Zde - Sbor Církve bratrské Brno

SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V BRNÌ, KOUNICOVA 15
KOMPAS
ÈERVEN/2010
NOC KOSTELÙ
NSANGO MALAMU
2. MOJŽÍŠOVA
P R O G R A MY N A È E RV E N 2 0 1 0
Obsah / èerven 2010
2 Dlažební kostka
Danka Truksová
3 Úvodník
Míla a Michal Hadlaèovi
5 Výhledy
Jan Asszonyi
6 Sborová kronika (èerven)
Jan Asszonyi
7 Exodus (2. Mojžíšova)
Jan Asszonyi
9 Vzpomínka (Pravdomil Dostál)
Z pohøebního rozlouèení
11 Pravdomil
Zababa (Petr Kuèera)
12 Vzpomínka (Rùžena Netušilová)
Z pohøebního rozlouèení
16 Vzpomínka (Vojtìch Mauer)
Z pohøebního rozlouèení
17 S Vojtou na Sibiøi
Jiøí Káòa
18 O životì v Bohumilicích
Ester Puèálková a Tereza Mikelová
19 Tajná akce
Eliška Koøínková
19 Dopis z mìsta svìtel
Marka
20 Nsango malamu (Leonardo Teca)
Ptala se Lenka Broklová
22 Povídání hudební (V. Horký, T. Bargel)
Ptala se Lenka Broklová
24 Modlitební shromáždìní v Betlémské kapli
Jana a Petr Baní
25 Noc kostelù
P. Nykodým, D. Koøínková st., D. Raus
27 Programy
páteèníci, veteráni, Klub maminek, fotbálek
28 Mìsíc kvìten ve sboru
Na titulní stranì snímky z Noci kostelù
Fotografiemi do tohoto èísla pøispìli:
David Fajfr (fota na obálce), Alík, archiv rodiny Hadlaèù,
Netušilù, Horkých, Bargelù, Bohumiliètí a web.
CÍRKEV BRATRSKÁ, BRNO
Modlitebna Kounicova 15;
kazatel Jan Asszonyi – tel.: 534 009 434;
sekretariát a kazatel Jakub Škarvan –
tel.: 530 342 302 (UPC)
DLAŽEBNÍ KOSTKA
Bylo to malé zastrèené námìstí v centru
velikého mìsta. Jeho povrch pokrývaly
dlažební kostky, které zde byly snad odnepamìti. Ležely spoøádanì vedle sebe,
trochu se smály, trochu nadávaly na
poèasí, trochu se hádaly a trochu se v zimì tiskly k sobì. Ale hlavnì se mìly moc
rády a neumìly si pøedstavit život bez
druhých kostek.
Až jednoho dne se kostka pøímo uprostøed námìstí pohnula ze svého místa,
mohutnì se protáhla a prohlásila, že už ji
nebaví ležet stále na jednom místì, nechat
si od lidí dupat po hlavì, být pomalovaná
od dìtí a ušpinìná od bláta. „Ve svìtì je
líp,“ prohlásila rozhodnì. V dalekých zemích vidìla mnoho zajímavých míst,
potkala se se spoustou podivuhodných
vìcí, zažila mnoho radosti.
Kostky, které na námìstí zùstaly, ale
vùbec radostné nebyly. I když kostku
svìtobìžnici považovaly za hloupou a
sobeckou, pøesto jim scházela. Chybìjící
kostky si také brzy všimli lidé, když si
jeden v otvoru po kostce vymkl kotník,
jiný tam pøevrátil kolo a další zlomila
podpatek. Najednou lidem zaèalo dláždìní vadit a rozhodli se, že vytvoøí moderní námìstí, které vylijí asfaltem.
Po èase zaèalo být kostce svìtobìžnici
smutno a rozhodla se, že se vrátí domù.
Hledala své milé družky, ale nenašla...
Danka Truksová
K O M P A S
Sborový list Sboru Církve bratrské Brno, Kounicova 15
Vychází vždy první nedìli v mìsíci pro vnitrosborové úèely. Uzávìrka pøíštího èísla 23. 6. 2010
Pøipravují: Lenka Broklová ([email protected]), Petr Raus ([email protected]),
Iva Zachariášová ([email protected]), David Fajfr ([email protected])
ÚVODNÍK
P
aní Anežka Novotná mìla v poslední dobì nìjakou špatnou náladu.
Zèásti to zpùsobily nepøíliš pøesvìdèivé výkony Jaroslava juniora v sextì biskupského gymnázia a zèásti to byl pocit, že
jim nezadržitelnì vysychá domácí bankovní
dalších skoro 8 tisíc. Možná bychom
ušetøili na jídle, ale chlapi toho snìdí
hodnì, a tak každý týden všichni ètyøi, i
s malou Alenkou, projí dobré tøi tisíce,
a to nepoèítám obìdy ve školní jídelnì
– další tisícovka. Když se k tomu pøidá
nìjaké obleèení, školní potøeby,
pøíspìvky na plavání, fotbal, gymnastiku a douèování angliètiny, tak zmizí
10 tisíc jedna dvì (ještì že Jarda nekouøí
a pije jen levnìjší alkohol) – nicménì
kosmetika taky není zadarmo… No,
asi bychom vystaèili, jenomže Jarda se
èasto chová jako naši politici, na nic
dlouhodobì nešetøí, když se však nìco
poláme, tak se o nic nestará a vezme si
peníze z konta – jako tuhle, když kleklo
auto a oprava vstøikování stála skoro 20
tisíc. Taky nechtìli Alence zkazit první
lyžaøský kurz, ale sedm tisíc, to byla síla
(ještì že mìla lyže po Jareèkovi). A teï ta
rovnátka, 2 300! Je to tak, jsou na nule!!!
Vlastnì ne, vždy už jsou 12 tisíc v minusu,
ten spotøebitelský úvìr na novou televizi
budou splácet ještì tøi roky, a s pìknými
úroky.
Když se manžel Jarda
vrátil veèer ze svého
oblíbeného fotbálku, otevøela Anežka láhev
chilského vína a položila pøed Jardu výpis
z konta, kde se na konci skvìla krásnì
vykroužená nula. Když manžel pochopil, oè
se jedná, pøednesl manželce pøednášku o
šetøení a ujistil ji, že pøi troše snahy urèitì
nìco najdou. A tak se do toho pustili. První
Malé pøedvolební zamyšlení
konto. Ne že by snad s manželem Jaroslavem vydìlávali málo, každý mìsíc si
donesli domù skoro 40 tisíc èistého, ale
pøesto jim penìz viditelnì ubývalo. Nìkteré
náklady zùstávaly víceménì stejné, za nájemné dávají asi 6 tisíc, ale inkaso je stále
dražší, za vodu, plyn a elektøinu už platí
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
3
láhev chilského vína na to nestaèila, protože
se po chvíli ukázalo, že každý chce ušetøit na
nìèem jiném. Zatímco Anežka bojovala za
zdraví, kvalitní potraviny a èistotu
domácnosti, Jarda stavìl do popøedí
sportovní potøeby a investice do rodinného
vozidla. Korunu úvahám nasadila zatím
utajovaná informace, že bude potøeba
generálka pøevodovky a nové letní gumy.
Anežka na to s pláèem odvìtila, že
kontaktní èoèky pro Jareèka jsou pøednìjší a
navrch pøihodila ta Alenèina rovnátka.
Manžel Jarda seznal, že se dostali, jak se
èasto v politice øíká, do patové situace. Pøinesl láhev dražšího, ale nespornì lepšího
moravského vína od švagra a pøedestøel
Anežce své øešení. Zavedou si doma systém
obálek. Každá obálka bude nadepsána,
tøeba jídlo, obleèení, zubaø, kosmetika a
podobnì, a když pøinesou domù peníze,
rozdìlí je do obálek a budou podle toho
utrácet. Když bude málo penìz tøeba na
jídlo, nebudou jíst, když nebude na opravy
auta, nebude se jezdit. Anežku však
zajímalo, jakým zpùsobem ty peníze do
obálek rozdìlí. Jarda se zamyslel a pøišel na
geniální myšlenku: Maminko, udìláme o
tom referendum – každý z nás, i Jareèek a
Alenka, napíše na papír, kolik procent
našich penìz budeme dávat do které obálky.
Výsledky pak seèteme a zprùmìrujeme a
bude to úplnì demokratické. Anežka se
zamyslela, pøedstavila si, jak dìti navrhují
procenta na její kosmetiku, ale pak si zas
pøedstavila vysoká procenta na rovnátka a
kontaktní èoèky a souhlasila.
Jarda byl nadšen a pustil se do pøípravy
seznamu obálek. Hned zítra si udìlají
referendum! Nalil si další sklenku vína. A
maminko, tak mì napadá, když si o penìzích
takhle doma mùžeme rozhodovat sami,
proè se to tak nedìlá i se státním
rozpoètem? Vždy by staèilo, kdyby nám
ministr financí každý rok øekl, kolik budou
dìlat pøíjmy státního rozpoètu, a pak by
jenom pøidal seznam položek, na co ty
peníze budeme vydávat – armáda, úøedníci,
zdravotnictví, dálnice, dùchody, nemocenská a já nevím co ještì, a my, všichni
obèané, bychom si vždycky udìlali
referendum, jak ty peníze rozdìlíme –
pìknì bychom pøidìlovali procenta a na
konci by musel být souèet 100 – žádný
deficit. Žili bychom prostì pøesnì za tolik,
kolik bychom si vydìlali! Jarda dopil láhev
moravského. Anežka už dávno spala.
Z pøedvolebního zamyšlení je povolební
realita. Jarda své øešení našel, najdou øešení i
naši politici?
Míla a Michal Hadlaèovi
M
ožná si kladete otázku, proè teï, po volbách, máme v Kompase pøedvolební
zamyšlení, a proè se vùbec na jeho stránkách setkáváme s politicko-ekonomickým
tématem. Dùvody vidíme dva. Jednak se nás finanèní i politické otázky bezprostøednì dotýkají a je dobré o nich pøemýšlet (i když na pùdì církve do tìchto úvah
prakticky nevstupujeme), jednak téma této úvahy zmiòuje i evangelium; ono totiž opravdu
souvisí i s našimi každodenními životy. A tak nám dovolte uzavøít biblickými verši: Chce-li
nìkdo z vás stavìt vìž, což si napøed nesedne a nespoèítá náklad, má-li dost na dokonèení
stavby? Jinak – až položí základ a nebude moci dokonèit – vysmìjí se mu všichni, kteøí to uvidí.
