Ezopovy bajky

Ezopovy bajky
Ezop
6. století p°. n. l.
Obsah
1 První kniha Ezopova
6
1.1
O kohoutu a perle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
1.2
O vlku a o beranu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
1.3
O lvu, vlku, koze a ovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
1.4
O psu a o kusu masa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
1.5
O psu a o ovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
1.6
O zlod¥ji a o slunci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
1.7
O vlku a o °e°ábu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8
1.8
O muºi a o hadu
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8
1.9
O dvou psech
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8
1.10 O voslu a lvu
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
1.12 O vorlu a li²ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
1.13 O vorlu, hlemejºdi a vrán¥ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
1.14 O havranu, sýru a li²ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
1.15 O voslu a o ²t¥n¥ti
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
1.17 O dvou supích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12
1.18 O lvu, kanci, bejku a voslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12
1.19 O vlastovici a o jiných ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
1.11 O dvou my²ích
1.16 O lvu a o my²i
2 Druhá kniha Ezopova
14
2.1
O ºabách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14
2.2
O zlod¥ji a o psu
14
2.3
O svini souprasní a o vlku
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
15
2.4
O ho°e ku porodu pracující . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
15
2.5
O vlku aneb psu a o jehn¥ti
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
15
2.6
O starém psu a o pánu jeho
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
16
2.7
O zajících a ºabách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
16
2.8
O vlku a kozlátku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
2.9
O holubu, supu a krahujci
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
2.10 O chudém £lov¥ku a o je²t¥rce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
2.11 O jelenu, o vlku a o ovci
18
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.12 O havranu nebo vrán¥ a o pávu
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
18
2.13 O obrazu a o vlku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
18
2.14 O mou²e a mravenci
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
18
2.15 O mou²e a o mezku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
19
2.16 O ºáb¥ a volu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
19
2.17 O li²ce a o £ápu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
2.18 O kol£av¥ a o hospodá°i
20
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
3 T°etí kniha Ezopova
20
3.1
O lvu a o pastý°i
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
3.2
O voslu a frýzu
3.3
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
21
O lvu a koni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
22
3.4
O zví°atech a o ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
22
3.5
O frejí°ce a o mládenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
23
3.6
O slaví£kovi a o krah·jci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
23
3.7
O li²ce a o vlku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
23
3.8
O jelenu a o lovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
3.9
Fabule vynechaná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
3.10 O ºen¥ a o muºi jejím umrlém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25
3.11 O otci a nepoda°ilém synu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
26
3.12 O zlém a je²t¥ o hor²ím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
26
3.13 O vlcích, o ovcích a o psích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
26
3.14 O muºi a o seke°e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
27
3.15 O rukou, nohách a b°ichu
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
27
3.16 O vopici a li²ce
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
27
3.17 O vlku a o psu
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
28
3.18 O jelenu a o volu
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
28
3.19 O kramá°i a o voslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
29
3.20 O lvu a o vopici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
29
4 ƒtvrtá kniha Ezopova
30
4.1
O li²ce a o hrozních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
30
4.2
O kol£av¥ a o my²ích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
30
4.3
O vlku, o pastý°i a o myslivci
4.4
O voslu a o lvu
4.5
O rysu a sedláku
4.6
O °ezníku a o skopcích
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
4.7
O jedli a o t°tin¥
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
32
4.8
O ptá£níku a o ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
32
4.9
O supu a o jiných ptácích
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
30
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
32
4.10 O koni, o jelenu a o myslivci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
33
4.11 O starém lvu a o li²ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
33
4.12 O nemocném oslu a o vlku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
33
4.13 O jednom velkém kozlu a t°ech malých
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
34
4.14 O £lov¥ku a o lvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
34
4.15 O ble²e a o velbloudu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
34
5 Z jiných soubor· bajek
35
5.1
ƒlov¥k a divý muº
5.2
T¥ºko jest p°irození zm¥niti
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
35
5.3
O dvou tovary²ích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
35
3
35
5.4
O ºáb¥, o ºabinci a o ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
36
5.5
O li²ce a kohoutu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
36
5.6
O li²ce a o ko£ce
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
37
5.7
Li²ka a lev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
37
5.8
Oliva a fík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
37
5.9
Orel a brouk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38
5.10 Pocestní a platan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38
5.11 Sever a Jaso¬
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38
5.12 Li²ka a kozel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38
5.13 O ko£ce a kohoutu
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
39
5.14 O medv¥du a v£elách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
39
5.15 O lvu a my²i . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
39
5.16 O kanci a oslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
39
5.17 O vlku a li²ce
40
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5.18 O ºelv¥ a ºabách
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
40
5.19 Ko£ka a my² . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
40
6 Listy v¥t²ího formátu
40
6.1
O £lov¥ku pravdomluvném, o lhá°i a o vopici . . . . . . . . . . . . . . . . . .
40
6.2
O pávu bohyn¥ °e£ené Juno a o slaví£kovi
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
41
6.3
O £lov¥ku lysém a o mu²e
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
41
6.4
O mravenci a o kobylce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
42
6.5
O me£i a o poutníku
42
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7 Z jiných soubor· bajek
42
7.1
O dvou krabech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
42
7.2
O hadu, li²ce a jeºkovi
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
42
7.3
Husy a °e°ábi
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
42
7.4
Slepice zlatonosná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
43
7.5
Li²ka a trní
43
7.6
O sedláku a mladém býku
7.7
O ºíznivé vrán¥
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
43
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
43
7.8
O v¥tru a dºbánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44
7.9
Duby a Zeus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44
7.10 Tygr a li²ka
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.11 O závistivém psu
44
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44
7.12 O vlku a o li²ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
45
4
P°edmluva Romula mudrce na Knihy Ezopovy
Romulus z Athén u£il syna svého takto. Ezop ek byl smyslný muº, kterýº básn¥mi svými
lidi u£il, jak se v £inech svých zachovávati mají, co d¥lati a £eho nechati. A proto, aby ºivot
lidský a mravy jich okázati mohl, k tomu jest básní svých uºíval, ptáky, stromy, divoká
i pitomá zví°ata, kozly, vlky, li²ky, lvy, voly, ovce, kozy a jiné v¥ci mluvící uvozuje, podlé
p°íleºitosti a slu²nosti jedné kaºdé rozprávky a básn¥.
5
1
První kniha Ezopova
1.1
O kohoutu a perle
Kohout hraba se a hledaje sob¥ v hnoji potravy, nalezl perlu, kteráºto na neslu²ném míst¥
leºela. K níº °ekl takto: O p°edrahá v¥ci, jakº tak hanebn¥ v hnoji a v lajních leºí²? Kdyby
tebe n¥který lakomec nalezl, jak s p°evelikou radostí tebe by pochytil, a ku první okrase
a váºnosti tvé tebe by p°ivedl. Ale já nalez²i tebe tak na mrzkém míst¥ leºící, rad¥ji bych
byl n¥co jiného nalezl, £ímº bych se poºiviti mohl, neb ani já tob¥, ani ty mn¥ se nehodí²."
Rozprávky vyznamenání:
Tuto rozprávku Ezop t¥m rozpráví, kte°íº, kdyº jej £tou, nerozum¥jí moci a uºitku perly
této, a medu s kvítí jako v£eli£ky sbírati neum¥jí, neb t¥m takovým Ezop k £ítání uºite£ný
není.
1.2
O vlku a o beranu
Ezop o nevinném a proti tomu o zlobivém a zjevném k°ivdá°i tuto rozprávku pokládá.
Vlk a beran, oba dva ºízniví jsouce, p°i²li k potoku, aby pili. Vlk pil z potoku daleko
naho°e, a beran dole. Uhlédav pak vlk berana, °ekl k n¥mu: Vºdycky mi, kdyº piji, kalí²
vodu." Trp¥livý beránek °ekl: Kterak bych já tob¥ kalil vodu, pon¥vadº od tebe ke mn¥
te£e?" Vlk jakoby se zard¥l, ºe mu beran pravdu pov¥d¥l, i °ekl: A co mi laje²?" Odpov¥d¥l
beran: Já tob¥ nic nelaji." Tu op¥t °ekl vlk: P°ed p·l létem téº mi otec tv·j d¥lal." Beran
°ekl: Já jsem je²t¥ toho £asu na sv¥t¥ nebyl, aniº jsem je²t¥ se byl narodil". Op¥t vlk °ekl:
Pole jsi mi mé tak pokazil a pohubil svým pasením a p°í²tikováním, ºe zpustlo." Beránek
aneb jehn¥ °eklo: Jakº to m·ºe býti, v²ak je²t¥ nemám ºádných zub·v." I rozhn¥vav se vlk,
°ekl: A£koli já tvejch d·vod·v a vejmluv zru²iti nemohu, v²ak proto chci sob¥ z tebe £istou
kolací ud¥lati". A pochytiv tichého beránka, roztrhav jej, sn¥dl ho.
Vyznamenání:
Touto rozprávkou Ezop ukazuje a vysv¥d£uje, ºe u nepravých a k°ivdomluvných ºalobník·
rozum a pravda ºádného místa nemají. Takových vlk· mnoho se nalézá.
1.3
O lvu, vlku, koze a ovci
Jest obecné to p°ísloví: S mocn¥j²ím sebe netovary² a své v¥ci v dobré mí°e postaví². O tom
jest taková rozprávka.
Vlk, koza a ovce stovary²ili se se lvem, aby spolu na lov do jedné stráni táhli. A uhoniv²e
jelena, na £tvero jej rozd¥lili. Potom °ekl lev: První díl proto beru, ºe jsem lev a nad v²emi
zví°aty král. Druhý díl, proto jest m·j, ºe siln¥j²í jsem neºli vy. A t°etí proto chci míti, ºe
jsem touºeji b¥ºel neºli z vás kdo. A £tvrtého kdo se dotkne, hned jsem mu nep°ítelem."
A tak ten nev¥rný a lichý lev tyto t°i odhádal od díl·v jejich a sám v²ecky pobral.
Tato rozprávka v²ecky lidi napomíná, aby se tovary²stva sebe mocn¥j²ího varovali.
Tu báse¬ Crinitus v novém latinském p°ekládání z °e£i °ecké pokládá o lvu, voslu a li²ce.
A kdyº vosel z rozkázání lvova, coº ulovili, na tré rozd¥lil, proto se velmi lev na vosla
6
rozhn¥val, a ²k°íp¥ zuby, rozkázal li²ce d¥liti. A li²ka hned v²ecko v jednu hromadu sloºila
a lvu p°ivlastnila. I líbilo se to lvu, tak ºe se vzeptal, kdo by ji tím oby£ejem d¥liti u£il?
A ona odpov¥d¥la, ºe nebezpe£enství, v kterémº vosel stál, to mne nau£ilo". A tak ta báse¬
oznamuje, ºe ten ²´astný jest, kdoº se cizím nebezpe£enstvím kaje.
1.4
O psu a o kusu masa
Kdoº lakom¥ cizího a p°íli²n¥ ºádá, potracuje své. A £ehoº nalakomí, toho nepoºívá. O tom
Ezop mluví takto:
Pes nesa kus masa v tlam¥, b¥ºel skrze tekutou vodu. A vtom podobný kus masa v vod¥
zdáv se sob¥ ºe vidí, cht¥l také i ten pochytiti. A tak odev°ev ústa, upustil ten, kterýº m¥l,
a voda jej hned zanesla, tak ºe on jistej kus za nejistej ztratil.
Protoº lakomej, kterejº mnoho ºádá, ten vºdycky málo mívá.
1.5
O psu a o ovci
Pes p°ed soudem vinil z p·j£eného chleba ovci. Ovce jemu odpírala, °koucí, ºe nikdá ºádného
chleba od n¥ho nep°ijímala. Pes odvolával se, ºe chce sv¥domím to prokázati. To aby postavil,
jemu jest pu²t¥no. I p°ivedl vlka, kterýºto vyznával, prav¥ se v¥d¥ti, ºe by chleba p·j£il pes
ovci. P°itom také lu¬ák p°ítomen býti se pravil; a vcházeje lu¬ák, °ekl k ovci: Kterak ty
smí² toho zapírati, prav¥ci, ºe jsi nep°ijímala?" A tak ovce jest t¥mi k°ivejmi t°mi sv¥dky
p°emoºena. A hned ortel jest vy°£en, aby ona chléb psu navrátila. I p°inucena jest, ºe vlnu
svou ne v £as vost°ící dáti musila, aby tomu, kterémuº povinna nebyla, zaplatila.
Tak´ mnozí £iní, na nevinné lsti vymej²lejíce, a svá p°edsevzetí fale²nejmi sv¥dky a pevn¥
utarasovanejmi lºmi upev¬ujíce.
1.6
O zlod¥ji a o slunci
Coº v £lov¥ku od p°irození leºí, toho se on velmi t¥ºce zbaví. To tato rozprávka znamená.
ƒasu jednoho sousedé m¥li velikou radost a pot¥²ení s zlod¥jem na jeho svatb¥, nad¥jíce
se, ºe se jiº obrátí a zlod¥jství p°estane. K nimºto p°i²ed jeden muº moudrý a vida je
v takové radosti, °ekl jim: Poslechn¥te, já vám chci radost va²i vyloºiti. Jednoho £asu slunce
cht¥lo se voºeniti. To se zdálo v²em zemím odporné, a v²ecken sv¥t toho trp¥ti nemohl, tak
ºe i najvy²²ímu bohu, Jupiterovi, láli a zlo°e£ili. Proto se Jupiter velmi hn¥val, a tázal se
na p°í£inu toho lání a zlo°e£ení. A jeden °ekl k n¥mu: Nemáme nyní neº jediné slunce, to
v²ecken sv¥t zarmucuje p°íli²nou horkostí, tak ºe v²eckno p°irození od ní nemocno bývá: co
pak budoucího jest, kdyº slunce jiných naplodí?'"
Báse¬ tato ukazuje, ºe se lidé pro mnoºení zlých radovati nemají, neb oni s¬atí a oddaní
sob¥ podobné plodí. Zlí rádi zlé plodí. Po zlém plemenu rády zlé rodiny bejvají. Jeden zlod¥j
mnoho jiných naplodí, a jeden lotr mnoho lotr·v nad¥lá.
7
1.7
O vlku a o °e°ábu
Kdoº zlému dob°e £iní, °ídko odplaty dobré od n¥ho dochází. -Vlk poz°ev kost, velikou muku
m¥l, neb mu v ch°tánu nap°í£ v¥zela. Vysoce se zakazoval, ºe zaplatí a za to u£iní, kdoº
by mu koli od toho zlého pomohl. I povolán jest k tomu °e°áb s dlouhým krkem, aby vlku
pomoc u£inil. Ten vstr£iv krk sv·j v ch°tán vl£í, vytáhl jemu kost ven a zdravého jej u£inil:
a jiº od zdravého vlka, aby mu p°ipov¥d¥nou mzdu dal, ºádal. A vlk takto pov¥d¥l: O v¥t²í
nevd¥£nosti od toho °e°ába, jeºto tak hluboko v mém ch°tánu jako ta kost byl, a je²t¥ ºádá
ode mne záplaty. Co jsem mu mohl lep²ího ud¥lati, neº abych ho p°i ºivot¥ zachoval? Jeºto
to mn¥ k veliké potup¥ a lehkosti jest."
Tato báse¬ napomíná ty, kte°íº zlým sluºbu a pohodlé £iní anebo n¥jaké dobrodiní ukazují.
1.8
O muºi a o hadu
Zlému kdo pomoc £iní, v¥d¥ti´ má, ºe dosti zle £iní. Nebo za své dobré £iny zlou odplatu
od n¥ho míti bude.
Pro velikou zimu a mrázy £lov¥k jeden, lítostí hnut jsa, hada v domu svém choval a p°es
celou zimu jemu jísti dával. Kdyº pak zima pominula a had jiº zase jako obºil a povok°ál,
v²eckny v¥ci jedem nakva²oval. A aby vºdy milostí po sob¥ nepoz·stavoval, a laskav¥ aby se
nerozd¥lil, £emuº kde mohl, tomu u²kodil.
Tuto rozprávku mají pamatovati, kte°íº dobrovoln¥ nevd¥£ným lidem nápomocni bývají,
kte°íº by rad²i p°i rozd¥lování a rozvedení p°átelství u²kodili, neº by za to, coº dobrého
p°ijali, n¥£ím dobrým zase se odplatili.
1.9
O dvou psech
Pokorná a pochlebná slova, anebo p¥kné mluvení, £asto lidí p°ivozuje k veliké ²kod¥. Protoº,
abychom pochlebník·v a lahodných °e£í podávajících nep°ijímali, ale jich se varovali, Ezop
tuto báse¬ sloºil.
Jednoho £asu tista, jsoucí b°ezí a mající se poloºiti, pokorn¥ lahodnejmi slovy psa prosila,
aby jí pop°ál v pele²i své místa. Pes, dav se namluviti, p°ál jí toho a hned jí z pele²e postoupil
a ji tam vpustil. Ona pak kdyº tam dlouhý £as leºala, a jiº mladí ºe velicí byli, prosil pes, aby
se zase vyst¥hovala a pele² jemu vyprázdnila. Ale ona toho u£initi necht¥la. Nevelmi mnoho
potom ºádal pes op¥t, prose, aby mu to podlé té víry u£inila, kterouº od n¥ho poznala, a jemu
z pele²e varovala. K tomu tista nadut¥ a hrd¥ odpov¥d¥la: Pro£ mne nepráv¥ a nespravedliv¥
n¥kolikrát trápí²? Coºpak chce² proti mn¥ a proti v²em mým býti? Pakli jsi siln¥j²í neºli my
v²ickni, teda já tob¥ chci z pele²e varovati."
Tak´ £asto dob°í a p°ív¥tiví skrze lahodné a pochlebné mluvení statky své ztracují a o n¥
p°icházejí.
8
1.10
O voslu a lvu
O svémyslném, bláznovém, posm¥²ném £lov¥ku mud°ec tuto báse¬ sloºil.
N¥kte°í lidé potupují sebe vy²²í, jeºto z toho veliké zlé jim nastává. Jako tento vosel,
potkav se se lvem, °ekl k n¥mu: Pozdravuji tebe, brat°e." Lev pak to snesl a nedal mu ºádné
odpov¥di, ale potupil slova jeho a hlavou na n¥ kynul, pomysliv sám p°i sob¥: A já bych
necht¥l tím marným a ni£emným hovadem svejch zub·v po²kvrniti, aniº bych cht¥l oust
odev°íti, abych se m¥l s ním vaditi. Neb kdybych se s ním o£ zasadil, musil bych ho nebo
mne plundrujícího, aneb po kusích roztrhaného, nechati a odjíti: protoº lépe´ jest bláznovému
hovadu to p°eslechnouti."
Tato báse¬ u£í, aby lidé rozumn¥j²í n¥co na bláznových sná²eti um¥li, a blázny aby
ochra¬ovali, kte°íº n¥kdy moud°ej²ím n¥co bláznové p°emluví.
1.11
O dvou my²ích
Mnohem jest lépe v chudob¥ bezpe£n¥ ºivu býti neºli v bohatství pro strach a starostí
schnouti a vadnouti. Jakoºto báse¬ tato oznamuje.
My² domácí p°es pole vandrovala, a ºádána jsouci od polní my²i, aby u ní hospodou byla,
od ní jest p°ijata a znamenit¥ v její malé dupce ct¥na, tak ºe ºaludy a je£menem nakrmena
byla. Kdyº pak zase se vracela, svou cestu dokonav²i, k polní my²i se navrátila a jí prosila,
aby s ní ²la a také, co by m¥li, jedla. Tak se stalo. I ve²li spolu do jednoho p¥kného domu,
v kterémº byla ²piºérna aneb sklep, plný rozli£ných pokrm·v. Ty ukázav²i domácí my²,
°ekla: Mnedle, jez tyto dobré pokrmy, pokudº´ se líbí, neb já jich mám na kaºdý den nazbyt
dosti." A kdyº jiº rozli£nejch pokrm·v poºívaly, tehdy p°ib¥hl b¥hem klí£ník a u dve°í se
rumploval. My²i, lek²e se, utíkaly, domácí do díry sob¥ známé, ale p°espolní nebyla tu dír
sv¥doma, tak nev¥d¥la, kam b¥ºeti, neº po st¥nách sem i tam se drala, a jiº po svém ºivotu
byla pustila. Kdyº pak ten ²afá° ze sklepu vy²el a dvé°e po sob¥ zamekl, °ekla domácí my²
k p°espolní: Pro£ se sama d¥sí² tvým b¥háním a utíkáním? Mnedle jezme a m¥jme dobrou
v·li a p°ebírajme se v t¥ch pokrmích, nebo neboj se, zde se nemáme o£ starati, neº toliko
bu¤me vesely." Odpov¥d¥la polní my²: Schovaj sob¥ své pokrmy a bu¤ s nimi vesela, neb
ty nemá² ºádné starosti ani pé£e, ani také úzkosti aniº tebe také co trápí tito kaºdého dne
zámutkové; já také dob°e a st°ídm¥ na poli míti se budu, a vºdycky vesela budu, ºádné pé£e
o nic míti nebudu, ºádného zámutku báti se nebudu. Ale ty vºdycky pe£livá bude², a nikdá
sebou bezpe£na nebude², vºdycky na tebe pasti nastrahovati a léceti budou, aby t¥ polapili.
Ko£ky t¥ ustavi£n¥ prohán¥ti budou, a pro jich pokrmy bez p°estání obecn¥ v²ichni tebe
nenávid¥ti budou."
Tato báse¬ trestce ty lidi, kte°íº se s vy²²ími stovary²ují, aby od nich n¥co dosíci mohli,
£ehoº jim ²t¥stí nikdá nep·j£ilo, aniº se jim kdy to poda°ilo. Protoº mají lidé takoví pokojný
ºivot vyvoliti a rad¥ji bezpe£n¥j²í sebou v svém malém obydlí býti, neºli toho ºádati, coº by
jejich p°irození nep°íslu²elo, aneb coº by jim oby£ejného nebylo.
