docmateřská škola - centrum prevence úrazu a násilí
download 
Stížnost Transkript
mateřská škola - centrum prevence úrazu a násilí
Bezpečná mateřská škola Metodika Prevence úrazů a násilí dětí předškolního věku Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti ve Fakultní nemocnici v Motole Bezpečná mateřská škola Metodika Prevence úrazů a násilí dětí předškolního věku Autoři: Doc. MUDr. Veronika Benešová, CSc. Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti ve Fakultní nemocnici v Motole – certifikační centrum programu WHO Mezinárodních bezpečných škol (International Safe School Certifying centre) Milada Šromotová, ředitelka Mateřské školy podporující zdraví a Mezinárodní bezpečné mateřské školy Štítného v Kroměříži Ing. Zdeněk Vopička, koordinátor programu Mezinárodní bezpečné školy Pavel Šulc, Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti ve Fakultní nemocnici v Motole Poděkování za účinnou spolupráci patří ředitelce MŠ Štítného v Kroměříži, která uskutečnila pilotní projekt Bezpečné mateřské školy v rámci programu Zdravá škola a navrhla praktickou část programu spolu s Ing. Vopičkou, který je lektorem a koordinátorem programu WHO Mezinárodních bezpečných škol v ČR. MŠ Štítného se stala první designovanou Mezinárodní bezpečnou mateřskou školou na světě a sedmou českou školou v síti ISS – International Safe School. Publikace vznikla v rámci projektu Prevence dětských úrazů podpořeném dotací Ministerstva zdravotnictví ČR č. OZP/4/313/2012 ISBN 1 Úvod Účelem této publikace je pomoci nahlédnout pedagogickým pracovníkům do ‚světa úrazů‘. Měla by napomoci rozpoznání a pochopení rizikových faktorů úrazů a násilí u dětí předškolního věku a poskytnout návod, jak přistoupit k prevenci v prostředí mateřských škol. Úrazy a otravy jsou nejčastější příčinou smrti, bolesti i trvalých následků u dětí a mladých dospělých v České republice a v celé české populaci jsou třetí nejčastější příčinou smrti u mužů a čtvrtou u žen. Úrazy dětí jsou zvláště smutné proto, že na jejich vzniku mají často podíl dospělí a úrazy ovlivní nejen zdraví dítěte, ale i spokojenost celé rodiny. Dětské úrazy mají mnoho podob, v dopravním prostředí se týkají dětí chodců, cyklistů a spolujezdců v autech. Doma padají děti ze schodů, oken, snědí jedovaté látky, léky, čisticí prostředky, popálí se o horké povrchy a opaří se horkými tekutinami, mohou se utopit v domácím bazénu nebo ve vaně. Další nebezpečí číhá ve volném čase, na hřištích pády z vybavení, tonutí v bazénech a vodních tocích, nárazy a pády při hrách a sportech. Výsledkem jsou odřeniny, zhmoždění, zlomeniny, popáleniny a opařeniny, dušení, poranění vnitřních orgánů, mozku, míchy a otravy. Ačkoli většina úrazů se zahojí, některé mohou zanechat trvalé následky anebo způsobit smrt. Každý úraz provází bolest, a ty vážné zanechají často nejen jizvy, ale i stopu na duši. Čím dříve se začne s důslednou prevencí úrazů, tím je větší naděje, že docílíme snížení počtu i závažnosti úrazů dětí. Mateřské školy se svým nezastupitelným vlivem na chování a jednání dětí i rodičů jsou ideálním místem pro výchovu k prevenci úrazů. V tomto věku jsou děti přístupné a přijímají se zájmem a rády základní poznatky o ochraně zdraví. Náplň výchovy ve školách podporujících zdraví obsahuje základní bázi pro prevenci úrazů a násilí a nyní předkládáme materiál vzniklý za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR, který může v mateřských školách rozšířit účinnost úrazové prevence a dát dětem pevný základ pro ochranu vlastního zdraví i zdraví jiných lidí. Většině vážných úrazů se dá bezesporu předejít důslednou prevencí, bezpečnostními standardy výrobků a zařízení pro děti, kampaněmi a výchovou ve školách. Těmito prostředky můžeme výrazně ovlivnit dětskou úrazovou úmrtnost. Výrazně k tomu přispívá stále kvalitnější traumatologická péče a znalost první pomoci. Přesto dosud nemůžeme být spokojeni s postavením České republiky ve srovnání se státy, kde má prevence úrazů delší historii. Zabránit zbytečným úrazům a utrpení s nimi spojeným je v zájmu dětí, jejich rodičů, školy i lékařů, kteří úraz ošetřují. Spolupráce školy, poučených rodičů a zvídavých dětí musí být podpořená všemi organizacemi a orgány, které mohou úrazovost komplexně ovlivnit. Ať již vytvořením bezpečného prostředí pro výchovu, sport a hry, zajímavou a inspirující výukou, nebo kvalitní pomocí v případě nehody. Úrazy jsou zbytečnou součástí dětství, můžeme jim aktivně předcházet, můžeme děti vychovat tak, že si budou nejen vážit zdraví svého i druhých, ale dokážou jej rovněž chránit. K tomu je zapotřebí dát dětem správné podmínky včetně dostupných ochranných pomůcek a vhodného prostředí pro práci i zábavu. Násilí v dětském věku je naprosto nepřijatelné a všechny způsoby, které snižují agresivitu a sebepoškozování a zlepšují přátelské a chápající klima v dětských kolektivech, napomáhají snížit i poškozování zdraví úmyslnými úrazy. Z dětí, které si váží života a zdraví a mají znalosti a navíc i praktickou zkušenost jak se chránit vyrostou dospělí, kteří se budou již automaticky chovat bezpečně a budou také tak vychovávat své vlastní děti k bezpečném jednání. Takovýmto způsobem je možno pozvednout úroveň obecného bezpečí v naší zemi, tak jak je to možno vidět na příkladech států jako Velká Británie, Nizozemsko nebo Švédsko, kde dokázali výrazně snížit počty úrazů i jejich závažnost. 2 Charakteristika dětí mateřských škol ve vztahu k prevenci úrazů a násilí Děti předškolního věku jsou zvědavé, rády prozkoumávají vše nové a neznámé, často si neuvědomují možná nebezpečí a rizika úrazů které na ně číhají doma, cestou do mateřské školy, v mateřské škole, při setkání se zvířaty... Vlastní zdraví berou jako samozřejmou věc. Myslí si, že jim se nemůže nic zlého stát. A proto často jednají impulzivně, spontánně, bez rozmyslu. U dětí věkové skupiny 3–5 let se postupně rozvíjí koordinace pohybů, a tedy i šikovnost spolu s postupným porozuměním následkům některých jejich aktivit. Jsou náchylné k zapomínání již získaných bezpečnostních informací, především pokud je jejich pozornost rozptýlená, jsou vzrušené, snadno unavitelné nebo rozmrzelé. Mají však již dobrou paměť a zvyšující se schopnost koncentrace. Nicméně důvody bezpečnostních příkazů a opatření jsou jim stále záhadou. S radostí zkoušejí svoje schopnosti a zdatnost. Zkoumání a objevování je stále součástí jejich her, spolu s hraním rolí (na doktora, na učitelku). Představivost ve hře vede k předstírání mnoha věcí – zvířat, hrdinů komiksů a chování dospělých. Nacházejí způsoby jak využít hračky a jiné běžné předměty způsobem, který výrobce nebo rodič neměl v úmyslu. Děti mezi 5–7 lety již jsou schopné se vyrovnat s nároky běžných denních aktivit. Rády se cítí dospělejšími a přijímají lépe pobyt mimo rodinu. Působí na ně více vnějších vlivů a jejich chování je často ovlivněno okolím. Někdy dochází ke konfliktu mezi tím, co se dítě učí ve škole, a tím, co vidí kolem sebe. Hra je stále nejdůležitější částí jejich života a zkoušení zdatnosti a nových dovedností je její součástí. Zatímco se zlepšuje jejich odhad rizika a následků, chování a jednání jsou ještě stále impulzivní, někdy nezodpovědné a nepozorné, často přeceňují své schopnosti, a proto stále potřebují pozornost a vedení dospělých. Některé děti mají specifickou potřebu pomoci dospělých při zvládání aktivit prevence. Obvykle se jedná o děti z krizových rodin, kde není komunikace v rodině, kde je prostředí emocionálního chladu, podceňování, nebo přeceňování dítěte. Dále v případě autoritářské výchovy, při nedostatečné akceptaci dítěte a jeho odlišností. Spolupůsobí nedostatečně formulovaná pravidla výchovy a nedůsledná kontrola, výchova s převahou trestů, trestání dítěte za selhání. Dalším faktorem bývá nevyváženost mezi sourozenci, nedostatečné sociální dovednosti, nízká kultura chování, závislosti v rodině, dlouhodobý stres v rodině, rizikový životní styl, návyky a rituály. Pedagog rozezná i nespecifické varovné známky poruchy chování u předškolních dětí, jako jsou hyperaktivita, vztek, lenivost. Dítě roste a vyvíjí se nám před očima, prostředí ve kterém žije, se ale také mění a dítě nemá dostatek zkušeností ani představu, s jakým nebezpečím se může setkat. Až příliš často je úraz výsledkem zbytečných rizik a špatného odhadu situace. Přitom většině úrazů lze zabránit, nebo alespoň těm těžkým a smrtelným, a právě tady má své místo prevence. Čím dříve se prevenci úrazů začneme věnovat, tím účinněji zabráníme zbytečné bolesti, starostem rodičů a někdy nenávratným ztrátám na zdraví a životech dětí. Že úrazům lze předcházet, se prokázalo v některých státech, kde jsou počty úrazů mnohem nižší díky dobře organizovanému systému prevence. I u nás se v posledních letech situace lepší, máme i svůj desetiletý Národní akční plán prevence dětských úrazů, ale ještě jsme zdaleka nevyčerpali možnosti prevence úrazů a násilí, které jsou už známy a v prevenci úspěšně používány. Cílem národního plánu je co největší snížení úmrtnosti dětí na úrazy a snížení počtu závažných úrazů, které zanechávají obvykle trvalé následky . Souvisí s tím i vytváření bezpečného prostředí pro děti. Ve srovnání se státy, kde je úrazová prevence rozvinutá, má ČR více než dvojnásobnou úmrtnost dětí v důsledku úrazů. Přesto spojeným úsilím prevence a vysoké kvality ošetření úrazů se úmrtnost každým rokem snižuje, avšak co klesá pomalu, je počet těžkých a středně těžkých úrazů vyžadujících hospitalizaci. Zejména pak počet lehkých úrazů, které se ošetří jen ambulantně, nebo jen doma, klesá velmi málo. Doma se zraní nejčastěji děti ve věku 0–5 let a následují dospívající. Domácí úrazy nejsou obvykle tak závažné jako úrazy dopravní a jen výjimečně jsou smrtelné, zato jejich počty jsou mnohonásobně vyšší, a představují proto velký problém nejen pro poraněné a jejich rodiny, ale i pro zdravotnictví a ekonomiku. Pro jednotlivá věková období je charakteristické spektrum určitých úrazů, a proto lze pro každý věk dítěte odhadnout rizika a doporučit účinná preventivní opatření. Chlapci jsou obecně náchylnější k úrazům než dívky. Není to způsobeno pouze vyšší expozicí riziku, ale též odlišným chováním chlapců a dívek. To platí pro všechny typy úrazů a všechny věkové kategorie, kromě věkové kategorie 0–1 rok, kdy je riziko pro obě pohlaví stejné. Širší socioekonomické faktory silně ovlivňují úrazovost dětí, úrazová prevence musí být proto zvláště zaměřena na děti ohrožené sociálním prostředím. Druhy úrazů i jejich závažnost se v různém věku dětí liší. V nejnižším věku se děti nejčastěji pohybují v domácím prostředí, v parku, nebo na hřišti, a proto převažují úrazy domácí a v okolí domova. Péče o bezpečné prostředí a soustavný dohled nad pohybem dětí je hlavní prevencí úrazů nejmenších dětí. Tak jak stoupají jejich pohybové dovednosti a rozšiřuje se jejich styk se světem, tak stoupá i počet úrazů. Svůj vliv tu má především malá zkušenost, neznalost prostředí a bezpečného chování. Správná a i důsledná výchova k ochraně zdraví, chování v dopravě, při sportu a hrách včetně ohledu na druhé se stává důležitým nástrojem snížení úrazovosti. 3 Závažné úrazy, u kterých je nutná hospitalizace, jsou nejčastěji způsobeny pádem, na druhém místě pak dopravní nehodou a působením neživé mechanické síly. U mladších dětí se vyskytuje více opařenin a kontaktních popálenin, u adolescentů úrazy elektrickým proudem a následky působení životné mechanické síly. Úmrtí na následky dopravních nehod mají soustavně klesající vývoj. Nejčastěji děti umírají jako spolujezdci v osobních automobilech. Utonutí hrozí zvláště dětem 1–4 roky starým. Z údajů Národního registru dětských úrazů vychází nejrizikovější skupina vážně zraněných 15–19 let. Domácí úrazy pak postihují nejvíce děti v průměru čtyřleté. Hospitalizovaných pro úmyslný úraz (útok, násilí a sebepoškození) je nejvíce u chlapců v průměru patnáctiletých a obvyklé místo úrazu bývá škola. Sportovní úrazy jsou málokdy smrtelné, obvykle jsou způsobené pádem nebo úderem a stávají se nejčastěji při kolových sportech a kolektivních míčových hrách. Nejsou však výjimečné i vážné úrazy způsobené nevhodným nebo poškozeným sportovním nářadím. Pády a údery jsou i příčinou školních úrazů, které se stávají hlavně při volné zábavě a v hodinách tělesné výchovy. Preventivní zásahy se musí řídit věkem dětí, stupněm dosažených vědomostí a dovedností a ochotou rodičů či opatrovníků ke spolupráci. Typické spektrum určitých úrazů pro věková období 3–5 a 5–7 let Děti 3–5 let Obvyklé úrazy Pády Ze schodů – zábrany na schodišti již nejsou účinné, proto se musí rodiče postarat o nácvik bezpečného pohybu na schodech nahoru i dolů. Schody by neměly být místem pro hru, nesmí se na nich ukládat hračky a dítě se musí naučit držet se zábradlí. Z oken – v tomto věku mají děti živou představivost a nerealistická očekávání. Vidí Supermana v televizi, jak vyletí z okna, a jsou přesvědčeny, že pokud budou mít stejný kostým, mohou taky létat. Takže opatření oken bariérou je nejlepší prevence. Zarážky nedovolí otevřít okno na více než 6,5 cm všude, kde dítě má možnost se dostat na parapet. Z hracích prvků – většina vybavení hřišť odpovídá bezpečnostním předpisům, co se týká rozestupů příček, prostorů ve tvaru V a stability. Není ale možné odstranit všechna rizika pádu, aniž by se znemožnila hra a snížila atraktivita zařízení. Důležité je zajistit, aby dítě používalo vybavení určené pro jeho věk a dopadové plochy byly z materiálů absorbujících sílu nárazu. Dohled dospělých je nezbytný. Také patrové postele jsou dětmi používané jako herní vybavení a nejsou vhodné pro děti do 6 let, kde hrozí pády s vážnými následky. Dušení Největší riziko představují plastové sáčky a tašky, a přestože udušení je poměrně vzácné, je třeba na tuto možnost myslet a nepoužívat plastové obaly k ukládání hraček a ponechávat je v dosahu dětí. Vdechnutí cizího tělesa Obecně jsou děti od tří let již zvyklé nedávat všechno do úst. Ale stále je lepší dohlížet u dětí, které se návyku nezbavily, na to, aby malé části hraček nepřišly do úst. Větší riziko je u vdechnutí částí potravin, prevencí je jídlo v klidu u stolu za dohledu dospělého. Drobné tuhé poživatiny, bonbony, drobné hračky, žvýkačka jsou rizikové, zvláště při pohybu. Děti pod 6 let by neměly jíst burské oříšky. Otravy Přes větší znalosti o tom, co je jedlé a co nikoli, děti do 5 let jsou nejvíce ohroženy náhodnými otravami. Lehce zamění léky za bonbony, nebo jedovaté plody za rybíz nebo borůvky. Děti zdokonalují své možnosti, jak se dostat do uzavřených prostor, nebo otevřít obaly s nebezpečným obsahem. Proto všechny nebezpečné látky, chemické přípravky, léky včetně suplementů a výživových doplňků, alkohol a kuřivo je nutno bezpečně uložit. V tomto věku většina dětí již dokáže otevřít obaly s uzávěrem s dětskou pojistkou. Prevencí je též nenosit své léky v kabelkách dětem přístupné a vyžadovat, aby děti dříve, když cokoli venku najdou, ukázaly dospělému, než to ochutnají. Škrcení Stále ještě trvá malé riziko uškrcení tkanicemi oděvů, pokud se zachytí ve vybavení hřiště nebo v zábradlí, rizikové mohou být prádelní