Na cestu - unor 2012 - Farnost Strážnice

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. XII., únor 2012
Duchovní slovo
"PIARISTÉ ....
ŽIVOT, KTERÝ
ROSTE"
Při
příležitosti
otevření
Piaristického roku
povolání,
který
začal 1. ledna 2012,
vám posíláme dopis
generálního
představeného
našeho řádu, P.
Pedra Aguada, kterým zahájil tento Rok
povolání 2012 a který věnoval nejen nám,
řeholníkům a členům Řádu Zbožných škol,
ale všem, kteří nám pomáhají šířit
kalasanskou myšlenku a charisma v dnešním
světě.
"Piaristé... život, který roste"
Otevření Piaristického roku
povolání
Všem piaristům, kteří prožívají charisma
a poslání Kalasanského,
všem, kteří tvoří součást našeho díla
a také všem, kteří žijí mezi námi a snaží se
žít plnohodnotným životem.
Drazí bratři a sestry, přátelé!
Prostřednictvím tohoto krátkého dopisu,
který posílám do všech koutů světa, kde
působí Zbožné školy, oznamuji vám
ustanovení
Piaristického roku povolání
2012, který bude probíhat pod heslem "Piaristé... život, který roste", v celém našem
piaristickém řádu.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
V roce 2012, přesněji 31. května, uplyne 400
let od doby, kdy se stal členem Zbožných
škol mladý Glicerius Landriani, který,
okouzlený piaristickým projektem, jako
první mladý člověk složil své řeholní sliby
přímo do rukou sv. Josefa Kalasanského.
Můžeme říct, s vděčností a s nadějí, že
Kalasanský už od začátku povzbuzoval
mladé muže, aby se zapojili do nového
projektu. Zbožné školy tak zapůsobily nejen
na Gliceria, ale na tisíce mladých. Během
400 let se tato dynamika opakovala na
mnohých místech světa, a tak vznikl zvláštní
řetěz života, poslání, výchovných projektů,
pastoračních nabídek, hlásání Evangelia,
sociální transformace, prostě – Božího
království pro děti, pro mladé, pro chudé.
Toto je také důvodem Roku povolání, který
začal 1. 1. 2012 pod ochranou Matky Boží,
Panny Marie.
A tak i dnes, stejně jako v minulosti,
pokračuje absolutní potřeba toho, abychom
pozvali, nabídli, přijali a doprovázeli nejen
mladé, ale i ostatní k tomu, aby šli cestou,
která by je přivedla k rozhodnutí, stát se
piaristickým řeholníkem nebo knězem.
Zbožné školy, rodina i Kalasanského projekt
budou stále ovocem nadšených rozhodnutí a
odevzdávání se Bohu.
I dnes je nutné pracovat na tom, aby tato
dynamika pokračovala. Celá skupina, celý
projekt, Řád samotný, naše piaristická
bratrství, naše školy, pracují podle svých
priorit. Když je nějaký cíl uznaný za
důležitý, neponechá se na improvizaci nebo
na erozi každodennosti. Naopak, je nutné
pracovat systematicky, usilovně a s nadějí,
že cíle bude dosaženo. Na toto nesmíme
-1-
zapomenout hlavně v tak specifické oblasti,
jakou je téma piaristického řeholního a
kněžského povolání.
Zbožné školy všude a ve všech demarkacích
potřebují nový impuls povolání, obnovenou
reflexi o naší schopnosti oslovit k zapojení
se do projektu, k němuž Ježíš Kristus
inspiroval Kalasanského, a také povzbuzení
k většímu úsilí, aby mladí lidé, kteří chtějí
následovat Ježíše, mu věnovali celý svůj
život, svůj čas, všechnu svou energii a tak,
jako piaristé, mohli dosáhnout věčného
života.
Proto byl ustanovený Piaristický rok
povolání pro celý řád i pro ty, kteří se chtějí
podílet na tomto projektu.
Vyhlásil jsem ho proto, že jsem přesvědčený,
že můžeme pracovat a lepší a společná
dynamika nám všem pomůže. Všichni víme,
jak moc potřebujeme kněze – piaristy hlavně
pro práci s dětmi, s mládeží a s chudými.