(Lk 14,28–29)
(red.)
4
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
VÝHLEDY
ANEB CO NÁS ÈEKÁ
A CO NÁS NEMINE
Milí bratøi a sestry,
v minulých dnech zaèal poslední mìsíc školního roku, dìtem brzy zaènou prázdniny.
Staršovstvo sboru rozhodlo pro toto období o jedné zmìnì – o prázninách se nebudou
konat nedìlní veèerní shromáždìní. Zároveò staršovstvo povzbuzuje k tomu, co se vìtšinou
již dìje, totiž ke vzájemným návštìvám.
· Dnešní nedìle (tj. 6. 6. 2010) je nedìlí seniorù. Zvláštní program je pro nì pøipraven
po dopoledním shromáždìní. Hostem, který se bude zamýšlet nad tím, jak se senioøi mohou
s mìnícím se životem spoleènosti i církve nejen vyrovnávat, ale také v nìm sloužit, bude
kazatel Andrej Beòa z Prahy.
· V biblických hodinách budou pokraèovat výklady 2. knihy Mojžíšovy.
· Seniorátní setkání kazatelù JM seniorátu se uskuteèní v našem sboru ve støedu
16. 6. 2010 v dopoledních hodinách.
· V Bohumilicích se 19. 6. koná sraz rodákù, a to u pøíležitosti 800. výroèí založení
vesnice Bohumilice. V bohatém programu bude mít místo i ekumenická bohoslužba, které
se za sbor a JM seniorát CB zúèastní kazatel a senior Jan Asszonyi. Více informací o akci se
dozvíte na: http://www.bohumilice.info/folklor-a-kultura/800-let-obce-bohumilice.
· Kazatel Jakub Škarvan èerpá v èervnu 14 dní studijního volna (další modul
magisterského studia na TCMI) a následnì øádnou dovolenou.
· V nedìli 27. 6. 2010 bude v našem sboru v 18.00 hodin koncert pìveckého souboru
NSANGO MALAMU (www.nsangomalamu.cz). Protagonistou tohoto koncertu je
evangelický faráø Leonardo Teca, který je v našem sboru znám.
· Program misijních støed zaène v pøíštím školním roce nikoli v obvyklou støedu, nýbrž
ve ètvrtek, a to 16. 9. 2010, kdy bude v našem sboru sloužit evangelista Ulrich Parzany.
Pozvání k tomuto shromáždìní bude zasláno i ostatním sborùm CB i brnìnské ekumény.
SOLI DEO GLORIA
Samému Bohu sláva
Jan Asszonyi
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO
5
ÈERVEN 2010
SBOROVÁ KRONIKA
Nadìji slož v Hospodina. Buï rozhodný, buï
udatného srdce, nadìji slož v Hospodina.
Žalm 27,14
BLAHOPØEJEME
KDY
KOMU
6. 6. sestøe Jarmile Sturmové z Brna
25. 6. sestøe Evì Kakaèové z Blanska
PROÈ
72 let
80 let
POŽEHNÁNÍ
V nedìli 16. kvìtna bylo pøi shromáždìní požehnáno Martince, dceøi Ivany a Mariana
Moržol.
ODEŠLI NA VÌÈNOST
V prvních kvìtnových dnech jsme se v naší modlitebnì louèili se dvìma bratøími a sestrou,
které si k sobì koncem dubna povolal Pán Bùh. 24. dubna odešel bratr Pravdomil Dostál,
29. dubna sestra Rùžena Netušilová a 30. dubna bratr Vojtìch Mauer. Vzpomínky na
tyto bratry a sestru pøinášíme na dalších stránkách Kompasu.
SVATEBNÍ
SHROMÁŽDÌNÍ
1. kvìtna 2010 byli v naší modlitebnì
oddáni sestra Hana Sturmová a bratr
Bedøich Jeøábek.
6
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Exodus
Teologie 2. knihy Mojžíšovy
N
a biblických hodinách jsme v nedávné dobì zaèali èíst a vykládat
2. knihu Mojžíšovu (Exodus).
Stìží lze pøi našich støedeèních výkladech
zmínit vše, proto jsem se rozhodl vìnovat
svùj èervnový pøíspìvek do Kompasu
teologii této biblické knihy.
Teologický obsah 2. knihy Mojžíšovy je
shrnut v Ex 6,6–8. Je to slovo, se kterým byl
Mojžíš poslán k Izraelcùm, a ti v nìm mìli
znovuobjevit svou identitu a svùj další
program. Mìli se z nìho uèit, jak pøemýšlet
o sobì ve vztahu k Hospodinu. Píše se tam:
Proto øekni Izraelcùm: Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho
otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velkými
soudy. Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem.
Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bùh, který vás
vyvede z egyptské roboty. Dovedu vás do zemì,
kterou jsem pøísežnì slíbil dát Abrahamovi,
Izákovi a Jákobovi. Vám ji dám do vlastnictví. Já
jsem Hospodin. (2M 6,6–8)
Tyto tøi verše shrnují teologickou zvìst,
kterou mìl Mojžíš pøedat Izraelcùm. Rozdìlme si text do nìkolika samostatných
bodù. Zde je sumáø teologických motivù
Exodu:
1. Spasení – svoboda od otroctví
2. Hospodin – poznání Hospodina
3. Smlouva – Izrael je lidem smlouvy
4. Zaslíbená zemì – cíl vysvobození
5. Boží pøítomnost – limitovaná
6. Neviditelný Bùh a viditelné symboly
7. Dùležitost zákona (smlouvy)
8. Dùležitost následování Hospodina
9. Jen jeden má skuteènou moc
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Ad 1: Spasení – svoboda od otroctví
Exodus 6,6: Proto øekni Izraelcùm: Já jsem
Hospodin. Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velkými soudy.
Nejedná se zde o svobodu v obecném slova smyslu (politickou nebo náboženskou).
Jde zde zcela specificky o vysvobození od
zlé služby k dobré službì. Izraelci sloužili
faraonovi. Namísto toho jsou nyní voláni ke
službì Hospodinu. Svoboda podle Exodu
není svobodou od jakékoli podøízenosti, je
otázkou podøízenosti a služby dobrému
Pánu.
Nový zákon také pracuje s otroctvím,
službou zlému. Je jím høích a jeho dùsledek
– smrt. Høích (zlo plynoucí z nevìry v Boha)
je otrokáø, protože neslouží-li èlovìk Bohu,
slouží nìkomu jinému. Z otroctví høíchu je
však možné být vysvobozen. Stejnì ovšem
jako platilo o Izraelcích, že si nebyli schopni
pomoci sami, platí to pro èlovìka dodnes.
Z otroctví høíchu mùžeme být vysvobozeni
(doslova vyrváni) jenom tím, kdo høích
porazil. Stejnì jako to platilo o Izraelcích,
platí to i o nás dnes: Potøebujeme Vysvoboditele a dobrého Pána.
Ad 2: Hospodin – poznání Hospodina
Exodus 6,7b–8c: Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bùh, který vás vyvede z egyptské roboty. Já
jsem Hospodin.
Jak mohou lidé poslouchat Boha a být jím
obohacováni, když o nìm nemají žádnou
(nebo pøinejlepším jen vágní) pøedstavu?
Hospodin se lidu dostateènì odhaluje. Nejprve jako vysvoboditel. Pak ale i dál. Nechce
být pro èlovìka tajemným, neznámým a
7
nevypoèitatelným. Odhaluje se nejen ve
svém jménu, ale pøedevším ve smlouvì,
kterou uzavírá s vysvobozeným lidem na
Sinaji. By je v Exodu setkání a poznávání
Hospodina èasto uskuteèòováno skrze
prostøedníka – Mojžíše, jde o poznávání
Hospodina. Pøi ètení této biblické knihy se
ptejme, jak skrze ni poznáváme Hospodina
a jak se tato skuteènost jeví ve svìtle novozákonní zvìsti o Pánu Ježíši Kristu.
Ad 3: Smlouva –Izrael je lidem smlouvy
Exodus 6,7a: Vezmu si vás za lid a budu vám
Bohem.
Pán Bùh mluví o Izraeli jako o „svém“ lidu – Propus mùj lid (2M 5,1). Hospodin
vìdìl, že lid potøebuje nejenom vysvobodit,
nýbrž že také potøebuje být (za)vázán
(k) Hospodinu smlouvou, která mu pøinese
požehnání. Zvláštnost Božího lidu je právì
v tom, že byl obdaøen smlouvou s Hospodinem: Vy sami jste vidìli, co jsem uèinil Egyptu.
Nesl jsem vás na orlích køídlech a pøivedl vás
k sobì. Nyní tedy, budete-li mì skuteènì poslouchat
a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním
vlastnictvím jako žádný jiný lid, tøebaže má je celá
zemì. Budete mi královstvím knìží, pronárodem
svatým. To jsou slova, která promluvíš k synùm
Izraele. (2M 19,4–6)
Novozákonní zvìst pak rozšiøuje „zvláštní lid“ na spoleèenství tìch, kdo v Božím
Synu, Pánu Ježíši Kristu, nalezli svého
Vysvoboditele do høíchu a Pána svého života, který jim nabídl Novou smlouvu. I novozákonní lid je lidem smlouvy.
Ad 4: Zaslíbená zemì –cíl vysvobození
Exodus 6,8 Dovedu vás do zemì, kterou jsem
pøísežnì slíbil dát Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Vám ji dám do vlastnictví. Já jsem Hospodin.
V Egyptì byli Izraelci otroky bez práv a
bez nadìje na svou vlastní zemi, kde by svá
práva mohli mít. Hospodin však neopustil
8
své plány, v nichž mìl Izrael dostat zemi za
dìdictví. Dostal-li lid na Sinaji Zákon
(smlouvu), nemùže tam zùstat, jakkoli mu
tam bylo dobøe. Má jít dál do slíbené zemì.
Ad 5: Boží pøítomnost – limitovaná
Exodus 3,5: Øekl: „Nepøibližuj se sem! Zuj si
opánky, nebo místo, na kterém stojíš, je pùda
svatá.“ (viz také Ex 19,12 a 28,43).
