Tomáš Netopil,

1 Září / September 2009 | 127. sezona 2009–10
6. ãást
Češi byli výběrem místa nadšeni. České divadlo se bude zrcadlit ve Vltavě a ještě bude habsburskému dvoru při pohledu
přes řeku z Pražskému hradu a při pomyšlení z Vídně připomínat sílu českého národa. Dneska musíme uznat, že při
výběru místa měli naši předkové skutečně víc než šťastnou ruku.
Pozemek byl vyřešen, ale začaly se objevovat další neshody. Postavit divadlo honosné, důstojné a po všech stránkách
nádherné? Nebo být skromnější a zvolit variantu, která by nestála tolik peněz, ale dostatečně uspokojila potřeby
českých diváků? Před prostředností varoval bouřlivák Karel Havlíček Borovský, proti němu se postavil se střízlivějším
názorem František Ladislav Rieger. Sbor se nakonec přiklonil k Riegrovi.
Byla vyhlášena veřejná soutěž na vypracování projektu jak se vypořádat s krásnou, ale nepravidelnou stavební parcelou.
Přišlo sedm návrhů, ale ani jeden neuspěl. Jako by se vše přestalo dařit… Ze Sboru odstoupil jeden z nejvýznamnějších vlastenců, František Palacký. V pokladně bylo málo peněz a sbírky začaly váznout, činnost Sboru usnula…
Pokraãování pfií‰tû
Knihu „NAZDAR, NÁRODNÍ DIVADLO“ můžete jako komplet zakoupit za 189 Kč v pokladnách ND a vybraných knihkupectvích.
Tomáš Netopil,
nový šéfdirigent
orchestru Národního divadla
Foto Hana Smejkalová
www.narodni-divadlo.cz
editorial e
Vážení a milí návštěvníci Národního divadla,
život divadla je neúprosně diktován cestou od premiéry k premiéře,
od sezony k sezoně. Národní divadlo stojí na prahu sezony sto dvacáté
sedmé a její první premiéra (kterou budou 29. října Hry o Marii Bohuslava
Martinů v režii Jiřího Heřmana a pod dirigentskou taktovkou Jiřího Bělohlávka) nese pořadové číslo 4690.
Režisér – a patrně dosud nejvýznamnější umělecký šéf činohry Národního divadla (v letech 1921–1935) – Karel Hugo Hilar v roce 1931 napsal:
„Dům, jenž za celou minulost byl nejvyšším výrazem touhy po svobodě národa, uctí nejlépe tradici svobodného národa tím, že bude sloužiti svobodě
ducha!“ Máme za to, že tento imperativ je dodnes živý. Skrze tuto „službu“
hodláme sloužit i Vám, našim divákům. Nekompromisně hledat, nepodbízivě povznášet, nekonvenčně kultivovat – a ve svobodě, která nemá
hranic, „stopovat“ ducha doby. To budiž našim cílem – řečeno v inten■ Ondřej Černý
cích Hilarovy vypjatosti.
foto P. Neubert
Chceme však býti prosti jakékoliv „duchamornosti“ a dát Vám „zažít“
věci mimořádné, přinést radost ze skvělých uměleckých výkonů našich
interpretů i radost z objevování dosud nepoznaného. Budeme tak činit s pokorou i drzostí, se svéhlavostí
i velkorysostí, s dětinskostí a snad i moudrostí. Nemůže tomu být ostatně ani jinak. Neb jsme od divadla
– ač Národního.
Jsme si však vědomi toho, že naše „domy“ (mám na mysli divadlo Národní a Stavovské) mají samy
o sobě tak silné charizma a z něho plynoucí divácká očekávání, že permanentní uměleckou svobodu
„bez hranic“ by jen těžko unesly. Tím „zcela“ svobodným prostorem se stane od začátku příštího roku
Nová scéna, která byla postavena v roce 1983 a po 16 letech přechází zpět do rukou Národního divadla.
Bude jeho svébytnou uměleckou platformou, kladoucí důraz na současná témata a moderní umělecké
trendy. Náš balet coby předskokan vstoupil na Novou scénu již koncem minulé sezony představením
Extrém (choreografie: Petr Zuska a Jiří Kylián). Činohra tam doslova vtrhne – její umělecký šéf Michal
Dočekal zde uvede tři premiéry (Spaseni E. Bonda, Co se stalo když Nora opustila manžela E. Jelinekové
a Beckettovo Čekání na Godota). A dočká-li se Nová scéna rekonstrukce, využije tento pozoruhodný divadelní prostor jistě i naše opera.
Nová scéna zůstane samozřejmě (byť v menší míře, než tomu bylo dosud) i působištěm Laterny magiky, která se po 18 letech vrací 1. ledna 2010 do svazku Národního divadla. Za 50 let své existence bezpochyby výrazně obohatila podobu moderního českého (ovšem i světového) divadla a stala se významnou
součástí národního kulturního dědictví. Budeme dbát o tento „poklad“ a budeme hledat cesty jak ho
zprostředkovat českému divákovi. Je však nesporné, že budoucnost Laterny magiky bude vyžadovat
nové impulsy a nová řešení. Chceme se o ně pokusit.
Převzetí Nové scény ovšem nic nezmění na tom, že drtivé penzum představení a profilové premiéry
sezony uvidíte v našich historických budovách. Nabídneme Vám dvě světové premiéry renomovaných
choreografů Libora Vaculíka (Faust) a Youri Vàmose (Othello) i nové inscenační interpretace klasických
činoherních titulů (Shakespearova Kupce benátského, Brechtovy Źebrácké opery, ale i Stodolovy komedie
Čaj u pana senátora) či divadelní adaptaci provokativního filmového díla Larse von Triera Dogville. Naše
opera (nově pod šéfdirigentskou taktovkou Tomáše Netopila) kromě již zmíněných Her o Marii uvede
Offenbachovy Hoffmannovy povídky, bude pokračovat v rozvíjení mozartovské tradice Stavovského divadla (Così fan tutte, Idomeneo) a na úplný závěr sezony Vám představí Janáčkovu Káťu Kabanovou v nastudování „mága světového divadla“ Roberta Wilsona.
Těch 16 premiér, které Vám v této sezoně nabídneme, jsou tváří v tvář celé historii ND jen kapkou
v moři. A přesto budeme každou z nich prožívat, jako by byla první a poslední zároveň, jako by byla ona
sama celým mořem. A toužebně si budeme přát, abyste do těch našich moří zavítali. Neboť bez Vás by
se mohla proměnit v louže…
Ondřej Černý
Ředitel Národního divadla
Dear audience,
he life of a theatre is inexorably dictated by the path
from premiere to premiere, from season to season.
The National Theatre is now on the threshold of the
127th season, and its first premiere (Bohuslav Martinů’s
The Miracles of Mary, directed by Jiří Heřman and conducted by Jiří Bělohlávek, on 29 October) bears the sequence number 4690.
The stage director – and without question the most distinguished artistic director of the National Theatre Drama
(1921-1935) – Karel Hugo Hilar wrote in 1931: “The house
that throughout the past has been the highest expression
of the nation’s freedom, best honours the free nation’s tradition by serving freedom of the spirit!” We assume that this
imperative is still vital today. Through this “service”, we
intend to serve you, our audience, too. To uncompromisingly seek, non-kowtowingly uplift, non-conventionally
cultivate – and in limitless freedom “track” the Zeitgeist.
This is our objective – said in the spirit of Hilar.
We want, however, to be devoid of any “spirit besetment”
and make it possible for you to “experience” remarkable
things, to bring you joy from the sheer artistic excellence
of our performers, as well as the thrill of discovering the
hitherto unknown. We will do so with both humility and
audacity, with persistency and latitude, with childishness
and perhaps wisdom too. After all, it cannot be otherwise. We are people of theatre – albeit the National.
We are nevertheless aware of the fact that our “houses” (I
have in mind the National and Estates theatres) in themselves possess such enormous charisma that it is widely
assumed that they would bear permanent “limitless” artistic freedom only with difficulty. Come the beginning
of next year, we will have at our disposal an “entirely” free
space, to wit, the New Stage, which was built in 1983
and which after 16 years will once again be under the
wings of the National. It will be its independent artistic
platform, placing emphasis on contemporary themes
and modern artistic trends. Blazing the trail, our Ballet
entered the New Stage at the end of the previous season with the production Extreme (choreographed by Petr
Zuska and Jiří Kylián). The Drama section is set to storm
the New Stage too – its Artistic Director, Michal Dočekal,
will present three premieres (Edward Bond’s Saved, Elfriede Jelinek’s What Happened After Nora Left Her Husband and Samuel Beckett’s Waiting for Godot). And if the
New Stage undergoes refurbishment, our Opera will certainly make use of this extraordinary theatre space too.
Of course, the New Stage will also remain (although to
a lesser extent than to date) a stage of Laterna magika,
which on 1 January 2010, after 18 years, will return to the
National Theatre fold. Throughout the half-century of its
existence it has undoubtedly played a significant role in
forging the shape of modern Czech (not to mention global) theatre and has become an important part of the national cultural legacy. We will continue to be custodians
of this “treasure” and seek ways of mediating it to Czech
audiences. Yet the fact remains that Laterna magika’s
future will require new impulses and new solutions. We
want to attempt to provide them.
However, the New Stage will in no manner change the
fact that you will see the overwhelming majority of performances and premieres of the season in our historical
buildings. We will offer you two world premieres of works
by renowned choreographers: Libor Vaculík (Faust) and
Youri Vàmos (Othello), as well as new productions of classic drama titles (Shakespeare’s The Merchant of Venice,
Brecht’s The Threepenny Opera and Stodola’s comedy
A Tea Party at the Senator’s) and the theatre adaptation
of Lars von Trier’s provocative film Dogville. In addition
to The Miracles of Mary, our Opera (with the new Music Director Tomáš Netopil) will stage Offenbach’s Les
contes d’Hoffmann, will continue cultivating the Estates
Theatre’s rich Mozart tradition (Così fan tutte, Idomeneo)
and, at the very end of the season, will present to you
Janáček’s Katya Kabanova, staged by that “wizard of
world theatre” Robert Wilson.
These 16 premieres we will offer you this season are just
a drop in the ocean vis-à-vis the National Theatre’s illustrious history. Nevertheless, we will regard each of them as
if it were the first and last at the same time, as if it alone
were the entire ocean. And it is our dearest wish that you
come to immerse yourselves in these oceans of ours. For
without you they could diminish to mere puddles…
T
Ondřej Černý,
Director of the National Theatre
■ Budova Národního divadla a Nové scény
foto P. Mikula
1 editorial
výročí | anniversary
výročí | anniversary v
Josef Zítek – 100. výročí úmrtí
Den české státnosti 28. září 2009
Program v historické budově Národního divadla
a jihočeských Malenicích
Den české státnosti oslaví Národní divadlo
Smetanovou operou Prodaná nevěsta
14.00 hod. a 19.00 hod.
2. srpna 2009 uplynulo 100 let od úmrtí architekta Josefa Zítka, jedné z nejvýznačnějších
osobností historie Národního divadla.
V rámci tohoto výročí připravilo ND rozmanitý program:
• 19. 6. 2009 – 30. 9. 2009, 1. a 2. balkon
historické budovy ND - výstava z díla J. Zítka
(originální kresby a návrhy architekta Josefa
Zítka, které dokumentují vývoj architektonické
podoby stavby historické budovy Národního
divadla)
• 2. 9. 2009 - Malé sympózium – historická
budova Národního divadla (komentovaná
prohlídka ND, přednášky, besedy, panelové
diskuse, promítání… Přednášet budou Karel
Ksandr, zástupci Fakulty architektury UK, Klubu
za starou Prahu a další hosté.)
• Vydání publikace o životě a díle J. Zítka:
Josef Zítek – architekt, pedagog a památkář
Autor: Karel Ksandr. Slavnostní křest knihy
2. 9. 2009.
• 5. 9. 2009, 10.00 – odhalení Zítkovy pamětní
desky ve Lčovicích. Následuje mše svatá
za architekta Josefa Zítka v Malenicích.
Zítkovo nejslavnější tvůrčí období začíná rokem
1865, kdy zvítězil v soutěži na stavbu Národního
divadla. Velkým štěstím pro tento vítězný návrh
bylo rozhodnutí Sboru pro zřízení ND postavit divadlo jako reprezentativní stánek českého národa, jeho historie a umění. Stavba podle Zítkových
plánů byla ze všech došlých projektů, díky navrhované bohaté umělecké výzdobě, již v rozpočtu
nejdražší. Přesto byla v plném rozsahu uskutečněna a nyní můžeme říci, že tehdejší rozhodnutí bylo moudré, neboť návrh umožnil celé skupině mladých českých umělců, dnes nazývané
generací Národního divadla, uplatnit se na domácí půdě. Zajímavé je, že průměrný věk těchto
umělců byl kolem dvaatřiceti let. Divadelní budova se současně zapsala i do vývoje naší stavitelské
techniky, poněvadž byla jako první v Čechách zastřešena velkorozponovým ocelovým krovem již
před požárem v roce 1881. Podle toho také sou-
díme, že se Josef Zítek nebál moderních materiálů a konstrukcí. Po požáru došlo mezi J. Zítkem
a Sborem ke sporu, který byl vyvolán nečestným
a nepěkným jednáním stavebního výboru. Tyto
okolnosti ho přivedly k tomu, že se vzdal práce
na obnově, ačkoliv již dokončoval rekonstrukční plány, za které nežádal honorář. Zároveň tento spor způsobil Zítkovu tvůrčí krizi, v jejímž důsledku se vzdal aktivní projektantské činnosti.
Štěstím bylo, že se rekonstrukce divadla ujal Zítkův asistent a přítel Josef Schulz, který s ním
mnoho detailů při obnově konzultoval.
(Z připravované publikace K. Ksandra:
Josef Zítek – architekt, pedagog a památkář)
1832
1839
1945
1847–1851
1851
1852
1854
1854–1855
1854
1856
1857–1858
1858
1857–1858
1859–1862
1860
1861
1862
1863
1864
1864
1865
1866
1866–1881
1868
1871
1873
1874
1881
1881–1903
1900
1903
1906
Foto archiv
■ Hrob Josefa Zítka na hřbitově v Malenicích
Foto web
Josef Zítek – základní životopisná data:
1867
■ Josef Zítek
V roce 2009 vzpomínáme 185. výročí narození a 125. výročí úmrtí Bedřicha Smetany
(1824–1884), uvedení jeho nejslavnější opery ke Dni státnosti je tedy i naší poctou tomuto velikánu české hudby. Při této příležitosti je také připravena výstava o historii
Prodané nevěsty, kterou speciálně pro tuto
příležitost připravilo Národní muzeum.
1908
1909
narozen 4. dubna v Praze-Karlíně
přestěhoval se s ovdovělou matkou a bratrem do domu zemského advokáta
A. M. Pinkase, což značně ovlivnilo jeho další život
dokončil povinnou školní docházku a začal navštěvovat stavovskou reálku
studoval na pražské polytechnice, obor pozemní stavitelství
současně se zapsal na polytechniku a akademii výtvarných umění ve Vídni
představen Františkem Palackým hraběti Eugenu Černínovi
ukončil studium na akademii výtvarných umění ve Vídni
pracuje v ateliéru Josefa Krannera, první cesta do Itálie
získal výuční list zednického řemesla, další krátká cesta do Itálie
zemřela jeho matka
stal se spolupracovníkem van der Nülla a Siccardsburga
získal Římskou cenu ke stipendijnímu pobytu v Itálii
dostal první dvě projektové zakázky
stipendijní italská cesta
seznámil se s německým malířem Prellerem
neuskutečněný návrh na Prellovu galerii pro město Výmar v Duryňsku
zastupoval van der Nülla na vídeňské akademii, na státní stipendium uskutečňuje
cestu do Francie, návštěva Výmaru – získal stavební program budovy města, zakázky
od hraběte Černína na práce v Jindřichově Hradci a Petrohradě, zakázka od hraběte
Beauforta-Spontini na přestavbu zámku v Bečově
seznamuje se s Josefem Schulzem, který mu pomáhá při práci na plánech
výmarského muzea
návrat do Vídně, kde získává stavební koncesi, povolán na pražskou polytechniku
jako profesor, vypracovává se Schulzem plány kostela ve Vlíněvsi u Mělníka
28. července se stává profesorem na pražské polytechnice
zemřel Zítkův mecenáš Pinkas, Zítek navrhuje jeho náhrobek, Zítkovým asistentem
se stává Schulz
zvítězil Zítkův návrh na stavbu Národního divadla
období, ve kterém kromě pedagogických povinností řídí stavbu Národního divadla
a pracuje na řadě návrhů (náhrobek K. Havlíčka Borovského, schodiště
v Thunovském paláci, Mlýnská kolonáda v Karlových Varech)
vystavuje v Paříži své návrhy Národního divadla a výmarského muzea, navrhuje
reálku v Děčíně
rozdělení polytechniky na Německou a Českou techniku, J. Zítek přechází
na Německou techniku
požádal o ruku Berty Lippertové
vystavoval všechny své projekty na světové výstavě ve Vídni
zvítězil spolu se Schulzem v soutěži na stavbu Rudolfina
po požáru Národního divadla pracoval na rekonstrukčních plánech, avšak pro
nepřekonatelné rozpory zaviněné Sborem pro zřízení ND zanechal práce, oženil se
s B. Lippertovou a odešel na svůj statek do Lčovic na Šumavě
byl členem architektonických a uměleckých komisí a porot, např. pro zbudování
Husova pomníku v Praze, pro dostavbu chrámu sv. Víta, pro obnovu hradu Karlštejna
stal se zakládajícím členem Klubu za starou Prahu
1. listopadu odešel z veřejného života a Německé techniky
je mu udělen titul doktora technických věd honoris causa na pražské Německé
technice
je povýšen do šlechtického stavu
2. srpna zemřel v Praze a byl pochován v Malenicích nedaleko Lčovic
2 výročí
Patří k dobrým tradicím Národního divadla uvádět ve významné dny slavnostní operní představení. Z pochopitelných příčin se dramaturgický
výběr v tomto ohledu zužuje na jednu z dvojice
oper zakladatele a průkopníka moderní české
hudby Bedřicha Smetany – Libuši nebo Prodanou nevěstu. Tato díla se přitom vzájemně zcela zásadně liší. Libuše je historické a symbolické
tableau s hlubokým etickým poselstvím o ideální podobě vlády, politické moci plné pokory,
moudrosti, shovívavosti a nezištnosti. Prodaná
nevěsta naproti tomu přináší s něžnou ironií civilně komediální obraz české vesnice či lépe malých českých lidiček s jejich plebejskou vychytralostí, svéhlavostí a poťouchlým humorem. To,
že se i při oficiální příležitosti jako je slavnostní
operní představení v Národním divadle prosadí
tón tu vážný a majestátní, tu úsměvný a nadsazený, je vlastně velice zdravé. Pro naše sebevědomí i pro naši pokoru. Při slavnostních příležitostech v Národním divadle se v poslední době
oba tóny téměř pravidelně střídají. O Dni české
státnosti 28. září je na řadě Prodaná nevěsta, již
dvacátá inscenace této opery v Národním divadle, tentokrát v poetické režii Magdaleny Švecové a v hudebním nastudování předního slovenského dirigenta Ondreje Lenárda.
Výstava v hlavním foyeru Národního divadla
nabídne návštěvníkům mimořádnou příležitost zhlédnout u příležitosti Dne české státnosti originální rukopisy a další cenné dokumenty
a předměty vážící se ke Smetanově nejznáměj-
■ Tomáš Černý (Jeník) a Dana Burešová (Mařenka), Prodaná nevěsta
ší opeře, které na výstavách běžně spatřit nelze. Rozsahem sice nevelká, ale o to unikátnější
výstava představí v notových autografech genezi Prodané nevěsty od její tužkové skici, přes
partituru definitivního znění, obsahujícího
v sobě celkem čtyři verze opery z let 1866–70
až po rukopis klavírního výtahu, jehož první tištěné vydání z r. 1872 bylo zároveň prvním kompletním vydáním české opery vůbec. K vidění
bude i opis Sabinova libreta s cenzurním povolením a četnými škrty a pracovními poznámkami, ukázky ze Smetanových deníkových
zápisů i z některých jeho dalších rukopisů týkající se Prodané nevěsty a jejího provozování.
Z obrazových dokumentů to budou fotografie
B. Smetany z doby kompozice opery a některých významných představitelů hlavních rolí
doby v Prozatímním i později v Národním diva-
■ E. Kosa: B. Smetana komponuje Prodanou nevěstu, dobová pohlednice
dle. Dochován je rovněž návrh scény z r. 1881,
připomenuto bude i 100. představení opery v r. 1882, které bylo mimořádnou událostí
nejen pro Smetanu, ale pro historii české opery vůbec, a památný úspěch opery ve Vídni
v r. 1892, který Smetanovi a především Prodané nevěstě otevřel cestu do světa. Vystavené
dokumenty doplní a oživí i některé předměty
dokumentující popularitu a oblibu této Smetanovy opery, která postupně pronikla nejen
do jiných uměleckých oblastí, ale i do každodenního života.
Dne 28. září 2009 bude výstava pro veřejnost
otevřena od 9.00 do 13.00.
■ Bedřich Smetana
3 výročí
Foto H. Smejkalová
pozvánka | invitation
■ Národní divadlo (zal. 1868),
Ostrovní 1, Praha 1
Představujeme 127. sezonu 2009 / 2010 | We present 2009 / 2010 season
Nenechte si ujít |
Don’t miss it
■opera
■ Stavovské divadlo
(zal. 1781), Ovocný
trh, Praha 1
KONCERT K OTEVŘENÍ SEZONY
2009/2010 | CONCERT TO MARK THE
OPENING OF THE 2009/2010 SEASON
Antonín Dvořák (1841–1904):
Symfonie č. 8 G dur, op. 88 |
Symphony No. 8 in G Major, Op. 88
Bohuslav Martinů (1890–1959)
Epos o Gilgamešovi | Epic of Gilgamesh
Účinkují | Cast: Eva Urbanová, Jaroslav
Březina, Aleš Jenis, Martin Gurbaľ
a David Matásek
Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk
Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil
Orchestr a sbor opery Národního divadla |
The National Theatre Opera Chorus and
Orchestra
10. 9. 2009
Národní divadlo | The National Theatre
Již v prodeji!! | Tickets already on sale!!
■opera
Richard Strauss
SALOME
Koncertní provedení | Concert performance
Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil
12. 11. 2009
Národní divadlo | The National Theatre
■činohra
William Shakespeare
KUPEC BENÁTSKÝ
Překlad | Translation by: Martin Hilský
Režie | Stage director: Martin Čičvák
Dramaturgie | Dramaturgy: Daria Ullrichová
Premiéra | Premiere: 12. 11. 2009
Stavovské divadlo | The Estates Theatre
Bertolt Brecht
ŽEBRÁCKÁ OPERA
Překlad | Translation by: Daria Ullrichová,
Jan Tošovský
Režie | Stage director: Ivan Rajmont
Premiéra | Premiere: 10. 12. 2009
Národní divadlo | The National Theatre
Národní divadlo není jen krásná budova na břehu
Vltavy. Pod správu Národního divadla patří vedle
této známé novorenesanční stavby také slavné
Stavovské divadlo, jedna z nejstarších divadelních
budov ve střední Evropě, kde slavil ve své době veliké úspěchy W. A. Mozart, a komorní scéna – Divadlo Kolowrat.
Národní divadlo má tři umělecké soubory – operní,
činoherní i baletní – a tyto soubory využívají více či
méně všechny tři výše uvedené scény. Národní divadlo je divadlo všech. Na své si přijdou jak zastánci
klasiky, tak současné umělecké tvorby, příznivci tradičnějších, ale i odvážnějších pojetí.
Blíží se! | Coming soon!
