PDF (Adobe Acrobat Reader)

Pátek 27.8.2004
Ahoj, všichni !!
Začínáme třetí desítku Mezinárodního horolezeckého
filmového festivalu. Ale pořád je co zlepšovat a měnit. Letos
provedeme větší změnu, přestěhujeme doprovodný program z
koupaliště na hřiště. Má to hned několik výhod: je to blíž k
centru dění, vejde se tam více lidí a na koncert Žlutého psa to
určitě bude potřeba.
A co vás ještě čeká nového? Místo slalomu horských kol
chystáme SPEED TRIAL, paralelní závod horských kol přes
překážky. Přijďte se podívat na pěší zónu a povzbuzovat!
Každým rokem přibývá přihlášených filmů, takže je z čeho
vybírat. Letos bylo přihlášeno 57 filmů ze 14 zemí a z nich
jsme do všech tří kategorií – horolezectví (A), sporty v přírodě
(B) a člověk a hory (C) – doufáme, vybrali to nejlepší. Loni se
nám promítání na dvou místech osvědčilo, a tak i letos můžete
shlédnout premiéry v kině a reprízy v přednáškovém sálu v
místní škole.
Do promítání pod holým nebem jsme zařadili váš oblíbený
Jump! a Kratochvílův Sen, který u nás v loňském roce získal
Cenu diváka a Cenu města.
Festival jsme zahájili vernisáží výstav fotografií Tváře z
Tibetu a Nepálu a Uskutečněné sny. Autorem první z nich je
Olda Šlegr a jeho obrázky jsou k vidění ve výstavní síni a
fotografie Jana Mynáře, autora druhé výstavy, ve vestibulu
městského úřadu.
Zvláštním hostem festivalu je slovinský horolezec Silvo Karo,
který bude vyprávět o svých nejtěžších výstupech v Patagonii,
Yosemitech a v Himálajích.
Možná už mnozí víte, že v březnu vyšla knížka Bohumila
Sýkory Pískaři, která popisuje historii lezení v Adršpašskoteplických skalách, na Křížovém vrchu, na Ostaši a v
Broumovských stěnách od roku 1922 po současnost. Kdo ji
ještě nemá, bude si ji moci koupit a nechat podepsat
samotným autorem.
Tolik k dění na letošním fesťáku. Přeji vám dobrou náladu a
hodně sluníčka :)
Máša Jirmannová
ředitelka festivalu
JAKO VŽDY PŘIPOMÍNÁME PRAVIDLA NÁVŠTĚVNOSTI:
PARKOVÁNÍ: pouze na vyznačených parkovištích.
INFORMACE: o festivalovém dění, vlakovém spojení, ubytování apod. dostanete v infocentru v suterénu MěÚ.
STANOVÁNÍ: pod širákem můžete přespat kdekoliv ve
městě, nebudete-li brzdit provoz a ohrožovat život svůj i jiných
osob. Stan můžete v době konání festivalu postavit v teplických
parcích, ale podmínka je, že ráno v devět hodin nebude po
stanu a bivaku ani stopa.
ROZDĚLÁVÁNÍ OHŇŮ: v celém městě platí přísný zákaz.
HLÍDÁNÍ VĚCÍ, BÁGLŮ: zabezpečí kluci v úschovně
zavazadel, která je opět ve dvoře za kostelem. Do kina se
s bágly nechodí, zabíraly by místo vašim kamarádům.
WC: používejte pouze veřejné – u nákupního střediska nebo
v kině.
VSTUPENKY do kina se prodávají ve stánku vedle kina, vždy
půl hodiny před začátkem promítání. Vstupenky na reprízu ve
škole se prodávají přímo v chodbě školy přede dveřmi
přednáškového sálu. Vstupenky na hřiště, kde je doprovodný
program, se prodávají před jeho vchodem.
Olda Šlegr: „Tváře z Tibetu a Nepálu“
Zajímavý rozhovor vznikl těsně před vernisáží jedné ze dvou
festivalových výstav fotografií.
Oldo, jakou cestou vznikaly Tvé fotografie „ksichtů“, jak byly
nazvány na vernisáži?
Portréty lidí z hor se začaly odvíjet od roku 1992, kdy jsem začal
jezdit do světa. Během cest jsem fotil, a pak doma vydával
kalendáře. Nedělal jsem je nějak masově nebo spotřebně, spíše pro
známé. A když jsem už měl všechny fotky naskenované, řekl jsem
si, že z nich udělám výstavu. A tak vznikla tato kolekce.
Ve Tvé fotografické práci se specializuješ jen na portréty?
Ne. Já sám se za fotografa nepovažuji, spíše jen tak jezdím po světě.
A focení je na cestách jediná zábava, člověk si tam bliká a baví se
tím. Jelikož plakátů hor a Everestu je všude habaděj, začal jsem fotit
„ksichty“. Baví mě to, protože je v nich vidět duše. A to je ono.
Jezdíš jen do Asie nebo i do jiných končin?
Asii mám projetou celou od Tibetu a Thajska až po Sri Lanku,
protože buddhismus mě vždycky bral. Před měsícem jsem se vrátil
z Indie, kde jsem u Srinagaru byl zase u muslimů úplně na konci
světa. Pak se mi líbila také Jižní Amerika, a tu jsem projel kromě
Francouzské Guayany celou. Dvakrát jsem byl v Chile, která mě
vzala nejvíc. Je to země, která má neuvěřitelný vzrůst. Přitom ještě
v roce 1970 to byla stejně zaostalá země jako Bolívie. Chilané jsou
velice přímí lidé, nekrade se tam, protože Pinochet vzal klacek a
začal všechny zloděje řezat. Všude postavil školy a policejní stanice
a všichni se už pořádku naučili. Je to fantastická země, kde mají
evropskou zodpovědnost a americkou volnost. Dobrá kombinace.
I z Tvých fotografií je cítit Tvé okouzlení buddhismem...