9
1.12
O vorlu a li²ce
Velicí a mocní nemají niº²ích potupovati. Jakoº tato rozprávka oznamuje.
Vorel a li²ka, p°átelství s sebou a známost u£iniv²e, aby od sebe daleko nebejvali, na tom
se snesli. A toho p°átelství potvrdili tím, ºe sob¥ p°ivykli. Vorel pak na vysokém strom¥
hnízdo sob¥ sloºil, a li²ka hned tu od n¥ho nedaleko na zemi mladé vyvedla. Kdyº pak £asu
n¥kterého vy²la, aby se popásla, vorel nemaje, co by jedl, slet¥v do chrastiny dol· a mladé
li²ky pobrav, spolu s rodinou svou je pojedl. Vrátiv²i se pak li²ka a tomu porozum¥v²i, co by
se p°ihodilo, ne tak velmi pro rodiny své smrt se rmoutila, jako pro to, ºe se pomstíti nemohla.
Neb létati nemohouci, létajícího vorla uhoniti nemohla. V²ak proto z daleka stojeci (coº jest
oby£ej t¥m, kte°íº se pomstíti nemohou) nep°íteli svému zlo°e£ila a jej klela. Nemnoho pak
potom, kdyº jacísi kozu ob¥tovali na poli, slet¥v vorel dol·, kus té ob¥ti s uhlím °e°avým
pochytiv, do hnízda vnesl. Kdyº se pak vítr strhl a ohe¬ se roznítil, vorlí£ata, nemajíce je²t¥
ºádného pe°í, ope£ená na zemi spadala. A li²ka p°ib¥h²i, p°ed ním, kdyº na to vorel hled¥l,
v²ecka je pojedla.
Báse¬ znamená, ºe ti, kte°íº p°átelství ru²í, a£koli pomsty nemívají od nedostate£n¥j²ích
sebe pro jejich mdlobu, v²ak proto od Boha pomsty neucházejí.
Tato rozprávka u£í, ºe vy²²í nemají niº²ích potupovati, aby trestáni nebyli ohn¥m pomsty
a spravedlnosti Boºí. Jakoº také stará báse¬ o tom jest, jinými slovy, ale k témuº rozumu.
A t°etí také o vorlu a o hovniváli.
1.13
O vorlu, hlemejºdi a vrán¥
Kdoº opat°en jest a sebou bezpe£en, ten se vyst°íhej, aby mu skrze zlou radu u²kozeno
nebylo. O tom Ezop mluví takto:
Vorel pochytil hlemejºd¥ velikého, a nohou ho sob¥ drºe, vylet¥l s ním vysoko do pov¥t°í.
V²ak hlemejº¤ tak se do své ²ko°epiny vtáhl ºe mu vorel nemohl nic u²koditi, ani ho z ní
vytáhnouti. Tu potkav²i jej vrána, pochlebovala mu, °kouci: I cos velmi dobrou v¥c uhonil,
ale, le£ ji rozbije², jísti jí nebude², a daremní tvá práce bude." Ihned vorel p°ipov¥d¥l vrán¥
kus toho lovu, aby mu k tomu radila. Vrána jemu takovou radu dala, °kouci: Le´ nahoru aº
k nebi, a pust jej na velikej kámen, a ²ko°epina aneb ten ºabinec jeho se rozrazí, a tak p°ed
sebou pokrm leºeti uhlédáme a s veselím se poºivíme."
Skrze tu lstivou radu této vrány zkaºen jest hlemejº¤ a orlovi s vranou pokrmem u£in¥n,
a£koli od p°irození domkem a p°epevnou ²ko°epinou opat°en jest.
1.14
O havranu, sýru a li²ce
Lidé, kte°íº pochlebník· a °e£í lahodných podávajících slova p°ijímají, oklamáni bejvají.
Jakoº tato rozprávka ukazuje.
Havran, vzav sejr na vokn¥, let¥l s ním na jeden vysoký strom. Uhlédav²i jej li²ka, zacht¥lo
se jí toho sejra. I promluvila k n¥mu lahodnými slovy, °koucí: O havrane, kdo jest tob¥
podobný? Neb ºádný pták nemá takového pe°í, jako ty. A nevím, aby p¥kn¥j²í pták mohl
nalezen býti, kdyby toliko k té kráse n¥jaký hlas m¥l; neº tak mám za to, ºe má² hlas
10
p°iobhroubný." Havran se radoval z té marné chvály, a cht¥ se více zalíbiti a hlas sv·j
okázati, vztáh²i krk, siln¥ zk°ikl. A jakº ústa odev°el, hned mu sejr vypadl. Ten pochytiv²i
chytrá a lstivá li²ka, rychle jej pohltila. Teprvá havran p°estal, porozum¥v tomu, ºe slova té
li²ky líbezná s lstí a nev¥rou byla smí²ená.
Protoº napomíná tato báse¬ obecn¥, pochlebník·v aby se st°áhli a jich se varovali.
1.15
O voslu a o ²t¥n¥ti
Kdo k slu²né sluºb¥ není ustanoven a k ní se nehodí, ten nemá se t°íti vy²²ímu a lep²ímu
slouºiti, neb sluºba jeho p°íjemná nebude. O tom sly² tuto báse¬:
Vosel, vida ²t¥¬átko, kterak p¥kn¥ od pána svého navedeno jest, ºe kaºdý den s pánem se
milkují a s sebou p¥kn¥ nakládají, tak ºe pán se s ním pohlazuje, jísti mu z svého stolu dává,
a v²ecka £eled domácí mu folkuje, myslil sám u seb: Kdyº´ toto tak malé nemilé zví°átko tak
pán m·j miluje i v²eckna £eled pro to ²patné lísání a umílení, jak mnohem více budou mne
milovati, kdyº já se k n¥mu budu ulisn¥ míti a umíleti. Mnohem lépe to se mu líbiti bude,
ºe já veliký jsem a lep²ího rodu neºli pes, a k mnohým v¥cem jsem uºite£n¥j²í neº to ²t¥n¥,
protoº mnohem hodn¥ji ct¥n budu. A rozváºiv ty v¥ci vosel u sebe, uhlédal pána, an dom·
jde; hned b¥ºel proti n¥mu a ukázal radost svou °váním svým, a zpav se, vloºil se svejmi
p°edními nohami pánu na ramena, a po£al jemu okolo oust £enichati a vokolo tvá°i sem i tam
se umíleti, tak ºe na n¥m i ²aty zmazal. A kdyº nepodobn¥ t¥ºce na pánu leºel, pán zavolal
na sluºebníky, aby ho té kratochvíle zbavili, a aby toho vosla prázden býti mohl. Tu v²ecka
£eled na vosla s sochory, s kyjmi i s kamením b¥ºela, a utloukli ho po h°bet¥ i po bocích, ºe
v n¥m n¥kolik ºeber zlámali, a ubitého zase jej k °eb°íku neb k jeslem p°ivázali, tak ºe ho
ledvá s du²í pustili.
Tato báse¬ ukazuje, ºe ºádný nemá se vysokomysln¥ pozdvihovati, aby se m¥l u v¥t²í
sluºbu t°íti, neºli by jemu náleºité bylo.
1.16
O lvu a o my²i
A£koli £lov¥k neváºný anebo prostý stavu niº²ího vy²²ímu n¥co potupného nebo nepravého
u£iní, zvlá²t¥ necht¥, a kdyº prosí, aby mu to provin¥ní z necht¥ní u£in¥né odpu²t¥no bylo,
má se státi, neb p°ichází £as odplaty, a ºe i nuzní mohou £asem mocným neb bohatým
prosp¥ti. O tom sly² takovou báse¬:
Lev spal v lese toho £asu, kdyº se polní my²i tekly a spolu pohrávaly. Z necht¥ní jedna
z nich na lva vsko£ila. Lev procítiv, rychle ji pochytil. My² ºalostiv¥ ho prosila, aby jí tu
vinu odpustil, prav¥ci, ºe toho svévoln¥ neu£inila, a také oznamovala jemu, kterak by jich
mnoºství spolu pohrávalo, ona pak sama, nechtíc, a ºádná jiná na n¥ho ºe vsko£ila, v²ak
za milost prosí, aby ta p°íhoda jí milostiv¥ váºena byla. Lev, rozváºiv to u sebe, ºe by
pomsta velmi chaterná byla proti jedné my²i, a v¥t²í lehkost z toho neºli £est ºe by mu
byla, tomu rozum¥je, odpustil my²i vinu a dopustil jí odjíti. My² s vd¥£ností a s d¥kováním
od n¥ho ode²la. Po n¥kolika pak dnech málo lev vpadl do tenat. A porozum¥v tomu, ºe by jat
byl, po£al velmi siln¥ a ºalostiv¥ °váti a k°i£eti, a s velikou t¥ºkostí na své ne²t¥stí na°íkati.
Usly²av²i to my², hned k n¥mu b¥ºela, aby zv¥d¥la, co by to bylo, aneb jaké ne²t¥stí by ho
11
potkalo. Poznav²i pak to my², ºe by jat byl, °ekla k n¥mu, t¥²íc jej, aby se nic nebál, ºe
mu se chce za dobrodiní jeho, kteréº jí byl u£inil, odplatiti, a toho dobrodiní ºe jest vd¥£na,
dokázati. I v²eckny chytrosti a lsti k tomu v¥zení p°iloºené vyhledav²i a je poznav²i, vzala
p°ed se práci zub·v svých a po£ala p°ekusovati a rozvazovati v²eckny uzly té vazby, a v²ecky
její chytrosti v nic obrátiv²i, tudy lva vysvobodila a vesele do lesa odeslala.
Tato báse¬ u£í, ºe malých a níº²ích nemáme potupovati, neb´ p°ichází hodina, ºe, coº
jsme koli komu u£inili, v²eckno se nám nahradí.
1.17
O dvou supích
Kdoº se rád s kaºdým vadí a hadruje, ten se v pot°eb¥ své a nouzi pomocí ode v²ech opovaºuje. O tom máme tuto báse¬ sly²eti.
ƒasu jednoho roznemohl se sup. A kdyº leºel mnoho m¥síc·v, tak ºe ºádné nad¥je nem¥l,
aby m¥l ºiv z·stati, prosil s plá£em mate°e své, aby chodila po místech svatých a za n¥j
slibovala, coº by kdoli cht¥li, ºe ob¥tovati chce, jediné aby mohl k zdraví navrácen a té
nemoci prázden býti. Mát¥ odpov¥d¥la, ºe to ráda chce u£initi, ale ºe se obává, ºe z toho
nic nebude, °koucí: Ty jsi vºdycky prve bez bázn¥ Boºí na sv¥t¥ ºiv byl, kostely jsi zloupil,
v²eckny oltá°e po²kvrnil, aniº jsi které svátosti sob¥ co váºil; kterakº tedy mám za tebe
prositi?"
Tuto báse¬ sob¥ váºiti mají ti, kte°íº v h°í²ích jsou, a odpu²t¥ní jich bez srdce skrou²eného
a bez zpov¥di dojíti cht¥jí. Má jeden kaºdý £lov¥k nejprve £istým býti, chce-li od Boha v tom,
za£ ho prosí, usly²án býti. I také ti lidé, kte°íº se obecn¥ jiº nyní rozdvojují a s kaºdým nevoli
míti cht¥jí, vºdycky lstiv¥ s protivností ºivi jsouce, kdyº na n¥ jaká pot°eba p°ijde, tehdáº
oby£ejn¥ beze v²í pomoci opu²t¥ni bývají.
1.18
O lvu, kanci, bejku a voslu
Moc kdoº potratí, ten´ také má vysokomyslnost svou s sebe sloºiti, aby ode v²ech trestán
nebyl. Jakoº tato fabule aneb rozprávka oznamuje.
Lev, pro mnohá svá léta jiº jsa nestate£ný, ºe i na své síle velmi zemdlen byl, tu p°i²el
k n¥mu kanec, slin¥ se a zuby klapaje, a t¥mi ²kodu sob¥ u£in¥nou jemu odplacuje. Bejk
trkal ho a ranil vob¥ma rohy. Vosel pak, vida ho jiº zemdleného, a an k ni£emémuº není neº
leºeti, v¥da, ºe prvé nep°ítelem jeho byl, ude°íl ho velmi tuze nohou v £elo. Lev, vzdech²i,
°ekl: Kdyº jsem já p°i své síle a mocí byl, tu jsem ºiv byl u veliké cti, v²em hrozný jsem
byl, a v²ecka zví°ata se mne bála, a kdoº jedné na mne zpomenul, kaºdý se mne zhrozil.
Zase jsem mnohým dobrotivý byl, kterýchº jsem ni£ímº neurazil, ale pomoc jim u£inil: ti jiº
v²ickni proti mn¥ se zakyselili. A jakº mé síly a moci zbaven jsem, tak v²eckna má £est s ní
pominula."
Tato báse¬ napomíná a u£í mocn¥j²í, aby p°i své mocí dobrotiví a p°ív¥tiví byli, aby
niºádná pomsta po vykonání mocí na n¥ nep°i²la.
12
1.19
O vlastovici a o jiných ptácích
Kte°íº dobré rady neposlouchají, £asto k veliké ²kod¥ p°icházejí. To tato báse¬ znamená.
Kdyº jednoho £asu v²ickni ptáci pole vid¥li strojiti, konop¥ a len na n¥ síti, nic sob¥
toho neváºili. Ale vlastovice, dob°e tomu rozum¥je, co to rozsívání p°inese, v²em pták·m
to oznámila, jak by to velmi ²kodlivá v¥c jim byla. Ale oni toho nedbali. Potom vop¥t,
kdyº jiº len a konop¥ poodrostly, vlastovice k nim °ekla: Pomn¥te, ºe´ toto nám k zlému
p°ijde. Protoº po¤me a vytrhejme to, nebo hned jakº dozrá, budou z toho tenátka vízti
a vosídla nám nastrahovati, a tak my skrz lidskou lest a strojení lapáni budem." V²ichni
ptáci potupili radu její a jí se posmívali. Porozum¥v²i tomu vlastovice, od nich se odd¥lila
a k lidem do dom·v se vst¥hovala, aby obydlé její pod st°echami bezpe£n¥j²í bylo. A kte°íº
radou její spraviti se necht¥li, vºdycky v starosti jsou, aby pod pom£e zlapáni nebyli.
Tuto báse¬ svévolní pamatovati mají, kterýmº se zdá, ºe jejich p°edsevzetí jest najlep²í,
a jinejch rady poslouchati necht¥jí.
13
2
Druhá kniha Ezopova
2.1
O ºabách
V¥d¥ti se má, ºe básn¥ vymy²leny jsou proto, aby lidem jejich dobré i zlé skutky oznámily.
Neb ºádný dobrý ani zlý neslove, neº toliko sám £lov¥k. A protoº chci já ºivot lidský i jejich
oby£eje tuto zav°íti a k tomu rozumu n¥které básn¥ vypsati o zachovávání dobrých i zlých lidí.
Neb ten £lov¥k bezpe£n¥ ºiv jest, kterýº se ºádného nebojí, jako oni athenien²tí m¥²´ané toho
£asu, kdyº se jim najlépe vedlo, a kdyº ve v²í svobod¥ ºivi byli, ºádného se nebojíce, vespolek
sami sob¥ se v²í pilností slouºíce. Potom z té bezpe£nosti a svobodného bydla neuºite£né
a marné, ni£emné rady uposlech²e, ú°adu ºádali, kterýº by zlo£ince zkrocoval a pro jejich
nepravosti trestal. Tudy p°i²li lidé k velikému strachu. N¥kte°í pak, kte°íº trestáni býti m¥li,
byli od trestání zpro²t¥ni pro jiné, od kterýchº prvé dosti bídn¥ a hanebn¥ uráºeni byli.
A kte°íº novými ustanoveními a zákony obtíºeni byli, ti se báli ²kody a hanby, ne proto, ºe
ú°edníci jejich ost°í a z·°iví byli, ale proto, ºe oni takové z·°ivosti nep°ivykli. A tak pod
t¥mi ustanoveními a cizí v·lí musili jako sluºebníci poslu²ni a poddani býti. To jest jim
p°evelmi t¥ºké bylo. A potom to t¥ºce trpíce, velice se rmoutili a sob¥ stejskali. Proti t¥m
Ezop takovou báse¬ sloºil.
Prvních £as·v, kdyº ºáby byly beze v²í starosti, ºádného se nebály, v luºích a jeze°ích
p°ebývajíce, od ºádného suºovány nebyly, samy mezi sebou neuºite£n¥ se pohnuv²e, aby
s k°ikem a s ºádostí p°ed Jupitera p°edstoupily, na tom se snesly, aby od n¥ho krále ºádaly,
kterýº by vinné trestati um¥l. Té ºádosti jejích zasmál se Jupiter a prosby jích nep°ijal.
A ony potom op¥t k n¥mu volaly, kdyº jim ºádné znamení dáno nebylo, ºe by ºádost jejich
usly²ána byla, a je²t¥ více neºli prvé k°i£ely, v°e²t¥ly a kukaly. Dobrotivý Jupiter sprostným
a nevinným ºabám na ºádost jejich svrhl klápet a do mo£idla jim jej pustil. Zvuku a plesknutí
jeho v²ecky lek²e se, kamº která v¥d¥la, prchaly. Potom jedna vystr£ív²i hlavu z vody, aby
nového krále uhlídati mohla a jej poznati, porozum¥v²i tomu, ºe by klápet byl, svolala
v²eckny jiné ºáby, aby na toho krále pohled¥ly. N¥které s velikým strachem a s t°esením
plynuly a nového krále pozdravovaly, v²ak s bázlivým srdcem to £inily. Porozum¥v²e pak
tomu, ºe v n¥m du²e není, vskákav²e na n¥j, poznaly, ºe d°evo bylo: tu teprvá nohami
po n¥m ²lapaly. A zase s velikým k°ikem na boha Jupitera ºádost vzloºily, aby je králem
obda°il. Tu teprvá Jupiter dal jím £ápa, ten je jednu po druhé mordoval a ony pla£íce
a toho ºelejíce aº k nebi hlasy své vztahovaly, volajíce: O boºe Jupiter, spomoz nám, anebo´
v²ecky zahyneme." On odpov¥d¥l jim: Kdyº jste krále ºádaly, já jsem vám ho dáti necht¥l.
Po druhé jste ºádost na mne vzloºily, tu jsem vám dal milostivého a dobromyslného, toho
jste potupily, jím jste pohrzely a nohami jste po n¥m ²lapaly. Potom jsem vám dal na va²i
p°ílí²nou a neslu²nou ºádost tohoto krále, kteréhoº nyní máte, toho míti musíte, neb jste
dobrotivého sob¥ váºiti neum¥ly, aniº jste ho také snésti mohly, aneb sob¥ zachovati um¥ly."
2.2
O zlod¥ji a o psu
Tuto rozprávku máme sly²eti o podvodnících a jiné oklamávajících. No£ní zlod¥j, v²ed jednoho £asu do n¥jakého domu, aby v n¥m kradl, i trel na psa. Kterémuº, kdyº ho uhlédal,
14
chleba podával, aby na n¥j ne²t¥kal, ale aby utichl a lehl. I sly²eti, ºe by ten pes m¥l k tomu
zlod¥jovi promluviti: Dává²-li mi tento chléb pro milosti, £ili ºe mne podvesti chce², aby[s]
to odnesl, £ímº pán m·j, já i v²eckna £ele¤ v domu ºivi jsme, tehda mi to pov¥z? Pon¥vadº
mi nyní£ko chléb dává², míní²-li mi potom také dávati, kdyby[s] vynesl, coº by v domu bylo?
A nebo chce²-li nade mnou lítost míti, kdyº bych hlad trp¥l? Já nechci, aby mí tento chléb
hrdlo mé zacpati m¥l, aby jazyk m·j ml£eti m¥l a mn¥ v²ecku milost potratiti; ale chci´ já
proti tob¥ st¥kati, pána i v²ecku £ele¤ ze sna probudíti a oznámiti, ºe v dom¥ zlod¥j jest.
Neb´ já tímto tvým p°ítomným chlebem pohrdám a budoucí dobré rad¥ji p°emej²lím; protoº
pre£ hned odejdi, aneb´ já ²t¥kati budu a tebe oznámím." O jak p°eostraºitý tento pes jest,
kterýº nechce pro chléb oklamán býti, ani svého pána milostí ztratiti.
Na tuto báse¬ mají ºroutové pamatovati, kte°íº prohodují a proºerou v²ecko, kdeº co
mají.
2.3
O svini souprasní a o vlku
ƒlov¥k mysl svou má tak ustanoviti, aby zlému v¥°iti nemínil. K tomu jest tato báse¬ sloºena.
Svin¥ veliká b°ezí, kdyº se jí £as vopra²ení blíºil, a kdyº s vzdycháním v bolestech p°i
pra²ení leºela, p°i²el k ní vlk, °ka: Sestra, nyní nastává tob¥ prasení; to aby bylo bezpe£né
a ²´astné, chci´ pomoc u£initi a p°i tob¥ postáti a místo ch·vino zastati." Poznav²i pak
a porozum¥v²i nev¥rné a lstivé rad¥ svin¥ b°ezí, odvrhla od sebe ta fale²ná a k°ivá slova,
a potupiv²i sluºbu jeho, °ekla: Brat°e, mé pra²ení bezpe£n¥j²í bude, kdyº ty pre£ odejde².
Protoº já tebe prosím, aby mn¥ té cti ponechal, abych já svá prasátka sama na sv¥tlo vynesla,
pro poctivost mate°e rodi£ky tvé. Neb jakº mnoho ve mn¥ leºí, v²eckno se tvé sluºby d¥sí."
