Přeshraniční sochařské sympozium MEZNÍKY PAMĚTI II

Fakulta užitého umění a designu
Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
a město Litvínov
Přeshraniční
sochařské sympozium
MEZNÍKY PAMĚTI II
Grenzüberschreitendes
Bildhauersymposium
MEILENSTEINE DES GEDENKENS II
Litvínov, pietní park (Žižkova ul.)
13. - 28. srpna 2006
Projekt je podpořen z Fondu malých projektů v rámci iniciativy Společenství INTERREG IIIA
Das Projekt wurde aus dem Kleinprojektfonds im Rahmen der Gemeinschaftsinitiative INTERREG IIIA gefördert.
Když bylo v Litvínově před dvěma lety ukončeno
první sochařské sympozium Mezníky paměti, byla mi jako
jeho kurátorovi položena otázka, zda bude mít pokračování. Tehdy jsem s jistotou neuměl odpovědět, protože to
nezáleželo pouze na mně a asi nikdo v tu chvíli neměl představu, jak dál. Vůle pokračovat jistě nechyběla. K dalšímu
setkání vybízel i sám prostor pietního parku v Žižkově ulici,
který by další práce určitě obsáhl. Po roce příprav a po dvou
letech od zahájení prvního ročníku se tedy uskutečnil druhý ročník sochařského sympozia, mimo jiné i díky podpoře
z Fondu malých projektů v rámci Společenství INTERREG IIIA.
Vize prvního sochařského sympozia byla definována jako obnova prostoru bývalého hřbitova, ze kterého se
stával park. V pozadí vize byla také myšlenka setkání člověka s prostorem. Měl určitou historii a význam, které byly
ovšem přerušeny a ztraceny. Bylo to také setkání lidí, kteří
svou tvůrčí činností měli přispět k tomu, že se smysl a význam tomuto prostoru opět vrátí. V textu do předchozího
katalogu jsem napsal: „Lidská pamě má své limity a mezník může být vyjádřením hranice, která nejen rozděluje, ale
i spojuje, hranice, která je místem setkání.“ Letošní sympozium tento záměr naplnilo novým obsahem, když se ho
účastnili i dva němečtí tvůrci. Jakmile byly obrysy dalšího
pokračování zřetelné, bylo zřejmé, že se na tuto ideu bude,
ba musí, navazovat, že bude rozvíjen koncept prostoru jako
místa setkání, nebo lépe řečeno setkávání a vzpomínání
(viz. katalog Mezníky paměti 2004).
Od doby, kdy byly původní skulptury instalovány, je
vidět, že prostor pietního parku je živým prostorem. Potvrdil se původní předpoklad, nebo lépe řečeno přání, aby si
lidé park nejen oblíbili, ale aby to bylo místo, kde mohou
a chtějí trávit svůj volný čas. To je také moment, který činí
sympozium neobvyklým. A sice, že vzniknuvší sochy jsou
určeny do konkrétního místa. Mají urbanistické určení.
Sochaři jsou tak postaveni před konkrétní problém prostoru, do kterého bude jejich skulptura instalována. Navíc do
prostoru parku už byly osazeny práce předchůdců letošních
sochařů. Na jednu stranu to mohlo být svazující, na stranu
druhou to představovalo výzvu a zároveň potřebu komunikace s předchozími díly. Hledání tvaru sochy je komplexní
proces, ve kterém se před umělcem otevírá celá řada možností. Každý z autorů přistupoval ke své práci trochu jinak,
a je zajímavé vidět tyto odlišnosti. Když jsem svrchu psal,
že možností jak vytvořit dílo je nespočet, nebylo to úplně
přesné. Samozřejmě, že svou roli zde hrají i další proměnné,
jako jsou materiál, velikost kamene, místo, do kterého jsou
skulptury určeny atd., ovšem stále ještě zbývá řada možností a variant, které se před sochaři otevírají.
Z toho vyplývá určité tvůrčí napětí, které velmi působivě popisuje filosof Martin Buber: „Věčný původ umění
je v tom, že se člověk setkává s tvarem, který se chce jeho
prostřednictvím stát dílem. Není to výtvor jeho duše, nýbrž
jev, který k ní přistupuje a žádá si od ní působivé síly. Záleží
na bytostném činu člověka: vykoná-li jej, řekne-li svou bytostí základní slovo tvaru, který objevuje, pak se rozproudí
působivá síla, pak vzniká dílo.
Čin zahrnuje obě a riziko. Obě: na oltáři tvaru
je obětována nekonečná možnost; všechno, co ještě před
chvílí táhlo hravě táhlo před zrakem, musí být vymazáno,
nic z toho nesmí vniknout do díla; tak tomu chce výlučnost
protějšku. Riziko: základní slovo lze říkat jen celou bytostí;
ten, kdo se do něho vkládá, musí tak činit bez výhrad, a dílo
nestrpí – stejně tak jako strom a člověk, abych se zastavil
a odpočíval ve světě slova Ono, nýbrž přikazuje mi; nesloužím-li mu správně, rozbíjím je, nebo Ono rozbíjí mne.“ 1/
Výběr tedy vždy zahrnuje určité riziko volby. Když
autor vybírá, volí jednu z možných variant, vydává se na
určitou pou, odhaluje tvar, dochází k němu a dobývá ho z
kamene.
