Děti se zdravotním postižením na příměstských

Transkript

Děti se zdravotním
postižením na
příměstských táborech a
nepravidelných
volnočasových akcích
Kolektiv autorů
Metodika vznikla v rámci projektu Váhy realizovaného Plzeňskou krajskou radou dětí
a mládeže, z grantového projektu v rámci globálního grantu CZ.1.07/1.2.03 Rovné příležitosti
dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v Plzeňském kraji Operačního programu
Vzdělávání pro konkurenceschopnost, ve spolupráci s partnerem projektu MOTÝL, o.s.
Rok vydání 2012
Obsah
1. Teoretická část .................................................................................................................. 9
1.1 Integrace ...................................................................................................................... 9
1.1.1 Obecná rizika integrace ........................................................................................10
1.2 Asistence ....................................................................................................................10
1.2.1 Kritéria pro výběr asistenta: ..................................................................................10
1.3 Rozdělení zdravotních postižení .................................................................................11
1.3.1 Tělesně postižení .................................................................................................11
1.3.2 Nejčastější druhy tělesných postižení ...................................................................11
1.3.3 Formy DMO ..........................................................................................................15
1.4 Mentálně postižení ......................................................................................................25
1.4.1 Lehká mentální retardace (IQ 50 – 69) .................................................................26
1.4.2 Středně těžká mentální retardace (IQ 35 – 49) .....................................................26
1.4.3 Těžká mentální retardace (IQ 21 – 34) .................................................................27
1.4.4 Hluboká mentální retardace (IQ nižší než 20) .......................................................28
1.4.5 Jiná mentální retardace ........................................................................................28
1.5 Smyslově postižení .....................................................................................................29
1.5.1 Zrakově postižení .................................................................................................29
1.5.2 Sluchově postižení ...............................................................................................31
1.5.3 Poruchy autistického spektra ................................................................................31
1.5.4 Klienti s kombinovanými vadami ...........................................................................33
2. Praktická část ...................................................................................................................34
2.1 Příměstské tábory obecně ..........................................................................................34
2.1.1 Pravidla vedení skupiny na příměstském táboře: ..................................................34
2.1.2 Pravidla při integraci OZP do aktivit na příměstském táboře: ................................34
2.1.3 Druhy herních aktivit ZP-možnosti, vhodnost, metodika .......................................34
2.2 Hry v přírodě, cyklistika ...............................................................................................36
2.3 Zimní hry a sporty .......................................................................................................40
2.4 Vodní sporty a hry ve vodě a s vodou .........................................................................41
2.5 Jezdectví ....................................................................................................................43
2.5.1 Paravoltiž a paradrezura.......................................................................................43
2.5.2 Léčebně pedagogické ježdění osob mentálně postižených a osob s poruchami
autistického spektra.......................................................................................................45
2.6 Aktivity v klubovně - tělocvičně, hry ceremonie ...........................................................46
2.6.1 Tajná mince: .........................................................................................................47
2.6.2 Co se změnilo: ......................................................................................................47
2.6.3 Pouť olympijského ohně: ......................................................................................47
2.6.4 Argumentace: .......................................................................................................48
2.6.5 Muzikoterapie: ......................................................................................................48
2.6.6 Velké hry a ceremonie: .........................................................................................50
2.6.7 Hry bez hranic ......................................................................................................50
2.6.8 Nové národy .........................................................................................................50
2.6.9 Výstup na K2 ........................................................................................................50
2.6.10 Keltský slunovrat: ...............................................................................................51
2.7 Výtvarné činnosti.........................................................................................................51
3. Příměstské tábory a jednotlivé aktivity osob se zdravotním postižením v praxi .................53
3.1 Denní režim: ...............................................................................................................53
4. Kazuistiky .........................................................................................................................54
4.1 1. osoba se ZP - chlapec, 11 let ..................................................................................54
4.1.1 Hypotéza 1 - předpokládali jsme, že se chlapec dobře integruje a nebude mít větší
obtíže, dále doufáme ve zlepšení pohybových funkcí vzhledem k pohybovým aktivitám
......................................................................................................................................54
4.1.2 Výsledek hypotézy 1 - hypotéza se potvrdila jen zčásti ........................................54
4.2 2. osoba se ZP - chlapec, 5 let ....................................................................................55
4.2.1 Hypotéza 2 - předpokládáme, že se chlapec bude dobře integrovat .....................55
4.2.2 Výsledek hypotézy 2 - hypotéza se spíše potvrdila ...............................................55
4.2.3 Zkušenosti s pedagogicko-psychologickým ježděním v ÚSP Zbůch .....................56
4.2.4 Konkrétní příklady.................................................................................................57
5. Konkrétní zdravotní rizika, která mohou nastat při herních aktivitách ................................59
5.1.1 epileptický záchvat ...............................................................................................59
5.1.2 srdeční slabost- ....................................................................................................60
5.1.3 hypoglykemický šok..............................................................................................61
5.2 Hypoglykemie .............................................................................................................61
5.3 Hypoglykemické kóma ................................................................................................62
5.3.1 astmatický záchvat- ..............................................................................................62
5.3.2 vyčerpání, úžeh, úpal ...........................................................................................63
5.3.3 alergická reakce ...................................................................................................63
6. Závěr ................................................................................................................................64
7. Použitá literatura ..............................................................................................................65
Úvod
Metodika nad sportovními, volnočasovými a herními aktivitami ZP s aspektem
na integraci mezi většinovou společností a s vazbou na druh zdravotního postižení a
věk adepta.
Sportovní, volnočasové a herní aktivity osob se zdravotním postižením (OZP)
jsou založeny na spolupráci celé skupiny ostatní většinové společnosti, na empatii,
profesionalitě, flexibilitě a tvořivosti spolupracujících osob. Osobě se ZP jsou
nabídnuty nové obzory, umožňujeme jim získat nové dovednosti a schopnosti,
navázat vztahy, spolupracovat ve skupině, či se spolehnout sami na sebe, čímž
získají větší důvěru v sebe samé. A to je hlavní socializační funkce společných aktivit
zdravých a postižených osob.
Sportovní, herní a zážitkové aktivity zdravotně postižených jsou závislé na
stupni postižení každého jednotlivce, nicméně společně s pomocníky asistenty jsou
schopni integrace při těchto činnostech prakticky všichni postižení, kteří mají
zachované funkční schopnosti vnímání, chápání a učení se novým věcem.
Neopomíjíme fyzické schopnosti osoby se ZP. Je třeba zhodnotit stupeň disability,
posoudit zdravotní způsobilost k volnočasovým aktivitám a speciální potřeby ve
vzdělávání. Jednotlivé typy postižení lze rozdělit do pěti skupin, a to: tělesně,
mentálně, smyslově, kombinovaně postižení a osoby s poruchami autistického
spektra.
Sportovní aktivity jsou vždy spojeny s vyšším stupněm fyzické zátěže, vždy
tedy musí být vzata v potaz energetická náročnost dané aktivity. Je nutná znalost
nejen postižení, jeho stupně a tak i nastínění schopností probanda, ale i možnosti
komplikací, které se mohou při aktivitách vyskytnout.
S ohledem na věk lze říci, že všechny zákroky, které děti již v nejranějších
věkových kategoriích provádějí, mohou tvořit základ pro další činnost. (4) Aspekt
věku je třeba posoudit i u zdravotně postižených spoluhráčů, kdy zejména u
mentálně postižených jedinců volíme hry jednodušší, koordinačně méně náročně a
respektujeme potřebu odpočinku, nutnosti větší motivace ke hře a ostatní
psychologická hlediska.
U handicapovaných jedinců, podobně jako u mladších věkových kategorií
nebo osob s intelektovým deficitem, dáváme pozor na soutěživost. Na soutěžení
nemusí být jejich organismus dostatečně psychicky připraven a skutečnost vítěze a
poraženého se odráží i ve vlastním chování osob ve skupině mezi sebou. Mohou
začít posuzovat svoji osobu jako „lepší, vítěze“ a své kolegy jako „soupeře“. Pokud
se naopak někdo několikrát po sobě ocitne v roli poraženého, může pochybovat
obecně o svých schopnostech a také se zmenšuje jeho zájem o další aktivity
podobného charakteru.(6)
Obecné hry a další rozvíjející činnosti nekladou takový nárok na přípravu a
znalost zdravotní problematiky našeho ZP adepta. Ideální je, pokud spojíme
rozmanitost prostředí v přírodě a hru jako takovou. Podle svého zaměření mohou
jednotlivé hry přispět k rozvoji síly, rychlosti, vytrvalosti - a to nejen tělesné, ale i
mentální, obratnosti, kondice, koordinace, prostorové orientace, týmového ducha,
důvěru v sebe a v týmové hráče. Nebo může být hra brána jako relaxační, vedoucí k
uvolnění a k zábavě. Obojí je důležité. Pro vysvětlení průběhu hry a naladění hráčů
lze využívat motivačních říkanek, pohádek, příběhů apod., případně vizualizace - tj.
obrázky, obrázkový popis…
Příklady jednotlivých her jsou uvedeny v praktické části práce, původní
myšlenka klade důraz na přírodní prostředí, ale ne vždy nalezneme venku vhodné
podmínky- vzhledem k počasí a také k tělesným handicapům našich svěřenců - a lze
je tedy dobře aplikovat i na klubovnu, tělocvičnu nebo jinou prostornou místnost.
Záleží na vedoucím, jak dokáže motivovat jedince a jak dokáže využít jednotlivců ve
skupině k integraci našeho handicapovaného. Důležité je, aby všichni hráli, pracovali,
tvořili nebo sportovali se zájmem, z vlastního popudu, protože emoce a city vždy
upevňují paměť a fixování zážitků. A tak se vlastně herní, pohybové, sportovní i
tvůrčí aktivity stávají jednak výchovným prostředkem, ale také prostorem k získávání
prožitků a zkušeností. Zejména u handicapovaných jedinců - podobně jako u malých
dětí- vystupuje jako více důležitá emoční rovina činností, kdy vazba na prostředí,
kolektiv kamarádů i na oblíbené činnosti je nesmírně důležitá a napomáhá osobě se
ZP adaptovat se lépe na nové činnosti.
Na počátku studie o integraci osob se ZP mezi aktivity zdravých jedinců
bychom rádi poděkovali všem kolegům z dob studia na Fakultě tělesné výchovy a
sportu UK v Praze, všem odborným asistentům, kteří nás při našich častých herních
soustředěních navedli na cestu spoluúčasti osob se zdravotním postižením a
zdravých jedinců při sportovních a herních činnostech. Z nich zejména bychom
vyzdvihli doc. PhDr. Jana Neumanna a PhDr. Dušana Bartůňka z katedry sportů v
přírodě, z jejichž publikací zejména budeme ve studii čerpat a kteří nám předali svoje
krédo „Ať hra jako taková zůstane pravidelnou součástí našeho života“ a my se nyní
budeme snažit předat toto krédo dál. Za čas strávený společně s nimi na FTVS
děkujeme :-)
9 / 65
Teoretická část
Integrace
1. Teoretická část
1.1 Integrace
Integrace - v našem slova smyslu sociální integrace - znamená začlenění
osoby se ZP do většinové společnosti a budování soudržné společnosti. Podstatou
integrace je společný život, společné zážitky a společné učení handicapovaných
osob a většinové populace. Integrace není pouhým sympatickým akceptováním
handicapu nebo poruchy, ale jejím cílem je využít plný potenciál osoby se ZP a
úspěšně ji vést naším programem. Integrace jako prosté organizační včlenění osoby
se ZP bez odborně poučené a metodicky diferencované péče o něj je nedostatečná.
Pro dobré vedení skupiny s integrovanou osobou se ZP je doporučováno
stanovení cílů-jednak hlavního cíle a jednak cílů krátkodobých. Na základě
krátkodobých a dlouhodobých cílů stanovíme osnovu tábora, která se ale během
herních aktivit může měnit a upravovat podle potřeb skupiny.(10)
Stanovení hlavního cíle - vedoucí je připraven na tábor vzhledem k cílové
skupině, jejím potřebám a schopnostem. Je třeba dobře odhadnout možnosti skupiny
a postupy jak ji motivovat. Takovým hlavním cílem může být např. vytvoření celistvě
fungující a pomáhající si skupiny, která se bude ráda setkávat i po skončení tábora.
Využití krátkodobých cílů - jde o konkrétní aktivity, kdy skupina lépe chápe
smysl dovedností. Je důležité, aby aktivita proběhla v dohledné době, kterou si děti
umí představit (např. po obědě).
Individuální práce - důležitý článek práce se skupinou, kdy spolupracujeme s
rodinou, asistentem i jednotlivou osobou samostatně, bez vazby na skupinu.
Závěrečné hodnocení - zpětná vazba-jak jsme trávili čas na táboře, jak se
nám podařilo zaintegrovat naší osobu se ZP do aktivit, co si o tom kdo myslí, co jsme
se společně naučili… Vede k nasměrování zúčastněných osob nějakým směrem, k
užívání nabytých dovedností v praxi.
Budování celistvosti skupiny - scénkami na různé situace, opakováním,
shrnutím, zpětnou vazbou, hrami na stmelení (např. tichá pošta, řetězce pohybů a
zvuků), spolupráce s okolím…
10 / 65
Teoretická část
Asistence
1.1.1 Obecná rizika integrace
Za základní rizika integrace považujeme:

pokud plánu vedení skupiny bude porozuměno pouze teoreticky, bez
dostatečné znalosti problematiky osoby se ZP, a tím utrpí podstatně kvalita
aktivit

práce se skupinou, ve které je integrována osoba se ZP, může být
nesystematická a tudíž bez efektu.

