Alberik Mazák - Rukopisné dílo, souhrn stavu bádání, práce Ondřeje

Transkript

Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Teorie a provozovací praxe staré hudby
Ondřej Šmíd
Alberik MAZÁK
Rukopisné dílo – souhrn stavu bádání
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Vladimír Maňas, Ph. D.
2011
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval
samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
V Praze dne 30.5.2011
Ondřej Šmíd
Poděkování za pomoc a cenné rady:
Jiří Sehnal, Václav Kapsa, Vladimír Maňas, Jana Perutková, Robert Hugo,
Zuzana Petrášková, Jitka Kocůrková, Josef Šimandl, Sabine Wagener, Malgorzata Krzos,
Henrietta Danker, David Pindur, Tomasz Jez, Michaela Freemannová, Irena Troupová,
Michaela Hejlová.
www.mazak.sdh.cz
2
Šmíd Ondřej: Alberik Mazák 2011
Obsah
Úvod .................................................................................................................................4
Stav bádání ........................................................................................................................4
Alberik Mazák (1609 – 1661) ...........................................................................................8
Dochované notové tisky a jejich uložení.........................................................................10
Cultus Harmonicus op. I - Opus Minus (1649) .....................................................10
Cultus Harmonicus op. II – Opus Maius (1650)....................................................12
Cultus Harmonicus op. III (1653)..........................................................................13
Havemann Johann - ‚Jesu Hilf!‘ (1659) ................................................................14
Peter (Peatraeus) Christoph - ‚Precationis thuribulum‘ (1669).............................15
Dochovaná rukopisná díla a jejich uložení .....................................................................17
Kroměříž pět rukopisů ...........................................................................................17
Bratislava, Berlín, Drážďany, Praha - opisy .......................................................... 21
Zprávy o Mazákovi ve starých inventářích. ....................................................................23
Mazákovy skladby v cisterciáckém klášteře Osek..........................................................26
Zprávy o Mazákovi v Heiligenkreuz a v Evropě . ..........................................................27
Rukopis a jméno Alberika Mazáka .................................................................................28
Resumé ...........................................................................................................................29
Prameny ..........................................................................................................................31
Edice ..............................................................................................................................34
Literatura ........................................................................................................................35
www.mazak.sdh.cz
3
Úvod
Alberik Mazák byl významný středoevropský skladatel raného baroka, který je dnes téměř
zapomenutý. Je znám především svými sbírkami motet Cultus Harmonicus (1649-1653),
z nichž se v prvních dvou dílech dochovalo na 180 skladeb. Přestože byl jako autor velice
plodný a jeho dílo se sice téměř unikátně, ale přece ve velké míře dochovalo, neexistují o něm
téměř žádné informace. Stejně nezvyklý je jeho život. Narodil se v Ratiboři ve Slezsku, která
patřila k zemím České koruny, ale dnes leží na území Polska. Ve dvaceti letech vstoupil do
cisterciáckého kláštera v Heiligenkreuz, kde žil v ústraní asketického řádu do smrti. Tím se
patrně stalo, že unikl pozornosti rakouských, polských i českých muzikologů a nikdo se jím
systematicky nezabýval. V roce 2009, při výročí 400 let od narození, začal kolektiv Šmíd,
Michl, Hugo a další připravovat kompletní vydání Mazákova díla. Šmíd (2009) provedl
průzkum stavu bádání.
Cílem této práce je prohloubit znalost o Mazákově životě, důkladně zmapovat dochované dílo
a získat zprávy o rozšíření děl v 17. stol. Zajímaly nás hlavně rukopisy skladeb, kterých
známe jen několik; a dále tištěná sbírka Cultus Harmonicus Op. III (1653), která podle
literatury představuje vrchol Mazákovy tvorby, je však ztracena.
S ohledem na absenci relevantních prací a minimum informací o daném tématu, byla
metodika poměrně netradiční. Po prohledání stop v elektronických zdrojích se přistoupilo
k prostému sekvenčnímu prohledávání publikací a katalogů hudebních sbírek ze 17. stol.
a přímé dotazování archivů v Evropě.
Stav bádání
Jak bylo v úvodu napsáno, v porovnání s jinými skladateli, dochovalo se o Mazákovi
minimum informací a tomu odpovídající byl i zájem o něj. Roku 1928 upozornil na Mazáka
Antonín Breitenbacher1 (1928), když nalezl jeho skladby mezi hudebninami kostela sv.
Mořice v Kroměříži2. Fakticky se tím u nás, v jednom momentě, na jednom místě objevilo
prakticky celé autorovo dílo - tištěné sbírky Cultus Harmonicus op. I a II a dále unikátně pět
motet v rukopisech, celkem 184 jednotek. Tato událost u nás vedla ke skutečnému objevení
nového českého skladatele. Do té doby sice byly známy stručné zápisy o Mazákovi
v encyklopedických slovnících, ale bez hudby jim patrně nikdo nevěnoval pozornost.
Breitenbacher získal dotazem životopisné údaje o Mazákovi z cisterciáckých klášterů
Lilienfeldt a Heilgenkreuz a publikoval oba známe dopisy Mazákovi psané Janem Mikulášem
Reiterem. Publikace, kterou o sbírce vydal Breitenbacher (1928), představuje dodnes velice
relevantní a úplný zdroj informace o Mazákovi.
Ve skutečnosti se o Mazákovi a tištěných sbírkách uložených ve Wolfebüttel D-W vědělo již
dříve. V roce 1912 je doložen krátkým článkem3 koncert děl starých českých a
českoněmeckých autorů Pražské konservatoře, kde zaznělo Kyrie z Mazákovy mše. Notový
1
Breitenbacher, Antonín: Hudební archiv kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži. Časopis Vlasteneckého
spolku musejního v Olomouci, XL, 1928, s. 26, 28, 44-47, 94, 100.
2
Sehnal, Jiří: Alberik Mazák, 2009 [online] viz literatura.
3
Časopis Cyril 1912, viz literatura
www.mazak.sdh.cz
4
materiál pocházel opisem z Německa D-W a byl v Praze dokonce vydán tiskem (podrobně viz
dále).
Ještě v roce 1928 píše Emilián Trolda článek upozorňující na katalog kroměřížské sbírky
Antonína Breitenbachera. Vedle objevu dvou neznámých tisků Adama Michny zmiňuje
zejména Alberika Mazáka, Andrease Hammerschmieda a Mikuláše Fabera (Trolda 1928).
V článku Česká církevní hudba v období generálbasovém se Trolda (1934) zabývá hudbou
v Čechách v první polovině 17. stol. Vedle sebe staví Adama Michnu a Alberika Mazáka.
Takové srovnání se nabízí a provádí je později také Jiří Sehnal (2009). Musíme mít na paměti,
že se pohybujeme v době znovuobjevování staré hudby. Trolda popisuje nový styl a hudební
praxi střídání tutti sboru a sóla po slokách v Michnových písních podle jeho předmluvy,
rozepisování nebo instrumentace generálního basu a třeba volnost obsazení, záměny
vokálních a instrumentálních hlasů4. Popisuje Michnovu Českou Mariánskou Muziku (1647)
jako soubor českých lidových písní, vlastně kancionál, který však harmonizovaný pro více
hlasů, je určený pro cvičené zpěváky. A pokračuje:
Zajisté napsal Michna toto dílo pro praxi, pak by ale poukazovaly tyto písně se svojí prostou
harmonizací nota proti notě na velmi primitivní stav tehdejší naší církevní hudby: cvičených
pěvců, kteří dovedli zpívati „figurální” zpěvy, nebyl v našich vylidněných zemích zajisté
nadbytek.(konec cit.)
Přesvědčení o primitivnosti kompozic raně barokního období, založené na četnosti černých
not a koloratur, přetrvává dodnes a týká se zejména Mazáka5. Je to třeba mít na paměti, pokud
začneme Mazákovu hudbu provozovat. Je úplně jiná, zdá se být divná a ze zkušenosti trvá
několik let ji pochopit. Na druhou stranu „cvičených pěvců, kteří by dovedli zpívati“ možná
není v našich vylidněných zemích nadbytek dodnes.
Přímo k Mazákovi píše Trolda (1934) toto:
Ostatně nebyl Michnou navržený způsob přednesu podmíněn snad pouze lidovostí písniček,
jím složených nebo sebraných, neboť vyskytuje se také ve skladbách liturgických6. Příklad
máme v offertoriu „Laudate Dominum de coelis" od P. Alberika Macáka. Větičku,
přednesenou sólovým sopránem za doprovodu varhan (v generalbasu), přejímá v téže
harmonizaci sbor.7
Sylabická deklamace, v Mariánské muzice důsledně užívaná, je provedena také u Macáka,
teprve před závěrem je věta zpestřena stoupající sekvencí, vytvořenou ze 2 párů hlasů,
vedených v protipohybu; hlasy každého páru jdou v paralelních terciích.8 /... /
4
Trolda (1934) doslova píše: Ve způsobu obsazení panovala po celé XVII. stol. volnost, bylo věcí dirigenta,
jakými prostředky chce dílo provésti. I u hlasů skladatelem instrumentálně myšlených byla možná alternativa:
„violini o cornetti“ a „viole o tromboni”. Tato obecná pravda samozřejmě platí i pro Mazáka. Právě záměnou
violino – cornetto budeme níže argumentovat při ztotožnění anonymního moteta v inventáři ze Strážnice
se stejnojmennou skladbou v tisku.
5
Laskavý čtenář ví, že v jednoduchosti je krása a že třídobý zápis v celých notách neznamená nudně, ale
zpravidla velmi rychle a půlové noty ve stejném místě virtuózní koloratura.
6
Rozumějme způsob střídání sóla – tutti, typický znak barokní epochy.
7
Pisatel moteto opsal z rukopisu v Kroměříži a je dochováno v Troldově pozůstalosti v Praze CZ-Pnm (viz dále).
Zmíněné přednesení motivu sólovým hlasem a opakování sborem, nebo pravidelné střídání jednoho sólového
hlasu a sboru po frázích, používá Michna zcela stejně jako Mazák.
8
Trolda vystihl charakteristiku kompozic. Mazák je mistr imitace motivické i rytmické, používá
nejneuvěřitelnější rytmické figury a posunutí v kánonu.
www.mazak.sdh.cz
5
Že Macák byl skladatelem pokrokovým, dokazují jeho 3 rukopisné skladby v Kroměříži, z
nichž jsou 2 sólové.9
Trolda v dané chvíli věděl pouze o třech rukopisech z celkem pěti dochovaných v Kroměříži.
Si bona suscepimus a Beatus Bernardus jsou sólové. Pravděpodobně opsal jen Laudate
Dominum de coelis, které je bohužel nadepsané F. Alberici. Všechny čtyři zbývající rukopisy
mají jasně uvedeno Fr. Alberico Mazak. Obálka dvou, které zmiňuje, je psána jinou rukou, ale
kdyby skladby opsal, mohl si všimnout stejného rukopisu na hlasech uvnitř. Neviděl Tota
pulchra es a Magnificat, která jsou pro čtyři hlasy, instrumenty a ripieny, tedy by nepsal
sólové. Kdyby viděl Magnificat, mohl správně autorizovat Laudate Dominum de coelis, neboť
hlasy i obálky obou jsou psány stejnou rukou.
Nyní se Trolda dopustí dvou ukázkových omylů, které jsou ovšem při zkoumání Mazáka
typické. Skladbu okamžitě autorizuje jako Vincenzo Albrici. Na titulní list svého opisu si
poznamená doslova F. Alberici místo Vincenzo Albrici. Posléze podle inventářů z Oseka, kde
se po sobě opakují jména autora Albrici i Alberici, jen na jednom listě stojí R. P. Alberico,
správně připíše skladbu Mazákovi. Bohužel P. Albericus v Oseku nebyl vůbec Mazák. Na
případu velkého vědce vidíme učebnicový příklad, že sérií chyb a špatným postupem se občas
lze dobrat správného výsledku.
Uděláme stejnou chybu, časově se vrátíme o 100 let zpět a vyjádříme možnost, že Mazák se
hrál ve Vídni v roce1826. Anglický časopis The Harmonicon uvádí seznam skladeb
provedených během roku ve Vídni takto: Masses alla capella: for voices and organ, from
Albericus, Albrechtsberger, Bonno, Caldara, Eder, Fux, ...&c. All these accompany the
service on Sundays and on the festivals of the Roman Catholic church.10
Hudbou v klášteře Heiligenkreuz se zabýval Alois Niemetz11 (1977), který věnoval Mazákovi