Figurální kompozici zvolili Jörg Seifert a Sylvia
Frahm, němečtí účastníci sympozia. Jörg Seifert pracoval
s kamenem, který měl trojúhelníkový půdorys. Vytvořil jakýsi fragment gotického pilíře, ve kterém se dochovaly části
konzol s figurální tématikou. Jistá fantastičnost námětu
tuto interpretaci dovoluje. Srovnání s gotickým tvaroslovím je snad na místě, nebo Jörg Seifert pracuje a žije v
Annabergu, kde pozdní gotika zanechala výraznou stopu.
Sylvia Frahm svou skulpturu pojednala jako reliéf. Její práce
připomíná v dobrém slova smyslu barokní zahradní plastiku, v její bizarerii, tj. v kombinování fantastických zvířecích
figur, které lemovaly a dosud lemují mnohé zámecké parky.
Fantastická mytologie zvláštního tvora, snad žáby, nás uvádí do zapomenutého světa férie tak, jak se ji kdysi pokoušela
vytvořit šlechta ve svých velkorysých projektech zámeckých
zahrad.
Na hranici figurálního pojetí a pojetí nepředmětného se pohybuje Robert Vlasák. Jeho práce, kterou nazval
Parkomorka obecná, v sobě zahrnuje jemný ironizující humor s prvky surrealistického pojetí a zároveň velmi zajímavou kombinaci kamene a kovu. Ze země „trčí“ noha jakési
houby, ze které vyrážejí roztřepené štětinky ocelových vláken. Pokrývají horní povrch jeho skulptury trochu jako infekce případně plíseň, která se pomalu rozšiřuje.
V protikladu k práci Roberta Vlasáka představil
Radek Nivnický ryze konceptuální projekt. Kombinace takřka neopracovaného kamene a plastových lahví je fascinující, napětí dvou protikladných sil reprezentovaných zcela
odlišnými materiály. Příroda a lidská technologie. Demonstrace obrovské hmotnosti kamene rozložené na zdánlivě
křehké a takřka nehmotné PET lahve nás vede k hlubšímu
přemýšlení o vztahu člověka technologického věku a přírody.
Práce následujících tří autorů se řadí do polohy
„klasického“ zpracování kamene, podobně jak tomu je u
jejich německých protějšků, nicméně nefigurativním způsobem. Zajímá je tvar, který se dá z bloků kamene vytěžit. Martin Kubina vytvořil dílo, které je inspirováno zdejší
krajinou lomových jam. V kameni jsou vybrány prohlubně
připomínající reliéf zdejší krajiny. Dojem je umocněn horizontální polohou jeho skulptury a povrchem kamene, který
dále neopracovává. Určitou afinitu k tomuto problému má i
to, že do prohlubní se může zachytávat voda, a vytvářet tak
podobně jako v případě krajiny vodní plochy.
Štěpán Bílek svůj blok kamene opracoval tak, aby
zdůraznil jeho pravidelné proporce, zvýraznil jeho vertikalitu mimo jiné tím, že na krajích nechává jakési neopracované rohy, které se zdvíhají nepatrně nad úroveň celku.
Jeho práce připomíná tumbu, nebo katafalk, nebo jakýsi
prehistorický model lodi. Svým způsobem to má svou poetiku, která souzní s prostorem bývalého hřbitova, protože
lo, především u starověkých národů, byla spojena s představou smrti, s přechodem na „druhý břeh“.
S romantickým motivem pracovala Simona Ducháčková. Nazvala svou práci Kámen milenců. Využila horizontální polohy kamene a zpracovala ho tak, že od středu odebírala jeho hmotu.
Na obou koncích tím vznikla jakási sedátka, dvě kubické
části spojené jakousi „tepnou“. Prostor pro dvě bytosti, které spojuje určité pouto.
Instalací nových sochařských prací byl druhý
ročník uzavřen. Sochy byly umístěny do prostoru parku
a spolu s předchozími dotvářejí jeho urbanistický charakter. Můžeme doufat, že víc než jen to. Konstatujeme, že se
podařil původní záměr, oživit tuto část města a integrovat
ji do městského celku, řekněme technicky. Ale to důležité,
to neviditelné je rodící se vztah obyvatel k tomuto prostoru, nová historie, která se teprve utváří a k níž sochařská
sympozia, jak doufáme, přispěla.
V Mostě 15. 9. 2006
PhDr. Tomáš Pavlíček Ph.D.