nedostatečná znalost konkrétní zdravotní problematiky může přivodit úraz,
neadekvátní chování handicapované osoby ve skupině, vznik agrese, strachu
apod. a to zejména u osob s mentálním postižením.
Proto považuji za důležité důkladné seznámení spolupracujících osob s
problematikou jednotlivých zdravotních postižení a vytvoření jasných postupů při
práci s OZP.
1.2 Asistence
Charakter specifických potřeb integrované osoby může vyžadovat natolik
individuální přístup, že neumožňuje vedoucímu věnovat se v potřebné míře OZP i
ostatním dětem ve skupině. V těchto případech je nutná přítomnost další osoby asistenta, který pracuje přímo s OZP a pracuje podle pokynů vedoucího
příměstského tábora.
1.2.1 Kritéria pro výběr asistenta:

- zvládnutá komunikace s lidmi - dokáže se ptát a odpovídat, mluví
srozumitelně, nebojí se mluvit, zeptat se čemu nerozumí

- porozumění toho, co dělá - proč a jak to dělá, vyjasnění své role

- motivace - vlastní i dokáže motivovat ostatní

- přirozenost - nepoučuje, není svázaný, má skutečný zájem o věc

- spolehlivost - chodí včas, omlouvá se, pokud nemůže dorazit
Každý budoucí asistent by měl projít školením, aby získal přehled o druzích
postižení a o své práci.
11 / 65
Teoretická část
Rozdělení zdravotních postižení
1.3 Rozdělení zdravotních postižení
1.3.1 Tělesně postižení
Pojem tělesného postižení bývá obvykle redukován pouze na postižení
pohybového ústrojí. Jako tělesně postižená je obecně vnímána osoba, jejíž
pohybový handicap je zjevný a nedá se přehlédnout.
Tělesná postižení mohou být vrozená nebo získaná. Vrozené vady vznikají
buď během těhotenství, nebo při porodu. Získaná postižení může způsobit buď úraz,
nebo různé choroby. Na rozdíl od vrozených vad mohou vzniknout v kterémkoli
období života. Příklady TP:

amelie, dysmelie (chybění části končetin při narození)

vrozené rozštěpy páteře

ortopedické vady páteře

amputace a deformace končetiny

degenerativní onemocnění svalstva

stavy po úrazech pohybového ústrojí s trvalými následky

dětská mozková obrna

akutně nemocní jedinci

stavy po cévních onemocněních mozku s následnou hemiparézou, plegií
apod.
1.3.2 Nejčastější druhy tělesných postižení
Ortopedické vady páteře - vrozené nebo získané vady jako vadné držení
těla, skoliózy apod. Existují lehké i těžké stupně skolióz.
12 / 65
Teoretická část
Obr. 1 - těžký stupeň skoliózy
Amélie – je vrozený defekt jedné či několika končetin. Vždy je zachován
alespoň základ kostí chybějící končetiny.
Obr. 2 - amélie horní končetiny
13 / 65
Teoretická část
Dysmelie – je porucha zárodečného vývoje končetin (chybění části končetin
při narození)
Obr. 3 - dívka postižena dysmelií levé horní končetiny, řešeno protézou
Rozštěp páteře (Spina bifida) – je jedna z nejrozšířenějších vrozených vad.
Vzniká v prvních 25 dnech těhotenství. Při této vadě se jeden či několik obratlů
neuzavřou a vznikne v nich mezera. Následkem je určitá míra ochrnutí. Spina bifida
(SB),
vrozený
rozštěp
páteře,
je
jednou nejčastějších
vrozených
vad.
Patří mezi poruchy vývoje neurální trubice – NTD, které postihují okolo 0,2 %
narozených dětí. Podstatou rozštěpu páteře je nedokonalé uzavření páteře –
obratlových oblouků. K této poruše může dojít okolo 29. dne těhotenství. Nejčastěji
se SB nachází v oblasti bederní páteře a níže.
14 / 65
Teoretická část
Obr. 4 zadní typ spina bifida
Rozlišujeme zadní typ, kdy dochází k rozštěpu obratlového těla. Může zde
vzniknout klínovitý tvar obratle, který vede ke skolioze.
U předního typu nedojde ke spojení obou polovin obratlového oblouku. Může
být spojen i s výhřezem míšních plen a míchy. Hrozí zde těžké nervové poruchy.
Méně závažnou formou předního typu SB je okultní spina bifida, která
nevyžaduje chirurgický zásah a může se vyskytovat běžně u řady lidí (až 15 %
populace), aniž by u nich, až na výjimky, způsobovala nějaké závažnější potíže. U
této formy je postižen jeden nebo více obratlů, mícha je nedotčena.
Spina bifida cystica je těžší forma SB, která již postihuje i míchu.
Vznik SB podmiňuje nedostatek kyseliny listové (vitamin skupiny B,
označovaný také jako vitamin B9), resp. porucha při jejím metabolismu. Spina
bifida je do jisté míry zatížena dědičností, a proto by ženy s okultní SB měly užívat
vysoké dávky kyseliny listové (5 mg denně) jako embryoprotektiva . Tyto ženy mají
geneticky podmíněné defekty v enzymech řídících metabolické procesy kyseliny
listové a obvykle jim nestačí běžná doporučovaná denní dávka 0,4 mg.
Degenerativní onemocnění svalstva neboli svalová dystrofie – je
genetické onemocnění, jež zasahuje svalstvo. Toto označení zahrnuje přes 20
15 / 65
Teoretická část
specifických genetických vad. Většina z nich má podobné příznaky (ochabování
svalstva), ale rozdílný průběh. (1)
Dětská mozková obrna – je označení pro skupinu chronických onemocnění,
pro které je charakteristická porucha centrální kontroly hybnosti. Vzniká prenatálně (v
děloze matky - v důsledku nemoci, špatné výživy…), perinatálně (v době porodu protahovaný porod, porodní trauma, asfyxie plodu…) nebo postnatálně do cca 2 let
věku dítěte (vlivem infekce, otravy….) Formy DMO jsou nejčastěji diparetické nebo
kvadruparetické. Zejména ke kvadruparetické formě se často přidává i porucha
mentálních a smyslových funkcí a často jsou pak osoby postižení DMO klasifikováni
jako osoby s kombinovanou vadou.
1.3.3 Formy DMO
1.3.3.1 Diparetická forma

symetrické postižení obou dolních končetin

slabší dolní končetiny (méně vyvinuté)

nápadný nepoměr mezi vzrůstem trupu a dolních končetin

svalová hypertonie (svalové napětí)

spasticita svalů – stoj na špičkách, kolena držena u sebe, chůze je možná,
tzv.digitigrádní typ chůze-po špičkách s koleny u sebe

inteligence bývá zachována
16 / 65
Teoretická část
Obr. 5 - diparetická forma DMO
1.3.3.2 Hemiparetická forma

skoro vždy více postižena horní končetina

typické postižení charakterizováno paží přitaženou k trupu

končetina pokrčená až úplně ohnutá v lokti

předloktí otočeno hřbetní stranou vzhůru

ruka ohnuta směrem do dlaně a uchýlena směrem k malíkové straně

postižené končetiny slabší a zpravidla kratší ve srovnání s druhostrannými
17 / 65
Teoretická část
Obr. 6 - hemiparetická forma DMO
1.3.3.3 Kvadruparetická forma

těžší forma diparetické formy DMO

obrnou jsou postiženy všechny 4 končetiny
Jednotlivé formy DMO se mezi sebou často kombinují. Pak hovoříme o
smíšených formách. Jsou časté deformity nohou.
1.3.3.4 Zdravotní postižení provázející DMO

růstové problémy

mentální postižení

epilepsie

poruchy zraku a sluchu

abnormální pocity a poruchy citlivosti

jiná postižení
1.3.3.5 Léčba
DMO je choroba, která se nedá vyléčit. Dá se však pomocí léčby dosáhnout
zlepšení podmínek a životních možností dítěte, což většinou příznivě ovlivňuje kvalitu
jeho života. Lékařské pokroky posledních let a hlavně pokroky v léčbě postižených s
18 / 65
Teoretická část
DMO vedly k tomu, že dnes již mnozí z těch, kteří byli včas a správně léčeni, mohou
vést téměř normální život. Ani dnes ještě neexistuje nějaká standardní léčba, která
by byla u všech pacientů dostatečně účinná. Lékař, který léčí pacienta s DMO, je
víceméně závislý na řadě specializovaných odborníků, s jejichž pomocí nejprve
správně určí a stanoví individuální poruchy a pak jim přizpůsobí celý terapeutický
program.
Léčebný plán může zahrnovat:

léky pro léčbu epilepsie

léky uvolňující spastické svaly

dlahy pro svalovou nerovnováhu

operační léčba, tzv. invazivní - například selektivní dorzální rizotomie

mechanické pomůcky

rehabilitace

speciální péči a výchovu
Obecně platí, že čím dříve je komplexní léčba zahájena, tím větší má dítě
šanci překonat vývojovou poruchu nebo se naučit zvládat různé úkoly alternativními
způsoby. Používá se řada rehabilitačních metodik. Nejlepších výsledků je dosaženo
při zahájení do 6 měsíců věku dítěte.
1.3.3.6 Vozíčkáři
Osoby po úrazu páteře jsou častou skupinou tělesně postižených osob. Jejich
stav vzniká úrazem, kdy traumatem dojde k přerušení míchy. Konečný stav
postiženého je závislý na výši poškození a kvalitě poškození. Nejčastěji dochází k
tzv. transverzální lézi míšní, kdy je mícha totálně příčně poškozená a jedinec ochrne
na svaly pod úrovní léze.
19 / 65
Teoretická část
Obr. 7- řez míchou
Obr. 8 - invalidní vozík
Poškození v oblasti krční páteře - jedinec ochrne na horní i dolní
končetiny. Záleží na výši léze, zda zůstane alespoň částečně zachována hybnost a
20 / 65
Teoretická část
citlivost horních končetin - to se stane v případě porušení míchy v nejdolnějších
krčních segmentech. Nebývá ale možnost samostatného sedu bez opory. Poškození
v oblasti nejhornější krční páteře bývá obtížně slučitelný se životem, pokud se podaří
klienta zachránit, bývá hybná pouze hlava.
Poškození v oblasti hrudní a bederní páteře - jedinec ochrne na
dolní polovinu těla - nohy, případně částečně trup - podle výše poškození. Bývá
schopen sedu, případně sedu s fixací a je schopen relativně dobré integrace do
většinové společnosti. Zapojení vozíčkářů mezi zájmové skupiny ostatních působí
psychicky povzbudivě, socializačně a podpůrně. Po počátečním seznámení se
skupinou a jejími aktivitami jsou vozíčkáři schopni plné integrace bez pomoci
ostatních, při vhodné volbě skupinových aktivit.
Každý míšní segment, který je míšní lézí postižen, hraje významnou roli
při následné rehabilitaci, protože představuje ztrátu motorických i dalších funkcí. Platí
to především u lézí od segmentu Thl výše-tj. horní a dolní krční páteř, kdy nastává
tetraplegie (čili kvadruplegie), tedy současné ochrnutí dolních a horních končetin,
kdy je pacient plně nebo zčásti nepohyblivý i na horní končetiny a jeho aktivity jsou
výrazně omezeny. Handicapovaný bývá odkázán na pomoc okolí i při základních
sebeobslužných činnostech.
21 / 65
Teoretická část
Obr. 9 - ilustrační obrázek míšních segmentů a postižení hybnosti v případě jejich poškození
Paraplegie - tj. ochrnutí na dolní polovinu těla - vzniká při příčné transverzální
míšní lézi od úrovně Th2 - tj. horní hrudní úsek, kdy již nedochází k postižení horních
končetin.
Leze Th2 - Th5 - tj. horní hrudní úsek páteře
Pacient je nezávislý. Potřebuje mechanický vozík. Může se přesouvat s
oporou dvou podpažních berlí a s aparáty dolních končetin. Je zmenšený dechový
objem. Může řídit automobil s úpravou ovládání na horní končetiny.
Leze Th6 - Th10 - tj. střední hrudní úsek páteře
Pacient je nezávislý. Potřebuje mechanický vozík. Lze nacvičit chůzi s aparáty
na dolních končetinách a s použitím francouzských berlí.
Leze Th11 - L3 - tj. dolní hrudní úsek páteře
Pacient je nezávislý. Lze nacvičit čtyřbodovou chůzi.
Leze L4 - S2 - tj. bederní úsek páteře
Pacient je nezávislý doma i mimo dům, vozík není nutný. Chůzi lze nacvičit
bez aparátů se dvěma francouzskými berlemi. Může řídit automobil s úpravou
22 / 65
Teoretická část
ovládání na horní končetiny.
Je zachována addukce v kyčelním kloubu, extenze kolen. Chybí funkce
análního svěrače.
Obr. 10 - zakřivení páteře
Leze S3 - S5 – syndrom míšního konu - tj. zakřivení křížové kosti
Izolované postižení míšního konu je vzácné. Klinicky dochází k poruše
citlivosti perianogenitální oblasti a k sfinkterovým poruchám. Vzniká chabá paralýza
močového měchýře i zevního svěrače se ztrátou volní mikce. Dále dochází k poruše
erekce, paralýze zevního análního sfinkteru a inkontinenci stolice. Na dolních
končetinách chybí senzitivní či reflexologické příznaky při izolovaném motorickém
postižení. Symptomy jsou oboustranné, symetrické.
A další.
23 / 65
Teoretická část
Pro tělesně postižené spoluobčany bývá sport organizován v celé řadě
sdružení, která se spojují v mezinárodní svazy. Handicapovaní sportovci mají své
paralympiády a jejich výkony zasluhují obecného uznání.(3) Nejčastěji se setkáváme
se sportujícími vozíčkáři - tj. osoby po úrazech páteře, amputovanými osobami ať již
na horních či dolních končetinách - tj. amelici a dysmelici a také sportující osoby s
DMO.
Obr. 11-Kvadruplegie a paraplegie
Obr. 12 handbike a monoski
24 / 65
Teoretická část
Stavy po amputaci končetiny - nejčastější jsou amputace dolních končetin, z
důvodů nádorových bujení kosti DK, z důvodů diabetických angiopatií - tj.
nedostatečnou výživou tkání v důsledku cukrovky a z důvodů aterosklerotických
komplikací. Jedinců amputovaných pro rakovinové bujení bývá 5%, pro úrazy ale
25% (3).
Dosud nejsou dostatečně ustáleny ani všeobecně uznávány podmínky, za
kterých je možno očekávat, že amputovaný jedinec bude schopen chůze o protéze,
proto existuje tzv. funkční protézování, tj. přidělení takové pomůcky, kterou může
postižený skutečně k chůzi využívat - berle, invalidní vozík apod. Využívání protézi a
naučení se na ni má svá specifika a své postupy, vyžadující důslednou přípravu
pahýlu pro protézování.
Po vlastní amputaci mohou vzniknout komplikace, které můžeme rozdělit na
časné a pozdní.
Časné komplikace nastávají zejména z důvodů oběhových a často souvisí s
věkem postiženého. Oběhová selhání, ischemie, embolizace, infekce atd. zhoršují
prognózu amputovaných.
Pozdní komplikace můžeme omezit dobrou rehabilitací a
včasným
protézováním, nejčastější je flekční kontraktura pahýlu, vznikající zkracováním
svalstva pahýlu, který je nedostatečně stimulován.
Fantomové bolesti jsou další častou komplikací, předpokládá se, že bolesti
již chybějící části těla mají více příčin, ve většině jsou to nervové dráhy a mozková
paměť.
Úkolem herních aktivit u amputovaných je zejména kompenzace lokomočních
handicapů, posílení a utužení svaloviny, eliminace komplikací a v neposlední řadě
psychologické účinky, které odvádějí jedince od depresivních nálad. Pravidelné
aktivity přivádí jedince do kolektivu, utužují sebevědomí a snižují riziko izolace
postiženého a jeho uzavírání se vůči okolí.
25 / 65
Teoretická část
Mentálně postižení
Obr. 13 - protéza dolní končetiny
Stavy po cévní příhodě mozku - krvácením z prasknuté mozkové tepny
nebo ucpáním mozkové tepny trombem -v důsledku aterosklerózy - vzniká následné
ochrnutí poloviny těla většinou s poruchou mluvení nebo rozumění řeči (hemiparéza
s afázií). Včasná léčba může pomoci zachovat lepší hybnost a mluvu.
Příčiny: ischemie:

nedokrevnost mozku - v důsledku aterosklerózy - trombus

hemorhagie – krvácení - v důsledku prasknutí cévy zkřehlé aterosklerózou,
případně prasknutím vrozené cévní malformace – aneurysma.
Velice důležitá je následná péče - rehabilitace, logopedie, psychologie a
integrace mezi běžnou populaci.
1.4 Mentálně postižení
Mentální retardace je postižení jedinců, při kterém dochází k zaostávání
vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností
a k poruchám v adaptačním chování. Mentálním postižením nebo mentální retardací
26 / 65
Teoretická část
je nazýváno trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku
organického poškození mozku. Není to nemoc, ale trvalý stav, který klasifikujeme do
šesti základních kategorií. (1)
1.4.1 Lehká mentální retardace (IQ 50 – 69)

velký vliv má dědičnost, sociokulturně znevýhodněné prostředí

do 3 let je dítě jen lehce psychomotoricky opožděno

mezi 3. a 6. rokem se objevují větší potíže, je opožděný vývoj řeči, slovní
zásoba je malá, dítě je nedostatečně zvídavé a vynalézavé

většina lehké mozkové retardace se diagnostikuje až ve věku školní
docházky, kdy má dítě nejvýraznější problémy: omezenost logického,
abstraktního a mechanického myšlení, je lehce opožděna jemná a hrubá
motorika, slabší paměť atd.

v emocionální oblasti se projevuje afektivní labilita

jedinci se vzdělávají většinou ve školách praktických podle odpovídajícího
vzdělávacího programu, při splnění stanovených podmínek je možná i
integrace do běžné základní školy

jedinci jsou většinou schopni užívat řeč v každodenním životě, dosáhnout
nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání…) a v praktickém životě

při vzdělávání je vhodné rozvíjet jejich dovednosti a kompenzovat nedostatky

k lehké mentální retardaci se mohou individuálně přidružit vývojové poruchy autismus, tělesné postižení, epilepsie, poruchy chování

většinu jedinců (z horní hranice LMR) lze zaměstnat v praktických profesích

výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 80%, v populaci je to
2,6%
1.4.2 Středně těžká mentální retardace (IQ 35 – 49)

výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči - přetrvává do dospělosti

opožděná a omezená zručnost a schopnost postarat se sám o sebe
27 / 65
Teoretická část

jen někteří jedinci si osvojí čtení, psaní a počítání

vzdělávají se podle odpovídajícího vzdělávacího programu, nejčastěji v
základních školách speciálních, další vzdělávání je možné ve škole praktické

schopni vykonávat jednoduchou manuální práci pod odborným dohledem
nebo v chráněném prostředí (chráněné dílny, podporované zaměstnání)

v dospělosti jsou málokdy schopni vést samostatný život, ale bývají fyzicky
aktivní a mobilní se schopností komunikovat a navazovat kontakty

individuální rozvoj senzomotorických dovedností a verbálních schopností

k středně těžké mentální retardaci se může přidat dětský autismus, tělesná
postižení, neurologická nebo psych. nemoc

diagnóza zahrnuje středně těžkou mentální subnormalitu a těžkou oligofrenii

výskyt v celkovém počtu jedinců s mentálním postižením je 12%, v populaci
je to 0,4%
1.4.3 Těžká mentální retardace (IQ 21 – 34)

většina jedinců trpí značným stupněm poruchy motoriky a jinými přidruženými
vadami (špatný vývoj nervového systému)

časté tělesné vady

řeč je jednoduchá, omezena na jednotlivá slova, nebo se nemusí vytvořit
vůbec

vzdělávání je velmi omezené, probíhá podle odpovídajícího vzdělávacího
programu v základní škole speciální

včasná systematická a kvalifikovaná rehabilitační a vzdělávací péče přispívá
k rozvoji motoriky, komunikativnosti, rozumových schopností a soběstačnosti

diagnóza zahrnuje těžkou mentální subnormalitu a těžkou oligofrenii

výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 7%, v populaci to je
0,2%
28 / 65
Teoretická část
1.4.4 Hluboká mentální retardace (IQ nižší než 20)

většina osob je imobilní nebo velmi omezená v pohybu, bývají inkontinentní
(neschopni udržet moč, stolici), schopni pouze primitivní neverbální
komunikace

automatické stereotypní pohyby (kývavé pohyby)

nepoznávají okolí

časté je i sebepoškozování - mají snížený práh citlivosti

nemají schopnost se o sebe postarat, a proto potřebují stálou péči

IQ nelze změřit, jeho hodnota je odhadována pod 20

lze dosáhnout nejjednodušších zrakově prostorových orientačních dovedností

neurologické a jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie,
poškození zraku a sluchu provázejí hlubokou mentální retardaci

diagnóza zahrnuje hlubokou mentální subnormalitu a hlubokou oligofrenii
(idiocii)

výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 1%, v populaci to je
0,03%
1.4.5 Jiná mentální retardace
Do této kategorie patří jedinci, u nichž nelze určit stupeň intelektové retardace
pomocí obvyklých metod nebo je to nesnadné či nemožné (např.: nevidomí,
neslyšící, nemluvící, jedinci s těžkými poruchami chování…)
1.4.5.1 Nespecifikovaná mentální retardace
Mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací pro to, aby byl
jedinec zařazen do jedné z předchozích
Zahrnuje: Mentální retardaci NS, mentální subnormalitu NS, oligofrenii NS
Existuje ještě jedna kategorie Mírná mentální retardace (IQ 85 – 69).
Kategorie, do které spadají jedinci s opožděným rozumovým vývojem. K zaostávání
došlo z jiných příčin než je organické poškození mozku, proto lidé s takovýmto IQ
nejsou považování za mentálně retardované. (1)
29 / 65
Teoretická část
Smyslově postižení
Na aktivity nereagují mentálně postižení tak, jak očekáváme. Pružně
přizpůsobujeme náplň programu a využíváme spontánně vzniklých situací :-). Osoby
s MP se potřebují odreagovat, uvolnit a často vybít přebytečnou energii, a tak
zejména pohybové aktivity mohou všechny tyto jejich potřeby uspokojit.
1.5 Smyslově postižení
Nejčastějšími typy smyslového postižení je porucha zraku - slabozrakost až
slepota a nedoslýchavost až hluchota, spojena s poruchou řeči.
1.5.1 Zrakově postižení
Úplná slepota je trvalá a úplná ztráta zraku, kdy nemocný nemůže vůbec
vnímat světlo. Jako praktická slepota se označuje podstatné snížení zrakových
funkcí.
Klasifikace zrakového postižení podle Světové zdravotnické organizace
(WHO)
Závažnost zrakového postižení se definuje pomocí zrakové ostrosti udané
Snellenovým zlomkem. Čitatel Snellenova zlomku je konstanta, která značí
vzdálenost, v níž se pacient nacházel od Snellenovy tabule. Jmenovatel se odvozuje
od velikosti řádku, který ještě pacient dokázal na tabuli přečíst a udává vzdálenost, v
jaké by stál nositel průměrného zraku, aby tento řádek rovněž dokázal přečíst.
Například údaj 20/40 znamená, že pacient dokázal přečíst ze vzdálenosti 20 stop
řádek, který by nositel průměrného zraku přečetl ze vzdálenosti 40 stop. Písmena
jsou v takovém případě dvakrát vyšší. Například silná slabozrakost se definuje jako
kvalita vidění udaná Snellenovým zlomkem 1/10 nebo méně (ve zdravějším oku, s
nejlepší dostupnou korekcí). To značí, že prakticky slepý jednotlivec musí stát 6
metrů od objektu, aby ho viděl stejně jasně, jako normálně vidící osoba ze
vzdálenosti asi 60 metrů.
1. Střední slabozrakost - zraková ostrost: maximum menší než 6/18 (0,30) –
minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10)
2. Silná slabozrakost - zraková ostrost: maximum menší než 6/60 (0,10) –
minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05)
3. Těžce slabý zrak:
30 / 65
Teoretická část
o zraková ostrost: maximum menší než 3/60 (0,05) – minimum rovné
nebo lepší než 1/50 (0,02)
o koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo
jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů
4. Praktická nevidomost - zraková ostrost 1/50 (0,02) až světlocit nebo
omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální
ostrost není postižena
5. Úplná nevidomost - ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty
světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí
Obr. 14 Schnellenova tabule
Příčinami zrakového postižení bývají nemoci, abnormality a úrazy, případně
31 / 65
Teoretická část
genetické defekty (1)
Sportovní a herní aktivity zrakově postižených jsou možné za přítomnosti
asistenta - traséra, který svého probanda dobře zná a je s ním domluvený na pokyny
a povely, kterými nevidomého sportovce při aktivitách řídí. Za jeho pomoci jsou
nevidomí jedinci schopni mnohých aktivit.
1.5.2 Sluchově postižení
Hluchota (lat. surditas) nebo sluchová porucha je snížená nebo chybějící
schopnost vnímat zvukové informace. I když některé případy ztráty sluchu jsou
vratné lékařskou léčbou, mnohé vedou k trvalému postižení. Velmi důležitý je věk, ve
kterém sluchová ztráta nastala, protože to může ovlivnit osvojení si mluvené řeči.
Sluchové kompenzační pomůcky a kochleární implantáty mohou zmírnit některé
problémy způsobené sluchovou poruchou, ale nemohou sluch plnohodnotně
nahradit.
Příčiny nedoslýchavosti jsou:

vrozené (genetické nebo ne-genetické vrozené vývojové vady)