Bohuslav Martinů
HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY
Dirigent | Conductor: Jiří Bělohlávek
Režie | Stage director: Jiří Heřman
Premiéry | Premieres:
29. & 31. 10. 2009, Národní divadlo | The National Theatre
KONCERT K OTEVŘENÍ SEZONY 2009/2010 |
CONCERT TO MARK THE OPENING OF THE 2009/2010 SEASON
Antonín Dvořák:
Symfonie č. 8 G dur, op. 88 | Symphony No. 8 in G Major, Op. 88
Bohuslav Martinů:
Epos o Gilgamešovi | Epic of Gilgamesh
Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk
Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil
10. 9. 2009, Národní divadlo | The National Theatre
Wolfgang Amadeus Mozart
COSÌ FAN TUTTE
Dirigent | Conductor: Robert Jindra
Režie | Stage director: Martin Čičvák
Premiéry | Premieres:
23. & 25. 1. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre
Jacques Offenbach
HOFFMANNOVY POVÍDKY | LES CONTES D’HOFFMANN
Dirigent | Conductor: Michel Swierczewski
Režie | Stage director: Ondřej Havelka
Premiéry | Premieres:
6. & 7. 3. 2010, Národní divadlo | The National Theatre
Režie, scéna, světelná režie | Stage director,
sets, light design: Robert Wilson
Bohuslav Martinů
HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY
Dirigent | Conductor: Jiří Bělohlávek
Režie | Stage director: Jiří Heřman
Scéna | Sets: Pavel Svoboda
Kostýmy | Costumes: Alexandra Grusková
Premiéry | Premieres: 29. & 31. 10. 2009,
Národní divadlo | The National Theatre
■ Bohuslav Martinů
Foto archiv
The National Theatre is not only a beautiful building
on the bank of the Vltava river. Besides that well-known Neo-Renaissance edifice, the National Theatre also administers the famous Estates Theatre
– one of the oldest theatre buildings in central Europe, where W. A. Mozart also experienced successes
in person – and the smaller Kolowrat Theatre.
The National Theatre has three artistic ensembles –
for opera, drama, and ballet – and these ensembles
utilize all three of the above-mentioned buildings
to a greater or lesser extent. The National Theatre
belongs to everyone, and we believe that fans of
the classics as well as contemporary works and
advocates of more traditional as well as bolder conceptions will all find something to please them.
■ Bertolt Brecht
Foto web
Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil
Premiéry | Premieres:
26. & 28. 6. 2010, Národní divadlo | The National Theatre
■balet
FAUST
Music | Hudba: koláž z děl I. Stravinského,
J. Pendereckého a dalších
Libreto, choreografie a režie |
Libretto, choreography and stage
direction: Libor Vaculík
Premiéra / Premiere: 5. a 6. 12. 2009
Stavovské divadlo / The Estates Theatre
TICKETS FOR SEPTEMBER 2009 
JANUARY 2010 ALREADY ON SALE!
We cordially invite you to the ballet performance EXTREME (A Little Extreme / Last Touch / A Little Touch
Of The Last Extreme) on the New Stage of the National Theatre (until recently Laterna magika)
Performances on 14 and 15 September, the New Stage of the National Theatre
Vážení diváci, jako každý
rok, i v této sezoně pro Vás
připravujeme VÁNOČNÍ
PŘEDPLATNÉ.
Aktuální informace přineseme v příštím čísle
■ La finta giardiniera
Foto H. Smejkalová
Mediální partneři opery
4 pozvánka
Richard Strauss
SALOME
Koncertní provedení | Concert performance
Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil
12. & 16. 11. 2009, Národní divadlo | The National Theatre
ADVENTNÍ KONCERTY | ADVENT CONCERTS
29. 11., 6., 13. & 20. 12. 2009
Národní divadlo | The National Theatre
MAGDALENA KOŽENÁ V NÁRODNÍM DIVADLE |
MAGDALENA KOŽENÁ IN THE NATIONAL THEATRE
Mezzosoprán | Mezzo-soprano: Magdalena Kožená
Dirigent | Conductor: Kaspar Zehnder
Orchestr | Orchestra: Pražská komorní filharmonie |
Prague Philharmonia
18. & 20. 12. 2009, Národní divadlo | The National Theatre
MOZARTOVY NAROZENINY 2010 |
MOZART’S BIRTHDAY 2010
Účinkují | Cast: Pavol Breslik, Marie Fajtová
Dirigent | Conductor: Václav Luks
Orchestr | Orchestra: Collegium 1704
27. 1. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre
VELIKONOČNÍ KONCERT | EASTER CONCERT
Kontratenor | Countertenor: William Towers
Dirigent | Conductor: Marek Štryncl
Orchestr | Orchestra: Musica Florea
2. 4. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre
VIOLETA URMANA – PÍSŇOVÝ RECITÁL |
SONG RECITAL
Klavír | Piano: Jan Philip Schulze
2. 5. 2010, Národní divadlo | The National Theatre
VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ V OBDOBÍ
ZÁŘÍ 2009  LEDEN 2010 JIŽ V PRODEJI!
Baletním představením EXTRÉM (A Little Extreme / Last Touch / A Little Touch Of The Last Extreme)
Vás zveme na Novou scénu Národního divadla (doposud scéna Laterny magiky)
Uvádíme 14. a 15. září 2009, / Nová scéna Národního divadla
Umělecký šéf opery | Artistic Director of Opera: Jiří Heřman
KONCERTY | CONCERTS:
Leoš Janáček
KÁŤA KABANOVÁ
■opera
[email protected]
PREMIÉRY | PREMIERES:
Wolfgang Amadeus Mozart
IDOMENEO
Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil
Režie | Stage director: Yoshi Oida
Premiéry | Premieres:
6. & 9. 5. 2010, Stavovské divadlo | The Estates Theatre
■ Tomáš Netopil
Foto H. Smejkalová
■ Kolowratský palác
s Divadlem Kolowrat, Ovocný trh 6, Praha 1
opera
opera o
opera ([email protected])
slovo šéfa opery
Vážení a milí návštěvníci opery Národního divadla,
vítám Vás v nové sezoně, mezi jejíž velké a významné události patří
nástup nového šéfdirigenta. Na tento post nastoupí mladý český dirigent Tomáš Netopil, který svým dirigentským uměním a šarmem zaujal
nejen u nás, ale i v zahraničí. Tomáše Netopila diváci již znají z hudebního nastudování Mozartovy opery La finta giardiniera a také ze čtyř
koncertů v Národním i Stavovském divadle, na nichž provedl řadu děl
symfonického a operního repertoáru a doprovázel pěvecké hvězdy
Annette Dasch, Maiju Kovalevskou a Adrianu Kučerovou. Koncert k otevření sezony 2009/2010 s orchestrem ND a se sólisty Evou Urbanovou,
Jaroslavem Březinou, Alešem Jenisem a Martinem Gurbaľem bude
jeho inauguračním koncertem, kterým se ujme šéfdirigentské funkce.
Na podzim nastuduje pro dvě koncertní provedení Straussovu Salome
a v druhé polovině sezony pro Vás připraví inscenace Mozartova Idomenea a Janáčkovy Káti Kabanové.
Dear and respected audiences
of the National Theatre Opera,
welcome you to a new season, whose great and momentous events will include the arrival of a new chief
conductor. Assuming this post will be the young Czech
conductor Tomáš Netopil, who has made a strong impression with his conducting art and his charm not only
in our country but abroad as well. Audiences know him
from his musical rendition of Mozart’s La finta giardiniera
and also from four concerts in the National Theatre and
the Estates Theatre in which he led many selections from
the symphonic and operatic repertoire and accompanied star singers Annette Dasch, Maia Kovalevska, and
Adriana Kučerová. A concert to open the season 200910, with the National Theatre Orchestra and soloists Eva
Urbanová, Jaroslav Březina, Aleš Jenis, and Martin Gurbaľ,
will be his inaugural event, by which he will take over the
function of chief conductor. In the autumn he will prepare and conduct two concert performances of Strauss’s
Salome, and in the second half of the season he will be in
charge of the musical component of staged productions
of Mozart’s Idomeneo and Janáček’s Káťa Kabanová.
I am glad that the season 2009-10 will be able to offer
you the work of great theatrical and musical artists. First
of all I should like to mention the outstanding American
stage director Robert Wilson, who has held a leading position in the theatrical world for decades with his staging
aesthetic of minimalism and formalism. I am very pleased
that for the second time he has accepted an invitation to
the National Theatre, after his staging of Fate in 2002, this
time to direct another opera by Leoš Janáček in our main
building, Káťa Kabanová – a work of tremendous emotion and beauty.
Another international star will be the Japanese-French
stage director Yoshi Oida, who is perhaps known mainly
as an actor in the famous stagings and films of the British
director Peter Brook, but who has also proven his original art as a stage director in numerous productions of
operas, spoken plays, and dance presentations in many
prominent theatres. For our National Theatre he will prepare the opera Idomeneo by Wolfgang Amadeus Mozart,
which has not been seen or heard on our stage for almost
eighty years. Our Mozart offerings will also be enriched
by a new staging of Così fan tutte by a production team
of leading young artists headed by stage director Martin
Čičvák.
Meanwhile among conductors of new opera productions in the coming season we shall find such luminaries as Jiří Bělohlávek and the French conductor Michel
Swierczewski. And concert evenings will feature operatic
stars renowned both in the Czech Republic and abroad –
Magdalena Kožená, Eva Urbanová, Violeta Urmana, and
Pavol Breslik.
In the autumn our successful productions of La finta
giardiniera and Rinaldo by teams of foreign stage directors will return to our repertoire. I believe you will also
be pleased by reprises of our new productions of classics from the Czech repertoire – Rusalka and The Bartered
Bride. And our offerings of operas by other great composers of the world will include among works Mozart’s The
Marriage of Figaro and Don Giovanni, Bizet’s Carmen, and
Verdi’s Aida and La traviata.
Currently I am preparing, in the function of stage director,
Bohuslav Martinů’s The Miracles of Mary – with which we
shall commemorate the fiftieth anniversary of the death
of this important Czech composer. In this work Martinů
returns to the foundations of theatricality, which he finds
in Medieval theatre, in folk plays – in their simplicity and
unpretentious effectiveness. A sort of antipode to The
Miracles of Mary might be Offenbach’s worldly and fantastic opera The Tales of Hoffmann, which is returning to
our stage after thirty-seven years; this work’s staging will
be entrusted to the well-known actor, singer, and now
above all stage director Ondřej Havelka.
Dear friends of opera, I hope that the National Theatre
and Estates Theatre will be the sites of unforgettable musical and theatrical experiences for you, and that we shall
bring you many lovely evenings.
I
■ Jiří Heřman
foto P. Neubert
Sezona 2009/2010 Vám nabídne tvorbu velkých divadelních a hudebních osobností. V prvé řadě bych chtěl uvést vynikajícího amerického režiséra Roberta Wilsona, který
svým stylem režijní estetiky minimalismu a formalismu po desetiletí zaujímá přední místo v divadelním
světě. Velmi mne těší, že již podruhé přijal pozvání do Národního divadla, aby po své inscenaci Osudu
v roce 2002 v historické budově režíroval opět operu Leoše Janáčka, tentokrát Káťu Kabanovou, operu
nesmírně emotivní a krásnou.
Další světovou hvězdou je japonsko-francouzský režisér Yoshi Oida, který se představil především
jako herec v rolích slavných inscenací britského režiséra Petera Brooka. Yoshi Oida však zároveň prokázal na mnoha předních scénách své originální režijní umění v celé řadě operních, činoherních a tanečních inscenací. Pro Národní divadlo připraví operu Idomeneo Wolfganga Amadea Mozarta, která
na naší scéně nezazněla téměř osmdesát let. Tvůrčí tým předních mladých osobností v čele s režisérem
Martinem Čičvákem obohatí mozartovskou nabídku novým nastudováním opery Così fan tutte.
Mezi dirigenty operních premiér v příští sezoně najdeme špičkové osobnosti, např. Jiřího Bělohlávka a francouzského dirigenta Michela Swierczewského. Koncertní večery budou hostit renomované
operní stálice uznávané u nás i ve světě – Magdalenu Koženou, Violetu Urmanu, Evu Urbanovou nebo
Pavola Breslika.
Na podzim se vrací na repertoár úspěšné inscenace loňské sezony La finta giardiniera a Rinaldo, které
vzešly z týmů zahraničních režisérů. Věřím, že Vás potěší také reprízy nových nastudování klasických českých oper Rusalka a Prodaná nevěsta. Z repertoáru velkých světových skladatelů Vám nabídneme kromě
jiného Mozartovu Figarovu svatbu a Dona Giovanniho, Bizetovu Carmen nebo Verdiho Aidu a La traviatu.
V současné době režijně připravuji operu Bohuslava Martinů Hry o Marii. Tímto dílem si připomeneme 50. výročí úmrtí tohoto významného českého skladatele. Ve Hrách o Marii se autor obrací k základům
divadelnosti, které nalézá ve středověkém divadle, v lidových hrách, jejich prostotě a neokázalé působivosti. Určitým protikladem ke Hrám o Marii mohou být světské a fantastické Offenbachovy Hoffmannovy
povídky, jež se vrací na naši scénu po sedmatřiceti letech. Nastudování Offenbachova díla je svěřeno
známému herci, zpěvákovi a nyní především režisérovi Ondřeji Havelkovi.
Přál bych si, vážení přátelé opery, aby Národní i Stavovské divadlo bylo pro Vás místem nezapomenutelných hudebních i divadelních zážitků a abychom Vám přinesli mnoho krásných chvil.
Těším se na shledání s Vámi.
Jiří Heřman
umělecký šéf opery ND
uvádíme | on stage
KONCERT K OTEVŘENÍ SEZONY 2009/2010
CONCERT TO MARK THE OPENING OF THE 2009/2010 SEASON
10. září 2009 v 19.00
v Národním divadle
10 September 2009 at 19:00
at the National Theatre
Antonín Dvořák (1841–1904):
Symfonie č. 8 G dur, op. 88 |
Symphony No. 8 in G Major, Op. 88
Bohuslav Martinů (1890–1959)
Epos o Gilgamešovi |
Epic of Gilgamesh
Soprán | Soprano: Eva Urbanová
Tenor: Jaroslav Březina
Baryton | Baritone: Aleš Jenis
Bas | Bass: Martin Gurbaľ
Vypravěč | Narrator: David Matásek
Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk
Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil
Orchestr a sbor opery Národního divadla |
The National Theatre Opera Chorus and
Orchestra
Již potřetí se Tomáš Netopil postaví za dirigentský pult při koncertu k otevření sezony. Tentokrát však poprvé vystoupí jako nový šéfdirigent
orchestru Národního divadla, kterým se stává
od sezony 2009/2010. Pro svůj inaugurační koncert si vybral díla dvou českých klasiků, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů.
Dvořákova Symfonie č. 8 G dur z roku 1889
zazněla poprvé za skladatelova řízení 2. února
foto P. Hajská
6 opera
1890 v Rudolfinu, shodou okolností právě v provedení orchestru Národního divadla. Symfonie
bývá označována jako „Anglická“ s ohledem
na jejího prvního vydavatele, anglickou firmu
Novello, kterému Dvořák dílo přenechal po roztržce se svým dosavadním vydavatelem Simrockem. Typicky dvořákovsky vřelá melodičnost
a bujará rytmičnost Osmé symfonie jsou kontrastem k dramaticky vypjatému, existenciálnímu a tajemnému oratoriu pro sóla, smíšený sbor
a orchestr Epos o Gilgamešovi. Bohuslav Martinů jej složil na sklonku svého života, na přelomu
let 1954 a 1955 v Nice. Dílo vzniklo jako projev
přátelství vůči Maje Sacherové, jejíž manžel Paul
Sacher 23. a 24. ledna 1958 dirigoval v Basileji
jeho první uvedení. Námětem je nejstarší dochovaná slovesná památka lidstva, sumerský
epos o Gilgamešovi, zpola bohu, zpola člověku.
První díl skladby vypráví o tvrdém a všemocném vládci Gilagamešovi a stvoření přírodního
muže Enkidua, který žije společně s divokou
zvěří. Když je Enkidu sveden ženou, nechce jej
zvěř přijmout zpět. Žena jej odvádí do Uruku,
aby se jako sok postavil Gilagamešovi. V druhém
dílu se Gilgameš a Enkidu spřátelí, avšak Enkidu
onemocní a umírá. V závěrečné části vyvolává
Gilgameš Enkiduova ducha. Přátelé spolu vedou
působivý dialog o posmrtném životě, po němž
se někdejší mocný panovník pokorně obrací
do svého nitra.
■ Bohuslav Martinů
Foto archiv
ho režiséra opery Národního divadla, od jehož
narození letos uplynulo 120 let. Vedle čtyř sólistů a vypravěče má v oratoriu výraznou úlohu
také sbor, který vystupuje jako komentátor děje,
ale také znásobuje intenzitu sólových partů.
Námět zaujal Bohuslava Martinů nadčasovými otázkami přátelství, lásky a smrti a marností
lidské snahy nalézt na ně odpověď. Skladatel
vypracoval libreto podle anglického překladu
eposu z pera Reginalda Campbella Thompsona.
Pro nastudování v Národním divadle byl vybrán
český překlad Ferdinanda Pujmana, dlouholeté-
rozhovor | interview
Začínám novou životní etapu
Rozhovor s novým
šéfdirigentem orchestru
Národního divadla
Tomášem Netopilem
Jiří Heřman,
Artistic director of the National Theatre Opera
■ Rusalka
opera ([email protected]) o
■ Tomáš Netopil
foto www.tomasnetopil.com
Tomáš Netopil, umělec s bohatými zkušenostmi u nás i v zahraničí, se prosadil velice brzy už
po absolutoriu Hudební fakulty Akademie múzických umění, kde vystudoval dirigování a sbormistrovství, a po studiiích na Královské akademii
ve Stockholmu. V roce 2002 zvítězil na prvním
ročníku dirigentské soutěže Sira George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. Svým zářným
talentem a analytickým přístupem k interpretaci partitury na sebe strhl pozornost předních
hudebních těles a operních divadel. Dirigoval opery ve vídeňské Volksoper, v mnichovské
Staatsoper, drážďanské Semperově opeře, Královské vlámské opeře v Antverpách, v janovském
Teatro Carlo Felice nebo v turínském Teatro Regio.
V benátském Teatro La Fenice nastudoval Mozartovu operu Lucio Silla, s níž vystoupil v roce 2006
na salcburském hudebním festivalu. V zahraničí
hostoval u řady význačných těles, např. London
7 opera
Philharmonic Orchestra, Staatskapelle Dresden,
Royal Stockholm Philharmonic, NHK Symphony
Orchestra Tokyo, Orchestra Filarmonica della Scala nebo BBC Philharmonic Orchestra.
Váš vztah k orchestru dostane nový rozměr.
Jaké koncepční záměry jste si vytyčil pro
funkci šéfdirigenta?
Chtěl bych, aby orchestr dosáhl větší flexibility v interpretaci různých operních stylů. Jedna z hlavních úloh v mém šéfdirigentském působení je spojena s kvalitní zvukovou stránkou
orchestru. Smyčcová složka by měla být určitě
výraznější a barevnější. Důležitá je i stabilní intonace a široké spektrum nástrojových barev.
Hráči by měli využívat více odstínů, kterými určitě disponují.
Další můj záměr směřuje k častějšímu uvádění koncertů, což se mi povedlo už v minulých
dvou letech, kdy jsem měl možnost připravit
např. dva zahajovací koncerty sezony v Národním divadle nebo lednové Mozartovy narozeniny ve Stavovském divadle. V této sezoně nás
čekají dva koncerty. Chtěl bych tuto linii udržet, a tím okořenit práci orchestru v celoročních
operních povinnostech.
opera ([email protected])
Máte ve své blízkosti dirigenta, který je pro
vás vzorem?
Velký vzor mám ve svém učiteli, švýcarském dirigentovi Davidu Zinmanovi, který tráví už čtrnáctou sezonu u Tonhalle Orchester Zürich, jejž
vybudoval. Kromě toho dosáhl mnoho úspěchů
v zahraničí i na nahrávacím poli. V současné době
je taková délka působení v čele tělesa téměř raritou, ale v jeho případě funguje stoprocentně.
Svůj nástup do funkce oslavíte v Národním
divadle zahajovacím koncertem hudby českých skladatelů Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka.
Martinů Epos o Gilgamešovi je pro mne zásadní, filozoficky hluboce laděná kompozice. Myslím, že právě teď mohu začít meditovat nad otázkami života, přátelství a smrti. Kdo jiný by pak
měl být mým partnerem než orchestr Národního divadla, s kterým začínám svou další profesní etapu. Pro kontrast ke Gilgamešovi jsem vybral
Symfonii č. 8 G dur Antonína Dvořáka, jejíž lehkost a ryzí melodika vytvoří protipól kompoziční i myšlenkový k Martinů Eposu. Z technického
pohledu je Dvořákova Osmá symfonie stavebně
i kompozičně lidovější než Symfonie č. 7 d moll,
která má spíš tendenci klonit se k brahmsovské
hutnosti a kompoziční náročnosti. Novosvětská
symfonie by byla pro své dominantní postavení
v slabším kontrastu k náročné skladbě Bohuslava Martinů.
Listopadový koncert v Národním divadle nabídne koncertní provedení Straussovy opery
Salome.
Opera Salome bude mou premiérou, protože
dosud jsem dirigoval jen Straussovy symfonické
básně.
Straussova hudba akcentuje vrcholný romantismus, který je velmi vypjatý a používá širokého
spektra orchestrálních barev. Skladatel využil nástrojů, které často na koncertech neslyšíme, jako
např. heckelfon, u bicích nástrojů pak jejich pestré variace a množství.
Partitura Salome je založena na miniaturních tématech, která se neustále prolévají, a tvoří tak
strukturu, působící velmi plně. Je pak hlavně
úlohou dirigenta, kterou cestu zvolí a jak s tímto barevným kolosem naloží. Jedná se přirozeně
o hudbu naprosto odlišnou od tvorby předchozích autorů, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, a proto jsem rád, že se můžeme s orchestrem i se sólisty tomuto extrémně náročnému
kusu v nové sezoně věnovat.
První zkušenost s nastudováním operního díla s orchestrem opery ND jste získal v loňské
sezoně při zkouškách Mozartovy opery La finta giardiniera. S jakými problémy jste se potýkal?
Problémem byla pro mne startovní čára s orchestrem. Když jsem zkoušel operu La finta giardiniera
ve Stavovském divadle, měl jsem větší množství
zkoušek, protože jsem chtěl, abychom se dostali na vyšší úroveň.
Těžké jsou zejména první zkoušky, na kterých
hráči čtou noty a vše se dostává do pohybu. Hráči by se neměli zdržovat s technickými problémy. Dobu zkoušek bych chtěl zkrátit, aby bylo
víc času na práci s dramatickým pojetím jednotlivých operních scén.
Zatím jsem měl možnost se setkat s minimálním počtem sólistů z ansámblu a s těmi, se kterými jsem spolupracoval, jsem zažil velmi hezkou atmosféru. V této sezoně bych měl vstoupit
rozhovor | interview
do opery Figarova svatba ve Stavovském divadle,
tak věřím, že se mi podaří dojít zase o kousek dál
a Mozartovi blíž.
Dirigoval jste už mnoho Mozartových děl.
Proč vás přitahuje právě jeho hudba?
Mozartovi vděčím za veškerý svůj cit pro hudbu, dramatické a divadelní načasování, vystavění dramatu a celé jevištní akce, která je s operním
příběhem úzce spojená. Jeho hudba je dobrou
startovní čarou pro muzikanty i zpěváky. Do orchestru opery ND bych rád přinesl novější pohled
na mozartovskou interpretaci, která je poměrně
náročná. Myslím, že je ještě docela brzo na to, aby
mne někdo pokládal za specialistu na Mozarta
nebo na jiné skladatele, ale jeho díla diriguji často u nás i v zahraničí.
Jaké koncerty a operní produkce plánujete
mimo Českou republiku?
Čekají mne krásné koncerty už na podzim. Po
pražském uvedení Salome 12. a 16. listopadu
2009 v Národním divadle budu mít malou pauzu, kterou budu trávit v zahraničí. Plánuji koncerty v Essenu, Liverpoolu a Trondheimu, kde zazní
díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Richarda Strausse.
Ve Valencii budu dirigovat operu Prodaná nevěsta
a hned poté se budu připravovat na novou produkci Idomenea v Teatro Regio v Turíně. Sezona
je docela náročná. 1. dubna 2010 vystoupím opět
ve Florencii s Janáčkovou Glagolskou mší s orchestrem Maggio Musicale Fiorentino a pak se
vrátím do Národního divadla k nastudování opery Idomeneo.
V další sezoně mne čeká premiéra Dvořákovy Rusalky v Semperoper v Drážďanech, Káťa Kabanová v pařížské Opéra national a další produkce v Královské vlámské opeře v Antverpách, kde
jsem tuto sezonu nastudoval operu Samson a Dalila. V červnu 2012 mne čeká debut s orchestrem
Gewandhausu v Lipsku.
Jak vzpomínáte na operní režiséry, s nimiž jste
spolupracoval?
Všechny mé spolupráce byly zajímavé a vzrušující. Velmi rád vzpomínám na práci s německým režisérem Michaelem Hampem na Mozartově opeře Così fan tutte v janovském Teatro Carlo
Felice v sezoně 2004/2005. Byl to můj velký start
do operního světa a jsem vděčný, že právě s ním
jsem mohl operu studovat, protože jeho nároky
byly extrémní.
S tandemem manželů Herrmannových při zkouškách opery La finta giardiniera jsem zažil podobnou tvůrčí atmosféru jako s režisérem Hampem.
