Dějepisná exkurze – koncentrační tábor Osvětim – 24. května 2016

Dějepisná exkurze – koncentrační tábor Osvětim – 24. května 2016

Dějepisná exkurze – koncentrační tábor Osvětim – 24. května 2016
Žáci devátých a osmých tříd absolvovali prohlídku největšího německého koncentračního
tábora v polském městečku Osvětim.
Zde jsou názory, pocity, dojmy některých z nich:
Brzy ráno 24. 5. 2016 jsme odjeli autobusem ze Šumperka. Po necelých čtyřech hodinách jízdy
jsme dojeli do Osvětimi. Přivítaly nás dvě české průvodkyně a my jsme se rozdělili na dvě skupiny.
Dostali jsme sluchátka, přes které jsme mohli poslouchat výklad naší průvodkyně. Konečně mohla
exkurze začít.
Při vstupu do koncentračního tábora nás „přivítal“ nápis nad hlavní bránou „Arbeit macht frei“ čili
„Práce osvobozuje“. Jaká ironie! Celý komplex byl obehnán ostnatými dráty, které za dob své
funkce byly nabity silným elektrickým proudem. Muselo být opravdu hodně těžké, ba nemožné
z tábora utéct.
Celý tábor byl tvořen řadami zděných domů - bloků, které sloužily k různým účelům. Postupně
jsme procházeli některými domy, které byly uzpůsobeny jako muzeum. V prvním bloku jsme se
dozvěděli, že Osvětim „navštívilo“ asi 1 300 000 lidí. Zajímavé byly cely a třípatrové dřevěné
postele, na nichž spali vězňové ve velkém počtu. No, pro mě nejhorší byla místnost, kde se podél
celé stěny za sklem nacházely několikametrové hromady lidských vlasů, které kdysi patřily
zavražděným vězňům. Na závěr prohlídky osvětimského tábora jsme se podívali i do plynové
komory a krematoria, kde byli hromadně vražděni a poté spalováni nevinní lidé, především Židé.
Potom jsme se přesunuli autobusem do druhé části osvětimského tábora – Březinky. Do tohoto
tábora vedly koleje, po kterých přijížděly vlakové transporty přivážející tisíce lidí určených
k likvidaci. Vězni zde prošli tzv. selekcí, při níž táborový lékař od oka rozhodl, zda půjde člověk
rovnou na smrt, nebo bude těžce pracovat. Prohlídka dřevěných baráků nám ukázala, v jak
nelidských podmínkách museli vězňové (ženy i muži) přebývat, než je dostihla smrt.
Exkurze byla rozhodně zajímavá a velmi realistická.
Matěj Krč, 9.B
Exkurze do Osvětimi se mi velice líbila, byla dost obsáhlá. Procházení jednotlivými místnostmi a
komentář naší průvodkyně mě natolik vtáhly do tématu osvětimského holocaustu, že jsem měl
pocit, jako bych zde chodil v roce 1943 v tehdy funkčním koncentračním táboře.
Na začátku exkurze pár mých spolužáků ještě mluvilo a povídalo si, ale poté, co jsme došli do
místnosti s velkou prosklenou vitrínou, v níž bylo obrovské množství vlasů tehdejších zavražděných
vězňů, bylo ticho a atmosféra byla vypjatá a stísněná.
Jarda Horák, 9.B
Jaká byla exkurze do Osvětimi?
Jedním slovem výborná! Když jsme tam přijeli, viděla jsem tam brečet jednoho pána. V tu chvíli
jsem se začala trochu bát, jestli to zvládnu, ale naštěstí jsem byla po celou dobu exkurze „v
pohodě“.
Nejvíce mě dostala ta obrovská hromada vlasů a obrázky vyhublých dětí, žen a mužů. Také mě
dostaly fotografie vězňů, na kterých bylo datum příjezdu do koncentračního tábora a datum úmrtí.
Nejdelší doba byly tři měsíce!!!
