the park - Archinet

THE PARK – BULVÁR A PARK
ZA MĚSTEM
ROZHOVOR
47
S BORISEM VOLOŠINEM
PŘIPRAVILA HANA VINŠOVÁ
Areál administrativních budov, nazvaný
The Park, architektů studia Cigler Marani
na pražském Chodově byl projektován
i stavěn několik let, po etapách byl pak
předáván do provozu. Před pár měsíci
byl definitivně dokončen. Urbanismus
jste od počátku stanovili v poměrně
jasném konceptu, procházel pak ještě
dalším vývojem? Základní koncepce, jejíž
osu tvoří centrální pěší ulice s navazujícími
domy a zahradními úpravami, byla připravena
na začátku projektu a během dalších fází se
již neměnila. Netušili jsme ale, jaké budou
nároky nájemců na jednotlivé budovy, které
ve fázi urbanistického návrhu představovaly
pouze jednoduché objemy. Hledali jsme proto
řešení, které se dokáže přizpůsobit firmám
s vysokými požadavky na prostor i firmám, jimž
postačí menší plocha. Tomu vyhověl pravidelný
rastr podélných bloků, které jsme mohli podle
potřeby propojovat nebo oddělovat. Původně
jsme si celý komplex představovali v jedné
rovině – domy na sebe ideálně navazovaly
a zejména dělicí stěna tvořila při pohledu
z dálnice čistou horizontální linii. Investor s tím
ale nesouhlasil a převýšení areálu mezi jeho
začátkem a koncem kolem čtyř metrů jsme
museli vyřešit jiným způsobem.
FOTO FILIP ŠL APAL
Ale skutečnost, že budovy a stěna nejsou
v rovině, není na první pohled patrná. Pokud
jsme nechtěli přijít na konci areálu o jedno
patro a budovy osadit v jedné rovině, bylo třeba
vyrovnat značný výškový skok v místě vstupu
do areálu, a to ne právě malým nástupním
schodištěm. Takže v současnosti je každý
z domů posazený podle potřeby vždy o trochu
výš a jednotlivé objekty kopírují terén. Výškové
rozdíly jsou nejvíc vidět u dělicí stěny, která
se od dálnice trošku „zubatí“ a u posledního
domu se zazubatí výrazněji. Samozřejmě nás
mrzí, že se právě tady nepovedlo dosáhnout
dokonalé linie, ale vzhledem k celé délce stěny
výškové změny nepůsobí tak rušivě. Vyrovnání
tak velké plochy do roviny se i s ohledem
na sítě ukázalo jako neekonomické. V úvodu
projektu navíc nikdo nevěděl, zda dojde
k naplnění celého rozsáhlého záměru a investor
nechtěl skončit s prvním domem na kopečku
vysokém čtyři metry.
Došlo ještě k dalším úpravám projektu?
Výraznější změnou bylo také vytvoření druhého
náměstí a zakončení pěší ulice. Rastr prstů
budov nám již po dokončení první etapy
výstavby připadal příliš monotónní a pouhé
zahradní úpravy již nedokázaly jednotlivá
atria od sebe odlišit. Uvědomili jsme si, že se
ulice potřebuje otevřít a dostat nový impuls.
Povedlo se nám přesvědčit investora, aby
za cenu ztráty pronajímatelné plochy přistoupil
na vytvoření veřejného prostoru. Co se týká
zakončení ulice, to se stalo předmětem mnoha
diskusí. V původních koncepcích končila
u poslední budovy. Zvažovali jsme její zakončení
v proskleném atriu, ale jako nejlepší řešení se
nám jevilo ulici prodloužit a napojit na další
navazující území.
Parcela se nacházela v polích za městem,
i když s dobrou dopravní dostupností.
I proto jste zvolili koncept hlavního
bulváru? Otázkou ovšem zůstává, kam
vlastně směřuje. Parcela je sevřená mezi
frekventovanou ulicí a dálnicí. V podstatě se
jedná o jakýsi ostrov, který je od svého okolí
odříznutý. Vycházeli jsme tedy z předpokladu,
že do areálu se bude nárazově „vlévat“
nejvýznamnější počet chodců směrem
od metra. Hlavní pěší osu jsme navrhli z tohoto
bodu a pozemkem je vedena středem. Nemá
žádné další kompoziční opodstatnění, neváže
se na pohledové dominanty, protože ty zde
prostě nejsou. Přišlo nám nevhodné zastavit
tok energie ulice na poslední budově a přímo
narazit na konci bulváru do plné fasády. Proto
jsme u posledního domu navrhli otevřené
průchozí podloubí, aby energie ulice mohla
volně pokračovat. Ulice se tak otevřela
vizuálně i pocitově.
Hledali jsme pro ni správnou proporci
a jako vzor jsme zvolili průřez Pařížskou ulicí.