Mám rád, když scéna má smysl a podporuje hudbu.
Německý režisér Jűrgen Flimm, intendant Salcburského festivalu, mne naučil být pokorný k lidem, kteří jsou v divadelním provozu mimo hudební složku, protože on k nim pokorný vůbec
nebyl. Opravdu při spolupráci s ním nastaly velké
komunikační a vztahové krize, které se podepsaly
na celém ansámblu... Inscenace z jeho režijní strany nebyla zcela zdařilá. Mozartova opera Lucio Silla je vážná a nabitá politickým podtextem, spíš
mrtvá, takže bylo těžké inscenaci oživit. S operou
La finta giardiniera se nedá vůbec srovnat.
Mám velmi rád vtipné, smysluplné a inteligentní
řešení scény. Pro tento tvůrčí způsob jsem schopen být vstřícný různým požadavkům inscenátorů. Při společné práci je důležité, jak dirigent věří
režisérovi. Oba by si měli být vědomi toho, že scéna i orchestr žijí spolu a musí tvořit jeden jednolitý celek.
Bohužel se někdy stává, že dirigent se dostane až
na závěrečné zkoušky a neví, co se děje na jevišti.
Mně se nikdy nestalo, abych přijel až na poslední
chvíli, většinou jsem strávil celý měsíc přípravou
a byl jsem na zkouškách i s režisérem. Často jsme
se bavili o tom, jakým způsobem se bude produkce dál vyvíjet, kde bych potřeboval pomoci
a co by potřebovali oni ode mne. Spolupráce dirigenta s režisérem musí být opravdu dialogem.
Pro práci dirigenta a muzikantů s operní partiturou není zásadní jen notový záznam, ale
i dramatický příběh. Jak ovlivňuje tento fakt
vaši operní práci?
Myslím, že pro všechny, jak pro dirigenta, tak interprety, je velmi důležité zjistit všechny dostupné informace o díle, protože celá hudebně-dramatická forma se hned otevře. Pro tento moment
mám velmi rád názor dirigenta Herberta von Karajana, který chtěl do opery přinést symfonismus
a do symfonické hudby drama.
Operní orchestr má někdy tendenci sejít tam, odkud přichází, to znamená do orchestřiště, jenže
tam se stane nepojmenovatelnou hmotou, z které se ozývá neidentifikovatelný zvuk. Je ale dobré, když zvuk je jasný, orchestr zní opravdu velmi
plně a podporuje dění na jevišti. Znalost příběhu,
který se odehrává na scéně, by měl brát dirigent
i hráči plně v potaz.
Když studujete nové operní dílo, necháte se
obklopit jeho nahrávkami na CD a DVD, nebo
si hledáte koncepci zcela vlastní?
Oba tyto přístupy různě kombinuji. Vždy se spíš
přikláním k samotnému studiu partitury, které
může být doplněno poslechem nahrávek různých interpretací. Má vlastní představa je dále
v celém zkouškovém procesu jemně modifikována vlivy jevištní akce, nároky režie a v neposlední řadě také dispozicí celého ansámblu. Opera je
komplex, který ve svém nejpřesvědčivějším momentu je vždy výsledkem maximální připravenosti všech zúčastněných složek. To dává opeře
její jedinečnost a královské místo v hudebně-dramatickém oboru.
■ Tomáš Netopil
foto H. Smejkalová
8 opera
Děkuji vám za rozhovor.
Rozhovor připravila Markéta Jůzová
uvádíme | on stage
opera ([email protected]) o
Bohuslav Martinů
HRY O MARII
THE MIRACLES OF MARY
Dirigent | Conductor: Jiří Bělohlávek
Režie | Stage director: Jiří Heřman
Scéna | Sets: Pavel Svoboda
Kostýmy | Costumes: Alexandra Grusková
Sbormistr | Chorus master: Pavel Vaněk
Orchestr a sbor opery Národního divadla |
The National Theatre Opera Orchestra
and Chorus
Pražský filharmonický sbor |
Prague Filharmonic Choir, sbormistr |
Chorus master Lukáš Vasilek
Kühnův dětský sbor | Kühn Children Choir,
sbormistr | Chorus master: Jiří Chvála
Premiéry 29. a 31. 10. 2009, Národní divadlo
Premieres 29 and 31 October 2009,
The National Theatre
Hry o Marii jako cesta k nové opeře
„Opera by se měla zmocnit oblasti nadpřirozené
nebo nevšední jako oblasti, která je jí svými jevy
a pocity jedině vlastní, a tak vytvořit svět zdání,
jenž odráží život buď v kouzelném zrcadle, nebo
v zrcadle smíchu a chce vědomě podat to, co ve
skutečném životě není možno nalézt.“
Ferruccio Busoni
Tato slova italského skladatele a hudebního reformátora zaznívají v roce 1907, v době vrcholící
secese a impresionismu, který se právě do „světa
zdání“ rád uchyluje, ale také v době pozdně romantických, postwagneriánských výbojů hudebního dramatismu. „Poslední klasik české opery“
Bohuslav Martinů, v těchto letech teprve začíná
s drobnými kompozicemi pod vlivem doznívajícího romantismu i magie impresionismu. Uplyne ještě dlouhých dvacet let, než Martinů poprvé
vstoupí i do světa opery. Zato s výjimkou 40. let se
pak bude operou zabývat stále, a to téměř doslova až do své smrti. A citát z Busoniho lze důsledně
uvádět jako motto každého z patnácti jevištních
děl, které Bohuslav Martinů vytvořil.
Jeho vstup na operní jeviště byl razantní i opatrný zároveň. O své počáteční značné rezervovanosti vůči této hudebně-dramatické formě se
později sám zmiňoval ve svých článcích a svědčí o ní koneckonců i zmíněných dvacet let skladatelské práce bez jediného operního pokusu.
Pro divadlo psal do té doby pouze balety, které
mu zřejmě umožňovaly pohybovat se v mnohem
subtilnějších a abstraktněji stylizovaných sférách.
Do opery si ovšem nakonec otevřel dveře velmi
nekonformně, zcela v souladu s ironickým obrazoborectvím avantgardy 20. let. Ve své první opeře Voják a tanečnice (1927) parodicky i poeticky
rozebral operní mašinerii na součástky a nasypal
je do dobově oblíbeného revuálního kotle. Dada
s názvem Slzy nože (1928), jehož autorem byl blízký Martinů přítel, francouzský dramatik Georges
Ribemont-Dessaignes, opatřil Martinů odlehčeným i ďábelsky úsečným a rovněž dobově oblíbeným jazzem. Ve svých operních juveniliích
zkrátka „mladicky revoltoval“ (táhlo mu přitom
■ Z obrazu Fra Angelica
již na čtyřicítku!), dal jasně najevo, že se starými
a zaběhanými operními pořádky nehodlá mít nic
společného.
První závažnější operní pokus Bohuslava Martinů, opera-film Tři přání aneb Vrtkavosti života
z roku 1929, již prezentuje pro autora později typická témata rozlomenosti i prolínání fikce s realitou a jepičí pošetilosti tužeb člověka. Přesto
i Tři přání čerpaly bezprostřední inspiraci ze soudobých a módních „vymožeností“ - revue, jazzu
a filmu, což hlouběji intelektuálně založeného
Martinů nemohlo na delší dobu zaujmout. Podle své později formulované zásady rušit staré zákony jen tehdy, máme-li je čím novým nahradit,
usiloval o nalezení nového řádu pro operu, nejen
o obsahovou a formální aktualizaci. Je příznačné, že ve své stručné autobiografii, kterou sepsal
po svém příjezdu do USA v roce 1941, se Martinů
za trojicí svých prvních oper vůbec neohlédne.
Od počátku 30. let Martinů zjednodušuje, oprošťuje svůj hudební jazyk od aktuálních vlivů a tíhne k soustředěné a promyšlené stavbě a nekomplikovanému výrazu. Přestože žije a tvoří již
od roku 1923 převážně v Paříži a je mu u nás vytýkáno odrodilectví a epigonství Stravinského
a moderní francouzské hudby, je to právě typicky česká vřelost a uměřenost i konkrétní lidová
inspirace, k nimž se nyní Martinů ve své tvorbě
kloní. Motivem je mu ovšem snaha po vlastní autenticitě a osobitosti v kontextu evropské hudby,
nikoli nacionální tendence vyvolaná „nástupem
temných sil v Německu“, jak se někdy také povrchně tvrdí. Mezi jeho scénickými díly je koneckonců jediným ryze českým a ryze „lidovým“ Špalíček, balet se zpěvem z roku 1932 a první výrazný
plod nového směřování Martinů. V ostatních se
zcela svobodně obrací k českým, francouzským,
9 opera
italským, ruským, umělým i lidovým, historickým
i současným látkám a spojuje i zdánlivě nespojitelné (např. commedii dell´arte a českou lidovou
poezii v Divadle za bránou z roku 1936).
V rámci svého stylového obratu či vyhranění
na počátku 30. let začal Martinů po Špalíčku důkladně promýšlet i svou novou operu. Otázka
„českosti“ ovšem nestojí na prvním místě, i když
Martinů chce vědomě zkomponovat operu pro
české divadlo. Pokud lze věřit zmíněné autobiografii, Martinů měl v úmyslu české obecenstvo
připravit pro moderní operu jakousi rekapitulací
a novým zhodnocením dosavadního vývoje divadla. Chtěl se vyrovnat s přestárlým wagnerovským hudebním dramatem, nabourat všemožná
výrazová klišé, najít novou estetiku – především
vytvořit operu zcela na základech umělé hudební
formy, řádu hudebnosti, nikoli jako psychologickou nápodobu vybičovanou hřmotným doprovodem orchestru. Hudba je svobodnější, abstraktnější a otevřenější, má být divadlu inspirací.
Divadlo má být divadlem, má se vrátit ke své původní hravosti a rozmanitosti. Takové bylo prvotní divadlo, v evropském kontextu divadlo středověku a z něj vycházející divadlo lidové. Oč méně
bylo rafinované, o to bylo pravdivější. Zde se autorovo úsilí o nový, oproštěný hudební výraz
a o odlehčenou, svobodnou divadelnost spojuje.
Pro novou operu Martinů nezvolil jediný souvislý
syžet, pouze obecné téma: Maria, Kristova matka.
Téma, které může být navíc různě chápáno a vykládáno. V centru může stát žena a ženství v jeho
různých podobách, lidová kolektivní moudrost
i naivita, zkušenost prostého pozemského poutníka se světem, hřích a pád, usmíření a vykoupení, oslava víry, naděje a lásky... Mravní étos přináší látka sama, Martinů ji sám nijak nezatěžuje
a nechává ji svobodně rozvinout a obměňovat se
v proudu tu majestátní, tu dramatické, tu lidově
prosté hudby. Zachytil své téma v proměnlivém
úhlu pohledu, různými výrazovými prostředky –
chorálním a mešním zpěvem, jarmareční podívanou, tancem, mluveným slovem, lidovou písní,
horečnatými snovými vizemi... – ve čtyřech samostatných částech: Panny moudré a panny pošetilé podle francouzsko-latinské liturgické hry
Sponsus z 11. století, Mariken z Nimegue, mirákl (tedy středověká hra o zázracích světců) podle vlámské legendy, Narození Páně, operně-oratorní forma českého lidového Betléma, a Sestra
Paskalina, legenda na motivy Julia Zeyera a české
lidové poezie. Vzniklo tak dílo, které je svou formou ojedinělé mezi operami Bohuslava Martinů
i v celé operní literatuře. Jeho dokonale zvládnutá „realistická nepravděpodobnost“ či „nerealistická pravděpodobnost“ potvrzuje jako málo co
onu Busoniho vizi budoucnosti opery. Výrazovou
uvolněností, stylizační náročností, etickou hloubkou i prostotou a hledáním vlastní autenticity,
nikoli napodobováním hotových šablon, je tato
opera velkou výzvou pro současné jeviště. To je
opera Hry o Marii, jejíž novou inscenací si Národní divadlo připomene letošní 50. výročí autorova
úmrtí.
Ondřej Hučín
opera ([email protected])
rozhovor | interview
Představuji si, že sedím v hledišti
a dívám se, jak hraji
Rozhovor se sopranistkou
Marií FAJTOVOU
Nenechte si ujít | Don’t miss it!
opera ([email protected]) o
Wolfgang Amadeus Mozart
LA FINTA GIARDINIERA
ZAHRADNICE Z LÁSKY
Sopranistka MARIE FAJTOVÁ vstupuje jako sólistka opery ND již do své čtvrté sezony. V Národním a ve Stavovském divadle vystupuje
jako Verdiho Violetta, Smetanova Esmeralda
a Barče, Bizetova Frasquita, Mozartova Donna Elvira i Donna Anna, Zuzanka a Arminda
a nejnověji jako Händelova Armida. Koncertně vystupuje např. s Pražskou komorní filharmonií, Pražským komorním orchestrem nebo
se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK.
Na sklonku minulé sezony podnikla dokonce
koncertní cestu do Kambodže...
Ve Stavovském divadle jste zažila tvrdý pracovní režim během zkoušek Mozartovy opery
La finta giardiniera s německým tandemem inscenátorů Herrmannových, jejichž tvůrčí práce je zárukou vysoké kvality. Jak vzpomínáte
na dobu zrodu této inscenace, která se s úspěchem vrací na repertoár nové sezony?
Způsob režie Herrmannových byl typicky německý. Zkoušelo se od rána do noci, velmi úmorně.
Byla jsem však mile potěšena, že mě v mých dvou
áriích nechali víceméně improvizovat, což mi na
jevišti velmi vyhovuje, protože mohu reagovat
na konkrétní okamžik a atmosféru.
Melodický rozsah je pro operní pěvce samozřejmě prvořadý, ale herectví je nezbytnou
součástí kvalitního technického vybavení
operních interpretů.
Ano, to je pravda. Ve svých vzpomínkách jsem
se vracela do výuky na Pražské konzervatoři, kde
mne nadchly hodiny herectví prof. Reginy Szymikové, která dokázala v lidech probudit koncentraci na roli, navození pocitu „veřejné samoty“, atd.
Pomáhají mi také zkušenosti z dob, kdy jsem hrála
amatérské divadlo se skupinou KPŠ (Klub Potrhlých Šumařů).
Dokázala byste specifikovat svůj osobní přístup k roli?
Často si imaginárně představuji, že sedím v hledišti a dívám se na sebe, jak hraji roli.
Do jaké míry se necháte ovlivnit operními nahrávkami při studiu role?
Ráda se nechám inspirovat studiovými nahrávkami, technicky upravenými a vylepšenými. A ráda
se uklidňuji při poslechu live záznamů.
Ve Stavovském divadle zpíváte ústřední roli
Armidy v Händlově opeře Rinaldo. Tentokrát
jste se s inscenačním týmem ponořili do světa
barokního divadla, které je založené na jiných
scénických principech než opery dalších historických hudebních epoch. Jak vám vyhovovaly
zkoušky opery?
Zkoušení probíhalo ve velmi klidné a mírumilovné atmosféře. Režisérka Louise Moaty nás trpělivě
vedla a zasvěcovala do tajů barokní gestiky a vůbec celého svého pojetí. Je pro mne velkým povzbuzením, že opera Rinaldo má takový úspěch
Renomovaný tým německých inscenátorů,
manželů Herrmannových nastudoval ve Stavovském divadle již dvě úspěšné inscenace
Mozartových oper. Dřív než se na jaře 2010 vrátí na scénu opera La clemenza di Tito (Cena Alfréda Radoka za režii v roce 2006), seznamte
se s ranou operou La finta giardiniera, kterou
ve svých necelých osmnácti letech zkomponoval mladý génius.
Ursel Herrmann ji režírovala s velkým zaujetím,
které přesně vystihla: „Je obdivuhodné, jak se
vyznal Mozart v psychologii lidských vášní. Člověk se ptá, jak je to vůbec možné, že tak dramaticky dokázal zhudebnit emoce lásky, žárlivosti, agrese a odvahy. Postavy této opery jsou silné
a velmi vášnivé. Ani v Mozartových pozdějších dílech nenajdete tak vášnivé postavy a dokonce ani
árie dalších jeho oper nejsou na konci frází tak extrémně exponované.“
Dirigent | Conductor: Tomáš Netopil
Režie | Stage director: Ursel Herrmann,
Karl-Ernst Herrmann
Scéna | Set: Karl-Ernst Herrmann
Kostýmy | Costumes: Karl-Ernst Herrmann
■ Marie Fajtová
Účinkují | Cast
Podestà: Jeffrey Francis
Sandrina: Simona Houda-Šaturová
Belfiore: Andrew Staples
Arminda: Marie Fajtová
Ramiro: Annekathrin Laabs
Serpetta: Kateřina Kněžíková
Nardo: Adam Plachetka
***: Jean-Yves Tual
Foto www.mariefajtova.com
u obecenstva a to především proto, že využívá
velmi jemných a náznakových vyjadřovacích prostředků a je prosta jakéhokoliv vulgarismu, kýče,
erotismu či sexismu.
Ráda jsem spolupracovala s orchestrem Collegium
1704 a dirigentem Václavem Luksem, který dokázal být hudebně strhující a inspirující. Už teď se
těším na náš společný koncert „Mozartovy narozeniny“, který se bude konat ve Stavovském divadle 27. ledna 2010.
Jaké další aktivity vás čekají v této sezoně?
Právě mi vychází CD s komorními písněmi za klavírního doprovodu Roberta Pechance. Na podzim
ještě plánuji koncertní turné s Pražským komorním orchestrem po asijských zemích. K mé účasti
na turné mne vyzval kanadský dirigent Charles
Olivieri-Munroe, s nímž jsem měla tu čest vystoupit i s Českou filharmonií.
Po zkouškách na nové nastudování Mozartovy
opery Così fan tutte s dirigentem Robertem Jindrou a režisérem Martinem Čičvákem ve Stavovském divadle, mne čeká role Antonie v Offenbachových Hoffmannových povídkách s dirigentem
Michelem Swierczewskim a s režisérem Ondřejem Havelkou. Na jaře to pak bude spolupráce
s dirigentem Jiřím Koutem na Dvořákovu Stabat
mater se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy
F.O.K. ve Smetanově síni Obecního domu. Potom
se s operou Rinaldo vydám na turné po francouzských městech.
Při jaké příležitosti jste zpívala v Kambodži?
V Kambodži byl letos celý měsíc květen zasvěcen významnému jubileu jejich krále Norodoma
Sihamoniho, a protože král svého času studoval
na Taneční konzervatoři v Praze a miluje českou
kulturu, byla do Kambodže uspořádána gratulační výprava, ve které jsem měla tu čest být.
Společně s baletními umělci Lucií Rákosníkovou
a Michalem Krčmářem a se slovenským klaví-
10 opera
ristou Robertem Pechancem jsme v hostitelské
zemi, pomalu se vzpamatovávající z otřesných
časů diktátora Pol Pota, uspořádali celkem tři
koncerty. Jeden ve slavném chrámovém komplexu v Angkor Vat (před námi zde byl pouze jediný
koncert stejného žánru - tří slavných tenorů Luciana Pavarottiho, Plácida Dominga a Josého Carrerase), druhý v hlavním městě Phnom Penh pro
krále, kde též vystoupili nejslavnější kambodžský
tenorista Sethisac Khuon a klavírista Etien Chenevier. Třetí koncert se konal také v hlavním městě,
ale jen pro běžné kambodžské publikum.
S jakými reakcemi jste se setkala?
Reakce každého publika byly velmi různé. Koncert pro krále měl svá daná pravidla, např. lidé
nemohli tleskat dřív než král. V Angkor Vat navštívili koncert zřejmě poučení posluchači z řad
evropských a amerických turistů, kteří byli úžasní.
Uprostřed džungle se nám všem podařilo vytvořit
milou koncertní atmosféru. Naopak na koncertě
pro místní publikum tleskali lidé téměř po každé
frázi a hlučně si povídali.
Soukromě studujete u americké sopranistky
Nancy Henninger. Jak probíhají vaše hodiny?
Musím především říci, že mám velké štěstí na pedagogy. Nejdřív jsem se „vyučila“ u prof. Jiřího
Kotouče, který je jedním z našich nejlepších pedagogů. S americkou pěvkyní pokračuji stále
v soukromých hodinách, a to buď v Čechách či
v Chicagu.
Radíte se s ní o každé operní roli?
Nejen o každé roli, ale i o každé frází, notě a písmenu. Jsem nejradši, když je v Praze, potom využíváme každou chvilku a pracujeme velmi intenzivně.
Děkuji vám za rozhovor.
Rozhovor připravila Markéta Jůzová
■ Kateřina Kněžíková, Annekathrin Laabs, Simona Houda-Šaturová, Marie Fajtová
Foto H. Smejkalová
Uvádíme: 19., 21. a 27. září 2009, 18. října 2009,
Stavovské divadlo
Performances: 19, 21 and 27 September 2009,
18 October 2009, The Estates Theatre
Georg Friedrich Händel
RINALDO
Nenechte si ujít první inscenaci opery Rinaldo
v historii Národního divadla a vychutnejte si atmosféru kouzelného světa barokního divadla.
Na scéně osvětlené svíčkami uvidíte poutavý
a strhující příběh o tajemné cestě rytíře Rinalda
za pravou láskou a hrdinstvím.
Inscenace vznikla v koprodukci Národního divadla v Praze, Le Théâtre de Caen, L’Opéra de
Rennes a Le Grand Théâtre de Luxembourg
a za laskavé podpory Francouzského institutu
v Praze.
Dirigent | Conductor: Václav Luks
Režie | Stage director: Louise Moaty
Scéna | Set: Adeline Caron
Kostýmy | Costumes: Alain Blanchot
Světla | Lighting design: Christophe Naillet
Choreografie | Choreography: Françoise
Denieau
■ Adam Plachetka a Marie Fajtová
Účinkují | Cast
Goffredo: Stanislava Jirků
Almirena: Kateřina Kněžíková | Yeree Suh
Rinaldo: Mariana Rewerski
Eustazio: Markéta Cukrová
Argante: Adam Plachetka
Armida: Marie Fajtová
Mago: Jan Martiník
Araldo: Jan Martiník
Sirena: Stanislava Mihalcová
Sirena: Andrea Brožáková
Orchestr Collegium 1704
11 opera
Foto I. Sochorová
Uvádíme: 10. a 20. října 2009 a 22. listopadu
2009, 12. a 28. prosince 2009, Stavovské
divadlo
Performances: 10 and 20 October 2009 and
22 November, 12 and 28 December 2009 ,
The Estates Theatre
opera ([email protected])
Blahopřejeme!
85. narozeniny oslavil 16. července tenorista Zdeněk Švehla. Zpěv vystudoval na brněnské konzervatoři u B. Soběského. Později studoval na HAMU a u A. Granforteho.
Do Národního divadla přišel v roce 1957
se zkušenostmi z divadel v Brně, Bratislavě, Olomouci a Ostravě. Jeho lyrický tenor
výborně vyhovoval Mozartovým (Ferrando, Tamino, Titus, Belmonte, Don Ottavio)
a Verdiho (Alfréd, Vévoda mantovský) postavám. Interpretoval však i party dramatičtější, Pucciniho Pinkertona (Madam Butterfly), Cavaradossiho (Tosca), Verdiho Radama
(Aida) a Dona Carlose, Offenbachova Hoffmanna, Dvořákova Prince, Smetanova Jeníka a Ladislava Podhájského, Janáčkova Števu Buryju (Její pastorkyňa) a Alberta
Gregora (Věc Makropulos) ad. S úspěchem
vystupoval i v zahraničí a podílel se na janáčkovských nahrávkách pro firmu DECCA.
Do dalších let přejeme vše dobré.
zprávy z opery | opera news
Před 90 lety se 2. září narodil scénograf Oldřich Šimáček. Vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze a v roce 1942 nastoupil do divadla v Olomouci, kde působil jako šéf výpravy
do roku 1958. Od roku 1959 byl přijat do Národního divadla jako vedoucí scénograf a od roku
1966 jako jevištní výtvarník. Podílel se na řadě operních a činoherních inscenací, ve kterých používal tvarovou pestrost a působivý světelný design. Pro ND vytvořil operní scénografie (Fibich:
Bouře, Janáček: Výlety páně Broučkovy, Prokofjev: Vojna a mír). Spolupracoval s divadly v Brně,
Olomouci, Ostravě, ale také ve Vídni, Reykjavíku, Antverpách, Buenos Aires aj. Jeho dílo bylo oceněno na Pražském quadriennale 1971 či na Biennale výtvarných umění v Sao Paolu 1973. Do dalších let přejeme vše dobré.
