Snad každý z nás přání má, a tak je mám i já

Turistický oddíl Perseus
Oddílový občasník
Prosinec | 2009
Snad každý z nás přání má,
a tak je mám i já...
Text Zd. Borovce z písně O kráse těchto svátků
Asi to tak je, každý si něco přeje pro sebe nebo pro druhé.
Naše přání dokonce nemusí být ani hmotná
či hmatatelná. Asi je na místě připomenout,
že Vánoce by neměly být svátky shonu a zisku.
V čase vánočním o svých přáních uvažujeme častěji.
Toto je jeden z důvodů, který činí Vánoce výjimečnějším
obdobím než jsou jiná období roku.
Díky zvykům spojených s Vánoci, navštěvováním
a obdarováním bližních se zejména děti těší na těch
několik dnů, které by jinak patřily k nejdepresivnějším, už
z toho důvodu, že jsou v tomto období nejkratší dny
a nejdelší noci.
To je také důvod proč jsou pro nás
Vánoce krásnější než Vánoce třeba
u Protinožců v Austrálii, které slaví v parném létě.
Některé roky se navíc povede i to bílé venku
a doma se pak můžeme přitulit ke kamínkám
a popíjet něco dobrého sladkého a horkého.
Vánoční svátky jsou obdobím zrození a přivítání nového
života – Ježíška. Mělo by to být období šťastné,
kdy obdarováváme i přijímáme, kdy se pokoušíme
plnit přání a kdy si sami něco přejeme, pro sebe,
ale i pro druhé, včetně zvířátek.
Pro mne symbolickým vyjádřením toho, že myslíme
na druhé jsou různá svítidla v oknech a na zahradách,
která prosvětlují tmu a zjasňují mysl kolemjdoucích.
Rolf
Oddíl ...
...zase o rok starší
Díky tomu jsme v listopadu šplhali na Dlouhou
horu, navštívili Todtův pomníček, Setonovu
studánku. Také nás čeká shánění levného ubytování v Krkonoších, abychom mohli zdolat
Sněžku. Stejně tak se už plánuje i Náhoda – sice
Tak už se nám začínají hromadit v oddílu děti s menším upgradem - z hlediska jejího zahájení.
studující druhý stupeň ZŠ. Někteří se začínají Tentokrát se přihlásil jako pořadatel Karbous,
stydět a jiní – dříve andílci, začínají řádit /viď abych si mohl zazávodit spolu s vámi. Už se
Pájo a spol./.
hodně těším.
Kluci i děvčata vyspívají, k věku patří i změny v
hlase a většina, stejně jako kdysi já, nesnáší – ne
rodiče a dospěláky – nemyslím. /Ti jen strašně
„vopruzujou“/. Myslím ty beďárky, co hyzdí tvář
a znesnadňují život.
Rolf
Největší změny až propastné shledávám
při srovnání fotografií dětí z roku 2005-06 a
současného vašeho vzhledu. Zkrátka kluci nám
jaksi zmužněli a z dívek se stávají slečny.
Na naše vyzvání, přicházejí i vaše podněty. Jsme
samozřejmě rádi za názory, jak změnit nebo
oživit oddílovou činnost. Nikdo také neočekává,
že se vám v oddíle bude líbit vše jako dřív. Je to
logické, začínají se totiž utvářet nové názory a
postoje, o dost kritičtější k činnosti dospělých.
Proto jsem rád, když se v radě starších objevují
nové podněty a návrhy na opakování akcí, které
se vám líbili.
Vánoční Radílek
Chtěli byste sobě a rodině vyrobit něco tradičního a
přesto neokoukaného? Pro inspiraci využijeme tv pořad
„Toulavá kamera“ /lze shlédnout zpětně na netu vysílání
z 29.11. 2009 blok advent v Ratibořicích/.
Popis: Podle počtu osob zvolte počet jablíček a ten svícen
/jablíčka se propojí krásnými řetízky z rozinek, jeřabin
i třeba napučeného hrášku /tzv. pučálky/.
Př. ze tří jablíček se tvoří trojúhelníková podstava, …
Jedná se o symbolické vyjádření soudržnosti a pospolitosti rodiny. Na propojení tzv. řetízku použijeme špejle a
abychom nemuseli shánět jeřabiny můžeme napíchat na
špejle třeba křížaly jablečné a švestkové, šípky ….
Jablíčka můžeme přizdobit napíchanými větvičkami.
Strana 2
http: //pe r seus. i pl. c z
O Praze nejen ledové aneb „Kdo se bojí, do lesa nechodí“
Už potřetí pojedeme navštívit naši
stověžatou a zřejmě ani v tomto
roce stejně jako loni a předloni se
nezúčastní vedoucí z liberce. Trochu se na ně za to zlobím a trochu
mi je jich i líto. Pokusím se to v
následujících řádcích nastínit.
Já to měl ve vztahu k Praze
poměrně jednoduché. Už od mala
mne brali nejen rodiče, ale i ostatní
příbuzní do Prahy, ukazovali mi
její památky a já od mala vnímal
její tajemné kouzlo. Poznal jsem
Vyšehrad s rotundou, Čertovými
kameny a se Slavínem – hřbitovem
našich osobností; Pražský hrad s
Belvederem a Zpívající fontánou,
od lidí neutuchající Karlův most,
Valdštejnskou zahradu, letohrádek
Hvězdu, Petřín se zrcadlovým
bludištěm.
Na vojně jsem už jenom
„dolaďoval“. Objevoval jsem krásu
noční Prahy. Nasvícené křivolaké
uličky v podhradí /v oknech vystavená dílka místních umělců/,
Staré a Nové zámecké schody s
prodavači čehokoliv, Staré Město.
Putoval jsem na Žižkov a na Vinohrady za cenově přístupnými
hospůdkami, kde jsem kromě dýmu
kouře do sebe nasával zvláštní atmosféru těchto svérázných zařízení,
a kde jsem kromě půllitru pivka
pojídal vynikající a levnou specialitu – opravdu dobře vyzrálé
olomoucké syrečky s mletou paprikou, hořčicí a máslem namazaný
chléb. To už jsem Prahu dostal tak
http : //perse us.ipl.cz
nějak pod kůži, to už byla svého
druhu láska. Také párkrát se svým
nejlepším kamarádem Kotlíkem,
coby vysokoškolským studentem
podnikal poznávací výpravy třeba
za Pražským Jezulátkem a mnohé
další a zpátky do kasáren se vracel
metrem a nočníma tramvajema.
Pak za nějaký čas jsme s Petrou
chodili po Kampě, ale nepotkali
jsme pana Wericha, ukazoval jsem
jí místa mně tak dobře známá a
objevovali jsme další tvář Prahy –
Prahu zelenou. Podzimní Stromovka plná spadaných kaštanů, které
nikdo nesbírá, skalnaté Prokopské
údolí Jaroslava Foglara – Jestřába.
