č2_2011 - Obec Kytlice

Kytlický občasník
Nepravidelný informaèní zpravodaj pro obyvatele Kytlic a Mlýnù
ČÍSLO 2
Březen 2011
ROČNÍK 6
ZPRÁVA
o výsledku přezkoumání hospodaření
OBCE KYTLICE za rok 2010
Odbor kontroly Krajského úřadu Ústeckého kraje provedl
přezkoumání hospodaření naší obce za rok 2010. Při
přezkoumání hospodaření územně samosprávného celku
Kytlice bylo postupováno dle § 2 a § 3 zákona č. 420/2004 Sb.
Přezkoumání se uskutečnilo ve dnech 23.9.2010 a 16.2.2011.
Prověřeny byly následující písemnosti :
• návrh rozpočtu na rok 2010
• rozpočtová opatření č. 1 a 2
• rozpočtový výhled na roky 2006-2011
• závěrečný účet za rok 2009
• bankovní výpisy s ověřením návaznosti zůstatku na
bankovních účtech (běžný účet, krátkodobý úvěr, veřejná
sbírka)
• dohody o hmotné odpovědnosti
• faktury přijaté i vydané
• inventurní soupis majetku a závazků, příkaz k inventarizaci,
hlavní inventarizační zápis, přičemž nebyly zjištěny žádné
inventarizační rozdíly
• odměňování členů zastupitelstva, správnost vyplácených
odměn dle mzdových listů
• pokladní doklady
• pokladní kniha s ověřením návaznosti zůstatku pokladní
hotovosti
• kontrola účetních dokladů
• kontrola účtového rozvrhu platného pro rok 2010
• výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu
• výkaz zisku a ztrát
• smlouvy a další materiály k přijatým účelovým dotacím, a to
dotace na opravu místní komunikace, volby do Parlamentu
ČR, veřejně prospěšné práce, rekonstrukce a výpočetní
technika multifunkčního domu, dotace na vytopenou
domácnost, na povodně, na sčítání lidu a dotace na volby do
zastupitelstev obcí
• smlouvy o převodu majetku
• smlouva o přijetí krátkodobého úvěru
• smlouvy o věcných břemenech
• dokumentace k veřejným zakázkám
• vnitřní předpisy a směrnice
• zápisy z jednání zastupitelstva včetně usnesení
• zápisy z kontrol finančního a kontrolního výboru
• veřejná sbírka na opravu varhan v kytlickém kostele.
Při přezkoumání hospodaření Obce Kytlice za rok 2010 nebyly
zjištěny chyby a nedostatky a nebyla zjištěna žádná rizika.
Z funkce účetní obce bych chtěla občanům sdělit, že
přezkoumání hospodaření obce probíhá každý rok, a to na
základě podané žádosti panem starostou, z čehož vyplývá náš
zájem mít všechny záležitosti úřadu v pořádku. A ještě malý
dovětek - od roku 2006 v hospodaření obce nebyly shledány
žádné chyby, nedostatky ani rizika.
Zdena Štědrová - účetní obce
V naší obci se objevil nový fenomén, fenomén trestního oznámení. Asi jsem si naši obec moc idealizoval nebo si ji možná vysnil jinou, než
ve skutečnosti je, ale to se stává. Již na schůzi zastupitelstva jsem slyšel některé naše občany vykřikovat slova o trestním oznámení, ale
nepřikládal jsem jim důležitost, považoval jsem je pouze za snahu o zviditelnění, možná z pocitu méněcennosti nebo jiné osobnostní
poruchy.
O to větší bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že trestní oznámení bylo opravdu podáno a to hned dvakrát: nejprve na starostu
jmenovitě, poté staženo a podáno na neznámého pachatele. Není třeba složitě hádat, co je meritem věci. Je to nezaložený účet na čerpání
dotace na dětské hřiště a tudíž nenačerpaná dotace. Nechci se o této kauze příliš rozepisovat, protože bylo řečeno snad již vše, co řečeno
být mohlo. Můj postřeh je jiný: naši občané a zastupitelé ze Sdružení za lepší soužití, kteří toto trestní oznámení podali, si pletou malou
vesnici, kde se všichni
známe, s velkou politikou:
trestní oznámení jsou
Fenomén, zastupitel nebo oznamovatel? mezi čelními představiteli
našeho státu často
politickým nástrojem.
V malé vesnici však nejde o žádnou politiku, nejde ani o žádné strany. Jde především o normální slušné vztahy mezi lidmi bez trestních
oznámení, bez lží typu kdo co nabídl Kátě Rauchové, bez komplikování života sousedům trapnými šprajci, pořádáním akcí ne pro radost,
ale proto, abychom někomu ublížili, vyvoláváním paniky pomocí lží o výstavbě satelitního městečka apod.
Tyto věci se množí a já mám strach, aby nepřerostly v nechuť našich občanů se na čemkoliv podílet a cokoliv někam posouvat. Lepší
soužití mezi lidmi a mezi občany se tvoří úplně jinak. Kandidoval jsem do zastupitelstva, a před tím čtyři roky v zastupitelstvu pracoval,
nikoliv kvůli odměně či zviditelnění, nemám to zapotřebí, ale proto, abych svou prací a svými kontakty přispěl k rozvoji naší obce.
Veškerých odměn jsem se rád vzdal ve prospěch aktivit našich dětí, svůj čas jsem rád věnoval přípravě všech možných projektů,
výběrových řízení a akcí pro nás všechny, kteří tu bydlíme. Nechci ztrácet svůj čas vyvracením proudu lží a obhajováním kroků, které byly
provedeny v minulosti, a v nichž dnes kdosi hledá sebemenší chybu, jen aby vítězoslavně ukázal, jak bylo v minulosti všechno špatně a
podával sérii trestních oznámení. Já chci pracovat dopředu, připravovat další věci a jsem si téměř jistý, že šest členů zastupitelstva má
stejný cíl.
Rafael Moreno
Společenský ples a oslava MDŽ 2011
Mezi společenské akce, které se staly nedílnou součástí kulturního
života v obci Kytlice, je možné po právu zařadit Společenský ples obce
Kytlice a oslavu svátku žen, MDŽ, které každoročně spolu i s dětským
maškarním karnevalem otevírají sezónu kulturních akcí. Několik
posledních let či měsíců musí být obyvatel Kytlic a Mlýnů potěšen
nabídkou soutěží, zábav a jiných kabaretů, např. v podobě zasedání
zastupitelstva obce Kytlice. Každý si vybere podle gusta či chuti. Jen na
zasedání zastupitelstva chybí už jen tombola; pokud by se vybíralo vstupné, nejsme daleko od reality tombolu zrealizovat. I zábavných vstupů je
dostatek.