BB
■ Scéna O. Šimáčka, Psohlavci, 1985
100. výročí narození
Marie Podvalové
■ Zdeněk Švehla, Figarova svatba
Foto archiv
Výstava o osudech opery
La finta giardiniera
Od 7. září 2009 bude v Mozartově salonku
Stavovského divadla opět k vidění poutavá
výstava „Mozartova Zahradnice a její osudy“ o vzniku opery W. A. Mozarta La finta
giardiniera. Výstava se do Mozartova salonku vrací v souvislosti se čtyřmi reprízami
úspěšné inscenace této opery v režii manželů Herrmannových a pod taktovkou Tomáše Netopila.
Jednou z nejobdivovanějších českých operních umělkyň 20. století byla bezpochyby sopranistka Marie Podvalová. Narodila se 5. září 1909 v Čakovicích (dnešní část
Prahy), zemřela 16. 5. 1992. Od dětství projevovala herecké a hudební nadání, které později uplatnila při soukromém studiu
zpěvu u A. Fassatiové a na pražské konzervatoři u D. Branbergerové a P. Dědečka. V letech 1935–37 byla sólistkou brněnské opery,
odkud přešla od 1. srpna 1937 do Národního divadla. V tomto angažmá zůstala do odchodu do důchodu v roce 1978. Výrazný vliv
měli na formování mladé umělkyně dirigenti
Václav Talich a Zdeněk Chalabala, kteří ji obsazovali do svých inscenací. Už v roce 1938
obsadil Talich titulní roli Smetanovy Libuše právě nováčkem souboru, Marií Podvalovou, a Chalabala jí přidělil Fibichovu Šárku.
Oběma rolím dala nejen dramatičnost svého projevu, ale také neopominutelný půvab.
Její ztvárnění mytické kněžny v pomnichovských dnech vyvolávalo v publiku bouře
vlasteneckého nadšení a protinacistického
odporu. Libuše se stala symbolem i synonymem pro tuto pěvkyni. Doménou Marie Podvalové byly výrazné ženské postavy, jakou je
vedle již zmíněných např. Smetanova Milada
z Dalibora, Pucciniho Tosca, Wagnerova Venuše a Senta, Dvořákova Cizí kněžna, Marina
Mníškova, Armida a Julie, Fibichova Beatrice, Beethovenova Leonora a také Janáčkova Kostelnička a Emilia Marty. Byla umělkyní,
jejíž projev byl syntézou působivého vokálního a hereckého projevu, který byl silně
ovlivněn působením hereckého pedagoga
12 opera
premiéry sezony 2009 / 2010 | premieres for the 2009 / 2010 season
činohra
William Shakespeare
KUPEC BENÁTSKÝ
Přeložil: Martin Hilský
Režie | Stage director: Martin Čičvák
Premiéra | Premiere: 12. listopadu 2009
ve Stavovském divadle
David Harrower
BLACKBIRD
Přeložil: David Drozd
Režie | Stage director: Jiří Pokorný
Česká premiéra | Czech premiere: 17. února 2010
v Divadle Kolowrat
Bertolt Brecht
ŽEBRÁCKÁ OPERA
Přeložili: Daria Ullrichová a Jan Tošovský
Režie | Stage director: Ivan Rajmont
Premiéra | Premiere: 10. prosince 2009
v Národním divadle
Ivan Stodola
ČAJ U PANA SENÁTORA
Přeložila: Marie Liehmová
Režie | Stage director: Ladislav Smoček
Premiéra | Premiere: 11. března 2010
ve Stavovském divadle
Samuel Becket
ČEKÁNÍ NA GODOTA
Přeložil: Patrik Ouředník
Režie | Stage director: Michal Dočekal
Premiéra | Premiere: 16. ledna 2010
na Nové scéně
Edward Bond
SPASENI
Přeložil: Jan Hančil
Režie | Stage director: Michal Dočekal
Premiéra | Premiere: 12. března 2010
na Nové scéně
■ Poslední premiérou minulé sezony byla inscenace
režiséra J. A. Pitínského Radúz a Mahulena.
■ Antonie Talacková jako Pria, Eva Vrbková jako Živa a Pavla Beretová jako Mahulena
Foto: V. Kronbauer
■ Marie Podvalová jako Šárka
[email protected]
Umělecký šéf činohry | Artistic director of the Drama: Michal Dočekal
Foto archiv
a režiséra Ferdinanda Pujmana. Umění Marie Podvalové zachycuje řada rozhlasových,
gramofonových, televizních a filmových záznamů (např. Dalibor a Z mého života).
činohra č
Foto archiv
Století Marie Podvalové
U příležitosti stého výročí narození operní
pěvkyně Marie Podvalové se v kuloáru přízemí historické budovy Národního divadla
koná výstava archivních fotografií, které
připomenou tuto slavnou umělkyni v jejích
nejslavnějších rolích českého i světového
repertoáru. Výstava bude otevřena 15. září
2009.
13 činohra
Elfriede Jelinek
CO SE STALO, KDYŽ NORA OPUSTILA
MANŽELA ANEB OPORY SPOLEČNOSTI
Přeložila: Jitka Jílková
Režie | Stage director: Michal Dočekal
Česká premiéra | Czech premiere: 20. května 2010
na Nové scéně
Lars von Trier
DOGVILLE
Přeložila: Dana Hábová
Režie | Stage director: Miroslav Krobot
Úprava: Karel František Tománek
Česká premiéra | Czech premiere: 10. června 2010
ve Stavovském divadle
Milada Součková
ZPOVĚĎ PREZIDENTA EMILA HÁCHY
(HISTORICKÝ MONOLOG)
Režie | Stage director: J. A. Pitínský
Česká premiéra | Czech premiere: 15. června 2010
v Divadle Kolowrat
činohra ([email protected])
„V příšeří koncertu
stříbrný zaskvěl se
pocel mnohý…“
uvádíme | on stage
Julius Zeyer
RADÚZ A MAHULENA
Režie: J. A. Pitínský
Scéna: Jan Hubínek
Kostýmy: Kateřina Štefková
Dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková
Hudba: Vít Zouhar
Hudební spolupráce: Václav Luks
Pohybová spolupráce: Igor Dostálek
■ Marie Malková jako Nyola
Foto: V. Kronbauer
HRAJÍ:
Stojmír – Alois Švehlík
Runa – Johanna Tesařová
Mahulena – Pavla Beretová
Prija – Antonie Talacková
Živa – Eva Vrbková j.h.
Radúz – Vojtěch Dyk
Nyola – Marie Málková j.h.
Radovid – Jiří Štěpnička
Přibina – Milan Stehlík
Vratko – Jan Bidlas
Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704
uvádíme | on stage
„Pitínskému se podařilo Zeyerův text rozložit
a zase složit. Emoce i děj se nás opět týkají, opět
je bereme za své. Nejvíc to je vidět u dvojice
milenců. Beretová a Dyk neprožívají praslovanské city mezi tatranskými štíty, ale lásku, strach,
i obětování dneška. Beretová a Dyk mají silné
osobní kouzlo a byl by určitě zážitek vidět je
jako Romea a Julii nebo Hamleta a Ofélii. Těmto hrdinům se ostatně v Radúzovi a Mahuleně
blíží.“
Josef Rubeš, Deník Metro,
22. června 2009
„Co může mít Zeyerova hra Radúz a Mahulena
společného s Wendersovým filmovým dokumentem Buena Vista Social Club? Odpověď
je skrytá v poslední premiéře činohry pražského Národního divadla – inscenaci režiséra J. A.
Pitínského s Vojtěchem Dykem a Pavlou Beretovou v titulních rolích. Díky výkonům nedávných absolventů pražské DAMU může nekonvenční interpretace aspirovat také na označení
generační.
činohra ([email protected]) č
■ Vojtěch Dyk a Pavla Beretová
jako Radúz a Mahulena
Příběh Radúze a Mahuleny je všeobecně známý ze školní četby nebo z vizuálně nezapomenutelného Weiglova filmu s Magdou Vášáryovou
■ Johanna Tesařová
jako Runa
Uvádíme:
5. 9. (19.00), 16. 9. (19.00), 4. 10. (14.00,
19.00), 30. 10. (19.00) v Národním divadle
Tvůrci inscenace děkují Umělecko-průmyslovému
museu v Praze za laskavé zapůjčení exponátů k fotografování.
■ Eva Vrbková
jako Živa
■ Jiří Štěpnička a Vojtěch Dyk
jako Radovid a Radúz
■ Vojtěch Dyk a Pavla Beretová jako Radúz a Mahulena
www.raduzamahulena.cz
14 činohra
15 činohra
a Janem Třískou. Pohádka o osudové lásce, která překoná strašlivou kletbu, přivolává na scénu
„zlaté kapličky“ leccos, jen ne zašlé vzpomínky.
Pitínského režie se pokouší očistit archetypální
situace Zeyerova básnického dramatu od sentimentálního nánosu a propojit mýtus s naší
zkušeností – režisér je společně s Lenkou Kolihovou Havlíkovou autorem textové úpravy. Takové pojetí nezbavuje zlo ztělesněné královnou
Runou (Johanna Tesařová) pohádkové monumentality, ale ukazuje Mahuleninu matku i jako
nešťastnou, zraňovanou ženu, která nepoznala
lásku. Její manžel, tatranský král Stojmír (Alois
Švehlík), totiž nikdy nepřestal milovat jinou
ženu, magurskou královnu Nyolu (Marie Málková) a matku Radúzovu, která se provdala za jeho
soka.
Pohádkový žánr je pak pro Pitínského především příležitostí ukázat v nelomené čistotě
a v nadčasové oproštěnosti nejen zlo zakořeněné docela „obyčejně“ v nelásce, ale hlavně takovou lásku, jež má sílu jej přemoci.
Radúz a Mahulena neprožívají sentimentální cit, rvou se o štěstí milovat. Oba přitom bez
skrupulí a společenských ohledů vyslovují, co
cítí jejich srdce. Radúz spontánně vmete Runě
do tváře pravdivý popis její kruté povahy. Mahulena doslova vykřičí na mírně hysterickou
Nyolu svou bezmoc z Radúzovy ztráty paměti.
Pavla Beretová také nestvořila Mahulenu jako
pasivní, obětavou bytost, ale ukazuje ji jako
rebelku s dobrým srdcem, která ví, co chce.
S nečekanou intenzitou Vojtěch Dyk přenáší
do hlediště pocit ohromující prázdnoty, prostoru a existenciální úzkosti svého hrdiny přikovaného mezi nebem a zemí na tatranský štít. (...)
Energie obou protagonistů je strhující, ale
i vnitřně ukázněná. Oba mají smysl pro jasný,
přesný a konkrétní obraz. Erupce hravých nápadů nezavedou milence ani na okamžik na scestí
sentimentu nebo kýče. Velká slova milostných
dialogů se rodí z dovádivé radosti a k silnému
citu dospívají přirozeně.
Nadsázka, citace, asociativní vtip vyjádřený
hlasem nebo stylizovaným pohybem se na scéně rodí ze stejných zdrojů jako třeba jazzová improvizace. Hledat pro ně racionální vysvětlení je
většinou zbytečné. Stejně jako hledat odpověď
na to, proč se milenci prchající z Tater na Maguru
potkávají s kubánským jazzem a projekcí z Wendersova filmu Buena Vista Social Club. Snad jen,
že ona tichá, tvořivá radost, která z černošských
muzikantů tryská, je také láska.“
Marie Reslová, Hospodářské noviny,
22. června 2009
činohra ([email protected])
po premiéře | after premiére
po premiéře | after premiére
Lenka Lagronová
„Každý člověk má právo
na mámu a tátu!“
Režie: Jan Kačer
Dramaturgie: Daria Ullrichová
Výprava: Klára Langová
Hudba: Petr Skoumal
Mistr zvuku: Petr Stříbrný
Tracy Letts
PLÁČ
Co si počít s životem
v jeho druhé
polovině?
SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ
Přeložil Julek Neumann
■ Jana Boušková (Alenka) a Taťjana Medvecká (Helenka)
foto: H. Smejkalová
Režie: Michal Dočekal
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Katarína Hollá
Dramaturgie: Lenka Kolihová, Martin Urban
Hudba: Václav Havelka
HRAJÍ:
Taťjana Medvecká, Nina Divíšková j. h.,
Eva Salzmannová a Jana Boušková
■ František Němec (Charlie), Jana Preissová (Mattie), Kateřina Burianová (Violet), Miluše Šplechtová (Barbara)
a David Prachař (Bill)
foto: L. Jansch
HRAJÍ:
Jan Kačer, Kateřina Burianová,
Miluše Šplechtová, David Prachař,
Jaromíra Mílová, Sabina Králová,
Jana Preissová, František Němec,
Vladimír Javorský, Lucie Žáčková,
David Matásek, Igor Bareš,
Marie Doležalová j. h. / Lucie Polišenská j. h.
Uvádíme:
9. a 24. září 2009 v Divadle Kolowrat
„Novou autobiograficky laděnou hru Lenky
Lagronové Pláč o setkání čtyř žen po mnoha
letech nastudoval v Divadle Kolowrat Jan Kačer. Vnitřně drásající a neradostné putování hrdinek do vlastní minulosti je hlavně výbornou
příležitostí pro čtyři herečky. Ženské hrdinky Lenky Lagronové bývají zpravidla smutné,
plné tesklivosti a neschopné absolvovat život
ani v nejběžnějším modelu. V tomto stavu jsou
ale zabydlené a v zásadě si nepřejí z něho vyjít. I v její nové hře Pláč jsou hlavní postavy dvě
sestry Helenka a Alenka, jejichž dospělý život
■ Taťjana Medvecká a Eva Salzmannová (Sylva)
činohra ([email protected]) č
Uvádíme:
5. a 24. září 2009 ve Stavovském divadle
stále ovlivňuje neutěšená a nedořešená minulost. Jako protiváhu jim autorka tentokrát
postavila další dvě ženy, které se potýkají se
stejnými frustracemi, ale v mnohem křiklavější podobě, tak jak jim velí jejich primitivismus
a citové mrzáctví. Senzitivním sestrám se však
překvapivě dostává rozhřešení i naděje. Lagronové hra nemusí každého oslovit, vypovídá
o problémech, které jsou velice niterné, osobní a bolavé, ale nakonec se z nich cosi obecně
platného vyloupne. Jde tu o jakési zastavení se
■ Nina Divíšková (Květa)
v půli života, ohlédnutí se a definitivní srovnání s minulostí, které spočívá v přijetí definitivní „dospělosti“ a odpovědnosti sama za sebe.
Vztah se zemřelými rodiči, který byl plný nedorozumění, se proměňuje v trvalou hodnotu,
přichází odpuštění a smíření.
Jan Kačer zvolil pro hru neokázalý styl a otevřel
volný prostor pro herecky autentické verbální
i fyzické střety. Hře takový přístup sedí, protože soustředěn směřuje k výpovědi a vyhovuje
i poetice hry, která se víc než jindy přidržuje realistického rozpracování situací. Přesto ale nechybí řada bizarních momentů od hysterické
péče o kočku až po Alenku přežívající s klavírem ve sklepě. Režie je nenápadně akcentuje,
stejně jako se snaží udržet hořkosměšnou linii
ve vstupech jízlivé Květy (Nina Divíšková) a pavlačově užvaněné Sylvy (Eva Salzmannová).
Hra je strukturovaná do tří částí a vrcholí
„uprostřed“ setkáním sester Helenky (Taťjana
Medvecká) a Alenky (Jana Boušková). Obě nejprve jako by ohmatávají vzájemný vztah a svá
traumata, pak vytryskne mohutný proud osočování, zadržovaných citů a nenávistí, který
skončí rvačkou – sestry se válejí na zemi a zatínají do sebe, aby se zhroutily v nezvladatelném pláči.
Reflexní deskou jejich střetu jsou dialogy Sylvy a Květy. Sylva neustále operuje s šidítky pro
kočku, na kterou žvatlá jako na mimino, předstírá a nesnesitelně tlachá, Květa drží dekorum, tváří se laskavě, ale je plná jedu. Zápisky
svého muže estébáka, který sledoval otce sester, předčítá jako roztomilý deníček. Z obou
z nich nakonec v poslední části hry vytryskne pláč a vše dlouho zadržované: Sylva vztekle
mrští konzervou pro kočky...“
„Stará dobrá – a dobře napsaná – realistická hra.
Taková je nejnovější premiéra Srpen v zemi indiánů. Americký dramatik Tracy Letts za ni loni získal Pulitzerovu cenu a o rok dříve Tony Award.
Na Broadwayi se Srpen v zemi indiánů hraje
už rok a půl. A není žádný důvod pochybovat
o tom, že inscenace nebude divácky atraktivní
i ve Stavovském divadle, kde ji hrají v překladu
Julka Neumanna.
Herec a dramatik Letts brilantně ovládá to,
na co současné hry ke své škodě většinou rezignují – dramatickou stavbu a schopnost napsat životné, uvěřitelné postavy. Dokonce nevadí, že dějové okolnosti hry jsou hodně temné
a popravdě nenové...
Maloměstská rodina ze „země indiánů“, americké Oklahomy, se sejde ve zchátralém domě
na pohřbu otce-alkoholika, který spáchal sebevraždu. Matka je pekelně závislá na prášcích, její tři dcery mají problematické partnery,
vnučka permanentně hulí trávu, sestra deptá
manžela i zakomplexovaného syna. Sága rodu
vtěsnaná do několika dní. Jsou tu tři generace
Američanů, trojí zkušenost, poznamenaná vinou, dědičnou zátěží a postupnou ztrátou ideálů i životní perspektivy.
Vyznění Lettsovy „dramatické komedie“ ale
není sociální, nýbrž lidské, osudové. Autorovi
■ Sabina Králová (Karen),
Miluše Šplechtová (Barbara)
a Jaromíra Mílová (Ivy)
nejde jen o portrét rozpadlé rodiny, ale nejspíš
také o obraz současného selhání americké, potažmo západní společnosti. Málomluvná mladá indiánka Johna, ošetřovatelka a hospodyně,
zpovzdálí udržuje řád domu a stoickým klidem
připomíná to původní, pravé, co bylo ve jménu
končícího hektického světa „amerického snu“
zničeno. ...“
Marie Reslová,
Hospodářské noviny, 16. 6. 2009
„Režisér Michal Dočekal se soustředil především na velmi pečlivou práci s herci, na psychologickou věrohodnost postav a přesně vypracované vzájemné vztahy. Průřez domem,
jak ho postavil Martin Chocholoušek, nejen
ukazuje jednotlivé interiéry, ale umožňuje režisérovi, aby ho zaplnil reálným životem. Divák tak sleduje i jednání postav, které nejsou
v prvním plánu, a prostorově se tak vizualizuje
Lettsův specifický simultánní dialog. Dočekalovi se také podařilo najít dostatek fyzických
■ Kateřina Burianová (Violet) a Jaromíra Mílová (Ivy)
Jana Machalická, Lidové noviny,
21. května 2009
16 činohra
akcí pro Johnnu, která tak v decentním podání Lucie Žáčkové už pouhou svou existencí
dodává jednotlivým situacím další významový rozměr.
Výbornou představitelku matky Violet má
ovšem režisér v Kateřině Burianové. Skutečně
dokáže ovládnout silou své osobnosti celý prostor, kterému vévodí uzurpátorsky, nesnesitelně a nekompromisně. Střídá polohy až drsně
vulgární s ublížeností dítěte, pronikavým hlasem bičuje své blízké, aby se vzápětí proměnila v nejistou, tápající bytost uzavřenou ve vlastní samotě.
Důstojnou protihráčkou je jí Miluše Šplechtová v roli nejstarší dcery Barbary. Vlastně se
matce hodně podobá, dokáže být stejně energická, jízlivá i manipulativní, ale zatímco matka
si užívá domnělého vítězství, Barbara je vědoucí poraženou. Odchází, neboť každá její akce
končí nezdarem...“
Jana Paterová,
Lidové noviny 15. 6. 2009
17 činohra
činohra ([email protected])
připravujeme | in preparation
připravujeme | in preparation
William Shakespeare
Inscenace v Kolowratu
Sezona 2009/2010 v Divadle Kolowrat přinese dvě premiéry a pokračování projektu scénických čtení „Bouda české historie“. Uvedeme hru Davida Harrowera Blackbird a Zpověď
prezidenta Emila Háchy (Historický monolog)
Milady Součkové. Zdánlivě neslučitelné texty spojuje pojmenovávání mezních společenských témat. Komorní hra Blackbird řeší otázku zneužívání dětí z nezvyklého úhlu pohledu,
klade otázku, zda je možná skutečná láska
mezi mužem a dospívající dívkou. Aktéři se
scházejí po letech, aby rozkryli a pochopili svůj
dávný vztah. Milada Součková se ve hře Historický monolog zabývá jedním z neuralgických
bodů českých dějin: na scénu přichází postava
Emila Háchy. Protektorátní prezident se „zpovídá“ mlčky naslouchajícímu prezidentu Masarykovi, ale rozhřešení nepřichází. Inscenace
bude zároveň součástí cyklu scénických čtení, které se v sezoně 2009/2010 budou věnovat zlomovým okamžikům českých dějin. Projekt Píšu z pekla s podtitulem „výpovědi a verše
vězňů totality“ bude založen na korespondenci vězňů a doplněn poezií Jana Zahradníčka
a Ivana Martina Jirouse. Projekt nazvaný Národní čítanka aneb Konkreténi bude v režii
Ivana Rajmonta mapovat osud vynikajícího
scénáristy a režiséra Pavla Juráčka, signatáře
Charty 77, jehož talent i osobní život poznamenala komunistická mašinerie. Scénické čtení bude vycházet z knihy Deníky, kterou vydal
Národní filmový archiv v roce 2003 a která zahrnuje Deníky Pavla Juráčka z let 1959–1974.
Na tyto dvě scénická čtení navazuje inscenace Zpověď prezidenta Emila Háchy (Historický
monolog). Mimo tato historická témata bude
uvedeno jedno divadelně historické čtení Jan
za chrta dán Václava Klimenta Klicpery, a to
ke 150. výročí úmrtí autora, za účasti dvou
protagonistů významné Honzlovy inscenace
z roku 1946 Luby Skořepové a Miloše Nesvadby v režii Jiřího Pokorného.
činohra ([email protected]) č
KUPEC BENÁTSKÝ
Přeložil Martin Hilský
Režie: Martin Čičvák
Scéna: Hans Hoffer
Kostýmy: Marija Havran
Dramaturgie: Daria Ullrichová
HRAJÍ:
Antonio – Igor Bareš
Shylock – Jiří Štěpnička
Bassanio – Jan Hájek
Graziano – Jan Dolanský
Salerio – Vojtěch Kotek j. h.
Solanio – Jan Meduna j. h.
Lorenzo – Pavel Gajdoš j. h.
Tubal – Rudolf Stärz
Lancelot – Petr Motloch
Porcie – Lucie Žáčková
Nerissa – Lada Jelínková j. h.
Jessika – Pavla Beretová
Dóže – Oldřich Vlček
Princ marocký – Paul American j. h.
Princ aragonský – Alexandr Minajev j. h.
Uctivá poklona, pane Václave Klimente Klicpero.
Zdravím Vás srdečně. Je to 150 let, co jste opustil tenhle bolavý svět. Pro Vás svízelný, ale také
bohatý. Vaše díla jsou nádherná a dají se hrát
na divadle i dnes s úspěchem. To jsem byla ještě mladá, už tenkrát zamilovaná do českého jazyka. Venkovská škola tuhle lásku v nás podporovala. Také k Erbenovi, k Nerudovi, k Němcové.
Po osvobození v roce 1946 jsme Vaši hru „Jan
za chrta dán“ uvedli ve Studiu Národního divadla pod vedením Jindřicha Honzla, slavného režiséra. Užívali jsme si dosyta lahodné, křupavé češtiny i šťavnatých emocí. Pod laskavým
dozorem pana ředitele jsme si pěkně žili: Otík
Brousek, Milda Kopecký, Miloš Nesvadba, Alena Vančurová, Vladimír Hrubý. Honzl mi připadal jako laskavá slepice. Pod jeho křídli jsme se
bezstarostně hřáli. Upravil Klicperův text do jakési půvabné staročeštiny, která se s rytířskou
hrou náramně provázala. Krásný jazyk!
čí textu zmírňují, ne-li eliminují. Postavu Shylocka
obdařil dramatik takovou mírou vášně a takovou
silou emocí, že namísto, abychom se mu pouze
smáli a bezezbytku fandili jeho protivníkům, dokáže vzbudit náš soucit.