Na první pohled se zdá, že v knize Exodus
je patrná Boží pøítomnost, spoleèenství s lidem. Je tomu tak, ale pøesto je potøeba povìdìt, že v Exodu je Boží pøítomnost vždy
nìjak limitovaná. Bùh se ukazuje Mojžíšovi
a lidu za bariérami, prostøednictvím symbolù. Neodkrývá se zcela. Mezi ním a lidem
stále zùstává jakási bezpeènostní hradba –
vzdálenost od hory Sinaj, tma (Bùh se halí
do temného oblaku) a stánek úmluvy,
v nìmž je truhla smlouvy oèím lidu skryta
(Izraelci poté, co byl dostavìn stan smlouvy,
truhlu smlouvy a její obsah nikdy
nespatøili!). Hospodin tak dává najevo, že je
na èlovìku nezávislý. U okolních pohanských národù byla rozšíøena pøedstava
bohù, kteøí mohou snad vše, nejsou ale
schopni se nasytit. Proto potøebovali obìti.
Hospodin je jiný.
V Novém zákonì doznala Boží pøítomnost zmìny. Svatý Bùh se pøiblížil k lidem
jako nikdy døíve – ve svém Synu. Kde je
shromáždìn Boží lid, tam je Hospodin
zvláštním zpùsobem uprostøed nìho. Ne
proto, že by tento lid byl Bohu schopen
vytvoøit svaté prostøedí, nýbrž proto, že on
sám se rozhodl pøebývat v èlovìku skrze
svého Ducha.
V pøíštím èísle Kompasu se zastavím
u druhé poloviny teologických poznámek
ke 2. knize Mojžíšovì.
Podle Exodus, The New American Commentary
zpracoval Jan Asszonyi, kazatel sboru.
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Vzpomínka
na bratra Pravdomila Dostála
*11. 11. 1933 † 24. 4. 2010
D
r. Pravdomil Dostál se narodil
dne 11. listopadu 1933 v Benátkách nad Jizerou v rodinì kazatele Jednoty èeskobratrské, dnes Církve
bratrské, jako nejstarší ze tøí dìtí.
V Benátkách chodil do obecné školy, kde
uèila jeho maminka. V roce 1943 pøešel do
gymnázia v Boskovicích, kde mìl tetu, prof.
Lydii Dostálovou. Byl to nadaný chlapec,
zkoušky do 1. roèníku udìlal ze 4. tøídy
obecné školy. Po válce se v roce 1946 odstìhoval k dìdeèkovi, kazateli Františku
Dostálovi do Brna a dokonèil reálné
gymnázium v Husovicích, kde maturoval
v roce 1951.
Vyrostl v køesanské rodinì a vidìl
kolem sebe mnoho dobrých a kvalitních
køesanù. Svoji osobní víru potvrdil i køtem
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
v dospìlosti. Tvrdil, že nejlepší životní program je Kristovo evangelium, a proto mu
byla velice blízká sociální oblast. Pøihlásil se
ke studiu medicíny, i když jeho velkou
zálibou byla historie a teologie. Uvažoval o
studiu na evangelické teologické fakultì
v Praze. Radil se tehdy s dr. Bohuslavem
Benešem. Ten mu odpovìdìl, že stát zrušil
církvi deset sborù a vyhlídky do budoucnosti jsou za komunistického režimu nevalné.
Bude proto nejlépe vystudovat medicínu a
pak pomáhat v církvi. Tuto radu uposlechl,
vystudoval lékaøskou fakultu v Brnì a po
promoci v èervnu roku 1957 nastoupil na
umístìnku do severoèeského pohranièí do
Okresního ústavu národního zdraví v Jablonci nad Nisou.
V pohranièí pracoval postupnì jako
sekundáø, obvodní lékaø, èásteènì závodní i
sportovní lékaø, a to až do roku 1967, kdy se
mu po deseti letech podaøilo vrátit se do
Brna. Netajil se nikdy svým køesanským
postojem, byl vždy pøímoèarý a otevøený.
Byl tedy ve zdravotnických službách
ideologicky vhodný jen pro ten nejnižší
stupeò. Nastoupil jako závodní lékaø v tehdejších Elektrotechnických závodech Julia
Fuèíka, kde mìl hned dvì ordinace – hlavní
závod a slévárnu. Zde pracoval od roku
1968 až do svého odchodu do penze, i když
pak vypomáhal ještì v nìkolika zdravotnických zaøízeních.
Léta strávená v drsném pohranièí byla
pro nìj dobrou školou. Našel zde øadu dobrých pøátel, mìl otevøenou a družnou povahu, byl ekumenicky zamìøený.
9
Po návratu do Brna se seznámil s Noemi
Kadlecovou, s kterou se oženil v roce 1972.
Bylo to šastné manželství. Nìkteøí pøátelé
s laskavým humorem øíkali, že je nepraktický praktický lékaø. Jeho manželka ho doplòovala, byla jeho pomocnicí i sekretáøkou.
Oba pocházeli z evangelických rodin, oba
mìli mnoho pøátel ve všech protestantských denominacích.
Pravdomil Dostál samozøejmì nejintenzivnìji pracoval ve staršovstvu své Církve
bratrské v Brnì, kde byl dlouhá léta jeho
místopøedsedou, ale navíc hodnì elánu
vložil i do èinnosti Kostnické jednoty v Brnì. Byl to v dobì totality jediný ekumenický
spolek, který mìl možnost poøádat rùzné
ekumenické akce. Pravdomil Dostál byl
dobrý organizátor, této možnosti využíval a
za období témìø 20 let uspoøádal se svými
spolupracovníky celou øadu výborných
pøednášek, zajímavých setkání i konferencí.
Po revoluci v roce 1989 však èinnost Kostnické jednoty témìø zanikla, nebo se otevøelo nebývalé množství jiných možností.
Pravdomil Dostál byl výborný a pohotový øeèník, jeho pøednášky spojené
s množstvím podnìtù ze zdravotnické
oblasti byly vždy vyhledávány. Mìl hbité
pero, pøispíval svými èlánky do øady novin i
èasopisù, byl èlenem redakèní rady Bratrské
rodiny.
Po roce 1989 se pro nìj otevøela nová
oblast, která mu byla v dobì totality
uzamknuta, a to èinnost veøejná. Jako dobrý
organizátor a znalec pomìrù ve zdravotnictví byl pøizván ke spolupráci v brnìnské lékaøské komoøe, kde pracoval
urèité období jako pøedseda Èestné rady.
Ale èas nezastavíš, ozývaly se i zdravotní
10
potíže: infarkt v oku, plicní embolie, srdce,
vysoký krevní tlak, cukrovka. Pøed dvìma
lety touto dobou ukonèil svou ètyøicetiletou
službu v církvi. Cítil, že už je unavený a na
vše nestaèí. Jen jeho nejbližší vìdìli, že je
pro nìj velice namáhavé vyjít jen malý
kopeèek nebo schody a že si nejradìji posedí
u novin nebo dobré knihy. Ale zájem o
historii, o dìní v církvi a v politice ho do
poslední chvíle neopouštìl. Vyhlížel každé
nové vydání dìjin nìkterého státu, byla to
jeho po Bibli nejmilejší èetba. Zvl᚝
znalosti historie byly obsáhlé, témìø encyklopedické. Historii srovnával se souèasným dìním a èasto velmi pøesnì dovedl
odhadnout, kam povedou kroky nìkterých
našich i cizích politikù. Také jeho kázání na
historické starozákonní texty jsme poslouchali s napìtím až do konce.
Jeho zdravotní rezervy se menšily, a když
pøišel úraz, zlomení žeber a poranìná plíce,
nevìstilo to nic dobrého, i když na krátkou
dobu se zdálo, že se vše zlepší. „Náš svìt
umírá s námi“, tak zní titul jedné knihy. I
jeho svìt zemøel zde na zemi s ním, aby
zaèal novou kapitolu ve svìtì jiném, v Božím království.
Jeho poslední vìta v nemocnici byla pro
nìj typická. Rozhlédl se po pokoji, dal prst
na ústa, aby ho snad nikdo neslyšel, a øekl:
„Mám plán!“ „A jaký?“ „Pùjdu domù!“
I Pán Bùh má své plány, jsme v jeho režii.
Jeho plán byl stejný, vzal ho do svého
domova. Ušetøil ho možná tìžkého stárnutí
a ubývání sil i schopností. Ale bude nám zde
na zemi scházet.
Pro pohøební rozlouèení napsala
Noemi Dostálová.
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Pravdomil
V
pondìlí ráno mi tatínek oznámil,
že zemøel Pravdomil. Pøekvapení.
Èasto mluvíval z kazatelny o neèekaných odchodech a najednou neèekanì
odešel i on. Smrt hrála v jeho kázáních
jednu z hlavních rolí. Ale nikdy nezvítìzila,
vítìzem byl vždy Pán Ježíš Kristus.
Pravdomila jsem vlastnì osobnì témìø
vùbec neznal. Nevím, jaký byl lékaø, jaký byl
pøítel. Byl pøece jen o generaci starší. Prohodili jsme spolu spíše pár zdvoøilostních
slov. Ale pøesto mùj život ovlivnil zásadnì.
Znal jsem ho pomìrnì dùvìrnì jako tzv.
„laického“ kazatele od svého dìtství. (Slovo
„laický“ je ve vztahu k Pravdomilovi pomìrnì komické.) Už od dìtství se u mì
projevovala pozdìjší profesionální deformace – rozlišoval jsem, kdesi ve skrytu
dìtské duše, kazatele živé a sušší. Jednoznaènì nejživìjší rétor byl právì MUDr.
Pravdomil Dostál. Živý byl jednak projevem – mluvil hromovým hlasem, jednak
ilustracemi, èasto divokými, z velmi všedního života. A to mì bavilo. A potom se živost
projevovala zvìstí evangelia, ve které nechybìl temný høích, radikální pokání a
odpuštìní v køíži Pána Ježíše Krista.
Osvìžující zvìst evangelia, padající jako
hromový vodopád zpìnìných vod. To jsem
si jako dítì užíval. Když šel na kazatelnu,
pøipomínal mi velkého ledního medvìda.