Tento Rok povolání je ustanovený pro
všechny děti a mládež, která touží, doufá a
potřebuje výchovnou blízkost a přítomnost
synů sv. Josefa Kalasanského. Proto vás zvu
pracovat s důvěrou a zanícením ve všech
aktivitách, plánovaných na tento Rok,
s pohledem upřeným na podporu Života a na
naši schopnost zasévat, zvát, provázet a
přijímat piaristické povolání. Rok povolání
vyzývá k vaší spoluzodpovědnosti za náš
Řád. Všichni jsme zváni budovat Zbožné
školy s tím samým úsilím jako Kalasanský.
Přijměme toto pozvání, osvojme si jeho
přesvědčení o budoucnosti jeho díla –
Zbožných škol: „je nevyhnutné rozšiřovat je
v souladu s potřebami a touhami mnohých.
To nelze dosáhnout bez takových dělníků,
kteří nemají velkého ducha a nejsou pozváni
ke zvláštnímu povolání“.
Prosme Pána žní, aby poslal dělníky na žeň
svou. Modlitba proměňuje naše srdce a
přibližuje nás k srdci Božímu. Prosme
našeho Pána, aby nám poslal mladé a
velkorysé lidi, kteří touží darovat svůj život
jako piaristé. Prosme, aby nám všem pomohl
spolupracovat s Ním, Jeho jménem, pro
dobro našich dětí a mládeže.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
PIARISTICKÝ ROK POVOLÁNÍ je tedy
otevřen. Ať se nikdy neuzavře. Děkuji.
P. Pedro Aguado, SchP
generál
Řím, 1. ledna 2012
Logo Piaristického roku povolání
Spirála je symbolem života a růstu.
Písmeno „C“ je zkratkou příjmení sv. Josefa
Kalasanského (Jose de CALASANZ).
Toto písmeno je uprostřed loga stejně tak,
jako centrem piaristického života je osoba
sv. Josefa Kalasanského.
Barevné postavičky kolem písmena „C“
znázorňují
bohatství
piaristického
charismatu, toleranci, a světové kultury,
uprostřed kterých žijí piaristé.
Úmysly apoštolátu modlitby – únor
1. Aby všechny národy měly přístup k vodě
a jiným zdrojům pro každodenní život.
2. Aby Pán podporoval úsilí zdravotníků,
kteří pomáhají nemocným a starším v
nejchudších
oblastech
světa.
3. Aby nás Duch Svatý hlouběji uváděl do
Božího synovství.
-2-
PROČ EXISTUJÍ KOSTELY?!
Kostel není obyčejná stavba
Do kostelů často vstupujeme jako do
památných prostor, a to s jistou zvědavostí,
co tam uvidíme. Nejsme-li jen sběrači
fotografií míst, která jsme navštívili, na
chvíli se zastavíme. Mnohdy pak vnímáme
zvláštní atmosféru, která někoho těší, jiného
možná uvádí do rozpaků. Jsou ovšem také
kostely, které nás ničím zvláštním
nepřitahují, tak jsou nenápadné a jakoby
„obyčejné“. V každém případě není kostel
tak obyčejná stavba jako obytný dům,
obchod nebo továrna. Čím ale je? Proč byl
postaven a proč tu stojí?
Slovo „kostel“
České slovo „kostel“ vzniklo z latinského
„castellum“, což znamená tvrz. Kostely totiž
byly od počátku budovány zpravidla jako
pevné zděné stavby, které ve středověku
plnily mimo jiné funkci útočiště pro
obyvatele chatrných obydlí při přepadení. To
ovšem nebyl hlavní účel kostelů. V jiných
jazycích je již slovo pro označení kostela
mnohem přiléhavější: pro kostel a církev je
užito stejné slovo. V němčině (Kirche),
v ruštině (cerkov), ve francouzštině (eglise),
v italštině (chiesa) nebo v angličtině (church)
vždy znamenají kostel i církev. Kostel je
totiž „dům církve“, totiž dům, ve kterém se
církevní obec, společenství křesťanů,
shromažďuje ke mši, čili ke slavnosti, která
má svůj kořen v Ježíšově poslední večeři
s jeho učedníky. Toto je jeho hlavní účel.