Zde se reálně odehrával děj jeho
nejznámější knihy „Hoši od Bobří
řeky“. Také nesmím opomenout
kaňon Divoká Šárka, který jsem
navštívil s Vojtou.
Neznám romantičtější procházku,
než se za svitu luceren procházet vltavským nábřežím. Vlhký vzduch,
šplouchání Vltavy, obrysy lodí,
trpělivých rybářů, tlumené zvuky
hemžících se aut a hučících a cinkajících tramvají, osvícený Petřín,
Pražský hrad a pražské mosty.
I na Ledové Praze jsme leccos objevovali a objevili - například UFO
alias Žižkovský vysílač v noci
nebo noční hromadnou jízdu bobovou dráhou, mořský svět, různé
výstavy.
Tohle všechno asi někteří z nás nepoznají. Je pravda, že Praha nejen
Karlův most dokáže být místem
hutněným a přecpaným lidmi a ani
u mne se Praha nestala láskou na
první pohled.
Je to stejné jako když Karel IV. S
Buškem z Velhartic už pili mnohou
číši spolu u dubového stolu, ochutnali první české víno – král však
náhle prsknul – to že je víno tenhle
kvas? Vždyť křiví ústa, láme vaz!
Po chvíli lamentování král přece zas
zvedá číši znovu a znovu – Bušku
milý, to víno má svůj zvláštní ráz,
zprvu trpké, ale milé zas - my, myslím se už vpili! A Bušek přitakává –
Nu vidíš, králi: tak náš lid! Má duši
zvláštní – trochu drsná zdá se – však
kvete po svém, v osobité kráse - …
Myslím, že do toulek Prahou je
nutné se „ponořit“ a ne jen tak
plavat po povrchu. Praha není jen
stověžatá, Praha má i sto tváří a je
jen na nás, abychom našli tu svou
- správnou. Praha je právem jedno
z nejhezčích měst na světě, ne-li to
vůbec nejhezčí a nenechávejme toto
zjištění objevovat jen cizince.
Rolf
Strana 3
Temný středověk
V letošním roce se podíváme do středověku. Děti budou hromadit kupy zlaťáků a postupně se stávat rytířem. Na táboře se pak
chrabří rytíři vydají hledat vzácnou pečeť tajného řádu zlatého draka.
Jak se stát rytířem:
Budete během roku v roli panošů plnit úkoly, které vám uloží král nebo některý z významných šlechticů. Po splnění takového úkolu
dostanete do knížečky erb a potvrzení šlechtice, pro kterého jste úkol splnili. Navíc je potřeba na potvrzení dostat královské razítko
a zaplatit poplatek ve zlatě. Komu se podaří nasbírat 16 erbů může být králem pasován na rytíře. Cílem první části tedy je stát se
rytířem.
Jak se to má s pečetí řádu zlatého draka?
Až se králi podaří získat dostatek chrabrých rytířů, vyšle je ze svého polního tábora hledat pečeť řádu zlatého draka. Tomu jenž
se podaří tuto tajemnou pečeť nalézti, připadne nejen královo uznání a vděk, ale i bájný poklad nesmírné ceny a jistě ho nemine
šlechtický titul.
Ať tedy každý panoš započne svou pouť za dobrodružstvím.
Mýval
Erby a heraldika
Tím, jak mají erby vypadat se zabývá vědní historická nauka zvaná heraldika. Vše to má poměrně systematický
řád a pravidla, kterými se budeme unavovat jen částečně při tvorbě erbů – nebude to předmětem tohoto článku,
neboť byste ho asi nedočetli.
Erby se začaly používat křižáckých válkách jako poznávací znaky na dálku,
protože nebyly ještě uniformy a navíc „plno lidu zbrojného bylo v počtu značném
negramotné“.
Heraldika se rozvinula i u cechovních znamení /řemesla/, ve znacích měst a obcí
a také v oblasti církevní.
Erby se dělí podle různých tvarů štítů – podle vývoje jejich tvaru nebo podle země původu.
Erby mohou různě dělit pomocí tzv. heraldických figur. Pozor, nesplést s figurou obecnou – ty se
používají jako náměty - zvířata, rostliny, člověka a oblíbené jsou také nadpřirozené bytosti. Ne vždy
se zmíněné náměty použijí celé – někdy jen jejich části / hlava apod./.
Zpočátku se erby rozlišovaly zejména 2 barvami a dělením, později se
stávaly složitějšími a přibyly další ozdoby a figury vedle štítu – přilbice s
klenotem a pokrývkou, štítonoši, pláště, stany, …
V nejstarší heraldice se používaly 2 kovy - stříbrná /kreslená bíle/ a zlatá /
kreslená žlutě/ a barvy červená, modrá, zelená a černá. Z kožešin se v heraldice používal sobol, hermelín,
sobolčina a popelčina.
Na závěr se vrátím k obecným figurám. Ty totiž tvoří „příběh erbu“. Možná byste se smáli, ale například
osel v heraldice používaný některými rytíři, neoznamují světu, že jsou hlupáci. Osel naopak je symbolem
vytrvalosti a houževnatosti.
Rolf
Strana 4
http: //pe r seus. i pl. c z
Panoš a pasování na rytíře
Panoš je označením nižšího šlechtice.
Termín je odvozen od slova pán a původně označoval služebného šlechtice, pomocníka v boji, později také podřízeného služebníka. Zhruba po polovině 15. století zůstal
označením nezámožné nižší šlechty, klientů mocnějších a bohatších rodin, kterým
náleželo oslovení urozený a slovutný. Od poloviny 16. století titul označoval osoby
obdařené vladyctvím, což byl nejnižší stupeň šlechtického stavu, a přijaté do rytířského
stavu v prvních dvou generecích, aby tak byly odlišeny od starožitných rytířských rodin. Příslušelo jim oslovení slovutný panoš. Až ve třetí generaci se rod zařadil mezi
starožitné a jeho členové mohli být oslovováni urozený vladyka. Tato praxe byla
formálně zakotvena i v Obnovených zřízeních zemských, ale fakticky přestal být titul
panoše podobně jako vladyka používán v průběhu 17. století, kdy splynul s prostým
šlechtictvím, popřípadě s rytířským titulem. Panoši byli často majitelé malých dvorů,
mohlo se ale jednat i o významné finanční podnikatele. V 15. století se uplatnili zejména ve vojenství jako nižší nájemní velitelé. V druhé polovině 15. století docházelo k
častým odchodům panošů do měst.
Při splnění některých podmínek mohl být panoš později pasován
na rytíře. Rytířem se mohl stát výlučně mladý muž. Zpočátku se od
něj nevyžadoval urozený původ, později se však stal základní podmínkou. Synové šlechticů byli pro rytířství vychováváni již od dětství.
