3/2004 611 kB

L i l i á ř – informativní zájmový zpravodaj specializované základní
organizace pěstitelů lilií ZO ČZS MARTAGON – č. 3/2004
Výbor ZO ČZS MARTAGON:
předseda:
místopředseda:
jednatel:
hospodář:
výstavy:
členové výboru:
redaktor Liliáře:
korespondenci zasílejte:
příspěvky do Liliáře, reklamace zpravodaje:
Ing. Stanislav Ševčík
Ing. Jaroslav Simandl
Ing. Petr Šrůtka
Milan Michal
Jiří Hloušek
Jiří Kovář,
Ing. Jiří Svoboda
Dr. Karel Vereš
Ing. Petr Šrůtka
Katedra ochrany lesů
Kamýcká 129
165 21 Praha 6
Dr. Karel Vereš
Mochovská 33
198 00 Praha 9
Obsah:
Úvodník (Karel Vereš)
Martagon hybridy (eurasiatky) ( Bronisław Kondrot)
Hybridizace, kouzlo přírody? II. ( I.J. Černohorský)
Invaze….? (Vladimír Pernica)
Pěstuji martagony ( Frans Officer, Bloomington)
Anketa Severoamerické liliářské společnosti (Karel Vereš)
Galerie liliářů – Boleslav Král ( Václav Vinčálek)
46
46
49
56
59
65
65
Pozvánka na podzimní členskou schůzi, která se koná 16. října 2004:
Místo konání: Botanický ústav PřF UK, 2. patro, Benátská 2, Praha 2
Doprava:
Metro B, stanice Karlovo nám., pěšky 5 minut k Botanické
zahradě
Program:
1. Přednáška o orchidejích
2. Zprávy o výstavách, předávání cen
3. Aukce liliových cibulí
4. Prodej přebytků, tombola
Upozorňujeme, že podmínky pro dražbu cibulí zůstávají beze změny. Nabízet lze
pouze cibule komerčně nedostupných lilií nebo cibule výjimečných kvalit.
Maximální počet 3 ks od odrůdy.
Vážení přátelé!
V době, kdy tyto řádky píšu máme již za sebou všechny výstavy a na zahradách
dokvétají poslední orienpety. Nastala tedy doba nářků a stesků nad uplynulou sezónou,
alespoň pokud jde o květení a počasí.
Začnu odzadu. Ukolébáni klimatickými podmínkami posledních let jsme se
snažili přizpůsobit termíny výstav. Opět se nám to příliš nepovedlo, přestože dokonce
v našich radách máme i meteorologa. ( To je ovšem jen přátelský špílec.) Avšak tak se
stalo, že na rakovnickou výstavu jsme měli málo dokonce i asijských hybridů a skoro
žádné čínské. I v Lysé bylo málo kvalitních asijských hybridů a čínských také. O
orienpetech. ani nemluvě. Volyňská výstava bude, pokud jde o lilie, vždycky ještě více
závislá na počasí, ale pokud jde o exponáty, dopadla letos výborně. Tímto úvodem
jsem trochu vlezl do zelí našim výstavním komisařům, jejichž zprávy o výstavách
budou až v dalším čísle, ale snad nebude tak zle.
Hodnotit sezónu pokud jde o květení lilií je velmi ošidná věc, protože těch cizích
zahrad jsem viděl málo. Co se týká o pražské lokality, pozdní mrazíky nebyly a spíše
jsme zápolili s pozdějšími výkyvy počasí. Pokud bylo dost vody na zalévání i v
červencových parnech, dopadly dobře i orienpety. Můžu se tase pochlubit, byť tak
trochu cizím peřím, opět s jedním neobvyklým výpěstkem. Před dvěma lety jsem přes
pana Kondrota z Polska dostal jenom číslem označené tři semenáče pocházející od
německého šlechtitele Diersena. Jeden z nich to dotáhl až na 250 cm a měl 23 světle
žlutých, dosti plochých květů.
Další řádky píšu hodně nerad. Letošní sezóna se stala mou poslední, protože naše
zahrádkářská kolonie bude zrušena. Od příštího roku se na jejím místě bude stavět.
S ohledem na svůj věk i zdravotní stav už jinde začínat nebudu. Ale netěšte se, pokud
mi nedáte padáka jako redaktorovi, chtěl bych zůstat i nadále liliářem, i když jen
teoretikem.
Na závěr mám smutnou zprávu. 9. července zemřel dobrý člověk, vynikající
liliář, čestný člen naší organizace pan Bronislav Kondrot. Jeho odrůdy nám ho budou
vždy připomínat.
Karel Vereš
Martagon hybridy.
Bronisław Kondrot, Rybnik, Polsko
Martagon hybridy patří do II. klasifikační skupiny zahradních lilií. Svůj původ
odvozují od druhů L. martagon, hansonii, distichum, medeloides, tsingtauense a jejich
botanických odrůd. Lilium martagon - lilie zlatohlávek - je přísně chráněn.
V našich polských zahrádkách se s těmito liliemi nesetkáváme téměř vůbec. A to
ani se samotnou L. martagon a jejími botanickými odrůdami se širokou škálou barev,
přestože se často vyskytují v nabídkách evropského liliového trhu. Jejich svěšené
květy a dlouhá květenství nejsou totiž zajímavá pro květinářské firmy pěstující lilie k
řezu, proto také nepěstují jejich levné cibule. Pěstováním a množením těchto lilií se
46
proto zabývají hlavně amatérští pěstitelé. Botanické druhy, stejně jako Martagon
hybridy jsou typickými zahradními liliemi s neopakovatelným kouzlem a půvabem.
Botanické lilie mají květy turbankovité, svěšené (s výjimkou L. tsingtauense, která má
květy vztyčené a ne turbankovité), o velikosti 4 – 9 cm.
Musíme přiznat, že naší
vinou ne vždy dovedeme zajistit botanickým liliím v našich záhradách takové
přirozené prostředí, v jakém rostou, a jejich pěstování se ne vždy daří. L. martagon a
její odrůdy snášejí i půdu vápenitou, ale v přirozeném prostředí je můžeme potkat také
na úrodných, nevysychajících půdách s listovkou na povrchu. Sám jsem narazil v
Beskydech na velké stanoviště se 120cm rostlinami rostoucími v polostínu na okraji
podrostu listnatého lesa. Pouze L. medeloides a L. tsingtauense vyžadují lehce kyselou
půdu. Lilie zlatohlávek vyrůstá brzy na jaře a v případě silných nočních mrazíků na
nechráněných stanovištích namrzne a v daném roce už nekvete. Proto je vysazujme na
chráněných stanovištích, kde nejsou vystaveny přímému mrazivému větru.
Martagon hybridy mají ve srovnání s jinými zahradními liliemi poměrně malé
květy (od 4 do 10 cm), vyznačují se však především obrovskými květenstvími a dokáží
být v zahradě dominujícím barevným prvkem po dlouhou dobu. Téměř všechny jsou
tečkované, jsou to převážně malé tečky řídce nebo hustě rozmístěné, avšak hybridy z
nového šlechtění mají hodně velké tečky, občas i slévající se a připomínající L.
pardalinum. Počátek této skupině hybridů dalo křížení uskutečněné v roce 1886 van
Tubergenem mezi L. hansonii a L. martagon var. album. Takto vznikly první hybridy
nazývané Marhan hybridy. Mají tlusté, masité okvětní lístky v barvě slonoviny, žluté
nebo béžově hnědé. Jsou to velmi vitální hybridy, z nichž se ještě dnes hodně pěstuje
klonová odrůda 'Marhan'. Ze semen těchto prvních hybridů vypěstovala paní R.O.
Backhouseová hybridy skupiny Backhouse, většinou ve žlutooranžové barvě. Odrůda
'Mrs R. O. Backhouse' roste zdravě dodnes, přestože uběhlo 100 let, a můžeme ji
nalézt v mnoha nabídkách. Z jiných hybridů je třeba jmenovat skupinu Paisley s
jemnými pastelovými barvami kašmírových šál vyráběných ve skotském městě
Paisley, vypěstované J.de Graaffem a takto nazvané od tohoto města. Podobné barvy
mají také hybridy skupiny Painted Lady, které v minulé sezóně byly také v naší
klubové nabídce a jejichž cibule dodal H. Dierssen.
K nejvíce známým a oceňovaným Martagon hybridům patří odrůdy: ’Jupiter’–
nejtmavší hnědočervená kvetoucí v červnu, ’Mrs R. O. Backouse’ – žlutě meruňková,
’Port Wine’ – vínově červená, ’Romeo’ – světle růžovočervená, ’G. F. Wilson’ –
smetanově žlutá, ’Kometex’ – žlutooranžová, ’Theodor Haber’ – leskle tmavě
červenohnědá, ’Bornholm’ – krémová bez teček o výšce 170 cm, ’Larissa’ – žlutá s
růžovými tečkami a kulovitými květy směřujícími téměř do stran, ’Brunswiek’ –
oranžová s květy směřujícími více do stran, ’Zlatice’ – bílá s jemně žlutým středem,
’Lusher’ – karmínově červená s oranžovým středem.
