Nejstarší letecký pohled Pyšel

Září 2007
76
5,- Kč
Zpravodaj městského úřadu též na http://www.pysely.cz
Nejstarší letecký pohled Pyše
Pyšel?
l?
V minulém měsíci se mi podařil velmi zajímavý objev. Získal jsem darem letecký pohled naší obce.
Rozměr černobílé fotopohlednice 137x88 mm. Text v pravém spodním rohu – PÝŠELY A OKOLÍ. Vyrobila
Bromografia a vytiskla nákladem Karla Brůny – knihaře v Pyšelích. Pohlednice byla zhotovena z dvouplošníku (horní
křídlo je patrné v levé horní části záběru) z prostoru nad poli za rybníkem Debrný.
Jak zjistit ,kdy byla zhotovena? Jedině odvodit – není na ní budova nové školy (stavba začala i skončila v roce
1931). Na místě dnešní Sokolovny (postavená v roce 1929) je ještě ovčín. Sokolové jej zakoupili v roce 1928. Dnešní
budova zdravotního střediska svítí novotou, pan MUDr.Vinš dokončil stavbu v roce 1919. Závěr - snímek byl
zhotoven mezi léty 1919 až 1929.
Zajímavostí je, že je na ní vidět Nová Ves, není silnice
na Pyšelku,v Lipové ulici nestojí domy na její
pravé straně. Patrné jsou cesty jen k pivovaru
a po poli k dětskému domovu.Pěkně se
vykreslují jednotlivá políčka a také malé
Prázdninový speciál Pyšelských listů
zalesnění na severovýchod od obce.
Následovnice této pohlednice byly vydány:
se Vám představil v barevném provedení.
v roce 1998 vydavatelství THC PRESS
Dle ohlasů se Vám líbil.
zhotovilo nákladem OÚ letecký pohled. V roce
Jednalo se o mimořádné vydání,
2003 byla vydána trojdílná letecká pohlednice
a to u příležitosti 125. výročí od založení
které finančně podpořili
SDH Pyšely. Tak a můžeme porovnávat, jak
se naše městečko rozrostlo!
Děkuji dárci za záchranu tohoto
zajímavého unikátu.
Jménem všech čtenářů děkujeme oběma sponzorům.
Honza K.
Poděkování
JUDr. Ivo Koudelka a Mgr. Martin Zaradička.
1
ZE ŽIVOTA OBCE
Golf
V minulém
v y d á n í
Pyšelských
listů jsme se
věnovali historii českého golfu.
Tentokrát bychom rádi Vaši pozornost
upřeli k historii světové.
Jako tolik jiných forem lidské
činnosti, tak ani golf nemá žádné
jasné záznamy o svém původu,
a protože je tak málo dostupných
podložených
informací,
závisí
obrazy rané historie hry často jen na
představivosti pisatele. Nebezpečí
báchorky spočívá v tom, že se až příliš
ochotně směšuje s fakty. Pravdou
je, že golf jak ho známe v dnešní
podobě, pochází přibližně z poloviny
15.století. Rovněž neexistují žádné
věrohodné prameny, které by počátky
golfu zanesly na východní pobřeží
Skotska, jak se často traduje.
Většina bádání se soustředila na
určení vztahu mezi golfem a jinými
sportovními činnostmi v Evropě a
na hledání důkazů podporujících
teorii, že ta či ona hra byla, či nebyla
předchůdkyní golfu. Pokud se
podíváme do Antiky, zde se hrála
září 2007
„paganice“, později šířena legionáři
po Evropě, z ní se později vyvinuly
hry hrající se hlavně ve Francii a
v Nizozemí jako např. cambuca, jeu
de mail, kolven, pell mell, kolven
… Tyto hry byly hrány zahnutými
holemi, nebo dřevěnou palicí nebo
holemi ve tvaru kladiva srůznými
druhy a velikostmi míčů. Všechny
výše uvedené hry s „koulí a holí“
postrádají jeden prostý prvek ve
srovnání s dnešním golfem, a to
jamku. Golf je jedinečný v tom, že
cílem snažení je prohnat míček
hřištěm, jenž je úmyslně doslova
zaplaveno překážkami, které této
snaze brání, a to z místa, kde je
umístěn nad zemí, do jiného bodu,
kde končí pod zemským povrchem.
A právě jamka pevně spojuje vznik
hry se Skotskem.
Jak golf skutečně vznikl zůstane
záhadou. Jedna teorie hovoří o tom,
že rybáři na východním pobřeží
Skotska vynalezli hru ke svému
pobavení, když se vraceli domů od
svých rybářských člunů. Co mohlo
být přirozenější pro mladého rybáře
mířícího přes zvlněné pásy jemné
trávy mezi písečnými dunami než
sebrat mezi naplaveným dřevem
klacek a napálit s ním oblázek? Když
se mu podařilo odpálit oblázek před
sebe, soutěživý pud ho popoháněl,
aby ho zasáhl ještě jednou a zjistil
tak, zda ho napodruhé dokáže
odpálit ještě dál. Když oblázek
zapadl do nějaké prohlubně pod
tenkým porostem trávy, byla na
světě první překážka bránící oblázku
v dalším postupu vpřed, dnes je
nazýváme písečnými překážkami
neboli bunkery. A když jednou
oblázek zapadl do králičí nory, byla
„vynalezena“ téměř celá golfová hra.
Ve skotském St. Andrews existují
hojné pásy takového pobřežního
terénu a na zdejším Starém hřišti se
patrně dochoval ten nejstarobylejší
pás země na světě, který je nepřetržitě
využíván pro provozování golfové
hry. Je nepochybné, že v St. Andrews
se hrál golf již na počátku 16. století .
Chartou s datem 15.ledna 1552 totiž
občané města dostali právo užívat
pás země ke hře „golfu, futballu,
ke střelbě ve všech podobách
a k všelikerým jiným způsobům
zábavným“. Během 16. století již
hra zaujala pevné postavení na
východním pobřeží Skotska a začala
se šířit dál. V té době si golf získal úctu
mezi nejvyššími vrstvami společnosti
a je jisté, že ho hrál skotský král
Jakub VI. i jeho matka Mary. Avšak
zájem králů ve Skotsku o golf sahá
ještě dále. Ví se, že se golf hrál až
daleko na severu poblíž Montrose a
rozšířil se i do vnitrozemí, do Perthu
už na počátku 16.století. Nejspíš má
na tom zásluhu král Jakub IV., vnuk
onoho skotského krále, který se jako
první pokusil tuto hru zakázat, a který
se nejprve snažil donutit Skoty, aby
přestali golf hrát,než se nakonec
sám stal jeho vášnivým vyznavačem.
Právě tento královský zájem o
golf značně přispěl k tomu, že se
rozšířil po celém Skotsku a nakonec
pronikl i za jeho hranice. Přes oblibu
golfu trvalo dalších 150 let, než se
objevily první pokusy vnést do hry
nějakou organizovanou strukturu.