Ale vážně, pro organizátory akcí je vždy velkou poctou vysoká účast a
zájem o každou jednotlivou akci. A pokud občané projeví zájem a poŽeny donesly i mražené jahody
mohou při těchto akcích, o to víc to
potěší, protože potom se tyto akce
stávají opravdu společenskými.
Myslím, že ples i oslava MDŽ měly
úspěch a návštěvníci se dobře bavili. Je třeba připomenout i důležitou
součást zábavy, hudbu Mlynáře a hudební těleso pana Hanzala. Každý si
snad našel to pravé „ořechové”, zejména vtípky pana Hanzala
s nejmenší paní a největším pánem
nebo mraženými jahodami utvrdily
perfektní zábavu. Tradičně nezklamal
pan Šalalali. A na co se můžeme těšit na příště? Třeba na zeleňoučký
špenát. Všem účastníkům akcí patří dík za účast, pořadatelům za úsilí, čas a přípravu, obecnímu
úřadu a zastupitelům za podporu.
Petr Bauer
Pod čarou
S restaurací ve Mlýnech jsou zvláštním způsobem spjaté osoby s ptačími jmény nebo ptačí druhy samotné. Ta tam je příhoda
s osobou přezdívanou Čáp, který zapomněl svršky na plese a druhý den marně sháněl osobu, která mu uzamkla svršky v šatně a
po plese slastně vychrupávala, no a její zapomenutý mobilní telefon v místnosti s návštěvou vyzváněl pod péřovým polštářem,
leč marně.
Také oslava novomanželů z rodiny Pelikánových je důkazem této významné ornitologické lokality.
Třešničkou na dortu je lukrativní cena do tomboly od Bohouše Bundy v podobě statného dvouletého kohouta. Zdá se až
neuvěřitelné, že cenu vyhrála rodina, která dvakrát nemiluje slepičí kur. Proto také doma nebyl připraven kurník či jiný apartmán
a tak chudák kohout zůstal bezprizorní v kulturní místnosti vedle nevyzvednutých “exklusivních” cen, které každým rokem čekají
na toho pravého výherce. Po každé akci následuje zběžná inventura obecního majetku a malé vyhodnocení akce. Unavenost
personálu hostince je vždy přiměřená délce akce a počtu návštěvníků. Po letošním plese tomu však bylo zcela jinak - strhané
obličeje a oči jako žárovky nevěštily nic dobrého při našem setkání s hostinskými. Místo pozdravu a obvyklé fráze “tak jsme šli
spát ve tři”, jsme slyšeli: “ …to ste nám dali s tím kohoutem, o půl páté jsme zalehli a kohout od půl šesté kokrhá...” Kohout
ponechaný v kulturní místnosti, sousedící s ložnicí bytu hospody, by mohla být dobrá pomsta, ale úmysl v tom nehledejte. Jen
mně nějak nejde do hlavy, jak ten kohout v krabici poznal, že je ráno? Vždyť i v Mrazíkovi pozoroval a kokrhal podle slunce! Co říci
závěrem – omluva – úmysl to nebyl a aspoň jedna veselá příhoda k pivu.
Petr Bauer
„PETRŮV ZDAR”
Jednoho krásného veèera se v Penzionu HELENE konala jako každý mìsíc tradièní
rybáøská schùze s netradièním programem. Program dostal krycí název „žranice”,
a jak už název napovídá, nevìnovali jsme se pouze oduševnìlým debatám z vysoké
politiky, jak bývá naším zvykem, ale poctivì jsme se postarali i o svá rybáøská
tìlíèka. Menu nesestavoval odborník na dietu, ale pravdìpodobnì nejt잚í rybáø
v naší organizaci, mistr kuchaøský a majitel Penzionu Helene v jedné osobì. Kdo
by na slavnostnì pøipravené tabuli hledal krmi pùvodem z ryb, nenašel by ani rybí
kostièku, za to vepøového tolik, že to bylo nad naše síly, i když, jak vidno z fotografií,
jsme se opravdu snažili.
A teï trochu èísel - v naší vísce je 23 registrovaných rybáøù, z toho tøi dorostenci
a jedna žena. Úlovky si necháme radìji pro sebe, protože minulý rok opravdu
nebyl k chlubení. Smutným pøíkladem mohu být i já, mám dvì návštìvy u rybníka
a žádnou rybu jsem nechytil, ale o tom to pøece není. Nakonec pøání všem rybáøùm
do nové sezóny - co nejvíce krásných chvil strávených u vody, obèas nìjakou
šupinku zahlédnout a speciálnì Standovi pøeji, aby alespoò jednou vidìl rybník
pøed devátou hodinou dopolední. PETRÙV ZDAR!!
David Dvoøák
“Blog zastupitele”
Pùvodnì jsem mìl v plánu zabývat se tématy jako je dìtské høištì ve Mlýnech, odstranìní historických hromad hlíny nebo kontroverznímu tématu
„Dohoda o vzájemném partnerství” se Starou mlékárnou s.r.o., ale události dnešních dnù mì nutí zabývat se ponìkud destruktivnìjšími tématy.
Asi mi snad nikdo nebude oponovat v tom, že pokud nìco ve vsi funguje ukázkovì, je to kulturní komise. Proto jsem absolutnì nepochopil snahu
Obèanského sdružení ZLS poškodit tradièní „Velikonoèní tìšení”. Jak? Zcela jednoduše, staèí si vybrat stejné téma, stejnou náplò, vybrat si šikovnì
termín (dva víkendy pøed akcí kulturní komise a jeden víkend po ní) a špatnost je na svìtì. Obèanského sdružení ZLS má ve svém názvu „za lepší
soužití” a já se ptám. S kým se chce sžívat? Když pøedsedkynì kulturní komise nabízela, aby se OSZLS na „Velikonoèním tìšení” aktivnì podílelo, bylo
jí øeèeno, že chtìjí mít vlastní akci. Proè dìlit ves na dva tábory, místo snahy o spolupráci? Pokud nìkdo touží po vlastní seberealizaci, je natolik
ambiciózní, že je mu spolupráce s kýmkoliv nepøíjemná, budu to chápat a respektovat, ale jen v tom pøípadì, pokud do toho dá vlastní nápad a úsilí.
V tomto pøípadì vidím spíš útok na nìèí “duševní vlastnictví” než cokoliv jiného. Copak studna nevyèerpatelných nápadù vyschla?
Smutné je, že se jedná o akce urèené pøedevším dìtem, je to levá, jak na kulturní komisi, tak i na nì samotné. Navíc to ostatní spoluobèany staví do
zvláštní situace, mají si vybrat, na èí vernisហpùjdou? Nebo èí kraslici si koupí? Na jakou akci poslat dìti? Ètyøi, respektive pìt víkendù za sebou,
tematicky vìnovaných velikonoèním svátkù je nebetyèná hloupost, i když ty svátky mám moc rád.