A jakº vlk ode²el, zpro²t¥na jest od b°emena svého. Kdyby pak byla slov·m ne²lechetníka
toho uv¥°ila, tehdy by byla musila i s prasaty svými beze v²í lítosti z sv¥ta svedena býti.
2.4
O ho°e ku porodu pracující
ƒasto se stává, ºe pé£e veliká a starost konec dobrej bé°e, a veliká bolest a úzkost v smích
se obracuje. Jakoº i tato báse¬ o tom sv¥dectví vydává.
Hora jedna, t¥hotná jsouci, kdyº porodití m¥la, velice k°i£ela, sob¥ stejskala a t¥ºce
dycht¥la, hrozn¥ °i£eci a na°íkajíci tak velmi, ºe v²ecka ta krajina zvuk její sly²ela a z toho
velice zarmoucena byla, a v²ickni se obecn¥ báli a na mysli zmámeni byli pro velikej h°mot
její a hluk. Po tom pak p°evelikém stonání a na°íkání porodíla my². A hned to porození
rozest°íno a rozhlá²eno bylo po v²í té zemi, a kte°íº se byli leklí, zase se posilnili, a z toho
nic nebylo, £ehoº o£ekávali, a ta jejich báze¬ obrácena jest v ºert.
2.5
O vlku aneb psu a o jehn¥ti
Dobrotivost, ta práv¥ otce i matku £iní i p°átelskou dov¥rnost d¥tem, a ne samo porození
aneb zplození. To z této básn¥ poznati budeme moci.
Jeh¬átko p°idrºelo se koz. I p°i²ed k n¥mu pes, °ekl: Coº ty tu d¥lá²? V²ak tvé mate°e
zde není." A okázal mu daleko na poli, ºe by tam mát¥ jeho s jinejmi ovcemi byla. K tomu
15
°eklo jeh¬átko: Já té mate°e nehledám, kterẠmne po£ala anebo dev¥t m¥síc· v ºivot¥ svém
nosila a mne na sv¥tlo vynesla, ale to pravím, ºe tato koza práv¥ jest mát¥ má, kteráºto krmí
mne a své vým¥ k poºívání dávajíci chová, svým vlastním d¥tem utrhujíc, abych já tím více
mléka m¥lo." Pes op¥t °ekl k jehn¥ti: V²ak jest to tvá pravá mát¥, kterẠtebe porodila."
Odpov¥d¥lo jeh¬átko: Pravda jest, coº praví², ale v²ak jest slu²né, a od p°irození to dopu²t¥no, aby dít¥, v bezpe£ném míst¥ poru£ené, právem narozeno bylo. V²ak tomu rozum¥jíc
mát¥ má, ºe dít¥ její toliko ov£áku k st°iºení a k dojení a °ezníku k zabití uºite£né by bylo,
protoº m¥ ona sem dala, kdeº bych v rozko²i se chovalo bez st°iºení, abych bezpe£n¥j²í sebou
mezi kozly a kozami bylo, neºli tam u ovcí a u mate°e, kterẠmne nosila a porodila. Protoº
odejdi, neb´ tebe neuposlechnu."
2.6
O starém psu a o pánu jeho
Niºádnej nemá v¥ku starého potupovati ani také vyhán¥ti ven, ale má rozváºiti skutky v¥ku
jeho mladého. Nebo ºádá²-li se ve cti zstarati, um¥jº staré lidi v poctivosti míti. A také,
kdyº se zstará², zase téº váºen bude². A a£koli starej v¥k nic state£ného nem·º p·sobiti,
v²ak proto pomysli na udatnost mladosti jeho. O tom sly² tuto báse¬.
Starý pes ustavi£n¥ od mladosti pánu slouºil, po lovích i ²tvaní. A jsa jiº p°i letech a v¥kem
obtíºen, a pro zstarání lénivý i choulostivý, zuby jeho p°ední ztup¥ly a n¥které vypr²ely, tak
ºe zajíce chvátiti nemohl ani, kteréhoº chytil, dodrºeti, ale kaºdý mu se vyd°el, beze v²eho
u²kození. A onde i onde po lese toho psa na se pod²tívali, nebojíce se ho. I rozhn¥val se
pán velice na toho psa, a trestal ho, jako by nic neum¥l a p°i myslivosti cvi£ený nebyl.
Pes myslivci aneb pánu takovou odpov¥d dal: O pane, léta má £ím déle jsou beze v²í síly
a mnohem mdlej²í neº léta mladá, zubové moji ztup¥li a n¥kte°í vypadali. N¥kdy´ jsem pak
state£ný byl a ke v²em lov·m poºite£ný, tak ºe jsi udatenství mé mnohdykrát chválil, jiº
pak haní² v zstaralosti £iny mé. Prosím tebe, rozpome¬ se na p°ede²lé £iny mé, a p°íjemn¥j²í
nyni£ké udatenství mé u tebe, se£ koliv¥k mohu býti, bude."
Tato báse¬ u£í nás, ºe v zstaralosti nemáme t¥ch potupovati a sob¥ neváºiti, kte°íºto
nám v mladosti v¥rn¥ slouºili.
2.7
O zajících a ºabách
Kaºdou p°íhodu máme trp¥liv¥ sná²eti a £asu místo dáti. Protoº £lov¥k své zlé trp¥ti má
a z nedostatk·v jiných lidí trp¥livosti u£iti se má. Jakoº tato báse¬ u£í.
Kdyº jednoho £asu zajíci velmi ²tváni a hon¥ni byli, tak ºe, pochybujíce jiº o zdraví svém,
zoufav²e sob¥, myslili se sami pomordovati, neºli by v takové starosti a v tom nebezpe£enství
býti m¥li. A jiº tu radu o zmordování sebe zav°ev²e, jednomysln¥ v houf¥ b¥ºeli k rybníku,
aby se ztopili, u kteréhoº mnoºství ºab na b°ehu sed¥lo. Kdyº pak zajíce b¥ºící vid¥ly, v²eckny
do vody vskákaly a tam se schovaly. Porozum¥v²e pak tomu zajícové, jeden z nich °ekl: Já
vidím, ºe jiní je²t¥ jsou, jeºto se bojí a strachují snad více neºli my; protoº mi se slu²né
zdá, abychom my v na²em stavu stáli a trp¥liví byli jako i jiní, a abychom jho neb b°emeno
p°irození trp¥liv¥ sná²eli, kteréº nám to dalo, abychom s prací a s starostí ºivi byli. Neb´ ten
£as p°ijde, ºe na²e práce a starost v pokoj se nám obrátí."
16
2.8
O vlku a kozlátku
Chvalitebná v¥c jest p°i d¥tech, kdyº rodi£· p°ikázání zachovávají. Jakoº báse¬ tato oznamuje.
Koza, umíniv²i, ºe by na pastvu vyjíti ven cht¥la, napomínala kozlátko, aby ºádnému
neotvíralo ani k sob¥ koho pou²t¥lo, neb mnoho svobodné zv¥°i chodí a okolo ov£inc· obchází,
zda by co sob¥ mohla uhoniti. A u£iniv²i to napomenutí, ²la na pastvu, kde by se poºiviti
mohla, a nechala kozlátka v chlév¥ zav°eného. Potom hned, jakº ode²la, p°i²el vlk: ten stoje
p°ed dve°mi, p°etvá°el se a hlas sv·j p°em¥¬oval, jako by kozka me£ela, a ºádal kozlátka, aby
mu dvé°e odev°elo. Ale kozlátko tomu, hledíc skulinou, porozum¥lo, ºe by mát¥ jeho nebyla,
a °eklo: Já dob°e sly²ím hlas matky mé, ale ty jsi nep°ítel m·j a hledá² mne podvesti
a oklamati, a pod tím vymy²leným hlasem mate°e mé ºádá² krve mé. Protoº klu²iº, neb
tebe sem nepustím."
Tak´, kdoº poslouchá nau£ení star²ích svých, nem·º neº bezpe£en sebou býti.
2.9
O holubu, supu a krahujci
Kdoº se poru£í pod obranu zlého a poddá, aneb pomocí od n¥ho hledá, svou v²ecknu nad¥ji
potracuje.
ƒasu jednoho, kdyº velmi holubi p°ed supy neb lu¬áky létali a u veliké starosti byli, ºe se
po nich shán¥li, vzali sob¥ krahujce za obránci, domnívajíce se, ºe potom sebou bezpe£n¥j²í
budou. Ale krahujec vokázal se k nim jakoºto trestce viny jich, a jedl holuby jeden po druhém.
I °ekl jeden z nich: O jak mnohem snesitedln¥j²í v¥c byla, aby se lu¬áci po nás shán¥li, neº
aby nás tento vochránce tak hubiti m¥l. Neb skrze kteréhoº jsme se domnívali, ºe bychom
m¥li ochrán¥ni býti, od n¥ho sjíti musíme. Ale spravedliv¥´ se nám d¥je, pon¥vadº jsme tak
nesmysln¥ velikého nep°ítele na²eho sob¥ za ochránce proti nep°íteli men²ímu vzali."
2.10
O chudém £lov¥ku a o je²t¥rce
Kdoº jiným u²kodil, toho vºdycky ve zlém domn¥ní mají míti a p°ed ním se vyst°íhati a nikdá
se mu v²eho dov¥°iti nemají. Jakoº tato fabule to vysv¥tluje.
Je²t¥rka p°ivykla k jednoho chudého £lov¥ka stolu choditi, a tu drobty od n¥ho krmena
byla, kte°íº s stolu toho chudého padali. Kdyº pak ten chudej tu je²t¥rku tak choval, v²ickni
jeho £inové ²´astn¥ se jemu vedli, a skrze ní p°i²el k velikému bohatství. Nemnoho pak
potom rozhn¥val se ten £lov¥k na tu je²t¥rku a velmi ji sekerou ranil, a hned po malém
£asu upadl zase v chudobu. Z toho porozum¥l, ºe v²eckno ²t¥stí, kteréº prvé m¥l, pro tu
dobrotivost, kterouº ²t¥d°e k je²t¥rce zachovával, tak ²´astn¥ se mu vedlo, a potom ºe zase
v chudobu upadl jediné pro to, ºe ranil je²t¥rku. I ºelel toho velice a prosil té je²t¥rky, aby
mu tu vinu odpustila, a ºe jest jemu toho s pravou v¥rou ºel, coº jí nepráv¥ u£inil. Jemuºto
je²t¥rka odpov¥d¥la, °kouci: Protoºe toho py£e², chci já tob¥ tu vinu odpustiti, ale kdyº
rána zahojena bude. V²ak proto pro ²rám nech´ já tob¥ docela nev¥°ím. A a£´ já s tebou se
smí°ím, v²ak proto nezapomenu na nev¥ru sekery."
Tak´ vºdycky má ve zlém domn¥ní býti ten, kdoº druhého v £em svévoln¥ urazí.
17
2.11
O jelenu, o vlku a o ovci
ƒastokrát k°ivdá°i a li²í skrze lest a k°ivý jazyk nev¥rn¥ lidem £iní. O tom sly² tuto rozprávku.
Jelen vinil ovci z korce obilé, ºe by mu dluºna byla a na jmenovitý den dáti p°i°ekla. A to
u£inil p°ed vlkem, ºe on toho pov¥dom byl. Ovce, bojecí se vlka, pro veliký strach dluºnicí
se býti p°iznala, v²ak dal²ího roku ºádala. A kdyº ten pominul, op¥t od ovce, aby mu tomu
dosti u£inila, míti cht¥l. Ovce odpov¥d¥la: Jdi a u£e² sob¥ na vrb¥, a chce²-li obilé míti, vo°
pole a vlka nech, a´ po lesích b¥há, v²ak já tob¥ nic povinovata nejsem. še jsem já se pak
tehdy k dluhu znala, k tomu jest mne strach vlka p°ivedl. Oba dva jste plní lichoty a nev¥ry.
Nedám´ vám nic, neb vám nic dluºna nejsem."
Tato báse¬ u£í lidi svého hled¥ti, a oznamuje, ºe p°inucená p°ísaha nic neváºí.
2.12
O havranu nebo vrán¥ a o pávu
šádný se cizím nemá chlubiti ani vyná²eti, ale rad¥ji kaºdý má, coº svého má a coº mu
p°irození dalo, p°i tom z·stati. O tom jest tato báse¬.
Havran, pozdvih²i se v své mysli, tak sm¥lý byl, ºe, kteréº pe°í páv·m vypr²elo, to sbíraje,
jím se ozdoboval, a tak py²ný býti po£al, ºe jiº k havran·m se znáti necht¥l, ale je potupoval
a páv· se p°idrºel. Vidouce pak pávi ni£emného a neznámého havrana, a tomu porozum¥v²e,
ºe by v jejich ²atech u v¥t²í poctivosti drºán býti cht¥l, rozhn¥vali se na n¥j a zvytrhovali
mu v²ecko cizí pe°í; tak ho kousali a rvali, ºe ho za mrtvého ode²li, velmi ho zraniv²e. Ok°áv
pak zase nebohý havran, styd¥l se zase k svému pokolení navrátiti, neb je p°íli² potupoval
a py²nou myslí jímí pohrdal, toho £asu, kdyº byl v pávové pe°í p°istrojený. V²ak pro to, kdyº
s strachem k nim p°i²el, z havran· jeden °ekl k n¥mu: Pov¥z mi, nestydí²-li se za svou hrdou
mysl, ºes se vej²e vypínati cht¥l, neºli na pokolení tvé slu²í? Kdyby[s] ty byl v svých ²atech
z·stal, kteréº tob¥ p°irození dalo, nebyl by[s] od nás mezi cizí tovary²stvo hnán. Také by[s]
od páv·v oberván a otrhán nebyl, aniº by byli sm¥li s tebou tak ukrutn¥ nakládati a tebe
tak aº témé° do smrti zraniti."
Protoº jest najlep²í v¥c, aby kaºdý na svém stavu dosti m¥l.
2.13
O obrazu a o vlku
O nemnoho moudrém £lov¥ku báse¬ takovou Ezop pokládá.
Vlk, nalez²i na poli p¥kn¥ vy°ezanej a ut¥²ený obraz, £asto sem i tam jej obraceje, poznal
na n¥m, ºe ºádného smyslu ani rozumu nemá, i °ekl: O p°eut¥²ený obrázku, ²koda, ºe nemá²
v hlav¥ mozku."
Tato báse¬ jest na ty lidi sloºena, kte°íº u veliké cti a sláv¥ posazeni jsouce, ani um¥ní
ani jakého rozumu mají. A také na p¥kné, neplodné ºeny, o kterýchº jest p°ísloví, ºe jsou
obrazové bez milosti.
2.14
O mou²e a mravenci
Kdoº se sám chválí, £asto ho jiní han¥jí a posmívají se mu.
18
Jakoº se jedné mou²e p°ihodilo, kterẠse s mravencem o v¥t²í £est a chválu, kdo by
z nich míti m¥l, zasadila. A p°edkem moucha po£ala se vysoce chváliti a chlubiti svou velikou
mocí, kterou by m¥la, °kouci k mravenci: Coº umí², ºe chvála tvá jest na²í podobná? Tvé
obydlí jest v d¥rách a v skalních rozsedlinách, mé jest na palácích královských. Já pokrm·v
královských poºívám, ty se je£menem a obilím ºiví², nápoj sv·j z zem¥ vytahuje² a sse², ale
já´ piji ze zlatnic a st°íbrnic. A kdyº se svaté ob¥ti p·sobá, já nejprvn¥j²í jsem, kterẠst°ev
voku²uji. Králi na hlavu sedám, v²ech najp¥kn¥j²ích panen a paní se dotejkám, jejich líce
mile líbám, £ehoº ty ni£ehéhoº dojíti nem·ºe². Protoº ty a pokolení tvé hodno jest potupy
a pohan¥ní." Mravenec zase °ekl k mu²e: Jak hanebný a mrzký pták jsi ty, sv·j nepokoj
a svou ne°est vychvaluje². Pov¥z mi, kdo jest vd¥£en tvé p°ítomnosti? Jak jsi vzácna u král·v
a u p¥kných paní, panen, o kterýchº jsi se zmínila, kterýmº ty v²ete£n¥ a sm¥le proti jejich
v²í vŸli po hlavách i po lících létá²? A je²t¥ praví², ºe to má² v své moci, a toho nepraví²,
jak za nevzácného host¥ tebe mají. Kamºkoli p°ijde², odev²ud t¥ ºenou a s velikým hlukem
t¥ po v²ech místech honí, jako n¥jakého nep°ítele. A toliko v lét¥ n¥£ím jsi, v zim¥ ºádný
neví, kam se d¥je². Ale já vºdycky v dobré mysli trvám, v zim¥ jsem bezpe£en sebou v obydlí
svém, vºdycky jsem zdráv, vesele ºiv jsem. Ale ty, kdyº ºiva jsi, ohá¬kami t¥ zahán¥jí, kteréº
pro tebe obzvlá²tn¥ d¥lají a jednají."
Tato báse¬ jest proti nepokojným, kte°íº by se toliko vºdycky rádi hryzli a vadili, a jenom
proto, beze v²eho uºitku, aby se t¥mi v¥cmi, kteréº hanebné a mrzké jsou, chlubili.
2.15
O mou²e a o mezku
ƒas a místo £astokrát stra²livého a mdlého sm¥lého proti v¥t²ímu a siln¥j²ímu £iní, a p·sobí,
ºe najstra²liv¥j²í, kte°íº ºádnému ²koditi nemohou, k v¥t²ímu doufání neºli jiné p°ivozuje.
O tom Ezop takovou báse¬ sloºil.
Moucha jedna, vsed²i na mezka podlé voje, hn¥viv¥ ho trestala, °kouci.- Jaks tak lenivý,
jdi rychleji, neb´ já tebe v £elo zabudnu, aby[s] sp¥²n¥ji ²el." Mezek k tomu °ekl Já se tvejch
slov kusa nebojím, neº toho, kterýº na sedle sedí, a ústa má uzdou spravuje a udidly mnou,
kamº chce, hejbe, maje mne po své v·li, a k tomu bi£em praskaje, p°ed se mne ºene. Toho´
se já bojím a ne tebe, neb´ sob¥ tebe nic neváºím, a£koli se zdá² zpurná a stra²livá v slovích
svých, v²ak ºádnému silnému nic u£initi nem·ºe². Protoº nedrº mnoho o sob¥, neb s nic býti
nem·ºe²."
2.16
O ºáb¥ a volu
Nuzní, kdyº se v své mysli pozdvihnou, domnívajíce se, ºe by mocným podobni býti mohli,
takoví padají a pro svou vysokou mysl zkaºení bývají, jakoº tato rozprávka oznamuje.
šába, vidoucí vola na pastv¥, sama u sebe myslila: Kdyby[s] ty také svou svraskalou
k·ºi rozdula a roztáhla, mohla by[s] dob°e tak veliká býti, jako jest ten v·l." A po£av²i se
nadýmati, vzeptala se ºáb¥te, °kouci: Zdá-li´ se, ºe tak veliká jsem jako ten v·l?" šáb¥
odpov¥d¥lo: Nikoli". A ona op¥t je²t¥ více se nadula, °koucí: Jiº-li?" šáb¥ odpov¥d¥lo, ºe
ºádného podobenství není. A po t°etí se naduv²i, rozpukla se a um°ela.
19
Z toho´ ono obecné p°ísloví po²lo: Nep°íli² se nadejmaj, aby se[s] nerozpukl", to jest:
Nemá² býti py²ným a vysokomyslným, neb´ sob¥ tebe nic váºiti nebudou."
2.17
O li²ce a o £ápu
ƒeho sob¥ nechce², ne£i¬ toho jinému. O tom praví tato báse¬.
Li²ka zvala £ápa k ve£e°i, a kdyº p°i²el, p°edstavila p°ed n¥j na velikém talé°i °ídkou
ka²i. A tu li²ka po své v·li lízala, ale £áp nemohl jí ni£ímº uºíti, neº musil zase dom· la£nej
jíti. Po n¥kolika pak dnech málo zval £áp zase li²ku k sob¥ k ve£e°i a postavil p°ed ni velmi
strojné jídlo v sklenné, vysoké a úzké nádob¥. I po£al sám najprvé jísti svými dlouhými
pysky, potom pobízel li²ky, aby jedla. Ale li²ka hned porozum¥la lsti £ápov¥. K níºto £áp
°ekl: Jakoºs ty mn¥ svého pokrmu ud¥lila, tak vezmi jej sob¥ zase. Jestliºe´ se pak to nelíbí,
odpust mi, neb´ jest odplata vzájem. A také hanba a pohan¥ní zase pohan¥ním má zaplacena
býti."
Tato báse¬ u£í, ºe se ºádnej ²tváti nemá, a ºe kaºdej to trp¥liv¥ sám snésti má, coº
druhému u£inil.
2.18
O kol£av¥ a o hospodá°i
ƒasto se stává, ºe uºite£ná sluºba se neodplacuje, p°edkem, kdyº dobrým úmyslem, aby
slouºeno bylo, se ned¥je. Tak tato báse¬ praví.
V domu jednom my²í mnoho pochytala kol£ava, potom sama od hospodá°e domu byla
polapena. I porozum¥v²i tomu, ºe by ji pán zabiti cht¥l, °ekla k n¥mu: Pane, má² mi milostiv
býtí, neb jsem d·m tv·j £istila a n¥mecké my²i z n¥ho vyprazd¬ovala." K tomu hospodá°
°ekl: Toho jsi ty k mému dobrému ne£ínila, ale sob¥ k uºitku a ku pokrmu, a také, aby, coº
ony jedly, ty sama jísti mohla, kdyº by ony zlapány byly, a snad je²t¥ aby[s] i jinam nosila.