Buddhismus mne oslovil už v šestnácti, kdy jsem jezdil na čundry, a
myslím si , že je to nejpřijatelnější náboženství. Nebral jsem je ale
nikdy do důsledků. Křesťanství je, řekněme si to na rovinu, velice
expanzivní a tvrdé náboženství. Poslední rok jsem prožil
v muslimském světě a poslední dobou začínám mít dojem, že
křesťanský svět a vůbec celý západní svět se obul do islámu a dělá
ze všech muslimů zločince. Za celý rok se mi nestalo, že bych se
cítil nějak špatně. Jsou spíše vyděšení, ale s nějakou záští a zlobou
jsem se nesetkal. Dneska se řekne muslim, a všichni si představí
syčáka s kvérem v ruce a semtexem v kapse, ale ono to tak vůbec
není.
Má cenu i dnes do Tibetu jezdit? Nalezne tam člověk ještě
opravdový Tibet?
Nevím. V Tibetu jsem byl naposledy v době, kdy v Americe spadly
ty paneláky. Bylo šílené, jak je už v Tibetu náboženství vyhubené.
Skoro mám i kacířské myšlenky. Když si uvědomíš, že se doba
hnula a Číňani dali na nás a řekli si: „Víte co? Tak my na to
kašlem...“, sebrali se, vzali traktory a všechno, co tam dotáhli,
přestřihli elektřinu a šli pryč, já vůbec nejsem přesvědčený, jestli by
to Tibeťané chtěli. Já vím o těch divokých, ortodoxních
buddhistech, kteří tam stále jsou. Jen jsem přemýšlel o tom, kdyby
Ti Číňani z Tibetu odešli.
Skutečně tibetské vesnice jsme viděli až u nepálských hranic. Když
chce někdo vidět skutečný Tibet, ať jede do Dolpa nebo do míst
Pátek 27.8.2004
v severním Nepálu. V Tibetu jej uvidí možná jen kolem Kaillashe a
okolních vesnicích.
kterém jsme poprvé viděli fotografie
prvovýstupu na Velkého konšela.
Bohumil Sýkora – „Pískaři“
Znal ses i s duchovním otcem festivalu Mírou Šmídem Lančem? Vzhledem k tomu, že jsi byl koncem šedesátých let
přinucen Adršpach opustit, asi jsi k tomu moc příležitostí
neměl...
K tradičním účastníkům festivalu patří také Bohouš Sýkora –
autor mnoha krásných prvovýstupů v Adršpachu i Teplicích a
od letošního roku také krásné knihy „Pískaři“. Několik
zvědavých otázek tedy muselo směřovat i k jeho osobě.
Bohouši, co Tě vůbec vedlo k mapování historie lezení na
zdejších pískovcích?
Lezecká historie Adršpachu mi nebyla lhostejná od mých
prvních výstupů. Vždycky mne zajímalo, kdo je tvůrcem
některých zdejších cest. Třeba Starostová s jedním kruhem...
Vždycky jsem si říkal: „Člověk, který udělal tento prvovýstup,
musel být velký machr.“ Informace o Starostové jsem nakonec
získal od libereckých lezců, protože po válce sebrali některé
staré vrcholové knížky od starých Sasů – z Koberců i ze
Starostové. Takže nejprve se na knížce podepsala moje
zvědavost.
Na druhém místě to byla osoba doktora Karla Šmída,
vynikající organizátor, právník a antikomunista. Věděl, že
v Sasku je vysoce kvalitní lezecká a průvodcovská literatura.
Viděl zmatek a chaos, který u nás v této oblasti panoval. Bylo
mu jasné, že pokud se do deseti let nezačne se zpracováváním
historie pískovcových výstupů, už to nikdy nedáme
dohromady. Zorganizoval akci štítků, pomocí kterých se
evidovaly nové výstupy. Požádal o spolupráci okresní sekci
horolezeckého svazu, které jsem tehdy předsedal. Postupně mě
do této práce zaučoval.
Materiály jsme postupně získávali i přes mé známe v Sasku.
V archívech v Drážďanech nám našli staré časopisy, do kterých
zdejší prvovýstupci psali články. Při mé práci mne potěšilo, že
na mé přání a dopisy odpověděli všichni. Nikdo neodmítl. Od
nás mi pomohli zejména Véna Hornych a Vašek Bruckner, ale
ochotných lidí bylo opravdu více. Takže kniha „Pískaři“ není
jen můj úspěch. Je to idealistická kniha několika idealistů.
Při práci na knize jsi musel určitě objasnit nejedno tajemství,
spojené s prvními pokořiteli adršpašských věží. Mohl bys
uvést nějaký obzvlášť silný zážitek?
To je pravda. Třeba Karlovi Šmídovi psali tehdejší lezci dopisy
jako: „V roce 1939 jsme provedli v Adršpachu několik
prvovýstupů. Na vrcholcích jsme zanechali slaňáky a krabičky.
Na nástupu a vrcholku jsem vytesal své iniciály. Na nástupu
jsem je zakryl zeminou.“ Jak jsme pak měli najít, o jaké
prvovýstupy se jedná? Krabičky shodil v zimě vítr, protože
Sasové je dávali na věže na dřevěné tyče, které časem uhnily.
Pod Starostou jsme kdysi na zemi jednu rezavou a bohužel už
prázdnou krabičku opravdu našli. Nejtěžší prvovýstupy tady
v prvopočátcích dělal Herbert Lubke, který se z politických
důvodů nechtěl v Německu angažovat a jejich svazu nedával
vůbec žádné informace o svém působení na skalách. Zůstal pro
nás velkým tajemstvím, které se vyřešilo až po mém návratu
z emigrace. Také proto, že zahynul ve věku 40-ti let na ruské
frontě za druhé světové války. Jeho dnes šedesátiletého syna
jsem pozval na 75. výročí vylezení Krále – první zlezené
adršpašské věže. Přijel a přivezl s sebou rodinné album, ve
z přeskoku
při
My jsme se s Lančem stýkali často, ale bohužel jen v emigraci.