Bez dvou let strávených v Èeské Lípì žiji na vesnici a a vzpomínám, jak vzpomínám, nepamatuji se, že bych zažil podané trestní oznámení na
neznámého pachatele. Každý už asi slyšel o kauze „neèerpaná dotace”, ne každý však ví, že v rámci této kauzy opozice podala výše uvedené trestní
oznámení. Podat na nìkoho trestní oznámení je na vesnici minimálnì kontroverzní záležitost, nicménì je zcela legitimní a v poøádku, pokud jsem
pøesvìdèen, že byl spáchán nìjaký trestný èin (pak nám to, tuším, ukládá i zákon).
Spekulovat o tom, kdo je cílem je zbyteèné, mì by však zajímalo, proè to trestní oznámení nebylo adresné, když v opozici panuje pøesvìdèení o
spáchaném trestním èinu touto osobou. Napadá mì jediné vysvìtlení, že by naopak jim hrozilo trestní oznámení z køivého obvinìní èi z nactiutrhání.
Jenže pak by to znamenalo, že tam ta jistota o spáchaném trestném èinu není, ale proè tedy to trestní oznámení? Pravdou je, že to pár lidem dost
znepøíjemní život, je to snad motivem? Nìjak mi uchází smysl toho všeho. Vidím v tom jen destruktivní chování pár jedincù, a už tìch, kteøí oznámení
podali, nebo tìch, co jim radí.
Myslím, že paradoxnì toto oznámení oèistí bývalé zastupitelstvo, udìlá pøítrž dalším spekulacím na toto téma. Snad se již pøestaneme hrabat
v minulosti a zaèneme s o to vìtší vervou tvoøit budoucnost. Opìt bych OSZLS doporuèil, aby se zamyslelo nad zmìnou názvu v nìco, co by lépe
vystihovalo dosavadní zpùsob jednání jeho pøedstavitelù, protože pro lepší soužití v naší vesnici sdružení dle mého soudu zatím nic moc neudìlalo.
D. Dvoøák
Jak jsem se stal (alespoň doma) váženým občanem
Kdo z nás by se nechtìl stát váženým obèanem.
Když jsem zjistil, že pøes stavbu stáèírny pramenité
pitné vody to nepùjde, byl jsem velice posmutnìlý.
Tìžkou ránu mému snažení zasadila i tehdejší
poslankynì parlamentu paní Táòa Fischerová.
Od ní mám - a to si troufám øíct - jako jediný v
této republice na oficiálním papíru Poslanecké
snìmovny Parlamentu Èeské republiky potvrzeno,
že jsem èlovìk neurozený a tudíž vlastnì jakýsi
„untrmenš”. Jen nevím, jestli o tom parlament
hlasoval. Abych nebyl vùèi bývalé poslankyni
neobjektivní, psala to v reakci na mùj èlánek, kde jsem si vùèi ní také
nebral servítky, a asi tak trochu v afektu. Žádnou z᚝ kvùli tomu k ní ale
necítím. Naopak, byla to ona, která mì s tátou v dobách tìžce totalitních
zásobovala tiskovinami, které se tu sice vydávaly, ale jejichž distribuce a
vlastnì i pouhé ètení se trestalo jménem republiky hned natvrdo. Poznal
jsem tak nìkolik vydání Revolver Revue a Lidových novin, do kterých
psali lidé, kteøí støídavì sedìli v chládku a chodili demonstrovat. Jedním
dechem jsem pøeèetl životopis Stalina. Tedy ten, co ho psal, nebyl zrovna
jeho kámoš. Byly tam i úryvky ze Solženicynova “Souostroví gulag”,
které jsem si pak hned po revoluci koupil a pøeèetl to celé. Ale to už jsem
zase odbìhl od tématu.Tak tedy po tolika pokusech o to, abych se stal
alespoò trochu váženým obèanem, se na mne koneènì usmálo štìstí.
Pøišlo to zcela neèekanì a byl jsem z toho tak vyjukaný, že jsem Vám
nestaèil ani podìkovat. Po roce jsme opìt se ženou a pøíbuznými navštívili
spoleèenský ples ve Mlýnech. Mlýòáci – všechna èest – dvì slova staèí,
bylo to moc fajn. Mlynáøi sice hráli v podivném složení, tak jsem je ještì
nezažil, ale rozhodnì to bylo zajímavé. Výkon kapely okoøenil svým
výborným celoveèerním vystoupením pan Pracný, kterému doma
pøezdíváme “koèièka”, protože na vystoupení v Kylicích pøi otevírání
opraveného kinosálu po nìm jeho manželka a naše sousedka Petra
Èernocká chtìla, aby udìlal „koèièku” a jemu se to moc povedlo.
Mimochodem - na krásné písnì Petry si moje žena doma dìlá videoklipy
z „naší zahrádky” a její CD si velice èasto pouštíme. Ale to už jsem zase
jinde. Jako každý správný ples, tak i tento, mìl bohatou tombolu. Dovedu
si pøedstavit, že ji organizátoøi plesu dávali dohromady celý rok. A jako
bonus, vedle této tomboly, byla ještì jedna, kterou poøadatelé losovali
z ústøižkù zakoupených lístkù. A tady pøišla moje chvíle. Hned první
vstupenka, která vyhrávala mìla èíslo 30 a to bylo èíslo mého lístku.
Cena - elektronická osobní váha a já jsem se v tu chvíli stal oficiálnì
váženým obèanem. No už bylo naèase, milí spoluobèané! Hned, jak jsme
pøišli z plesu domù, tak jsem na ni skoèil - a hned zase slezl s konstatováním
Michala Tuèného, „ta váha si mì neváží”. Celý dojem z jinak výborného
veèera mi pokazil pouze fakt, že hlavní cenu, autonavigaci za nìkolik
tisíc korun vyhrál – no vesnice div se – starosta obce. Takovou dávku
podlézavosti jsem od Vás, poøadatelé vskutku neèekal. To nebylo skuteènì
zapotøebí a velice to zavání ...a vùbec, ještì si to rozmyslím, ale asi podám
trestní oznámení na neznámého pachatele. To jen abych byl jako èerstvì
zvážený spoluobèan taky trochu „IN”. Tak ještì jednou Mlýòáci - bylo to
prostì hustý a moc fajn. Díky.
V Kytlicích 5.3.2011
Jan Jahoda
Jubilea
V lednu, únoru a bøeznu letošního roku oslavili
svá významná životní jubilea naši spoluobèané:
J. Ernekerová, E. Štìdrová, M. Hájek, J. Pugner,
I. Fárková, F. Ocásek a A. Knyová.
Všem jubilantùm patøí pøání všeho nejlepšího a pevného
zdraví do dalších let.
Kytlice nebo Kocourkov?