Nové odrůdy Martagon hybridů se na trhu objevují méně než lilie jiných
zahradnických skupin. Je to způsobeno pomalým podzemním klíčením semen a
slabým ročním přírůstkem cibulí. Během 10 let lze vypěstovat pouze dvě generace
hybridů, kdežto asijských pět. Proto také jejich ceny nepatří k nejnižším. V nových
odrůdách se pěstitelé snaží odstranit vady starších odrůd, zlepšit odolnost proti jarním
mrazíkům, docílit nových barev, zvětšit květy a zdokonalit jejich tvar. Hybridy L.
martagon s L. distichum a L. tsingtauense vnesly syté barvy chromově žluté a
oranžové. Hybridy L. martagon var. album x L. medeloides mají barvy od
47
tmavočervené do hnědé, ale hlavně raší později na jaře, což řeší jejich časté namrzání.
Syté barvy nových hybridů neblednou tak rychle na slunci. Objevilo se také nové
zajímavé rozložení teček na tepalech. Velmi atraktivní jsou odrůdy s tečkami ve
světlejším prstenci (halo efekt). Jsou také odolnější vůči virům. Tyto hybridy také
kvetou později, na začátku července, a dorůstají až 180 cm. Vyžadují již půdy lehce
vápenaté, avšak úrodné, dobře propouštějící vodu a stanoviště chráněné, nejlépe v
polostínu. Cibule se sázejí do hloubky 15 cm. Pokud jim dovedeme zajistit trvale
vlhkou, avšak nepřemokřenou půdu, pak rostou velmi dobře na plném slunci. Půda
musí být mulčována. Pokud Martagon hybridy přetrvají mrazy, je třeba je během
několika dnů postříkat přípravkem proti houbovým chorobám, protože v té době jsou
na ně velmi náchylné a můžeme přijít nejen o lodyhu, ale také o cibuli. Mají-li
martagon hybridy na daném stanovišti zdravý růst, snažme se jim při přesazování
neměnit toto stanoviště, ale vyměňme pouze starou půdu za novou. Řada milovníků
lilie zlatohlávka a jejich hybridů je nenávratně ztratila a uvádí tuto příčinu: rostly
zdravě, množily se dobře a překrásně kvetly, pokud si někdo nepostavil hlavu, že je
chce také mít u sebe. Příčina je však pouze jedna a to změna stanoviště a jiné složení
půdy.
Rostlina, která několik let roste na dobrém stanovišti, má květenství s 20 – 30 a
někdy až 50 květy většinou turbankovitého tvaru (méně či více rozevřené) a novější
odrůdy hvězdicovitého tvaru s nezahnutými konci tepalů. Uvedené botanické lilie
stejně jako Martagon hybridy se nemají často přesazovat. Pokud je každým rokem
přihnojíme kompostem, mohou bez přesazování růst bez přesazování i 10 let.
Botanické lilie můžeme rozmnožovat jak semeny, tak i šupinami. Přitom však cibulky
ze šupin jsou značně větší než cibulky ze semen a rychleji dorůstají a kvetou zpravidla
ve třetím roce (ze semen o rok později). Také z množení in vitro začínají cibulky kvést
několika květy už ve třetím roce. Velmi dobře se daří pěstování zárodků in vitro z
křížení hybridů. Semena a cibule botanických lilií, a dokonce hybridů nalezneme ve
speciálních nabídkách zahraničních firem a liliářských spolků a klubů i pěstitelů a
milovníků lilií jak v evropských státech, tak i Americe.
Přestože většina vypěstovaných a registrovaných odrůd Martagon hybridů byla
vypěstována v USA a Kanadě, mají zde svůj přínos i evropští šlechtitelé. Ještě v
dobách NDR Joachim Petruske vypěstoval z křížení s L. tsingtauense hybridy skupiny
Komet včetně odrůd ’Theodor Haber’ a ’Hilda Haber’. Dvě poslední mají krvavě
červenou barvu a lesklý povrch. Nyní jsou nejlepšími šlechtiteli Martagon hybridů
Otto Beutnagel a paní Norgart Martschinke z Německa. Nejznámějšími odrůdami O.
Beutnagela jsou ’Brunswiek’a ’Larissa’.’Brunswiek’pochází z křížení hybridu skupiny
Terrace City s L. tsingtauense - je oranžová a po celých tepalech jsou rozmístěny malé
červené tečky. ’Larissa’ (Martagon h. x L. tsingtauense) je žlutá s růžovými tečkami a
červenými prašníky. ’Bornholm’ od N. Martschinke pochází z křížení L. martagon
'Album Superbum' x L. hansonii, má krémové květy bez teček a ochlupené konce
poupat a také impozantní výšku 170 cm. Kromě nich jsou známi další evropští
šlechtitelé, jako Lars Høpfner, který na počest N. Martschinke svoji odrůdu
pojmenoval ’Tribute-to-Norgart’ (synonymum ’White Crow’) z křížení L. martagon
'Album Superbum' x Martagon hybrid. Je bílá s jemně zeleným hrdlem a četnými
růžovými tečkami v bazální části tepalů a je vysoká 150 cm.
48
Dalšími jsou Břetislav Mičulka a Petr Šrůtka z České republiky a A . Otroško
z Ruska. Vlastní odrůdy má B. Mičulka každým rokem ve své nabídce a s mírnými
problémy se daří je získat. Připomenu, že vypěstoval tyto klonové odrůdy: ’Kometex’
(selekce z hybridů skupiny Komet J. Petruskeho) – zlatě žlutá s hnědým nádechem
’Dalhanex’ (selekce ze semenáčů hybridu L.×dalhansonii – tmavě červenohnědá se
zlatavými okraji a žlutohnědým jícnem), ’Marhanex’ (pravděpodobný semenáč
hybridu L.×dalhansonii – oranžově hnědá, jícen meruňkový), ’Zlatice’ (semenáč
hybridu skupiny Paisley – bílá se slabým béžovým odstínem a zlatým středem),
’Marťanka’ (selekce ze semenáčů odrůdy 'Marhan' – sytě purpurově růžová s bílým,
mírně narůžovělým středem), ’Obláček’ (selekce z bílé formy lilie zlatohlavé – bílá s
olivovým jazýčkem a žlutozeleným jícnem). Tyto odrůdy kvetou převážně v polovině
června. Zajímavé odrůdy má ruský šlechtitel A. Otroško, avšak už delší dobu nejsou
informace o jeho šlechtění v této skupině. Z jeho odrůd je nutno jmenovat nejznámější:
’Lilit’ (L.×dalhansonii), ’Pčelka’, ’Sobor’ a ’Solovej’ (L.×dalhansonii x L.
ledebourii?) - světle citronová se zelenými nektariemi, fialovými tečkami a
okrouhlými listy) a ’Motet’ (L. martagon album x L. ledebourii) - růžová s višňovými
tečkami na čistě bílém středu, prašníky žluté, příjemně voní).
Není mi známo, že by v Polsku někdo pěstoval Martagon hybridy. Pouze na
Krakovské zemědělské akademii byla o nich obhájena doktorská práce. Při této
příležitosti chci nabádat mladší pěstitele ke křížení a pěstování této skupiny zahradních
lilií. Šlechtitelská práce v této skupině nepatří k nejsnadnějším a na výsledky je třeba
čekat řadu let. Jsou to však skupiny typických zahradních lilií, ve kterých lze
vypěstovat ještě mnoho zajímavých věcí. Zavádění genů z lilií jiných skupin, které se
uskutečňuje díky pokroku ve šlechtění, umožní rozšíření palety barev, zvětšení
velikosti květů a jejich rozložení na stonku, zavedení jemných vůní a snad i velké
mrazuvzdornosti. Známé jsou hybridy L. martagon x L. pardalinum (včetně var.
gigantem), L. martagon x L. pumilum, L. martagon x L. wardii, L. ×formolongi x L.
martagon, L. martagon x asiatky. Mezisekční hybridy tohoto posledního křížení již
obdržely v Polsku i svůj název – Marasi-hybridy a označují se písmeny MA. Bude to
další skupina mezisekčních zahradních lilií, jaké se objeví v naších zahradách a zajisté
obohatí sortiment zahradních květin.
Kochajmy kwiaty 2002 (2):3 – přeložil Henryk Kiedroň
Se svolením autora přetištěno z LZ č.1/2004.
Hybridizace, kouzlo přírody? II.
I.J. Černohorský
Po popisu vnějších dějů se věnujme tomu, co se děje při vývoji a klíčení
pylového zrnka. Zprvu jednobuněčné pylové zrnko se procesem meiozy a následně
mitózy rozdělí tak, že vzniknou dvě buňky, větší je nazývána buňkou vyživovací
(vegetativní) a menší buňka je rozmnožovací. Tato buňka později vnikne do vnitřního
prostoru (cytoplasmy) buňky vyživovací. Zaujme nejčastěji tvar vřetene. Tak tedy
vypadá zrnko v době opylení. Pochází-li zrnko z rostliny diploidní, bude mít poloviční
počet chromozomů, je tedy buňkou haploidní. Jde-li o pyl z rostliny tetraploidní, bude
pylové zrnko obsahovat opět poloviční sadu, bude tedy z hlediska počtu chromozomů
49
buňkou diploidní. Problém nastává u rostlin s lichým počtem sad chromosomů, u lilií
triploidních.