Pravdomil mìl zásadní vliv na mùj
duchovní život. Zatímco jiní kazatelé mì
ovlivnili podvìdomì, on pøímo a jasnì.
Právì díky jeho kázáním jsem si uvìdomoval zvìst evangelia. Nejvíce na jedné
obyèejné biblické hodinì uprostøed
prázdnin, kdy jsem byl sklíèen svými
vnitøními strachy. Tehdy jsem uslyšel
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
ujištìní: „Pán Ježíš Tì má rád.“ Tu obyèejnou
biblickou hodinu považuji za nejzásadnìjší
pøelom ve svém životì. Pozdìji jsem si
kázání vyžádal a schovávám je jako vzácnou
relikvii.
Pravdomil je pro mì dodnes vzorem
v kázáních, zejména v ilustracích. Miloval
jsem je a podle jeho vzoru je zasazuji do
svých kázání i dnes. Nejvíce jsem prožíval ty
nejsyrovìjší. Nezapomenu na Silvestr, kdy
dostal úkol mluvit na téma „Ježíš Kristus je
život“. Mluvil o strachu ze smrti, vše
podepøeno pøíbìhy z ordinace a od sousedù,
potom pøešel ke strachu ze života, napìtí
vrcholilo. „Zrovna nedávno,“ pokraèoval
klidnì Pravdomil, „jsem odøezával jednoho
obìšence, nedaleko odtud. Byla tma, hluboká noc,
bylo mi všelijak. Volali mi potom z bezpeènosti, že
jsem špatnì vyplnil úmrtní list…“ V sále bylo
napjaté ticho, sestry zhluboka dýchaly. Tu se
sálem rozeznìlo evangelium v podobì,
jakou jsem miloval: „A právì do tohoto temného
svìta pøichází Ježíš, aby øekl: Já jsem život.“ To
byly momenty, kdy mi docházelo, co je to
radostná zpráva o pøeslavném Spasiteli.
Pravdomil o sobì kdysi øekl: „Kážu dobøe
a rád.“ Už ta vìta o nìm vypovídá vše.
Miloval pøímost, øekl to, co se jiní neodvažovali øíci. (Obèas i nìco plácl.) Kázal
opravdu dobøe a rád. Pozdìji jsem rád
sbírával, jako tajný ctitel, jeho výroky. Tøeba:
„Prosil bych jedny teplé papuèe a kávu.“ Jindy
pøání slovutnému bratru dr. Urbanovi: „Jene,
sedmdesátka na krku, smrt pøede dveømi...“ Dalo
by se dlouho citovat jeho vìtièky.
Veèer, kdy jsem se o smrti tohoto milého
a vzácného muže dozvìdìl, jsem si vzal do
postele složku se svými zápisky Pravdomilových kázání. Mám jich desítky. Beru do
11
ruky tøeba to o krávách bázánských – jak
tehdy i intonací a mocností hlasu zpodobnil
mocnou pohanskou krávu. Beru další lístek
a slyším ten naléhavý hlas linoucí se
z ètvercového reproduktoru v chodbì. Byl
naléhavý, rytmicky modulovaný. Mnohokrát opakoval: „Ovce moje hlas mùj slyší a já je
znám a ony následují mne.“ Nebo jindy
opakované zvolání: „Nesmíš nikdy zapøít
Pána Ježíše Krista.“
Ach. Jak se stát vìèným? Spojit se s vìèným evangeliem. On to udìlal. Nemlèel.
Kázal nejen v církvi, ale i ve všední den.
Pøátelé o nìm vìdìli, že je køesan. Plody
jeho kazatelské práce si budou generace
pøedávat dál. Samému Bohu budiž sláva a
dík, že nám dal takového bratra.
Zababa (Petr Kuèera), CB Frýdek-Místek
Vzpomínka
na sestru Rùženu Netušilovou
N
aše maminka, paní Rùžena Netušilová, se narodila 25. února 1918
jako prostøední ze tøí dìtí v rodinì
Jana a Emilie Vojáèkových v malé jihoèeské
obci Leletice, okres Bøeznice. Vyrùstala
v øímskokatolické rodinì, s rodièi a sourozenci navštìvovala bohoslužby v katolickém kostele ve Hvožïanech, kde byla
dne 15. èervna 1934 biømována.
Když bylo mamince 16 let, zemøel jim ve
vìku 48 let tatínek na rakovinu. V této dobì
ztratila rodina naší maminky moudrého a
dobrého hospodáøe a otce rodiny a obec
Leletice svého oblíbeného starostu, který se
tìšil vážnosti a úctì místních obyvatel.
Ztráta tatínka rodinu hluboce zasáhla. Na
starost o rodinu a hospodáøství zùstala jen
jejich maminka – naše babièka Emilka.
Pøestože se všechny tøi dìti, Marie, mamka
Rùženka i Jan velmi dobøe uèily, nebylo po
smrti otce možno nechat všechny studovat.
Proto tato možnost byla pøenechána nejmladšímu z rodiny – bratru Jendovi, který
vystudoval obchodní školu. V té dobì byla
12
* 25. 2. 1918 † 29. 4. 2010
již starší sestra maminky Maøenka zamìstnaná v Praze. Brzy po tatínkovì smrti
odešla do služby do Prahy i naše maminka,
která pak na základì pozvání své sestry
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
zaèala spoleènì s ní navštìvovat sbor
Jednoty èeskobratrské na Žižkovì. Po nìkolika mìsících pod vlivem kázání br.
kazatele Beneše vìdìla, cítila a nabyla
pøesvìdèení, že patøí sem a toto církevní
spoleèenství je jejímu srdci nejbližší. Vždy
ráda vzpomínala i na br. kazatele Urbánka.
Na základì svého osobního rozhodnutí a
vyznání proto pøestoupila dne 23. èervna
1939 ke spoleèenství Jednoty èeskobratrské. Tady získala maminka velkou víru
v Boží pomoc a ochranu, která jí byla posilou ve všech dalších životních situacích a
zkouškách, do kterých ji život postavil.
V této dobì již mìla maminka známost
s Jaroslavem Netušilem, který pocházel
z vesnièky blízko maminèina rodištì,
z Újezdce. V Praze byla maminka zamìstnána ve službì v rodinì generála Bílého, kde se
starala o domácnost, vèetnì péèe o jejich
syna Káju. Díky své zodpovìdnosti, spolehlivosti a charakterovým vlastnostem si
brzy získala jejich dùvìru, která se projevila
i tím, že manželka generála Bílého mamince
s tatínkem vystrojila svatbu v Praze na
Staromìstské radnici. Ta se konala dne
27. èervna 1940.
Jaroslav Netušil byl vyuèený zámeèník a
v té dobì pracoval v Brnì. Když se jim
podaøilo sehnat podnájem u Lajtkepù
v Židenicích, pøestìhovala se maminka po
svatbì do Brna za svým manželem. Tímto
krokem moji rodièe definitivnì opustili
Èechy a jako jediní z mnohoèetné jihoèeské
rodiny se odstìhovali na Moravu. Tatínek
byl totiž z jedenácti dìtí a maminka mìla
dva sourozence.
Možná, že už zde zasáhla Boží prozøetelnost a ochrana, protože generál Bílý
byl v dobì po atentátu na øíšského protektora Heydricha prvním popraveným.
V této tìžké dobì již naše maminka žila
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
v Brnì. Tady zaèali spoleènì s tatínkem
chodit do Jednoty èeskobratrské. V dobì
války se jim v kvìtnu v roce 1942 narodila
dcera Jaruška. V únoru roku 1946 se mohli
radovat z narození syna Pavlíèka. Tato
radost však netrvala dlouho, protože po 14
dnech Pavlíèek zemøel na zápal plic. Rodièe
nesli tuto smutnou událost stateènì a o rok
pozdìji se jim narodila druhá dcera Vìra.
Náš tatínek byl v té dobì již zamìstnán u
ÈSD. Díky tomuto zamìstnání mu byl v roce 1951 pøidìlen drážní byt na Botanické
ulici v Brnì. S radostí tak opustili podnájem
v Židenicích a pøestìhovali se do „svého“,
kde mìla maminka trvalý pobyt až dodnes.
Protože všechny pøíbuzné mìli rodièe
daleko v Èechách, velice èasto využívali
výhod režijní jízdenky, a tak jsme èasto
cestovali a navštìvovali svoje pøíbuzné
v Praze, Blatné, v Hornosínì, v Újezdci, ale
hlavnì a nejradìji jsme se vždy vraceli do
rodištì maminky – k babièce do Leletic.
Tatínek jako zamìstnanec ÈSD èasto
jezdíval na montáže a maminka se o nás
bìhem týdne starala sama. Byla v domácnosti, a aby rodinu uživila, pøivydìlávala si
šitím pro svoje blízké a známé. V roce 1955
se mamince ve 38 letech narodil jako již
neèekané, ale pøesto vytoužené dítì syn
Petr. Díky mamèinì péèi a umìní hospodaøit jsme nikdy nemìli pocit nouze a mìli
jsme vždy dojem, že nám nic nechybí.
Protože oba rodièe pocházeli z venkova a
z hospodáøství patøila k jejich velkým koníèkùm zahrádka, koupili parcelu u Sobìšic,
kde na rozsáhlém pozemku trávili po práci
mnoho hodin volného èasu. Zde s láskou
pìstovali ovoce a zeleninu, která byla v té
dobì zdrojem obživy pro pìtièlennou rodinu a ze stejného dùvodu rovnìž chovali
mnohdy až desítky králíkù, o které se na
zahradì starali.
13
Maminka byla v domácnosti až do roku
1962, kdy nastoupila do práce jako dìlnice. I
pøes svoji vysokou pøirozenou inteligenci
svoji práci nebrala jako podøadnou, ale brzy
patøila pøi své zruènosti k nejlepším
pracovníkùm. Ani jsme si tenkrát
neuvìdomovali, že nástup do práce byl
nutností, protože nám dìtem chtìli rodièe
dopøát vzdìlání. Všichni jsme mohli studovat, Jaruška medicínu, já VUT – stavební
fakultu a Petr strojní prùmyslovku.