Když jel lézt do Alp nebo do Anglie, vždycky se zastavil a
několik dní u nás pobýval. Společně jsme lezli v severním
Německu. Dopisovali jsme si a o festivalech jsme věděli. Byli
jsme také dobře informovaní od Evy Stránské, která nám
kompletně celých dvacet let, co jsme byli venku, posílala
prospekty, časopisy a vystřižené články o festivalu. Jediné, co
jsme neznali, byla atmosféra. Samozřejmě, když jsme se po
převratu vrátili, byli jsme velmi překvapení. Právě atmosféra
nás velmi uchvátila. Narozdíl od podobných festivalů je jiná,
protože je to dáno i jinou mentalitou zdejších pískařů. Jak píše
Franta Pašta, kterého v knize také vzpomínám: „Pískaři byli
mezi horolezci jako argonauti u námořníků.“
Autogramiáda knihy „Pískaři“ se s Bohoušem Sýkorou
uskuteční v rámci festivalu v sobotu 28.8. v 13.30 v předsálí
kina.
David Jinks: Greenland – 72o North
Jedním z hostů festivalu je rovněž autor dokumentu výpravy do
odlehlých končin severovýchodního Grónska David Jinks z
Anglie. V oblasti Scoresby Sund působil v šestičlenné skupině,
která se snažila prozkoumat poměrně neznámou krajinu
ledovce Liverpool Land, ležící na 72.stupni severní šířky. Jak
David sám přiznává: „Zjistili jsme, že moc lidí tam před námi
nepůsobilo...“
Je mi jasné, že při podobných výpravách je nejtěžší se přinutit
kromě boje s chladem, únavou a vlastními potížemi při
překonávání ledovce ještě k filmování. Jak to bylo u Tebe?
Kolik na to máme času? Hodně? (oboustranný smích) Byli jsme
úplně samostatná skupina. Moje lyžařské schopnosti nějak obzvlášť
dobré nejsou, ale měl jsem štěstí. Mí parťáci jsou velice zkušení
lyžaři - skotští lyžařští instruktoři a velice dobré německé lyžařky.
Vybavení, jídlo na 14 dní, solární panel a příslušenství ke kameře si
všichni rozebrali mezi sebou a mně skutečně zbylo jen to nejnutnější
k filmování.
Musím ale poznamenat, že filmování v Grónsku nebylo až tak
náročné jako v Patagónii, kde jsem byl dvakrát. V Grónsku je velmi
chladno a baterie se strašně rychle vybíjejí. V Patagónii jsou sice
teplejší léta, ale o to tužší zimy se silným větrem a množstvím
sněhu, který brání ve filmování.
Jedná se o Tvůj první film?
Ne, je to už můj pátý nebo šestý film.
Zúčastnil ses už i některých jiných festivalů?
Byl jsem v Kendalu v Anglii, Banffu v Kanadě, v Polsku a
v Moskvě. Prostředí festivalu v Teplicích jsem ale již měl možnost
poznat dříve. Před několika roky jsem zde totiž točil dokument o
anglickém lezci Leo Houldingovi.
Pátek 27.8.2004
Program festivalu na pátek 27.8.2004
KINO – SOUTĚŽNÍ FILMY
10:00
12:00
14:00
16:00
18:00
20:00
22:00
Vertical Frontier
Over the Top
The Good Life
La Conquista del Everest
Freeride in Kyrgyzstan
Farther Than the Eye Can See
Trouble with Timmy
Šediváčkův Long, ME 2004
Peruánske impresie
Skryté světy Yucatanu
Diashow s Vaškem Šatalou a Pavlem Jonákem: Pákistán
Extrem Cup Malá Skála
The Trip12.
No Pain – No Gain
Unizaba
Petzl Rock Trip Gunks
Greenland - 72° North
Douglas DC – 47
A
B
C
A
B
A
A
B
A
B
USA
CZ
CA
E
CZ
USA
CA
CZ
SK
CZ
90´
11´
8´
58´
6´
75´
9´
24´
25´
20´
B
A
A
B
A
B
C
CZ
AU
CH
CA
F
UK
Peru
20´
58´
20´
11´
10´
23´
17´
B
C
A
C
C
A
A
B
C
A
B
A
A
B
A
B
CZ
CZ
Kyr.
CH
CA
CZ
USA
CZ
CA
E
CZ
USA
CA
CZ
SK
CZ
30´
26´
25´
26´
47´
8´
90´
11´
8´
58´
6´
75´
9´
24´
25´
20´
ZÁKLADNÍ ŠKOLA – REPRÍZY SOUTĚŽNÍCH FILMŮ
10:00
12:00
14:00
16:00
18:00
20:00
Cannondale Rallye Sudety 2003
WA-WA-WA!
McKinley Peak Russian Couloir
Profession: Guide de Montagne, Episode 5: Sur le Fil du Rasoir
Into the Thunder Dragon
Berušky 1.
Vertical Frontier
Over the Top
The Good Life
La Conquista del Everest
Freeride in Kyrgyzstan
Farther Than the Eye Can See
Trouble with Timmy
Šediváčkův Long, ME 2004
Peruánske impresie
Skryté světy Yucatanu
21. Mezinárodní horolezecký filmový festival v Teplicích nad Metují pořádá Město Teplice nad Metují a generální partner
Petr Maštálko (Protipožární zabezpečení staveb Mělník) ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky,
Krajským úřadem Hradec Králové, Českým horolezeckým svazem, Růža Bike Police nad Metují, Českými dráhami,
Sportiv Redpoint Teplice nad Metují, Českým rozhlasem Hradec Králové a Rádiem Metuje, s podporou dalších sponzorů,
jimiž jsou: Pivovar Náchod a.s., Strojtex a.s. Dvůr Králové, ing. Jiří Šťastný, Direct Alpine Liberec, Lanex Bolatice,
General Bottlers CR Teplice nad Metují, ProMoPro s.r.o. Praha, ELPOL s.r.o. Police nad Metují, Moira a.s. Praha,
Hannah Czech a.s. Plzeň, Kiwi svět map a průvodců s.r.o. Praha, SPORT Prima spol. s r.o. Hodonín, CK Alpy spol. s r.o.
Lysá nad Labem, obec Adršpach, Technické služby s.r.o. Adršpach, Stavební firma Myška Teplice nad Metují, Hudy
Sport Hřensko, pension U Skalního potoka Teplice nad Metují, Sport Hotárek Náchod, Alpinus CZ, Hobra Školník s.r.o.