Kupec benátský nebývá inscenován příliš často, jde totiž o hru mimořádně interpretačně obtížnou, a to nejen kvůli postavě Shylocka. Ve hře
se střetávají tři světy, každý z nich má své vlastní
normy a pravidla. Obchodní svět Benátek, starozákonní svět Shylockův a Porciin pohádkový Belmont, ty světy jako by byly nepropustné a existovaly paralelně vedle sebe. Můžeme je chápat jako
tři rozdílné civilizace. A při jejich střetu dochází
ke konfliktům
Tři „hlavní postavy“ jednotlivých pásem, Antonio, Shylock, Porcie, se střetnou v soudním sporu, který je jádrem hry. Jde o to, má-li žid právo
na svou libru masa? Většina z nás by jistě odpověděla, že nikoli, protože žádat něco tak odporného, se prostě nedělá. Je to ovšem složitější. Historici práva, kteří se hrou také zabývají, dokládají, že
ve starých římských zákonících skutečně existovala alternativa, ručit údy vlastního těla. Toto právo
tedy pozitivně v historii evropské kultury existovalo, i když nebylo prakticky aplikováno. Shylock
žádá svou sankční cenu oprávněně, a pro benátský stát, který zakládá svou prosperitu na volném
Premiéra:
12. listopadu 2009 ve Stavovském divadle
Přeji Vám, abyste v soutěži s počítači a internetem čestně obstál, velký český dramatiku!!!
Vaše Luba Skořepová, červen 2009
Václav Kliment Klicpera
JAN ZA CHRTA DÁN
Režie a výtvarná spolupráce: Jiří Pokorný
Dramaturgie: Martin Urban
Účinkují: Luba Skořepová
a Miloš Nesvadba
Hra z rytířského středověku odehrávající se
na hradě Chlumeckém a v okolních lesích.
Pán hradu rytíř Sosnomil stojí před těžkou
volbou. Má obětovat život věrného panoše, a zachránit tak svého nejmilejšího psa
Rychlana?
Scénické čtení archaického textu uvádíme
v roce 150. výročí úmrtí autora jako poctu
Honzlově inscenaci Národního divadla z roku
1946, ve které oba dnešní aktéři hráli...
■ Ilustrační dobové rytiny
Premiéra:
1. října 2009 v Divadle Kolowrat
■ Archivní snímky z inscenace roku 1946
archiv DONM
18 činohra
archiv
Málokterá Shakespearova hra bývá pokládána
za tak výkladově problematickou jako Kupec benátský. Přestože je pojmenována po kupci Antoniovi, každý si ji spojuje především s postavou
Shylocka. Jeho libra masa, kterou neúprosně vymáhá právě na Antoniovi, se stala příslovečnou,
a nese v sobě obraz nelítostně krutého, z humanistického pohledu necivilizovaného vymáhání smlouvy. Mnohými teatrology už byl vyjádřen názor, že tato hra je alespoň potencionálně
antisemitistická. Žid je krutý, žid má být napálen.
Samozřejmě že bývají ve stejných studiích okamžitě jmenovány i důvody, které toto nebezpe-
19 činohra
obchodu, by bylo skutečně velmi nepříjemné
a důvěryhodnost ohrožující, kdyby právě obchodní smlouvy nebyly vymahatelné. Shylockův
spor má skutečně reálný základ, není pouze básnickou licencí. K čemu se tedy přiklonit? Je možné
vymáhat právo vždy zcela důsledně, padni komu
padni? Svět, v kterém se dá žít, v kterém panuje
spravedlnost ve vyšším slova smyslu, má přeci zapotřebí i milosrdenství. V tomto smyslu lze chápat
spor o pojetí práva a spravedlnosti v Kupci benátském za obdobu „dramatické tenze“ mezi Starým
a Novým zákonem. Křesťanský svět zakládá už
po staletí svou hrdost (protivníci by řekli pýchu)
na hodnotách právě na milosrdenství a odpuštění. Shakespeare by ovšem nebyl dramatickým géniem, kdyby jeho zápletky nebyly ještě složitější než sebevznešeněji znějící myšlenky. Jeho hry
jsou plny paradoxů, které se řetězí. Je totiž daleko
lehčí o milosrdenství mluvit než milosrdným skutečně být. Shylock zapomněl, že svou libru masa
může dostat jedině bez prolití jediné kapky krve.
Spor soudní přeroste v případ trestní, protože Shylock ukládá křesťanovi o život. Ze žalujícího se stává obžalovaný. Ať už se Shakespeare chtěl ostrakizovanému Shylockovi vysmát nebo ne, faktem
zůstává, že soud, který je nad ním veden, je velmi
podivný. Soudí ho někdo, kdo by ho soudit neměl
a kdo je na výsledku procesu dokonce osobně zainteresován. Takový proces by musel být prohlášen za neplatný. (Mohla by zaznít námitka, že průběh procesu je pouze básnickou licencí, že jde
jen o hru, která nemá s realitou nic společného.
V mnoha hrách tomu tak skutečně je, chtění autora se míjí s realitou. Ne však u autorů výjimečných,
tam je vše nutno brát jako pravdivé a skutečné.)
Můžeme se tedy ptát: Je možné používat „špinavé“ prostředky k „dobrým“ cílům? Rozhlédneme-li
se po současném světě, naší vyspělé civilizaci, odpověd´ není zdaleka jednoznačná.
Otázek, které Kupec benátský vzbuzuje, je mnoho, je to hra nesmírně lákavá. A ukazuje, že její zařazení na dramaturgický plán bylo prozíravé, protože její otevírající situace je nadmíru aktuální.
Strhla se bouře, lodě obchodníka Antonia obtížené nákladem se nevracejí, osud investic je nejistý,
lze očekávat problémy, konflikty, spory.
Daria Ullrichová
činohra ([email protected])
KLUB PŘÁTEL ČINOHRY
Vážení členové Klubu přátel činohry,
v červnu vyvrcholily aktivity Klubu přátel činohry dvěma divadelními nedělemi.
V neděli 14. června jsme otevřeli zákulisí Stavovského divadla. Společně jsme navštívili místa, která jsou běžným divákům skryta. Na jeviště jsme se dívali ze 14 metrů vysoko umístěné
osvětlovací lávky. Jevištní mistr Václav Ryba
nám nechal zažít pocit zvedání opony před
rozsvíceným hledištěm. Okoukli jsme pracoviště inspicienta a nápovědy. S vedoucím údržby
Martinem Kolářem jsme byli v propadlišti pod
točnu a vyzkoušeli hydraulické stoly. Prošli
jsme skladem dekorací a provozním tunelem,
který spojuje divadlo s Kolowratským palácem.
Prohlídková trasa končila v zázemí Divadla
Kolowrat, kde jsme poseděli v maskérně a herecké šatně a přes jeviště s dekorací inscenace
Virginia vycházeli ven.
Neděle 21. června pak byla zasvěcena naší
novince Radúz a Mahulena. V hledišti historické
budovy Národního divadla inscenaci představila dramaturgyně Lenka Kolihová Havlíková.
Na pomoc si vzala autora původní scénické
hudby k inscenaci Víta Zouhara. Společně popsali průběh přípravy inscenace od nápadu,
přes obtíže s obsazováním rolí, jednotlivé fáze
zkoušek, až po premiéru. Na závěr naší besedy
jsme navštívili výstavu k inscenační tradici Julia
Zeyera, kterou na 1. galerii připravil Miloš Dvořák.
zprávy z činohry
Představujeme sezonu 2009 / 2010 | We present the 2009 / 2010 season
balet
Dvě divadelní neděle
Klubu přátel činohry Národního divadla
■ Beseda v Národním divadle
■ Jevištní mistr Václav Ryba a tahy
■ Jeviště Divadla Kolowrat
■ Prostor pod točnou
■ Prkna, co znamenají svět
■ V podzemním skladu dekorací
fotoreportáž H. Smejkalová
[email protected]
Umělecký šéf baletu | Artistic director of the Ballet: Petr Zuska
Faust
Othello
Music | Hudba: koláž z děl I. Stravinského,
D. Šostakoviče a J. Pendereckého
Libreto, choreografie a režie | Libretto, choreography
and stage direction: Libor Vaculík
Kostýmy | Costumes: Roman Šolc
Scéna | Sets: Martin Černý
Hudba | Music: Leoš Janáček
Libreto, choreografie a režie | Libretto, choreography
and stage direction: Youri Vàmos
Scéna a kostýmy | Sets and costumes: Pet Halmen
Dirigent | Conductor: Sergej Poluektov
Hraje orchestr Národního divadla | The National Theatre Orchestra
Premiéra | Premiere: 5. a 6. 12. 2009
Stavovské divadlo | The Estates Theatre
Světová premiéra | World premiere: 1. a 4. 4. 2010
Národní divadlo | The National Theatre
První setkání Klubu v nové divadelní sezoně proběhne ve čtvrtek 24. září od 17.00
ve Stavovském divadle. Tématem setkání
bude, kromě představení nového dramaturgického plánu, především naše inscenace hry Tracyho Lettse Srpen v zemi indiánů
v režii Michala Dočekala. Po skončení besedy mohou členové klubu představení navštívit za jednotné vstupné...
Vstupenky objednávejte a svoji účast potvrzujte u Jany Tycové.
Počet vstupenek je omezený! Na jednu legitimaci si můžete se slevou zakoupit dvě vstupenky.
Dne 6. srpna 2009 zemřel po dlouhé nemoci ve věku 87 let divadelní režisér
Stát se členem klubu můžete i Vy! Stačí k tomu málo. Navštívit alespoň tři představení činohry Národního divadla a vyplnit přihlášku.
Těšit se můžete nejen na slevové akce na naše
vstupenky, ale především na možnost výjimečných setkání s herci a inscenátory. Pro členy
klubu pořádáme exkluzivní prohlídky divadelního zákulisí.
Kontaktní osoba:
Jana Tycová
Obchodní oddělení,
Ostrovní 1, 112 30 Praha 1
tel: +420 224 901 419,
fax: +420 224 931 544
mail: [email protected]
www.narodni-divadlo.cz
JAROMÍR PLESKOT
Narodil se 11. února 1922 v Praze. V roce 1945 absolvoval dramatické oddělení Konzervatoře Praha
a už během studia vystupoval jako herec v divadle Větrník a v Nezávislém divadle, jako režisér pracoval krátce v Divadle Vlasty Buriana (1944). Po osvobození byl vůdčí postavou nově založeného Divadelního studia konzervatoře (DISK). Jiří Frejka jej angažoval jako režiséra do Divadla na Vinohradech
(1945–1950). V letech 1951–1953 pracoval jako šéf činohry v Olomouci, v období mezi 1954–1957
byl zaměstnán v Československém státním filmu jako činoherní režisér. V roce 1957 jej někdejší šéf
činohry Otomar Krejča angažoval do Národního divadla, kde působil jako režisér až do roku 1988.
Po listopadu 1989 působil Jaromír Pleskot v sezóně 1990–1991 jako ředitel pražského Divadla E. F.
Buriana. Během své kariéry pohostinsky též režíroval například v Rokoku, v Divadle v Řeznické, ve Viole, v Dejvickém divadle a v divadlech v Mladé Boleslavi, Olomouci, Brně a v Uherském Hradišti.
Režisérské úsilí o aktuální interpretaci Shakespeara doprovázel i vlastní překladatelskou činností
(např. W. Shakespeare: Zimní pohádka, Antonius a Kleopatra, Macbeth, Jak se vám líbí…).
V Národním divadle režíroval celou řadu inscenací – např. Shawovu Svatou Janu, Molièrova Dona
Juana a Zdravého nemocného, Klicperův Ženský boj, Gogolova Revizora, Shakespearova Hamleta,
Antonia a Kleopatru a Macbetha, Millerovu Smrt obchodního cestujícího, Brechtův Kavkazský křídový kruh, Čechovův Višňový sad, Tylova Strakonického dudáka, Šrámkův Měsíc nad řekou, Vrchlického
Soud lásky, Kainarova Nebožtíka Nasredina, Calderonovu Dámu skřítka nebo Osbornovu hru Ohlédni
se v hněvu. Z dlouhé řady inscenací v Národním divadle mimořádně rád vzpomínal na Smrt obchodního cestujícího s Karlem Högrem a na Hamleta s Radovanem Lukavským – obojí z roku 1959 – a dále
na dvě brechtovské inscenace – Kavkazský křídový kruh z dvaašedesátého a Zadržitelný vzestup Artura
Uie s Luďkem Munzarem z roku 1978. Za svůj dlouhý režisérský život připravil celkem 118 inscenací.
Před šesti lety obdržel Cenu Thálie za rok 2002 – Zvláštní cenu Kolegia za umělecký přínos divadlu.
Čest jeho památce!
■ Camoufl•AGE (Hana Turečková, Oleksandr Kysil)
foto Diana Zehetner
20 činohra
balet b
21 balet
balet ([email protected])
uvádíme | on stage
EXTRÉM | EXTREME
A Little Extreme | Last Touch | A Little Touch of The Last Extreme
Choreografie | Choreography:
Petr Zuska / Jiří Kylián
Hudba | Music: Esoteric relaxing music,
Hip Hop / R&B (2 Pac, 50 Cent, Nelly,
Eminem, Shaggy, Cypress Hill, Akon) /
Dirk Haubrich / Arvo Pärt, James Brown,
Gavin Bryars, Adrian Johnston, Dan Jones,
Nikos Grapsas, Ondráš, Michael Jackson
Scéna | Sets: Petr Zuska, Jan Dušek /
Jiří Kylián / Jan Dušek
Kostýmy | Costumes: Roman Šolc /
Joke Visser / Lucie Loosová
Nastudování | Staged by: Alexei Afanassiev,
Nataša Novotná, Václav Kuneš
Asistenti choreografie | Assistant
choreographers: Nina Brzorádová,
Michaela Černá, Nelly Danko,
Veronika Iblová, Jan Kodet, Radek Vrátil
Světelný design | Lighting design: Pavel Kremlík
Zvuková režie | Sound design: Zbyněk Perla
Tančí sólisté a soubor baletu ND
Soloists and Corps de ballet of the NT
Uvádíme 14. a 15. září 2009,
Nová scéna Národního divadla |
Performances: 14 and 15 September 2009,
The New Stage of the National Theatre
Efektní extrémy baletu Národního
divadla na Nové scéně
„Tanec, který pronikne do mladých srdcí“ – tak
nazval německý tisk taneční kreaci Petra Zusky A Little Extreme, která otvírá komponovaný
večer nazvaný Extrém. Soubor baletu Národního divadla uvedl 17. června 2009 na Nové scéně novou premiéru na závěr sezony 2008/2009.
Diváci uvidí tři jedinečné choreografie: Last
Touch (Poslední dotyk) od Jiřího Kyliána zarámují dvě kontrastní choreografie Petra Zusky, uměleckého šéfa baletu ND.
První z nich, Zuskův výbušný balet A Little Extreme (Malý extrém), kterým celý triptych začíná, sklidil už obrovský úspěch před třemi lety
v Düsseldorfu, na scéně Deutsche Oper am
Rhein. Zuskova závěrečná choreografie A Little
Touch of The Last Extreme (Malý dotyk posledního extrému) měl v Praze na Nové scéně světovou premiéru.
A Little Extreme výstižně popsal německý tisk
jako „naprosto zběsilé spekulativní a asociativní
střetnutí baletu a pohádkových kazet. S maskotem, jakým je růžovo-oranžový medvídek, a spolu se šesti tanečníky a dvěma tanečnicemi, které
spojují Snoop Dogg (Snoopi), Eminem a klasickou
techniku do ultimativního surrealistického coolness. Ohlušující aplaus pro všechny choreografy
a tanečníky!“
Budeme si tu bohatě moci užít autorova smyslu
pro humor, neboť „vše se dá otočit vzhůru nohama a nic není tak, jak se může zdát.“
Je až s podivem, jak se vtip v rytmu hip hopu
a rapu ještě i s tóny esoterické muziky může
dobře snoubit se satirou a filozofujícími hlubinami! Tvůrce sám o extrémně rozdílné, avšak inspirativní muzice v rozhovoru prozradil: „Černá americká hudba je plná agresivity, násilí, sociálních, rasových, drogových problémů, ale také
sexu, nadsázky a humoru. Sálá z ní energie. Zjistil
jsem, že poezie hip hopu, ač je někdy sprostá tak,
že člověk zčervená, v sobě má hloubku sdělení a je
umělecky velmi vypracovaná.“
Kontrastní k Zuskovu Malému extrému je druhý
opus – Last Touch. Vytvořil ji slavný český rodák,
významný choreograf Jiří Kylián pro Nederlands
Dans Theater v roce 2003. Název Poslední dotyk
je vlastně ten poslední drobný a nepatrný pohyb a dotek, poslední drobná úprava zevnějšku, kterou člověk na sobě vykoná před tím, než
fotograf zmáčkne spoušť: ještě narovnat vázanku, přepudrovat nosík...
„Je to velmi mladá věc, má absolutně jinou poetiku a energii než můj A Little Extreme,“ prozrazuje Petr Zuska. „Tak si mnoho lidí Kyliánovu práci
vůbec nepředstavuje! Kdo ho zná třeba i z našeho repertoáru, bude překvapen – je vidět, že se Jiří
Kylián neustále vyvíjí. Když si už myslíme, že jeho
rukopis už poznáme podle něčeho nepojmenovatelného, najednou se nám představí s něčím úplně jiným.“
Nizozemské noviny píší o živém obrazu, o postavách jak z Čechova či Turgeněva, o melancholické atmosféře 19. století v tiše pulsující
hudbě Dirka Haubricha. A také o tom, jak navýsost zpomalené tempo šestice tanečníků v denních rituálech i s erotickými pózami vybuchuje
podpovrchovým napětím...
Svým znehybnělým a koncentrovaným výrazem připomíná Last Touch východní divadelní formy, jako jsou nó a butó, ale také dálkové
ovládání videa...
Poslední dílo triptychu, Zuskův A Little Touch of
The Last Extreme, je spojnicí obou předešlých
choreografií, jak název naznačuje.
Uvažuje o boji protikladů, které patří k životu,
o narození a smrti, o ďáblu a andělu, o protikladech, které se přitahují a zároveň jsou neslučitelné. V hudební mixáži se objeví minimalismus Arvo Pärta, ale také skladby Adriana Johnstona, Dana Jonese, Gavina Bryarse,
folklórní kapely Ondráš i soul v podání Jamese
Browna.
Eva Jeníková
uvádíme | on stage
balet ([email protected]) b
V září se na scénu ND znovu vrací
balet o nesmrtelné lásce!
Sergej Prokofjev (1891–1953)
ROMEO
A JULIE
ROMEO AND JULIET
■ Viktor Konvalinka
Foto: D. Zehetner
Žal Juliin a bolest Romeova v baletu
Juliet´s grief and Romeo´s pain in ballet
Libreto | Libretto: Youri Vàmos podle Williama Shakespeara
a Leonida Lavrovského
Choreografie | Choreography: Youri Vàmos
Scéna a kostýmy | Sets and costumes: Michael Scott
Světla | Lighting: Klaus Gärditz
Nastudování | Staged by: Joyce Cuoco, Alexei Afanassiev, Michal Matys
Baletní mistři | Ballet masters: Veronika Iblová, Igor Žukov, Michaela
Černá, Nelly Danko
Dirigent | Conductor: Sergej Poluektov
Tančí sólisté a soubor baletu ND
Soloists and Corps de ballet of the National Theatre
■ Soubor baletu
Foto: D. Zehetner
Hraje Orchestr Národního divadla
The National Theatre Orchestra.
V hlavních rolích | In the main roles:
Romeo: Michal Štípa / Alexandre Katsapov
Julie: Adéla Pollertová / Ivana Mikešová
Merkucio: Alexandre Katsapov / Petr Strnad / Oleksandr Kysil
Benvolio: Viktor Konvalinka / Jiří Waňka
Tybalt: Jiří Kodym / Jiří Urban / Radek Vrátil
Paris: Richard Kročil / Ondřej Novotný
Uvádíme 27. září 2009 ve 14.00 a 19.00 v Národním divadle
Performances on 27 September 2009, 14.00 and 19.00, Národní
divadlo (The National Theatre)
■ A Little Extreme (Klára Jelínková, Edita Raušerová)
Foto P. Hejný
■ Last Touch (Ivanna Illyenko, Tomáš Rychetský)
Foto P. Hejný
22 balet
■ A Little Touch of The Last Extreme (Richard Kročil)
Foto P. Hejný
V dějinách každého umění jsou díla, která znamenají začátek nové etapy. V rozvoji baletu 20. století je jím balet Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Vždy, když se
s ním znovu setkáme, cítíme ještě zřetelněji jeho hluboký, novátorský význam.
Aram Chačaturjan
■ Jiří Kodym, Alexandre Katsapov a soubor baletu ND
Foto D. Zehetner
Příběhy milenců, kteří na cestě k naplnění své lásky musí překonávat nejrůznější překážky, patří snad k těm vůbec nejoblíbenějším. Vždyť kolik
jmen mají tyto dvojice, kolik je typů situací, s nimiž se střetávají! Přesto
jsou některé, o nichž lze říci, že patří k nejslavnějším, kultovním, věčným.
K nim se řadí též příběh mladých milenců, z nichž každý patří do jiného,
naneštěstí znepřáteleného, společenského tábora. Jejich láska sice končí smrtí, avšak ta vykupuje mír mezi společnostmi, k nimž patřili. Asi by se
k tomuto příběhu stěží připojovaly ony skvělé přívlastky, nebýt zpracování
Williama Shakespeara. Teprve on dal příběhu kvalitu, která inspirovala nespočet dalších umělců. K jeho verzi příběhu o Romeovi a Julii se obraceli
např. skladatelé Hector Berlioz, Petr Iljič Čajkovskij, Leonard Bernstein, aby
také na poli hudby vytvořili nesmrtelná díla. V oblasti baletu je tento námět už takřka samozřejmě spojován s dílem Sergeje Prokofjeva.
Novou verzi tohoto baletu vytvořil maďarský choreograf Youri Vàmos pro
Ballett Deutsche Oper am Rhein v roce 1997. Příběh nenaplněné lásky
z italské renesance zasadil do let 1920–1930, tedy do období, kdy hudební skladatel Sergej Prokofjev dílo komponoval. Radost žití a lidskost jeho
postav, vtip, tempo a vzrušení prostupuje celým baletem společně s velmi
působivými a dojemnými milostnými scénami.
■ Ivana Mikešová, Matěj Urban
Foto D. Zehetner
Roman Vašek, Helena Bartlová
23 balet
balet ([email protected])
zprávy z baletu | ballet news
BALET NÁRODNÍHO DIVADLA NA CESTÁCH…
OHLÉDNUTÍ ZA ZÁJEZDEM DO USA
Baletní soubor Národního divadla se na přelomu dubna a května 2009 úspěšně prezentoval
na zájezdu ve Spojených státech amerických
sérií představení složených z choreografií Petra Zusky a Jiřího Kyliána. Dvě představení
(25. a 26. 4. 2009) se uskutečnila ve Washingtonu pod záštitou Velvyslanectví ČR v USA v rámci kulturního programu CZ in DC. Další představení se konala v Norfolku (2. a 3. 5. 2009)
ve státě Virginia, kde probíhal festival Azalea,
který každoročně představuje kulturní tvorbu
jednoho ze států NATO, tentokrát tedy naší republiky.
S tanečníky jsme si o netuctovém „výletu“
za velkou louži povídali hned po jejich návratu. Na programu pro Washington byly choreografie D.M.J. 1953–1977 Petra Zusky, Petite
Mort a Sinfonietta Jiřího Kyliána.
A jak to tak bývá, má-li se něco pokazit... „V Zuskově choreografii D.M.J. jsem měla tančit hlavní pár s Jirkou Kodymem,“ vyprávěla první sólistka Nikola Márová, „jenže poslední den před od-
letem, na konci projížděčky zájezdového programu, jsem si při zvedačce zablokovala páteř. Lékař
mi řekl, že se to ještě může spravit, takže jsem letěla, ale další den bylo jasné, že to nepůjde.“ Narychlo přiletěla sólistka Adéla Pollertová, kterou záskok vyrušil uprostřed příprav na svatbu. Představení odtančila s prvním sólistou Alexandrem Katsapovem, sice jen na jednu zkoušku, ale protože jsou častými partnery,
vše dopadlo dobře. Nebyl to přitom úkol jednoduchý, protože se kvůli širokému, ale mělkému jevišti scény Sidney Hermann Hall muselo přizpůsobovat prostorové rozvržení choreografie. Pozitivní ohlasy v tisku i zájem o celou
akci (např. živý vstup ve zpravodajství CNN) byl
potěšující. Soubor pokračoval v cestě do města Norfolk, kterému vévodí americká vojenská
základna. Tam se program skládal z choreografií Mariin sen Petra Zusky a opět Petite Mort
a Sinfonietta. Jedno dopolední představení pro děti a mládež bylo zorganizováno jako
pásmo ukázek s výkladem, kterým provázel
šéf baletu Petr Zuska. „Tamější jeviště bylo ještě mělčí než ve Washingtonu,“ vzpomínal Saša
Katsapov, „to nám dalo zabrat hlavně ve skocích v Sinfoniettě, protože se vůbec nedal utvořit kruh.“ A baletizol (speciální podlahový potah pro balet – pozn. red.) klouzal tak, jak už to
dlouho v baletu nezažili. Kdysi se něco podobného stalo na zájezdu jednomu folklórnímu
souboru, a tehdy to řešili tak, že podlahu posypali cukrem. Tak daleko ale tanečníci ND nezašli a představení se i v náročných podmínkách
vydařila. Nikola, už uzdravená, tančila v Mariině snu a užívala si spolu s ostatními spontánní
publikum: „Diváci byli úžasní, reagovali na každý detail, na každý gag. Až při závěrečné scéně,
kdy kluci na jeviště vycházejí nazí, se rozhostilo ticho. Trochu jsme se lekli, protože Američané jsou přece jen puritáni a zřejmě je finále šokovalo, ale když spadla opona, spustil se obrovský aplaus.“ Odměna v podobě ovací vstoje
po oba večery byla zasloužená.