V roce 1970 našeho tatínka zasáhl tìžký
infarkt. Lékaøi, a tehdy ani Pravdík Dostál,
který patøil k našim rodinným pøátelùm,
nedávali mamince z hlediska medicíny
žádnou nadìji. Pøesto si maminka vymodlila
tatínkovo uzdravení, i když se již nemohl
vrátit do práce a byl od svých 55 let v invalidním dùchodu. V této dobì se stala živitelkou rodiny maminka. Nikdy jsme ji
neslyšeli naøíkat si ani stìžovat, pracovala
obìtavì pro rodinu jak doma, tak na
zahrádce, kde jak øíkala, èerpala energii, a
vždy byla za vše, co ji v životì potkalo,
vdìèná a Bohu za vše dìkovala. K jejímu
pøesvìdèení patøilo, že „Pán Bùh chyby nedìlá“. Tatínek ještì prodìlal dva infarkty,
dvakrát plicní embolii, ale mamka byla vždy
nablízku a díky svému rychlému a moudrému rozhodnutí mu vlastnì nìkolikrát
zachránila život.
Jednou z nejtìžších zkoušek v jejím životì bylo onemocnìní dcery Jarušky, které
se objevilo bez jakéhokoliv varování.
Diagnóza – rakovina prsu – byla velice krutá. Pøesto ani tady mamka nepropadala
zoufalství a k modlitbám o tatínka pøipojovala i modlitby za zdraví Jarušky. Tady
však byla Boží vùle jiná a Jaruška po ètyøech
letech boje s nemocí svùj pozemský boj
prohrála. Ani tady jsme si nikdy nevšimli, že
by maminka žehrala na osud, na to, že
14
pochovala druhé dítì a že jim odešla dcera,
která jako lékaøka byla nejen pro své rodièe,
ale i pro svoji rodinu nejpotøebnìjší a pro
nás všechny v rodinì patøila k nezastupitelným. I tady se maminka podøídila
slovùm „Buï vùle Tvá“ a odchod Jarušky
do nebeského domova pøijala s velkou
pokorou, vírou a pocitem, že musí být
podporou a posilou tatínkovi.
Pozdìji se k tatínkovì nemoci v jeho 80
letech pøidala komplikace – ucpání cév na
nohou, což skonèilo vysokou amputací levé
nohy. Ani tady maminka neztratila hlavu,
byla tatínkovi velkou posilou. Díky její
stateènosti a pomoci se tatínek nauèil chodit
na protéze, pozdìji používal invalidní vozík
a i zde mamka zvládala veškerou pomoc
ošetøovatelky sama bez toho, že bychom ji
kdy slyšeli si postìžovat. Toto období trvalo
ještì ètyøi roky.
V èervnu 1999 se po ètrnáctidenní hospitalizaci tatínka v nemocnici situace zhoršila
natolik, že lékaøi mamince doporuèili, aby
tatínka umístila do nìjakého zaøízení, kde o
nìj bude peèováno. To maminka odmítla
s tím, že se o nìj doma postará buï sama,
nebo s pomocí dìtí a vnuèek. Tatínek byl
z nemocnice propuštìn ve støedu po poledni a ve veèerních hodinách za pøítomnosti maminky v domácím prostøedí
odešel do nebeského domova.
Od roku 1999 byla mamka v Brnì sama a
do roku 2005 byla naprosto sobìstaèná. Jak
povìdìla ve svém jediném svìdectví, které
se ke mnì dostalo, a to na setkání seniorù
v roce 2003, byla vdìèná za to, že jí Pán Bùh
dává tolik síly, že mùže chodit do shromáždìní Církve bratrské, kde už má léta
svùj druhý domov, a byla vdìèná za modlitby všech, kteøí na ni mysleli. V brnìnském sboru tedy strávila do roku 2005
celých 65 let.
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Pøestože bylo jejím nejvìtším pøáním
nebýt na nikom závislá, bylo jí toto pøání
odepøeno. V roce 2005 ji zaskoèila bez
pøedchozího varování nemoc, která jí vzala
samostatnost, svobodu a schopnost rozhodovat sama o sobì. Alzheimerova choroba se projevila neèekanì, ale takovým
zpùsobem, že ze dne na den jsme se museli
rychle rozhodnout, jak situaci øešit. Po dohodì s jejím obvodním lékaøem jsme
maminku dne 6. dubna 2005 pøevezli do
Žïáru nad Sázavou, kde mìla v domácím
prostøedí mé rodiny nejlepší podmínky
k tomu, abychom jí mohli v její nemoci
pomáhat. Tato choroba vyžaduje neustálý
dohled, pacient nepoznává své okolí ani své
nejbližší, neumí se sám rozhodovat. Musí
mít stále nìkoho nablízku. Mùj vdìk v této
chvíli patøil zejména mému manželovi
Jendovi, který ani na vteøinu nezaváhal a
maminku do Žïáru ještì v ten den pøevezl.
Po celou dobu její nemoci mi byl nejbližším
pomocníkem, rádcem a mamince vzorným
peèovatelem. Pøestože nikdo z nás nevìdìl,
jak dlouho bude maminka péèi potøebovat,
Jenda nikdy pomoc naší mamince
neodmítl, za což mu patøí moje velká
vdìènost a podìkování celé rodiny.
Dokonce ani v dobì pøed tøemi lety, kdy
sám potøeboval pomoc po mozkové
pøíhodì, kdy musel ukonèit svoji profesi
veterináøe a pøešel do invalidního dùchodu,
jej nikdy nenapadlo, že bychom mìli
maminku dát do peèovatelského zaøízení.
Spoleènými silami a hlavnì za pomoci
dcery Hanky, která k nám mìla nejblíže,
díky Boží pomoci a obèasné pomoci
ostatních èlenù rodiny dle jejich možností
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
se nám podaøilo zvládnout situaci, do které
jsme byli postaveni. Za to patøí dík i
modlitbám Vás všech, kteøí jste maminku
mìli rádi a pøišli jste se s ní dnes spoleènì
s námi rozlouèit. Proto Vám všem i za
maminku patøí podìkování za Vaše dopisy,
telefonáty, pozdravy a povzbuzení, které
jsme nejen cítili, ale i dostávali jak od našich
mnohých známých a pøíbuzných, tak od
mnohých z Vás z brnìnského sboru
Maminka odešla do nebeského domova
dne 29. dubna 2010 ve veèerních hodinách.
Odešla tiše, a pokud mohu já podìkovat za
vyslyšení modliteb, splnilo se mi mé vroucí
pøání, aby pokud nastane èas a maminka má
odejít z tohoto svìta, aby to bylo doma,
v kruhu rodiny. Tato prosba byla vyslyšena a
pøání se mi splnilo. Po konzultaci s lékaøem,
kdy zdravotní stav maminky byl již velmi
vážný, mohla maminka zùstat doma v naší
péèi. Odešla v pøítomnosti nás obou, tj.
mojí a Jendy, pøi veèerním ukládání ke
spánku, v naší náruèi. Za tento zpùsob
odchodu ze svìta, by je pro nás oba
s Jendou po pìti letech strávených spoleènì
s maminkou bolestný, jsme a budeme do
konce života vdìèni.
Dnes vyjadøujeme svùj vdìk za požehnaný vìk 92 let naší maminky, ale hlavnì podìkování za sílu, zdraví a Boží pomoc, které
se nám dostalo a díky nimž nám bylo
umožnìno do poslední chvíle být po boku
naší maminky, pomáhat jí a dosloužit jí. Za
její život dnes chceme naposledy podìkovat
a s pokorou v srdci se s ní rozlouèit jejími
slovy „Buï vùle Tvá“.
Pro pohøební rozlouèení napsala dcera Vìra.
15
Vzpomínka
na bratra Vojtìcha Mauera
* 24. 1. 1950 † 30. 4. 2010
N
arodil se v lednu roku 1950
v Brnì, kde celý život žil. Již
odmala se vyznaèoval chováním
tichého a poslušného dítìte. V pøedškolním
vìku si hrával v koutku s vojáèky a všechny
ohromoval svojí fantazií. Sotva se nauèil
první písmenka, jeho velkou zálibou se
stalo ètení. Okouzlení Julesem Vernem záhy vystøídala literatura o pøírodì, literatura
faktu a historie. Vše, co pøeèetl, si až obdivuhodnì zapamatoval a následnì používal.
Od poèátku byla jeho nejvìtší vášní
pøíroda a vše, co k ní patøí. Tam by nejradìji
trávil veškerý èas pøi pozorování všech
zvíøátek a breberek; znalost jejich názvù by
mu mohl leckterý odborník závidìt. Tato
vášeò ho ovlivòovala i pøi výbìru povolání,
kdy si pøál stát se lesníkem. Okolnosti tomu
16
tak nepøály, a tak se po absolvování støední
školy stal technickým konstruktérem a projektantem trubkových aparatur. Záliba v pøírodì ho provázela i nadále. Nemalou kompenzací se mu stala práce v zahradì. Touha
stát se lesníkem se mu vyplnila až v synovi.
Zkušenosti nabyté ve hrách s durolinovými vojáèky zøejmì uplatnil i bìhem
základní vojenské služby, kde dosáhl hodnosti kapitána u tankistù. Na toto období
èasto a rád vzpomínal.
Po vojnì se vrátil do Královopolské strojírny, kde pracoval celý život a kde potkal
øadu pøátel. V této dobì se pustili spolu
s otcem a švagrem do výstavby osobnì vyprojektovaného rodinného domku. Pracovali samostatnì, bez pomoci odborníkù, a
stavba jim zabrala nemálo let.
V rámci pracovních povinností se mu
dostalo pøíležitosti strávit rok života na bøehu Bajkalského jezera v Angarsku. Ve volném èase s kolegy prozkoumávali sibiøskou
krajinu. Na výlety do pusté krajiny s krosnou
na zádech vzpomínal dodnes.
V øíjnu 1984 si øekl své ano s ženou svého
života. Mají spolu dvì dìti. I této úlohy se
zhostil výbornì, jako manžel mùže být
záøným pøíkladem vìrnosti a obdivu ke své
ženì. Tatínkem byl nejenom na 100, ale
pøímo na 200 %, kdy svým dìtem dokázal
pøedat mnoho ze své filosofie a ze svého
životního stylu, se kterým se ztotožòují. Dokázal vymýšlet výlety plné ponauèení,
hlavnì na zámky a hrady nejen v blízkém
okolí, ale i expedice plné fantazie a dobrodružství. Na druhou stranu nás (dìti) nauèil,
jak se postavit k práci a že nic v životì není
zadarmo. Krédo bylo: Co si neudìláš sám,
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
nemáš. A už pøi práci nebo hrách, uèil (vyznával) vdìènost za vše kolem a s nohama
pøímo na zemi.
