Poznávací zájezd – Města, Muzea

JAKÉ BYLO ŠVÝCARSKO KŘÍŽEM KRÁŽEM ŽELEZNIČNÍM RÁJEM 2012
Začalo to porouchanou lokomotivou v Basileji, díky níž jsme si první den lehce zaběhali i s kufry za náhradními vlaky po nádražích v Basileji
a Curychu. Ale byl to jediný zádrhel našeho letošního týdenního putování Křížem krážem železničním rájem. Také v roce 2012 se ukázalo, že
pro cestování po Švýcarsku těžko hledat lepší nabídku než právě železnice. Koneckonců i ta porucha byla na německé mašině:-)
Že Alpy nejsou pro švýcarské vlaky žádnou překážkou, to jsme poznali hned druhý den na trati Bernina expresu, zapsané na seznam
UNESCO. Úzkokolejka Rhätské dráhy s námi naprosto spolehlivě vyšplhala bez jediného metru ozubnicové trati (!) až do výšky 2253 metrů nad
mořem, přičemž v průsmyku Bernina ležel na konci května stále sníh. Přitom už za hodinu jsme projížděli o dobrých 1600 metrů níž na
švýcarsko-italské hranici okolo palem. Po osvěžující pizze a zmrzlině v italském Tiranu jsme vyměnili panoramatický turistický vagon za
„obyčejnou“ lokálku, ovšem na zpáteční cestu jsme dostali od železnic malý dárek: celý vagon 1. třídy pro naši českou skupinu. Se zastávkami
u náramné ledovcové vyhlídky v Alp Grüm a v záplavě luxusu ve Svatém Mořici jsme se vrátili na naši základnu do malebné alpské vesničky
Bergün.
Třetí den byl na řadě Ledovcový expres. Legendárním „nejpomalejším rychlíkem světa“ jsme se úzkokolejkami po jižních svazích Alp přesunuli
z východu na západ, z Bergün do Brigu, kouzelného města na úpatí Simplonského průsmyku s hrstkou turistů, zato s plnými hospodami
srdečných domorodců. Odpoledne ještě část výpravy vyrazila na dobrodružný tříhodinový pochod do kopců nad městem podél zavlažovacích
kanálů suonen, zatímco ostatní se mezitím „zavlažovali“ raději sami výborným walliským pivem a vínem.
Čtvrtý den jsme podnikli objevný výlet do srdce Švýcarska. Živé uličky malebného Luzernu v sobotu ráno obsadili farmáři se svými stánky,
plnými čerstvé zeleniny, voňavých pecnů chleba i vyzrálých bochníků alpského sýra. Posilněni místními dobrotami jsme se vydali po stopách
švýcarského národního hrdiny Viléma Tella a otců zakladatelů Švýcarské konfederace po březích Lucernského jezera. Den jsme si zpestřili ještě
krátkou plavbou historickým kolesovým parníkem a zakončili ho na obdivuhodné horské trati památné Gotthardské železnice.
Po náročných poznávacích dnech přišel vhod pátý den relax na švýcarské riviéře. Výstavní letovisko Montreux, vodní hrad Chillon a olympijská
metropole Lausanne byly ideální volbou, jak nabrat síly na další železniční (ale též pěší) putování křížem krážem železničním rájem.
Šestý den nás čekal Matterhorn. Pod ikonickou skálu, která ční do nadmořské výšky 4478 metrů nad horskou vískou Zermatt, jsme dojeli
ozubnicovou úzkokolejkou Matterhorn Gotthard Bahn. Jelikož Zermatt leží „pouze“ 1600 metrů nad mořem, naskočili jsme na další zubačku –
Gornegrat Bahn, která nás vyvezla až do 3000 metrů. Další jasný den nabídl dechberoucí vyhlídky nejen na samotný Matterhorn a nejvyšší
švýcarský masiv Monte Rosa (4634 metrů), ale i na drsný svět ledovců pod nimi. Po tříhodinové túře v horách s parádními vyhlídkami na
Matterhorn jsme den zakončili s dobrým švýcarským vínem ve vlaku – už podruhé během týdne dráhy věnovaly naší skupině jako milý bonus
vagon první třídy.
Sedmý den jsme nahlédli do kraje nejvyšší železnice světa Jungfraubahn. Menší část výpravy se odhodlala vydat až nahoru do světa věčného
sněhu ve výšce 3454 metrů nad mořem, většina však dala přednost krásnému slunnému dni při vycházce jarními rozkvetlými pastvinami pod
vodopády v alpském údolí mezi vesnicemi Lauterbrunnen a Stechelberg. Vše korunovala večeře v jezerním přístavu ve Spiez.
Dokonale azurové nebe se nás drželo i osmý den, kdy jsme se – ač neradi – museli vydat zpátky domů. Švýcarsko nám na letošní pouti křížem
krážem železničním rájem nabídlo nejen pověstně přesné a čisté vlaky, ale také skvělé počasí, výtečné jídlo i jiskřivé víno.
Pojedete za rok s námi?