Lucie Kocourková
■ Foto: Tomáš Rychetský
BALET ROMEO A JULIE UCHVÁTIL POLSKÉ PUBLIKUM
Balet Národního divadla hostoval ve dnech
14. a 15. května 2009 na jubilejním 20. ročníku
prestižního tanečního festivalu v Polsku. Festival Baletní setkání v Lodži, který probíhal
od 6. května do 2. června 2009, představil divákům světoznámé tanečníky a soubory, jako je
např. Mikhail Baryshnikov a Ana Laguna, Wayne McGregor, Nederlands Dans Theater II, Kibbutz Dance Company a balet Teatr Wielki.
Soubor baletu ND vystoupil ve Velkém divadle
s baletem Romeo a Julie v choreografii Youri
Vàmose. Titulní role ztvárnili sólisté Adéla Pollertová a Michal Štípa. Divadlo mělo pro tanečníky
příjemně velkou scénu, hlediště s kapacitou pro
1300 diváků bylo zcela vyprodané.
Obě představení slavila u diváků velký úspěch,
i ředitel festivalu byl pražským baletem nadšen. Uvedl, že to byl nejlepší soubor, jaký zatím na festivalu viděl. Naši účinkující však byli
zaskočeni aplausy publika, které zaznívaly
na neobvyklých místech. „Diváci tleskali i po jiných výstupech, než jsme zvyklí, např. při umírání Merkucia nebo Romea, což bylo velmi zvláštní. Potěšilo nás, že jsme při děkovačce dostali
nádherné kytice,“ popsal atmosféru představení Michal Štípa.
Úspěšnému vystoupení předcházela náročná
cesta autobusem, která trvala jedenáct hodin.
„Cesta byla únavná, protože jsme v Polsku nejeli po dálnici, ale projížděli jsme různými úzkými
24 balet
silnicemi. Všichni jsme měli dvousedadlo a promítali nám české filmy, takže nálada byla dobrá,“ vyprávěla Adéla Pollertová. „V Polsku nás
pak čekalo krásné ubytování ve starobylém hotelu.“ Volného času tanečníci příliš neměli, protože ho většinou trávili v divadle zkouškami
a hraním.
Účinkování na festivalu v Polsku bylo posledním hostováním baletu Národního divadla
v minulé sezoně 2008/2009, která byla nabitá zahraničními zájezdy. Naši umělci se na nich
setkali nejen s významnými tanečními osobnostmi, ale získali i cenné zkušenosti a nevšední zážitky.
Lenka Trubačová
zprávy z baletu | ballet news
Fenomén talentované krve, jež se dědí v rodinách z rodičů na děti, nebývá ve světě umění
zase tak řídkým jevem. Je to o dědičném nadání, rodinném porozumění, správném vedení – sání kumštu s mlékem… Nejinak tomu
bylo i u rodiny Kůrových, kde slaví hned dva
její členové své jubileum. 85. narozeniny významného českého choreografa a tanečníka
Miroslava Kůry a 50. narozeniny jeho dcery,
emeritní sólistky baletu Národního divadla,
Jany Kůrové.
balet ([email protected]) b
v této době svěřeny inscenace Karneval a Sedm
krasavic. Z Prahy odešel do Brna, kde byl deset let (1963–1973) v různých funkcích - šéfem
baletu i choreografem. Šéfem baletu Národního divadla se stal na dalších pět let 1974–1978
a po návratu Jiřího Němečka do funkce šéfa baletu dostal do roku 1991 smlouvu opět jako choreograf. Na repertoár zařadil postupně v letech
1970–1991 tituly: Romea a Julii (originální, divadelně struhující verzi Prokofjevova baletu, za jehož filmovou verzi získali s režisérem Petrem
Weiglem Prix d’Italia 1972), Spící krasavici-Šípkovou Růženku, Stvoření světa, Vášeň (ŠčedrinovaBizetova Carmen), Radúze a Mahulenu, Louskáčka, Špalíček, Kytici, Labyrint, Petrušku. Jako choreograf hostoval i v zahraničí. S režisérem Petrem
Weiglem a kameramanem Jiřím Kadaňkou natočil v letech 1965–1972 baletní televizní adaptace: Epizoda ze života umělcova, Pas de quatre, Bolero, Bludiště, Víly, Modrý pták, Don Quijote, Romeo a Julie; s režisérem Milanem Macků a kameramanem Iljou Bojanovským záznamy inscenací Coppélia a Sedm krasavic (1971). V devadesátých letech byl baletním mistrem a choreografem v Českém baletním divadle, soukromém ansámblu své dcery Jany Kůrové.
■ Miroslav Kůra
jako Ferchad
v Legendě o lásce
Foto archiv ND
Miroslav Kůra (*26. 5. 1924) zahájil svou taneční kariéru nejprve v brněnské baletní škole Ivo
Váni Psoty a od roku 1940 v souboru Národního divadla v Brně. Vzhledem k okupaci a uzavření českých scén odešel Kůra do angažmá
německých divadel. Po válce se vrátil do Brna
(1945–1948), následovalo angažmá v Národním
divadle v Praze, kde působil ve třech etapách:
1948–1951, 1954–1964, 1974–1991. První jeho
interpretačně excelentní éra (za Machova) vyvrcholila politickým rozhodnutím o Kůrově odchodu z Národního divadla z důvodu jeho většího úspěchu u publika, než který měli sovětští
hosté. Kůra byl přeložen do Košic (1951–1953),
přes SND Bratislava 1953–1954 (titulní role
ve Spartakovi, kterého v ND nastudoval r. 1957)
se vrátil na deset let do ND Praha (1954–1964),
kde vytvořil na třicet sólových rolí (př. Václava
v Bachčisarajské fontáně, Prince v Labutím jezeře, Sólo ve Slovanských tancích, Florestana a Harlekýna i Pierrota v Karnevalu, titulního Spartaka,
Truffladina ve Sluhovi dvou pánů; Jaga v Othellovi, Dafnise v Dafnisovi a Chloe, Merkucia v Romeovi a Julii (1962), titulního Petrušku 1959, Ferchada v Legendě o lásce, Jinocha v Rapsodii v modrém, Syna v Marnotratném synovi, Ferchada v Legendě o lásce, Tammuze v Istar a poslední rolí
byl Albert v televizním filmu Víly, jedné z nejlepších našich adaptací romantického Adamova baletu Giselle (1971). Z choreografií mu byly
■ Jana Kůrová v titulní roli Giselle
Foto archiv ND
Jana Kůrová (*18. 6. 1959) je talentovaná žačka svých rodičů, tanečníka a choreografa Miroslava Kůry a tanečnice Jarmily Manšingerové.
V šestnácti letech byla angažována do Národního divadla v Praze, v devatenácti podepsala
sólovou smlouvu (v ND působila až do r. 1989).
Ohromovala brilantní technickou čistotou, něžným a dívčím projevem. Ztvárnila řadu hlavních rolí: např. Mahulenu v Radúzovi a Mahuleně (1976), tit. úlohu v Šípkové Růžence (1977), Popelce (1977) a v Giselle (1978), Klárku v Louskáčkovi (1979), Julii v Romeovi a Julii (1980), Lisettu
v Marné opatrnosti (1981), Odettu i Odilii v Labutím jezeře (1982), Frygii ve Spartakovi (1983), Balerínu v Petruškovi (1987), Kitri v Donu Quijotovi
(1987). V r. 1991 založila Nadaci České baletní divadlo, od r. 1993 byla ředitelkou Českého baletního divadla. V devadesátých letech též organizovala přehlídku World Stars Gala v Praze.
Magda Matějková a Mattia Mantellato
na mezinárodní soutěži v Helsinkách
Není mnoho prestižních soutěží, které v oblasti baletu znamenají věhlas, otevřené dveře do světa tance, ocenění skutečných kvalit
a které jsou jakousi vstupenku do světa profesionálního baletu. Mezinárodní soutěž v Helsinkách je právě jednou z nich a té se zúčastnili mladí tanečníci ze souboru baletu Národního divadla, Magdalena Matějková a Mattia Mantellato.
Helsinki International Ballet Competition
se konala od 2. do 11. června 2009 na půdě
Finské národní opery a pro naše tanečníky
skončila nad očekávání dobře. Čerstvá členka baletního souboru Magdalena Matějková získala 3. cenu ve své kategorii a Mattia Mantellato postoupil do semifinále.
Se svojí partnerkou ale tančil i v posledním
kole a na závěrečném slavnostním galavečeru. Na soutěž nazkoušeli dva náročné klasické
duety (Pas de deux z Harlequiniády M. Petipy
a z baletu Slavnosti květin v Genzanu A. Bournonvilla), novou moderní choreografii Los
Sueños (Sny) z dílny Hany Turečkové (demisólistky baletu ND), kterou mělo možnost vidět
pražské publikum v rámci představení Miniatury ve Stavovském divadle. Pro soutěž měli
také připravenou střední část choreografie Les
Bras de Mer P. Zusky. Hlavního nácviku a pedagogického vedení se ujal prvního sólista baletu ND Alexandre Katsapova, který připravoval
své svěřence půl roku před samotnou soutěží,
vždy však jen ve volném čase.
Helsinki International Ballet Competition zaštiťuje Mezinárodní divadelní institut – International Theatre Institute ITI, orgán UNESCO, který
organizuje síť baletních soutěží v různých částech světa. Soutěž probíhá ve dvou věkových
kategoriích (Junior 15–18 let, Senior 19–25 let)
a třech kolech, soutěží se v klasickém i moderním tanci. Letos se přihlásilo 70 tanečníků z 25
zemí, do finále postoupilo 8 v juniorské kategorii a 21 dospělých. Výsledky byly vyhlášeny až na závěrečném galavečeru, který se konal 10. června 2009. V letošním ročníku porotě předsedal dánský choreograf a umělecký
šéf Finského národního baletu Kenneth Greve, který v sezoně 2008/2009 uvedl v Národním divadle novou premiéru své verze Labutího jezera. V porotě zasedli také ředitel Stuttgarter Ballett Reid Anderson nebo proslulá
tanečnice Marcia Haydée.
Našim tanečníkům ze srdce gratulujeme!
Nejoblíbenější tanečníci roku 2008
Další významné životní jubileum oslaví tanečnice a pedagožka Dagmar Špryslová-Indruchová
(*27. 7. 1929). Studovala u pedagogů J. Nikolské a Z. Zabylové. V roce 1944 nastoupila angažmá
do Národního divadla, kde působila celých 33 let. Tančila ve všech inscenacích baletu ND a řadě tanečních scén v operách, zejména vyzrálé ženské charaktery a role vyžadující temperamentní a živý
herecký projev, např. byl to Švec v Popelce, Cikánský tanec v opeře Carmen, Babička, Září a Královna
v baletu Z pohádky do pohádky, Chůva v Petruškovi a Othellovi, Berte v Giselle, Matka v Louskáčkovi
nebo Matka-vladařka v Labutím jezeře.
Od roku 1977 až dodnes působí jako pedagog Přípravky baletu Národního divadla, kde vychovala
a připravila pro profesionální studium a uměleckou dráhu desítky interpretů. Nadace Život umělce jí
v roce 2000 udělila cenu Senior Prix.
Klub přátel baletu při Národním divadle uspořádal již podvanácté anketu o nejoblíbenější tanečnici či tanečníka za rok 2008. V anketě se mohly objevit nominace všech tanečníků, kteří jsou v angažmá anebo hostují v některém českém či moravském divadle. Navrženi tak mohli být i cizí státní příslušníci nebo
krajané, kteří mají stále zahraniční angažmá.
Vítězi ankety za rok 2008 se stali sólistka baletu Národního divadla Adéla Pollertová a první sólista Alexandre Katsapov. Talentem roku
byla jmenována Edita Raušerová, demisólistka baletu ND.
HB
Srdečně gratulujeme a do dalších let přejeme hodně zdraví, štěstí, moudrosti a lásky!
Srdečně gratulujeme!
25 balet
společenský kaleidoskop | society kaleidoscope
Pojďme se ohlédnout na závěr minulé
sezony. Červen byl na události v Národním
divadle víc než bohatý.
1
společenský kaleidoskop | society kaleidoscope s
2
13
14
Pohádkový příběh Radúze a Mahuleny
opět ožil na scéně Národního divadla,
tentokrát v režii J. A. Pitínského.
13) Mezi hosty premiéry byl ministr kultury
Václav Riedlbauch
14) Ministr sociálních věcí Petr Šimerka
a vedoucí odboru vnějších vztahů ND
Zdeněk Prokeš
Den dětí
Také letošní Den dětí se před Národním
divadlem povedl. Děti se bavily, hrály samy
sobě, zkoušely kostýmy, líčení, malovaly,
zpívaly, radovaly se z klauna i z představení
DAMÚZY.
1) Hurá do Národního divadla!
2) Děti se mohly podívat, jak pracuje
divadelní obuvník Jiří Šindelář
Baletní premiéra
3
4
15
16
5
6
17
18
Bambiriáda
Na návštěvu dětí se Národní divadlo
připravilo i při Bambiriádě na Střeleckém
ostrově.
3) Stánek Národního divadla. S puzzle,
kvízy, hlavolamy dětem pomohli rodiče,
babičky nebo naše kolegyně – Josefina
Panenková a Kateřina Valečková
Cena Vlasty Buriana
Humor k divadlu patří, a proto se pod
naší střechou vyhlásily letošní Ceny Vlasty
Buriana. Máme radost, že cenu získal
i sólista opery Luděk Vele a emeritní
sólistka opery Miloslava Fidlerová.
4) Laureáti Ceny Vlasty Buriana: Jitka
Molavcová, Miloslava Fidlerová, Jiří
Suchý, Luděk Vele a Lubomír Lipský
Radúz a Mahulena
Národní divadlo se vrátilo po šestnácti
letech na Novou scénu, a to premiérou
představení Extrém, sestavenou
z choreografií Petra Zusky a Jiřího Kyliána.
15) Umělecký šéf baletu Petr Zuska a hosté
premiéry ve foyer Nové scény
16) Arlette van Boven, baletní mistryně
Nederlands Dans Theater, matka Jiřího
Kyliána paní Markéta Kyliánová a Nataša
Novotná, dlouholetá sólistka NDT, která
nastudovala Kyliánovu choreografii Last
Touch
Litomyšlský festival
S velkým úspěchem hostovala v červnu
na festivalu v Litomyšli opera Národního
divadla s představením Zítra se bude…
17) Dvě české legendy – cestovatel
Ing. Miroslav Zikmund a komorní
pěvkyně Soňa Červená
Návštěva z Malenic
Cena Ď
Malou předzvěstí vzpomínek ke 100. výročí úmrtí Josefa Zítka byla
návštěva krojovaných rodáků z Malenic,
kde je architekt ND pohřben.
5) Děvčátka z Malenic předala malou
máječku
6) Ředitel ND Ondřej Černý přebírá
voňavý dárek – koláče, které si nakonec
„zahrály“ přímo v inscenaci Naši furianti.
Herci je použili při scéně „zásnuby“
i s poznámkou, že koláčky pekly ženy
v Malenicích. To se to pak hraje!
V Národním divadle jsme měli možnost
být přítomni při ocenění a poděkování pro
všechny mecenáše a ty, kteří významně
pomohli ostatním v některé z oblastí lidské
činnosti.
18) Za Národní divadlo poděkoval Ondřej
Černý Dadje Altenburg-Kohl za její dar
1 milionu korun na opravu Hynaisovy
opony. Na snímku s nimi organizátor
Ceny Ď Richard Langer
19) Velký dík již tradičně patří Dominice
Kolowrat-Krakovské, správkyni dědictví
po Františku Kolowratovi-Krakovském
20) A závěrečný snímek všech
nominovaných i oceněných
7
8
19
20
9
10
21
22
Premiéra v Kolowratu
Nová hra Lenky Lagronové měla svou
světovou premiéru v Divadle Kolowrat.
7) Režisér inscenace Jan Kačer a autorka
Lenka Lagronová
8) V roli dvou sester excelovaly Jana
Boušková a Taťjana Medvecká
(na snímku s nimi Václav Vydra)
Srpen v zemi indiánů
Českou premiéru ve Stavovském divadle
mělo drama Tracyho Lettse, hra o štěstí
a neštěstí, Srpen v zemi indiánů.
9) Milým hostem opět byla Lívie Klausová,
příznivkyně Národního divadla
10) Na snímku zprava: předseda Vlády ČR
Jan Fischer, paní Riedlbauchová,
Lívie Klausová, paní Fischerová
a místopředsedkyně Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR Miroslava
Němcová
11) Velký úspěch měla ve své náročné roli
Kateřina Burianová
12) Viktor a Jana Preissovi
11
12
23
24
Golem 13
Závěr sezony patřil slavnostnímu prvnímu
provedení kabalistického dramatu
George Whytea, zhudebněného Noamem
Sheriffem – Golem 13.
21) První dějství – stvoření Golema, konec
16. století
22) Druhé dějství – antisemitské nebezpečí,
o 500 let později
23) Prezident České Křesťanské akademie
Tomáš Halík, vrchní zemský a pražský
rabín Karol Sidon a ředitel Národního
divadla Ondřej Černý
24) Izraelský velvyslanec v ČR J. E. Jaakov
Levy, autor dramatu George Whyte
a europoslanec Vladimír Železný
Připravila D. Flídrová,
foto H. Smejkalová, P. Hejný, T. Kotrba
a archiv Soni Červené
26 společenský kaleidoskop
27 společenský kaleidoskop
divadelní kronika
29. července si připomeneme 100. výročí narození významného českého herce
Jiřího Plachého (1899–1952). Jeho cesta
k umění vedla přes několik krátkých zastávek na poli technickém – vystudoval Vyšší průmyslovou školu v Pardubicích, krátce
se věnoval stavění mlýnských strojů a následně se zapsal ke studiu na České vysoké
učení technické v Praze. Divadlo ale zvítězilo – již v roce 1922 se stal elévem Národního
divadla, odkud v témže roce přešel do smíchovského Švandova divadla. Po pěti letech
založil a vedl Českou komorní scénu. Ta ale
po dvou letech ukončila svoji činnost a mladý herec a režisér našel na devatenáct let
útočiště ve Vinohradském divadle. Hrál rozmanité role – od ironických intelektuálů přes
temperamentní mladé muže až po šlechtice
a továrníky. Členem činohry Národního divadla se stal v roce 1948. Vytvořil zde například Vávru v Mrštíkových Maryše, Oinomaa
ve Vrchlického a Fibichových Námluvách
Pelopových nebo Jakuba Vojnara v Jiráskově Vojnarce. Často se objevoval ve filmu
(vytvořil na čtyřicet filmových rolí) a věnoval se také pedagogické činnosti – nejprve
na pražské konzervatoři (1935–1949) a poté
na DAMU (1949–1952).
divadelní kronika d
70 let uplynulo 2. července 2009 od úmrtí vynikajícího tenoristy počátku 20. století
Otakara Mařáka (5. 1. 1872–2. 7. 1939). Nejprve studoval umělecko-průmyslovou školu
a Akademii výtvarných umění, ale pěvecký talent ho v roce 1896 přivedl do pěvecké školy
O. Paršové-Zikešové. Už v roce 1899 vystoupil
v Brně jako Gounodův Faust a v Národním divadle jako Mozartův Tamino. Po několika dalších
pohostinských vystoupeních se stal od 1. září
1899 do září 1901 členem opery ND. Své an-
110 let uplynulo od narození sopranistky
Nadi Kejřové (1. 9. 1899–31. 5. 1983). Zpěv
studovala u D. Branbergerové na Pražské
konzervatoři (1922–24), později studovala ještě v Miláně a Paříži. Už v roce 1923
se představila v bratislavské opeře a roku
1924 působila jako elévka v opeře Národního divadla, kde pak byla řádnou členkou
v letech 1925–1939. Po skončení angažmá
vystupovala ještě jako host. V Ostrčilově
souboru se uplatňovala v širokém repertoáru stylovém i oborovém, který zahrnoval
mj. Mozartovu Paminu a Cherubína, Aničku
z Weberova Čarostřelce, Wagnerovu Venuši,
Čajkovského Taťánu, Bizetovu Micaelu, Pucciniho Madam Butterfly, Mimi, Liu a Tosku,
z české tvorby ztělesnila Smetanovu Ludiši, Vendulku, Blaženku, Karolinu, Radmilu
a Miladu, Dvořákovu Rusalku i postavy Janáčkovy, Jenůfu, Zlatohřbítka a byla vůbec
první Emilií Marty ve Věci Makropulos. Její
zpěv zaznamenal rozhlas i gramofonové
nahrávky. Po skončení divadelní kariéry se
věnovala pedagogické činnosti. Zemřela
31. května 1983 v Praze. Byla manželkou
tenoristy Josefa Otakara Masáka.
Připomínáme si 150. výročí narození sopranistky Růženy Maturové (2. 9. 1869–25.
2. 1938). Zpěv studovala nejdřív na Vyšší dívčí škole u F. Kavána a později v Pivodově pěvecké škole. V Národním divadle
vystoupila poprvé (již s jevištními zkušenostmi z ochotnických představení a z divadel v Teplicích a v Mannheimu) v srpnu
1892 jako Mascagniho Santuzza a Gounodova Markétka. Sólistkou opery ND byla
v letech 1893–1909. V německých divadlech začínala jako lyrická sopranistka,
v ND se uplatnila především v partiích
mladodramatických a dramatických. K jejím nejvýznamnějším rolím patřily Wagnerova Elsa, Ortruda, Venuše, Verdiho Desdemona, Amalie (Maškarní ples), Leonora
a Aida, Pucciniho Manon a Tosca, Bizetova Carmen, Smetanova Anežka, Vendulka, Milada a Libuše, která se stala vzorem
pro další pěvkyně. Byla první interpretkou
Dvořákovy Rusalky. Již během divadelní kariéry se věnovala výuce zpěvu, mezi
její nejvýznamnější žáky patřila vynikající
mezzosopranistka Marta Krásová. Růžena
Maturová zemřela 25. února 1938 v rodné Praze.
■ Otakar Mařák jako Canio, Komedianti, 1903
foto archiv
■ Jiří Plachý jako Jakub Vojnar, Vojnarka, 1957
foto archiv
90. výročí narození tenoristy Jaroslava Stříšky si připomínáme 21. září. Původním povoláním byl letecký mechanik, ale soukromé
studium zpěvu u J. Holečkové-Dolanské jej
přivedlo na pěveckou dráhu, na jejímž počátku zaujal pozornost správce opery Národního divadla Václava Talicha, který jej přijal
v sezoně 1944/45 jako sustentanta. Po válce
působil v divadlech v Liberci a v Brně. V Národním divadle byl trvale angažován v letech 1953–1984. Pro jeho tmavší, průrazný
hlas byly ideální dramatické a hrdinné party. Mezi jeho nejlepší kreace tak patřil Smetanův Jíra, Lukáš a Dalibor, Wagnerův Tannhäuser, Erik, Lohengrin a Siegmund, Verdiho
Radames, Fibichův Ctirad, Janáčkův Albert
Gregor, Filka Morozov a Laca Klemeň, Musorgského Grigorij, Dvořákův Princ a Dimitrij
ad. Od poloviny 70. let byl platným členem
souboru jako interpret menších rolí. Zemřel
13. října 2001.
gažmá pak obnovil v letech 1903-07 a od roku
1909 do roku 1934 zde pravidelně hostoval. Mařákův lyrický tenor snadno stoupající
k vysokým tónům se prosadil i v konkurenci
V. Florjanského, B. Ptáka či K. Buriana. Jeho
repertoár obsahoval např. Arthura z Donizettiho Lucie z Lammermooru, Thomasova Viléma Meistera z Mignon, Offenbachova Hoffmanna, Bizetova Dona Josého, Massenetova
Werthera, Verdiho Manrika z Trubadúra, Alfréda z Traviaty, Wagnerova Tannhäusera, Smetanova Vítka, Lukáše, Jeníka, Junoše, Ladislava i Dalibora, Dvořákova Prince, Dimitrije ad.