I když to nedával okázale najevo, celou
jeho životní cestou ho provázela Boží vùle a
pokora. V tomto duchu vychovávali spolu
s manželkou i své dìti.
„Milý tatínku, dìkujeme Ti za všechno,
jsme moc rádi, že jsme s Tebou mohli být.
Lepšího manžela a tatínka jsme od Pána
Boha nemohli dostat.“
Pro pohøební rozlouèení napsala
manželka a dìti.
S Vojtou na Sibiøi
S
Vojtou jsem se seznámil pøesnì pøed
30 lety. A bylo to daleko odsud – v bývalém Sovìtském svazu na Sibiøi u jezera Bajkal v Angarsku. Pracoval jsem
tehdy v Cheposu – IDZ, který byl projektantem bloku 1. jednotky pyrolýzních pecí,
které se v Angarsku stavìly. Vojta pracoval
v Královopolské strojírnì, která byla dodavatelem tohoto zaøízení. Postupnì nás tam
pøijíždìlo nìkolik na zajíždìní pecí; dva
Vojtovi kolegové, další ze Slovenska a
z VÚCHZ.
Vojta oproti nám dobøe zvládal ruštinu,
byl kamarádský, vtipný, mìl jsem jej rád.
V „nìftìzavodì“ jsme chodili na smìny,
abychom pokryli potøebné práce, a tak bylo
možné vyšetøit 2–3 dny volna k turistickým
výletùm po okolí Bajkalu. Byl to vlastnì
Vojta a jeho spolupracovníci, co zaèali tuto
zakázanou èinnost provozovat, protože to
byla uzavøená oblast a my jsme vlastnì
nesmìli opouštìt mìsto. Snažili jsme se
splynout s místními obyvateli a pøímìstským vlakem jsme cestovali k Bajkalu.
A pak následovaly vìtšinou dlouhé pochody do hor pøes brody úzkými pìšinami.
Protože neexistovala žádná poøádná mapa,
chodili jsme vìtšinou proti proudu øek
pøitékajících do Bajkalu do nádherných,
tehdy liduprázdných hor – Sajany s výškou
kolem 2 000 m. Výhoda byla v tom, že nás
øeka vedla a kdykoliv jsme se z ní mohli
napít, protože na ní nebyla žádná vesnice
ani lidská èinnost. Byl to tuším právì Vojta,
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
který v místní knihovnì objevil knihu, která
popisovala, kterak se dostat k rùzným cílùm, vrcholùm, vodopádùm, Vojta byl rozumný v tom, že vždycky øekl, že už musíme
skonèit a bivakovat v údolí, zatímco jeho
druhové ještì chtìli zdolat vrchol.
Vzpomínám, že pøi své první výpravì,
kdy jsem se k nim pøidal, jsem mìl nové nerozchozené pohorky. Dùsledkem bylo, že
jsem pøi zpáteèní cestì k vlakové zastávce
myslel, že tam nikdy nedorazím. Z tìchto
turistických pochodù mám mnoho hezkých
vzpomínek a také nemálo diapozitivù
(Sobolie ozera, pik Èerskij, Meteostancija...).
Potom jsme se s Vojtou dále setkávali pøi
øešení pracovních problémù v zamìstnání a
mìli jsme také mnoho spoleèných zájmù.
Vojta byl pracovitý èlovìk, podílel se na
výstavbì rodinného domku a jeho velkým
koníèkem byla zahrada. Také jsem byl
20. øíjna 1984 na jeho svatbì s Lydií, roz.
Halámkovou v Kloboukách u Brna.
Vojta býval návštìvníkem našich shromáždìní. I když nechodil pravidelnì, jsem
pøesvìdèen, že vìøil v Boží pøítomnost.
Dokladem je i celá vìøící rodina – manželka
a dìti Lukáš a Pavlína.
Rozlouèili jsme se s ním 10. kvìtna 2010.
Na smuteèním oznámení byl verš z 5M 31,8.
Slova, kterými Mojžíš pøedává vedení
Jozuovi, platí i pro každého z nás: Sám
Hospodin pùjde pøed tebou, bude s tebou, nenechá tì
klesnout a neopustí tì, neboj se a nedìs.
Jiøí Káòa
17
O ŽIVOTÌ
V BOHUMILICÍCH
J
ak již nìkteøí víte, ve dnech 19. a 20.
èervna 2010 probìhnou v Bohumilicích
významné oslavy 800. výroèí založení
naší obce. A protože je to letopoèet krásnì
kulatý, bude pøi této pøíležitosti uspoøádán
Sjezd rodákù a pøátel Bohumilic, na který bychom Vás chtìli co nejsrdeènìji pozvat. Už
teï se mùžete tìšit na bohatý program, jehož struènou verzi uvádíme na následujících øádcích.
Hlavním dnem oslav bude sobota 19. 6.,
kterou zahájí prùvod obcí a ekumenická
bohoslužba na místním fotbalovém høišti.
Po jistì výteèném obìdì budou následovat
vystoupení divadelních a folklorních souborù z okolních obcí, historických šermíøù
a celý den završí fakír a ohòová show. To vše
bude doprovázeno støídavì cimbálovou a
dechovou hudbou.
K tomuto programu se také v dobì od
9.00 do 17.00 pøipojí prezentace umìleckých øemesel a od 13.30 i hry a soutìže se
šermíøi nejen pro dìti . Celou akci
budou navíc doprovázet i rùzné
výstavy:
– Výstava historických odìvù
(modlitebna Církve bratrské)
– Život a dílo Antonína Kolka
(kaple sv. Alžbìty)
– Bohumilice ve fotografii; výstava obrazù Bedøicha Jokla (bývalá mateøská škola)
– Výstava vín – nedìle od
14.00 (bývalá mateøská škola)
Na výstavy se mùžete pøijít podívat v sobotu 19. 6. kdykoli mezi
18
9. a 17. hodinou a v nedìli 20. 6. mezi 13. a
17. hodinou.
Je pro nás velkou ctí otevøít dveøe své modlitebny širší veøejnosti. Budeme velmi rádi,
když se této významné události budete
úèastnit spolu s námi.
Více informací najdete na stránkách:
www.bohumilice.info
Ester Puèálková a Tereza Mikelová
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
T
ajná akce je akce mladší mládeže,
která je urèená pøedevším pro naše
nevìøící kamarády. Jedná se o
takovou noèní „honbu za pokladem“, pøi
níž se pomocí vyøešených šifer dostáváte na
známá i neznámá místa v Brnì. Poslední
zpráva by vás zase mìla dovést do našeho
sboru na Kounicovì, ale to nemáme
ovìøené, protože žádný z týmù, které se hry
úèastnily, k poslední zprávì nedošel.
Letos se nahlásilo asi sedm družstev po
dvou až tøech lidech. Jeden tým tvoøili
mládežníci od baptistù, další pak moje
spolužaèky a já, ale jinak byly týmy sestaveny z naší mladší mládeže, což byla na
jednu stranu škoda. Žel vám nemohu pøíliš
povìdìt, jaké zprávy se øešily, protože jsme
se spolužaèkami po tøetí zprávì dostaly
chu na pizzu. Ke všemu spolužaèky nebydlí v Brnì a poslední autobus jim jel už
kolem jedenácté veèerní hodiny. A tak jsme
své chuové buòky nenechaly dlouho èekat,
honbu jsme dobrovolnì vzdaly a napapaly
É
N
J
A
T
foto z akce
TAJNÁ AKCE
se. Dvì rady do budoucna pro všechny, kdo
pùjdou na Tajnou akci: nikdy si s sebou
neberte hezké obleèení a kabelky, jako moje
spolužaèky, protože se pìknì zpotíte. A za
druhé, volte do týmu lidi, kteøí jsou z Brna.
Náš tým tvoøily holky, které nebydlí v Brnì,
a to se moc nehodí, když šifry poukazují na
významná brnìnská místa.
Ale jinak musím øíct, že jsme si tuto akci
velmi užily a moje nevìøící spolužaèky tak
poznaly naše prostøedí, které na nì
zapùsobilo velmi dobøe. Plánují jít na další
mládežnické akce. A proto si myslím, že
Tajná akce byla požehnaná a mìla svùj
smysl. Tak doufejme, že pøíštì se bude konat
znova.
Eliška Koøínková
DOPIS Z MÌSTA SVÌTEL
V
idíš mìsto a jeho svìtla? Jsou jako drahokamy na èerném sametu. Jsou jako svíce
v adventní dobì. Jsou jako svìtla v dobì pøíchodu.
Pøed tebou pùjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a
Hospodin odpoví, vykøikneš o pomoc a on se ozve: Tu jsem! (Izajáš 58,8–9).
Svìtelné signály tichého volání, sametového køiku tìch, které pøedchází jejich
spravedlnost. Za nimi ohòostroje slávy. Abychom takto pøicházeli. Tu jsem! Tu jsme i
my.
Herzlichst
Vaše – po 100 letech – Marka
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
19
POZVÁNKA NA ÈERVNOVÝ KONCERT SOUBORU
NSANGO MALAMU
ANEB
OTÁZKY PRO BRATRA LEONARDA TECU
Proè zrovna Nsango malamu?
To je dobrá zpráva èili evangelium v jazyce lingala. Tento název odráží naše
poslání a obsah našich písní. Zpíváme totiž
folklorní a hlavnì duchovní písnì z Konga a
Angoly. Odtud také pochází africké jádro
souboru.
Jak tento soubor vznikl?
Na tuto otázku existuje nìkolik odpovìdí. Sango malamu tady bylo už v 90.
letech minulého století. Takhle se jmenovala (bez N na zaèátku, ale význam je
stejný) skupina pod vedením bratra
Manaseho Tavarese z Angoly a potom
Oséeho Sanoga z Mali. Nìkteøí vidí
kontinuitu, jiní ne. Názory jsou rùzné, tak èi
onak nové Nsango malamu založili koncem
roku 2005 dva muzikanti – Pedro Joao
Macaxi z Angoly a Jacques Célestin Moliba
Bankanza z Konga. Døívìjší Nsango
malamu bylo charakterizováno zpìvem a
kytarou, nynìjší je charakterizováno
zpìvem a bubnem a také dynamiètìjším
tancem pøi zpìvu.