Kulturní život v Kytlicích bude před Velikonocemi „obohacen” o dvě akce stejného druhu. Takzvané „Občanské sdružení za lepší
soužití” (dále jen Sdružení) podalo žádost na pronájem cca poloviny výstavního sálu na pořádání Velikonoční výstavy v době od
26. března do 25. dubna. Kulturní komise ve spolupráci s Kroužkem dovedných rukou pořádá 17. dubna Velikonoční těšení. Je to
již tradiční akce spojená s prezentací prací dětí z kroužku. Součástí Velikonočního těšení jsou výtvarné dílny pro děti i dospělé,
řemeslné trhy, kde si návštěvníci mohou i zakoupit některé z tradičních velikonočních předmětů: kraslice zdobené různými
technikami, perníčky, drátované, košíkářské a textilní drobnosti. Dále zde mohou návštěvníci ochutnat různé tradiční i netradiční
velikonoční pečivo: mazance, jidáše, boží milosti apod.
V žádosti Sdružení o pořádání výstavy se dočteme: „Nedílnou součástí této akce je, že si návštěvník může některé zvyky prožít,
ochutnat staročeské velikonoční pokrmy a v neposlední řadě si i zkusit vyrobit některý ze zvykoslovných předmětů. Další součástí
je seznámení se s tím, jak prožívali svátky jara a dobu předvelikonoční naši předkové. Lidé si budou moci prohlédnout a zároveň
si zakoupit kraslice zdobené tradičními a modernějšími technikami, perníčky a různé drobnosti. Nebudou chybět ani výrobky
dětí.”
Kulturní komise nabídla Sdružení spolupráci na pořádání Velikonočního těšení. Nabídka byla odmítnuta s tím, že si chtějí výstavu
udělat sami.
Připadá mi absurdní, aby se v tak malé obci jako jsou Kytlice, pořádaly dvě stejné akce. Navíc v žádosti Sdružení jsou uvedeny
doslovné citace z žádosti, kterou jsem psala já za kulturní komisi. Jak je to možné? Stejně tak bylo Sdružení nabídnuto několik
dalších termínů na pořádání výstav - například k Mezinárodnímu dni dětí nebo k Antonínské pouti. Tyto termíny nebyly akceptovány.
Sdružení trvá na velikonoční výstavě.
Sdružení za lepší soužití tedy bude mít svou velikonoční výstavu od 26. března do 3. dubna. Potom musí výstavu zlikvidovat a
udělat tak prostor Velikonočnímu těšení 17. dubna. Na Velikonoce ji budou znovu instalovat.
Na plakátcích Sdružení mylně informuje, že bude výstava přerušena z důvodu akce Kroužku dovedných rukou. Není to akce
Kroužku, Velikonoční těšení je tradiční akce kulturní komise při Obecním úřadu v Kytlicích ve spolupráci s Kroužkem dovedných
rukou. Z plakátku také není zřejmé, kdo bude vynášet Moranu, zda Kroužek nebo Sdružení.
Obyvatelé a návštěvníci Kytlic můžou tedy navštívit dvě výstavy na stejné téma a ve stejném čase. Jejich život tím bude jistě
obohacen, i když si někteří budou klepat na čelo.
Takto si Sdružení představuje lepší soužití a já se ptám: „Žiju v Kytlicích nebo v Kocourkově?”
Ludmila Baslová - předsedkyně kulturní komise
Lidové zvyky a tradice v návaznosti na církevní rok
Lidové zvyky a tradice se èasto vázaly na bìh slunce a promìny pøírody
bìhem roku, souvisely se zemìdìlstvím, které bylo pro drtivou vìtšinu
obyvatel hlavním zdrojem obživy.
Církev dokázala starým zvykùm vtisknout ráz køesanského svátku.
Liturgický nebo též církevní rok se skládá z øady tzv. liturgických období
a urèuje poøadí a závažnost rùzných slavností a svátkù.
Církevní rok zaèíná 1. adventní nedìlí. Po Adventu následují Vánoce,
potom poprvé nastává neutrální období nazvané Liturgické mezidobí,
dále Postní doba, Velikonoce, Letnice a další Liturgické mezidobí.
Právì k období Mezidobí (zhruba od Tøech králù - 6. ledna do Popeleèní
støedy) se váže mnoho lidových tradic. Bylo to období zabijaèek, maškarních veselic, svateb. Masopust vrcholil ve dnech pøed Popeleèní støedou.
Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust. Pøípravou na masopust býval ètvrtek pøed masopustní nedìlí, který
se nazýval „tuèný ètvrtek”. V tento den mìl èlovìk co nejvíc jíst a pít,
aby byl celý rok pøi síle. Hlavní masopustní zábava zaèínala „masopustní
nedìlí”, kdy se všichni chystali k muzice. Nìkdy se hrálo a tancovalo
pøímo na návsi. Vyvrcholením masopustu bylo úterý, toho dne procházely vesnicemi prùvody maškar. Obchùzky masek nemìly závazná pravidla. Masky byly všude pohoštìny pálenkou a pivem, které ještì zvyšovaly rozpustilost a veselí. Témìø všude konèila masopustní zábava o pùlnoci, nìkde zakonèili muziku o pùlnoci „pochováním basy”, jinde o pùlnoci
pochovávali Baccha.
Popeleèní støedou vstupují vìøící do ètyøicetidenního postního období (knìz
udìluje popelem znamení køíže na èelo).
Postní doba neboli pùst je období pøípravy na Velikonoce. Zaèíná Popeleèní støedou, trvá 40 dní (kromì nedìlí) a vrcholí Svatým týdnem, pøi
nìmž si køesané pøipomínají ukøižování Ježíše Krista a konèí tzv. velikonoèní triduem (Zelený ètvrtek, Velký pátek, Bílá sobota - poslední den
postní doby).
Tradièních 6 postních nedìlí má své tradièní latinské názvy podle prvních slov žalmu, který se v pøíslušnou nedìli èetl. Jednotlivé nedìle mají
ale i lidové pojmenování - èerná, pražná, kýchavá, družebná, smrtná,
kvìtná.
Svatý týden nebo též Pašijový týden se nazývá, protože pøi liturgii se
pøipomíná vrchol Ježíšova života - jeho smrt a vzkøíšení. Zaèíná Kvìtnou
nedìlí, která pøipomíná slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma, následuje Modré
pondìlí, Šedivé úterý.
Na škaredou støedu se podle lidové povìry nemají lidé mraèit, aby se
nemraèili všechny støedy v roce.
Zelený ètvrtek - v ten den se podle povìry jedla zelená strava (špenát),
aby byl èlovìk zdráv. Na zelený ètvrtek „odlétají zvony do Øíma” a jejich
zvuk je nahrazen øehtaèkami.