získané
onemocnění
sluchu
(záněty,
nádory,
úrazy,
degenerativní
onemocnění),

traumatické poškození (úraz, poškození toxické a hlukem).
Věk, ve kterém se sluchová porucha vyvine, je zásadní pro naučení se
mluvené řeči. Postlingvální sluchové poruchy - tj. po naučení se řeči, zhruba po 6.
roku věku - jsou mnohem častější než prelingvální poruchy. Prelingvální poruchy jsou
vrozené nebo získané v době před tím, než se osoba naučila řeč.
Sluchové
vady
jsou
někdy
doplněny
poruchami
vnitřního
ucha
a
semicirkulárních kanálků v něm, které jsou zodpovědné za rovnováhu. Nácvik
rovnováhy a zlepšování orientace v prostoru jsou pak zásadními terapeutickými
metodami, se kterými je při aktivitách s probandem pracováno. Sportovní aktivity za
spolupráce s asistentem, který zrakově navozuje a případně již bez asistenta jsou
žádoucí a prospěšné.
1.5.3 Poruchy autistického spektra
Poruchy autistického spektra velmi výrazně narušují mentální vývoj dítěte
32 / 65
Teoretická část
v několika oblastech. Manifestace projevů je velmi různorodá. Chování a projevy se
mění s vývojem dítěte a souvisí také se stupněm celkového mentálního handicapu.
Tato vrozená porucha mozkových funkcí dítěti neumožňuje do plné míry porozumět
tomu, co vidí, slyší nebo v každodenním životě prožívá. Duševní vývoj dítěte je
narušen hlavně v oblasti komunikace, v oblasti sociálního chování a v představivosti.
Jedná se o tzv. základní diagnostickou triádu problémových oblastí vývoje u PAS.
Uvážíme-li triádu postižení a její vliv na život jedince, není překvapující, že celá řada
postižených má problémy s chováním, které okolí považuje za rušivé, nepřijatelné
nebo devastující. (Howlin, P., 2005)
Mnoho
dětí
s poruchou
autistického
spektra
vykazuje
určitou
míru
stereotypního, rigidního a kompulzivního chování včetně zvláštních zájmů.
Frekvence symptomů a tíže poruchy se u každého člověka naprosto liší. Některé
dovednosti mohou zcela chybět, jiné jsou pouze výrazně opožděné. V rámci poruch
autistického spektra se setkáváme s dětmi s různou řečovou vybaveností (děti s
mutismem, děti s dysfázií, děti s dobrou slovní zásobou i děti výrazně jazykově
nadané), s dětmi s různými intelektovými schopnostmi (děti s mentální retardací, děti
s podpůrnými či ostrůvkovitými schopnostmi, děti průměrné s nerovnoměrným
vývojem i děti nadprůměrně nadané) i s dětmi s různým stupněm zájmu o sociální
kontakt (mazlivé, pasivní, netečné, fixované na blízké osoby, aktivní). (Thorová, K.,
2007)
Symptomy se kombinují v nesčetných variantách, proto nenajdeme dvě děti
s totožnými projevy. Ačkoliv můžeme vypozorovat, že některé faktory (například řeč,
úroveň neverbální komunikace, rozumové schopnosti, emoční stabilita) mají
podstatný vliv na tíži postižení, nacházíme ve spektru poruch i děti s výrazně
nerovnoměrným profilem symptomů. Například dítě s relativně dobrými řečovými
schopnostmi a zájmem o sociální kontakt je extrémně závislé na rituálech a často má
sebezraňující tendence. Poruchy autistického spektra se projevují vždy již v prvních
letech života dítěte, typické věkové rozmezí záleží na konkrétním typu poruchy. Na
základě několika epidemiologických studií připadá na 1000 narozených dětí 5 - 6 dětí
s PAS. V České republice se tedy ročně narodí okolo 500 dětí s touto diagnózou.
(Thorová, K., 2007)
33 / 65
Teoretická část
1.5.4 Klienti s kombinovanými vadami
Kombinované, sdružené vady představují taková postižení, která jsou
kombinací dvou a více různých vad nebo poruch u jediného člověka. Jedná se o tak
různorodou skupinu znevýhodnění, že prakticky není možné vytvořit jednotný
klasifikační systém, a dokonce není ani ustálená terminologie používaná při deskripci
případů takto handicapovaných osob: používají se pojmy apod. Kombinace několika
druhů postižení bývají často zapříčiněny genetickými anomáliemi, někdy se projevují
formou souborů mnoha příznaků - tedy syndromů. Sportovní a volnočasové aktivity
osob s kombinovanými vadami je vždy závislé na stupni jejich postižení, druhu,
možnosti asistenta - které je zde velice vhodné. Osoby s kombinovaným postižením
mají velmi často problémy v oblasti komunikace, což je velmi výrazná překážka na
cestě k vyjádření a uspokojení potřeb. Tyto osoby nemohou mnohdy využívat orální
řeč a jsou tak odkázány na alternativní a augmentativní komunikaci. Výběr
nejvhodnější komunikační metody a její rozvíjení bývá poměrně náročné a vyžaduje
často spolupráci různých specialistů. Osoby s kombinovaným postižením velmi často
používají ke komunikaci dvou, ale i více technik, např. gestikulace, znaková řeč.
Cílem je dosažení optimální úrovně rozvoje osobnosti s perspektivou relativně
samostatného fungování v běžných, nebo alespoň elementárních praktických
životních situacích.
34 / 65
Praktická část
Příměstské tábory obecně
2. Praktická část
2.1 Příměstské tábory obecně
Příměstský tábor je soubor jednodenních aktivit s návratem dítěte na noc do
svého domova. Trvá obvykle týden a práce se skupinou, vývoj aktivit, her a
ceremonií může být podobný pobytovým táborům.
2.1.1 Pravidla vedení skupiny na příměstském táboře:

vedoucí se aktivně zapojuje do činností a flexibilně upravuje aktivity dle
nálady a situace ve skupině

vedoucí
systematicky
buduje
vztahy
ve
skupině
seznamovacími
a
prožitkovými hrami, dbá na začlenění se každého účastníka do činností

dbá na bezpečnost a zdraví účastníků

pomocní vedoucí jsou proškolení a znalí situace i dětí, počet vedoucích je
úměrný počtu dětí tak, aby vždy probíhaly veškeré činnosti pod dozorem a
bezpečně
2.1.2 Pravidla při integraci OZP do aktivit na příměstském táboře:

vedoucí je dopředu obeznámen s úmyslem začlenit do činností OZP,
důsledně se připraví a seznámí se s problematikou konkrétního ZP

osoba se zdravotním postižením je seznámena s prostředím a osobami, které
se na táboře vyskytují, nejlépe pokud již delší dobu se skupinou spolupracuje
a navzájem se všichni znají

osobě se zdravotním postižením je přiřazen asistent, se kterým se
handicapovaná osoba seznámí a sžije v době ještě před začátkem tábora,
nejlépe delší dobu před začátkem a při herních aktivitách

vedoucí, instruktoři i asistenti dbají důsledně na bezpečnost
2.1.3 Druhy herních aktivit ZP-možnosti, vhodnost, metodika
Zejména pro integraci mentálně postižených a dále osob se smyslovými
kombinovanými vadami existují určitá specifika v přístupu a tedy i speciální
35 / 65
Praktická část
Příměstské tábory obecně
metodické postupy, které se týkají zejména sníženého rozumového nebo
smyslového vnímání probanda.
Dle Vlasty Karáskové (2) je vhodné při společných aktivitách formovat skupiny
dětí do kruhu, protože kruh formuje u dětí pocit skupinové sounáležitosti. Před
realizací programu doporučujeme najít s dětmi „společnou řeč“- tj. připravíme je na
schopnost reagovat na základní povely - otočit se, stoupnout si atd… Pro schopnější
jedince volíme aktivity složitější, smysluplné a emocionální, protože příliš jednoduchá
činnost ztrácí brzy na přitažlivosti a děti se mohou začít nudit. Pro méně disponované
volíme úkoly jednoduché, až triviální, kde výkon není pro výsledek rozhodující. Dítěti
tak umožníme zažít také pocit úspěchu, který vždy pozitivně komentujeme. V
každém dnu příměstského tábora usilujeme o příznivou atmosféru, radost a veselí,
které nutně patří do kluboven i venkovních prostor. Vyjadřování emocí je součástí
citového života nás všech, u mentálně postižených více než u ostatních dětí. Proto
navenek projevované prožitky nebudeme pokládat za projev nekázně, necháváme
děti zasmát se a sdělit si dojmy z aktivit. I my sami se necháme vtáhnout do dění,
naši adepti se tak raději do činností zapojí, pokud vidí, že i my jsme činností zaujatí.
Nebojíme se tedy pracovat spolu s dětmi, nebojme se tělesného kontaktu s nimi.
Atmosféru dne ovlivňuje nejen neverbální, ale i naše verbální projevy. Snažíme se
děti oslovovat křestními jmény, používáme pojmy, vyjadřující naše pocity - šťastný,
smutný, veselý, rozhněvaný…, které pomáhají zejména mentálně postiženým, ale i
ostatním orientovat se v situaci, v pocitech ostatních a navozují důvěryhodnou
atmosféru. Vysoce stimulující je chválení, nicméně nadměrná frekvence pochval je
nebezpečné také - zejména hrozí riziko závislosti dítěte na souhlasu dospělého. Čili
chvalme, ale nepřechvalme. Zejména u osob mentálně postižených, ale i u ostatních
handicapovaných dětí stavíme raději na okamžité situaci než na dlouhodobé
perspektivě. I dobře míněná stimulace může být nátlakem, zejména v situacích, kdy
se dítěti nedaří, nebo na činnost nestačí.
Mějme vždy na paměti, že radost a příjemné prožitky jsou pro handicapované
- ale i zdravé děti -podstatnou informací. Jsou-li naše společné činnosti spojovány s
příjemnými emocemi, je to motiv k vyhledávání podobných aktivit i mimo naše
zařízení - mimo náš příměstský tábor.
Zejména ve věci příměstských táborů nezapomínáme dbát na denní a
celotýdenní rytmus všech našich svěřenců. Ranní příchod se střídá s počátkem
36 / 65
Praktická část
Hry v přírodě, cyklistika
dopolední aktivity, na kterou děti náležitě motivujeme, aktivita postupně začíná,
vrcholí a ukončuje se opět do klidového stavu. Nezapomínáme na polední klid po
obědě, zejména v letních horkých měsících a důležitý je pitný režim!! Polední klid
můžeme využít k muzikoterapii, relaxaci, výtvarnému tvoření apod. Odpolední
činnosti navazují na dopolední a ukončujeme je ještě před uplynutím doby odchodu
dětí domů, abychom mohli společně zhodnotit, jak jsme prožili den a jaké má kdo
dojmy.
Vhodným motivačním prvkem je celotáborová hra, která se prolíná celým
týdnem příměstského tábora v určeném duchu a tématu. Jednotlivé dny na sebe
plynule navazují od určitého začátku a k předem vytyčenému cíli.
Následují možnosti aktivit a jednotlivé příklady činností a her s popisem
integrace ZP:
2.2 Hry v přírodě, cyklistika
Outdoorové aktivity nám nabízejí mnoho stimulů, které můžeme využívat v
práci jak se zdravými tak se zdravotně postiženými jedinci. Podle svého konkrétního
zaměření přispívají k rozvoji rychlosti, síly, mentální vytrvalosti, koordinaci nebo „jen“
k zábavě a relaxaci. Máme-li vztáhnout hry v přírodě na skupinu s integrovanou
osobou se ZP, nabízíme oběma stranám - zdravým i postiženým jedincům- možnost
spolupráce, přizpůsobení se a spolehnutí se jednoho na druhého. Na jedné straně se
hra stává výchovným prostředkem a na druhé straně prostorem k získávání prožitků
a zkušeností. (6) Využíváme veškeré kompenzační pomůcky handicapované osoby
jako výhodný prostředek a pomůcku pro celý tým.
Hra může být zaměřena na poznávání, procvičování, vnímání - osob,
přírodnin, přírodních zvuků…
a tak rozvíjet jednotlivé smyslové funkce. Z osob s tělesným postižením a
jejich zdravých spoluhráčů můžeme vytvářet týmy, které učíme spolupráci, pomoci
jeden druhému a vyzdvihnutí předností každého.
Vedoucí hry musí motivovat skupinu, naladit je na hru a vysvětlit jim její
význam.
Hry v přírodě mohou být prosté a jednoduché, ale můžeme využívat i
náročnějších aktivit jako je slaňování, překonávání visutých překážek, štafety, nošení
37 / 65
Praktická část
předmětů apod. Zaměřujeme se na důkladnou přípravu prostředí, klademe důraz na
bezpečnost a informujeme všechny členy skupiny o zdravotních a tělesných
omezeních našeho spoluhráče.
Z hlediska širokého uplatnění her v přírodě pro různé formy zdravotních
postižení jsou jako aktivity na táboře velmi vhodné.
Příklady her: Hry můžeme rozdělit na hry na louce, v lese, paměťové hry, hry s
lanem, tvořivé hry, orientační hry a hry s přírodními materiály:
Příklad hry na louce vhodné prakticky pro všechny zdravotní postižení je tzv.:
2.2.1.1 Krtek ve tmě:(6)
zaměření: hmatové vnímání
pomůcky: šátek na oči, dlouhé lano cca 20m
motivace: V zemi pod záhony má vybudované tunely krtek. Každý den si
vybere novou chodbu a skoro pokaždé se ztratí. Trvá dlouho, než najde své doupě, a
tak si vyhrabávanou chodbičkou natahuje provázek, po kterém se vrací zpátky.
popis: Na louce volně rozprostřeme lano, aby se nikde nekřížilo, nejsou na
něm žádné smyčky ani uzly. Hráč má zavázané oči a dlaněmi se jednoho konce
provazu dotýká. Jeho úkolem je postupovat dlaněmi a tak i celým tělem po laně
směrem ke druhému konci lana-cíli. Sledujeme čas, můžeme pozměňovat tvar lana.
Podle zdatnosti skupiny a zdravotních omezení probandů můžeme případně lano
pokládat přes různé překážky, nebo vnímání ztížit rozmístěním předmětů na lano,
které má soutěžící podle hmatu rozpoznat a případně si je zapamatovat.
bezpečnost: volíme takový terén, aby hráči nehrozilo žádné nebezpečí - pozor
na hlavu, obličej, pád apod. Jako terén volíme tedy nejlépe prostornou louku
integrace: OZP podle svých možností zvládá posun po laně sám, případně ve
dvojici s asistentem, který mu dopomáhá a nechává hráče pracovat co nejvíce
samostatně - rozvoj smyslů
2.2.1.2 Zvláštní zvíře:
zaměření: kontakt, seznámení, spolupráce
pomůcky: žádné, pokud integrovaná osoba využívá nějakou pomůcku - vozík,
38 / 65
Praktická část
hůl apod., využíváme ji
motivace: na jiných planetách žijí různá stvoření, která se skládají z mnoha
těla různého počtu končetin, zkuste takové stvoření vytvořit
popis: Na volném prostranství vyzveme skupinu několika hráčů, aby vytvořili
stvoření stojící např. na 4 nohách a opírajících se o 3 ruce, dvě kola vozíku a 5
nohou apod. Skupina je nucena naskládat se na sebe -využít síly nejzdatnějších
apod. a vytvořit takovéto „zvíře“
integrace: osoba se ZP je začleněna do skupinky ostatních osob a
spolupracuje dle možností na útvaru z těl, případně je její handicap či pomůcka
využita k vytvoření zvířete.
2.2.1.3 Cestou necestou:
zaměření: důvěra, spolupráce, poznávání nových podnětů
pomůcky: šátky na oči
motivace: jako v perníkové chaloupce Jeníček našel cestu podle světélka, a
když slezl dolů, vedl Mařenku za ruku. A protože byla tma, Mařenka neviděla na
cestu a Jeníček jí musel radit, kde je větev a kde pařez…, až došli k chaloupce
popis: podle zdravotního postižení využijeme handicapu soutěžícího a
přidělíme mu odpovídajícího průvodce na cestě - výborné pro nevidomého, kterého
vede
zdravý
vidoucí
-
nácvik
spolupráce
a
empatie-
Případně
můžeme
handicapovanému přidělit asistenta, který mu pomáhá.
Soutěžící rozdělíme do dvojic - v případě asistenta pro ZP nám vznikne trojice.
Jeden z dvojice nevidí - má zavázané oči a druhý je jeho vodičem. Postupně
zařazujeme překážky - přelézání, odlézání, slalom apod. -dle zdatnosti probandů.
Drží se za ruce a vodič se snaží co nejsrozumitelněji popsat co má jeho kolega dělat.
Je možno zařadit i plnění úkolů apod.
Varianty hry