celou kapitolu (10 stran). Úlomkovitá životopisná data přebírá z kroniky mnichů Die
Cistercienser von Heiligenkreuz od klášterního kronikáře Floriana Watzla12 (1898), což cituje
a rozvíjí o informace vtahující se přes Mikuláše Reitera ke Kroměřížské sbírce Jiří
Sehnal (2009). Sehnal a Pešková se zabývali Mazákem při zpracování katalogu arcibiskupské
sbírky Karla Lichtensteina Castelcorno v Kroměříži CZ-Kra (Sehnal, Pešková 1998). Jiří
Sehnal se pak zasloužil o rozšíření alespoň základních dat a povědomí o Mazákovi
v elektronických médiích zápisem v The new Grove, který přebírají nejrůznější portály (viz
literatura).
První ucelenou monografii píše až Sehnal (2009) v souvislosti s internetovou edicí Cultus
Harmonicus Op. I. Sehnal mistrovsky s celoživotní zkušeností vytvořil na pouhých šesti
stranách opravdovou encyklopedii Mazáka nabitou informacemi a možnými souvislostmi. Na
jednotlivé body odkazuje tato práce a na zdánlivých drobnostech staví nová zjištění.
9
Označení „pokrokový“ chápeme podle sólových skladeb, jež jsou základním kontrastem předcházející
renesanční polyfonie. Trolda se v hodnocení odkazuje pouze na rukopisy. Hovoří o třech místo existujících pěti,
což není podstatné. Tištěné sbírky v Kroměříži pouze cituje podle Braitenbachera (1928) a Eitnera (1902).
Skladby v nich pravděpodobně nezkoumal nebo vůbec neviděl.
10
The Harmonicon, a Journal of Music, No. XXXVII, Vol.IV., part I., Foreign Musical Report Vienna, London
1826, s.171
11
Niemetz, Alois, 800 Jahre Musikpflege in Heiligenkreuz, Heiligenkreuz 1977, s. 31-41.
12
Watzl, Florian: Die Cistercienser von Heiligenkreuz in chronologischer Reihenfolge. Graz 1898.
www.mazak.sdh.cz
6
V souvislosti s výročím 400 let od autorova narození začal Ondřej Šmíd, Ivo Michl, Robert
Hugo a další připravovat notové edice veškerého dochovaného díla podle exemplářů
v Kroměříži CZ-Kra13. Nejprve faksimile původního tisku Cultus Harmonicus Op.I. (Šmíd
2008) a moderní přepis (88 jednotek) (Šmíd, Michl, Hugo a další 2009), dále následovalo
faksimile Op.II (Šmíd 2010) a moderním přepisem Op.II (91 jednotek) se 2011 edice uzavře,
dokud se neobjeví Op.III nebo nové rukopisy. Při přípravě edic uspořádal dostupné, obecně
známé informace zejména o dílech Šmíd (2009). Mazákovy skladby hráli např. Michal
Pospíšil, Robert Hugo, Adam Viktora a Konrad Ruhland, ale s novými edicemi se podařilo
realizovat řadu koncertů, čímž získáváme lepší představu pro hodnocení díla. Některé skladby
vydal a natočil dříve Konrad Ruhland. Jestli kromě bookletu publikoval nějaká zjištění,
nevíme. Záhadné je Magnificat [D-dur], které Ruhland spartoval a natočil14. Předlohou je
rukopis z Kroměříže, kde však není dochován Soprán. Editor buď chybějící hlas
dokomponoval, nebo v archivu ještě v roce 1983 byl.
Kromě výše uvedeného bylo jméno Mazák několikrát publikováno jako sekundární výsledek
jiného bádání. Pikorová (1970) popisuje Sborník 111 rukopisů ze 17. stol., uložený
v Bratislavě, zde dvě skladby patří Mazákovi. Przybyszewska-Jarmińska (2003) se zabývá
Marcinem Mielczewskim a rovněž se dotkne Mazáka v souvisloti se sborníkem rukopisů
v Berlíně. Tyto práce, přesto že neukazují na nové skladby, poskytují nám cenné stopy, kudy
a společně s jakými jmény se Mazák šířil a kde hledat.
Pro úplnost upozorníme na publikace k archivním sbírkám, kde jsou dochovány Mazákovy
skladby: zejména Drážďany (Steude 1974), Krakow (Patalatas 1999) a Kassel (Horstmann
2005), katalogy sbírek v Kroměříži, Wolfenbüttel a Vídni .
13
Samozřejmě s laskavým souhlasem vlastníka vzácných tisků a rukopisů, Arcibiskupství Olomouckého, ve
spolupráci a za podpory Společnosti pro duchovní hudbu v Praze. Vydání jsou volně dostupná online na
www.Mazak.sdh.cz
14
Dle katalogu National Library of Australia: Magnicat [D-dur] SATB solo, chorus (SATB), 2 violins, 3 viole da
gamba or 2 violas and violoncello, and continuo. Edited M. Hieber, from Musikarchiv von Kremseir, München
1983. Správně je asi editorem Ruhland a vydavatelem Allegra/Hieber.
www.mazak.sdh.cz
7
Alberik Mazák (1609 – 1661)
O životě Alberika Mazáka je známo velmi málo, patrně proto, že žil celý život v ústraní
kláštera. Mnoho dokumentů z té doby se ztratilo díky četným pohromám a válkám. Hovoříme
o době konfesních sporů, Třicetileté války, drancování Sasy, Turky a Švédy, jak ve Slezsku
odkud Mazák pocházel, tak u Vídně, kde asi celý život žil. Nejlepší informace o Mazákově
životě u nás zpracoval ve svých prácích Jiří Sehnal, který vychází z Breitenbachera (1928),
cituje Watzla15 (1898) a doplňuje o poznatky Niemetze16 (1977).
Životopisné údaje přinášejí klášterní kroniky vydávané archiváři v Heiligenkreuz. Z nich
Malachias Koll17 (1834) Chronicon breve...uvádí jen data, ale píše: ‚Silesius‘.
Benedikt Gsell18 uvádí stručnější data než Watzl, ale přináší drobnou nápovědu ohledně
skladeb, které hrál Mazák Ferdinandu III.
Florian Watzl19 v kronice Die Cistercienser von Heiligenkreuz... uvádí navíc informace
z nekrologu, cituje jméno Höffner a k návštěvě Ferdinanda III. píše, že zaplatil Mazákovi za
jeho skladby 19 dukátů20. Údaje Watzla získal a přesně ocitoval Breitenbacher (1928).
Niemetz, Alois: 800 Jahre Musikpflege in Heiligenkreuz, Heiligenkreuz 1977, přináší další
souvislosti, neboť se zabýval speciálně hudbou v klášteře a Mazákovi věnoval celou kapitolu.
Florian Watzl jako jediný u hesla Alberik Maczack zanechal i citaci: (Höffner). Zdá se, že
všechny publikace čerpají ze stejného pramene. Albericus Höffner (1641-1717) pocházel
náhodou také ze Slezska jako Mazák a napsal několik spisů začínajících ‚Corona ...‘.
Benedict Gsell uvádí v soupisu rukopisů: Corona Fratrum professorum in Sancta Cruce
saeculo decimo septimo...Per Rel. Fr. Pr. Albericum [Höffner] ...(Enthält ausführliche
biograph. Notizen über mehr als 200 Conventualen). Zdá se, že většina informací
o řeholnících v klášteře i o Mazákovi pochází ze zmíněného rukopisu Höffnera. Bohužel
stálým opisováním se stejná informace zveřejňovala s různými drobnými chybami. Přímo
původní rukopis Höffnera a další prameny jsme neměli k dispozici, tedy v některých datech
nevíme, ke kterému zdroji se přiklonit. Uvádíme životopisné údaje Mazáka publikované Jiřím
Sehnalem, sporná místa jsou opravena a okomentována (výňatky z kronik v příloze):
1609
1630
1631
1633
1634
1634
se narodil v Ratiboři ve Slezsku (dnes Racibórz Polsko).
vstoupil do kláštera Heiligenkreutz21
20. srpna, složil věčné sliby
byl vysvěcen na kněze
až do 7. února 1639 byl magistrem noviců
až do 9. května 1661 byl zpovědníkem mnichů
15
Watzl, Florian: Die Cistercienser von Heiligenkreuz in chronologischer Reihenfolge. Graz 1898.
Niemetz, Alois, 800 Jahre Musikpflege in Heiligenkreuz, Heiligenkreuz 1977, s. 31-41.
17
Koll, Malachias: Chronicon breve monasteriorum Ord. Cisterc. Sanctam Crucem in Austria et ad St.
Gotthardum in Ungaria ... Catalogo religiosorum omnium, qui ad anno 1534 et ultra..., Videň 1834, s.55
18
Gsell, Benedict: Heiligenkreuz, Beitraege zur Geschichte der Cistercienser-stifte: Reun in Steiermark,
Hiligenkreuz-Neukloster, Zwettl, Lilienfeld..., Wien 1891,
19
Watzl (1898)
20
Gsell a Sehnal uvádějí, že se jednalo o 20 zlatých. Při současném stavu bádání nejsme schopni doložit, kam se
jeden zlatý ztratil nebo kde se stala chyba.
21
Tuto informaci kroniky neuvádějí, podle některých zdrojů již 1629. Přesnou informaci máme až o datu
věčných slibů.
16
www.mazak.sdh.cz
8
1636 od 21. října až do 20. února 1654 byl kantorem (cantor chori)22
1639 od 1. ledna až do 25. března 1640 byl sekretářem opata
1654 20. února se vzdal funkce kantora, ale téhož roku byl označen za velmi slavného
varhaníka (organista praeclarissimus)
1661 9. května zemřel23 po těžké operaci močových kamenů a byl pohřben na hřbitově
cisterciáckého řádu ve Vídni.
Je možné, že pokud bychom doplnili bílá místa v životopise Mazáka, zejména v době než
přišel do Heiligenkreuz, dokázali bychom říci, odkud se znal s Mikulášem Reiterem, jak
a kudy se šířily jeho skladby. Věděli bychom, jestli se znal s Michnou atd.
V současné chvíli nevíme, proč se dvacetiletý mladík ze Slezska najednou ocitl v klášteře
u Vídně. Podle toho, jak rychle se stal knězem a kantorem, musel získat vzdělání, než přišel
do kláštera. Niemetz se domnívá, že Mazák byl ovlivněn hudebním skladatelem a teoretikem
Johannem Nuciem (1556-1620), který se narodil v Görlitz, byl kantorem na gymnáziu a okolo
1586 vstoupil do cisterciáckého kláštera v Rudách (Rauden též Gross Rauden), kde získal
další humanitní vzdělání. Z toho vyplývá, že v Rudách existovala škola. Klášter Rudy je asi
20 km, a pozemky kláštera končily jen 3 míle od Ratiboře, kde se Mazák narodil.
Cisterciáckými kláštery ve Slezsku se zabývá např. Jerzy Gorzelik24. Počátky 17.stol. byly pro
klášter v Rudách velmi těžké. Zmiňuje spory politické, konfesní i diecézní. K tomu se přidaly
války a drancování různými tlupami vojáků. V roce 1621 napadl opatství Johann Georg von
Brandenburg-Ansbach, v roce 1626 Mansfeld, později Švédové atd. V roce 1625 bylo
v klášteře pět mnichů a v roce 1648 o dva více.
Pokud byl Mazák ve dvacátých letech v Rudách nebo v jiném klášteře v Horním Slezsku,
navíc katolík, mohl odejít kvůli útrapám dobrovolně. Je možné, že byl novic a byl do
Heiligenkreuz poslán. Každopádně rozvoj kláštera v Rudách nastává ve druhé polovině
17.stol. a starší kroniky a informace se nepodařilo najít. Pravděpodobnost, že by Mazák
udržoval později nějaké styky s klášterem v Rudách je malá a možnost dochování skladeb,
které tam mohl Mazák zasílat mizivá. Klášter v Rudách naposledy zcela spálila Sovětská
armáda v roce 1945 a obnovy se dočkal až 1995.
22
Sehnal (2009) uvádí 1639 místo 1636, což je patrně chyba i vzhledem k návštěvě Ferdinanda III. 1639.
Koll (1834) uvádí datum úmrtí 1.května
24
Gorzelik, Jerzy: Dziedzictwo górnoślaskiego baroku. Opactwo cysterckie w Rudach Wielkich 16481810.Warszawa 2005.
23
www.mazak.sdh.cz
9
Dochované notové tisky a jejich uložení
Nejdůležitějšími díly A. Mazáka jsou dnes dochované tištěné notové sbírky
Cultus Harmonicus (opus I – III).
Cultus Harmonicus op.I - Opus Minus (1649)
Je dochován kompletně v Kroměříži CZ-KRa a Wolfenbüttel D-W. Ve Vídni A-Wn, kde
Mazák žil, jsou zachovány pouze tři hlasové knihy (C, B, Bc). Eitner z pochopitených důvodů
neuvádí CZ-KRa, uvádí Hofb. Wien: C, B, Org, Wolfenb. Kompl. B.B: B, tedy navíc basovou
knihu (dnes odpovídá D-B) (Eitner 1902, VI, s. 407). Kniha Op.I Bas z knihovny v Berlíně se
nachází dnes v Krakově PL-Kj, velmi dobrý stav.
Sbírka 88 sólových motet pro 1-5 zpěvních nebo instrumentálních hlasů a bc, tedy
6 hlasových knih (Bc. 73s., S. 53s., A. 36s., T. 42s., B. 38s., Qv. 39s.) vázaných v trvdé
desce. Vpředu titulní list / vakát, 2. list dedikace opatu Corneliovi (2 strany), na konci každé
knihy obsah a doslov (2 strany). Všechny hlasové knihy jsou z hlediska notových stran
kompletní, v dobrém stavu. V knize Cantus chyba číslování, na jednom listu čísla stran 31/34
(strany 32, 33 nejsou, nic nechybí).
obsahuje:
13 motet pro 1 hlas a Bc
28 pro 2 hlasy (resp. 1 hlas a nástroj)
16 pro 3 hlasy
9 motet 4 hlasých
nešpory - žalmy 12 částí (pro 2 - 5 hlasů)
10 motet pro 5 hlasů (různé kombinace: 5 hlasů sbor, nebo třeba 2vl., 2C., 1trombon +
bc.). Tabulka skladeb a obsazení online v edici (2008, 2009).
Obsazení motet je rovnoměrně rozdělené mezi různé hlasy, kombinace hlasů a nástrojů. Při
provádění je třeba pamatovat, že se jedná o sólové raně barokní koncerty pro školené
zpěváky. Přestože se to ze zápisu v dlouhých hodnotách nezdá, většina skladeb je k provedení
na uspokojivé úrovni těžká. Několik skladeb na konci sbírky lze provádět i s amatérským
sborem. Jsou typicky v oddílu pro 4 a 5 hlasů, ale většinou je v nich rovněž jeden nebo více
střídajících se sólových hlasů. Jsou to např.: [č.72] Hymnus, [č.74] Salve regina a [č.66]