1/ Buber Martin: Já a ty. Praha, Kalich 2005, str. 43
Als das erste Bildhauersymposium „Meilensteine des Gedenkens“ vor zwei Jahren ausklang, wurde ich als Kurator gefragt, ob
eine Fortsetzung geplant wäre. Damals konnte ich nicht mit Bestimmtheit antworten. Es kam nicht nur auf mich an und in dem
Augenblick hatte wahrscheinlich niemand eine Vorstellung, wie es
weiter gehen sollte. Am Willen weiterzumachen, mangelte es sicher
nicht. Zu weiteren Treffen von Bildhauern lud die Parkanlage von
sich aus eigentlich selbst ein, da sie sicherlich noch weitere Arbeiten
aufnehmen könnte. Nach einem Jahr Vorbereitung und zwei Jahren
nach dem ersten Symposium war es also möglich, ein zweites Bildhauersymposium zu gestalten, unter anderem Dank der Förderung
aus dem Kleinprojektfonds im Rahmen der Gemeinschaftsinitiative
Interreg IIIA und aus weiteren Quellen.
Der Gedanke zum ersten Symposium kam als Vorschlag zur
Neugestaltung der Fläche des ehemaligen Friedhofs, die sich allmählich in eine Parkanlage verwandelt hatte. Der Grundgedanke
dabei war die Begegnung der Menschen mit dem Raum, dem eine
bestimmte Geschichte und Bedeutung anhaftet, die aber allmählich
in den Hintergrund rückt und verlorenzugehen droht. Es ging aber
auch um das Treffen von Menschen, die mit ihrem künstlerischen
Schaffen dazu beitragen sollten, dass die Bedeutung und der Inhalt
dieses Raumes wieder zurückkehren können. Im Text für den letzten
Katalog habe ich geschrieben: „Das menschliche Gedächtnis hat
bestimmte Grenzen und ein Meilenstein kann auch eine Grenze bezeichnen, die nicht nur trennt, sondern die verbindet, eine Grenze,
die ein Platz der Begegnung ist.“ Das diesjährige Symposium hat
dieses Vorhaben mit einem neuen Inhalt gefüllt, indem daran auch
zwei deutsche Künstler teilgenommen haben.
Sobald die Konturen der weiteren Fortsetzung deutlich
wurden, war es offensichtlich, dass man an diese Idee anknüpfen
wird, sogar anknüpfen muss und dass das Konzept, diesen Platz
zu einer Stätte der Begegnung und des Nachdenkens zu gestalten,
weiter entwickelt wird. (siehe Katalog „Mezníky paměti 2004“).
Seit die ersten Skulpturen installiert worden sind, lässt
sich beobachten, dass der Pietätpark mit Leben erfüllt ist. Bestätigt
hat sich auch die ursprüngliche Annahme, besser gesagt der Wunsch, dass der Park bei den Menschen nicht nur beliebt geworden
ist, sondern dass er zu einem Platz wurde, wo man die Freizeit verbringen kann und will. Das ist auch der Moment, der aus unserem
Symposium etwas Außergewöhnliches macht, das nämlich, dass die
entstandenen Skulpturen für einen bestimmten Raum vorgesehen
sind, dass sie eine städtebauliche Bestimmung haben. Die Bildhauer sind somit ganz konkret vor das Problem des Raums gestellt,
in dem ihre Skulpturen installiert werden sollen, zumal in diesem
Park bereits Werke ihrer Vorgänger stehen. Das konnte einerseits
zu sehr binden, andererseits war es eine Herausforderung und das
Bedürfnis zugleich, mit den Werken der Vorgänger zu kommunizieren. Die Suche nach der Gestalt der Skulptur ist ein komplexer
Prozess, in dem sich vor dem Künstler eine ganze Reihe von Möglichkeiten öffnet. Jeder Autor ging an seine Arbeit anders heran
und es ist sehr interessant, die Unterschiede zu beobachten. Als ich
soeben schrieb, dass es eine Unzahl von Möglichkeiten gibt, wie das
Werk geschaffen werden kann, dann trifft es das nicht ganz genau.
Selbstverständlich spielen hier auch weitere Einflussfaktoren eine
Rolle wie das Material, die Größe des Blocks, der Standort, für den
die Skulpturen bestimmt sind, und anderes mehr. Darüberhinaus
gibt es noch unzählige andere Möglichkeiten und Varianten, die
sich vor dem Künstler auftun.
Daraus erwächst eine schöpferische Spannung, die der
Philosoph Martin Buber /1/ sehr eindrucksvoll beschreibt: „Der ewige Ursprung der Kunst besteht darin, dass der Mensch der Form begegnet, die durch ihn zum Werk werden will. Es ist keine Schöpfung
seines Geistes, sondern eine Erscheinung, die an den Geist tritt und
von ihm eine wirksame Kraft fordert. Es liegt an der Wesentat des
Menschen: leistet er sie, nennt er mit seinem ganzen Wesen das
Grundwort der Form, die er ersinnt, dann beginnt die wirksame
Kraft zu strömen, dann entsteht das Werk.