Broumov, Bohemia Sport Jablonec nad Nisou, Montana trekking a Petr Kysela
Sobota 28.8.2004
G.D.P.P. SPEED TRIAL
Český pohár v lezeckých závodech na obtížnost
bohužel ze známých důvodů neuvidíte, a proto byste
neměli pohrdnout 4. závodem Českého poháru ve
speed trialu. Tak jako loni organizuje tuto jistě
zajímavou podívanou Jirka Kohl (bližší informace
603 447 773), kterého jsme se zeptali na
podrobnosti.
Co budou mít tyto závody společného s těmi
loňskými, kdy se uskutečnil paralelní slalom
horských kol na teplické lyžařské sjezdovce?
Bude to něco jiného. Závody horských kol jsme
dělali sedm ročníků, a tak je čas na změnu.
Po nabídce trialistů z Trutnova jsme se rozhodli
uspořádat závod českého poháru ve speed trialu,
který se uskuteční přímo v centru Teplic na pěší
zóně. Jedná se o divácky atraktivní disciplínu,
určitě se bude na co dívat.
Já jsem o speed trialu nikdy neslyšel, takže to bude
něco jako opičí dráha, ale na kolech?
Jo, jo. Bude se jezdit po paletách, po lávkách a přes
sudy na čas. Budou dvě trasy, první je určená pro
kategorii Hobby a bude jednodušší. Mohou se o ni
pokusit všichni, kteří mají kolo a chuť. Druhou trať
pojede kategorie Elite, na kterou vyjedou pouze
jezdci s licencí a kdo už na trialovém kole jezdit
opravdu umí. Měla by se zde sejít celorepubliková
špička. Doufám, že přijedou. Tuto trať normální
člověk nemůže nikdy projet, kdežto tito závodníci
si s ní dovedou pohrát.
Opět se zeptám jako blbec, ale zúčastní se těchto
závodů borci z loňska?
I mezi těmito závodníky je pár univerzálních, pro
které není odlišnost těchto disciplín důležitá.
V Hobby kategorii předpokládám, že se objeví
polovina loňského startovního pole a v elitní možná
tak jeden nebo dva. Jedná se vlastně o finále
českého poháru, takže půjde opravdu do tuhého.
Budou i místní závodníci, které je třeba přijít
podpořit?
Vyložený rychlo-trialový specialista z Teplic tady
není, ale z náchodského regionu přijedou docela
silní závodníci.
Poslední dotaz. Předpokládáš, že sanitka bude
jezdit taky tak často jako loni?
Avízo, aby byla sanitka připravena, samozřejmě
dáme. Doufám, že úrazy se nám ale vyhnou a
potřebovat ji nebudeme. Speed trial sice vypadá na
nebezpečnou disciplínu, ale závodí se při ní
v menších rychlostech.
Sobotní program:
11:00 trénink, 12:00 prezentace, 13:00 start
kategorie Hobby, 15:00 vytlačovaná, 15:30 start
kategorie Elite, 17:00 exhibice Best Trick, 17:30
vyhlášení výsledků, tombola, ceny.
Silvo Karo – předseda poroty letošního
festivalu
Silvo Karo je známý svými extrémními přelezy
velkých stěn středních velehor, ale také jako
výborný fotograf a filmař. Během páteční recepce
se nám jej podařilo odchytit k rozhovoru, který se
rozběhl i přes počáteční jazykovou bariéru (po
informaci Silva, že češtině Bohouše Sýkory rozumí
lépe než angličtině Martina Krejsy, jsme
znervózněli a pokoušeli se vést rozhovor v
srbochorvatštině). Při zahájení festivalu Silvo uvedl
svůj film pojednávající o prvovýstupu vedoucí jižní
stěnou Cerro Torre z roku 1983, který je velice
zajímavý už jako důkaz, že lze vůbec filmovat
během tak extrémního lezení. Tento film získal první
cenu na filmovém festivalu v Trentu. Silvo nám
prozradil, že dnes už mu na něco podobného chybí
energie. Přestože natočil několik filmů a jako
kameraman připravuje pro slovinskou televizi
speciální pořady s horolezeckou tématikou, jako
filmař se necítí.
Silvo, účastnil jsi se několika filmových festivalů,
kromě Trenta např. Banff a Graz festivalu. Mohl
bys porovnat jejich atmosféru s teplickým
festivalem?
Hodně známých mi říkalo, že je tento festival velmi
přátelský a domácí, a když jsem přijel, musel jsem
jim dát za pravdu – všechny ty stany na trávníku,
lezci přijíždějící na filmy přímo ze skal....Vím také,
že Míra Šmíd, se kterým jsem se několikrát setkal –
hlavně během výstupu v Patagonii, kdy jsme spolu
strávili spoustu času během dlouhého období
špatného počasí, byl jedním ze zakladatelů tohoto
festivalu a že se festival snaží zachoval původní
atmosféru, kterou mu vtiskl. Několikrát jsme se
potkali i v Yosemitech, kde jsem byl dokonce
zanedlouho poté, co tam zahynul. O Mirkovi vím
také, že byl bezvadný fotograf, protože mi
několikrát poslal své černobílé fotografie.
Když přejdeme od Tvé filmařské tváře k lezecké,
kterého výstupu ze své bohaté sbírky si nejvíc
vážíš?
Během svého působení v horách jsem uskutečnil
okolo 180 prvovýstupů a byť je mou nejoblíbenější
lezeckou oblastí Patagonie, nejvýše ční zcela určitě
můj prvovýstup z roku 1990 na Bhagirathi III
v Gharwalském Himálaji. Jednak pro svou
obtížnost, ale také pro lehký styl, který je dle mého
názoru při výstupech rozhodující. Nikdy mi nešlo
jen o pouhé zdolání vrcholu jakýmkoliv způsobem.
Paradoxní je, že o deset let později uskutečnili ruští
horolezci prvovýstup v těžkém stylu prakticky
stejnou cestou, aniž by se o tom našem vůbec
zmínili.
