Zasady_odchovu_hribat_z_pohledu_vyzivy.

Zásady odchovu hříbat z pohledu výživy
Ing. Kateřina Blažková
Oddělení výživy, Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Uhříněves
Rozhodujícím obdobím, které může nejvíce ovlivnit budoucí kariéru koně, je odchov.
Při často podceněné fázi růstu vzniknou nevratné změny, které dokáží zkomplikovat cestu za
úspěchem. Tento příspěvek shrnuje, jak by měl správný odchov z pohledu výživy vypadat.
Růst a přírůstky
Období růstu je definováno jako zvyšování hmotnosti a kohoutkové výšky. Váhový
přírůstek od narození do 12 měsíce věku je poměrně rychlý a především mohou nastat
výkyvy, které je potřeba eliminovat na minimum. Pro dobrý vývoj kostí a svalů je ideální
lineární růst. Poměr přírůstků se po dosažení jednoho roku věku zpomalí a konečné hmotnosti
kůň dosáhne mezi 36 až 60 měsícem věku. Obecně můžeme říci, že 50 až 60% konečné
tělesné hmotnosti dosáhne kůň do 12 měsíce věku a 80 až 90% je dosáhnuto při dovršení věku
24 měsíců. Kohoutková výška (KVH) narůstá mnohem rychleji. Obecně je u koní do 12 až 18
měsíce věku dosaženo 90% KVH.
Váhový přírůstek je způsoben přibýváním kostní, svalové a tukové tkáně. Není mnoho
informací, které by upřesňovaly, jaké procento přírůstku zaujímá jednotlivá tkáň u rostoucích
koní. Nicméně, můžeme se opřít o výzkumy na jiných druzích zvířat, které dokazují, že u
mladých rostoucích zvířat má tvorba svalové tkáně přednost před ukládáním tuku.
V pozdějším věku je však tato situace opačná.
Faktory ovlivňující rychlost a kvalitu růstu
Genetika, výživa a management chovu jsou nejdůležitějšími faktory, které mají vliv na
rychlost a kvalitu růstu. Snahou některých chovatelů bylo dosáhnout co největšího růstu hříbat
pomocí takzvaných růstových faktorů, běžně využívaných při produkci masa u ostatních
hospodářských zvířat. Faktem je, že toto nezákonné počínání se nesetkalo ani s pozitivními
výsledky na budoucí využití koní. Použití takových stimulátorů nemá ve světě koní racionální
uplatnění.
Jedním z limitujících faktorů růstu jsou genetické předpoklady. Každý kůň má
specifický genetický potenciál pro rychlost růstu a hmotnost v dospělosti. Různá plemena jsou
charakterizována jako raná nebo pozdní. Někdy je však těžké vyvodit obecný závěr, díky
střídání genových linií uvnitř chovu. Chovatelé někdy vybírají při šlechtění takové koně, aby
dosáhli rychlého růstu hříbat. Koně s velkým rámcem jsou příslibem časnějšího použití jak
pro chov, tak pro práci, ale není to pravidlem. Na druhou stranu u těchto koní hrozí narůst
výskytu případů vývojových ortopedických onemocnění (DOD – developmental orthopedic
disease). Je těžké to ovšem přesně doložit, vzhledem k přítomnosti dalších možných vlivů,
jako je střídání v managementu, rychlosti růstu a utváření postoje končetin koní.
Výživa nemůže překonat špatnou genetiku nebo špatně zvolený tréninkový plán, ale
studie ukazují, že příjem a složení krmné dávky může změnit míru a především to, jaké tkáně
budou přirůstat. Omezený příjem živin může vést ke zpomalení růstu v brzkém stádiu vývoje.
Jestliže je pak tento stav vystřídán rychlým růstem, je to nejlepší cesta k výskytu DOD. Pokud
je snížení příjmu živin ještě větší, může nastat i situace, kdy kůň už nikdy nedosáhne
předpokládané hmotnosti v dospělosti.
Na druhé straně, nadměrné množství tuku vytváří větší tlak na končetiny a snižuje
sportovní výkonnost koní. Čím je kůň starší, poměr přírůstku kostí a svalů se zpomaluje a
následkem toho se začne ukládat ze stejné krmné dávky větší množství tuku.
Význam stupnice tělesné kondice koně
Jedním z ukazatelů fyziologických vlastností koně je kondice. Je definována jako
celkový tělesný stav jedince posuzovaný z výživného i výkonnostního hlediska. Kondice je
souhrnným výrazem výživy, stupně pracovního zatížení, zdravotního stavu a celkové úrovně
chovu.