Během 18.století zažil golf první
záchvěvy touhy po organizování
hry, když se jednotlivé kluby začaly
věnovat výlučně golfu a začalo se
s postupnou tvorbou uznávaného
seznamu pravidel. Nejranější klub,
pro jehož existenci mluví
POKRAČOVÁNÍ NA STR. 4
2
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
září 2007
V září oslaví svá významná životní jubilea tito spoluobčané:
Pan Jiří Fietko z Pyšel,
paní Marie Bočková ze Zaječic,
paní Věra Fritscherová z Pyšel
a paní Alena Sládková z Pyšel.
Připojujeme se k četným gratulantům s přáním pevného zdraví, hodně štěstí, pohody a spokojenosti do dalších let života.
Vítáme nově narozené občánky.
V Zaječicích je nejmladším děťátkem Lenka Peřinková,
která se narodila 14. července 2007 manželům Haně a Petru Peřinkovým.
Blahopřejeme rodičům a všem přejeme zdraví, štěstí, pohodu.
Borová Lhota se opět rozrostla.
Manželům Miladě a Janu Nádvorníkovým
se narodila 24. července 2007 druhorozená dcera Michaelka.
Celé mladé rodině přejeme hodně radosti z holčičky, všem hodně zdraví a štěstí.
Manželům Janě a Petru Tulachovým
se dne 11. srpna 2007 narodila prvorozená dcera Linda.
Šťastným rodičům i prarodičům přejeme hodně zdraví a radosti z holčičky.
V letních měsících vstoupili do svazku manželského:
Pan
Jaroslav Prchlík z Pyšel a slečna Kristina Bobčíková z Kamýku nad Vlt.
jejich šťastným dnem byl 9. červen 2007.
Novomanželům přejeme hodně a hodně štěstí, lásky a hodně sil při budování jejich nového domu.
Pan
Petr Heřman z Pyšel
a slečna Michaela Císařová z Benešova
si své „ano“ řekli ve Vlašimi 14. července 2007.
Přejeme jim, aby jim vše vyšlo tak, jako ve svatební den, hodně lásky, štěstí a spokojenosti.
28. července 2007 v krásném prostředí hotelu SEN spojili své životy
slečna Iveta Marešová a pan Radek Zamrazil, oba z Pyšel.
I jim přejeme, aby jim celý život svítilo sluníčko, hodně lásky, vzájemné tolerance a porozumění.
6. července 2007 se rozhodli uzavřít manželství
paní Hana Šabacká a pan Pavel Zika z Pyšel.
Připojujeme se s gratulací s přáním šťastného a spokojeného života a hodně a hodně zdraví .
A ještě přivítáme občany, kteří v naší obci našli svůj nový domov.
Do Pyšel se přistěhoval pan Jakub Jelínek, paní Hana Broström,
paní Ilona Švecová, slečna Markéta Krauzová a Ing. Ivana Nekvapilová.
Do domova důchodců paní Danuše Štulíková.
Zaječice se stávají domovem pro paní Jaroslavu Havránkovou s dcerami Sylvou a Sabinkou.
Všem přejeme spokojený a klidný život v naší obci.
MIMOCHODEM: POČET TRVALE ŽIJÍCÍCH OBČANŮ V CELÉ OBCI JE JIŽ 1400 ! (V ROCE 1996 TO BYLO O 350 OBYVATEL MÉNĚ )
3
ZE ŽIVOTA OBCE
POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 2
zcela konkrétní důkaz, je
Klub gentlemanů golfistů z Leithu.,
který byl ustanoven v roce 1744.
Běžnou klubovou praxí v 18.století
bylo pořádání soutěží, jejíž vítěz byl
vyhlášen za kapitána pro následující
rok. Při té příležitosti byl připevněn ke
stříbrné holi stříbrný míček, na němž
bylo vyznačeno datum a kapitánovo
jméno. Jak golf získával na oblibě,
nevyhnutelně se začal šířit z míst
svých počátků na východním pobřeží
Skotska. Skotové měli silné obchodní
svazky s Nizozemím a diplomatické
s Francií. Týmž způsobem, jakým staří
Římané s sebou přinesli paganicu na
jih Evropy, tak i Skotové rozeseli golf
na jih i východ kontinentu.
Od konce 19.století se golf
rychle šířil do celého světa, nikoli
však rovnoměrně. Ve Spojených
státech hra zaznamenala prudký
rozmach již dlouho před současným
překotným rozvojem v Japonsku a
na Dálné východě. Prvními apoštoly
přinášejícími golfovou zvěst světu
byli téměř výlučně Skotové, kteří
zakládali golfová hřiště, kamkoliv
přicestovali, aby se ve volném čase
mohli věnovat své oblíbené sportovní
činnosti. Právě oni byli ve velké míře
spjati s počátky golfu v USA. Prvním
americkým klubem byl St. Andrew´s,
ke kterému se ke konci 19. století
přidala i hrstka dalších klubů.
Když pánové z klubu St. Andrew´s
představili hru na severovýchodě
USA, začala se probouzet vášeň
Američanů pro golf. Proto lze těmto
mužům spravedlivě připsat titul otců
zakladatelů americké golfové hry.
září 2007
Z pramínku vytryskl pramen a na
přelomu století měli Spojené státy
víc než 1000 golfových klubů.
V té době byla již i Kanada
dlouhodobě nakažena golfovým
virem, který se sem rozšířil ze
Skotska. První golfový klub vznikl
v Montrealu v roce 1873. O tři roky
později vznikl klub v Torontu. Od té
doby se golf v Kanadě nerozšiřoval
tak rychle jako ve Spojených státech.
Důvodem je částečně menší hustota
obyvatelstva a také chladnější
podnebí, které sezonu pro hraní
značně zkracuje.
Skotové ale nešířili golf jen na
druhý břeh Atlantiku. Sehráli svou
historickou úlohu a uvedli golf do
většiny zemí rozpínající se Britské
říše – Indie, Ceylon, Singapore,
Barma. Nepanuje naprostá shoda
v tom, kdy se přesně golf dostal
do Austrálie. Někteří se domnívají,
že se zde golf v té či oné podobě
hrál již v roce 1870. Jižní Afrika
měla rovněž kluby již v pionýrských
dobách, z nichž za nejstarší se
považuje Royal Cape založený roku
1885. Dokonce Mauritius si oblíbil
golf, 1.klub založen roku 1844, dále
Hong Kong (1889). Na evropském
kontinentu se všeobecně má zato, že
nejstarším klubem je jihofrancouzský
klub založený britskými návštěvníky
v roce 1856, zatímco 1. belgický
klub byl založen roku 1888 a první
holandský se objevil až teprve téměř
na konci 19.století. Dvacáté století
již bylo svědkem rozvoje golfu ve
velkém měřítku po celém světě. Velký
rozmach golfu ve Spojených státech
na přelomu století, kdy se vytvořily
stovky klubů, následoval v letech
poté rozvoj rekreačních golfových
středisek, kde se hra provozovala
hlavně o letních měsících a
dovolených, čímž se Američané stali
národem, kde golf hraje zdaleka
největší počet lidí na světě. Ale i na
jiných místech na zeměkouli zažil
golf bouřlivý rozmach, který byl pro
tu kterou oblast stejně významný,
a to především po 2.světové válce.