Tak je kostel dědicem dávného večeřadla v
Jeruzalémě, kde se před dvěma tisíciletími
poslední večeře konala. Kostel je prostorem i
pro jiné bohoslužby, jako jsou svatba, křest,
rozloučení se zesnulým. Je to, stručně
řečeno, prostor ke shromáždění křesťanů,
kteří se v něm společně modlí, i prostor pro
jednotlivce, který se mimo bohoslužbu modlí
sám.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Výzdoba kostela
Stalo se zvykem, že si křesťané tento prostor
zdobili architektonicky i výtvarnými díly,
někdy velmi nákladně, jindy prostě. Do
kostela umístili předměty, které jsou
potřebné k bohoslužbě, výtvarná díla, která
připomínají osoby a děje z Bible i ze života
světců, a také výtvarná díla, která prostě
kostel zdobí. K tomu se časem přimísilo
někde i dost nevkusu, podobně, jako tomu
bylo a je i u jiných budov a místností, které
slouží širší veřejnosti. V druhé polovině
minulého století se katolická církev při
stavbě a úpravách kostelů vracela k původní
jednoduchosti těchto staveb, kde je interiér
určitým způsobem vyzdobený, ale ne
přezdobený. V Praze to například platí o
kostele ve Strašnicích nebo o sakrálních
prostorách v komunitních centrech v Nových
Butovicích nebo na Jižním Městě.
Je stavba kostelů pouze historickou
záležitostí?
Např. v Praze byl ve dvacátém století
poslední nový kostel postaven začátkem
druhé světové války (kostel sv. Jana
Nepomuckého v Košířích). Další kostel byl
dokončen
až
v roce
1994
(kostel
Neposkvrněného početí Panny Marie ve
Strašnicích). Během války a následně během
komunistické totality nebylo možné kostely
stavět. Proto u řady lidí vznikl dojem, že
kostely jsou pouze historickou památkou,
nikoliv součástí nově budovaných sídlišť, jak
tomu bylo v mnoha jiných evropských
zemích.
Kostel
nás
pojí
s předešlými
generacemi
V naší zemi máme většinu kostelů starých
řadu staletí. Podle toho, kdy byly postaveny
či upraveny, obdivujeme v nich gotickou
architekturu, barokní výzdobu nebo prostou
venkovskou snahu o vyzdobení místa, které
má jiný účel než ostatní stavby. Řada staletí,
po kterou kostel stojí, nepředstavuje jen
architektonickou
historii.
Kostel
je
kamenným památníkem minulých generací,
které ho postavily, byly v něm křtěny,
-3-
oddávány, modlily se v něm a s nimiž se zde
jejich blízcí loučili při pohřbu. Je
pamětníkem modliteb, nadějí, zklamání a
lidských bolů. Je místem skutečně
úctyhodným pro každého, kdo vnímá cenu
života druhých lidí, živých i zesnulých.
Nejen svou stavbou a výzdobou, ale tím, co
se v něm od jeho postavení před desítkami
let či před staletími až do dnešních dnů koná,
je kostel svědkem a památníkem žité víry.
Tedy skutečnosti, na kterou je možno
navázat i dnes…
Převzato z: www.vira.cz
Autor: Mons. doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný,
Th.D., český katolický kněz, teolog a autor
duchovní literatury
Společenská kronika –leden 2012
Do rodiny Božích dětí ve sv. křtu byli
přijati:
Šárka Marie Mlýnková, Dalibor Lubomír
Michna, Filip Jan Motyčka
Rozloučily se s námi a předešly nás na
cestě do života věčného:
Anežka Juncová, Marie Brožovičová
Naši zesnulí kněží
„Blaženi jsou od chvíle ti, kdo umírají ve
spojení s Pánem.
Ať odpočinou od svých námah, neboť jejich
skutky jdou s nimi.“
Srov. Zj. 14, 13
V tomto měsíci vzpomeneme a pomodlíme
se za naše zemřelé kněze:
P. Františka Bureše, profesora náboženství a
duchovního rádce strážnického Orla, zemřel 5. 2.
1976
P. Mikuláše Fischera, děkana u sv. Martina,
zemřel 7. 2. 1929
P. Bedřicha Prese, čestného kanovníka a
faráře ve Strážnici, zemřel 18. 2. 1983
R.I.P.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Příspěvky farníků
Naši kostelníci - vzpomínka
Pamatujme ve svých modlitbách i v tomto
měsíci na strýčka kostelníka, pana Františka
Polstera, jehož druhé výročí úmrtí si
připomínáme.
