Nejdůležitější vyvřelé hlubinné horniny ŽULA
Transkript
Nejdůležitější vyvřelé hlubinné horniny ŽULA
Nejdůležitější vyvřelé hlubinné horniny ŽULA Žuly, též granity, jsou hlubinné vyvřelé horniny. Za žuly se považují všechny hlubinné horniny, které obsahují podstatné množství draselných živců, kyselých plagioklasů a křemene. Žuly jsou obvykle do šeda zbarvené s modrým odstínem, známé jsou ovšem také červené žuly. Žuly jsou stejnoměrně zrnité. Hustota žul se pohybuje kolem 2,80 g/cm³. Odlučnost žuly je kvádrovitá někde tlustě lavicovitá, vyskytuje se také sloupcovitá a kulovitá odlučnost, nepravidelně polyedrická odlučnost je typická pro zvrásněné oblasti. Složení: Mineralogickými složkami žuly jsou především živce (ortoklas a plagioklas), křemen, slídy (muskovit a/nebo biotit) a amfibol. Žula obsahuje také malé příměsi magnetitu, granátu, zirkonu a apatitu. Vzácně obsahuje i pyroxen a velmi vzácně železem bohatý olivín a fajalit. Podle příměsí se rozeznávají biotitická žula, dvojslídá žula, amfibolická žula, amfibolicko-biotitická žula, apod. Podobnou horninou je granodiorit – od žuly se liší menší kyselostí způsobenou menším podílem kyselých živců a větším podílem zásaditých živců. V porovnání s granitem se granodiorit jeví tmavší. plagioklas (65% − 90% obsahu živců) draselný živec (10% − 35% obsahu živců) biotit Výlevným ekvivalentem žuly je ryolit. Žilným ekvivalentem žuly je žulový porfyr. Etymologie názvu Slovo žula pochází z německého Sohle = podklad, podloží. Slovo granit pochází z latinského granum = zrnko. V odborné terminologii se dnes již výhradně používá označení granit. Výskyt Žula se vyskytuje v hlubinných tělesech – plutony a pně. Granitoidy tvoří z velké části zemskou kůru pevnin. Česko Český masív: Šumava, Český les, Smrčiny, Krušné hory, Jizerské hory – Liberecká žula, Krkonoše, Železné hory, Českomoravská vrchovina – Mrákotínská žula, Jeseníky Svět Německo: Smrčiny, Bavorský les, Lužice, Centrální Alpy Rakousko, Norsko, Švédsko, Finsko Využití Slouží jako stavební kámen, používá se také na dlažby. Rozpukané žuly se používají na štěrk. Kvalitní žula se leští na obkladové desky a náhrobní kameny. Liberecká žula byla využita např.: dlažba mezi starou a novou budovou Národního muzea, obložení stanic metra – např. Dejvická, Staroměstská, Flora, Želivského, Strašnická - jeden z nejhojněji využívaných stavebních kamenů, náhrobek Karla Svolinského na Vyšehradě, … Z mrákotínské žuly byla postavena budova právnické fakulty v Praze, na hradčanském nádvoří monolit,… Požárská žula (to je obchodní název pro granodiorit těžený v požárských lomech – granodiorit požárského a sázavského typu): dlažba ve stanici metra Smíchovské nádraží, fontánka u stanice metra Karlovo náměstí, obklad stanice metra Pražského povstání, pomník Fr. Palackého na Palackého náměstí, obložení a podezdívka Národního památníku na Vítkově, … Kozárovická žula (opět obchodní název pro granodiorit): schodiště v Národním muzeu, Štěchovická přehrada, dlažba v různých stanicích metra (Hradčanská, Malostranská, Muzeum, I. P. Pavlova, Chodov, Opatov, Vinohradský tunel, … GABRO Gabro je zásaditá hornina z rodiny magmatických hornin, hlubinný ekvivalent čediče. Klasifikuje se jako hlubinný magmatit. Etymologie názvu Jméno pochází z italského slova s významem hladký nebo holý. Tento starý florentinský kamenický název použil poprvé v petrografii von Buch v roce 1810. Složení: Řadí se k horninám bez křemene nebo s jeho podružným množstvím. Ze živců je zastoupena pouze skupina plagioklasu, a to buď labradorit, bytownit či anortit. Tmavé minerály mohou být zastoupeny pyroxeny, amfibolem, olivínem, někdy biotitem. Hojně jsou v gabrech zastoupeny rudy Fe (magnetit), Cr (chromit), Ti (titanomagnetit), Nejedná se o jedinou horninu, ale o skupinu hornin. Vlastnosti Většinou jde o stejnoměrně zrnité horniny, drobně až hrubě zrnité. V případě porfyrických druhů tvoří vyrostlice pouze tmavé minerály. Barva gabra je šedočerná, často s odstínem do zelena. Výskyt Česká republika Amfibolická gabro najdeme především ve středočeském plutonu (mezi Březnicí a Kamýkem nad Vltavou, u Benešova), dále v poběžovickém masivu. Z pyroxenicko-amfibolických a amfibolicko-pyroxenických gaber je nejznámější peceradské severně od Benešova (obsahuje obecný amfibol a z pyroxenů salit, vždy podružné množství křemene a K-živce), dále se vyskytují v ranském a brněnském masívu. Zahraničí Hlavní výskyt je v Norsku, Rusku a Kanadě. Největším gabrovým masívem je těleso o ploše 6100 km² v Minnesotě (USA). Použití Převážně se používá jako stavební materiál (na obklady budov, ať již exteriéry či interiéry), na dlažební kameny, po vybroušení na náhrobní kameny (zejména horniny obsahující labradorit). Často jsou gabra těžena pro obsah rud Ni, Co, Cr, Ag, Pt či sulfidů mědi. V České republice je využito na plastice brněnského orloje. Peceradské gabro bylo využito např. na Národním památníku na Vítkově, obložení přízemí Komerční banky na Václavském náměstí, zdivo na vltavském nábřeží pod Vyšehradem, náhrobek V. Nezvala na vyšehradském hřbitově, parapety v prostoru zámku Konopiště, obložení hotelu Praha v Mariánských Lázních, … Zdroj: Chmee2. Gabro. [online]. 22. 1. 2006/20. 8. 2015 [cit. 2016-01-24]. Dostupné z: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Gabro> 2. 12. 2005, 01:23. Žula. [online]. 2. 12. 2005/18. 9. 2015 [cit. 2016-01-24]. Dostupné z: <https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDula> . Česká geologická služba. kameny.geology.cz> [online]. 2009. [cit. 2016-01-24]. Dostupné z: <http://dekoracni-