Die Tat enthält Opfer und Risiko. Opfer: Auf dem Altar
der Form wird die unendliche Möglichkeit geopfert. Alles, was noch
vor einem Augenblick spielerisch vor den Augen kreiste, muss getilgt werden. Nichts davon darf ins Werk eindringen. So will es die
Ausschließlichkeit des Gegenübers. Risiko: Das Grundwort kann
nur mit dem ganzen Wesen gesprochen werden. Jener, der sich auf
das Wort einläßt, muss es vorbehaltlos tun und das Werk kann es
nicht leiden, - ebenso wie ein Baum oder ein Mensch es nicht leiden
kann, wenn ich im Raum des ES anhalte und ausruhe, sondern es
trägt mir auf: Diene ich ihm nicht richtig, so zerstöre ich ES oder
1/
ES zerstört mich“.
Die Auswahl stellt also immer ein gewisses Risiko dar. Wenn der
Autor auswählt, wählt er immer eine von den möglichen Varianten.
Er beginnt eine Pilgerreise, er entdeckt die Form, kommt zu ihr und
meißelt sie aus dem Stein.
Eine figurale Komposition wählten Jörg Seifert und Sylvia
Frahm, die deutschen Teilnehmer des Symposiums. Jörg Seifert arbeitete mit einem dreieckigen Stein so, dass er etwas wie das Fragment einer gotischen Säule geschaffen hat, in der Teile der Konsole
mit figuraler Thematik erhalten geblieben sind. Gewiss erlaubt die
Fantasie diese Interpretation des Themas. Der Vergleich mit gotischer Morphologie ist sicher angemessen, denn Jörg Seifert lebt und
arbeitet in Annaberg, einer Stadt, in der die Spätgotik bedeutende
Spuren hinterlassen hat. Sylvia Frahm fasst ihre Skulptur als Relief
auf. Ihre Arbeit erinnert in ihrer Bizarrheit im guten Sinne des Wor-
tes an eine barocke Gartenplastik, an die miteinander verschlungenen fantastischen Tierfiguren, die bis heute so manche Schlossparkumfassung zieren. Fantastische Mythologie eines Fabelwesens,
vielleicht die eines Frosches, führt uns in die versunkene Welt der
Feen, wie sie einst der Adel versuchte, in seinen großzügigen Projekten der Schlossgärten zu gestalten.
An der Grenze zwischen figuraler Auffassung und der des
Nichtgegenständlichen bewegt sich Robert Vlasák. Seine Arbeit,
von ihm „Parkomorka obecná - gemeiner Parkschwamm“ genannt,
enthält feinen ironischen Humor mit Elementen surrealistischer
Auffassung und gleichzeitig eine sehr interessante Kombination
von Stein und Metall. In der Erde „steckt“ quasi ein Pilzfuß, aus
dem Stahldrahtborsten herauswachsen, die obere Fläche der Skulptur überziehen, etwa wie eine Infektion oder Schimmelbefall, der
sich langsam ausbreitet.
Im Gegensatz zu Robert Vlasák stellte Radek Nivnický
ein ganz und gar konzeptionelles Projekt vor. Seine Kombination
von fast unbearbeitetem Stein und Plastflaschen ist faszinierend,
eine Spannung zwischen zwei gegenüberliegenden, durch völlig unterschiedliches Material dargestellten Kräften - der Natur und der
menschlichen Technologie. Diese Demonstration des riesigen auf
anscheinend spröde und fast immaterielle Pet-Flaschen gelegten
Gewichts des Steins führt uns zu tieferem Nachdenken über die
Beziehung zwischen dem Menschen der Technologieära und der Natur.
Die Arbeiten der nächsten drei Künstler zielen auf die
„klassische“ Bearbeitung des Steins, ähnlich wie es bei den deutschen Kollegen war, jedoch nicht auf figurative Weise. Sie sind von
der Form begeistert, die man aus dem Stein herausholen kann. Martin Kubina schuf ein Werk, das von der hiesigen Landschaft der Kohlegruben inspiriert ist. In den Stein sind Senken eingearbeitet, die
an die Gestalt der hiesigen Landschaft erinnern. Dieser Eindruck
ist durch die horizontale Aufstellung seiner Skulptur und durch die
unbearbeitete Oberfläche des Steins noch verstärkt. Eine besondere
Verbindung zu diesem Thema ergibt sich daraus, daß sich in den
Vertiefungen Wasser sammeln kann und dass sich, ähnlich wie in
der Landschaft, Wasserflächen bilden können.
Štěpán Bílek hat seinen Block mit der Absicht bearbeitet,
dessen eigentliche Proportionen hervorzuheben. Die Vertikalität
unterstreicht er unter anderem dadurch, dass er am Rande unbearbeitete Ecken belässt, die sich ein wenig nach oben über das
Ganze erheben. Sein Werk erinnert an einen Sockel, Katafalk oder
ein prähistorisches Schiffmodell. Es hat auf eigene Art und Weise
eine gewisse Poesie, die mit dem Raum des ehemaligen Friedhofs
im Einklang steht, denn ein Schiff war, vor allem bei den Völkern
vergangener Zeiten, mit der Vorstellung vom Tod, vom Übergang
„auf das andere Ufer“ verbunden.
Mit romantischen Motiven hat Simona Ducháčková gearbeitet. Ihre Arbeit hat sie „Stein der Verliebten“ genannt. Sie
nutzte die horizontale Lage des Steines und bearbeitete ihn so, dass
sie das Material aus der Mitte entfernt hat. Es entstanden somit an
beiden Enden quasi Sitze, zwei kubische, mit einer „Pulsader“ verbundene Teile, ein Platz für zwei Wesen, die ein bestimmtes Band
aneinander bindet.
Mit der Aufstellung der neugeschaffenen Skulpturen wurde
das zweite Bildhauersymposium abgeschlossen. Die Skulpturen wurden im Park installiert und ergänzen nun mit den bereits vorhandenen den städtebaulichen Charakter der Parkanlage.
Wir können hoffen, dass, wie wir feststellen, mehr als
nur das eigentliche Vorhaben gelungen ist, diesen Teil der Stadt mit
Leben zu erfüllen und ihn, sagen wir, technisch in die Stadtgestaltung
zu integrieren. Denn viel wichtiger noch ist das wenig sichtbare, ist
die entstehende Beziehung der Einwohner der Stadt zu diesem Raum,
eine neue Geschichte, die erst gestaltet wird und zu der, so hoffen wir,
diese Bildhauersymposien beigetragen haben.
In Most 15. 9. 2006
PhDr. Tomáš Pavlíček Ph.D.
/1/ Buber Martin: „Já a ty.“ Praha, Kalich 2005, Seite 43, - freie Übertragung des
Zitates ins Deutsche
ŠTĚPÁN BÍLEK
Narozen:
1978, Ústí nad Labem
Geboren:
1978, Ústí nad Labem
Kontakt:
[email protected]
Kontakt:
[email protected]
Studia:
1992-1996 Střední průmyslová škola kamenická a sochařská
v Hořicích v Podkrkonoší
obor Kamenosochař
1996-2002 Akademie výtvarných umění v Praze
Ateliér Figurálního sochařství
u profesora J. Hendrycha
Ausbildung :
1992-1996 Steimetz-und Bildhauerkunstgewerbeschule
Studienfach Steinbildhauer
Skupinové výstavy:
1995
Výstava se skupinou Trapart v Galerii plastik
v Hořicích v Podkrkonoší
1995
Výstava se skupinou Trapart v galerii zámku Staré
Hrady u Jičína
1999
Výstava s Janem Brabcem v Galerii Infocentrum
v Táboře
2001
Výstava v galerii Oxing v Mnichově
2002
Společná výstava se studenty AVU prof. J. Hendrycha,
s názvem “Pozor, výstava!”
v Galerii ve Dvoře v Litoměřicích
2002
Výstava absolventů AVU ve Veletržním paláci v Praze
Ausstellungen
1995
Ausstellung mit der Gruppe Trapart in Galerie
plastik in Hořice v Podkrkonoší
1995
Ausstellung mit der Gruppe Trapart in der
Schlossgalerie Staré Hrady u Jičína
1999
Ausstellung mit Jan Brabec in der Galerie
Infocentrum in Tábor
2001
Ausstellung in der Galerie Oxing in München
2002
Gemeinsame Ausstellung mit den Akademiestudenten
Prof. J. Hendrych, unter dem Namen:
“Achtung Ausstellung” in der Galerie ve Dvoře
in Litoměřice
2002
Absolventenausstellung der Akademie in Veletržní
palác in Prag
akademische Ausbildung :
1996-2002 Akademie bildender Künste Prag, Atelier für
figurale Bildhauerei bei Prof. J. Hendrych
SIMONA DUCHÁČKOVÁ
Narozena:
1985, Nová Paka
Geboren:
1985, Nová Paka
Kontakt:
[email protected]
Kontakt:
[email protected]
Studia:
2000-2004 Střední průmyslová škola kamenická a sochařská
v Hořicích v Podkrkonoší
2004-nyní Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Ateliér Prostorové tvorby
Ausbildung:
2000-2004 Steimetz- und Bildhauerkunstgewerbeschule
in Hořice v Podkrkonoší
2004-jetzt Tomáš-Baa-Universität in Zlín
Atelier für Raumkunst
Skupinové výstavy:
2001
Mladí umělci Novopacka, Suchardův dům
v Nové Pace
2003
Výstava mladých autorů, Neratovice
2004
Výstava prací SPŠKS, Městské museum Hořice
2006
Výstava semestrálních prací, festival Muzika
Paka, knihovna v Nové Pace
Ausstellungen:
2001
Junge Künstler um Nová Paka, in Suchardův
dům in Nová Paka
2003
Junge Autoren, Neratovice
2004
Ausstellung von Studentenwerken der SPŠKS in
Městské museum Hořice
2006
Semesterarbeiten, Festival Muzika Paka,
Bibliothek in Nová Paka
Soutěže:
2005
Soutěž o prostorový poutač před 21. budovu
areálu bývalého Svitu ve Zlíně
2. místo (1. místo neuděleno)
Soutěž „Architektura“, Ještěd
2. místo
Wettbewerbe:
2005
Wettbewerb-Raumwerbung vor dem
21. Gebäude des ehem. Komplexes der Schuhfabrik
Svit in Zlín
2. Platz (1. Platz nicht erworben)
Wettbewerb „Architektura“, Ještěd
2. Platz
SYLVIA FRAHM
Narozena:
1973, Radebeul
Geboren:
1973, Radebeul
Po maturitě pobývala dva roky v Norsku a navštěvovala
uměleckou školu na Lofotách.
Dem Abitur folgte ein zweijähriger Aufenthalt in Norwegen,
verknüpft mit dem Besuch der Kunstschule auf den Lofoten
Šestileté studium Vysoké školy výtvarných umění
v Drážanech absolvovala s vyznamenáním v roce 1999
a získala tak titul diplomovaná sochařka.
Das 6-jährige Studium an der Hochschule für Bildende Künste
in Dresden wurde im Sommer 1999 als Diplombildhauer mit
Auszeichnug abgeschlossen.
Její diplomová práce byla oceněna Dorintovou cenou.
Ihre Diplomarbeit wurde mit dem Dorintpreis ausgezeichnet.
Od roku 2000 pracuje samostatně jako svobodná umělkyně.
Die Selbständigkeit begann im Jahr 2000.
Od roku 2001 je členkou Saského svazu umělců.
Seit 2001 Mitglliedschaft im Sächsischen Künstlerbund e.V.
Samostatné výstavy:
2006
olejomalby, Volksbank Raiffeisenbank Radebeul
Ausstellungen:
2006 Volksbank Raiffeisenbank Radebeul - Ölmalereien
MARTIN KUBINA
Narozen:
1980, Myjava
Geboren:
1980, Myjava
Kontakt:
[email protected]
Kontakt:
[email protected]
Studia:
1995-1999 Škola úžitkového výtvarníctva Josefa Vydru, Bratislava
obor: Tvarovanie dreva a rezbárstvo,
Ateliér M. Mudroch
1999-2002 Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity, Trnava
obor: Majster odbornej výchovy
2000-2006 Vysoká škola výtvarných umení, Bratislava
obor: Socha a objekt, ateliér J. Jankovič
Ausbildung:
1995-1999 Josef Vydra Schule für angewandte Kunst, Bratislava
Studienfach: Holzformen und Schnitzerei,
Atelier M. Mudroch
1999-2002 Pädagogische Fakultät der Universität in Trnava
Studienfach: Fachausbildungsmeister
2000-2006 Hochschule für bildende Künste, Bratislava
Studienfach: Skulptur und Objekt, Atelier J. Jankovič
Skupinové výstavy:
2001
Prieskum z prieskumu, Považská galéria, Žilina, SK
2001
Wolfsburg - Volkswagen, Německo
2002
Portrét udovíta Rajtera a Eugena Suchoňa,
Múzeum Pezinok, SK
2002
Exhibition in Vienna, Rakousko
2003
Kom art gallery, Dunajská Streda, SK
2004
Šupkambek, Gallery ŠUP, Bratislava, SK
2005
Prieskum z prieskumu, Považská galéria, Žilina, SK
2005
Malá plastika / KONSEPTI, Bratislava, SK
Teilnahme an Austellungen:
2001
Prieskum z prieskumu, Považská galéria, Žilina, SK
2001
Wolfsburg - Volkswagen, Deutschland
2002
Portrét Ľudovíta Rajtera a Eugena Suchoňa,
Múzeum Pezinok, SK
2002
Exhibition in Vienna, Österreich
2003
Kom art gallery, Dunajská Streda, SK
2004
Šupkambek, Gallery ŠUP, Bratislava, SK
2005
Prieskum z prieskumu, Považská galéria, Žilina, SK
2005
Malá plastika / KONSEPTI, Bratislava, SK
Sympozia:
2003
International Art Symposium, Culture Island,
Zell am See, Německo
2004
Project Bus, Orónsko, Polsko
2005
KAKA, sochárske sympózium v kameni,
Orónsko, Polsko
2006
WOOD 2006, Zlín, Česká republika
Symposien:
2003
International Art Symposium, Culture Island,
Zell am See, Deutschland
2004
Project Bus, Orónsko, Polen
2005
KAKA, Bildhauersymposium im Stein,
Orónsko, Polen
2006
WOOD 2006, Zlín, Tschechische Republik
Workshopy:
2003
Interdisciplinárne riešenia reálneho a virtuálneho
priestoru, Beladice
2005
Interdisciplinárne riešenia reálneho a virtuálneho
priestoru, Kremnica
Workshops:
2003
Fachübergreifende Lösung des Real- und
Virtualraums, Beladice
2005
Fachübergreifende Lösung des Real- und
Virtualraums, Kremnica
RADEK NIVNICKÝ
Narozen:
1977, Brno
Geboren:
1977, Brno
Kontakt:
[email protected]
Kontakt:
[email protected]
Studia:
1992-1996 Střední škola uměleckých řemesel v Brně
Ateliér - Průmyslový design, prof. Svítil
1999-2006 Fakulta výtvarných umění, VUT Brno,
Ateliér – Nefigurativní sochařství II., prof. Ambrůz
Studienaufenthalte:
1992-1996 Fachschule für Kunstgewerbe in Brno
Atelier - Gewerbedesign, Prof. Svítil
1999-2006 Fakultät für bildende Künste
der Techn. Hochschule Brno
Atelier – Nichtfigurale Bildhauerei II. Prof. Ambrůz
Stáže:
2005
Stáž JGU Mainz, Akademie für Bildende Künste
prof. Hellmann, Německo
Skupinové výstavy:
2000
Nová radnice, Brno
2001
Letohrádek Mistrovských, Brno
2002
Workshop /dřevo/, Nadace Tomáše Bati, Zlín
Sněhové sympozium, Beskydy
2003
10 let FAVU, Dům umění, Brno
YTONG-em, rektorát VUT, Brno
2004
Mezinárodní sochařské sympozium, Jeseník
PLOMAart, DU v Opavě, Opava
10 let FAVU, Špálova galerie, Praha
2006
BETON, hrad Špilberk, Brno
Kon-nonfigurace, Galerie města Plzně, Plzeň
Samostatné výstavy:
2006
DU Opava /atrium/, Opava
Ausbildung:
2005
JGU Mainz, Akademie für Bildende Künste
/Prof. Hellmann/, Deutschland
Teilnahme an Ausstellungen:
2000
Nová radnice, Brno
2001
Letohrádek Mistrovských, Brno
2002
Workshop /Holz/, Nadace Tomáše Bati, Zlín
Schneesymposium in Beskiden
2003
10 Jahre FAVU, Dům umění, Brno
YTONG-em, Rektorat VUT, Brno
2004
Int. Bildhauersymposium, Jeseník
PLOMAart, DU v Opavě, Opava
10 Jahre FAVU, Špálova galerie, Praha
2006
BETON, Burg Špilberk, Brno
Kon-nonfigurace, Galerie města Plzně, Plzeň
Selbständige Ausstellungen:
2006
DU Opava /atrium/, Opava
JÖRG SEIFERT
Narozen:
1968, Annaberg
Geboren:
1968, Annaberg
Kontakt:
[email protected]
Kontakt:
[email protected]
Studia:
1987
1988-90
1991-93
od 1993
od 1998
od 2003
od 2004
od 2006
maturita, vojenská služba
praxe v annabergském divadle a v divadlech
v Chemnitz
Vysoká škola výtvarných umění
v Drážanech, obor scénografie (u G. Horniga)
úředník, ve volném čase se zabýval vším,
co souviselo s malířstvím, grafikou, plastikou
a objekty
je vedoucím klubu Kunstkeller
člen předsednictva spolku Kunsthütte e.V.,
Chemnitz
člen předsednictva spolku Förderverein
C.Claus-Lebens- u. Arbeitsort v Annabergu
svobodný umělec
Výstavy/samostatné nebo účast na společných:
Annaberg-Buchholz, Bayreuth, Bochum, Chemnitz,
Chomutov, Dessau, Drážany, Hamburk, Krefeld, Lauf,
Rotzendorf, Schlettau, Stollberg, Weiden, Winsen ad.
Edice:
Vydavatel časopisu „mail-art-magazin“ 1-20 (1996-2000)
od r. 2000 magazínu klubu Kunstkeller Annaberg
„duo-editionen“
Práce v soukromém nebo veřejném vlastnictví:
Kupferstichkabinett Drážany, Neue Sächsische Galerie
Chemnitz, Lindenau-Museum Altenburg, sbírka v Erzgebirgische Landschaftskunst zámek Schlettau, město AnnabergBuchholz, Sparkasse Annaberg, knihovna Deutsche Bücherei
Leipzig, soukromé sbírky jako C. a C. Vogel, Hamburg a další.
1987
Abitur, anschließend Armeedienst
1988-90 Praktikum am Annabergrer Theater und den
Chemnitzer Thatern
1991-93 Studium an der Hochschule für bildende Künste
in Dresden, Fachrichtung Bühnenbild (bei G.Hornig)
ab 1993 Sachbearbeiter / Disponent, nebenberufliche
Beschäftigung mit Malerei, Grafik, Plastik
und Objekten
ab 1998 ehrenamtliche Leitung des Kunstkellers
seit 2003 Vorstandsmitglied der Kunsthütte Chemnitz e.V. und
seit 2004 des Fördervereins C. Claus-Lebens- u. Arbeitsort
in Annaberg-Buchholz e.V.
seit 2006 freischaffend
Ausstellungen / Ausstellungsbeteiligungen:
Annaberg-Buchholz, Bayreuth, Bochum, Chemnitz, Chomutov,
Dessau, Dresden, Hamburk, Krefeld, Lauf, Rotzendorf,
Schlettau, Stollberg, Weiden, Winsen ad.
Editionen:
Herausgeber des „mail-art-magazin“ 1-20 (1996-2000)
und seit 2000 der „duo-editionen“ des Kunstkeller Annaberg
Arbeiten im öffentlichen und privaten Besitz:
Kupferstichkabinett Dresden, Neue Sächsische Galerie Chemnitz, Lindenau-Museum Altenburg, Sammlung Erzgebirgische
Landschaftskunst Schloss Schlettau, Stadt Annaberg-Buchholz,
Sparkasse Annaberg, Deutsche Bücherei Leipzig, sowie in
privaten Sammlungen ( Sammlung C. und C. Vogel, Hamburg
und andere)...
ROBERT VLASÁK
Narozen:
1978, Kladno
Geboren:
1978, Kladno
Kontakt:
[email protected]
Kontakt:
[email protected]
Studia:
1992-1996 Střední uměleckoprůmyslová škola Turnov
Umělecké kovářství a zámečnictví
akad. soch. Jan Mastník
1997-2001 Fakulta užitého umění a designu
Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Ateliér Přírodních materiálů
prof. akad. mal. Jaroslav Prášil
2001-2003 Fakulta výtvarných umění Vysokého učení
technického v Brně
Ateliér Nefigurálního sochařství
Doc. Akad. soch. Jan Ambrůz
Ausbildung:
1992-1996 Kunstgewerbefachoberschule in Turnov
Kunstschmied und –schlosser
bei Akad. Bildhauer Jan Mastník
1997-2001 Fakultät für angewandte Kunst und Design
der J.E.Purkyně-Universität in Ústí nad Labem
Atelier für Naturmaterialien,
Prof. akad. mal. Jaroslav Prášil
2001-2003 Fakultät der bildenden Künste der Technischen
Hochschule in Brno
Atelier für nonfigurative Skulptur
Doc. Akad. soch. Jan Ambrůz
Samostatné výstavy:
2001
Skrz, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
2002
11 321, 11 373, Výstavní síň U Kostela, Bílina
(s A. Peroutkou)
2003
3 x 35 W, Prostor pro jedno dílo, Moravská galerie
v Brně, Pražákův palác, Brno
Selbständige Ausstellungen:
2001
Skrz, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
2002
11 321, 11 373, Výstavní síň U Kostela, Bílina
(mit A. Peroutka)
2003
3 x 35 W, Prostor pro jedno dílo, Moravská galerie
v Brně, Pražákův palác, Brno
Společné výstavy (výběr):
2003
Fakulta výtvarných umění Vysokého učení
technického v Brně 1993 - 2003, Dům umění, Brno
Nejmladší, Národní galerie v Praze, Veletržní palác,
Praha
2004
Werre & co, Galerie Rachel Haferkamp, Kolín nad
Rýnem, Německo
Laboratorio di Scultura Europea, Muzeum Toni
Benettona, Mogliano Veneto, Itálie
2005
Kovový věk, Středočeské muzeum, Roztoky u Prahy
Širší proud, Galerie města Plzně, Plzeň
2006
Non/Konfigurace, Galerie města Plzně, Plzeň
Teilnahme an gemeinsamen Ausstellungen:
2003
Fakulta výtvarných umění Vysokého učení
technického v Brně 1993-2003, Dům umění, Brno
Nejmladší, Národní galerie v Praze,
Veletržní palác, Praha
2004
Werre & co, Galerie Rachel Haferkamp, Köln am
Rhein, Deutschland
Laboratorio di Scultura Europea, Muzeum Toni
Benettona, Mogliano Veneto, Italien
2005
Kovový věk, Středočeské muzeum, Roztoky u Prahy
Širší proud, Galerie města Plzně, Plzeň
2006
Non/Konfigurace, Galerie města Plzně, Plzeň
Ocenění:
2001
Cena Miroslava Proška
Preis:
2001
Miroslav Prošek - Preis
ŠTĚPÁN BÍLEK
ROBERT VLASÁK
JÖRG SEIFERT
SIMONA DUCHÁČKOVÁ
Generální partner:
Občanské sdružení MEMENTO
Dodavatel materiálu:
Kámen Ostroměř, s. r. o.
Projekt je podpořen z Fondu malých projektů
v rámci iniciativy Společenství INTERREG IIIA
Das Projekt wurde aus dem Kleinprojektfonds
im Rahmen der Gemeinschaftsinitiative INTERREG IIIA gefördert.
RADEK NIVNICKÝ
MARTIN KUBINA
SYLVIA FRAHM
Vydavatel:
Fakulta užitého umění a designu
Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
a město Litvínov
Text: PhDr. Tomáš Pavlíček Ph.D.
Překlad: PhDr. Marie Svačinová
Foto: Mgr. Petr Havlík
Grafická úprava: Mgr. Petr Havlík
Tisk: Tiskárna K&B, s. r. o.
Katalogové číslo: ISBN 80-7044-797-4