Spojím toto výročí s krátkou vzpomínkou na
našeho stařečka, Martina Můčku, který
"kostelničil" u Panny Marie přes 50 let,
zemřel v březnu v roce 1952, tedy před 60
lety a "zaučil do kostelničení" strýčka
Polstera.
V posledních letech svého života, vždy na
jaře, před velikonočním úklidem kostela,
mně strýček vyprávěl, jak probíhalo toto
uklízení za našeho stařečka, kdy mu, už jako
malý ministrant, byl vždy k ruce:
„Tož to víte, včíl sa dělajú ze všeckým veliké
orace. Jarní úklid sa za vašeho stařečka řešil
takto. Do kostela sme dotlačili z vašeho
dvora vúz, (já sem byl ešte chlapčisko, ale
pomohl, gdo šél okolo), naložili sme tepichy,
keré před tým vaša stařenka s tetkú Hrabalkú
pozametaly a zrulovaly. Tepichy sme odvézli
na Morávku, na břehu sme ich pořádně
vybúchali metlama, stočili a uložili k
Průžkom do zahrady pod ten dřevěný
domeček, kerý visál na stěně mlýna. Byl to
úkryt pro veliký elektromotor, včíl už tam
néni. Tam tepichy vydržaly do zimy. Jak
nakydlo trochu sněhu, tož ich ženy
povytahovaly, potáhaly po břehu, zas né
moc, aby nebylo v kostele vlhko, a na vozi
sme ich zas dovézli do kostela a roztahli.
Potom si stařeček donésli z fáry dlúhý žebř a
perútkú poometali pavučiny tam, kam sa
ženské nedostaly. Jednú sa rozhodli, že
poometajú oltářky trochu výšej, aj andělíčkú.
Štrankama si svázali žebře dva, omotali
hadrama, aby neco neodrali, žebře postavili
na stupeň u oltářku sv. Antonínka (vzadu,
aby nebyli tak na očách a aj dálej od
zákristie, a začali čistit perútkú, kerú měli
přivázanú na delší palici. Dyž sem vešél do
kostela, stařeček už byli skoro u andělíčkú,
pod něma držal žebř P. Tichý a křičal:
„Okamžitě pojďte dolů, zabijete se a já půjdu
do kriminálu!" Stařeček v klidu doometali,
slézli dole a řekli: „Tož velebný pane, zas
-4-
máme na chvílu pokoj aspoň se sv.
Antonínkem.“ Ale myslím, že to už nigdy
neopakovali.“
A strýčkovo zakončení vyprávění: „Tož
vidíte, dnes furt enom úklid a úklid a kostel
bárgdy poloprázný, a tenkrát - nacpaný, lidé
stávali až vénku.“
Takže, stařečku a strýčku kostelníci - jestli se
na nás z nebe díváte a potutelně se usmíváte,
Pán Bůh zaplať za všechno.
Odpočinutí věčné dej vám oběma, Pane a
světlo věčné ať vám svítí......
S vděčností A. Budinská.
Zbieranie poštových známok
Po Novom roku ako obvykle, sme
dostali list z Nemecka od bratov
Benediktínov s poďakovaním,za zasielanie#
použitých poštových známok,ktoré kláštore
triedia,
balia,
pre
zberateľov-filatelistov.
Aj
z
takto
zarobených peňazí za známky, čo sa im
podarí predať, financujú svoje misie v
Afrike.Ich
dielo
je
naozaj
obdivuhodné,financujú niekoľko svojich
škol,nemocnice, misijné dielo. Použité
poštové známky niektorí z nás farníkov
nosia k nám do optiky,kde ich
vytriedime,zhromaždíme a večšie množstvo
2.krát
do
roka
odošleme
do
Munsterschwarzachu, kde títo bratia-mnísi
sídlia a ekonomicky im šéfuje známa
osobnosť kresťanského sveta , mysliteľ
,spisovateľ páter Anselm Grun. Chcel by
som aj touto cestou poprosiť čo najviac
našich spolufarníkov i firmy,úrady, v
našom meste, aby nevyhadzovali použité
známky,ale priniesli ich k nám do
optiky,a pomohli tak svojou trochou, ktorá
nič nestojí dobrej veci. Radi túto
službu robíme,lebo skutočne vďaka
vyzbieraným tisícom známok ktoré prídu z
rozličných krajín do Nemecka sa misiám
veľmi konkrétne adresne pomáha.Ďakujeme
všetkým Vám ,ktorí známky prinášajú a
povzbudzujeme i ďalších bratov a sestry k
takejto forme nepeňažnej zbierky na misie.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Myslím si, že aj takto, takmer z
ničoho sa dá rozdávať veľa radosti a keď k
tomu pridáme ešte aj modlidbu za
našu farnosť tak to je už požehnané dielo.