Litanie Lauretanae pro (2C2T), které lze použít i pro ženský sbor. Následují moteta pro jeden
sólový hlas, který se po krátkých frázích střídá se čtyřhlasými tutti (sborem)25. Moteta [č.67]
Dixit Dominus, excelentní [č.79] Ave maria a [č.86] Litanie lauretanae jsou stavbou i
obsazením identické s Dixit Dominus a Magnificat u Michny. Naopak např. [č.45] Domine
secundu actum tuum je díky posouvajícím se imitacím a modulacím ve střední části
komplikovaná skladba, kterou je třeba nazkoušet, přestože je v pomalém tempu.
Nyní uvažme, že po staletí zpěv v cisterciáckých klášterech reprezentoval výhradně
jednohlasý chorál. Na konci16.stol. se sice částečně provozovala i vokální polyfonie, ale
vizitační návštěvy to kritizovaly a požadovaly návrat k chorálu (Sehnal 2009). Do tohoto
přísně asketického prostředí přichází z Itálie nový styl sólového zpěvu s varhanami a získává
si rychle oblibu. V Mazákovi se jistě mísí prvky módního concertantního stylu s chorální
tradicí, ve které vyrůstal a musí své kompozice evolučně vkloubit do hudebního provozu
25
Stejně jak uvádí výše Trolda (1934) ke svému opisu Laudate dominum de Coelis z rukopisu z Kroměříže.
www.mazak.sdh.cz
10
kláštera. Na příkladu skladeb [č.76] Regem sempiternum, [č.77] Hic est vere Martyr a [č.78]
Ecce quam bonum se pokusíme ukázat další charakteristickou odlišnost Mazákova stylu26.
Tyto skladby spojuje opakující se melodický písňový refrén v tanečním rytmu, v tutti, nebo
krátký motiv přednese sólo a tutti opakují (viz. č.78). Strofy mezi refrény nejsou sólové árie,
ale zvláštní sólové recitativy. Představme si formu opakující se antifony a přednášené verše
žalmu. Verše jsou Mazákem komponovaný chorál. Působí klidné spočinutí, přednesení textu
a opět se vrací antifona - výrazný taneční popěvek27.
Podobné vlivy předcházející renesance a chorálu sledujeme i u italských autorů. Monteverdi
v Jubilet tota civitas a Currite populi střídá opakující se rychlé třídobé části s klidnými
v celém taktu. Viadana28 v Salve Regina pro soprán a tenor prokomponuje pouze liché verše.
Na místa sudých veršů naznačí chorální incipit v tenoru. V případě Veni Sancte spiritus (T,
Bc), rovněž zkomponuje jen liché verše, ale místo sudých veršů nenapíše nic. Není jasné, zda
si přál opakovat sudé verše na stejnou melodii, protože stejně je tomu i u chorální předlohy,
nebo sudé verše předpokládal chorální, zpívané samotným zpěvákem nebo scholou. Regina
Coeli (CATB) zní jako renesanční polyfonie s basovým doprovodem. Podobný styl v Cultus
Harmonicus nenajdeme, snad [č.72] Hymnus. Mazák zní vedle obou autorů prostě a pokorně,
hlavně v pseudochorálních částech. ‚Prostě‘ není míněno ve smyslu jednoduše, ale pravdivě,
upřímně. Velké kontrasty veselých, rychlých tanečních částí jsou zcela jako u Monteverdiho,
ale u Viadany takové rozdíly nevidíme.
Z hlediska melodiky a nároků na virtuozitu zpěváků (srovnej Sehnal 2009), rozhodně
nápaditost a talent Mazákovi nechyběly. Je zřejmé, že hudba byla psána pro klášter a že ji
provozovali bratři a žáci školy. Heiligenkreuz byl velký klášter nedaleko Vídně. Jaká byla
úroveň zpěváků v Jindřichově Hradci nebo u jezuitů v Praze, kde psal Michna, nechť uváží
čtenář sám. Italská města, kde byla opera i vídeňský dvůr mohly jistě využívat služeb
nejlepších zpěváků. Virtuozita a obtížnost Mazáka je srovnatelná s Monteverdim, který navíc
vypisuje excelentní pasáže a zdobení, aby se zpěvák i autor předvedli, což Mazák nehledá.
Mazák se prostě modlí. O virtuozitě vypovídá i to, že dnes bratři v klášteře opět zpívají chorál
a natáčení Mazáka nechávají „sekulárním“ sólistům.
Návštěva Ferdinanda III. v Heiligenkreuz musela být událostí s odpovídající hudbou, neboť
nebyla rozhodně častá. Pokusme se vžít do té situace. Panovník přišel po mši k hudebníkům
a pochválil je. To není těžké si představit a stává se to i dnes. Ferdinand III. však pochválil
Mazáka takovým způsobem, že kronikář to zaznamenal jako hlavní zprávu z návštěvy. To, že
se panovník na Mazáka obrátil, a navíc si skladby koupil, znamená, že Mazáková hudba byla
nová a úchvatná a že byl již v roce 1639 celebrita. Současně to říká, že panovník se hudbou
aktivně zabýval, což víme.
26
Vývoj modálního uvažování a harmonie počátkem 17. stol. v souvislosti s Mazákem hodnotí Sehnal (2009).
Verše nelze provést mimo rytmus (secco rec.), ale ani strojově po dobách, obojí nefunguje. Musí být zachován
puls skladby, ale hlavní je maximální volnost. Klíčem je počítání na jednu, maximálně dvě doby do taktu a
krásné přednášení textu. Co platí pro rané baroko, platí pro Mazáka dvakrát.
28
Viadana, Lodovico Grossi da – Cento Concerti Ecclesiastici, Benátky, 1602-1609,
27
www.mazak.sdh.cz
11
Cultus Harmonicus op.II - Opus Maius (1650)
Kompletní výtisk je uložen ve Wolfenbüttel D-W. V archivu Arcibiskupského zámku
Kroměříž CZ-KRa chybí zcela kniha (5v) quinta vox29, v knize S chybí list 83/84 a obsah,
v knize Bc chybí listy s čísly stran 99, 100, 101 a index. Všechny ostatní knihy jsou z hlediska
notových stran kompletní, někdy chybí titulní list, nebo naopak obsah. Eitner opět neuvádí
CZ-KRa, uvádí: B. Wolfenb. B.B: B, tedy opět navíc basovou knihu (dnes odpovídá D-B), u
Wolfenbüttel knihy neuvádí (Eitner 1902, VI, s. 407). Kniha Op.II Bas z knihovny v Berlíně
se nachází dnes v Krakově PL-Kj, velmi dobrý stav.
Zpráva z knihovny ve Wolfenbüttel potvrzuje existenci jednoho kompletního výtisku Op.I (6
knih) a Op.II (12 knih), obě sbírky jsou svázány v jednom svazku. Uvnitř nejsou žádné
chybějící ani zničené strany, bohužel neexistují ani žádné vepsané poznámky, podle nichž by
bylo možné určit, kdo byl původní vlastník nebo odkud se knihy do knihovny dostaly30.
Sbírka 91 skladeb pro sóla, nástroje a ripieny v různých kombinacích, pro 1-12 zpěvních nebo
instrumentálních hlasů a bc.
12 hlasových knih (Bc. 101s., S. 86s., A. 74s., T. 75s., B. 65s., 5v. 57s., 6v. 50s., 7v. 48s., 8v.
40s., 9v. 29s., 10v. 22s., 11v. 10s.) vázaných v tvrdé desce31. Vpředu titulní list / vakát, 2. list
dedikace opatu Bernardovi (2 strany), op.II nemá na konci doslov, jako předcházející sbírka.
Exemplář v Kroměříži: kniha Bas, strany 1-20 špatný stav, ostatní knihy dobré, knihy 6V až
11V velmi dobrý stav. Naopak kniha Bas v Krakově je překvapivě pěkná, nemá znatelné
poškození ani na okrajích listů. Je možné, že byla převázána a oříznuta, nebo se ostatní knihy
ztratily záhy a samotný bas se nepoužíval (platí i pro op.I).
Op.II obsahuje sólová moteta (koncerty), čtyři mše, čtyřikrát Loretánské litanie, šestkrát
Surrexit Christus, několik motet v malém obsazení Moteta Parva, vánoční pastorely
s převážně německými texty Cantilenae de Nativitate Christi Domini, moteta k Paně Marii de
Beatissima Virgine Maria a Pánu Ježíši de Sanctissimo Nonine Iesv. Faksimile Op. II je
dostupné online (Šmíd 2010), moderní přepis se připravuje a bude k dispozici od 25. 9. 2011,
proto se nyní omezíme na základní charakteristiky.
Mezi vydáním první a druhé sbírky uběhl pouze rok, proto nelze očekávat zásadní tvůrčí
vývoj. Navíc patrně nenapsal všech 91 kompozic okamžitě „na objednávku“, ale otiskl
i některé skladby, které napsal a provozoval dlouho před vydáním první sbírky. Téměř jistě
víme, že dvě skladby otištěné v op.I (1649) hrál již o deset let dříve před Ferdinandem III.
Názvy Opus minus, Opus maius (pokud pocházejí od Mazáka) napovídají, že do první sbírky
zařadil přednostně ranější a menší moteta. Větší si podržel do Op. II a část dokomponoval.
Druhý op.II začíná skladbami pro 4 hlasy, 5 hlasů, atd. a teprve za polovinou jsou jednohlasá
moteta.
29
V knize 11V chybí titul. To je patrně důvodem, proč se v literatuře objevuje (5 ?, 11 ?) nejistota, která je
chybějící kniha (Sehnal, Pešková 1998). Rovněž jediný kompletní index všech skladeb ve varhanní knize chybí,
proto byla orientace ve skladbách nelehká.
30
Danker, Henrieta: Herzog August Bibliothek, Wolfenbüttel, Německo. (laskavé sdělení elektronickou poštou
dne 25.5.2011)
31
Knih bychom očekávali 13, ale moteto pro 12 hlasů je pouze jedno Exaltabo te. V poznámce stojí: „N. in 7
parte sunt due Voces“. Opravdu tenor 2 a 3 jsou otištěny na protilehlých stranách v knize 7v, proto je celkový
počet 12 knih správně. Pozn.: počet skladeb v indexu je o jednu nižší, pouze 90, což je pochopitelné.
www.mazak.sdh.cz
12
Obsazení skladeb je většinou CATB+bc nebo CCATB+bc. Skladby pro 6 resp. 7 hlasů mají
oproti předchozímu navíc dvoje housle. Oproti první sbírce přibyly zejména nástroje. Druhá
sbírka obsahuje také sborové party, tedy i skladby pro čtyři hlasy používají osm knih. To je
částečně důvod, proč je op.II více než dvakrát rozsáhlejší než op.I. Party ripieny a sola se
docela neshodují (viz Op.III).
Cultus Harmonicus op. III (1653)
Opus III se podle literatury nedochoval (Sehnal Grove, Sehnal 2009). Eitner ještě počátkem
20. stol. dokládá 3 hlasové knihy v Berlíně D-B (Eitner 1902), ale později je už žádný badatel
neuvádí.
Zásadní stopou pro hledání byl zápis u Eitnera32, že kompletní exempláře prvního a druhého
dílu jsou uloženy ve Wolfenbüttel D-W a že v Berlíně D-B se z prvního i druhého dílu Cultus
Harmonicus nachází basová kniha a z třetího dílu hlasové knihy 15, 16 a 18. Vzácné tisky
z Pruské státní knihovny byly za druhé světové války odvezeny z Berlína a ukryty v Polsku.
Po válce zůstaly deponovány v Jagelonské knihovně v Krakově. V katalogu Jagelonské
knihovny PL-Kj (Patalas, 1999)33 nacházíme pod záznamy s čísly 1340, 1341 a 1342
jednotlivé knihy ze tří Mazákových sbírek. Pod signaturami M420 [1], M420 [2] je evidována
basová kniha prvního resp. druhého opusu, tři knihy třetí sbírky jsou zařazeny jako M430.
Dochovaly se přesně, jak je popisuje Eitner v roce 1902.34 Dokonce jejich stav se na
získaných kopiích jeví velmi dobrý. Význam tohoto momentu je v tom, že máme od Op.III
k dispozici: titulní list s přesným názvem díla, chrakteristikou skladeb a rozsahu obsazení.
Kromě toho jsou ve všech knihách dochovány indexy, samozřejmě pouze části skladeb v dané
knize zapsaných. Dedikace je pouze v hlavních hlasových knihách a zde nebyla. Rovněž
přínosné je, že bezpečně víme, kolik hlasových knih sbírka měla. Deska knih je potažena
papírem s motivem připomínajícím ptačí peří, laděným do červena místy se šedomodrou
a žlutou; vpředu nahoře s dvoubarevným nápisem Vox 15. Partes: 20: (na dalších knihách
analogicky). Nápis je laděn optimisticky, dozvídáme se, že nám zbývá najít již jen 17 knih.
Pokud by ochotný čtenář chtěl porovnat s podobnými fragmenty, nalezne ukázky v příloze.
Významný posun a naději při hledání ztracené třetí Mazákovy sbírky představují dvě knihy
(C, T) uložené v Univerzitní knihovně v Kasselu D-Kl. Lze je nalézt podle katalogu sbírky
dvorní kapely v Kasselu (Horstmann, 2005)35 pod signaturou 4˚Mus 297. Na obou knihách
chybí titulní list. Kniha Tenor obsahuje dvě strany dedikace opatu kláštera Heilgenkreuz
Michaelovi, obě knihy mají shodný (úplný) seznam skladeb včetně obsazení. Desky jsou jiné
než u knih v Krakově a ukazují na pozdější renovaci vazby. Bez titulního listu nebyla
autorizace knih snadná. Jméno Albericus Mazak je uvedeno pouze pod dedikací v tenoru.
V katalogu je provedena autorizace odkazem na výše uvedené knihy v Krakově. Určení díla
32
Eitner R., Biographish-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten, Leipzig 1902,
Bd.VI, s.407, Bd.X, s.390, Bd.I, s.81
33
Patalatas A., Catalogue of early music prints from the collections of the former Preussische Staatsbibliothek in
Berlin, kept at the Jagiellonian library in Cracow. / Katalog starodruków muzycznych ze zbiorów bylej Pruskiej
Biblioteki Państwowej w Berlinie, przechowywanych w Bibliotece Jagielońskiej w Krakowie, Krakov 1999,
s. 231.
34
Fakticky na možnost najít fragment z Op. III upozornil záznam v elektronickém katalogu Univerzitní
knihovny ve Virginii, která vlastní na mikrofilmu tytéž hlasové knihy, jaké uvádí Eitner. V katalogu stojí, že