V Osvětimi se mi líbilo, získala jsem spoustu nových informací a třeba se tam někdy pojedu podívat
znovu s rodiči.
Nikča Buchtová, 9.B
Exkurze byla zajímavá. Nejprve jsme zavítali do Osvětimi, procházeli jsme její části, podívali jsme
se i do plynové komory a na další různá místa. Vyvolávalo to ve mně pocit úzkosti, když jsem si
představila, jak ti ubozí lidé museli trpět!
Poté jsme navštívili Březinku. Ta byla o mnoho větší než Osvětim. Stála jsem před velkou bránou,
kudy přijížděly vlaky s deportovanými lidmi. Tomu, jak paní průvodkyně říkala, že do jednoho
dobytčího vagonu se muselo vlézt kolem 80 lidí a absolvovat dlouhou cestu bez jídla, bez záchodu,
bez možnosti zastávky, se mi nechtělo věřit. Jak krutá doba to musela být! Nikdy na takový zážitek
nezapomenu.
Nikča Václavková, 9.B
Musím říct, že se mi v Osvětimi velmi líbilo. Měla jsem zpočátku celkem strach, ale nakonec jsem
vše zvládla. Z prohlídky jsem si odnesla hrozně moc zajímavostí a jsem moc ráda, že jsem tam jela,
protože si myslím, že by takové věci měl jednou vidět každý.
Nejvíce mě zaujaly ty věci, které zbyly po těch nešťastných lidech – vlasy, oblečení, kufry, boty…
Těch lidí je mi opravdu moc líto a musím říct, že to ve mně zanechalo mnoho stop.
Venda Smrčková, 9.B
Když jsme přijeli do Osvětimi, celé mé tělo se chvělo. Bála jsem se, co mohu očekávat, až mě
z toho bolelo břicho.
Když si pro nás přišla průvodkyně, tak už jsme jen poslouchali a pozorovali. Bylo to vzrušující a
zároveň děsivé. Všechny ty fotografie nahých vyhublých mužů, žen i dětí, všechny jejich věci –
oblečení, vlasy, brýle, nádobí atd. Všechno to utrpení těch nevinných lidí… Já bych to nevydržela
ani jeden den.
Exkurze se mi líbila, ale kvůli těm hrůzám už bych tam nejela.
Adéla Lužná, 9.B
Návštěva koncentračního tábora v Osvětimi byla zajímavá a poučná. Tenhle tábor kvůli své
velikosti na vás působí hororově. Určitě jsem se dozvěděl zajímavé informace o těch hrozných
věcech, které se tam děly. Plyne z toho upozornění pro lidstvo, že se tyto hrůzné skutečnosti už
nikdy nemohou stát.
Honza Sobek, 9.B
Když jsem se dozvěděl, že se můžu podívat na místo, kde zemřeli miliony lidí, zvažoval jsem, jestli
vůbec pojedu. Nakonec jsem rád, že jsem viděl, co byl Hitler za zrůdu a jak byli nacisté krutí.
Aspoň vím, že lidé jsou všelijací a že si lidstvo musí dávat pozor, aby se už nic podobného nikdy
neopakovalo. Už bych do Osvětimi asi nejel, i když se mi prohlídka líbila.
Martin Miterko, 9.B
Osvětim - peklo na zemi
Byli jsme na exkurzi v Osvětimi. To co jsem tam viděl, mne nijak nepotěšilo. Teprve tady jsem na
vlastní oči poznal, čeho jsou lidi schopni. Měl jsem nepříjemný pocit chodit si bez problému někde,
kde lidé trpěli. Bylo tam hodně věcí, u kterých jsem se pozastavoval. Co lidi nevymyslí, aby
nějakým způsobem ublížili ostatním. Pohled na obrázky vyhublých lidí, hromady vlasů, malé,
neosvětlené díry, kam zavírali lidi, a mnohem více. Tolik antisemitismu a rasismu jsem ještě nikdy
nikde neviděl. Pohled na krematoria a na plynové komory ve mně vyvolával pocit lítosti, vzteku a
vůbec jsem to nechápal. Pořád nemůžu pochopit, jak může někdo být tak bezcitný a chladný.