Jako pážata a panoši sloužili významným šlechticům, a seznamovali
se tak se zásadami života rytíře. Cvičili se také v zacházení se zbraní
a v boji. Teprve když prokázali odvahu a statečnost ve válce, mohli
být pasováni na rytíře. Zpravidla se tak stalo po první bitvě, které se
budoucí rytíři mohli zúčastnit již ve věku kolem patnácti let. Později
věk pasovaných rytířů stoupal. Rytíři se také začali, především v době křížových výprav, seskupovat do rytířských
řádů, které si dávaly některé úkoly, obvykle související se službou bohu nebo panovníkovi. Tento zvyk se postupem
času změnil a z členství v jednotlivých řádech se stala
prestižní záležitost. Ostatně dodnes se v mnoha zemích
světa udělují rytířské řády, mimo jiné za službu vlasti.
Na příklad ve Francii je to Řád čestné legie nebo v Anglii
Řád britského impéria.
A jak že ono pasování na rytíře probíhalo?
Pasování na rytíře byl slavnostní obřad, který měl
probíhat v kostele. Většinou se však odehrával přímo
na bojišti před zahájením bitvy či po ní. Rytíře pasoval
panovník nebo jeho zástupce. V českých zemích to byl
vždy jen král. V raném středověku ale mohl rytíře pasovat kterýkoliv jiný rytíř. Mladý bojovník před tím, kdo
ho pasoval, poklekl a přednesl předepsanou přísahu.
Poté mu pasující položil meč plochou stranou na obě
ramena a předal přilbu, štít, ostruhy. Také mu připnul
pás s mečem jako odznak rytířství. Právě odtud pochází
výraz pasování. Pasováním na rytíře muž získal mnohé
výhody. Mezi rytířská privilegia patřilo např. vlastnictví
dědičných pozemků nebo účast na volbě panovníka.
Dále také byli rytíři oslovování „statečný rytíři“ atd.
Kobík
http : //perse us.ipl.cz
Strana 5
Vaříme – tentokrát jako ve středověku
Ve 14.století bývala obvykle dvě řádná jídla, pokud se nejedlo jinak z hladu,
daru, či vůle hostitele. Obědvalo se v deset a večeřelo ve čtyři odpoledne,
případně až v šest hodin. Jídelníček byl tvořen především z chleba, hrachu a
masa, občas byl zpestřen rybami, sýrem, různými kašemi, ovocem a pivem.
Nejprve se s Vámi podělím o opravdovou lahůdku, kterou jsme skutečně
vyzkoušeli a na které si opravdu lidé pochutnávali už v dávných dobách.
Je to pučálka. Určitě jste už to slovo někdy slyšeli třeba v pohádce. Já to
slovo alespoň znala, ale nevěděla jsem, co si pod ním představit. Takže,
na pučálku potřebujeme hrách, (Ne v konzervě, ani mražený, ale hrách v
papírovém pytlíku. Většinou bývá v obchodě někde vedle rýže a podobných
potravin.) vodu, kousek másla a sůl. Hrách opláchneme, dáme do misky,
zalijeme vodou a necháme přes noc bobtnat. Druhý den hrách opláchneme čistou vodou, rozpálíme pánvičku a na ni rozpustíme trochu másla
a přidáme hrách. Pražíme a mícháme asi 5 min, hrášek začne měnit barvu, a
že je hotový, poznáme nejlépe tím, že ho ochutnáme - musí křupnout. Nakonec osolíme a můžeme papkat. Je to jednoduché, dobré (i když to tak nevypadá), a když to nepřeženete se solí a máslem, tak i zdravé, protože hrách je
luštěnina a ta zdravá je.
PS: Ve středověku se hrách pražil na sucho, bez másla, a sůl se nepoužívala.
A nyní další tipy na středověkou kuchyni z knihy Jídlo a pití v pravěku a
středověku od Magdaleny Beranové. Recepty jsme zatím nezkoušeli, ale třeba
budete odvážnější.
Beránková pečeně
Vezmi beránka, dobře ho očisti a potom naplň touto nádivkou: posekej
slaninu, zelenou petrželku, šalvěj a pepř, smíchej to se syrovými vejci a nadívej. Beránka zavaž a pomalu peč.
(tip pro Marušku a Terku)
Kaše ze srní hlavy
Uvař hlavu, vyber z ní kosti, posekej maso, jazyk i mozek a přidej jablka a rozinky. Okořeň zázvorem, skořicí a hřebíčky. Potom to dus v medu. Přidej trochu sádla.
(hmmmmmmm)
Raci v koření
Uvař raky, olup je a skořápky utluč. K utlučeným skořápkám přilej víno,
případně přidej i bílý chléb, proceď a okořeň pepřem, šafránem a nejvíce zázvorem. Omáčku podávej k masu z raků a hrachu.
(zázvor je Chipovo oblíbené koření)
Kucmoch (škubánky) /na sladko/
Uvař z jáhel kaši, zasyp moukou a spolu s ní uvař do tuha. Potom ji roztrhej nebo vykrájej lžící na kousky a ty na míse posyp strouhaným tvarohem,
perníkem, či mákem nebo polij povidly či sirupem, omasti a oslaď.
(tak to bych asi jíst dokázala)
Sepsala, vařila a ochutnávala Ťuťu
Strana 6
http: //pe r seus. i pl. c z
Středověká Burda
aneb co při naší hře na sebe
Vybral jsem pro vás trochu teorie z Internetu. Abyste
získali přehled, jak to tehdá bylo...
mužské i ženské módě, dala výraz rytířská kultura,
která měla svůj původ ve Francii. Rytíři vytvořili
uzavřenou společenskou skupinu, která se řídila
vlastními pravidly a která udávala směr životnímu
stylu, v neposlední řadě tedy i odívání. Ať už to bylo
pod vlivem styku s orientálními kulturami během
křižáckých válek nebo ne, došlo ke kultivaci mravů;
rytíř objevil nový přístup k ženě vyjádřený platonickou kurtoazní láskou. Chování dámy, která získala
nové významné místo ve společnosti, bylo určováno
obecně srozumitelným systémem gest, který měl vliv
i na oděv – vytvořily se závazné způsoby, jak se měla
přidržovat stužka pláště, která ruka měla při chůzi
pozvedat sukni atp. Ženský oděv měl zdůraznit vnady
ženského těla a v důsledku toho ztrácel svoji zahalu-
Kostýmy a oděv vrcholného středověku
V době vrcholného středověku se začala uvolňovat
pouta středověkého oděvu s oděvem antickým.