kopie byly pořízeny v Jagelonské knihovně v Krakově.
35
Horstmann A., Katalog der Musikdrucke aus der Zeit der Kasseler Hofkapelle (1550-1650), Wiesbaden 2005,
Band VI, s.387
www.mazak.sdh.cz
13
pravděpodobně proběhlo až nedávno po vydání katalogu (Patalas 1999) v Polsku, což
vysvětluje, absenci záznamu v RISM. Katalog uvádí názvy 31 skladeb a počty hlasů podle
indexu.
Skladby v Op.III si udržují stejný concertantní styl v duchu první sbírky, ve větším obsazení
s nástroji. Ale najdeme i motet pro tenor a dvoje housle. Nemůžeme si představovat
dvacetihlasá sborová moteta ve smyslu renesanční polyfonie, jak by se z počtu knih mohlo
zdát a jak asi uvažoval Trolda (1934). Obvyklé obsazení je stále 4-5 sólových hlasů,
několikrát pro 8 hlasů dvojsborově, 2-6 smyčců. K tomu je někde 4-5 trombonů,
Clarina ô Cornett a 4-8 hlasů ripieny. Nabízí rovněž záměnu Trombon ô Viola. Sbírky byly
vydávány jako hotový provozovací materiál; sólista i tutti zpěvák měl svou knihu. Proto je
knih více než hlasů. V dnešní pěvecké praxi je často nejasný přechod sóla – tutti, jak dlouhá
má být poslední nota sóla a jak přesně do sólisty nastoupí sbor. To bylo patrně otázkou již
tenkrát a Mazák přesně zapsal, jak si přeje tato místa provést. Nejlépe to vidíme v nové edici
Op. II (Šmíd, Michl, Hugo 2011), kde je sólový i sborový hlas zapsán v téže osnově, někde
i celý takt mají různé noty a text, v některých rychlých pasážích má sólista přidané noty,
oktávové skoky, zatímco sbor drží hlavní dlouhé noty (vše je opoznámkováno).
Mazák v Op. III přesně odlišuje Violino, Viola, Viola da Gamba a Violon36. Například u
[Op.III/č.28] je zápis: Fasciculus Myrhhae. 8 Voc: concert: 1 Viloa da Gamba: 2 Violae.
5 Rip: (prima pars est solo Alto &Viola da Gamb:).
Další skladby Alberika Mazáka jsou známy ze dvou souborných vydání různých autorů z let
1659 a 1669 z Německa. Následující odstavce doplňují informaci o dochovaných
exemplářích a přinášejí nová zásadní zjištění.
Havemann, Johann - ‚Jesu Hilf!‘ – RISM B/I/1 16593, Jehna 1659 (viz prameny)
Obsahuje pod č.XIV. moteto: Venite filii, docebo vos á 3. Basso solo, con 2.Viol. Alberici
Mazak. V Cultus harmonicus [Op.II/č.60] v oddílu Moteta Parva nacházíme pro stejné
obsazení moteto: Venite filii, audite me, timorem Domini docebo vos. Bohužel se jedná
o přetisk téže skladby s mírně pozměněným textem.
Struktura skladby je typická, jak jsme uváděli výše i jak si povšiml Trolda (1934) v případě
Laudate Dominum de Coelis. Každý verš se několikrát opakuje (4 krát, 3 krát, 6 krát, ale
nikdy stejně) rychle v taneční rytmu37. Současně se střídá zpěv s houslemi a navzájem se
imitují (4+4 takty 4 krát), druhý verš (4+4 takty jen 2 krát), housle (6 taktů) s malou kadencí
a všichni spolu (4 takty) do kadence první části. Pokračuje zpěv polovinou verše (3 krát 2
takty) venite filii, opakuje jen po dvou slovech, čímž docílí stupňování naléhavosti. Housle
imitují (rovněž 6 taktů), přijde druhá polovina verše audite me (všichni spolu 2 x 2 takty, ale
housle podruhé vynechají, aby připravily nástup kadence samozřejmě s hemiolou, do níž se
dostane jednoduše přidáním slabiky. Přijde uklidnění, střední část v sudém recitativním taktu.
Zpěvák na pěti taktech přednese stupňovitě vzhůru „qui est homo / qui est vitam / diligit dies /
videre bonos“ a ještě jednou opakuje s houslemi v dominantní tónině. Vrací se imitace první
třídobé části ale přímo s opakováním krátkého audite me, navíc společně s houslemi hrajícím
36
Tedy nepředpokládal úplnou volnost a zaměňování obsazení nástrojů a hlasů, jako na začátku 17.stol. a jak
píše Trolda (1934) u Michny (viz výše).
37
Trolda říká lidové písně, popěvky, ale v jednoduchosti, zapamatovatelnosti můžeme hledat podobnost
v současné populární hudbě. Nový raně barokní styl získával oblibu snadným poslechem, sylabickým textem,
písňovou melodikou a rytmikou.
www.mazak.sdh.cz
14
koloratury v krátkých hodnotách. Na závěr zastavení a 4 taktové vznešené [adagio] v sudém
taktu. Matematicky brilantní rétorická struktura.
Přestože se nekonečněkrát opakuje krátký motiv na stejná slova, kompozice se vyvíjí stále
dopředu a nevrací se. Jak se podivuje Trolda (1934), že hlasy začínají samostatně, pouze se
střídají a ke kadenci nebo k závěru se spojují, právě tím se udržuje napětí. Přílišné
jednoduchosti se není třeba bát, protože jsme ještě vůbec neuvažovali rytmus, který se
neustále mění. Mazák běžně posouvá těžké doby, fráze a vymýšlí nečekané rytmické figury.
Nástupy v imitacích jsou u Mazáka často velmi těžké a hráči se musí držet v bdělosti.
Oproti původnímu tisku je změněn pouze první verš a jen na začátku skladby, snad kvůli
rýmu. Můžeme uvažovat, jestli úpravu po zkušenosti navrhl sám Mazák, nebo text vylepšoval
Havemann.
Celá sbírka se skládá z devíti hlasových knih (C, A, T, B, Qv, Viol.1, Viol.2, Violono a Bc.
Zajímavé je, že kniha generálního basu je zdvojena a obsazení je maximálně 7 hlasů + Bc.
Počty notových stran v jednotlivých knihách viz dále v souhrnu pramenů (současné vydání
RISM uvádí paginaci chybně).
Eitner uvádí kompletní dochované výtisky v knihovnách v Berlíně D-B, Upsale S-Uu,
Marienkirche - Elbing (dnes Elblag Polsko) a nekompletní Pirna a Grimma (Eitner 1877)38.
Dochované exempláře dle RISM: D-Dl (mq.Bc); D-FRI (T); D-SAh (S,A,T,B,V1,Bc); GB-Lbm
(mq. Bc); PL-Tu (S); S-Uu
Další nalezené výtisky: Benátky I-Vgc (sig. 16593), Krakov PL-Kj, (Sign. H680);
V katalogu Jagelonské knihovny v Krakově (Patalas, 1999)3 je rovněž sbírka uvedena, jedná
se tedy o kompletní výtisk původně z Berlína, jak uvádí Eitner. RISM uvádí v PL-Tu pouze
knihu soprán, což vede k domněnce, že zbylé knihy v Elblag, uváděné Eitnerem, jsou
v současnosti ztracené.
Peter (Peatraeus) Christoph - ‚Precationis thuribulum‘ – RISM B/I/1 16691,
RISM A/I/6 P1572., Guben 1669
Sbírka obsahuje jednu Mazákovu mši pod č. IX Missa Super terribilis est locus iste.
s něneckým textem. Obsazení 2C, A, T, B, 2Viol., Bc.
Dochované exempláře dle RISM: A-Wgm (kpl.: CI, CII, A, T, B, 6v, 7/8v, Bc); D-Bds (1
kompletní a 1 nekompletní exemplář); F-Pn; GB-Lbm (C1, A, T, B, 7/8v)
Tato sbírka je zajímavá z několika hledisek. Spolu se sbírkou Havemanna (viz výše) a
poznámkou Walthera, že druhý díl Cultus harmonicus byl v inventáři u sv. Tomáše v Lipsku
(Šmíd 2009), ukazuje, že Mazák byl známý, uznávaný autor, rozšířený a provozovaný i
v Německu v protestantském prostředí. Tvrzení je podpořeno právě tím, že se jedná o nová
vydání, nikoliv pouze o opis, který si pořídí jeden člověk pro svou potřebu.
38
Eitner R.: Bibliographie der Musik-Sammelwerke des 16. und 17. Jahrhunderts, Berlin 1877, s.288
www.mazak.sdh.cz
15
Havemann vydal svou sbírku 1659, kdy byl Mazák živ a mohl na německém vydání
spolupracovat. Sbírka Petera (1669) vyšla osm let po smrti autora. Nezdá se pravděpodobné,
že by německou mši s latinským názvem připravoval Mazák a že by čekala tolik let
v Německu na vydání. Navíc na hudbu dobře pasuje latinský text. Domnívám se, že
předlohou byl rukopis latinské mše, který po smrti Mazáka někdo upravil a vydal.
Zajímavost: autor sborníku Peter Christoph není uváděn Eitnerem ani žádným jiným starším
hudebním slovníkem. Přestože žil v Německu, vydával a komponoval, nebyl asi natolik
významný, aby byl autory slovníků vzat na vědomí.
www.mazak.sdh.cz
16
Dochovaná rukopisná díla a jejich uložení
Zatímco dochovaného tištěného díla známe přes dvě stě jednotek, rukopisů se podařilo doložit
pouze jedenáct, plus dva opisy z počátku 20. stol.39 Ze zmíněných jedenácti je navíc pět
neúplných a šest známe z tisků. Nejprve pojednáme o rukopisech v Kroměříži.40
Kroměříž - pět rukopisů
Ve sbírce zámeckého archivu v Kroměříži CZ-KRa je unikátně dochováno 5 motet
v rukopisech. Publikaci a katalog sbírky z kostela sv. Mořice publikoval jako první Antonín
Breitenbacher (1928) a po sedmdesáti letech Jiří Sehnal (Sehnal, Pešková 1998), který je
autorem zápisů v RISM.
Rukopisy se nepodařilo přiřadit k žádné skladbě z tištěných sbírek a nejedná se tedy o opisy.
Rukopisné Magnificat je ve stejné tónině a má stejné obsazení, jako Magnificat primum
z Op.III, ale podle fragmentu tisku se nejedná o stejnou skladbu. Zdá se zvláštní, že by
v Kroměříži nebyl žádný opis tisku. Na druhou stranu je to nejpravděpodobnější verze.
Jestliže v Kroměříži měli koupenu první i druhou tištěnou sbírku, není zvláštní důvod, aby si
nekoupili i třetí, možná se jen nedochovala. Jestliže měli koupeny všechny tisky, nemělo
smysl pořizovat ještě opisy. Pokud Op. III neměli, neposílal by jej Mazák po částech, aby si
ho mohli koupit. Jako dárky Reiterovi resp. biskupovi, který byl pravým mecenášem, Mazák
logicky posílal skladby, které tiskem nevyšly. Teoreticky mohly být v Kroměříži také skladby
ranější, pořízené před vydáním první sbírky.
Rukopisy jsou zde seřazené podle starých signatur (shodně řazeno i v archivu moderní
signaturou). Sehnal (1998) určil předpokládané stáří rukopisů podle původu papíru a seřadil
rukopisy jinak. Neznáme důvody a určování stáří zkoumáním papíru se pro tuto práci
neprovádělo, proto Sehnal má jistě nejlepší informace. Pouze spekulativně upozorníme na
některé nesrovnalosti a rozdíly publikované v tištěném katalogu (Sehnal, Pešková 1998)
a následně v RISM.
Beatus Bernardus
A solo, 2vl, 3vla (a-vla, t-vla, b-vla), bc.
RISM A/II 550.264.293
Originální titul:
Autor:
Sig.:
Sehnal (1998) No.:
Stara sig.:
Datum:
Pozn.
Beatus Bernardus Alto Solo Cum instruments [2Violini 3Violae]
Fratr. Alberico Mazak
No.: A 302a
No. 323
II 194, #58
1654c
7 partů komplet
39
Jeden ze dvou opisů pochází z Troldovy sbírky a budeme jej považovat za pramen, nikoliv za edici. Druhý
opis je o něco starší.
40
Kroměříž je jediné místo s unikátními rukopisy, nálezy v další kapitole jsou opisy.
www.mazak.sdh.cz
17
Tota pulchra
CATB, 2vl, 2vla (a-vla, t-vla), violone, bc. RISM A/II 550.264.296
Originální titul:
Autor:
Sig.:
Sehnal (1998) No.:
Stara sig.:
Datum:
Pozn.
Tota pulchra es 4Voc: Cum instrumentis. [2Violini 2Violae Violon]
Fr Alberico Mazak
No.: A 308
No. 326
II 205, #60
1654c
10 partů komplet
Si bona suscepimus CB, 2vla (a-vla, t-vla), bc.
RISM A/II 550.264.295
Originální titul:
Autor:
Sig.:
Sehnal (1998) No.:
Stara sig.:
Datum:
Pozn.
Si bona: Canto et Basso cum Violis [2Violae]
Fr Alberico Mazak
No.: A 309
No. 325
II 206, #59
před 1670
5 partů komplet
Magnificat
CATB solo, CATB, strings, bc.
Originální titul:
Canticum B. Mariae Virginis. Perillustri Dno Joanni Nicolao Reittern:
Quatuor Voces Conc. 5 Instrument. 4 Voces in Capell:
Magnificat.
humillime dedicatum A Seruo indignissimo
F. Alberico Mazak
No.: A 387
No. 324
III 25, #39
1665c ? (1656c) ?
9 partů, C-conc. chybí!
Autor:
Sig.:
Sehnal (1998) No.:
Stara sig.:
Datum:
Pozn.
Laudate Dominum de coelis
Originální titul:
Autor:
Sig.:
Sehnal (1998) No.:
Stara sig.:
Datum:
Pozn.
C-solo, CATB, bc.
RISM A/II 550.264.294
RISM A/II 550.264.292
Laudate Dnum de coelis canto solo. Quatuor Voces pleno
F. Alberici
No.: A 389
No. 322
III 28, #42 (Trolda 308)
1665c ? (1655c)
6 partů komplet, soprán označen Cantus Praecinens
Pokud si položíme moteta před sebe, jak jsme je seřadili, můžeme vidět na obálkách jisté
podobnosti písma. První tři jsou psány podobnou, nebo toutéž rukou a další dvě rovněž (viz
přílohy). Z prvních tří jsou obálky Si bona a Tota puchra psány identicky, autor je napsán
stejně, umístění na stránce je ve stejné výšce a skladby byly podle obou signatur zařazeny
přímo za sebou. Lze se domnívat, že buď byly společně opsány, nebo společně přišly a byly
zařazeny do sbírky. Sehnal uvádí provenienci papíru pravděpodobně Salzburg. Místem opisu
se jeví pravděpodobnější Heiligenkreuz nebo Vídeň, kde byla předloha, než Kroměříž. Dále
předpokládáme, že opisy přišly i s obálkou, jinak by se volné notové listy bez označení autora
www.mazak.sdh.cz
18