Široká je tedy dvacet metrů, lineárně dělená
ROZHOVOR
48
ROZHOVOR
stromořadím, osvětlením, trávníky a lavičkami.
Z této plochy je jenom devět metrů zpevněných
dlažbou a slouží pro chodce. Zbytek tvoří zeleň
a štěrkem vysypané plochy.
Ulice je pouze součástí celkového řešení
zahradních úprav. Na čem bylo založeno?
V první fázi jsme definovali témata jednotlivých
částí areálu. Prvním z nich byl vstup
do komplexu, dalším dělicí zeď od dálnice, pak
hlavní osa, dvě náměstí, umělá jezírka a část
mezi dělící stěnou a dálnicí. Tyto prostory se
dále rozvíjely. Hledali jsme prostředky, jak
je vzájemně propojit. Chtěli jsme dosáhnout
toho, aby celý areál působil jako celek.
Jednotlivé výrazové prvky se proto opakují.
U zahradních úprav je to především bílá
betonová a šedá kamenná dlažba, gabionové
zídky a vodní prvky, dále zelené plochy
a vysoké trávy. Vytvořili jsme vlastní jazyk,
který se následně používal v průběhu celého
projektu. Propojení se povedlo i u budovy
01.12, která je oddělena od zbytku areálu
silnicí. Co přináší a posouvá kvalitu zahradních
úprav nejvíce, jsou vodní prvky. Bez nich
by The Park nebyl tím, čím je.
Skleněná stěna u dálnice je jakýmsi logem
celé stavby. Moje původní představa byla asi
poněkud naivní – předpokládal jsem, že by se
mohla nejdřív postavit tato stěna jako určitý
reklamní slogan, a k ní pak postupně budeme
přiřazovat jednotlivé domy. Tímto způsobem
bychom stanovili určitý rámec, základní linku,
k níž se postupně přičlení vlastní obsah. To ale
přirozeně nevyšlo, postavit podobnou zeď „jen
tak“ se ukázalo jako zcela nereálné. Dělicí
stěna, tak jak je zhotovena dnes, se o domy
opírá, je jejích přímou součástí. Stavěla
se tedy společně s nimi. Součásti stěny je
spousta skla a náročných technologií, které
jsou s objekty budov provázané. Zimní zahrady
měly i výrazný dopad na celkovou cenu stavby,
v rozpočtu tvořily výraznou položku. Domy
za stěnou by samozřejmě fungovaly i bez ní,
nicméně projekt by přišel o svou tvář.
Kromě toho však má také funkci ochrannou
– tvoří bariéru od dálnice. Splnila v tomto
směru předpoklady? Vytvořením předstěny
jsme fasádám uvnitř zimní zahrady hodně
pomohli a zlepšili vnitřní akustické podmínky.
Zároveň jsme tak mohli slevit v nárocích
na jejich akustické vlastnosti, jelikož část hluku
zachytí předstěna. Každá fasáda na domech
je zasklená jiným typem izolačního dvojskla
podle orientace k světovým stranám, hluku, liší
se v jednotlivých patrech a podobně. Fasádní
systém zůstává stejný. Hmotové řešení budov
je zvoleno tak, aby byla všechna pracovní místa
vizuálně spojena s venkovní zelení nebo se
zelení v atriích. Chtěli jsme také, aby orientace
uvnitř budov byla snadná, aby se dalo vždy
vizuálně rychle zjistit, kde se vlastně nacházíme.
49
I když se jednotlivé prsty opakují, zahrady se
mění. Takže víte v každém okamžiku, v které
budově jste a kam se díváte.
Jaké požadavky měl investor? V zásadě
měl jasnou představu o svém záměru. Ale
i ta měla různé varianty a bylo nutné uvést ji
do souladu s územním plánem a zájmy města.
Jeho požadavky byly vysoké, například chtěl,
aby ve vedení projektu působil architekt
s mezinárodní zkušeností. Tím se stal Vincent
Marani. Zároveň jmenoval určité referenční
projekty v zahraničí, k nimž se chtěl kvalitativně
přiblížit. Neočekával ale od nás, že mu
stanovíme jeho obchodní záměr. Pokud chce
být investor tohoto typu úspěšný, musí znát
trh i standardy budov v daném prostředí.
Tento projekt byl nastaven tak, aby se jednalo
o nejvyšší úroveň v rámci lokality. Takže jsou
tu technologie, které zajistily kvalitu vnitřního
prostředí, systém řízení budov zabezpečující
nízkou energetickou náročnost, zdvojené
podlahy atd. Domy nabízejí interiéry, v nichž
má každé pracovní místo přirozené osvětlení
a výhled do zeleně. Výhodou pro nás bylo, že
investor budovy dále provozuje. Měl tedy zájem
na jejich slušném provedení a snažil se také
optimalizovat provozní náklady.