Velký pátek - den Kristova ukøižování je v lidových povìrách spojen
s magickými silami. V tento den se mìly otevírat hory, které vydávaly
své poklady, v tento den se nesmìlo nic pùjèovat, protože pùjèená vìc by
mohla být oèarovaná, nesmìlo se hýbat se zemí (rýt, kopat) ani prát
prádlo.
Bílá sobota je posledním dnem postní doby, doma se uklízelo, pekly se
mazance a beránky, pletly se pomlázky, malovaly kraslice. Bílá sobota
liturgicky konèí zahájením noèní bohoslužby zvané Velikonoèní vigilie.
Velikonoèní nedìle- Boží hod velikonoèní je slavností køesanského církevního roku, pøi níž se slaví Kristovo vzkøíšení a vítìzství nad smrtí.
Velikonoèní pondìlí je spojeno s nejrùznìjšími zvyky a tradicemi, které
vždy nemají køesanský pùvod a ve svém nejširším kontextu jsou spojeny
s “rituály” pøechodu tj. konèící zimy a nastupujícího jara. V našich krajích je zvykem chodit koledovat
s pomlázkou. Koledníci jsou potom odmìnìni kraslicemi.
Velikonoce jsou nejvýznamnìjším
køesanským svátkem. Pravidla
pro urèení data Velikonoc stanovil roku 325 1. nikajský koncil. Podle nich pøipadají
velikonoèní svátky na nedìli následující po prvním jarním úplòku. Pokud první jarní úplnìk
pøipadne na nedìli, slaví se
Velikonoce další nedìli. Pondìlí
velikonoèní podle tìchto pravidel mùže pøipadnout na
den v rozmezí 23. bøezna do
26. dubna.
Ludmila Baslová,
zdroj: Wikipedie
Tak tohle jste vážně chtěli ???
Už je to tady. Už je to tady. Tuhle krátkou větičku ve skandované
formě si určitě každý vybaví v souvislosti s naší Sametovou revolucí.
A k tomu řinčení klíčků v tisících dlaní.
Já tu větu chci ve svém článku použít jako výstrahu. Výstrahu pro
všechny Kytličáky a Mlýňáky, že je něco shnilého ve státě kytlickém.
Kauza starostova opomenutí při čerpání již přidělené dotace je už
dostatečně známa. Starosta vše přiznal, i když se zpožděním, hned
několikrát se omluvil a nechal nás rozhodnout, jestli má dál vykonávat
svůj mandát. Skoro dvě třetiny zastupitelů ho ve funkci podrželo.
Převládlo v nás přesvědčení, že to, co za své působení ve funkci pro
obec vykonal, předčí tuto velkou chybu, které se dopustil. Mohu vás
všechny ujistit, že nikdo nic nebagatelizoval, a že tudíž není pravda, že
by námi tato kauza byla zlehčována. Dotace není nároková záležitost.
To znamená, že obec ji může, ale nemusí dostat. Obec ji sice dostala,
ale nevyužila. Nikdo se neobohatil, obec se tím nijak nezadlužila,
ostatně současný stav našich kont je velice uspokojivý a na všechny
požadované aktivity našich obyvatel se doposud vždy peníze našly.
Dovedu se vžít do té chvíle, kdy na své pochybení přišel a jak starostu
znám, musel z toho být naprosto mimo. Určitě nepatří mezi ty lidi,
kteří nemají zodpovědnost za své chování a konání. Podívám-li se do
historie obce, tak podobné pochybení potkalo i předchozího starostu
pana Emila Sedláčka v kauze „Mlýnská škola”. Dovoluji si tvrdit, že v
tomto případě byla míra pochybení větší. A podívejme se na to, jak se
zachovala v tomto případě „opozice” v zastupitelstvu obce. Někteří
lidé samozřejmě také vystupovali radikálně proti dalšímu působení
starosty v čele obce, ale museli také uznat jeho dosavadní zásluhy o
rozkvět obce po revoluci a k hlasování o důvěře, myslím, vůbec
nedošlo. Tehdy jsem do Kytlických novin napsal článek „Podporujte
svého šerifa”, ve kterém jsem se Emila jednoznačně zastal. Naše
obec měla a má veliké štěstí, že se dvakrát za sebou podařilo najít
velice schopného člověka na post starosty. Oba dostali od voličů a
potažmo i od zastupitelstva dostatečný prostor, aby i té své malé
vesnické politice mohli vtisknout určitou tvář a náboj. Ani pro jednoho
z nich to nebylo jen poměrně slušné korýtko. Je zajímavé sledovat,
jak se historie otáčí ve spirále času, a jakoby se v trochu jiné podobě,
vrací zpět.
Jen přístup lidí k druhým se za ta léta dost změnil. V posledním
desetiletí se k nám do obce přistěhovali lidé, kteří se neuměli sžít
s tím naším prostředím natolik, aby do něj zapadli a vypadali jako
Ryzci. Přišli odněkud s tím, že za tím minulým životem udělají čáru
a v Kytlicích začnou od nuly znovu. Jenomže nikdo nespadne do obce
jen tak, každý vláčí svou minulost za sebou a jenom bláhově si myslí,
že ho v novém prostředí nedoběhne. Je to někdy náhoda, někdy
i zvídavost, zkrátka někdo začne vyprávět a vy najednou začnete
skládat mozaiku života přišedšího souseda jako puzzle. Segmenty
vyprávění se začnou slévat v ucelený obraz toho, jak se ten náš nový
soused choval a vystupoval v minulém působišti. Dozvíte se například,
jak se jednomu při překotném úprku z městečka s příhodným názvem
Strašecí, sprskli vlastní králíci v přepravkách, jak někoho vyprovázel
odchod do Kytlic průvan z rozbitých oken v minulém bydlišti, jak v
jedné obci s krásnými skalními městy dodnes nemůže místostarosta
uvěřit, že přežili několik trestních oznámení a den, kdy si mohli ověřit,
že nemovitosti vlastněné naším novým sousedem jsou přepsány na
nového vlastníka, oslavují ve svých myslích jako Američané Den
díkůvzdání.
I takoví lidé přišli mezi nás. Po čase zjistili, že mají na spoustu věcí
shodný názor a začali se poohlížet po někom z místních, který by jim
alespoň částečnou integraci do vesnického života umožnil. Nikdy jim
nešlo o společnou věc, o navázání na dění, které už v obci probíhalo,
vše to bylo špatné a jen oni vědí, jak se to má dělat. Připomenu jen
neustálé zpochybňování rozhodnutí o rekonstrukci školy. Klasickým
případem z nové doby je fáma, že ne všichni mohou realizovat svoji
činnost v Obecním domě. Byl nastolen požadavek pronájmu části
místnosti - za účelem výstavy betlémů a nebo třeba malování
velikonočních vajec. Lída Baslová, šéfka kulturní komise, se
samozřejmě proti tomu ohradila s vysvětlením, že může kdykoliv
kdokoliv přijít do Kroužku dovedných rukou a tam se realizovat. Ale to
právě naši noví sousedé nechtějí. Chtějí si na svém pronajatém
pozemku malovat svá vejce. Připadá mi to stejné, jako když tři noví
hráči ve fotbalové jedenáctce přesvědčují vedoucího mužstva, že
budou sice hrát mistrák, ale na své branky a se svým míčem a ještě
jim k tomu musí pronajmout velké vápno. Ale to jsem trochu odbočil.