Díky řadě historických gramofonových nahrávek si můžeme i dnes vytvořit představu
o jeho kultivovaném hlasovém projevu.
■ Růžena Maturová jako první představitelka
Foersterovy Evy, 1899
foto Langhans
■ Naďa Kejřová v roli Mařenky,
Prodaná nevěsta, 1923
■ Jaroslav Stříška při zkoušce Otella, Verdi, 1965
foto J. Svoboda
28 divadelní kronika
foto archiv
14. srpna by se dožil devadesáti let dlouholetý člen činohry Národního divadla
Josef Pehr (1919–1986). Po ukončení studií na pražské konzervatoři v roce 1942
nastoupil do angažmá v Divadle na Vinohradech. Po uzavření divadla nacisty se věnoval společně se svojí první manželkou
Lubou Skořepovou a kolegou Milošem Nesvadbou loutkovému divadlu. Po válce byl
nejprve členem Studia Národního divadla,
poté od roku 1948 členem činoherního
souboru ND. Vytvořil zde desítky rozmanitých rolí, pod řadou inscenací je podepsán
také jako autor nebo upravovatel textu, režisér a asistent.
V červenci 2009 uplynulo 170 let od narození herce a režiséra Edmunda Chvalovského
(26. 7. 1839–1. 10. 1934). Svoji divadelní dráhu začal u ochotnických souborů, od kterých
přešel ke společnosti Pavla Švandy st. Vystupoval také v Prozatímním divadle a roku 1873
byl na žádost Bedřicha Smetany jmenován
režisérem opery. Od roku 1876 se věnoval
i režii činoher. Po otevření Národního divadla
roku 1881 působil v jeho službách. Chvalovského význam spočívá především v jeho snaze o stylově jednotné inscenace (podobně
jako R. Wagner a Meiningenští). Sám vytvářel návrhy kostýmů a scén, ve kterých uplatnil své výtvarné i technické nadání a znalosti historie. Často zajížděl do míst dějů oper,
aby studoval tamní architekturu, kroje a krajinu. Herce vedl k přirozenému projevu stejně jako sbor, který zapojoval do děje coby
dramatického činitele.
Před 70 lety 8. září zemřel scénograf Josef
Wenig (nar. 12. 2. 1885). Působil především
v Divadle na Vinohradech, kam ho přivedl
jeho strýc, divadelní ředitel František Adolf
Šubert, avšak v i Národním divadle vytvořil
řadu progresivních scénografií za éry režiséra Jaroslava Kvapila. Společně zdokonalili
tzv. shakespearovské jeviště s hloubkovým
dělením scény a pomocí jemného svícení
a barev dosahovali impresionistického stylu
inscenací. K vrcholným Wenigovým kreacím
patří také jeho historizující kostýmy.
Vzpomínka u příležitosti 100. výročí narození Jiřího Fiedlera
Operní režisér Jiří Fiedler (* 11. 8. 1909 –
† 1. 6. 1972) působil v letech 1948–1950
v Národním divadle, do kterého přišel po
sloučení Divadla 5. května se souborem ND,
jenž převzal řadu jeho inscenací na repertoár
– např. Ostrčilovy Kunálovy oči, Hábovu Matka, Janáčkovy Výlety páně Broučkovy). Po odchodu z ND působil např. v Slovenském národním divadle jako režisér a šéf opery nebo
v Hudebním divadle Karlín aj. Ve svých režiích operních děl českých a světových autorů
uplatňoval nejdříve experimentální přístup
a později spíše nenásilný zklidněný styl.
V srpnu uplynulo 90 let od narození tenoristy
Oldřicha Spisara (18. 8. 1919–29. 7. 2001).
Zpěv studoval na brněnské konzervatoři
u B. Soběského, později soukromě u M. Boučkové, R. Židové a A. Granforteho. Od roku 1947
prošel divadly v Olomouci, Opavě, Bratislavě
a v Plzni. Sólistou opery Národního divadla
byl v letech 1958–1983. Díky svému průbojnému hlasu se dokázal uplatnit i v konkurenci, která tehdy v tenorovém oboru v ND panovala. Jeho repertoár zahrnoval stěžejní party
operní literatury, Beethovenova Florestana,
Verdiho Dona Carlose a Radama, Wagnerova Erika, Lohengrina a Logeho, Smetanova
Jeníka, Dalibora, Lukáše, Dvořákova Prince,
Fibichova Ctirada, Dona Cesara a Fernanda,
Janáčkova Lacu Klemeně ad. V 60. letech hostoval např. v berlínské Komische Oper a Staatsoper, v Hannoveru a v Drážďanech. Zemřel
29. července 2001.
■ Oldřich Spisar jako Tichon Ivanyč Kabanov,
Káťa Kabanová , 1974
foto J. Svoboda
29 divadelní kronika
■ Scéna J. Weniga, Don Juan, 1919
foto K. Váňa
Zdeněk Doležal – 75 let
22. července 2009 si připomeneme 75. výročí narození významného českého tanečníka, baletního mistra, choreografa a pedagoga Zdeňka Doležala. Narodil se v roce
1934 v Žirovnici u Kamenice nad Lipou.
V jedenácti letech začal navštěvovat baletní
přípravku Národního divadla a poté pokračoval ve studiu baletu na pražské Taneční
konzervatoři. V době povinné vojenské
služby se stal členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde pracoval
ještě další tři roky. Od roku 1959 byl členem
baletního souboru Národního divadla. Byl
sólistou (od r. 1966) a posléze i baletním
mistrem (od r. 1977) Národního divadla. Vynikal vysokou klasickou technikou, vytříbeným stylem, dynamičností a briem. Jeho doménou se staly sólové kreace a charakterní
role, např. Petruška ve stejnojmenného baletu I. Stravinského, Šašek v Labutím jezeře,
v Legendě o lásce a Šípkové Růžence, Učitel
tance v Popelce, titulní role v Louskáčkovi,
Krahujec ve Špalíčku nebo Krejčík v baletu
Z pohádky do pohádky. V letech 1959–1982
působil jako profesor na Taneční konzervatoři v Praze, kde vychoval osobnosti jako
J. Kyliána, L. Vaculíka, P. Vokouna nebo I. Fialy.
Po odchodu do důchodu se začal věnovat
paličkované krajce, ve které zachytil výjevy
tance a pohybu ze světa baletního umění
a také z různých baletních inscenací. Tak se
začalo jeho druhé tvůrčí období, které opět
přinášelo radost nejen návštěvníkům jeho
výstav, ale i široké krajkářské veřejnosti.
■ Zdeněk Doležal
foto archiv
DJ, BB, MJ
Nominace na
Cenu Komerční banky
Cena Komerční banky (KOmerční BAnka NÁrodnímu DIvadlu) je součástí rozšířené
spolupráce mezi Komerční bankou a Národním divadlem, která byla stvrzena
podepsáním nové partnerské smlouvy v květnu 2005. Komerční banka věnuje každému
oceněnému umělci finanční dar ve výši 100 000 Kč a bronzovou sochu KOBANÁDI, kterou
umělecky ztvárnil akademický malíř a sochař Jaroslav Róna.
ENERGIE V KAŽDÉM TÓNU
24. června 2009 již počtvrté v historii zasedla devítičlenná porota (pod vedením čestného předsedy
Laurenta Goutarda) a posuzovala premiérové výkony sólistů uměleckých souborů baletu, činohry
a opery Národního divadla v sezoně 2008 / 2009. Do užší nominace byli vybráni tito umělci:
BALET
SKUPINA ČEZ
Nikola Márová, Labutí jezero, Odetta / Odilie
Richard Kročil, Labutí jezero, von Rothbart
www.cez.cz
Alexandre Katsapov, Labutí jezero, von Rothbart
energie-v-kazdem-tonu-180x123.indd 1
ČINOHRA
10.6.2009 15:00:08
JAKOBÍN 19
1909
09
generální partner
národní divadlo
„Jen ve zpěvu, jen ve zpěvu jsme našli sladkou úlevu…“
MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 6 uvádí
Vojtěch Dyk, Radúz a Mahulena, Radúz
Jan Hartl, Nepřítel lidu, Petr Stockmann
Lucie Žáčková, Den naděje, Alda
OPERA
XIV. ročník
mezinárodního
hudebního
festivalu
JAZZ
KLASIKA
TRADICE
EXPERIMENT
neděle 6. září ve 14,oo hodin
STRUNY
PODZIMU
Starosta Městské části Praha 6 Tomáš Chalupa
si Vás dovoluje pozvat na mimořádné představení
opery Antonína Dvořáka Jakobín
pořádané v rámci oslav Dne Prahy 6
v původních místech přírodního divadla v Šárce.
22/9—20/11 /2009
Vystoupí sólisté opery Národního divadla v Praze a Státní opery Praha:
Eva Urbanová, Roman Janál, Jana Sibera, Aleš Briscein, Luděk Vele,
Miloslav Podskalský, Jan Ježek, Pavel Horáček a Lenka Šmídová
Praha
Orchestr opery ND řídí Jan Chalupecký, Sbor opery ND Praha,
sbormistr Pavel Vaněk, Kühnův dětský sbor, sbormistr prof. Jiří Chvála,
Choreografie: Pavel Šmok, Režie: Jana Divišová, Renée Nachtigallová
spolupořadatelé > Národní divadlo, Národní muzeum,
Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97
hlavní partneři > Privat Bank AG, SPP Bohemia
Těšíme se na Vás
Nezapomeňte si vzít s sebou deky na sezení, případně deštníky a pláštěnky
Prosíme o ohleduplnost k přírodnímu parku
za finanční podpory > hlavní město Praha a Ministerstvo kultury České republiky
partner > Hotel InterContinental Praha
www.strunypodzimu.cz
Luděk Vele, Prodaná nevěsta, Kecal
Adam Plachetka, La finta giardiniera, Nardo
www.praha6.cz, www.musictheatre.cz/sarka
Kateřina Kněžíková, La finta giardiniera, Serpetta
foto R. Sejkot, P. Hejný, H. Smejkalová, V. Kronbauer a archiv
30
31
za pomoc děkujeme:
VSTUP
zdarma
Pražská muzejní
noc v Národním
divadle
Již tradičně se v červnu
otevírají téměř na celou
noc mnohá muzea
a památky. Letos se tak
stalo 20. června, připojilo
se i Národní divadlo a my
máme radost, že zájem
o Zlatou kapličku byl
nevídaný!
1)
Řada zájemců vedla až
za budovu Nové scény...
2)
Každý návštěvník u vchodu
obdržel náš divadelní časopis
3)
Prohlídková trasa vedla
i k základním kamenům
divadla
4)
Největší zájem byl
o prezidentské salonky,
které jsou jinak veřejnosti
nepřístupné
5)
Prezidentským salonkem
prováděl Zdeněk Košata alias
Císař z inscenace Babička
6)
Hlediště Národního divadla
7)
Jaké je to za režisérským
pultem?
8)
Některé skupiny také
vystoupily na střechu pod
sousoší Trig
9)
Muzejní noc pokročila
i na střeše Národního divadla
1
2
LEADERS MAGAZINE
now available in Brussels
COVERING TOP CZECH EVENTS
For Full Photocoverage Go To www.leadersmagazine.cz/photogallery
3
4
5
6
7
8
9
10
10) Za noc Národní divadlem
prošlo více než 2500
návštěvníků
New Museum of Contemporary Art
Praha, Nerudova 13
!"
#$
"
%
&&&'
('
32
Leaders Magazine® focuses on lifestyle, interviews, business, culture and luxury products
and covers many important and interesting events. Our readers are people from diplomatic society, government officials, decision makers in business, Czech citizens
with higher income and tourists. The targeted distribution is cca 20 000 copies
including 1400 pcs to the top EU officials in Brussels.
Leaders Magazine® publikuje rozhovory s významnými osobnostmi obchodní, politické,
umělecké a kulturní sféry a přináší fotoreportáže z důležitých společenských událostí
v ČR. Našimi čtenáři jsou osoby s rozhodovacími pravomocemi ve státní a soukromé
sféře, obecně vyšší příjmová skupina a zahraniční turisté. Cílená distribuce
je cca 20 000 ks včetně 1400 ks představitelům EU v Bruselu.
ČASOPIS NABITÝ LIDMI
REPORTÁŽE
Z EXOTICKÝCH ZEMÍ
DRAMATICKÉ
RUBRIKY
PRESTIŽNÍCH
OSUDY
V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE NA TITULU
AUTORŮ
V zář
í
BARBORA MUNZAROVÁ
HISTORIE
DOMŮ, ČESKÉ ŠLECHT
Y
A DYNASTIÍ
SPORT
MATA
ŽHAVÁ TÉ
ROZHOVORY
SE ZAJÍMAVÝMI OSOBNOSTMI
TO
VŠE V NEBULVÁRNÍM DUCHU
NAVŠTIVTE NOVÉ STRÁNKY WWW.XANTYPA.CZ
Studio při Národním divadle
hledá zájemce o herectví a divadlo
Doplňujeme soubor
Hudebnědramatického
studia DIVADÉLKA
při Národním divadle
(základy herectví,
tance a pohybu
na jevisti, studium
rolí). Naše studio
můžete pravidelně
vidět na vyhlídce
Jindřišské věže.
Přijímáme zájemce v těchto věkových kategoriích:
nejmladší 5–7 let, starší 8–13 let a nejstarší 14–60 let.
Přijďte se podívat na pravidelné čtvrteční zkoušky
konané v historické budově Národního divadla
(3. 9. 2009 začínáme!). Sraz vždy v 16 hodin
na „staré“ vrátnici (vstup pro zaměstnance).
Veškeré informace Vám podá MgA. Eva Deáková
– režisérka a hlavní vedoucí studia,
na telefonním čísle 777 150 750.
NEJVĚTŠÍ NABÍDKA BILLBOARDŮ A CITY-LIGHT VITRÍN V ČR
Maltézské nám. 7, Praha 1, 118 00
e-mail: [email protected], http://www.euroawk.cz
34
35
ceníky pro sezonu 2009 / 2010
září a říjen 2009 | september and october 2009
Nové ceníky pro sezonu 2009/2010
Vážení návštěvníci, dovolujeme si Vás informovat, že pro sezonu 2009/2010 vstupují v platnost nové
ceny vstupenek na představení opery, baletu a činohry Národního divadla. Vzhledem k tomu, že již
nyní probíhá předprodej na měsíce září a říjen, setkáte se s těmito cenami na pokladnách v provozní
budově Národního divadla, v Divadle Kolowrat a u všech prodejních partnerů.
Ceník NÁRODNÍ DIVADLO
Platnost od 1. 9. 2009
ČINOHRA
řada
BALET
repertoár | repertoire
Činohra | Drama
Opera
Národní divadlo
Národní divadlo
Julius Zeyer: RADÚZ A MAHULENA | RADÚZ AND MAHULENA
5. 9. (19.00), 16. 9. (19.00), 4. 10. (14.00, 19.00), 30. 10. (19.00)
Bohuslav Martinů: HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY
29. 10. (19.00 1. premiéra | 1st premiere), 31. 10. (19.00 2. premiere | 2nd premiere)
Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA | THE BARTERED BRIDE
13. 9. (14.00, 19.00), 28. 9. (14.00, 19.00), 1. 10. (19.00), 14. 10. (19.00)
Bedřich Smetana: LIBUŠE
28. 10. (19.00)
Antonín Dvořák: RUSALKA
2. 9. (19.00), 25. 9. (19.00), 11. 10. (19.00)
Antonín Dvořák: ČERT A KÁČA | THE DEVIL AND KATE
3. 10. (11.00)
Petr Iljič Čajkovskij: EVŽEN ONĚGIN | EUGENE ONEGIN
7. 10. (19.00)
Giuseppe Verdi: AIDA
15. 9. (19.00), 30. 9. (19.00)
Giuseppe Verdi: LA TRAVIATA
8. 9. (19.00), 26. 10. (19.00)
Georges Bizet: CARMEN
4. 9. (19.00), 14. 9. (19.00), 3. 10. (19.00), 21. 10. (19.00)
Alois Jirásek: LUCERNA | LANTERN
19. 9. (19.00), 29. 9. (19.00), 25. 10. (14.00, 19.00)
Božena Němcová: BABIČKA | GRANDMOTHER
11. 9. (19.00), 22. 9. (19.00), 10. 10. (14.00), 20. 10. (19.00)
OPERA
odpol.
večer I.
večer II.
exkl.
odpol.
večer I.
večer II.
odpol. I
odpol. II
večer I
večer II
1
200
300
400
900
450
800
1000
400
500
800
900
2-4
250
350
450
800
450
800
1000
500
600
900
1000
5 - 11
250
350
450
700
450
800
1000
500
600
900
1000
12 - 13
200
300
400
700
400
700
900
400
500
800
900
přední místa
200
300
400
700
400
800
900
500
600
900
1000
zadní místa
100
150
200
350
200
400
450
250
300
450
500
přední místa
200
300
400
700
400
800
900
500
600
900
1000
zadní místa
100
150
200
350
200
400
450
250
300
450
500
přední místa
150
200
300
600
300
500
600
400
500
700
700
zadní místa
60
100
150
300
150
250
300
200
250
350
350
I. balkon
1-4
200
300
400
700
400
800
900
500
600
800
900
II. balkon
1-3
150
200
300
600
300
400
500
350
400
600
700
I. galerie
100
150
150
300
100
200
300
100
150
300
300
II. galerie
50
100
100
200
50
100
100
80
100
100
100
stání
30
30
30
50
30
30
30
50
50
50
50
přízemí
lóže přízemí
Tom Stoppard: ROCK’N’ROLL
12. 9. (19.00), 8. 10. (19.00), 16. 10. (19.00)
Ladislav Stroupežnický:
NAŠI FURIANTI | OUR UPPISH AND DEFIANT FELLOWS
20. 9. (19.00), 26. 9. (19.00), 9. 10. (19.00), 15. 10. (19.00)
Edmond Rostand: CYRANO Z BERGERACU | CYRANO DE BERGERAC
9. 9. (19.00), 18. 9. (19.00), 2. 10. (19.00), 19. 10. (19.00)
Carlo Goldoni: SLUHA DVOU PÁNŮ | THE SERVANT OF TWO MASTERS
7. 9. (19.00), 9. 9. (19.00 Stavovské divadlo), 2. 10. (19.00 Stavovské divadlo),
10. 10. (19.30), 27. 10. (19.00 Stavovské divadlo)
lóže I. balkon
lóže II. balkon
Ceník STAVOVSKÉ DIVADLO
Platnost od 1. 9. 2009
ČINOHRA
řada
BALET
Ceník NOVÁ SCÉNA
exkl.
odpol. večer I. večer II. odpol. I. odpol. II. večer I. večer II.
1
200
250
350
900
400
500
700
500
600
900
2-4
250
300
400
800
400
500
700
550
700
1000 1200
300
400
700
400
500
700
550
700
1000 1200
14 - 16
200
250
350
700
300
400
650
500
600
900
přední místa
200
250
350
700
300
450
650
550
700
1000 1200
zadní místa
150
150
150
350
200
200
300
250
350
500
lóže I. balkon přední místa
– střed
zadní místa
200
250
350
700
300
400
650
550
700
1000 1200
100
150
250
350
200
300
300
250
350
500
600
lóže I. balkon přední místa
– boční
zadní místa
150
200
300
600
250
350
500
500
600
800
1000
70
100
200
300
150
150
250
250
300
400
500
lóže II. balkon přední místa
– střed
zadní místa
150
200
300
500
250
350
400
500
600
800
900
70
100
200
250
150
200
200
250
300
400
450
lóže II. balkon přední místa
– boční
zadní místa
100
150
200
400
200
250
300
400
500
600
800
50
70
100
200
100
100
150
200
250
300
400
I. galerie
80
120
150
300
100
200
200
250
300
350
400
II. galerie
50
60
100
200
50
100
100
200
200
250
250
stání
30
30
30
50
30
30
30
50
50
50
50
Hadar Galron: MIKVE | MIKVEH
13. 9. (19.00), 23. 9. (19.00), 29. 9. (19.00), 7. 10. (19.00), 25. 10. (19.00)
Hans Christian Andersen: SNĚHOVÁ KRÁLOVNA | THE SNOW QUEEN
11. 9. (19.00), 26. 9. (14.00, 18.00), 15. 10. (19.00), 23. 10. (19.00)
Divadlo Kolowrat
Molière: DON JUAN
17. 9. (19.00), 28. 9. (19.00), 12. 10. (19.00), 29. 10. (19.00)
Aleš Březina, Jiří Nekvasil: ZÍTRA SE BUDE… | TOMORROW THERE WILL BE…
5. 9. (19.00), 6. 9. (19.00), 16. 10. (19.00), 17. 10. (19.00)
300
Nikolaj Vasiljevič Gogol: REVIZOR | THE GOVERNMENT INSPECTOR
8. 9. (19.00), 25. 9. (19.00), 5. 10. (19.00), 17. 10. (17.00)
3 - 11
400
William Shakespeare: RICHARD III.
6. 9. (19.00), 14. 9. (19.00), 6. 10. (19.00), 21. 10. (19.00)
12 - 13
300
Divadlo Kolowrat
14 - 15
200
Lenka Lagronová: PLÁČ | THE CRY
9. 9. (19.00), 24. 9. (19.00), 6. 10. (19.00), 21. 10. (19.00)
LA SYLPHIDE – NAPOLI
6. 9. (19.00)
boční
vlevo
1-2
100
Brial Friel: LISTY DŮVĚRNÉ (LEOŠE JANÁČKA) |
(LEOŠ JANÁČEK’S) INTIMATE LETTERS
8. 9. (19.00), 23. 9. (19.00), 5. 10. (19.00), 18. 10. (19.00)
LA SYLPHIDE
6. 9. (13.00)
vlevo
3-9
100
Birgir Sigurdsson: DEN NADĚJE | A DAY OF HOPE
10. 9. (19.00), 29. 9. (19.00), 13. 10. (19.00), 28. 10. (19.00)
vpravo
3-9
200
10 - 12
200
BAREVNÝ ŽIVOT (Benefice Blanky Bohdanové) |
A COLOURFUL LIFE (A Tribute to B. Bohdanová)
7. 9. (19.00), 30. 9. (19.00), 8. 10. (19.00), 22. 10. (19.00)
přízemí
250
Henrik Ibsen: NEPŘÍTEL LIDU | AN ENEMY OF THE PEOPLE
10. 9. (19.00), 30. 9. (19.00), 13. 10. (19.00), 28. 10. (19.00)
1-2
1000
5 - 13
Tracy Letts: SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ | AUGUST: OSAGE COUNTY
5. 9. (19.00), 24. 9. (19.00), 3. 10. (19.00), 22. 10. (19.00)
Georg Friedrich Händel: RINALDO
10. 10. (19.00), 20. 10. (19.00)
Wolfgang Amadeus Mozart: LA FINTA GIARDINIERA
(ZAHRADNICE Z LÁSKY)
19. 9. (18.00), 21. 9. (18.00), 27. 9. (17.00), 18. 10. (18.00)
Wolfgang Amadeus Mozart: DON GIOVANNI
7. 9. (19.00), 12. 9. (19.00), 4. 10. (14.00)
Wolfgang Amadeus Mozart: LE NOZZE DI FIGARO (FIGAROVA SVATBA)
1. 9. (19.00), 3. 9. (19.00), 16. 9. (19.00), 8. 10. (19.00), 16. 10. (19.00)
Václav Štech: DAVID A GOLIÁŠ | DAVID AND GOLIATH
15. 9. (19.00), 1. 10. (19.00), 14. 10. (19.00)
řada
odpol. večer I. večer II.