zajisté pomíchaly. Opisy tedy předpokládáme byly pořizovány i s obálkami v Heiligenkreuz,
někde poblíž Mazáka a obálky nepsal archivář v Kroměříži.
První z trojice motet Beatus Bernardus má na obálce velmi podobný rukopis. I ve jméně
autora jsou stejné prvky, jen jméno je zapsáno Fratr Alberico Mazak místo Fr Alberico
Mazak, a signatura není v řadě se zbylými dvěma (II 194, 205, 206). Zvláštní způsob psaní
spojení „lbe“ v Alberico a „z“ ve jménu Mazak je u všech tří stejné. Domnívám se, že tři
obálky psal tentýž člověk, ale Beatus ne současně se zbylými dvěma.
Zbylé dvě skladby Laudate a Magnificat mají písmo na obálce velmi shodné, ale liší se od
předchozích. Signatury jsou blízko, ale nejsou přímo za sebou. Pokud srovnáme jméno autora
na obálkách F. Alberici na Laudate a F. Alberico Mazak na Magnificat, jsou psány patrně
jednou rukou. Způsob psaní společné části „F. Alberi“ je shodný. Počítám, že by Emilián
Trolda s autorizací svého přepisu Laudate (o němž se psalo výše a ještě bude dále) tímto
způsobem souhlasil.
Pokud obálky motet otevřeme, vidíme na notových stranách mnoho společných znaků. Stejně
psané klíče, custodes, praporky a zejména horní části půlových (s nožičkou dolů) a celých
not, jsou jako stříška. Stejným grifem je psána i finální „čára“ za posledním taktem41. Jediné
Tota pulchra má vnitřní strany psané úplně jinak i zní jinak. Buď se jedná o pozdního Mazáka
nebo měl zvláštní invenci. Zbylá čtyři moteta mají noty psané patrně jednou rukou. To neplatí
o textech, které jsou někde psány jinou rukou.
Pokud otevřeme katalog kroměřížské sbírky (Sehnal, Pešková 1998) napadne nás, že autoři
měli obálky motet rozložené stejně, jako my výše. U třech prvně zmíněných motet najdeme
v katalogu poznámku Agf [?], zatímco u Laudate a Magnificat stojí pouze Ms. Nejasnost
nastává, porovnáme-li v RISM tytéž zápisy odkazující na stejné autory. RISM uvádí naopak
u Magnificat Autograph a u ostatních čtyř Possibly Autograph.
Poměrně zásadní rozpor vidíme u autografu Magnificat s uvedeným rokem 1665, kdy byl
autor prokazatelně 4 roky po smrti. Podobný problém řešíme s Laudate, v tisku rok 1655c,
RISM 1665c. Poslední nesrovnalost představuje Tota pulchra, označená vždy jako možný
autograf. Výše jsme, ale prohlásili, že notové strany jsou psány jinou rukou než ostatní
skladby.
Magnificat nese jediné dedikaci Janu Mikuláši Reiterovi, která spolu se dvěma dopisy naopak
od Reitera Mazákovi tvoří jeden ze dvou známých zdrojů informací, vedle zápisů z kronik
kláštera. Text dedikace na obálce je přepsán výše, obálka v příloze. Přepisy obou dopisů
vydal Breitenbacher (1928) a dále říká, že slovo ‚Magnificat‘ někdo na obálku dopsal. Chtěli
bychom věřit, že právě známe Mazákův rukopis, ale nic o tom, že věnování na obálku napsal
vlastní rukou, z textu nevyplývá.
Reiter ve svém dopise ze dne 12. 9. 1656 děkuje Mazákovi za zaslané skladby: ‚fasciculus
duorum muttetorum cum uno Magnificat et Salve regina‘. Bohužel s určitostí nemůžeme
tvrdit, že právě toto je zmíněné Magnificat a tedy pochází asi z roku 1655, je to
pravděpodobné. Pokud by někdo z bratrů v klášteře, které Reiter rovněž znal, poslal tuto
skladbu např. až z pozůstalosti po Mazákově smrti, patrně by se podepsal a věnování by znělo
jinak.
41
Je to „oscilační ornament“ připomínající psací „Mno“, „Mna“, nebo prostě „Ma“? Je vždy stejný, viz
přílohy.
www.mazak.sdh.cz
19
Poslední svízel s touto skladbou je v tom, že hlavní part Canto concertanto je ztracen. Přitom
existuje edice Konrada Ruhlanda i nahrávka z roku 1983 (viz výše), kde předlohou je rukopis
z Kroměříže. Bohužel v bookletu k CD nestojí žádná poznámka, že by chybějící soprán
Ruhland dokomponoval. Edice nebyla konfrontována.
Když Trolda hovoří o motivech lidových písní, má naprostou pravdu. Po úvodní rychlé sonátě
pěti smyčců přednese zpěvák sám motiv: ‚Beate Bernarde‘ (pouhých šest tónů) a slyšíme
píseň ‚Široký hluboký‘. Rytmus odpovídá, melodie mírně jiná.
Ruland (2004) vydal ještě moteto Anonym – Laudate Dominum de coelis rovněž podle
rukopisu z archivu Kroměříž, kde označil A. Mazáka za možného autora. Jiří Sehnal se
domnívá, že se jedná o opis Vejvanovského, tedy nikoliv o Mazáka42. Skladbu nebudeme
uvažovat.
42
Sehnal Jiří, laskavé sdělení 2009
www.mazak.sdh.cz
20
Bratislava, Berlín, Drážďany, Praha - opisy
Praha. V archivu Českého muzea hudby v Praze jsou uloženy dva opisy Mazákových
skladeb.
V pozůstalosti Emiliána Troldy moteto Laudate Dominum de coelis, sig. S199 / XXVIII E44.
Jedná se o spartaci autografu z Kromřížského archivu. Trolda opsal přesně původní obálku se
jménem F. Alberici a dole píše: ...překvapuje způsob psaní jména: F. Alberici místo Vincenzo
Albrici. Pod tím je obyčejnou tužkou, stejnou rukou dopsáno: Patrně se jedná o Fratera [!]
Alberika Macáka!! Tedy až později určil za autora Mazáka43.
Dále se pod signaturou XI E407 nacházejí tři listy Albericus Mazák – Kyrie, fragment, CAII,
TBI a TBII, bez datace. Časopis Cyril v roce 1912 uveřejnil v článku Různé zprávy
následující text:
Historický večer v konservatoři. 9.února t. r. Sborové skladby starých českých
a českoněmec. mistrů. 1. P. Albericus Macák (Mazak, 1609-1661): Kyrie z Missa decem
vocum pro smíšený osmihlasý sbor (Cultus harmonicus, opus II. 1650). Dle exempláře ve
vévodské knihovně ve Wolfenbüttelu. Řídil K. Nápravník.
Porovnáním s tiskem se potvrdilo, že opis Kyrie (sig XI E407), dochovaný v Českém muzeu
hudby, se skutečně shoduje a je částí mše pro deset hlasů z druhé sbírky Alberika Mazáka.
Praha. V knihovně Pražské konservatoře nacházíme pod sig. 1978 rovněž Kyrie ze stejné
mše. V tomto případě se jedná o tisk dvojsborové partitury (2x4 hlasy) bez generálního basu44
nadepsaný: P. Albericus Mazák – Missa decem vocum (1650) - Kyrie. V zápatí je uveden
nakladatel Emanuel Starý45 bez datace.
Na základě výše uvedeného můžeme téměř určitě tvrdit, že tisk v archivu Pražské
konservatoře je provozovacím materiálem ke zmíněnému koncertu a byl pořízen 1911c.
Fragment z Českého muzea hudby není opisem tohoto tisku, ale pravděpodobněji jeho
předlohou pořízenou 1911, nebo dříve, snad K. Nápravníkem. V opačném případě by
opisovač přepsal z novodobého tisku i název mše, rok a dynamiku, která byla do tisku proti
originálu z roku 1650 doplněna.
Zajímavý je rovněž doklad, že Mazák se v novodobé historii prováděl na našem území ještě
před objevením Kroměřížské sbírky v roce 1928. Zdá se, že za znovuoživení Mazáka u nás
vděčíme německým profesorům z Pražské konservatoře. Článek tak možná poskytuje jedno
vysvětlení, proč české jméno Mazák bylo v první polovině 20.stol. samotnými Čechy ještě více
počešťováno (Macák).
Bratislava. Na Slovensku se dochovala rukopisná sbírka 111 vokálně instrumentálních
skladeb (zkr. RSVS) ze 17. stol., v níž jsou dvě skladby A. Mazáka. Obě jsou opisem z tištěné
43
Trolda vždy označuje Mazáka P. Alberik Macák. To je dobře znát, neboť změna příjmení působí potíže při
vyhledávání. Mazáka v Troldově sbírce najdeme pod číslem autora 308.
44
Obsazení mše pro 10 hlasů je: 2xSATB, 2vl., bc., ale v Kyrie mají housle tacet. Generální bas byl asi
vypracovaný ve zvláštním partu.
45
„Autograf. a tiskl Em. Starý, Praha-Smíchov, Palackého tř. 38“. Rok vydání nelze určit, vydavatelství
fungovalo patrně 1867-1948, kolem 1873 se uvádí ulice Karlova.
www.mazak.sdh.cz
21
sbírky op.II a pisatel proti originálnímu tisku místy změnil rytmizaci a u jednoho z motet
dopsal úvod (Pikorová 1970, 1989)46. Pikorová pojednává detailně o všech skladbách a
autorech. Jedná se přesně o moteta Domine non nos relinquas, 10 Vocum [op.II/č.34]. Druhou
částí skladby je Veni Sancte Spiritus z něhož pořídila ukázku několika taktů - partituru. Podle
incipitů Canto, které publikovala, je druhou skladbou ve sborníku je rovněž Veni Sancte
Spiritus, 7 Vocum, cum 4 rip. Obsazení má být CCATB, 2V, 4 rip. Bc., ale moteto ve
sborníku je dle autorky nadepsáno Conc. [a] 6., obsazení CATB, 2V, Bc. Buď ve sborníku
jeden ze sopránových partů chybí, nebo autorka chybně opsala obsazení z tisku47.
Berlin. Mazákovy skladby se nacházejí v rukopisných sbírkách z jižního Německa (dnešního
Polska). Przybyszewska-Jarmińska se zabývá studiem sbírek Emila Bohna, které byly za
2. světové války odvezeny ze Staatsbibliothek Wroclaw do Staatsbibliothek Preußischer
Kulturbesitz v Berlíně. Přestože se její práce zaměřují na jiné autory, zmiňuje také
A. Mazáka, a to mezi autory v rukopisné sbírce uložené v Berlíně (D-B Mus. 40261). Zde se
nachází kniha Cantus, ale k některým skladbám dokládá další hlasy (CII, A, B) uložené
v Sächsische Landesbibliothek v Drážďanech (D-Dl Mus. 1/E/28). Sem byly převezeny v 80.
letech 19. stol. ze sbírek na zámku v Opole (Przybyszewska-Jarmińska 2003).
Dresden. Podle RISM (serie A/II čísla 211.003.008 až 011) nacházíme v katalogu
drážďanské knihovny 4 moteta od A. Mazáka, ve sbírce manuscriptů, kterou zpracoval
(Steude 1974). Skladby jsou uloženy pod stejnou signaturou (Mus. 1/E/28) a 3 hlasové knihy
jsou označeny shodně (CII, A, B), jak uvádí nález Przybyszewske-Jarmińske (viz výše). Podle
jejích závěrů patří hlasová kniha Cantus, uložená v Berlíně, k souboru knih (CII, A, B)
uložených v Drážďanech. Na základě toho můžeme tvrdit, že ke 4 zmiňovaným Mazákovým
skladbám existuje Cantus v Berlíně (Mus. 40261). Skladby jsou nadále nekompletní,
z původních minimálně 8mi (patrně 12ti) knih máme pouze C, CII, A, B.
Názvy a obsazení motet ukazují na opis z Cultus Harmonicus op. II. U tří motet v poznámce
již (asi Steude 1974) odkaz na tisk (RISM A/I M 1501) zaznamenal. Moteto Ein Kind
geboren (RISM A/II 211.003.009) by mělo být zapsáno přesněji originálním titulem:
Peregrinatio Betlehemitica (4. Voc: cum rip. & 3 Instrum), protože v tisku se jiné
předcházející moteto jmenuje stejně: Ein Kind geboren (5 Voc: 3 rip.). To může vést
k nejasnostem až k mylnému objevení neexistující skladby. Cantilena de Nativitate Chr[isti]
– Dulcis Jesu dulce nomen. (5. Voc cum rip: P Alb: Mazak.) (RISM A/II 211.003.008) zde
odkaz na tisk (RISM A/I M 1501) chybí, přesto se lze domnívat, že se rovněž jedná o opis
z tištěné sbírky. Moteto přesně se stejným názvem a obsazením se v tisku nachází přímo před
skladbou Peregrinatio Betlehemitica. Opisovač přepsal skladby přesně v pořadí, jak
následovaly v originálním tisku.
46
Sborník byl původně uložen na UHV SAV, ale v současnosti se nachází v Hudebním muzeu SNM v Bratislavě
(SK-BRnm) pod signaturou MUS XVIII 653.
47
Pikorová porovnávala rukopisy s exemplářem tisku v Kroměříži CZ-Kra. V té době neměla k dispozici knihu
5V a indexy, které chybí. Z práce není přesně jasné, zda je rukopis kompletní. Určitě chybí text
www.mazak.sdh.cz
22
Zprávy o Mazákovi ve starých inventářích.
Mazák byl evropsky známým skladatelem a hlavně díky tištěným sbírkám bylo jeho dílo v 17.
stol. značně rozšířené. Zásadní informaci o uložení dochovaných děl přináší Eitner (1902
a 1877). Je zajímavé, že tehdejší znalost je v zásadě vyčerpávající a za více než sto let se
výrazně nezměnila.
Leipzig. Cultus Harmonicus opus II je doložen u sv. Tomáše v Lipsku (Küster 1991).
Küster ve své práci přináší zajímavé osvětlení nejasnosti, proč J. G. Walther - Musicalisches
Lexikon (Walther 1732) uvádí u hesla Mazák pouze druhý opus, ale první a třetí díl
nezmiňuje. Küster cituje zápis inventáře Tomášské školy takto: „v rubrice ‚in folio minori‘:
‚Alberici Mazack, Cultus harmonicus; ejusdem opus secundum. 1650; sind 12 Bücher.‘ “.
Walther použil právě formulaci z tohoto zápisu a z titulního listu tisku. Ostatní díly sbírky
neuvedl prostě proto, že o nich konkrétní informaci neměl (Küster 1991). Formulaci Walthera
později přejímá o 90 let později Dlabač (Dlabač 1815)48.
Lüneburg49. V inventáři kůru Svatomichalské školy v Lüneburgu uvádí Max Seiffert
následující zápis s číslem 794:
„Albericus Mazak - Qui gloriatur, in Domino glorietur. Violin e T. (G )“.