Časem se jim podařilo přesvědčit část obyvatel Kytlic, že je třeba
určitých změn, které současné zastupitelstvo nechce provést nebo
to neumí. Přišly volby a v zastupitelstvu se ocitla skutečná opozice,
která jde starostovi a vlastně celému zbytku zastupitelstva tvrdě po
krku. Začínalo to nevinně, občas se v našich zahrádkách objevil papír,
na kterém anonym upozorňoval na obecní (podle něho) nešvary. Jako
vyvrcholení této snahy byl vznik občasníku a nejnověji i podání
trestního oznámení. Nejprve podalo Sdružení za lepší soužití
prostřednictvím pana Rajchla, paní Zajacové a paní Blažkové trestní
oznámení na starostu obce, po pár dnech ho stáhlo a nahradilo
trestním oznámením na neznámého pachatele. Nám, ostatním
zastupitelům z toho plyne nemilá povinnost, podrobit se výslechu u
vyšetřovatele. Už jsem jeden podobný výslech absolvoval a můžu
Vám říct, že i když máte čisté svědomí, tak je to stejně velice
nepříjemná věc. A teď se vlastně dostávám k tomu, proč jsem ten
článek takto nazval. Myslím si, že žádný z Kytličáků nebo Mlýňáků,
pokud by se nejednalo skutečně o trestný čin, by nevolil tuto formu
boje se svými sousedy. Tady totiž OSZLS překročilo hranici mezi
běžným zanadáváním si na někoho. Tady se stal nezvratný čin, jakým
bezesporu podání trestního oznámení na sousedy je, který navždy
tuto vesnici rozdělí. Tedy alespoň si to myslím. Osobně bych si třeba
v hospodě k jednomu stolu s člověkem, který mě obviní z trestného
činu nesedl. Naši nepřizpůsobiví spoluobčané využili naivity některých
lidí v obci a tuto hranici spolu s nimi překročili. Ptám se tedy Tebe,
Libore Hasmando, kterého znám odmala, znám Tvoji mámu i
starousedlíky dědu a babičku, všechno to jsou lidi, které mám rád a
jsou to moji sousedé, i Tebe, Káťo Rauchová, kde o tvých rodičích
platí totéž, tohle jste doopravdy chtěli? Tohle je skutečně vaše
svobodná vůle nebo jste se jen nevědomky nechali do děje vtáhnout
a vlastně i zneužít? Odpověď nechám samozřejmě na vás, ale z
vašeho dalšího chování bude jasně čitelná i pro nás ostatní. I za vás
bych si přál, aby se tato věc nikdy nestala. Do časů budoucích je to
velká skvrna na sousedských vztazích v naší obci a myslím si, že ti
normální obyvatelé naší obce si to budou dlouho pamatovat. A na
závěr zase použiji heslo ze „Sametové revoluce”. To heslo zní: „Nejsme
jako oni.” Vypadá sice zdánlivě jako velice správné, ale jen v určitých
souvislostech. Myslím si, že toto heslo nám částečně svázalo ruce
při vypořádání se s komunistickou minulostí. Umožnilo totiž uchvátit
velkou část naší ekonomiky i veřejného života hned v začátcích buď
přímo bývalými komunisty nebo jejich pohunky. A s následky vyplnění
onoho hesla se potýkáme dodnes.
Možná, že se ptáte, jak s tím souvisí tento můj článek mezi těmito
hesly. Vysvětlím. Velice mi ta naše dnešní situace ve vesnici připomíná
praktiky bolševika v padesátých letech. Sám jsem to bohudíky nezažil,
ale hodně jsem si o tom přečetl. Zajímá mě totiž, jak vzniká
mechanizmus zla. Do vesnic, kde vše fungovalo po staletí zažitým
způsobem byli infiltrováni lidé, kteří měli jediný úkol. Vesnici rozvrátit
a uspořádat její chod dle představ Strany. Necelý rok trvalo
přemlouvání, „vstup, budeš dělat jako na svém, my ti pomůžeme,”
po roce, když se k nim pár místních, většinou chudých bezzemků
přidalo, ale na většinu to ani zdaleka nevypadalo, se taktika změnila.
„Jsi kulak, novodobý otrokář, sbal si kufr a táhni... Nepůjdeš po dobrém,
máme i jiné metody, podáme trestní oznámení že si zatajil (svoji)
půdu, zavřeme tě do uranových dolů, tam vyměkneš nebo zcepeníš.”
Nepřipomíná Vám to něco? Ještě, že se čas odvinul po své ose o
několik desítek let dále. A na úplný konec Vám sděluji, že právě proto,
že nechci být jako oni, tak razím heslo na jejich hrubý pytel ještě
hrubší záplata, a proto se možná někomu budu zdát arogantní. Ale
jestli moje arogance téhle vesnici alespoň v něčem poslouží, tak jsem
za svoji aroganci rád.
V Kytlicích 6.3.2011
Jan Jahoda
HISTORIE STÁLE JEŠTĚ ŽIVÁ
Příběhy dvou Kühnelů
Na posledním zastupitelstvu naší obce byla znovu otevřena otázka, zda postavit či nepostavit
pomník tragické události z června 1945 u Hraničního rybníka, kdy zde bylo bez soudu ranou do týla
zastřeleno šest německých občanů Kytlice při takzvaném divokém odsunu.
Reakce byly různé od pozitivních až po obavu stavět pomníky Esesákům. Nechci na tomto místě
lobovat pro ani proti zřízení pomníku, rozhodne o tom referendum obyvatel obce a bude to asi
nejlepší varianta. Celý případ mě donutil k zamyšlení nad osudy dvou Kühnelů, dvou německých
obyvatel bývalých Sudet. Nebyli příbuzní, nikdy se ani nepotkali a neznali, měli pouze shodná
příjmení.
Příběh první: Franz Kühnel
Franz Kühnel byl předsedou NSDAP ve vsi. O jeho osudu není mnoho známo, nebyl vojákem, měl
sochařský ateliér a provozoval v Kytlici hospodu. Zachovalo se nám jen svědectví o jeho konci
popsané v dopisu Konrada Ahne, který napsal své příbuzné 24. 4. 1946.
