prostředkem při
řešení těchto problémů je finanční stimul. Požadované podmínky, respektive omezení, je
třeba dát do smlouvy, stanovit odpovídající penalizaci za jejich nedodržení a důsledně
vyžadovat a kontrolovat plnění smluvních závazků. Aby nedocházelo k zmíněným
problémům ve vztahu k podávaným projektům, je třeba při jejich podávání stanovit jen
obecné podmínky a ty před vlastní pastvou upřesnit podle konkrétní situace.
Jaroslav Čáp považuje za alarmující skutečnost, že při podávání projektů je
zpravidla prioritní finanční částka, o kterou se soutěží, a zájmy dané biocenózy jsou řešeny
jako podružné, nebo nejsou zohledňovány vůbec. Zdůraznil, že zájmy biocenózy musí být
vždy na prvním místě. V konkrétně řešeném případě podzimní pastvy na Mohlenské
hadcové stepi tuto skutečnost doložil tím, že takto realizovaná podzimní pastva může být
pro některé rostlinné skupiny (jako jsou např. chamaefyty nebo hemikryptofyty) naprosto
likvidační. Jsou to rostliny s nadzemními pupeny obnovy, u nichž musí pletiva po jarním
spasení znovu dorůst a vyzrát; po podzimním přepasení či překosení nejsou schopny
vyzrát natolik, aby je nepoškodily zimní mrazy (roztrhání nevyzrálých pletiv - kromě
odumření buněk hrozí napadení parazitickými houbami, které rostliny likvidují. Tím může
dojít k nežádoucímu vývoji biodiverzity, protože po jejich odumření mohou uvolněnou
plochu osídlit nežádoucí druhy. Uvedené ohrožení požadovaného vývoje stavu pasené
biocenózy zvyšuje i skutečnost, že některé plochy jsou přepásány v jarním i podzimním
termínu. Názor Mgr. Musila, že překryv ploch při pastvě je pouze ojedinělý, neodpovídá
realitě zjištěné přímo v terénu. Doc. Veselý zdůraznil, že v prvé řadě je třeba si uvědomit,
že nějaký problém skutečně existuje a že je ho třeba řešit. Za jednu z funkčních cest
považuje informovat o tomto problému i Ministerstvo zemědělství ČR a požádat ho
spolupráci při jeho řešení. V dané souvislosti nabídl možnost při tom využít podklady
získané při výzkumu na Mohelenské hadcové stepi.
Pro zajištění zdárného vývoje biocenózy stepi bylo domluveno, že pan Čáp vybere
plochy s cenózami, které je možné využít pro podzimní pastvu, které bude možné, podle
podmínek v daném roce, pást jen po schválení orgánem ochrany přírody a které budou z
podzimní pastvy vyloučeny trvale. Následně s výběrem seznámí pracovníky ochrany
přírody. (Poznámka: takovéto plošné hodnocení však bude nutné provádět opakovaně v
určitých odstupech – snad tří až pěti let, neboť vegetace se bude měnit strukturou i plošně).
V této souvislosti však bylo řečeno, že zajištění dodržení domluvených zásad
managamentu pastvy je podmíněno kontrolou jejich praktické realizace. A to mimo jiné
vyžaduje konečně prosadit zásadu vedení pastevního deníku. Řešení probíraných problémů
a realizace dohodnutého postupu se v době setkání ještě zdála být reálná, protože účastníci
jednání byli seznámeni s tím, že výzkumný projekt který by měl zajišťovat realizaci plánu
péče a následně i její hodnocení byl schválen i s příslušným finančním krytím. Až později
se ukázalo, že finanční prostředky, původně určený na hodnocení managamentu pastvy,
budou využity pro jiné účely.
38
Návrh na řešení podzimní pastvy v severní části NPR Mohelenská hadcová step
Jaroslava Čápa.
Na základě terénního šetření, provedeného 20. května 2014, navrhuji vymezení
porostů, které je možno na podzim opětovně pást ovcemi (případně překosit), a porostů,
kde by podzimní pastva a kosení mělo být vyloučeno.
Jako základ jsem použil výsledků mapování v rámci projektu mapování
významných biotopů NATURA 2000, které zde provedla kolegyně Staňková. Hranicí
podzimní pastvy by měla být severní hranice vymapovaných polygonů s biotopy T3.1a
T3.3A. V těchto porostech se vyskytují rostliny, které by mohla podzimní pastva (a
následné zimní období) poškodit. Ústupem těchto rostlin se pak změnila zcela
charakteristika daných ploch. Pastva, a to i jarní, by měla být vyloučena z polygonů
s vymapovanými biotopy S1.2. Naopak porosty označené jako T3.3D, resp. X5, je možno
bez obav pást či kosit i v podzimním aspektu.
Na přiložené mapě jsem upřesnil současnou hranici výskytu biotopů ohrožených
podzimní pastvou. K posunu mohlo dojít např. dynamickou změnou proměny vegetace
v období od mapování NATURA a letošním rokem. Plochy severně od vyznačené hranice
je možno pást na podzim.
I v plochách, kde je pastva možná, se vyskytují fragmenty s biotopy typu T3.1 a
T3.3A, jsou však plošně malé, často v přechodných typech a jejich případné ovlivnění není
pro celkový obraz vegetace NPR fatální. Možná bude vhodné po určitém období, třeba po
přemapování vegetace v projektu NATURA, anebo po pěti letech, znovu vyhodnotiti
prostorové šíření nebo ústup vegetace, kde bude vyloučena podzimní pastva.
Kontakt na autory:
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Ústav výživy a pícninářství
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
39
Sborník konference
Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - IV
Vydal:
Náklad:
Počet stran:
Vydání:
ISBN:
AMAPRINT-Kerndl, s.r.o.
40 ks
40
první
978-80-87710-29-6
Za věcnou a jazykovou správnost příspěvků odpovídají autoři.
© Mendelova univerzita v Brně
40