Marián
O růženci
„Nevíš o někom na úklid?“
„Nevím, taky jsem hledávala.“
„A
někoho
do
Živého
růžence?
Nikdo nechce. Je to na 7 minut a nikdo
nemá zájem.“
„To znám. Ani o modlitbu na 7
vteřin skoro nikdo nestojí. Co potom celý
růženec. Misionáři však říkají, že každé
"Zdávas Maria" je jakoby střelou proti zlu."
Sv. otec Jan Pavel II. v apoštolském listu
Růženec
Panny
Marie
(Rosarium
Virginis Mariae), který vydala v roce 2002
Matice cyrilometodějská s.r.o., píše:
„Růženec Panny Marie, který se z vnuknutí
Ducha Svatého postupně rozvíjel v
druhém tisíciletí, je oblíbená modlitba
mnoha světců a učitelský úřad Církve k
ní často vybízí. Obsahuje v sobě hloubku
celého poselství evangelia, jehož je
jakoby shrnutím. Skrze růženec získává
věřící hojnost milostí, jako by je
přijímal přímo z rukou Matky Vykupitele.
Lev XIII. poukazoval na ni jako na
duchovní nástroj proti zlu ve společnosti. Do
sledu
růžencových
desátků
můžeme
zahrnout všechny záležitosti, utvářející život
jednotlivce,
rodiny,
národa,
církve a světa. Tak dostává prostá modlitba
růžence
rytmus
lidského
života.
Modlit se růženec neznamená nic jiného, než
rozjímat s Marií o Kristově tváři.
Když je uctívána Matka, také Syn je lépe
poznáván,
milován
a
oslavován.
Růženec je modlitbou za mír a za rodinu,
která je základní buňkou společnosti
stále více ohrožovanou, a tím vyvstávají
obavy o budoucnost celé společnosti.
Protože růženec vychází z Mariiných
prožitků, je modlitbou kontemplativní.
Pavel VI.: „Bez kontemplace je růženec jako
tělo bez duše a jeho odříkávání se
stane pouhým mechanickým odříkáváním
-5-
formulí, což odporuje Ježíšovu napomenutí:
"Když se modlíte, nebuďte jako celníci a
pohané, kteří se domnívají, že budou
vyslyšeni pro svou mnohomluvnost." (Mt
6,7). Mezi lidskými bytostmi nikdo nezná
Krista lépe než Jeho Matka a nikdo nás
nemůže uvést do tak hlubokého poznání
Jeho
tajemství
jako
ONA.
Růženec je současně meditací i prosbou.
Naléhavé prosby o přímluvu Matky Boží
spočívají na důvěře, že její mateřská
přímluva může u Srdce Syna dosáhnout
všeho. V růženci prosíme Marii, stánek
Ducha Svatého, která stane před Otcem,
který Ji obdařil plností milostí, i před Synem,
zrozeným z Jejího lůna, a modlí
se s námi a za nás. Proč nevzít do ruky
růženec s vírou těch, kteří byli před
námi? Od Ježíšova dětství a života v
Nazaretě (Radostný růženec), přecházíme k
Jeho veřejnému životu (Růženec světla) a
přes
Bolestný
růženec
vrchol
zjevení Boží lásky a naší spásy k Růženci
slavnému s pohledem na Krista ve
zmrtvýchvstání a nanebevstoupení, sesláním
Ducha Svatého a oslavou Panny Marie.
Je to i cesta příkladu Panny z Nazareta, ženy
víry,
mlčení
a
naslouchání.
Věřící, který sleduje Kristovu cestu, ve které
je cesta člověka "zrekapitulována", objevena
a vykoupena, má před sebou pravý obraz
člověka.
Když rozjímá o Jeho narození, učí se svatosti
života, když se dívá na dům v Nazaretě,
vnímá původní pravdu o rodině, podle
Božího záměru, když naslouchá Mistru v
tajemstvích veřejného života, čerpá světlo,
aby
mohl
vstoupit
do
Božího
království, a když Ho následuje na Kalvárii,
učí
se
smyslu
spásné
bolesti.