Milá Kristl,
19. června minulého roku (1945) jsme museli náš krásný Falknov opustit. Brzo ráno v 5 hodin jsme
nastoupili na rozkaz u Wenzelovy pily. S sebou jsme mohli vzít jen to, co jsme mohli unést v rukou.
Děti, i staří a nemocní lidé museli s tou trochou svých věcí, která ale časem pěkně ztěžkla, držet
Franz Kühnel ve svém sochaøském ateliéru
krok, jinak byli poháněni biči a pažbami pušek. Jako průvodce nám dali vojáky takzvané osvobozovací
armády (Revoluční gardy), kteří se navzájem předháněli ve svých krutostech. Už u Hraničního rybníka byli vyvoláni Ackermann
Hans (syn majitele místní pily, jeho otec byl dříve starostou), Porthe Alfred (mladý muž, možná student nebo místní dělník), Fiedeler Rudolf
(pošťák), Dinnebier Toni (syn místního sedláře a majitele obchodu papírnickým zbožím), a Melzer Berti (syn majitele místní hospody) a byli zabiti
střelou do týlu. Franz Kühnel (předseda místní organizace NSDAP) musel pro zavražděné u rybníka vykopat hrob a všech pět do něj vhodit.
Když tuto hroznou práci ukončil, byl střelen přímo doprostřed obličeje, takže spadl rovnou do
hrobu.
Můžeme se ptát, byl Franz Kühnel a ostatní zastřelení nadšeným nacistou? Nebo jen předsedou
strany podobně jako dříve u nás předseda místní organizace KSČ? Byl zbabělcem, který se
nepostavil nastupujícímu fašismu a umožnil jeho trvání a zvěrstva? Byl to člověk, který nedomyslel
vlastní odpovědnost tohoto činu? Nebo byl pouze vlečen událostmi kolem sebe? Nevíme a asi se
nám to již nepodaří nikdy zjistit.
Příběh druhý: Ernst Kühnel
Ernst Kühnel v uniformì èeskoslovenské armády
O pùl roku pozdìji:
Ernst Kühnel v uniformì Wehrmachtu
Ernst Kühnel bydlel v Ústí nad Labem, hlásil se k německé národnosti, ale žil v Čechách, takže
musel jako československý občan nastoupit v roce 1936 do služeb československé armády.
Prezenční službu ukončil v roce 1938, byl rád, že mu vojna skončila a že je doma u své rodiny, ale
už za půl roku musel jako Němec narukovat k Wehrmachtu. Když se chtěl v roce 1939 oženit se
svou snoubenkou Marií, podařilo se jim to tajně až na třetí pokus. Ernst Kühnel byl totiž podle
tehdejších rasových zákonů považován za čistého Němce a Marie pocházela z české rodiny.
Nechali se tedy tajně oddat a již se s tím nedalo nic udělat. V roce 1940 se narodila jejich dcera
Monika, moje maminka. Marie s ní musela na jakýsi německý úřad, kde bylo podle tvaru lebky
posuzováno, zda jde o “čisté” dítě s árijskými rysy.
Pak přišel rok 1941 a Ernst Kühnel byl se svou rotou převelen na východní frontu. Ještě předtím
mohly na týden přijet manželky všech vojáků do kasáren. Moje babička Marie vzpomínala na to,
jak všichni vojáci při posledním loučení brečeli. Všichni věděli, co je čeká, nikdo z jednotky se
nevrátil. Ernst Kühnel padl za několik měsíců, v létě 1941 poblíž Smolenska, údajně ho zasáhla
střepina granátu, když nesl kamarádovi na marodku jídlo. Ernst Kühnel byl mým dědou.
I tady se můžeme ptát, byl Ernst Kühnel příznivcem národního socialismu? Byl zbabělcem, který
se nepostavil fašismu? Pokud by to udělal jako voják, byl by okamžitě zastřelen. Nebo byl člověkem,
který byl postaven před hroznou volbu zastřelit někde v Rusku desítky, nebo stovky lidí a mít
nepatrnou naději, že přežije a ještě někdy uvidí svou roční dceru a manželku? Ani to už nikdy
nezjistíme. V roce 1938 bychom mohli s klidným svědomím o Ernstu Kühnelovi říci, že byl českým
vlastencem sloužícím v československé armádě. O půl roku později bychom mohli prohlásit, že
byl fašistou. Život ale není černobílý, stejně jako lidské osudy.
Nikdo jistě nechce revidovat výsledky války, to co Němci udělali v průběhu druhé světové války
bylo obrovské zlo, ale měli bychom si zachovat lidství, když se na něj na jedné straně odvoláváme.
Nikdo nechce soudit činy nebo životy zastřelených. Nemůžeme ani soudit činy těch kdo stříleli, i
kdyby jejich čin byl z našeho pohledu nespravedlivý. V souvislostech a zkušenostech válečných
událostí, které my nemáme, nám to nepřísluší. Není vlastně vůbec důležité, jestli bude nakonec u
Hraničního rybníka stát pomníček nebo ne, důležité je o těchto událostech mluvit. Myslím, že
pomník, nebo mohyla u Hraničního rybníka by měla být především Mementem toho, že válka
nakonec nerozlišuje mezi ničím a nikým, že ten kdo si začne něco s totalitní mocí může také
skončit jako oběť. Měla by být důvodem k zamyšlení pro mladé radikály, k uvědomění, že mohou
prosazovat nevědomky ideologii, která je může zahubit. Musíme připomínat miliony obětí války,
které způsobili Němci, ale musíme také mluvit o našich selháních, aby byl obraz úplný. Jen tak se
vyrovnáme se svou vlastní minulostí a to je důležité pro naši budoucnost. A je jistě potěšující stále
větší zájem mladé generace, která je schopna nezatíženého pohledu na věc.
Petr Kubát
DĚTSKÝ KARNEVAL
Dětský karneval v Kytlicích je již dlouholetou oblíbenou
akcí. Letos se konal 12. února a opět ho zahájily svým
vystoupením Novoborské mažoretky. Novinkou letošního
bálu byli rodinné masky, a tak jsme zde mohli vidět rodinu
Simpsonových, rodinu černobílých, sultána se svým
harémem, malíře s múzami a dalších celkem sedm
rodinných masek. Škoda, že ženich s nevěstou zapomněli
vzít s sebou svatebčany, mohl by se tak počet rodinných
masek zvýšit. Na děti čekaly opět soutěže, občerstvení a
k tanci jim hrál, tak jako každý rok, pan Martin Rauch.
Maškarní odpoledne si děti pěkně užily a těší se jistě na
další rok.