20
Kdo v kapele zpívá?
V našem pìveckém souboru pùsobí zpìvaèky a zpìváci z Konga, Angoly a Èech.
Vìtšinou jde o studentky a studenty a také
pracující mladé lidi, kteøí se sešli z rùzných
èástí ÈR v Praze. Všichni jsme zapáleni do
zpìvu, rádi zpíváme a tanèíme sobì pro
radost, Bohu ke chvále, lidem k potìšení… a
pochopitelnì šíøíme to poselství – Nsango
malamu. Trénuje se každé úterý v suterénu
Evangelické teologické fakulty. Také
samotný trénink je pro nás vždycky
pøíjemný zážitek. Skvìlí lidé, dobrá parta.
Ve kterých jazycích zpíváte?
Naše písnì jsou v jazycích lingala, kikongo, a novì se objevují písnì ve svahilštinì. Jsou to pestré písnì afrického
køesanství. Ale podstatná èást našeho repertoáru je dílem obou výše zmínìných
muzikantù, Pedra a Jacqua. Lingalou se
mluví v Kongu a trochu na severu Angoly,
kikongo se užívá v Angole a na jihu Konga.
Svahilsky se mluví v Kongu, Keni,
Tanzanii…
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
– Leonardo Teca, nar. roku
1973 v Angole, syn baptistického
kazatele, pøišel do tehdejšího
Èeskoslovenska v roce 1988
studovat støední školu, následnì
vystudoval Evangelickou
teologickou fakultu UK. Nyní
pùsobí jako faráø ÈCE v Horních
Vilémovicích.
Doprovázíte se na nìjaké nástroje?
V Nsango malamu jde pøedevším o zpìv.
Buben a jiné rytmické hudební nástroje
nejsou pravým doprovodem, jen zvýrazòují
nìkteré písnì. A pak jsou tu
tance pro zpestøení. To je
samozøejmostí. Zpívat s radostí bez tance? Co je to za
radost?
lidská a prostá. Nsango malamu tam pøišlo
na její osobní pozvání. A musím øíct, že paní
ministrynì má velmi dobrý hudební vkus
J.
Co konkrétnì uslyšíme v Brnì?
Ještì nevíme pøesnì, co bude v Brnì, ale
s nejvìtší pravdìpodobností uslyšíte aspoò
dvì tøetiny písní, které jsou na CD. Uslyšíte
také bubny a pochopitelnì uvidíte doprovodné tance k písním. Více se dovíte na
našich stránkách: www.nsangomalamu.cz.
Ptala se Lenka Broklová.
Jak èasto míváte koncerty?
Poslední dobou hodnì
koncertujeme. Máme v prùmìru tøi koncerty mìsíènì,
možná víc. Musíme ubrat.
Navíc po nahrávání ve studiu
jsme organizovali nìkolik
vlastních koncertù. První
z nich byl 17. 12. 2009, kdy
jsme právì vydali CD, které
je k mání v nìkolika obchodech.
A co vystoupení v Èernínském
paláci?
V Èernínském paláci jsem
nebyl, ale umím si pøedstavit,
jaký to byl zážitek. Nedávno
jsme vystoupili na setkání
ministerstva životního
prostøedí. Byla tam pochopitelnì i paní ministrynì.
Je to velmi pøíjemná žena,
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
21
POVÍDÁNÍ HUDEBNÍ
aneb Jak se hraje na trubku a housle
A co jsi hrál v kostele?
Tam jsem hrál vstupní melodie,
jakože jsem zahrál pøedehru a
ostatní pak zpívali.
A míváš pøi hraní trému?
Jo. Jak jsem hrál v hotelu, tak
jsem mìl trému a vynechal jsem
jeden øádek. Ale nepoznalo se to.
A hraješ už nìjaký písnièky?
Yesterday, Když se zamiluje
kùò.
Vojta Horký (10 let)
Kdo pøišel na to, abys hrál na trubku?
Mamka nejdøív chtìla, abych hrál na
klarinet, ale pan uèitel mì pøesvìdèil, že
mám hrát na trubku.
A to jsi zaèal rovnou na trubku?
Ne, hrál jsem 4 roky na flétnu.
Co je pøi hraní na trubku nejtìžší?
Hrát vysoký tóny, protože musíš hroznì
stiskávat rty.
Jak dlouho už hraješ?
Dva roky, teda teïka druhej rok.
A už jsi nìkdy mìl nìjaké vystoupení?
V hudebce a jednou v Modøicích v hotelu
a pak v kostele v Želešicích.
22
Mnì se zdá hraní na trubku strašnì
tìžký…
To je jednoduchý, protože jsou tam tøi
klapky a dá se hodnì kombinovat, tøeba jen
jedna klapka, nebo dvì klapky a pak jiný
dvì… Celkem je sedm kombinací a s vyšším
nátiskem to máš o oktávu výš. Nejnižší je
malý ges a nejvyšší je asi gis o 2 oktávy výš. Já
zatím umím od malýho ges po c2.
A bráchové taky hrají na nìjaký hudební nástroj?
Ondra na klavír a já a Ondra ještì na kytaru. A Vašek a Jindra na nic.
Cvièíš rád?
To je rùzný, podle nálady. Nejèastìji mnì
øíká mamka. Já si na to ani nevzpomenu.
Cvièím tak tøikrát týdnì, ale mìl bych cvièit
každý den. Teï jsem dostal 1–, protože
jsem tam od pololetí nebyl, protože jsem byl
poøád nemocnej.
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
A co hraješ?
Rùzný prstový
cvièení, techniky na
smyèec. A pak mám
dva pøednesy – Nina
Baklanova a od Fridericha Szeytze.
A co písnièky?
Když jsem byl
menší, uèil jsem se
písnièky, teï už ne.
Tomáš Bargel (9 let)
Prý hraješ na housle. Jak dlouho?
Myslím ètyøi roky.
A to hraješ na normální housle jako dospìlí?
Jsou tøi velikosti – osminky, ètvrtky,
pùlky a celý. A já hraju na ètvrtky.
A míváš vystoupení?
Hodnì. V sále Milosrdných bratøí, v Besedním domì, dvakrát na soutìži – ve škole
a na Slovensku v Dolním Kubínì.
No to musíš hrát dobøe.
Paní uèitelka øíká, že prý jsem talent.
Na tys hrál od zaèátku?
Zaèal jsem na osminky.
A co jsi hrál v Besedním domì?
Já totiž chodím do souboru a tam jsem
mìl vystoupení, hrál jsem sám i v orchestru
s dìckama.
A jaký je v nich rozdíl?
Jsou menší velikostnì, ale mají stejnì
strun.
A ty nìkdy hraješ i s dospìlými?
Na Den matek jsem hrál v Olympii, to byl
orchestr Czech Virtuosi.
Co je na houslích nejtìžší?
Tìžký je, že se musí hlídat obì ruce,
smyèec se nesmí tahat pøíliš blízko k hmatníku ani pøíliš blízko ke kobylce. U kobylky
by to skøípalo.
A hrají na nìco i bráchové?
Malý ještì na nic a vìtší na klavír.
A cvièíš sám?
Cvièím s mamkou, která když byla malá,
hrála na klavír a teï obèas hraje na varhany.
Musí tì mamka nutit?
Aji jo.
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
S Vojtou Horkým bydlíte v jedné vesnici, chodíte do
stejné školy. Hráli jste už nìkdy spoleènì?
Myslím, že ne. Jenom s bráchou.
Tak doufám, že až zaènou hrát všichni bráchové
Bargelovi a Horcí spoleènì, založí nìjaký orchestr!
Ptala se Lenka Broklová.
23
Modlitební shromáždìní
v Betlémské kapli
J
sme velmi rádi, že jsme se mohli zúèastnit spoleèných modliteb, chval a uctívání
na tomto historickém místì o Svatodušní nedìli 23. kvìtna 2010.
Sešlo se nás asi 1 000, køesané z protestantských církví (CB, BJB, KS, SŽ, AC
aj.), abychom se pøimlouvali za èeský národ
a církev v naší zemi. Prosili jsme za probuzení, za vylití Ducha svatého, za rozhojnìní darù Ducha svatého – dary proroctví, slova moudrosti a poznání, za dar
uzdravování atd., abychom mohli lépe
sloužit. Protože Království Boží nezáleží v slovech, ale v moci. (1K 4,20)
Modlitby byly rozdìleny do nìkolika blokù. Úvodem jsme Bohu dìkovali za 20 let
svobody a za zmìny, které pùsobil – napø. se
výraznì prohloubila spolupráce mezi køesany tradièních a charizmatických církví.
Modlili se pøedstavitelé z jednotlivých
církví, napø. s. Linzmajerová (CB) – modlitební sdružení Lydie, br. Pavel Èerný (CB),
br. Dan Drápal (KS), br. Bubik (AC) aj.
V druhé èásti jsme se modlili za usmíøení
mezi generacemi, kdy br. kaz. Petr Šimmer
(CB) zástupnì èinil pokání za starší
24
generaci, vyznával únavu, rùzná selhání,
nedostatek horlivosti, nedostateèné vedení
mladé generace, nedostateènost modlitebního zápasu atd. Následnì výše zmínìní
pøedstavitelé jeden po druhém žehnali symbolicky vybraným zástupcùm mladé generace. Nakonec jsme se vzájemnì ujistili, že
chceme stát bok po boku jako horliví svìdci
a služebníci našeho Pána. Osobnì to na mì
silnì zapùsobilo.
Poslední blok modliteb byl vìnován
prosbám za novou vládu, za politický a
spoleèenský vývoj v naší zemi.
Toto modlitební shromáždìní bylo
všechno jiné, jenom ne formální a strnulé,
ale plné opravdové touhy, aby Bùh uvolnil
proudy své milosti nad tímto národem a my,
jeho církev, abychom na to byli pøipraveni.