Protoº není´ pot°ebí, abych já tob¥ z té sluºby d¥koval. Kdyby[s] ty mi byla takovou sluºbu
pro mé a ne pro své dobré £inila, teda by bylo slu²né, a´ bych milostiv byl a tob¥ se za to
odplatil. Ale takto musí² um°íti."
3
T°etí kniha Ezopova
3.1
O lvu a o pastý°i
Mohoutní mají vd¥£ni býti a pamatovati na dobrodiní, kterẠse jim £asem od chudých d¥jí,
a kdyº n¥co dobrého od nich p°ijali. Neb a£koli dlouho se nevodplatí, v²ak proto nemají
v zapomenutí p°icházeti.
O tom tato báse¬ nám oznamuje.
ƒasu jednoho, kdyº se po lese lev toulal, hledaje sob¥ pokrmu, i vstoupil tuze na n¥jaký
osten, kterýº mu uváz²i v noze z·stal. Ta mu tak byla otekla a opuchla, ºe na ní dostoupiti
nemohl. I ²ed k jednomu pastý°i p°es pole, kulhal a více toliko na t°ech nohách skákal, a proti
pastý°i vocasem vrt¥, k n¥mu se dobrotiv¥ ukazoval. V²ak proto se nicmén¥ nebál pastý°,
20
ale zarmoucen byl v mysli své, vida ho jdoucího k sob¥; i metal jemu beránky a ovce, aby
ho ukrotil, a sám sebou aby bezpe£en byl. Ale lev nestál o ºádné jídlo a nic jiného od n¥ho
neºádal, neº aby mu pomohl, a kladl svou hlavou nohu na klín pastý°ovi. Pohled¥v pak
pastý° lvu na nohu, uhlédal ránu a okolo ní veliký otok; ihned porozum¥l ºádosti lva, a vzav
ostré ²ídlo, velmi ti²e mu tu ránu otev°el. A jakº talov vypu²t¥n byl, vy²el i ten trn aneb
osten s tím talovem, a ihned lev poznal, ºe mu lépe bylo. Cht¥ se pak mu za to dobrodiní
odplatíti, lízal jemu ruce a po boku se mu posadil, a p°ijav pon¥kud svou první sílu, ²el
£erstv¥ a jako zdravý od toho pastý°e. V krátkém £asu potom lapili toho lva, a aby s ním
kratochvíl p°i n¥jakých s¬atcích mívali, jej chovali, p°i kterýchºto kratochvílech udatní muºi
s udatnými divokými zví°aty zacházeli, ²ermovali a pot¥²ení mívali. I stalo se, ºe ten pastý°
také toho £asu jat byl pro sv·j n¥jaký zlý ú£inek, jeºto pro n¥j hrdlo byl propadl. I nalezli
takový ortel, aby svobodným divokým zví°at·m k sn¥d¥ní byl p°edvrºen. Pastý° ten veden
a pu²t¥n byl mezi ta zví°ata, a hned lev p°ibral se k n¥mu ukrutn¥, a poznav ho, mravn¥
a s poctivostí k n¥mu p°istoupil, a pozdvih²i o£í svejch i obli£eje, za°val proti lidu, a skákaje
sem i tam k lidu, radoval se z toho. A posadiv se k pastý°i, tak se mu vokázal, jako by mu
oznamoval, aby dom· ²el, a nijakº od n¥ho jíti necht¥l, ale vºdy p°i n¥m byl, jako brán¥ ho.
I porozum¥v pastý° tomu, ºe ten lev s ním býti chce, hned se domníval, ºe by to ten byl,
kteréhoº n¥kdy v lese vid¥l a jemu otok vypustil i jej uzdravil. I cht¥li, aby lev od n¥ho od²el;
ale on nikterakº necht¥l, neº p°i n¥m byl k obran¥ jeho.
Vida to lid, velice se tomu divil a tázal se pastý°e, kudy to p°ichází, ºe ten lev tak ho
velmi miluje? A kdyº lidu p°í£inu pov¥d¥l, vzloºil prosbu na nejvy²²í moc, prose, aby mu
milost u£in¥na byla. A tak ten pastý° vypro²t¥n byl a oba ven vypu²t¥na, lev do lesa a pastý°
do domu svého.
Z toho v²íchni lidé u£iti se mají, aby vd¥£ni toho byli, coº dobrého od koho vezmou.
3.2
O voslu a frýzu
O zm¥n¥ní £asu a ²t¥stí sly² tuto báse¬, ºe ²´astní a mocní nemají nuzných a bídných
potupovati ani jim k°ivdy £initi, ale mají se rozpomenouti, jak jest ²t¥stí velmi vrtlavé,
a v té vrtlavosti ºe se velmi brzo zm¥ní.
Výborný frýz, s zlatým sedlem i s uzdou zlatou, k tomu v p°edrahém deku a velmi
p°ípravném, potkal se s obtíºeným a umordovaným voslem na jedné cest¥. Vosel pak ustav,
jedno cestou jda, druhé obtíºen jsa b°emenem, nemohl pro ustání tak brzo frýzovi s cesty
ustoupiti. K kterémuºto frýz °ekl: By´ mi tak nebylo, a sotvá se drºím, dal´ bych nohou v to
tvé b°icho, protoºe mi, pánu svému, s cesty nevaruje² a nepostojí², aº bych já t¥ pominul."
Vosel p°evelice se lekl pohr·ºky jeho a veliké nadutosti mysli. I vzdech²i, volal k Bohu a ²el
p°ed se cestou svou. Ne po mnohém £asu potom utíºili tomu ko¬ovi, jezdíce na n¥m a p°íli²
honíce, takºe ²karedá místa na sob¥ m¥l a náramn¥ hubený byl. I rozkázal ho pán jeho do vsí
dáti, aby tam na pole hn·j vozil. A tak, zap°áh²e ho, velikou práci na¬ vzkládali, tak ºe p°íli²
nuzným byl. Jednoho pak £asu pásl se vosel na jedné louce, i uhlédav toho frýza bídného,
an nevymluvn¥ t¥ºce táhne, poznav jej, takto k n¥mu °ekl: O bídný, k £emu jest jiº tob¥
strojná p°íprava? Kdeº má² své drahé sedlo a drahou uzdu? Kde podoba t¥la tvého? Kde
tvá p°íli²ná sm¥lost proti mn¥ voslu? Jíº, zdá mi se, musí² z·stati v na²em sedlském stavu.
21
Ano´ po¬ tvá zpurná mysl p°estala; jiº´ se men²í, neºli jsi sám, posmívá."
Tato báse¬ napomíná mohovité, aby chudých nepotupovali, zvlá²t¥ v ten £as, kdyº by se
jim dob°e vedlo, a kdyº na ²´astném míst¥ postaveni jsou, aby se jím neposmívali, kdyº by
se jim kolo ²t¥stí obrátilo, a jakoº jest v¥c vrtká, jinam ²inulo.
3.3
O lvu a koni
šádný nechlub se um¥ním, kteréhoº neumí², neb sice hanbu míti bude². Jakoº tato báse¬
anebo fabule oznamuje.
P°esilný lev, vida, an se k·¬ na louce pase, myslil, kterak by se moud°e k n¥mu p°ilouditi
mohl, aby, chyt¥ ho, sn¥dl. I loudil se k n¥mu ml£e, p°ítelem se prav¥ a ºe by byl dobrý
tovary² a léka°. Ale k·¬, porozum¥v zlé lsti jeho, nechal ho tak p°i té jeho ví°e. V²ak proto
myslil, jakou by cestu té lsti vyhledal, aby lvovu úmyslu odep°íti mohl. I skr£il jednu nohu
zadní, jako by ho velmi velice bolela, °ka: Brat°e lve, nastoupl jsem na trn, pon¥vadº pak ty
léka°em jsi, raduji se z p°íchodu tvého a prosím tebe, aby[s] mi spomohl." Lev dobrotiv¥ ²el
zzadu k koni, jako by na tu bolest pohled¥ti cht¥l. (A to v²ecko pokryt¥, nic jinᣠneº jako
p°ítel, skrejvaje a p°ikrejvaje pokrytstvím lest svou). A kdyº ohledovati cht¥l, ude°il k·¬
lva v £elo nohou, aº se p°evrhl, a hned, jakº nejrychleji mohl, odtud utekl. Lev tu dlouho
leºe, hnouti se nemoha, a jako °íkaje umrlý. Po dobré chvíli, p°i²ed sám k sob¥, neuhlídal
více kon¥, ale nalez²i, ºe mu v²eckno £elo i v²eckna hlava zbita byla, °ekl: O jakou jsem já
dobrou záplatu za nemoudrost svou vzal, jeºto jsem se k n¥mu byl ml£e p°iloudil a dobrotiv¥
se k n¥mu okázal; i cht¥l jsem se potom léka°em d¥lati, jeºto jsem se léka°ství neu£il. Práv¥´
mi se stalo, nebo kdybych byl p°i²el jako nep°ítel, bylo by mi se zda°ilo, a tato ²koda ani
hanba byla by mi se nestala."
Protoº jeden kaºdej z·sta¬ p°i tom, £ímº jest, a vyst°íhaj se lºi.
3.4
O zví°atech a o ptácích
O nestálé mysli a o dvojitém jazyku Ezop tuto báse¬ pokládá. Odkudº rozumí se, ºe, kdoº
se dvoum pán·m chce zachovati, ten takový od ºádného chvály nedojde a vdycky ve zlém
domn¥ní ºiv bude.
ƒtvernohá zví°ata m¥la s ptáky válku a nevoli tak velikou, ºe jedna strana druhé v ni£emº ustoupiti necht¥la. Bojovali pak udatn¥ a siln¥ dlouhej £as spolu. Potom n¥kterej £as
odpo£ívali a pokoj s sebou m¥li, a zase op¥t boj a válku svedli. Porozum¥v pak netopý°,
ºe by zví°at veliká síla byla, a vít¥z ºe by se p°i nich okazoval, boje se rozli£ného; velikého
ne²t¥stí, odstoupil od pták·v a p°ístoupil k zví°at·m, jakºto k t¥m, kterẠby vojnu vyhrála.
Vnáhle potom p°ilet¥l vorel s vybojovatedlnou rukou, v moci bojovného boha, jemuºto °íkají Mars, a zat°epav svejmi k°ídly, vmísíl se mezi ptáky a rytí°sky bojoval, tak ºe v²eckna
zví°ata v utíkání se dala. A tak ptáci zvít¥zíli. Potom zase se zpraviv²e a smí°iv²e, dobrý
pokoj mezi sebou u£inili. Tu pak netopý°e ptáci velmi t¥ºce natáhli, protoºe byl od ních
k zví°at·m odstoupil. A obecním vy°knutím a ortelem ode v²ech pták·v vypov¥díno jest,
aby se, vºdycky sv¥tla varoval, a aby v²eckno jeho pe°í s n¥ho oberváno bylo, a holý aby
v noci létal.
22
Aby to oznámili, ºe v²ickni, kte°íº své p°átely opou²t¥jí a u cizích pomoci hledají, trestáni
býti mají.
3.5
O frejí°ce a o mládenci
O ne£isté frejí°ce a o mládenci od Ezopa báse¬ tato poloºena jest. Neb nestydaté ºeny lstmi
svými a chytrostmi muºe k sob¥ p°itrhují.
Jedna frejí°ka, mnohé k své v·li p°ipraviv²i, nalezla mládence jednoho, kteréhoº £ast¥ji
k sob¥ vábila a nabízela neºli jiné, pro jeho dary. On také lehkomysln¥ se k ní m¥l, po své
v·li ji (pro dary, kteréº od n¥ho brala) maje.
Jednoho pak £asu °ekla k n¥mu, pochlebujíci mu: M·j najmilej²í, ty zná² víru mou, také
ví², ºe jich velmi mnoho o mne stojí a podvolují se; cht¥jíce mí veliké dary dáti, ale ty jsi srdci
mému nade v²ecky najvzácn¥j²í, neb já jsem tvá jedíné pro to, aby[s] ty m·j byl", Mládenec
pamatoval, jak jest mnohdykrát li²e a neup°ímn¥ s ním byla, odpov¥d¥v jí krátkou myslí,
°ekl: Mn¥ srde£n¥ milá a mé ut¥²ení, já jsem také na tebe laskav, ne proto, ºe bych pomn¥l,
aby ty[s] mi víru zachovati m¥la, ale proto, ºe se ke mn¥ p°ív¥tiv¥ má² a mne obveseluje².
I ºádám za dary své tv·j býti, aby[s] ty má, pokudº dary bé°e², byla."
Tak sob¥ s obou stran zaplatili milost, kteráºto na slovích záleºela a t¥mi toliko tvrzena
byla. V²ak takovejmi slovy sprostní £asto podvedeni bývají.
3.6
O slaví£kovi a o krah·jci
Kte°íº nevoli k jiným mají a jich s nenávistí st°ehou, ti´ pot°ebují, aby se také sami o sebe
starali, aby jejich zlost na hlavu jich nep°i²la, jako se te¤ tuto tak stalo.
Krahujec, sed¥ v hnízd¥ slaví£kov¥ a pov¥t°í se dívaje, nalezl v n¥m mladá slaví£átka.
A ihned p°ilet¥l starý slavík a prosil krah·jce, aby t¥ch mladých ost°íhal a bezpe£né je sebou
u£inil. Odpov¥d¥l krahujec: Já u£iním, co ty chce², neb mi velmi lahodn¥ zpívá²." A£koli
slaví£kovo srdce pro starost a úzkost o d¥ti velmi tesklivo a obtíºeno bylo, v²ak proto láska
d¥tí jeho k zpívání ho p°inutila. Potom °ekl krahujec: V²aks mi to nezpíval dob°e." A vzav
jedno mladé slaví£átko, po£al ho jísti. A vtom p°es cestu p°i²el myslivec a vábil pískaje,
a nabízel, pysky nadymuje, a vstr£il v¥jice. I sedl na n¥ krahujec, a obaliv se jimi, upadl
na zemi. A a£koli jinejm ²kodil, v²ak nebyl tak rychlý ani moudrý, aby sám polapen nebyl.
Nebo kdoº jinejoukladn¥ st°eºe a láká, domnívaje se, ºe dob°e láká, £asto ten a takový sám
polapen a ulákán bejvá.
3.7
O li²ce a o vlku
’t¥stí pomáhá dobrým i také zlým, a kterýmº nyní nápomocno jest, t¥mi potom pohrdá
a nenávidí jích. A £asto se to stává, ºe závistiví a zlobiví vlastní svou zlostí trestání bývají,
a ºe k·¬ svého vlastního pána, £asem se na¬ vobo°e, ude°í. Proti tomu Ezop takovou báse¬
sloºil.
Jeden vlk shromáºdil sob¥ ko°ist do pokoje svého a mnoho pokrm· do n¥ho nanosil, aby
potom n¥kolik m¥síc· v rozko²i ºiv býti mohl. Poznav²i to li²ka, závid¥la mu toho, ºe sob¥
23
také nenahromáºdila, a myslila lstiv¥, aby jej o to p°ipravila. I p°i²ed²i p°ed pele² jeho, o ty
pokrmy myslíc, °ekla k vlku: O brat°e, jeºto jsem t¥ dávno nevid¥la, a ºe jsme jiº spolu
dávno p°es pole nevandrovali, velmi jsem se o tebe starala a smutná byla, kde by[s] byl."
Vlk poznal lest a závist li²ky pro pokrm a ²píºi, i °ekl tato slova k ní: Ne proto jsi p°i²la
ke mn¥ ºe by[s] touºila a o mne se starala, neb´ vím, ºe nev¥rou prosmrdá², protoº vandruj
cestou svou, neb zde, £ehoº hledá², nenajde²." Pro ta slova rozhn¥vala se li²ka a ²la k pastý°i,
vymysliv²i lest, aby vlka o tu ²píºi p°ipravila, a takto s ním mluvila: Chce²-li mí za to co
u£initi, teda já tob¥ povím o nep°íteli stáda tvého, ºe potom nebude se tob¥ pot°ebí starati,
a toho já tob¥ chcí v tvé ruce dáti," Pastý° odpov¥d¥l, ºe se jí toho chce odslouºiti. Tu ona
mu okázala vlka v jeskyni, kteréhoº pastý° zabil. A tudy li²ka opanovala ²píºi vlkovu a té
se aº do sytosti nacpala. Ale ²kodlivý ºivot není hodný, aby m¥l ºiv býti, neb hned potom
také li²ka ukázána byla, a p°i²ed myslivec se psy, po²tvav na ní, uhonil ji. Tu °ekla li²ka: Ó,
co jsem já zle ud¥lala, ºe jsem toho vlka prozradila! Boºí´ jest to v·le, aby mi se tak stalo,
jakoº jsem já jiným d¥lala."
Protoº mají´ se lidé varovati, aby ºádného ni£ímº neuráºeli, jestliºe sami uraºeni býti
necht¥jí.
3.8
O jelenu a o lovci
ƒasto to bejvá, ºe chválena bývá v¥c, jsoucí mnohem hodn¥j²í, aby han¥na a hyzd¥na byla.
Zase v¥c chvály hodná han¥na bejvá.
Jednoho £asu p°i²el nad studnici spanilý jelen, v kteréº voda £istá byla jakoºto k°i²tál, aby
pil. A skloniv²i se, uhlédal jest na sob¥ velmi £isté a rozkladité rohy, tak ºe je sob¥ náramn¥
obliboval. Ale pohled¥v sob¥ na nohy, ºe by tenké byly, nelíbily mu se, tak ºe je sám han¥l.
A kdyº on ty v¥ci, nad tou studnicí stoje, p°emy²loval, usly²el mysliv£í hlas a ps·v ²t¥kání,
b¥hání i hledání: a hned po£al utíkati. Nohy jeho rychlé nesly ho p°es strán¥ a hájoví p°ede
psy aº do lesa. Ten byl d°ívím zarostlý a zahu²t¥ný, tak ºe s t¥mi svejmi rozkladitejmi rohami
nemohl prob¥hnoti, a tu jest od ps·v uhon¥n i udáven. Vída pak jiº smrt p°ed sebou, °ekl:
Co jsem p°i sob¥ hyzdil a han¥l, to mne p°ed nep°átelí mejmi ohájilo, a coº jsem chválil, to
mne o hrdlo nyní p°ipravilo."
Protoº pomyslíti máme, coº nám uºite£ného a dobrého jest, to abychom chválili, a coº
marného, to abychom hyzdili.
3.9
Fabule vynechaná
Této básn¥ mnozí u£ení mist°i necht¥li jsou do svejch kn¥h psáti, pro tu p°í£inu, ºe jí kaºdý
moudrý sám v¥d¥ti m·ºe, zvlá²t¥ pak, kte°íº latinské ver²e skládali. Protoº já také necht¥l
jsem jí £esky ud¥lati aní poloºiti.
[vydavatel uvádí latinské zn¥ní:]
Iuno, Venus et Gallina
De mulierum libidine
Quum castitatem Juno laudaret suam,
24
Iucunditatis caussam non repulit Venus.
Naturamque armaret ut esse illi imparem,
Interrogasse sic Gallinam dicitur:
Dic, sodes, quanto possis satiari cibo?
Respondit illa: Quidquid dederis, satis erit,
Sed ut concedas pedibus aliquid scalpere.
Ne scalpas, inquit, satis est modius tritici?
Plane; immo nimium est; sed permitte scalpere.
Ex toto, ne quid scalpas, quid desideras?
Tum denique illa fassa est naturae malum;
Licet horreum mi pateat, ego scalpam tamen.
Risisse Iuno dicitur Veneris ioco,
Quia per Gallinam denotavis feminas.
3.10
O ºen¥ a o muºi jejím umrlém
Kázaná a £istá jest, kteréº ºádný neprosil a o to se nikdá nezasadil. O tom mistr této knihy
báse¬ neb fabuli takovou sloºil.
Muº a ºena horliv¥ se milovalí. I p°ihodilo se, ºe muº um°el, a ºena jeho pro n¥j u velikém
zámutku byla a necht¥la nikterakº pro milost muºe svého od hrobu pre£ jíti, ale s teskností,
s bolestí a s na°íkáním tu ostatek ºivota svého dokonati a p°i jeho hrobu um°íti. V krátkém
£asu potom stalo se, ºe jeden zlod¥j právem na ²ibeníci odsouzen byl. Kdyº pak jiº ob¥²en
byl, vyslán jest jízdnej, aby ho hlédal, a ten byl od krále k tomu ustanoven, aby snad p°átelé
ob¥²eného toho s ²ibenice sejmouce, nepochovali. A kdyº jiº ten rytí° aneb jízdný t¥la toho
ost°íhal, velmi jest ºíznil a myslil, kam by jeti m¥l. Usly²av pak tu paní, ana na°íká nad
hrobem pána svého, a ohe¬ také tu uhlídal, i pohnul se, aby tam jel a svou ºíze¬ aby uhasil.
I p°ijev tam, prosil té paní za tru¬k vody, kterẠjemu hned ud¥líla. A on napiv se, t¥²il tu
smutnou paní pokornými, tichými i pochlebnými slovy a potom se zase na strẠsvou navrátil.
Ale pohled¥v, nebyl tam dlouho, neº hned se zase navrátil, neb srdce jeho milostí zapáleno
bylo. I mluvil s ní, aby mu p°ála, ºe jí rád slouºiti chce; a potom op¥t zase jel, aby toho
ob¥²eného st°áhl. To pak £asto d¥lajícímu ukraden jest ten zlod¥j s ²ibenice. Pro kteréhoº
velice zarmoucen jsa (a to slu²n¥, neb mu pod ztracením hrdla od krále p°ikázáno bylo, aby
toho zlod¥je ost°íhal) touºil toho té paní, za v¥rnou radu jí prose. Paní mu odpov¥d¥la, aby
se nestaral, ºe tomu cestu obmyslila, kudy by on ºalosti zbaven býti mohl, °kouci: Chceme
muºe mého na místo jeho pov¥siti." A hned hrob odkopala, a muºe z hrobu dobyv²i, provaz
na hrdlo vstr£ila a tomu rytí°i neb jízdnému k pov¥²ení jej dala. I °ekl jízdný: Paní, ná² nález
není dobrý, neb zlod¥j ten byl lysý; kdyº pak tohoto s vlasy uhlédají, lsti na²í vyrozum¥jí."