Románský šat, který spíše připomínal řeholní roucho, byl pozvolna vystřídán oděvem přiléhavějším,
který byl během 14. století zesvětštěn do všech
důsledků. V době vrcholného středověku vznikaly
nové oděvní typy - reprezentační oděvy, oděvy praktické i první oděvy stavovské. Tendence vrcholně
gotické módy odpovídaly tendencím prosazujícím
se v gotické architektuře – důraz byl kladen na vertikální linii. Ve 12. století začala udávat tón západoa středoevropskému odívání Francie a Paříž a toto
prvenství si mezi módními centry udržela s malými
přestávkami až do nové doby; žít a oblékat se po francouzsku patřilo k dobrému tónu.
Novým estetickým ideálům, které se odrážely v
http : //perse us.ipl.cz
Strana 7
Vatovaný kabátec se stal základem pro vznik nové
oděvní součásti, mužského kabátce. Dalším doplňkem
zbroje byla svrchní suknice, která chránila železné
brnění před vlhkem i slunečním žárem. Ze svrchní
suknice se vyvinula bohatá a náročná součást oděvu –
česky varkoč/ vafnrok. Suknice mohla být bez rukávů,
rozšířená a přepásaná i módně cípatá, vpředu sahající
nad kolena a na bocích do půli lýtek.
Základním spodním oděvem byla cotte, volný
košilovitý šat s dlouhými rukávy, přes který se začal
nosit od poloviny 12. století nový typ svrchního oděvu,
zvaný surcot, který měl ¾ rukávy nebo byl zcela bez
rukávů. Svrchní pláště se vyznačovaly velkou typovou variabilitou. Aranžovaly se volně, pod krkem se
upevňovaly šňůrkou a vpředu byly otevřené tak, že
jící neutralitu a stal se přiléhavým. Mužským idolem
již nebyl statečný bojovník oděný do hrubých vojenských kalhot, ale naopak zženštilý mladík s dlouhými
nakadeřenými vlasy zdobenými kvítím. Muži často
nosili oděv v barvách své vyvolené dámy; dáma mohla rytíři věnovat jako známku své náklonnosti součást
svého oděvu – závoj, nebo nádherně zdobený rukáv,
který si rytíř připnul při turnajích na helmu nebo oděv,
aby se tak veřejně přiznal ke své lásce.
Pánský oděv
Rytířskou zbroj doplňovaly některé oděvní součásti,
které těsně souvisely s vývojem civilního oblečení.
Jedná se zejména o vatovaný kabátec (často také
zvaný wams), který se nosil pod brněním, aby chránil tělo rytíře před otlaky. Wams byl díky vatování
a prošívání snadno tvarovatelný a šlo jím vylepšit
přirozené a nepříliš urostlé proporce mužského těla.
Strana 8
http: //pe r seus. i pl. c z
byl pod nimi vidět spodní oděv. Kalhoty v podobě
samostatných nohavic zůstávaly většinou skryty
pod mužským dlouhým oděvem; uvazovaly se k
spodním kalhotám, které tvořil obdélníkový nebo
čtvercový kus látky upevněný a nařasený v pase.
Typickou mužskou pokrývkou hlavy byla kukla,
nebo kápě.
Dámský oděv
Ženský oděv byl díky změně střihu přiléhavější a
kladl důraz na vnady ženského těla. Živůtek byl
ve 13. století ještě uzavřený bez většího dekoltu,
postupně však výstřih odhaloval krk i ňadra; ve
14. století se živůtek stahoval šněrováním nebo
se spínal knoflíky. Sukně byla prodloužená do
dlouhé vlečky, která zdůrazňovala tvar boků. Díky
prodloužené sukni nabyla celá silueta esovitého
prohnutí, které nejlépe vyjadřovalo ideál gotické
stylizace ženského těla. Módnější variantou oděvu
byl místo sukně surcot. Surcot zdůrazňoval střihem
i výzdobou štíhlost pasu, šířku boků a plastičnost
ňader. Velký důraz byl kladen na rukávy, které
bývaly bohatě zdobené, pošívané perlami i drahými kameny. Na konci 12. století byly módní volně
visící, falešné rukávy, nazývané pachy. Přes surcot
se nosily pláště různých tvarových variant. Ženy
nosily výhradně dlouhé kadeřené vlasy. Vdané
ženy si vlasy halily do různých čepců, nebo do
roušek.
Tak teorii máte za sebou :o)
Jak to bude s oděvem pro naši celoroční hru?
Jednoduše si ho ušijete, ale můžete si i koupit
nebo nechat ušít.
Já si ho ušít nechal. Za necelé 2000 Kč jsem dostal půlkolový plášť, suknici, kápi a kapsář. Vše
je ušité z kvalitní látky. Plášť z pevného sukna,
oblečení je z dyftýnu. Už teď vím, že v tom bude
dost teplo :o)
K ušití můžete použít i prostěradlo, ale pozor.
Nevydrží tolik. Měl jsem z toho ušitý oblek Panoramixe. Takže doporučuju pevnější látku.
A co byste měli mít. Jako základ byste mili mít
suknici. K tomu můžete mít plášť a třeba i kápi.
Nebo si můžete necha uplést vlněnou kápi nebo
límec, jako má Mýval.
Pokud budete potřebovat poradit. Určitě se nás
zeptejte. Poradíme a pomůžeme.
http : //perse us.ipl.cz
Strana 9
Dámské šaty - střihy
Ženy to neměly lehké ani vestředověku. Zvláště pak ženy
z vyšších vrstev.
Zde máte několik střihů a větší množství obrázků, abyste
viděly, co všechno si můžete pořídit. Pokud budete mít
otázky k jednotlivým střihům, nebo k tomu, jak šaty ušít.
Tak odkazujina Ťůťu. Ta jistě poradí.
Pro hru si můžete vybrat, zda chcete mít šaty venkovské
nebo šlechtické.
Na konci tohoto článku uvádím i internetové odkazy, kde
lez načerpat inspiraci a vědomosti.
Karbous
Strana 10
http: //pe r seus. i pl. c z
http : //perse us.ipl.cz
Strana 11
krčmářka
šlechtična
oděvy na této stránce najdeš na http://flashweb.cz/kumst/cz/
Strana 12
http: //pe r seus. i pl. c z
Venkovanka
http : //perse us.ipl.cz
Strana 13
Chcete si nechat ušít kostým?
Když vás bude víc, tak cena může být ještě lepší. S paní Madlou by to jistě domluvit. Kostým mám právě od
ní. Je to precizně zpracované a dodací lhůta byla nečekaně krátká.
Takže se v oddíle poptejte, jestli o ušití někdo uvažuje.