Nyní se vrátím k výše zmíněným "zakázaným" dějům. Lze s jistou
pravděpodobností předpokládat, že při procesu dělení buňky může (nejspíše s velmi
nízkou pravděpodobností) vzniknout vitální haploidní, nebo diploidní buňka, schopná
normální funkce. Spíše bych se klonil k té haploidní možnosti, ale ověření by
znamenalo udělat tisíce křížení stejného druhu a pečlivě vyhodnotit výsledky, to
znamená jak celkový počet semen i plev, počet semen s embryem a posléze počet
klíčních a dospělých rostlin. Na tohle nikdo grant nedá, takže nám nezbývá než zůstat
ve sféře odhadů.
Když pylové zrnko klíčí, tak v pylové láčce dojde k rozdělení buňky
rozmnožovací na dvě buňky samčí. Jádro buňky vegetativní a obě buňky samčí jsou ve
špičce láčky. Láčka pronikne do semeníku a tak zvaným klovým otvorem do vajíčka.
Špička pylové láčky degeneruje, rozloží se a jedna samčí buňka se spojí s tzv. buňkou
vaječnou a vytvoří tak diploidní zygotu, základ budoucího embrya. Druhá samčí
buňka se spojí s diploidním jádrem ležícím ve středu vajíčka a vytvoří tak základ
triploidního endospermu. Tento dvojnásobný akt oplození, tak jak jsem jej popsal,
platí pro skupinu rostlin zařazovaných mezi rostliny monosporické.
Nyní k mateřské rostlině, tedy rostlině produkující vajíčka a následně semeník se
semeny. Nebudeme zatím uvažovat stupeň ploidity rostliny. Jen pro zopakování,
zabýváme se sexuální reprodukcí rostlin. Nepohlavní, vegetativní množení je množení
cibulemi, oddenky, zakořeněnými šlahouny, zahříženými výhony. Takto množené
rostliny by teoreticky měly být kopií původní rostliny. Tu teoretickou jistotu narušuje
možnost mutace. Generativní množení je množení ze semen, takže v případě křížení
geneticky neidentických rostlin je výsledkem rostlina kombinující vlastnosti obou
rodičů (opět s výjimkou apomixie, tedy vývoje semen bez oplození vajíček).
K naší smůle lilie patří mezi rostliny tetrasporické. Učebnice rostlinné fyziologie
uvádějí jako příklad takových rostlin fritillarii. V čem tkví komplikace?
Nejprve popis vývoje vajíčka u monosporických rostlin. Mateřská buňka
zárodečného vaku obsahuje jádro diploidní. Proběhne první redukční dělení (meioza),
vzniknou dvě buňky. Další redukční dělení poskytne 4 buňky, haploidní (1N),
nazývané megaspóry. Z těchto buněk 3 degenerují, zbude jediná haploidní buňka,
nazývaná zárodečným vakem. Zárodečný vak mitozou vytvoří buňku s dvěma (1N)
haploidními jádry. Proběhne další mitóza za vzniku čtyř haploidních jader. Děj se
opakuje, mitózou vznikne buňka s 8 haploidními jádry. Následně dojde k novému
uspořádání. V každém vrcholu buňky se srovnají 3 haploidní buňky a ve středu
zůstanou dvě jádra. Tato střední jádra následně fúzují, spojí se a vytvoří diploidní
jádro. Výsledkem je tedy buňka, kde v jedné části je tzv. vaječná buňka obklopená
dvěmi synergidními (pomocnými) buňkami. Na opačném pólu jsou tři protistojné
buňky. Celý útvar je zralý zárodečný vak.
A nyní ta komplikace. Tetraspórické rostliny se liší tím, že po dvou meiozách
vznikne buňka, kde 3 jádra jsou na jednom vrcholu a proti ním je umístěno jádro
jediné. Všechna jádra jsou haploidní. Nedošlo tedy k degeneraci 3 jader jako tomu
bylo u monospórických rostlin. Následuje krok, při kterém 3 jádra na jedné straně
splynou na triploidní (3N) jádro a zbude tak jediné haploidní jádro. Následnou
mitózou vzniknou dvě 1N jádra a dvě 3N jádra. Další mitóza vede ke čtyřem 1N
50
jádrům a čtyřem 3N jádrům. Dojde k novému uspořádání v buňce, kde ve středu je 4N
jádro (vzniklé z jednoho jádra 3N a jednoho jádra 1N), protistojné buňky jsou 3 a jsou
triploidní. Naproti jsou dvě haploidní pomocné buňky obklopující haploidní vaječnou
buňku. Jak u monospórických i trispórických buněk protistojné buňky po oplození
zaniknou. Kdy vzniknou mezibuněčné stěny je zatím ne zcela zodpovězenou otázkou.
Shrnutí ve formě tabulky vypadá takto:
Typ dělení
monospórické rostliny
tetraspórické rostliny
1 meióza
2 buňky
2 jádra, 1 buňka
2 meióza
4 buňky, 1N megaspóry
3 buňky degenerují
4 jádra (každé 1N) v jedné buňce
žádné jádro nedegeneruje
3 jádra na jednom konci buňky
3
1N jádro se dělí na dvě
vytvoří dvě 1N jádra
3 jádra se spojí na 3N jádro,
zbývající jádro je 1 N
4 mitóza
2 jádra se dělí a vytvoří
čtyři 1 N jádra
obě jádra se dělí, vytvoří dvě 1 N
a dvě 3 N jádra
5 mitóza
čtyři 1 N jádra se dělí na
osm 1 N jader
všechna jádra se dělí, vytvoří
čtyři 1N a čtyři 3N jádra
6 migrace
jedno jádro z každého pólu
migruje do středu, kde fúzuje
jedno jádro z každého pólu
migruje do středu, kde fúzuje
7 uspořádání
vznikne nejprve zárodečný vak
s 8 jádry, následně dvě splynou
na vak se sedmi buňkami. Je to
základ endospermu.
zárodečný vak má nejprve 8 a
následně 7 buněk. Je to základ
endospermu.
8 konečné
uspořádání
jedno 1N vajíčko
jedno 1N vajíčko
dvě 1N pomocné buňky
dvě 1N pomocné buňky
jedna buňka s 2 polárními jádry
každé je 1N. Jádra splynou na
na 2N jádro. Oplozením vzniká
budoucí endosperm.
jedna buňka s 2 polárními jádry
jedno je 1N a jedno 3N . Jádra
splynou na 4 N jádro. Oplozením
vzniká budoucí endosperm.
Tři 1N protistojné buňky
Tři 3N protistojné buňky.
3N (1 + 1 + 1)
5N (3 + 1 + 1)
Endosperm
po oplození
51
Takže docházíme k závěru. Před oplozením je v zárodečném vaku u lilií základ
pro vznik diploidní rostliny jejíž endosperm bude pentaploidní.
Zodpovědět otázku, co se stane s protistojnými jádry a posléze buňkami je
jednoduché. Degenerují a zmizí. Splnily svou úlohu a není jich více třeba.
A nyní máme vše potřebné k tomu, abychom sčítáním a násobením došli k tomu,
proč tetraploidní pyl nanesený na bliznu diploidní lilie dá hlavně triploidní potomstvo
a jak je tomu u ostatních kombinací. K dalším úvahám budeme potřebovat jen
jednoduchou matematiku.
Tetraploidní lilie má dvojnásobek chromosomů, namísto dvou sad po 12
chromozomech jsou to 4 sady, tedy celkem 48 chromozomů. Znamená to, že u pylu se
nezmění nic, až na to, že tři jádra budou diploidní namísto haploidních. Diploidní jádra
vznikla redukčním dělením tetraploidní mateřské buňky. Když si nyní vzpomeneme na
tabulku uvedenou o odstavec či dva výše, jde opět jen o násobení dvěma. Nalezneme
tedy v mateřském zárodečném vaku jedno 2N, diploidní vajíčko, dvě diploidní
pomocné (synergidní) buňky, základ endospermu vznikne fúzí dvou diploidních
polárních buněk, bude tedy 4N, tetraploidní. Konečný počet buněk je tedy stejný,
ploidita se liší, je dvojnásobná.
Všimněte si, že nikde nehovořím o tom, kdy se mnohojaderná struktura změní
v několikabuněčnou. Odpověď na otázku, kdy se mezi jádry zárodečného vaku vytvoří
buněčné stěny není jednoduchá, zřejmě značně záleží na tom, o jaký rostlinný druh
jde. Pro naše účely to ale není důležité.