Na venkovní úpravy vyčlenil nemalou část
financí, mohli jste tedy vybírat kvalitní
materiály, navrhovat vlastní mobiliář. Tyto
ROZHOVOR
možnosti však jistě nebyly nekonečné…
Investor chtěl kvalitní zahradní úpravy, ale
první cenové představy získal až na základě
projektů. Pak jsme se museli přizpůsobit jeho
rozpočtu nebo jinak vybalancovat projekt.
V rámci prostředků, které vyčlenil, bylo možné
sáhnout i po lepších materiálech a produktech.
U zpevněných ploch jsme eliminovali asfalt
– na dlažbách střídáme přírodní kámen
v několika úpravách s dlaždicemi z bílého
betonu, který byl zhotoven ze směsi kamenné
drti Carrara s bílým cementem. Dřevěná prkna
na odpočinkových terasách jsou z tropického
dřeva. Navrhli jsme i mobiliář, koše a lavičky.
Lavičky jsme pojmenovali Dialog. Nechtěli
jsme, aby se na nich pospávalo, a proto jsme
je zhotovili v podobě pro dva sedící. Realizovali
jsme je s dřevěnými sedáky ve vnitřních atriích
a s nerezovými sedáky ve veřejně přístupných
místech. Pro osvětlení jsme vybrali svítidla se
světlem generovaným laserovým paprskem.
Investor musí počítat i s tím, že tyto zahradní
úpravy nejenom pořídí, ale i provozuje. Pokud
má v areálu dvacet typů svítidel, musí pak
mít k dispozici také odpovídající počet typů
náhradních světelných zdrojů. Pokud má
ve vodních prvcích krásné kameny, musí počítat
s tím, že je musí občas doplnit, jelikož často
končí v jezírkách českých zahrádkářů. Zahrady
vyžadují celoroční údržbu a pozornost.
V porovnání s celkem to jsou spíše důležité
drobnosti. Jak hodnotíte práci na venkovních
úpravách ve chvíli, kdy už se dají považovat
za – téměř – dokončené? Zpětně to vidím tak,
že kdybychom celý areál vytvářeli najednou,
nemohl vzniknout v této podobě a kvalitě.
Pracovali jsme na něm průběžně osm let.
Na zahradách a úpravách venkovních ploch
pracoval stejný počet lidí jako na domech,
i když jsme na projektu staveb šli do značných
detailů a několika verzí. Základní koncepce
venkovních úprav byla připravovaná vždy přímo
u nás v kanceláři. Zahradní architekti se pro
nás stali důležitými partnery zejména v oblasti
návrhu zeleně – vědí, jaké možnosti výsadby
v tom kterém místě přicházejí v úvahu a proč.
Vodní prvky jsou spíše stavebně-technické
dílo vyžadující značné technologické zázemí,
a proto byly navrhovány rovněž v rámci
kanceláře. Ve výsledku domy a zahrada
vyžadovaly podobné množství energie s tím,
že venkovní úpravy si jí postupně braly stále
víc. Investor od nás očekával, že ke každé
prezentaci přijdeme s pěti různými variantami.
Pro pět slušných alternativ je nutné zpracovat
interně variant deset. Při prezentaci a debatách
se pak ujasnily třeba dvě, nakonec samozřejmě
zůstala k řešení jediná. Když ale tuto energii
projektu v přípravné fázi nedáte, výsledek
bývá většinou horší.
50
THE PARK, PRAHA 4-CHODOV
KLIENT AIG / Lincoln CZ
GENERÁLNÍ PROJEKTANT Cigler Marani
Architects, s.r.o.
PARTNEŘI PROJEKTU Doc. Ing. arch. Jakub Cigler,
AIA, ČKA, Vincent Marani, Dipl. arch., AIA
AUTOR NÁVRHU STAVBY Doc. Ing. arch. Jakub
Cigler, AIA, ČKA
ODPOVĚDNÝ PROJEKTANT Doc. Ing. arch. Jakub
Cigler, AIA, ČKA
PROJEKT MANAŽER Ing. Petr Kužela, ČKAIT,
Vincent Marani, Dipl. arch., AIA
HLAVNÍ ARCHITEKT PROJEKTU Ing. arch. Boris
Vološin, ČKA
HLAVNÍ INŽENÝR PROJEKTU Ing. Petr Kužela,
ČKAIT (budovy 01, 02, 03, 04, 05), Ing. Aleš Raimr
(budovy 06, 07, 08, 10), Ing. Michal David (budovy
09, 11, 12, 13)
ZAHRADNÍ ÚPRAVY NÁVRH Cigler Marani
Architects, s.r.o., Terra Floridus, Copijn Utrecht,
Dipl. Ing. Sussane Zetsch, MSc. Anna Salingerová,
Radka Šimková (Terra Floridus)
PODLAŽNOST 2 podzemní patra (podzemní
parkování + sklady), 4–5 nadzemních pater
(kanceláře) +1 technické podlaží
CELKOVÁ PODLAŽNÍ PLOCHA cca 190 000 m2
v 12 budovách