Odkaz: http://damascapem.blbne.cz/
Další odkazy vám můžou posloužit jako inspirace:
The Fortress: www.thefortress.eu/indexcz.html
Sator: www.sartor.cz/index.php
Mateli: www.mateli.cz/jandova/
Johanka: www.johankaproduction-cz.com
Čalounictví TS: www.calounictvi-ts.cz/kostymy.asp
Obchody:
www.papirovehelmy.cz/ - komplet rytíř z pevného papíru - dobré ceny
www.fantasyobchod.cz/ - levné dopňky
www.drakkaria.cz - široký výběr, ale dražší
www.outfit4events.com - super kvalita, ale ceny mají vysoké
Kompletní web o kostýmech - historie, střihy
http://www.kostym.cz/
Strana 14
http: //pe r seus. i pl. c z
Jak se žilo v dávných dobách
Ve středověku to lidé neměli vůbec jednoduché. Neexistovali
téměř žádné vymoženosti, které používáme dnes. Tak například
tekoucí voda byla jen v řekách, žádný vodovod, kanalizace ani
záchody neexistovaly. Tedy ne tak docela. Ti nejbohatší hradní
páni si jakousi primitivní toaletu, jakožto známku luxusu, dovolit
mohli. Celkově se však v té době hygiena moc nedodržovala.
Lidé se moc nemyli, a tak trochu zapáchali oni i jejich okolí.
Navíc většina lidí měla jen jedno oblečení a sice to, které měla
na sobě. Pro dnešní ženy a dívky hádám naprosto nemyslitelná
věc. Pokud někdo dostal hlad a sehnal něco k jídlu, což nebyla
vždycky jednoduchá věc, měl jen dvě možnosti. Jíst studené
jídlo a nebo si něco dobrého opéci na ohni, protože plynový či
elektrický sporák ještě nevynalezli.
Co je na středověku úplně jiné je, že
všichni lidé si rozhodně nebyli rovni.
Dnes se to zdá jako maličkost, ale právě
tahle drobnost většinou předurčila co celý
život kdo bude dělat a kam to až dotáhne.
Každý člověk zkrátka znal své místo. Král
dával příkazy šlechticům, kteří nařizovali
rytířům a všichni společně pak rozkazovali ubohým poddaným. Ti se dělili na
řemeslníky jako byl kovář, tesař, kameník,
ale i kupec, který nakupoval a prodával
nejrůznější zboží. No a ti nejchudší, kteří
se nejvíce nadřeli, byli rolníci pracující na
poli. Bohužel toto pole většinou patřilo
některému z pánů. Pojďme se tedy podívat blíže na to, co dělal celý život rolník,
co řemeslník a jak se žilo pánům.
Rolník
Takový rolník brzy ráno vstal a pomodlil se. Zbožnost totiž
patřila neodmyslitelně ke středověku a lidé se modlili velice
často. Když měl trochu jídla, tak posnídal, většinou nějakou
chlebovou placu nebo ovesnou či jinou kaši a někdy ani to ne.
Pak celý den strávil úmornou prací na poli. Vytrhával plevel, oral
nebo sklízel vypěstovanou úrodu. Večer se sešla celá rodina ve
své chalupě (někdy jen v chatrči), aby společně povečeřeli, chvilku si popovídali, pomodlili se a šli spát. Ráno se zase všechno
opakovalo, a tak to většinou šlo den za dnem pořád dokola.
Pokud měl rolník štěstí, tak mu jeho pán dovolil poslat syna do
učení a nebo mu bylo umožněno stát se knězem. Ženy oproti
tomu do učení ani školy chodit nesměly. Měli jen dvě možnosti,
sloužit u pánů nebo pracovat od slunka do slunka na poli a starat
se o rodinu.
Řemeslník
Řemeslník na tom byl o něco lépe než obyčejný rolník. Většinou
měl malou dílnu přímo v chalupě, kde bydlel, takže do práce to
neměl daleko. Živil se tím, že vyráběl věci podle toho, co si kdo
objednal. Švec šil boty pro bohaté kupce a pány. Pro obyčejné
lidi ne, protože ti si boty nemohli dovolit a chodili bosi. Kovář
vyráběl meče, dýky, ale i obruče kol na povoz a k sudům na
pivo, víno a také koval koně. Tesař zase obstarával trámy na
stavbu střech domů. Kameník dodával opracované kvádry na
stavbu hradů, zdí, věží …atd. Za každou věc, kterou řemeslník
http : //perse us.ipl.cz
vyrobil či opravil dostal samozřejmě zaplaceno. Když měl
peníze, mohl si koupit třeba u ševce boty a občas i trochu masa
k jídlu. Většinou na svátky nebo při významné oslavě. Často
jich však měl tak málo, že to stačilo sotva na uživení rodiny.
Takový řemeslník neměl jednoduchý život, ale pokud měl dost
práce, mohl si vzít některého z chudších chlapců do učení, aby
mu pomáhal.
Kupec /Obchodník
Kupec by se dal přirovnat k dobře prosperujícímu podnikateli.
Většinou žil ve městě a měl kamenný dům poblíž náměstí. Mohl
si (pokud mu obchody šly) dovolit i nějakou tu služebnou,
která mu vařila, uklízela a starala se o dům.
Někdy měl jednoho čeledína, který se staral
o koně nebo štípal dřevo. Kupec obchodoval se vším možným například s látkami,
kůžemi, zbraněmi, vínem či šperky. Velmi
vzácně i s kořením. Kupci byli váženými
občany požívajícími mezi ostatními úctu a
obdiv.
Šlechta
Mezi šlechtu se počítali lidé, kteří měli
velký majetek a samozřejmě urozený původ.
Šlechtici bydleli na svých hradech a tvrzích,
kde byli obklopeni mnoha sloužícími a těmi
nejlepšími věcmi, které se daly pořídit.
Pravdou je, že většina šlechticů trávila celé
dny na lovu a nebo pořádáním hostin a
slavností. Důležité pro ně bylo naplnit svojí
pokladnu zlatem, aby měli peníze na zábavu. Pramálo je zajímalo jak žijí jejich poddaní a jestli se jim daří
dobře. Většinou se nestarali ani o to, jak je na tom jejich panství.
Jestli vzkvétá nebo se řítí do záhuby. Občas se dokonce stávalo,
že šlechtic o veškerý svůj majetek i o panství přišel a stal se z
něj v podstatě žebrák. Šlechtic totiž musel poslouchat jen krále,
ale jinak si mohl na svém panství dělat co chtěl. Jsou známy
případy velice krutých šlechticů, ale i případy kdy byl šlechtic
svým lidem oblíben (těch bylo však zoufale málo).
Král
Král vládnul celé zemi a šlechta ho musela poslouchat. Sídlil
na hradě společně s královským dvorem. To znamená se spoustou urozených lidí, rytířů, dvorních dam a také s velkým počtem
nejrůznějšího služebnictva, které bylo připraveno kdykoliv splnit jeho přání. Z historie víme, že vládli králové dobří i špatní.
