Dekameron Den první, příběh devátý Den druhý, příběh čtvrtý

Ciovani Boccaccio ( 1348 - 1353, 1470 italský raně renesanční novelistický román )
- venkovské sídlo u Florencie, útěk společnosti 10 lidí před morovou nákazou 1348
- každodenní vyprávění příběhů pro zábavu a zkrácení dlouhé chýle, různé náměty, nejčastění milostné
1. den - vyprávění na volné téma
2. den - o lidech a jejich nehodách , ale s dobrým koncem
3. den - o lidech, kteří dosáhli nečeho svou obratností, nebo oč předtím přišli
4. den - o nešťastných láskách
5. den - o milencích, jejich stractech v lásce, ale šťastném konci
6. den - o pohotovosti a schopnostech lidí, kteří se vyhnuli vtipným nástrahám, ztrátě, nebezpečí nebo
pohaně
7. den - o ženách , které vyzrály nad manžely,
8. den - o šrýmech, které si denně navzájem tropí ženy a muži
9. den - volné téma
10. den - o šlechetných činnech v lásce
Giovanni Boccaccio (16. července 1313 v Toskánsku (zřejmě v Certaldu) – 21. prosince 1375 v
Certaldu) byl italský renesanční básník a novelista.
Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy
Dekameron
Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až
1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném
poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset; odtud také název cyklu).
Své zážitky vypráví deset mladých lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se
zachránili před morem,
který vypukl ve Florencii roku 1348.Církev dílo odsoudila.
Den první, příběh devátý
Gaskoňská urozená žena putovala ke Svatému hrobu. Když se vracela, pár zlosynů ji potupilo.
Rozhodla se, že si půjde stěžovat ke králi.
Doslechla se ale, že král s tím stejně nic neudělá, sice si ji vyslechne, ale tím to také skončí. Žena
se ke králi i přesto vydala, že se mu alespoň
Když dorazila před krále, zeptala se ho, jak král snáší křivdy, které byly spáchány na něm. Králi
dala najevo, že se chce po králově vzoru
vyrovnat i ona s její křivdou. Král se rozčílil a ihned začal trestat všechno bezpráví, které bylo
spácháno na této ženě.
Den druhý, příběh čtvrtý
Landolfo Ruffolo byl dobrým obchodníkem, ale když mu jeden obchod nevyšel, zchudl a stal se
pirátem.
Když si naloupil hodně peněz, rozhodl se, že se vrátí do rodného městečka. Janované ho však
zajali a všechen lup mu sebrali.
Dopravili ho na jednu ze svých lodí, která později ztroskotala. Ruffolo se zachránil na jedné
bedně plné drahokamů.
Takto na bedně dopluje k ostrovu Korfu, kde mu pomůže jedna žena. Ruffolo jí za její ochotu
věnuje hodně peněz a do města se vrátil jako boháč.
Den třetí, příběh druhý
Mladý podkoní se zamiluje do manželky krále Agilufa. Dělá pro ni, co ji na očích vidí, ale
královna o jeho citech nic neví.
Jednoho dne podkoní shledá, že jeho láska je beznadějná a chce zemřít. Ale zároveň chce, aby z
jeho činu bylo vidět, že tak udělal z lásky ke královně.
Jednou večer se tedy schová do Velké síně v paláci, která je mezi královým a královniným
pokojem, a vyčkává, až král půjde za královnou do její komnaty.
Král skutečně přijde, má na sobě plášť a v rukou hůlku a pochodeň. Hůlkou třikrát zaklepá na
dveře, poté mu někdo otevře a krále pustí do komnaty.
Podkoní se tedy pořídí stejný plášť a hůlku a druhý den v noci se obleče do pláště, jde ke dveřím
královnina pokoje a zaklepe stejně jako král minulého večera. Otevře mu rozespalá služka, vezme
od něj pochodeň a pustí ho dále. Podkoní poté ulehne na lože ke královně a má s ní několikrát
styk. Královna nepozná, že se nejedná o jejího manžela. Poté podkoní odejde. Za nějakou dobu se
v královnině komnatě objeví také král; královna se diví, že se objevil znovu, když tu už jednou
tuto noc byl. Král si ihned domyslí, že královnu někdo obelstil, ale nedá na sobě nic znát a
odejde. Tuší, že ten, kdo je všechny oklamal, bude pravděpodobně někdo ze sloužících a ještě
musí být v paláci, proto jde do místnosti, kde spí sloužící a rozhodne se, že postupně každému
sáhne na hrudník, aby zjistil, komu neobyčejně buší srdce. Podkoní ještě nestačí usnout a když
vidí krále, tuší, proč je v místnosti a když dojde král k němu, dělá, že spí a čeká, co král udělá.
Když král dojde až k podkonímu a zjistí, že mu neobyčejně rychle buší srdce, rozhodne se, že mu
na jedné straně hlavy ustřihne vlasy, aby ho druhý den poznal a mohl ho potrestat. Učiní tak a
odejde. Podkoní tuší, že si ho král označil, aby ho poznal, a tak obejde místnost a všem sloužícím
je ustřihne tak, jak je má ustřižené on. Druhého dne k sobě král zavolá všechny sloužící a když
vidí, že viníka neodhalí, řekne jen, že ten, kdo se včera provinil, ať tak již nečiní. A podkoní již
nikdy nepokoušel štěstěnu.