K tomu paní odpov¥d¥la.- Tomu dob°e zhodíme." A hned vyrvala mu vlasy jeho zuby
i rukami, a lysýho jej u£inila, jako i ten zlod¥j byl. I vzav ho rytí°, pov¥sil jej na ²ibenici.
A tou sluºbou zavázav²e se sob¥, v p°átelství a v stav manºelský vstoupiti sob¥ p°i°kli, a to
nové p°átelství místo starého vyvoleno jest, kteréº naprosto jiº udu²eno bylo.
25
Z toho rozum¥j malou víru a ustavi£nost ºenskou. Kdyº mali£ko tuze pro²eny jsou, ºivejm
starost a trápení d¥lají a mrtvejm muku ukládají.
3.11
O otci a nepoda°ilém synu
Mladí vésti se mají, sta°í t¥ºce vedeni bývají.
Hospodá° jeden svévolného maje syna, kterýº vºdycky toliko po lehkých ºenách se toulal
a °ídko doma bejval, i rozhn¥vav se ten hospodá°, kázal sluºebníky své pro n¥ho bíti, prav¥
jiím tuto báse¬:
Byl jeden sedlák, ten svázal k jednomu jhu anebo sp°eºení vola a tele. Tele pak vdycky
házelo a skákalo, trkalo a bilo tak dlouho, aº s sebe jho dol· svrhlo. Kdyº pak náramn¥ tuze
vola bilo, °ekl sedlák: Já jsem vás ne proto v hromadu sp°áhl, abyste d¥lali, ale ºe jsem cht¥l
toto mladé tele podlé tebe okrotiti, neb jakº koho rohy nebo nohama ude°í, má kamením
a kyjmi uházeno a ubito býti, ºe toho má odleºeti."
Tím u£il sluºebníky, kterak syna vésti mají, protoºe by byl jim od n¥ho poru£en, oni pak
ºe by toho zanedbávali.
3.12
O zlém a je²t¥ o hor²ím
O dvém zlém mistr takovou báse¬ sloºil, ºe jedno zlé druhému nerádo ²kodí, aniº jedno
nepravé druhému u²kodití myslí. Jedna li²ka druhé nejí a tvrdé k tvrdému nep°ilípá.
Je²t¥rka, jsouci la£ná, p°i²la do ver²tatu záme£níkova, pokrmu sob¥ hledající. I nalez²i
pilník, po£ala jej hrejzti a kousati. Pilník, znamenav a vida nerozum její, °ekl k je²t¥rce:
O bláznivá, co d¥lá²? V²ak nic nezp·sobí², neº ºe sob¥ zuby zkazí². Coº neví², ºe jsem ten,
kterýº ºelezo hryzu a piluji? Ty pak chce² mne zkaziti? A coºkoli drsnatého jest a nerovného,
to srovnávám a shlazuji, a coº sukovatého, to s°ezuji. Protoº nedrápaj se s ko£kou."
3.13
O vlcích, o ovcích a o psích
Velmi ²kodné jest, kdyº kdo svého ochránce a opat°itele pre£ vydá. O tom nám Ezop v této
fabuli vypravuje.
Vlci a ovce spolu váleli, a ºádná strana svého ustoupiti necht¥la. V²ak ovec bylo mnoho
a psy m¥ly na pomoc. I poslali vlci posly své k ovcím, ºádajíce míru a pokoje. Pokoje jsou
do²li a s obou stran p°ísahou vysoce se zavázali, v²ak pod vejmínkou, aby najlep²í p°átelé,
stráºní, byli v rukojemství toho p°átelství zastaveni. A tak sprostné ovce zastavily psy své
v rukojemství, od kterýchºto m¥ly ochra¬ovány býti. A vlci zastavili ovcím svá vl£ata, a tak
ten pokoj p°ísahou a rukojm¥mi jest stvrzen. Potom pak brzo, kdyº se ten pokoj stal a krátký
£as drºán byl, po£ala ta vl£ata sku£eti a teskniti. Sly²íce to sta°í vlci, domnívali se, ºe by se
jim od ovcí k°ívda dála, shromáºdiv²e se, s mocí p°i²li a ovce vinili, ºe by pokoj na jejich
d¥tech zru²ili. I roztrhav²e ovce, beze v²í p°ekáºky je seºrali, neb jsou ovce pomocníky své
a ochránce od sebe pre£ vydali.
Protoº hle¤ kaºdej p°átel sob¥ zachovati.
26
3.14
O muºi a o seke°e
Kdoº nep°íteli svému pomoc ukazuje, ten jiného nic nep·sobí, neº by sám k své vlastní smrti
p°í£inou byl. Jakoº tato báse¬ vysv¥d£uje.
ƒlov¥k jeden kázal sob¥ sekeru d¥lati, a p°ines²i ji do lesa, ºádal d°íví, aby mu k ní mocné
topo°i²t¥ dalo. Ono, poradiv²e se o to obecn¥, zav°elo tak, aby mu oliva topo°i²t¥ dala, neb
to najºilovat¥j²í d°evo jest. ƒlov¥k ten, vzav topo°i²t¥ a nasadiv sekeru, po£al v²emu d°íví
ratolesti osekávati, a potom i stromoví, kterakºkoli veliké bylo aº do spodku podti¬oval. I °ekl
dub k v¥tvoví: Práv¥, spravedliv¥ a dob°e se nám d¥je, a jest hodná v¥c, ºe takové ne²t¥stí
trpíme, protoºe jsme my na²emu nep°íteli radu a pomoc k na²í smrti slep¥ ukázali a u£inili,
dav²e mu seke°e topo°i²t¥."
Protoº jeden kaºdej £lov¥k má prvé pomysliti, kdyº ho nep°ítel jeho za jakou pomoc
prosí.
3.15
O rukou, nohách a b°ichu
Kdoº svého p°ítele prozradí, ten sám sob¥ ²kodí. Neb ºádný bez p°átel za nic nestojí, a nic
ho sob¥ neváºí; tou m¥rou jakºto oudové, kte°íº v t¥le jsou, o kterýchº se takto rozpráví:
še by ruce a nohy na b°icho se rozhn¥valy, a jemu ºe by ºádné potravy jednati necht¥ly, ruce pak podávati necht¥ly proto, ºe by samo necht¥lo d¥lati, neº kaºdý £as plné býti,
a prazdníc sed¥ti. Z té závisti necht¥ly také nic d¥lati a za n¥koliko dní b°íchu níc jísti nedaly.
Kdyº pak b°icho postiti se musilo, po£aly nohy i ruce s jinejmi oudy mdlíti. Porozum¥v²e
toho, cht¥ly zase b°ichu jídlo jednati, kteréhoº b°icho p°íjímati necht¥lo, neb cesty zarostly,
ºíly zavadly, st°eva se skr£ila a nemohla se pro zarostlost odev°íti. Nemohli oudové ºádné
moci od b°icha p°ijíti, neb ho bez pokrm·v nechali, a tak i spolu zahynuli, neb jsou spole£né
p°átelství na r·zno roztrhli.
Protoº u£í tato báse¬ víru p°átelskou zachovávati, také v jednom kaºdém stavu sluºebník·v ²anovati, i pán·v i v m¥stech. A tudy´ v²eckny v¥ci z·stanou v jednot¥.
3.16
O vopici a li²ce
O £lov¥ku chudém a bohatém Ezop fabuli takovou sloºil: Vopíce prosila li²ky, aby jí li²ka
mali£ko svého vocasu ud¥lila, kterým by mohla zadek sv·j p°íkrýti, °kouci k ní.- Tv·j
daremní, t¥ºký ocas a tak dlouhý není k ni£emémuº tob¥ pot°ebný, toliko jej musí² po zemi
za sebou vléci; to pak, coº zbejvá ocasu tvého, mn¥ by se dob°e hodilo a dosti uºite£né
by bylo, abych já svou zachuli p°ikryla." Odpov¥d¥la jí li²ka: O t¥ºkosti a velikosti vocasu
mého rozpráví², ale v²ak jest velmi lehký. A p°es to, neº bych ho tob¥ kus dala, aby[s] ty jím
ozdobn¥j²í býti m¥la, rad¥ji bych tak dlouhej a velikej m¥la, abych jej po polích a po skalí
za sebou vlá£ela, skrze trní i skrze bláto protahovala."
Bohatý a lakomý £lov¥£e, má² na tuto báse¬ pamatovati, aby[s] chudým ²t¥d°e ud¥loval,
coº´ zbejvá, a aby[s] jako tato li²ka závistivý a skoupý nebýval.
27
3.17
O vlku a o psu
Tato báse¬ vypravuje, jak milá v¥c jest a veselá v svobod¥ a v vlastní v·li ºivu býti, zvlá²t¥
beze v²eho závazku. Jakoº se tomu m·ºe skrze tohoto psa a vlka rozum¥ti.
Ti se se²li spolu v jednom lese. I °ekl vlk psu.- Medle, brat°e, kudy to p°ichází, ºe ty tak
tlust a hladek z míry jsi?" Odpov¥d¥l mu pes: To proto jest, ºe já jsem ostráºce domu, aby
zlod¥jové a mordé°i do n¥ho neve²li. Nesmí ºádný z nich pro mne aní jednou nohou k domu
p°istoupiti, a jakº já o jakém zlod¥ji oznámím, teda mi nazbyt chleba dosti dávají. Pán mi
dává od masa kosti, téº také i jiní, k tomu v²eckna £eled jest na mne laskava, a p°ed v²emi
jinými nejvíce p°ede mne mecí, a coº se kde komu nelíbí, to v²eckno mn¥ dávají. A tak tudy
b°ich m·j nasycen bývá, a mé ºebry se schovávají. Léhám pod st°echou, vody dosti mám,
a ºiv jsem vºdycky odpo£ívaje." Zase vlk °ekl: O brat°e, jak jsi ty ²´astný v svém ºivot¥!
O, co bych já rád, aby mi se ºivnost taková nahodila, abych p°i zahálení dosyta nakrmen
dobrýmí pokrmy byl, a abych pod st°echou vesele ºiv byl." I °ekl k n¥mu pes: Chce²-li, a´
se dob°e vede, tehdy poj¤ se mnou a nebude´ se pot°ebí o nic starati." I ²li spolu, a na cest¥
uhlédal vlk toho psa, kterak m¥l krk osmejkaný, i dí k n¥mu: Od £eho jsi na krku tak
voholený a omykaný?" Pes odpov¥d¥l: To jest proto, ºe jsem v²ete£ný, a ºe ve dne na lidi
b¥hám a ²t¥kám, i p°ivazují mne k °et¥zu; v noci pak jsem svobodný a b¥hám po dom¥,
kdeº mi se koli líbí, a leºím na míst¥, kteréº sob¥ nejlep²í vyberu." Proti tomu °ekl vlk: Mn¥
pot°ebí není, abych toho bydla dojíti m¥l, kteréºs ty mi zchválil. Já p°i svobodném ºivot¥
z·stanu, proti v²emu tomu, coº mne potká, chci p°es pole vandrovati podlé mé v·le, ºádný
°et¥z nemá mne svazovati ani mi co p°ekáºeti. Polní cesta má mn¥ svobodná a odev°ená
býti i po horách jiné pusté cesty. Nechci v ºádné starosti býti, jsem ten, kterýº stáda musím
najprve vokusiti. Také umím psy lstiv¥ podvésti a s nimí chyt°e zacházeti. Protoº z·staniº
ty v ºivot¥ svém, kterémuº jsi p°ivykl, neb já chci p°i své zvyklosti trvati."
3.18
O jelenu a o volu
Stra²liví sami sebe mocní nejsou, ale vºdycky v starosti jsou, a samo ²t¥stí musí je zachovati.
Jakoº tato báse¬ ukazuje.
Jelen, náramn¥ hnán jsa od ps· a od myslivc·, tak ºe musil do vsi utéci do jednoho chléva,
v n¥mº volové stáli, a t¥m pov¥d¥l, pro£ by utekl k nim. I °ekl jeden v·l k n¥mu: O bídnej,
pro£eº jsi sem k své smrti utekl? Daleko by[s] byl sebou bezpe£n¥j²í na poli anebo v lese, neºli
kdyºs sem utekl." Jelen zase °ekl, pro²e, aby ho obránili toliko malou chvíli u sebe, a jakº by
málo pozd¥ji bylo, ºe by cht¥l dob°e bezpe£n¥ od nich se odebrati. A s t¥mi slovy skryl se pod
seno. Cht¥jíce pak pacholci vol·m slámu, seno, listí a jiné obroky dávati, ºádnej z nich jelena
nevid¥l, aniº kdo ho vid¥l je²t¥ z jinejch sluºebník·v. I zradoval se z toho jelen a d¥koval
vol·m, ºe by ho tak dob°e schovali. Vtom pak p°i²el pán a ohledoval v²ecko v²udy po dvo°e.
I °ekl v·l k jelenu: Jestliºe´ tebe ten neuhlídá, kterýº sto o£í má, teda my tebe dob°e
schováme; pakli´ t¥ uhlídá, tehdy´ hned pojednou ºivot odejme." A ihned ²el pán k jeslím
a ohledoval je, neb prvních dn·v nepilnost sluºebník·v vid¥l, tak ºe dobytek byl zchurav¥l.
Vída pak prázné jesle, a obrok tu nedaleko leºeti, hn¥vaje se na sluºebníky a pacholky, bral
sám ten obrok, a po£al jím zakládati. A uhlídav rohy jelení p°ed sebe vztaºené, °ekl: Co je
28
to?" A zavolav pacholk·v, tázal se jich, odkud by ten jelen byl? Oni odpov¥d¥li, ºe nev¥dí.
ekl pán: Kterak se pak sem dostal?" Oni odpov¥d¥li, ºe pod p°ísahou nev¥dí. Pán byl vesel
z toho jelena, a divil se, ºe by ho niºádný hledati nep°i²el. I vzav jelena a zabiv ho, byl vesel
n¥koliko £as·v, s p°áteli i s sluºebníky svými hoduje.
Tato báse¬ ukazuje, ºe jedenkaºdý £lov¥k, vyhnán jsa, mezi neznámejmi bezpe£en sebou
není, a ºe samo ²t¥stí musí ho zachovati. A p°es to, ºe jedenkaºdý hospodá° musí k svému
sám p°ihlédati, nechce-li, aby jemu jeho hynulo.
3.19
O kramá°i a o voslu
Mnozí po smrti trestáni bejvají. Protoº ºádný sob¥ smrti nemá ºádati, domnívaje se, ºe by
po smrti sebou bezpe£en býti m¥l jako tato báse¬ nás u£í.
Kramá° jeden bral se p°es pole, veda s sebou velmi obtíºeného vosla, kteréhoº náramn¥
velmi bil, pospíchaje na jarmark, a nad¥je se, ºe by mnoho m¥l zejskati a veliké peníze
utrºiti. Pro tu tak velikou práci ºádal vosel smrti. A málo po tom um°el vosel od velikého
bití a práce. Domnívaje se pak, ºe by m¥l jiº odpo£ívati a ºádné práce nemítí, i kdyº ho
z k·ºe vytáhli, ud¥lali z ní buben, a mnohem více bili neº prvé.
Fabule tato znamená, ºe kaºdý £lov¥k b°emeno své má trp¥liv¥ nésti, aby na¬ t¥º²í
vzloºeno nebylo.
3.20
O lvu a o vopici
S tyrany a s ukrutníky bydleti není dob°e. Mluviti s nimi jest nebezpe£né a ml£eti mu£edlnictví, jakoº tato fabule praví.
ƒasu toho, kdyº se silný lev sám králem nad zví°aty ud¥lal (cht¥ sám sob¥ chválu dobrou
a pov¥st ud¥lati, jakoº králové oby£ejn¥ to d¥lají p°i po£átku spravování svého), ºe své oby£eje
chce zm¥niti, a ºe se od°íká v²í v²ete£nosti i zlých £in·v, kteréº prvé £íníval, p°í°íkal. A p°i tom
se zavázal vysokou p°ísahou, ºe ºádného zví°ete nechce ni£ímº nikdá uraziti, a svých pokrm·
ºe chce poºívati beze v²eho krve prolévání, i v²ecku neporu²itedlnou v¥rnost ºe chce zachovati.
Po n¥kterém pak £asu litoval toho slibu a závazku lev, a nemoha p°irození svého zm¥nití,
n¥kterých zví°at tajn¥ k sob¥ povolal, jednokaºdé zvlá²t¥ veda, a tázal se o vymy²lenou sob¥
v¥c, totiºto, smrd¥lo-li by mu z oust. A kterẠpov¥d¥la, ºe by mu smrd¥lo, tu hned beze
v²í lítostí roztrhal, kterẠpak pravila, ºe by nesmrd¥lo, aneb zhola ml£ela, tu také roztrhal.
Potom se vopice také tázal, zda by mu z oust smrd¥lo? Ta odpov¥d¥la: Rad¥ji se vzeptaj,
voní-li; nebo jako n¥jaká sko°ice, taková z nich v·n¥ vychází, a jako v·n¥ od pe£itého, kteréº
se na oltá°ích boh·m ob¥tuje." Pro laskavou a sob¥ libou odpov¥¤ nic jí na ten £as neu£iníl,
ale myslil, aby jí, £ímº by mohl, u²kodíl. A jak by ji mohl oklamati a to vykonati, bílil se,
jako by nemocen byl a léka°e pot°eboval. Ohledav²e pak léka°i puls a vodu jeho, a nalez²e
p°irozený puls, jakº má býti, i °ekli: Nic jiného nepot°ebuje, neº aby lehu£ké k zaºívání
pokrmy jedl, a zatím zase chut k jídlu míti bude." K tomu °ekl lev (jakoº král·m moºné
jest u£initi, coº cht¥jí): Vopí£ího masa je²t¥ jsem nikdá neko²toval, toho bych rád zakusil."
A hned mu vopice p°ine²ena byla, aby jedl. A£ pak koli prvé jej chválila a pochlebn¥ mu
mluvila, v²ak nyní musila ml£e um°íti.
29
Z toho rozum¥ti se m·º; kterak tyranové a ukrutníci po své v·li mnohé lidi bez p°í£iny
mordují, nech´ oni pak ml£í neb mluví.
4
ƒtvrtá kniha Ezopova
4.1
O li²ce a o hrozních
Li²ka b¥ºela mimo vinný vysoký ke°, a vidouci, ºe na n¥m hrozny zralé visí, zacht¥lo se jí jích.
I hledala rozli£ných cest, jak by t¥ch hrozn·v dojíti mohla, s rozbíºkou i s doskokem. Ale tak
jsou vysoko byli, ºe jich nikterakº dojíti nemohla. A porozum¥v²i tomu, ºe nic nezp·sobí,
odtud pre£ b¥ºela, a obrátila své pokou²ení a k t¥m hrozn·m chtivost v radost, °kouci: V²ak
jsou ti hroznové je²t¥ kyselí, protoº já jich jísti nechci, a£ bych jich proto dojíti mohla." Tato
báse¬ znamená, ºe muº moudrý má se tak ukázati, jako by toho necht¥l ani ºádostiv toho
byl, £ehoº míti nem·ºe.
4.2
O kol£av¥ a o my²ích
Jedenkaºdý £lov¥k tak se má °editi v skutcích svých, aby rozumem toho dovedl, £ehoº ºivotem
a rukou dovésti nem·º. Jakoº nám tato fabule anebo báse¬ ukazuje.
Kol£ava tak se velmi zstarala, ºe my²í honiti nemohla, ani za nimi b¥hati. I vymyslila
lstivou cestu, aby nepot°ebovala za nimi b¥hati, a skryla se pod mouku, kdeº oby£ejn¥ my²i
pokrm· svých hledaly a po tm¥ se tloukly, aby tu bez práce mohla my²i lapati. I p°i²ly bídné
my²i, o té lsti nic nev¥douce, a tak lapány byly jedna po druhé od kol£avy. Naposledy p°i²la
stará my², kterẠrozli£né lsti a chytrosti jiº v¥d¥la a jak ºiva byla, poznala pasti, dráty,
vosidla a jiné lsti k lapání my²í vymy²lené. I porozum¥v²i zlému a lstivému nálezu kol£avy,
°ekla k ní: Ty vábí² k sob¥ nevinné my²i a ºí°e² je, ale mne svým ²ibalstvím a chytrostí
nepolapí², neb´ jsem v²ecky lsti poznala, kteréº by koli proti nám mohly vymy²leny býti."
4.3
O vlku, o pastý°i a o myslivci
Lidé, kte°íº p¥kných a lahodných °e£í podávají a p°i tom nev¥rní jsou, takoví t¥ºce h°e²í
v srdcích svých, a touto fabulí se oznamují.
Vlk, jsa hnán od myslivce, utekl do jedné jeskyn¥. A porozum¥v tomu, ºe by od pastý°e
vidín byl, prosil ho, aby outok jeho zaml£el a nepravil, kde by se skryl. K tomu ho napomínal
o nad¥ji, kterouº by k dobrému ²t¥stí míti mohl, ºe mu pov¥díti chce, toliko aby p°í£inou
nebyl jeho bezhrdlí. A p°es to, ºe nikdá toho myslivce ni£ímº neurazil ani mu £ím u²kodil,
a za to ºe by p°isáhnouti sm¥l. I °ekl pastý° k vlku, ºe mu není pot°ebí se báti, a aby sebou
bezpe£en byl, ºe mu chce jinou cestu ukázati. P°i²ed pak myslívec, prosil pastý°e, aby jemu
ukázal, kam by se ten vlk pod¥l, a °ekl: Prosím tebe, nevid¥l-lis tu vlka? Mnedle, ukaº mi,
kde jest." ekl pastej°: A já vid¥l, tam hyn b¥ºel - okazuje mu na levou ruku - tam musí²
za ním jíti." A o£ima mrkal, ukazuje mu k jeskyni, v kteréº se byl vlk schoval. I neporozum¥v
tomu jeho mrkání myslivec, ²el, hledaje vlka, na levou ruku, jakº mu pastý° rukou ukazoval,
30
a velmi za ním pospíchal. Kdyº pak jiº myslivec od²el, °ekl pastý° k vlkovi: Jak´ se to líbí?