Moteto se stejným názvem, pro tenor, housle, v G s jedním „b“ nacházíme v tisku Cultus
Harmonicus [op.I /č. 22]. Jedná se téměř jistě o opis z tisku.
Mazák byl rozšířen na Slovensku a v dnešním Polsku, jak dokládají dochované knihy
manuscriptů (viz. výše). Vedle toho existuje záznam o Mazákových skladbách ve třech
invetářích na území Slovenska (Kalinayová a kol. 1994).
Bratislava50. V inventáři evangelického kostela z roku 1657 se v oddílu Concentus scripti
pod číslem 17 uvádí: Dein grosse Lieb ó Jesulis Alberici Mazak: ist nicht nütz [Mazak,
Albericus]
Ve třetí sbírce [op.III /č. 4] je otištěna skladba Dein grosse Lieb O Jesulein. Alt: 2 Violini. 4
Violae. Lze se domnívat, že se jedná o opis stejné skladby.
Poznámku v inventáři: „ist nicht nütz“ (nepoužitelné) lze vysvětlit, že se kapelníkovi skladba
nelíbila nebo obsazením nehodila.
Bratislava51. V inventáři katedrály sv. Martina z roku 1670 je uveden zápis:
14. Missa. a 6 / 4 Voc: 2 Violini. auth. Mazak
Jedná se velmi pravděpodobně o skladbu [op. II/č. 26].
48
Z časové souvislosti lze předpokládat, že J.S.Bach znal Mazákovy skladby a měl je k dispozici. O tom, jestli je
také prováděl, nebo už byly nemoderní a Bach měl dost své hudby, můžeme jen spekulovat.
49
Seiffert, Max., Die Chorbibliothek der St. Michaelisschule in Lüneburg zu Seb. Bach's Zeit, Sammelbände der
Internationalen Musikgesellschaft, 1908, 9. Jahrg., H. 4., Jul-Sep, s. 593-621, Franz Steiner Verlag,
[online 9.5.2011] http://www.jstor.org/stable/929526.
50
Iventárny zoznam hudobnín a hudobných nástrojov evanjelického kostola v Bratislave z roku 1657, zápis číslo
[108], (Kalinayová, 1994).
51
Catalogus rerum Musicalium in Ecclesia S:Martini Posonij / Iventárny zoznam hudobnín Dómu sv. Martina
v Bratislave z roku 1670 (Kalinayová, 1994).
www.mazak.sdh.cz
23
Prievidza52. V rozsáhlém inventáři majetku piaristického kláštera z roku 1690 (až 1693
dodatky) nacházíme na straně s původním číslováním p.49 v oddílu Sonate zápis:
17. Mazak a 5. 2 W. 3 Violae. Jedná se o zatím jediný doklad Mazákovy čistě instrumentální
skladby. Dosud známe pouze vokální skladby s nástroji. Mazák často používá v kompozicích
krátké instrumentální Simfonie jako předehry nebo opakující se mezihry. Může se jednat o
opis části některé vokální skladby.
Na Moravě existují vedle dochovaných rukopisů v Kroměříži (viz výše) (Breitenbacher 1928;
Sehnal, Pešková 1998) také inventární zápisy z piaristických kolejí ze Strážnice a Litovle
(Brázdová 2005), v Čechách ze Slaného.
Strážnice53. V inventáři piaristické koleje z roku 1675 nacházíme v oddílu Concertus de B. V.
pod č. 3 záznam: Duplex Muttetum de B. V. Primum de Conceptione 4 Vocum, 4 Ripieni,
alterum de Assumptione á 4 Voc., 4 Ripieni Mazak.
Moteta ve třetím opusu Cultus harmonicus jsou v obsazení navíc s nástroji. V případě
Gratulemur in hac die (est Hymnus de Assumpt. Mariae) 5 Voc. 4 Rip., obsazení rovněž
nesouhlasí.
Ve druhém opusu v oddílu skladeb „de B.V.M.“ nenacházíme podobné obsazení. Mezi
motety pro 4 hlasy a 4 ripieny jsou mariánská moteta s názvy: Ave Maria, Dixit Maria, Beata
es Virgo a Virgo prudentissima. Bez dalších informací nelze skladby určit.
V inventáři ze Strážnice je však jménem autora označena pouze malá část skladeb. Některé
anonymní záznamy názvovým incipitem i (specifickým) obsazením odpovídají skladbám
v tištěných sbírkách. Např. Litanie Lauretanae CB, 2Violini se mohou shodovat s [op.II/č.66].
Podobně motet Michael Pugnavit pro bas a housle nacházíme v [op.I/č.30] pro bas a cornet54.
Opisů Mazákových skladeb mohlo existovat ve Strážnici více.
Litovel55. V inventáři kostela sv. Marka se pod nadpisem Sacra nachází 29 mší pro pět až
deset hlasů, dvě jsou označeny autorem Mazak (Sehnal 1965, Brázdová 2005).
[Missa] Super Iam non estis a 9 Vocum Mazak. Jedná se bezpochyby o: Missa: Super Iam
non estis hospites a 5 Vocum, cum 4 rip. [č.21/op.II]
[Missa] Alla breve a 5 Vocum Mazak. Pravděpodobně jde o Missa brevis a 5 Vocum, cum 4
rip. [č.22/op II]. Obě mše jsou ve sbírce Cultus harmonicus op. II publikovány přímo za
sebou.
52
Inventárny zoznam hudobnín a hudobných nástrojov piaristického kláštora v Prievidzi z rokov 1690-93
(Kalinayová, 1994). Položka s označením Mazak má v edici doplněno [č.381].
53
MZM Brno, fond E54 Piaristé Strážnice, kart. 21, inv. č. 91, Chori Straznicensis Clericorum Regularium
Pauperum M(at)ris D(ei) Scholar(um) Piar(um) Renovatum Anno D(omi)ni 1675; také:
SEHNAL J., Hudební inventář strážnických piaristů z roku 1675. Časopis Moravského muzea, 1984, roč. LXIX,
s. 117 – 127.
54
Text motetu obvykle začíná „Michael Archangele pugnavit“, ale název „Michael pugnavit“ je originální.
Např. mezi rukopisy RISM II nenajdeme žádný motet tohoto jména.
55
Sehnal, Jiří: Das älteste Musikalieninventar Mährens. Beiträge zur Musikwissenschaft 7, 1965, s. 140
Inventář je nadepsán: „ Matrica oder Verzeichnis aller Gerechtigkeiten, Fundationen, Reddituum, Obventionen,
Mobilien undt Immobilien der Pfarkirchen S. Merci... in der fürstlichen Stadt Litta, welche 1671 von mier
Andrea Alexandro Claar derzeit Pfarrern revidiert undt in folgende Ordnung tauglich aufgesetzt worden“.
www.mazak.sdh.cz
24
Slaný56. V inventáři slánských piaristů nacházíme na straně 13 v oddílu označeném Litaniae
zápis č.5: Lit... Lauret.. á 15. 2CC. A.T.B. 2Violin. 2 Clarin. 2 Viol. 4 Rip. et Organo. Aut.
R.P. Alberiis Mazak, Ord. Cisterc:
Obsazení neodpovídá žádné skladbě shodného názvu z tištěných sbírek. Jedná se o jiné
litanie, nebo o úpravu. Tisk Cultus harmonicus op. III neobsahuje litanie. Ve druhé sbírce
nacházíme Loretánské litanie čtyřikrát, pro nejvýše 6 hlasů a 4 rip. Bez incipitů a dalších
informací nelze skladbu zařadit.
56
Inventář piaristické koleje ve Slaném, uložen ve Státním archivu Slaný, zápis pravděpodobně 1669.
www.mazak.sdh.cz
25
Mazákovy skladby v cisterciáckém klášteře Osek
Trolda píše, že R. P. Albericus je v inventáři cisterciáckého kláštera v Oseku z r. 1720 uváděn
jako autor 4 mší a 3 offertorií (Trolda 1934). Tuto skutečnost se nepodařilo ověřit podle
žádného inventáře. Inventář z roku 1720 se dochoval jediný a zde se vyskytuje jméno autora
Alberici asi 10 krát, zatímco jméno R. P. Albericus se podařilo nalézt pouze v záhlaví
poslední strany inventáře z roku 1706, nadepsané ‚Apendix‘. Následuje text: „Continens
quasdam Partes, a R. P. Alberico comparata Missae...“ a následuje výčet 4 mší s uvedením
autorů, pak 2 offertoria atd.
Jan Zástěra57 (2008) se podrobně zabýval historií oseckého kláštera, hudebními inventáři a
seznamy mnichů. Podle jeho zjištění klášter výrazně strádal a upadal od počátku 15. stol. díky
několika konfiskacím majetku, plenění husitů a reformačním konfliktům.
Na základě informací ze dvora Rudolfa II, papež Řehoř XIII. osecký klášter zrušil. Řeholníci
odešli na Zbraslav a do Sedlce a zbylý klášterní majetek připadl obnovenému pražskému
arcibiskupství. ...Osecké panství zůstalo pod správou pražských arcibiskupů téměř padesát let
(1580-1626). Po té Osek několikrát zpustošila třicetiletá válka. Obnova kláštera začala až
volbou opata Laurentia Scipia (1650). Teprve od tohoto okamžiku se začal řeholní život
stabilizovat....postupně se obnovovaly klášterní budovy a kostel...
První varhany byly zničeny při velkém požáru 1646. ...Nové varhany postavili Johann
Heinrich Mundt a Mattheus Köhler roku 1670.
Skladby Alberika Mazáka se v Oseku nemohly dochovat, neboť se tam pravděpodobně nikdy
nedostaly. Klášter byl zrušen roku 1580 a začal oživovat v polovině 17.stol. nikoliv hudbou,
ale obnovou budov a nejnutnějších funkcí. K rozvoji figurální hudby dochází až v poslední
čtvrtině 17. stol., čemuž odpovídá datace prvního hudebního inventáře 1706. V té době už
nová Mazákova hudba dávno vyšla z módy.
Zbývá vysvětlit, kdo je R.P.Abericus, uvedený na poslední straně (prvního dochovaného)
oseckého inventáře z roku 1706. Je jím Alberik Heinrich58 z nedalekého Duchcova (16621722), farář ve Vysočanech, zpovědník v Mariánských Račicích.Vstoupil do řádu v 26 letech,
určitou nespecifikovanou dobu zastával funkci kantora, řídil zpěv chorálu, později i
provozování figurální hudby. K tomu patřilo také obstarávání a opisování materiálu. Závěr
Jana Zástěry (2008) potvrzuje předpoklad (Šmíd 2009) publikovaný na základě názoru Jiřího
Sehnala59.
57
Zástěra, Jan: Hudba oseckých cisterciáků, Osek 2008, s.8, 10, 13-14.
Tamtéž s.9: Album Ossecense oder Verzeichins der Mitglieder des Cisterzienser-Stiftes Ossegg vom Jahre
1645-1896, Osek, 1896. Přehled oseckých řeholníků.
59
(Šmíd 2009): Jiří Sehnal je přesvědčen, že se nejedná o Mazáka, ale o místního ředitele kůru, nebo hudebníka
kláštěra v Oseku, který níže psané skladby obstaral, opsal nebo koupil a daroval. Protože jde o cisterciáky,
mohlo být jméno Albericus frekventované (Jiří Sehnal, laskavé sdělení dne 23 .6. 2009).
58
www.mazak.sdh.cz
26
Zprávy o Mazákovi v Heiligenkreutz a Evropě
Podobně jako Osek a kláštery ve Slezku, stíhaly klášter a sbírky v Heligenkreuz mnohé
útrapy. Klášterní archivář Benedict Gsell60 (1891) v pojednání o klášterních rukopisech píše,
že sbírka je mnohem menší, než v případě jiných velkých klášterů a je překvapivé, že přes
pravidelně se opakující těžké rány, kdy došlo k téměř úplnému zničení, se část starých
písemností dochovala. Když se mniši vrátili po dnech hrůzy roku 1683 do kláštera, byla také
knihovna zničena všeobecným pustošením. P. Alberik Höffner61 píše u roku 1684 ve své
Corona abbatum: „Libri tam Chori quam bibliothecae plerique praestantiores partim ablati
igne consumpti“. (cit.) Zpráva zřejmě hovoří o drancování a vypálení kláštera Turky, v době
obléhání Vídně.62
Je pochopitelné, že přímo v Heiligenkreuz, kde Mazák žil a napsal více než 240 kompozic, se
žádné dílo nedochovalo. Je dokonce možné, že ke zničení všech rukopisů došlo krátce po jeho
smrti a fragment tisku op.I, uložený ve Vídni A-Wn, vůbec nepochází z kláštera.
Zcela nový zdroj informace o Mazákovi objevil Ivan Golub, při hledání zpráv o Juraji
Križanićovi, hudebním teoretikovi 17.stol. Golub v sedmdesátých letech prohledával osobní
knihovnu cisterciáckého mnicha Jana Caramuela Lobkovice (1606-1682), který trávil závěr
života ve Vigevano v Itálii, kde byl biskupem. Caramuel byl všeobecně známou významnou
postavou 17. století, šlechtic, diplomat, opat, ale především vydavatel naučných knih a
encyklopedií ze všech oborů. Za svůj život vydal přes obsáhlých 50 knih (viz Mathesis
biceps, Architektura apod.), mezi jiným i o hudbě. Golub objevil v roce 1976 rukopis
Musica63 o 500 stranách. Mnoho let připravovaná encyklopedie shrnující veškeré vědění
o hudbě, kterou nakonec Caramuel nestihl vydat. Manuscript je tvořen články, výstřižky
z knih jiných autorů, do nichž Caramuel připisoval své formulace a poznámky.
Golub píše, že Caramuel se přátelil s Mazákem a publikuje patrně pouze kostru rukopisu
Musica, neboť nález má obsahovat na 500 nečíslovaných stran. Nicméně v textu nalézáme
jméno Alberika Mazáka v záhlaví několika článků a různých dopisů. Z práce neznáme
podrobnosti a rukopis jsme neměli k dispozici, ale z uvedených zlomků a z jasného závěru
Goluba vyplývá, že: Caramuel staví Križaniće po boku velkých jmen tehdejší hudební teorie,
jakými byli: Kircher, Mersenne, Mazak, Descartes...(Golub 1978)
60
Gsell, Benedict: Verzeichniss der Handschriften in der Bibliothek des Stift Heiligenkreuz, Die handschriftenVerzeichinsse der Cistercienser-Stifte, Bd. I, Wien 1891, s.117
61
Podle zápisu seznamu Chronicon breve... (s.64): Albericus Höffner. Silesius ex Neisse (7. 9. 1641 –
25.2.1717), věčné sliby 29.9.1662. Per 12 annos Prior S. Crucis, in conquirendis historicis monumentis
monasterii excellens. (Koll 1834).
62
Chronicon Breve... (s.24) zpráva z roku 1683: Turcae totam Ungariam occupant et ipsam Austriae metropolim