Výběr nejzajímavějších Silvových výstupů
1982 prvovýstup na Spearhead v Národním parku
Rocky Mountain
Sobota 28.8.2004
1983 prvovýstupy Devil’s Dihedral na Cerro Fitz
Roy a D.E. route ve Východní stěně Aguja
Val Biois v Patagonii
1985 Yalung Kang (8505 metrů) v Himálajích
1986 prvovýstupy Devil’s Directissima ve
Východní stěně Cerro Torre, Psyco Vertical
v Jižní stěně Torre Egger a Grey-Yellow
Arrow v Severní
stěně El
Mocho
v Patagonii; Broad Peak (8047 metrů)
1990 prvovýstup Západní stěnou Bhagirathi III
(6454 metrů) v Gharwallském Himálaji
1993 Wyoming sheep ranch v Yosemitech
1996 prvovýstup Muscle power v Grónsku a
opakování klasických cest Salathe Wall na
El Capitan a Direct Nortwest Face na Half
Dome v Yosemitech
1999 prvovýstupy Amigos per didos na Punta
Filip a Tobogan na Punta Herron v Patagónii
2000 prvovýstup Cruz del Sur na La Esfinge
(5325 m) v Peru
2001 Ogre East v Karakoramu
2003 druhé přelezení Suth part of Hiello
Continental, Cerro Murallon (2831 m) v
Patagónii
Diashow se uskuteční v neděli v 10 hodin
v kinosále. Silvo bude promítat diapozitivy ze
svých
nejtěžších
výstupů
v Patagonii,
Yosemitech a Himálaji.
Prvovýstupy Lhotse Shar a Dhaulagiri 1984
V sobotu v 10 hodin se uskuteční beseda s účastníky
expedicí Lhotse Shar a Dhaulagiri 1984, spojená
s diaprojekcí. Obě expedice se nesmazatelně
zapsaly do historie tehdy československého
himálajského horolezectví. Ačkoliv na to jejich
aktéři vůbec nevypadají, od obou legendárních
výstupů uběhlo 20 let. V našem improvizovaném
studiu se sešli k neformální debatě tři účastníci
expedice na Dhaulagiri – Petr Schnábl, Joska
Rybička a Alena Čepelková (tehdy Stehlíková). Bylo
zajímavé, že všichni na tuto expedici vzpomínají
jako na naprosto unikátní.
Petr Schnábl: „Výprava na Dhaulagiri byla vlastně
poslední expedicí, která použila k dopravě
materiálu do Nepálu náklaďák. Už jen jeho
obstarání bylo v dobách tuhého socialismu oříšek.
Nakonec jsme auto získali z Liazu i s bezvadným
řidičem Honzou Patočkou. Sice jsme vyrazili asi
měsíc před ostatními, ale do Káthmandú jsme dojeli
se značným zpožděním, protože jsme zůstali stát
v Islamabádu kvůli nepokojím v Pandžábu. Ke
všemu jsme zjistili, že šéfová expediční stravy
Alena nám naložila jen dva druhy konzerv, takže
jsme si docela užili.“
Joska Rybička: „Když už jsme u toho jídla, nemohu
nevzpomenout na dodávku čerstvého masa
v základním táboře. Koupili jsme od pastevců
buvola, kterého jsme se nejprve pokusili zabít
cepínem. První rána se mu bohužel jen svezla
kolem oka, takže si Míra Šmíd musel vzpomenout
na dědu řezníka a buvola skolil. Když jsme později
šot z masakru promítali na přednáškách, někdo si
stěžoval u ochránců zvířat a protesty se donesly až
k samotnému Himlovi.“
Alena Čepelková: „Jelikož to byla moje první
expedice, myslela jsem si, že je všechno naprosto
normální. To znamená, že dostanu na starosti
vymyslet jídelníček a obstarat stravu pro dvacet lidí
na blíže nespecifikovanou dobu (nakonec to
dopadlo celkem dobře, jen nám ke konci už nezbylo
vůbec nic jiného než játrové paštiky), že v lesíku
okolo basecampu budeme sbírat kozáky, do prvního
tábora budeme stoupat strmou trávou v mačkách a
s deštníky, a že kudy nahoru si budeme moci vybrat
z asi čtyř kilometrů široké stěny. “
Že už je expediční horolezectví v Himálajích
dneska poněkud jinde je celkem jasné (už jen to, že
Petr Schnábl tehdy jako jeden z řidičů Liazky odjel
na začátku července a vrátil se až na Vánoce), lze
však říci i toto - oba prvovýstupy byly vzhledem ke
své hodnotě doma nedoceněny a už vůbec ne
dostatečně mediálně prezentovány. V případě
Dhaulagiri se ani nelze divit – himálajský debut se
tehdy
stal
osudným
Honzovi
Šimonovi,
vynikajícímu lezci nastupující mladé generace,
který zahynul při sestupu z vrcholu.
Beseda „20 let od Lhotse Shar a Dhaulagiri“ se
uskuteční v sobotu v 10 hodin v kinosále.
Trochu bulváru:
• Tlumočníci si postěžovali na tvůrce filmu Cesta
do středu světa (Journey to the Hearth of the
World), kteří jim dodali nepříliš dokonalou verzi
skriptu k jejich filmu. Celý překladatelský tým se
už předem divákům omlouvá za sníženou kvalitu
přednesu, jelikož díky noční rekonstrukci
originálního textu šli spát až v pět ráno. Stejně
všechno nestačili připravit, rozhodně ale všechny
zvou na projekci.
• Joska Rybička si postěžoval na americký film o
slepém přemožiteli Everestu Farther Then the
Eyes Can See. „Co ten chudák asi mohl vidět
z vrcholu?“, nechápal po prospaném představení.
• „Chcete zhubnout 7 kilo za měsíc? Jeďte do
Pákistánu na Amin Brakk!“, poradili na
včerejším rautu Johny Pavel Jonák a Vašek
Šatava.
• „Chcete zhubnout 10 kilo za měsíc a být lehčí o
kompletní fotovybavení? Jeďte do Afriky!“, radí
Petr Pepe Piechowicz, jehož přeživší diapozitivy
můžete shlédnout na dnešním promítání v 14.00
ve škole. Podrobnější rady si můžete rovněž
přečíst v zítřejším vydání zpravodaje.
• Nejen kniha „Pískaři“, ale také „Rock Comix“ se
objevila na pustém trhu lezecké literatury. Jak
sám název napovídá, jedná se o knihu humornou.