U£inil-li´ jsem sluºbu, ºe jsem t¥ neokázal?" ekl zase vlk k pastý°i: Jazyku tvému já velmi
d¥kuji, ale tvým fale²ným o£ím to vin²uji, aby pro svou zradu osleply."
4.4
O voslu a o lvu
Mnoho jest t¥ch, kte°íºto domnívají se, ºe moudré a opatrné lidi k°ikem a ºváním ustra²í,
jako ustra²ují mdlé, sprostné a bázlivé. Kterouºto v¥c tato fabule anebo báse¬ vyznamenává.
Vosel jeden b¥ºel p°es pole ke lvu a °ekl k n¥mu: Po¤me spolu aº na vrch této hory, tu
já tob¥ ukáºi, kterak jest mnoho zví°at, jeºto se mne bojí." Zasmáv se lev jeho slov·m, °ekl:
Nu jd¥meº." A kdyº p°i²li na vrch, stoje vosel podlé lva, po£al hrubým, netrefným hlasem
k°i£eti, jakoº oby£ej voslové mají. Sly²íce pak to li²ky a zajícové, v²ickni prchali a utíkali.
K tomu °ekl vosel: Pohlediº, jak mnoho jest, jeºto se mne bojí." I °ekl lev: Tomu´ já se
nedivím, nebo tv·j k°ik mohl by mne samého p°estra²iti, kdybych nev¥d¥l, ºe by[s] vosel
byl."
Tato fabule napomíná, ºe t¥m slu²n¥ se posmívati máme, kte°íº, s nic býti nemohouce,
neuºite£nejmi slovy kaºdého ustra²iti cht¥jí.
4.5
O rysu a sedláku
Poutníkom a p°es pole pracujícím máme dobrotiví a lítostiví býti a nuznejm odpustiti, nebo´
p°ijde ten £as, ºe jedenkaºdý skutek podlé zaslouºení odplatu vezme. Jakoº tato báse¬ sv¥d£í.
Nevinný rys upadl v jámu. Zv¥d¥v²e to sedláci, jedni ho palicemi bili, druzí se dívajíce,
smáli se. N¥kte°i proti t¥m byli, a jím za zlé m¥li, ºe by to nevinné zví°e bili, °kouce.Máte nevinnému odpustiti, kterýº ºádného ni£ímº neurazil." A t¥mi slovy vysvobodili to
zví°e od smrti. Kdyº se pak ve£er p°iblíºil, ²el jedenkaºdý do domu svého, domnívajíce se,
ºe by ten rys od velikého bití v noci um°íti m¥l. Ale on ok°áv, vysko£il ven z jámy a sám
se vysvobodil, a pospíchal s strachem k obydlí svému. Po nevelikém £asu rozpomenul se rys
na k°ivdu a na potupu, kterẠse mu byla od sedlák·v stala. I ²el, zapálen jsa hn¥vem do toho
kraje, kdeº mu se ta k°ivda byla stala, a hubil jím ovce, rozhán¥l pastej°e a vztekal se na ty
sedláky, kte°íº ho bili, a v²eckno hanebn¥ kazil, £ehoº jediné mohl dojíti. Sedláci v starosti
byli a rádi by byli tu ²kodu snesli, kdyby toliko sebou bezpe£ni býti mohli. I °ekl k ním rys
krátkou a pokornou myslí: Já dob°e pamatuji, kte°í mne palicemi bili, kte°í na mne kamením
házeli, kte°í se mnou zle nakládali, kte°í se na mne utíkali a kte°í mí chleba podávali. Já
jsem pak p°i²el, abych se jiº nad t¥mi pomstil, kte°íº o mé bezhrdlé stáli."
Tuto báse¬ mají zlí, nev¥rní a zm¥tení lidé sly²eti, aby jinejch lidí netrápili a nesuºovali.
4.6
O °ezníku a o skopcích
Kdeº p°íbuzní nebo p°átelé spolu v jednot¥ nejsou, ti´ musejí zahynouti. Jakoº to tato fabule
sv¥d£í.
Skopcové a kozlové, kdyº shromáºd¥ni spolu byli, vid¥li, an °ezník k nim jde. Ten, chod¥
mezi nimi, lapal a vybíral sob¥, kte°íº mu se líbíli. Tomu oni povolili a proti tomu se nezasadili.
31
Vidouce pak, ºe jednoho z nich, svobodn¥ vytáh²e, zabijí, nic se pro to nebáli, neº je²t¥
bláznov¥ vespolek mluvili: Co jest nám do toho, ºe on toho pochytil, kteréhoº´ táhne, nechº´
ho sob¥ táhne." A tak v²eckny je zvytahoval aº do posledního, a p°i²ed k tomu, také jej vzal.
I vece skopec k n¥mu: Spravedliv¥ se nám d¥je pro na²i vinu, ºe v²ickni jeden po druhém
od jediného zbiti budeme, jeºto bychom byli mohli dob°e bez toho býti, pospolu kdyº jsme
byli, a ty sám jediný mezi námi byl jsi, mohli jsme t¥ hlavami na²imi aº do smrti utrkati,
a t°ebas je²t¥ roztrkati, a tak bychom se byli o tvou vzteklost s tebou snesli."
Tato fabule u£í jednotu i v²eckno p°átelství zachovati, kdoº zlého cht¥jí uvarovati.
4.7
O jedli a o t°tin¥
Kte°íº vysoké mysli jsou a necht¥jí se svejm vy²²ím poddati, takovým se stává jako této
jedli, kterẠse necht¥la k velikému pov¥t°í sehnouti. Podlé kteréº stála t°tina a shýbala se,
kolikrátºkoli málo v¥t²í v¥tr byl. I °ekla jedle k t°tin¥: Pro£ nestojí² ustavi£n¥ a stále, jako
já stojím?" Odpov¥d¥la t°tina.- Proto, ºe já tak silná a mocná nejsem, jako jsi ty." I °ekla
jedle.- To nyni£ky vyznává², ºe já siln¥j²í jsem neºli ty." Potom strhl se v¥t²í a siln¥j²í v¥tr,
i vyvrátil jedli a z ko°ene vytrhl ji. A t°tina v své váze, vºdy klát¥ se, z·stala.
Tak´ se stává vysokomyslným, aby svrºeni jsouce a poníºeni p°i rovném z·stali.
4.8
O ptá£níku a o ptácích
Muºe moudrého rada nemá se nikterakº potupovati. Tomu tato fabule u£í.
ƒasu podletního, kdyº mnozí ptá£kové se veselí a hnízda svá p°ikrejvají, pokrm·v °e°abin
a listí£ka poºívají, uhlídali ptá£níka, pospolu jsouce, an mu o£i pla£í, a pí²´alku svou an sob¥
strojí a v¥jice lpem povla£uje a po stromích a d°íví je rozstrkuje. I °ekli sprostn¥ vespolek
podlé bláznovství svého: O jak dobrotivého £lov¥ka vidíme tuto p°i nás, pro velikou dobrotu
jeho k nám o£i mu plá£í, a slzy mu dol· od ních padají, kdyº na nás hledí." V²ak jeden mezi
nimi byl chyt°ej²í neºli jiní, kterémuº ptá£ník·v lsti výborn¥ dob°e známy byly, vlasiny,
²klony, pletky, pom£e, lpy a jiné nástrahy; ten °ekl k nim.- O vy sprostní, nevinní ptáci,
le´te a utíkajte daleko od lsti tohoto nev¥rného ptá£níka, a varujte se ho, já´ napomínám vás,
abyste svých k°ídel pe°í v bezpe£né pov¥t°í odnesli a ulet¥li. Chcete-li pak pravdu poznati,
pozorujteº piln¥ skutk·v jeho a uhlédáte, jakº jen jednoho svou lstí pochytí, ihned mu hlavu
strhne anebo ho udáví a do mo²ny své jej schová."
Tato báse¬ u£í, abychom rady moudrých nepotupovali, neb se £asto stává, ºe skrze jednoho £lov¥ka radu veliké mnoºství vysvobozeno bejvá.
4.9
O supu a o jiných ptácích
Sup ukázal se, jako by cht¥l sv¥titi den narození svého. I zval k sob¥ mnoºství ptactva k ve£e°i,
a kdyº p°i²lo, v²el mezi n¥, a dve°e zav°ev po sob¥, jedl je jedno po druhém.
Tato báse¬ napomíná ty, kte°íº domnívají se, ºe by na radost ²li, a ºe by v takovém voj²t¥
leºeti m¥li, kdeº by v²eho bez nedostatku bylo. A £asto n¥kdo domnívá se, ºe by ke dvoru
32
jel, aneb na posvícení: p°ijda pak zase dom·v, uhlédá, ºe od dvoru byl odjel, z domu svého
kdyº byl vyjel.
4.10
O koni, o jelenu a o myslivci
Lépe se nevaditi, neºli bys potom m¥l toho litovati, kdyº bys, cht¥ se pomstiti, nemohl. Jakoº
tato fabule sv¥d£í.
K·¬ a jelen svadili se a velikou nevoli spolu m¥li. Porozum¥v pak k·¬ tomu, jak by jelen
zp·sobn¥j²í byl ke v²em v¥cem i k b¥hu rychlej²í, ºivota spanilého, rohy rozkladité maje
a p¥kn¥ ozdobené, závistí p°inucen jsa, ²el k myslivci a °ekl mu: V tomto kraji jest spanilý
jelen, ºe div na n¥j pohled¥ti; kdyby[s] jej zast°eliti aneb n¥kterak zabíti mohl, m¥l by[s]
za dlouhý £as dosti zv¥°iny a k·ºi, rohy i nohy za mnoho by[s] mohl prodati". Myslivec,
zapáliv se ºádostí k jelenu, °ekl: Jakº pak m·ºem toho jelena dojíti aneb ho uhoniti?"
Odpov¥d¥l k·¬: Já´ chcí svou prací toho jelena najíti, jedno ty potom, vsedna na mne, kdyº
já se ho dohoním, zast°elí² neb zabije² ho, a tak veseli budem." K·¬ nalez²i jelena v loºi
jeho, navrátil se zase k myslivci. A kdyº se to stalo, vsedl myslivec na k·¬ a sehnal jelena
s loºe jeho. Potom tuze na koni za ním se hnal, jakº k·¬ vybosti mohl. Ale jelen dob°e
pamatoval na své p°irozené naklon¥ní, aby se hájil p°ed lstí myslivce rychlýma nohama, t¥ch
uºívaje, skákal, p°es pole pospíchaje bez úrazu aº do lesa, v kterémº sebou bezpe£en byl.
Kdyº pak jiº u²el a k·¬ pro velikou práci v²ecken se upotil a ustav stál a odpo£íval sob¥,
i °ekl k myslivci: Vidí², ºe nemohu toho dovésti, coº jsem se domníval, ºe bych mohl u£initi;
protoº ssedni dol· a jdi cestou svou a bu¤ ºiv jako i prvé." K tomu odpov¥d¥l myslivec.Jiº nemá² svobody na potomní £asy, aby[s] mohl sám, kamº by[s] cht¥l, b¥hati, neb má²
udidla v ústech, a já uzdu v ruce mé. Já ukládám tob¥ skoky a hejbání a ustavi£nost stání
vostruhami a ºilou, a pod metlou a zprávou mou má² býti."
Tato báse¬ tresce ty lidi, kte°íº o to usilují, aby jiným ²kodili, a proto sami sebe v nesnáz
a povinnost jiným lidem podrobují.
4.11
O starém lvu a o li²ce
Lev, jsa jiº stár, a síly první ani mocí nemaje, ºe sob¥ jiº honiti nemohl, i vymyslil lest a bílil
se, jako by nemocen byl. P°icházela pak k n¥mu zví°ata jiná, aby ho jako krále v nemoci
nav²tívila. I pojedl lev ta v²eckna. P°i²ed²i pak li²ka, aby také na n¥j pohled¥la v nemoci
jeho, stála p°ed jeskyní, pozdravujíci ho, a necht¥la proto k n¥mu p°istoupiti. I optal se jí
lev, pro£ by necht¥la k n¥mu vjíti? Odpov¥d¥la li²ka: Proto, ºe mnoho ²lep¥jí vidím, kteréº
k tob¥ obráceny jsou, a ºádných, kteréº by od tebe odcházely."
Tak muº moudrý, hled¥ na jinejch ne²t¥stí, má se ²kody varovati. Nebo k mocným lidem
m·ºe se niº²í a sprostný snadno p°imísiti, ale ²kody a nev¥ry jest p°et¥ºká v¥c mocí se
vyvarovati.
4.12
O nemocném oslu a o vlku
Zlejm lidem nikdá v¥°eno býti nemá. O tom sly² tuto fabuli.
33
Vlk nav²tívil vosla v nemoci, a dotýkaje se t¥la jeho, tázal se, kde by ho bolelo? Odpov¥d¥l
mu vosel: Kdeºkoli se mne dotkne², tu mne najvíce bolí."
Z toho se rozum¥ti má, ºe zlejm se v¥°iti nemá, a£koli p°ív¥tiv¥ se ukáºí a p¥kné °e£i
podadí, v²ak proto jed pod srdcem mají a ²koditi ºádají.
4.13
O jednom velkém kozlu a t°ech malých
P°ihází se £asto, ºe men²í, niº²í, v¥t²í a vy²²í pomlouvají. Jakoº tato fabule praví.
Tré kozlat vid¥lo starého kozla utíkati a báti se. I posmívali se jemu, ºe by stra²livý
a bázlivý byl. K nimº starý kozel °ekl: O vy ni£emní a nerozumní, kdyby²te v¥d¥li, pro£ já
utíkám a pro£ se bojím, neposmívali byste se mn¥."
Tak´ se £asto p°ihází, ºe obecný, bláznový £lov¥k moud°ej²ího v n¥které v¥ci pomlouvá
a jemu se posmívá, jeºto, kdyby jí vyrozum¥l, °ekl by, ºe dob°e ud¥lal, a jeho by moudrost
schválil.
4.14
O £lov¥ku a o lvu
Slova se mají skutkem dokázati. O tom vypravuje tato fabule.
ƒlov¥k a lev hádali se spolu, kdo by z nich siln¥j²í byl, a pro takové hádání hledali
dokázání. I vedl £lov¥k lva nad jeden hrob, na kterejmº na tabuli namalováno bylo, kterak
£lov¥k lva p°emáhá a zabíjí, a tu mu okázal, jaký by jeho úmysl byl. K tomu lev odpov¥d¥l:
To jest od £lov¥ka namalováno, ale kdybych já um¥l malovati, namaloval bych, kterak lev
£lov¥ka zamordoval. A p°esto pod se mnou na plano, kdeº oby£ej jest se potkávati, tu já
tob¥ práv¥ toho dokáºi." A kdyº tam p°i²li, ukázal mu lev skute£n¥, ºe mnohem siln¥j²í jest
neº £lov¥k. A tak zamordoval ho a °ekl: Malované vysv¥d£ení není dostate£né k dokázání
pravdy; te¤ zná² po skutku, ºe siln¥j²í jsem neºli ty."
Tato fabule oznamuje, ºe premované lºi snadno od pravdy p°emoºeny bejvají.
4.15
O ble²e a o velbloudu
N¥kte°í neváºní a ni£emní, jeºto za nic nestojí, a sami se velebí. Jakoº v této fabuli Ezop
o tom vypravuje.
Blecha vandrovala p°es pole, vlez²i do jednoho tlumoka, kterýº velbloud na sob¥ nesl,
aby s ním ²la, a kdeº mínila, dovandrovala. I domnívala se, ºe by tím lep²í býti m¥la, ºe by
na takovém zví°eti jela. Kdyº pak jiº byl ve£er, a na hospodu p°ijeli, ssko£ila blecha dol·
s velblouda p°ed nohy jeho a °ekla: Ssednu ale dol·, abych t¥ více neobt¥ºovala." I °ekl
velbloud k ble²e: Já d¥kují Bohu, ºe tebou kusa obtíºen nejsem, ani také tím, ºes ode²la,
nic mi leh£eji není."
Tu báse¬ ti pamatovati mají, kte°íº v¥t²ím a mocn¥j²ím ani k uºitku ani ke ²kod¥ nejsou,
av²ak proto mnoho o sob¥ drºí.
34
5
Z jiných soubor· bajek
5.1
ƒlov¥k a divý muº
ƒlov¥k jeden s divým muºem v p°átelství v²ed²e, spolu jídali. A kdyº £lov¥ku zima bylo, ruce
p°i£in¥ k ustom, dejchal sob¥ na n¥. Divý muº se ho otázal, pro kterou by p°í£ínu to d¥lal?
Odpov¥d¥l £lov¥k: Ruce sob¥ pro zimu oh°ívám." Po malé chvílí potom, kdyº jemu teplé
jídlo p°ínesli, £lov¥k, p°í£iniv je sob¥ k ustom, chladil, dajmaje na n¥. I otázal se ho op¥t
divý muº, pro kterou by p°í£ínu to d¥lal? On °ekl: Jídlo sob¥ chladím." P°ijav to k sob¥ divý
muº °ekl: A já od této chvíle zbavuji se tvého p°átelství, pon¥vadº z jedn¥ch oust studenost
i horkost vyvodí²."
Báse¬ znamená, ºe se máme varovati p°átelství, u kohoº jest vrtkavé mysli hnutí.
5.2
T¥ºko jest p°irození zm¥niti
Mládenec jeden dosti p¥kný míval své pot¥²ení a kratochvíli s ko£kou, a hraje s ní, laskav
byl na ni. Potom prosil bohyn¥ Venu²e, aby ji obrátila v pannu. I slitovala se Venus nad
ºádostí toho mládence a obrátila tu ko£ku v ut¥²enou d¥ve£ku. Pro jejíºto krásu mládenec
milostí velmi zapálen byl k ní, tak ºe ji s sebou dom· vedl. A kdyº jiº v komo°e byli, Venus
cht¥la pokusiti, zda by také s ºivotem oby£eje a povahy své zm¥nila, i pustila k ní my². Ta
pak mladá paní, nepamatující se, v jakém by jiº stavu byla, ani na komoru, v kteréº byla,
vstav²i za my²í b¥ºela a snísti ji cht¥la. Bohyn¥, rozhn¥vav²i se, v první zp·sobu ko£i£í zase
ji obrátila a její p°irození jí navrátila.
Báse¬ znamená, ºe zlí lidé, a£koli místo a stav zm¥ní, v²ak proto oby£ej· svých nezjina£í,
neb zvyklost má velikou sílu a moc, jakoº Cicero a Virgilius praví, ºe veliká jest v¥c n¥£emu
od mladosti p°ivyknouti, a coº komu p°irození dalo, toho ºádnej odjíti nem·º.
5.3
O dvou tovary²ích
šádný nemá v²ete£n¥ tovary²·v se p°idrºeti, p°i kterýchº by nev¥ru poznal. O tom praví
tato fabule.
Dva tovary²i spolu p°es hory vandrovali i p°es oudolí, na tom z·stav²e, kdyby se jednomu
kterému co p°ihodilo, ºe se mají v¥rn¥ podlé moºnosti zastati, a jeden druhého ºe nemá
v niºádné pot°eb¥ opou²t¥ti. Kdyº pak tak spolu rozmlouvali, v rychlosti p°i²el nedv¥d a proti
nim v cestu se bral. A hned v tu chvíli odsko£il jeden tovary² na d°evo a vylezl na n¥, coº
mohl najvej²e. Druhej, vida, ºe nedv¥du ujíti nem·º, lehl na zemi a nehnul nohou ani rukou,
a také nedejchal, rovn¥ jako by umrlý byl. Nedv¥d, jsa la£en, pospíchal k n¥mu, a sem i tam
jím vrt¥ koulel, zda by sebou hnul, a p°i£iniv svá usta k jeho, £inichal, zda by duch jeho po£íti
mohl. A kdyº ºádné teplosti p°irozené p°i n¥m: ne£il (neb jeho oudové strachem a uzkostí
bylí zstydli a horkosti p°irozené kosti jeho pozbyly), domníval se, ºe by byla n¥jaká smrdutá
mrcha. Kdeº pak nedv¥d od p°irození nerád mrchy jí, i od²el, nechav toho tovary²e zdravého,
beze v²eho urazu, a zas se do brlohu svého navrátil. Kdyº pak jiº od²el a ti tovary²kové jiº
sebou bezpe£n¥j²í byli, i slezl ten, kterýº byl na d°ev¥, zase dol·, a p°i²ed k tovary²i svému,
35
°ekl k n¥mu: Prosím tebe, pov¥z mi, co´ ten nedv¥d v ucho po²eptal kdyºs tak dlouho pod
ním u velikém strachu leºel?" Odpov¥d¥l ten tovary² a °ekl: Mnohému rozli£nému um¥ní
mne nau£il a toto mi zvlá²tní nau£ení dal, na kteréº já nebohý tovary² s pilností mám
pamatovati. To jest toto: Vdycky se mám nev¥rného tovary²stva varovati, a kdyº z jednoho
nebezpe£ného vandru vyklécím, abych se zlehka zase ve¬ nepou²t¥l ani nedával." A tak se
roze²li a s tím jeden od druhého rozd¥lili.