Viennam obsidentes omnia, et inter haec etiam monasterium S. Crucis ejusque possessiones incendio vastantes;
sed ingenti clade adfecti tandem fugam capiunt.
63
Caramuel, Ioannes: Musica, Archivio Capitolare di Vigevano, Fondo Caramuel,IV, 6.
www.mazak.sdh.cz
27
Rukopis a jméno Alberika Mazáka
V rukopisech motet v Kroměříži vídíme, jak se psalo jméno a známe možný Mazákův
rukopis, ale s určitostí to tvrdit nelze. Můžeme to však použít při autorizaci případných
anonymních nálezů.
O jménu Mazáka píše již Breitenbacher (1928). Podle tisků, rukopisů v Kroměříži a dopisů
Reitera budeme Mazáka psát se ‚z‘, protože on se tak psal. Bez ohledu na jeho národnost,
vycházíme z toho, že byl vzdělaný a věděl, jak se jeho jméno má psát. Ve slovnících z 18.stol.
i v poznámkách Jan Caramuela se píše Mazak. Během 19.stol. zejména v Heiligenkreuz byly
jeho díla ztracena a Mazák je psán podle úsudku jednotlivého pisatele. Koll (1834), Gsell
(1891) píší Maczak, Watzl uvádí dokonce Maczack. Opis v Praze (1912) pořízený z tisku ve
Wolfenbütttel je nadepsán správně Mazak, ale v souvisejícím článku se píše Macák. Trolda
píše Macák, přestože spolupracuje s Breitenbacherem, který píše Mazak.
Lze se tedy setkat s následujícími zápisy jména a to v nejrůznějších kombinacích slov:
Mazák, Mazak, Macák, Maczak, Maczack, Mazack a Alberík, Alberik, Alberico, R[everendo]
P[ater] Albericus, Fr[ater] Albericus, Alberich a Alberici.
To je třeba mít na paměti při zkoumání pramenů a prohledávání literatury. V předmluvě
k tisku se autor podepisuje, P. Albericus (opus I), Fr. Albericus (opus II), resp. Albericus
Mazak (opus III), zatímco na titulním listu se uvádí ‚A P. Alberico Mazak‘, na poslední straně
v doslovu ‚Reverendo P. Alberico Mazak‘ (opus I).
Manuscripty uložené v Kroměříži jsou označeny jménem ‚Fr. Alberico Mazak‘ (resp. Fratr,
resp. F.) kromě ‚Laudate D[omi]num de coelis‘, kde je uvedeno ‚F. Alberici‘. Rovněž ve
sbírce J. Havemanna (1659) je autor označován: ‚Alberici Mazak‘.
Jméno F. Alberici může označovat Mazáka, ale je třeba postupovat obezřetně. Samotné
Alberici nebo dokonce Albrici bez Frater, Mazáka neoznačuje. Na ukázce P. Alberika kantora
z Oseku a několikeré citaci Alberika Höffnera, prakticky současníků Mazáka, je jasně
ukázáno, že jméno Albericus bylo běžné a může dojít k omylu.
www.mazak.sdh.cz
28
Resumé
Alberik Mazák byl uznávaný skladatel a hudební teoretik 17. stol. Zprávy o tom dokládají
záznamy jeho přítele, opata, biskupa a rovněž cisterciáka Jana Caramuela z Lobkovic
(Ioannes Caramuel Lobkowitz 1606-1682) v rukopise připravované encyklopedie Musica,
kterou již nestihl vydat tiskem. V encyklopedii figuruje Mazákovo jméno u několika hesel
a dopisů vedle velkých osobností jako Kircher, Mersenne, Descartes apod. Další úlomkovité
zprávy o Mazákově životě známe pouze z klášterních kronik v Heiligenkreuz a ze dvou
dopisů Mikuláše Reitera v archivu v Kroměříži.
Mazákovo dílo představují zejména tři rozsáhlé tištěné sbírky Cultus Harmonicus (celkem
211 skladeb). Z nich Op. I a Op. II jsou dnes dochovány ve Wolfenbüttel D-W a v Kroměříži
CZ-Kra. Část třetí sbírky, která je podle literatury ztracena, se podařilo nalézt v Polsku a
Německu. Fragment Opus III., knihy Canto a Tenor jsou uloženy v Kasselu D-Kl, knihy
15,16 a 18 v Krakově PL-Kj. Díky tomu známe titul, dedikaci, seznam, obsazení a ukázky
skladeb z Mazákovy vrcholné sbírky.
Mazákovy skladby vyšly nejméně ve dvou souborných sbírkách v protestantském Německu
(1659 a 1669). V Kroměříži je unikátně dochováno 5 rukopisů motet, které nejsou opisem
žádné tištěné skladby. Máme archivní zprávy o několika dalších skladbách, které se však
nedochovaly. Všechny ostatní nalezené rukopisy jsou opisem skladeb vydaných tiskem.
Původně bylo dílo značně rozšířené, přesto se dochoval pouhý zlomek.
Dnes dochované Mazákovy skladby nebo zprávy o nich nalezneme na těchto místech:
Česko: Kroměříž, Praha, Strážnice, Litovel, Slaný
Slovensko: Bratislava, Prievidza
Polsko: Krakov, Elblag
Německo: Wolfenbüttel, Kassel, Lipsko, Berlín, Lüneburg, Drážďany, Grimma
Rakousko: Vídeň
Anglie: Londýn
Švédsko: Upsala
Itálie: Benátky
Francie: Paříž
V roce 2011, u příležitosti výročí 350 let od autorova úmrtí, je celé rekonstruovatelné dílo
Alberika Mazáka, Cultus Harmonicus Op. I, Op. II a rukopisy motet z Kroměříže,
publikováno v nové edici volně na internetu jako faksimile i moderní přepis. Díky tomu
budeme možná za čas schopni zhodnotit toto dílo a představit si vedle Adama Michny
z Jižních Čech také neznámého skladatele ze Slezska - Alberika Mazáka.
www.mazak.sdh.cz
29
Alberik Mazak was an eminent 17th century composer and writer on music. This information
is supported by records of his friend, the abbot, bishop, and Cistercian monk Juan Caramuel
Lobkowitz (Ioannes Caramuel Lobkowitz, 1606-1682), included in his Ms. encyclopaedia
Musica, which he did not manage to publish. Mazak’s name figures in the encyclopaedia in
several articles and letters, together with other leading writers on music of the time, such as
Kircher, Mersenne, Descartes, and others. Other fragmentary reports about Mazak‘s life are
known only from the Heiligenkreuz monastery chronicles, and from two letters by Mikuláš
Reiter (Joannes Nicolas Reiter) in the Kroměříž archives CZ-Kra.
Mazak‘s work consists mainly of three large printed collections Cultus Harmonicus (211
compositions in total). Of these, op.I and op.II are now in Wolfenbüttel D-W and in Kroměříž
CZ-Kra. Part of the third collection, previously considered to be lost, was found in Poland and
Germany. From the fragment of Opus III., books Canto and Tenor are in Kassel D-Kl, books
15,16 and 18 in Krakow PL-Kj. Due to this fact, we know now the title, dedication, index,
cast and samples of the compositions from Mazak‘s most important collection.
Mazak‘s works were published in at least two collections of works by different authors in
protestant Germany (1659 and 1669). Five Ms. motets in Kroměříž are quite unique – they
were never published. There are archive reports on several other compositions, unfortunately
lost. All the other existing Mss. are copies of published music. While in the 17th century
Mazak’s work spread widely, only a fraction of it survives until today.
At present, Mazak’s works or information on them can be found at the following places:
Czech Republic: Kroměříž, Praha, Strážnice, Litovel, Slaný
Slovakia: Bratislava, Prievidza
Poland: Krakow, Elblag
Germany: Wolfenbüttel, Kassel, Leipzig, Berlin, Lüneburg, Dresden, Grimma
Austria: Vienna
England: London
Sweden: Uppsala
Itaty: Venice
France: Paris
On the occasion of the 350th anniversary of the author‘s death, in 2011, all works by Alberik
Mazak, possible to reconstruct, i.e. Cultus Harmonicus Op. I, Op. II and the Kroměříž Ms.
motets, were published in the new freely available online edition (facsimile and modern
transcription). This will allow evaluation of his work - and possibly help to put the already
famous composer Adam Michna, from South Bohemia side by side with the until now
unknown composer from Silesia - Alberik Mazak.
www.mazak.sdh.cz
30
Prameny
Cultus Harmonicus – opus I (Opus minus), RISM A/I M 1500, Vídeň 1649
D-W, CZ-KRa (komplet: C, A, T, B, Qv, b generalis), A-Wn (C, B, b generalis), PL-Kj (B)
Cultus Harmonicvs : Deo Opt. Max. Angelorvm Reginæ, Universis Cœlitibus, Vario Concentuum
Vulgò Motettorum. Vna, Dvabvs, Tribvs, Qvatvor, Qvinqve Vocibus exprimendorum, Apparatur
exhibitus / A P. Alberico Mazak, Ord: Cist: apud S. Crucem Professo, & ibidem Chori Cantore. :
Anno Salvtis M. DC. XXXXIX. Viennæ Austriæ, Excudebat Matthæus Cosmerovius
Dedikace: Opatu Corneliovi
Cultus Harmonicus – opus II (Opus maius), RISM A/I M 1501, Vídeň 1650
D-W(komplet: C, A, T, B, 5v, 6v, 7v, 8v, 9v, 10v, 11v, b generalis),
CZ-KRa (C, A, T, B, 6v, 7v, 8v, 9v, 10v, 11v, b generalis), PL-Kj (B)
Cultus Harmonicvs : Deo Opt: Max: Angelorum Reginæ, Vniversis Coelitibvs, Vario Concentuum
apparatu exhibitus / A P. Alberico Mazak, Ordinem Cister C: apud S. Crucem professo, & ibidem
Chori Cantore Opvs Secvndum, Quatuor Missas: & pro Offertorijs majora Motetta, quaternis, quinis,
senis, septenis, octonis, novenis, denis, undenis, aut etia duodenis Vocibus & capella amœbais
exprimenda : Parva etiam aliqua : & ad majorem Nascentis & Resurgentis Christi gloriam, Hymnos
& Cantilenas; & ad excitandam fovendamq erga Virginem Matrem devotionem, quatour Litanias
Lauretanas, & aliquas Cantiones : Continens : Anno Salutis M. DC. L. : Svperiorvm Permissv,
Viennæ Austriæ, Imprimebat Matthæus Cosmerovius, Sac: Cæs: Maj: Typographus Aulicus
Dedikace: Opatu Bernardovi
Cultus Harmonicus – opus III, RISM zatím není - doplnit, Vídeň 1653
pouze fragment: D-Kl (C,T), PL-Kj (15, 16, 18)
Cultus harmonicis : vario concentuum apparatu exhibitus. Opus tertium : continens majora
pro offertorijs motetta de præcipuis & summis festivitatibus, quatuor, quinis, senis, & octonis
concertatis vocibus, cum instrumentis varijs, 4. 5. 6. 7. 8. & capella amaebais / a Alberico
Mazak : Viennæ, Austriæ : Imprimebat Matthæus Cosmerovius, 1653.
Dedikace: Opatu Michaelovi
www.mazak.sdh.cz
31
Skladby Alberika Mazáka v souborných vydáních
Havemann Johann - ‚Jesu Hilf!‘ – RISM B/I/1 16593, Jehna 1659
Obsahuje jedno Mazákovo moteto č.XIV. ,Venite filii docebo vos, timorem Domini docebo
vos a 3‘. Obsazení B, 2Viol., Bc. (reprint [Op.II/60])
Dochované exempláře dle RISM: D-Dl (mq.Bc); D-FRI (T); D-SAh (S,A,T,B,V1,Bc); GB-Lbm
(mq. Bc); PL-Tu (S); S-Uu
Další nalezené výtisky: Benátky I-Vgc (sig. 16593), Krakov PL-Kj, (Sign. H680);
Jesu Hilf! Erster Theil Geistlicher Concerten / Mit 1. 2. 3. 4. 5. 6.und 7. Stimmen / theils mit
/ theils ohne Instrumenten / nebenst ihrem gewöhnlichen Basso continuo, und absonderlichen
Basso pro Violono, Aus den berühmtesten / Italiänischen und andern Autoribus / vornehmlich
zum Lobe Gottes; ... colligiert und zum Druck befördert durch Johannem Havemannum,
Directorem der Churfürstl. Brandenb. Kirchen:Music zur H.Dreyfaltigkeit/ und Cantorem des
Churfürstl. Joachimsthalischen Gymnasii. ... Jehna, G. Sengenwald (Berlin, D.Reichel), 1659.
9.vol. in-fol.
Rozsah notových stran: C (41p.), A (13p.), T (21p.), B (21p.), Qv (23p.), Viol.1 (25p.),
Viol.2 (25p.), Violono (41p.), Bc (41p.) (RISM uvádí paginaci chybně). 9 hlasových knih,
kniha Bc zdvojena.
Skladatelé zastoupení ve sbírce: F. Capella, C. Casati, G. Cocci, P. Cornetti, J. P. Finatti, A.
Grandi, A. Mazak, M. Mielczewski, C. Monteverdi, A. Rigatti, G. Rovetta, J. Stadlmayr, S.
Vesi,.
Eitner uvádí kompletní dochované výtisky v knihovnách v Berlíně (D-B), Upsale (S-Uu),
Marienkirche - Elbing (dnes Elblag Polsko) a nekompletní Pirna a Grimma (Eitner 1877, s.
288). Poslední dvě sbírky jsou nyní deponovány v Drážďanech (D-Dl). Ze třech
nekompletních exemplářů dnes uložených v Drážďanech (SLUB Mus. Gri 44, Sche 28 a Pir
22) je snad možné složit jeden kompletní výtisk s několika chybějícími stranami.
Peter (Peatraeus) Christoph - ‚Precationis thuribulum‘ – RISM B/I/1 16691, RISM A/I/6
P1572., Guben 1669
Obsahuje jednu Mazákovu mši pod č. IX ,Missa Super terribilis est locus iste‘. Obsazení 2C,
A, T, B, 2Viol., Bc.
Dochované exempláře dle RISM: A-Wgm (kpl.: CI, CII, A, T, B, 6v, 7/8v, Bc); D-Bds (1
kompletní a 1 nekopletní exemplář); F-Pn; GB-Lbm (C1, A, T, B, 7/8v)
Precationis Thuribulum, continens Litanias sive Missas (ut vocant) duodecim, partim
quindenum, partim septenum, octonumque vocum, cum Basso Continuo, ad imitationem
quarundam Praestantissimorum Musicorum Cantionum, Latino Germanicóque idiomate
concinnatas a Christophoro Petraeo, etc.
Skladatelé zastoupení ve sbírce: B. Gratiani, A. Hammerschmied, A. Mazak, J. H. Schein, J.
Rovetta, J. Tricarico, F. Weisensee, T. Zeutschner.
www.mazak.sdh.cz
32
Rukopisy
Rukopisů, které nevyšly tiskem, známe v současnosti pouze pět a nacházejí se v Kroměříži.