I na evropském kontinentě se golf
dostával stále víc do povědomí
lidí a od 70.let 20.století se hra
rychle rozšířila, jmenovitě pak ve
Francii a Německu, ve Španělsku
a Portugalsku, kde výstavba hřišť
byla spíše motivována snahou tato
zařízení nabídnout návštěvníkům
z řad hráčů přijíždějících z míst dále
na sever Evropy, kteří se zde ukrývali
před chladným zimním počasím.
Zatím se nikde neobjevují
známky, že by se rozmach golfu
jako celosvětové hry blížil ke konci.
Japonsko, Čína a Tchaj-wan zaujaly
velice razantní politiku výstavby
golfových hřišť a ve středoevropských
zemích jako je Rakousko, Polsko a
Slovensko, se golf rychle vzmáhá a i
Rusko se v éře po skončení studené
války golfové hře rychle otevírá.
V dnešní době se odhaduje, že golf
hraje 30 milionů hráčů v 80 zemích
světa. (Pokračování příště).
LORETA Invest a.s.
(s použitím zahraničních materiálů)
a
v
z
ý
V
V příštím
roce oslaví náš sbor
významné výročí od svého založení. Při této
příležitosti bude uspořádána i výstava z naší
historie. Vyzýváme všechny spoluobčany a
naše bývalé členy, zda by byli ochotni zapůjčit
k okopírování a nafocení veškeré materiály
(fotografie; čestná uznání; diplomy; dobové
uniformy atd.) týkající se hasičů. Ty budou
použity k doplnění našich historických materiálů.
Zajímají nás také informace o našem původním
praporu. V období války byl uschován a dodnes
se jej nepodařilo nalézt. Nevlastníte někdo
snímek,na které by byl vidět ?
Děkujeme všem za pomoc a ochotu
SDH Pyšely
4
ZE ŽIVOTA OBCE
září 2007
Jubileum v pravý čas.
Pyšelské muzeum slaví. Je tomu deset roků, co bylo založeno. My ovšem také víme, že to je ale víc než deset let,
co paní Zdena Srnská trpělivě začala skládat kousek ke kousku, nechala přezkoumat a popsat mnoho střepů, úlomků,
částí a také různých předmětů, prostě všeho, co sama našla nebo dostala od dárců, či podobně zapálených lidí jako
je ona sama.
Ale letos je tomu právě oněch deset let co bylo
otevřeno a dr.Chvojka na vernisáži výstavy k tomuto
prvnímu, kulatému jubileu správně poznamenal tři
důležitosti, bez kterých by muzeum v Pyšelích určitě
nebylo. Zřizovatel – ten tady v podobě úřadu města
je, nadšenec a kurátor – ten tady v osobě paní Srnské
taky je a konečně řada dobrovolných spolupracovníků,
dárců a stejně zapálených lidí a ti tady také jsou.
Výstava v prostorách úřadu je opravdu velmi pěkná.
Uspořádaná a vypovídající. O Pyšelích, jejich okolí,
o původních majitelích panství, o lidech v Pyšelích
žijících.
A i když je pyšelské muzeum jedno z těch menších,
je naše a měli bychom být na něj patřičně pyšní. Kdo jste
ještě nebyl v budově muzea nad drogerií (já doufám, že
těch není v Pyšelích mnoho), jděte se určitě do budovy
Městského úřadu na výstavu podívat. Nebojte se, že
to nestihnete. Muzeum zde bude v této podobě až do
chvíle, kdy se na dlouhé zimní měsíce veřejnosti zavírá. Ale zase nehřešte na to, že je času dost a že to stihnete. To je
vždycky cesta k tomu, že to nakonec opravdu nestihnete. Naše muzeum je také potřeba propagovat. Nejenom u nás
doma, ale i v okolí, blízkém i vzdálenějším. A rozhodně by bylo ku prospěchu našeho muzea, kdybychom každý z nás
návštěvu někomu dalšímu doporučil. Ať to jsou školy, domovy, přátelé, prostě kdokoli. Hlavně, že přijdou.
Vernisáž výstavy 10 let muzea v Pyšelích, kromě své vlastní vysoké hodnoty, měla vedle osoby dr. Chvojky ještě další
vysokou kvalitu. Po úvodním slově vystoupili zakladatel legendární jazzové kapely Naima Zdeněk Zdeněk s dcerou.
A tak otevření výstavy pyšelského muzea bylo velmi důstojnou oslavou kromě svých deseti let také oslavou
znovupovznesení obce Pyšely na město. Opravdu jubileum v pravý čas.
Gon
Léto v détském domové
Děti z dětského domova zahájily letní radovánky již v měsíci červnu, kdy se dvě skupiny zúčastnily v polovině tohoto
měsíce zájezdu k chorvatskému moři. Jedna skupina vyrazila do Baška Vody. Tento výlet jsme mohli uskutečnit díky
Výboru dobré vůle Olgy Havlové, který pravidelně pro děti z dětských domovů zájezdy za sluníčkem pořádá. My jsme
letos měli to štěstí, že jsme byli mezi vybranými. Zájezdu jsme se zúčastnili spolu s dětmi z Dětského domova
Litoměřice. Druhá partička vyrazila do Robotnice. Zážitky popsala teta Táňa v krátkém příspěvku:
Dobro došli.
Tento nápis nás, skupinu dětí z Pyšel, vítal v Robotnici, v přímořském letovisku v Chorvatsku. Byl hodně příznačný,
neboť jsme byli opravdu rádi, že naše cesta tam, proběhla bez úhony. Co opravdu znamená, jsme zpočátku netušili,
ale budil úsměv. Předprázdninový pobyt u krásného průzračného moře nám umožnila naše sponzorská firma z Prahy.
Vypravila červený autobus, propůjčila příjemné ubytování a ještě se o nás její zaměstnanci pěkně starali. Ono není
legrace nakrmit osmnáct puberťáků, jejichž apetit si jistě dovedete představit. Že to zvládla bez protestů, není náhodou.
Tito lidé totiž naše děti dobře znají a jejich setkání
nejsou ojedinělá. Dávno se oslovují jmény a mají si
co říct. Proto jsme mohli jezdit po moři na kajacích,
doplnit adrenalin na serfu za člunem, hrát pinčes,
když slunka i vody bylo příliš. K využití jsme měli i tři
koloběžky, které byly stále v provozu. Opatrnější se
projeli v člunu kolem ostrůvku s majákem, statečnější
nasadili potápěčské brýle a zkoumali u pobřeží mořské
dno. Holky chytaly bronz, což stále kontrolovaly před
zrcadlem. Večerní výlety do Trigoru a Primoštenu byly
zpestřením, protože kdo by chtěl prospat pobyt v místě,
kam se možná hned tak nepodívá. Škoda, že diskotéka,
kterou nám naši přátelé připravili, byla krátká, ale
i chorvatské zákony nutno respektovat. Zlobili jsme jen
chvilku, protože přišlo zas něco nového za zajímavého.