Teprve tady jsem poznal jednu z ohavných stránek člověka.
Antonín Babišta, 8.A
Osvětimská lež = snaha popírat holokaust. Tak tahle myšlenka se mi rozhodně v úterý, poté co jsme
se vrátila z exkurze do Osvětimi, rozhodně vyvrátila. Špatné a hrůzostrašné podmínky vězněných
v Osvětimi jsou nesrovnatelné s těmi našimi, co máme dnes. Jestli si v dnešní době někdo stěžuje na
to, jak má strašný život,
měl by
jet na exkurzi do Osvětimi.
Naše paní průvodkyně byla Polka, ale uměla mluvit česky. Bohužel, aby jí člověk rozuměl,
musel se neskutečně soustředit na to, co říká. Někdy mluvila rychle, že jí nešlo rozumět, ale to
nemění nic na tom, co a jak strašné věci se zde odehrávaly. Například jak vězni museli spát ve stoje
v komoře, kam lezli po čtyřech a stáli tam celou noc na 1m2 čtyři lidi, to je pro nás nepředstavitelné.
V dnešní době si každý kupuje postele s těmi nejlepšími matracemi a oni buď stáli, nebo leželi na
dřevě. A to vůbec nemluvím o jídlu a o vodě nebo o hygieně, o té se vlastně ani nedá mluvit,
protože
v Osvětimi
žádná
nebyla.
A
spousta
dalších
věcí.
První prohlídka byla zajímavá. Viděli jsme spoustu fotek. Nejhrůznější bylo asi to, jak byli
vystaveny vlasy nebo boty. Druhá prohlídka Březinky byla pro mě už méně zajímavá, ale bylo to
asi tím, že na nás celou dobu pražilo slunce a foukal vítr, který vířil prach. To už jsem se těšila, až si
sednu do autobusu a pojedu domů, kde mamce povyprávím o exkurzi. Ta mi ale nakonec řekla, že
tyhle věci nemá ráda, že je jí z těchto událostí špatně, a tak jí to nemám říkat.
Můj názor je, že je to taková událost historie, že by měl každý alespoň jednou tohle všechno
vidět. Já jsem ráda, že jsem jela, ale na rovinu řeknu: Podruhé bych asi nejela, ne kvůli tomu, že by
se mi exkurze nelíbila, ale kvůli tomu, že tyhle věci jsou natolik smutné, že se jim snažím vyhýbat.
Eliška Náplavová, 9.A
Exkurze mě zaujala. Auschwitz, část Osvětimi, mě upoutal více než druhá část – Birkenau. Prošli
jsme pár očíslovaných domů, kde byly uloženy jak fotky lidí, kteří obývali Auschwitz, tak i věci,
které používali. V Birkenau mě překvapily pomníky. Každý národ měl svůj pomník popsaný svým
jazykem. Nejen mě, ale i pár dalších jedinců zaskočily na pár památnících chybně (opačně) uvedené
roky. Zatímco na většině stál rok 1940-1945, tak na pár památnících byl rok 1945-1940. Měli jsme
štěstí na paní průvodkyni, která nás provázela celý den v obou částech Osvětimi. Obdivovala jsem
ji, jak plynule mluvila o holocaustu a kolik věcí o té době ví.
Denisa Vařeková, 9.A
Na exkurzi do Osvětimi jsem se už dlouhou dobu moc těšila. Průvodkyně nám ukazovala fotografie
a vyprávěla příběhy lidí, kteří si prošli koncentračním táborem. Velmi mě to zaujalo. Po příjezdu do
areálu v Březince mě překvapila jeho obrovská rozloha. Zdá se mi neuvěřitelné, jakými strašnými
podmínkami si museli projít vězni v koncentračních táborech za 2. světové války.
Myslím si, že taková exkurze by se měla pořádat pro žáky devátých tříd každým školním rokem.
Simona Aberlová, 9.A