V zahraničí se dnes běžně využívá k hodnocení tzv. stupnice tělesné kondice koně
BCS (angl. zkratka BCS=Body Condition Scoring). Můžeme ji odhadovat vizuálně tak, že
zhodnotíme úroveň zásobení podkožním tukem na vyznačených místech těla koně. Pokud
budeme sledovat individuální změny v tělesné kondici každého hříběte, můžeme zjistit
rozdílnost v množství uloženého tuku i přesto, že je příjem krmiv a úroveň pohybu stejná.
Stupnice tělesné kondice koně
BCS – Body Condition Scoring
A.
B.
C.
D.
E.
F.
Hřeben krku
Kohoutek
Bederní páteř
Kořen ocasu
Hrudní koš
Oblast za ramenem
Popis stupnice tělesné kondice (stupeň
1-9)
1. Podvýživa: kůň je extrémně vyhublý. Obratlové výběžky, žebra, kyčelní kosti a kořen ocasu jsou
výrazně prominentní. Prominentní kostní podklad kohoutku, ramenního kloubu a krku. Chybí
veškerý podkožní tuk.
2. Výrazná vyhublost: kůň je vyhublý. Malé množství tuku pokrývá obratlové výběžky. Obratlové
výběžky, žebra, kyčelní kosti a kořen ocasu jsou prominentní. Kohoutek, ramenní klouby a
struktury krku jsou výrazně znatelné.
3. Vyhublost: tuk dosahuje do poloviny obratlových výběžků. Tenká vrstva tuk pokrývá žebra,
avšak žebra jsou snadno viditelná. Kořen ocasu je prominentní a jednotlivé obratle jsou viditelné.
Kyčelní kosti, kohoutek, ramenní klouby a struktury krku jsou mírně znatelné.
4. Lehká kondice: obratlové výběžky vytváří mírný hřeben. Linie žeber se mírně rýsuje a žebra jsou
viditelná. Malé množství tuku u kořene ocasu. Kyčelní kosti, kohoutek, struktury krku a ramenní
klouby nejsou výrazně znatelné.
5. Střední kondice: oblast bederní páteře je v rovině. Žebra jsou dobře cítit na pohmat, ale nejsou
viditelná. Tuk u kořene ocasu má pružnou konzistenci. Kohoutek je zaoblený, ramena a krk
souvisle splývají s linií těla.
6. Mírná nadváha: mírná prohlubeň se začíná tvořit podélně nad bederní páteří. Tuk u kořene ocasu
má měkkou konzistenci. Tuk pokrývající žebra má pružnou konzistenci. Tuk se začíná ukládat
podél kohoutku, za ramenním kloubem a na hřebeni krku.
7. Nadváha: podélná prohlubeň nad bederní páteří. Jednotlivá žebra lze cítit na pohmat, ale jsou
pokryta výraznou vrstvou tuku. Tuk u kořene ocasu má měkkou konzistenci. Znatelná vrstva tuku
podél kohoutku, za ramenním kloubem na hřebeni krku.
8. Obezita: výrazná podélná prohlubeň nad bederní páteří. Jednotlivá žebra lze nahmatat jenom
obtížně. Výrazné tukové polštáře u kořene ocasu. Výrazná vrstva tuku podél kohoutku. Oblast za
ramenním kloubem vyplněná tukem. Výrazný krční hřeben. Vrstva tuku podél vnitřní strany
stehen.
9. Extrémní obezita: hluboká podélná prohlubeň nad bederní páteří. Tukové polštáře pokrývají
žebra, tuk je prominentní u kořene ocasu, podél kohoutku, na krku a za ramenním kloubem.
Výrazně prominentní krční hřeben. Vrstvy tuku se podél vnitřních stran stehen třou o sebe.
Slabina je vyplněná a břicho má sudovitý tvar.
(Don R. Henneke, Ph.D., Equine Veterinary Journal 1983)
3
1
7
5
9
Všeobecná doporučení pro denní příjem krmiv
Sající hříbata by se měla naučit přijímat jadrná krmiva během 1. až 2. měsíce věku.
Jádro by mělo obsahovat 14 až 18 % proteinu s přídavkem vápníku, fosforu, mědi a zinku.
Vyšší procento proteinů a minerálů není vhodné zkrmovat, výjimku můžeme udělat v případě,
když není k dispozici luční seno. Nižší procenta proteinu můžeme uplatnit v případě
zkrmování krmných luskovin v kombinaci s travním senem.
Koncentrovaná krmiva by měla být krmena v poměru 0,50 až 1,0% živé hmotnosti
hříběte, je však důležité klást důraz na kondici hříběte. Jestliže je krmeno méně než 0,5 %
jádra z tělesné hmotnosti), je nutností vybalancovat množství Ca, P a dalších prvků pro řádný
přísun minerálií. V ideálním případě by měla být hříbata krmena individuálně regulovaným
množstvím, ke kterému nebude mít přístup klisna nebo ostatní hříbata, nejlépe dvakrát denně.
Denní množství jadrného krmiva pro hříbata se zvyšuje cca o 0,5 kg na měsíc života.