Křížení 4 x 4
V tomto případě opylíme květ tetraploidní lilie pylem další 4N lilie. Jaký bude
stav po opylení? 2N vajíčko splyne s 2N samčí buňkou z pylové láčky, vznikne tak 4N
jádro, výsledkem bude opět tetraploidní rostlina. Jaká bude ploidita endospermu? 8N
centrální jádro splyne s diploidní spermatickým jádrem a vytvoří tak 10N buňku
budoucího endospermu. Diploidní vaječná buňka splyne s druhým spermatickým
jádrem a vytvoří tak základ 4N embrya, tzv. zygotu. (10N) endosperm je příčinou
značné tloušťky semen tetraploidních lilií.
Křížení 2 x 4
Opylíme květ diploidní lilie, ale tentokrát pylem tetraploidní lilie. Výchozí stav
je :
Zárodečný vak mateřské buňky obsahuje (8N) jádro a (2N) jádro vajíčka. Pylová láčka
obsahuje 3 diploidní jádra. Po oplození budeme mít (3N) zygotu jako základ embrya a
(9N) endosperm.
Křížení 4 x 2
Opylíme tetraploidní lilii pylem diploidní lilie.
Zárodečný vak bude obsahovat (2N) vajíčko a (8N) jádro pro endosperm. Po oplození
získáme (3N) zygotu a později (3N) rostlinu a (9N) endosperm.
52
Vidíme, že praxe potvrzuje teorii. Křížení 4 x 2 nebo 2 x 4 vede k jistému
zastoupení triploidních rostlin v potomstvu.
Vývoj zárodečného vaku
Pokud ve Vás předcházející odstavce nezanechaly nižádných pochyb, pak tuto
část přeskočte. Pokud budete číst dále, můžete posoudit, jak jsem pokoušel
„zmáknout“ kreslení na počítači
obr. 1
Vývoj vajíčka začíná útvarem, který anatomové nazývají mateřskou buňkou
zárodečného vaku. Je to, u diploidní rostliny buňka s dvěma sádkami chromosomů,
tedy 2N. Tato buňka začne svůj vývoj dvojím redukčním dělením a dá tak vznik 4
haploidním jádrům, stále v jedné buňce.. Znázorněno je to na prvním obrázku.
Co následuje? Pokud mluvíme o liliích, rostlinách, které
patří mezi rostliny s tetrasporickým mechanizmem vývoje
vajíčka, dojde k tomu, že tři jádra splynou v jedno 3N jádro,
které se přestěhuje k jednomu pólu buňky. Zbylé jádro
zaujme polohu u druhého pólu buňky. Výsledek vidíte
nalevo od textu.
Dalším vývojovým krokem je mitóza, tedy dělení, při kterém
nedochází k redukci počtu chromozomů v buňce. Tento krok
proběhne dvakrát, takže výsledkem jsou 4 (3N) jádra a 4 (1N)
jádra.
53
Nyní následuje jakási mezihra, reorganizace. Jedno (3N) jádro a jedno (1N) jádro
putují do středu buňky. Zbylá jádra zůstávají v původních pozicích.
Následuje krok, kdy jedno (3N) jádro a jedno (1N) jádro
fúzují. V zárodečném vaku zůstanou na jednom pólu 3 (3N)
protistojné buňky a na druhém pólu jedna vaječná buňka
obklopená 2 buňkami pomocnými, synergidami. Ov označuje
vaječnou buňku.
Po proniknutí pylové láčky do zárodečného vaku dojde
k prasknutí špičky pylové láčky, vegetativní buňka
zaniká, jedna spermatická (1N) buňka splývá s vajíčkem
a vytváří tak diploidní vajíčko, zygotu, která
embryogenezí dojde až k embryu. Druhá (1N)
spermatická buňka splyne se (4N) buňkou a vytvoří 5N
základní buňky budoucího endospermu, zásobárně
energie pro budoucí klíčení semene. K aktivaci semene
je zapotřebí jisté kombinace tepla, světla (nebo tmy) a
vlhkosti. Ale to se již dostáváme k epigeicky nebo
hypogeicky klíčícím liliím a je tedy čas končit. To, co je
označeno 2 a zbytkem písmene o je oplozené vajíčko.
Konečný stav vypadá
následovně:
2O je oplozené vajíčko,
5N základ endospermu.
54
Již dříve jsem uvedl, že složitý proces, ať již redukčního nebo normálního dělení
je náchylný k poruchám, takže se nemůžeme divit, že vedle 3N rostlin nalezneme i
nějaké rostliny diploidní a tetraploidní. Ostatně, v mnoha případech byl pozorován
spontánní vznik tetraploidních rostlin. Jiné ploidity a aneuploidie jsou nejčastěji
eliminovány z potomstva již při vývoji semene, při klíčení nebo v časném vývoji.
Lze vůbec odpovědět na otázku, co se děje při křížení, kdy jeden z rodičů je
triploidní? Pouštím se na tenký led a berte následující řádky jen jako spekulaci. Lze
jistě teoreticky a s velmi malou pravděpodobností předpokládat, že při redukčním
dělení triploidního jádra vznikne několik haploidních nebo diploidních jader. Pak se
může vyvinout normální, fertilní pylové zrnko nebo zárodečný vak. Znovu zdůrazňuji,
že pravděpodobnost děje je velmi malá. Na druhou stranu, čas od času takové křížení
„vyjde“. Navíc otázka fertility triploidních rostlin není zdaleka jasná. Nedávno se
objevila zpráva, že sterilní triploidní kultivary růží během 15 let pěstování byly více a
více fertilní. Otázka je, zda to ještě byly triploidy, zda nedošlo k eliminaci jedné sady
chromosomů nebo naopak jedna sada nepřibyla. Podobné „získávání“ fertility
pozorovala řada liliářů u řady kultivarů, bez ohledu na jejich stupeň ploidity.
Jiná skupina rostlin, kde se objevila jistá fertilita triploidů, jsou denivky. V roce
1992 se objevil článek v časopise „Daylily Journal“, konstatoval.že v procesu
redukčního dělení není možné rovnoměrně rozdělit chromosomy a proto jsou triploidy
sterilní. Jen málokdy triploidní buňka vytvoří buď haploidní nebo diploidní
chromosom ( u denivek je to 11 nebo 22 chromosomů). Šlechtitel denivek Nick Chase
nesouhlasil, protože se setkal v praxi s jistou fertilitou. Cituje jiného pěstitele, A.B.
Stouta, který použil botanický druh Hemerocallis fulva, což je triploid a opyloval
pylem diploidní denivky. Opylil 7135 květů a získal jen 70 semen. Obrácené křížení,
na diploidní rostlinu pyl z triploidní H. fulva bylo patnáctkrát úspěšnější.1)
Zájem lidí, kteří mají co dělat s rostlinami, ať hospodářsky významnými, nebo
nikoliv, o polyploidní rostliny má své důvody. Obecně řečeno, polyploidie byla a je
důležitým mechanismem ve vývoji rostlin. Hranice nekončí u 4N rostlin. Zhruba
polovina všech krytosemenných rostlin (krytosemenné rostliny jsou posledním
vývojovým stupněm, vznikly asi před 100 miliony let) je polyploidních. V přírodě
vznikají jako výsledek nepravidelností, poruch, při redukčním dělení jádra a následně
buňky. Potomstvo bývá velmi často sterilní, i když se jistá nebo úplná fertilita může po
nějaké době asexuálního rozmnožování objevit. Potíže při křížení LA a OT hybridů
lilií by bylo možno vysvětlit právě takto. Jen příklad, jahodník, jabloň a brambor jsou
polyploidy. Divoká, botanická pšenice byla diploidní, dnešní kultivary T. aestivum
jsou hexaploidy. Polyploidy mají větší buňky, větší květy a plody, silnější, masitější
listy. Triploidy jsou sterilní, u hospodářsky významných rostlin mají spotřebitelem
oceňované vlastnosti, jsou bez semen, nebo např. postrádají schopnost tvořit hořké
látky, dříve tak běžné u okurek.
Literatura:
1) Brennan J.; The Chromosomes of Hemerocallis, second part, Daylily Journal, Vol.
47 No.1, p. 75, Spring 1992
55
Slovníček
• Meioza – redukční dělení buňky, počet sad chromozomů je poloviční ve
srovnání s buňkou, která se rozdělila
• Mitóza – nepřímé dělení jaderné, prosté zmnožení jádra, obě nově vzniklá jádra
mají původní ploiditu.
• Polyploidita – rostliny s vyšším počtem chromozomů než 2N. Příkladem jsou
triploidy, tetraploidy, pentaploidy, hexaploidy atd.
Pro zpravodaj „Liliář“ uspořádal v lednu 2004 Igor J. Černohorský, [email protected]
Invaze….?
Vladimír Pernica
Každá kytka měla, má, či bude mít svou módní vlnu či mimořádnost, která se časem
vytříbí třeba do mimořádné kvality nebo až do běžnosti. Například narcisy s růžovou
barvou korunky nyní už přichází s narůžovělým okvětím. Dále to u nich byla střižená
korunka – dnes běžné tzv. collary. U tulipánů to byly a jsou tzv. třepenité neboli crispy
s nejnověji třepenitými plnokvětými tulipány.