Den čtvrtý, příběh pátý
Tři bratři měli sestru Lisabettu, která milovala Lorenza. Když to bratři zjistili, zabili ho a ostatky
zakopali za městem. Lisabetta o tom samozřejmě nevěděla a pořád se ptala, kde je její milý.
Jednou v noci se jí Lorenza zjevil ve snu a řekl jí, co se stalo. Lisabetta se vydala za město,
vykopala jeho hlavu a dala si ji do bazalkového květináče. Bratři ji květináč vzali, ale Lisabetta
se neustále trápila a plakala, až v pláči zemřela.
Den pátý, příběh druhý
Na ostrově Lipari žila krásná a bohatá Gostanza, která se zamilovala do mladého Martuccia.
Protože byl Martuccio chudý, Gostanzin otec nechtěl dovolit sňatek. Martuccio se proto rozhodl,
že se stane bohatým. Stal se pirátem a přepadal lodě. Jednou byl poražen a vsadili ho do žaláře.
Když se to Gostanza dozvěděla, myslela si , že je Martuccio mrtev. Chtěla spáchat sebevraždu.
Vydala se v malé loďce na moře. Cestu ale přežila, dojela až do města Susa, kde se jí ujala žena
Carapresa. Nakonec se oba milenci šťastně setkali.
Den šestý, příběh první
Ve městě žila krásná paní Oretta, která se rozhodla vyjít si s hosty na procházku ven. Cesta byla
dlouhá a tak jí šlechtic nabídl, že ji sveze na svém koni a přitom jí bude vyprávět příběh, který
ještě nikdy neslyšela. Příběh byl sice krásný, ale šlechtic neuměl vůbec vyprávět. Paní se
vymluvila, že kůň jde moc tvrdě, tak aby jí z koně sundal. Šlechtic její výmluvu prokoukl a
myslel si, že si dělá paní legraci, a tak začal vyprávět jiný příběh.
Den šestý, příběh druhý
Cisti byl pekařem. Papež Bonifác vyslal messera Geriho a jeho vyslance do Florencie, aby
vyřídili nějaké záležitosti. Každé ráno chodil Geri se svou družinou kolem pekaře Cisti. A
protože měl Cisti skvělou sbírku vín, chtěl nabídnout i Gerimu. Uvědomoval si však, že jeho
postavení mu nedovoluje, aby on nabídl víno Gerimu. Proto každé ráno usedl ke stolu a popíjel
lahodné víno. Jednoho dne si k němu Geri usedl a popíjel spolu s vyslanci skvělé víno. Když Geri
vyřídil všechny záležitosti
Den šestý, příběh čtvrtý
Chichibio byl kuchařem urozeného Currada. Currado jednou ulovil jeřába a nařídil Chichibiovi,
aby mu ho připravil. Když byl jeřáb hotov, vešla do kuchyně dívka, kterou Chichibio miloval.
Přemluvila ho, aby si mohla vzít jedno stehno. Currado se podivil, že mu přinesli jeřába jen s
jedním stehnem a chtěl vysvětlení. Chichibio mu tvrdil, že existují jeřábi jen s jednou nohou.
Druhý den šli spolu k řece a Chichibio ukázal Curradovi spící jeřáby na jedné noze. Currado
přiznal, že se mýlil. Zvolal:“ Ho, ho!“, jeřábi se vyplašili a k útěku použili obě nohy. Vyděšený
Chichibio se vymluvil, že včera pán také nezvolal:“Ho, ho“. Currada jeho odpověď pobavila a
Chichibiovi odpustil.
, pozval pekaře na hostinu. Pekař zpočátku odmítal, ale nakonec pozvání přijal. Stali se z nich
přátelé.
Den šestý, příběh pátý
Forese a Giotto se potkali na cestě do Florencie a přepadl je náhlý déšť. Utekli k jednomu
známému rolníkovi, kde si vypůjčili suché, ale otrhané, šaty a pokračovali v cestě. Na cestě se
ještě ušpinili a začali si povídat. Kdyby je někdo potkal, těžko by uvěřil, kdo vlastně jsou. Oba
cestující si navzájem ze sebe dělali legraci.
Den šestý, příběh sedmý
Manžel jednoho dne přistihl svou ženu s milencem a žádal zákon. Tehdy se za cizoložství trestalo
upálením na hranici. Všichni čekali, že manželka uteče ze strachu před soudem, ale ona před
soud předstoupila. Žena nic nepopírala, ale namítala, že zákon je jen pro ženy a pro muže neplatí
a proto je zákon špatný. Na otázku, zda žena plnila manželské povinnosti, manžel odpověděl, že
vždy, kdy chtěl. Žena odvětila, že je lepší se se zbytkem rozkoše rozdělit s člověkem, který ji
miluje víc než sebe. Na její popud zákon změnili a upálovány byly jen ty ženy, které provozovaly
cizoložství za peníze.
Dekameron