Děkujeme, děkujeme, děkujeme. Bylo to moc fajn.
5
ZR ŽIVOTA OBCE
září 2007
Na konci měsíce června se děti zúčastnily srazu dětských domovů, který proběhl v Lichnově na severu Moravy.
Odtud si přivezly také krásné zážitky.
Sraz dětských domovů
24.6. byla neděle ráno a my jsme vyrazili s tetou a strejdou do Krnova na sraz dětských domovů. Cesta nám trvala
necelých 7 hodin. Musím ale říct, že to za to stálo ! Když jsme přijeli do Krnova, tak nás ubytovali do krásných chatiček
a nezapomněli ani na dobrou večeři, společné zahájení srazu a přivítání. Unavení a zvědaví na další dny jsme ulehli a
spali, jako když nás do vody hodí. Ráno nás přivítal slunečný den a čekal nás důležitý zápas ve vybíjené. Jak jinak, než,
že jsme to vyhráli. Ani ve fotbale jsme nedělali ostudu. Vyhráli
jsme 6:2. Sportovní den nás velice zmohl, ale večerní varhanní
koncert byl super. Malé děti ho prospaly. A tak to šlo každý den.
Celý sraz byl plný pěkných, ale i náročných akcí. Jedna střídala
druhou a teta toužila po poledním klidu a odpočinku. Klukům se
mimo pěkných holek nejvíc líbily motokáry, na kterých se svezli.
Nám holkám se samozřejmě líbili kluci, ale také divadlo, kde
jsme se tancem zapojili do programu. Tancovali jsme na Elvise
Presleyho. Velice pěkný byl i celodenní výlet do Michnova, kde
jsme navštívili dětský domov a dostali občerstvení. Poslední den
byl trochu smutný, jako vždy, když něco končí. Ještě diskotéka
na rozloučenou a hurá domů do Pyšel. Už se těšíme.
Děti z DD a ŠJ Pyšely
Dětský domov aktuálně
Srdíčko z Pyšel dobré je,
od dětí také zahřeje
Již počtvrté byl vybrán Dětský domov a Školní jídelna
Pyšely, aby se zapojil do společného projektu Nadace Terezy
Maxové a Nadace České spořitelny. „Život rozkvétá v tvých rukou“, jehož součástí jsou Jarmarky pro šikovné ručičky.
Cílem projektu není pouze finanční grant, ale i školení o umění prodávat a vyvrcholením projektu jsou regionální
a celostátní trhy. Letos v Liberci a Praze. Každý vybraný DD musí vyrobit takové výrobky, které budou prodejné na
„Jarmarku pro šikovné ručičky“. Ceny výrobků, výzdobu stánku, reklamy, prezentaci, taktiku prodeje, to vše si musí děti
dobře promyslet, aby měly co největší úspěch v prodeji.
Zákazník může obdivovat naše vlastnoručně vyrobená
„mejdlíčka“ všech možných tvarů a vůní, která potěší oko,
srdíčko i provoní prádlo ve skříni. Nebo snad se bude líbit
více plátěný pytlík na sušené houby či koření, zdobený
ubrouskovou technikou?
Jistě také přijde vhod obrázek do dětského pokoje nebo
pro babičku obrázek s květy růží, sádrová srdíčka na zeď
nebo polystyrénové krabičky na bonbóny či šperky ?
Věříme, že u nás nakoupíte dárečky pro své milé a blízké.
KDY A KDE BUDETE MÍT MOŽNOST NAKUPOVAT ?
15. 9. .2007 ZOO Praha 9,00 – 17,00
TĚŠÍME SE NA SHLEDÁNÍ S VÁMI U NAŠEHO STÁNKU!
Petra Exnerová DD a ŠJ Pyšely
Jak jsme v Domově pro seniory grilovali …
Dne 12. července se v Domově pro seniory v Pyšelích uskutečnila již tradiční
společenská akce – grilování klobás.
I přesto, že nám tentokráte počasí moc nepřálo a slunečné a teplé počasí se střídalo
s deštivou a zamračenou oblohou, jsme si grilování pořádně užili.
K poslechu nám přijeli zahrát páni muzikanti z Mrače, kteří si říkají „Lišáci“. Jejich
veselá dechovka potěšila srdíčka přítomných seniorů a mnohé vyzvala k tanci. Senioři,
kteří nemohli z různých důvodů tančit, si spokojeně pobrukovali známé písně z dob
svého mládí.
Příjemnou atmosféru dokreslovala vůně linoucí se z opékajících se klobás
a spokojené výrazy ve tvářích klientů.
6
ŽIJÍ MEZI NÁMI
září 2007
Bohumil Gondík (nar. 3.10.1943)
Do roku 2001, kdy se přistěhoval do Pyšel, žil se svou manželkou a dvěma
dětmi, Adélou a Daliborem na západě Čech v Sokolově. Když děti přešly
studovat na pražskou konzervatoř, stála rodina před nesnadným, ale do jisté
míry nevyhnutelným rozhodnutím následovat děti co nejblíže ku Praze a být jim
co nejvíce oporou.
Prostřednictvím strýce, který má v Pyšelích chatu, zakoupili s manželkou
pozemek a společně s dcerou Adélou vybudovali rodinný dvojdům, ve kterém
se schází celá, dnes již rozvětvená rodina.
Krátce po nastěhování byl pan Gondík osloven paní Hankou Pařízkovou, zda
by nebyl ochoten v Pyšelích založit ochotnické sdružení. Tím by také navázal
na svou bohatou ochotnickou činnost v Sokolově. A tak 5. února 2003 proběhla
1. schůzka.
Kolem pana Gondíka se soustředila parta odvážných a nadšených lidí, kteří
se pustili s vervou do práce, i když začátky, jak to většinou bývá, nebyly nijak
jednoduché, ale bylo i na co navazovat. V Pyšelích v předválečném období totiž
již existoval ochotnický soubor.
Původním záměrem bylo uvést 2 premiéry ročně, což je ideální stav, ale někdy se do cesty postaví objektivní důvody,
jako byla např. rekonstrukce sokolovny, předělávka topení …). I přes tyto překážky se ochotníkům podařilo dostat
soubor na výbornou úroveň, čehož jsou důkazem naprosto vyprodané premiéry i reprízy uváděných her , a dokonce
postoupit na národní úroveň přehlídek ochotnických souborů, což je velice prestižní záležitost. Tento úspěch vedl ještě
ke větší snaze vypilovat stávající představení, k řadě pozvání od ostatních ochotnických souborů. To vše je spojeno
s velkými nároky na cestování, a celková příprava a samotná práce je ještě časově náročnější.
Zatím nejúspěšnějším představením v novodobé historii ochotnického spolku je „Malované na skle“, se kterým
ochotníci vystoupili i na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou. Úspěchy souboru jsou dány možná i tím, že soubor
funguje velmi netypicky – skládá si vlastní hudbu a texty, disponuje živou kapelou přímo na jevišti, což znamená, že
se vůbec nevyužívá playbacku. Touto velmi náročnou cestou se vydalo pouze několik ochotnických souborů v celé
republice. Poděkování patří panu Jaroslavu Pařízkovi, který skládá hudbu a paní Ivě Niklesové, která je podepsána pod
většinou textů v nově připravované premiéře hry Náměstíčko.
Peníze na provoz souboru se snaží pan Gondík zajistit sám, aby nezatěžoval již tak napjatý rozpočet pyšelských
Sokolů, kteří jsou zřizovatelem ochotnického souboru. Obrací se přímo na Českou obec sokolskou, nadřízený orgán
Barákovu župu o přidělení dotace, a také na Úřad Středočeského kraje odbor kultury, a v neposlední řadě na soukromé
osoby, které mají zájem podpořit kulturu v obci. Peníze se využívají na výrobu dekorací, nákupy kostýmů, techniky nutné
k co nejkvalitnějšímu provedení představení. Také musí přepravovat sebe, kulisy i kostýmy po divadelních zájezdech
a na přehlídky, o což se starají bratři Pařízkové. Mnohdy si od souboru nevezmou ani částku za náklady. I tímto se
ochotníkům daří šetřit na fundus.
A na závěr něco o Pyšelích? Pan Gondík říká: „S rodinou jsme rádi, že jsme zakotvili právě v Pyšelích. Krásná
příroda, příjemní a pracovití lidé. Pro mne osobně možnost pokračovat v ochotnické činnosti. A mimo jiné, za čtyři
roky co jsem občanem Pyšel, zde došlo k nebývalému pokroku, úprava náměstí, výstavba sítí, opravy komunikací … .
Děkujeme.“
OSOBNOSTI OBCE
Oldřich Koza
(*21.7.1877 + 2.5.1955)
Z dobového tisku z roku 1937 jsme získali zajímavý článek věnovaný jedné z našich
významných osobností na kterou bychom neměli zapomenout.
Oldřich Koza *21.7.1877 + 2.5.1955
Farář, arcibiskupský notář, člen obecního zastupitelstva a městské rady v Pyšelích. Dne
21.července 2007 uplynulo 130 let od jeho narození a 100 let od jmenování interkalárním
administrátorem uprázdněné pyšelské fary. Od 1.srpna 1907 farářem, až do své smrti byl
duchovním správcem našeho městečka a okolí. Obětavě se věnoval svým farníkům a našemu
kostelu. Jeho zásluhou byl kostel uvnitř i zvenčí restaurován. Opraven byl hlavní oltář. Postranní
oltář P.Marie byl zakoupen zcela nový. Kazatelna a všechny sochy byly znovu opraveny. Jen
díky jeho snaze za 1. světové války zachránil před rekvizicí dvou zvonů náš nejstarší z r.1461.
Po válce byl s pomocí pana faráře zakoupen nový zvon, který byl slavnostně posvěcen 1. března 1925. Od 1.března
1934 do 8. června 1934 jeho přičiněním byla vybudována nákladem 20.000,- Kč studna na hřbitově. Roku 1935
provedena nová úprava chrámového vnějšku, věže, střechy, hodin a chrámového interiéru ladnou malbou za přispění
patrona chrámu Ing.Cáhy.
Se svými farníky prožíval těžká léta 1.a 2. světové války. Neúnavně se věnoval mládeži SKM a řadu let žactvu
v pyšelské škole i ve škole na Křiváčku. Pan farář zasvětil celý svůj život naší obci a našim občanům. Od roku 1955 spí
svůj věčný sen na našem hřbitůvku společně se svými farníky, které nikdy neopustil.
I.K.
7
MATEŘSKÁ ŠKOLA
září 2007
Ahoj školko
!
PŘEDSTAVUJEME VÁM DĚTI, KTERÉ V ČERVNU UKONČILY DOCHÁZKU DO MATEŘSKÉ ŠKOLY PYŠELY,
ABY MOHLY V ZÁŘÍ NASTOUPIT DO 1. TŘÍDY:
Linda Kaperová, Pavel Maruna, Terezka Bubeníková, Ivo Rosendorfský, Vojta Kopačka, Mirek Večera, Matěj Zelený,
Zuzka Musilová, Veronika Bartíková, Anežka Šebková, Mikuláš Horák, Michal Dušánek, Markéta Papučíková,
Martin Sopr, Dominik Štrop, Honzík Hevler, Petr Škvor.
Na obrázku ještě chybí Matěj Ikri a Nikolas Bednář.
Dospělí: Ilona Kryzánková, Eva Heřmanová, Dáša Schmidtová, Jarka Balatová, Zuzka Babinská a Zuzka Chalupová.
Mateřská škola Pyšely nabízí pro děti, které ještě nechodí do školky
„Dětský klub Lentilka“
Kdy: vždy druhé a čtvrté úterý v měsíci odpoledne od 15.00 – 16,00 hodin
Kde: v 1. třídě MŠ Pyšely
Pro: děti od 2 let, které nechodí do mateřské školy
Náplň Klubu Lentilka:
Chceme dětem a jejich rodičům nabídnout zpestření odpoledního programu
Umožnit dětem kontakt s dětmi, které ještě nenavštěvují školku
Děti budou mít později i snazší adaptaci při začlenění
k docházce do MŠ
Pro maminky zde bude možnost setkávat se v prostředí
pro děti nezávadném
Orientační cena: 20,- Kč
za jedno dítě s maminkou za odpoledne
Informace na tel.: 323647380
8
LÉKAŘ
září 2007
Co to je tradiční čínská medicína
Často se dnes v tisku setkáváme
s termínem alternativní medicína.
Klasickou alternativou je například
tradiční čínská medicína ( TCM). Co
je tedy základním principem přístupu
čínských lékařů, tzv. „bosonohých“,
k pacientům?
Bosonozí
lékaři
svým pacientům nabízeli a nabízí
taoistické léčebné metody a duchovní
útěchu. Na základě několika tisíci
let ověřených přístupů k nemocným
diagnostikují příčiny jejich potíží.
V mnoha ohledech je zjišťování
příznaků (symptomů) nemocí podobné
jako způsob přístupu současného
lékaře
k pacientovi.
Dotazování,
pozorování, kontrola tepu, prohlídka
jazyka, prohlídka kůže, charakter
řeči, modulace hlasu, gesta, spánek,
chuť k jídlu, jídelníček, atd., atd., vše
je velice podrobně prodiskutováváno.
První vyšetření nemocného proto
trvá hodinu až hodinu a půl. Jen
například pulz rozlišují v 18 pulzových
bodech.
Při
různých
potížích
rozeznávají „bosonozí“ kombinace
nálezů v pulzových bodech, typických
při určitých potížích nemocného.
Podstatu léčby v čínské medicíně
tvoří akupunktura, fytoterapie, cvičení
těla a cvičení psychiky. Různě
namíchané léčebné čaje jsou výluhy
z asi 1800 bylin. Některé čaje tvoří
roztok až pěti různých bylin a kůr,
které však musí splňovat přesné
návody v tom, jak koncentrovaný
výluh je ten správný. Akupunktura se
aplikuje i u dětí. Nicméně opět platí,
že aplikace jehel má své zákonitosti
a pravidla. Správný způsob aplikace,
místo vpichu a jeho hloubka, je
výsledkem desítky let získávaného
cviku. Akupunktura je aplikována jen
těmi nejzkušenějšími.
Závěrem je třeba konstatovat, že
i v čínské medicíně je známo, že až
80% nemocí, a to i dětí, má původ
v psychice člověka.
MUDr. Pavel Biskup
praktický lékař pro děti a dorost
DOPISOVATELÉ
Světově zvučná jména
koncertní a operní hudby.
Pyšely se opět staly jediným prázdninovým místem Kateřiny Englichové a
Vratislava Kříže, když se rozhodli ukázat své vrcholné umění milovníkům tohoto
žánru. Kostel Povýšení sv.Kříže slyšel v pátek 3.srpna nadpozemské tóny harfy,
viděl hbité, mozolnaté a dokonale jisté prsty harfenistky, která patří ke světové
špičce hráčů na tento strunný nástroj a současně se nechal unášet barytonem
Vratislava Kříže. Jako jarní vánek, zlehýnka a tlumeně se nesl jeho hlas ve všech
písních více než hodinového vystoupení, aby se nakonec rozezněl v plné síle
barytonového partu z opery Charlese Gounoda, Faust a Markétka.
Zhruba stovka nadšených diváků odměnila oba umělce neutuchajícím
potleskem a vyžádala si přídavek. Po
loňském koncertu stejné dvojice, by se
chtělo říci, že se rodí jakási prázdninová
tradice. Kdybychom se skutečně mohli této
myšlenky přidržet, zařadilo by se Pyšelské
kulturní léto zcela určitě na přední místo
letních kulturních slavností středočeského
regionu.
O tom, že máme v naší obci nadšené
posluchače hudby jakožto vůbec, svědčí i to,
že šenkýřka Valina z hospůdku u Kostelíčka, se celé odpoledne nemohla dočkat,
aby alespoň na pár vzácných vteřin mohla opustit svůj svatostánek dobrého
jídla a piva a vyměnila ho za poslech libozvučných tónů při ladění nástroje a
rozezpívávání se páně Vratislava Kříže. A protože jsem seděl při koncertě ve
třetí řadě, neviděl jsem jestli neodolala a nepřišla do parteru ještě na chvilku i při
samotném koncertě, což udělala vloni. Podobně působilo i to, že téměř všichni
diváci a posluchači se kupili před vchodem do kostela už více než půlhodinu před
začátkem koncertu. Nedočkavost té první na jedné straně i těch druhých svědčí
o veliké úctě k hudebnímu umění. A to je další dobrá vizitka pyšelského publika.
Gon
Příběh
Včera bylo třináctého srpna, říká se, že třináctka je nešťastné číslo, že se může v ten den něco špatného přihodit. Ale
celý den se nestalo nic, co by mohlo být té třináctce přičítáno. Až večer se událo něco, s čím se sama nemohu vyrovnat
a musím Vám, čtenářům, tento pro mne otřesný zážitek povědět. Když jsem měla u sebe na krátký čas vnoučky (10 a
7 let), chodili jsme na procházky do lesa až ke Křivoveskému potoku. Dětem se tam moc líbilo. Chtěla jsem jim ukázat
kus krásné přírody a místa, kam sama ráda chodím. Potok v jednom místě obtéká malý ostrůvek. Chlapci si toto místo
vyhlédli ke svým hrám. Na ostrůvku upravili prostor, sázeli tam stromečky a květiny, které našli cestou k potoku. Vyčistili
potůčky, z kamení pak stavěli hráze, vytáhli z vody kládu, na které bylo pak příjemné posezení. Při jejich práci jsem jim
povídala vymyšlenou historku o tom, že tam v těch místech, kde jsme, žije skřítek Šimůnek, který je možná POKRAČOVÁNÍ NA STR. 10
9
DOPISOVATELÉ
září 2007
POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 9
někde pozoruje a je rád, že se tak pěkně chovají k přírodě. Ten skřítek že má v lese jeskyňku, ve které bydlí.
Samozřejmě, že by ji hned chlapci rádi viděli. Udělali jsme pak výpravu do lesa, abychom ji objevili, a tak dále… Byly
to moc pěkné zážitky.
Právě včera navečer jsem se chtěla znovu na ta místa podívat, protože se babičce po vnoučátkách tak trochu
stýská. Vzala jsem s sebou malého pejska ( jako vždy) a šla do lesa. Psa s sebou vodím na procházky do lesa, ale ani
na okamžik ho nepustím z vodítka. Když jsem už přicházela k oblíbenému potoku, najednou vidím, že na cestě leží
srnčí tak jednoroční mládě s malými parůžky na hlavě. Zoufale se zmítá, předníma nožkama se už chabě snaží odrazit
a vstát, ale marně. Musel tam tak ležet celý den, protože byla kolem něj v kruhu udusaná hlína. Všimla jsem si jeho
zoufalého pohledu v jeho krásných očích. Na hřbetě měl ránu, díru dovnitř těla, ale bylo vidět, že je to už rána stará,
nekrvavá. Musil s ní žít hodně dlouho a moc trpět, než tady padl.
Rozhodla jsem se k Rychlému návratu, k potoku už jsem nešla. Je třeba zásah někoho z mysliveckého spolku,
aby se dál to ubohé zvíře netrápilo. Ten nešťastný nález jsem oznámila a příslušník mysliveckého spolku byl ochoten
celou záležitost skončit. Potvrdil moji domněnku, že ránu v páteři mu mohl udělat pes, který se buď zatoulal a nebo
nezodpovědný majitel nechal psa při procházce volně běhat po lese. Pes pak zvíře potrhá a to s těžkými ranami žije dál
a pak vysíleno uhyne.
Tak nešťastně skončila idylická procházka lesem.
Apeluji na všechny majitele psů, aby při svých procházkách v přírodě nepouštěli své psy z vodítka , snad ani ty, kteří
jsou dobře vycvičeni a drží se svého pána. Těm lidem, kteří jsou nezodpovědní k přírodě a životu v ní, bych pak přála
pohled na oči toho zbytečně trpícího zvířete.
Z. Srnská
Deset let stálé expozice Pyšelského muzea
V Pyšelích probíhá výstava Deset
let stálé expozice Pyšelského muzea.
Byla zahájena 10. srpna v 18,00
večer. Dále bude otevřena každou
středu a pátek od 10-12 a od 13-15
hodin a každou sobotu od 10-12 a od
13-16 hodin. Výstava je z nedostatku
místa nainstalována ve výstavních
prostorách MěÚ v Pyšelích.
Pyšelské muzeum bylo zřízeno
15. října 1993, tehdy obecním úřadem
v Pyšelích podle zákona ČNR
o obcích z roku 1990. Je to vlastně
obnovené muzeum po 56 letech,
protože muzeum v Pyšelích již bývalo
v r. 1937. V padesátých letech bylo
administrativním zásahem zrušeno a
muzejní exponáty, kterých bylo velké
množství, byly odvezeny do okolních
větších muzeí, zvláště do Říčan.
Muzeum v r. 1937 bylo umístěno
v domě č. 38 na náměstí, kde býval
Obecní úřad, vedl jej pan Arnošt
Chvojka s muzejním radou.
Obnovené Pyšelské muzeum bylo
v roce 1993 založeno na základě
rozrůstající se archeologické sbírky
a částečně z předmětů vrácených
Říčanským
muzeem a darů
pyšelských občanů. Muzeum tu bylo,
ale nebylo kam ukládat přibývající
exponáty a velkou archeologickou
sbírku. Bylo proto velmi nutné najít
místo, kde by se dalo vše uložit.
Pan starosta Vladimír Paclík nabídl
uvolněný prostor dřívějšího bytu
v obecním domě na náměstí č. 34
a následující pan starosta Stanislav
Vosický dal zřídit v prvém patře tohoto
10
domu stálou expozici muzea, kde
sídlí dodnes. Stalo se tak 12. října
1996. Spoluzakladateli Pyšelského
muzea jsou pánové akad. sochař
Michal Vitanovský a pan PhDr. Jiří
Chvojka a Zdena Srnská, která je
vedoucí Pyšelského muzea dodnes.
Oba pánové již v Pyšelích nebydlí,
ale pro muzeum udělali obrovský
kus práce. Pan doktor Chvojka
v oboru historie a numismatiky, pan
Michal Vitanovský v zajišťování
profesionálních pracovníků k určování
a vyhodnocování archeologických
nálezů, psaní a publikování článků
o pyšelské architektuře. Napsal také
knihu „Pyšelská heraldika“
Muzeum za svou třináctiletou
existenci uspořádalo už řadu výstav.
První v roce založení 1993 s názvem
„Pyšelské muzeum se představuje“ a
to v hasičské zbrojnici.
Druhá výstava se konala v roce
1995, když Pyšely slavily 700 let své
existence. V budově staré školy, nově
zakoupené pro sídlo obecního úřadu
v Pyšelích . Výstava byla velmi zdařilá,
navštívilo ji hodně rodáků a obyvatel
Pyšel a okolních obcí.
Třetí výstava v roce 1998 měla
název „Přírůstky do Pyšelského
muzea“. Muzeum, které před pěti lety
začínalo, mělo již co ukázat, přibylo
darů od občanů a do archeologické
sbírky kamenné nástroje z doby
neolitu a keramické střepy nádob
z této doby, které ukazují na to, že
v pyšelské lokalitě bylo osídlení již
v pravěku.
V roce 1999 byla čtvrtá výstava
k výročí Lorety, která oslavila tři
století od svého založení. Muzeum
uspořádalo výstavu těch předmětů,
které byly z kaple zachráněny před
častými vandalskými návštěvami a
krádežemi v Loretánské kapli. Některé
sakrální předměty má v úschově
Pražské arcibiskupství.
Na naši
žádost nám byly tyto exponáty na
výstavu zapůjčeny.
V roce 2002 byla uspořádána pátá
výstava „Přírůstky do Pyšelského
muzea“ a za rok později výstava
šestá, kdy se konaly v Pyšelích velké
oslavy. Uplynulo 300 let od doby, kdy
si F.A. Halleweil vyžádal na císaři
Leopoldovi I. pro Pyšely privilegium,
v němž byla zaručena městská práva.
Oslavy byly velkolepé v duchu 18.
století, v dobových kostýmech. Celé
oslavy řídil režisér nově vzniklého
ochotnického divadelního spolku,
pan Bohumil Gondík. Muzeum se
též zúčastnila výstavou. V expozici
muzea bylo vystaveno privilegium,
originál císaře Leopolda, zapůjčený
z archivu v Benešově. Na náměstí
byla výstava exponátů z muzea, které
dokumentovaly 18. století. Už tenkrát
v roce 2003 bylo započato se „stavbou
století“. Kanalizace, ČOV, vodovod a
plynofikace, podle hesla „V Pyšelích
už nechceme středověk!“
Ještě v r.2006 byla ve výstavních
prostorách OÚ uspořádána výstava
„Pyšely včera a dnes“. Byly to Pyšely
na starých pohlednicích a fotografiích
od roku 1860 až do POKRAČOVÁNÍ NA STR. 11
DOPISOVATELÉ
září 2007
POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 10
dnešních dnů. Výstava
byla ještě doplněna národopisnou
výstavou a z archeologických nálezů
při výkopových pracech na kanalizaci,
plynofikaci a vodovodu. ve výkopech
byly nalezeny zbytky dřevěného
vodovodu snad ze 16. století.
Pyšelské muzeum má za dobu
třinácti let ve svých sbírkách
na stovky záznamů v přírůstkové
knize. Numismatická sbírka čítá asi
280 ks mincí, bankovek a medailí,
národopisná 650 kusů, fotografií a
pohlednic na 500 kusů, knih má 300
a archeologie na tisíce střepového
materiálu a kamenných nástrojů.
Exponátů je hodně, ale místa je málo.
Nyní, v roce 2007 je již dokončena
„stavba století“. Je v provozu čistička,
kanalizace i vodovod. Skutečností
se stalo i to, že naše obec Pyšely
se staly opět městem. Muzeum
uspořádalo osmou výstavu
ve výstavních prostorách městského
úřadu k desátému výročí trvání stálé
expozice muzea a připomenutí té
události, že Pyšely nejsou jen obcí,
ale městem. Přijďte se na výstavu
podívat, určitě stojí za zhlédnutí.
Potrvá až do listopadu.
Zdena Srnská
PhDr.Marie Zdena Baborová
Při sbírání pohlednic jsem se setkal se zajímavými
lidmi a mnohdy nahlédl i do osudů pisatelů. Kratičké
zprávy nás seznámí s útržkem jejich života. Můžeme se
také zamyslet nad pisatelem samým a pak se nám přihodí
také něco podobného jako mně před několika lety.