Lilie byly šlágrem v dnes běžných růžových tónech. Lilie s brushmarkem byly
v aukci vydraženy za stovky a dnes krásná novinka lilie s BM je vydražena za pár
desítek Kč. S počátkem LA hybridů začalo mezisekční křížení. Ještě se šíří vlna Tango
hybridů – známá Latvia nebo nová Dot.Com. Avšak s mezisekčním křížením se
prohlubovala kultivace embrya semene a meristemového množení. Dnes LA hybridů
existují více než desítky a patří mezi pěstitelsky významné lilie. To však již dříve
probíhaly pokusy o mezisekční křížení a byla poznána nutnost kultivace embrya.
V důsledku těchto postupů bylo upraveno zahradní třídění lilií a zavedena S.k.8 pro
tyto hybridy.
Dnes to nejsou jen orientpety, ale i další, zatím méně zastoupené a poměrně přehlížené
podskupiny AA,AT. Třebaže Firey Belles, China Expres ( připomínající Zvoneček př.
Hlouška v meruňkové barvě), Silky Belles či Evina pana Brauna. Existují již další
skupiny AO (asijský h. x orientál) a LO ( longiflorum x orientál ), jejichž zástupci jsou
u nás již nabízeni. Lilie těchto posledních dvou skupin je však ještě třeba u nás
prověřit.
Šlágrem se staly lilie označované jako orientpety (OT). Těch je u nás asi 80 cv.
Nejnovější jsou žluté s červenými středy v různých tónech, také tříbarevné a přicházejí
OT s květy vzpřímenými. Původně byly známé především americké hybridy manželů
Freimannových. Dnes značně přispívá Holandsko, za poslední tři roky je to asi 3 cv.
OT.
Tyto novinky je obtížné popisovat. Katalogové popisy bývají stručné a různé
kvality stejně jako snímky. Letošní mně známý přínos v této skupině činí asi dvě
desítky.Již z tohoto faktu plyne nutnost výběru i mezi zájemci.
Uvedu některé z novějších až nových orientpetů:
56
ALBANY ( Liliande ) nabízí letos fa The Lily Nook a dvě Lukon-Bulbs i Glads. Jeví
se jako perspektivní, krémově bílá se sytě červenou barvou hvězdicovitě ve středu
s květy do stran. Novější OT však mají výšku 120 až 150 cm, jak bylo téměř obvyklé u
dřívějších generací.
ALCHEMY ( C-P, z dílny paní Freeman) introdukovaná r. 2002 patří mezi absolutní
špičku ve tvaru, barvě i co do barevného kontrastu. Mědnatězlatá s výraznými zářivě
sytě červenými středy. Výška 120 cm.
ALTARI z holandské produkce je středně vysoká a na OT velmi raná. Květy
miskovité do stran, bledě krémové s až bordó červeným výrazným středem.
AMETYST, rovněž holandská, raná, výšky asi 110 cm, nese květy ploše číškovité
s ohrnutými plátky a postavení ba. Barevnost je zajímavá, ametystově růžová se
zelenou hvězdou uprostřed, se světle žlutými středovými pruhy po celé délce plátků.
AMERICAN BRANDSTAND je z dílny Van der Salma a letos ji nabízí The Lily
Nook, stejně jako dvě další. Katalogový popis je velmi stručný a málo říkající. Snímek
však hovoří zjevně o nové barevnosti a tříbarevnosti. Barva žlutá s tmavším středem a
červeným lemem. Výška až 150 cm.
AMERICAN DREAM – květy ploché, rumělkově červené s bílým lemem.
AMERICAN SPIRIT je bílý s dráždivě efektní žlutou hvězdou červeně lemovanou.
Výška rovněž až 150 cm.
BIRTHDAY u holandské produkce je mimózově žlutý, hrdle tmavší, s okraji až
bělavými. Květy téměř trubkovité, směrované vzhůru. Výška asi 120 cm.
BOOGIE WOOGIE byla u nás nabízeny již loni. Je světle jantarově žlutá s jemným,
bronzově růžovým efektním lemem. Výška 100 cm.
CARAVAN je loňskou novinkou z produkce C-P, tedy J. Freeman. Je nabízena fa
The Lily Garden za 30 USD. Barvy žluté s velkým červeným středem. Habitem i
tvarem bude připomínat Silk Road.
CORO je holandská odrůda, světle máslově žlutý květ se sytě žlutými proužky
středem plátků na miskovitých květech směrovaných vzhůru.
DESSANGE je rovněž holandská jako několik následujících. Velké karmínově
červené květy jsou ploše miskovité se zvlněnými okraji a krémovými lemy. Je velmi
efektní.
EXPLOSION připomíná cv. Altari. Střed květu je zářivě červený s lemy až bílými.
Vysoká asi 100 cm.
FIRE and ICE má efektní hvězdicovité květy, bledě žluté s červenými zrcátky
připomínajícími brushmark. Výška 120 cm.
FUTURA cv. nabízený již v roce 2002 patří mezi poměrně rané sytě žluté.
HONEYMOON patří mezi decentně avšak lákavě vybarvené OT. Je holandské
produkce s květy světle lososově žlutými a okrově laděnými středovými pruhy. Jsou
ploše miskovité s stáčejícími se okvětními plátky. Výška asi 120 cm.
INDIAN SUMMER (J. Mak) byla již loni nabízena fa The Lily Nook. Květy žluté,
číškovitě turbanovité, spíše nicí. Zřejmě se stane přínosem jejího šlechtitele pro sk. lilií
OT.
LUMINARIES z produkce C-P patří mezi prvé tříbarevné. Je krémově bílá se žlutou
hvězdou lemovanou růžově. Vysoká, efektní.
MANISA má květy velké, středně žluté s výraznými bílými lemy. Je pozdnější mezi
OT.
57
NORTHERN STAR ( L.Collicut) loni nabídla The Lily Nook. Květy jsou slézově
růžové s fuchsiově růžovou hvězdou, ploše miskovité, postavení bc. Bude zřejmě
patřit mezi nekrásnější OT.
NYMPH bude patřit mezi lákavé OT. Je holandského původu. Květy jsou
hvězdicovité, krémové s rubínovými proužky ve středu plátků. Výška až 150 cm.
O´HARA je další holandská novinka s velkými, rychle se vybarvujícími květy do
bílé. Postavení spíše VIIIa.
ORTEGA ( Mak ) letošní nabídka The Lily Nook bude zřejmě rovněž patřit mezi
špičkové OT. Květy velké, miskovité jsou bílé s oranžověžlutým hrdlem a zelenými
nektariemi. Postavení šikmo dolů.
PEEDEE patří mezi letošní novinky z Holandska. Lodyha 120 cm nese velké
miskovité květy tlumeně slézově růžové barvy s jemným světlým lemem a zelenými
nektariemi.
PIZZAZZ je loňská novinka od J. Freeman a fa The Lily Garden. Další nové
barevnosti a špičkové kvality estetické i tvarové. Tentokrát oranžová s červenou ke
středu a oranžovou hvězdou ve středu. Květy velké, ploše miskovitého tvaru se
stáčejícími se plátky na lodyze až 180 cm vysoké.
RED DUTCH v červené se žlutými lemy a
RED HOT s květy lososově růžovými a žlutými lemy jsou u nás již známy a byly
vystaveny v Lysé nad Labem.
ROBERT SWANSON z letošní nabídky Lukon Bulbs budí mou pozornost, vyjádřit
se snad budu moci příští rok.
SARABANDE patří mezi nové ( či jen novější…?) OT nabízené The Lily Garden.
Má přísně turbanovité květy solidní velikosti čistě karmínové barvy s výraznými
bílými (!) lemy a zelenou hvězdou ve středu v post. bc. Plodný tetraploid.
SERENDIPITY je hybrid z Arabesque s květy ploše miskovitými , karmínově
červenými s bílými lemy.
SHOCKING je rovněž známá od minulého roku. Žlutá s karmínově červenou
barvou. Je perspektivní.
SPACE je letos nabízena Lukon Bulbs , původem z Holandska, středně raná s květy
miskovitými, růžově purpurovými se žlutou hvězdou ve středu. Poupata jsou tmavě
rudá. Lilie je středně raná, vysoká.
SUBLIMITY je loňskou novinkou z nabídky The Lily Garden.
TARAGGONA Holandská odrůda s květy hluboce miskovitými, světle žlutými
s tmavým, kontrastním, blatouchově žlutým středem. Výška 100 cm.
URANDI má květy miskovité, tmavě růžové.
VALDEMAR je krémově vybarvená s plochými květy a plátky zpět ohnutými.
VENTIMIGLIA má květy až zlatožluté s okraji krémovými – jedna z tmavě žlutých.
Výška 130 cm.
VELASQUES Zvláštní a efektní tvarované květy, bílé s medově žlutými proužky ve
středu plátků. Vysoká 120 cm a více.
VISAVERSA Melounově červené miskovité květy, výška 120 cm.
YELLOWEEN Kalichovitě miskovité květy jsou sytě sírově žluté, postavení spíše
nahoru. Jsou na lodyze 120 cm vysoké.
ZAGORA Béžové květy s karmínově červenou ve středu jsou miskovité. Lodyha
120 cm.