nikdo z dvojice nesmí mluvit

hráči jsou spojeni jen ukazováčky

vodič není se svým spoluhráčem spojen, pouze ho povely navádí
39 / 65
Praktická část

všichni vytvoří řadu - hada a jen první vidí a vede celou skupinu - vybereme,
podle postižení
integrace: osoba se ZP podle možností je buď vůdcem, nebo vedeným, zdraví
jedinci si vyzkouší „závislou roli“ nevidomého
bezpečnost: na smluvený signál - např. písknutí, tlesknutí - má vedoucí právo
přerušit hru v případě nebezpečí (nebezpečí úrazu apod.)
2.2.1.4 Cyklistika ZP
S osobami s lehkým mentálním postižením, se smyslovým postižením s
asistenty a s osobami s tělesným postižením - za využití handbiků nebo tříkolek - je
možno absolvovat skupinový cyklovýlet.
zaměření: posílení kondice a skupinové spolupráce
Popis: podle nejslabšího jedince ve skupině naplánujeme trasu cyklovýletu po
bezpečných cestách. Je možno i zdravým cyklistům nabídnout handbike či tříkolku,
za účelem poznání stylu pohybu a síly, jakou musí OZP vyvinout. Často je to
překvapivé zjištění :-)
2.2.1.5 Pexeso:
zaměření: postřeh, rychlost, paměť
pomůcky: pexesové kartičky
motivace: v království za devatero horami a řekami žije krásná princezna. Na
námluvy za ní přijel princ. Král - otec princezny se rozhodl, že nápadníka vyzkouší.
Ukázal mu malý obrázek hradu a řekl mu: „Tohle je kopie obrázku, který jsme ztratili
na veliké louce. Pokud takový obrázek do večera najdeš, získáš princeznu!“ Když
došel princ na louku, uviděl tisíc takových obrázků, některé byly i hodně podobné. Po
dlouhém hledání ale obrázek nakonec našel, donesl králi a získal princeznu, se
kterou žije šťastně.
popis: v prostoru cca 15x15 m rozmístíme pexesové kartičky obrázkem
nahoru, soutěžící jsou ve dvou družstvech. Vedoucí oznámí, jaký symbol je třeba
najít, jeden hráč vybíhá a rychle jej najde a přinese. Poté je vyhlášen jiný symbol.
integrace OZP: společně s kamarádem, za ruku, případně zdravý hráč tlačí
vozík se spoluhráčem apod.
40 / 65
Praktická část
Zimní hry a sporty
2.3 Zimní hry a sporty
Pro případ zimního příměstského tábora uvádím i některé aktivity na sněhu lyžování a hry se sněhem.
2.3.1.1 Lyžování:
Zimní sporty a to zejména sjezdové lyžování patří k oblíbeným sportům a k
výborným možnostem spolusportování zdravých osob a osob se ZP.
Při sportování osob tělesně postižených - zejména vozíčkářů - využíváme tzv.
monoski-laminátové skořepiny uzpůsobené na sed v předklonu s fixací trupu, ve
které klient pevně a bezpečně sedí. Na spodní části skořepiny je umístěna pružina,
která končí kovovou deskou a ta se zapíná do klasického lyžařského vázání. V
rukách drží paralyžař tzv. stabilizátory - krátké hůlky opatřené malými lyžičkami, které
slouží k zatáčení.
Dbáme při nácviku lyžování OZP zvýšené bezpečnosti, využíváme přilbu a
důrazně nacvičujeme pády na málo strmém svahu.
Lyžovat mohou i osoby po amputacích, neslyšící i nevidomí - s trasérem, a
další. Jednotlivým parasportům se věnují různé kluby ve větších městech ČR.
2.3.1.2 Zimní hry
Na sněhu jsou nenáročné na pomůcky a přípravu. Otevírá se obrovská paleta
možností, jak zimní přírodu využít k různým aktivitám, mimo klasických zimních
sportů - lyžování a bruslení je možné provozovat různé hry se sněhem nebo na
sněhu. Máme ale na paměti, že zima klade vyšší nároky na organismus a podle toho
hry a aktivity řídíme a případně kreativně měníme program. K dodržování základních
bezpečnostních
pravidel
přidáme
ještě
sledování
účastníků,
aby
nedošlo
k podchlazení, a jsme vnímaví k případným možnostem změny počasí.
2.3.1.3 Modeláři, příp. nejvyšší věž apod.
Zaměření: představivost, zručnost, nápaditost
pomůcky: sníh
motivace: na kraji města je známá sochařská škola. Mladí studenti se zde učí
z různých materiálů ztvárnit zvířata aj. Specialitou jsou výtvory ze sněhu a ledu. Po
41 / 65
Praktická část
Vodní sporty a hry ve vodě a s vodou
celou zimu sněhové výtvory krášlí okolí školy.
popis: na bezpečném místě s dostatkem sněhu rozdělíme hráče do skupinek
po 2-4. Během 10 minut má každá skupinka vytvořit ze sněhu určenou věc - psa,
auto, banán, psí boudu, vysokou věž atd.
integrace: OZP modeluje podle svých možností i za pomoci svých spoluhráčů
ze skupiny, jeho práce je přínosem pro celou skupinu
2.3.1.4 Malíři:
zaměření: nápaditost, představivost, fantazie
pomůcky: sníh
motivace: v zimě se za velkou závějí u lesa scházejí zajíci. Běhají po louce,
vyšlapávají cestičky a pak si v nich hrají na honěnou. Jejich stopy na čerstvém sněhu
tvoří hezké obrázky. Jednotlivé části obrázku pěkně vydupají a pak se podívají, co
vytvořili. Když napadne nový sníh, mohou malovat znovu.
popis: pro hru je vhodné volné prostranství s alespoň 10 cm sněhu. Každý má
svůj prostor, kde určenou technikou během časového limitu vytvoří obrázek válením, plácáním rukama, šlapáním, klacíkem apod. -dle situace ve skupině
bezpečnost: pozor na mokrý a rozbředlý sníh, nejsme na kopci, vyskytujeme
se mimo překážky a ruch
integrace: podle zdravotního omezení handicapovaného volíme tvořící
techniku
atd. jako stopovaná ve sněhu, trefovaná koulí na cíl, koulovačka
2.4 Vodní sporty a hry ve vodě a s vodou
2.4.1.1 Kanoistika
Kanoistika osob se zdravotním postižením má svá veliká specifika, zejména v
ochraně zdraví integrované osoby. U smyslových, mentálních a kombinovaných vad
je nebezpečí náhlých změn chování, podcenění situace a ohrožení celé posádky lodi
případným tonutím. Sjíždění řek je tedy vhodné hlavně pro zacvičené asistenty i
zacvičené parasportovce a nelze ho s lehkým svědomím doporučit. U osob s
tělesným postižením - hlavně vozíčkářů - hrozí
prochladnutí spodní části těla s
42 / 65
Praktická část
Vodní sporty a hry ve vodě a s vodou
možností dalších komplikací jak močového ústrojí, tak kožního prokrvení. Vodní sport
tedy s vozíčkáři provádíme opatrně, po krátkou dobu a vždy s bedlivou pozorností.
Vhodnost kanoistiky je tedy zejména pro osoby s lehkými stupni ZP, po
pečlivém proškolení asistentů a OZP a při velké pozornosti.
2.4.1.2 Vodní hry a hrátky s vodou
Při dodržení bezpečnosti a nepodcenění organizace lze dobře využít nových
možností a obzorů, které nám hry s vodou přinášejí. O všech účastnících musíme
mít neustálý přehled a hry s vodou zařazujeme jen, pokud je vhodná teplota
vzduchu, používáme boty do vody, máme možnost usušení a převlečení a zejména
máme k dispozici bezpečné vodní prostředí - tj. mimo hluboké tůně a splavy, mimo
významně znečištěné vodní zdroje apod., a také bezpečné okolí - sledujeme břehy
toků a ploch - vosí hnízda, bolševník apod.
2.4.1.3 Perly v řece:
zaměření: postřeh, vynalézavost
pomůcky: větší třpytivé korálky, 2 fáborky
motivace: na břehu řeky chytá mnoho rybářů ryby. Najednou jeden z nich
vytáhne místo ryby třpytivou perličku. Všichni se diví, jak je to možné a jdou se
podívat do vody. Tam vidí plno blýskavých kuliček rozesetých po dně, a tak ze břehu
nebo z vody začnou celou řeku prohledávat.
popis: do řeky v označeném úseku – fáborky - rozházíme třpytivé korálky.
Každý se snaží posbírat jich v určeném úseku co nejvíc
varianty: odnášíme korálky po jednom na určené místo
bezpečnost: pouze malá hloubka!
integrace: OZP sbírá podle možností - rukama, s pomůckou, případně s
asistentem
V podobném duchu organizujeme hry jako: brodění, předmět v hlubině,
potoční slalom, stavění přehrady… (6) Vždy se snažíme OZP co nejvíce aktivovat a
zapojit do činností!
43 / 65
Praktická část
Jezdectví
2.5 Jezdectví
Možnosti jezdectví OZP jsou široké a tuto aktivitu lze jedině doporučit. Pohyb
koňského hřbetu ve třech rovinách podněcuje správné chůzové mechanismy u
sedícího klienta, rozvoj smyslového vnímání, teplo koně způsobuje uvolnění
spastických svalových skupin a vazba na koně působí dobře na psychiku jedince.
Základní rozdělení hiporehabilitace je:

Hipoterapie - jako vlastní rehabilitační metoda

paravoltiž a paradrezura - jako vlastní sport handicapovaných - zejména
tělesně a smyslově

pedagogicko-psychologické ježdění - jako jezdectví mentálně a smyslově
postižených
Otázka léčebné hipoterapie nespadá přímo do metodiky integrace ZP do
aktivit a her ostatních, budeme se věnovat zejména dalším dvěma odvětvím
jezdectví pro handicepované:
2.5.1 Paravoltiž a paradrezura
Za doprovodu člověka zkušeného a znalého koní, který nám ježdění pro
skupinu OZP připraví, můžeme vstoupit na jezdecké kolbiště. Do parajezdectví se
nepouštíme sami, bez znalostí koní, péče o ně a základů jezdectví! Klienta chráníme
přilbou a jeho bezpečnost jistíme doprovodným terapeutem, který kráčí při koni a
probanda jistí. Ježdění se zúčastní pouze sedící jedinci, ostatní mohou přihlížet,
koně hladit, pozorovat apod.
44 / 65
Praktická část
Jezdectví
Obr. 15 - klient při jezdecké aktivitě
Obr. 18 - klienti při jezdecké aktivitě - nácvik
rovnováhy
Obr. 19 - příprava koní ve spolupráci s dětmi
Paravoltiž - na koni s dekou a madly sedí klient, kůň jde v kroku, případně
45 / 65
Praktická část
Jezdectví
cválá (klus je koordinačně náročný pohyb, není v parajezdectví tolik využíván). Klient
se přidržuje madel a postupně se učí vykonávat jednotlivé voltižní prvky - podle
stavu. Upažení, vzpažení, přehazování nohou, toč na koni, leh apod. Můžeme
začlenit i herní prvky - sbírání předmětů z okolí - strom, okno statku…, poznávání
obrázků na dálku apod.
Paradrezura - je vhodná pro již zacvičené parajezdce, kteří samostatně na
koni jedou a za pomocí speciálně upravených vodících pomůcek či speciálních
povelů koně ovládají do drezurních úkonů.
Vhodné pro osoby s lehkým až středně těžkým postižením - amputáři, dále
osoby se smyslovým postižením.
zaměření parajezdectví: rozvoj koordinace pohybů, rovnováhy, orientace v
prostoru
pomůcky, popis: vyškolený hipolog, který nám pomáhá s vedením koně,
vyškolený terapeut, který ví, s jakým postižením jak na koni zacházet, vycvičený kůň,
který je zvyklý na specifické klienty a prostředí. Můžeme využívat míče, pexesa s
obrázky a během ježdění házíme, vkládáme obrázky na strom, opět je sbíráme apod.
Zařazujeme cviky jako leh, toč, sed obráceně, trhání jablíček… dle zdravotního stavu
motivace: motivací zde bývá často vztah ke koni, většina adeptů se na ježdění
těší, koně si oblíbí
bezpečnost: vhodná je jezdecká nebo cyklistická přilba, dlouhé nohavice i
rukávy, doprovod odpovědné osoby u jezdícího dítěte
integrace: všechny druhy OZP se mohou zúčastnit parajezdectví, za dodržení
podmínek, které nám sdělí odpovědný terapeut, vyjma kontraindikací hipoterapie-viz
http://www.os-svitani.cz/indikace.php
2.5.2 Léčebně pedagogické ježdění osob mentálně postižených a
osob s poruchami autistického spektra
Podle MUDr. Klika (11) jde o léčebnou pedagogiku, která je založena na
fundované znalosti biologicky i psychologicky vyvolaných projevů abnormální dětské
osobnosti a která hledá nové cesty k ošetřování intelektových a smyslových defektů
a nervových i duševních poruch. Vychází ze základního předpokladu, že jízda na
koni je výborným prostředkem nejen pro rehabilitaci tělesných onemocnění nebo
46 / 65
Praktická část
Aktivity v klubovně - tělocvičně, hry ceremonie
defektů, ale ovlivňuje fyziologický a psychický vývoj, formuje rozvoj osobnosti,
pozitivně působí na smyslovou činnost a má silný socioterapeutický vliv. Na koni
dochází k prožívání jízdy a zklidnění mysli.
Kontakt se zvířetem vytváří pozitivní klima, prostřednictvím kterého se nechají
obtížně oslovitelné děti oslovit. Dle Véleho je důležité zapojení pozitivních emocí radost a emoční prožitek - do terapie. Tím dojde k oslovení limbického systému a
podvědomí a příjemné, klidové prožitky se lépe v mozku fixují a tak působí jízda na
koni terapeuticky na psychiku člověka.
Do cílové skupiny pro léčebně pedagogické jízdy patří tyto druhy postižení:

děti s omezenou schopností učení

děti s nápadnostmi v chování

děti duševně postižené

děti smyslově postižené (Klik, 11)
U některých dětí se však projevují i těžké ataky hyperkinetického syndromu,
psychotické ataky a silné záchvatové pohotovosti, a proto doporučujeme u hlubokých
forem mentální retardace a u dětí s nezvládnutelnou úzkostí z jízdy upustit od
myšlenky ježdění na koni.
V kapitole kazuistiky bude ještě pedagogicko-psychologické ježdění doplněno
o praktický výzkum, který probíhal v ÚSP Zbůh v 90. letech.
2.6 Aktivity v klubovně - tělocvičně, hry ceremonie
Zde budou uvedeny hry s největšími možnostmi využití, které můžeme
využívat při schůzkách v klubovně, v deštivých táborových dnech nebo při večerech
na horské chatě. Probandům při nich většinou nehrozí žádné nebezpečí, a tak
nebudeme zmiňovat řádku o bezpečnosti :-) Jsou to hry komunikační, pohybové,
nastavené k řešení nějakého problému, společenské a zábavné, drobné hříčky na
rozvoj tvořivého myšlení… Další obsáhlou skupinu můžeme označit jako uměleckou
činnost - tj. malování, kreslení, výtvarnou tvorbu či muzikoterapii - té budeme věnovat
vlastní větší odstavec.
47 / 65
Praktická část
2.6.1 Tajná mince:
pomůcky: kovová mince
popis: skupina si sedne kolem stolu tak, aby se ho nikdo nedotýkal. Pokud
možno mají ruce všichni pod stolem. Jeden hráč si stoupne stranou a dívá se
opačným směrem, než je stůl. Ostatní si mezitím pod stolem posílají minci. Na
znamení stojícího hráče posílání zastaví a zvednou ruce nad stůl a pak bouchnou
dlaněmi o stůl. Stojící hráč má za úkol poznat, u koho se mince nachází.
alternativa: Hráč sleduje ostatní v posílání, ruce zůstanou pod stolem. Na
výzvu je posílání zastaveno a hráč se snaží uhodnout, u koho se mince nachází.
integrace: spoluhráč se ZP se plně zapojí do hry, v případě nutnosti má
pomocníka, u těžšího postižení sleduje alespoň průběh hry.
2.6.2 Co se změnilo:
pomůcky: různé malé předměty
popis: skupina se volně pohybuje a každý si vše pořádně prohlédne. Poté
hráči opustí místnost a zvolený hráč přemístí předměty, případně něco doplní a
pozve hráče dovnitř. Mají poznat, jaké změny nastaly.
alternativa: kimovka - tj. na stole jsou schovány pod plachtou různé předměty,
asi na 20s se odkryjí a pozorujeme je, poté se opět zakryjí. Aby hráči neviděli,
odebereme zpod plachty nějaké předměty a plachtu pak znovu odkryjeme a hráči
mají zjistit, co chybí.
integrace: spoluhráč se ZP se zúčastňuje, případně přímo na něm samém
můžeme něco změnit - oblečení, čepici, účes apod.
2.6.3 Pouť olympijského ohně:
pomůcky: svíčka, příp. louč
popis: jako slavnostní zahájení či zakončení schůzky, táborového dne apod.
V přítmí zapálíme svíčku, která představuje olympijský oheň. Jednotliví
členové skupiny si svící podávají a předávají si nějaký vzkaz, přání či myšlenku,
spojenou s činností na táboře.
Ve volné přírodě můžeme vyrobit louč a poslední člen štafety může zapálit
48 / 65
Praktická část
slavnostní oheň, případně můžeme uspořádat soutěž v nošení svíčky po určené
dráze, svíčka se nesmí sfouknout. Pozor na bezpečnost!
Případně dvě družstva na dráze soutěží a mají za úkol sfouknout svíčku
soupeři
integrace: zejména u slavnostní verze s předáváním přání na svíčce se
zúčastňují všichni členové skupiny, včetně OZP, v ostatních variacích také, příp. s
dopomocí. Předávání svíce má výrazný socializační a emotivní efekt.
Můžeme využívat různé historické, přírodovědné aj. kvízy, puzzle -skládání,
hledání apod.
2.6.4 Argumentace:
pomůcky: stopky
popis: jedná se o komunikační hru. Vedoucí zadá dvěma hráčům téma či
tvrzení a oba najednou hovoří a snaží se přesvědčit - přemluvit jeden druhého.
Prohrává ten, kdo ustane v mluvení - začne se smát, zamotá se do mluvy apod.
integrace: vhodné zejména pro osoby s tělesným postižením a jedince bez
intelektového deficitu.
2.6.5 Muzikoterapie:
„Hudba zmírňuje strach a stimuluje ontogeneticky a fylogeneticky nejstarší
struktury mozku. Může tak probudit a uvolnit prapůvodní impulsy a tvůrčí instinkty,
které vedou k novým a optimálnějším způsobům chování“ Z. Mátejová- S. Mašura (7)
49 / 65
Praktická část
Obr. 23 - nástroje pro muzikoterapii
Muzikoterapie je relaxační a uvolňující metoda a je velice vhodná pro osoby
se zdravotním handicapem. Uvolňuje napětí, stres a navozuje příjemné pocity.
Terapeutické a socializační kvality hudby byly a jsou pokládány za to hlavní. Někdy
ale je vnímání hudby přeestetizováno, zabýváme se hlavně tím, jak a kdy je hudba
krásná, nikoliv zda a kdy dokáže léčit jednotlivce, skupinu a vztahy v ní. (7) Je ovšem
třeba zabývat se také tím, kdy dokáže hudba eliminovat psychické napětí,
koncentrovat mysl a příznivě ovlivňovat celé tělo.
Mnoho her s hudbou se neobejde bez skákání, tleskání, podle možností
poskakování či běhání, volíme tedy volný prostor - větší místnost. Vhodnější je
nepřímé světlo - lehké přítmí, ne žádné přímé zdroje pichlavého světla.
pomůcky: můžeme využívat přehrávač hudby, využíváme kytaru, klávesy,
flétny, bubny - ty jsou velice působivé, Orffovy nástroje a různá chřestidla, která
můžeme i sami vyrobit - lahvičky s rýží, hrachem, duté klacky, kamínky. Oblečení by
mělo být volné a nebránit majiteli v pohybu. Nacvičujeme tleskání, bubnování, dupání
- každý dle možností, snažíme se např. sladit rytmus v celé skupině, doprovázet
zpěv tlučením a chřestěním na Orffovy nástroje a apod., případně vedeme i rytmické
tleskání s pohybem a tancem. Na závěr na uklidnění např. náročného programu
můžeme využít muzikoterapii jako relaxační a uklidňující metodu - na jemnou
reprodukovanou hudbu jemně tančíme, nebo ležíme a vedoucí vede relaxaci: např.
Jste kus ledu, který se pozvolna rozehřívá na kamnech, nebo vaše víčka, nohy i ruce
jsou těžké… využíváme jemně metodu autosugesce.
50 / 65
Praktická část
integrace: začleňujeme všechny OZP
2.6.6 Velké hry a ceremonie:
Tyto hry slouží zejména k motivaci pro ucelený program schůzky, táborového
dne, nebo i celého příměstského tábora jako celotáborová hra:
2.6.7 Hry bez hranic
Blok zábavných a recesních soutěží, zajímavé a netradiční disciplíny, při
kterých integrujeme všechny OZP - vezeme je, poponeseme a celá skupina je tak
jemně nucena ke spolupráci:
př. Letecký den - soutěž v házení papírových vlaštovek, každý závodník si
sestrojí svůj vlastní „stroj“
Cirkusový medvěd - jízda na valícím se plechovém sudu - dáváme záchranu
Bublina - pomocí bublifuku vytváříme co největší bublinu nebo co nejvíce
bublin spolu navzájem spojených
Hod „oštěpem“- hod zápalkou do dálky
atd. Hry bez hranic můžeme uspořádat jakou závěrečnou akci tábora, udělíme
diplomy
2.6.8 Nové národy
Opět integrační hra pro celou skupinu. Jedná se o dramatickou kolektivní
tvořivou hru, při které skupiny prezentují ostatním charakteristické znaky a chování
nových národností - např. z jiných galaxií a ve vytvořených kostýmech představí
několik jejich zástupců. Za pomoci scénky, písničky pantomimy apod. sdělí skupina
název národa, kde žije, charakter krajiny a podnebí, počet příslušníků, počet pohlaví,
charakteristické jídlo, znak a vlajka…. Přípravy a uvádění se zúčastňují všichni
členové týmu. Velkolepou prezentaci národů je vhodné zvolit jako hlavní program
odpoledne na příměstském táboře.
2.6.9 Výstup na K2
Integrační skupinová pomáhající hra, skupinová spolupráce, schopnost
improvizace a obětavosti. O výstup na vrchol se pokusí několik expedic (6-10 osob).
S každou expedicí jde jeden vedoucí a nějaký ZP spoluhráč. Vedoucí (nebo lze
51 / 65
Praktická část
Výtvarné činnosti
aplikovat na dvojici – vedoucí + ZP apod.) představuje bohatého turistu, kterého má
skupina dostat na vrchol. Celý výstup však ztěžuje - dostane horskou nemoc, mluví
cizí řečí, zlomí si nohu…. A tak se celý výstup skládá z postupného plnění úkolů na
jednotlivých stanovištích, které musí celá expedice absolvovat.
V cíli celou expedici řádně oslavíme.
aplikace: vytvoříme si po cestě na vrchol jednotlivé tábory, do kterých musíme
postupně nanosit „horolezecký materiál“ - který představují např. polínka- pro každou
skupinu 30. Nosí je ze startu do prvního tábora, každý hráč max. po 2 kusech, pak
opět z prvního do druhého všechen materiál a takto postupně až na vrchol. Je na
vynalézavosti každé skupiny, jakým způsobem bude materiál dopravovat, jak využije,
jak naloží s handicapy svých spoluhráčů apod.
2.6.10 Keltský slunovrat:
Na velké akci - např. závěr příměstského tábora - můžeme zdramatizovat
slavnost slunovratu. Snahou je uspořádat obřad podobný předpokládaným keltským
zvykům a tradicím
Účastníci včetně OZP se rozdělí do týmů po 6-10 členech, každý tým má 2
hodiny na přípravu kostýmů, nacvičí tanec, zpěv apod. Vedoucí budou představovat
ostatní pohanské bohy. Místo pro slavnost vyznačíme na louce vztyčením dřevěného
kůlu nebo větve a ohništěm. Ve smluvenou dobu se všechna družstva sejdou na
slavnostním místě, všichni přicházejí ve směru hodinových ručiček ve směru ohně,
hraje hudba. Každý tým na kůl u ohniště uváže svou barevnou stuhu. Všichni
společně tancují rej kolem ohně. Součástí obřadu je velká hostina a všechny skupiny
začleňují svého zdravotně postiženého kolegu do tance - dopomáhají mu.
2.7 Výtvarné činnosti
Využíváme různé materiály a přírodniny, barvy, tužky, uhly….
Obtiskávání listů - na vycházce najdeme různé listy, říkáme si, které patří
jakému stromu. V rámci výtvarných činností listy barvíme temperami a obtiskáváme
na čtvrtku
Vyrábění triček nebo vlajek - pro účel ceremonie - oslava, závěr tábora apod.
Vyrábíme tématické vlajky - kreslíme na plátno, případně vyrábíme oddílová trička -
52 / 65
Praktická část
Výtvarné činnosti
obtisky barvami na textil, foukací fixy, batika, ….
Práce s keramikou, moduritem - vyrábíme figurky, talismany apod.
Práce s proutím – pedikem - můžeme se pokusit uplést zvoneček, košíček
apod.
Pletení, tkaní
Práce se dřevem
53 / 65
Příměstské tábory a jednotlivé aktivity osob se zdravotním postižením v praxi
Denní režim:
3. Příměstské tábory a jednotlivé aktivity osob se
zdravotním postižením v praxi
Všechny integrované dětí jsme znali a byli jsme seznámeni s jejich
omezeními, slabostmi a specifickými potřebami, známe jejich rodinné
prostředí, s kterým úzce spolupracujeme. To je vždy nutné- seznámit se s
integrovanou osobou se ZP dříve. Bez této návaznosti je integrace
nežádoucí!!!!
3.1 Denní režim:
8 hod. příchod dětí, hrajeme hry v klubovně. Oba chlapci se zapojují bez obtíží. Při
výtvarných činnostech - výroba indiánské čelenky - tj. vystřihování, barvení, lepení
pomáhá chlapcům asistentka.
10 hod. odcházíme ven - hledání pokladu: hlavní vedoucí jde napřed, věší fáborky
a kreslí značky dopisů na cestu - využívá šišky, klacky, kamínky. Označí takto
místo, kde je ukryt úkol. Děti postupně plní úkoly - poznávání stromů, květin,
zazpívání písně, přenesení kamaráda - využití ostatních hříček - viz výše v
dokumentu. Postupují takto v cestě za fáborky, poslední úkol znamená najít poklad
- sáček s bonbóny, který vedoucí schoval.
12 hod. odcházíme na oběd, při obědě dopomáhá asistentka mladšímu s chlapců s
TP s jídlem
12,30-13,30 polední klid - muzikoterapie, vzájemné masáže masážními ježky
14 hod odcházíme na společnou procházku, hry v přírodě
16 hod příchod zpět, sdělování zážitků, odchod domů s rodiči
Obdobně trávíme čas ve všech pěti dnech týdne. Téma tábora – indiáni - se
prolíná všemi dny. Tvoříme čelenky, kostýmy, na vycházkách hledáme klacky, které
si upravujeme jako oštěpy a podnikáme s nimi další výpravy a závody. Všichni se
začleňují do všech aktivit dle možností, případně jim pomáhají ostatní děti. Při
soutěžích na skupiny je v každé ze skupin jeden chlapec s TP.
Všichni se cítíme obohaceni o společné zážitky.
Celý příměstský tábor je zaměřen na ekovýchovu a sporty v přírodě.
54 / 65
Kazuistiky
1. osoba se ZP - chlapec, 11 let
4. Kazuistiky
4.1 1. osoba se ZP - chlapec, 11 let
Stav po ruptuře (prasknutí) mozkové cévní výdutě v 10 letech s následnou
hemiparézou (částečným ochrnutím těla na polovinu) a částečnou afázií (porucha
výbavnosti slov), po lázeňské léčbě a při trvalé rehabiltaci se jeho stav postupně
zlepšuje.
rodinná anamnéza - žije s mladší sestrou a rodiči v rodinném domě
sociální anamnéza - žák 5. třídy ZŠ
volný čas - zabývá se s rodiči sportem - plavání, ping pong, cyklistika, lyžování
zdravotní situace - chlapec sledován neurologem pro posttraumatickou
epilepsii - malé záchvaty, jinak zdráv dochází na rehabilitaci, kde se jeho pohybový
stav postupně kompenzuje.
4.1.1 Hypotéza 1 - předpokládali jsme, že se chlapec dobře integruje
a nebude mít větší obtíže, dále doufáme ve zlepšení
pohybových funkcí vzhledem k pohybovým aktivitám
Průběh příměstského tábora vzhledem ke kazuistice 1 - chlapec je dosti
negativistický, pravděpodobně není zpočátku smířen se svým handicapem - ve
srovnání s ostatními dětmi. Nevyhovují mu soutěžní hry, při nich se stahuje do
ústraní a nespolupracuje. Zaměřujeme se tedy více na seznamovací a zážitkové
kolektivní hry a vyzdvihujeme důležitost spolupráce. Při výtvarných činnostech mu
dopomáhá pomocník, pokud mu nejde postiženou rukou vystřihovat a lepit - jemnější
činnosti. Postupně se chlapec více zapojuje, začíná se mu lépe dařit a celý tábor na
konci hodnotí jako pozitivní.
4.1.2 Výsledek hypotézy 1 - hypotéza se potvrdila jen zčásti
Pravděpodobně v důsledku špatného volení soutěživých her chlapec neměl
zájem o spolupráci, vzhledem k jeho citlivému prepubertálnímu věku bylo důležité
pracovat s ním individuálně, nechat tvořit samostatně a zapojovat se nenásilně mezi
vrstevníky.
55 / 65
Kazuistiky
Po týdnu pohybových aktivit je patrné zlepšení chůzového stereotypu.
Doporučujeme nadále pokračovat ve volnočasových aktivitách podobného druhu.
Výtvarné činnosti u chlapce podporují jemnou motoriku postižené HK a sporty v
přírodě utužují fyzickou zdatnost a sílu. Nutno dbát na správnou chůzi - má tendenci
k úlevovým mechanismům při chůzi. Proto jej na vycházkách kontrolujeme a
opravujeme.
4.2 2. osoba se ZP - chlapec, 5 let
Amélie na HK (vrozené chybění předloktí)
rodinná anamnéza - žije s mladším bratrem v rodinném domku
sociální anamnéza - navštěvuje MŠ v místě bydliště
volný čas - zabývá se sportem, běhání venku, rád je v přírodě. Na ručičku
využívá protézku
zdravotní situace - chlapec sledován na protetice, jinak běžně dětským
lékařem, zdráv
4.2.1 Hypotéza 2 - předpokládáme, že se chlapec bude dobře
integrovat
Průběh tábora u chlapečka nás překvapil, výborně spolupracovat a zvládal
téměř všechny aktivity bez dopomoci. Komunikoval s ostatními dětmi, vymýšlel
bojovku. Jeho postižení bylo málo nebo vůbec patrné.
Doporučujeme pokračovat v rukodělných i sportovních činnostech, které
podporují rozvoj jemné a hrubé motoriky - což je u takto malého dítěte důležité.
4.2.2 Výsledek hypotézy 2 - hypotéza se spíše potvrdila
Chlapeček byl šikovný a hezky se zapojoval do kolektivu, jeho malý věk a
zaprotézování ručičky mu dávají pocit spokojenosti - handicep neřeší.
56 / 65
Kazuistiky
Obr. 24 seznamovací hry ve skupině
Obr. 25 - bojovka
Obr. 26 - bojovka
4.2.3 Zkušenosti s pedagogicko-psychologickým ježděním v ÚSP
Zbůch
Dle MUDr. Klika, MUDr. Zahrádky a ostatního personálu proběhl výzkum vlivu
ježdění na koni na rozvoj dětí s psychickými a mentálními poruchami. U dětí byl
sledován vztah ke zvířeti, ke kolektivu, emoční projevy a u některých sociální
zázemí. U řady dětí se projevovala vedle primárního postižení zejména citová
deprivace, mnoho dětí žilo v ústavu, nemělo stabilní rodinu a tak nebyly vázány na
žádnou bytost.
Skupina byla vždy otevřená, neměla obvykle více než 4-6 členů. Některé děti
po zlepšení stavu nebo z jiných důvodů odcházely, nové byly zařazovány. Skupina o
57 / 65
Kazuistiky
více než 6 dětech se jevila jako obtížně zvládnutelná, zvláště bylo-li v ní více
hyperkinetických dětí. Ty svou hlučností, nestabilitou a nesoustředěností mohly
narušovat průběh lekcí a koně zneklidňovat, bylo tedy nutné posílit personál o další
dohlížející osoby.
Jízdy probíhaly na nesedlaném koni - kdy jsou pohyby koně na jezdce lépe
přenosné a stimulující. Děti postupně ke koni přistupovaly, oslovily jej, přinesly
pamlsky. Přítomní pracovníci děti povzbuzovali k tomu, aby koně hladily a tak
navazovaly taktilní kontakt. U hyperaktivních dětí muselo být lehce přitlumováno
jejich prvotné nadšení, u dětí naopak úzkostných naopak bylo třeba jim pomoci
překonat ostych z koně a jemně je vést. Toto „zahřívací“ období trvalo asi 10 minut a
poté děti postupně na koni jezdily. Během jízdy byly procvičovány cviky jako správné
držení těla, jízda s rukama v týl, jízda s rozpaženými pažemi, případně jízda se
zavřenýma očima.
Během jízdy ostatní nejezdící děti chodily s fyzioterapeutem v okolí, jízdu
sledovaly a komentovaly. Bylo neustále nutné děti zaměstnávat, pracovat s nimi a
hovořit. V období tohoto emočního klidu, pohody a vhodném prostředí se často
začínaly svěřovat s různými tajemstvími, byly otevřené a sdílné.
Za jakýkoli i málo náročný úkon byly děti pochváleny, nešetřilo se slovy
uznání.
Takto pokračovaly jízdy na koni asi 2 měsíce. Skrytou touhou některých dětí
byla zcela samostatná jízda na koni, ke kterému si již po čase vytvořily velice osobní
vztah. Zdatnějším to bylo na malou chvíli pod dozorem umožněno.
Závěrečné hodnocení dvouměsíčního jezdeckého „kurzu“: U devíti dětí byly
potvrzeny pozitivní změny zejména v chování - zklidnění, u tří dětí změny méně
výrazné, pět dětí bylo nezměněno. Zdálo se, že slabší efekty jízdy byly u dětí, které
neměly nebo si nedokázaly v průběhu jízd vytvořit kladný vztah ke zvířeti.
4.2.4 Konkrétní příklady
4.2.4.1 Příklad 1
9letý chlapec, mentální retardace na lehčím stupni, tělesný vývoj opožděn.
Velmi živý, nesoustředěný, občas agresivní. Ke zvířeti má kladný hravý vztah, do
jízdy se zapojuje zbrkle. V závěru zjištěn sedativní účinek ježdění, je více snaživý,
58 / 65
Kazuistiky
ježdění si váží.
4.2.4.2 Příklad 2
16letá dívka se střední mentální retardací, stav po DMO lehčího stupně.
Hysterická, svéhlavá, zlobná. V rodinném zázemí o ní byl zájem pouze ze strany
babičky, na níž je citově závislá. Ke zvířeti má laskavý vztah. Při závěrečném
hodnocení bylo uváděno, že se její chování zlepšilo, byla méně konfliktní.
4.2.4.3 Příklad 3
11letý chlapec se sníženým svalovým napětím, stavu po krvácení do mozku,
mentální retardace středního stupně. Je bázlivý, stydlivý, fixovaný na jednu ošetřující
osobu. V průběhu jízd získává sebevědomí, zlepšil se kontakt s okolím. Jevil se
šťastným.
59 / 65
Konkrétní zdravotní rizika, která mohou nastat při herních aktivitách
5. Konkrétní zdravotní rizika, která mohou nastat při
herních aktivitách
Při integraci osob se ZP mezi volnočasové aktivity většinové populace dbáme
na dobrou znalost konkrétního postižení, před pobytem dítěte na příměstském táboře
ho delší dobu poznáváme a sledujeme jeho specifické potřeby. Před vlastním
začleněním do programu příměstského tábora volíme dobře náročnost aktivit a
slaďujeme program s potřebami osoby s TP. S aktivitami poté začínáme opatrně a
pomalu, od jednoduchých činností ke složitějším a sledujeme situaci. Podle té
program dolaďujeme. Dbáme na bezpečnost práce a jsme vyškolení v zásadách
první pomoci, neboť musíme předpokládat, že při činnostech s dětmi hrozí neustále
riziko úrazu, případně dalších zdravotních komplikací. U osob se ZP to platí
dvojnásob. Můžeme očekávat následující situace:
5.1.1 epileptický záchvat
Časté přidružené onemocnění u osob s TP a osob s mentálním postižením.
Epilepsie je vyvolána abnormální elektrickou aktivitou v buňkách mozku. Tyto
abnormality mohou zasáhnout pouze jistou část a v takovém případě se jedná o
parciální záchvat nebo může dojít k rozšíření na celý mozek a tento generalizovaný
záchvat je provázen typickými křečemi a bezvědomím. U některých pacientů mohou
být postiženy jen některé funkce, proto za příznak epilepsie je nutné považovat i
trhání koutků úst. Epilepsie sama o sobě není životu nebezpečná, avšak při
samotném záchvatu není nic neobvyklého, že dojde k zranění. Samotný záchvat se
stane nebezpečným, pokud trvá déle než 30 minut či dochází ve velmi krátkých
intervalech k jeho opakování. V takovém případě může dojít k poškození mozku.
Tento stav je pojmenován status epilepticus.
Malý epileptický záchvat má mnoho druhů projevů. V podstatě jsou jeho
symptomy přímo závislé na centru, jaké je jím zasaženo. Dochází při něm k částečné
nebo i plné ztrátě kontaktu s okolím, což je na první pohled patrné. Během záchvatu
epilepsie by rozhodně nemělo dojít k žádnému jeho omezování a rozhodně se
nemusíte snažit jej jakkoliv utišovat či nějak přemlouvat. K zastavení záchvatu tím
nedojde, spíše naopak může dojít k podvědomé reakci a snaha o obranu
60 / 65
postiženého. Proto by se jeho okolí mělo pouze soustředit, aby nedošlo k
nechtěnému poranění. Tedy jako první by se měli z jeho blízkosti odstranit ostré či
křehké předměty. Rozhodně bychom ho neměli nechat samotného a zůstat v jeho
blízkosti do nabití plného vědomí. To velmi snadno zjistíte naprosto jednoduchými
otázkami typu co je za den, jak se jmenuje atd.
Při velkém epileptickém záchvatu postižený upadá do bezvědomí, dostaví se
křeče končetin i těla. Dýchací svaly nejsou výjimkou, proto dochází k poruchám
dýchání a občas i k zmodrání. Povětšinou se křeč týká i svalů žvýkacích a svěračů
močového měchýře. Samotnému záchvatu epilepsie může předcházet tzv. aura, jež
pacientovi dá dostatek času zaujmout adekvátní polohu. Viditelně se první příznaky
projeví strnulým pohledem či strnulým držením těla. Zanedlouho se pacient trpící
epilepsií hroutí k zemi, proto je potřeba zamezit pádu a uložit ho na pevnou plochu.
Tak jako při lehkém záchvatu je nutné odstranit z jeho blízkosti veškeré nebezpečné
předměty. Nejdou-li odtáhnout ty a hrozí nebezpečí, že by se např. o roh zdi mohl
poranit, je nutné odtáhnout jeho. Má-li kolem krku upnutý knoflík košile či třeba šálu,
odstraňte je a pokud možno mu podložte něčím měkkým hlavu, aby se zabránilo
jejímu možnému poranění. Rozhodně se nesnažte nikterak zabránit křečím, pevné
sevření či dokonce zalehnutí je nežádoucí. Ani se nesnažte mu rozevírat čelisti a
něco mezi ně vsunovat. Povětšinou je křeč tak silná, že by došlo k poškození, které
se hojí mnohem hůře, než prokousnutý jazyk. Pacient po prodělaném záchvatu
potřebuje přibližně 1 až 2 hodiny na zotavenou. Proto pokud usne, nesnažte se ho
probudit.
5.1.2 srdeční slabostJe třeba snížit srdeční námahu na minimum a neodkladně zajistit
zdravotnickou pomoc:
Postiženého (při vědomí) šetrně umístit do polosedu s podloženou hlavou a
rameny, pokrčená kolena, zajistíme klid.
Uvolnit tísnící části oděvu u krku, na hrudníku a v pase
Sledování dechové a tepové frekvence a úrovně schopnosti reagovat….
Ztratí-li postižený vědomí, zajistit průchodnost dýchacích cest; pokud je to
nutné, resuscitovat a uložit do stabilizované polohy
61 / 65
Hypoglykemie
Zajištění zdravotnické pomoci
5.1.3 hypoglykemický šok
Při kombinovaných vadách bývají často přidružena i další, např. metabolická
onemocnění, mimo jiné i diabetes. Tato endokrinní nemoc se vyskytuje i u osob jinak
zdravých, bez poruch mentálních, smyslových nebo pohybových funkcí.
5.2 Hypoglykemie
Je definována jako patologický pokles glykemie pod 3,3 mmol/l doprovázený
vylučováním antiregulačních hormonů a dalšími biochemickými procesy. Řadí se
mezi akutní komplikace diabetu a jedná se o častou komplikaci. Normální hladina
glukózy v krvi je 3,5 - 5,5 mmol/l. Diabetik však může mít problémy i při těchto
hodnotách (je „zvyklý“ na chorobně zvýšenou hladinu glukózy). Mírná hypoglykemie
se může projevit u zdravých lidí při nízkém příjmu potravy nebo vysoké tělesné
zátěži, příznaky jsou přitom mírnější, zřídka dojde k několikavteřinové mdlobě.
Obvyklá příčina je nedostatečný příjem potravy po podání inzulinu. Diabetici jsou
zvyklí najíst se ihned po injekční aplikaci. Pokud se jídlo zpozdí, dávka inzulinu je
příliš vysoká nebo se změnil předchozí denní režim (pohyb, dieta) - může dojít k
hypoglykemii. Hypoglykemie může též vzniknout jako důsledek požití většího
množství alkoholu. Hypoglykemie se projevuje nejprve sníženou psychickou
výkonností, slabostí, bolestí hlavy, studeným potem, pocitem hladu, poruchou jemné
motoriky a později křečemi až bezvědomím. Nízká koncentrace glukózy v krvi je
nebezpečná především pro mozek (jediný zdroj energie pro mozek je glukóza, které
spotřebuje asi 100 g za den), a proto se tělo snaží nedostatek glukózy v krvi co
nejrychleji napravit. Stimuluje sekreci antagonistů inzulinu: především hormony
nadledvinek - adrenalin, kortizol a hormon pankreatu - glukagon. Tyto hormony
stimulují rozklad zásobního cukru glykogenu (proces glykogenolýza) v játrech na
glukózu a potlačují účinek inzulinu. Pocit hladu, který je způsobený vyloučením
adrenalinu do krve, přinutí člověka sníst potravu obsahující sacharidy. K léčbě
hypoglykemie jsou vhodné potraviny s vysokým glykemickým indexem. Vhodné
potraviny jsou například Coca-cola, kostkový cukr, džus, sladké moučníky a tyčinky,
atd. Nevhodná je například paradoxně čokoláda, protože obsahuje velký podíl tuků,
které zpomalují vstřebávání glukózy do krve. Trvá přibližně 5-10 minut, než se
glukóza z přijaté potravy v trávicím traktu vstřebá do krve a projevy hypoglykemie
62 / 65
Hypoglykemické kóma
vymizí. Pokud projevy hypoglykemie pokračují i po 10 minutách od příjmu potravy, je
nutné přísun sacharidů zopakovat.
5.3 Hypoglykemické kóma
V průběhu trvání diabetu a častým opakováním hypoglykemie dochází k
útlumu kontraregulační odpovědi organismu na hypoglykemii (= pomaleji se
vyplavuje glukagon a adrenalin), což má za následek tzv. syndrom porušeného
vnímání hypoglykemie. Nerozpoznaná hypoglykemie nebo hypoglykemie ve spánku
může vést ke kolapsu organismu v důsledku absolutního nedostatku glukózy v krvi,
tzn. k hypoglykemickému kómatu. Při poruše vědomí není diabetik schopen přijímat
potraviny obsahující sacharidy. Je nutné zavolat zdravotnickou záchrannou službu.
Je možné vložit kostku cukru do úst postiženého mezi tvář a zuby. Ve slinách
rozpuštěná sacharóza se rozštěpí a vzniklá glukóza se rychle vstřebává do krve.
Není vhodné kostku cukru vkládat pod jazyk, kvůli nebezpečí vdechnutí. Pokud má u
sebe diabetik nouzovou laickou injekci, je možné injekčně aplikovat hormon
glukagon, který zvrátí účinek inzulinu. Pokud dosavadní léčba není účinná, lékař
nitrožilně aplikuje 40% roztok glukózy. Velmi častou chybnou úvahou nepoučeného
laika je "píchnout cukrovkáři inzulín". Inzulín však (na rozdíl od kostky cukru) může
člověka zabít, proto jej podává pouze lékař, nebo diabetik sám sobě při plném
vědomí.
5.3.1 astmatický záchvatMezi jeho charakteristické klinické příznaky patří nedostatečnost dechu
(dušnost). Při případném kašli může někdy docházet k vykašlávání průhledného
hlenu. Záchvat se může objevit náhle, s pocitem stísnění hrudníku, dýchání se stává
obtížné a objevuje se sípot (hlavně při výdechu, avšak může nastávat v obou fázích
dýchání).
K příznakům astmatického záchvatu patří sípot, prodloužená fáze výdechu,
zrychlení srdečního rytmu, chraplavé zvuky v plicích (slyšitelné pomocí stetoskopu),
tzv. paradoxní puls (puls je slabší při nádechu a silnější v průběhu výdechu) a
nadměrné nadmutí hrudi. Průběh jednoho tzv. astmatického záchvatu může trvat od
minut až po hodiny (u těžkých astmatiků). K potlačení se používá sprej, u častějších
záchvatů je obvyklá pravidelná medikace. Budeme tedy znalí veškerých interních
63 / 65
Hypoglykemické kóma
onemocnění integrované osoby se ZP a dbáme na dostupnost léku v případě, že jde
o astmatika.
5.3.2 vyčerpání, úžeh, úpal
I při dodržování správného režimu s dostatkem tekutin a při pobytu mimo
sluneční záření v poledních hodinách může dojít k nevolnosti způsobené
vyčerpáním, větší zátěží, případně horkem. Postiženého uložíme do lehu s
vyvýšenou hlavou, do chladnější místnosti, případně dáme chladný obklad na čelo,
ruce a nohy. Uvolníme oděv a neustále sledujeme zdravotní stav. Podáváme
tekutiny.
5.3.3 alergická reakce
Reakce na alergen slabé až velké síly, vyskytuje se jak u zdravých osob, tak u
osob se ZP. Možné alergeny - prach, pyl, koňská srst, roztoči, vosí bodnutí apod.
Mírné formy - lehká vyrážka, rýma, otok spojivek očí řešíme podáním antihistaminika
(Zyrtec, Zodac) podle dávkování. U těžších forem celkových alergických reakcí raději
voláme lékaře.
Nebezpečí anafylaktického šoku - zejména po požití neobvyklých, jedovatých
nebo alergizujících potravin, po bodnutí vosou, včelou nebo sršněm u disponovaných
jedinců.!!! Při nevolnosti, zvracení, blednutí apod. po kontaktu s alergenem vždy na
toto musíme myslet, v případě podezření voláme záchrannou službu.
64 / 65
Závěr
6. Závěr
Jedním z problémů dnešní doby je změněný životní styl i rytmus - ve srovnání
s minulými generacemi a zároveň snaha začlenit do většinových aktivit většinu
spoluobčanů. Zároveň však je mezilidská komunikace často odosobněná - v
důsledku technických vymožeností, a proto je důležité vytvářet všem příležitosti ke
společné činnosti, hrám a vzájemnému kontaktu.
Integrací osob se zdravotním postižením mezi většinovou společnost získávají
obě strany na empatii, flexibilitě a osobní komunikaci.
Prof. Matějček kladl často otázku, kdy je pravý čas pro výchovu určitých
žádoucích vlastností člověka. Že je to v dětství, se ví již dávno, ale současně lze říci,
že v naprosté většině případů lze do člověka vtisknout určité poznatky během celého
jeho života. A jak prof. Matějček říkal, nejvíce vychováváme -a to většinou kupodivu
docela dobře - když na to vůbec nemyslíme.
A proto přejeme nám všem vzájemné obohacující vychovávání k empatii
prostřednictvím našich bezelstných dětí a osob se zdravotním postižením,
vychovávání k citu, komunikaci a prožitku prostřednictvím her. Ať hra jako taková
zůstane pravidelnou součástí našeho života.
65 / 65
Použitá literatura
7. Použitá literatura