Ti dobří se snažili zvelebit a vylepšit svojí zemi. Stavěli kostely, rybníky, zakládali nové osady a chránili prostý lid před
zloději, lupiči a cizími nájezdníky. Jedním z dobrých králů byl
například Karel IV. Ti špatní se starali jen o to, aby lidi platili
daně a naplnili tak královskou pokladnu. Peníze pak utratili za
válečné výpravy nebo ohromné hostiny. O obyčejné lidi se nestarali vůbec a o svojí zem ještě méně. Jeden příklad za všechny:
Jan Lucemburský – všechny peníze utratil za válečné výpravy,
prodával jeden královský hrad za druhým a nakonec prodal i
korunovační klenoty. Zemřel jako král, kterého nenáviděli
obyčejní lidé i šlechta.
Mýval
Strana 15
Pemikan - podle Palečka
Co je Pimikan?
Pemikan (též pemmikan) je směs sušeného masa, sušeného ovoce, tuku a dalších přísad. Indiáni si jej
vyráběli na zimu nebo na dobu, kdy se přesouvali z místa na místo. Pravděpodobně nechutnal příliš dobře,
ale obsahoval mnoho důležitých látek.
Suroviny:
ovesné vločky, sušené mléko (prodává se i u Fialky), sušené ovoce (podle toho jaké máte rádi), oříšky nebo
mandle nasekané na kousky, čokoláda nasekaná na drobno, kakao (na vaření ne Granko), cukr, kokos,
Postup:
Na pánvičku nasypeme vločky (měli by obsahovat většinu pemikanu) a až se rozehřejí přidáme cukr, který
necháme zkaramelizovat (začne se roztékat), a ještě chvíli pražíme (nesmíme karamel spálit jinak by
zhořkl) pak včas vypneme, než pemikan vychladne nasypeme k němu ještě kokos.a potom přidáme ostatní suroviny-kakao, mandle a.t.d. Z uvedených surovin můžete něco ubrat nebo přidat základní je aby
tam zůstali vločky, a aby všechny suroviny byli hodně trvanlivé (nejlépe sušené) a energické.
Paleček
Recept na elfský chléb LEMBAS
Autor: www.lordoftherings.net
Lembas byly, dnešními slovy řečeno, velice výživné oplatky s vysokou nutriční hodnotou, bez kterých bylo pro kteréhokoli elfa nemožné
vydat se na dlouhou a dalekou cestu.
Tento “pemmikan” byl zabalen ve stříbřitých listech, a nitky, které jej
svazovaly, byly na uzlících zapečetěny královninou pečetí, oplatkou
bílého vosku ve tvaru květu Telperionu; podle zvyku Eldalië patřilo
přechovávání a vydávání lembasu jedině královně. Zde je na mysli
Královna Melian z Doriathu. Je známo, že tajemství lembasu znala
a stejná práva měla i Galadriel, Paní Lothlórienu.
Podobného složení a účelu byl i kram, placky, které pekli lidé v Esgarotu, a které dali na cestu Bilbovi a trpaslíkům k Osamělé hoře.
Kram ale nebyl zdaleka tak vydatný jako lembas, neboť na lembasu
spočívalo dávné kouzlo elfů a žádný člověk nedovedl něco takového
vyrobit.
RECEPT I.
Ingredience:
3 lžíce másla
1 vajíčko (budeme potřebovat zvlášť žloutek a zvlášť bílek)
8 lžic cukru
1 sáček vanilkového cukru (není nutný)
12 lžic mouky
1 lžička skořice
na těsto. Těsto vyválíme do válce a nařežeme na kolečka asi 1 cm
silná. (Jestli chcete mít opravdové velké “lembasy” stačí těsto
vyválet na válu asi tak na stejnou tloušťku jako těsto na pizzu.)
Takto připravené lembasy ještě potřeme bílkem. Pečeme uprostřed
trouby o teplotě zhruba
175 °C. asi 20 minut
dokud lembas nedostane zlatavou až světle
hnědou barvu. Čím tmavší
bude, tím víc hořkou chuť
bude mít.
RECEPT II.
ELFSKÝ CHLÉB
(LEMBAS)
od tvůrců Pána prstenů
Ingredience:
50g tuku
1 vejce
1 sáček vanilkového cukru
150g hladké mouky
1 lžička skořice a trochu silné kávy
Postup:
Smícháme opatrně všechny jmenované přísady (kromě bílku, ten
použijeme až později) v míse, a dokonale prohněteme až získáme
hutné těsto. (Podle potřeby postupně přidáváme mouku nebo máslo). Nyní dejte těsto do lednice asi tak na jednu hodinu uležet. (To je
stejný postup jako u vánočního pečiva.)
Postup:
Smíchejte všechny přísady, ale dejte si stranou část rozšlehaného
vejce. Vypracujte těsto (podle potřeby přidejte tuk či mouku),
těsto vytvarujte do koule a dejte asi tak na hodinu do ledničky. Pak
z něj vytvarujte váleček a nakrájejte jej na válečky asi centimetr
silné. Potřete těsto zbytkem vejce (můžete jej ozdobit rozinkami,
chcete-li).
Pečte v troubě předehřáté na 175° Celsia, a 10-20 minut péci,
dokud nezíská světle hnědou barvu.
Nenechávejte jej ztmavnout, chutnal by hořce. Po upečení necháme
vychladnout a poté můžeme konzumovat.
Zatímco těsto odpočívá v chladu, připravíme si vál, nůž, popř. váleček
Karbous
Strana 16
http: //pe r seus. i pl. c z
Vánoce a středověk
Z netu jsem vybral tři články, které popisují tehdejší vánoce.
Myslím, že jsou zajímavé i přes rozpory, které v jejich popisu naleznete /když budete pozorní/.
Oslava Vánoc
Oslava Vánoc ve středověku vypadala jinak než dnes. Navazovala na oslavy adventu, šlo o svátek veselý a bujarý,
doprovázený bohatými hostinami, tancem, průvody maškar
a jinou nevázanou zábavou, jak se popisuje v unikátním
traktátu, nazvaném Pojednání o Štědrém večeru. Ve
druhé polovině 14. století ho napsal mnich pražského
břevnovského kláštera Jan z Holešova a pro krále Karla
IV. v něm popisuje vánoční zvyky. Podle tohoto traktátu se
lidé bavili, hráli kostky, opíjeli se, ale někteří se také postili,
dávali si dárky, pekli vánočky. Teprve vlivem křesťanství se
podoba vánočních oslav pomalu měnila a v době barokní
získala ráz klidných rodinných svátků klidu a míru.