58
Výběr je dostatečný, a to nejsou uvedeny nové sk. VIII u křížení AT, AA, AO či
LO a již vůbec ne LA.
Některé z uvedených lilií jsou silně podobné jiným a také přínos bude rozdílný,
jako jsou rozdílné názory. Zřejmě dojde k selekci a skončí kupování každé novinky.
Již dnes je zjevné, že ne všechny OT jsou stejně odolné k virózám i houbovým
chorobám. Rovněž zajímavý je i pohled na letošní cenové relace… .
Z tzv. - jak já bych řekl - historických OT si nejvíce cením: ANASTASIA,
ERFORDIA, LADY GUINERVE a ovšem LESLIE WOODRIFT, NORTHERN
CARILLON – či SILK ROAD, NORTHERN SENSATION, SARABANDE,
SCARTET DELIGHT, SCHEHEREZADE, SMOKY MOUNTAIN, VERN’S
BEAUTY.
Z dalších, novějších: ALCHEMY, ELUSIVE, FUTURA, RED DUTCH, RED HOT,
VINA DEL MAR, YELLOWEEN.
Pěstuji martagony
Frans Officer, Bloomington, Minnesota, U.S.A.
Ach, martagony!
Ty ztepilé rostliny s přesleny listů a nícími květy, pokyvující se v čerstvém vánku! To
jsou ty rostliny, které po 12 letech přeměnily můj přístup k zahradničení. Už v zimě si
plánuji, co s martagony podniknu v následujícím vegetačním období. Brzo na jaře
potom slídím po zahradě a vyhlížím rašící puky, deroucí se ze země. V časném létě
s rozechvěním sleduji jejich přeslenité listí, jejich květy a kořeněnou vůni. Hlídám
jejich semeníky, když dozrávají během léta a podzimu, a sním své sny o nových
hybridních martagonech, které už brzy uvidím. A po tu celou dobu jsem ve střelecké
pohotovosti: po martagonech vystřelím jen ze svého fotoaparátu, ale na zvěř, která by
je chtěla také ochutnat, mám připraven prak a zásobou kuličkového střeliva.
Občas se sám sobě divím, jak jsem se mohl do této situace dostat. Vždyť můj zápal
pro martagony je stále tak silný, jako byl vždy, a ostatní lilie se mi také líbí.
Pravděpodobně proto, že zde nezáleží na tom, jak obtížné křížení se vám podaří,
naopak každý semenáč i z obyčejného a snadného křížení bývá velmi elegantní a
okouzlující. A pravděpodobně také proto, že moje zahrada je stinná a martagony si
v takovém polostínu libují. Ale ať je to jakkoli, nedokážu si již svou zahradu bez
martagonů představit.
Ovlivnilo mě také to, že jsem se o těchto rostlinách leccos dozvěděl a lecčemu
přiučil. Proto vám zde předkládám můj pokus uspořádat mé znalosti o martagonech
do jednoduchých a praktických pokynů a přesvědčit i ostatní liliáře, aby to
s martagony také zkusili. Jelikož však tento článek odráží zkušenosti pouze jednoho
pěstitele, doporučuji vám hledat také jiné zdroje informací. Existují nádherné knihy,
které patří do knihovny kteréhokoli pěstitele, bez ohledu na to, jste-li začátečník anebo
již zkušený liliář (viz níže D1 a D2).
59
A. Martagony jako botanické druhy
Kdykoli získám pro svou zahradu novou rostlinu, sháním se nejprve po údajích o
jejích pěstitelských nárocích. Nebylo tomu jinak ani tehdy, když jsem před čtrnácti
léty dostal své první cibule martagonů. Jakmile jsem, se do knih podíval, zjistil jsem,
že jsem udělal moc dobře, všiml-li jsem si nejprve údajů o botanických druzích.
V jakých podmínkách žijí botanické druhy ve své domovině? Kolik tam mají vláhy?
Jaká je tam půda? Když se vám podaří nalézt odpověď na tyto otázky, máte lepší šanci
napodobit tyto podmínky na své zahradě a vytvořit tak pro své rostliny a jejich hybridy
vhodný domov. Já jsem o botanických druzích martagonů zjistil následující:
Martagony jsou pravé lilie, to znamená botanicky patří do II. skupiny rodu Lilium
(zde se autor mýlí, plete si II. skupinu zahradnického třídění, s botanickým systémem,
což je něco úplně jiného – pozn. překl.). Skupinu martagonů tvoří pět druhů. Společné
znaky zahrnují: listí v přeslenu, malé nící květy a hladké stočené okvětní plátky (s
výjimkou L. tsingtauense), dosti velké semeníky a pomalé hypogeické1) klíčení.
Lilium distichum dorůstá výšky 30 – 90 cm (1 – 3 stopy). Obvykle mívá od tří do
osmi oranžově červených květů s tmavými tečkami. její oblastí přirozeného rozšíření
je povodí řeky Amur a okolí Vladivostoku na Sibiři, ale také Mandžusko a Korea.
Nejčastěji ji nalézáme na vlhkém a stinném lesním stanovišti.
Lilium hansonii dorůstá výšky 60 – 150 cm (2 – 5 stop) a má hrozen až dvanácti
žlutých květů. Vyskytuje se v Koreji, východní Sibiři a Japonsku (Původní místo
výskytu je pouze ostrov Ul-lung >=Ulung-Do, Takešima@ u korejského pobřeží,
ostatní výskyty jsou introdukce - pozn. překl.), kde roste v humusových kapsách na
skalnatých útesech s nízkými křovinami.
Lilium martagon dorůstá v přírodě 60 až 180 ti centimetrů (2 – 6 stop). Obvykle
mívá od tří do čtrnácti květů, ale může jich mít také třeba padesát. Barva květů
většinou kolísá od světle růžové do tmavě růžové. Existuje ale bílá forma (L.
martagon var. album) a též velmi tmavá forma (L. martagon var. dalmaticum).
Vyskytuje se v Eurasii od Portugalska na východ přes střední Evropu až na Sibiř. Zde
roste na vápencových kopcích až do 2300 metrů nadmořské výšky (7500 stop),
v bukových lesích na vápencových substrátech, na okrajích lesů a křovitých porostů,
v dobře drenážovaných nebo dobře vodou zásobených půdách (u nás roste převážně
v dubových a habrových lesích, i na kyselých podkladech, záleží jen na tom, jedná-li
se o původní, nepřeměněné hajní společenstvo, a kromě vápenců si libuje i
v podkladech sopečného původu – pozn. překl.).
Lilium medeoloides je malá rostlina, od 25 do 70 cm (10 – 28 palců) s květy, které
jsou oranžově až meruňkově zbarveny. nalezneme ji v Japonsku, Číně a v Koreji.
Roste na půdách vulkanických od 200 do 2500 metrů (650 – 8200 stop) nad mořem,
v nižších polohách v polostínu, ve vyšších na volných plochách.
60
Lilium tsingtauense dorůstá výšky 40 až 90 cm (15 palců až 3 stopy). Na listech má
často mramorovaný vzor. Květy jsou nejčastěji oranžové, ačkoli existují také žluté a
červené odchylky. Okvětní plátky jsou jakoby rozčísnuté, vyvolávají pocit, že by
potřebovaly urovnat. Nalezneme ji v Číně a Koreji, kde obvykle roste na vápencových
kopcích, na vlhkých místech mezi rozvolněnými dřevinami a bylinami.
Zjistil jsem, že Lilium hansonii, Lilium martagon a Lilium tsingtauense jsou vcelku
snadno k dostání na zahradním trhu. Naproti tomu Lilium distichum a Lilium
medeoloides seženete jen s obtížemi (pokud víte o zdroji, dejte mi vědět; rád bych je
zkusil pěstovat!).
B. Martagon hybridy
Martagon hybridy jsou výsledkem opylení květu martagonu pylem některého
odlišného martagonu. Zpočátku mohli šlechtitelé martagonů použít pouze botanické
druhy. Prvním hybridem byla L x dalhansoni, výsledek nanesení pylu L. hansonii na
bliznu L. martagon var. dalmaticum, což se stalo okolo roku 1890. Od té doby bylo
vypěstováno nespočetné množství hybridů, avšak z nich pouze několik set bylo
pojmenováno a ještě méně jich bylo registrováno Královskou zahradnickou
společností v Anglii.
Podle již sta pojmenovaných martagon hybridů, které mám na zahradě, mohu
dosvědčit, že zdaleka nevypadají všechny stejně. Také je pravda, že čím více máte
hybridů, tím se také zvětšuje vaše šance vybrat dva dobré rodiče pro perspektivní
potomstvo. Stejně je důležité, že šlechtitel vybere takové klony, kterým se na zahradě
daří, pokud chce mít dobrý zahradní hybrid. Nedává žádný smysl používat pro křížení
pyl ze slabých semenáčů a udržovat tak tyto nevhodné vlastnosti v potomstvu. Selekce
znamená vše! (Šlechtění, jakož i klíčení semen, si zaslouží víc než jenom pár řádek.
Pravděpodobně námět pro další článek ?).
Stále se prohlubující vědecké znalosti dorazily také do světa lilií. Matka Příroda
sama zabrání tomu, aby z nepříbuzných křížení vznikla nová rostlina tím, že embryo
odumře dříve, než semeno dozraje. Dnes dokážeme embryo zachránit a pěstovat ve
zkumavce, nežli se stane malou cibulkou, a následně ji můžeme normálně dopěstovat
do plné krásy. Dobrým příkladem je křížení Davida Simse Lilium martagon album
s ne-martagonkou Lilium pumilum z oddělení I, skupiny asijských lilií (zde se dopouští
autor podobné nepřesnosti jako předešle: Lilium pumilum je botanická lilie, podle
zahradnického Graaffova křížení by byla řazena do skup. IX., ačkoli je jedním z rodičů
asijských lilií– pozn. překl.). David od té doby učinil více takových křížení
martagon/asijská lilie, a tím vytvořil skupinu prozatímně pojmenovanou “Martasians”.
Také jiní šlechtitelé v Kanadě a v Německu uspěli při vzdálených, kříženích méně
příbuzných lilií. Lilie, které použili jsou ze skupiny IV., tedy skupiny amerických lilií.
(Bude tato skupina hybridů nazvána třeba “Mart-yanks” ?) (To jsou starosti, paní
radová – co třeba to pojmenování ponechat na šlechtiteli, který se s křížením
martagonů sám dřel? - pozn. překl.).
61
C. Pěstování na zahradě
Martagony jsou resistentní k virům, a dostatečně odolné, aby vydržely zimy v
severoamerických klimatických zónách 4, 3 nebo dokonce 2. To je moc dobré pro nás
tady v Minnesotě a jiné liliáře bydlící ještě severněji! Zdá se, že pozdní mrazy,
přijdou-li po vyrašení lilií, neovlivní je natolik, aby nevykvetly, pokud mráz není
opravdu silný (to znamená pod 22 o F/-5 o C). L. distichum a L. medeoloides a jejich
hybridy nejsou podle obecného mínění již tak odolné a pravděpodobně by potřebovaly
zimní mulčování (L. medeoloides jedním z nejseverněji rozšířených druhů lilií, a jiní
autoři ji proto doporučují pro získání zimovzdorných hybridů – pozn. překl.).
Martagony obvykle ukazují nepříjemný zvyk: v první vegetační sezóně po
přesazení totiž někdy zatáhnou pod zem. Mohou zjara vyrůst jen několik palců nad
zem, nežli zase na rok zmizí. Stává se to proto, že rostlina si již minulý rok
“naprogramovala” velikost, které má tento rok dosáhnout. Pokud takovou cibuli
vykopete, zjistíte, že jí chybí kořeny. Začne růst na novém místě, kde byla vysazena
podle programu z předchozího roku, než jí dojde, že jí chybějí kořeny a tím pádem i
možnost přijmout vodu a živiny, aby mohla vyrůst do předpokládané velikosti.
Okamžitě proto zastaví svůj růst a přebudovává svůj podpůrný systém (kořeny) pro
příští rok. Takže když vysazujete martagon, vyberte místo kde může zůstat dlouho,
vysaďte cibuli a buďte trpěliví.
Podle toho, co jsem vyčetl o botanických druzích, půda pro martagony by měla být
dobře drenážovaná, obsahovat hodně humusu, a být slabě zásadité reakce (anebo
mírně kyselé pro L. distichum a její hybridy) (S tím humusem opatrně – na přírodních
lokalitách bývají cibule zatažené až do minerální země – pozn. překl.). To mohu na
své zahradě skvěle splnit, protože tu mám čistý písek s 24 cm vrstvou rozloženého listí
navrchu.
Martagony jsou velmi přizpůsobivé světelným podmínkám, ve kterých mají růst.
Porostou dobře kdekoliv od plného slunce až po lehčí zastínění (boční zastínění –
mozaikový stín – fltrované světlo). Zdá se, že se daří o něco lépe v mírném zastínění
nežli na plném slunci, vyrostou tu o něco vyšší, jelikož se snaží dosáhnout ke světlu.
Dokonce i hlubší stín, pokud přijde na rostlinu až odpoledne, může být tolerován,
ovšem jen tehdy, pokud je kompenzován dopoledním světlem. Naopak v hlubokém
stínu nebudou martagony spokojené. Moje zahrada je v lese, takže většina mých
martagonů dostává filtrované světlo skrze koruny stromů, a to po celý den i po celý
rok.
Používám jedno zlaté pravidlo: dejte rostlinám tím více prostoru, čím více stínu
mají. Tím se zlepší proudění vzduchu mezi rostlinami, po dešti rychleji oschnou, a to
zmenší nebezpečí botrytidy během vlhkých období. Kniha od Eda McRae obsahuje
výtečné vysvětlení zákonitostí spojených s šířením nemocí. Hosta nasázená mezi
martagony je nejlepším “mezerníkem” a zajistí působivý výškový kontrast mezi
nízkým listím Hosty a vysokými martagony.
Hnojím dvakrát ročně, granulovanými hnojivy. Poprvé v dubnu, jakmile uvidím
puky nad zemí, a podruhé začátkem července, jakmile rostliny odkvetly. Používám
obyčejné hnojivo 10-10-10. Mezitím občas používám postřik rozpustným hnojivem
62
jako je například “MiracleGro” (jelikož je vždycky všude snadno k dostání). Hnojivo
rozstřikuji raději ráno, nežli později, takže rostliny stačí oschnout. V červenci také
mulčuji organickým materiálem, což je převážně rozdrcené listí, což opět dodá další
dávku pomalu se uvolňujících živin.
Při zalévání mám na paměti dvě pravidla: (1) zalévám raději vydatně a méně často,
nežli málo a často a (2) zalévám raději časně ráno než později během dne (opět proto,
abych nepodpořil Botrytis).
Aby i v následující sezóně byly vaše martagony v dobré kondici, je nutná ještě další
péče. jako ostatně všechny lilie, martagony spotřebují část své energie na tvorbu
semen. Pokud se semeníky nevytvoří, jde tento přebytek na posílení cibule. Takže vám
cibule naroste větší a příští rok vyžene dvě lodyhy místo jedné, anebo se vedle
mateřské cibule utvoří menší dceřinná. Základní pokyny pro péči po odkvětu jsou
následující:
1. Pokud nechci získat semena, odříznu květenství okamžitě po odkvětu.
2. Pokud chci nějaká semena vypěstovat, ponechám na rostlině jen dva nebo tři
semeníky, a semena sklidím někdy v září nebo říjnu. Předtím, než semena zaskladuji
v lednici, nejprve je vysuším a vložím do papírového sáčku (nikoli plastového), a tam
zůstanou, dokud je nepoužiji 2).
3. Když listy na podzim zežloutnou nebo seschnou, odříznu lodyhy těsně nad zemí
a posbírám se záhonu všechny rostlinné zbytky.
Stejně jako u jiných lilií, vykopávám a rozděluji cibule martagonů na podzim.
K rozdělení ale přikročím až tehdy, má-li rostlina pět nebo více lodyh z jedné cibule.
Nic tak nepotěší oko i duši, nežli pohled na bohatý porost martagonů!
D. Poděkování a poznámky
Velkou část informací, které předkládám, jsem získal z literatury. Dvě knihy, které
velmi často a téměř výlučně používám, jsou následující:
1. Lets Grow Lilies (Pěstujme lilie). Je to těžko překonatelná základní příručka. Je
přesná, příjemně čitelná a lehko pochopitelná, a je to dosud smysluplný praktický úvod
do pěstění lilií. Je k sehnání u Severoamerické liliářské společnosti (můžete objednat
po internetu na adrese: www.lilies.org, anebo u vaší místní liliářské organizace
(míněno, pokud žijete v U.S.A. – pozn. překl.).
2. Lilies, A Guide for Growers and Collectors (Lilie, příručka pro pěstitele a
sběratele), kterou napsal Edward Austin McRae, a která je výborná! (Přinejmenším
bych připustil, že výborných knih je víc, podle mého názoru je velmi dobrá “Growing
Lilies” od Dereka Foxe, a hodilo by se, kdyby si ji autor před napsáním tohoto článku
prostudoval, protože je v ní podrobný popis botanických druhů – pozn. překl.).
63
Poskytuje nepřeberné množství informací o všech záležitostech, týkajících se
pěstování lilií. Věřím tomu, že tato kniha by měla být v knihovně každého zahrádkáře.
Něco z výše uvedeného textu, zejména ze sekce “Botanické martagony” jsem převzal
přímo z této knihy. Moc děkuji svému příteli Edovi za svolení citovat z této jeho
výtečné knihy.