šňůry, závěsové a od žaluzií i elastické popruhy. Popálení a opaření V tomto věku by děti měly rozumět pokynu ‚horké, nesahat‘ ,ale mohou na to zapomenout. Lepší je nespoléhat se příliš a dětem do 5 let nedovolit kontakt s horkými objekty. Používat troubu, zapalovat svíčky a pouštět horkou vodu. Děti již dokážou otevřít kohoutek s horkou vodou, otáčet knoflíky sporáku a ohřívacích těles. Proto termostatické baterie s nastavenou teplotou jsou nejlepší prevencí opařenin, pozornost vyžadují žehličky, kulmy na vlasy, konvice, uložení zápalek a zapalovačů a v neposlední řadě zabránit spálení sluncem používáním vhodných krémů a oblečení. Oheň v domě – pro prevenci úmrtí a udušení kouřem platí stejné zásady jako pro dospělé. Instalace hlásičů požáru 4 s pravidelnou kontrolou jejich funkce, pozorně uhasit nedopalky a hořící zápalky, nepřetěžovat zásuvky el. proudu, vyměnit porušené vodiče, naučit děti, jak se chovat v případě požáru. Děti tohoto věku neutíkají před ohněm ven, ale mají tendenci se schovat doma. Tonutí Děti tohoto věku jsou stále ohroženy při pobytu v blízkosti vody. Zahradní bazén zůstává jako riziko, stejně jako potoky, otevřené vodní plochy, kanály, a to i v případě dohledu. Od 4 let již je možné je nechat ve vaně bez dohledu, pokud je dospělý může slyšet. Prevencí je ohrazení domácích bazénů, dozor při koupání a pohybu u vody. Řezné rány Děti se začnou učit jak používat nůž a nůžky – kulaté špičky. Jakýkoli ostrý předmět, nůžky na nehty, břitvy musí být stále uchovány mimo dosah dětí. Skleněné plochy v úrovni dítěte představují riziko při pádu na ně a roztříštění. Auto Od stáří čtyř let většina dětí již může používat podsedáky s bezpečnostními pásy pro dospělé. Za předpokladu, že budou správně zajištěné. Stále platí nenechávat děti samotné v autě, protože jejich větší pohyblivost a zvědavost může vést k nehodě. Hlavně v létě je nutné dávat pozor, aby u dětí vlivem vysokých teplot nedošlo k přehřátí organismu. Chodec Děti do 5 let musí být na komunikaci vždy doprovázeny dospělou osobou. Dosud prostě nerozumí provozu. Dospělí mají mluvit na dítě během vycházky a vysvětlovat, jak se přechází, a také dávat dobrý příklad svým chováním. Děti tohoto věku je lépe držet za ruku. Cyklista Děti jezdí na tříkolkách a malých kolech, ale nikdy by je neměly používat k jízdě na komunikaci, a to ze stejného důvodu, proč nemohou přecházet samy. Bez ohledu na stáří by všichni cyklisté měli mít odpovídající přílbu. Tak se upevní návyk jejího používání pro pozdější pohyb na komunikaci. Výchova Kapacita dětí tohoto věku pro učení je velká. Je to období, kdy je třeba je naučit, že některé věci jsou nebezpečné, již ne jenom nesahat, nechodit tam, ale i proč. Děti mají pocit, že když se něco naučí, jsou dospělejší, a učí se rády. Nicméně jejich porozumění má své hranice a informace musí být podána přiměřenou formou a mnohokrát zopakována. Naučit se bezpečnostním pravidlům pomáhá rozvíjet paměť a zároveň to může být pro dítě zábavné. Nesmíme však přeceňovat jejich schopnost si pamatovat. Pomoc a vedení dospělým je v tomto věku zásadní, tak jak dítě získává důvěru v sebe a upevňuje se správné chování. Ze sebestředného batolete se u dítěte začíná objevovat schopnost porozumět tomu, jak jeho chování ovlivňuje druhé. Avšak jsou stále ještě příliš malé na to, aby převzaly odpovědnost za druhé, ale dokážou se naučit to, že svým jednáním mohou někomu ublížit. Rodiče Někdy není snadné pro rodiče uvědomit si, že dítě, které již umí chodit, mluvit a začíná se chovat více jako dítě, nežli jako batole, stále ještě není připraveno na přijetí větší odpovědnosti. Čtyřleté dítě je stále impulzivní, zapomnětlivé a nezralé fyzicky i duševně. Ačkoli se učí den za dnem více, stále potřebují pomoc a vedení dospělým. Na druhé straně výuka základních bezpečnostních zásad je již možná a žádoucí. Sám rodič musí rozhodnout, kdy je dítě schopno různé dovednosti bezpečně zvládnout. Je ale nutné umožnit dítěti vlastní zkušenost, kdy je situace bezpečná a vhodná. Pochvala za správné chování je účinnější než pokárání za nesprávné. Dobré je zvyšovat důvěru dítěte v sebe sama oceněním toho, co dělají správně. Děti tohoto věku se rády učí a také se snaží udělat rodičům radost, takže je důležitý pozitivní přístup a využít tohoto období k výchově. Děti 5–7 let Obvyklé úrazy Pády Schody jsou stále rizikové, zvláště když je děti používají ke hrám. Zábrany již nejsou vhodné. Vyvarujte se ukládání předmětů na schodech a kluzkých stupňů. Pády z oken nebo balkonů jsou následkem přílišného vyklonění, někdy dítě neodhadne bezpečnou výšku pro seskočení z přízemního okna. Z vybavení hřišť – moderní hřiště mají vybavení navržená tak, aby provokovala děti k pohybu. Je nutné naučit dítě vybavení bezpečně používat, zajistit pružné dopadové plochy. Stejné zařízení, které dítě používá opakovaně, začne nudit a vede k nebezpečnému a nesprávnému používání. Dítě musí používat jen zařízení určená pro jeho věk. 5 Dušení Jen málokdy, spíše při hře, např. zahrabávání do písku a stavby tunelů. Děti si do úst nedávají již všechno, ale mohou se dusit při vdechnutí tabletek, tvrdých potravin a cukroví, zvláště pokud si hrají a nemyslí na rozkousání potravy dobře. Proto do věku 6 let jsou nevhodné buráky. Otravy Děti již více méně vědí, co se smí jíst a pít, ale stále mohou zaměnit sladkosti s léky a nápoje s chemikáliemi. Alkohol v množství bezpečném pro dospělého je velice nebezpečný pro děti. Škrcení Hry s provazy, šátky, pásky a podobně mohou snadno vést k uškrcení. Zvláště při hraní rolí s předměty běžně doma se vyskytujícími. Instrukce o tom, že nic nesmí být utahováno kolem krku, je zásadní. Spáleniny a opařeniny Děti imitují dospělé. Je nutno vybrat takové aktivity, které dítě bezpečně zvládne. Domácí práce, ovšem ne takové, které vyžadují šikovnost a sílu. Všechny činnosti s horkými předměty, jídlem a tekutinami je nutno kontrolovat. Zápalky a zapalovače jsou stále nebezpečné, pokud jsou v dosahu dětí. Starší děti se mají naučit použít zápalku tak, abychom se vyhnuli přitažlivosti neznámého. Oheň v bytě Více dětí se udusí kouřem nežli uhoří, proto hlásiče kouře jsou velice efektivní. Nepřetěžovat el. zásuvky a vyměnit včas porouchané přístroje. Naučit děti, co mají dělat v případě požáru a jak utéci. Tonutí Děti jsou ve vodě jistější, a proto je načase výuka plavání. Ačkoli se již udrží na hladině, nemají dosti síly, aby vydržely déle, proto při použití plavidel nebo možnosti, že se mohou dostat do vody dále od břehu, je nutná vesta. Ve skupině mají tendenci zapomínat na pravidla bezpečného pohybu ve vodě, a proto je dohled stále nutný. Řezné rány Rozbité sklo, plechovky a jiný odpad jsou nebezpečné hlavně, pokud si s nimi děti hrají. Nože, nůžky a všechny ostré předměty musí být uloženy mimo dosah a postupně se s nimi děti učí zacházet. V autě Stále je nutný dětský zádržný systém, podsedáky a bezpečnostní pásy. Není dobré nechávat děti bez dozoru samotné v autě, nesmí se jim dovolit si v autě hrát, i když je zaparkováno před domem. Chodci Děti do 9 let by měly být doprovázeny dospělým, pokud se pohybují v provozu. Doba mezi 5 až 6 lety je vhodná k nácviku samostatného pohybu po komunikacích. Správný příklad dospělých je nutný. Cyklisté Postupně se děti učí jízdě na kole, vždy s přílbou, ale nesmějí ještě samotné do provozu na komunikacích. Výchova Děti je možno naučit určité zodpovědnosti za své vlastní bezpečí. U každého dítěte jde však vývoj jiným tempem. Tak jak se rozvíjí paměť, tak se i bezpečnostní pravidla upevňují, ale nemůžeme spoléhat na to, že dítě nezapomene, že v situaci se stále nedokáže orientovat a že dosud nereaguje automaticky. Také si děti již uvědomují, že jejich aktivity mají vliv na okolí, že mohou ohrozit jiné děti, například mladší. Ale není radno spoléhat na to, že porozumění, fyzické schopnosti a paměť nemohou selhat. 6 Prevence úrazů Úrazová prevence je postavena na znalosti: • • • • příčin, tedy co způsobí úraz mechanismů, jak se úraz stal souvislostí úrazových dějů, kde, kdy a komu se úraz stal charakteristice rizika i zraněných jedinců Úrazům lze předcházet, a to na různých úrovních. Můžeme úplně zabránit úrazu, snížit jeho závažnost anebo zabránit trvalým následkům. Prevence má tři stupně: • • • primární prevence znamená činnost, která zabrání vzniku úrazu sekundární prevence je činnost, která sníží závažnost úrazu terciární prevence je činnost, která je zaměřena na snížení následků úrazu Definice úrazu: Úraz je většinou náhle vzniklé poškození zdraví působením vnější síly, která přesahuje adaptační možnosti lidského organismu, nebo jako následek nedostatku energií nutných pro život. Úrazy dělíme na dvě základní skupiny, úrazy neúmyslné a úmyslné. Neúmyslné úrazy jsou takové, které obvykle označujeme za nehodu. Úmyslné jsou způsobeny druhou osobou, nebo sebepoškozením. Sebepoškození dětí do 5 let se obvykle považuje za neúmyslné. Další dělení úrazů může být podle mechanismu úrazového děje, např. tonutí, dušení, otravy, napadení, sebevražda apod. Nebo podle místa úrazu na školní, dopravní, domácí, sportovní a ve volném čase. Podle druhu zranění na zlomeniny, pohmožděniny, řezné, tržné a bodné rány, vymknutí, otřes mozku. Dále podle zraněné části těla na úrazy hlavy, končetin, břicha, hrudníku atd. Každý úraz je způsoben nějakou vnější příčinou a úkolem primární prevence je tyto příčiny nalézat, odstraňovat a upozorňovat na ně. Je řada faktorů, které ovlivní výskyt a závažnost úrazů. Jsou to rizikové faktory úrazu, jako je věk, pohlaví a socioekonomická situace, dále rizikové faktory prostředí, výchova a také individuální vlastnosti dětí. Pochopení vztahu mezi úrazem a tím, jak se stal, v jakém prostředí a co k úrazu vedlo, je základ pro prevenci úrazů. Někdy může být složité vymezit hranici mezi ochranou dítěte a přílišným omezováním. Děti mají právo na objevování a zkoumání svého okolí, na volný pohyb a sportování bez neustálého omezování dospělými. Potřebují určitou dávku samostatnosti a volnosti. Proto je tak důležité vytvořit pro ně bezpečné prostředí, kde si mohou ověřit své možnosti i omezení, a to bez rizika vážného úrazu. Pro dospělé, kteří se o děti starají, je pak pochopení vztahu mezi stupněm dětského vývoje a úrazem základem pro ochranu a výchovu k bezpečnému chování. Tady má nezastupitelnou roli rodina, která pečuje a škola, která vzdělává. Děti mají trochu nepříjemnou vlastnost, a to že často překvapí svojí vyspělostí tělesnou, dovednostmi, se kterými dospělý nějak nepočítá. Přitom ale rozumový vývoj za tělesným bývá pozadu. Děti tedy jsou schopny běhat, zlézat překážky, skákat z výšky, jezdit na kole a plavat, ale už ne domyslet možné následky a předvídat problémy. A už vůbec nemají představu, jaké riziko na ně čeká a jak úraz bolí. Velice důležité je naučit dítě, přiměřeně jeho věku, co má udělat v případě nějaké nehody. Především jak zavolat pomoc, jak zatelefonovat na tísňová čísla a co říci. Postupně se pak učí základům první pomoci. Většina úrazů vzniká tak, že spolupůsobí rizikové prostředí, chování a nedostatek znalostí a dovedností, jak se chránit. Děti mají podle mezinárodních úmluv právo na bezpečí, a to především proto, že jsou zranitelnější z mnoha důvodů. Nemají přístup k adekvátním informacím o výrobcích, které používají, o prostředí, ve kterém žijí, hrají si a cestují. I v případě, že tyto informace mají k dispozici, nechápou veškeré jejich důsledky. Rodiče často ani nemohou ovlivnit výběr prostředí, ve kterém se děti musí orientovat (silnice, školy, dětská hřiště, a dokonce i domovy). Život do značné míry ovlivňují socioekonomické podmínky. Není možné, aby děti nebo jejich rodiče adekvátně posoudili potenciální rizika používání moderních technických výrobků, zejména různých chemických přípravků. V České republice jsme zaměřili pozornost především na sekundární prevenci, tedy kvalitní ošetření úrazů tak, aby došlo k úplnému zahojení a nezůstaly trvalé následky. Centra dětské traumatologie – obecně traumacentra – jsou místy, kde se poskytuje komplexní péče o zraněné na nejvyšší možné úrovni. Nemocnice, která má traumacentrum, musí být schopná zajistit všechny odborníky, kteří jsou k ošetření úrazu zapotřebí. Závažné popáleniny ošetřují kliniky popáleninové medicíny, nebo oddělení popálenin, případně pak plastická chirurgie. Malá pozornost je však věnována primární prevenci, tedy snahám úrazu zabránit. Ve státech, kde se tento druh prevence provádí již dvě desítky let, se jasně prokázala účinnost, jejich úrazovost, tedy počty ošetřených úrazů na 100 000 osob, jsou i více než dvakrát nižší. A vycházeli z podobné situace, jaká je dnes u nás. Žádná prevence nebude účinná, pokud bude zaměřena jen jednostranně. Některé intervence jsou zaměřeny na určitý druh úrazu, jiné zahrnují více druhů a příčin. Programy zaměřené na používání cyklistických přileb specificky snižují 7 poranění hlavy, které je u dětí cyklistů časté a vážné. Prosazení důsledného používání dětských autosedaček a jiných zádržných systémů v autech sníží počet i závažnost mnohočetných zranění-polytraumat. Dobře osvětlená komunikace, jasné a srozumitelné dopravní značení i omezení rychlosti ovlivní celou škálu úrazů dítěte- chodce. Stejně tak zřizování pěších a cyklistických stezek, přechodů bezpečnějších pro děti a dostatečných chráněných ploch pro bezpečnou hru. Nejčastěji se komunitní programy zaměřují na výchovu dítěte jako chodce a účastníka provozu na komunikacích, ale méně často na prostředí, protože to vyžaduje vyšší náklady na úpravu prostředí tak, aby bylo bezpečné a přátelské dětem. Kvalita dětských hřišť je dosud spíše nízká, ačkoli již platí evropské normy pro jejich vybavení i povrchy. Mnohá jsou pro děti přímo nebezpečná, a obce je tedy raději odstraní, aniž by je nahradily. Nejčastější úraz je pád z nevhodného nebo poškozeného vybavení. Konstrukce výrobků bezpečnějších pro děti a důsledné odstranění těch, které jsou rizikové, by se mělo stát vizitkou zodpovědného výrobce. Prevence násilných činů, omezení zneužívání a týrání dětí nejen sníží jejich úrazovost, ale v budoucnu i sníží riziko jejich vlastní násilné činnosti. Rozpoznání a včasná diagnóza násilí na dětech je úkolem pediatra, ale i dospělých, kteří se s dítětem dostanou do kontaktu a mají povinnost podezření na násilí na dítěti ohlásit. Efektivní programy na snížení sebevražednosti dětí a mladistvých jsou zaměřeny na trénink učitelů, vychovatelů, lékařů a policistů k rozeznání příznaků sebevražedných sklonů. Prevence úrazů dětí je i prioritou Světové zdravotnické organizace, která podporuje programy prevence úrazů a násilí, vydává souhrnné zprávy o stavu dětské úrazovosti v jednotlivých státech a upozorňuje na problémy a nová rizika. Vzhledem k tomu, že se na úrazu podílí více faktorů, je velice obtížné odhadnout budoucí vývoj úrazovosti dětí v České republice. Zahraniční studie popisují existující vztah mezi nízkým příjmem rodiny a zvýšeným rizikem úrazu. Vzhledem k pokračující sociální diverzifikaci naší společnosti lze předvídat, že i v České republice se bude zvětšovat riziková skupina dětí ze špatných ekonomických poměrů. Také