Jeden vtip za všechny: „Pepíčku, co by jsi chtěl
k Vánocům, bratříčka nebo sestřičku? Jestli Ti to
nerozerve p#@u, tak mačky!“
Sobota 28.8.2004
Program festivalu na sobotu 28.8.2004
KINO – SOUTĚŽNÍ FILMY
10:00
12:00
14:00
16:00
18:00
20:00
22:00
Beseda: 20 let od Lhotse Shar a Dhaulagiri
Flucht über den Himalaya
Riders on the Storm
Parahawking
Vertigames
B.A.S.E. Matterhorn
La via invisibile
Tomahavky
Thumbnail
Pushing Winter
Tatry Mystérium
Whitetrax
Mount Poi – The Big Thing
Journey to the Heart of the World
Das Rad
Zlatý cepín aneb Jeden za všechny, všichni za...
W cieniu K2
Zlatá korunka
Cinco dias de Mayo
Pensieri nel vento
Malé himálajské dobrodružství
C
A
B
B
B
C
A
A
B
C
B
A
C
C
B
C
A
A
A
C
D
F
UK
F
CH
I
CZ
E
UK
SK
CA
D
CA
D
CZ
PL
CZ
E
I
CZ
30´
5´
34´
10´
22´
52´
6´
58´
8´
11´
2´
27´
52´
8´
35´
28´
7´
29´
19´
31´
B
A
A
B
A
B
C
CZ
AU
CH
CA
F
UK
Peru
20´
58´
20´
11´
10´
23´
17´
C
A
B
B
B
C
A
A
B
C
B
A
C
D
F
UK
F
CH
I
CZ
E
UK
SK
CA
D
CA
30´
5´
34´
10´
22´
52´
6´
58´
8´
11´
2´
27´
52´
ZÁKLADNÍ ŠKOLA – REPRÍZY SOUTĚŽNÍCH FILMŮ
10:00
12:00
14:00
16:00
18:00
20:00
22:00
Extrem Cup Malá Skála
The Trip
No Pain – No Gain
Unizaba
Petzl Rock Trip Gunks
Greenland - 72° North
Douglas DC – 47
Petr Piechowicz: Expedice Mali 2003
Flucht über den Himalaya
Riders on the Storm
Parahawking
Vertigames
B.A.S.E. Matterhorn
La via invisibile
Tomahavky
Thumbnail
Pushing Winter
Tatry Mystérium
Whitetrax
Mount Poi – The Big Thing
Journey to the Heart of the World
21. Mezinárodní horolezecký filmový festival v Teplicích nad Metují pořádá Město Teplice nad Metují a generální partner
Petr Maštálko (Protipožární zabezpečení staveb Mělník) ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky,
Krajským úřadem Hradec Králové, Českým horolezeckým svazem, Růža Bike Police nad Metují, Českými dráhami,
Sportiv Redpoint Teplice nad Metují, Českým rozhlasem Hradec Králové a Rádiem Metuje, s podporou dalších sponzorů,
jimiž jsou: Pivovar Náchod a.s., Strojtex a.s. Dvůr Králové, ing. Jiří Šťastný, Direct Alpine Liberec, Lanex Bolatice,
General Bottlers CR Teplice nad Metují, ProMoPro s.r.o. Praha, ELPOL s.r.o. Police nad Metují, Moira a.s. Praha,
Hannah Czech a.s. Plzeň, Kiwi svět map a průvodců s.r.o. Praha, SPORT Prima spol. s r.o. Hodonín, CK Alpy spol. s r.o.
Lysá nad Labem, obec Adršpach, Technické služby s.r.o. Adršpach, Stavební firma Myška Teplice nad Metují, Hudy
Sport Hřensko, pension U Skalního potoka Teplice nad Metují, Sport Hotárek Náchod, Alpinus CZ, Hobra Školník s.r.o.
Broumov, Bohemia Sport Jablonec nad Nisou, Montana trekking a Petr Kysela
Neděle 29.8.2004
Mount Poi - „The Big Thing“
Jirka Růžička – „Báječná léta na laně“
Jeden ze soutěžních filmů pojednává o prvovýstupu na Mount
Poi, jednom z mnoha žulových monolitů nacházejících se
v překrásné scenérii pohoří Loita Hill v severní části Keni.
Možností dalších prvovýstupů v této krásné, pro bělocha
ovšem nehostinné krajině je velké množství. Téměř všechny
horolezecké výpravy směřují jen k masivu Mount Kenya a
málokterá dále na sever. Je to pochopitelné: vysoké teploty,
potíže s vodou, divoká zvířata a zloději „shifta“ ze Somálska
k pohodě rozhodně nepřidají. Jediným místem, kde je nakonec
relativně bezpečno, je samotná stěna. V kolmé, 700 metrů
vysoké stěně Moint Poi se podařil výstup skupině německých
lezců v čele se stále fenomenálním Stefanem Glowaczem,
V předsálí kina jste si mohli včera nechat podepsat báječnou
knihu s báječným životním příběhem neméně báječného Jirky
Růžičky, vydavatele časopisu Montana.
Jump!
Velice úspěšný film „Jump!“, který měl na festivalu
v Teplicích nad Metují v roce 2001 světovou premiéru, tehdy
s převahou zvítězil jak u diváků, tak u mezinárodní poroty.
Od té doby posbíral na světových festivalech 13 cen - několik
hlavních a několik vítězství v kategoriích, a pro velký zájem
diváků se znovu promítal i letos. Pokud jste byli všímaví,
někde před kinem nebo stánkem u piva mohli potkat dva
z jeho protagonistů: Allena Hilla (autor) a Vladimíra
Procházku (koordinátor akce), možná i Zorku a Petra
Prachtelovy.
CANNONDALE RALLYE SUDETY
Tomáš Čada zve všechny odvážné bikery na proslulý závod
Cannondale Rallye Sudety, pořádaným zároveň jako
mistrovství ČR, bezpochyby právem zvaným korunním MTB
maratonem. O loňském ročníku natočil Jiří Středa dokument,
který se účastní letošní soutěže v kategorii Sporty v přírodě.
Závod se uskuteční 11. září a pokud nemáte odvahu se ho
přímo zúčastnit, přijeďte aspoň povzbudit ostatní a shlédnout
nervydrásající podívanou. Momentálně je přihlášeno asi 800
bikerů a možnost přihlásit se ještě pořád máte!!! Vše důležité
se dozvíte přímo v prodejně.