Podobné dokumenty

Sborník_Mohelno_2010

Sborník_Mohelno_2010 Mohelenská hadcová step – II“, které se uskutečnilo 15.9.2005, jako pracovní setkání vědeckých pracovníků s kolegy věnujícími se ochraně tohoto území. Protože se jedná již o třetí setkání, tak říka...

Více

Sborník_Mohelno_2000

Sborník_Mohelno_2000 step“, konané v Mohelně 13.9.2000, bylo pracovní setkání vědeckých pracovníků s kolegy věnujícími se ochraně tohoto území. Základní myšlenka provázející toto setkání vycházela z předpokladu, že výs...

Více

Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území

Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území ÚSES ČR Územně technický podklad regionálních a nadregionálních ÚSES ČR (Společnost pro životní prostředí, s.r.o, Brno, 1996) schválený MMR a MŽP ČR s platností od 1. 7. 1997 (dále většinou jen ÚTP...

Více

významných z hlediska ochrany přírody na území kraje Vysočina

významných z hlediska ochrany přírody na území kraje Vysočina 1936), které leží na hranici bývalých okresů Třebíč a Znojmo . Tato lokalita je nejsevernějším místem ~.skytu ssp. litavius, přes značné úsilí zde však výskyt druhu nebyl potvrzen (1. DVORAK, ústní...

Více

e-Věstník - Správa CHKO Pálava

e-Věstník - Správa CHKO Pálava přepasena v sezoně následující. Na bezzásahových ploškách mohou bezobratlí nerušeně dokončit svůj vývoj. Aby toto opatření mělo smysl, musí být bezzásahová část dostatečně velká na to, aby z ní moh...

Více

PDF verze časopisu ke stažení

PDF verze časopisu ke stažení která slouží ke sdílení úspěšných příkladů péče o chráněná území. I když máme takových příkladů ke sdílení hodně, příliš je k vlastní škodě nesdílíme. Možnost nejen využívat informací z platformy, ...

Více