Musím zmínit, že přinejmenším stejné množství informací jsem získal na základě
osobního kontaktu s jinými liliáři za posledních 12 let. Kdybych nepoznal liliáře, kteří
podchytili a posilovali můj počínající zájem o martagony, měl bych na zahradě o
mnoho více bohyšek, ale jen několik martagonů. Zejména členové NSLS Hugo a Ruth
Cockerovi, kteří mi pomohli v začátku prvními cibulemi a byli vždy ochotni mi
pomoci dobrou radou a povzbuzením. Pomohli mi i další lidé jako Evžen Fox na
úrovni NALS, od kterého se mám stále co přiučit, kdykoli s ním zapředu hovor, a
mnoho dalších z obou organizací, kteří jsou vždy ochotni se podělit o své znalosti.
Poznámka: Tento článek byl napsán pro propagaci červencové výstavy NALS
v Minnesotě. Není proto na závadu, že byl publikován současně ve zpravodaji liliářské
společnosti autora “North Star Lily Society News” a čtvrtletním bulletinu NALS.
Zkrácená verze se základními informacemi bude přidána na cédéčko s fotografiemi
martagonů, které připravuje NSLS.
1
) Klíčení martagonů je opožděně hypogeické. “Hypogeické” znamená podzemní.
“Opožděné” se vztahuje k růstu prvního listu. Jak to probíhá v přírodě: a) zralá semena
se uvolňují pozdě v létě nebo začátkem podzimu; b) semeno, které zapadne do půdy
poté vytvoří drobnou cibulku hned vedle obalu semene, vyživovanou prostřednictvím
embrya v semeni (není to embryo, ale vrchol nezeleného děložního listu, tzv.
haustorium – pozn. překl.); c) takto přetrvá zimu, d)na jaře vyžene první pravý list.
2
) Přestože třeba nechcete semena sami vysévat, bylo by žádoucí nabídnout je do burzy
semen. Semena martagonů jsou velmi žádaná. Buď je nabídněte prostřednictvím vaší
místní liliářské organizace, anebo prostřednictvím výměny semen NALS
(www.lilies.org) burzy semen RHS (www.rhslilygroup.org), nebo burzy semen
Novozélandské liliářské společnosti (www.nzlilies.org.nz), kde rádi uvítají váš dar.
Semena, které darujete, mají vynikající šanci, že budou rozšířena po celém světě. To je
skutečně velká zahrada!
Ze čtvrtletního bulletinu NALS Vol. 57, No.2, June 1, 2003, přeložil Petr Šrůtka
64
Anketa Severoamerické liliářské společnosti o nejhezčí lilii roku 2003.
Pořadí:
LESLIE WOODRIFF
ARABESQUE
ANASTAZIA
IOWA ROSE
TIGER BABIES
STARBURST SENSATION
ALADDIN’S SUN
PURPLE REIGN
LOUIS XIV.
PIZZAZZ
Komentář:
Nelze přehlédnout, že opět dominují orientpety, přičemž o SILK ROAD –
NORTHERN CARILLON se už nehlasovalo, neboť podle loňské ankety už byla
převedena do „Síně slávy“. Dá se také předpokládat, že po příští anketě ji bude
následovat LESLIE WOODRIFF. I na dalších místech byly orientpety hojně
zastoupeny: CATHERINE THE GREAT, CONCA d’OR, SILK SCREEN.
Pokud sledujete tuto každoroční anketu, a dodávám, je to užitečné, registrujete
častou nominaci TIGER BABIES, i když zatím nebyla na prvním místě. Je ale stálicí
už skoro třicet let ( McRae a Marshall 1975 ).
Podobně IOWA ROSE, Ib od Richarda Prochasky se vyskytuje v první desítce
desetkrát za posledních jedenáct let. Pod stále sílící převahou orientpetů asi obě
nebudou nikdy na prvním místě, ale jistě mnoho liliářů na ně nedá dopustit. Stejně
bychom neměli zapomínat na mnohé čínské hybridy, které jsou rovněž stálicemi
našich zahrad. Za všechny jenom několik: AFRICAN QUEEN, BLACK DRAGON,
COPPER KING, DAMSON a další.
Karel Vereš
Galerie Liliářů – Boleslav Král
Václav Vinčálek
Možná, že si někteří pamětníci vzpomenou, jak v Liliářské ročence brněnské
organizace liliářů z roku 1983 byla vložena fotografie elegantního pána, která
ilustrovala článek věnovaný tehdy zrajícímu sedmdesátníkovi - panu Boleslavu
Královi. Léta ubíhala, mnohé se změnilo, věk se nezastavil. Je to až neuvěřitelné, ale
letos můžeme gratulovat panu Královi k jeho devadesátinám.
Naše setkání s jubilantem se poněkud opozdilo, neboť opakovaný infarkt ho na
delší dobu upoutal na nemocniční lůžko. Na počátku května se však jeho zdraví
zlepšilo natolik, že jsme si mohli zavzpomínat na léta minulá.
Snad nebude škodit, když nejprve připomeneme pár životopisných údajů ze
vzpomínaného článku dr. Vladimíra Chaloupeckého a doplníme je o některé údaje
z brožurky sepsané samotným panem Králem a nazvané prostě „Curiculum Vitae“.
Pan Boleslav Král se narodil 13. srpna 1914 v Topolanech na Hané. Do školy začal
chodit v Chomutově, kde jeho tatínek byl řídicím učitelem. Později přešel do školy
v Hněvotíně a po jejím ukončení v roce 1928 odešel do učení v Šumperku. Zde též
navštěvoval tzv. pokračovací školu, později v Olomouci školu obchodní. Výčet všech
zaměstnání, která během svého pestrého života vystřídal, by byl hodně dlouhý a stejně
tak by byl bohatý seznam míst, kde pobýval. Z hlediska liliářského je důležité, že po
65
řadě peripetií se usadil a podařilo se mu získat zahradu v Náměšti na Hané. Zde začal
pěstovat i lilie. Věnoval se pěstování tehdy dostupných asijských a trubkovitých
hybridů, zejména však šlechtění hybridů L. henryi. Na tomto poli dosáhnul značných
úspěchů a ocenění na květinových výstavách. Měl řadu přátel mezi amatéry i
profesionály, se kterými sbíral a šířil informace o liliích, jejich pěstování a šlechtění.
Obdržel celou řadu diplomů a uznání. V roce 2000 mu Republiková rada Českého
zahrádkářského svazu udělila titul zasloužilého zahrádkáře.
Mohl byste nám trochu víc přiblížit své liliářské začátky?
Děti mojí sestry byly známí krasobruslaři – Pavel a Eva Romanovi. V roce 1962
vyhráli mistrovství světa, které se konalo v Praze. Jednou mi Pavel, můj synovec,
věnoval nějaké valuty, za které jsem si v roce 1968 koupil od firmy Graf z Oregonu
cibule. Dodávka šla přes holandskou firmu Lefeber a bylo v ní 55 cibulí od 25 odrůd.
V přepočtu stála asi 2 tisíce korun a lilie v ní obsažené se staly základem mého
pěstování.
Vypěstoval jste řadu nových hybridů. Nemáme ale informaci, že byste některý
z nich registroval.
Mnou vypěstovaných hybridů bylo skutečně velmi mnoho, ale registrovat jsem
nechal pouze jediný. Byl to bílý henryi hybrid se sytě oranžovým středem. Pojmenoval
jsem ho Lucie po své půvabné vnučce.
Na mnoha schůzích Martagonu mohli od Vás zájemci získat semena Vašich
hybridů.
S mojí manželkou Marií a dalšími jsme věnovali hodně péče sesbíraným
semenům. Na matnici jsme semena prosvěcovali, vyřazovali ta bez klíčků a po 25
kusech jsme je rozpočítávali do sáčků. V jednom roce jsme měli i přes 370 druhů
semen.
Vedl jste evidenci a svých výpěstcích?
O všech kříženích jsem vedl podrobné záznamy. Bohužel jsem si je při odchodu
z Náměšti nevzal s sebou a tak veškeré informace o mé celoživotní šlechtitelské práci
jsou ztracené.
Kdysi jsme Vás v Náměšti na Hané navštívili a vy jste nás provedl svým
tehdejším liliovým královstvím. Teď Vás osud zavál do Prahy. Přestěhoval jste i své
lilie?
Se všemi mými liliemi to dopadlo stejně jako se záznamy o šlechtění. Dnes už
nemám ani jeden ze svých výpěstků a na místech onoho „království“ je teď trávník.
Ve zmiňovaném článku od V.Chaloupeckého se hovoří o Vaší spolupráci
s pracovníky ČSAV na pěstování meristémových klonů. Jak pokračovala tato
spolupráce a jaké měla výsledky?
Nijak. Ze začátku vypadala spolupráce slibně, ale postupně se vzájemné kontakty
vytratily. Ani nevím, jestli se tehdejším odborníkům podařilo jejich pokusy dovést
k nějakému zdárnému výsledku. Ke mně se žádné vypěstované rostliny, ani informace
o výsledcích pokusů nedostaly.
Nedávné zdravotní obtíže ubraly panu Boleslavu Královi hodně z jeho životních
sil. Neztratil však zájem o lilie – svoji celoživotní lásku. Přejme mu, aby se s pomocí
své obětavé opatrovnice, paní Ireny, brzo zotavil.
S panem Boleslavem Králem a paní Irenou Černou hovořil Václav Vinčálek.
66
67
68