Všechny jsou publikovány v RISM A/II.
Beatus Bernardus
A solo, 2vl, 3vla (a-vla, t-vla, b-vla), bc.
Originální titul:
Autor:
Sig.:
Datum:
Beatus Bernardus Alto Solo Cum instruments [2Violini 3Violae]
Fratr. Alberico Mazak
No.: A 302a
Sehnal No.: 323
Stara sig.:
II 194, #58
1654c
Pozn.: 7 partů komplet
Tota pulchra
CATB, 2vl, 2vla (a-vla, t-vla,) violone, bc. RISM A/II 550.264.296
Originální titul:
Autor:
Sig.:
Datum:
Tota pulchra es 4Voc: Cum instrumentis. [2Violini 2Violae Violon]
Fr Alberico Mazak
No.: A 308
Sehnal No.: 326
Stara sig.:
II 205, #60
1654c
Pozn.: 10 partů komplet
Si bona suscepimus CB, 2vla (a-vla, t-vla), bc.
RISM A/II 550.264.293
RISM A/II 550.264.295
Originální titul:
Autor:
Sig.:
Datum:
Si bona: Canto et Basso cum Violis [2Violae]
Fr Alberico Mazak
No.: A 309
Sehnal No.: 325
Stara sig.:
před 1670
Pozn. 5 partů komplet
Magnificat
CATB solo, CATB, strings, bc.
Originální titul:
Canticum B. Mariae Virginis. Perillustri Dno Joanni Nicolao Reittern:
Quatuor Voces Conc. 5 Instrument. 4 Voces in Capell:
Magnificat.
humillime dedicatum A Seruo indignissimo
F. Alberico Mazak
No.: A 387
Sehnal No.: 324
Stara sig.:
III 25, #39
1665c ? (1656c)
Pozn. 9 partů, C-conc. chybí!
Autor:
Sig.:
Datum:
Laudate Dominum de coelis
Originální titul:
Autor:
Sig.:
Datum:
C-solo, CATB, bc.
II 206, #59
RISM A/II 550.264.294
RISM A/II 550.264.292
Laudate Dnum de coelis canto solo. Quatuor Voces pleno
F. Alberici
No.: A 389
Sehnal No.: 322
Stara sig.:
III 28, #42
Trolda No.: 308
1665c ? (1655c)
Pozn. 6 partů komplet‚sólo: ‚Cantus Praecinens‘
Pozn.: Ostatní známé dochované rukopisy jsou opisy tisků nebo výše uvedených rukopisů.
www.mazak.sdh.cz
33
Edice
(řazeno podle data vydání sestupně)
Šmíd O.: Cultus Harmonicus op.II (1650), facsimile, volně šiřitelná edice na
www.mazak.sdh.cz, 2010
Šmíd O., Michl I., Niubo M., Hugo R.: Cultus Harmonicus op.I (1649), přepis do moderní
notace, volně šiřitelná edice na www.mazak.sdh.cz, 2009
Šmíd O.: Cultus Harmonicus op.I (1649), facsimile, volně šiřitelná edice na
www.mazak.sdh.cz, 2008
Ruhland K.: Laudate Dominum de coelis (S,SATB,2v, Bc,), Walhall Magdeburg 2007,
EW590, předloha: Cultus Harmonicus op.II [č.27]
Ruhland K.: Si bona suscepimus (S,B,2vla da gamba, Bc,), Walhall Magdeburg 2005 (reprint
Vilsbiburg 1996), předloha: manuscript Kroměříž, vypracované Bc
Ruhland K.: Laudate Dominum de coelis (S,SATB, Bc,), Walhall Magdeburg 2004a, EW417,
předloha: manuscript Kroměříž
Ruhland K.: Laudate Dominum de coelis [Anonym Kroměříž 17.stol, snad Mazák] (A,2v,2vla
Bc,), Walhall Magdeburg 2004b, EW408, předloha: manuscript Kroměříž
Ruhland K.: Gaudeamus omnes in Domino (B,2v, Bc,), Walhall Magdeburg 2004c, EW 395,
předloha: Cultus Harmonicus op.I [č.55] (vypracované Bc, bez čísel)
Ruhland K.: Hodie Christus natus est (S,A,T,B, Bc,), Walhall Magdeburg 2004d, EW467,
předloha: Cultus Harmonicus op.I [č.64] (Bc s čísly, psáno v polovičních hodnotách)
Ruhland K.: Omnes puellulo novello (T,2v, Bc,), Walhall Magdeburg 2004e, EW378,
předloha: Cultus Harmonicus op.I [č.47] (Bc s čísly)
Ruhland K.: Sancta Maria (SATB, 2 vl, fg nebo 2 blfl, vc, org), Coppenrath A., (Carus
Verlag 91.100/00) 1993a, předloha: patrně Cultus Harmonicus op.II [č.30]
Ruhland K.: Magnificat (SATB, Bc), Coppenrath A. Cop: 1401201, (Carus Verlag 91.101/00)
1993b, předloha: Cultus Harmonicus op.I [č.73]
Ruhland K.: Missa brevis (S,SATB,orch., Bc,), Coppenrath A. Cop: 1400401, (Carus Verlag
91.093/00) 1989, předloha: patrně Cultus Harmonicus op.II [č.22]
Walter R.: Missa G (SATB,2v, Bc,), Böhm & Sohn 1980, 11 921, předloha: patrně Cultus
Harmonicus op.II [č.26]
www.mazak.sdh.cz
34
Literatura (řazeno podle data uveřejnění vzestupně)
Höffner, Albericus: Corona Fratrum professorum in Sancta Cruce saeculo decimo septimo...,
Sig. 4º. 194 B11., MS. archiv klášter Heiligenkreuz, 1685c
Walther, Johann Gottfried: Musikalisches Lexicon oder Musicalische Bibliothec, W. Deer,
Leipzig 1732, s.393
Zedler, Johann Heinrich: Grosses vollständiges Universal-Lexicon..., Halle und Leipzig 1732,
Bd. XIX, s.2452
Dlabač, Jan Bohumír: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen..., Praha 1815,
II s.292-293 (Dlabacz G. J.)
Koll, Malachias: Chronicon breve monasteriorum Ord. Cisterc. Sanctam Crucem in Austria
et ad St. Gotthardum in Ungaria ... Catalogo religiosorum omnium, qui ad anno 1534 et
ultra..., Videň 1834, s.55
Eitner, Robert: Bibliographie der Musik-Sammelwerke des 16. und 17. Jahrhunderts, Berlin
1877, s.288
Gsell, Benedict: Verzeichniss der Handschriften in der Bibliothek des Stift Heiligenkreuz, Die
handschriften-Verzeichinsse der Cistercienser-Stifte, Bd. I, Wien 1891, s.117
Gsell, Benedict: Heiligenkreuz, Beitraege zur Geschichte der Cistercienser-stifte: Reun in
Steiermark, Hiligenkreuz-Neukloster, Zwettl, Lilienfeld..., Wien 1891, s.84
Watzl, Florian: Die Cistercienser von Heiligenkreuz in chronologischer Reihenfolge, Graz
1898.
Eitner, Robert: Biographish-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und
Musikgelehrten, Leipzig 1902, Bd.VI, s.407, Bd.X, s.390, Bd.I, s.81
Breitenbacher, Antonín: Hudební archiv kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži, Časopis
Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, XL, 1928, s. 26, 28, 44-47, 94, 100
Časopis Cyril, zpráva o provedení díla A.Mazáka, 1912, č.2 s.30
Trolda, Emilián: článek o práci Antonína Breitenbachera, časopis Cyril, 1928, Číslo 9-10, s.
76
Trolda, Emilián.: Česká církevní hudba v období generálbasovém, časopis Cyril, 1934, č. 910, s. 78
Cmíral, Adolf: Objevitel staré hudební krásy (článek o E. Troldovi), Časopis Cyril, 1946,
Číslo 7-8, s.76
Sehnal, Jiří: Das älteste Musikalieninventar Mährens. Beiträge zur Musikwissenschaft 7,
1965, s. 140
Niemetz, Alois: Lauda anima mea Dominum, Sancta crux, XXVIII, 1966, 3–5
www.mazak.sdh.cz
35
Pikorová, Eva: Rukopisný zborník viachlasých skladieb zo 17. storočia, Musicologica
slovaca, II, 1970, 79–130, spec. 101
Pikorová, Eva: Zborník polyfónnych skladieb zo 17. storočia. Musicologica Slovaca, 1989.
Steude, Wolfram: Die Musiksammelhandschriften des 16. und 17. Jahrhunderts in der
Sächsischen Landesbibliothek zu Dresden, Leipzig 1974.
Niemetz, Alois: 800 Jahre Musikpflege in Heiligenkreuz, Heiligenkreuz 1977, s. 31–41
Golub, Ivan: Juraj Križanić’s „Asserta Musicalia“ in Caramuel’s Newly Discovered
Autograph of „Musica“, International review of the Aesthetics and Sociology of Music, Vol.
9, No. 2, Zagreb 1978, s.219-278, [online] http://www.jstor.org/stable/836417 (cit. 9.5.2011)
Küster, Konrad: Bach als Mitarbeiter am 'Walther-Lexikon'?, Bach-Jahrbuch, 77, 1991, s.187
Kalinayová, Jana a kol.: Hudobné inventáre a repertoár viachlasnej hudby na Slovensku
v 16.-17. storočí, Bratislava, 1994, s.61, 99, 146, 177,
Sehnal J., Pešková J.: Caroli de Liechtenstein-Casatelcorno episcopi Olomucensis operum
artis musicae collectio Cremsirii reservata, Praha 1998, č.322–6, 1194–5
Sehnal, Jiří: "Mazák, Alberik." [online] In Grove Music Online. Oxford Music Online,
http://www.oxfordmusiconline.com/ (chráněný přístup, cit. 23.června 2009). Nebo tisk:
Patalatas Alexandra., Catalogue of early music prints from the collections of the former
Preussische Staatsbibliothek in Berlin, kept at the Jagiellonian library in Cracow. / Katalog
starodruków muzycznych ze zbiorów bylej Pruskiej Biblioteki Państwowej w Berlinie,
przechowywanych w Bibliotece Jagielońskiej w Krakowie, Krakov 1999, s.231
Sehnal, Jiří: heslo "Mazák, Alberik.",The new Grove dictionary of music and musicians, 2.
vydání, 2001, XVI, s. 185-186
Przybyszewska-Jarmińska, Barbara: Marini czy Mielczewski? Problematyczne atrybucje
utworów z siedemnastowiecznych rękopisów proweniencji śląskiej. De Musica, 2003, vol VI
Brázdová, Lucie: Moravian Musical Inventories of the Seventeenth Century, Acta
Universitatis Palackianae Olomucensis fakultas philosophica, Philosophica – Aesthetica 28,
2005
Horstmann Angelika, Schriften der Universitäts-Bibliothek Kassel..., Katalog der
Musikdrucke aus der Zeit der Kasseler Hofkapelle (1550-1650), Wiesbaden 2005, Band VI,
s.387
Sehnal, Jiří: Alberik Mazák, 2009 [online] www.mazak.sdh.cz , nebo Národní knihovna Praha
http://aleph.nkp.cz . (cit. 9.května 2011).
Šmíd, Ondřej: Alberik Mazák – 400 let. Cultus harmonicus I, nové kompletní internetové
vydání p360ti letech, 2009 [online] www.mazak.sdh.cz , nebo Národní knihovna Praha
http://aleph.nkp.cz . (cit. 9. května 2011).
www.mazak.sdh.cz
36
Seznam příloh
Příloha 1: Titul a ukázka předmluvy Cultus Harmonicus op.I (1649) ........................................ 38
Příloha 2: Titul a ukázka desky Cultus Harmonicus op.II (1650), exemplář Kroměříž.............. 39
Příloha 3: Titul a ukázka desky Cultus Harmonicus op.III (1653), exemplář Krakov................ 40
Příloha 4: Titul a ukázka Havemann – Jesu Hilft! (1659), exemplář Krakov ............................. 41
Příloha 5: Srovnání písma na obálkách motet, exempláře Kroměříž .......................................... 42
Příloha 6: Magnificat s dedikací Mikuláši Reiterovi, srovnání písma, rukopisy Kroměříž ........ 43
Příloha 7: Písmo na notových stranách motet, Tota pulchra uprostřed je psána jinou rukou...... 44
Příloha 8: Tisk Mše z roku 1911c, Pražská konzervatoř ............................................................. 45
Příloha 9: Ukázky zápisů v kronikách Heiligenkreuz ................................................................. 46
Příloha 10: Vyobrazení klášterů Heiligenkreuz a Rudy .............................................................. 47
Příloha 11: Inventář kláštera v Oseku 1706, strana, kde není uvedeno jméno Mazák ................ 48
www.mazak.sdh.cz
37
Příloha 1: Titul a ukázka předmluvy Cultus Harmonicus op.I (1649), exemplář Kroměříž
www.mazak.sdh.cz
38
Příloha 2: Titul a ukázka desky Cultus Harmonicus op.II (1650), exemplář Kroměříž
www.mazak.sdh.cz
39
Příloha 3: Titul a ukázka desky Cultus Harmonicus op.III (1653), exemplář Krakov
www.mazak.sdh.cz
40
Příloha 4: Titul a ukázka Mazákovy skladby Havemann – Jesu Hilf! (1659), exemplář Krakov
www.mazak.sdh.cz
41
Příloha 5: Srovnání rukopisu na obálkách motet, exemplář Kroměříž
www.mazak.sdh.cz
42
Příloha 6: Magnificat s dedikací Mikuláši Reiterovi, srovnání písma, rukopisy Kroměříž
www.mazak.sdh.cz
43
Příloha 7: Písmo na notových stranách motet, Tota pulchra uprostřed je psána jinou rukou.
www.mazak.sdh.cz
44
Příloha 8: Tisk Mše z roku 1911c, Pražská konzervatoř, předlohou je tisk op.II ve Wolfenbüttel.
www.mazak.sdh.cz
45
Příloha 9: Ukázky zápisů hesla „Alberik Mazák“ v kronikách Heiligenkreuz, shora Koll (1834), Gsell
(1891) a Watzl (1898).
www.mazak.sdh.cz
46
Příloha 10: Vyobrazení klášterů v kronikách; nahoře Heiligenkreuz (Koll 1834), dole Rudy (Gross
Rauden) (Potthast 1858).
www.mazak.sdh.cz
47
Příloha 11: Inventář kláštera v Oseku z r. 1706, titulní a poslední list ‚Appendix‘ s textem:
‚Continens quasdam Partes a R.P. Alberico comparatas; Missae...‘. Jméno Albericus bylo mezi
cisterciáky rozšířené a většinou neznamená Mazák. Zde se nejedná Mazáka, ale o kantora P.Alberika
Heinricha z Duchcova (1662-1722).
www.mazak.sdh.cz
48

Alberik Mazák - Rukopisné dílo, souhrn stavu bádání, práce Ondřeje

Transkript

Podobné dokumenty

Alberik Mazák - Portál duchovní hudby

faksimile - (print version)

Září - Dolní Čermná

Pravdivý příběh - Psalterium

program_20131115 (formát , velikost 45.4 kB)

stáhnout

Alberik Mazák - práce Ondřeje Šmída (2009)

Pátek, 9. 9. Sobota, 10. 9. Neděle, 11. 9. Úterý, 13. 9. Středa, 14. 9

Open source a free software - WVC ONE

Páté číslo - Psalterium - zpravodaj duchovní hudby

Brožura - pro tisk - Pražská muzejní noc 2016

zde - Technický týdeník

program

almanach *50 - Collegium musicum

Komunity a vývoj software

MZ323-0060-1.0 46523300060 MAZAK® tryska Ř 1.0 MZ323