Pojednání o Štědrém večeru
O tom, jak se u nás Vánoce slavily už ve středověku,
víme díky Pojednání o Štědrém večeru, které v době
panování Václava IV. sepsal benediktinský mnich
Jan z Holešova. Popsal v něm zvyky, které se držely
už ve 14. století. Některé z nich zanikly, ale některé
přetrvávají až do dnešní doby. Už tehdy se lidé na
připomenutí nebeského seslání podarovávali něčím
příjemným a vonným a věřili, že kdo nikoho tento den
neobdaruje, zůstane po celý příští rok chudý. Na vydrhnutý stůl vykouřený jalovcem a černobýlem se
na bílé, doma vyrobené plátno položil chléb a nůž a
každý si mohl ukrojit a jíst dosytosti. To platilo i pro pocestné, kterým se tento den otevíraly dveře. Tehdejší
bílý chléb nám dnes připomíná naše tradiční vánočka.
Později se na stůl kladlo vše, co se doma vypěstovalo
a urodilo. Počet druhů jídel měl symbolizovat množství
mandelů obilí, které se příští rok urodí na polích. Nezbytným doplňkem štědrovečerní výzdoby byla sláma, která
se rozprostírala na podlahu, aby připomněla, že na ni bylo
v Betlémě uloženo děťátko.
VÁNOCE VE STŘEDOVĚKU
V raném křesťanství se slavily zpočátku jen události kolem
Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání, tedy velikonoční
cyklus svátků. Když se pozornost rozšířila i na narození
Ježíše Krista, začalo se již ve třetím století zmiňovat
datum 25. prosince. Šlo o pokřesťanštění římského
náboženského svátku Dies natalis Solis invicti (Den
narození neporaženého Slunce) spojeného se zimním
slunovratem.
Ještě do raného středověku však byla hlavním dnem
slavnost Zjevení Páně dne 6. ledna. Kromě narození Spasitele se v ten den připomínal i příchod mágů z Východu
(legendárních Tří králů) popisovaný v Matoušově evangeliu. Spolu se začátkem Ježíšova pozemského života se
připomínal i začátek jeho veřejného působení, při němž
Jan Křtitel ponořil Ježíše do vod Jordánu a na něj jako
http : //perse us.ipl.cz
holubice sestoupil Duch svatý. Připomínalo se i znamení,
jímž manifestoval svou moc proměňovat lidské životy,
totiž proměnění vody ve víno při svatbě v Káni Galilejské vánoční oslavy rozšiřují a jednotlivé události se slaví
zvlášť.
Vánoční dny už mají podobnou náplň jako v novověku.
Předvečer slavnosti, který dnes známe jako Štědrý
den, se slavil jako svátek prvních lidí, Adama a Evy. Ke
slavnosti se připojil oktáv, jakési osmidenní prodloužení
slavnosti (a slavností podobně významných). Vánoční
období směřovalo právě k 6. lednu a od 13. století se
zdůrazňovalo dvanáct vánočních dnů mezi dvěma hlavními vánočními slavnostmi. Vánoční období končilo tradiční
slavností Zjevení Páně a posléze následující nedělí. Ale
ještě čtyřicátý den po hlavním vánočním svátku se ve vrcholném středověku objevuje svátek s ranými kořeny ve
východním křesťanství, totiž svátek
Očišťování Panny Marie, později
označovaný jako Představení
Páně v Chrámu (a lidově též
Hromnice). Události Vtělení, kdy
se Slovo stalo tělem, kdy se Bůh
stal člověkem, se připisovala stále
větší důležitost.
Duchovní přípravou na vánoční
okruh bylo 40 dní sv. Martina mezi
svátkem tohoto světce 11. listopadu a Štědrým dnem. Označoval
se jako Svatomartinský půst.
Do 16. století se však zformoval
dnešní adventní okruh. Jsou to
čtyři neděle před Narozením Páně a po nich následující
týdny (křesťanský týden začíná nedělí). Poslední týden
bývá neúplný a jednou za čas připadne 4. neděle adventní
na Štědrý den, takže ze čtvrtého týdne zbude jen tento
jeden den. První část adventu se zaměřuje na očekávaný
příchod (adventus je latinsky příchod) Ježíše Krista, tak jak
o něm čteme v židovské Bibli. Citují se předpovědi proroků
a čte se o hlavních postavách Starého zákona. Ve druhé
části (od 17. prosince) už liturgické texty připomínají to,
co předcházelo Ježíšovu narození, andělovo zvěstování
Panně Marii (které se slaví ještě zvlášť devět měsíců
před vánocemi, 25. března) a další události popisované v
prvních kapitolách Matoušova a Lukášova evangelia. Do
středu vděčného zájmu se dostává Panna Maria, která se
má stát matkou vtěleného Boha a spolu s ní i Jan Křtitel.
Od 13. století se vánoce stávají i lidovým svátkem. S
františkány (začátek hnutí 1209) se spojuje tradice betlémů.
Vedle důstojného chorálu, jehož texty máme dnes zachyceny v breviáři a misálu a který je zhudebněnou teologickou meditací, se objevují zpěvy v jednoduché středověké
latině a pak i v národních jazycích popisující události a
vyjadřující prosté city kajícnosti, vděčnosti a radosti.
doc. ThDr. Ivan Štampach
Strana 17
... pomníček kde jsme byli
Todtův kříž
článek z netu od Petra Holuba
Na vzrostlém buku poblíž křižovatky
neznačených lesních cest v srdci Dlouhé hory
visí malý křížek. Umístěn byl zde na památku Karla Todta, mladého elektromechanika
z Chrastavy (podnik Totex) , kterého v těchto
místech na jedné z jeho osamělých výprav
do přírody zaskočila prudká změna zimního
počasí v roce 1969. Karlovi bylo tehdy asi
dvacet let, matku neměl, v Chrastavě bydlel
jen se svým otcem.
Pohřešován byl od začátku prosince roku
1969, ale jeho tělo bylo nalezeno až na jaře.
Zima toho roku byla velmi tuhá, dlouhá,
se spoustou sněhu. Proto až v březnu pan
František Brodský objevil ve zbytcích sněhu
tělo, ohlodané od zvěře, s dalekohledem a
placaticí rumu.
Pokud budete chtít křížek najít, můžete
zvolit několik tras.
První je popsána v časopise Patron - spolku
přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor, v čísle 3/2000 strana 13-14. Je
poněkud komplikovanější na orientaci na
neznačených cestách Dlouhé hory. Trasa
začíná u Buku republiky a po zelené vede
na Panenskou Hůrku, v místě dalekého rozhledu do rokle mezi Dlouhou horou a Vápenným musíte včas
odbočit vpravo do kopce k vrcholu Dlouhé hory, stoupáme stále rovně až na rozcestí tvaru Y, pravá cesta vede na vrchol Dlouhé hory, my pokračujeme vlevo, cesta začíná klesat, mineme oplocenku a rozbitý
krmelec. Po přetnutí široké lesní cesty uvidíme asi po 40 metrech vlevo na stromě Todtův kříž.