Vždy poslední vìtší probuzení v naší zemi
bylo zhruba pøed 100 lety! Je vidìt, že Pán
Bùh probouzí novou touhu a horlivost,
modlitební zápal u mnoha køesanù napøíè
denominacemi, tak nezùstaòme stát
stranou!
Byla otevøena nepøetržitá modlitební
stráž v trvání nejménì jednoho roku na
základì biblických veršù:
Iz 62,6: Na tvých hradbách Jeruzaléme jsem
ustanovil strážce, po celý den a po celou noc a nikdy
nejsou zticha.
Ez 22,30: Hledal jsem mezi nimi muže, který
by se postavil pøed mou tváø za tuto zemi, abych ji
neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem…
Každý køesan se mùže pøipojit a
zapsat na www.modlitebnistraz.cz.
Jana, Petr a Michael Baní
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Ohlédnutí druhé
I když nahoøe jsme podle programu zaèínali
až v 18 hod, díky srdeènému pozvání mládeže
(vybavené výbornými koláèky), kterou nebylo
možno minout v prostoru Kounicova 15
bezkontaktním zpùsobem, zaèali první
návštìvníci, a to nejen dìtského programu,
pøicházet již hluboko pøed 17. hodinou.
Mladá žena, a jak jsem se od ní dozvìdìl,
cizinka (z výslovnosti to nešlo poznat), si pøišla
prohlédnout naši výstavu biblí. Zastavila se nad
ekumenickým pøekladem, otevøeným na stranì,
kde byl zvýraznìn verš 6 a 7
Žalmu 92, kde stojí: Tvoje èiny,
Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje
zámìry jsou pøehluboké! Tupec o
tom neví, hlupák tomu nerozumí.
Ještì bych mìl podotknout, že když se výstavka
pøipravovala, ani naší pozornosti tyto zvýraznìné
verše neunikly a zvažovali jsme, zda nenalistovat
jinou stranu, abychom neprovokovali. Rozhodli
jsme nechat to tak.
Vìdìl jsem, co ète, a tak jsem pøispìchal s vysvìtlením, že místa otevøená v biblích jsou náhodná.
Ale asi jsem nemìl pravdu. Mladá žena mi s úsmìvem odpovìdìla, že je to pøesnì to slovo, které
potøebovala slyšet. V naší zemi žije již 10 let, a jak mi
øekla, postrádala duchovní rozmìr svého života.
NOC KOSTELÙ
Ohlédnutí první
V období pøíprav loòské i letošní Noci
kostelù (NK) jsem mohl být nìkolikrát v kontaktu s koordinátory akce z Biskupství brnìnského. Všechna setkání byla velmi pøíjemná a
vstøícná.
Potìšilo mì, když mi jeden bratr katolík pøi
letošní informaèní schùzce øekl …k nám
pøicházejí lidé obdivovat krásné kostely, vy mùžete
ukázat to podstatné, a to je, jak církev žije…
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Ohlédnutí tøetí
Kdo jste byli na druhé èásti vystoupení Tomáše
Najbrta, vzpomenete si na jeho slova pøed závìreènou písní. Slova o tom, že se nìkdy chováme jako
dítì, které je uvìznìno svými kamarády v zamèeném
pokoji a sedí tam stále, protože si nevšimne, že pokoj
byl již odemèen. Závìreèná píseò Naberu dech a pùjdu,
rázem zbavený pout, svobodu volnost cítím, døív jsem se nemoh
hnout… zavedla moje myšlenky k dìvèatùm z Teen
Challenge, sedícím v pøedních lavicích, která nám
pøedtím vyprávìla o svých nesvobodách i cestách ze
spoutaností. V tuto chvíli jsem si uvìdomil, že mohu
sledovat, jak pracuje Boží režie.
Ještì jedna píseò mi naskoèila pøi ohlédnutí za
NK: Jak rozkošné a milé, když bratøi s druhem druh (týká
se jistì i sester) jsou svorni pøi svém díle a v lásce jeden duch.
Díky všem, bylo to rozkošné a milé.
Petr Nykodým
25
Noc kostelù v kuchyni
Noci kostelù pøedcházelo ráno, kdy byl v Heslech na 28. kvìten verš Neposlal Bùh Syna svého na
svìt, aby odsoudil svìt, ale aby spasen byl svìt skrze Nìho.
Byl nádherným potvrzením toho, že akce, která
nás veèer èekala, má svùj smysl a že evangelium
nemá být uzavøené v kostelech a modlitebnách.
Po loòské zkušenosti, kdy návštìvníci naší
modlitebny pøijali obèerstvení velmi kladnì, jsme
se i letos se sestrami snažily, aby se dostalo na
každého, kdo pøijde tøeba i po pùlnoci. Za pøispìní
mnoha sester bylo letos pøichystáno 1081 kanapek,
1300 koláèù – kterými mládež lákala na Noc kostelù již na ulici – a 20 druhù drobného cukroví.
V jedné chvíli kolem sedmé veèer, kdy kanapky
byly všude, kam oko v kuchyni pohlédlo, jsme si
øíkaly, že by modlitebna mìla být otevøena do rána.
Ale nakonec bylo všechno s povdìkem pøijímáno,
konzumováno a zkonzumováno. Vìøím, že i malé
spoleèné pohoštìní pøispìlo k tomu, že lidé navazovali rozhovory. Nás, sestry v kuchyni, potìšily
reakce pøíchozích, kteøí ocenili, že to, co konzumovali, bylo „domácí“.
Nakonec nejen verš pøi ranním ètení, ale i
prùbìh celé Noci kostelù byl ujištìním, že se Pán
Bùh k této akci pøiznal a velmi ji požehnal.
P.S. Velký dík všem sestrám, které napekly a
pomáhaly.
Daniela Koøínková st.
Pohled mládežnický
Na Noci kostelù byl (stejnì jako minulý rok)
v šachovnicovém sále pøipravený program pro
dìti a mládež. Pro nejmenší (a jejich rodièe) bylo
na stupínku velké kolejištì, mohli jsme zde najít
také náš oblíbený a již skoro tradièní ,,fotbálek“
nebo o nìco ménì tradièní pohybovo-poèítaèovou hru wii. Kdokoli pøišel, mohl si kteroukoli
z tìchto ,,aktivit“ vyzkoušet a musím øíct, že
neznámých tváøí jsem zde vidìl hodnì. Celou
dobu zde byla pohodová pøátelská atmosféra,
která byla zøejmì dùvodem, proè se zde zdrželi
déle i nìkteøí, co si pùvodnì pøišli ,,jenom pro
razítko“ (pokud tedy pominu výborné obèerstvení, které by mi urèitì také stálo za zdržení, kdybych
byl v roli návštìvníka J ).
David Raus
26
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
PROGRAMY DALŠÍCH SETKÁNÍ
Mládež / úterý 19.15
PERIKOPY
1. 6.: Program v modlitebnì
8. 6.: H.O.S.T. Béda Smolka
15. 6.: Cyklus „Køesanská etika“ (Jan Asszonyi)
22. 6.: Žalmy (Dominik a Káa)
29. 6.: Párty k ukonèení školního roku
J 3,1–15
Lk 16,19–31
Lk 14,15–24
Lk 15,1–10
Lk 6,36–42
Veteráni / pondìlí 18.30
7. 6.:
14. 6.:
21. 6.:
28. 6.:
Hyde Park o Lásce a zamilovanosti (Katka a Petr Dadákovi)
Desatero: 4. pøikázání (Katka Vávrová)
Pøedprázdninová grilovací mládež
Už nebude, až po prázdninách :-(
Klub maminek / ètvrtek 10.00
3. 6.:
10. 6.:
17. 6.:
24. 6.:
Skutky tìla – sklíèenost (Martina Štiglerová)
Dìti a internet (Bohunka Horská)
Žena v náboženství – buddhismus (Danka Truksová)
Závìreèná celodenní párty (nebude v prostorách sboru)
Pøípadné informace podají
Martina Štiglerová (608 334 528)
nebo Sisa Èervená (776 744 204)
Fotbálek
Každé nedìlní odpoledne se na høišti v Oøešínì koná od 14.30 fotbálek. Informace a pøihlášky
vždy buï online http://cb.cz/brno/mladez/, nebo osobnì Šimon Kadlec (774 804 729) a Filip
Koøínek. Colina už nepøijede snad jen ten z Kolína (to není vtip!).
KOMPAS 6/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO/
27
èerven
ve sboru
b
C
CB Kounicova
PRAVIDELNÉ NEDÌLNÍ POBOŽNOSTI
6. 6.: 9.00
19.00
13. 6.: 9.00
19.00
20. 6.: 9.00
19.00
27. 6.: 9.00
18.00
kaz. Andrej Beòa + Veèeøe Pánì
br. Josef Vávra + Veèeøe Pánì
kaz. Jan Asszonyi
kaz. Jan Asszonyi
br. Josef Vávra
br. Jaroslav Pacek
kaz. Jan Asszonyi
Nsango malamu (viz str. 20)
STØEDA
BIBLICKÉ A MODLITEBNÍ HODINY
2. 6.: 19.00
9. 6.: 19.00
16. 6.: 19.00
23. 6.: 19.00
30. 6.: 19.00
br. David Novák (misijní – Hranice ve sportu)
kaz. Jan Asszonyi
kaz. Jan Asszonyi
kaz. Jan Asszonyi
kaz. Jan Asszonyi
pravidelnì soubìžnì s nedìlní pobožností
každé úterý v 17.00
každý ètvrtek v 17.00
každé úterý v 19.15
každé pondìlí v 18.30
v nedìli v 8.20 a ve støedu v 18.20
každý pátek v 16.45
ve støedu 9. a 23. 6 ve 20.10
ve støedu 30. èervna v 17.15
každý ètvrtek v 10.00
Nedìlní škola
Mladší dorost
Starší dorost
Mladší mládež – páteèníci
Starší mládež – veteráni
Modlitební chvíle
Zkoušky pìveckého sboru
Jednání staršovstva
Sesterský odbor
Klub maminek
STANICE
6. 6.:
13. 6.:
20. 6.:
27. 6.:
BOHUMILICE / nedìle 9.30
BLANSKO / nedìle 14.00
Bohumiliètí
br. Luboš Rous + kaz. Jakub Škarvan (VP)
kaz. Jan Asszonyi
Bohumiliètí