změny v tradiční formě rodiny, zvyšující se počet dětí vychovávaných jedním rodičem, často i v horších podmínkách, ovlivňují dětskou úrazovost i možnosti prevence. Horší standard bydlení v nekvalitních a neudržovaných prostorách, hustá doprava, nedostatek finančních prostředků k nákupu bezpečnostních prvků, například cyklistických přileb nebo kvalitních dětských sedaček do auta, používání nebezpečných vozidel, málo bezpečného prostoru na hraní, používání starých elektrických spotřebičů nebo starých systémů vytápění, sportovních potřeb, které neodpovídají velikosti a věku dítěte. Připočítat můžeme i zanedbaná hřiště, nedostatek vhodných ploch pro hru a sport, málo příležitostí sportovat pod dohledem instruktorů, nedostatek cyklistických stezek a další. Studie Světové zdravotnické organizace předvídá i změny v dopravních úrazech, pokles úmrtnosti v důsledku dopravních nehod v ekonomicky vyspělých zemích o 30 % do roku 2020, ale současně upozorňuje, že dojde k výraznému nárůstu v zemích středně vyspělých, ke kterým patří i ČR, a rozvojových. Z devátého místa v roce 1990 se zřejmě dopravní úrazy přesunou v roce 2020 na třetí místo v pořadí celosvětových zdravotnických problémů. Současně budou celosvětově na šestém místě v příčinách úmrtí. V rámci tzv. pasivní technologické intervence má velký význam oblast ochrany spotřebitele. Zajištění bezpečného prostředí (např. dětská hřiště, bazény, školy a sportoviště) a dozor nad bezpečností prodávaných výrobků (lékovky, elektrické spotřebiče, domácí chemie) musí být nedílnou součástí preventivních snah. Maastrichtská smlouva značně rozšířila pravomoci Evropské komise s ohledem na ochranu zdraví a bezpečí evropských občanů. V členských státech má plnou moc iniciovat regulační výkony tak, aby zaručily bezpečnost výrobků a služeb. Normy a směrnice hrají v současnosti klíčovou roli při regulaci bezpečnosti v rámci Evropské unie, protože poskytují technické specifikace již uzákoněných koncepcí. Normy mají také jedinečnou možnost vzdělávat pomocí návodů, varování, ilustrací a symbolů. K prevenci úrazů by se měl používat systémový přístup využívající zkušeností získané používáním Haddonových strategií, které bychom mohli shrnout do několika bodů: 1. snížení vystavení riziku (např. zákaz prodeje nebezpečných výrobků, bezpečnostní uzávěry u léků nebo drogi- stického zboží, úprava domácího prostředí atd.) 2. prevence vzniku úrazového děje (zdravotně-výchovná nebo technologická intervence) 3. snížení závažnosti úrazu v průběhu úrazového děje (zkvalitnění designu výrobků – automobilů, zádržných systémů, elektrických spotřebičů atd.) 4. snížení následků po úrazu (např. zkvalitněním záchranného systému, ovládání laické i odborné první pomoci, odborná traumatologická péče). 8 Program Mezinárodní bezpečné školy v České republice Základní informace Mezinárodní bezpečná škola je program, který vznikl ve snaze zahrnout všechny aspekty bezpečí ve školním prostředí, ISS – International Safe School – se snaží pomocí jednoduchého pojmu Bezpečná škola zastřešit aktivity, které vedou ke snížení úrazů a násilí ve školním prostředí a vychovávají děti a mládež k preventivnímu chování, které si udrží po celý život. Několik informací o projektu: Program Mezinárodní bezpečná škola vznikl v roce 2001 jako subsektor programu Světové zdravotnické organizace Mezinárodní bezpečná komunita. Nositelem programu v České republice je Centrum úrazové prevence při Fakultní nemocnici v Motole v Praze, které má statut certifikačního centra – International Safe School Certifying Centre. Program vychází z osvědčených pravidel a zásad, které se již léta používají v Bezpečných komunitách, a jejich efektivita je prověřená, jako je výchova k prevenci úrazů, bezpečné prostředí, hřiště, sportoviště, bezpečná rekreace a sport, prevence násilí a podpora zdraví. Program je postaven na následujících indikátorech: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. Realizační tým zahrnuje pracovníky školy (pedagogy, technické pracovníky, žáky, studenty i jejich rodiče). Realizační tým je zodpovědný za přípravu, realizaci i evaluaci programu Bezpečná škola. V čele realizačního týmu, jehož činnost je založena na partnerství a vzájemné spolupráci, stojí ředitel školy a jmenovaný člen Školní rady. Strategie Bezpečné školy, která je zpracována realizačním týmem ve spolupráci vedení školy, Rady školy a Rady Bezpečné komunity, pokud je. Školní program Bezpečná škola je dlouhodobý,trvalý a účinný program, který vychází ze zvolené strategie a svými aktivitami směřuje k zajištění bezpečí a ochrany před úrazem pro všechny žáky školy. Zaměřuje se na rizikové skupiny a ty složky prostředí, které jsou identifikovány jako specificky nebezpečné. Škola má program dokumentující frekvenci a příčiny úrazů, jak neúmyslných, tak i úmyslných (násilí a sebepoškození). Evaluace je součástí programu: během programu se provádí průběžné vyhodnocování jeho účinnosti a výsledků programu po určitých etapách realizace stanovených proměnných a indikátorů, které budou měřeny a slouží k posouzení efektivity. Budoucí spoluúčast v síti Bezpečných škol na úrovni komunitní, národní a mezinárodní. Princip fungování a vytváření Mezinárodních bezpečných škol je ve vytvoření sítě škol, propagujících bezpečí a ochotných přihlásit se do sítě ISS, schopných své výsledky a poznatky sdílet a prezentovat jiným školám či zástupcům komunity. Program Bezpečná škola vychází z aktuální potřeby snížit úrazovost dětí a mládeže. Jde o uplatnění požadavku bezpečí v důležité části komunity, obce, města. Všichni, kdo pracují v dané škole, kdo ji navštěvují a spolupracují s ní, budoucí zaměstnavatelé jejich žáků a studentů tvoří zvláštní komunitu, která podporuje program a je o něm soustavně informována. Bezpečí je velice široký pojem a každý jej může vnímat trochu jinak. MBŠ je program, který se snaží zvýšit bezpečí dětí zajištěním pozitivního psychosociálního klimatu, prevencí úrazů a fyzického i psychického násilí. Metodika je zpracována podle vzoru programu Bezpečných komunit, který se v praxi dobře osvědčil. Analyzuje prostředí, rizikové faktory, sbírá data o úrazech a vyhodnocuje je, aby zaměřila aktivitu směrem, kde je nejvíce zapotřebí. Vytvořená kritéria – každý indikátor má své kritérium, které je dále specifikováno pro určité prostředí školy, což zvyšuje její funkčnost a další rozvoj. Spíše než návod slouží kritéria jako vodítka pro zvolení nejlepší strategie pro školu. Kritéria byla upravena na české poměry, aby odpovídala našemu typu školství – původní jsou ze Spojených států. Upravená metodika představuje stabilní koncepci, aplikovatelnou na jakoukoli školu v České republice. Velmi důležité je, především pro vedení škol a spolupracující firmy, že program je dlouhodobá záležitost, dosažením statutu Mezinárodní bezpečná škola nic nekončí, ale právě naopak, program musí pokračovat, i když již s menším úsilím. Přihlášením do programu začíná minimálně tříleté období, kdy škola plněním kritérií postupuje v designačním procesu. Nejde o dosažení mezinárodního ocenění, ale především o to, aby se na našich školách začalo myslet na prevenci úrazů a násilí, vytvořilo se příjemné bezpečné klima, které také přiláká další žáky a studenty. 9 Způsob přihlášení do programu, kontroly plnění a způsob designace: Základem je sedm indikátorů nutných pro zařazení do projektu. Doporučuje se využít možnosti žákovského parlamentu, zvláště u násilných činů a šikany. Program musí obsahovat výuku a informace o bezpečí, nejen fyzickém, ale i emocionálním, které zprostředkuje učitel. Představa školy je často nesprávně taková, že budou děti omezovat ve volném pohybu a spontánních aktivitách. Program je dobré zaměřit podle potřeb školy- tam kde děti dojíždějí, na dopravní bezpečí, kde je detekovaná šikana, proti násilí, kde jsou vodní plochy, na prevenci tonutí atd. Jsou i speciální programy např. proti spálení sluncem, nebo bezpečné zacházení s ohněm. Programy zaměřené na vysoce rizikové skupiny dětí – se školním selháním, stresované, šikanované, příslušníky minorit. Doporučuje se pro sběr dat použít školní dotazník, který zachycuje údaje o úrazech, pocitech žáků, některé školy zjišťují i pocity rodičů. Má se za nutné, aby ve škole program organizovala nějaká vůdčí osobnost a aby snaha školy o větší bezpečnost byla náležitě oceněna. Rodiče se o programu mají dozvědět, možné je třeba z vystoupení dětí na školní besídce. Pokud má škola účinný odzkoušený program, může ho nabídnout k evaluaci. Tu dělají pověření pracovníci CÚP, pak je zařazen do příkladů správné praxe. Na webových stránkách CÚP www.nkcpu.cz je podrobný rozpis způsobu přihlášení do programu. Aplikace je lépe udělat dříve, než jsou splněné předpoklady, tedy během procesu, a stanovit v programu postupné kroky, milníky – co se bude kdy dělat. Odzkoušet během jednoho roku program a zlepšovat, co nefunguje. Nejdříve je třeba udělat zmapování současného stavu, aby bylo možno později srovnávat. Osvědčilo se zapojit děti formou razítek, nálepek na tašky, odznáčků. (Jako zvláště účinné se osvědčilo zaslání takového identifikačního znaku poštou na jméno dítěte, děti rády dostávají poštu, a požádat o sponzoring poštu, FedeX nebo UPS.) Stanovit: 1) potřebu – co je špatně, co se dá změnit a jaké jsou potřeby školy 2) kritéria 3) žádost o evaluaci programu a designaci 4) vyhodnocení efektu programu – co projekt změnil Evaluaci provede specialista na prevenci úrazů, designace je obvykle příležitost slavnostně oznámit výsledky programu před žáky, rodiči, a představiteli města i Bezpečné komunity. Designační ceremonie: účastní se celá škola, zvou se i rodiče a zvlášť se pak podepisuje formálně s municipalitou, děti napíší dopisy ministrovi školství. Není to standardní program, ale měla by to být událost, která vejde ve známost. Děti zvou představitele města a média – spíš vyhoví pozvání, než když dostanou formální pozvání od ředitele školy. Ceremonie se může účastnit starosta města, zástupce WHO kanceláře, představitel Ministerstva školství nebo zdravotnictví. Škola dostává certifikát. Prostřednictvím e-mailu je designace oznámena ostatním Mezinárodním bezpečným školám. Více informací o Bezpečných komunitách na www.nkcpu.cz a www.phs.ki.se/csp Kontakt pro otázky bezpečné školy: www.peacefulresources.org/InternationalSafeSchools.html vedení mezinárodní komise Bezpečných škol Indikátory a kritéria programu Světové zdravotnické organizace Mezinárodních bezpečných škol jsou vodítkem pro volbu strategie a přístupu při zapojení do tohoto mezinárodního programu – sítě Bezpečných škol (ISS). 10 11 Společné rozhodnutí pedagogického sboru a Rady školy o vstupu do programu. Ustavení realizačního týmu, v jehož čele stojí ředitel školy a jmenovaný člen Rady školy Zabezpečení, vybavení školy v souladu s požadavky bezpečného pobytu ve všech prostorách. Průběžná údržba bezpečnostního vybavení. Nákup potřebných pomůcek. Zajištění dozoru při pobytu dětí ve škole a na akcích pořádaných školou. Dozor by byl zajištěn např. dospělými, staršími žáky, dobrovolníky. Podpora týmu pedagogů, kteří se podílejí na implementaci programu BŠ do vzdělávacího kurikula (tvorba a dostupnost materiálů, další vzdělávání, osobní angažovanost pro věc). Organizační zajištění Vytvoření bezpečného prostředí (materiální zázemí, sociální klima) Implementace v kurikulu (výchova ke zdraví) 1. Personální zajištění Součástí vzdělávacího programu je: pedagogicky vhodná forma intervence respektující cílovou skupinu z hlediska věku, mentálních schopností a okolností realizace programu. Pravidla pro: – bezpečný pohyb ve škole i mimo školu – chování žáků ve škole (vč. zákazu nošení nebezpečných věcí do školy). Plán podpory pozitivního sociálního klimatu ve škole. Analýza stavu školy z hlediska požadavků programu Bezpečná škola. Vymezení pravidel, která v rámci platné školské legislativy budou zajišťovat ochranu bezpečí žáků školy: 1. vzdělávací kurikulum 2. školní řád 3. jasně formulovaná pravidla a sankce za jejich porušování 2. Strategie programu, legislativní vymezení Kritéria Bezpečné mateřské školy Výchova ke zdraví (sledující cíle bezpečné školy) je obsahem povinné výuky na ZŠ (na I. st. v integrované podobě a na II. st. ZŠ v samostatném povinném předmětu). Implementace cílů programu BŠ přímo do výuky dává základ pro formování kompetencí žáků v oblasti zdravého životního stylu, na něž je celý program směrován. Vedení k samostatnému rozhodování a toleranci k druhým. Program obsahuje postupy pro optimální využívání bezpečného prostředí ve škole (vhodné materiální vybavení), při budování pozitivního sociálního klimatu, při posilování tělesné zdatnosti a psychické odolnosti žáků. Předpokládá důsledné dodržování pravidel bezpečného provozu školy všemi účastníky. Zmapování skutečných potřeb školy v oblasti zajištění bezpečí žáků. Motivace cílové skupiny k aktivní účasti v programu. Vytvoření a realizace programu Bezpečná škola. 3. Program Bezpečná škola Sledování aktivity žáků ve výuce zaměřené na problematiku ochrany zdraví, bezpečí a prevence úrazů. Záznamy o realizovaných dílčích třídních projektech. Záznamy o dalším vzdělávání učitelů, kteří výchovu ke zdraví vyučují. Sledování budování bezpečného prostředí pro děti – změny ve vybavení, v organizaci provozu školy. Vedení záznamů o vzniku úrazů v důsledku možných rizik spojených s věcným i sociálním prostředím Sledovány projevy násilí a agresivity mezi dětmi, uvádění příčinných souvislostí a návrhů opatření. Průběžné mapování psychosociálního klimatu ve třídách. Vedení přesných záznamů o realizaci programu ve všech sledovaných komponentách. Kvantitativní i kvalitativní posuzování preventivních aktivit realizovaných ve třídách. Vyhodnocování úspěšnosti celoškolních akcí cílených k dětství bez úrazů apod. Průběžné sledování úrazovosti a nemocnosti žáků (úrazy ve škole i mimo ni). Zapojení učitelů a dalších pracovníků školy do programu. 4. Evaluace průběhu programu (sledování a průběžné vyhodnocování účinnosti) Hodnocení znalostí, dovedností a způsobů chování žáků před a po realizaci určité části programu podle předem vymezených kritérií (ověření splněných cílů daných vzdělávacím kurikulem). K objektivním ukazatelům patří snížení počtu úrazů dětí, snížení projevů násilí mezi dětmi a posílení zdravotně orientované zdatnosti dětí. Pravidelné zhodnocení možného ohrožení bezpečného pobytu dětí ve škole. Návrh opatření pro zkvalitnění programu. Spolupráce školy s odborníky z různých oborů, s experty na evaluaci preventivních programů při vyhodnocování účinnosti vymezených organizačních opatření. Sběr kauzálních dat o úrazech, nemocnosti účastníků programu. Zhodnocení dodržování školního řadu. 5. Evaluace výsledků (hodnocení programu po určité etapě jeho realizace) Spoluúčast v programech sítě bezpečných škol a bezpečných komunit na komunální, národní a mezinárodní úrovni. Spoluúčast v programech sítě bezpečných škol a bezpečných komunit na komunální, národní a mezinárodní úrovni. Spoluúčast v programech sítě bezpečných škol a bezpečných komunit na komunální, národní a mezinárodní úrovni. 6. Zapojení do sítě bezpečných škol 12 Pověřit člena realizačního týmu koordinací spolupráce s organizacemi, které poskytují podpůrné služby: pedagogicko-psychologického poradenství, lékařská péče preventivní i léčebná, orgány sociálně právní ochrany dětí, policie apod. Do širšího okruhu realizačního týmu přizvat zástupce důležitých organizací. Vytvoření pohotovostního krizového plánu pro případ ohrožení bezpečí dětí školy (odpovídá jeden člen realizačního týmu). Plán zahrnuje vymezení kompetencí jednotlivých osob a přímou návaznost na systém podpory veřejného zdraví a ochrany obyvatel za mimořádných událostí v komunitě. Řešení krizových situací Seznámení rodičů s programem a získání rodin pro podporu programu i pro vlastní účast na jeho realizaci. Prostřednictvím rodičů usilovat o širší spolupráci s komunitou (dny otevřených dveří). Spolupráce s rodinou Spolupráce s podpůrnými organizacemi v obci (státními i nestátními) Dohled nad bezpečím žáků při jejich mimoškolních aktivitách (sportovní soutěže a jiné). Zajištění organizace akcí ve spolupráci s odborníky školenými i v oblasti ochrany bezpečí žáků, např. kurz poskytování první pomoci, prevence úrazů (trenéři, instruktoři, zdravotníci). Zajištění mimoškolních aktivit, sportovních činností apod. Veřejně přístupná pravidla pro případy krizových situací, havárií a s tím spojených úrazů. Průběžná aktualizace pravidel v návaznosti na zkušenosti z realizace vlastního programu BŠ. Nácvik řešení krizových situací v průběhu realizace programu. Vytvoření pevných vazeb spolupráce se zdravotnickými zařízeními v obci, s orgány sociálně právní ochrany dětí, ped.-psych. poradnami, policií, hasičským záchranným sborem aj. Formulovat pravidla pro spoluúčast těchto subjektů na realizaci programu. Strategie programu předpokládá aktivní spolupráci s rodinou žáků. Na zásadách otevřeného partnerství jsou formulována doporučení pro rodiče, jak chránit děti před úrazy. Vymezení pravidel bezpečnosti při účasti žáků školy na mimoškolních akcích. Prosazování, aby aktivity probíhaly v prostředí, které splňuje bezpečnostní standardy. Podíl na udržování bezpečných prostorů. Do programu zapracovat opatření, které je třeba učinit při ohrožení bezpečí dětí a v případech úrazů. Děti se učí chránit své bezpečí, tj. jak adekvátně reagovat v mimořádných situacích, jak zajistit, příp. poskytnout předlékařskou první pomoc. Program počítá se zvyšováním kompetencí pedagogických pracovníků v oblasti řešení krizových situací. Při přípravě a realizaci programu využít navázanou spolupráci s podpůrnými organizacemi v obci s cílem zakotvit program BŠ jako nedílnou součást aktivit obce (města) usilujících o zajištění bezpečného prostředí pro život všech obyvatel. Při koncipování programu hledat optimální způsoby zapojení rodičů do jeho realizace. Informovat rodiče o zásadách bezpečného bydlení (např. besedy o nabídce vhodných předmětů běžného užívání), o bezpečnosti dětí v dopravě (autosedačky, helmy). Vyzvat rodiče k účasti na akcích, kde jsou ze strany pořadatelů zajištěny všechny podmínky pro prevenci úrazů dětí. Program zahrnuje rozvíjení takových mimoškolních aktivit, které směřují k podpoře zdraví a jsou realizovány v prostředí pro děti bezpečném. Nabídka volnočasových aktivit zaručuje bezpečí dětí při sportu a je jednou z forem prevence sociálně patologických jevů u dětí. Zdůrazňuje odhalování individuálních pohybových dispozic, kultivaci pohybových dovedností ve smyslu holistického chápání zdraví. Sledování žáků při zařazení simulovaných situací určených k nácviku chování při mimořádných událostech. Průběžná výměna zkušeností realizačního týmu s pracovníky organizací, jejichž činnost může podpořit program BŠ. Aktuální návrhy na změny programu. Sledování účasti rodičů na akcích realizovaných pro ně v průběhu programu. Mapování výskytu úrazů dětí v prostředí domova. Zvýšení zájmu rodičů o pomůcky zajišťující prevenci dětských úrazů. Shromažďování údajů o zapojení žáků do nabízených mimoškolních aktivit. Sledován výskyt úrazů při těchto činnostech (počet, příčiny) a navrhování vhodných preventivních opatření (materiální zázemí, dozor, způsob organizace). Sledování chování dětí při vybraných činnostech z hlediska dodržování zásad bezpečnosti. Sledování zapojení pedagogických pracovníků do programu dalšího vzdělávání v dané oblasti. Spoluúčast v programech sítě bezpečných škol a bezpečných komunit na komunální, národní a mezinárodní úrovni. Spoluúčast v programech sítě bezpečných škol a bezpečných komunit na komunální, národní a mezinárodní úrovni. Posouzení posunu ve znalostech a dovednostech učitelů i žáků při poskytování první pomoci. Rozšíření kompetencí v případě řešení krizových situací při ohrožení zdraví a života. Spoluúčast v programech sítě bezpečných škol a bezpečných komunit na komunální, národní a mezinárodní úrovni Spoluúčast v programech sítě bezpečných škol a bezpečných komunit na komunální, národní a mezinárodní úrovni. Zhodnocení spolupráce odborníků z různých oborů, veřejných činitelů, expertů. Určení jejich podílu na výsledcích programu, návrh opatření, nové cesty spolupráce. Účast rodičů v realizačním týmu programu, zapojení rodičů v nabízených aktivitách, zájem rodičů o výsledky programu Bezpečná škola, posun v jejich postojích k aktuálnosti řešených otázek. Zlepšení zdravotního stavu dětí ve smyslu posílení zdravotně orientované zdatnosti, pro sociální zkvalitnění vztahů mezi dětmi. Omezení výskytu sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Zhodnocení, do jaké míry děti při sportovních aktivitách používají pomůcky chránící jejich bezpečí (např. helmy, chrániče rukou aj.). Jak postupovat v programu Bezpečná škola Ředitelka, ředitel mateřské školy přijímá funkci manažera projektu - seznámí se kritérii a indikátory programu - provede evaluaci stávajícího stavu - stanoví strategii (plán) dlouhodobý a střednědobý k dosažení cílů, tj. úkoly, termíny, metody, formy a pověřené osoby zodpovědné za realizaci - provádí postupně evaluaci dosažení cílů strategie - po dosažení cíle projektu podává přihlášku do mezinárodní sítě Bezpečných škol Ředitelka, ředitel jako pedagog - stanovuje vzdělávací obsah projektu a jeho strukturu (rozdělení podle ročníku, věkových skupin) - stanoví metody a formy práce s žáky - stanoví časový plán - zkušebně projekt realizuje a provádí evaluaci - zapracuje potřebné změny a přijímá projekt do vzdělávací strategie školy jako součást Školního vzdělávacího programu Úvodní kroky Základní orientační posouzení stavu: 1. Úrazovost žáků ve škole a mimo školu: - je průměrná - je problematická – hodná zřetele - není známo 2. Znalosti žáků o rizikových situacích a ochraně zdraví: - odpovídají potřebám - mají mezery a neznalosti - není známo 3. Připravenost a znalosti pedagogů, vychovatelů k prevenci úrazů a násilí: - odpovídají potřebám, je dostačující - jen poučení o bezpečnosti - značné rezervy 4. Je třeba problematiku řešit: - ano - jen doplnit dílčí programy v oblasti ŠVP - je dostačující 5. K zapojení do programu Bezpečných škol je nutné: - analýza stavu a možností - příprava pedagogů - vymezit oblasti preventivních aktivit a zařadit je do učebních plánů - vytvořit vzdělávací moduly - stanovit postup evaluace 6. Vytvoření záměru, vize preventivního programu, stanovení cílů a oblastí realizace ve ŠVP podle mezinárodních indikátorů a kritérií: - využít poznatků, přístupů, námětů a postupů designovaných Bezpečných mateřských škol v ČR i v zahraničí v podmínkách své školy Náměty a možné přístupy k programu Bezpečná škola Záměr: - vytvořit a realizovat výchovně-vzdělávací program jako součást vzdělávání zaměřený na prevenci úrazů a násilí - vytvořit bezpečné prostředí jako součást výchovy ke zdraví a uplatňování zdravého životního stylu - ovlivnit chápání, chování i jednání žáků k utváření kompetencí v prevenci úrazů a násilí Co chceme změnit? Co se očekává? - změnu postojů k problematice osobního bezpečí a prevenci úrazů zapojením všech, počínaje vedením školy, učitelů, vychovatelů, žáků i rodičů - vymezení pravidel a zásad bezpečnosti ve škole i mimo školu, jejich dodržování a monitorování - snížení závažných úrazů žáků 13 Co by bylo ideální? - dosažení klimatu, chování a jednání, které zajišťuje ochranu a bezpečí žáků - maximální snížení počtu a závažnosti úrazů ve škole i mimo školu - omezení negativních jevů Cíle: - snížení výskytu úrazů a násilí oproti současnému stavu - ovlivnění chápání, chování a jednání žáků i dospělých a vytvoření kompetencí osobního bezpečí Kompetence – žáci - rozpoznat včas, co může způsobit úraz - chovat se tak, abych nezpůsobil úraz sobě nebo někomu jinému ve škole i mimo školu - umět si poradit v případě vzniku úrazu vlastního i jiných a poskytnout pomoc Priority – pedagogové, vychovatelé - pochopit své místo a úlohu v prevenci úrazů dětí - aktivně provádět protiúrazovou výchovu a aktivity - svou činností nezpůsobit úraz - být příkladem v prevenci Monitorování - plnění témat programu, účast na aktivitách - zapojení tříd a pedagogů do programu - četnost akcí a aktivit, úspěšnost realizovaných aktivit, znalosti, dovednosti a chování žáků - zapojení do mimoškolních aktivit - vzdělávání pedagogů v problematice prevence úrazů a násilí, osobního bezpečí a první pomoci - průběžné sledování úrazovosti a projevů násilí - zapojení rodičů do realizačního týmu a aktivit Sběr dat - o počtu a závažnosti úrazů a jejich příčinách - o projevech násilí mezi žáky - o zdravotně orientovaných znalostech - o výskytu sociálně patologických jevů - o používání ochranných pomůcek Roční hodnocení - naplňování hlavních cílů - zapojení tříd - přehled akcí a aktivit – co se podařilo, kde jsou rezervy - výsledky úrazovosti - účast, zájem a podíl rodičů na aktivitách - zhodnocení spolupráce s odborníky - spolupráce s jinými školami Hodnocení efektivity výchovy a vzdělávání v prevenci úrazů a násilí - reakce účastníků programu – spokojenost - úroveň dosažených znalostí, dovedností a postojů – co se naučili - změny v chování oproti minulosti – využití poznatků v praxi - hodnocení výsledků jako celku – došlo ke změně v důsledku programu - co se nedaří Odhad překážek - nepochopení a malá vstřícnost části pedagogů - nepříznivé sociální, společenské klima - materiálové, finanční podmínky - nezájem části rodičů - nedostatek času pro přípravu a realizaci aktivit - malý počet spolupracujících v aktivní prevenci - nejasnost v kompetencích, pravomoci a odpovědnosti v oblasti prevence úrazů Varianta sledu činností - vytvoření a příprava realizačního týmu 14 - analýzy stavu, situace, podmínek a možností školy a okolí k zapojení do programu Bezpečných škol - vypracování záměru dle indikátorů a k naplňování základních kritérií - objasnění záměru pedagogům a vychovatelům - zapracování výchovně-vzdělávacího programu prevence úrazů a násilí jako učivo, vytvořit vzdělávací moduly - zpracování kalendáře akcí a aktivit souvisejících s programem - příprava pedagogů, realizátorů programu - realizace programu v pilotní třídě, ročníku - vytváření akční, výukové, materiálové a komunikační báze - realizace programu – monitorování a hodnocení - spolupráce s jinými školami a organizacemi K realizaci - nosná témata problematiky specifikovat např. období podzim, zima, jaro, léto jako třídní ročníková kurikula prevence úrazů a násilí, ochrany před mimořádnými událostmi a první pomoci - akce a aktivity prevence podle možností (čtvrtletní, pololetní, celoroční) - simulované situace - dokumentace témat, aktivit a akcí k výměně poznatků a inovacím Realizační tým - analýza stavu, vypracování záměru, rozdělení kompetencí a úkolů - koordinace programu, příprava realizátorů - monitorování, zpracování, sběr dat, hodnocení, roční zpráva Spolupráce s rodiči pohledem ředitelky Bezpečné mateřské školy Problematika úrazové prevence dětí předškolního věku nemůže být záležitostí izolovaně řešenou pouze v mateřské škole, bez spolupráce s rodiči dětí. Sebelepší program, na kterém nebudou zainteresováni rodiče, nebude plnohodnotný. Nebezpečí v podobě rizikových situací, které mohou vést k úrazům, číhají na děti nejen v MŠ, ale i doma, při pobytu venku, při hrách či sportovních aktivitách s rodiči. Proto je nutné, aby rodiče dětí byli seznámeni s programem úrazové prevence v mateřské škole, aby mu porozuměli, aby se s ním ztotožnili a následně, vlastním příkladem, ve spolupráci s mateřskou školou učili děti postojům, které spočívají v úctě ke zdraví a praktickým dovednostem chránícím zdraví. Aby však úrazová prevence dětí byla dostatečně účinná, je v neposlední řadě důležitá také vědomá, aktivní účast dětí na jejím plnění podle hesla „řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mě to udělat a já pochopím“. Příklady možností jak předávat rodičům informace a získávat je ke spolupráci v oblasti úrazové prevence dětí v mateřské škole: 1. Web stránky mateřské školy – umístit na ně informaci o tom, že úrazová prevence dětí v mateřské škole je nedílnou součástí školního vzdělávacího programu a že mateřská škola stojí o spolupráci s rodiči i v této oblasti,… Tyto informace mohou pozitivně ovlivnit rozhodování budoucích rodičů při výběru vhodné mateřské školy pro docházku jejich dítěte. 2. Den otevřených dveří v mateřské škole – prostřednictvím nástěnek zaměřených na úrazovou prevenci dětí i přímým rozhovorem s pedagogy získávají rodiče potřebné informace o profilaci mateřské školy v dané oblasti. 3. Schůzka s novými rodiči po ukončení přijímacího řízení dětí do mateřské školy pro další školní rok – rodiče jsou více vstřícní, otevření novým informacím i ochotní ke spolupráci s mateřskou školou. Můžeme jim ukázat, že zásady úrazové prevence dětí v mateřské škole jsou v obecné rovině platné i pro domácí prostředí: a.) Vytvořit bezpečné prostředí b.) Vytvořit podnětné prostředí „Kdo si hraje, nezlobí“ c.) Zákazy a příkazy nahrazovat popisem dané situace a systematickým podáváním informací při běžných činnostech o tom, co by se mohlo stát, kdyby (efektivní komunikace dospělých s dětmi). d.) Vést děti k odpovědnému chování – „Učíme se přemýšlet vlastní hlavou“ e.) Stanovit si pravidla chování doma – společně rodiče s dětmi, a důsledně je dodržovat (je možné i jejich grafické vyjádření, aby si je uměly „přečíst“ i děti) f.) Stanovit si pravidla bezpečného pobytu doma společně s dětmi (v kuchyni, koupelně, pokojíčku, WC, na schodišti…) g.) Zmapovat si riziková místa v okolí domova (rodiče společně s dětmi) h.) Realizovat tematické vycházky zaměřené na řešení chování na rizikových místech v okolí domova i.) Rozvíjet pohybovou obratnost dětí – dávat jim dostatek příležitostí k bezpečné pohybové aktivitě doma i při pobytu venku j.) Dospělí vždy musí být svým chováním příkladem pro děti a musí vždy důsledně vyžadovat od dětí dodržování bezpečnostních pravidel chování 15 4. Schůzka všech rodičů dětí mateřské školy na začátku školního roku – zde je nutno připomenout stávající program prevence úrazů dětí v mateřské škole v návaznosti na závěry hodnocení dané oblasti z minulého školního roku a zároveň představení nových konkrétních opatření pro nový školní rok, se žádostí o pomoc rodičů při jejich realizaci. 5. Třídní schůzky rodičů v mateřské škole – příležitost k řešení konkrétních problémů dané třídy v oblasti úrazové prevence dětí. 6. Nástěnky pro rodiče v mateřské škole – zajímavé články, informace o akcích pořádaných mateřskou školou i jinými subjekty k problematice úrazové prevence dětí, nabídka odborné literatury, letáků se zaměřením k dané problematice… 7. Nástěnky s prezentací práce dětí v oblasti úrazové prevence (výtvarné a pracovní výtvory dětí, pracovní listy, ankety, fotografie... 8. Vytipování si rodičů podle profesí vhodných k pomoci při realizaci úrazové prevence dětí v mateřské škole (hasič, policista, lékař, zdravotní sestra, záchranář…) 9. Zapojení rodičů do školních akcí zaměřených na úrazovou prevenci dětí v mateřské škole – přednášky, besedy, ukázky ošetřování úrazů, exkurze… 10. Zpětná vazba z rodiny – sběr informací od rodičů o případných úrazech, které se dětem staly v rodině. Vyhodnocení jejich příčin a současně návrh, jak úrazu předejít – rozhovor učitelek s dětmi v diskusním kruhu. 11. Prezentace práce mateřské školy v oblasti prevence úrazů dětí na veřejnosti – články o akcích mateřské školy v tisku, účast na konferencích zaměřených k dané problematice apod., přispívají k osvětě rodičů i širší veřejnosti. Literatura použitá v Metodice prevence úrazů dětí v mateřské škole: Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole, aktualizovaný modelový program podpory zdraví/dokument a metodika/(Miluše Havlínová, Eliška Vencálková (eds.), Portál, s. r. o., Praha 2006) Metodika prevence úrazů dětí pro první stupeň základní školy (Ing. Zdeněk Vopička, MUDr. Jarmila Číhalová, projekt č. 9984 Bezpečná komunita Kroměříž, 2009)wLucinka spadla z kola (Lumír a David Komárkovi, SZÚ Praha 1999) Děti a hry (vydavatelství ROTAG, Edice – Preventivní výchova) Malované počasí (Ondřej Sekora) Počasí (John Farndon, Slovart, 1997) Právní normy vymezující povinnosti rodičů Rodiče by měli znát povinnosti, které vyplývají z následujících závazných právních norem a být si vědomi důsledků v případě, že tyto povinnosti neplní. Platí Úmluva o právech dítěte (sdělení č. 104/1991 Sb.). Podle ní děti vyžadují vzhledem ke své zranitelnosti zvláštní péči a ochranu, mají právo na nejlepší dosažitelný zdravotní stav a přístup ke zdravotním službám, ochranu před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením, zneužíváním, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením. Platí Zákon o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.),kde Ustanovení §31 tohoto zákona definuje rodičovskou odpovědnost jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Dále platí Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (zákon č. 359/1999 Sb.) Dle ustanovení §6 tohoto zákona se sociálně-právní ochrana zaměřuje zejména na děti, jejichž rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti dle zákona o rodině. Dle ustanovení §59 tohoto zákona se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jako osoba odpovědná za dítě ponechá dítě bez náležitého dozoru přiměřeného jeho věku, rozumové vyspělosti, popř. zdravotnímu stavu, a tím je vystaví nebezpečí vážné újmy na zdraví. Za tento přestupek lze uložit pokutu do 50 000 Kč. 16 Rámcový návrh projektu Bezpečné mateřské školy Metodika je v souladu s programem podpory zdraví v mateřské škole a vychází z metodiky prevence dětských úrazů pro ZŠ . Prostřednictvím dílčích cílů přispívá k naplnění kompetencí podpory zdraví u dítěte na konci předškolního období obsažených v modelovém Kurikulu podpory zdraví v MŠ, z něhož lze vycházet při realizaci vlastního školního programu. Metodika mapuje všechna možná rizika úrazů dětí předškolního věku. Je zpracována rámcově, do celého kalendářního roku, s jeho typickými událostmi dotýkajícími se života dětí. Učitelky MŠ mohou vycházet ze základního obsahu a témat problematiky, využívat jej a přizpůsobovat konkrétním podmínkám a možnostem dětí, třídy, mateřské školy, okolí. Problematiku je možno zahrnovat dle možností do jednotlivých tematických částí i třídních aktivit (na vysvětlení navázat při výtvarných činnostech kreslením námětů i poznatků dětí, nakreslené pak nadále využívat). Hlavní záměr metodiky je: 1. Napomoci učitelům MŠ při výchově zaměřené na předcházení úrazům u dětí. 2. Ovlivnit chápání, chování a jednání dětí z hlediska ochrany zdraví, rozvíjením osobní odpovědnosti za vlastní bezpečí, zejména: • umět rozpoznat, co může způsobit úraz • chovat se tak, abych nezpůsobil úraz sobě ani druhým • umět si poradit při vzniku úrazu 3. Zlepšit spolupráci s rodiči v oblasti prevence úrazů dětí. Doporučujeme: • Pro lepší orientaci dětí i rodičů vyhradit místo (plochu) ve třídě, kde je možno vystavovat vše, co s problematikou prevence úrazů dětí souvisí (práce dětí, letáky, foto, obrázky, výpovědi dětí, atp.). • Seznámit rodiče s programem prevence a vysvětlit, v čem bude vhodná (nutná) spolupráce • Využívat operativně všechny konkrétní případy, situace související s problematikou úrazovosti pro poučení dětí. • Naplánovat, jak vhodně propojit obsahově i tematicky problematiku prevence úrazů v jednotlivých měsících s výukou a aktivitami třídy. Výchovné a vzdělávací cíle při prevenci úrazů dětí 1. Dosáhnout základního pochopení, co je zdraví, a jeho možné poškození úrazem. 2. Upozornit a vysvětlit nejčastější (riziková) chování, která mohou způsobit úrazy. 3. Získat základy bezpečného chování a jednání. Dílčí cíle: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. Hodnotit své chování Odhadovat, kdy potřebuje pomoc dospělého Vědět, že mateřská škola je společenství, ve kterém platí dohodnutá pravidla Vědět o nutnosti přizpůsobit své chování v době nemoci, po úrazu a při ošetření Znát dohodnutá pravidla chování ve skupině Respektovat dohodnutá pravidla chování v mateřské škole Postarat se o sebe a o druhé podle svých sil Vědět, že je více možností řešení konfliktů Znát pravidla chování v různém prostředí Vědět o nutnosti udržování svého těla ve zdraví Odhadovat rizika ohrožující jeho bezpečnost Znát pravidla bezpečného chování chodce v dopravním provozu Zvažovat situaci z hlediska bezpečí Rozlišit činnosti, které může dělat dítě samo, a které mohou vykonávat jen dospělí Kompetence podpory zdraví u dítěte na konci předškolního období, které se přímo dotýkají prevence úrazů dětí: 1. Vnímá, že se člověk může zranit 2. Rozumí tomu, že způsob, jakým se člověk chová, má vliv, špatný nebo dobrý, na jeho zdraví 3. Rozlišuje lidské aktivity na ty, které mohou zdraví člověka podporovat, a ty, které mohou zdraví poškozovat 4. Chápe, že když je člověk nemocen, popř. má úraz, nemůže dělat řadu věcí, které dělá rád a které patří k jeho životu 5. Odhaduje rizika ohrožující jeho bezpečnost 6. V běžných životních situacích předvídá možnost úrazu a jeho následky 7. Dovede požádat o pomoc, když je v nouzi 8. Chápe, že svým chováním a skutky nemá omezovat ani ohrožovat druhého, dbá pravidel soužití 17 Ukazatele dosaženého vzdělání (podle nich poznáme, že daná kompetence je u dítěte naplňována) 1. Ví o existenci látek poškozujících zdraví 2. Nesbírá pohozené injekční stříkačky 3. Při nálezu nebezpečných předmětů na ně upozorňuje dospělého 4. Ví, že nemá trhat a jíst jemu neznámé plody 5. Dovede se řídit signály semaforu 6. Umí pojmenovat dopravní bezpečnostní rizika v blízkém okolí školy a domova 7. Umí přecházet přes silnici (přechod, rozhlédnutí…) 8. Zná některé dopravní značky 9. Umí říct, s kým je bezpečné navázat kontakt a s kým ne 10. Ví, jaké nebezpečí může přinést navazování kontaktů s neznámými lidmi i včetně kyberprostoru 11. Ví, že věci nabízené neznámými lidmi v neznámém prostředí musí odmítnout 12. Dovede si říci o pomoc 13. Zdolává překážky podle svých schopností a sil (každý leze jen tam, kam umí) 14. Dodržuje dohodnutá pravidla chování a bezpečnosti 15. Dodržuje pravidla chování na dopravním hřišti 16. Dodržuje správné postupy při manipulaci s předměty, kterými se může poranit (např. nůž, nůžky…) 17. Ví, že nesmí jezdit na kole po silnici samostatně 18. Je zvyklé klást otázky, když něco neví, a dožadovat se odpovědí 19. Umí „přečíst“ piktogramy 20. Ví, kdy se chová správně a kdy špatně 21. Nedělá činnost, která přísluší jen dospělým 22. Upozorňuje ostatní na porušování pravidel 23. Umí odpustit 24. Zastane se slabšího 25. Dovede si poradit při řešení konfliktu 26. Řeší konflikt v mezích dohodnutých pravidel 27. Dokáže pojmenovat pravidlo, které bylo porušeno 28. Podílí se na vytváření pravidel chování ve skupině 29. Umí říct, co se mu na chování druhých nelíbí 30. V rizikových situacích dokáže říci ne, uniknout, svěřit se 31. Má přehled o prostředí třídy (umístění a účel místnosti) 32. Vyzná se v budově mateřské školy 33. Hračky ukládá na určená místa 34. Dodržuje pravidla chování na školní zahradě 35. Umí se v rámci pravidel volně pohybovat po budově mateřské školy 36. Dodržuje dohodnutá pravidla – např. počká, až na něj přijde řada, neomezuje svým chováním druhé, nechává domluvit, neubližuje, neničí… 37. Zná svoji adresu 38. Dokáže odpovídat na otázky typu „co se stane, když…“ 39. V různých situacích nabízí (vymýšlí) více řešení, diskutuje o nich 40. Ví, kde a čím může svým chováním ohrozit zdraví nebo bezpečnost svou i druhých (např. skákání ze schodů, přebíhání přes silnici, hry na chodníku, zacházení s nůžkami, s nářadím) 41. Ví, jak se ošetřuje drobný úraz 42. Ví, že se dá předcházet úrazu 43. Ví, které důležité smyslové orgány máme, a ví, jak je chránit před poškozením 44. Sděluje zkušenosti s úrazem slovně, hrou, výtvarnou činností… 45. Pokouší se popsat druh bolesti 46. Dovede lokalizovat místo bolesti a pojmenovat základní části těla 47. Dovede hrát bohaté námětové hry na téma úraz a jeho léčení, ošetření 48. Dovede předat jiným (kamarádům, rodičům, učitelce…) své poznatky a zkušenosti z oblasti protiúrazové prevence (tj. jak se chovat, aby se úraz nestal, vědět, co udělat, když už se úraz stane) 49. Vypráví o zkušenostech s nemocí, úrazem 50. Hraje námětové hry na lékaře, na sanitku, na nemocnici… 51. Nezesměšňuje své tělo ani tělo druhých (např. při úrazu nebo po úrazu) 52. Dokáže přijmout důsledky svého chování Některá rizika, která ohrožují dílčí cíle: 1. Špatný vzor dospělých 2. Bagatelizující jednání dospělých 3. Rizikové chování 4. Nedostatečné vyhodnocení rizik mateřské školy a jejího okolí z hlediska ohrožení zdraví a bezpečnosti 18 5. 6. 7. 8. 9. Nesprávné a věku nepřiměřené informace Podceňování rizika Přesycení množstvím informací Úzkostná výchova Vytváření tabu o postižení Příklady činností dětí: a. Pohybové aktivity řízené i spontánní. b. Nácvik bezpečné chůze po schodech c. Nácvik bezpečné chůze po chodníku d. Nácvik přecházení silnice e. Nácvik balance a koordinace f. Dramatická cvičení na prostorové cítění, na orientaci v prostoru, na pohotovost, postřeh , ovládání g. Jízda na kole s přilbou v bezpečném prostředí h. Dramatická hra i. Hledání odpovědi na otázky typu, Co by se stalo, kdyby… j. Řešení modelových situací (např. Míč se mi zakutálel na silnici… co udělám? Potkal(a) jsem neznámého psa… co udělám?) k. Námětové hry např. na dopravní policii, na hasiče, na lékaře, na nemocnici… l. Práce s literárními texty a pracovními listy m. Tematické vycházky k hasičské zbrojnici, k policii, k lékárně, k ordinaci lékaře… n. Účast při ošetření drobných úrazů dětí v mateřské škole Přehled témat protiúrazové prevence dětí v mateřské škole 1. Podzimní období 1.1. Úvodní vstup − základní informace o úrazu, zdraví, opatrnost 1.2. Cesta do školy − nebezpečná místa a situace při cestě do školy i jinam 1.3. Škola a školní prostředí − zásady, pravidla bezpečného chování v mateřské škole 1.4. Domácí prostředí a úrazy − možnosti úrazů v domácím prostředí a jeho okolí 1.5. Nebezpečí od zvířat − chování při setkání se zvířaty 2. Zimní období 2.1. Nebezpečí v zimě − vliv zimního počasí a klimatických podmínek na vznik úrazů chodců, dětí, dospělých, sportujících a ostatních lidí 2.2. Zimní sporty a úrazy − výběr a volba místa pro zimní sportování (aktivity) 2.3. Nebezpečí při oslavách a svátcích − zábavná pyrotechnika a úrazy 3. Jarní období 3.1. Bezpečná jízda − jízda v bezpečném prostředí a zásady bezpečné jízdy (kolo, koloběžka, kolečkové brusle) 3.2. Hry a zábavy − nebezpečné herní činnosti, nevhodná místa a aktivity 3.3. Cestování – bezpečná jízda vlakem, autobusem, autem 4. Letní období 4.1. Koupání • ve volné přírodě • koupaliště • bazény v prostředí domova 4.2. Nástrahy počasí a příroda − nepříznivé podmínky 4.3. Výlety a táboření − určitá nebezpečí jsou skoro všude, ale některá místa mohou být velmi nebezpečná Zdroje a možnosti realizace (Čím se budeme zabývat) Vlastní zkušenosti dítěte i zkušenosti z rodiny, z mateřské školy, rozhovory s rodiči, učitelkami, videonahrávky, přímé pozorování, vycházky, výtvarné činnosti, pracovní listy, exkurze – psí útulek, požární zbrojnice, městská policie, sledování výcviku policejního psa, beseda s lékařem, zdravotní sestrou, komunitní kruh, diskusní kruh, časopisy, encyklopedie, pohybové hry, námětové hry, tvořivá dramatika, hudební činnosti, kontakt s vozíčkářem… 1. Podzimní období Název tematické části: Prevence úrazů Seznamujeme se s bezpečným chováním v podzimním období Situace: 19 Nástup do školky znamená pro dítě zátěž, seznamuje se s novým neznámým prostředím a sociální skupinou. Učí se nová pravidla bezpečnosti Myšlenková mapa: 1.1. Úvodní vstup − základní pojmy zdraví, štěstí, radost, úraz, opatrnost • poškození zdraví úrazem • jak může k úrazu dojít, následky úrazů • opatrnost – předcházení úrazům a konfliktům • pohyb mimo domov • cesta do školy • na dětských hřištích • volná příroda a okolí • agresivní chování 1.2. Cesta do školy − nebezpečná místa a situace při cestě do školy i jinam • nebezpečí na silnici, ulici • pravidla bezpečného chování chodce, cyklisty • bezpečnost při používání MHD, jiných prostředků HD • jaký úraz se může přihodit 1.3. Škola a školní prostředí − zásady, pravidla bezpečného chování v mateřské škole • šatna, třída, chodba, schodiště, tělocvična, umývárna, školní zahrada, apod. • možné příčiny úrazů: hyperaktivita, běhání, konflikty, strkání, ubližování, předbíhání apod. • jaký úraz se může přihodit 1.4. Domácí prostředí a úrazy − možnosti úrazů v domácím prostředí a jeho okolí • možná nebezpečí: kuchyně, pokoj, koupelna, schodiště, balkon apod. • elektrické spotřebiče, plynové lokální topení • náčiní, pomůcky, nástroje, nářadí, které mohou způsobit úraz • nebezpečí dílny, garáže, kůlny • kontakt s nebezpečnými látkami a přípravky /lékárničky, chemické prostředky, cigarety, alkohol…/ • vdechnutí cizího tělesa, dušení • škrcení • charakteristické úrazy: popálení, pořezání, opaření, pády, otravy, úrazy, el. proudem 1.5. Nebezpečí od zvířat − chování při setkání se zvířaty • neznámý pes (hlazení a krmení…) • pes – košík, vodítko, venčení psa a jízda na kole • ztráta plachosti volně žijících zvířat (vzteklina) • nebezpečí krmení zvířat (zoo) • charakteristické úrazy: pokousání. potrhání, ukousnutí částí tkáně Řešení problémů: 1.1. Úvodní vstup – základní pojmy zdraví, štěstí, radost, úraz, opatrnost Vysvětlit a objasnit A .Co je zdraví (jak vypadá zdraví) – když jsou rodiče i děti šťastní, spokojení, nic je nebolí, nejsou zranění… B. Co může zdraví vážně ohrozit, náhle, neočekávaně, v jednom okamžiku – nemoc, úraz (když se někomu něco stane). Otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. Co je to úraz a co jej může způsobit? Co děti může také bolet, a není to úraz? Dovedu ošetřit drobný úraz? Jaké znám nebezpečné věci, předměty, které mohou způsobit úraz? Měl jsem již nějaký úraz? Jak se mi stal? Dalo se mu předejít? Jak může dojít k úrazu, jak si sami můžeme úraz způsobit? Kdo již měl vážnější úraz, který si vyžádal šití (stehy), sádru, dlahu, pobyt v nemocnici? Jak se děti mohou chránit před úrazy? Co se po vážném (těžkém) úrazu může stát? Jaké mám zkušenosti z návštěvy ordinace lékaře? Co to znamená „být opatrný“, „dávat si pozor“? 20 Činnosti: Prohlížení časopisů – vystřihování obrázků zdravých a spokojených dětí, vyhledávání obrázků rizikových činností, her, aktivit, které mohou být příčinou úrazu, mohou být z různých činností dětí, doma, na ulici, na hřišti, při hrách apod., obrázky dětí po úrazu, informace ze sdělovacích prostředků, námětová hra na lékaře, beseda s lékařem, zdravotní sestrou – praktická ukázka ošetřování různých částí těla – hlava, oko, ucho, brada… pohyb dětí ve třídě s částečným omezením – fiktivní zranění – oko, ucho, ruka, noha… hry tvořivé dramatiky, společenská hra Dávej bacha, aneb bezpečný start do života, CD Děti a hry, Děti v dopravním provozu, omalovánky a pracovní listy s problematikou předcházení úrazů apod. pracovní list – Označení vlastního úrazu, Jak a kdo pomáhá při úrazu Diskusní kruh – řešení otázek (viz výše) Komunitní kruh – „Měl jsem již nějaký úraz Jak se mi stal? Dalo se mu předejít? Jaké mám zkušenosti z návštěvy ordinace lékaře?“ Poslech příběhu: Na výletě (Děti a hry, str. 20) – zodpovězení závěrečné otázky, domýšlení situace „co by se stalo, kdyby…“ Vyvození jednoduchého závěru: Každý člověk je zodpovědný za své zdraví, a proto se o ně musí starat, děti se musí naučit přemýšlet o svých rozhodnutích a jednání, jestli jsou správná, aby neohrožovala jeho zdraví ani zdraví ostatních. Řešení problémů: 1.2. Cesta do mateřské školy Vysvětlit, popsat, objasnit: 1. Místa a situace, kde může dojít k úrazu. 2. Nebezpečná místa v okolí školy. 3. Chůze po chodníku, po silnici (ulici), kde není chodník, chůze ve skupině. 4. Přecházení silnice na přechodu, přebíhání vozovky (silnice), přecházení silnice, na které není přechod, podchody. 5. Do mateřské školy na kole (zásady bezpečné jízdy a znalosti dopravního značení). 6. Do mateřské školy prostředky MHD, autobusem, vlakem (dobíhání, vystupování, apod.). Otázky: a. b. c. d. e. f. g. h. i. j. k. l. m. n. Znám nebezpečná místa v okolí mateřské školy, kde musím být opatrný? Znám situace, při kterých může dojít k úrazu? Jaká nebezpečí zde hrozí? Co uděláme, když najdeme injekční stříkačku? Co uděláš, když ti někdo vyhrožuje nebo ubližuje? Jak se chováme při přecházení vozovky na přechodu pro chodce? Jak se chováme při přecházení vozovky bez přechodu pro chodce? Jak se chováme, než vstoupíme do vozovky? Po které straně chodníku se chodí? Jak musí být vybaveno moje kolo? Jak se chráníme před úrazy na kole? Jaká jsou pravidla bezpečné jízdy na kole? Jaká jsou pravidla chůze po silnici (ulici), kde není chodník, při chůzi ve skupině? Jak se chováme na zastávce a jízdě MHD, ČD, ČAD? Činnosti: Vycházka do okolí mateřské školy, zmapování nebezpečných míst – vysvětlit si, proč jsou nebezpečná, nakreslení plánku okolí MŠ, stanovit si pravidla chování pro bezpečnou cestu do MŠ, stavba okolí MŠ ze stavebnic, modelové situace (např. stojím na železničním přejezdu, bliká výstražné světlo, že se blíží vlak. Co udělám? Přeběhnu rychle, nebo počkám, až vlak přejede a světlo zhasne?), pohybové hry na orientaci v prostoru, na reakci na barevný a zvukový signál, návštěva dopravního hřiště, praktický nácvik bezpečného přecházení vozovky na přechodu pro chodce, podle semaforu, na silnici bez vyznačeného přechodu pro chodce, pozorování ostatních lidí a vyhodnocování jejich chování, jízda MHD, návštěva autobusového a vlakového nádraží – pozorování chování cestujících – vyhodnocování správnosti a nesprávnosti, …nácvik bezpečné jízdy na kole v MŠ s přilbou na hlavě, seznámení s metodickým materiálem Lucinka spadla z kola, společná akce MŠ a rodičů s dětmi na školní zahradě – cyklistická jízda zručnosti a obratnosti, apod. pracovní list – vyznačení barev na semaforu, vyznačení správného přecházení vozovky mimo přechod pro chodce, určování pravé a levé strany, kreslení dopravních prostředků, NH na dopravu, čtení na pokračování: „Děti v dopravním provozu“ – zodpovězení závěrečných otázek na konci každého příběhu… Diskusní kruh – řešení otázek (viz výše) Komunitní kruh – „Na co si dávám pozor, když jdu ráno do mateřské školy“ Domýšlení určitých rizikových situací „Co se může stát když... se nerozhlédnu při přecházení vozovky…“ „Co musím udělat, aby se mi nic nestalo, když… přecházím vozovku“ 21 Modelové situace „Co udělám?“ • Stojím u silnice a potřebuji přejít na druhou stranu • Nefungující semafor • Míč spadlý do vozovky a jiné nebezpečné situace Vyvození jednoduchého závěru: Znalost nebezpečných situací v provozu Dodržovat společně stanovená pravidla chování pro bezpečnou cestu do MŠ, chodit po chodníku, přecházet silnici na přechodu pro chodce, před vstupem do vozovky se zastavit a rozhlédnout se na obě strany. Řešení problémů: 1.3. Škola a školní prostředí Vysvětlit, objasnit, ukázat a projít jednotlivé prostory a místa, která mohou být riziková 1. Úrazy, které mohou vzniknout ve třídě, v tělocvičně, na chodbě, na schodišti, v šatně, umývárně, WC… 2. Příčiny úrazů v mateřské škole 3. Bezpečnost a chování v mateřské škole 4. Bezpečnost a chování na školní zahradě 5. Bezpečnost a chování na školním hřišti Otázky: a. b. c. d. e. f. g. h. i. Jak se chováme ve třídě, na schodišti, v tělocvičně, v šatně, v umývárně, na školní zahradě, při cvičení na nářadí…? Jak může ve třídě, na chodbě… dojít k úrazu? Na co si dávat pozor? Co bych si mohl poranit? Jak můžeme úrazu předejít? Co udělám, když se mi stane úraz? Co udělám, když se stane úraz někomu jinému? Na co dáváme pozor na pískovišti? Můžeme při hře mířit na ostatní (pistolkou, míčkem, šiškou…)? Činnosti: Pozorná prohlídka prostor MŠ – zmapování míst, která mohou být riziková pro vznik úrazů a vysvětlit si, proč jsou nebezpečná. Stanovení bezpečnostních pravidel chování ve třídě, v tělocvičně, na chodbě, na schodišti, v šatně, umývárně, WC… společně s dětmi, ukázka únikové cesty v případě požáru, nácvik rychlého opuštění budovy únikovou cestou. Seznámení s říkankou: 150 hasiči – oheň jenom zasyčí, 155 – doktor jede hned, kdo 158 zavolá – policii přivolá. Stanovení pravidel soužití v MŠ společně s dětmi, vytvoření jejich grafického znázornění, vyžadovat jejich důsledné dodržování. Pozorná prohlídka zejména dětských hřišť MŠ – zmapování míst, která mohou být riziková pro vznik úrazů – vysvětlit si proč. Vytvořit si plánek školní zahrady, graficky znázornit riziková místa pro vznik úrazů. Stanovení bezpečnostních pravidel chování na školní zahradě v prostorách mimo školu, zejména na dětských hřištích společně s dětmi. Modelové situace: „Co udělám, když se mi stane úraz“ „Co udělám, když se stane úraz někomu jinému“ „Co udělám, když mi někdo ubližuje“ Nácvik ošetřování drobného úrazu – odřené koleno, ruka… Vyřazování poškozených hraček ze hry, upozorňování na nebezpečné chování ostatních dětí Diskusní kruh: viz otázky výše Komunitní kruh: „Co se mi v mateřské škole líbí a co ne“ Poslech písně: Píseň o elektřině (Děti a hry, str. 31) Vyvození jednoduchého závěru: Dodržovat stanovená pravidla chování v MŠ, být ohleduplný k ostatním, přemýšlet vlastní hlavou. Řešení problémů: 1.4. Domácí prostředí a úrazy Vysvětlit a objasnit, že i ve známém prostředí domova dochází k úrazům 1. Kde všude může v domácím prostředí dojít k úrazu a při jakých činnostech, v jakých souvislostech 2. Nejčastější úrazy v domácím prostředí 3. Popálení, pořezání, opaření, poranění prstů, pohmoždění, vykloubení, zlomeniny, úrazy hlavy, otravy, pády dušení, (vdechnutí , škrcení ) 22 4. 5. 6. 7. 8. 9. Možná nebezpečí úrazů v kuchyni, koupelně, na schodišti, na balkoně, ve sklepě, v dílně, prádelně, garáži atd. Náčiní, pomůcky, nástroje, nářadí, které mohou způsobit úraz Proč plyn, elektřina, zápalky, léky mohou ohrozit bezpečnost dětí. chemické, čisticí prostředky Nebezpečí na stavbě nebo při opravě domu (lešení, studna, výkopy…) Nebezpečí v rekreačních objektech a v jejich okolí (neznámé okolí a jejich rizika) Nebezpečí otevřeného ohně doma (krby, grily, svíce) Užijte materiály CÚP na adrese www.nkcpu.cz Otázky: a. b. c. d. e. Kde všude doma může dojít k úrazu? Při jakých činnostech? Proč? V kuchyni, koupelně, na schodišti, na balkoně, ve sklepě, v dílně, prádelně, garáži atd. Jaké jsou časté úrazy v domácím prostředí? (Popálení, pořezání, opaření, poranění prstů, pohmoždění, vykloubení, zlomeniny, úrazy hlavy, otravy, pády…). Které předměty mohou být doma nebezpečné? (náčiní, pomůcky, nástroje, nářadí, které mohou způsobit úraz). Nebezpečí vdechnutí a spolknutí malých předmětů Na co si musíme dávat pozor, co rozhodně nebudeme dělat, abychom se nezranili? Mohou si děti hrát se zápalkami? Jaká jsou nebezpečná místa u nás doma? Jak může být pro nás nebezpečný plyn, voda, elektřina, otevřený oheň, lékárnička…? Jak se chovat na hřišti a používat jeho vybavení bezpečným způsobem? Jaké nebezpečí nám hrozí v okolí domova? Proč se nesmíš vyklánět z okna? Jak se správně drží nůžky? Kdy smíš užívat léky? Co uděláš, když se opaříš nebo spálíš? Můžeš jet sám výtahem? Proč nejezdíme po zábradlí? Komu mohu otevřít domovní dveře? Jak se chováme na jezdicích schodech? f. g. h. i. j. k. l. m. n. o. p. q. r. s. Činnosti: Pozorná prohlídka prostor domova dětí (děti se svými rodiči) – zmapování míst, která mohou být riziková pro vznik úrazů – vysvětlit si, proč jsou nebezpečná. Stanovení bezpečnostních pravidel chování doma (v kuchyni, koupelně, WC, ložnici, dětském pokoji, na chodbě, na schodišti, na balkoně… Diskusní kruh: viz otázky výše Komunitní kruh: kde si nejraději hraji, když mi maminka dovolí hrát si venku. Pracovní list: nebezpečné předměty doma, společenská hra Dávej bacha aneb bezpečný start do života Poslech příběhu: Na písku (Děti a hry, str. 16) – zodpovězení závěrečné otázky, domýšlení situace „co by se stalo, kdyby…“ Poslech písně: Co neznáš, neber do ruky (Děti a hry, str. 19) Poslech příběhu: Tomáš opravářem (Děti a hry, str. 28) – zodpovězení závěrečné otázky, domýšlení situace „co by se stalo, kdyby…“ Poslech písně: Písnička o elektřině (Děti a hry, str. 31) Domýšlení určitých rizikových situací „Co se může stát, když… bude mokrá podlaha v koupelně…“ „Co musím udělat, aby se mi nic nestalo, když… stříhám nůžkami“ Modelové situace: „Co udělám?“ • Polil jsem se horkým čajem • Zazvonil cizí člověk • Našel jsem neznámé barevné bonbonky, mohu je sníst? • V bytě hoří • Mohu přikládat do krbu sám? Vyvození jednoduchého závěru: Řídit se pokyny rodičů, když si nejsem jistý, že mé rozhodnutí je správné, zeptám se. Vím, co dělat v případě požáru. 23 Řešení problémů: 1.5. Nebezpečí při styku se zvířaty Upozornit, vysvětlit, jaká nebezpečí mohou nastat při setkání s neznámým psem (pokousání, potrhání) 1. Na cizího psa nesahat, nevolat, nedráždit, nekrmit. 2. Nevstupovat do míst, kde je označení „Pozor pes“. 3. Ani u vlastního psa nesahat v době, kdy žere, do jeho nádoby, kde má krmení. 4. Kdy pes patří na vodítko a má mít náhubek (tam, kde by mohl někoho pokousat). Koně a úrazy 1. Nebezpečí pádu, kopnutí, kousnutí. 2. Kůň se může leknout. 3. Kde stát, jak nasedat, sesedat. 4. Jízda vždy pod dohledem dospělé osoby. Zoo a zoo koutky 1. Nepřibližovat se k mřížím, oplocení, nepřelézat ohrazení. 2. Nedráždit, nekrmit, nesahat. Volně žijící zvířata 1. Ztráta plachosti – nehladit, nedotýkat se, nebezpečí vztekliny. 2. Uhynulá – zásadně se nedotýkat. Otázky: Při setkání s neznámým psem (pokousání, potrhání) a. Co udělám, když potkám cizího psa? (na cizího psa nesahat, nevolat, nedráždit, nekrmit) b. Vstupuji do míst, kde je označení „Pozor pes“? c. Ruším vlastního psa v době, kdy žere, sahám do jeho nádoby, kde má krmení? d. Kdy má mít pes na vodítko a kdy má mít náhubek? (tam, kde by mohl někoho pokousat). e. Smím pohladit cizího pejska? Koně a úrazy a. Jaká nebezpečí nám hrozí při setkání s koněm? (nebezpečí pádu, kopnutí, kousnutí, leknutí a splašení) b. Jaká nebezpečí nám hrozí při jízdě na koni? (nebezpečí pádu, jízda vždy pod dohledem dospělé osoby…) Zoo, zoo koutky a. Přibližujeme se k mřížím, oplocení, přelézáme ohrazení?. b. Dráždíme, krmíme, saháme na zvířata? Volně žijící zvířata a. Jak se zachovat, když se setkáme v přírodě s volně žijícími zvířaty, která se nás nebojí a jsou nápadně přítulná? (ztráta plachosti – nehladit, nedotýkat se, nebezpečí vztekliny) b. Jak se zachovat, když najdeme mrtvého ptáka nebo jiné zvíře? (zásadně se nedotýkat). Činnosti: Návštěva psího útulku, Zverimexu, Zoo, ukázka výcviku policejního psa, rozhovor s dětmi na téma „domácí mazlíčci“, kreslení zvířátek, námětové hry na zvířátka, PH Pejsci domů, Ptáčkové na stromech/Třída plná pohody str. 143/ Modelové situace – co udělám? Potkal jsem neznámého psa, našel jsem mrtvého ptáka… Poslech příběhu: Cesta do mateřské školy (Děti a hry, str. 12) – zodpovězení závěrečné otázky, domýšlení situace „co by se stalo, kdyby…“ Poslech písně: „Pejsek není hračička“ (Děti a hry, str. 15) Diskusní kruh: viz otázky výše Komunitní kruh: Které zvířátko mám nejraději a proč? Jak se k němu musím chovat, aby se mi nic nestalo? Domýšlení určitých rizikových situací: „Co se může stát když…budu hladit cizího psa? …mě kousne pes a já nenavštívím lékaře?“ „Co musím udělat, aby se mi nic nestalo, když… jsem v zoo?“ Vyvození jednoduchých závěrů: Nehladit cizí zvířata, nesahat na uhynulá zvířata, poranění od zvířete oznámit ihned rodičům nebo jiné dospělé osobě. 2. Zimní období Název tematické části: Seznamujeme se s bezpečným chováním v zimním období 24 Popis situace: Zimní období nabízí dětem spoustu zimních radovánek. Změna počasí však s sebou přináší i zvýšené riziko úrazů při pohybu na namrzlých komunikacích a také při sportování. Vánoční svátky i silvestrovské oslavy příchodu nového roku zase skýtají nebezpečí v podobě hořících svíček, prskavek a zábavní pyrotechniky. Děti obdivují jejich výsledné efekty a vůbec si neuvědomují, jak pro ně mohou být nebezpečné z hlediska úrazů, v případě neodborné manipulace. Myšlenková mapa: 2.1. Nebezpečí v zimě − vliv zimního počasí a klimatických podmínek na vznik úrazů chodců, dětí, dospělých, sportujících a ostatních lidí − sníh, sněhová pokrývka, náledí, námraza, sněžení, sněhová vánice, mlha apod. − nízká teplota – podchlazení, vyčerpání − výlety v zimě – sněhová pole, laviny atd. − přivolání pomoci (charakteristické úrazy – omrzliny, zlomeniny končetin…) 2.2. Zimní sporty a úrazy − výběr a volba místa pro zimní sportování (aktivity) − místa nebezpečná, nevhodná, riziková − zásady bezpečné jízdy na lyžích, saních, bobech apod. – ochranné pomůcky, přilba, oblečení − ledové plochy a jejich nebezpečí, bruslení (charakteristické úrazy – zlomeniny, vykloubeniny, úrazy hlavy, páteře, řezná poranění způsobená bruslí) 2.3. Nebezpečí při oslavách a svátcích − zábavná pyrotechnika a úrazy − kdo může používat a kde − bezpečnostní pravidla − nebezpečné „pokusnictví“ dětí a dospělých (charakteristické úrazy – popálení, ztrátová poranění a poškození rukou, zraku apod.) Řešení problémů: 2.1. Nebezpečí v zimě Vysvětlit a objasnit 1. Jak zimní počasí a prostředí ovlivňuje zejména pohyb osob a vozidel 2. Vliv nízkých teplot (mráz, námraza, led, mlha atd.) 3. Která místa a prostory mohou být zvláště nebezpečné (ledové plochy, spadlé elektrické vedení, námraza na stromech, převisy na střechách domů, velké rampouchy apod.) 4. Kluzký chodník, schody, dlaždice, přechody, náledí na chodníku, vozovce apod. Otázky: a. b. c. Jak se projevuje počasí v zimě?(sníh, sněhová pokrývka, náledí, sněžení, mlha apod.) Která místa mohou být v zimě nebezpečná? (ledové plochy, silná námraza na elektrickém vedení, stromech, sněhové návěsy, převisy na střechách domů, velké rampouchy apod.) Jaké úrazy se mohou v zimě přihodit? Činnosti: Sledování počasí a jeho grafické záznamy do kalendáře přírody, pokusy s vodou, se sněhem a ledem – zkoumání jejich vlastností, kreslení ledem po papíru, pozorování míst a prostor v okolí mateřské školy, které mohou být zvláště nebezpečné (ledové plochy, převisy na střechách domů, velké rampouchy, kluzký chodník, schody, dlaždice, přechody, náledí na chodníku, vozovce apod.) pohybové hry: letadlo v mlze – Třída plná pohody, str. 165 Komunitní kruh: • Jak se v zimě mohu chránit před úrazy? Diskusní kruh: • Jak se projevuje počasí v zimě? • Jaké jsou vlastnosti sněhu, ledu? • Která místa mohou být v zimě nebezpečná? • Jaké úrazy se mohou v zimě přihodit? Práce s knihou Počasí (John Farndon, nakladatelství Slovart, 1997) Domýšlení určitých rizikových situací: „Co se může stát, když… půjdu po kluzkém chodníku …budu přecházet kluzkou silnici… když budu olizovat rampouch?“ „Co musím udělat, aby se mi nic nestalo, když… budu koulovat s kamarády… se budu sáňkovat? “ 25 Modelové situace „Co udělám ?“ • Spadl jsem na bruslích, bolí mě hlava… • Spadl jsem při sáňkování, bolí mě ruka… Vyvození jednoduchého závěru: Zima má své charakteristické projevy, které mohou, ale nemusí mít špatný vliv na naše zdraví, včetně úrazů, pokud víme, jak se správně chovat. Řešení problémů: 2.2. Zimní sporty a úrazy Vysvětlit a objasnit: 1. Vhodné a nevhodné sněhové a povětrnostní podmínky pro zimní sportování. 2. Výběr vhodného místa, která místa jsou nevhodná a proč. 3. Zásady bezpečné jízdy na bobech, saních, bruslích, lyžích apod. 4. Možná nebezpečí na svazích, sjezdovkách, vleku, lanovce apod. 5. Na co pozor při dětském hokejovém klání (chrániče, ochrana hlavy, rukou atd.). 6. Děti a klouzačka – výběr místa. Otázky: a. b. c. d. e. f. g. h. Jaké místo si vybereme pro bruslení, sáňkování, lyžování, klouzání a proč? Jaká jsou pravidla bezpečné jízdy na bobech, saních, bruslích, lyžích apod.? Smějí si děti hrát na zamrzlé řece nebo u jejího břehu? Jak se chováme na zimním výletu? Kdo je Horská služba? Na co pozor při hokeji, bruslení? Jak se zachovám, budu-li svědkem úrazu? Co si nasadíš na hlavu vždy, když jdeš na lyže? Činnosti: Poslech příběhu: První bruslení (Děti a hry, str. 32) – zodpovězení závěrečné otázky, domýšlení situace „co by se stalo, kdyby…“ Seznámení s písní: Bruslařská (Děti a hry, str. 35) Sledování sportovních videozáznamů z rodiny Komunitní kruh: který zimní sport mám nejraději a proč? Diskusní kruh: Viz otázky výše Domýšlení určitých rizikových situací: „Co se může stát když… budou děti bruslit na málo zamrzlém rybníku, řece…?“ „Co musím udělat, aby se mi nic nestalo, když... půjdu bruslit na kluziště… půjdu sáňkovat? “ Modelové situace „Co udělám?“ Uviděl jsem zraněného kamaráda při bruslení, sáňkování Kopec na bobování končí u silnice (potoka, zábradlí...) můžu sjíždět? Vyvození jednoduchého závěru: Pro sportování si vybíráme bezpečné místo, používáme bezpečnostní ochranné pomůcky, nepřeceňujeme své síly a schopnosti, chováme se pozorně a ohleduplně k jiným. Řešení problémů: 2.3. Nebezpečí při oslavách a svátcích Vysvětlit a objasnit: 1. Jak nebezpečné pro děti může být „zábavní“ pyrotechnika, „pokusnictví“ se vším, co střílí, bouchá, vybuchuje. 2. Kdo může, a za jakých podmínek, zábavní pyrotechniku kupovat a používat. 3. Nebezpečí při nálezu nevybuchlé, selhané pyrotechniky. 4. Vánoční stromek a otevřený oheň – svíčky, prskavky, nebezpečí vznícení stromku, záclon atd. Otázky: a. b. c. d. e. f. g. Patří zábavná pyrotechnika do rukou dětí? Mohou si děti samy kupovat zábavní pyrotechniku? Co dělat při nálezu nevybuchlé (selhané) rakety? Jaká jsou nejčastější poranění při špatném zacházení se zábavní pyrotechnikou? Mohou být nebezpečné zapálené svíčky a prskavky? Proč? Mohou si děti hrát se zápalkami nebo zapalovačem? Proč nemohu vypít všechno, co se nabízí při oslavách? 26 Činnosti: Kreslení, malování ohňostroje, vánočního stromku se svíčkami, pozorování hořící svíčky a prskavky pod dohledem dospělé osoby Diskusní kruh: viz otázky výše Komunitní kruh: Už jsem někdy manipuloval se zábavní pyrotechnikou? Naučit se básničku: „150 hasiči, oheň jenom zasyčí, 155 doktor jede hned, policii přivolá, kdo 158 zavolá“, naučit se telefonovat Domýšlení určitých rizikových situací: „Co se může stát, když… bude svíčka hořet bez dozoru dospělé osoby… si budu hrát se zápalkami…?“ „Co musím udělat, aby se mi nic nestalo, když… se budu dívat na ohňostroj?“ Modelové situace „Co udělám?“ Najdu na zemi zábavní pyrotechniku?“ Svíčka zapálila stromeček, adventní věnec... Vyvození jednoduchého závěru: Nehrajeme si se zápalkami, zábavní pyrotechnikou, a pokud ji najdeme venku, nesaháme na ni. 3. Jarní období Název tematické části: Seznamujeme se s bezpečným chováním v jarním období Popis situace: Hezké jarní počasí láká děti ke hrám a sportování při pobytu venku. Jízda na kole, tříkolce, koloběžce… patří k jejich oblíbeným činnostem. Ne vždy však jezdí opatrně a ohleduplně. Některé z nich nosí ochrannou přilbu, jiné to občas považují za zbytečné. Pokud se ocitnou bez přímého dohledu dospělých, často se snaží prozkoumat nejbližší okolí, které se jim zdá mnohem zajímavější než bezpečné, známé hřiště. Dětské zaujetí pro hru, psychická nevyzrálost, malé zkušenosti i vliv nevhodných filmů a počítačových her nedovolí dětem správně odhadnout nebezpečné situace při hrách (vzájemné napadání, šermování s ostrými předměty, házení kameny… hry s míčem u silnice apod.) V tomto období děti také častěji jezdí s rodiči na výlety, a to nejen autem, ale i vlakem a autobusem. Myšlenková mapa: 3.1. Bezpečná jízda − jízda v bezpečném prostředí a zásady bezpečné jízdy (kolo, koloběžka,odrážela, weelshoes, kolečkové brusle) − co je bezpečné prostředí − kdo může na silnici a za jakých podmínek − správné vybavení kola, jeho kontrola a údržba − základní dopravní značky, značení a pravidla − zásady bezpečné jízdy − používání věku odpovídajících bezpečnostních ochranných pomůcek a vybavení Nebezpečné situace v dopravě a na silnici (charakteristické úrazy – zlomeniny, vykloubeniny, úrazy hlavy, tržné rány otřes mozku apod.). 3.2. Hry a zábavy − nebezpečné herní činnosti, nevhodná místa a aktivity − nebezpečí při střelbě lukem, kuší, vzduchovkou, vzduchové pistolky… nehrát si se zbraněmi, nemířit na nikoho. − nechlubit se, nebrat do ruky sečné, bodné, střelné zbraně dospělých (sbírky, rekvizity). − nebezpečná a nevhodná místa – skládky, stavby, konstrukce, sloupy, stožáry, výkopy, transformační stanice atd. − nebezpečné lezení do výšek. (charakteristické úrazy – poranění očí, zlomeniny, poranění hlavy, páteře apod.). 3.3. Cestování – bezpečná jízda vlakem, autobusem, autem − orientace a chování na zastávce, na nádraží, na nástupišti − bezpečnost při nastupování, při jízdě, při vystupování − používání ochranných a bezpečnostních pomůcek (ochranné pásy, autosedačky…) − za jízdy nevyrušovat řidiče – dodržovat pravidla silničního provozu, nejezdit rychle − vynucené zastavení vozidla na frekventovaném místě (charakteristické úrazy – zhmožděniny, vykloubeniny, zlomeniny končetin, poškození krční páteře, hlavy apod.) 27 Řešení problémů: 3.1. Bezpečná jízda Vysvětlit a objasnit: 1. Na čem děti nejvíce jezdí při pobytu venku, (kolo, koloběžky, kolečkové brusle, skateboard) 2. Prostory a místa pro to vhodná 3. Nebezpečná místa pro jízdu na kole, koloběžce, kolečkových bruslích, skateboardu 4. Podmínky jízdy pro děti na kole po silnici 5. Základní pravidla bezpečné jízdy na kole (vybavení kola, kontrola před jízdou, směr a způsob jízdy, dodržování pravidel, jízda ve skupině, cyklisté a chodci, ochranné pomůcky...) Otázky: a. b. c. d. e. Co to znamená jezdit bezpečně? Co bych měl udělat, než nasednu na kolo? Co je při jízdě nejtěžší? Co bych na kole určitě dělat neměl? Jak se chová správný cyklista? Činnosti: Diskusní kruh: viz otázky výše Komunitní kruh: Na čem jezdím při pobytu venku nejraději (kolo, koloběžky, kolečkové brusle, skateboard) a co dělám pro svoji bezpečnost? Poslech příběhu: Hry na ulici (Děti v dopravním provozu, str. 34) – zodpovězení závěrečných otázek. Pracovní listy, omalovánky s dopravní tematikou Čtení na pokračování „spadla z kola “(Lumír a David Komárkovi, SZÚ Praha 1999) Vyvození jednoduchých závěrů: Děti mohou na kolo jen s přilbou na hlavě, na silnici jen v doprovodu dospělé osoby. Jezdit přiměřeně rychle, snaží se předvídat, co by se mohlo stát… Řešení problémů: 3.2. Hry a zábavy Vysvětlit a objasnit: 1. Je mnoho her, zábavných činností a různých aktivi,t zejména takových, které jsou spojeny s pohybem, osobním kontaktem, používáním nejrůznějších pomůcek, nářadí, při kterých může dojít k úrazu. 2. Jak se při hře může stát úraz, které hry jsou více rizikové. 3. Místa, která jsou pro hry nevhodná, nebezpečná (blízkost silnice, železniční trati, řeky atd.) 4. Jiná místa, prostředí, kde hrozí nebezpečí úrazů: skládky, vrakoviště, rumiště, stavby, zchátralé a opuštěné budovy, kolejiště, odstavené vagony, pod trolejemi, stožáry elektrického vedení, mosty, lávky, vodní nádrže, jímky, věže, ochozy, zříceniny, skály, lomy, strže. 5. Nebezpečné je lezení na stromy, žebříky, posedy, lešení apod. 6. Trampolína – ochranná síť a přístup. Otázky: a. b. c. d. e. f. g. h. i. Kam si chodím hrát, když mne maminka pustí ven? Jak může při hře dojít k úrazu? Jaká znám ve svém okolí nebezpečná místa pro hru dětí? Které hry a zábavy mohou být pro děti nebezpečné? Které předměty nejsou vhodné pro hry dětí? Co bychom si při hře mohli poranit? Smějí si děti hrát s míčem u silnice? Smějí si děti hrát u železniční trati? Podívám se, zda skluzavka není prasklá, poškozená Činnosti: Vycházka do okolí bydliště dětí– zmapování bezpečnosti prostředí pro hry dětí. Vycházka do okolí bydliště ostatních dětí ve spolupráci s rodiči dětí – zmapování bezpečnosti prostředí pro hry dětí. Komunitní kruh: Kam si chodím hrát, když mne maminka pustí ven? Diskusní kruh: viz otázky výše Poslech příběhu: Na písku (Děti a hry, str. 16) – zodpovězení závěrečné otázky, domýšlení situace „co by se stalo, kdyby…“ Domýšlení určitých rizikových situací: „Co se může stát, když… si budu hrát s míčem u silnice… 28 budu sjíždět po skluzavce hlavou dolů… budu po druhých házet kameny…“ „Co musím udělat, aby se mi nic nestalo, když… se houpu na houpačce… cvičím na průlezce, skáču na trampolíně…“ Modelové situace: „Co udělám?“ • Uviděl jsem zraněného kamaráda. • Rozbil jsem si koleno. • Vylezl jsem na průlezku a nemohu slézt. • Ublížil jsem kamarádovi. • Zakutálel se mi míč na silnici. • Stojím u silnice a potřebuji přejít na druhou stranu. Kreslení, malování – vztahující se k dané problematice Vyvození jednoduchých závěrů: Děti si mohou hrát pouze na hřišti nebo jiném bezpečném místě, musí dodržovat pravidla bezpečného chování. Řešení problémů: 3.3. Cestování Vysvětlit a objasnit: 1. Jak a čím lidé cestují, dojíždějí do zaměstnání, na dovolenou apod. 2. Jak děti dojíždějí do školy, na návštěvy apod. 3. Co to znamená cestovat, jezdit bezpečně. Jízda MHD (autobusem) na zastávce, nastupování, v autobuse za jízdy, vystupování, kdy a jak po vystoupení přecházet vozovku. Jízda vlakem orientace na nádraží (odjezdy vlaků, podchody, kolejiště...), čekání na vlak, nastupování, ve vlaku otevírání oken, otevírání dveří. velká rizika: přecházení kolejí, naskakování, otevírání dveří, vyhazování předmětů z oken. Jízda autem používání bezpečnostních pásů, sedaček pro děti Nerozptylovat tatínka a maminku při řízení Ukázat a vysvětlit nebezpečné situace v provozu a na silnici Otázky: a. Jakými dopravními prostředky jsem již cestoval? (vlak, autobus, auto, letadlo…) b. Mám rád/a/ cestování a proč? c. Může být cestování nebezpečné a proč? Jízda MHD (autobusem) a. Jaká jsou pravidla pro bezpečnou jízdu MHD? Jízda vlakem a. Jaká jsou pravidla pro bezpečnou jízdu vlakem? Jízda autem a. Jaká jsou pravidla pro bezpečnou jízdu autem? (bezpečnostní pásy, autosedačky pro děti, nerušit řidiče) b. Kdo může sedět na sedadle vedle řidiče? Činnosti: Komunitní kruh: Jakým způsobem cestuji nejraději a proč? Diskusní kruh: viz otázky výše Poslech příběhů: Děti v dopravním provozu – zodpovězení závěrečných otázek, učí se domýšlet situace „co by se stalo, kdyby…“ Domýšlení určitých rizikových situací: „Co se může stát, když… někdo dobíhá vlak?… někdo přechází vozovku a nevidí dobře na obě strany?“ „Co musím udělat, aby se mi nic nestalo, když… přecházím vozovku na přechodu… přecházím vozovku mimo přechod?“ Námětové hry: „Na jízdu autem, vlakem, autobusem…?“ Seznámení s dopravními značkami, exkurze na vlakové a autobusové nádraží, pozorování chování cestujících, jízda vlakem, autobusem, omalovánky a pracovní listy s tematikou Vyvození jednoduchých závěrů: Všechny způsoby cestování vyžadují dodržování určitých bezpečnostních pravidel. Jen tak přinášejí radost z nového poznávání a snižují rizika úrazů. 29 4. Letní období Název tematické části: Seznamujeme se s bezpečným chováním v letním období Popis situace: Léto je obdobím prázdnin a odpočinku, kdy většinu času se snažíme trávit venku ve volné přírodě. K oblíbeným činnostem patří koupání, výlety a táboření. Ne všechna místa jsou k tomu vhodná z hlediska našeho zdraví a bezpečnosti. Důležité je rovněž nepodceňovat počasí, které v podobě bouřky, deště či silného větru může být zdrojem úrazů. Myšlenková mapa: 4.1. Koupání ve volné přírodě − řeky, potoky, rybníky, tůně, nádrže, přehrady, pod jezem, nad jezem… − co může být nebezpečné pro koupající − hloubka, rychlost proudu, šířka, dno, předměty pod hladinou − břehy – kamenité, hráze, jiné stavby − skoky do neznámé vody po hlavě, skok z nebezpečné výšky − přeceňování sil, předvádění se Koupaliště − dodržovat pravidla a pokyny plavčíka − nebezpečné – skoky do mělké vody po hlavě, skoky mezi ostatní koupající – uklouznutí – dlaždice, rohože (charakteristické úrazy – úrazy hlavy, poškození krční páteře, vyražení dechu, tonutí) 4.2. Nástrahy počasí a příroda − nepříznivé podmínky − vítr, vichr, vichřice, bouře, krupobití, mlha, mraky − jak se dá poznat, že se „něco žene“ − nepříznivé počasí nás zastihne kdekoli – jak se zachovat, jak se můžeme chránit – vybavení (charakteristické úrazy – úrazy hlavy, povrchu těla, zlomeniny, vykloubeniny končetin) 4.3. Výlety a táboření − určitá nebezpečí jsou skoro všude, ale některá místa mohou být velmi nebezpečná − skály, lomy, pískovny, propasti, jeskyně, strže, sutě − práce s přípravou táboření (otevřený oheň…) − nebezpečí na vodě při jízdě lodí, člunem − nálezy neznámých předmětů (munice, apod.) − bloudění, orientace, přivolání pomoci (charakteristické úrazy – vykloubeniny, zlomeniny, řezné, sečné rány, popálení, tonutí, apod.) Řešení problémů: 4.1. Nebezpečí u vody Vysvětlit a objasnit: 1. Kde se lidé mohou koupat ve volné přírodě, jaká místa jsou vhodná. 2. Jaká místa jsou nevhodná, kde se koupat nemůžeme (nesmíme). 3. Jaké nebezpečí skrývá vodní živel, (řeka, jezero, rybník, přehrada, moře apod.) – rychlost proudu, hloubka, předměty pod hladinou (kameny, větve, kořeny...), velká rozloha vodní plochy, vlny, vlnobití, skalnaté, kamenité břehy, útesy, nebezpečí jezů, propustí, náhonů, regulace, vodní stavby, plavidla atd. 4. Skákání do neznámé vody. (velmi nebezpečné jsou skoky po hlavě (i jinak) do neznámé vody, z velké výšky, ze skal, ze stromů, mezi ostatní koupající.)Na koupališti je koupání bezpečnější, ale také není bez rizika. 5. Skoky po hlavě do mělké vody, skok mezi koupající, uklouznutí a pády na dlaždicích, rohožích, náraz hlavou na stěnu při plavání pod vodou apod. 6. Dodržovat pokyny pro návštěvníky, pokyny plavčíka. Domácí bazény - Nepoužívat bez dohledu dospělých - Nehrát si v jejich blízkosti Otázky: a. b. c. d. Co se na koupališti nesmí a proč? Kdo je to plavčík, co má na starosti? Kde se lidé mohou koupat ve volné přírodě? Na co si hlavně budeme dávat pozor při koupání ve volné přírodě? (v řece, rybníku...) 30 e. f. g. Proč nemám skákat do neznámé vody? Spadl mi míč do bazénu – Co udělám? Proč si nehraju na bazénu, když je přikrytý plachtou? Činnosti: Diskusní kruh: viz otázky výše Komunitní kruh: Kde všude jsem se už koupal/a/ a co jsem dělal/a/ pro to, aby se mi nic nestalo? Poslech příběhu: Letní odpoledne (Děti a hry, str. 4) – zodpovězení závěrečné otázky, domýšlení situace „co by se stalo, kdyby…“ Poslech písně: Hurá, všichni do plavek (Děti a hry, str. 7) Kreslení, malování k danému tématu Pracovní listy s problematikou koupání Vyvození jednoduchých závěrů: Děti se mohou koupat venku jen pod dohledem dospělé osoby. Nesmí skákat do mělké vody po hlavě, nesmí skákat mezi ostatní koupající. Dbát na bezpečí kolem domácích bazénů. Řešení problémů: 4.2. Nástrahy počasí a přírody Vysvětlit a objasnit: 1. Jaké nepříznivé počasí nás může zastihnout ve volné přírodě v létě (silný vítr, vichřice, liják, krupbití, průtrž mračen, bouře, mlha). 2. Zastihnout, překvapit nás může kdykoli ve městě, v lese, na horách, na vodní hladině, v otevřeném terénu. 3. Zranění mohou způsobit zlomené větve, různé letící či padající předměty, padající stromy, sloupy, přetržené dráty elektrického vedení, pády, nárazy, uklouznutí, úder (zásah) blesku atd. 4. Jak se zachováme při bouřce: nenechat se zaskočit na nevýhodném místě (hřebeny, vrcholy kopců, otevřený terén, vodní hladina), vyhledat včas bezpečný úkryt, nejlépe stavení. Nejíst žádné plody bez svolení rodičů Otázky: a. b. c. d. e. f. Kde se dozvíme, jaké bude počasí? Podle čeho se pozná, že se blíží bouřka? Co uděláme, když jsme venku a blíží se bouřka? Co se při bouřce nedělá? Vypadá to jako jahoda, ale je to jahoda? Proč nesmíme jíst neznámé plody? Činnosti: Komunitní kruh: Jaké počasí mám rád/a/ a proč? Jaké počasí nemám rád/a/ a proč? Diskusní kruh: viz otázky výše Seznámení s písní: Dobrodružství v lese (Děti a hry, str. 23) Pozorování počasí, záznam do kalendáře přírody. Čtení na pokračování: Ondřej Sekora – Malované počasí Povídání o rostlinkách, které jsou jedovaté Seznámení s knihou Počasí! (John Farndon, Slovart, 1997) Kreslení, malování různých druhů počasí Vyvození jednoduchých závěrů: Při pobytu venku musíme vždy počítat s možnou změnou počasí. Při bouřce a silném větru se neschováváme pod stromy. Jíme jen plody které nám maminka dovolí. Řešení problémů: 4.3. Výlety a táboření Vysvětlit a objasnit: 1. Místa a prostory, které mohou být velmi nebezpečné – skály, strže, lomy, propasti, jeskyně, sutě, sněhová pole atd. – nepřeceňovat své síly a schopnosti. 2. Hrozí nebezpečí pádů, uklouznutí, sesuvu, zasypání pádem kamení atd. 3. Velmi nebezpečná chůze po železniční trati, tunelem, po železničním mostě apod. 4. Pozor při nálezu neznámých předmětů, mohou to být náboje, munice (nedotýkat se, místo označit, oznámit na 158). 5. Protipožární bezpečnost, kdy a kde se může používat otevřený oheň. 31 Otázky: a. b. c. d. e. f. Jaké nebezpečí hrozí při přípravě a využívání otevřeného ohně? Na co si dávat pozor při výletech na kole? Co uděláme při nálezu neznámého předmětu? Co je to lékárnička a kdy se používá, co v ní nalezneme? Patří zápalky do rukou dětem? Smějí si děti samy hrát s nářadím? Činnosti: Čtení na pokračování „Lucka jede na tábor“ Poslech příběhu: Na výletě (Děti a hry, str. 20) – zodpovězení závěrečné otázky, domýšlení situace „co by se stalo, kdyby…“ Poslech příběhu: Požár (Děti a hry, str. 8) – zodpovězení závěrečné otázky, domýšlení situace „co by se stalo, kdyby…“ Poslech písně: Docela malý plamínek (Děti a hry, str. 11) Naučit se básničku: „150 hasiči, oheň jenom zasyčí, 155 doktor jede hned, policii přivolá, kdo 158 zavolá“ Komunitní kruh: „Kam jezdíme s rodinou na výlety?“ Diskusní kruh: viz otázky výše Domýšlení určitých rizikových situací: „Co se může stát když… si budu hrát se zápalkami… budu jíst plody, které neznám… … budu po druhých házet kameny… Modelové situace „Co udělám?“ • Snědl jsem, co jsem neměl. • Ublížil jsem kamarádovi. • Rozbil jsem si koleno. • Uviděl jsem zraněného kamaráda. Vyvození jednoduchých závěrů: Na výletě se děti musí chovat podle pokynů dospělé osoby, nesmí přeceňovat své síly a schopnosti. Děti se musí držet skupiny a být na doslech. Zápalky nepatří dětem do rukou. 32 Dodatek 1: Praktická ukázka Zpracování jednoho z témat protiúrazové prevence dětí v mateřské škole: 3. Jarní období 3.1. Bezpečná jízda – jízda v bezpečném prostředí a zásady bezpečné jízdy (kolo, koloběžka, kolečkové brusle, skateboard atd.) Jaro se nedočkavě otevřelo jako nová pohádková knížka. Z parku za domem, v němž bydlela Lucinka s Ondrou, se ozývaly hlasy ptačího zpěvu a slunce klepalo na okna s takovou naléhavostí, že mu nebylo možno odolat. A kdo by mu taky chtěl odolávat? Zvláště když Lucinka měla od Vánoc nové kolo a Ondra nové kolečkové brusle. Maminka ještě nebyla z práce doma a Lucinka a Ondra dobře věděli, že by sami neměli bez dovolení chodit ven. Ale nemohli to vydržet. „Jdeme ven,“ rozhodla Lucinka, a aniž čekala na bratrovu odpověď, vytáhla své nablýskané kolo k výtahu. Ondra si nazul kolečkové brusle rovnou v předsíni a do výtahu přijel tak rychle, až kabina poskočila. Ulice byla prázdná, a tak se Lucinka s Ondrou dlouho nerozmýšleli. „Kdo bude první u řeky!“ vykřikl Ondra výzvu a již se hnal ulicí, která se dlouhou pozvolnou zatáčkou svažovala až k řece, kde ústila do velké křižovatky. Lucinka se nedala moc pobízet a vyrazila za Ondrou. Lucinka už byla skoro za Ondrou, už už ho skoro předjela, ale Ondra přidal a smál se. „Šneku, šneku!“ halekal na celou ulici. To Lucinku naštvalo, a ještě přišlápla.Takové rychlosti Ondra nestačil a Lucinka se dostala před něho. Neviděla, neslyšela. „Lucko, bacha!“ zařval najednou Ondra, ale už bylo pozdě pro oba. Vřítili se na křižovatku v okamžiku, kdy do ní vjíždělo auto. Přerušení příběhu Co myslíte, děti, že se mohlo stát? Děti se srazily s autem. Zranily se. Mohl se zranit i řidič. Auto do něčeho narazilo a začalo hořet. Děti mohly přijít o život. Co se asi dělo dál? Někdo asi zavolal záchranku, policii, hasiče… Pokračování příběhu Řidič zareagoval bleskově – naštěstí to byl řidič dobrý a pozorný. Byl to náraz tak silný, že se na chvíli proměnili v rachotící hromadu nohou, koleček, trubek, drátů a kol. Pak všechno utichlo. Děti ležely na zemi a chvíli se nehýbaly. Řidič vyskočil z auta a běžel Lucince a Ondrovi na pomoc. Lucinka se zvedla sama, ale zamotala se jí hlava, a tak se zase posadila. Ondra chtěl také vstát, ale vykřikl bolestí. Nešlo to. Pravou nohu měl divně zkroucenu a moc ho bolela. Lež a nehýbej se, přikazoval řidič. Máš ji asi zlomenou. Přerušení příběhu Víte, jak se asi ošetřuje zlomená noha? Reakce dětí Pokračování příběhu To už k dětem přiběhly dvě velké holky, Jana a Adéla, které šly ze zdravotní školy. „Položte rychle na silnici výstražný trojúhelník, zavolejte sanitku a potom nám podejte z auta lékárničku,“ požádala jedna z nich řidiče. „My zatím poskytneme dětem první pomoc. Jsme ze zdrávky.“ Lékárničku totiž musí ve svém autě vozit každý automobilista. Přerušení příběhu Víte, co je to lékárnička a k čemu slouží? Reakce dětí 33 Pokračování příběhu A tak řidič zavolal z mobilního telefonu číslem 155 záchrannou službu a číslem 158 policii, protože u každé nehody musí být také policisté. Mezitím holky ze zdravotní školy ošetřovaly Ondru. Nejdříve rozstřihly nohavici kolem té zraněné končetiny. Objevila se rána, ze které tekla trochu krev. Jedna z holek vyndala z lékárničky obvazový polštářek a přiložila ho Ondrovi na ránu. Druhá dívka mezitím připravila dvě krátká prkénka a přiložila je k dolní končetině a obvazem je pevně přitáhla. A tak měl Ondra končetinu zpevněnou, aby se mu při převozu do nemocnice ještě víc nepochroumala. Těm prkénkům se říká dlahy. Vtom se ozvala houkačka sanitky záchranné služby a vzápětí za ní zakvílelo policejní auto. Ze sanitky vystoupil pan doktor, který Ondru rychle vyšetřil, aby zjistil, jaká má zranění. Pak naložili Ondru na nosítka a položili ho do sanitky. „A co ty, princezno?“ obrátil se k Lucince, která seděla na chodníku a mačkala si bouli na hlavě, plakala při pohledu na krvavou odřeninu na ruce a celá se třásla. Policisté vyšetřovali, jak k nehodě došlo, vyptávali se řidiče, měřili brzdnou dráhu a holky ze zdrávky jim vyprávěly, že to všechno viděly a že řidič zabrzdil tak dobře, že Lucinku a Ondru vlastně zachránil. „Nevíš, že při jízdě na kole musí děti nosit přilbu? obrátil se na Lucinku policista, ale ta ho nevnímala. Cítila se jako v polospánku a celá se třásla zimou. Potom nastoupila s Ondrou do sanitky a vyrazili směrem k nemocnici. „Ten chlapec má zlomenou nohu a tady máme otřes mozku,“ předali záchranáři své pacienty v nemocnici a jejich červené kombinézy zmizely na chodbě. Konec příběhu Muselo se to stát? Jaká pravidla děti porušily? Šly ven samotné bez dovolení rodičů. Jezdily po silnici bez dozoru dospělé osoby. Jely velmi rychle a nedávaly pozor. Neměly přilbu na hlavě. Diskusní kruh Co na to asi říkali rodiče dětí? Jak bylo asi dětem v nemocnici? Co jiného mohly děti dělat, aby se zabavily, než přijdou rodiče domů? Hrát si spolu, dívat se na televizi, sestavovat puzzle, kreslit… Naplánovat si cestu s rodiči, kudy pojedou děti s rodiči na kole anebo na bruslích a namalovat si, kde jsou nebezpečná místa a pak to probrat s rodiči, než vyrazí. Jaké ponaučení z toho příběhu pro nás vyplývá. Malé děti mohou na kolo jen s přilbou na hlavě, na silnici jen v doprovodu dospělé osoby (pro jízdu na kolečkových bruslích je dobré mít také přilbu). Musí jezdit na bezpečném místě, přiměřeně rychle, předvídat, co by se mohlo stát. 34 Aktivity, které mohou děti dělat v návaznosti na čtený příběh Komix Sestavení obrázků z příběhu ve správném pořadí. (viz příloha) Uměli byste zavolat polici, záchranku, hasiče? Víte, jak se to dělá? Naučit se říkanku: „150 hasiči, oheň jenom zasyčí, 155, doktor jede hned, policii přivolá, kdo 158 zavolá“ Ukázka ošetření „zlomené nohy“ do dlahy na některém z dětí, které se dobrovolně přihlásí. Děti si mohou navzájem zkusit ošetřit nohu kamaráda či panenky obdobným způsobem. Pohybová aktivita dětí s omezením hybnosti dolní končetiny – chůze, běh, poskoky… Pracovní list – bludiště (viz příloha) Děti si ukazují nebezpečná místa na bruslení a pro kolo a jak se na bruslích a kole správně chovat Třídění obrázků správného a nesprávného chování dětí. Výtvarná činnost Nejstarší děti – kreslení cyklisty s přilbou na hlavě, kreslení dítěte na kolečkových bruslích s přilbou na hlavě Mladší děti – vybarvování sanitky, policejního nebo požárního auta Nejmladší děti – vybarvování domečku – nemocnice Nácvik správné jízdy na kole, tříkolce, koloběžce s přilbou na hlavě na školní zahradě při pobytu venku. Jízda zručnosti a obratnosti na kole pro děti na školní zahradě za účasti rodičů dětí. Komunitní kruh Na čem jezdím při pobytu venku nejraději (kolo, koloběžka, kolečkové brusle, skateboard) a co dělám pro svoji bezpečnost? Měl jsem už někdy nějaké zranění a na které části těla? Jak se mi to stalo? Dalo se tomu předejít? Diskusní kruh Co to znamená jezdit bezpečně? Co bych měl udělat, než nasednu na kolo? Co je při jízdě nejtěžší? Co bych na kole určitě dělat neměl? Jak se chová správný cyklista? Zakreslování vlastních zranění na papírovém panáčkovi. (viz příloha) Námětová hra na lékaře – ošetřování úrazů na kamarádech, panenkách, plyšových hračkách. Pohybová hra „Na záchranu“ Po třídě rozmístíme symboly policie, záchranky a hasičů se správným telefonním číslem. Děti se pohybují volně po třídě (chůze, běh…) v rytmu bubínku, hudby apod., na pokyn učitelky. Policie, záchranka nebo hasiči děti běží ke správnému symbolu. Pro starší děti možno ponechat při obměně pouze telefonní čísla. Poslech zvukových nahrávek charakteristických pro policii, záchranku nebo hasiče. Beseda s lékařem, zdravotní sestrou, záchranářem s předvedením ošetření různých úrazů. Modelové situace: „Co udělám, když se mi stane úraz.“ „Co udělám, když se stane úraz někomu jinému.“ Poznávání dopravních značek a pravidel chování podle nich Stezka pro chodce, Stezka pro cyklisty, Hlavní silnice, Dej přednost v jízdě, Nemocnice, Železniční přejezd, Přechod pro chodce, Děti… Předání získaných poznatků, dovedností – kamarádům, kteří nebyli v mateřské škole, kamarádům z jiné třídy, rodičům, sourozencům. 35 Obsah: Úvod 2 Charakteristika dětí mateřských škol ve vztahu k prevenci úrazů a násilí 3 Prevence úrazů 7 Program Mezinárodní bezpečné školy v České republice 9 Rámcový návrh projektu Bezpečné mateřské školy 17 Přehled témat protiúrazové prevence dětí v mateřské škole 19 Podzimní období 19 Zimní období 24 Jarní období 27 Letní období 30 Dodatek 1: Praktická ukázka 33 36 Vydává: Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti za podpory programu MZ ČR “Péče o děti a dorost”, dotace č. OZP /4a/313/2012 Autoři: Veronika Benešová, Milada Šromotová, Zdeněk Vopička, Pavel Šulc ISBN: 978-80-260-3769-9 37
