Karel Elias Vec jako pojem soukromeho prava

Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
p edm ty, za p edpokladu, že jsou ovladatelné a slouží
Karel Eliáš: V c jako pojem soukromého práva, [Právní
pot ebám lidí“ s tím, že „n kdy se mezi v ci v právním
rozhledy 4/2007, s. 119]
slova smyslu adí i p írodní síly (energie), a to za stejného
p
edpokladu (n kte í ovšem p írodní síly za azují mezi tzv.
V c jako pojem soukromého práva
jiné majetkové hodnoty“ 4 apod). Obdobný je stav právní
úpravy i doktríny na Slovensku. 5 V t chto p ístupech je
patrný vliv tradice vymezení v ci v § 23 ob anského
zákoníku z r. 1950 (V ci v právním smyslu jsou
Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš, Plze *
ovladatelné hmotné p edm ty a p írodní síly, které slouží
lidské pot eb ) a § 13 n kdejšího zákoníku mezinárodního
obchodu ( ZMO ) s obdobným obsahem. Absence definice
v ci v ob anském zákoníku vede k tomu, že literatura
kolísá v záv rech o právní povaze energií, nebo má-li
P i svých kontaktech s p edstaviteli právní praxe nabývám
zákon vysta it s obecným významem slova „v c“, nem že
pom rn
asto zkušenost, že – n kdy i obdivuhodné –
mezi v ci zahrnout elekt inu, teplo i jiné p írodní síly.
detailní znalosti, podmín né specializací, jsou leckdy
k újm schopnosti brát v úvahu obecné právní kategorie
a obecné souvislosti. Ze svého akademického p sobení si
3. Argument, že v c je p írodní fakt, a že ji tedy právo
pln uv domuji, jaký podíl na tomto stavu má úrove
nem že definovat, nem že obstát. Definice v ci
právnického vzd lávání. I to byl jeden z motiv , pro vznikl
v juristickém slova smyslu není definicí reálnou (také nic
tento lánek o právním pojetí v ci v soukromém právu.
nevypovídá o reálném sv t ), ale nominální. Tak se i zdejší
Pojednává se v n m o pojmu v ci z hlediska soukromého
pojetí v ci v právním smyslu rozchází s realitou, nebo i to,
práva a o tom, podle jakých vlastností se v ci v právním
co se jeví ve skute ném sv t jako v c, anebo za v c
smyslu roz le ují do r zných kategorií, s poukazem na
považují nap . jednotlivé technické nebo p írodní v dy,
p í iny a souvislosti, jakož i se z etelem k jejich
není v cí ve smyslu práva. 6
praktickému významu.
I. V c v právním smyslu
1. Ob anský zákoník používá slovo „v c“ ve dvojím slova
smyslu: jednak v tom, jak to odpovídá vým ru § 118 odst. 1
a § 119 (nap . v § 125 odst. 2, § 129, § 148 odst. 1 nebo
§ 421 i § 592), jednak s významem „záležitost“ nebo
„p ípad“ (nap . § 20 odst. 1 nebo § 836 odst. 1); obdobné
nalézáme i ve zvláštních zákonných úpravách soukromého
práva. To n kdy zt žuje pochopení obsahu pravidla, nap .
co se týká smlouvy o obstarání v ci (§ 733 a násl.), kde se
normuje o obstarání v ci, zárove však i o p edm tu
obstarání (§ 734).
2. Zákoník pojmov v c v právním smyslu nevymezil;
ob anský zákoník o v cech v právním smyslu ani nemluví
(výraz „v c v právním smyslu“ užil jen § 5 odst. 2 ObchZ
).
Je to d sledek primitivního materialismu, v jehož duchu byl
ob anský zákoník v r. 1964 zpracován. „Definici v ci
ob anský zákoník neobsahuje, nebo v c je p írodní fakt,
který nep ísluší právu definovat.“ 1 Za toho stavu vytvo ila
definici v ci v právním smyslu doktrína, podle níž jsou v cí
ve smyslu § 118 a 119 Ob Z „toliko hmotné p edm ty (
res corporales ) za p edpokladu, že jsou ovladatelné
a užite né,“ 2 pop . „hmotné p edm ty a ovladatelné
p írodní síly, které slouží pot ebám lidí“ 3 i „hmotné
Nap . šálek a podšálek (šapo) jsou reáln dv ma v cmi, ale
právo je považuje za v c jedinou, tvo enou n kolika
sou ástmi (obdobn konvice a víko). Koup mobilního
telefonu v obchod zahrnuje i koupi návodu k použití,
dobíje ky atd., aniž je o nich ve smlouv cokoli výslovn
ujednáno.
Naproti tomu, co se mimo právo jeví jako samostatná v c
(mrtvola lov ka, kometa ve vesmíru, ztrouchniv lý kmen
stromu u cesty, psí výkal na chodníku), nemusí být v cí ve
smyslu práva.
4. Z hlediska civilistické nauky profilují v c v právním
smyslu její užite nost a ovladatelnost.
Užite ností 7 se nerozumí jen faktické p inášení užitku
vlastníkovi (co se stalo pro vlastníka nepot ebným, takže to
uložil do sklepa, nep estává tím být v cí), ale objektivní
zp sobilost p inášet p edevším hospodá ský užitek ( ímž se
nevylu uje užitek estetický i jiný). Užite né je, co je
prosp šné pro život lov ka, a tedy má i hodnotu.
Užite nost není vnit ní vlastností v ci (s v cí trvale
a neodd liteln spjatou); o tom, co je užite né, a co tedy je
vzhledem k tomu v cí, rozhodují lidská v le a poznání
i schopnosti lov ka.
Vým nu názor vyvolalo v nedávné dob Kindlovo
stanovisko, že kritérium užite nosti prolomila úprava
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
zákona o odpadech, v d sledku ehož se toto kritérium
zákoníky, které spojují právní pojem v ci p edevším
p ežilo. 8 Ustanovení § 3 cit. zákona prohlašuje za odpad
s hmotným p edm tem, do n ho zahrnují i n které objekty
každou movitou v c, které se osoba zbavuje nebo má úmysl
bez hmotné podstaty. Tak nap . italské i švýcarské právo
nebo povinnost se zbavit a p ísluší do n které ze skupin
chápe jako nemovité v ci i n která práva k pozemk m, jako
odpad uvedených v p íloze . 1 k zákonu. 9 Záv r o p ežití
v ci movité i ovladatelné p írodní síly.
užite nosti jako pojmového znaku v ci Kindl dovodil ze
skute nosti, že vlastník se zbavuje movité v ci, protože je
II. Zví e
pro n ho neužite ná, tím se takový objekt stává odpadem,
ale vzhledem k § 3 odst. 1 cit. zákona si stále podržuje
1. Zví e, a to i živé (srov. § 127 odst. 1, § 599, § 620 odst.
vlastnost movité v ci. Proti tomu stojí argument, že zákon
1 Ob Z ), se pokládá za v c v právním smyslu.
o odpadech je lex specialis , a to lex specialis práva
ve ejného, jehož úprava je pro obecné právo soukromé bez
Na tomto záv ru nic nem ní ani úprava v zákon
.
valného významu, nehled již k tomu, že dosah této zvláštní
246/1992
Sb.
,
na
ochranu
zví
at
proti
týrání,
který
se
však
úpravy nelze generalizovat. Hlavn je však t eba poukázat
vztahuje jen na obratlovce [zví e je zde definováno v § 3
na fakt, že kritérium užite nosti v ci není vztaženo ke
písm.
b) jako každý obratlovec krom lov ka 14 ]. Zákon
konkrétnímu jednotlivci, nýbrž je konstruováno jako
v preambuli i v § 1 zd raz uje fakt, že zví ata jsou jako živí
obecné. Zbaví-li se vlastník v ci pro n ho nepot ebné,
tvorové
schopna poci ovat bolest a utrpení. Z toho d vodu
neznamená to ješt , že v c je neužite ná v bec: r zné
zákon . 246/1992 Sb. výrazn omezuje práva detentora,
druhy odpad lze recyklovat nebo jinak využít, jiné odpady
držitele i vlastníka ke zví eti, pokud jde o nakládání s ním
jsou užite né pro toho, kdo se zabývá jejich odstran ním,
(v
širším slova smyslu). Práva a povinnosti vztažené ke
nebo jinak by ztratil p íležitost k výd lku.
zví at m – a to ne vždy jen k obratlovc m – upravují i další
právní p edpisy v etn mezinárodních smluv. Pokud jde
Ne vše, co je pro lov ka užite né (vzduch, déš , slunce,
o zákony, je namíst zmínit nap . zákon . 114/1992 Sb. ,
žhavé zemské jádro), lze spojit s pojmem v ci. V c
o ochran p írody a krajiny, zákon . 166/1999 Sb.
v právním smyslu profiluje její ovladatelnost. 10 Z toho
(veterinární zákon), zákon . 154/2000 Sb. (plemená ský
plyne, že v cí je vše, co lov k jako bytost nadaná
zákon), zákon . 449/2001 Sb. , o myslivosti, zákon .