Monika Hladíková a Ludmila Baslová
MASOPUST
Novinkou letošního kulturního dění se stala Masopustní
obchůzka. Maškary a ostatní přihlížející se shromáždili před
Obecním domem a po úvodním proslovu „rytíře” Vítka
a laskavém povolení obchůzky, kterého se nám dostalo
od „panského úředníka” mohla „loď bláznů” vyplout na
svou první plavbu po vesnici. Za bujarého zpěvu
s doprovodem harmoniky obešly masky s dalšími
přihlížejícími část vesnice. V průvodu bylo možné vidět cikánku, stále ztrácející své dítě, bábu s nůší, medvědy, jezdce na koních,
vojáka, slaměné, papagena, dokonce i slona a mnoho dalších masek. Na cestě čekalo několik zastavení, masky zde byly pohoštěny
a na oplátku hospodyni a hospodáři popřály prostřednictvím slaměných a slona mládí, krásu, zdraví a plodnost. Veselé odpoledne
skončilo před hostincem, kam se některé masky odebraly užít si vepřových hodů. Cikánka zde využila svého umění věštění z ruky
a nad některými z jejích předpovědí se bude nutné zamyslet.
Po mnoha letech první masopustní obchůzku máme za sebou a věříme, že jsme tím založili novou masopustní tradici.
Monika Hladíková a Ludmila Baslová
Navštivte náš nový obchod či e-shop www.2hheran.cz
Speciální nabídka značkového obchodu HP v Děčíně
Multifunkční tiskárna HP Photosmart WiFi eAiO za 1,- Kč
Nevěříte? Ano je to pravda, ke každému notebooku HP ProBook a HP Pavilion Vám přidáme za 1 korunu českou skvělou inkoustovou
fotografickou tiskárnu HP Photosmart WiFi eAiO - CN245B. Neváhejte s nákupem, tato nabídka je omezena, platí pro prvních 50
zákazníků.
Navíc, každý kdo si přijde vyzvednout zboží do nového značkového obchodu
v Děčíně obdrží malý dárek v podobě stylové USB myšky HP. V nabídce máme
notebooky s operačním systémem v cenách již od 8.300,- CZK s DPH 20%
2H-Heran Jan - Teplická 27, 405 02 Děčín, Tel.: 412 151 110
Tak jsme se dočkali !?
Jak si nìkteøí z nás urèitì všimli, na ponièenou tra z Èeské Kamenice do Mlýnù vyrazila
mechanizace a to je neklamné znamení, že opravy zaèaly. A jde jim to docela dobøe. Pracují
každý den od rána do veèera, tra je už vybagrována až k Pustému zámku. Zároveò se staví
i opìrné zdi, které tu pøed povodní nebyly. Je toho dost, co se musí udìlat. Bohužel paní zima
se nechce vzdát, a tak nìkteré práce ještì nemohly zaèít. Snad už to jsou její poslední dny a
poèasí nám zaènì pøát. Mluvila jsem s nìkterými lidmi, kteøí práce øídí a termín dokonèení
(èervenec 2011) prý dodrží. Tak snad už o letních prázdninách vyrazíme na výlet vláèkem.
Myslím, že si to všichni moc pøejeme.
Eva Rajnohová
Levitace na železnici
Železnièní tra se opravuje, ale kdyby ministerstvo opravdu chtìlo ušetøit, tak by použilo
nejmodernìjší technologie vìdy èi šarlatánství. Na poškozené trati by využilo princip levitace,
tj. jevu kdy by se vlak vznášel nad kolejememi a tra by sloužila pouze jako koridor. Koleje by
se mohly rozøezat a odvézt do sbìru, každá koruna dobrá do státního rozpoètu. Inu, kdo
šetøí ma za tøi, ale pak by nám mohlo chybìt to pravidelné drncání vlakových souprav. Radìji
opustíme tenký led a oèekávejme opravu trati.
Petr Bauer
Podmínky pro pořádání výstav v Obecním domě
Výstavní prostor v Obecním domì v Kytlicích je urèen pro poøádání
výstav, prodejních výstav, øemeslných trhù, výtvarných dílen a
podobných akcí. Každý, kdo má zájem výstavní prostor využít k
poøádání výše uvedené akce je povinen podat písemnou žádost
Obecnímu úøadu v Kytlicích nejménì 4 týdny pøed zahájením
plánované akce.
V žádosti musí být uvedeno:
• Název akce.
• Èasový rozvrh akce (zahájení, skonèení a otevírací doba).
• Program a cílová skupina, které je akce urèena.
• Jméno odpovìdné osoby.
Poskytnutí výstavních prostor je zdarma.
Po schválení obecním zastupitelstvem bude uzavøena písemná smlouva
o podmínkách poskytnutí výstavních prostor mezi Obecním úøadem
zastoupeným osobou odpovìdnou za výstavní prostor a nájemcem.
Ve smlouvì bude stanoveno:
• Jméno osoby, která pøebírá odpovìdnost za výstavní prostory po
dobu trvání akce (starší 18 let).
• Pøevzetí inventáøe vèetnì vybavení kuchyòky, klíèù od budovy
a výstavních prostor.
• Odpovìdná osoba je zodpovìdná po skonèení otevírací doby
zkontrolovat celý svìøený prostor vèetnì pøilehlých WC a chodeb,
zda jsou zavøená okna a nikde se nesvítí.
• Po celou dobu konání akce musí poøadatel zajistit dozor.
• Zamknout výstavní prostor, pøípadnì budovu.
• Po skonèení celé akce uvést výstavní prostor do pùvodního stavu.
Provést kontrolu prostor s osobou odpovìdnou za výstavní prostor
(v souèasné dobì s pí. Baslovou) a pøedat jí klíèe.
PLÁN KULTURNÍCH AKCÍ
Neděle 17.4.2011 VELIKONOČNÍ TĚŠENÍ ve výstavním sále Obecního domu od 14 do 17.00 hod.
Neděle 24.4.2011 POHÁDKA NA RUBY. Loutkové představení pro děti od 16.00 hod.
Sobota 30.4.2011 SLET MALÝCH ČARODĚJŮ A ČARODĚJNIC u dětského hřiště v Kytlicích od 16.30hod.
Sobota 11.6.2011 ANTONÍNSKÁ POUŤ
Sobota 11.6.2011 Ladislav Stroupežnický: NAŠI FURIANTI - Lesní divadlo od 20.30 hodin.
Sobota 18.6.2011 Ladislav Stroupežnický: NAŠI FURIANTI - Lesní divadlo od 20.30hodin - repríza
Sobota 18.6.2011 Pohádkový les - kouzelná procházka lesem v okolí Mlýnů pro děti a dospělé
Kytlický občasník vydává: OÚ Kytlice ve spolupráci s občany. MK ČR E 145 69.
Tel.: 776 354 366, Mlýny 97, 407 45 Kytlice, E-mail: [email protected]
Tisk a zpracování: 2H-Heran Jan - Děčín - www.2hheran.cz (30. března 2011)