Stavovské divadlo
Stavovské divadlo
cena
OPERA
Balet | Ballet
Národní divadlo
Petr Iljič Čajkovskij: LABUTÍ JEZERO | SWAN LAKE
23. 9. (19.00), 24. 9. (19.00), 5. 10. (19.00), 6. 10. (19.00)
CAUSA CARMEN
17. 10. (19.00)
střed
1000
lóže přízemí
600
boční
vpravo
1-2
vpravo
3-9
vlevo
100
100
3-9
200
10 - 12
200
BREL – VYSOCKIJ – KRYL (SÓLO PRO TŘI | SOLO FOR THREE)
1. 9. (19.00), 17. 9. (19.00)
Sergej Prokofjev: ROMEO A JULIE | ROMEO AND JULIET
27. 9. (14.00, 19.00), 22. 10. (19.00), 24. 10. (20.00)
Stavovské divadlo
Vladimír Franz: ZLATOVLÁSKA | GOLDILOCKS
11. 10. (14.00, 18.00), 31. 10. (14.00, 18.00)
Marguerite Durasová: ANGLICKÁ MILENKA | THE ENGLISH LOVER
13. 9. (19.00), 22. 9. (19.00), 7. 10. (19.00), 20. 10. (19.00)
Nová scéna
William Nicholson: NA ÚSTUPU | THE RETREAT FROM MOSCOW
16. 9. (19.00), 21. 9. (19.00), 9. 10. (19.00), 30. 10. (19.00)
EXTRÉM | EXTREME
14. 9. (19.00), 15. 9. (19.00)
Václav Kliment Klicpera: JAN ZA CHRTA DÁN
(scénické čtení | stage reading)
1. 10. (19.00)
Divadlo Kolowrat
I. 200 Kč
DIVADLO KOLOWRAT
ČINOHRA
II. 300 Kč
OPERA + BALET
36 ceníky
400 Kč
r
Změna programu vyhrazena!
Camoufl·AGE Taneční divadlo Jana Kodeta a Janka Růžičky
18. 9. (19.00), 19. 9. (19.00), 3. 10. (19.00), 14. 10. (19.00)
37 repertoár
program
září 2009 | september 2009
říjen 2009 | october 2009
září 2009 | september 2009
Národní divadlo
1.
ÚT/TUE
2.
ST/WED
Rusalka
3.
ČT/THU
nehraje se | no performance
4.
PÁ/FRI
Carmen
5.
SO/SAT
Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena
6.
NE/SUN
La Sylphide
La Sylphide | Napoli
19.00 B
S1
19.00 O
19.00 O
Č3
19.00 Č
13.00 B
B1
7. PO/MON Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters
19.00 B
19.00 Č
8.
ÚT/TUE
La traviata
19.00 O
9.
ST/WED
Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac
19.00 Č
ČT/THU
Slavnostní koncert k zahájení sezony
2009/2010 | Concert to mark the opening of
the 2009/10 season
10.
11.
12.
13.
PÁ/FRI
SO/SAT
NE/SUN
O1
Babička | Grandmother
ÚT/TUE
19.00 K
19.00 Č
Rock’n’Roll
19.00 Č
Prodaná nevěsta | The Bartered Bride
OM1 14.00 O
Prodaná nevěsta | The Bartered Bride
19.00 O
14. PO/MON Carmen
15.
19.00 O
Aida
19.00 O
ST/WED
Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena
17.
ČT/THU
Brel – Vysockij – Kryl (Sólo pro tři |
Solo for Three)
19.00 B
18.
PÁ/FRI
Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac
19.00 Č
19.
SO/SAT
Lucerna | Lantern
20.
NE/SUN
Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows
16.
říjen 2009 | october 2009
Stavovské divadlo
Brel – Vysockij – Kryl (Sólo pro tři |
Solo for Three)
Č1
19.00 Č
19.00 Č
Č5
19.00 Č
21. PO/MON nehraje se | no performance
22.
ÚT/TUE
Babička | Grandmother
19.00 Č
23.
ST/WED
Labutí jezero | Swan Lake
19.00 B
24.
ČT/THU
Labutí jezero | Swan Lake
25.
PÁ/FRI
Rusalka
26.
SO/SAT
27.
NE/SUN
S4
19.00 B
Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows
Č8
19.00 Č
Romeo a Julie | Romeo and Juliet
OS4 14.00 B
Romeo a Julie | Romeo and Juliet
19.00 B
19.00 O
28. PO/MON Prodaná nevěsta | The Bartered Bride
OM2 14.00 O
Prodaná nevěsta | The Bartered Bride
19.00 O
Národní divadlo
1. ÚT/TUE Le nozze di Figaro (Figarova svatba)
19.00 O
2. ST/WED nehraje se | no performance
3. ČT/THU Le nozze di Figaro (Figarova svatba)
19.00 O
4. PÁ/FRI nehraje se | no performance
5. SO/SAT Srpen v zemi indiánů | August: Osage County S3 19.00 Č
6. NE/SUN Richard III.
19.00 Č
7. PO/MON Don Giovanni
O3 19.00 O
8. ÚT/TUE Revizor | The Government Inspector
19.00 Č
9. ST/WED Mozartissimo (uvádí agentura BM Art)
17.00 K
Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters
19.00 Č
10. ČT/THU Nepřítel lidu | An Enemy of the People
19.00 Č
11. PÁ/FRI Sněhová královna | The Snow Queen
18.00 Č
Mozartissimo (uvádí agentura BM Art)
21.00 K
12. SO/SAT Don Giovanni
O2 19.00 O
13. NE/SUN Mikve | Mikveh
19.00 Č
14. PO/MON Richard III.
S2 19.00 Č
15. ÚT/TUE David a Goliáš | David and Goliath
19.00 Č
16. ST/WED Le nozze di Figaro (Figarova svatba)
19.00 O
17. ČT/THU Don Juan
Č6 19.00 Č
18. PÁ/FRI nehraje se | no performance
19. SO/SAT La finta giardiniera (Zahradnice z lásky)
KB 18.00 O
20. NE/SUN nehraje se | no performance
21. PO/MON La finta giardiniera (Zahradnice z lásky)
OS3 18.00 O
Iva Bittová (Struny podzimu |
22. ÚT/TUE
19.30 K
Strings of Autumn)
23. ST/WED Mikve | Mikveh
19.00 Č
24. ČT/THU Srpen v zemi indiánů | August: Osage County Č7 19.00 Č
25. PÁ/FRI Revizor | The Government Inspector
19.00 Č
26. SO/SAT Sněhová královna | The Snow Queen
OM3 14.00 Č
Sněhová královna | The Snow Queen
18.00 Č
27. NE/SUN La finta giardiniera (Zahradnice z lásky)
OS1 17.00 O
28. PO/MON Mozartissimo (uvádí agentura BM Art)
17.00 K
Don Juan
19.00 Č
29. ÚT/TUE Mikve | Mikveh
19.00 Č
30. ST/WED Nepřítel lidu | An Enemy of the People
19.00 Č
Nová scéna
29.
ÚT/TUE
Lucerna | Lantern
19.00 Č
14. PO/MON Extrém | Extreme
19.00 B
30.
ST/WED
Aida
19.00 O
15.
19.00 B
ÚT/TUE
program p
Extrém | Extreme
Stavovské divadlo
1.
ČT/THU
Prodaná nevěsta | The Bartered Bride
19.00 O
1.
ČT/THU
David a Goliáš | David and Goliath
19.00 Č
2.
PÁ/FRI
Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac
19.00 Č
2.
PÁ/FRI
Mozartissimo (uvádí agentura BM Art)
17.00 K
3.
SO/SAT
Čert a Káča | The Devil and Kate
NE/SUN
3.
SO/SAT
Srpen v zemi indiánů | August: Osage County
Č6
Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena
OM2 14.00 Č
4.
NE/SUN
Don Giovanni
OS2 14.00 O
Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena
19.00 Č
5. PO/MON Revizor | The Government Inspector
19.00 Č
19.00 B
6.
ÚT/TUE
Richard III.
19.00 Č
5. PO/MON Labutí jezero | Swan Lake
ÚT/TUE
Labutí jezero | Swan Lake
B2
19.00 B
7.
ST/WED
Mikve | Mikveh
19.00 Č
7.
ST/WED
Evžen Oněgin | Eugene Onegin
O4
19.00 O
8.
ČT/THU
Le nozze di Figaro (Figarova svatba)
19.00 O
PÁ/FRI
nehraje se | no performance
Rinaldo
S4
8.
ČT/THU
Rock’n’Roll
19.00 Č
9.
9.
PÁ/FRI
Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows
19.00 Č
10.
SO/SAT
10.
SO/SAT
OM3 14.00 Č
11.
NE/SUN
11.
NE/SUN
SO/SAT
Zítra se bude... | Tomorrow There Will Be...
19.00 O
21. PO/MON Na ústupu | The Retreat from Moscow
6.
NE/SUN
Zítra se bude... | Tomorrow There Will Be...
19.00 O
22.
8.
ÚT/TUE
Listy důvěrné (Leoše Janáčka) |
(Leoš Janáček’s) Intimate Letters
9.
ST/WED
Pláč | The Cry
10.
ČT/THU
Den naděje | A Day of Hope
19.00 Č
K1
19.00 Č
NE/SUN
Anglická milenka | The English Lover
19.00 Č
16.
ST/WED
Na ústupu | The Retreat from Moscow
19.00 Č
PÁ/FRI
Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta
a Janka Růžičky)
19.00 B
19.
SO/SAT
Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta
a Janka Růžičky)
ÚT/TUE
Anglická milenka | The English Lover
ST/WED
Listy důvěrné (Leoše Janáčka) |
(Leoš Janáček’s) Intimate Letters
19.00 Č
Zlatovláska | Goldilocks
OS3 14.00 B
Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters
19.30 Č
Zlatovláska | Goldilocks
18.00 B
Rusalka
19.00 O
12. PO/MON Mozartissimo (uvádí agentura BM Art)
17.00 K
Babička | Grandmother
Don Juan
12. PO/MON nehraje se | no performance
Nepřítel lidu | An Enemy of the People
14.
ST/WED
David a Goliáš | David and Goliath
19.00 Č
S1
19.00 Č
ÚT/TUE
nehraje se | no performance
ST/WED
Prodaná nevěsta | The Bartered Bride
19.00 O
15.
ČT/THU
Naši furianti | Our Uppish and Defiant Fellows
19.00 Č
15.
ČT/THU
Sněhová královna | The Snow Queen
16.
PÁ/FRI
Rock’n’Roll
19.00 Č
16.
PÁ/FRI
Le nozze di Figaro (Figarova svatba)
19.00 O
19.00 B
17.
SO/SAT
Revizor | The Government Inspector
OS4 17.00 Č
18.
NE/SUN
La finta giardiniera (Zahradnice z lásky)
O3
17.
SO/SAT
Causa Carmen
18.
NE/SUN
nehraje se | no performance
19. PO/MON Cyrano z Bergeracu | Cyrano de Bergerac
20.
ÚT/TUE
Babička | Grandmother
21.
ST/WED
Carmen
22.
ČT/THU
Romeo a Julie | Romeo and Juliet
23.
PÁ/FRI
nehraje se | no performance
S2
ÚT/TUE
Rinaldo
19.00 O
21.
ST/WED
Richard III.
19.00 B
22.
ČT/THU
Srpen v zemi indiánů | August: Osage County
23.
PÁ/FRI
Sněhová královna | The Snow Queen
19.00 Č
24.
SO/SAT
Ogaři (Dětská opera Praha |
The Children’s Opera Prague)
18.00 O
25.
NE/SUN
Mikve / Mikveh
SO/SAT
Romeo a Julie | Romeo and Juliet
Lucerna | Lantern
OS1 14.00 Č
Lucerna | Lantern
19.00 Č
20.00 B
19.00 O
27.
ÚT/TUE
nehraje se | no performance
28.
ST/WED
Libuše
19.00 O
29.
ČT/THU
HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY
1. premiéra | 1st premiere
19.00 O
30.
PÁ/FRI
Radúz a Mahulena | Radúz and Mahulena
31.
SO/SAT
HRY O MARII | THE MIRACLES OF MARY
2. premiéra | 2nd premiere
18.00 O
20.
NE/SUN
Č2
19.00 Č
19.00 Č
25.
S3
Č8
19.00 Č
24.
26. PO/MON La traviata
19.00 Č
19. PO/MON nehraje se | no performance
19.00 Č
19.00 O
19.00 Č
Č5
19.00 Č
KB
19.00 Č
Č7
19.00 Č
26. PO/MON nehraje se | no performance
27.
ÚT/TUE
Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters
28.
ST/WED
Nepřítel lidu | An Enemy of the People
19.00 Č
29.
ČT/THU
Mozartissimo (uvádí agentura BM Art)
17.00 K
Don Juan
19.00 Č
30.
PÁ/FRI
nehraje se | no performance
31.
SO/SAT
Zlatovláska | Goldilocks
14.00 B
Zlatovláska | Goldilocks
18.00 B
19.00 O
K2
19.00 Č
19.00 Č
3.
Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta
a Janka Růžičky)
19.00 B
19.00 Č
Listy důvěrné (Leoše Janáčka) |
5. PO/MON
(Leoš Janáček’s) Intimate Letters
ČT/THU
Pláč | The Cry
ÚT/TUE
Den naděje | A Day of Hope
19.00 Č
30.
ST/WED
Barevný život (Benefice Blanky Bohdanové) |
A Colourful Life (A Tribute to B. Bohdanová)
19.00 Č
38 program
ÚT/TUE
14.
Jan za chrta dán
(scénické čtení | stage reading)
29.
19.00 B
13.
13.
19.00 Č
24.
19.00 Č
13.
18.
23.
19.00 O
Divadlo Kolowrat
5.
19.00 Č
19.00 Č
6.
Divadlo Kolowrat
Barevný život (Benefice Blanky Bohdanové) |
7. PO/MON
A Colourful Life (A Tribute to B. Bohdanová)
19.00 Č
19.00 O
Carmen
4.
Sluha dvou pánů | The Servant of Two Masters
OM4 11.00 O
1.
ČT/THU
SO/SAT
19.00 Č
19.00 Č
PÁ/FRI
Zítra se bude... | Tomorrow There Will Be...
19.00 O
17.
SO/SAT
Zítra se bude... | Tomorrow There Will Be...
19.00 O
18.
NE/SUN
Listy důvěrné (Leoše Janáčka) |
(Leoš Janáček’s) Intimate Letters
19.00 Č
20.
ÚT/TUE
Anglická milenka | The English Lover
21.
ST/WED
Pláč | The Cry
19.00 Č
K4
19.00 Č
6.
ÚT/TUE
Pláč | The Cry
7.
ST/WED
Anglická milenka | The English Lover
19.00 Č
22.
ČT/THU
Barevný život (Benefice Blanky Bohdanové) |
A Colourful Life (A Tribute to B. Bohdanová)
19.00 Č
ČT/THU
Barevný život (Benefice Blanky Bohdanové) |
A Colourful Life (A Tribute to B. Bohdanová)
19.00 Č
28.
ST/WED
Den naděje | A Day of Hope
19.00 Č
30.
PÁ/FRI
Na ústupu | The Retreat from Moscow
19.00 Č
8.
K3
16.
9.
PÁ/FRI
Na ústupu | The Retreat from Moscow
19.00 Č
13.
ÚT/TUE
Den naděje | A Day of Hope
19.00 Č
ST/WED
Camoufl·AGE (Taneční divadlo Jana Kodeta
a Janka Růžičky)
14.
K5
19.00 B
39 program
Informace pro diváky – Information for visitors
POKLADNY
Pokladny ND (v provozní budově ND) a StD (v Kolowratském paláci na Ovocném trhu)
jsou propojeny počítačovou sítí, lze je tedy využít k nákupu vstupenek na jakékoli představení. V pokladnách lze platit platebními kartami (Eurocard/ MasterCard, Maestro, VISA,
VISA Electron, American Express, JCB Cards). Předprodej v pokladnách je již na 5 měsíců
dopředu.
THE BOX OFFICES
The National Theatre box office (in the National Theatre’s administration building) and the
Estates Theatre box office (in the Kolowrat Palace on Ovocný trh) are connected by means of
a computer network meaning that they can be used to purchase tickets for any performance. It is possible to use credit cards at the ticket offices (Eurocard/MasterCard, Maestro, VISA,
VISA Electron, American Express and JCB Cards). Ticket sales at the ticket offices commence
5 months before each performance.
PROVOZNÍ DOBA DENNÍCH POKLADEN:
Po – ne 10 – 18 hod.
PROVOZNÍ DOBA VEČERNÍCH POKLADEN:
Večerní pokladny v divadlech jsou otevřeny 45 minut před začátkem představení.
THE HOURS OF THE DAYTIME BOX OFFICES:
Monday – Sunday 10 am – 06 pm
THE OPERATING HOURS OF THE EVENING BOX OFFICES:
The evening ticket offices at the theatres open 45 minutes before the beginning of each
performance.
INFORMATION: +420 224 901 448
INFORMACE
+420 224 901 448
INFORMACE O PŘEDPLATNÉM
+420 224 901 487
ON-LINE SALES AND RESERVATION OF TICKETS
The tickets for the individual performances may also be purchased or reserved via the internet at www.narodni-divadlo.cz. The reservation system enables you to view the individual
auditoriums and it shows the seats which are available, reserved or sold in different colours.
The current ticket price is displayed for the available seats and they can be easily purchased
or reserved. If you purchase the tickets, the payment will take place using a credit card and
you may print out the ticket. If you reserve the ticket, you will receive a reservation number
and then you can collect and pay for the reserved tickets at any National Theatre ticket office
within the designated deadline.
ON-LINE PRODEJ A REZERVACE VSTUPENEK
Vstupenky na jednotlivá představení si rovněž můžete koupit či rezervovat přes internet na
adrese www.narodni-divadlo.cz. Rezervační systém vám umožní náhled do jednotlivých
sálů a barevně odliší volná a rezervovaná nebo prodaná místa. Na volných místech se zobrazí aktuální cena vstupenky a jednoduchým úkonem si ji lze koupit či zarezervovat. Pokud
si vstupenky zakoupíte, platba bude provedena prostřednictvím platební karty a vstupenky
si můžete vytisknout. Pokud si vstupenky zarezervujete, obdržíte rezervační číslo a poté si
vstupenky do stanoveného termínu můžete vyzvednout a zaplatit v kterékoli pokladně ND.
PARKING
Parking fees and payment instructions
These regulations come into force on 1. 3. 2009.
1. The parking fee for cars and motorcycles is CZK 50 per every started hour of parking.
2. After pushing the button by the entrance post the user automatically receives a parking
voucher.
3. Before getting into the vehicle upon departure, the user is obliged to pay the parking fee
at the automatic voucher machines located according to the attached layout plan.
4. The maximum time delay from payment to departure of the vehicle is 30 minutes.
5. Upon departing, the user puts the parking voucher into the slot in the exit stand and is
then entitled to leave the car park.
DISCOUNTS
The undermentioned parking fee discounts are valid from 1. 3. 2009
1. The parking fee discount will be granted to the car park user upon the submission of a
valid ticket for a performance taking place at the National, Estates or Kolowrat Theatre on
the same day the visitor uses the National Theatre car park.
2. The parking fee discount will be granted to the car park user by the car park attendant by
the entrance gate or by the car park exit in the direction of Národní třída.
3. Within the discount, car park users with a valid ticket (see point 1) have 2 hours of free
parking.
4. Discounts will be granted to ticket holders in compliance with the aforementioned for a
parking time starting 1 hour prior to the beginning of the performance and ending 1 hour
after the end of the performance, no later than by 11 p.m.
5. Discounts for persons with cards attesting to special health impairments will be granted in
the form of rebate at the level of 3 hours deducted from the total parking time.
The special parking fee for users of the National Theatre car park upon concluding a contract
for 1 or more months is CZK 9,520/month, including 19% VAT. We give quantity discounts.
Information: +420 224 901 443, +420 224 901 320, e-mail: [email protected]
SLEVY
ND nabízí 50 % slevu pro držitele ZTP, ZTP/P a příslušníky 3.odboje + studentské karty ISIC,
ITIC, EURO 26 (pouze na I. a II. galerii).
ND nabízí 30 minut před začátkem každého představení všem vysokoškolským studentům a studentům konzervatoří jednorázové vstupné 50,- Kč. Studenti se musí prokázat platným dokladem. Tato nabídka se automaticky nevztahuje na pronájmy a představení hostujících souborů.
PARKING
Sazba parkovného a platební pokyny
Informace vstupují v platnost 1. 3. 2009.
1. Sazba parkovného pro vozidla a motocykly je stanovena na 50,- Kč / za 1 hodinu parkování, včetně započaté.
2. Uživateli je u vjezdového stojanu po stisknutí tlačítka automaticky vydán parkovací
lístek.
3. Před nástupem do vozidla - při výjezdu je uživatel povinen zaplatit parkovné v automatických pokladnách umístěných dle přiloženého situačního plánku.
4. Časová prodleva od zaplacení k výjezdu vozidla je 30 minut.
5. Uživatel při výjezdu vozidla vloží zaplacený parkovací lístek do výjezdového stojanu. Poté
bude uživateli umožněn výjezd z parkoviště.
SLEVY
Platnost poskytování níže uvedených slev z ceny parkovného je od 1. 3. 2009
1. Sleva z ceny parkovného bude poskytnuta uživateli parkoviště po předložení platné vstupenky na představení Národního a Stavovského divadla a Divadla Kolowrat, které se koná
ve stejném dni, kdy návštěvník využil parking ND.
2. Sleva z ceny parkovného bude uživateli parkoviště poskytnuta u obsluhy parkoviště v prostoru u vjezdové závory a v prostoru východu z parkoviště směrem na Národní třídu.
3. Návštěvník parkingu s platnou vstupenkou (viz. bod 1) má v rámci slevy 2 hodiny zdarma.
4. Sleva držiteli vstupenky bude poskytnuta v souladu s výše uvedeným na dobu parkování
počínaje 1 hodinu před začátkem představení a konče 1 hodinu po skončení představení,
a to nejpozději do 23:00 hodin.
5. Sleva pro držitele průkazu ZTP bude poskytnuta formou rabatu ve výši – 3. hodin z celkové doby parkování.
Zvýhodněná sazba pro uživatele parkoviště Národního divadla při uzavření smlouvy
na dobu 1 měsíc a více činí 9.520,- Kč/měs. vč. DPH 19%. Poskytujeme množstevní slevy.
Informace +420 224 901 443, +420 224 901 320, e-mail: [email protected]
Please come attired in evening dress!
NÁRODNÍ DIVADLO – Výstavy v září 2009
NÁRODNÍ DIVADLO
STAVOVSKÉ DIVADLO
Výstava z díla Josefa Zítka,
architekta Národního divadla
1. a 2. balkon
(19.–30. září)
Mozartova Zahradnice a její osudy
Mozartův salonek
(od 7. září)
Století Marie Podvalové
kuloár přízemí historické budovy
(od 15. září)
MECENÁŠI NÁRODNÍHO DIVADLA
Prosíme o zachování konvence
společenského oděvu!
Parking a přístup do historické budovy ND je upraven i pro bezbariérový přístup!
The parking and entrance to the historical building of the National Theatre
is modified to enable barrier-free acces!
Bedřich Smetana
Výstava ke Dni české státnosti
hlavní foyer
(28.–29. září)
PARTNEŘI NÁRODNÍHO DIVADLA
Znovuzrození barokní opery
Výstava u příležitosti premiéry Händelovy
opery Rinaldo
Nostitzův salonek
Výstavy jsou přístupny před představením
a během přestávek
40
127. SEZONA ND
INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ NÁRODNÍHO DIVADLA
ŘEDITEL ND: ONDŘEJ ČERNÝ
ŠÉF ČINOHRY ND: MICHAL DOČEKAL
ŠÉF OPERY ND: JIŘÍ HEŘMAN
ŠÉF BALETU ND: PETR ZUSKA
VYCHÁZÍ 10x ROČNĚ | IČ 023337
ADRESA REDAKCE: OSTROVNÍ 1 ,
112 30 PRAHA 1, TEL.: 224 901 537
REDAKTOŘI A AUTOŘI INFORMAČNÍCH TEXTŮ
SOUBORŮ (není-li uvedeno jinak):
ČINOHRA – TOMÁŠ STANĚK 224 902 126,
[email protected]
OPERA – ONDŘEJ HUČÍN 224 901 140,
[email protected]
BALET – HELENA BARTLOVÁ 224 902 527,
[email protected]
OBCHODNÍ INFORMACE: LENKA RAKOVÁ 224 901 520,
[email protected]
PROGRAMOVÉ A REPERTOÁROVÉ INFORMACE:
ZDENĚK STAŇKOVSKÝ 224 901 603,
[email protected]
ODPOVĚDNÁ REDAKTORKA: DANA FLÍDROVÁ,
[email protected]
GRAFICKÁ ÚPRAVA, PREPRESS: AMOS Typografické studio spol. s r. o.
TISK: Ringier Print CZ a.s.
PŘEKLAD: HILDA HEARNE (balet), DAVID BEVERIDGE (opera)
TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ: 31. 8. 2009
REDAKČNÍ UZÁVĚRKA: 30. 6. 2009
PROGRAMOVÁ UZÁVĚRKA: 30. 6. 2009
PŘÍŠTÍ ČÍSLO VYJDE: 29. 9. 2009
ISSN 1212-1045
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI