doc40/2007 - Psí víno
download 
Stížnost Transkript
40/2007 - Psí víno
èasopis pro souèasnou poezii X I. r o è n í k 2007 Michal Mackù | Carbon Print No. 6, 2004 Viola Autor Fischerová Bagtyropiè| /Jarmila Autor Rozsypalová Autoroviè Viola Fischerová Taková hodná malá holka a co se natrápila jako bys ji byla nevarovala Matce Kdy vdycky dojde na tvá slova Ve snu znìl úkol: Zpracuj svùj ivot aby byl k jídlu Daleko v prázdném domku jsem touchala tøela a lehala z mléka a brambor pìnu bílou a lehkou Tu jsem ti matko nanáela rukou na èelo Proti mnì sedìl zchromlý sochaø a malíø který hluchému Beethovenovi vytesal do hlavy díry místo oèí Hluchotu v kameni jako tmu bez dna na to smìl pøíjít zase jen zchromlý sochaø a malíø Jetì i pod zemí by se tvùj a mùj popel hrdlily Já nemám co umírat Ty se nemá co bát e to se mnou jednou nemùe skonèit jinak Nebo jsi mami nárok na moje tìstí vzdala? Tak k smrti pøipravená srovnané úèty sepsané co komu patøí mnì dùm Ale ani èárka? Ani výèitka? Taky bys mi vytkla e nedoiju do sta s tou vìènou cigaretou HOLÝMI VÌTVEMI se mrazu dotýká grafika STOPY BAANTA a také stopy kuny Dìlá co umí MALIÈKO TUÍME KDE SÍDLÍ malièko? Nala jsem na snìhu vypité vajíèko ACH OD PØEDJAØÍ DO ZIMY v zahradì vùbec moci býti Ale té práce øekli mi Jen skvìlá motivace k ití MÁME TAM STARÉ STROMY a dungli zelenì kde má svou voliéru své zoo a pak mne Tenkrát jsi mì vak v slzách volala zpìt jak jsi vìdìla odjakiva V PRÙHLEDU VÌTVÍ co nad zídkou èní se sloupek dýmu rozvíjí Poøád jetì nejsem dost sladká abych tì nasytila A kai jsem dozajista solila slzami Jarmila Rozsypalová kdy jsem zas jednou utíkala navdy po tìdrém odpoledni pøed tìdrým veèerem (Z rukopisné sbírky Domek na vinici) 1 SLYELA JSEM jak v mrazu praskala stará tráva PAK U JEN NAI MRTVÍ co na nì myslíme kdy zapalujem svíce za lidi tvé i mé Marek Michal obáò anda| /Michal Jiøí Korbel anda Marek obáò Sarkandrova kaple Autor Bagtyropiè Stanley H./ Barkan Autor Autoroviè Psinec Mí brai! v pokleku øíká zøízenec Odveleli Vás A nejlíp bude jetì pøekrýt panelem propustná síta z drátù aby kolemjdoucímu kvùli Vám nezduøelo oko Stanley H. Barkan Kristus dìtství Proè tedy, kdy u poslechl, tak rozhodnì naléhal na rodinu nedbající výstrahy a naslouchal jen hlasu, jen pøivolával oheò a síru? Copak ji nevolal, aby si ovìøil, jestli s ním jetì je ta, je mu vaøila, uklízela a byla matkou jeho dìtí? V jakém okamiku si viml, e mu nestaèí? Moná ji kousl had, moná spadla do propasti, srazily ji valící se kameny nebo napadla divoká zvìø. Pochopil v té chvíli, e kdy se opoïovala, pohlédla nazpìt a spálena promìnila se v solný sloup? Není divu, e se opil v horských jeskyních svìdomí a zlhostejnìlý si vzal své dvì dcery a zplodil s nimi bratry syny, pozdìjí prokletí. Take ani Lot, ani jeho ena, ani dcery a jejich potomci ve skuteènosti neunikli trestu, jen byl svren na dvì høíná mìsta. (Denise) Jakoby zkamenìl oøech Jádro je ze stínu Vstupuji venkovní parno jetì v kùi Do stejné zadøe se pozdìji jak tøíska Obìený pokroucený Kristus s vybouleným levým bokem Nìjaký øezbáø toti opomnìl vydloubnout ze sochy obrovský suk skøipec Na stìnì dìtství mi nevisel Syn Boí ale mrzáèek V této kapli hoøèiny zpovìdí sládnou Jak z nekoneèna pouhý výsek ochablý Bùh plný tøísek. První narození Zakrytá listím, zvedá se ze zemì první je ona, nikoli Adam. Daleko reálnìjí (vìrohodnìjí) je on z jejího lùna, ne ona z jeho ebra. Byl to mu, kdo stvoøil tento mýtus. Namìøili Vám pøíernou dálku Zaruèenì. (bøezen 2007) (èerven 2002) Ve výstavním pokoji Dìdeèek II. Mí brai! Ale a klopýtne jezdec Apokalypsy o rozjezdovou dráhu vstanete první První vstanete! Mezi skøíní a zdí Taková kvíra na dva prsty Skaliska hnìdých kalhot s puky pøístavu Flotily bílých rohlíkù po drobcích klesající ke dnu (1998) Tìla utonulých bukanýrù na ornamentech koberce Ráno Probuzeni náhlým pøekocením bárky trousí se z panelù slévají hlouèky k zastávce støihy hovorù svìdectví ètrnáctiletého vìeèe koèek jak zaèalo tak utne Pojmenování ptákù Nìkde za ní hladí si èistotnì bílou stìnu Po teriérovi titìrné skvrnky zapudrují Tam ze smotkù prachu povstal oslík a kolíbka kùrky z drapérie kapesníku Tam v zapadlé sirce zákub svìtla jak betlém dýchá. (bøezen 2007) A najednou mì mìkká ruka táhne vzhùru k hladinì a rovná vlasy A tady jednou nebudu dostane moje hodinky! Unavený pojmenováním zvíøat a ryb, obrátil se Adam k ptákùm. Pravil prorocky havran, pak holub. Ta první stvoøení vzduchu, symboly èasù, které pøijdou detì, povodnì a duhy. Ptáci, kteøí by zpívali za svítání a soumraku, pøíli ho nezajímali, a tak se Eva rozhodla vyzkouet si své onomastické schopnosti. Slavík, zaeptala, ibis, volavka, plameòák, papouek, páv, tangara tajemství, ladnost, velkolepost mylení, pohybu, vzoru. Bylo zapotøebí eny, aby byli správnì pojmenováni ptáci Ráje. Nic neøíkajíc Hovoøím-li nìkdy s matkou a ona nic neøíká, pøesto jí odpovídám. HANS Lotova lhostejnost Je strané, e se Lot neohlíel. Copak se tak málo staral o enu a dcery? Po varování jetì váhal, ne pøijal milost útìku do ústraní. (duben 2007) Pøijel autobus. (leden 2001) Michal anda | equuuus 2 VAN DE WAARSENBURG Chtìla nìco øíct, ale neøekla vùbec nic. Tak tomu bylo vdy. Take i já jsem zopakoval podobné nic a ona odpovìdìla: Ano, to je pravda. Pravdou bylo, e jsem nic neøekl, ale ona se mnou pøesto souhlasila. Vím, e Talmud øíká: Mluvení je støíbro, mlèení zlato. Take jsem pokraèoval v hodnotì zlata, namísto støíbra. Matka vdy odpovìdìla: Souhlasím. Znovu jsem zamrmlal to své nic, ale Matka trvala na tom, e mám pravdu. Chtìla snad øíct nìco víc ne nic, které jsem tak hlásal? Nic jako prázdná skoøápka od vejce s tøemi dírkami pro slámku k vysátí loutku nièeho, nièeho, úplného nic? 3 Michal Stanley andaH./ Barkan Jiøí Korbel Chvalme eny Otec a syn Autor Bagtyropiè Josef Holcman / Autor Autoroviè Josef Holcman pøísloví se drí lehkotìce mezi námi, ona nemùe umøít, protoe se bojí nechat tady svoji dceru samotnou, my cítíme její pøítomnost jako nìco, co je jetì mnohem hmotnìjí ne fyzická práce, na které byla závislá. Ztìklým jazykem a pomalými ústy dodává: Moja staøenka kdy ostali leet po mrtvici to v Kyjovì nebyla nemocnica. Zavolali jsme dochtora a ten povdá: doneste kýbl ono se jim uleví. Jak? Naøezal ílu oblúkem to støíklo do kýbla tehdy se to tak dìlalo a do rána umøeli. Zatøásla se mnì ramena s krkem mezi nimi. (podle Donalda Halla) Chvalme eny, eny, které poírají mue po oplodnìní a otcovských závazcích. eny jako Kronos, které jedí své dìti, jako Olympané, kteøí snìdli kousek Pelopse. Jako humøi v komorách smrti poírající své malièké potomky. Chvalme eny, eny, které se pravidelnì promìòují s fázemi mìsíce a padáním listí, s pøíchodem snìhu, jako sperma z nebeské krajiny, jako kvìty, jen kvetou pod kamennými pokrývkami zimy. Chvalme eny, eny krvácející v ílenství kadého mìsíce, eny, které se tvrdoíjnì zvedají a kouou jablka naplnìná semenem zakázaným vrtoivými starými tvùrci. Chvalme eny, které dovolují muùm osvobodit se od konkubinátu, osvobození od bolesti skuteèné ontogeneze, osvobození, aby tvoøili v radosti, osvobození, aby létali na kvìtiny v zahradì, opylujíce vechny lilie prostoru. Chvalme eny za to, e nejsou mui, e dovolují muùm existovat, ani by byli enami. Oba jsme starci a za krátko se k tobì pøipojím. DAVID IGNATOW Otèe, kdy stárnu a mìním se v to nejlepí, co mùe existovat blí zemi, z ní jsme oba vzeli, dospívám k pochopení tvého pochopení pro mne syna, který u má vlastního syna: Promiò mi vechno a nic nezapomeò. Otèe, jak by ses na mì, otce, usmíval, milosrdný a shovívavý k mému synovi ty a já v jednotì. Otèe, vyrostl jsem do sebe, existence, která byla tebou a jí jsem já, synem, jen bude tvým synem, tedy námi Mojí øíká ve Pøílet Myslí si, e sepsání Desatera pøikázání trvalo ètyøicet dní a nocí? Ve skuteènosti to zabralo jenom jeden den a noc. Tøicet devìt dní a nocí zabralo zdobení písmen. Na orlích køídlech pøilétl jsem do starovìkého mìsta. Pterodaktylové krouili nad hlavou (v mé hlavì). (Z angliètiny pøeloil Libor Martinek) 4 Pátek, 3. ledna 2003 Jedu ze Zlína do Skoronic, abych zkontroloval svoje místo narození. Ty opìrné body (Obecní dùm, kostel se høbitovem, kola, hospoda a vinné sklepy Vinohrádky) jsou jako zdi hradu pilberk, k nim jsem pøikován øetìzem a ádná amnestie mì tìch okovù nezbaví. Maminka øíká, e není ádná zima. Ale v estapadesátým se v lednu oralo a selo. Zamrzlo a jednatøicátýho a eèe na Jozefka byly metrový závìje snihu. Bratranec Blaej, starosta, hlásí: Minulý týden jsem pálil, naloil jsem to a dojídím k domu, auto plný slivovice. U baráku zatoèím k bránì a pes! Zabrzdil jsem tak tak, ale to zvíøe nic. Vyskoèil jsem a pøed autem leel Vía. Nadal jsem mu, e jsem ho mohl pøejet a on mnì odpovìdìl: Blaku, nezlob se. Kdybys mì pøejel, já bych to vzal na sebe. (Vía je ná padesátiletý druhý bratranec neboli vlastník a po zlomeninì nohy a ztrátì práce se propil skoro k nebytí.) Jetì skoèit ke starým manelùm Levovým. Nikdy bych si v mládí nepomyslel, e mì jednou budou zajímat staøí, témìø devadesátiletí lidé tak, abych je navtìvoval. Jejich syn Kuba byl stejnì starý jako já. Málokdy se vidí mezi manely tak dokonalá, do sebe zapadající ozubená koleèka: vlídnost razance, skromnost exhibice, abstinence pití, domácnost svìt, pracovitost tu mají oba, tetièka Maøena i strýc Jakub. Sobota, 1. února 2003 Kousek za tou nemocnicí jsou Bukovany. Mohlo by se zdát, jak to tak bývá, e chlapi se tam zaèali scházet, aby pod záminkou zpìvu pili slivovici. Ale je to opaènì: pod záminkou pití íøí lidové umìní. Co znamená, e poøádají kot slivovice, na kterém se hraje, zpívá, prodávají kníky a výrobky ze døeva, ústí a slámy, dojednávají se dalí kulturní akce a pøenáí se generaèní pamì Tomá Prachár (on se jmenuje Prachaø, ale ve Velké nad Velièkou se øíká Prachár) mì bere bokem a øíká: Vzka tým humanistom z tvojéj kníky O slivovici, Zikmundovi, Bobákovi a Pavlitíkovi, e nemajú pravdu, kdy ríkajú: pijte jak dobytek, ten ví kdy má dos. My jsme mìli krávu Malenu a v listopadu jsme dali metrák maèu z trnek k ní do chléva, aby nepromrzl. Tri dni jsme ju dójili poleaèky a prasata sa po tem mléku mohly pozabijat, jak ho chtìly. Take kdy nae baby ríkajú vyere teho jak kráva a jsi oralý jak prase, to majú pravdu. Pátek, 31. ledna 2003 ivot je dokonalý, chystá si nás, a si nás nachystá. Maminka je v kyjovské nemocnici na smrt. Pøipravte se, øekl nám zástupce primáøe. Srdce unavené, voda v plicích (spí plíce ve vodì a ona se dlouhé noci nejen dusila, ale i topila), nádor v noze a co jetì? Jetì vechno, nemìla na svém tìle zdravého místa, lauch v zádech vraený na odèerpávání vody z plic, kyslík v krku a hadice v ruce zamontovaná, aby jí nemuseli poøád hledat íly pro stovky infuzí. Povídá súsedka se otoèila na lùku a zlomila si klíèní kost, to tak bych nechtìla dopadnút. A já jsem vidìl zøícené tìlo, ale její oèi ty poslední vìci jetì odkládaly, i kdy sestøe, jako dceøi, øekla jednú na svìt, podruhý z nìho. A pod dojmem tohoto Ètvrtek, 27. února 2003 Nemocnice Kyjov. Jsem tu èastìji ne ve Skoronicích, maminka pøeila ty hadice. Chtìla se zlepit a ví, e nám poøád má co dát. Tady tá tetka sú sama, barák pøevedli na synovca a naráz za nìma nikdo nechodí. Povdala jsem jim dokáï cosi máte, to jste vzácná. A tady tá druhá sú z Velkéj, byly tu za nìma dìcka a donesly jim jídla, tetka povdajú: kúpili mnì ty harburny a je to dobré. Naládovali to do sebe, a za chvílu u volali: Panenkomarja sedmibolestná, mòa to pálí aj v riti, zavolajte hasièú, nech òa prostríknú. 5 MichalJosef andaHolcman / Jiøí Korbel Smìje se a hned i nesmìje: Vedle leela uèitelka, její manel byl horník. Ptala se mì co dìlá. Mnì nebylo do øeèi, ale povdám, e jsi právník. A ona to vystudoval za dìlnické peníze. Jsem se otoèila a neøíkala nic. Kdy to za pár dní opakovala, to mì to doralo a musela jsem se ozvat za to, co jste nám ukradli pøi téj vaéj kolektivizaci, by mohl tudovat né pìt, ale padesát rokù. Vzpomíná tak, jak se pøi návratech vzpomíná: Kdy za mnú zaèal tata chodit, to mnì lidi varovali, e je vztekloò. A e jeho tata, jako staøeèek Holcman, sú zavøený kvùli politice. Ale on umìl malovat. Zajímala ho historie a hrál divadlo. My jsme spolem za zimu pøeèetli Jiráska, Baara, Herbena, Mrtíky, Èapka. Nervózní byl, ale to z nìho udìlala politika. On nadal na schùzi komunistom do sviní zlodìjských a potom do rána naøíkal, e ho zavøú a co já si bez nìho poènu. Ale spí to bylo tak, e co on by si poèal beze mì. Já jsem nemohla nad tím moc dumat, já jsem musela dìlat. Kolikrát jsem si øíkala jak to unést, ten ná ivot, kdy starosti a døina byly silnìjí jak vecko ostatní. Ale nebyly. To se nám enom chvílama zdálo. Pauza. Mlèím. Pøítí týden u pujdu dom. Èlovìk má nejradi místo, kde zail radosti, ale aj súení. chùzky, a kdy jsem se za pár minut z dolního konce Pastviska otoèil, tak jsem uzøel, jak na prázdné, vylidnìné ulici stojí Jakub Lev, u obleèený, ale s holou hlavou, a s èaganem nad hlavou volá sípavým hlasem: Hej rup! A potom zpívá tu faankovou, my øíkáme ostatkovou: Pod avle, pod avle aj pod obuky, my vecko bereme aj zhnilé hruky Dotkla se mì nesmrtelnost? Na konci Pastviska potkávám jeho souseda Víu, má odrané ucho a øíká mnì: Joko, né. Tobì nikdy to nezapomenu-u. Nikdy. To. es mì neudìlal v hody stárkem. To od nìj slyím kadý týden, nìkolik desítek let. Tentokrát pøidává, e si vezme tranek a pùjde se obìsit. Ptám se ho zbyteènì, kde se staèil napít v pùl jedenácté dopoledne. Nesmyslná otázka pro èlovìka, který u nìkolik let nevnímá èas. Veèer v hospodì se nechá objímat od makar, je k nerozeznání od nich, a potom spí na stole. To ti nezapomenu, kamaráde. To stárek já hodový øíká mnì, kdy se probudí. Vítku, neser mì. Pøestaò chlastat a táhni dom. A proè? Co já mám na svìtì? Dìcka nemám. Kdy se v noci doma probudím, tak po mnì skáèú lutí potkáni a vecko. Jak si vezmu flaku, to uteèú. Zmiznú. To je dokázaná vìc, e hlodavci se bojí koøalky, hlaholí Náèelník. Já ne! bije se v prsa Vía. Sobota, 1. bøezna 2003 Úterý, 18. bøezna 2003 Chodím za prùvodem faankových masek ve Skoronicích a fotografuju. Skoro devadesátiletý Jakub Lev leí doma zachumlaný v peøinách, má chøipku. Mùj mladí syn Kuba, celý v bílém, za lékaøe, pøistoupil k lùku a ptal se strýce, co ho trápí. A on zvolal: Maøeno, já jsem ti øíkal, e nechcu dochtora, mnì by staèilo, kdybys mnì nalíla trochu èaju do slivovice a byl bych zdravý raz dva. Syn mnì povídal tati, odveï tu tetièku trochu bokem. Tak já, u ovínìn slivovicí, jsem øekl tetièce, e mají pìkné mukáty za oknem a ona mì provinile opravila: Ale Boe, Joko, mukáty v únoru nekvetú, to sú kaktuse. Mezitím Kuba dal zavdat strýcovi slivovice pøímo z láhve. Zasvítily mu oèi, zjeily vlasy a zvolal: A pøece jsou! Kdo, strýcu? optal jsem se. Rozumní dochtoøi! Odeli jsme z toho domu èistoty, pohostinnosti a tetièèiny vlídnosti do dalích zastávek masopustní ob- U naeho domu ve Skoronicích stojí Lev, e se jde zeptat, zda je doma doktor Holcman. Nepoznal mì. A se pøesvìdèil, e jsem to já, tak volal: Joko, já ti idu popøát k zítøejímu svátku. Ví, co znamená hebrejsky Josef? Hospodine, pøidej. A e by si chtìl zavolat sanitku, bolelo ho oko. Tak jsem ho zavezl do nemocnice, u vrátnice jsem ho vysadil a uloil mu, a poèká, ne zaparkuju. Ale on neèekal a zaklepal na dveøe Pohotovostní lékaøské sluby. Zrovna kdy jsem pøibíhal, tak otevøela sestra a zajeèela: Co tu tak buíte? Musíte si poèkat! Sestøièko, mnì bude devadesát rokù a doposavaï jsem smrt posílal k súsedom. Vèíl ju ale myslím polu k vám! øekl vybraným a jemným zpùsobem a sestra køikla: Nevidíte, e tu máme pacienta? Nevidím, dìvèico, nevidím. Kdybych vidìl, to bych tady nebyl. 6 Josef Holcman Autor Bagtyropiè | Michal /anda Autor |Autoroviè Janusz Wójcik Janusz Wójcik Po oetøení, kdy paní doktorka mu øíkala pane, vy máte zelený zákal, vy musíte mít strané bolesti jsem ho zavezl domù. Potom jedu k Vladimíru Vaíèkovi do Svatoboøic. Øekl mnì, e rezignoval na vnìjí svìt. Myslím, e se dopracovává pocitu materiální prázdnoty, který jej osvobozuje, a on mùe malovat co cítí a ne to, co je diktováno. Má v ateliéru tisíce obrazù a nepotøebuje je prodávat. Nepolemizuje o vìènosti, on si na ni u sáhnul pøes svoje obrazy, pro nìj je souèástí ivota, druhým dílem románu. Myslím, e èlovìk vytvoøí v umìní nìco poøádného teprve ve chvíli, kdy poèítá se smrtí. Kdy se tì smrt dotkne pøes nìkoho z tvých blízkých. Chtìl jsem píseò Chtìl jsem píseò píseò støíbrokøídlou píseò stoupající k horskému títu skrývající ve svém stínu dílo Herberta S³owackého Hölderlina Danta a Homéra chtìl jsem aby pøináela smutek zamylení a radost ale to bylo kdysi smìlé mladistvé pøání èas prchá slepì jak elezná kola a dnes støíbrokøídlá je erou písní vlakù odmìøujících míjení mezi hodinou pøíjezdu a odjezdu na mlhavé stanici Zemì Nedìle, 30. bøezna 2003 Jsme s Jitkou v Praze v Národním divadle, hrají Maryu v Pitínského reii. Pitínský je èarodìj, protoe dokázal omladit dìvèata od Gabriely Preisové, Gazdinu robu i Její pastorkyni tak, e zmladil i samu autorku, o kterou je tak mezi dramaturgy znovu zájem. Dnení reie je pøekvapivì tradièní. Josef Somr hraje jak jinak sedláka Lízala. V roce 1980 hrál Vávru. Hrál nìkdy Francka? Maminka mnì potom doma øekla: Marya se ve Skoronicích na Obecòáku nikdy nehrála. Chlapi tú hru nemìli rádi. Snáï se tam poznali èi co. Nebo se jí báli. Zrovna tak lidi u nás nemìli rádi Její pastorkyòu, na tatu v estaedesátým aj nadávali, kdy se to hrálo. Je to o nechtìným dìcku. A takových bylo. Zimní imprese Zimní hvìzdy, perly nad mou zahradou, tøpytí se v oparu veèerního nebe. Já, mùj pes a strom pohlííme v majestátu vzhùru: by jsme malí a bezejmenní, pøece jsme i my èásteèkou vehomíra. Nech mi nìkdo poví e èlovìk, to zní hrdì, témìø nepsaným právem desatera vichni jsme zùstali urèeni sobì. Ke zhoubì rodu falení proroci vyrvali dui z nitra tvora a nauèili zabíjet to, co bez ní je ji pouhou vìcí. (Výòatky z knihy Trvalá bydlitì /Archa, Zlín 2006/) Magické mìsto I Duch mìsta skrývá tváø v temné mlze pøes oktáv století Michal anda | èerná ovce 7 MichalJanusz anda Wójcik / Jiøí Korbel lazurové nebe ukryté v ciboriu srdce na léta potulek kdy se za chlebem stále musí putovat mylenka ze soumraku svítá nad vinicí uspané pøedstavy hvìzdo poutníkù rozjasni v temnotách ztracené stezky na konci knihy cosi bez milosti zùstane èerv pøesune tìlo zmije uprostøed lebek uvijí hnízdo na troskách kaple nepokojní konì v hospodské stáji pøed výjezdem o lab kopyty bijí kurýr ze Slezska pøivezl listy od kníete nìkolik dní tomu pøi silném vìtru rozílel se poár v Brzegu shoøelo 9 ulic 69 domù vèetnì radnice rozkazuje se zastavit práce ve Varavì a co nejspí dostavit se do kníecího sídla aby bylo vybudováno spálené mìsto v kostlivce doèasnosti se nepromìní jedinì to co povstalo z moci Ducha echo klapajících podkov zaniká v temnotì jetì pøed zakonèením stavby Mistr Jakub opustil zámek a nikdy se ji nevrátil dílo dokonèil Giovanni Battista a jak to nejèastìji bývá v archivech zùstaly jedinì stopy po úètech nic víc Komaskové Pøi stolku v kavárnì je je jen podle názvu Literární svìtlo olivové lampièky v chomáèích dýmu zlatí èíe tulipánù s nostalgií se dívám oknem hledám stopy povìsti zapomenuté v diáøi mìsta døíve ne zanikla zvìst o Komascích od jezera Como proslavili se stavbou brzeské radnice ale to je ji fragment jiné historie èíník zvolna vyzývá hosty k odchodu za oknem poslední droka odváí do hotelu ochmelené turisty pouze kapky detì na Krakovském pøedmìstí smývají stopy dávné povìsti kdysi na tomto námìstí pøed sloupem Zikmunda architekti z Jihu vystavìli královský zámek vyhlazený kámen na kameni v harmonii klasických proporcí jaké si pamatovali z rodných konèin po práci pøi dbánku piva vracejí se vzpomínky na tùnì jezera Como (Z poltiny pøeloil Frantiek Vetièka) zvolna mizí plody pomeranèù na zelených kopcích kladou se stíny vinné révy krajinka dìtství 8 Autor Bagtyropiè Zbigniew Chojnowski / Autor Autoroviè Zbigniew Chojnowski Dokonce se nedá pøesnì øíct, jestli existuje. Nemá spojitost s nièím a nikým Jako slovo, které se stalo samo sebou. Kam se ztrácí? 3. (Náhrobek) Nemohl, neumìl, nechtìl Být naplnìný chvílí, která trvá Ani tou, která vstává z mrtvých, Ani tou, která se vznáí ve snu. Nohy zkostnatìly, jazyk ztuhl, Fantazie se vyèerpala, Stejnì povrchnì tehdy jako teï. 4. Touím chodit nahoru a dolù po schodech, Po nich kráèí jistota pøítomnosti. Plánuji projít cestami, Které ovlivní vìc tìí ne záblesk spìchu. Nechci být ubreèencem nejasné existence V hluku sídli a aut. Vdy kdo mi øekne, e nic nemá smysl Nebo ho nìco mìlo? Kde najdu to, co mì odvrhlo, Co já jsem odvrhl? 5. Cokoli èiní, Cokoli èiní tobì, Cokoli èiní bez souvislosti s tvou vìcí, Logos obsahuje tvùj osud, Upíná do svìráku zemi a nebe Pøed oèima jezer, Pøes lhostejnost pøetíených mìst. Návrat k jezerùm Tady jezera leí za lesem, Øeky se stáèejí v ohybech. Tady vechno, co ilo a bylo Vchází do vzduchu, do zapomnìní, Vychází ze zemì a z nepøeètených knih. Rodím se proto z rozmazaného písma V plesnivìjícím deníku Z krajin, setkání, potrhaných vìt. Pod bdìlým blankytem vznikám Z odrazu v jezerech a ze vzpomínek, Abych rozvál s oblakem pochybnosti existence. Rodím se z vod, z nich jsem se vynoøil, Teèou skrz mne, Krouí mezi nebem a zemí. Ve vodì pulzuje nezachytitelná trvalost poèátku, Jen obnovují vlny na jezerech. Logos 1. Nebe objímá zemi mrak nedìkuje za den a za noc, Nic mu nechybí nevybírá si, vybírá ho vítr. Vrhá stín propoutí ptáky, meteory, asociace. Provádí po ulicích a po vodì, po tváøích a písmenech Bez Slova, bez Oka. 2. Poslouchá Mozarta, kdy ète Iwaszkiewicze Neète Iwaszkiewicze, kdy poslouchá Mozarta. Smích v kamrlíku. Huba poírá zlo Vzneené mylenky a drobky zvednuté z podlahy. Nenaslouchá tomu, co zvìtuje ivot a otevírá Dveøe na svìtlejí stranu. Neposlouchá, take kdy poslouchá Mozarta, neète, kdy ète Iwaszkiewicze. Nejí, nechodí, nesedí, neleí, nestojí. (Z poltiny pøeloil Libor Martinek) 9 Michal Radovan anda Brenkus / Jiøí Korbel Radovan Brenkus S mesiacom v tvare hrdzavej kosy. Zdochlina na pahrebe, èo ochladla od vyschnutej krvi. Nad rehotom pliagy vzlietne rozumné stvorenie, keï doznie zavýjanie a piskot v zas¾úbenej zemi màtvych bohov. Bosky sa zrúti zmysel dejín, zmysel syna zostane nepreskúmaný. Luna sa toti neotupí po zrete¾né ostrie pokolenia, aby sa dovidelo na jeho dno, dno kameòa. Z VNÚTORNÉHO OKA OBENICOU SPRED SVETLA si privlastòujeme boskú postavu, zatratení ju potrebujeme. Beda lumpom, ktorí neuveria. Preto cezo mòa objav nejestvujúce! Poïme si vymyslie, èo nemáme, a poïme sa vymyslie na to, èím nie sme. Cez raèie kroky napred. Rúnom sa staneme skutoènými. Ostatné sa ponáa na matku, ktorá si mäkko pritúli krásne zviera. Náruè vracia zamrznutému nebu, èo sa tak zákerne topí. A toto je prvý sneh, voèi ktorému sa otoèili pokrvné vloèky. iadna svorka Ani telo obrátené proti prachu. Z PAVUÈINY DO POSLEDNÉHO DYCHU si s¾úbil, e na nádvorí zabudneme na terajie nebo, na pradávnu modlitbu tieòov. Odprevadil si ma do zlatých lesov, kde nie sú stromy zohavené telá. Lekná, podkovièky moèiarov, zazvonili ich reazami do era. Len tak sa dá strhnú z popola, prida k strácom nadpozemsky hlbokých pokladov. A jar vari z raja bude èistá a chladná ako sneh na írnych poliach, kde zapadanie slnka prachom zrkadlí jeho vychádzanie pod¾a klamného opaèného pohybu. Z ÚTROB, KDE HRAJÚ SUKYNI SYNOVIA, neslýcha o vetre, hvízdajúcom rekviem. Preè od splínu to len nezvyèajne zvoní a vonia jas. Jas rue. Na jazyku z bahna sa rozplýva rados, iné raje ako stratené prýtia zo alujúcich hlasov. Bludièky svietia utopencom, èiernym mliekom v poprsí. Namiesto sviec tlejúce trstiny. No najplnie sú prázdnejie ne lebka na prahu ducha. Ak by neboli vypálené materské znamenia vody, zruili by temeno priestoru hmlu, v ktorej sa odbíjame zvonom do podoby smrtihlava. PRÚDENÍM PORIADKU DO ZMYSLOV: noc a vietor, ena a mu. Obaja povo¾ní k nerestiam nevinne menia polohy od praskania miazgy po rezanie krvi, od koe ku kôre. Hore slepá hrôza, inokedy hluchý nárek. A znovu na svitaní pri trilkovaní slávikov, ktorým z hrdiel odjakiva kvitnú rue, sa rozdvojí ich popínavé telo, NENÝ NEBESKÝ KRUH zvierajú hodinové ruèièky, aby nevydal ani hlások. Vo vyhnanstve krajina, krajina vlkov a krýs. 10 Radovan Autor Bagtyropiè Brenkus /| Autor Stanislav Autoroviè Denk Stanislav Denk pretoe za súmraku jeden spolieha na väèiu boles druhého. HADI MODRÉ ELEKTRY ÁRIU O SVOJOM KONCI èmáram na múry temnice, kam ma s pacholiatkom sotili ako bosorku. Ak si rozum namý¾a boský pôvod, nevysporiada sa s besom. Etee mekajú slneèné hodiny, aby ich toèiaci sa tieò nezastihol slabie ¾udské tône. Keby sme sa pobozkali v pravom momente, jazyky by sa zauzlili do toho, èo nám patrí pod¾a viery. A z prachu by sme sa prevtelili do anjelov. Lene my aj vtedy, náhodou presní, zutekáme od vlastných pier. *** Dìti opadají k jaru, zimu kdy pøeèkaly. Olovnice rovna jasu. Táhne srdce na skály. Výkøik. Krátká zpráva. Strom. Dech u zamotává. V listu otevøená brána do knihy se schová. Marnost. Èíst si slova. *** Kukly. Zavìené na oknì. Motýlí svìtlo. Malé dlanì. Závoje. Kladené na sebe. Rudnou. Výkøik pøibitý na nebe. Z VNÚTORNÉHO OKA sa rodí zdvojená bytos. Nudný, prostý ivot, desiaci sa seba. Slzami uzdravuje smädné tiene, skracujúce sa, keï klesá slnko. Lopta, skaèúca po klávesoch schodov. Èasto zachutí mäso a èervy si musia dokazova svaly. Bezmocnos menlivá pod¾a dòa a noci necháva odtlaèky prstov, línie ostrovèekov na mieste èinu. Azda sa celkom zopakuje osud, ak je zakadým nahý ako polnoc s prstami v rodidlách? Zakope màtvolu pod koryto potoka a v tranze skúma zloèin, tvár dvojèaa na hladine. Køídlem. Vystøeleným z nitra. Utopenou bolestí oslepuje. Co vak bude zítra. Èas. Sevøený starostí. *** Kámen. Kladivo tluèe do nìj. Jiskra skáèe. Mylenka. Tenká na oprátku. Proklouzne do edin spánku. Døímota. Slova pohøbená. Na kovadlinu v lebce tluèou. Odputìná. Hlídaná. Neoputìná. Prosí o smrt tvojí rukou. 11 MichalStanislav anda / Denk Jiøí Korbel Pokoje Únava Byl abat prvního mìsíce roku 5762. Chodím mezi kuchyní a svìtnicí. Palestrína slepý na obì oèi zpívá o kráse a oddanosti. Chodím ze svìtla do tmy. Z kuchynì do svìtnice. A v oèích nejvyího jsem takto omilostnìn. Sklenicí naplnìnou vínem ukám si s tabulkami okenními. Mìsíc i lampy pokyvují, alespoò jedna noc pokoje. Pokoje ve svìtnici. Tìlo jako idle. Usednout na ni. A vstát. A pøi posledním soudu. U koøenù Malinká proláklina. V koøenech starého dubu. A v ní je voda. Tenká jak proutek mládí. *** Vykoupení Místo básnì nalepit kvìt vestkový na prázdnou stránku. Je oputìný v bìlosti papíru. Snad jetì kousek nebe, pøes který padá. A vìtøík, který ho sfouknul do svìí zelené trávy, kde je tak oputìný. Mladostí a køehkou krásou. Rozum se vzpírá banalitám toho obrazu. Naivitì nezralých citù. Klié, které se vrací. Zadupávám botou køehké okvìtní lístky do zemì. Tohle u nelze opakovat. tìstí jetì, e pøíroda rozumu nemá. Utrhnu jeden kvítek. Vloím do úst a spolknu. U obìení zloèincù ducha. Mohla manelka stát hned pod ibenicí. Kdy kat podtrhl ebøík. Nohy odsouzence køeèovitì kopaly vzduch. Slitovná ena je objala a celou vahou se na nì zavìsila. ivot visí na smrti. Ale co by byla smrt bez ivota. Obé je vykoupením. *** Hladká vùnì smutku uléhá do mých dlaní. Dýchám, dýchám na ni. SPOJENÍ Fotografie mrtvého pradìda. Nebotíka v rakvi. S rukama sepnutýma. Oèima zakoulenýma. Hluchavka Valaka zaseknutá do hustého vzduchu vesnické pivnice. Tie sténá bolestí. Prýtí ze støíbrné hlavy do dbánù sprostoty. Je to snad Boí tváø? Kdy i smrt POMÍJÍ 12 Autor Bagtyropiè Jaroslav/Chobot Autor Autoroviè Jaroslav Chobot protahované neúplnosti v neúmìrnì velkých konzervách /s délkovými prùvodièi/ které mají krèní ploutev zahøívanou termotukem pro výrobu volných pudù sjídìjících ke spotøebì samostatným probíjením Potom budou pøímo v bloku pøedurèeném termoklady Pøelomové hrdlo svùj válec pøi odráení následovníkù nezakryje Pøelomové hrdlo se nedotahuje v pøírazech prolé rezignovanosti Pøelomové hrdlo opovrhuje lezoucími v prùhledech namotávaných mezer pøelomového vybíjení vznìtù Tak nepøedstavitelnì uvolnìným pohybem e nepatrná vzduchová mezera nachází místo tohoto pohybu jako své zasouvání se do tkání vznikajících neustálým hnìvem V rozvíjející se sledované strázni /básni/ s nepøepnutelnými úbytky èásteènì viditelných obmìn Mezi zádrhy záøivého orání v napìchovaných sloeninách pohybujících rubovými pøívaly otevøeného jásání nástavných hrtanových dutin nesprávnì utváøejících výdechy /propady/ jakousi neuvolnitelnou ijící nití s opruzenými nábìhy V uklouzaných svinovacích bubnech poèítajících /od urèitého okamiku/ s monou totalitou Neúmìrnì umìlé vìci svá spojení pøedbíhají po okrajích tìlových ker Úmìrným nadnáením námi posouvaného spádu nechávajícího svá nepøímá zastoupení vyráet bodovými vzniky bìícími po rovinì minipolí kartáèovitým pohlavím Po nevnímatelném pøíkrovu nabíhají na klec naplnìnou novorozenci cukru aby ji obratnì uchopily a spotøebovaly jako orgasmus z rozputìných sacharóz Po výpadu nahodilého pohybu který se samovolnì uspoøádává V rozkroku propojená bílá hruka postávající na stopce pøetaeného vìdomí se stupòuje svìtelnými kombinacemi /slábnoucími v náznacích/ jako dvojstupòová monost zavádìjící se na sliznicích jakýmsi laskáním Pozvedajíce vyøeenou rukou nenároèné jezdítko s èásteènými koly: povrchovì svítící báò odevzdanou stálým prstùm jako monost s tìly hruek zpodobnìných za hrukami Jestlie jsou kapkovití zapoutìjí se do obvyklých sestupù s plným vìdomím Jednoznaènì natísnìní nìèím co se pohybuje /elektrizováno/ následnými polostisky 13 Jaroslav Michal Chobotanda | Edgar / JiøíEngelschlaeger Korbel Edgar Engelschlaeger Vstupují do nepøemoitelných probíjejících se pásem zvìtenin se systémem vrstevnatého sálání /bez existence prùvodního tématu/ Nezdolným paroím oddìlených popínavých pneumatik se snadnými dny ve vlastní ávì na mìnidlech V obytných vazalech zpøístupnìného odvíjení náznakù od nuly a do maxima Proudícími zvraty vztahù vpíchnutými do obrynì tak aby se smrovala JSI (PØESNÌ?) V STUCHLÉM ZÁPISNÍÈKU ztraceném jedné noci za zmatku s mizící pamìtí. Tu památku na zapomnìní získám za písnièku vìènosti chraptìné zde na silnici, kam hodí oknem nebe minci vteøiny. Oèi v sloup, ztuhlý. Ne jako ti, kteøí dny zbìsile tvou vpøed jako násilníci. Jsi tam? A bez zkreslení? Nemìníc, co ten den zapsal? A jestli jen tam? A bez toho, co potom naèrtne? Já bych vak tak jako tak nemìl nic z hlubiny neznámé i tobì, sám, kde tì má skuteènost ná ivot a smrt ne. POSTØEHNOUT POSLEDNÍ DÙM ZA VSÍ se nepostøehnutelnì vzdalovat ostatním stejnostejným zdem a snad se dávat na pou, kterou, vzav si Pøeurèují se odhazováním plivajících NICEK které vechno pøekrucují a doufají e sjídìním do vlastní hloubky zajiují i zmlazování /od pasu dolù/ pro rùzné napodobeniny které se sloitostí vyprazdòují Tak jako zoufalá hlava NICÙ nechávající se opakovat v událostech spoutìjících støídání pravosti NICEK na povrchu Pro mláïata kopií /kopií/ samotu jako smìr i jako cíl, po v sobì zemøelých prázdno a klid, konèí tam, kde na ni má vykroèit, nebo s tím klidem u je na konci. A zatímco je shání do shluku vír úzkostné a zlostné spirály, schoulenìjí a kadým dnem si blí, bez pózy svìdèí pro svou rozluku s násilím, s ním ony vdy vzpíraly to nebe halící jej jako skrý. V SOUSTØEDNÝCH KRUZÍCH jsme li a lo s námi cosi, pro co to, co kadý z nás rád by byl, hrál jak bytí vnì kruhové hradby v samotkách, pro nì jsme nebyli sami. Pak dìs, kdy nedobytné hradby, teèny se protkly, zhroutily a skonèily svou práci. 14 Autor Bagtyropiè Edgar Engelschlaeger / Autor Autoroviè Èas v úplòku, kdy èas je nadbyteèný: nic nenastává, nic se nenavrací. nasebevzetí nebem mizení. Vzhlédnu tam. Zde pod èarou ponoru ponurých mraèen jsme my, mizerní nejsoucí rvoucí se s ním o noru. VLASTNOSTMI SPROSTÉ SLASTI O STRACHU. Majestát ticha lùzou zostudí. Táhne tvé tajné jméno z osudí na matném, temném, tupém ostraku. Mllèení (tvé i mé) pak spoutí dlouhý výslech, své prázdno ke mnì nebe upírá a kamkoli jdu, cítím pohled tmy. Tam marnì èeká petku úcty, cti. Mùj mrtvý tep je na pùl doby vá. Ve skalní stìnì èasu dobývá marnì a správnì skrze tucty lstí Jako by vìèný dìs se veel pod letmý záchvìv, smím mlèet na otázky upíra na malé vdy a jsem-li pøi vech smyslech. jeskyni skrytou slunci, výklenek, odkud lze jasnì vidìt øádìní, odkud ète ano, které se ète ne KDO Z NÁS JE jak ty bez mzdy, bez rolí v truchlohøe smìnosnu? Ty vaudevilly, ty fraky. Koho z nás nic nebolí mimo tvou nìhu, z ní se odvily v jazyce jasnozøivých mylenek; kadou z tìch vteøin v dlouhé øadì dní jsi svìdkem jeho zcela poslední vechny ty noèní mùry, budící ze spánku libytosti, marionety na drátcích na vládcovì udici, fabrikující zlo, brak sonety a kadý den jsou tvé dny seètené. Ani ten, koho vyvrhli ven spratci mateèné budoucnosti, nemá z tebe nic, ve shrabující, nikdy hrabivá. OBA DVA PRO ZLO HÒUPÙ ZLOSYN, oba dva v jejich blahu neèistí. A po letech mi padl nìèí stín na pero, tu a papír z Losin. Míò sebe a se snaí sebevíc mít, pamatovat, na své bytí hrát si, nezaène nechápat, kdo vlastnì ztrácí A tue, kdo mi stojí za zády, neohlédnu se pøes rameno; pøezrál jsem hrùzu, sebe, pøezrál jméno, strach z ílenství a jiné zásady. a tuit, kdo ztrácením nabývá. Zhrozím se pøízraku, jen stojí za mnou? Neèekám na znamení jen z té strany? Pøedèí mùj úlek jiné otøesy? JDE ZRCADLOVÝM ÈASEM, VZATÉM Z HNITÍ, zpìt odvíjeném jak film z toho místa, kdes zaèal a kde skonèils, tam kde vyvstal èas labyrint, jím nejde s ádnou z nití. Jsme volní, roky pøeivích nás zamnou do vyhaslých slov první èi sté strany pøízrak psát pøestává a pero otøe si. Kadyj èas ceas in ceas tak v kadém zní ti, a kadý ti bezèasou chvíli chystá; dutina, pecka v strusce, perla, cysta, od ní se jednou svìt prázdnotou vznítí. EPTAVÌ V ERU MIZÍ Z NAEDLÉ oblohy v edém oblaku vý, dál; dal jsi, cos mohl, mohl jsi, cos dal, smutnì se sune v smìném vznáedle 15 Michal Lubor anda Kasal / Jiøí Korbel Lubor Kasal * Plochá støecha je po obvodu obehnána zídkou, kterou teï orangutan obchází a nemùe se vynadívat na volný prostor kolem sebe. Cikrtova mlha se válí dole a v dálce nad horizontem opièák zpozoruje malé èerné teèky. Náhle se jedna teèka oddìlí od ostatních, zvìtí se a stane se z ní havran, který zaplachtí nad továrnou a usedne na zídku. Letíte na sever? Havran se zaène rozafnì procházet po zídce tam a zase zpátky. Je tady na vás moc zima, co? Havran se zastaví a klovne do zídky. A máte to jetì daleko? Havran si opici prohlíí tu jedním okem, tu zas druhým. Dvì zvíøata na sebe hledí a útroby pøírody se otvírají. Peøí a srst prorùstají skrz miliony let a zùstává po nich jen chvìní a mìkká èára mezi zemí a oblohou. ilky oèí se proplétají, tvoøí písmena a vìty jazyka, jen se jednou z eré budoucnosti vynoøí, aby utkal sí a pøekryl hory, oceány, mìsta a továrny. Sí rybáøù vech ivých bytostí, co jich kdy na tomto svìtì bylo a bude. Èas kamení a zvíøata hledí na sebe. U bys asi mìl letìt, jinak je nedohoní, a havran tedy jetì jednou klovne do zídky, vznese se a párkrát zakrouí nad støechou správní budovy. Mluvit umím, a øeè zvíøat jsem u zapomnìl, orangutan znovu pohlédne do prostoru okolo. A spatøí sám sebe na støee, spatøí se, jak mizí kdesi dole a vzadu, a kdy se rozhlédne vpravo a vlevo, vidí dvì èerná mávající køídla, která ho nesou, hluboko pod ním se støídají ulice a parky, klesá a zase stoupá, vpøedu ji vidí èerné teèky. Havran letí kolem komínù, antén a vìákù a v pátém patøe jednoho z domù zahlédne orangutan mue a enu stojící smutnì u okna. Jsou mi nìjak povìdomí, otoèí se po nich, ale havran mezitím uletí, vak má naspìch, musí pøece dohonit své bratry, bratøíèky a s nimi krááá krááá na sever, na severrr Prdec, autobusové nádraí. Lidí snad pìt tisíc láteøí. A na døeò èekají, kdy nìco pøijede. Ve tøi nic. Ve ètyøi nic. Do pìtnic a do estnic, himl hergot íly játra, odtud nic nejede! Pøitom to vechno vypadá jako nádraí. Èeká se na cosi, co nejezdí z Prdce. Orangutan se mùe aspoò vyhoupnout do stromù a házet dolù tuèné ryby. Místo autobusù mùe udìlat boule za uima a jetì dvanáct koù mu zbude. Pak po vìtvích chlupatým tìlem, bøichem kulatým vrátí se do továrny. A jakmile zmizí, nádraí se zaplní autobusy a øidièi slibují ty nejvybranìjí cíle tøeba Horní Voltu nebo království Hlodavce Prvního. Èi aspoò okruní vyhlídkovou jízdu po pavilonu opic. Krásné cesty do radosti. A pak zas prázdno v Prdci. Lidí snad ètyøi tisíce láteøí. Po asfaltu válejí se kosti rybích hlav a páteøí. * Na správní budovì navlhá mlha a vechno rozpustnì zabílí Na správní budovu opièák plhá a z oken hrají mobily: Kokodák kyt prdyprd kokodák kyt výprd: Haló tady trpaslík Cikrt Kykyryký í á mé a mé chrochty chrochty tak u vám to dodáme íly tepny vlasy nehty a k tomu tìch sto jater jak jste ádali Opièák plhá ètyøicet pater a na hoøe èumí do dáli nebe èumem pøesek * sype se na nìj bílo z mrakù z tìch misek v nich mísí se mísí lidoop jatý A mráz vrazil do bazénu opièák kráèí po hladinì patami støíká snìnou pìnu klouzne se rychle potom línì já ty Autor Lubor Bagtyropiè Kasal | Petr / Autor Pazdera Autoroviè Payne Petr Pazdera Payne továrna není pøece tak dìsná kadý je v pohodì Ivan Bezlímec V poární nádri zamrzly fony nìkdo se vzpíná nìkdo je ploný zamrz tu opièí oblièej døevìná maska já ty a led u praská (deníkové záznamy) Unáen dál a dál noèním vlakem. Vyrostl jsem z mìsta, vyklouzl z klecí ádný mì nenutil. Cesta, due, aty, zavazadlo. Nìkdo si vede psa, nìkdo milenku, nìkdo jde sám. Já pouhý svìdek známostí. Tulák. Ze veho jsem vypadl. Objevuji v sobì vícero vzájemnì nesouhlasných podobností. Poznávám jen za cenu destrukce. Odøízl jsem ve, co bylo tam doma, kdysi. Zanechal jsem za sebou nesmyslné debaty. Diskurzy. Intelektuální pozice. V Ungárii jsem mìl radost z toho, e nerozumím ani slovu. Novota míst navozuje dojem, e ve mùe být jiné. Vítìzí prostá aritmetika tìla. Prostor se rozvírá. Pøehledná krajina, vìtrné i vodní mlýny; není kam se skrýt pøed kostelíky s vìemi vztyèenými. Due prý musí za èlovìkem dobìhnout, kdy se pøemístí v prostoru a èase. Nezùstávám proto na místì a své dui stále unikám. eleznice natruc pùlící radost krajiny. Stìhovák lidí. Cestovnì probdívaná noc. Mokøady s orobincem. Souhvìzdí nespoèitatelna. Den a noc se støídají. Jsem voják, který koneènì ztratil velení. Zpozoroval jsem, kterak konì se úlekem rozprchávají do vech stran, kdy pøivalí se lokomotiva. Konì bílé, plavé, hnìdé, èerné. * Kapka se na nos zavìsí Má horeèku sípá jak na lesy: Chchch v továrnì napoøád zùstanu! Nasypej tedy tablety do chøtánu nacpi se hrstmi brufenù a poslouchej: Mládenci se o ni rvali jak psi o fenu Normálnì si to opakuj poøád dokola: Mládenci se o ni rvali jak psi o fenu Mládenci se o ni A mùe jak dlouho vydrí: Mládenci psi fenu psi fenu psi fenu si fe si fe si fe chchch Slyí tu vìtu? Slyí co v tom je malièká? Ta úzkost tìlíèka nìkde pod stolem v horeèce oputìného kdy v nebi zahømí kdy taka práskne dveømi a matièka drahá padne naznak Ti psi pøece nemohou jinak pomalu teèe kapka v nose a pak zamachruje: Já jsem kapka z chuje! Nacpi se tedy prákama opièko malièká má Napoøád tady zùstane Napoøád bude kluzko Tak vezmi své lùko deku a svoje záplaty vlastnì já a ty (konec stránky) Padlý most za mìstem. Nikdo nechce nic øíct, nikdo nechce køesansky poradit, jak se dostat na druhou stranu. Doktor? Obyvatelstvo? Povodnì prý spláchly most, a to je to jediné, co jsem z nich dostal: Kdyby most nesmetla voda, ve mohlo být jinak. Tak zní jejich základní moudrost. (konec stránky) (Ze zatím nedokonèeného rukopisu Orangutan To bylo poøád: Probudit se ze sna!!! A kdekdo tu zatím chodí po vodì 16 v továrnì) 17 Michal Petr anda Pazdera / Jiøí Payne Korbel zemí dolu. Tu, v této boudì fasovali helmy, baterky, lampièky. A pytlík sluneènicových semínek ke kousání. Jedinou to radost pøi práci. Pøi fárání, rubání, vytahování tìkých vozíkù z výtahu. Pøi jejich tlaèení. Alej pøevrených vozíkù lemuje koleje vedoucí na rampu, po ní se vyváela hluina. A po druhé, mení, protilehlé, smìøující k ústí umìle vytvoøeného lomu se vyváelo narubané uhlí. Vozík se zajistil a poslední dílec rampy se zvrátil i s ním. Materiál se vysypal. Hromady hluiny zaplnily vedlejí rokli. Na place byly rozesety nepotøebné pøístroje. Koleèka. Transformátor. Kanystr. Dalí dùlní vozíky. Odstavená nákladní auta s rozbitými okny. Elektromotory. Pásové pøepravníky. Setrvaèníková kola. Dráty, kolejnice, vlnitý plech. Ve vykotlaných skalách sálalo horko; zato pøítmí se udìlalo v bývalé dílnì, kovárnì, anebo té v pøístøeku, který slouil jako atna. Po zemi se válelo nìkolik rozhozených helem, vybité baterky, liché holiny, døeváky, hadry, bundy, kazajky plné mouru, vesele rezavìjící souèástky. Na stìnì telefon. Shýbl jsem se a zdvihl helmu neznámého horníka. K ílenství vybízející krajina. Kulovité vodárny na sloupech jakoby hnízda na obzoru. Prastaré továrny. Velekostry z trámoví. Lesk støech. Støíbøitost kvetoucích stromù a køovisek. Orosené kupky sena. Bøeskná obloha pøed bouøkou. Pastorální scenerie. A opìt nádraí. Rumunská viole. Modroèervený výpravèí mizí ve skle pootevøených dveøí rozjídìjícího se vlaku. (konec stránky) Naproti mnì si sedla dívka. Nevím, zda byla krásná èi nikoli, ale nabyl jsem pøesvìdèení, e kdybychom takhle proti sobì sedìli jetì sto kilometrù, museli bychom spolu ít celý ivot. Natìstí vystoupila, kdy jsme se pøiblíili k horám. (konec stránky) Zaèalo se stýskat, a byl to velebný stesk. Nael jsem koneènì záminku i pøíèinu i dùvod k cestování! Putuji proto, abych nael zem, kde mìl bych se znovu narodit, krajinu, do ní se má due vtìlí, a budu po smrti. Tak: pøedjímám svou pøítí domovinu. Obnovenou pøíbuznost. Místo, kde o mnì jetì nevìdí, ale pøesto jsem chybìjícím èlánkem. Jsa srozumìn s koneèností svou a té svého pokraèování, nabyl jsem ve svém vìku pro sebe samého neoèekávané svobody. Ten pocit: Koneènì smrtelný! Z hlediska vyí nepøítomnosti nikoli nesamozøejmá situace. Snad tady! øíkal jsem si v té zemi mezi zvlnìnými pásy hor kolkolem. Pøistihl jsem sám sebe v pohotovosti uvìøit jakémukoli znamení. (konec stránky) Vstoupil jsem do centrální budovy, je v sobì skrývala konstrukci dùlní vìe. Na ni navazovaly dalí barabizny. Cihly se tu a tam vyvalily a tak se kromì oken udìlaly ve stìnách dalí otvory. Rozbitými støechami mezi èerným ebrovím krovù a prùnikem vìe skrz støechu pronikaly dovnitø kónusy sluneèního svìtla. Pøirozenými výstupy skrze stavení vedly koleje na obì strany. Ze zdi pod rastrem továrního okna vyhøezávala elektroinstalace, pojistky, páky vypínaèù. Na kolejích stály poslední tøi vozíky. Meandr kolejí a výhybky. Nehybné koleso nahoøe ve vìi. Klec dùlního výtahu ve výchozí poloze. A zde: vstup do podsvìtí! Vrt do døenì zemì. Místo, jím se èlovìk napíchnul na uhelnou ílu. A zaplatil za to mnohoèetnou daní. I kdy vechno skonèilo, zlovìstnou ránu se nikdo neobtìoval zakrýt. Nechápaje pøesnì smysl svého poèínání, upustil jsem helmu do bezdné propasti. Odeznìlo postupnì nìkolik dunivých, bakelitových úderù Jako by obìti závalù volaly opodìnou ozvìnou zdùli. A opìt to pùvodní mrtvolné ticho! V chvatu jsem opustil dùlní okrsek. ivot není ne rozpohybovaná márnice, konstatoval jsem po chvíli chùze skrze divoký, nedotèený les. (konec stránky) Vystoupil jsem co nejvýe na úpatí hor. Vlak dojel do míst podle mých pøedstav. Vzápìtí mì pojal les. Vydal jsem se prozkoumat skvrnitost pìiny v buèinì. Rozhrnoval jsem nepøátelské lahouny. Musel jsem ztéci kopec zvaný Kopøiva. Objevil jsem jamky vyhrabané medvìdem. Který do nich následnì vsunuje jazyk a po zpùsobu mraveneèníka nalapá a pozøe mravence. Moøe pøíbìhù a mylenek v hlavì. Mlèení; potøeba samoty dola naplnìní. Naslouchal jsem vlastnímu ustivému kroku v hromadách dubového listí od loòska. (konec stránky) Vyhaslý dùl; prý zával, a proto ho nedávno zavøeli. Poslední naloený vozík, a konec. Vybitá skla døevìných staveb. Èerné kostry trámoví. Rychle chátrající zá- Autor Bagtyropiè Petr Pazdera / Autor PayneAutoroviè jsem, odkud pocházím. Nehledím do dálky. Cosi se uzavøelo. Ve zkrotlo a já té. Naveèer jsem dorazil do vsi, právì k veèeøi a jakoe pøespím. Sedl jsem si do hospody, chlapi té pøicházeli. Z pole a od pokludy dobytka. Pár manelek té dorazilo. Rurální mechanismy. ivot v cyklicky pojímaném èase. Ale i touto krajinou se nìkolikrát pøehnala fronta, vyprávìjí Mu se vrátil opodìnì z vojny. Ze zajetí. ena se mezitím oddala jinému, protoe si myslela, e on se ji nevrátí. Vyhnal toho vetøelce, avak se enou u nepromluvil. Vychovával jejího syna: Ten pøece za nic nemùe! Zamiloval si syna, ale jí enì odpustit nedovedl. (konec stránky) Byl jsem onehdá pøi kastraci konì. Poøádnì ho svázali pøes hrudník a pøes zadní nohu, a tak ho povalili. Byl jenom mírnì omámený, jetì obèas se cukal a chroptìl. Levou zadní pøitáhl veterináø a k bøichu, aby mìl dostateèný operaèní prostor. Chlapi jistili utaené lano, nohama zapøeni o pøemoené tìlo. Dalí dva dreli hlavu vyvrácenou kolmo od høbetu a zakrývali mu hadrem oèi i hubu. Kdy se kùò zaèal vzpouzet, klepli ho poøádnì do èela, prý aby pøiel na jiné mylenky; tak jinou bolestí odvraceli jeho pozornost od hlavní bolesti. Doktor provedl øez ourku skalpelem. ilkované bìloskvoucí bìlmo spatøilo svìtlo svìta. Pøipomínalo vzácný mramor. Jedno, a pak druhé. Následovalo skøípnutí kletìmi a muselo se poèkat, a dokoluje krev. Mezitím pøila øeè na jiné vìci. O motorkách, o koních, o enských. Arcie eny nebývají tomuto aktu pøítomny. (konec stránky) Zeptal jsem se, jak se tu dneska ije. Mladí odházejí do mìst a staøí na høbitov. Vymíráme, a dìti se nechtìj rodit. Co zavøeli dùl, není u vùbec ádná práce. Jen pár kravièek jsme si nechali, pole a konì U se nám nedostává sil. Harmonikáø zmáèkl stroj, jak tady øíkají, a vichni se pøidali. Dvì dospìlé dívky tanèily spolu. Vyzdvihly malou holèièkou na barový pult, aby ji mohly vzít mezi sebe. Mui rozhavili konce cigaret. Pozorují tìkavého chlapíka; jako by ho pøíroda obdaøila ke zvlátní komunikaci se svìtem vemi monými výènìlky a výbìky: dlouhým krkem, nosem i uima, zobákovitými ústy, bujnì rozvìtvenými prsty, trnkovitýma oèima. Dokonalé ztìlesnìní extrovertní mysli. Pravý opak mého umìøeného zevnìjku, pomyslel jsem si. Tvrdil, e mì zná, aèkoli jsem tu nikdy døíve nebyl. Sotva jsme se slyeli, nato abych mu nìco vysvìtloval. Harmonika rozdmýchla oheò hromadného zpìvu. Køièelo se skrze muziku. Vyel jsem ven a spatøil èistou záøi hvìzd. Jako by té zpívaly pouhým svým svitem napøíè svìtelnými roky. (konec stránky) A se zahojí, dostane chomoutek, a bude tahat, pravil majitel konì. Lepí je, aby byl èistej, pøitakal mu soused. Kolik jsi za nìj dal? Sedm tisíc, ale byl divokej a byl zlej. Pomocník doktora zahlásil èas. Varlata byla odtípnuta, vyòata a hozena do trávy. Koòské nejsou k jídlu, ale praseèí, jedna báseò, pravil kdosi. Rána byla oetøena zásypem. Kùò rozvázán, kupodivu hned vstal. A teï pøila hospodynì. Drobná, starí ena, mìla na sobì barevný átek a sukni, ale èernou vestu. Vyøezaného, mátoného a zpoceného koníka hladila opodál po hlavì, zatímco chlapi, zmoeni bojem s obluzenou koòskou silou, zapíjeli zobìtovanou prokreaci pálenkou. Zvìrolékaø se chvatnì rozlouèil s tím, e má ve vsi jetì hodnì práce. Mírnì motajícího se nového valacha si pak mu a ena odvedli domù. (konec stránky) Druhý den jsem el do kostela. ena mìla v náruèí dìcko. Jedno z mála posledních dìtí. Stoupla si pøi mi do lavice pøede mnou. Dìcko nastavila schválnì tak, aby na mì zíralo. Tváøí v tváø. Vepronikající oèi. Kdy se ena otoèila, poznal jsem ji, její oblièej. Patøil oné dívce, která sedìla naproti v kupé ve vlaku. Zùstal jsem zde trèet pro dalí noc. Od té doby tu iji. Nikdo mì nenutil. Zbláznil jsem se do vednosti. Projevil jsem zájem o místní dìní. Chodím do hospody s chlapama. S vejminkáøi. Absolvuji pohøby. Zapomnìl (konec stránky) (konec stránky) 18 19 Antonín Mare _ Název Michal (bezMackù názvu)| /mail-art uhlotisk è.z ??.??.????, 32, 2005 edice COPORUCE/ Antonín Mare _ Název Michal (bezMackù názvu)|/mail-art uhlotisk zè.??.??.????, 4, 2004 edice COPORUCE/ 20 XX XXI 21 Antonín Mare _ Název Michal (bezMackù názvu)|/mail-art uhlotisk è.z ??.??.????, 12, 2004 edice COPORUCE/ Antonín Mare _ Název Michal (bezMackù názvu)| /mail-art uhlotisk è.z ??.??.????, 24, 2005 edice COPORUCE/ XXII 22 XXIII 23 Antonín Mare _ Název Michal (bezMackù názvu)|/mail-art uhlotisk è.z ??.??.????, 21, 2005 edice COPORUCE/ Antonín Mare _ Název Michal (bezMackù názvu)|/mail-art uhlotisk zè.??.??.????, 5, 2004 edice COPORUCE/ XXIV 24 XXV 25 Michal anda Ivo Harák / Jiøí Korbel Ivo Harák U dlouho nenapsal báseò, i ptal se, co tomu chybí. Moná právì to: s rizikem, e Brouèci vycení zuby a k pùlnoènímu obìdu si upeèou Ferdu Mravence. B(r)odce Autor Bagtyropiè Ivo Harák / Autor Autoroviè I Klucanina tu budi podruhé (a Tinov ponìkolikáté) Jako dítì rád cupkal po krèivì bílém písku. To nesmí, babi by se patnì spalo! Kdo mu dnes zaruèí, kudy vede tato cesta? Rozhledna dostavìná teprve pádem prvního sebevraha. Brno v èase studií Poslední dùm vyhnaný a za okraj vesnice, a za ceduli, dùm cikánský, s okny zaslepenými kusem lepenky a slepicemi v oknech jetì vidoucích, na dvorku pokadé jiné rychle rozebírané auto. Víc dìtí ne psù? Kouø, který odcházel a kouø, který pøicházel. Bláto a po okraj (dlouho u neprelo ?) a v blátì vyraené stopy: Pøíli mnoho nesoustøedných krunic. Mìl pocit, e autobus zrychlil jetì pøed cedulí. Nechtìl se dívat, moná tomu i rukou pomáhal, ale Zvoní poledne. Nejstarí chytil psa. Èerta né, vemte jinýho. Èerta né, nìjakýho jinýho! Èert je mùj! Èerta né, né Èerta, né! Pøibylo krunic, pøibylo kouøe. Bolí jej za krkem. U za chvíli bude doma. Vezme si práek a pokusí se usnout. V noci toho pøece moc nenaspal, a ráno musel jet zaøídit své vìci na okres. A cesta mu tedy nepøidala! Moná by mohl zadøímnout jetì tady v autobuse. Zbývá deset kilometrù. Ale ta cesta!? jako by u napoøád projídìli vykotlanými zuby. Rád sledoval oèi (èasto rtuovité), promìny ostøí úst, oblaka tváøe. Rád s nimi hovoøil proti srsti zkoumaje tak zvaný charakter. Ano, jistì. Ale to, na co myslel a na co z pøedchozího sobecky usuzoval, byl klín. A jeho záliba v ulechtilých sýrech se tak stávala jen nedokonalou imitací tehdy jetì nepochopitelného tajemství. ... Nesvádìla jej obèas jeho interpretaèní váeò na scestí? Patrnì by se mýlil jinak; po svém. Jenome to ne vdy svedl: èasto se (bez zjevné vùle) usiloval èíst vìci kolem sebe i vìci, které potkával, jako zprávu. O jejím adresátovi sebevìdomì nepochyboval, nebyl si vak úplnì jist osobou pisatele: No øeknìte, kdo a proè mohl mít zájem na tom, aby v Nových Syrovicích spatøil fotbalové høitì zrovinka vedle høbitova?! Klíe také podruhé Pøíbìhy pøíbìhù Trochu se líznul. Jenom troku. Ne proto, aby mìl pièku. Aby ji nemìl. Aby utopil depresi. Ten kopec za oknem, to není kopec, jenom výsypka. Lépe se mu pak spí. A ubliuje pøece jenom sobì. Anebo ne? Mìl by se omluvit vínu i vinaøùm? e nepije na chu, ale z nechuti. Vizme jeho pøedstavu: vìci, jich se musíme a nechceme dotýkat, tøebas tlaèítko u výtahu. Vìci, jich se kdosi neznámý dotýkal pøed námi. Svým potem. Prsty, které si po uití záchoda schválnì neumyl. Taky proto se líznul. Aby zapomnìl. Aby usnul. Aby nemusel poøád chodit s kapesníkem v ruce a pøed ústy, se punty v uích a oèima pøivøenýma. Zdánlivý kopec byl nakonec holub: seroucí mu na balkónì. Vdycky ho vzruovaly tyto verze: Strom padající na manelku, která pøinesla svému mui do lesa obìd pøíli brzo strom koneènì padající na manelku, jí se u dlouho (neplodné a bohaté) chtìl zbavit. Jméno Lahodný jako jméno pytláka, jen usilovnì líèil na hajného, a pozval na obìd jeho enu a dìti, aby pøed nimi se slovy: to je paneèku lahoda, co! vytáhl z hrnce s polívkou ovaøenou hlavu jejich otce. Verze uchovávané v pamìti jako chu rybízu z kamarádovy zahrady rybízù, pod nimi prý v zemi odpoèívají kùstky kamarádova starího bratøíèka. Pokud by si z nich smìl vybírat, tedy by si pøál, aby prababièka tenkrát odela do Vídnì ne za slubou, ale, jak se o tom eptá doteï, dìlat kurvu. Trnec Tinov, atany, høbitov Tinov, Hrádek, høbitov U ne uvnitø, ale za . Ne souèást, pouhé (nezbytné? nepatrné?) doplnìní. Mimo mìsto, mimo cesty. Vykázán. Jako by Ona neplatila za nejbernìjí z mincí, by zøetelnou toliko tím, co si za ni koupí ? Kolikrát veel? Dvakrát? A právì tolikrát spatøil: jako by se podlehna také on snail nevidìt, s pynou skromností vìdoucího. Ale ne: Byl to zase jenom strach. Zatím co pouhá obezlièka. Kdy sem chodíval s babièkou, pravidelnì si mìsíc pletl s ciferníkem vìních hodin. Dnes, kdy u má více svých tady ne tam, jen zøídka pohlédne na vì kostela; snad aby se pøesvìdèil, e dosud pevnì vìzí. V èerstvì vyházeném blátì; moná promíseném s nimi i s ní. U dlouho nestonal Klucanina Pamatoval si, e, kdy byl jetì malý, dlouze stonával s chøipkou; a èetl si s baterkou pod duchnou: slova byla taková øíèná, upocená. Ale postavièky oívaly; èasto jinak, ne byly pùvodnì psány: psi, kterým jste obojek sundali døíve, ne jste je nauèili poslouchat. mlèenlivé bezvìtøí úvozové cesty vytlaèené vozy dávno spálenými. Náhradní cíl namísto cílù zmizelých; co takhle: Nehty oznobené smùlou je dobré chvíli pøed støíháním namoèit do teplé vody? 26 Pøedznamenání Pár frází do tornistry: Obsáhnout celý vesmír! Pøivlastnit si svìt se vemi krásami! ale jak, jestlie, a to si musel pøiznat, je pro nìj i v jímavé Halasovì pokoøe pøíli skøípivého patosu? Jako kdy ráno pøi holení usvìdèil zrcadlo ze li: a zabolelo to jej. Ono lze nakonec i takové umírání podat v technicoloru, málem jako happy end. Na malebnì vyvedeném køíi. Nedùstojnì zrzavý plechový Kristus se zdál být blíe své idovské podstatì: jeho ponìkud teatrální nepøirozené gesto, doplnìné na jednom místì èerstvým nedopalkem, mu pøipomnìlo vlastní pochybnosti. Copak (se) tyto mohou vejít do jediné básnì!? Noci porozumìl s Bøezinou; s kým pochopí rozdíl mezi dlouhá a velká? Nelze odpustit tìm, kterým jsme ublíili. ? Rád by svoji chudobu pokládal za ctnost, za Boí dar; jenom kdyby ho tak nesrala! Podìbrady (aneb: Cestou vlakem) Kdy zøízenec zpod tvého vagónu vyndával dre ji nìnì za kotník nohu sebevraha, kdy jsi nevìdìl, zdali má upozornit pøítelkyni (a stát se na chvíli zajímavým) anebo zda má mlèet (a zdát se útlocitným), byla v té chvíli nicménì nejdùleitìjí tato otázka: Co ti vadí více? Zbyteènì zmarnìný ivot? Anebo to, e v Lysé nestihne pøípoj? Benátky, Beverly, v novém bytì Ono se øekne: Pøestat v nejlepím. Co kdy: lépe u bylo? Lépe vdycky bylo. 27 Joná Hájekanda | Pavla Michal / Jiøí Vaíèková Korbel Jitka N. Srbová | Fin Autor Bagtyropiè / Autor Autoroviè Joná Hájek Pavla Vaíèková Jitka N. Srbová Fin Ètvr 13. Bùhnice 23.20 *** Ulice s veèerkou jak opentlená vana, ji nìkdo napustil a po okraje støech. Ze dveøí podnikù jde mýdlo, hra je hraná, tu a tam vypìní pár oken po patrech. Jednoho rána místo budíku zvonil Bùh Celé tìlo je tøeba natøít Oni øíkají smrt je prý jako spánek je spánek malou smrtí? kadý zemøel tolikrát kolikrát il zatím Jinak bude stará (Zelená hora v dlani oliva v droxitace víc s sebou na druhý bøeh nikdo nepotøebuje) Schová se na dvorku, kde nejsou nápisy, jen navezený tìrk. A pavlaè, kde se pitvá. Postupnì zhasíná, jen lampy-jaspisy zùstanou netknuté a vyhoupne se bøitva. Tøemi druhy krému tøu høíbìcí kùi Falenì zpívám pøitom na koi na prádlo Línám plavou srst *** Natáhni se za hrazení výbìhu Její lesk zabije uaslé chodníky. Ty jsi vak ukrytý do tmy jak do niky. oblíkla jsem se jako do práce a jela do Bohnic Perifernì Stínadla se bouøí na ikovì kouøí Velký Vont i s Duínem Èervenáèek, Metelka plouí se Samotínem Uhryznu ti 02:14 17. Ne zcela obsazené idle Jiní a zatím vynáejí smetí to my jsme na tahu. Z rysù lze odezírat, co spøíznilo se s hlodavci a co je v nespalitelnosti blízké slovùm proè, jen, ale, teï Tramvaje provází zrak a k barevným kontejnerùm. Na èervenoluto aura plotny hýká a nìèí èesnekový syn opeèovává astma vyvìtrává hysterii ze síovaných oèí Z nádraních podhledù, z pøelých hrdelních horeèek zvedá se fén, proráí pozdní lùno bytu, sklo praská, taje Sloené ruce mé sestry stále nezvìtranì spí, svítidlo z Kavèích hor konèí na rozmoèeném poli. z drobtù mandaly pìstnatì neèekanou silou *** V zeleném froté prostìradle Zeje díra Za obzorem Slunce zírá do jiných svítání straí v starých domech vrou schody, dveøe kvílí meluzína skvrna na zástìøe pokadé je jiná V tkaninì vryté èísi prsty Nabírám do úst Tavím ocel Na této stranì tmy *** Protipohyb 22. pro A. Pøivezli trávník a stìny náklaïákù zùstaly hodinku bez zájmu otevøené. Právì se zálibnì dotýká spirál, lechtá tøásnì na odkrytém konci, rozpálenou patu budoucího hráèe. Bylo to v televizi! Odpoledne, jako by vylétlo z okénka tramvaje. Rozlehlým parkem teï uhání k mostu. Co jetì se zavine znovu s filmem, jen zachytil nae smìjící se známé? 28 kdy jsem el domù mrzlo tak a pratìlo zima mi zaklepala na èelo a zeptala se: co poøád dìlá? to jetì nespí? pøikývl jsem: nespím celé noci chodím a do jara daleko 05:40 Z hrncù køivé køíe klackù pøihøívané hostiny poctivých stihomanù zpovìdi na dobøe slyitelném místì jak jsem to jen pochopila Oèi se samy zavøou Ale spát se dá jen na kupeckém voze Který jede lesem Jak jsem tì jen pochopila klíèí zdání vìdomí klidnì rozevøené dlanì s vìtrem rovné dìlení Drbu chlupy povylezlé V hebkém podkolení Bez drncání V tomto lùku ze spletených vlasù Nadávám pohodlí svého osudu Spát nebudu 29 Michal Petr andaHruka / Jiøí Korbel Petr Hruka Nìva Za øeznictvím je Nìva a je støíbrná jako øeka vodky pøiel s tím domù a vidí jak se sype písek svìtla písek hlasù jak se sype písek eniny ruky do písku svìtla a vidí e tam Nìva u není Oheò Stralivý nù, e by medvìda zabil. Polévka rezavá jak tyricet let. Vlhké sirky v pracovní rukavici. ebrota klestí z listnáèù. Vechno to vypadá dramaticky a je to pøitom pár stovek metrù od garáí. Èlovìk, zdálky jednoduchý jak na jeskynní malbì, stojí tu, kurvuje, shýbá se a narovnává. Po vèerejku Dnes zase vidìl hory. Vùbec s tím nepoèítal, zvlá kdy tu byl sám, ale vezli ho po vèerejku, pokrèeného, s rukama na aktovce. Vezli ho kolem, a tak se musel na hory dívat, na zelenoedé snopy hmoty a tmavost prùsmykù, na ten pohyb vevnitø tvaru. Házelo to s ním, slepený a nevyspalý, chraplavì se vracející z povyku vèerejka, díval se a díval, najednou i za svou enu, dnes vidìl vysoké neporuené hory za celou rodinu. Remíz se chvíli zapomnìl v okounìní, ale u taky táhne odpolednem pryè. Nic se tu nerozhodlo. Jako nìný plevel vyrostl bledý oheò, nakonec rozdìlaný uprostøed pracovního týdne pár stovek metrù za garáemi. Poøád Adam Vidím ho jak by chtìl rozumìt alespoò autùm Vidím ho jak jednoho jarního dne nakonec vytáhnul pøevodovku a drel ji poranìnými prsty Nikdo mu neøíkal nikdo ho neprosil Venkovská sobota svìtélkovala jako Byzanc byl silný vzduch Hledìl tam a dlouho drel pøevodovku Zalý reliéf Lvi u tu nejsou. Býka drtí pouze jejich tlapy, a on krásnì, zhluboka umírá. Boe chraò, a nezbloudím v tìch místech, kde lze potkávat jen beznohé lvy. 30 Autor JurajBagtyropiè Kalnický |/ Jurij AutorJurèenko Autoroviè Juraj Kalnický do tónov andrewlloydwebbersa nálada rezòov bazénov a kont meïákov jácht víl a francúzskych pláí a s holým zadkom podomácky okiadzaní bardi tu musí stále dáva pozor na èervenú!!! nu pozitívne preber sa aby a niekto nezrazil v nesprávnej esemeske sveta na fóne póz a peòazí do ktorého bol ktosi dávno otrávene kopol preto ten vadelietajúci popol èiernuèko èistý kopy popola poradcovia kariermani naháòaèi repektu na vetky strany kampane a haldy benefièných fráz plná muzikálová kupola no a milovanie svadby dlhie ako manelstvo /mladý je tóèno zverbovaný/ a závereèná na rozbitých kúskoch no a turisti nekoneèné hromady tuleòov ktoré sa chodia pári vade a medzi nimi nae fotky ala dnenérusko obrazy kociek malevièa plné pinckertonov pijúcich iba baccardi a portské a amadeus so salierim ktorým sa ide práve dari a ete exupéry v pozadí potenciálne tartujúci nový vezuv upevòujúce sa nové zmierenia buïte zdorovy, nepovinnípriateliabývaléhosovietskehozväzu!!! jasná po¾ana nebo sa tu dodnes korí neznabohom v uzavretom tichu staroruskej priadze zahladzuje mylienkové stopy jeho rozosiate vade preto tu ostalo len to¾ko èo je treba popísané listy blízkych jabloní bezodné priznania ako prvý záznam o pôvode chleba ako daò pútnikom miesto pre pietu ako balzam z brezy na oèi ktorý vieèka rokmi nezmetú zamúèené slovo v stálej aréne koniec dejstva v hre na tuláka nikto neveríme bielej starene a kým nemá nau ruku v smrtnom rukáve preèo sa nám zdá e je pre nás málo reportérska príleitos stratená uhrabaný stôl sa okraj aleje kde gróf tolstoj nepozýva ku káve akoby tu nebol aj keï stále je tuím asi èo to znamená októbrovonovembrová fotografia dnená vosr sa celkom vydarila do striech a tvárí moskovèanov sa oprelo slnko akoby sa chcelo splna minú z fuèíkovej po tverskej kde autá lezú ako potkany po starom chráme sme za dvadsapä minút povedala si a pred pukinom si mi kúpila bielu peèenú klobásu veèný vil-i ale dnes nedáva audiencie tak sme sa sfotografovali za pä baksov so strojene pózujúcimi amíkmi na rohu gumu s kerenským a marxom vnuci a vnuèky domácich netuiaci niè o sedemdesiat rokov prekrúcanej nemeckej medvedej slube mávali vlajoèkami a púali balóniky astia uvo¾nené radikály Jurij Jurèenko O tom, ako som strávil pondelok (list dcére z Paría z 27. 9. 1994) (U dávno nie), tak ti píem opä. Vzbudil ma domovníkov zametací zápal. Tak som vstal. Prelistoval sa. A zjedol obed. Po òom som zaspal a a do utorka chrápal. (Z rutiny do sloventiny pøeloil Juraj Kalnický) 31 Michal Alexandr andaRozenbaum / Jiøí Korbel Alexandr Rozenbaum Spoutaná Po té Veliké Sibiøské cestì daleko, daleko za Bajkal, z rodného domu a v akatujskou tmu po tacích trestanec lapal dál. Proklínám vás Proklínám ty, jejich opriènický postup zaèínal v ryèné extázi z mare kultu Stalina, ty, kteøí zvùli provolávali sláva, ty, kterým na fotkách nechybìla hlava. Proklínám vás! Proklínám vás! Skoro rok se vláèel po té trece, mìl hlad v tom mraze a i horku. Øval na nìj voják, na rameni bodák èepici smekl bez okolkù. Ty, kteøí do vìznic zavírali sami a hlavy zadupávali holínkami, vás, kterým druba zuøivé krve dával, i vás, kteøí dìlali oslavný kravál. Proklínám vás! Proklínám vás! Alexandr Rozenbaum Autor| Bagtyropiè Sergej Glovjuk / Autor | Michal Autoroviè anda | Viki Shock Viki Shock Po té Veliké Sibiøské cestì daleko, daleko za Bajkal, z rodného domu a v akatujskou tmu po tacích trestanec lapal dál. Kuliáci Bylo horko, pøíerné horko. Lékaøi za takovéto situace doporuèují obèanùm hodnì pít nealkoholické nápoje, nejlépe vodu, a okna pokud mono neotevírat. Vadimek sedìl nehybnì doma u stolu a koukal ven otevøeným oknem, kterým se dovnitø valilo horko. Pøemýlel o tom, jestli by nemìl vypít sklenici vody, ale pak se radìji oblékl do koichu, na hlavu si nasadil kulicha a vyel z bytu o patro vý na pùdu. Z pùdy se pak u snadno vyplhal na støechu, kde se chvíli opaloval, jak jinak neli v koichu a v kulichu, a potom pùlhodiny bìhal na místì dokoleèka. Domníval se toti, e mu tato èinnost pomùe rozproudit krevní obìh, jen byl tím pøíerným horkem dosti zpomalen. Kdy to u Vadimka pøestalo bavit, slezl ze støechy na pùdu, kde si kouzelnickým trikem vytáhl z nosu pár ivých holubù, které vypustil ven do horka, a pokraèoval zpìt domù. Tam bylo pusto a prázdno a kromì nich tam bylo jetì horko, pøíerné horko. Vadimek u byl po obìdì a docela se nudil. A horko ho nebavilo, nedalo se s ním mluvit. Zavolal proto Vladimírkovi, zda by se nechtìl sejít a promluvit si o bìhu svìta a podobných záleitostech. Vladimírek byl pro. Do kavárny, kde byli kromì obsluhy Vadimek a horko, pøiel sice s mírným zpodìním, zato s sebou pøinesl pøímotop, take si ti dva kuliáci mohli pøi klábosení pìknì pøitápìt. Mìli si toho hodnì co povídat, pro zaèátek si vzali na pakál to pøíerné horko a pokraèovali pøes vznik literatury na planetì Zemi, a po Kunderovu Nesmrtelnost chrousta. Aby se jetì více odvodnili, popíjeli dobré èervené víno, a kdy mìli zrovna prázdné sklenky, provedli frajersky sto døepù s pøedpaením, ne jim obsluha zase dolila.Vladimírek stíhal jetì lehsedy a navíc kliky s tlesknutím. Byl prostì hbitìjí ne Vadimek, a to asi proto, e na sobì nemìl koich ani kulicha. Nutno uznat, e Vladimírkovy pestrobarevné bermudy a bìlostný nátìlníèek byly za takovéhoto pøíerného horka mnohem praktiètìjí. Pøímotop vesele pøitápìl a nai pøátelé byli skropeni potem. Vadimkovi tekly z pod kulichu pøes oèi a bradu úplné èúrky. Kdy u jeden kadý z nich vypil tøi ètvrtì litru vína, zmìnili objednávku na mojito. Mezitím doba pokroèila. Vladimírek poveèeøel klobásky s chlebem, zatímco Vadimek, protoe byl dùslednìjí, zùstal o hladu. Poèet tìlesných (Z rutiny pøeloil Norbert Holub) Sergej Glovjuk *** Voják-pes bil a k smrti, popohánìl po trati. Sklizeò je teï tvoje vìc tvùj manel je trestanec. Máte strach, jak u soudu vyzní sny, je ukrýváte do poltáøe, nebo v nich sténají poøád tváøe tìch, kdo trpìli vaí pøízní. Pøed soudem jsou jen nìkteøí z vás, soudil vás soudruh jak Jidá Krista, bojte se èasu, èas je bøitva, a na vae krky u se chystá. Údìl vìzòù je trýznivì tìký, kdy v cárech noci køièí ze sna. Øíèka hluboká, na vodì oka, jak vìzeòský osud je dìsná. Nahnali lidi do pusté zemì, v té achtì je pùlka národa. Tam svití dùtky, tyfus je prudký, v nebi køí, a nad ním svoboda. Ty, kteøí dìtem vzali oba rodièe, a jejich vlastní v Artìku høál ohníèek, ty, kteøí postøíleli svoji armádu a nad svými obìmi pìli tirádu. Proklínám vás! Proklínám vás! Vrtaèka dìlá randál, pouta vem bachaø nandal. A bijte je s radostí, máte pøece sil dosti. To slavné jméno, které nosíval Stalin, jak hadí kùi potom rychle svlékali. Své vùdce mìnili jak manelky pøeliv a sami sotva kdy vlastnì v nìèem jeli. Není to tak? Není to tak? Jeseò mala u opä ediny A preto som a vlastne nevyhodil Akási zdivoèelá slepá sila ma k tvojmu tieòu prilepila Povedz, naèo som ti ja nevymyslený? A vietor veje. A je chladný. A zrána podpitý. Sa celá Rossija. Veï tu sú vetci podpití. Tu by sa dal na to aj sám Mesiá Okolie sa tu k noci believa ako zlato ltnúcich listov. Aj metelièiak si u hvízdol a odiera suky z måkvych vetiev. A v strede sukov obnauje priesvity a nás dvoch mätie. (Z rutiny do sloventiny pøeloil Juraj Kalnický) Tìké boty jsou u selapané a tváø má barvu èerné vody, k smrti znavený vìèným vìzením lehl si na vìzeòské schody. Máte strach, jak u soudu vyzní sny, je ukrýváte do poltáøe, nebo v nich sténají poøád tváøe tìch, kdo trpìli vaí pøízní. Pøed soudem jsou jen nìkteøí z vás, soudil vás soudruh jak Jidá Krista, bojte se èasu, èas je bøitva, a na vae krky u se chystá. To není moøská bouøe, to sténá ruské hoøe, osudem pokroucení, vreni do vìzení. Michal anda | bílá vrána 32 33 Viki Shock Michal | Gurgen anda /Barenc Jiøí Korbel | rozhovor Autor Bagtyropiè rozhovor / Autor Autoroviè R O Z H O V O R prostocvikù vak oba znaènì sníili, Vladimírek si dokonce pøestal pøi klicích tleskat a Vadimek u pøi døepech více nepøedpaoval. Pøesto znìl kavárnou potlesk, nebo èíníci takto zvlátní hosty jetì nevidìli a nechtìli pøijít o bájeènou podívanou na jejich podivuhodné kousky. Poèet vypitých sklenic mojita se poèal podobati poètu vypitých sklenek vína a èas nemilosrdnì ubíhal, a pøila zavírací doba. Vladimírek vypnul pøímotop, vzal si ho v podpaí a oba pøátelé se vybatolili ven do horké noci, kde se rozlouèili. Cestou domù upadl Vadimek v tramvaji a Vladimírek si zase v autobusu zapomnìl pøímotop. Poblinkali se ale, kuliáci, oba a doma. Kupodivu jim prý toti bylo horko, pøíerné horko. Spontaneita v tvorbì je to podstatné, ne-li nejpodstatnìjí, øíká literární kritik a publicista RADIM KOPÁÈ Jsi znám pøedevím jako literární kritik, ale psals i vere a drobné prózy. Pokraèuje v této èinnosti jetì? To byly jen drobnosti mimochodem. Navíc vznikaly pøedevím v dobì, kdy jsem jetì nepsal kritiku v druhé polovinì 90. let. Take ne, nepokraèuji. Gurgen Barenc Co tì pøitahovalo na psaní verù? A co tì pøitahuje na psaní kritik? Spí ne vere mì lákala forma krátké prózy jakéhosi obrazného gagu: maximálnì zhutìný dìj na minimu plochy, a k tomu absurdní humor jako základní koøení ivota. Psaním recenzí a kritik si ujasòuji, co jsem to vlastnì pøeèetl: potøebuji, aby se mi text v hlavì usadil a to se mi nejlépe daøí, kdy abstraktní mylenku pøevedu do konkrétních slov. *** Tento dé Byl jaksi podivnì mokrý Byl rozzuøený a kousavý Uvanìný a ponurý Ze vech sil se rozumìl Vyvádìl, pìnil a zuøil Vem vnucoval svùj názor Myslel, e kadá jeho kapka Je poéma, klenot, ba dokonce Vrchol umìní Ète jinak knihu, o které bude psát, ne tu, po které sáhne øeknìme jenom kvùli potìení? Vechny knihy ètu pøedevím pro potìení z èetby. Nìkdy se dostaví, nìkdy ne to je riziko ètenáøe. A nevím, jak by to mìlo být jinak. Apriornì zaujmout vùèi textu podezøení a pak vztekle èenichat po prohøecích proti jakési pravdì díla nebo po gramatických chybách? Jak øíkal písaø Bartleby: Já bych prosím radìji ne. Take jediný rozdíl, abych ti odpovìdìl na otázku, je ten, e kdy chci nìjakou knihu recenzovat, dìlám si bokem poznámky. Tento dé Byl jaksi podivnì nervózní Ochaboval, ale nepøestával, Krápal a opakoval Køeèovitì se svíjel a opakoval, e je veliký, silný, e si ho lidé neváí Spisovatel Emil Hakl øíká, e kritik kritizuje autora za to, e si nevymýlí tak, jak by si vymýlel on, kdyby to umìl. Souhlasí s touto definicí recenzí jako svého druhu pomstou, minimálnì nevolí? A myslí, e dokáe jít proti tomu? Pomsta to je silné slovo. I ta nevole. Kadý text je ale otevøený: ètenáø, a kritik by mìl být pøedevím ètenáøem, jak jsem øekl, do nìj vstupuje, hledá se v nìm a buï se najde, nebo nenajde. Take s Emilem Haklem vlastnì souhlasím, a na to závìreèné kdyby to umìl tím si najednou bere stejnou zbraò, jakou ti pøed chvílí chtìl vyrazit z ruky. Tento dé bezpochyby Stranì chtìl vypadat Jako ostrý liják. Existuje vùbec nìjaká relevantní kritika kritiky? Proè by neexistovala? Ke kritice lze pøistupovat stejnì kriticky jako k poezii nebo próze. Vechno je text. Vechno lze nìjak èíst. (Z rutiny pøeloil Jakub Grombíø) 34 A jak si na tom souèasná kritika u nás stojí? Pokud zùstaneme u té literární, øekl bych, e ta deníková dost bídnì: minimum externistù a maximální tlak na konkrétní redaktory, aby zvládali psát o vem od Homéra po Barbaru Nesvadbovou se nutnì projevuje v kvalitì jejich textù: jsou vecky stejné. Trochu to vyvaují týdenní pøílohy: Salon, Orientace, ménì u Umìní a kritika nebo Kavárna. Deníkové kulturní rubriky taky slyí nejvíc na komerci, take to podstatné, co se vdycky dìje na periferii, se tam dostane opravdu jen výjimeènì. V týdenících je situace lepí: autoøi mají vìtí monost výbìru a taky dostávají vìtí prostor. Ale mluvím spí o Respektu ne o Reflexu nebo Týdnu. A dál skoro platí úmìra: Èím mení periodicita èasopisu, tím vìtí autonomie pro autory, kteøí do nìj pøispívají. Co tì v poslední dobì z vydaných knih poezie a prózy zaujalo? Jistì novinka Violy Fischerové Pøedkonec: tou samozøejmostí, s jakou pøijímá smrt jako souèást ivota, stejnì jako vzácnou schopností odolávat sentimentu je to pøesná, i kdy trochu krutá poezie. Z prózy tøeba divné povídky Miloe Urbana: nejvíc asi tím, jak Mrtvý holky dokonale pracují s prvky a postupy brakové literatury. A jetì dvakrát komiks od jedné autorky Lucie Lomové. Tøetí díl pøíhod Anèi a Pepíka a první autorèin pokus v ánru komiks pro dospìlé Anna chce skoèit: pro jednoduchost, ale sugestivnost kresby, støídání rytmu vyprávìní, snové digrese a taky vtip, kterým se celý pøíbìh uzavøe. Nejsou u nás nìkteøí, zvlátì zaèínající poetové pøíli pøeceòováni? A naopak nedostává se pøíli málo pozornosti autorùm ji zavedeným, avak skromnì publikujícím? Je u nás vùbec patøiènì docenìna generace básníkù 60. let? Urèitì jsou a urèitì dostává, respektive není. Jednak fungují jistá lobby, jednak je literární historie výbìrová. Pokud zmiòuje poezii 60. let, je bezesporu srovnatelný význam autorù, jako jsou Wernisch, rut, Brousek nebo Grua, a na druhé stranì Král, Dvorský, Roman Erben nebo Zbynìk Havlíèek a naprosto nesrovnatelná je míra, s jakou jsou dneska kritikou reflektováni a ètenáøsky pøijímáni. A nejsem si úplnì jistý, jestli Litera za poezii pro Stanislava Dvorského na tom nìco zmìní jakkoliv mu to ocenìní pøeju. Je pro tebe v oblasti literární kritiky nìkdo vzorem? Vzorem asi ne. Øekl bych ale, e mì øada souèasných, ale i døívìjích kritikù, potamo esejistù inspiruje, e mì jejich texty dokáí bezprostøednì oslovit úhlem pohledu, schopností citlivì vniknout do textu, schopností komparace. Mám rád básnickou obraznost, s ní se promítají do textù, ale tøeba i do filmù Jiøí Cieslar nebo Jan tolba, z pøedchozích generací tøeba Teige nebo Nezval. Na druhou stranu, jak zjiuji, mi svým støídmým pøístupem, respektive závidìníhodným odstupem do jisté míry konvenuje psaní Alee Hamana. Ale jsou i dalí: Viktor lajchrt, Jan Suk, Petr Král, Antonín Brousek, Vladimír Novotný, starí texty Jiøího Trávníèka. Èím si ten rozdíl vysvìtluje? Hraje v tom roli fakt, e autoøi té druhé skupiny byli anebo jsou surrealisté? To je návodná otázka. Surrealismus el vdycky proti proudu. Surrealisté byli vdycky ve svých postojích vyhranìní a pro oficiální literární i spoleèenské struktury tìko stravitelní. Král, Dvorský a Erben prvnì a na dlouhou dobu naposledy publikovali svoje surrealistické vere v roce 1967 v Orientaci a znìl jim k tomu odsuzující chór tehdy frekventovaných kritikù. A jakýsi podvìdomý strach, e by tihle autoøi mohli mít pravdu tu je, zdá se mi, pøítomný poøád, i po ètyøiceti letech. Má smysl, aby literáti bez odborného vzdìlání psali recenze? Myslí, e odborné vzdìlání dìlá èlovìka lepím nebo citlivìjím kritikem? A mùe být literát bez odborného vzdìlání literátem? Spontaneita v tvorbì je to podstatné, ne-li nejpodstatnìjí a odborné vzdìlání ji spí tlumí. Naivní poezie nebo art brut má, pokud hovoøíme o smyslu, pro mne èasto vìtí smysl ne odbornì vzdìlaná malíøská nebo básnická produkce. Tak proè by kritik, který kritiku nestudoval, nemohl být kritikem? Ostatnì ani Jan tolba, ani Nezval, z tìch, které jsem pøed chvílí jmenoval, ádné odborné vzdìlání, pokud vím, nemají. Kadá kritika je osobní, ale nìkteré reakce na tvé recenze a vùbec tvé pùsobení na literární scénì jsou a útoèné. Èím si to vysvìtluje? A jak to zvládá? Odpovím ti s dovolením stejnì jako tefanu vecovi v rozhovoru pro Dobrou adresu pøed dvìma lety: A co s tím mám dìlat? Hledat v tom diagnózu? Paranoiu? Závist? Hloupost? Jsi známý jako velký ctitel surrealismu, výe zmínìní autoøi se ale od nìho postupem èasu více èi ménì odklonili. Souèasným èistokrevným surrealistou je moná u jen Pavel Øezníèek. Má smysl tento literární smìr køísit? Køísit? Myslím, e èeský surrealismus od roku 1934 nikdy neupadl do mdlob, aby ho bylo tøeba køísit. Z básníkù to kromì Øezníèka dosvìdèují Alena Nádvorníková, Frantiek Dryje nebo Jan Gabriel. V malíøství je èistokrevným surrealistou tøeba Martin Stejskal, donedávna také Eva vankmajerová. Ve filmu Jan vankmajer. Jaképak køíení. Podle èeho si vybírá jako recenzent kníky, o kterých nìco napíe? Podle autora, podle tématu, podle vydavatele, èastokrát taky podle obálky, o ní si myslím, e má být jak øíkal Teige plakátem knihy. Nìkteré knihy taky krásnì voní. Pøipravils u nìkolik literárních antologií, pracuje teï na nìjaké? S Barborou Osvaldovou z FSV UK chystáme øadu autorských sborníkù na téma fejeton, esej, rozhovor atd. jde o skromné pøíspìvky k literatuøe pro obory urnalistika a mediální studia. 35 rozhovor Michal anda | Michal / Jiøí Korbel anda Výraznou stopu jsi zanechal také v nìkolika titìných a internetových èasopisech, zmínil bych tøeba Dobrou adresu, Intelektuála, ale i Tvar a dnes hlavnì Portál èeské literatury. Co ti bylo nebo je nejblií? Dobrá adresa byla podstatná tím, e jsem v letech 1999 a 2000 skrz ní objevoval internet. Ètvrtletník Intelektuál jsem dìlal jako èasopis, který bych sám chtìl èíst. Do Tvaru mì bavilo psát kvùli lidem, kteøí tam pracovali: Honzovi Nejedlému a Jakubu ofarovi. Portál èeské literatury je médium se zatím nejirím zábìrem: napùl pøíruèka slovníkového typu, napùl literární èasopis. A to ve tøech mutacích, s desítkami spolupracovníkù. A naopak myslí, e se k nám dostává souèasná zahranièní poezie? Zdá se mi, e se èas od èasu objeví nìjaká antologie verù, ale celá sbírka jen výjimeènì. Nebo se pletu? Jestli souèasnou míní jen mladou, pak ta výjimeènost asi platí. Ale pokud do kategorie souèasných øadí i nové sbírky klasikù, jakou jsou tøeba Enzensberger, Bonnefoy nebo Mayröckerová, pak asi ne. Zásluhou Frantika Benharta máme, myslím, a nadstandardní pøehled o souèasné slovinské poezii. A spousta pøekladových vìcí vychází, a to i ve velmi reprezentativních ukázkách, èasopisecky. A má vùbec poezie anci pøeít v tomto tisíciletí? Poezie je do velké míry otázka citlivosti, s ní vnímá skuteènost kolem sebe. Pokud se tato citlivost neztratí a pokud se samozøejmì neztratí skuteènost, není myslím dùvod, proè by poezie v tomto tisíciletí nemìla pøeít. Je u nás titìných literárních periodik hodnì, nebo málo? Je jich tolik, kolik je ètenáøù. A tìch je málo. ádný literární èasopis dneska neprodá víc ne dva tisíce výtiskù. A pokusy to zmìnit, jak se tøeba v roce 2000 snail Martin Pluháèek s revuí Neon, ukazují, e víc jich asi být nemùe. Na soustøedìné ètení není èas, a hlavnì o nì není zájem: frustrující práce odvádí pozornost lidí úplnì jinam ke kulisám, které jim aspoò na chvíli potvrdí, e jetì vùbec ijí. A na tìch kulisách nemusí být nic namalované, staèí e jsou trochu reflexivní. Ideální jsou supermarkety, televize, restauranty s reprodukovanou hudbou. Ale zpìt: titìných èasopisù tedy spí ubývá. Není to tak dlouho, co skonèily Nové knihy, Pìí zóna, Kritická pøíloha Revolver Revue, Intelektuál, Aluze; pokud vím, ke dnu teï jdou i Literární noviny. (Radim Kopáè se narodil v roce 1976 v Praze. Vystudoval urnalistiku a mediální studia na FSV UK. Spoluzaloil internetový mìsíèník Dobrá adresa, vedl revui Intelektuál, pracoval v kulturní redakci ÈRo 3Vltava; dnes éfredaktor internetového Portálu èeské literatury www.czlit.cz. Napsal nìkolik knih (rozhovory s J. Kovandou, B. Grögerovou, P. Králem aj.), sestavil nìkolik antologií (mj. Antologie nové èeské literatury 19952004, Hovnajs!, Jezdec na delfínì), ediènì pøipravil knihy A. Klimenta, M. Koryèana, O. Mizery, J. Øezáèe, P. Øezníèka, J. Wolkera ad. ije v Praze.) Psí víno mi mezi ostatními èasopisy pøipadá trochu jako pankáè To je hezké pøirovnání. A vlastnì mi do velké míry konvenuje. Ve svém studentském pokojíku u rodièù mám dodnes deponovanou asi tisícovku kazet s punkovou muzikou z celého svìta. V 90. letech jsem neposlouchal skoro nic jiného. (Rozhovor pøipravili Petr tengl a Milan Libiger) Myslí, e internet zahubí poezii v titìné podobì? To si nemyslím. Stejnì jako fotografie nezahubila malíøství, rozhlas a televize nezahubily titìné noviny a èasopisy, video nebo internet nezahubily film. Spí bych øekl, e tu fungovala a funguje docela plodná rivalita. Navíc mnozí z internetových autorù i kdy to tøeba nejsou básníci ti na otázku odpovídají tím, e soubory svých textù za èas publikují kninì: Èulík, Neff, Ostravak Ostravski, ba i zmínìná Dobrá adresa obèas vydává pro subskribenty jakési best of. Má èeská poezie výraznìjí anci proniknout na polskou nebo nìmeckou literární scénu? Daøí se to dlouhodobìji nìkomu z tuzemských autorù? A jak je to vùbec s pøeklady èeských básní do jiných øeèí? Co vím, tak v Polsku a Rusku vyly nedávno antologie moderní èeské poezie, stejnì tak pøed pìti lety ve Francii, cosi se objevilo i v Itálii. V Nìmecku se celkem daøí souèasné èeské próze: Topol, Rudi, Urban, Dousková, Komárek, z poezie byli do nìmèiny pøeloeni Borkovec nebo Rudèenková. Ale mám dojem, e pokud jde o pøeklady souèasné èeské literatury, je teï nejaktivnìjí polská bohemistika. Michal anda | sloupkové hodiny 36 Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè FRANTIEK VETIÈKA / Cestou Gérarda de Nerval tu / si Gérard uvìdomil, / e my bloudíme vesmírem, / ve kterém podstatné / bylo zapomenuto). Karel Zlín èasto do svých verù promítá sebe. Nejintenzivnìji se tak dìje na dvou místech. Prvním z nich je báseò Abu Simbel, ne náhodou je v poøadí tøináctá. Pro její plné pochopení ji opìt uvádím celou: Au bord du Nil / Dans la salle de lhôtel Old Cataract / Résonne la voix des Pythies. / Quand je leur ai parlé de mes ennemis, / Les Pythies mont dit que je devrais me teur. / Peut-e^tre ont-elles raison, / Parce que ma situation / Paraît sans issue. / Il y a sept ans / Les Pythies ont tenu les me^mes propos / A un puissant lettré. / Lui na pas eu le choix. / Il ne lui restait que / Quelques jours à vivre. / Moi, mes yours / Ne sont pas encore comptés. / Je me suis rendu dAssouan / A Abu Simbel. Là, / Jai vu en relief, / Taillé dans une roche de calcaire: / Ramsès, / Debout sur son char / Attaquer et écraser ses ennemis (Na bøehu Nilu / v hale hotelu Old Cataract / znìjí hlasy Pythyí. / Kdy jsem jim vyprávìl o svých protivnících, / øekly mi, e bych se mìl zabít. / Moná mají pravdu, / protoe má situace / se jeví bezvýchodnou. / Pøed sedmi lety / daly Pythye stejnou radu / mocnému uèenci. / Ten nemìl na výbìr. / Zùstalo mu jen / nìkolik dní ivota. / Mé dny, ty jetì seèteny nejsou. / Odebral jsem se do Assuanu, / do Abu Simbel. Tam / jsem spatøil relief / vyrytý do vápencové skály: / Ramses / stojící na svém voze, / pronásledující a drtící své protivníky). V závìreèné èásti sbírky Zlín reprodukuje své objekty, jako první uvádí svou Sluneèní bárku (La Barque solaire), která stojí uprostøed zámeckého parku v Rambouillet. Kol ní bylo dosti vzruchu, dokonce i v televizi. Protivníci z egyptské básnì budou patrnì shodní s protivníky kolem zmínìného soného objektu. Podle mého soudu asi nejlepího, jaký kdy Zlín vytvoøil. Jiným výraznì proitkovým místem Zlínovy sbírky je 2. a 3. báseò, kde sbliuje svùj osud s osudem Nervalovým, jen nakonec propadl ílenství a spáchal sebevradu. Zmínìné ztotonìní je naznaèeno v druhé polovinì 2. básnì, je se jmenuje Voyage en Orient (Cesta do Orientu): Aveuglé par le soleil / DAmon, Gérard aperçut / son odalisque. Mais entre les colonnes du temple, / A lintérieur de lhypostyle, / Il voulut voir la Déesse. Isis / Lui apparut. Plus tard, / Il crut reconnaître ses traits dans le visage / DAurélia. Sa relation re^vée / Avec la Déesse / Enivra sa vie comme lopium. / Et toi, qui emboîtes les pas / A Gérard, sache / Que tu es en danger: toi aussi / Tu vas trouver en ruine / ta vie terrestre / Sous la vo te céleste / De Nout / LEternelle (Osleplý sluncem / Amonovým, Gérard ve své dui zpozoroval / obraz milenky. Vak v sloupoví chrámu, / uvnitø hypostylu, / touil spatøit Bohyni. Isis / se mu zjevila. A touha jeho due / mu pøedestøela její rysy v tváøi / Aurélie. Snové splynutí / s Bohyní / obloudilo jeho ivot jako opium. / A ty, který kráèí tìsnì ve stopì / Gérarda, vìz / e jsi v nebezpeèí: ty rovnì / nalezne v troskách / svùj pozemský ivot / pod nebeskou klenbou / Nút / strákynì vìènosti). Jde o proitek maximálnì intenzivní, jen pokraèuje v 3. básni nazvané Osiris. Bohyni Nút vìnuje pak Zlín 22. báseò, která vak pojednává pouze o tvùrci Chimér. (Karel Zlin: Vers lOrient, Le dormeur du val, Montigny le Bretonneux 2005, 64 stran) Básník, pøekladatel, sochaø a malíø Karel Zlín (vlastním jménem Karel Machálek, 1937) vydal svou pátou básnickou sbírku, která na rozdíl od pøedchozích je psána francouzsky. Nese název Vers lOrient. Titul sbírky lze pøeloit dvojím zpùsobem buïto jako Vere Orientu, nebo (co je pravdìpodobnìjí) jako Do Orientu. Druhá monost je toti citátem z Nervalovy Aurélie a v textu sbírky se objevuje celkem tøikrát v podobì motta 2. básnì, pak v názvu básnì 15. a v textu této básnì. Vzhledem k tomu, e celá sbírka je inspirována Nervalem, platí nepochybnì monost druhá. Gérard de Nerval vykonal cestu do Orientu v polovinì 19. století a na pøelomu druhého a tøetího tisíciletí ji v jeho stopách nìkolikrát zopakoval moravský básník ijící v Paøíi. Sbírka je zároveò inspirována Egyptem, jen je rozhodující nejen pro sbírku samu, ale také pro Zlínovo umìní sochaøské a malíøské, co èásteènì dokazují reprodukce jeho dìl, tvoøící závìreènou èást knihy. Gérard de Nerval hraje v Zlínovì básnické tvorbì dominující roli, a to témìø od jejího poèátku. Jeho v poøadí druhá sbírka (a první exilová) Dùm druhých (Roma 1980) zaèíná básní k Nervalovì poctì. Pak se Zlín pustil do pøekladu Nervalových Chimér, je vyly u ve svobodných èasech s jeho ilustracemi a zasvìceným doslovem (Praha 1999). Za ètyøi roky nato vychází u nás básníkova sbírka básní v próze nazvaná V kraji Oxymoronu (Brno 2003), v ní Nervalovo jméno tvoøí spojnici celého tohoto lyrického celku. Za dalí dva roky vydává paøíský sochaø knihu Vers lOrient, je je autorovi Aurélie vìnována cele. Sbírku pøipsal Karel Zlín svému strýci Tomái Podruhovi, odbojáøi popravenému v roce 1942. Podtitul sbírky vymezuje rozsah cesty, zní: Carnet de voyage Alexandrie, le Caire, Louxor, Abou Simbel (Zápisník z cesty Alexandrie, Káhira, Luxor, Abu Simbel). Zlínova kniha je v podstatì popisem Egypta, pyramid, sfing, staroegyptských bohù, líèením svìta, jen se básníkovi jeví jako veskrze tajemný a záhadný. Tak ovem chápal svìt Orientu u Gérard de Nerval; jakým zpùsobem jej chápal, o tom vypovídá 19. báseò sbírky, nazvaná Thot, jen byl bohem, který dal Egyptu písmo. Cituji báseò celou, mimo jiné proto, aby si ètenáø uvìdomil míru Zlínovy básnické výpovìdi. Zlín se vyjadøuje volným verem, co ostatnì èiní témìø od samého prvopoèátku. Thot: Devant la porte fermée / Gérard découvre que la nature et le monde / Sont impossibles à percevoir / Par des yeux / Privés dextase. Un phénomène, / Seulement observé, / Garde son mystère. Thot, / Le scribe, / A regardé le monde / Par le troisième oeil de la magie / Et de lalchimie. En Orient / Gérard réalise / Que nous errons dans un univers / Où le plus important, / A été oublié (Pøed zavøenou bránou / Gérard pochopil, e pøírodu a svìt / není mono vnímat / oèima / oprotìnýma od extáze. Jev, / pouze pozorovaný, / støeí své tajemství. Thot, / písaø, / nahlíel svìt tøetím okem magie / a alchymie. V Orien- 37 Michal anda recenze / Jiøí Korbel Sbírka Karla Zlína nemá tematicky v èeské poezii obdoby (zdùrazòuji tematicky, nebo formálnì, zpùsobem básnické výpovìdi, má obdob celièkou øadu). Zcela nepochybnì je toto námìtové novum projevem proniknutí do cizího svìta (do francouzského, a pro Zlína jako pøekladatele Giacoma Leopardiho také do italského). Volba cizího jazyka pak projevem úsilí se s tímto svìtem ztotonit (na druhé stranì je ovem také výsledkem nepatrných kontaktù s èeským prostøedím a nezájmu z èeské strany). V roce 2005, kdy vyla kniha Vers lOrient, vydalo toté nakladatelství sbírku Thanatos Eros od souèasného francouzského básníka Pascala Payen-Appenzellera. Sbírka obsahuje øadu básní, z nich prvních pìt Zlín v knize pøeloil a navíc ji celou ilustroval. Ladìní Payen-Appenzellerových verù je vyslovenì erotické a stejný charakter mají i Zlínovy kresby. Výtvarný doprovod sbírky Do Orientu je tak zcela jiného druhu ne kresby z knihy Thanatos Eros. Zdìení z tohoto svìta a neschopnost pøizpùsobit se jeho hodnotám jsou normální zdravou reakcí, nikoli znakem výjimeèné osobnosti èi dokonce geniálního umìlce. Jak autor sám píe na jednom místì své knihy: Nae postøehy nebraly konce. Leccos je zoufale zaèáteènické: V hrudi mi zaèala tlouct kovadlina. Jednak je to nepøesné (kovadlina sama netluèe, ale tluèe se na ni) a navíc je tato metafora tak otøelá, e se to èlovìku ani nechce vìøit. Spisovatel v Kristových letech by u mohl mít v urèitých vìcech jasno, a nechlubit se tak silácky, e u spává se enami a chodí do hospod. Odpustit si pubertální hláky typu: Zajímalo by mì, jaký to bude, a budeme dìdci a potkáme babiznu, kterou jsme kdysi píchali. Sojkovo psaní je ovem spontánní a pøístupné, neobvykle èisté, nesnaí se na rozdíl od jiných debutantù oslnit tím, kolik západních postmodernistù zplagoval. Místy se ale potøebuje pochlubit, e taky nìco pøeèetl, a pak vznikají trapné (tj. zdlouhavé, nefunkèní a neobjevné) výklady o Keltech nebo Hieronymu Boschovi. Také obèasné pasáe ve tøetí osobì nemají jiné opodstatnìní, ne e støídání vypravìèských pozic bývá pokládáno za znak literární zruènosti; nedozvíme se z nich nic, co by na sebe tìpán sám neøekl. Vadí tu utahaná lyrika (Tam uvnitø, kde je srdce, nosil sibiøskou zimu.) i moudrosti za pìt padesát (Zbyl tu popel z èlovìka, jen zasel zrno a nesklidil ani plevel.). Kdy nìkdo chce psát jako Bukowski, mìl by se podobných ornamentù vyvarovat. Také motta kapitol pøevzatá od Jana Zábrany nebo obsedantnì opakovaný leitmotiv podzimu pùsobí, jako by si to spí ne pøíbìh samotný vynutila snaha vyhovìt kánonu a být pochválen akademickou kritikou. V Salingerovì novele Franny a Zooey øíká hlavní hrdinka: Já netvrdím, e ho nemám ráda. Jenome mi u lezou krkem lidi, který mám jenom ráda. A modlím se, abych u jednou poznala nìkoho, koho bych si váila. Ta pasá mì napadla, protoe Sojkovo psaní se Salingerovi dost podobá: tatá mladistvá natvanost, ironicky pozorující vední ivot a pomìøující ho transcendentnem. Ale text Podzimních lidí postrádá kvality, které by ho povznesly nad obyèejnost popisovaného. Napadnou nás i Remarquovi Tøi kamarádi, bujaøe popíjející, bonmotící a milující, ale také schopni díky vzájemné solidaritì èelit ranám osudu. Ale právì tam, kde se Sojka snaí filozofovat, ukazují se limity jeho psaní. Je to spíe generaèní výpovìï ve stylu Petra abacha èi Martina Fahrnera, trpící pøílinou doslovností a zùstávající na povrchu jevù. Nabízí se i próza mosteckého autora Pavla Rùka Obyèejný ráj, dosti kuriózní, i kdy nikoli neètivý pokus popsat undergroundové prostøedí tak, aby to prolo normalizaèní cenzurou. Autor nedokáe své alter ego tìpána vidìt z odstupu, i kdy je jeho poèínání obèas dost pochybené (nestuduje ani nepracuje, pøesto si mùe dovolit samostatný byt v centru velkomìsta a pøitom pít první ligu díky podpoøe od rodièù, kterou bere a pøíli samozøejmì). Závìr knihy je ovem výborný, zralý. Vypravìè naznaèuje, e by ze svých proher mohl do budoucna nìco vytìit. Tady by byl èlovìk dokonce v pokuení oznaèit Sojkovu kníku za román. JAKUB GROMBÍØ / Tento zpùsob podzimu (Jan Sojka: Podzimní lidé. Votobia, Olomouc 2006) Motto: MILUJU TÌ MOJE ALTER EGO (nápis na ohradì Západomoravských strojíren v Tøebíèi) Svým zpùsobem je to zázrak, e si èlovìk vlastnì pøeète urèitou kníku. To, e ètenáø i autor vùbec pøili na svìt, e se inkarnovali zrovna do èlovìka, e jsou gramotní, e si z nepøeberného mnoství zájmù vybrali zrovna literaturu, e v ivotì leccos zaili a zároveò pøeili Za to vechno bychom mìli být vdìèní. Ale jaksi to nedokáu, kdy ètu typickou souèasnou èeskou prózu. Jsem u pøíli unaven z její zamìnitelnosti, pøedvídatelnosti, nedostatku ambicí (umìleckých, pochopitelnì). Pøitom autor Podzimních lidí Jan Sojka je chlapík nepochybnì sympatický, posedìt s ním u piva by jistì nebyla ztráta èasu. Na literaturu to vak zatím nestaèí. Recenzovaná kníka je autorovou (narozen 1973) první prózou, dosud publikoval pouze básnì. Vypráví o partì kamarádù, kteøí si hrají na bohému a pak jsou okolnostmi donuceni tuto hru ukonèit. Hlavní hrdina váhá mezi dvìma enami, ani poøádnì neví, jestli nìkterou z nich miluje. Aneka jeho zøejmì ano, ale je pøíli ovlivnìna ideologií enských èasopisù, nutících k permanentnímu hledání ideálního partnera ve stylu dìdeèka, co mìnil, a vymìnil. Sojka dokáe pøesnì a s humorem vystihnout obecnì známé jevy: stereotyp hospodských plkù, agresivní primitivy na vesnických zábavách, rázovité promluvy emeritního myslivce, pøitroublou studentku vìøící v pøízemnì úèelovou mystiku, slizkého yuppieho na srazu abiturientù. koda, e to rozøedí jalovými, dìtinskými a sebelítostnými úvahami. Tento problém s pitváním nitra se vak s urèitým typem èeské prózy táhne u od kvoreckého Zbabìlcù 38 Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè Patrik Linhart je v dílku Napsáno v trenýrkách jako vdy dvojsmyslný. Nebo vícemyslný? Moná je nejlepí si nejdøív pøeèíst doslovný rozhovor s Radimem Kopáèem (To teda!) a teprve potom, pìknì odzadu a na pøeskáèku básnì. Tøeba: Moje Japonka / se svìtélkujícími vlasy / pøeila Hiroimu / a Nagasaki taky asi (s. 68), nebo Miluje tì / jako ivot / z kamikadze / jeden pilot (s. 62) a jetì tøeba báseò Spolu na katolické farmì: Dáli vzdáleni / jsme si tak blízko / jako kdy kladivo / o srp tøísklo. Tenhle rodák ze Sudetengau-Erzherz (podle jeho vlastních slov) neboli Severních Èech je závislák na regionu (jen si vezmìte názvy textù: Cesta z Teplic do Prahy, Teplicemacht, Zastávka Duchcov, Cinvald ) a komických situacích a smíchu (podobajícímu se rozborce krajiny na uhlí a haldy). Take nejvìtí nesmysl je brát ho vánì jene on je v tom dobrej, take pøi jeho legráckách mrazí. Nikdy toti nevíme, kam a je schopen zajít. Podle vìku, kterého se u doil on i jeho pøátelé, lze usuzovat, e zatím do ujde. Tak co s ním v literatuøe? Moná, e by se jeho poezie dala shrnout do jediného údajného výroku (nejspí) radikální baletky ze souboru Vyvejklá bambule Gábiny Hauptvogelové (=Hlavnìptákové): Drte hubu, vy praský píèi, my tady dìláme takový divadýlko z Teplic! Vlastnì tahle recenze není ani tak proti Sojkovi, ale proti té záplavì autobiografických knih, které se díky sviným dialogùm a hovorovému jazyku dobøe ètou, ale jetì lépe zapomínají (naposledy tøeba Daniel Petr). U je nìjak moc tìch kníek, jejich hrdinové vesmìs malují obrazy nebo píí básnì; jako by problémy této spoleèenské vrstvy byly ze veho nejzajímavìjí. Ovem Sojka je spíe obìtí obìtí podivné psychózy, jejím projevem byla tvarovská polemika mezi Tomáem Kùsem a Vladimírem Novotným, toti e kvalita spisovatele se poèítá podle poètu ISBN. Proto vydal knihu, kde je celá øada nedotaených motivù (napø. jaké jsou ance postavy Malíøe na resocializaci) a naopak nevykrtáno to, co je nadbyteèné a ustí papírem. Prostinkému pøíbìhu by pak sluel polovièní rozsah. Pøes vechny nedostatky ovem Jan Sojka ukazuje, e má na to, aby èasem napsal dobrou knihu, pokud bude nadále tak vtipný i upøímný a zbaví se kolácké snaivosti; a hlavnì, pokud se donutí psát více o dobì a ménì o sobì. MILAN HRABAL / Selo se na mém stole (a nespadlo pod nìj) Není to tak velká hromada jako poslednì, ale shodou okolností se tu potkaly pøevánì kníky dvou nakladatelství. Praský Protis napekl samé zajímavé tituly hlavnì v edici Veèernice. Zaènu Michalem andou a jeho Kecanicí. anda je dobøe znám (a leckýms oblíben) jako autor knih s velkou fantazií, nadsázkou, zajímavými tématy a promylenou kompozicí, vìtinou zvládnutou. Nejnovìjí Kecanice zaujme u na první pohled souladem mezi názvem a obsahem. Dobøe odposlouchaným jazykem lidu vypráví jednoduché kecanice, které je moné bìnì potkat v hospodì u piva nebo zaslechnout na pavlaèi (v nové dobì spí pøed Hypernovou). A kdo chodí pravidelnì na pivo (nebo do Hypernovy) ví, e kromì spousty prùmìrných hloupostí tam dennì padají opravdová moudra a pokud hlouposti, tak nejmíò nadprùmìrné. Nikdo je neèee (jazykovì), nikdo je nezapisuje. Ne tak Michal anda. A tak v krátkých textech slitých do jednoho odstavce, bez verzálek na zaèátku vìt, bez interpunkce s výjimkou teèek za vìtou (obèas ani to ne = s. 31) mùeme èíst: s Boubrleho fotrem se to má trochu sloitìjc. pravda je e kdy koneènì zhebnul nechal ho Boubrle zkremovat a popel z urny vysypal bez obøadu v remíze na krejcárku aby ho mìl pìknì pøi cestì z hospody. nadrátovanej piviaty se potom na krejcárek chodil vymoèit. celej ivot jsi mì nasíral já tì teï nachèiju volával s rozepnutým poklopcem Boubrle ovem jak krejcárek hnojil a zalejval na den po roce mu z hromádky popela vyrost doèista novej fotr jako by z oka vypad mrtvýmu. setøel si dlaní chcanky z plee a povídá: u pásování bylo dost jdeme domu synku. Vlastnì je to anda jako vdy básnický obraz nevytváøí jednotlivá sousloví, ale teprve a celý, lehce, nenápadnì vypointovaný text. Kníka je fajn, jen nevím, jestli je moné zajít jetì dál a hloubìji, nebo u pro autora nadchází èas zkusit to jinudy a jinak. Teï jedno opravdový mládì: Jakub Èermák (z Teplic jako Linhart) a jeho svazek Padavèata. Je to jeho druhá sbírka prvotina mì minula, ale tahle míøí nejspí natrvalo do mé knihovny. Pøedevím pro neotøelou obraznost, pro ni mám vdy slabost. A u píe o básnictví: stejnì se bøichem dotknu tvého / jak zemì oblohy / a z øeèí budou vlnky na kalui (s. 62) a nebo vyuívá pohádkového motivu, kdy vlk se navrací k babièce a Karkulce a øíká: ve svìtì ubylo slov, babièko, pokadé je to vzruivý pøesah mylenkových svìtù do sebe navzájem. Navíc je nutné ocenit Èermákùv dar tajemství a objevù jako pøíklad poslouí u jen i názvy nìkterých básní edivé panely houslí, Nùky mlhy, Rytmus much, Tmylstva, Malý tøesk apod. Místy se v tìch básních jetì slova trochu víc rozmachují, ne doopravdy chtìjí nebo mohou za daných okolností øíci, ale jen proto, e autor usilovnì hledá a pøitom mu to paradoxnì (alespoò na první pohled) jde snadno od ruky. Tøetí sbírka ukáe! Kdy øíkám, e je dobré Padavèata vlastnit a dokonce i èíst, dejme jetì jednu ochutnávku: mluvili, mluvili / a jim ústa namrzala / zaali si sny do dlaní / a kdy se náhodou políbili / bylo to jako jazykem o zábradlí / a pøitom v kadém jejich rtu / jak v pomaèkaném kimonu / spala bílá geja / s oèima èernýma / malá bílá geja / s oèima èernýma / jak noc (b. ivùtky, s. 79). Ètvrtou do poetického mariáe z Protisu je tøetí sbírka Marie astné. Autorka ji nazvala Akty. To u je vyzrálá poezie básníøky nedávno ovìnèené ortenovkou. astná má opravdové tìstí, e dokáe psát pøirozenì, jako kdy dýcháme. Z jejích verù nepoznáme ani na okamik, e by na nich pracovala: ádný ev, ádná stopa po cizelování, lechtìní, zdobení a jiném umìleckém úsilí. Je to talent od Boha. Smyslovost a smyslnost, harmonie a sálání, volnost a øád pøirozenosti 39 Michal anda recenze / Jiøí Korbel to ve naplòuje ètenáøe jejích slov uspoøádaných do verù, které nepotøebují rým a vystaèí s rytmem svého jazyka. I kdy jetì èastìji dominuje tìlo (enské, plné av a nadìjí, touhy u ne jen po dotecích, ale po naplnìní) nad duí (zatím spí dívèí, plnou oèekávání, by dávno zbaveného naivity) pøece je patrné, e jedno jsou alespoò u astné ano. Poslouchejte: Jaro je bohynì / která si zapomnìla / nasadit òadra, drobné kapky potu / drí se na chmýøí kolem páteøe, v míhání opálených lýtek / je zakletý zaèátek svìta ) taková je ena uprostøed en, které chtìjí vyronit se z ran / a neubýt (s. 13). Chvílemi vítìzí pocit, e pro hrubý, násilnický svìt muù zde není místo (svléká se neochotnì / a neumí ani / poøádnì roztáhnout nohy). Ale ena bez mue není úplná, i kdy to èasto bolí (dnes ji bolelo bøicho / ale zítra by se dala svést, u dlouho / jsi mì nekousl do ramene). Poezie Marie astné je jako pláè dítìte má své pøirozené dùvody, pramení v potøebách a nelze jej vyjádøit jinak. Alespoò prozatím. natý v tom e ho o ètvrté / ani o esté / ani bisquitem omoèeným v èaji / nevylákáte drahý Watsone z Austrálie. Summa? Mohlo to být lepí, ale na druhou stranu také horí. Víte co, pøeètìte si tuhle Býkárnu sami! Milan Ohnisko vydal ve Druhém mìstì dalí svou sbírku plnou høíèek, sarkasmù a básnických odseknutí nazvanou Love! (2007). Ovem navíc také hoøkých záznamù hoøkých skuteèností (oddíl Bláznovy linky). Tak tøeba odseknutí typu Jeden ivot je tak zhruba akorát nebo Nejsem Leonard Cohen / sbohem nelze nebrat vánì. Stejnì jako zdánlivou srandièku: Sáhnout si na ivot? / A co má být? // Vdy je to jen / haptický vjem (s. 48), pøípadnì høíèku nazvanou Bolest (s. 63): Jen tak / e není / skoro nic // Mlèky / a na zem / polo líc // Motám / se itím / ití mnou // Dnové / za sebou / mlèky jdou. Vrcholem sbírky je poslední, jemná, nazvaná tìdrý den: Tak jsem si vzpomnìl na Honzíka / Vìèné spoèinutí dej mu Pane // To umí Ty / já ne. Asi jsou v Love! i slabí místa, ale mohu poznamenat spolu s Milanem Ohniskem e: Nakonec nesejde / na tom ni na onom // Nakonec nesejde skoro na nièem / Ale v tom skoro / je skryto ve (s. 81). Snad ètenáø teï správnì pochopí, kdy napíi, e ta sbírka je skoro skvìlá. Vedle popsané hromádky knih leí jetì Køivánkovo Zátií s loòskými oøechy, nové pøeklady Ewy Lipské, Dynkova Tamponiáda, Krajina z jednorocem Luisy Novákové a zcela zvlátní kníeèka Simony Kofroòové No tak tedy pøítì snad tyhle (a je doètu) a jetì urèitì nìco navíc. Hezké ètenáøsky-prázdninové léto pøeje Milan Hrabal. Nakladatelství Petrov skonèilo, ale z literární mapy nezmizelo. Po tak úctyhodném výkonu, jaký za nìkolik let své existence pro èeskou literaturu udìlalo, to prostì nejde. Stejnì tak málokdo vìøil, e by Martin Reiner (u definitivnì ne Pluháèek) ve svém druhém vydavatelském projektu nazvaném Druhé mìsto vydrel bez poezie, jak mohlo vyplývat z výètu autorù, které si chtìl na poèátku ponechat z petrovské stáje. Nakonec tedy i na mém stole zakotvily dva básnické tituly z produkce Druhého mìsta. První z nich je kniha tøí autorù nazvaná Býkárna. A to tedy Milan Ohnisko, Michal anda a Ivan Wernisch vytvoøili pìknou bejkárnu. Èíst tuhle knihu nádhernì graficky vypravenou znamená oscilovat mezi líbí a nelíbí. Autor je trojjediný (ètenáø mùe tu úspìnì, onde bez ancí uhadovat, kdo právì psal), básnì od hecù a po opravdu dobré texty. Celé dohromady hra docela pøíjemná, místy vak trochu pøíli nezávazná. Pravda, je to vìc osobního vkusu (já osobnì jsem se vìtinou dobøe bavil), ale pøec jen je tøeba se pokusit o vymezení onìch pólù mezi tvùrèí invencí a ztopoøením bez výronu. Urèitì na jednom pólu stojí vítìznì jedna z nejkratích básní èeských nazvaná Hovno a øíkající na nebi (s. 13). Blahé pamìti Jiøí áèek se dokázal ve své básni Feministická vyjádøit stejnì struènì, ale podaøil se mu témìø mikroromán (vzpomínáte? Mu? Ku!). Tady je to spí pouhé zátií s exkrementem. O nìco málo vtipnìjí je báseò o nìco málo delí: Ezra Pound je pokecanej / No jo / Jíst pøi jídle se nemá (s. 46) a o kus dál to zase vrzne prdem typu: ticho si sedlo na hruku / i nastal brajgl Na rùku. Natìstí i kdy podobný tón spí pøevauje je v knize øada opravdu vtipných a obèas i opravdu dobrých básní. Jako tøeba ta nazvaná na krávì a na oøi, kterýto název je souèasnì i prvním verem básnì, je dále pokraèuje: k moøi / na plái do písku se boøí / kopyta a slunící se koketa / capí se bobøi / a do pøístavu / vplul èlunek z otcova stavu (s. 64). Nakonec k zahození nejsou ani jazykové høíèky èesko-zahranièní typu Tmáøi záøí hranicemi do tmy ver jej zjevil sám uns Gott mi (s. 73) nebo celá báseò after (s. 50 název je nejspí opìt souèástí básnì): five oclockan / je zarputile vaè- JAKUB GROMBÍØ / Filozof pod jabloní i nad ní (Ladislav Zedník: Zahrada s jablonìmi a dvìma køesly, Argo, Praha 2006) Prvotina Ladislava Zedníka s mnohoslibným názvem Zahrada s jablonìmi a dvìma køesly je pùsobivá tím, jak autor vytváøí vlastní svìt, nepostrádající nostalgické kouzlo. Obraznost je trochu pohádková, trochu hororová, ve stylu Wernischova Zimohrádku nebo filmu Valerie a týden divù, ale zároveò je silnì korigována autorovým intelektem. Nejsilnìjí je autor tam, kde nesmlèí ani nárazy tohoto køehkého svìta na realitu, pøíkladem mùe být titulní báseò, Straák nebo Listopadová; øekla mi a nejslabí tam, kde se zaène utápìt v abstraktních úvahách: Do mì bùh rozjímat nechodí nebo dokonalost je réva, / ne dokonaný hrozen. Kongeniální jsou ilustrace Markéty Jelenové: kombinace prùsvitného rastru s oblaènými strukturami v rùzných odstínech edé je nápaditá a ponoukající k hledání souvislostí; nelze si vak obèas nepoloit otázku, zda je pøípadný neúspìch zpùsoben ètenáøovou nedovtipností nebo tím, e tam ádné souvislosti tøeba nejsou. Èasté jsou motivy zvíøat, postrádající vak vekerou idyliènost: Jako 40 Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè zrna kukuøice: / praskající vèelí trupy. / Pozdìji nebyl k odliení: hmyz / ani med speèený s voskem. Pøíroda je Zedníkovi spí zrcadlem lidského utrpení, podobnì jako v básních Zbyòka Hejdy. Je to poezie v dobrém slova smyslu konzervativní, neusilující o extravaganci. Jen obèas pùsobí ponìkud vyumìlkovanì: Slyím mámu / øíká: Tolik dopisù / jako plástve / popsané mrtvými pavouèky. / Nyní jsou v uplíku / vyhoøelé / jako hnízdo lesních vèel. Snad se pohybuji v prostøedí pøíli proletáøském, ale nevzpomínám si, e bychom se u nás doma bavili takovým zpùsobem. Básnì jsou viditelnì dùkladnì promýlené, a se ètenáø neubrání dojmu, e by neukodilo obèas ménì tlaèit na pilu. Jako nestojí za mnoho komedie, snaící se pointovat kadou repliku, tak i poezie, kde co ver to metafora, mùe ztratit pøesvìdèivost. Dá se souhlasit s výhradami Boeny Správcové ve Tvaru, e je to poezie místy a pøíli sofistikovanì vyhýbavá, ale na druhou stranu, jen málokterá prvotina z poslední doby byla natolik kultivovaná, usilující vytvoøit (a místy dokonce vytváøející) vlastní styl. Ladislav Zedník je urèitì pøíslibem do budoucna, jeho poezie se neète snadno, ale dojem z ní zùstává dlouho, protoe: Høbitovy táhly za vískami / jako smeèky za potravou. A o co tady kráèí dále? O urèitý tradièní problém, který se vynoøuje nad kadým vydáváním básnické sbírky, neboli o míru porozumìní mezi autorem a redakcí. Zpravidla se redaktor domlouvá s tvùrcem na urèitých úpravách (co je pøirozené a vesmìs tuze potøebné) a potom na výbìru: i to lze chápat jako nezbytné poèínání, jenome tady mùe dojít té k posunu, k prùkazné transfiguraci pùvodního sloení pøedloeného souboru èi souborù. Nikterak netvrdím, e k tomu dolo i v pøípadì Sojkovy kníky, mohlo vak k tomu nepochybnì dojít, nebo tentokrát byly pøi tom hnedle tøi redakèní sudièky welesovské: odpovìdný redaktor Miroslav Chocholatý, jazykový redaktor Vít Slíva (ten nejspíe nezùstal u jazykové redakce) a jetì se v tirái doèítáme o redakèní spolupráci Roberta Fajkuse. To u vypadá jako tré redakèních psù (by jistì hodných, nekousajících a netìkajících) spojivích se na jednoho poetu uáèka a stìí se umíme ubránit dojmu, zda tato ètveøice nala ve vem spoleèný jazyk kumtu. A zda nakonec nejde o cosi jako Slívùv a Fajkusùv výbor ze Sojkovy poezie ze zaèátku tisíciletí! Mùe být, mohlo se stát. Nicménì: tenhle nejnovìjí Sojka je o poznání jinaèejí ne nedávný Sojka z døívìjích Prostøihù, je v prvé øadì mnohem impresivnìjí, ve svém tvarovém úsilí úpornìjí a pøedevím krystaliètìjí. A ve Smìru spánku promlouvá ze veho nejvíce jako tvùrce poezie dejá vu, jako básník, který reliéfnì ohledává sám okamik, kadièký moment, kdejaký zlomový zlomeèek soného èasu, èili úponky trvání a èásteèky bytí, ve, co mùe být pøeludným solným sloupem stejnì jako pøítomným nehlasným tónem ivota. Promlouvá tu jako básník, který svými veri pøistupuje ke svìtu okamiku, pøetváøí ho a spoluvytváøí, èiní z nìho okamik jiný, protkávaný vynalézavými asociacemi, leè i tradièními lyrizujícími reflexemi. Takto transponovaný okamik poetièna jako by pøirozenì nalézal své nové poetické skupenství a pozbýval sniveckých spojnic s realitou, aèkoli je autor nikdy v hektickém gestu nezpøetrhává zato se stává ustavièným, leckdy i chimérickým konstatováním èehosi èarovného a neèarovného. Oka letmé miknutí se stává snem, snovou a snivou vizí, udávající pomyslný smìr stejnì pomyslného spánku. Ale smí se zdát i fantaskním sojèím pírkem imaginace, z ní je poskládán básnì tvar. A o jeho podobu a také o jeho estetický dosah je moné se pøít a dohadovat, ani bychom mìli zapotøebí vynáet jakýkoli zdánlivì definitivní verdikt, nato ortel. Zdá se vak, e tento tvùrèí postoj, hojnì se opírající o uvedenou poetiku dejá vu, tvoøí v Sojkovì poezii toliko jednu vývojovou etapu, kterou básník døív nebo pozdìji opustí, a u ke své kodì èi nikoli. Zámìrnì se zde toti cele pohrouil do svéráznì manýristického výraziva, které prozaøuje køehkostí svého vidìní a ryzostí svého citového proívání. Pøesto ale jde o arsenál, který není bezedný a ze kterého se bude nabízet tolikero východisek. A jsme u dalího paradoxu: tam, kde autor jedno takové východisko shledává, kde se pokouí o tzv. pointovanou poezii, jako by sice na jedné stranì dovedl nemálo zaujmout a pøivábit, na stranì druhé vak jako by soubìnì i tratil na VLADIMÍR NOVOTNÝ / Spaní snivé, sny bez mùr (Jan Sojka: Smìr spánku. Weles, Brno 2006) S tøiatøicíti léty ivota se dá spojovat celá øada nejrùznìjích asociací nue, plzeòský pedagog Jan Sojka, divadelník píící prózu i poezii, právì v tomto vìku pøekroèil pøízraèné hranice západoèeského regionu a vydal teï v Brnì kninì (po nìkolika klubových a polosoukromých básnických tiscích a èasopiseckých publikacích, zvlátì v Pli a ve Welesu) svou první sbírku verù. Jak se tedy øíká, vstoupil do hájemství èeské literatury a je záhodno se tázat, zda do ní vkroèil opodìnì èi naopak v pravý èas a co do naeho básnictví pøináí na dlani? Zkusmo ve smìru svého tvoøivého spánku? Vskutku nelze se nevrátit k problému literární prvotiny. Tou úøednì èi bibliograficky vzato Sojkùv Smìr spánku dozajista je èi mùe být, rozumìj básnicky de iure, avak de facto? V tomto smìru bychom mìli (nepoèítáme-li zmínìné klubové publikace) na poèátku hodnocení Sojkovy sbírky odkázat jak k souboru Jazyk nad vodou (z roku 2001), tak ke kníce Prostøihy, na ní se pøed tøemi lety autor podílel s dalími Plzeòany vrstevníky Davidem Charvátem a Petrem imonem. U v nich se plnì vytváøel èi dotváøel autorùv básnický naturel, u tehdy se z polohy romantické poezie proklubával ke svým zpùsobem minimalistickým dimenzím poetického tvaru, které také poté vtiskly estetický kurs jeho Smìru spánku. Proto mùeme nad touto kníkou hovoøit o zralé prvotinì, oveme s tichým vìdomím, e pouze první slovo je adekvátní reálnému stavu vìcí, zatímco o skuteènou prvotinu ve skuteènosti nejde. Jde vehovudy o novou autorovu kníku verù. 41 recenze Michal | portrét anda /|JiøíMichal Korbelanda pøesvìdèivosti, nenápadnì pozbýval své osobitosti, pøespøíli lpìl na kadencích lyrického básnìní. Jan Sojka je ve Smìru spánku nakonec sugestivnìjí vude tam, kde se stále jetì mladickou dychtivostí vhlíí do pradávných kontur nestárnoucího starého svìta kolem nás a v nás, kdy vnímá a postihuje jeho vìènost vtìlenou do okamiku/ù, ne kdy tíhne k vnímavé aforistiènosti a inklinuje k intencím pøedbìné zmoudøelosti a neménì pøedèasného ivotního bilancování. Jeho èas je èasem tichého záblesku, jeho prostor tkví ve zkratce. Pøesto asi nejøeøavìjí jsou v této poezii mlèící mùry, které tu vude, nepojmenovány, krouí nad naimi èasoprostory, smìr nesmìr naeho spánku. A víme pøec odpradávna, e smìr spánku / prozradí køik. zeg a jeho zámek, ale také na jejich irí okolí (Opole, Prudnik a dalí místa). Uvedená setkání nemají jen svìtský charakter, ale rovnì duchovní. Pominu-li skuteènost, e sama poezie a její pøednes jsou veskrze duchovní záleitostí, pak jinou duchovní záleitost, nám Èechùm veskrze neznámou, pøedstavuje takzvané lámání chleba, je má obdarovávací charakter. A nad tím vím jako spiritus agens vládne Janusz Wójcik. Na zaèátku jsem napovìdìl, e autor Popisu svìta a Do stínu olivového stromu (tak se jmenuje Wójcikova druhá sbírka) je i kulturnìhistoricky zaloen. Jednotlivá vystoupení Nájezdu nejen uvádí, ale témìø vdycky je doprovází zasvìceným výkladem, sahajícím do dávné nebo ménì dávné minulosti, nejèastìji obvykle do renesanèní slávy brzeského území. Tato Wójcikova náklonnost a schopnost se plnì projevuje také v jeho Brzegu èasu, kde vede (vlastnì vine) vzpomínkovou linii od Jana Kochanowského (podle nìho Jana z Czarnolasu) a Wenzla Scherffera a po nacisty ubitého Vojtìcha Huska, který leí v èeském oddìlení brzeského høbitova. Historii tohoto slezského kraje má Wójcik v malíèku a nejradìji ji spojuje s dìjinným hnutím evropským. Ostatnì Wójcikova báseò, v ní je zmínìn utýraný vìzeò Husek, se pøíznaènì nazývá Høbitov Evropy. S Januszem Wójcikem jsem se poprvé setkal na jiném høbitovì, a sice v naem Jablunkovì. Bylo to roku 1997 na Duièky. Podzim byl dosti nevlídný a Wójcik tehdy spolu s jinými kladl vìnec na hrob polským vojákùm, kteøí na poèátku dvacátých let padli v bojích o Tìínsko. Bylo mi tehdy divnì a tesknì zároveò. A obloha byla zataená. Janusz Wójcik má v Brzegu èasu báseò o Komascích, italských architektech, kamenících a tukatérech z oblasti jezera Como, kteøí postavili brzeský renesanèní zámek, mìstskou radnici a øadu dalích staveb na polském území (mimo jiné také u nás). Wójcik jim v této básni vzdal natolik procítìný hold, z nìho je zjevné, e patøí do jejich cechu. Jako poslední z nich. FRANTIEK VETIÈKA / Poslední z Komaskù Snad se vám to rovnì stává, podobnì jako mnì mnohá mìsta se mi pojí s konkrétní osobou nebo osobností, pøevánì s nìjakým tvùrcem od pera, nebo vùbec s nìkým ze svìta umìní. Abych byl konkrétní, polský Brzeg, ten ve Slezsku, se mi spojuje s Januszem Wójcikem. Básníkem, organizátorem a èlovìkem kulturnìhistoricky rozhledìným. Jako básník pochází z líhnì Marianny Bocian. On a Zbigniew Kresowaty. Tyto dva pøipomínám proto, e jejich východisko je pøiblinì stejné, jejich dalí tvùrèí pou je vak zcela rozdílná. Wójcik je na rozdíl od Kresowatého realistiètìjí, konkrétnìjí, vìcnìjí. Napovídá to do znaèné míry u jeho básnický debut z roku 1991, která má jednoznaèný název Popis svìta (Opisanie wiata). Do znaèné míry se tato tendence projevuje i v jeho tøetí sbírce, pøíznaènì nazvané Brzeg èasu (Brzeg czasu, mono ovem pøeloit také jako Bøeh èasu). Sbírka jako celek je vìnována magickému mìstu Brzegu magické mìsto je oznaèení Wójcikovo, tak se také nazývá první ze tøí oddílù zmínìné sbírky. Plným právem je Brzegu vìnována, nebo nejen v Polsku, ale snad v celé Evropì neexistuje mìsto, je by mìlo tak skvostný renesanèní zámek, a pøedevím zámek s tak pøeskvostným renesanèním portálem. Taková skuteènost inspiruje a není proto divu, e se tento objekt objevil na obálce Wójcikovy uvedené sbírky (jako grafika Marka Synowieckého pak portál zaplòuje podstatnou èást jejího titulního listu). Na tomto místì musím dodat, e kdykoliv navtívím Brzeg, vdycky si s úasem prohlíím jeho zámek a zejména jeho sloitý, fantazií hýøící portál. Renesance byla nepochybnì velmoc ducha. Janusz Wójcik je také dobrý organizátor. Od roku 1990 øídí akci s honosným názvem Nájezd poetù na zámek slezských Piastovcù, jen se koná kadým rokem. Zmínìný Nájezd hostí pøedevím polské básníky, a to nejen ze Slezska, ale z celého Polska a dokonce i ze zahranièí. S nimi tradiènì vystupují i poltí básníci z èeského Slezska. A vechnu tuto básnickou zmì diriguje a posouvá Janusz Wójcik. Øíkám-li posouvá, pak tøeba dodat, e vystoupení literátù se zdaleka neomezuje na Br- Autor Bagtyropiè inzerce / Autor Autoroviè DNY POEZIE 2007 Váení pøátelé, rádi bychom Vás opìt pøizvali k úèasti na tentokrát ji 9. roèníku festivalu Dne poezie, který probìhne (tento rok ji pod názvem Dny poezie) od 5. do 19. listopadu 2007. Ponese podtitul Poezie na drátì vìøíme, e i toto letoní téma pro Vás bude dobrou inspirací. Dalí informace o pøedchozích roènících festivalu naleznete na: www.volny.cz/denpoezie Dny poezie se kadoroènì konají v období výroèí narozenin Karla Hynka Máchy (16. listopadu). Chceme, aby byly oslavou pøedevím bohatých èeských poetických tradic v knihovnách, kolách, kavárnách, na ulicích a jinde. Festival rovnì seznamuje veøejnost i s poetickými tradicemi v jiných zemích. V minulém roce se Dny poezie konaly na více ne 40 místech po celé naí republice, festivalu se úèastnili básníci z 12 nejen evropských zemí. Posláním Dnù poezie je snaha semknout vechny, kteøí mají poezii rádi autory, ètenáøe i vùbec pøíznivce, a pøimìt je k tomu, aby se svùj vztah k ní pokusili /nejen/ bìhem festivalu vyjádøit rùznou formou a poøady. U pravidelnì se zapojují nejen knihovny, koly, divadla, kluby, kulturní spoly a instituce, ale i jednotlivci. Díky zahranièním kulturním støediskùm na Dnu poezie vystupují i básníci z mnoha evropských a dalích zemí. Den poezie se koná pod zátitou Ministerstva kultury ÈR. Kadý z organizátorù nahlásí svùj program poøádající Spoleènosti poezie, která pak vem akcím zajiuje zdarma jednotnou propagaci. Festivalu si pravidelnì vímají média: noviny, rozhlas i televize. I letos chceme na program Dne poezie upozornit prostøednictvím pohlednic Boomerang, které jsou zdarma k mání na mnoha místech po celém státì. Pokud máte chu i svùj poøad letos do Dne poezie zapojit, polete prosím do 1.záøí jeho název, místo, èas konání, krátkou anotaci a také jména a spojení na Vás na mail Spoleènosti poezie: Totem.cz [email protected] kulturní magazín Pokud máte dalí dotazy, rádi je zodpovíme buï e-mailem nebo telefonicky. Totem internetový kulturní magazín a zároveò prostor pro vechny, kteøí chtìjí prezentovat svá díla, výtvory, èlánky, recenze i jakékoliv nápady v oblasti poezie, prózy, fotografie, grafiky, výtvarného umìní, hudby, filmu, divadla, mystiky, filozofie a dalích. Své pøíspìvky mùe kdokoliv sám vloit, zaøadit do rubriky, urèit datum zveøejnìní, obohatit je o obrázky nebo zvuky a to ve pøímo pøes tento WEB. www.totem.cz Hezké letní dny Vám za Spoleènost poezie pøejí organizátoøi Dne poezie Michal anda | end 42 Martin Zborník, 608 234 844, [email protected] Bernie Higgins 27481 3800, [email protected] Zora imùnková, 604 410 915, [email protected] http://spolecnostpoezie.cz 43 Michal anda inzerce / Jiøí Korbel Kniha Kacír v èimách autora píícího pod pseudonymem Memfer vyla v Ars Poetica jako 15. publikace ([email protected]). Básnì z této sbírky byly publikované v PV è. 29 pod jménem Roman Pekarík. 44
Podobné dokumenty
Kafka - Rozjímání
se podivovat cizím dìtem a nesmìt si ustaviènì opakovat: Já nemám
ádné, pìstovat si zevnìjek i chování podle jednoho èi dvou starých
mládencù z dìtských vzpomínek.
Tak nìjak to bude, jen tu èlo...
SDA Info 2001/2 - Datový archiv
2) Prohlíeè pøijatou cookie uloí a pøi dalí komunikaci se
serverem ji posílá zpìt a udruje tak kontinuitu komunikace.
Cookies patøí k bìnì pouívaným internetovým nástrojùm.
katalog 2014 - Pivo na Náplavce
jako ministr veřejně hlásám podporu českých
producentů. Někde jsem četl výrok známého muzikanta, který je
celoživotně vděčný za to, že naše země už nepropadla vodkovému
šílenství z Východu a zůstal...
kovalovický zpravodaj
druh èlovìk sluný, buï nevyskytuje, nebo se chová uctivì.
Na rozdíl od pøedchozích, ije dalí nový druh skrytým ivotem. Je to outdoor narkoman. Jeho výskyt prozradí stopy,
které v pøírodì po s...
HASÍKOVY NOVINKY - Hasičské noviny
nemám v úmyslu srovnávat veleúspìch Katky
Neumannové s úspìchem naí reprezentaèní výpravy ve Varadinu, jen mi tak pøilo na mysl, e
i mezi námi hasièi je bezpoèet sportovních nadencù, a ji je...
Çĺ± F8V ‰ ŚĽ9ć 8 ´b±Ç
dostatek sobezpytování a brzký odchod Vozíčkáře do věčných lovišť. Opak byl pravdou.
O tři reakce bych se s vámi ráda podělila
a poděkovala jejich autorům. Zpříjemnili jste
nám advent.
O časopise V...
text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
èásti Moravského krasu, kde byli uvìznìni ètyøi nai
kolegové z Holtejnské skupiny. Aèkoliv celá
záchranná akce mohla nìkterým pøipomínat
neastnou událost ze srpna roku 1970, kdy
v Amatérské jes...