Konečně když rozjímá o Kristu a Jeho matce
ve slávě, vidí cíl, ke kterému jsme
všichni povoláni, jestliže se necháme
uzdravit a přetvořit Duchem svatým.
Rozjímat s růžencem znamená svěřovat naše
starosti, opuštěnosti, problémy, únavy
a plány milosrdným srdcím Krista a Jeho
Matky.“
Anna
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Informace
Farní informace
- v sobotu 4. února dopoledne
organizujeme prázdninový výlet do
Aquaparku v Uher. Hradišti; z farních
prostředků proplatíme vstupné, účastníci
výletu přispějí dobrovolným příspěvkem
na dopravu; hlásit se můžete v sakristii
kostelů,
- od soboty 4. února budou na
radějovské faře ubytovaní otcové a
bohoslovci
piaristického
kněžského
semináře z Krakova; od čtvrtka 9. února
budou u nás trávit prázdniny; v neděli 5.
února se zúčastní „hrubé“ mše sv.;
prosíme vás o nějaké sladké výrobky,
které jim zpříjemní pobyt u nás, výrobky
můžete nosit na faru v sobotu 4. února
odpoledne (od 12.30 do 14.30 hod.);
děkujeme!,
- blíží se letošní fašankový ples (18.
února). Prosíme o hodnotné dary do
tomboly. Dary můžete nosit na faru od
pondělí 13. února. Prodej lístků začne 30.
ledna v papírnictví u Křížů. Podrobnosti
jsou na plakátech,
- prosíme rodiny, které mají dány
úmysl na „dětských“ mších sv., aby
umožnily zúčastněným dětem přinášet
obětní dary,
- ve středu 22. února zahájíme postní
dobu; Křížové cesty budou: v Petrově ve
čtvrtek po „dětské“ mši sv. a v neděli ve
14 hod., ve Strážnici v pátek po „dětské“
mši sv. a v neděli ve 14 hod.; první
křížové cesty povedou: po „dětských“
mších sv. ministranti a v neděli 26. února
otcové Jacek (v Petrově) a Lukáš (ve
Strážnici). Rozpis ostatních pobožností
bude v příštím Na cestu.
otec Lukáš
Úklid kostela Panny Marie
Sobota 4.2. - skupina č. 1 - Adamcová M.
Sobota 11.2. - skupina č. 2 - Blatová A.
Sobota 18.2. - skupina č. 3 - Rybecká L.
Sobota 25.2. - skupina č. 4 - Sochorová E.
Úklid je každou sobotu od 8:00 hod.
-6-
OKÉNKO RODINNÉHO
CENTRA STRÁŽNICE o.s.
POZVÁNKY:
Středa 15.2. od 17hod. MUZIKOTERAPIE
PRO ŽENY (oddychový podvečer pro ženy
formou muzikoterapie pod vedením
Mgr.Vlkové) Vstupné 40 Kč, klubovna.
Čtvrtek 23.2.od 17 hod RELAXAČNÍ
CHVILKA PRO TĚHOTNÉ MAMKY
(relaxace, možnost sdělení svých prožitků
v době očekávání dítěte, beseda o prenatální
komunikaci…) – klubovna
Pátek 17.2. 20-22 hod. VEČERY CHVAL
ZA RODINY (nabídka k dvouhodinové
adoraci v kostele P.Marie v rámci Národního
týdne manželství)
Úterý 28.2. 20-21 hod MODLITBY
MAMEK ZA DĚTI (klubovna)
Pondělky od 20hod MODLITBY OTCŮ
Děkujeme ze srdce všem, kdo se zúčastnili
ať už jako diváci či účinkující, i těm, kdo
nám pomohli připravit Strážnický živý
betlem na Zahradě u sv.Martina!
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Knihovna křesťanské literatury
Spolkový dům – Masarykova 370
Vám nabízí:
Václav Havel – Dopisy Olze
Po několik let strávených ve vězení psal
Václav Havel své ženě Olze o všedních
věcech, dotýkal se však i takzvaných
vysokých témat.
Marek Orko Vácha – Modlitba
argentinských nocí
Bůh je v argentinských horách nějak blíž.