11
rozumem m že podrobit své v li. I toto hledisko bývá
162/2003 Sb. , o zoologických zahradách, zákon .
relativizováno s argumentem, že speciální ustanovení
99/2004 Sb. , o rybá ství, atd., jejichž obsah je p evážn
soukromého práva p ímo po ítají s existencí v cí, jež
ve ejnoprávní, by
parciáln
eší i n které otázky
lov k ješt pln neovládá – typicky § 432 o škod
soukromoprávní povahy.
12
zp sobené provozem zvlášt nebezpe ným.
Le
i ovladatelnost je t eba chápat jako kategorii objektivní
2. Zví ata se v právu d lí podle r zných kritérií [nap . na
a obecnou, nikoli tedy ve vztahu ke konkrétnímu jednotlivci
zví ata chovaná, pop . domácí, a voln žijící, na zví ata
nebo ke konkrétní situaci. Granát je v c, by se odjišt ním
hospodá
ská a žijící v zájmovém chovu, zví ata p vodní
stane neovladatelným, letadlo je v c, t ebaže je
a
nep
vodní,
rozlišují se zví ata chrán ná a zvláš
neovladatelné pro osobu neschopnou je ídit, ocelová roura
chrán
ná,
zví
ata,
která lze lovit (obhospoda ovat lovem,
je v c (p ípadn sou ást v ci), a koli p i p etlaku plynu
13
jak
to
eufemisticky
ozna uje zákon o myslivosti) atd.].
nebo tekutin v ní nekontrolovan praskne, a stejn tak je
Ob
anský
zákoník
mluví
jen na jednom míst o chovaných
v c i rychlob žná rámová pila, i když – je-li umíst na
zví atech: le z hlediska § 127 odst. 1 rozhoduje faktický
v neodpovídajících geologických podmínkách – není pln
stav – tj. že ur itá osoba chová zví e – zda jde o chov
ovladatelná (R 24/86) atd.
právem aprobovaný i reprobovaný, je irelevantní a stejn
tak je nerozhodné, jaká konkrétní zví ata jsou chována.
5. R zné právní ády p istupují k vymezení v ci rozdíln .
Význam pojmu v ci je potla en v Code civil a ob anských
3. Evropské soukromoprávní úpravy postupn
–
zákonících vzniklých pod jeho vlivem (belgickém,
v
posledních
dvaceti
letech
–
zví
e
vylu
ují
z
kategorie
v
cí
lucemburském, québeckém, ale i nizozemském), pro n ž je
v právním smyslu. P íkladem m že být novela ABGB
úst edním pojmem majetek (biens, goederen) ; obecný
(§
285a) provedená v r. 1988, novela n meckého
pojem v ci nemá valný význam ani pro švýcarský ob anský
ob
anského zákoníku (§ 90a) z r. 1990, úprava v ruském
zákoník , který staví na bipartici objekt vlastnického práva
ob
anském zákoníku ( l. 137) nebo l. 1 odst. 1 polského
k pozemk m a vlastnického práva k movitostem. Naproti
zákona
na ochranu zví at z r. 1997. Tento proces
tomu rakouské a n mecké právo (stejn tak italské, polské,
v
ob
anském
právu, ozna ovaný jako „dereifikace zví at“,
litevské atd.) staví na pojmu v ci, by jej chápou r zn .
je veden ekologickými hledisky a etikou ochrany zví at. 15
Vyjma n meckého práva a právní úpravy vzniklé pod jeho
Se z etelem k nim jsou do civilních kodex v le ována
p ímým vlivem (nap . v Polsku i Litv ) však i ty ob anské
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
ustanovení, podle nichž zví ata nejsou v cmi, že je chrání
lidovému chápání“. 23 Jedná se o ideologický d sledek
zvláštní zákony a že p edpisy o v cech na n lze aplikovat
materialismu 19. stol., který se promítl do § 90 BGB
jen v mezích, kde pro zví ata neplatí odchylná úprava.
(„V cmi ve smyslu zákona jsou jen t lesné p edm ty.“)
Ruský kodex v l. 137 výslovn zakazuje nakládat se
a jehož koncept velmi vyhovoval marxistické právní v d .
zví aty v rozporu s principy humanity. Osnova nového
ob anského zákoníku pro eskou republiku sleduje stejnou
Nezvolí-li soukromé právo pro majetkové právo a ozna ení
tendenci: navrhuje stanovit, že živé zví e není v cí a za
objektu práva vlastnického jako úst ední pojem ani
jakých podmínek na n lze aplikovat p edpisy o movitých
majetek, ani pojem v ci v širším smyslu (zahrnující v ci
v cech.
hmotné i nehmotné), vede to k odd lení kategorie
vlastnictví od kategorie majetku v tom smyslu, že
vlastnictví v objektivním smyslu sice z stává sou ástí
majetku, ale ne vše, co tvo í majetek, je i objektem
vlastnického práva. Tím vzniká nap tí mezi právní úpravou
III. Rozd lení v cí
vlastn ní hmotných v cí a majitelství nehmotných v cí
(ozna ovaných jako nehmotné statky ), nebo oboje spadá
pod jiný právní režim. To generuje konflikt mezi úpravou
ob anského zákoníku a l. 11 odst. 1 Listiny základních
1. Ob anský zákoník z r. 1950 i sou asný zákoník ve své
práv a svobod, podle kterého má každý právo vlastnit
p vodní redakci vid ly základní rozdíl v cí v jejich
majetek.24
rozt íd ní na výrobní prost edky a spot ební p edm ty. Toto
pojetí konvenovalo marxleninské politické ekonomii a po r.
3. Z hlediska zdejší úpravy vystupuje do pop edí rozd lení
1948 se mu postupn p izp sobil celý právní ád tehdejšího
v
cí na movité a nemovité . Této problematice se v nuji
eskoslovenska. Tomu odpovídala restrukturalizace
níže.
právního systému ve sfé e n kdejšího soukromého práva
(zejména paralela zákoník ob anského a hospodá ského),
Zde lze jen poznamenat, že movité v ci (a ur ené
koncepce druh
vlastnictví (socialistické, osobní
jednotliv i podle druhu) ur ené k obchodování se b žn
a soukromé) i konstrukce smluvních typ
v oblasti
ozna ují jako zboží (§ 612 Ob Z , § 409 ObchZ ).
závazkového práva. Dnes toto pojetí není aktuální, by
n které jeho konotace stále poznamenávají jak sou asnou
právní úpravu, tak i zp sob právního myšlení a právní
4. T íd ní v cí na ur ené jednotliv (individuáln ) – srov.
kulturu v bec.
§ 609 odst. 2 a § 833 Ob Z – a podle druhu (genericky) –
srov. § 609 odst. 1, § 657, § 658 odst. 2 nebo § 833 Ob Z –
má
význam jen u movitých v cí. Nemovité v ci je t eba
2. Teoretické rozd lení v cí na t lesné, hmotné (res
ozna
it vždy individuáln .
corporales) neboli hmotné statky, a net lesné, nehmotné
(res incorporales) neboli nehmotné (ideální) statky odráží
romanistickou tradici, 16 podle níž hmotné a nehmotné v ci
Genericky ur ené v ci jsou ur eny druhovými znaky
spole n vytvá ejí majetek ur ité osoby. Za nehmotné v ci
(po tem, mírou, váhou). Platný ob anský zákoník nemá (a
ani ob anský zákoník z r. 1950 nem l) zvláštní ustanovení
se považují statky, které existují jen právn (in iure
consistunt) , nap . majetková práva z obligací, typicky
o t chto v cech. Rovn ž zahrani ní zákonné texty (v etn
pohledávky nebo služebnosti. N kdy se poukazuje, že pak
ABGB) neobsahují v obecných ustanoveních o v cech
je v c ztotožn na se subjektivním právem, a tudíž jde
zpravidla zvláštní sm rnici pro odlišení v cí ur ených
o pojetí hybridní, 17 nehled k tomu, že vlastnictvím se
jednotliv a genericky. Jen náš zákoník mezinárodního
rozum lo vždy vlastnictví k v ci hmotné. 18 Tím se pomíjí
obchodu stanovil v § 15, že v ci ur ené podle druhu „jsou
myšlenkový základ konstrukce opírající se o Aristotela
ur eny podle po tu, míry nebo váhy a mohou být nahrazeny
a stoickou filozofickou školu 19 (Cicero, Lucretius, Seneca)
jinými v cmi téhož druhu a jakosti“ za sou asné úpravy
20
a její d vody, nehled již k alogi nosti b žn užívaného
vyvratitelné domn nky, že v c má – jsou-li pochybnosti –
argumentu, že ozna ení „nehmotná v c“ je nep esné a sob
povahu v ci ur ené genericky.
odporující, když podstatnou ástí v ci je hmotná podstata.
21
P ehlíží se totiž nominální povaha definice v ci ve
5. V cit. ustanovení zákoník mezinárodního obchodu
smyslu práva. Pro široké pojetí v ci jako ehokoli, co bylo
stanovil, že v ci genericky ur ené jsou zárove v cmi
objektem (p edm tem) soukromého práva, byla podstatná
zastupitelnými
(nahraditelnými). To ale není zcela p esné.
ocenitelnost v pen zích. 22 Existence nehmotných v cí byla
Zastupitelná v c je – rozdíln od nezastupitelné – ta v c,
u nás odmítnuta ob anským zákoníkem z r. 1950 (§ 23)
u níž nezáleží na individualit , takže ji lze nahradit jinou
s argumentem, že pojetí nehmotných v cí „odporuje
v cí téže kategorie (téhož druhu a množství). Již z toho je
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
patrné, že zastupitelné jsou leckdy i v ci ur ené jednotliv :
Zuživatelné jsou jen v ci movité. Ob anský zákoník o nich
motorové vozidlo, by individualizované, lze nahradit
nemá zvláštní ustanovení. 27 Naproti tomu obchodní
jiným vozidlem stejného typu, barvy, vybavení atp.,
zákoník pamatuje v § 441 odst. 4 a § 740 na zboží, které
listinnou akcii individualizovanou íselným ozna ením
bylo spot ebováno, v § 488g odst. 2 na v ci, které se
m že zastoupit jiná akcie téhož emitenta, shoduje-li se
spot ebovávají nebo zpracovávají, obdobn také v § 663
s prvním z t chto cenných papír v ostatních znacích (druh,
odst. 2. Zvláštní kategorii zuživatelných v cí p edstavují ty,
forma, jmenovitá hodnota). Nutno však rozlišovat
které podléhají rychlé zkáze, o nichž ob anský zákoník
jednotlivé p ípady – první vydání ur ité knihy nem že vždy
normuje v § 506 odst. 2, § 592 a 616 a obchodní zákoník
nahradit jiné vydání stejné knihy, u ur ité knihy opat ené
v § 467.
v nováním autora jejímu vlastníkovi je její zastupitelnost
ješt více omezena a mnohdy i vylou ena atd. M že být
Nezuživatelné v ci jsou v tší i menší m rou opot ebitelné
tedy i v c b žn zastupitelná u in na nezastupitelnou jako
(res quae usu minuuntur) . Opot ebení se p edpokládá
species, p i emž zpravidla rozhoduje v le jednající osoby.
u v cí použitých (§ 619 odst. 1 Ob Z ). Rozlišuje se
opot ebení obvyklé (§ 682), zp sobené ádným užíváním
Ozna ení zastupitelných v cí (res fungibiles) vytvo il
(§ 722 odst. 1) a nadm rné (§ 683 odst. 1). Ú inky
v XVI. stol. Ulrich Zäsy (Udalricus Zasius). ímané naproti
opot ebení lze zpravidla opravit (§ 652 odst. 2).
tomu mluvili o v cech quae pondere numero mensura
constant (které vážíme, m íme i po ítáme) v souvislosti
7. V ci dále rozlišujeme na d litelné a ned litelné . Jako
se záp j kou 25 (dnes p j ka; § 657 a násl.). Proto je
d litelné (res quae sine interditu dividi possunt)
ozna ovali mj. jako quantitates . Tím se zd raz ovala
ozna ujeme ty, které lze reáln rozd lit, aniž se tím zm ní
hospodá ská funkce t chto v cí – spo ívající v tom, že mají
jejich hospodá ské ur ení (aniž se znehodnotí). To má
hospodá ský význam pouze v ur itém objemu (po tu, mí e
zvláštní význam p i pln ní závazk (§ 512, 515, 517) a p i
nebo váze): srov. semeno máku, zrnko mouky atp., k nimž
vypo ádání spoluvlastnictví (§ 142 odst. 1 a 3). Pro
vzhledem k jejich bezvýznamnosti nemohou existovat ani
ob anské právo má zvláštní význam d litelnost pozemk ;
v cná práva. 26
d litelnou v cí jsou také peníze (d lí se zisk, likvida ní
z statek atp.) nebo suroviny; zvláš v obchodním právu je
Rozlišování zastupitelných a nezastupitelných v cí má také
d ležitá d litelnost podniku.
význam jen u v cí movitých. Nemovité v ci jsou vždy
nezastupitelné.
D litelností se rozumí jen zp sobilost k reálnému rozd lení
na samostatné jednotky (partes pro diviso) , které se stávají
6. Zastupitelné v ci jsou zpravidla zuživatelné ; dnes je
novými v cmi. V právu se vyskytuje i pomyslné
asto ozna ujeme mén p esn jako spot ebitelné. Na
(intelektuální) neboli ideální d lení (typicky v úprav
zuživatelné
(spot ebitelné)
a nezuživatelné
spoluvlastnictví) tak, že jednotlivým osobám náležejí partes
(nespot ebitelné) d líme v ci podle toho, zda je lze použít
quotae (partes pro indiviso) , tedy ideální díly. Tak lze d lit
k obvyk-lému hospodá skému ú elu jen p i jejich zni ení
i v ci nehmotné v etn objekt pr myslového vlastnictví
(spot ebování a také zpracování) i nikoli. N mecký BGB
(srov. nap . § 33 zákona . 207/2000 Sb. o spoluvlastnictví
se v tom sm ru vyjad uje p esn (§ 92), když jako
pr myslového vzoru).
zuživatelné v ci ozna uje ty, jejichž ádné použití spo ívá
ve spot eb i prodeji.
8. ABGB zná (§ 291) mj. i rozd lení v cí na cenitelné
a necenitelné. Platný ob anský zákoník spojuje na r zných
Typické zuživatelné v ci (res quae usu consumuntur) jsou
místech s cenou v ci r zné právní ú inky [§ 135 odst. 2,
potraviny, ale pat í sem také topivo, suroviny nebo jiný
§ 135b odst. 1, § 170 odst. 1 písm. e), § 443, § 470 odst. 1,
§ 556, 618 aj.]. Ocenitelné však nejsou jen hmotné v ci, ale
materiál ur ený k dalšímu použití. Mezi zuživatelné v ci se
adí i peníze, nebo jsou-li použity k svému obvyklému
i objekty bez hmotné podstaty, nap . pohledávky (§ 155
ú elu, placením je vlastník pozbývá (spot ebovává).
odst. 2) nebo práva (§ 556).
Zužitím spot ebitelné v ci, tedy jejím zni ením,
p etvo ením nebo zcizením, konzumuje vlastník oprávn ní
Protože v c je v cí v právním smyslu, jen má-li majetkovou
takovou v c užívat (§ 123). V c obvykle zuživatelná však
hodnotu, není rozdíl mezi ocenitelnými a neocenitelnými
m že být vzhledem k svému konkrétnímu ú elu
v cmi v tom, že jedny majetkovou hodnotu mají a jiné
i nezuživatelnou
(poštovní
známka
není
ur ena
nikoli, ale v jejich zp sobilosti k ocen ní. To platí i pro
k frankování, ale k za azení do sbírky; potravina je
další objekty.
uchována k d kazu o vadnosti pln ní).
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
Neocenitelnými jsou jednak objekty bez obecné hodnoty –
zpravidla nese jako takový jednotné ozna ení (stádo, sbírka
nap . v tšina písemností osobní povahy (§ 12 odst. 1),
známek, knihovna, sklad zboží). Pro hromadnou v c je tedy
jednak objekty náležející k tzv. volným statk m (vzduch,
typická mnohost jednotlivých v cí spojených proto, aby
voda v ece, právo chodit po ve ejném prostranství atp.).
sloužily jednotnému ú elu, p i emž vlastnictví skladebných
V ci zcela jedine né, mimo ádn
vzácné ( eské
prvk náleží téže osob . 28 U hromadné v ci je podstatné,
korunova ní klenoty, obraz Mony Lisy apod.) jsou obvykle
že z hlediska jejího zachování nemá význam, vystoupí-li
charakterizovány tak, že jejich hodnotu nelze vy íslit. Cenu
z ní jednotlivé složky i p ibudou-li k ní jiné; tím se m ní
t chto v cí lze však stanovit znalecky.
kvantita, nikoli kvalita.
Pro soukromé právo mají význam p edevším ocenitelné
v ci. Prost edkem k oce ování v cí jsou peníze jako obecné
m ítko hodnot. Zdejší pen žní jednotkou je koruna eská
(§ 13 zákona . 6/1993 Sb. , o NB). Pro ur ité p ípady se
však po ítá i se zahrani ní m nou (srov. nap . § 732 a násl.
ObchZ ).
Ob anský zákoník rozlišuje cenu obvyklou (§ 618),
odhadní (§ 556, 606), p im enou (§ 634 odst. 1), cenu
sjednanou i dohodnutou (§ 588, § 597 odst. 1, § 635 odst.
4, § 641 odst. 1), pop . dohodnutou podle rozpo tu (§ 635
odst. 1), cenu stanovenou i dohodnutou podle cenového
p edpisu (§ 589, § 635 odst. 2). Dovolává-li se ob anský
zákoník obecn závazného právního p edpisu o cenách,
rozumí se tím zákon . 526/1990 Sb. , o cenách (§ 877).
Nejde-li o p ípady cen sjednaných (dohodnutých), má pro
ocen ní majetkových hodnot význam zákon
.
151/1997 Sb. , o oce ování majetku.
9. V ci dále d líme na jednoduché (corpus unitum) a
složené (složité; res composita ). Jednoduchou v c
reprezentuje jednotné t leso (nap . talí , sklenice, ale i živé
zví e), složená v c je vytvo ena z n kolika ástí navzájem
mechanicky spojených (automobil, hodiny, zapalova , dóza
s víkem). Nerozhoduje, nakolik je spojení pevné i volné.
Dokud spojení trvá, hledí se na celek jako na v c jedinou.
S odd lením n které ásti složené v ci se po ítá nap .
v § 135b odst. 2.
10. Význam má kone n
hromadné.
d lení v cí na jednotlivé a
Za jednotlivou v c se pokládají nejen v ci jednoduché nebo
složité, ale i p edm ty reprezentované kvantitou kus ,
pokud jednotlivý kus nemá hospodá skou funkci (zápalky,
rýže, o ka, t stoviny, léky atp.), anebo s nimiž obchoduje
v ustálených množstevních jednotkách (nap . cigarety).
Od jednotlivých v cí se hromadná neboli souborná v c (
universitas rerum distantium ) liší tím, že hromadnou v c
tvo í více jednotlivých v cí, jejichž celek (totalita) sleduje
jednu hospodá skou funkci. Jako hromadnou v c
ozna ujeme soubor jednotlivých v cí považovaný
vzhledem k svému ú elu za jeden objekt (p edm t), který
Ob anský zákoník se o hromadných v cech zmi uje
v § 153 odst. 1 nebo § 158 odst. 1. Obchodní zákoník
prohlašuje v § 5 za hromadnou v c podnik. N které právní
ády se hromadnou v cí blíže nezabývají (nap . n mecký
nebo polský ob anský zákoník ), jiné o nich mají výslov-né
ustanovení – nap . ABGB v § 302, italský zákoník v l.
816, ruský v l. 134 – další jejich existenci zmi ují
vícemén mimochodem (nap . švýcarské obliga ní právo
v l. 609 v souvislosti s koupí). Jim všem však je spole né,
že hromadnou v c chápou jako v c movitou (v úprav
ABGB je to zvláš typické vzhledem k obsahu § 427).
Pojetí § 5 odst. 1 ObchZ tedy pon kud vybo uje, nebo
mezi složky podniku zahrnuje i v ci nemovité, což má
význam z hlediska prodeje podniku (srov. § 483 odst. 3
ObchZ ) a jeho jiných p evod .
IV. V ci movité a v ci nemovité
1. D lení v cí na nemovité a movité má dnes zásadní
význam pro soukromé právo i pro právo v bec. Ob anský
zákoník volí pro tyto v ci bu ozna ení plné – v c
nemovitá, v c movitá (nap . § 133, § 150 odst. 4 nebo
§ 672 odst. 1) – anebo zkrácené výrazy nemovitost (§ 46,
134, 628 aj.) a movitost (§ 134, 605 aj.). eské ozna ení
„movitá v c“ vzniklo vzhledem ke zvukové podobnosti
eského „movitý“ a latinského „movere“ (hýbat), a každé
z nich m lo jiný význam („movitý“ má spole ný základ
s „mít“ a znamenalo „zámožný“).
Význam rozdílu mezi movitými a nemovitými v cmi
vystupuje do pop edí p i vzniku v cných práv k nim (srov.
úpravu p evod vlastnického práva, úpravu rozdíl ve
stanovení vydržecí doby, r zné možnosti a zp soby zatížení
nemovitých a movitých v cí), ale i v r zných zp sobech
exeku ního postihu t chto v cí atp.
2.
ímské právo rozdíl mezi movitými a nemovitými
v cmi p vodn nechápalo jako základní kritérium odlišení
právní kvality v cí. Zákony XII. desek (VI, 3) sice stav ly
p i konstrukci vydržecí doby na rozdílu mezi pozemky
(fundus) a ostatními v cmi, podstatné však bylo rozlišování
v cí na mancipa ní a nemancipa ní, což odpovídalo
soustav rolnického hospoda ení jako ekonomického
základu ímské civilizace. Teprve set ení rozdílu mezi
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
socioekonomickou prioritou italských pozemk
p ed
Celkov lze íci, že se naprostá v tšina civilních kodex
pozemky v provinciích potla ilo význam tohoto d lení
kontinentálního typu vydala cestou vymezení nemovité v ci
a zhruba od doby Diokleciánovy vlády se za alo prosazovat
(pop . nemovitého majetku) taxativním vý tem statk
rozd lení v cí na nemovité ( immobiles = nepohyblivé)
nemovité povahy v r zné mí e podrobností. Lakonický
a movité ( mobiles = pohyblivé), pro jejichž zcizování se
a zárove instruktivní je v tomto sm ru švýcarský ZGB:
postupn vyvinula r zná pravidla.
stanovil ( l. 655), že nemovitostmi jsou pozemky,
samostatná trvající práva zapsaná v pozemkové knize, doly
a spoluvlastnické podíly na nemovitostech.29
Pro st edov k bylo typické (také na našem území), že rozdíl
mezi nemovitými a movitými v cmi vystup oval do té
míry, že starší právo neznalo jednotné právo v cné, ale
5. Tradi ní právní úpravy respektují starou zásadu
rozlišovalo v cné právo k nemovitostem a v cné právo
superficies solo cedit [povrch ustupuje p d (zemi)]. Podle
k movitostem. D vody toho byly op t hospodá ské, protože
ní je sou ástí pozemku jako nemovité v ci vše, co je s ním
feudalismus m il bohatství držbou pozemkového majetku.
spojeno p irozenou cestou (vodní pramen, rostlinstvo
e eno
sou asnou
terminologií,
byly
dispozice
v etn jeho neodd lených plod ), um lým zp sobem
s nemovitými v cmi v té dob p edm tem ve ejnoprávní
(stavby, zpravidla nikoli do asné, zasetá semena), p i emž
regulace, zatímco mobiliární obchod p edm tem regulace
se k pozemk m jako jejich p íslušenství p i azuje inventá ,
soukromoprávní.
by
i sám o sob
movitý, má-li sloužit témuž
hospodá skému ú elu jako pozemek sám (stroje apod.).30
3. Rozdíl mezi movitými a nemovitými v cmi se udržel do
moderní doby a zachoval se ve v tšin kodifikací
6. Zdejší právo se víc než p ed p lstoletím s evropskou
kontinentálního typu. Nejd sledn jší v tom sm ru jsou
kontinentální tradicí rozešlo. Výrazem toho jsou § 119 odst.
švýcarský a nizozemský ob anský zákoník , které odd lují
2 a § 120 odst. 2, podle nichž jsou nemovité v ci jednak
pozemky, jednak stavby spojené se zemí pevným základem,
úpravu vlastnictví k nemovitostem a movitostem do
p i emž stavba není sou ástí pozemku. Tak byla pop ena
zvláštních titul .
zásada superficies solo cedit , respektovaná (s výjimkou
Litvy a do jisté míry i Polska) ve všech státech
4. Když v právu vystoupil do pop edí rozdíl mezi v cmi
kontinentální Evropy. P í ina je v deformaci, k níž se
movitými a nemovitými, bylo základní kritérium k jejich
v našem zákonodárství p istoupilo p i vypracování
odd lení nalezeno v tom, že u movitých v cí je možná
ob anského zákoníku z r. 1950. Vzhledem k tomu, že
zm na jejich místa v prostoru, u nemovitých nikoli. ímské
ob anské zákoníky platné v Sov tském svazu otázku
právo spojilo pojem nemovitosti s pozemkem jako
nemovitostí ne ešily (pozemky tam byly ve vlastnictví státu
omezeným dílem zemského povrchu, p i emž za sou ást
a
ob anské právo se jimi nezabývalo) a že ani inspirace
pozemku pokládalo vše, co bylo s pozemkem pevn
z
jiných
zemí sov tského bloku nebyla možná –
spojeno, zvlášt na povrchu (superficies) , jako jsou
z povále ných komunistických diktatur rekodifikovalo
p edevším rostliny a stavby. Toto pojetí p edstavuje základ
eskoslovensko ob anské právo jako první – bylo nalezeno
p ístup i pro dnešní civilní kodifikace.
svébytné
ešení v § 26 ob anského zákoníku z r.
1950.
Podle
n ho byly nemovitými v cmi „pozemky
ABGB (§ 293) nalezl kritérium pro odd lení jedn ch od
a stavby, s výjimkou staveb do asných“, p i emž podle
druhých v pojmovém vymezení movitých v cí jako t ch,
§ 25 „stavby nejsou sou ástí pozemku“. Zásada superficies
„které bez porušení jejich podstaty z jednoho místa na
solo
cedit se opustila v zájmu kolektivizace zem d lství.
druhé lze p enášet“, s tím, že ostatní v ci jsou nemovité.
Jasn to vyjád ila obecná ást d vodové zprávy k návrhu
Tento p ístup je dosti neobvyklý. Patrné je to p i srovnání
zákona . 141/1950 Sb. , když uvádí, že d sledné
s jinými kodexy. Code civil ( l. 517–526) vychází
zachování superficiální zásady „by vedlo k tomu, že stavby
z koncepce, že majetek je nemovitý bu vzhledem ke své
družstva na soukromé p d by p ipadly majiteli p dy,
p irozenosti, i podle svého ur ení, anebo vzhledem
stavby na státní p d státu, i když byly po ízeny
k p edm tu, k n muž se vztahuje. Základem je vymezení,
z
prost edk družstva“, a tudíž by mohlo brzdit „rozvoj
že podle p irozenosti jsou nemovitostmi pozemky a stavby
JZD a zem d lskou politiku v bec“. 31 Uvedené opat ení
(budovy), dopln né r znými kazuistickými ustanoveními
m lo za cíl – jenž byl také uskute n n – umožnit sdružení
(nap . o v trných a vodních mlýnech atp.). l. 526 Code
pozemk
do zem d lských družstev kolektivizací.
civil adí mezi nemovitosti požívací právo k pozemk m,
Pozemky z staly v soukromém vlastnictví dosavadních
služebnosti a žaloby, jejichž ú elem je vindikovat
vlastník , ale stavby vybudované na nich družstvem
nemovitou v c. Pro n mecké právo je vzhledem
a porosty na sdružených pozemcích (srov. zákon .
k nemovitostem klí ový pojem pozemku (§ 94–96 BGB).
49/1959 Sb. ) byly ve vlastnictví družstva. Socialistické
zákony
zkonstruovaly
k pozemk m
v soukromém
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
vlastnictví užívací právo socialistických organizací jako
Neschopnost státu evidovat v minulosti (zejména v období
oprávn ní originární povahy a tak obsahov rozsáhlé, že se
1950–1992) pozemky d sledn podle vlastnických hranic
vlastnické právo vlastníka k témuž pozemku v podstat
zt žuje výkon vlastnických práv k n kterým pozemk m
vyprázdnilo (srov. nap . R 40/77). 32 Nep ekvapuje tedy, že
i v sou asné dob . Jedná se p edevším o p ípady n kdejšího
zásadu superficies solo non cedit zachovala i rekodifikace
eviden ního sdružení pozemk (bez z etele na vlastnické
ob anského práva z r. 1964; více však, že jeho konzervace
hranice) do v tších celk vzhledem k jejich spole nému
z stala i po r. 1989.
obd lávání zem d lskými a lesními organizacemi, ke
kterému docházelo od 60. let minulého století. Jednalo se
o výraz marxistického pojetí vlastnictví ve smyslu
7. Prohlašuje-li § 119 odst. 2 za nemovité v ci pozemky
ekonomickém (které náleželo socialistickým organizacím)
a stavby spojené se zemí pevným základem, jde o taxativní
a v právním
smyslu
(které
náleželo
soukromým
vý et. Ostatní v ci jsou tudíž v cmi movitými.
vlastník m), p i emž prvé z obou vlastnictví bylo
preferováno. V d sledku toho nebyly a dosud nejsou u ady
t chto pozemk v katastru evidovány vlastnické hranice.
Proto katastrální zákon v § 29 odst. 3 stanovil, že
V. Pozemek, parcela, p da
zem d lské a lesní pozemky, jejichž hranice v terénu
neexistují a které jsou slou eny do v tších p dních celk ,
se v katastru evidují zjednodušeným zp sobem. K náprav
má dojít postupy stanovenými v zákon . 284/1991 Sb. ,
o pozemkových úpravách a pozemkových ú adech.
1. Pozemek je individualizovaná ást zemského povrchu
(majetkový kus nacházející se v reálném sv t ). Pozemek je
vždy v c nemovitá. Je lhostejné, jaký je povrch pozemku
Ideální stav, kdy bude každý pozemek zobrazen
(nap . je-li pokryt vodou nebo je-li celý zastav n), jaká je
v katastrální map pr m tem do zobrazovací roviny, je tedy
jeho rozloha a jaké má ú elové ur ení. Vymezení pozemku
vzhledem k výchozí situaci jen obtížn dosažitelný.
jako ásti povrchu zemského p edpokládá existenci
Absolutn však ideálního stavu nelze dosáhnout nikdy,
pozemku v ur itých hranicích.
nebo pro vznik a zánik pozemku jako ásti zemského
povrchu existující v ur itých hranicích má rozhodující
význam právní stav, nikoli stav jeho zobrazení v katastrální
Pozemek rovn ž zahrnuje prostor pod povrchem a nad
map .
povrchem zem (i tu platí kritéria ovladatelnosti
a užite nosti, která p ináležení t chto prostor k pozemku
limitují). Omezení vyplývají jednak z povahy v ci (vzduch
2. Z povahy pozemku jako v ci d litelné 34 vyplývá
nad pozemkem není objektem majetkových práv), jednak
možnost jeho rozd lení na ásti. P itom je t eba rozlišit
ze zvláštních normativních úprav, jako jsou nap . horní
takové rozd lení pozemku s významem obliga n právním
zákon . 44/1988 Sb. nebo vodní zákon . 254/2001 Sb. 33
a v cn právním.
Podle horního zákona (zejm. § 3, 4 a 5) nejsou ložiska
vyhrazených nerost (ozna ovaná jako nerostné bohatství
Co se týká v cn právních ú ink , vyžaduje se, aby se
nebo výhradní ložiska) sou ástí pozemku, ale vlastnictvím
z ásti pozemku stal pozemek nový. K ásti pozemku
státu. Naproti tomu ložisko nevyhrazeného nerostu je
nem že vzniknout vlastnické právo. ást pozemku nelze
sou ástí pozemku (§ 7 horního zákona).
zatížit zástavním právem, v cným b emenem, ani v cným
Ustanovení § 27 písm. a) katastrálního zákona ( KatZ )
vymezuje pozemek jako ást zemského povrchu odd lenou
od sousedních ástí hranicí územní správní jednotky nebo
hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí
držby, hranicí druhu pozemk , pop . rozhraním zp sobu
využití pozemk . Pozemkem tedy m že být i ást
zemského povrchu neozna ená v katastru údaji, jako jsou
parcelní íslo a geometrické ur ení pozemku (srov. k tomu
judikaturu v záležitostech restitucí anebo týkající se nap .
vydržení), by se vzhledem k § 20 KatZ pro právní úkony
týkající se nemovitých v cí vedených v katastru vyžaduje
uvést jak tyto údaje, tak respektovat i název a geometrické
ur ení katastrálního území.
právem p edkupním. Tato práva nemohou vzniknout k ásti
v ci, ale jen k v ci celé. Pro tyto ú ely tedy nejprve musí
dojít k právnímu odd lení
ásti starého pozemku
a vytvo ení pozemku nového. Jde-li o p evod pozemku,
který se vzhledem ke katastrální evidenci jeví jako ást
parcely, vyžaduje se pravideln geometrický plán odd lující
tuto ást pozemku od celku (mluví se o reálném odd lení).
Má-li z n kolika ástí vzniknout pozemek jiný, nebo má-li
být ást pozemku slou ena s jiným pozemkem, postupuje se
podle § 5 odst. 2 KatZ . I tu se vyžaduje geometrický plán,
ásti pozemku se však p i p evodu neozna ují parcelním
íslem, ale písmeny malé abecedy s odkazem na
geometrický plán.
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
P i dispozicích bez v cn právních ú ink , typicky p i
VI. Stavba
p enechání ásti pozemku k užívání i požívání, neexi-stují
v tom sm ru zvláštní omezení, krom obecného požadavku
1. Opušt ní zásady superficies solo cedit v r. 1950
na ur itost právního úkonu, a tedy i smlouvy, kterou
a prohlášení staveb (spl ujících ur ité podmínky) za
vlastník jiné osob ást pozemku k užívání nebo požívání
samostatné nemovité v ci vyžadovalo stanovit kritéria,
sv uje (§ 37 odst. 1, § 43a odst. 1 Ob Z ). Pak ale jde
podle nichž se ur í, co je stavbou a která stavba je
o skute nou ást pozemku, tj. o ást nemovité v ci (celku),
nemovitou v cí.
nikoli o zvláštní (nový) pozemek. Typicky tomu je p i
nájmu pozemku. Plyne z povahy užívacího nebo požívacího
2. Z hlediska ob anského práva hmotného, resp. práva
práva vlastníka, že m že užívat i požívat celou v c, že
soukromého, není podstatné, jak stavbu chápou a vymezují
však m že takto využít – p ipouští-li to i povaha v ci – jen
p edpisy ve ejného práva (stavební zákon, ale i jiné zákony,
jednu ást v ci a jinou nikoli. Proto také m že pronajmout
nap . horní). 37 Pro ob anské právo má význam stavba jako
ást pozemku (stejn jako m že pronajmout ást domu),
v c (podle okolností movitá nebo nemovitá). Není tedy
aniž se tím pronajatá ást stane novým p edm tem
stavbou, co neexistuje jako samostatná v c, by jde
ob anskoprávních vztah ve smyslu § 118.
o výsledek
stavebních
prací
podléhajících
3. Parcelou se tradi n rozumí zobrazení pozemku
v katastrální map . Katastrální zákon [§ 27 písm. b)] toto
pojetí zm nil. Ztotož uje parcelu s pozemkem. 35 Ne však
s jakýmkoli pozemkem, nýbrž jen s tím, který je
geometricky a polohov ur en, zobrazen v katastrální map
a ozna en parcelním íslem. Vzhledem k tomu se rozlišují
pozemky, které jsou parcelami, a pozemky, které parcelami
nejsou. Toto ešení je jednoduché jen na první pohled.
Podstatu však spíše zatem uje. adí-li se k pozemk m –
a to i podle katastrálního zákona – i ty, které nejsou
parcelami (nap . pozemky odd lené hranicí držby), pak se
také pozemky, které jsou parcelami, mohou p ekrývat
s pozemky, které parcelami nejsou, resp. jejich hranice
mohou být disparátní. Správn proto postupuje Nejvyšší
soud a správn formuluje právní v tu, podle níž je
zp sobilým p edm tem vlastnického práva i pozemek,
který je ástí parcely (R 40/00). 36
4. Parcely se d lí na stavební a pozemkové. Vychází se
p itom z ú elu pozemk . Z pozemk , které nejsou stavební,
u nichž se rozeznává jejich druh (kultura), bere ob anský
zákoník v úvahu pozemky zem d lské a lesní (§ 671 odst.
2, § 673, 674), pop . pozemky pat ící do zem d lského
p dního fondu nebo lesního p dního fondu (§ 677).
5. Od pozemku nutno odlišit p du (srov. § 127 odst. 1).
P da je hmotný substrát pozemku. V rámci toho se odlišuje
kulturní vrstva p dy, která je vegeta ním prost edím
rostlinstva.
N které zákony ale p du ztotož ují chybn s pozemkem.
Nap . § 234 odst. 2 ObchZ konstruuje „nárok na vrácení
zem d lské p dy vložené do družstva“, a ve skute nosti
jde o subjektivní právo na vrácení pozemku vloženého do
družstva. Takové zam ování pojm
proniká i do
odborného jazyka a deformuje juristické vyjad ování, jsouc
k újm jeho p esnosti.
administrativnímu ízení i schválení, pokud má výsledek
t chto prací povahu pouhé technické úpravy pozemku,
takže pozemek od „stavby“ nelze odlišit (parkovišt ,
rybník, bazén, lom, povrchový d l, meliora ní strouha
apod.). Že i takový výsledek t chto prací ozna ují p edpisy
ve ejného práva jako stavbu, není pro ob anské právo
relevantní. Není proto možné p evád t samostatn nap .
rybník nebo parkovišt , protože je nelze právn od
pozemku odd lit.
Rozdíl soukromoprávního a administrativn právního pojetí
je i v tom, že z hlediska soukromého práva není podstatné,
bylo-li po ízení stavby povoleno podle stavebních i jiných
právních p edpis . I stavba nepovolená (tzv. „ erná“) je
p edm tem právních vztah majetkové povahy ve smyslu
§ 118. V tom sm ru nerozhoduje nic jiného, než je-li stavba
samostatnou v cí.
3. Pouze u staveb, které jsou v cmi ve smyslu § 118 odst.
1, má význam jejich d lení na movité a nemovité. Jen
o t chto stavbách platí, že nejsou sou ástí pozemku (§ 120
odst. 2).
Kritérium spojení stavby se zemí pevným základem pro
ur ení stavby jako nemovité v ci zvolil ob anský zákoník
v r. 1964. V letech 1950–1964 platilo kritérium jiné, op ené
o rozdíl mezi trvalými a do asnými stavbami (§ 26
ob anského zákoníku z r. 1950). Zatímco p edchozí úprava
brala z etel na ú el stavby, volí sou asná úprava jako
relevantní hledisko technické.
Je-li stavba v cí, je její spojení se zemí pevným základem
jediným kritériem pro záv r, jde-li o nemovitou i movitou
v c. Ú el stavby nebo její trvání nejsou relevantní.
Nemovitou v cí je tedy nap . jak obytný d m i kostel, tak
hráz vodní p ehrady, kamenná ze lesní obory anebo
dálni ní pouta uchycený v zemi pevným základem.
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
4. Vzhledem k tomu má význam – uvažujeme-li v kategorii
jsou dnes nemovitostmi, zvláštními nemovitými v cmi
nemovitých v cí – rozd lení staveb na budovy a na stavby
a stanou se sou ástí pozemku. Jen o podzemních stavbách
ostatní.
se navrhuje stanovit, že mají-li samostatné ú elové ur ení
(nap . metro), jsou zvláštními nemovitými v cmi; jinak
mají být podzemní stavby, jsou-li z ízeny jako sou ást
Budova je nadzemní prostorová stavba uzav ená
ur
itého pozemku (nap . sklep), sou ástí tohoto pozemku,
prostorovými st nami a st echou. U nadzemní budovy se
i
když
zasahují také pod jiný pozemek.
vyžaduje alespo jedno nadzemní podlaží. Budovy
podléhají zásadn evidenci v katastru nemovitostí. Výjimku
z pravidla p edstavují jednak budovy, jimž nebylo
2. Nep edpokládá se, že ke slou ení pozemk a staveb,
p id leno ú ední íslo (popisné nebo eviden ní), pokud jsou
které mají dnes povahu zvláštních nemovitých v cí, dojde
zárove p íslušenstvím jiné stavby na téže parcele, jednak
ve všech p ípadech dnem ú innosti nového zákona. K tomu
drobné stavby, a to i když jsou budovou, ale jen s jedním
m že dojít, jen je-li vlastníkem pozemku i stavby na n m
nadzemním podlažím o zastav né ploše do 16 m 2 a výšce
z ízené táž osoba.
do 4,5 m.
V p ípadech, kdy je dnes vlastnické právo ke stavb
Ostatní stavby, tedy stavby podzemní, nadzemní stavby,
odd leno od vlastnického práva k pozemku, na n mž stavba
které nejsou budovou, a také n které budovy, o kterých
stojí, nelze okamžité spojení obou v cí ve v c jedinou
byla e výše, zápisu do katastru nemovitostí zásadn
na ídit, nebo by šlo o zásah do vlastnictví nep ípustný
nepodléhají. Výjimky stanoví n které zvláštní zákony.
z hlediska zdejšího ústavního po ádku ( l. 11 Listiny)
i mezinárodních smluv. Proto musí být v t chto p ípadech
Podle § 20 vodního zákona se evidují v katastru
nemovitostí p ehrady, hráze, jezy, stavby z izované
slou ení pozemku a stavby odloženo až do okamžiku, kdy
k plavebním ú el m v korytech vodních tok nebo na jejich
vlastník pozemku získá vlastnické právo k stavb a vice
versa . Než k tomu dojde, budou p echodná ustanovení
b ezích, stavby k využití vodní energie a stavby odkališ ,
jsou-li spojeny se zemí pevným základem.
nového zákoníku upravovat vzájemná práva a povinnosti
obou vlastník . Inspirativní v tomto sm ru je úprava p ijatá
v N mecku pro ešení analogické situace na území n kdejší
Toto rozd lení staveb s charakterem nemovitých v cí má
NDR.
význam pro p evád ní vlastnického práva (srov. § 133
odst. 2 a 3 Ob Z ) a z izování jiných v cných práv k nim.
3. Osnova navrhuje stanovit, že nemovitá v c je též byt
nebo
nebytový prostor, stanoví-li tak zvláštní zákon. Míní
5. Významné je ešení otázky, kdy stavba jako samostatná
se tím p ípady upravené dnes bytovým zákonem. V tom
v c vzniká a kdy zaniká, nebo jen existující stavba m že
ohledu je však namíst považovat návrh za nep esný
být objektem práv a povinností. Stavba se považuje za
a systematicky vadný. 38 Úkolem ob anského zákoníku je
technicky odd lenou od pozemku, a tedy i za samostatnou
stanovit jasná pravidla pro odlišení v cí nemovitých
v c, je-li již v takovém stupni rozestav nosti, že je patrné
a
movitých, a tudíž se i v tomto sm ru musí z eteln
stavebn
technické a funk ní uspo ádání prvního
vyjád
it a stanovit, za jakých podmínek byt (nebytový
nadzemního podlaží. Obdobn se na stavbu hledí jako na
prostor)
p estává být ástí domu a stane se zvláštní
v c zaniklou (neexistující), dostoupila-li její devastace té
nemovitou
v cí. Nabízí se možnost spojit existenci bytu
míry, že již není patrné ani stavebn technické a funk ní
(nebytového prostoru) jako samostatné v ci s jeho právním
uspo ádání jejího prvního nadzemního podlaží.
odd lením od domu, tudíž i s jeho zp sobilostí být
zvláštním objektem vlastnického práva. Skute nost, že byt
nelze odd lit od domu reáln (fyzicky), nem že být
z tohoto úhlu pohledu podstatná.
VII. Lex ferrenda
4. Veškeré další v ci, a je jejich podstata hmotná
nehmotná, prohlašuje osnova za v ci movité.
1. Osnova nového ob anského zákoníku se vrací
k evropskému standardu op enému o superficiální zásadu.
Navrhuje se tedy stanovit, že nemovité v ci jsou pozemky,
práva spojená s vlastnictvím nemovité v ci a práva, jež
zákon za nemovité v ci prohlásí. Bude-li návrh nového
ob anského zákoníku schválen, p estanou být stavby, které
i
__________
*
Autor je vedoucím katedry obchodního práva Fakulty právnické Z U
v Plzni.
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
11)
Kratochvíl, Z. a kol. Nové ob anské právo. 1. vydání. Praha : Orbis,
1965, s. 186.
Knapp, V., Knappová, M . in Knappová, M., Švestka, J., Dvo ák, J.
a kol. Ob anské právo hmotné. 4. vydání. Praha : ASPI, 2006, s. 272.
Hurdík, J. in Fiala, J. a kol. Ob anské právo hmotné. 3. vydání. Brno :
Masarykova univerzita, 2002, s. 97.
Zuklínová, M. in Holub, M. a kol. Ob anský zákoník. Komentá .
Svazek 1. 2. vydání. Praha : Linde, 2003, s. 260. Shodn Kindl, M.
Musí být v ci užite né (a zcela ovladatelné)? in Kindl, M., Dvo ák, J.
(eds.). Pocta Mart Knappové k 80. narozeninám. 1. vydání. Praha :
ASPI, 2005, s. 205.
Srov. Cirák, J. in Lazár, J. a kol. Základy ob ianskeho hmotného práva.
1. zväzok. 2. vydání. Bratislava : Iura Edition, 2004, s. 165–166.
Tak již krátce po p ijetí ob anského zákoníku bylo konstatováno, že
„pojem v ci v právním smyslu není zcela totožný s pojmem v ci ve
smyslu fyzickém“. Knapp, V. in Knapp, V., Plank, K. a kol. U ebnice
eskoslovenského ob anského práva. Svazek I. 1. vydání. Praha : Orbis,
1965, s. 148.
Kindl, M., op. cit. sub 4, s. 206, 208 a 209.
Seznam v p íloze . 1 k zákonu zahrnuje šestnáct skupin, mj. i výrobky,
které vlastník nepoužívá nebo nebude více používat, a to i v domácnosti
(kód Q14), jakož i jiné materiály, látky nebo výrobky, které nepat í do
jiných skupin odpad (kód Q16).
Tak špan lský ( l. 334) nebo mexický ( l. 747) ob anský zákoník
spojují vlastnost v ci v právním smyslu s její zp sobilostí
k p ivlastn ní, italský zákoník ( l. 810) s její zp sobilostí být objektem
práv apod.
Argument, že vše, co je bez rozumu, ur il p irozený ád k tomu, aby
bylo k libovolnému ú elu užíváno t mi, kdo rozum mají, užil Zeiller,
F., von Commentar über das allgemeine bürgerliche Gesetzbuch für die
gesammten Deutschen Erbländer der Oesterreichischen Monarchie. Bd.
II/1. 1. vydání. Wien u. Triest : Geistingers Verlagshandlung, 1812, s.
6.
Kindl, M., op. cit. sub 4, s. 209 a násl.
13)
Vážný 2 723.
14)
Ze stejného pojetí vychází § 203 TrZ .
16)
17)
18)
20)
21)
22)
23)
24)
Z významn jších ob anských zákoník výslovn vyty uje znak
užite nosti jen ABGB, který v § 285 vyžaduje, aby v c sloužila
k pot eb lidí.
12)
15)
tedy rem incorporalem “.
19)
25)
26)
27)
28)
29)
Holch, G. in Säcker, F. J. a kol. Münchener Kommentar zum
Bürgerlichen Gesetzbuch. Bd. 1. Allgemeiner Teil. AGB-Gesetz.