BUFO CROSS 2004 – BĚH TEPLICKÝMI SKALAMI
Běžecký závod, pořádaný v rámci filmového festivalu, se
uskutečňuje již pojedenácté a je i úvodní součástí seriálu
podobně zaměřených klání „O nejlepšího běžce a běžkyni
skalami polické pánve“. Vyznačuje se náročným terénem
Teplického skalního města s těžkými písčitými úseky a
schody a jeho délka je 11 kilometrů. Hromadný start v neděli
v 9 hodin před kinem už asi čtenář tohoto zpravodaje nestihne,
přesto aspoň prozradíme, že běh bývá vždycky kvalitně
obsazený nejen horolezci, ale i naší špičkou crossových běhů
(v minulosti se jej zúčastnili například Rudolf Ropek několikanásobný mistr světa v orientačním běhu, Robert
Krupička – vynikající vrchař, účastník závodu Dolomittenman
nebo Petr Losmann– mistr světa juniorů, který tady loni
vytvořil traťový rekord 36:16). Letos se k závodu přihlásila i
skvělá lezkyně Sylvie Rajfová - hned poté, co zjistila, že se
neuskuteční plánované lezecké závody.
Dobrý den, pane spisovateli. Můžeš čtenářům zpravodaje
prozradit, o čem Tvá kniha je?
O životě. Jak lze prožít horolezecký život se všemi dobrými i
špatnými věcmi a hlavně o tom, že se nemá brát moc vážně.
Když se totiž začne něco brát vážně, tak to přestane být
zábava. A o tom ta knížka je.
Jak sis mohl všimnout, nacházíme se na filmovém festivalu,
a tak jsme se chtěli zeptat, jestli máš nějaký svůj oblíbený
film?
Protože jsem vydavatel Montany, těch obrázků mi projde pod
rukama tolik, že jsem jimi téměř přesycen, a tak se skoro
filmům a projekcím bráním. Ale mám rád filmy, které svou
podstatou odpovídají mé knížce – spíše veselé než vážné.
Prostě takové, u kterých se ozývají salvy smíchu, než aby se
divákům při jejich sledování potily ruce.
Jirko, mohl bys ještě zavzpomínat na ročníky festivalů
z minulosti a vypíchnout některou historku s Lančem?
Krásná historka je z třetího nebo čtvrtého fesťáku, kdy se
někomu z ruksaku ztratila peněženka a dotyčný přišel do
kulturáku, jestli ji někdo nenašel. Míra Šmíd při projekci vyšel
na pódium a pronesl památnou větu: „Chlapi, vraťte to! Jestli
nemáte peníze, já vám je dám, ale tady tomuhle je vraťte!“ Do
půl hodiny byla peněženka na kulturním středisku.
Pakistán 2004
Z lezeckého výletu k Amin Brakku se minulý týden vrátila
dvojice Jonák – Šatava a jako vždy si přivezli skalp v podobě
prvovýstupu. Na nové cestě na Denbor Brakk - Bloody Mary
(11 délek, obtížnost 9-, A2) zanechali v drsných převislých
„širočinách“ stopy vlastní krve a vzápětí na to v Amin Brakku
i rozlomenou vysutou postel - válení skončilo, počasí nepřálo,
tak hurá do Ádru na fesťák! Tato výprava tak dopadla
poněkud lépe v porovnání s předchozí výpravou do Mali, kdy
většina účastníků skončila na infekčním oddělení s malárií,
bilharziózou, horečkou Dengue nebo v lepším případě
s řídkou stolicí či AIDS (?)...
PETR „PEPE“ PIECHOWICZ – MALI 2003
V sobotní diaprojekci jste se mohli přesvědčit, že lezení v Mali
nepatří zrovna k jednoduchým a levným záležitostem. Chudší
o několik foťáků, bohatší o malárii, ale nezlomeni čelil Pepe
zvědavým otázkám zpravodaje.
Pepe, první dotaz bude trochu osobního charakteru. Zvykli
jsme si u Tebe na fotografie té nejvyšší kvality. Můžeš se
podobnou kvalitou pochlubit i ve spojení s Tvou stolicí?
Před expedicí má stolice probíhala naprosto klasicky – ráno po
kávě jsem si na záchodě vzal do ruky časopis. Vše proběhlo
ke vší spokojenosti za dobu, během níž jsem stihl přečíst vždy
jeden článek. Po návratu z expedice Mali 2003 se věci trochu
Neděle 29.8.2004
změnily. Návštěva toalety se stala častější a časopis jsem již
vždy stihl přečíst celý.
Takže sis konečně našel čas i na sportovní rubriku?
No jasně! Baník číčo!
Jak by ses vyjádřil k sportovním úspěchům africké expedice?
Původně jsem zamýšlel za silné podpory mého kamaráda,
parťáka a životního partnera Milana Beniana – taťky
Kamzíka, provést extrémní, ne-li nejtěžší výstup na tomto
teplém černém kontinentě. Bohužel se nám jej nepodařilo
uskutečnit hlavně díky vysokým teplotám, které v noci
dosahovaly i 40-ti stupňů Celsia. Po návratu jsem pak slyšel o
on-sight přelezech až do stupně 9a vycházející ostravské
lezecké hvězdy i v těch nejextrémnějších klimatických
podmínkách - sudruha Liščoka. S odstupem času mi došlo, že
kdyby byl naším lezeckým partnerem i on, možná by se nám
plánovaný výstup povedl.
Z Afriky jsi přijel nejenom díky příliš časté stolici, ale také
kvůli lepkavým rukám dlouhoprstých hochů černé pleti.
Nestal se z Tebe rasista?
Ne, naopak! Adoptoval jsem tři nezletilé dívky čokoládové
pleti.
Rozhovor s moderátorem festivalu
Karty se obrátily, a zvědavým otázkám byl vystaven moderátor
festivalu Václav Ešus Kozlovec - osoba, která většinou
všechny festivalové hosty vyzpovídává.
Stejně jako většinu diváků by nás zajímalo, kdo se to vlastně
skrývá za usměvavou osobou festivalového konferenciéra?