Bůh argentinských nocí je Bůh mnohem
tajemnější, nesmírnější, mocnější, Bůh, na
němž závisí přežití a nepřežití. Teprve
v naprosté samotě v horách poutních
pochopí, co znamená, že v něm žijeme,
pohybujeme se a jsme.
Notker Wolf – Andělé v kurzu
Opat Notker Wolf se i v dalších svých
zamyšleních zabývá malými i většími
každodenními problémy, které se týkají
každého člověka. Především ale čtenáře
povzbuzuje k důvěře, že s Boží pomocí a
požehnáním je možné radostně žít i náročný
život.
Těšíme se na Vaši návštěvu.
Provozní doba:
Pondělí a středa 9.30 – 11.00
Úterý
16.00 – 17.00
-7-
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
-8-
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
-9-
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
- 10 -
OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY
ZHODNOCENÍ
TŘÍKRÁLOVÉ
SBÍRKY
V sobotu 7. ledna 2012
jsme ve Strážnici a v okolních obcích
uspořádali již tradiční Tříkrálovou sbírku.
Koledování se zúčastnilo celkem 89
skupinek koledníků a výtěžek z
koledování
činil
(po
započtení
vykoledovaných 53,58 eura a 1 zlotého)
celkem 357.444 Kč, což je oproti
předchozímu roku více o 11.404 Kč.
Ve Strážnici koledovalo celkem 51
skupinek a vykoledováno bylo 170.921
Kč (včetně směněných valut). V Petrově
se zapojilo 12 skupinek a bylo vybráno
48.339 Kč.
Celý výtěžek jsme odeslali na centrální
účet této sbírky. Z vykoledované částky
může naše charita využít 58%. Tyto
peníze chceme využít pro potřeby charitní
pečovatelské služby a tradičně pomůžeme
i některým sociálně slabým rodinám.
Děkujeme touto cestou všem, kteří
přispěli ke zdárnému průběhu letošní
Tříkrálové sbírky: dětem - koledníkům,
vedoucím
skupinek
a
všem
koordinátorům a dospělým, kteří
jakýmkoliv způsobem pomohli.
VÁNOČNÍ DÁRKY PRO DĚTI
NA UKRAJINĚ
V závěru loňského roku se Charita
Strážnice opět připojila k projektu
Arcidiecézní charity Olomouc a
připravila celkem 15 vánočních dárků
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
pro děti v dětských domovech na
Ukrajině.
Pro 6 dětí zhotovili balíčky přímo
jednotliví farníci a k nákupu dárků
přispěla i finanční sbírka, která vynesla
11.463 Kč. Z této částky byly zakoupeny
dárky a zhotoveny balíčky pro 9 dětí a
1050 Kč jsme věnovali arcidiecézní
charitě na humanitární pomoc pro
Ukrajinu.
Děkujeme všem, kteří pomohli při
této akci formou finančního nebo
věcného daru a rovněž paní Alžbětě
Mlýnkové a Martě Hořákové, které se
postaraly o zakoupení dárků a o
zkompletování a zabalení uvedených 9
balíčků.
V SOBOTU 11. 2. 2012 VÁS
ZVEME NA MŠI SVATOU.
Je to výroční den založení našich
charitních projektů a zároveň Světový
den nemocných. V naší farnosti je při
této příležitosti již několikátým rokem
zavedena Pouť nemocných. Bližší
informace na plakátech.
Opět po několika letech Vás zveme na
DEN
OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
V CHARITĚ STRÁŽNICE
Přijďte se podívat
V pondělí 13. 2.2012
V době od 9 do 15 hodin
Změříme Vám tlak, předvedeme
kompenzační pomůcky, něco si
zkusíte utkat na tkalcovském stavu,
podíváte se, co se zde změnilo…
Těšíme se na Vás!
- 11 -
Nejen pro děti
Nejen pro děti
Malé děti vybarví fašankový obrázek na straně č. 7 a maminky jim vysvětlí, co je to fašank ☺.
A ti větší vyluští křížovku.
Splněné úkoly vhoďte do krabičky v kostele. Vylosování výherce provedeme na první dětské
únorové mši sv.
Držíme vám palce!
Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti
Vychází 28.ledna 2012 , náklad 700 kusů
Tisk: Tiskárna Sukupovi.
Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele.
nebo zaslat na e-mail : [email protected]
webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz
Děkujeme všem přispěvatelům
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
- 12 -