5.4
O ºáb¥, o ºabinci a o ptácích
Bez veliké práce nem·ºe ºádný k vysokým v¥cem p°ijíti, a kdoº se p°íli² vysoko táhne, ten
mnohem tíºe dol· spadá.
ƒasu jednoho p°ilezla ºába v ºabinci k pták·m a °ekla k nim: Kdyby kdo z vás cht¥l
mne nahoru vysoko vynésti, tomu bych ukázala ºabinc·v mnoºství, ºe by z nich nabral
najdraº²ích perel; a t¥ch ºádnej sám od sebe z pták·v dojíti ºe by nemohl, a a£ by koli
sama tam ráda ²la, anebo se plavila, v²ak její ch·ze bylo by velmi lénivé lezení, a plavení by
m¥la s celý den. Skrze to její ne²lechetné slibování vzal ji vorel mezi své spáry a vysoko ji
do pov¥t°í vynesl, ºádaje, aby mu tomu, coº slíbila, dostí £inila. Kdyº pak ta ºabni£ná ºába
toho jemu drºeti nemohla, po£al ji vostrými spáry trápiti a t¥ºce jímati. šába, vzdychajíc,
po£ala sob¥ stýskati: Bych já byla této vysokosti neºádala, tohoto bych nem¥la a této moci
bych byla u²la." I pustil vorel ºábu dol·, aº rozraziv²i se um°ela.
Ta nau£ení dala, aby jedenkaºdý v svém stavu vesel byl, neb zpoura a vysokomyslnost
máloco dobrého z°ídí a °ídko co dob°e ud¥lá. A kte°íº p°íli² vysoko se pnou, oby£ejn¥ tíºe
dol· padají, neb bez závisti býti ani z·stati nemohou, skrze kterouº ten pád mnohem t¥º²í
bývá.
5.5
O li²ce a kohoutu
Jest mnoho lidí, jeºto se °e£í svých neobávají a £asto propov¥dí, jeºto jim potom toho líto
bývá, kdyº toho ²kodu mají. O tom jest tato báse¬.
Li²ka, jsouci la£ná, ²la do vsi, a kdyº nalezla kohouta, °ekla k n¥mu: Pane kohoute, m·j
pán, otec tv·j, velmi £istý hlas m¥l. Já jsem pak proto p°i²la, abych také tv·j hlas sly²ela.
Protoº prosím tebe, zazpívej mi hlasit¥, jediné abych poslechla, ty-li p¥kn¥j²í a lib¥j²í hlas
má² £ili otec tv·j m¥l." K té °e£i kohout, zat°epetav k°ídly a zav°ev o£i, po£al hlasit¥ kokrhati.
Pochytiv²i ho li²ka, do lesa ho nesla. Zv¥d¥v²e to sedláci, b¥ºeli za ním a k°i£eli: Li²ka nám
pre£ nese kohouta." Sly²e to kohout, °ekl k li²ce: Sly²í²-li, paní li²ko, co ti chlapi sedláci
praví? Rci k nim, ºe kohouta svého nese² a ne jejich." I pustila li²ka kohouta z tlamy a °ekla
k sedlák·m: Já nesu svého kohouta a ne va²eho." Vtom vlet¥l kohout na d°evo a °ekl: Lºe²
ty to, paní li²ko, lºe², já jsem sedlský a ne tv·j." I ude°ila se sama li²ka v houbu, °kuci:
Zrádná usta, co ráda mnoho ºvete a neuºite£n¥ mluvíte, kdyby²te nyní byla nemluvila, byla
by²te ko°ist zachovala."
Tak´ se mnohejm lidem stává, kte°íºto svým ºváním a pliskáním mnohokrát k hanb¥
i k ²kod¥ p°icházejí.
36
5.6
O li²ce a o ko£ce
Lidé mnozí se chlubí vtipem a velikou moudrostí a jiným se posmívají i ºerty z nich mají.
O tom sly² tuto báse¬.
Li²ka, potkav²i se s ko£kou na cest¥, po£ala s ní mluviti a ji pozdravovati, °kuci: Zda°
B·h, sestra, zda° B·h." Odpov¥d¥la ko£ka: By[s] zdráva byla." Li²ka se jí optala.- Co
umí²?" Odpov¥d¥la ko£ka: Um¥ní ºádného neumím, toliko mali£ko umím skákati." I °ekla
li²ka: Pod mou du²í pravím tob¥, ºe dlouho ºiva nebude²; jak rozumím, nejsi ke v²em
v¥cem moudrá a opatrná." Odpov¥d¥la ko£ka: Podlé °e£i tvé musí tak býti, paní li²ko. Ale
medle, paní, prosím tebe, pov¥z mi, kolikero um¥ní umí²?" Odpov¥d¥la li²ka a °ekla: Já
umím k samému stu um¥ní, ne prost°edních, ale výborných, ºe jednokaºdé z nich m·ºe mne
zachovati a z nebezpe£enství vysvoboditi." K tomu °ekla ko£ka: Teda musí² mnohem déle
ºiva býti, pon¥vadº tak moudrá jsi." A kdyº tak spolu rozmlouvaly, °ekla ko£ka k li²ce:
Sestra, já vidím hin jednoho sem jetí, a s ním b¥ºí dva rychlí chrté, kte°íº vdycky na²i
nep°átelé jsou." I °ekla li²ka: Neví², co praví², jakº jsi ºiva, vºdyckys bláznivá a stra²livá;
protoº, coº nyní praví², by pak i pravda byla, nemáme se proto £eho strachovati." A kdyº
se p°iblíºili jízdní a tu ko£ku i s li²kou uhlédali, po£ali náhle a ukrutn¥ na n¥ ²tváti. Vida
pak li²ka psy, °ekla k ko£ce: Utíkajme." Odpov¥d¥la ko£ka: Není pot°ebí." Li²ka °ekla:
Jist¥ bude pot°ebí, jakº já rozumím." Ko£ka °ekla: M·ºe´ býti, ºe bude pot°ebí, protoº
jedenkaºdý hle¤ sám sebe." I po£aly vob¥ utíkati. Ko£ka pak uhlédav²i jeden vysoký strom,
na n¥j vsko£ila a tak v²í starosti zbavena byla. Psi pak bez p°estání po li²ce se hnali. Li²ka
utíkala, jakº nejrychleji mohla; ko£ka na strom¥ sed¥ci, coº mohla najvíce, k°i£ela: O sestra
li²ko, jednoho um¥ní n¥kterého uºívaj z t¥ch sta um¥ní, neb les od tebe jest daleko." Psi pak
uhonili li²ku a udávili ji.
Tato báse¬ napomíná moudré, pilné a vtipné lidi, také zlobivé a lstivé, aby sprostných
a mén¥ um¥jících nepotupovali ani han¥li.
5.7
Li²ka a lev
Li²ka, jeºto nikdá prvé byla lva nevid¥la, jednou pak, vidouci jej skrze ze¤, potom se s ním
potkala: najprvé tak se ho bála, ºe strachem sk·ro um°ela; po druhé, kdyº jej uhlédala, bála
se ho, ale ne tak velmi jako prvé. Uhlédav²i ho pak po t°etí, tak se zmuºila, ºe p°istoupiv²i
k n¥mu, rozmluviti s ním sm¥la.
Báse¬ vyznamenává, ºe obecenství i hrozné v¥ci snadné k p°ístupu £iní.
5.8
Oliva a fík
Oliva posmívala se fíku, ºe prý ona bujní v kaºdém po£así, ale fík ºe bujnos´ zárove¬ s po£asími zam¥¬uje. Kdyº pak napadal sníh na n¥, olivu zastihnuv listnatou, na listech se usazuje,
s krásou i ji najednou zahubil; ale fík zastihnuv prázdný list·, nic jemu neu²kodil, na zemi
stékaje.
Krása, nejsouc skromna, vlastník·m stává se vý£itkou.
37
5.9
Orel a brouk
Orel zajíce honil; ten pak jsa v nouzi o pomocníka, spat°iv brouka, jehoº £as jediného poskytl,
k n¥mu bral úto£i²t¥. Brouk dodav mu sm¥losti, jak uhlídal orla, an se p°iblíºil, vyzýval jej,
aby od n¥ho neodvád¥l prosebníka. Orel pak potupiv nepatrnost broukovu, p°ed o£ima jeho
zajíce strávil. Ale brouk od té doby stále zpomínal zlého, £íhaje na hnízdo orlovo; a vysedalli tento kdy, brouk do vý²ky se zdvíhaje vykuloval vejce a rozbíjel, aº orel, vyhán¥n jsa
odev²ad, utekl k Diovi (jesti´ Diovi posvátný pták ten) a jeho poprosil, aby místa jemu
poskytl bezpe£ného ke hnízd¥ní. Kdyº pak Zeus mu dovolil, aby na jeho vlastním l·n¥
vysedal, milý brouk uz°ev to, mrvy kuli£ku ud¥lav, vylet¥l a dostav se na l·no Diovo, tam
spustil. Tu Zeus, cht¥ mrvu set°ásti, jak se rozestoupil, nev¥domky vyhodil orlovo vejce. A od
té doby orlové prý nevysedávají po ten £as, kdy se rodí broukové.
Ta povídka ukazuje, ºe nemáme nikým pohrdati, uvaºujíce, ºe nikdo není moci tak malé,
aby, jsa pohan¥n, nemohl se vymstíti.
5.10
Pocestní a platan
Pocestní dva v £ase letním okolo poledne ode vedra jsouce potíráni, jak uhlídali platan, za²ed²e pod n¥j a ve stínu jeho se uloºív²e, odpo£ívali. Vzhled²e pak na platan mezi sebou
mluvili, jak neuºite£ný a neplodný lidem jest ten strom. On tu odseknuv pravil: O nevd¥£níci, dokud je²t¥ ode mne uºíváte dobrodiní, nepot°ebným m¥ a neplodným nazýváte?"
Tak i z lidí n¥kte°í tak jsou nebozí, ºe i dob°e £iníce bliºním za svou dobrotu nedocházejí
uznání.
5.11
Sever a Jaso¬
Sever a Jaso¬ o mohutnos´ hádku m¥li. Tu se jim uzdálo tomu vít¥zství ud¥liti, kdo by
z nich £lov¥ka pocestného svlékl. A Sever hned za£av prudký byl; kdyº pak £lov¥k p°idrºoval
se od¥vu svého, je²t¥ více doráºel. Ale pocestný, chladem umdlévaje po°ád více, i zbyte£n¥j²í
od¥v p°ibíral, aº ustav Sever Jaso¬ovi úlohu pozd¥j²í odevzdal. A ten po prvé sice mírn¥
zaplál; ale kdyº £lov¥k odkládal ²aty zbytné, prud²í m¥rou parno roz²i°oval, aº onen, vedru
odpírati nemoha, svléknuv se ke koupeli v °ece tekoucí odcházel.
Povídka ta ukazuje, ºe £asto p°emlouvání nad donucování jest dovedn¥j²í.
5.12
Li²ka a kozel
Li²ka, vpad²i do studn¥, z donucení me²kala tam, nev¥douc rady, jak vylézti. Tu kozel, ºízní
jsa svírán, kdyº se octl u téº studn¥, uhlídav lí²ku, vyzvídal, zdaº by dobrá byla ta voda.
Li²ka pak svou nehodu p°ijav²í za vd¥k, dlouhou chválu o vod¥ rozp°edla, dokládajíc, jak
zdráva jest, i p°imlouvala mu, aby sestoupil. On pak nerozváºn¥ sesko£il z pouhé touºebnosti,
a jakmile uhasil ºíze¬, s li²kou uvaºoval, jak nahoru. Li²ka tu pravila, ºe výhodu jakousi
vymyslila ku spáse obou: Bude²-li totiº chtíti p°ední nohy o ze¤ op°íti, naklon¥ své rohy, já
vysko£íc po h°bet¥ tvém i tebe vyvedu."
38
Kdyº pak on na druhou je²te p°ímluvu ochotn¥ poslouºil, li²ka vysko£iv²i po hnátech jeho
na h°bet vystoupla a odtud o rohy se op°ev²i, na kraj studn¥ vysko£iv²i pry£ se ubírala. Tu
kdyº kozel jí káral, ºe smlouvy p°estupuje, obrátiv²i se °ekla: Milý brachu, v²ak kdybys m¥l
tolik rozumu, kolík má² na brad¥ vous·, jist¥ d°íve nebyl bys sestoupil, neº bys byl rozváºil,
jak nahoru!"
Tak i z lidí moudrým t°eba d°íve ke konci £in· hled¥ti, potom teprv je p°ed se bráti.
5.13
O ko£ce a kohoutu
Ko£ka se vrhla na kohouta a protoºe nem¥la jiného lep²ího d·vodu, aby s ním mohla zle
naloºíti, nezmohla se neº na to, ºe mu vytýkala, ºe je on ten ne²´astník, jenº svým kokrháním
vzbouzí lidi a brání jim v odpo£inku. Co d¥lám," odpov¥d¥l ji kohout na své ospravedln¥ní,
d¥lám v jejich prosp¥ch, aby vstali a mohli jít po prácí." Tvé výmluvy," odpov¥d¥la mu
ko£ka, t¥ neu£iní lep²ím. Jsi tak ²patný, ºe v své vilnosti neu²et°í² ani své matky ani svých
sester." Kohout se cht¥l znova omlouvati, ale ko£ka uº ho ani sly²et necht¥la a rozlítiv²i se
je²t¥ víc °ekla jemu: To je v²ecko hezké, ale dnes mi neute£e²."
5.14
O medv¥du a v£elách
Hlad vyhnal medv¥da z lesa a tu, kdyº se ubíral hledaje si n¥co na zub, nalezl u cesty
v£elín. Ihned se jal lízati med. Jedna z v£el to v²ak zpozorovala, zatím co její druºky je²t¥
d°ímaly, a bodla medv¥da do ucha. Pak, zanechav²i medv¥da v ²íleném hn¥vu, uchýlila se
do úlu. Medv¥d se za ní po£al dobývat, domnívaje se, ºe tak splatí uráºku, jíº se mu dostalo.
Ale tu se z úlu ihned vyhrnuly i v²echny ostatní v£ely a zbodaly ho do krve mstíce se
za po²kození svého obydlí. Medv¥du nezbylo nic jiného, neº aby v nejhrozn¥j²ích bolestech
pomý²lel na út¥k. Já ne²´astník," °íkal si utíkaje odtud, m¥l jsem rad¥ji snést jedno drobné
bodnutí a v klidu sí polízati medu, neº zp·sobiti si tolik bolesti, domnívaje se, ºe se pomstím."
5.15
O lvu a my²i
Král lev d¥koval my²i za to, ºe jej zachránila. A tu si my²ák dodal odvahy a poºádal lva,
aby mu dal ruku své dcery. Král zprvu váhal, ale kone£n¥ svolil. Lví princezna dov¥d¥v²i
se o zasnoubení, rozb¥hla se k svému ºenichu, aby jej objala. Ale dívala se p°íli² vysoko,
nevid¥la svého malého ºenícha a za²lápla jej.
5.16
O kanci a oslu
Veselý a bezstarostný osel potkal rvavého kance, jenº ho vyzval ihned na souboj. Osel mu
v²ak namítl, ºe kanci mají koºený kabátec a ²t¥tiny a ºe jsou proti osl·m ve výhod¥. Nícmén¥
v²ak ºe se bít bude, protoºe si cti své váºí jako klenotu. Tu kanec poznal, ºe osel je spí² blázen
neºli hrdina, a do boje se s ním nedal. ekl mu toliko: Ty, osle, se bij zase jen s oslem, pak
budete mít stejné zbran¥. Osel musí vºdy bojovat s oslem."
39
5.17
O vlku a li²ce
Vlk nedal hladové li²ce najíst, vymlouvaje se jí v²elijak. Li²ka, v²ecka rozzlobena, jej zradila
pastý°·m a po²tvala je na n¥ho. Pastý°i zabili nejd°íve vlka, ale potom po²tvali své psy
i na li²ku a utloukli i ji.
5.18
O ºelv¥ a ºabách
šelva vid¥la na b°ehu ºáby a jala se jím na°íkat, jak je ne²´astná, ºe se musí stále nosit
se svým kruný°em a ºe se nem·ºe pohybovat rychle a voln¥, jak by cht¥la, a ºe nem·ºe
ani plovat jako ony. Ale po chvíli si pov²imla, jak tenkou k·ºi mají ºáby a ºe nepatrný
náraz posta£í, aby je zabil. I zaradovala se spokojen¥, ºe má sv·j kruný°, v n¥mº je jako
za hradbami, takºe na ni nemohou její nep°átelé.
5.19
Ko£ka a my²
My²i cht¥ly kdysi ujednat se starou ko£kou mírovou smlouvu. Micka je p°ijala velmi p°átelsky
a pozvala je na ve£e°i, tam ºe s nimi v²e dojedná a podpí²e. Ale p°i banketu u dvora ko£i£ího
do²lo k hr·znému prolévání my²í krve. Kaºdého musíme posuzovat podle £inu, níkoli podle
tvá°e.
6
Listy v¥t²ího formátu
6.1
O £lov¥ku pravdomluvném, o lhá°i a o vopici
Od staradávna pochlebníci a ti, kte°í lahodnejch °e£í podávati um¥jí, po£estn¥ji a lépe
i u v¥t²í váºnosti drºáni bejvají neºli dob°í a pravdomluvní, kte°íºto oby£ejn¥ potupováni
bejvají. Jakoº tato fabule sv¥d£í.
Dva tovary²i, jeden pravdomluvný a druhý lºivý pochlebník, táhli spolu, aby cizí zem¥
prohlédli. I ²li tak dlouho a tak daleko, aº do vopi£í zem¥ p°i²li. A kdyº jiº tam byli, uhlédav²i
je vopíce, kterẠse nad nimi sama králem ud¥lala, rozkázala jiným, aby ty tovary²e dva jaly
a jim vyrozum¥ly, co by mínily. A p°íkázala jiným v²em vopicím, kteréº jí podobné byly,
aby p°ijdouce, po pravé i po levé ruce p°ed ní stály. A na najvy²²ím míst¥ královskou stolici
p°ipraviti rozkázala, jakoº n¥kdy vid¥la císa°skou stolici strojiti. A kdyº v²eckny v¥ci tak
spraveny a z°ízeny byly, rozkázal pán vopic ty tovary²e p°ed sebe p°ivésti a jich se zjevn¥
p°ede v²emi tázati, kdo by on byl? A tu hned odpov¥d¥l pochlebník, a um¥je k líbosti
mluviti: Ty jsi císa°." A on sám se ho otázal: A kdo jsou tito, kte°íº okolo mne stojí?"
Op¥t odpov¥d¥l pochlebník: To jsou rytí°ové tvoji, tvé najvy²²í rady, hajtmané, v·dcové
vojsky, hofmistr, mar²álek, ²e¬k, komorník, a jiní komorníci, kteréº má²." A ihned rozkázal
pán vopic pro to pochlebenství a svou chválu i sluºebník·v jeho nepravou, aby byl ²t¥d°e
obdarován za své pochlebenství a °e£, jemu k líbosti propov¥d¥nou. A tak je v²ecky tou
lichotou podvedl.
40
Vida pak to pravdomluvný, sám u sebe myslil takto: Pon¥vadº tento lhá°, kterýº jím
lºiv¥ mluví, pro leº tak jim p°íjemný jest, o jak já mnohem více váºen budu, kdyº jim pravdu
praviti budu." A kdyº to p°emej²lel, zavolal ho král k sob¥ a °ekl k n¥mu: Pov¥z mi, kdo
jsem já a ti, kte°íº okolo mne stojí?" I °ekl ten, kterýº pravdu miloval a lháti neum¥l: Ty
jsi vopice, a v²ickni, kte°íº okolo tebe stojí, jsou tob¥ podobní." A hned král vopic rozkázal
ho jiným vopicím roztrhati a pazoury rozdrápati. To se proto stalo, ºe pravdu pov¥d¥l.
Ten oby£ej se nyní p°i dvo°ích zachovává u bláznových pán·v, ºe zlé, pochlebníky, k líbosti
mluvící, povolující a v²ecko schvalující nad moudré, dobré a pravdomluvné více milují.
6.2
O pávu bohyn¥ °e£ené Juno a o slaví£kovi
Coº komu od Boha dáno jest, toho má uºívati.
Páv p°i²el k bohyni °e£ené Juno, jíºto jest k sluºb¥ dán, i touºil jí toho, ºe slaví£ek tak
sladce zpívá a zpíváním svým lidem budoucí v¥ci oznamuje, a on ºe v¥cí t¥ch níc nezná a jim
nerozumí, ale ºe pro jeho zlý a v°esklavej a netrefný hlas v²íchni se mu posmívají. Juno
lahodnejmi a pochlebnejmi slovy jej t¥²ila, °kouci k n¥mu.- Obli£ej tv·j a tvá podoba jest
vzácn¥j²í neºli hlas a zpívání slaví£kovo. Ty má² barvu a krásu smaragdovou, ºádný pták
se tob¥ nem·º vrovnati p°i kráse a p¥knosti pe°í tvého. Vocas tv·j jest províjený, hrdlo tvé
zdaleka se svítí. A co bych mnoho mluvila, sama krása jsi." Proti tomu °ekl zase páv: Ale
slaví£ek p°evy²uje mne hlasem." I °ekla k n¥mu Juno: To jest z°ízením boºím tak zp·sobeno, aby rozli£ní darové mezi vámi rozest°íni byli. Tob¥ jest dána krása rozli£nejch barev
i prost°ední velikosti, vorlovi pak moc, slaví£ek oznamuje hlasem svejm v¥ci budoucí, krkavec
svejm krkáním, holubi stonáním, °e°áb k°ikem vdycky £as oznamují a pozd¥ se v olivových
stromích kladou. Kos jest pe°ím £erným obda°en, vlastovice ráno se veselí, netopý° od°ený
s ve£era létá, kohout v noci hodiny ohla²uje, a kaºdej má dostatek v stavu a v obda°ení
svém."