Narodil jsem se v chudé čínské rodině, která se od pravěku
věnuje pěstování rýže. V poslední době jsme ale přešli na
makovice, protože je to výnosnější. A docela se nám daří.
Městečko, kde bydlím, se jmenuje Ting Ťong Ťu Lu a leží
nedaleko Buenos Aires.
Jak ses jako Číňan vůbec dostal k tomuto festivalu?
Jirka Kánský, kterého asi každý zná, protože uváděl několik
festivalů v minulých letech, je moje vlastní matka. Doma při
jednom výprasku mi řekla: „Ty hajzle jeden! Příště budeš
uvádět festival!“
Vymyká se nějak atmosféra festivalu od pěstování rýže,
kterou běžně provozuješ?
Vymyká, protože všichni chlastají jako o život a to se mi tady
hrozně líbí. Jo a napište ještě, že od pasu dolů jsem mrtvý a
nejsem nebezpečný!
NOVINKY ZE SKAL OD ALBERTA
TROCHU BULVÁRU...
Alberto alias Teplický král, občanským jménem Pavel Hrubý,
je známý nejenom jako úspěšný prodavač horolezeckého
materiálu v obchodě Redpoint, nýbrž i jako nejproduktivnější
tvůrce cest v Teplickém skalním městě poslední doby.
Alberto, co je nového v Teplicích ve skalách?
Jejej, tam je práce....Chtěl bych konečně dodělat Vysoké
napětí odzdola (kdo to neví, tato cesta byla zrušena
vrcholovou komisí Adršpach pro nesportovní způsob
výstupu). Spodní část byla v pohodě, ale momentálně se
pohybuji kolem pátého jištění, kde řeším sám pro sebe dilema,
zda použít či nepoužít dvou sporných chytů. Nevím, jaké byly
předtím, nevím, zda je etické je použít v případě, že byly
trochu poupraveny, takže z toho mám trochu divný pocit.
• Padne rekord? Ptáte-li se v čem, pak upřesníme: v množství
vypitého piva během festivalu. Vloni se vytočilo ve stáncích
podle neoficiální informace 60 sudů, průběžný stav zatím
není znám. Snažte se!
Můžeš doporučit nějakou cestu taky pro lidi?
Třeba Stroboskop na Martinské stěny (VIIIc), to bude něco asi
jako Kalamárka, dobrý jištění, velký chyty, sedm kruhů –
akorát že to není hrana, ale padesát metrů stěny.
A na závěr dobrá zpráva pro lezce: nový průvodce Teplickými
skalami vyjde ještě letos na podzim.
Zlatý cepín aneb jeden za všechny, všichni za...
Tvůrčí skupina Luboše Slavíka, Járy Žida & spol. se jakoby
na čas odmlčela a divák, který se obával, že již vyčerpala svůj
autorský potenciál, si mohl včera oddychnout. Odmlka nastala
pouze proto, že závažnost tématu – odhalení nekalých praktik,
které se paralelně s korupční aférou ve fotbale bohužel dotkly
již i tak ryzího sportu, jakým jsou lyžařské závody
horolezeckých štafet, si totiž vyžádala dlouhou a pečlivou
přípravu. Doufejme, že nic podobného nezasáhne i možná
poslední výspu zachovalých ideálů ve sportu – horolezectví.
Rozhovor s Ondřejem Hejmou
Páteční večer na hřišti ovládla kapela Žlutý pes, která svým
repertoárem padla do noty přítomným různorodých věkových
kategorií (ostatně i ona poněkud omladila své složení aspoň
v podobě dvou odvážných sboristek). Redaktoři Zpravodaje
byli celkovou atmosférou koncertu tak dobře naladěni, že se
odvážně pokusili uskutečnit rozhovor s lídrem kapely.
V zástupu několika psychopatických jedinců, čekajících buď
na podpis, nebo odhodlaných si přikoupit „ještě jednu
písničku, ať to stojí, co to stojí“, a nebo dokonce lovících
senzační snímky převlékajících se umělců nezakrytým oknem
s úmyslem prodat snímek do Blesku, však neměli šanci.
Následující rozhovor je tak pouze fiktivní.
Co vlastně žere Žlutý pes?
Chutnají mu hlavně Pražáci...
Proč jste měl při koncertu na hlavě klobouk?
Protože jsem předtím usnul v hospodě „U Peňáka“...
Proč se nechcete dát vyfotit a nechcete se s námi bavit?
Heleďte se, nedělejte mi z toho zaměstnání !
Za redakci zpravodaje se s účastníky festivalu loučí Martin Krejsa, Alena
Čepelková, Petr Hejtmánek a jejich věrní nezištní pomocníci.
Neděle 29.8.2004
Výsledky 21. MHFF Teplice nad Metují
Results of the 21th IMFF Teplice nad Metují
Hlavní cena / Grand Prix
Útěk přes Himálaje / Flucht über den Himalaya
Maria Blumencron - Německo/ Germany
Kategorie A – horolezecké sporty / Category A – Mountaineering Sports
Vertikální hranice / Vertical Frontier
Kristi Denton Cohen – USA
Kategorie B – sporty v přírodě / Category B – Sports in the Nature
nebyla udělena / was not awarded
Kategorie C – člověk a hory / Category C – A Man and Mountains
WA-WA-WA!
Radek Popelka – Česká republika / Czech Republic
Cena poroty / Jury’s Prize
W cieniu K2 / Ve stínu K2 / In the Shadow of K2
Robert Wichrowski – Polsko / Poland
Zvláštní cena poroty / Jury’s Special Mention
Tatry mystérium / The Tatras – A Mystery
Pavol Barabáš – Slovensko / Slovak Republic
Neoficiální mínění poroty / Jury´s Unofficial Mention
Zlatý cepín aneb jeden za všechny, všichni za... /
The Golden Ice-axe or One for All, All for ...
Lubomír Slavík – Česká republika / Czech Republic
Cena diváka / Spectators’ Prize
Výlet / The Trip
Armin Buchroithner, Christoph Hoerner a Stefan Ribitsch – Rakousko / Austria
Cena města Teplice nad Metují / Prize of the City of Teplice nad Metují
Mount Poi – Velká věc / Mount Poi – The Big Thing
Jochen Schmoll – Německo & Keňa / Germany & Kenya