3. vydání. München : C. H. Beck, 1993, s. 713; Radwa ski, Z. Prawo
cywilne – cz
ogólna. 7. vydání. Warszawa : C. H. Beck, 2004. s.
114.
„... jsou n které v ci t lesné, jiné net lesné. T lesné jsou ty, kterých je
možno se dotknout ... Net lesné jsou ty, kterých není možno se
dotknout. Takovou povahu mají v ci, jejichž podstatou je právo.“ Gai
Inst. 2, 12–14 (p eklad J. Kincla; Gaius. U ebnice práva ve ty ech
knihách. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova, 1981, s. 78. Shodn
Inst. II, 2 nebo D 1, 8, 1.
Nap . Bonfante, P. Instituce ímského práva. 9. vydání. Brno : Právník,
1932, s. 254, pozn. 2.
Nap . Bohá ek, M. Nástin p ednášek o soukromém právu ímském. I.
Úvod – Práva v cná. 1. vydání. Praha : nákl. vl., 1945, s. 58: „ ímská
právní mluva ztotož uje totiž vždy právo vlastnické s hmotnou v cí
a odd luje pak v majetku osoby práva vlastnická (res corporales),
neboli hmotné p edm ty (corpora), od ostatních práv majetkových,
kterým tak z stává název res incorporales (n kdy též iura).“ Obdobn
etní další. Le Bonfante na cit. míst poznamenává, že „nelze kone n
ni eho namítati proti ímskému modu, jmenovati v c namíst práva
vlastnického, jež práv absorbuje celou v c, jakož i proti tomu pojetí,
že majetek tvo í v ci a práva: tu ovšem v c ozna uje právo vlastnické,
30)
31)
32)
Kaser, M. Das Römische Privatrecht. I. 2. vydání. München : C. H.
Beck, 1971, s. 376.
Nap . Lucretius Carus (De rerum natura I, 270 a 303) poukazuje na
protiklad hmoty a prázdna a vychází z pojetí, že hmotné v ci jsou i ty,
které nelze vid t, nap . vítr nebo teplo, „pon vadž p sobit mohou svým
dotykem na naše smysly“. Lucretius. O p írod (p eklad J. Kolá ).
1. vydání. Praha : Laichter, 1948, s. 21 a 22. Obdobn ABGB v § 292
stanoví, že „v ci hmotné jsou ty, které lze vnímat smysly“.
Van ura, J. Úvod do studia soukromého práva ímského. Díl I.
1. vydání. Praha : nákl. vl., nedat. (1923), s. 75.
Blaho, P. in Rebro, K., Blaho, P. Rímske právo. 3. vydání. Bratislava :
Iura edition, 2003, s. 216.
Srov. d vodovou zprávu k § 23 zákona . 141/1950 Sb.
Srov. k tomu Knapp, V., Pavlí ek, V. in Pavlí ek, V. a kol. Ústava
a ústavní ád eské republiky. 2. díl. Práva a svobody. 2. vydání. Praha
: Linde, 1999, s. 119 a násl. St ží lze tedy souhlasit se stanoviskem
u ebnice, podle níž „je celkem nepochybné, že vlastnickým právem
Listina ... rozumí jen vlastnictví k hmotným p edm t m, tj. zejména
k v ci hmotné“. Srov. Knappová, M., Švestka, J., Dvo ák, J. a kol., op.
cit. sub 2, s. 316.
Nap . Gai Inst. 3, 90. Též D 12, 1, 2, 1.
Podrobnosti Bohá ek, M., op. cit. sub 18, s. 64; rovn ž Rebro, K.,
Blaho, P., op. cit. sub 22, s. 219.
ABGB ozna il za zuživatelné ty v ci, které „bez své zkázy nebo zužití
obvyklého užitku neskýtají“. BGB stanoví (§ 92), že spot ebitelné v ci
jsou v ci movité, jejichž ádné použití spo ívá ve spot eb nebo
v prodeji s tím, že za spot ebitelné se považují i movité v ci, které pat í
ke skladu továrny nebo k jinému souboru v cí, jejichž ádné použití
spo ívá v prodeji jednotlivých v cí.
Srov. Kr má , J. Právo ob anské. Výklady úvodní a ást všeobecná.
3. vydání. Praha : Všehrd, 1936, s. 178; Sedlá ek, J. Vlastnické právo.
1. vydání. Praha : V. Linhart, 1935, s. 41.
Nap . italský ob anský zákoník stanovil ( l. 812), že „nemovité v ci
jsou pozemky, prameny a vodní toky, stromy, budovy a ostatní stavby,
i když jsou spojeny s pozemkem jen na p echodnou dobu, stejn jako
v obecnosti vše, co je p irozen nebo um le spojeno s pozemkem. Za
nemovité v ci se považují mlýny, lázn a ostatní plovoucí stavby,
pokud jsou pevn ukotveny na b ehu nebo v e išti za ú elem trvalého
užívání.“ Podle l. 813 se použijí ustanovení o nemovitých v cech na
v cná práva, která mají za p edm t nemovité v ci, i na jim odpovídající
žalobní nároky. Špan lský ob anský zákoník má vý et nemovitostí pro
St edoevropana nezvykle detailní ( l. 334) s kazuistickými vý ty nap .
i o plodech nebo sochách a reliéfech i v elích úlech, také dolech,
kamenolomech atd.
Tak nap . BGB v § 94–99.
„Kdyby byla zachována zásada ‚superficies solo cedit‘, nebyly by
družstevní stavby postavené na p d
lena družstva vlastnictvím
družstevním, nýbrž by se staly vlastnictvím tohoto lena. JZD by tedy
nemohlo stav t pro sebe a v zájmu zem d lského družstevnictví.
Kravíny, vep ince a jiné stavby po ízené spole ným úsilím všech
družstevník by se staly soukromým majetkem jednotlivých rolník ,
ímž by byla posilována soukromovlastnická složka v našem
zem d lském družstevnictví. Proto bylo t eba dát v novém ob anském
zákoníku i v této otázce ustanovení nová, oprošt ná od všeho, co je
odsouzeno k zániku, ustanovení taková, která slouží zformování
a upevn ní nové, socialistické ekonomické základny naší spole nosti.“
Knapp, V. a kol. U ebnice ob anského a rodinného práva. Svazek I.
1. vydání. Praha : Orbis, 1953, s. 121.
Blíže k tomu Fábry, V., Drobník, J. Vlastnictví a užívání p dy
a pozemková správa. 1. vydání. Praha : Academia, 1983, s. 157 a násl.
a jinde.
Komplexní inovace výuky práva pro moderní spole nost
reg. .: CZ.1.07/2.2.00/28.0080
33)
34)
35)
36)
37)
38)
Slovenský ob anský zákoník reagoval na obdobnou úpravu vodního
práva upravenou na Slovensku zákonem . 364/2004 Z.z., o vodách,
dokonce zm nou § 120 odst. 2, který ustanovil, že sou ástí pozemku
nejsou jen stavby, ale ani vodní toky a podzemní vody.
Existuje-li stavební pozemek zastav ný jednou stavbou (nebo ur ený
k zastav ní jednou stavbou), pak není se z etelem k tomu d litelný. To
však samo o sob d litelnost takového pozemku nevylu uje jednou
provždy (stavba m že být zbo ena, ú elové ur ení pozemku m že být
zm n no).
Naproti tomu vyhláška . 190/1996 Sb. , kterou se provádí zákon
o zápisech vlastnických a jiných v cných práv k nemovitostem a zákon
o katastru nemovitostí, vychází v § 3 odst. 1 z pojetí, že „pozemky se
evidují v souboru geodetických informací a v souboru popisných
informací jako parcely“.
Srov. též Spá il, J. Ochrana vlastnictví a držby v ob anském zákoníku.
1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002, s. 203.
Stavební zákon vymezuje stavby jako „veškerá stavební díla, která
vznikají stavební nebo montážní technologií, bez z etele na jejich
stavebn technické provedení, použité stavební výrobky, materiály
a konstrukce a dobu trvání“, tento zákon ale podle okolností stavbou
rozumí i ást stavby nebo zm nu stavby dokon ené (§ 2 odst. 3 a 4).
Jak na to správn poukázala Selucká, M. Res iuris a instrumentum v
OZ a návrhu OZ (pojednání ur ené pro asopis Právník, nebylo dosud
publikováno).