Druhá trasa je jednodušší na orientaci a můžete ji projet i na kole. Tudy obvykle mířím ke křížku i já. Trasa
začíná také u Buku republiky, ale vede po modré směrem k hradu Hamrštejnu. Cesta se vine po vrstevnici,
asi po kilometru minete velkou oplocenou paseku a přes vrcholky smrků je vidět Ještěd. Cesta ubíhá dál
po vrstevnici až k lesní lavičce, odkud začíná klesat. V těchto místech je les celý pokrytý malými kopečky,
jsou to obvaly starých důlních děl ze 16. a 17. století. Asi po 300 metrech od lavičky přetíná modrou značku
široká lesní cesta. Odbočíme vlevo na neznačenou cestu a po vrstevnici dojdeme do rezervace a k Setonově
studánce. Cesta dál mírně klesá až do místa, kde se prudce ohne vpravo dolů po spádnici. Tady můžeme
nechat kolo a vydat se strmou stezkou vlevo kolmo do kopce, asi po 70 metrech na pravé straně uvidíme
Todtův kříž.
Rolf
Strana 18
http: //pe r seus. i pl. c z
Zranění z rytířských klání
Při rytířských kláních i při práci nejčastěji narazíte na
poranění sečná. Taková vznikají dopadem ostrého nástroje
na tělo. Když tedy seknete soka, přítele či sami sebe mečem,
sekerou, mačetou, rýčem, motykou, kosou, ale i tupým
přdmětem, například klackem, způsobíte mu sečné zranění.
Sečné rány
Sečná zranění mohou být různě závažná. Seknout se dá
do prstu sekerou při
štípání dříví, ale sečné
zranění
způsobuje
také kat při popravě
stětím. Sečná zranění
krvácejí méně než
zranění řezná, protože
při seknutí dochází k
pohmoždění tkáně v
ráně. Ani tak ale sečná
zranění nemůžeme
podceňovat, protože
i sečnou ránou lze
snadno vykrvácet.
Malé sečné rány desinfikujeme desinfekcí
do ran (Hádejte, která to je?) a zalepíme náplastí. Velké nebo
hodně rozevřené rány (často na hlavě nebo na prstech) stahujeme tzv. motýlkovým stehem. Ten vyrobíme tak, že nadvakrát v polovině přetočíme kousek bezpolštářkové náplasti, aby vznikl motýlek (mašlička). Samozřejmě je potřeba
náplast nakroutit, aby obě lepivé poloviny směřovaly stejným směrem. Ránu stáhneme tak, že na každou stranu rány
přilepíme jedno „křidýlko“. Hotové mašličky se dají koupit
v lékárně, říká se jim leukostehy.
Ještě větší sečné rány musí ošetřit lékař. Ránu je před
odvozem k lékaři potřeba překrýt sterilním polštářkem či
obvazem, aby se zpomalilo krvácení a do rány se nedostala
infekce. Na hodně krvácející rány (kde například došlo k
přetnutí cévy) je třeba přiložit tlakový obvaz. Pokud tlakový
obvaz nepomáhá, poraněnou končetinu nad ránou zaškrtíme
a k zaškrcení napíšeme čas, kdy bylo provedeno.
http : //perse us.ipl.cz
Sečnou ránou lze dosáhnout i amputace, tedy úplného
oddělení nějaké části těla. Pokud si tedy kamarád usekne
například prst, ucho či celou nohu. I tady je třeba ránu
překrýt a snažit se zabránit vykrvácení dříve než přijede
záchranka, nebo než postiženého dopravíte k lékaři. Opět
tak použijeme tlakový obvaz, nebo škrtidlo. Aby postižený
nepřišel o useknutou část těla (amputát), je potřeba se postarat i o tu. Nejlepší je ji sterilně překrýt, obalit do sáčků
a zchladit, avšak neměl by
být použit samotný led.
Vhodný je led ve vodě v
poměru 1:4. Lékaři někdy
mohou amputovanou část
těla zachránit a přišít zpět.
Řezné
a bodné rány
Tahem ostrého předmětu
po kůži vznikají rány
řezné,
které
krvácí
mnohem více než rány
sečné. Způsobit si je
můžete například dýkou.
O ošetřování řezných ran
jsem vám vyprávěla už v
některém z předchozích Dopejsků.
Bodné rány si přivodíte bodnutím ostrým či tupým
nástrojem: kopím, oštěpem, nožem, halapartnou atd. Bodnutí tupým předmětem se hojí hůře než ostrým. Tato zranění
jsou nebezpečná tím, že jsou hluboká. Při jejich ošetření
navíc často nevíme, jestli nebyl zasažen nějaký důležitý
orgán nebo céva. Velmi nebezpečná jsou bodnutí do krku,
hrudníku a břicha. Při bodnutí je většinou potřeba zastavit
krvácení a přivolat lékařskou pomoc či postiženého dopravit
k lékaři.
Znali jste správnou odpověď na hádanku? Jako dezinfekce do rány se používá peroxid. Všechny ostatní dezinfekce se dávají pouze do okolí rány. V ráně by mohly spíše
ublížit než pomoci.
Strana 19
Pojďte si hrát a vyrobte si andílka. Nebojte se, je to snadné, zvládnete to RAZ-DVA-TŘI.
Postup je velmi snadný:
1. Vytiskněte si přiloženou šablonu
2. Andílka i křídla vystřihněte podle silných linií.
3. Tělo andělíčka sviňte jako do kornoutku a v zadní části slepte.
4. Na záda andělíčkovi nalepte křidélka.
Hotového andělíčka můžete postavit na stůl, okno nebo poličku. Pokud mu přilepíte zezadu k hlavičce
stužku, můžete ho použít i jako závěsnou dekoraci.
Strana 20
http: //pe r seus. i pl. c z
Přijde malý indián k náčelníkovi
a ptá se ho:
“Proč mají indiáni tak ošklivá jména?”
“Jak ošklivá?” odpovídá náčelník,”
tobě se nelíbí silný medvěd,
nebo bystrý sokol?”
“Líbí.”
“Tak o co ti vlastně jde,
smrdutý skunku?”
***
Mladá čerstvě vystudovaná psycholožka,
blondýnka, nastupuje do první práce.
Stává se psychologem na základní škole
a hned je aktivní a hledá, kde začít, jak
se uvést v dobrérm světle. Jde na školní
dvůr a tam vidí hlouček chlapečků, jak si
hrají, a pak jednoho, který stojí opodál,
nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo,
pak dva doprava.
Psycholožka si říká: “No to je jasné,
introvert, začnu s ním a zapojím ho do
hry.”
Jde k němu a říká: “Copak se děje, že si
dneska nehraješ s ostatními?”
Chlapeček na to: “Já jsem brankář!”
http : //perse us.ipl.cz
Strana 21
Strana 22
http: //pe r seus. i pl. c z