Wikipedie cs.wikipedia.org

Zábavná cvičení s mentálně postiženými dětmi-Vlasta Karásková, vydala
Univerzita Palackého v Olomouci, 2000. ISBN 80-244-0082-0

Pohybový systém a zátěž-kol.autorů, vydala Grada Praha, 1. vydání, 1997.
ISBN 80-7169-258-1

Dítě, sport a zdraví-Miroslav Kučera, Pavel Kolář, Ivan Dylevský a kol., vydalo
nakladatelství Galén, 1. vydání, 2011. ISBN 978-80-7262-712-7

Kniha her a činností v klubovně i venku- Dušan Bartůněk, vydal Portál, 2001.
ISBN 80-7178-618-7

Hry v přírodě s malými dětmi- Dušan Bartůněk, vydal Portál, 2001. ISBN 807178-539-3

7-Hry s hudbou a techniky muzikoterapie- Zdeněk Šimanovský, vydal Portál,
2011, ISBN 978-80-7367-928-6

8-Diplomová práce Lucie Klánová, UK v Praze Fakulta tělesné výchovy a
sportu, 2004, vedoucí práce Doc. PhDr. Blanka Hošková, Csc.

9-Bakalářská práce Jan Krňoul, Vysoká škola v Plzni, o.p.s. Katedra
fyzioterapie a ergoterapie, 2007, vedoucí práce Mgr. Lucie Klánová, DiS.

10http://www.spmpcr.cz/uploaded/ESF/METOD_uvod_priprava_dostrany36.pdf

11-Hipoterapie-kol.autorů, vydala Česká hiporehabilitační společnost, nadace
OF, pRaha 1995, 1. vydání

Děti se zdravotním postižením na příměstských

Transkript

Podobné dokumenty

[email protected], 733 568 978 Otevření… …pro osoby se

Program odborné konference