Mezi nejčastější objemná krmiva na našem území patří seno a travní siláž. V době
odstavu přijme hříbě vážící 250 kg cca 2,5 kg sena. Travní siláž má nižší sušinu, tudíž
budeme počítat s 1,5 až 2 násobkem množství sena. Úměrně se zvyšující se hmotností koně
zvyšujeme i dávky objemu.
Odstavené hříbě s předpokládanou hmotností v dospělosti 500 kg má v šesti měsících
přibližně 0,7 až 0,9 kg přírůstku. Celkový denní příjem krmiva (sena i koncentrátu) je obvykle
v rozsahu 2 - 3% živé hmotnosti hříběte.
Poměr energie a proteinu v celkové krmné dávce by měl být cca 1:7.
Minerály a vitamíny
Poměr minerálů může být stejně důležitý jako jejich aktuální množství v krmné dávce.
Vysoká dávka fosforu v krmné dávce brání resorpci vápníku a bude vést k jeho nedostatku
(deficitu) i přesto, že je vápník doplňován v dostatečném množství. Poměr vápníku a fosforu
by u mladých koní neměl nikdy poklesnout pod 1:1 a ideálně by se měl pohybovat kolem
1,5:1. Příliš mnoho vápníku může negativně působit na stav fosforu, zvláště jestli je úroveň
fosforu nízká. Poměru 2,5:1 a vyššího se musíme v krmné dávce vyvarovat. Píce s vysokou
úrovní vápníku by měla být doplněna fosforem. Poměr zinku a mědi se má nacházet mezi 3:1
až 4:1.
Vzhledem k tomu, že kvalita krmiv se mění, příděly formulované pro rostoucí koně
musí zahrnovat minerálně-vitamínový doplněk. Majitelé by neměli podceňovat informace na
etiketách ani možnosti využít odborného poradenství.
Stáje vs. pastviny
Z mnoha pohledů je pro mladé koně pastva preferována před ustájením. Volný pohyb
má příznivý vliv na vývoj kosterní a svalové soustavy. Odchov v kopcovitém terénu pomáhá
utvářet dobrý postoj končetin. Přítomnost na čerstvém vzduchu má blahodárný vliv na zdravý
rozvoj plic a světlo zase zajistí dobrou hormonální úroveň. To vše jsou podmínky pro zdravý
růst koně. Ovšem není pastva jako pastva. Některé pastevní porosty mají vysokou živinovou
hodnotu a jiné jsou naopak chudé. Na začátku je proto dobré pastevní porost zhodnotit a
v případě potřeby jeho nedostatky kompenzovat vhodnými doplňky. Koně dávají přednost
píci suché a hrubší ne však hrubé. Dominantní zastoupení by měly mít výběžkaté trávy
s výskytem dvouděložných bylin do 5 – 10%. Pastevní porosty hodnotíme z hlediska
botanického složení, výnosu píce a obrůstání. V podmínkách České republiky se spíše
vyskytuje nízká úroveň pastvin s deficitem selenu nebo dalších makro a mikroprvků.
Laboratorní rozbory půdy i travního porostu dokáží stanovit přesné hladiny živin a tyto
výsledky pak můžeme využít k vybalancování krmné dávky. Obecně lze říci, že pouze z
pastevního porostu se koně nenakrmí, a proto je nutné počítat s přídavky sena, jadrného
krmiva a ideálně minerálně vitamínového doplňku.
Odchov ve stáji většinou využívají chovatelé účastnící se výstav nebo prodejci hříbat
na aukcích. Hříbata jsou v tomto typu odchovu zvyklá na individuální přístup, nenaroste jim
dlouhá, nevzhledná srst a je možné je i ostříhat. Z pohledu výživy je však tento systém
problémový. Často jsou hříbata krmena příliš, dostává se jim nadbytečný přísun energie, a
zároveň nemají dostatek pohybu. Většinou se jedná o nárazové „vypohybování“, které má
však za následek přetížení kostí, kloubů a svalů.
Cílem je dosažení odchovu fyzicky i psychicky zdravých vyspělých jedinců.
Jednoznačně je k dosažení tohoto cíle doporučován hromadný odchov na pastvinách.
Obecná pravidla
1. Hříbatům musíme poskytnout dostatek času a prostoru k tomu, aby mohla sežrat svoji
krmnou dávku.
2. Pokud měníme výživu, děláme to postupně.
4. Musíme znát živinové požadavky hříběte a mít představu o kvalitě krmiva, kterou mu
dáváme.
5. Dbáme na čisté žlaby, napáječky a odstraňujeme zbytky krmiva.
6. Umožníme koním přístup k solnému lizu.
7. Pravidelně hříbata odčervujeme.
8. Upravujeme pastviny (odstraňování plevelů a jedovatých rostlin, hnojení,...).