Fabule anebo báse¬ tato lakomc·m se praví, kte°íºto nikdá na tom dosti nemají, £ímº je
B·h obda°iti rá£il.
6.3
O £lov¥ku lysém a o mu²e
Tomu se posmívati nemáme, kdoº sob¥ sám malou ²kodu £iní, aby se s velikou ²kodou nad
nep°ítelem svým pomstíti mohl. Jakoº tato fabule u£í.
Mu²ka sedala na £elo lysého £lov¥ka, a kolikrátºkoli po ní ude°il, hned ulet¥la a po malé
chvíli zas p°ilet¥la a zase ho ²típala. A jakº on op¥t po ní rukou ude°il, hned odlet¥la,
a vzhlédajíci, posmívala se mu, a nicmén¥ ho neº jako prvé ²típala, tak dlouho, ºe ten lysý
£lov¥k, rozhn¥vav se, °ekl: Ty zlotrovaná moucho, pro£ se sm¥je² a mn¥ se posmívá², ºe já
se sám tepu pro tvé ²típání? Kdyby[s] ty pováºila, ºe já se sám s sebou lehou£ce snesu, ale
jedno kaºdé ude°ení, kdybych t¥ trel, bylo by tvá smrt. Mn¥ se neposmívaj, neb desatero
ude°ení, kterýmº se sám tepu, mn¥ nikoli u²koditi nem·º, ale kdybych jediným tebe trel,
beze v²í lítosti zabita by[s] byla."
Tato báse¬ napomíná ºvavé lidí, kte°íº se s kaºdým vaditi a hrejzti cht¥jí a ºádného
ne²anují.
41
6.4
O mravenci a o kobylce
V zim¥ mravenec obilé, kteréhoº sob¥ v lét¥ nastrojil a nashromáºdil, na slunci prosu²oval.
I p°i²la kobylka la£ná k n¥mu, proseci ho, aby jí pokrmu ud¥lil a ji p°i ºivot¥ zachoval. I °ekl
k ní mravenec: Cos pak v lét¥ d¥lala?" Odpov¥d¥la kobylka: Nebyla jsem prázdna, ale i sem
tam po polích ská£íc, zpívala jsem." I zasmáv se mravenec tomu schoval obilé své, °ka: Kdyº
jsi v lét¥ zpívala, teda v zim¥ tancuj."
Tato báse¬ u£í lenivé v£as d¥lati, kdyº by snad n¥kdy p°i nedostatku byli, a kdyº by
ºádného nebylo, kdo by jim spomohl, aby se m¥li k £emu utéci.
6.5
O me£i a o poutníku
Zlej £lov¥k, a£koliv¥k zkaºen bude, v²ak mnoho lidí prvé zkazí. O tom jest taková báse¬.
Poutník jeden me£ na²el na cest¥. I vzeptal se ho: Kdo t¥ ztratil?" Odpov¥d¥l me£:
Mne jediný ztratil, ale já jsem jich mnoho potratil." Jako by °ekl: Mnoho lidí jest mnou
zmordováno, jestliºe já pak ztracen jsem, teda´ jsem toho zaslouºil."
Vyznamenává, ºe zlí mohou zahlazeni býti, ale prvé mnoho jinejch musesí zahladiti.
7
7.1
Z jiných soubor· bajek
O dvou krabech
Krabí sami£ka kárala své mlád¥, ºe chodí pozpátku. Milá maminko," dostalo se jí v odpov¥¤,
ukaº mi, jak se tedy chodí, a já se budu °ídit podle tebe."
7.2
O hadu, li²ce a jeºkovi
Had se cht¥l pomstíti li²ce. Snad jsi," °ekl lísaje se k ní, ani nikdy nesly²ela, jak lahodné
a chutné je maso jeº£í: na mou víru, ochutná²-li ho, °ekne², ºe je jako cukr. Jen na tob¥ záleºí,
cht¥la-li bys ho dojíti nebo´ tamhle zrovna p°ichází jeºek, jehoº by sis mohla lapit. Vrhni se
chut¥ na n¥ho, nic se neboj jeho ostn·, nebo´ není r·ºe bez trní" Had je²t¥ ani nedokon£il
svou °e£, a li²ka uº sko£ila na jeºka s otev°enou tlamou, jako by jej cht¥la zhltnout. A tu se
jeºek rychle skulil do klubí£ka i vytvo°il ze svého t¥la jakoby kouli, posázenou ostrými hroty.
Li²ka v²ak, spoléhajíc na to, ºe se jí dostane sladké pochoutky, ko°ist nepou²tela. Ale £ím
pevn¥ji svírala jeºka, tím hloub¥ji se jí jeho ostny zarývaly do masa. A proto kone£n¥, nemohouc jiº snésti bolest, zvolala: Hn¥vám se na vás, bohové, ºe jste stvo°ili toto nebezpe£né
zví°ecí pokolení! Anebo bych se spí²e m¥la hn¥vat sama na sebe, ºe jsem uv¥°ila °e£em toho
proradného zem¥plaza!"
7.3
Husy a °e°ábi
Husy a °e°ábi na jedné louce spolu se pásli. Uhlédav²e pak myslivce, °e°ábi, lehcí jsouce,
rychle pre£ odlet¥li; husy pak, pro obtíºení svých t¥l kdyº se tu obme²kaly, zlapány jsou.
42
Báse¬ vyznamenává, ºe p°i vybojování m¥st chudí snadno ucházejí, bohatí pak, zjímáni
jsouce, v sluºbu podrobeni bejvají.
7.4
Slepice zlatonosná
Slepici kdosi m¥l, jeº sná²ela vejce zlatá; i domysliv se, ºe u vnit°ku jejím hromada jest
zlata, zabiv nalezl ji podobnou ostatním slepícím. Tu nadáv se, ºe valné bohatství nalezne,
i malinkého jm¥ní dosavadního zbaven byl.
Ta bajka ukazuje, ºe t°eba na jm¥ní hotovém p°estávati a nenasytedlnosti ubíhati.
7.5
Li²ka a trní
Li²ka prchajíc p°ed nebezpe£ím, jeº jí hrozilo, vsko£íla do tmí tak ne²´astn¥, ºe se pobodala
do nohou. Takto poran¥na jala se hubovati: Proradné ro²tí," stenala, uchýlila jsem se
k tob¥, domnívajíc se, ºe mi pom·ºe²; ale ty místo toho jsi mi zp·sobilo bolest nesmírnou."
P°ehání²," odpov¥d¥lo jí k°oví, nebo´ ty, jíº nic neute£e, ²la jsi i na mne s touº obmyslností,
jíº pouºívá² u ostatních."
7.6
O sedláku a mladém býku
Kte°íº od p°irození zlí jsou, ti t¥ºce k dobrému navedeni budou, ani slovem ani bitím, rovn¥
jako ten bejk, níkterakº se nepoddadí. Mladej, divokej bejk v²emi oby£eji se protivil, rohy
trkaje, jha na se vloºiti nedal, tak ºe mu sedlák pilou rohy ut°íti musil, domnívaje se, ºe by
tudy krot²í byl a své divokosti zanechal. Potom pojav ho, do jha zap°áhl, aby na poli voral.
Kdyº se pak jiº rohami brániti nemohl, bil nohami. Nemoha pak pluha°e z zadu nohami
dosáhnouti, ºe daleko nap°ed byl, kopal a zemi s prachem nohami sedláku mezi o£i házel.
Sedlák, vot°ás²i sob¥ zase prach s hlavy, °ekl z pravého srdce: Není´ div, ºe od toho bejka
jsem p°emoºen, neb p°irození jeho zlé v²í dobroty prázdno jest. Protoº nem·ºe on ani slovy
ani bitím k dobrému p°itaºen býti, toliko od samého °ezníka musí zkrocen býti."
7.7
O ºíznivé vrán¥
Opatrnost £asto nahrazuje oud·v nedostatek.
šíznivá vrána p°i²la k vokovu. V tom nebylo tak mnoho vody, aby jí dosáhnouti mohla.
Ráda by byla vokov p°evrhla, ale té síly, aby to u£initi mohla, nem¥la. Pohnuv²i se pak myslí,
hledala v²emi oby£eji; kterak by mohla cestu najíti, aby se mohla z n¥ho napíti. Naposledy
pak, nabrav²i kamení drobného, tak ho mnoho do vokova nametala, ºe voda vystoupila
nahoru, a tak ºíºe¬ svou uhasila. A vodu zh·ru opatrností svou vyvedla, kteréº silou vylíti
nemohla.
43
7.8
O v¥tru a dºbánu
Ne²´astný jest £lov¥k ten a £asto upadá v sv¥tskou hanbu a ²kodu, kterýº svou vysokomyslností vy²ní a urozen¥j²í, neºli slu²í a místo toho jest, jakoº se na oko vidí, býti chce.
ƒasu jednoho hrn£í° ud¥lal hlin¥ný hrnec a postavil jej na vítr, aby sechl a tak aby
snadn¥j²í k vypálení byl. I p°i²la n¥jaká bou°ka a vítr veliký s de²t¥m se strhl; i tázala se
hlin¥ného hrnce, co by byl a kterak mu °íkají? I zapomn¥l jest a nemyslil jiº, aby hlin¥ný
a z m¥kké zem¥ byl, i °ekl: Já jsem dºbán, neb mistra mého ruka rozli£ným to£ením mne
vyto£ila a vyformovala, abych dºbánem byl." I °ekl bou°livý vítr k n¥mu: Aº do této chvíle
dºbánems byl, ale jiº se musí² rozplynouti, rozpu²t¥ným a rozmoklým blátem býti, aby[s]
poznal, ºe tvé ud¥lání jest z vody a z hlíny." A ihned rozplynul se dºbán a byl blátem jako
prvé."
Ten p°íklad u£í lidi v jejich stavu z·stávati, nebo to jméno, jsi-li urozený, snadno se
dochází, ale zle se drºí, aby m¥lo mocnej býti. Protoº jedenkaºdej pomysl sám na sebe, neb
mnoho o tom psáti jest v¥c nenávisti plná, protoº lépe ml£eti.
7.9
Duby a Zeus
Duby reptaly proti Diovi, pravíce toto: Bez p°í£iny podvedeni jsme byli v ºivot¥; nebo
nad v²echno rostlinstvo násilné °ez·m podléháme!" Na to Zeus: Vy sami vinníky této své
pohromy se jevíte; nebo kdybyste neydávali top·rek a k tesa°ství i rolnictví nebyli uºite£ni,
sekyra by vás nevysekávala!"
N¥kte°í, sob¥ ne²t¥stí sami zaviniv²e, vý£itku nerozumn¥ £iní bohu.
7.10
Tygr a li²ka
Kdysi se vydal lovec s lukem na hon. A tu tygr rozkázal, aby v²echna zví°ata zalezla do svých
skrý²í, ºe prý on sám ukon£í tu válku. Ale lovec za£al st°ílet a jeden z jeho ²íp· tygra zasáhl
a zranil. Li²ka, vidouc ho, jak prchá a jak si nem·ºe vytáhnout st°elu z rány, °ekla mu: Jak
se ti mohla stát tato nehoda, kdyº jsi tak mocný? Který t¥ to poranil odváºlivec?" Nevím,"
odv¥til tygr, podle té velké rány bych °ekl, ºe to byl £lov¥k."
7.11
O závistivém psu
Mnoho lidí jest na sv¥t¥, jeºto jiným toho nep°ejí, £ehoº sami míti nemohou. A snad by jim
uºite£né nebylo, by pak i to m¥li; v²ak proto, jakº mohou, je²t¥ vºdy jinejm v tom p°ekáºejí.
O tom sly² takovou báse¬.
Pes jeden netrefný leºel v jeslech plných sena. Ten nedal ºádnému volu, kteryº p°i²el,
toho sena jísti, neº vºdy na n¥ vr£el a zuby vo²kleboval, brán¥ jim k jeslem p°istoupiti.
I °ekli volové k n¥mu: ƒiní² nám k°ivdu, na²emu p°irození závid¥, protoºe p°irození tvé tob¥
nedalo, aby[s] m¥l seno jísti a nám brániti, abychom my ho také jísti nesm¥li."
Téº rovn¥: M¥l kost v ustech svejch, kteréº sám hlodati nemoha, v²ak proto jiným jí
hlodati nedal, aniº jí komu p°ál.
44
Tato báse¬ oznamuje, ºe závisti zlehka se vyvarovati nem·ºeme, a a£koli s prací se jí
uvarujeme, v²ak je²t¥ proto pokoje míti nem·ºeme.
7.12
O vlku a o li²ce
Mnoho t¥ch jest, kte°íº prvé mist°i býti neº u£edlníci cht¥jí, a prvé jiné u£iti, neº se sami
nau£ili. Ti, kdyº se o jednání moudrých lidí pokusí, aby je konati m¥li, oby£ejn¥ u velikou
hanbu i ²kodu upadají.
O tom tato fabule oznamuje.
Li²ka ²la k vlku, proseci ho, aby jejího syna v svaté vod¥ zmyl, a skrze to aby jeho
duchovním otcem aneb kmotrem byl. Vlk °ekl, ºe to rád chce u£initi. Jakº se pak to stalo,
dali tomu dít¥ti jméno Benediktulus. Po n¥kolika m¥sících p°i²el vlk k li²ce a dí k ní: Medle,
kmotra, prosím tebe, daj mi toho mého syna na n¥který £as, a´ ho nau£ím svému um¥ní,
kterak by se snadn¥ ºiviti i také lehce mohl, a to mu okáºi, coº by mu najpot°ebn¥j²ího
a najuºite£nej²ího býti mohlo. A p°esto ty má² dosti jiných d¥tí, kteréº s velikou prací musí²
ºiviti." Li²ka °ekla k vlku: Pane kmot°e, m·ºe² u£initi, jakº´ se líbí, a z toho já tob¥ velice
d¥kuji, ºe ty se o mé dobré i d¥tí mých stará²."
I vzal vlk syna duchovního svého s sebou, a v noci ²el do chlév·v, hledaje, zda by co
ulovíti mohl. Ale kdyº míti nic nemohl, bral se ráno na vysoký vrch, kterýº byl nad vsí,
s kteréhoº v²ecko do vsí vid¥ti mohl, i °ekl k Benediktulovi, synu svému: Já jsem dnes p°i
ov£incích byl, a nic nezp·sobiv, velmi jsem ustal; nyní já chvilku poleºím, a ty hle¤ a nespi,
pozor maje, kdyº se dobytek na pole poºene, tehdẠmne zbudí², zda bychom pochytiti
co mohli." A kdyº vlk spal, zavolal na n¥j Benediktulus dob°e p°ed svítáním, °ka: Pane,
pane!" Vlk vece: Co chce², syná£ku Benediktule?" Dí Benediktulus: Opravdu, jiº svin¥ jdou
na pastvu." Vlk vece: Já nestojím kusa o svin¥, neb jsou plné uhr·, a kdyº je koli jím, teda
mi vdycky trhání v b°i²e d¥lají a st°evní dnu bou°í, a n¥kdy mi v hrdle p°esedají." Na svítání
op¥t volal Benediktulus: Pane, pane!" Vlk vece: Co mi chce²?" Benediktulus: Jiº volové
a krávy jdou na pastvu." Vlk °ekl: Nedbám také na ty, neb velmi silné a udatné psy mají;
kdyºkoli m¥ uhlédají, vdycky mne cht¥jí zamordovati. K tomu sedláci mají pastý°e, kte°íº
moji nep°átelé jsou, a jakº mne rychle uhlédají, ihned náhle po mn¥ k°i£í." Po t°etí op¥t
volal Benediktulus: Pane, pane!" Vlk vece: Co chce², m·j synu?" Benediktulus: Jiº kon¥
vedou na pastvu." Dí k n¥mu vlk: Hlediº piln¥, kam je poºenou!" Benediktulus vece: Vidím,
ºe je na louku ºenou nedaleko od lesa, na kteréº mnoho stromoví a d°íví stojí." I vstav vlk,
²el do toho lesa tejn¥ a ml£e, aby od ºádného vidín nebyl, aº práv¥ do k°oví mezi herky
p°i²el. I chytiv jednoho dob°e tu£ného kon¥ za ch°íp¥, hned jej porazil a umo°il. Toho se vlk
aº do sytosti najedl i s synem svým Benediktulem.
Potom hned Benediktulus ²el k vlku a dí k n¥mu: Pane, chce²-liº mi co je²t¥ rozkázati?
Neb jiº chci zase dom· k mate°i své, a jiº tak mnoho toho znám a umím, ºe mi se není
pot°ebí více u£iti. Také jiº dále nepot°ebuji ºádného mistra." Vlk °ekl: Já´ bych tob¥ je²t¥,
jakº bych mohl, jíti pre£ nedal." Benediktulus vece: Já nakrátce nez·stanu." Vlk °ekl: Zdá
mi se, ºe potom toho bude² litovati; pon¥vadº pak z·stati nechce², jdíº u pokoji a mate°e
své ode mne pozdrav." A tak Benediktulus vyvstav, bral se zase k mate°i své.
Vidouci jej pak mát¥ jeho, °ekla k n¥mu: Pro£eºs se tak brzo zase vrátil?" Odpov¥d¥l
45
Benediktulus: Protoºe jsem se jiº nau£il dosti dob°e, a není mi pot°ebí více se u£íti, neb
jíº mohu a umím, nerci-li tebe, ale i v²ecky tvé d¥ti beze v²í práce uºiviti." Mát¥ °ekla:
Kteraks se tak brzo tomu um¥ní nau£il?" On °ekl: Nestaraj se o to, kterak jsem se nau£il,
ale rad¥ji vstana, poj¤ se mnou." A ona hned s ním ²la. On pak rovn¥ téº, jak od vlka vid¥l,
an k ov£inc·m ²el, aby n¥co ulovil, také v noci ²el, ale nic nenalezl, aby kde £eho poºíti mohl.
Potom ²el p°ede dnem na veliký vrch, kterýº nad vsí byl, a tu °ekl k mate°i: Této noci jsem
okolo ov£ínc· obcházel a nic jsem nenalezl, £ím bychom se poºiviti mohli. Jiº jsem pak chod¥
ustal, a chce mi se pospati. Protoº ty nespi, ale hle¤, kdyº dobytek ze vsí poºenou, a jakº
brzo to uhlédá², zbudiº mne, a já tob¥ okáºi um¥ní své a tu zkusí² moudrosti mé." Potom
dob°e p°ed svítáním volala mát¥, °koucí: Benediktule, m·j synu!" - Co chce², mát¥?" on
°ekl. Mát¥ vece: Jiº svin¥ jdou na pastvu." Benediktulus °ekl: Na svin¥ já neváºím, jsou
plné uhr·v, a kdoº je jí, tomu se st°evní dna bou°í, a stává se, ºe jednomu v hrdle váznou
p°esedajíce, a £asem pro vo²klivost." V svítání op¥t °ekla: Synu Benediktule!" On °ekl: Pro£
mi nedá² odpo£inouti, mát¥ má?" Ona °ekla: Jiº krávy a voly na pastvu ºenou. Benediktulus
dí: Neváºím také na ty dobytky, neb velmi pilné pastý°e mají, k tomu vostraºité psy, a velmi
veliké i silné; jakº mne oni jediné uhlédají, hned za mnou s velikým ²t¥káním b¥ºí, aby mne
chytíce, o hrdlo p°ipravili." Po t°etí pak op¥t mát¥ zavolala: Benediktule, mé dít¥, m·j
synu!" Benediktulus zase: Má mát¥, co chce²?" Mát¥ dí: Klisny jiº jdou na pastvu." Syn
odpov¥d¥l: Hled piln¥, kam jdou" I porozum¥la tomu mát¥, ºe na louku jdou nedaleko ode
vsi, a pov¥d¥la to synu. A on vstav, °ekl k mate°i: Z·staniº ty zde na tomto vrchu, ml£íc,
a dívaj se, co já budu d¥lati, a tak m·ºe² mého um¥ní a moudrosti zkusiti." A hned vstav, ²el
tejn¥ a ml£e do lesa, aby ho ºádnej nevid¥l, aº k herkám p°i²el, a najvychovan¥j²í za ch°íp¥
uchytil, domnívaje se, ºe by mu bez práce sama padnouti m¥la. Ale herka, vrh²i hubou
nahoru, nosila ho na ch°ípích beze v²í t¥ºkosti, kdeº se zakousl a zav¥sil, a p°inesla ho aº
k pastý°·m. Vidouci to mát¥ na vrchu stojeci, po£ala hlasit¥ volati: O Benediktule, mé dít¥,
nech té ko°isti a pojd p°edse, nechaje toho kon¥." Ale nemohl zub·v ven dobyti, kteréº byl
hluboce do ch°ípí vkousl. Vidouci to mát¥, ºe pastý°ové k n¥mu b¥ºí, a rozum¥jíci, kudy to
vyniknouti má, jako by rukama lomila a pla£íci na°íkala: B¥da mn¥, m·j synu, ºes tak brzo
ze ²koly vy²el a velikým um¥ním i moudrostí se chlubil! Jiº musí² um°íti, a mne, mate°e
své, nechá² v psot¥, v bíd¥ a v chudob¥. M¥ls toho um¥ní svému kmotru vlku p°íti!" A tak
chlubný a vysokomyslný Benediktulus od pastý°·v lapen a zabit jest a z k·ºe vyvle£en.
Potom z ní koºich ud¥lán.
Tato báse¬ napomíná, aby se ºádnej mistrem ne£inil prvé, neº se vyu£í. A aby ºádný mdlý
nepodvoloval se ani nepokou²el o siln¥j²í, jako li²´átko toto ud¥lalo, a tak um°íti musilo.
♥
46