Na zářijové burze v Praze jsem u jednoho stolu narazil
na pohlednici Pyšel z roku 1900, kterou jsem již ve své
sbírce měl. Byl to záběr z náměstí do Husovy ulice. Její
majitel mě však upozornil na adresáta – Slečna Baborová
Marie, Praha VII, Letná. Se slovy – toto byla první
vysokoškolsky vzdělaná žena v Čechách mě přesvědčil a
nakonec jsem pohlednici zakoupil. Rozešli jsme se s tím,
že se doma podívá, zda nemá další Pyšely. Při následující
burze na mne již z dálky mával se slovy, mám další dvě.
Po letmém prohlednutí jsem zjistil, že jedna je pro mě
neznámá a druhou mám v horší kvalitě.
Až doma jsem si při podrobnějším prohlídce všiml, obě dvě byly adresované také slečně Baborové a odeslány
ve stejný den z Pyšel. Upoutala mě jedna maličkost, v levém horním okraji zadní strany byly napsány po sobě jdoucí
čísla 2388; 2389. Zpozorněl jsem a okamžitě vyhledal tu předešlou pohlednici. Na té byla také číslice 2356.Najednou
mi došlo, vždyť to jsou pořadová čísla – slečna Baborová asi sbírala pohlednice. Podle čísel to nebyla žádná malá
sbírka.
S tímto postřehem jsem se svěřil panu PhDr. J. Chvojkovi a ten mi zanedlouho v dopise zaslal seznam devíti
pohlednic z našeho kraje s pořadovými čísly. Na tomto základě jsem se o život paní Baborové začal zajímat blíže a
postupně shromáždil tyto údaje.
Narodila se v Praze 17. ledna 1877. Otec Josef Babor byl řídícím učitelem v obecní škole v Bubnech. Rodina bydlela
na Letné. Do obecné a později měšťanské školy chodila u sv. Jakuba na Starém Městě. Střední školu vystudovala
na gymnáziu Minerva. To byla první střední škola pro ženy, jejíž zakladatelkou byla E. Krásnohorská. Maturovala
14. července 1896. Jako první žena v Čechách pokračovala ve studiu na c.k.české Univerzitě Karlo-Ferdinandově
v Praze na filozofické fakultě obor zoologie a botanika. Tyto obory v té době ještě nebyly samostatné. Slavnostně
promovala 17.6.1901 jako první žena v Rakousko-Uhersku. Této slavnosti se zúčastnili významní lidé té doby: politik
F.L.Rieger,pražský primátor V. Srb, J. Vrchlický, Ch. Masaryková a další. Byla to velká událost a zmiňuje se o ní většina
dobového tisku. Při této příležitosti vytiskly také lístek s její podobiznou. Později pracovala v Ústavu pro zoologii Karlovy
univerzity. Zpracovala několik hesel v Ottově naučném slovníku, překládala latinské listiny. Společně se svým bratrem
pracovala na Velkém ilustrovaném přírodopisu všech tří říší (od pláštěnců až po prvoky). Byla autorkou úvodní
studie o tukovém tělísku členovců. Aktivně se také zúčastnila kulturního života a byla členkou spolku Minerva.
Cestovala po Evropě a navštívila při svých studijních cestách Vídeň, Basilej, Paříž, Berlín, Mnichov, Terst a mnoho
dalších měst.
Slibně se rozvíjející kariéru vyměnila za manželství, provdala se za Stanislava Čiháka (nejdříve bankovního úředníka
a později spolumajitele firmy Červenka a Čihák – továrna na hospodářské stroje). Rodina se přestěhovala do Čelákovic,
kde bylo sídlo firmy. Postupně se jí narodily dvě děti Marie v roce 1906 a o tři roky později Stanislava. Mladší dcera
zemřela v roce 1923 na španělskou chřipku. To byla velká rána pro paní Baborovou. V srpnu 1937 jí umírá manžel,
tak velkou bolest již její srdce neuneslo a pani PhDr.Marie Zdeňka Baborová provdaná Čiháková 29. záři 1937 umírá
v Čelakovicích. Pohřbená je v rodinné hrobce Čiháků nedaleko nás v Jílovém u Prahy.
Sbírka pohlednic se po její smrti rozutekla po sběratelích v celé zemi a dnes je možné se setkat s pohledy,
adresovanými paní Baborové opatřenými jejími čísly. Ve své době to byla velice rozsáhlá a kuriosní sbírka. V minulých
dnech jsem se dozvěděl od sběratelky z Kanady o doposud nejvyšším pořadovém čísle pohlednice z její sbírky 3528.
Tato velice zajímavá a odvážná žena byla vlastně průkopnicí sběratelství pohlednic ve své době v naší zemi. V letošním
roce uplynulo 130 let od jejího narození a 70 let od úmrtí, vzpomeňme na ni.
Honza K.
11
DOPISOVATELÉ
září 2007
Pyšelská šupina 2007
Sobota 11.srpna, Sádka, Pyšely.
V
zpomeňme si na dobu tak asi před
dvěma lety. Věděl někdo něco
víc o tom rybníčku pod Oborou? To
všeobecné se vědělo. Jak se jmenuje,
že je to požární nádrž, že se tam kdysi
chodili lidi koupat, že….a tady bych
mohl vymýšlet a citovat a opakovat a
parafrázovat.
Ale tou dobou, před dvěma lety, se
někde ve vtipné hlavě zrodil nápad,
aby se ze Sádky stal rybník s rybami
ku sportovnímu rybolovu, systém
chyť a pusť. Ale nebyla to myšlenka
zrozená při pohledu na tlející vodu.
Přišla, povzbuzena vzpomínkou na
dny mnohem vzdálenější, když parta
kluků chodila pytlačit a říkali tomu
„jdeme do Krakonošova“. Asi slavný
večerníček hnal tehdejší děti za
dobrodružstvím, aby v nich už napořád
zakořenila láska k rybám, a rybolovu.
A protože jim láska k přírodě, vodě a
rybám zůstala, zrodil se ten nápad,
pronajmout Sádku k tomu, aby děti
a vůbec každý, kdo rád sedí u vody
a pozoruje splávek, nemuseli chodit
do Krakonošova. Vloni už se konaly
první závody, letos už se konaly po
druhé a za rok se určitě budou konat
zas a za další rok….
A co k tomu bylo potřeba? Bylo
potřeba mít jeden dobrý nápad a pár
ochotných a pracovitých lidí. Bylo
potřeba si o tu vodu na úřadě říct, bylo
potřeba dohodnout nějaké podmínky
provozování, aby mohl sloužit
i rybolovu i jako požární nádrž.
A ejhle, dobrá věc se podařila.
Karel Sabina by to neřekl jinak.
Spolek Pyšelských Pytláků se s hasiči
dali do práce, Sádku vyčistili a znovu
napustili, na jaře 2006 koupili násadu
kapra pak dosadili lína, amura a
karasa…. a závody se mohly konat.
Samozřejmě, že to tak jednoduché
nebylo. Ale zase se ukázala ta stará
pravda. Když se chce , tak to jde.
Konečně, co svět světem stojí, je to
stejné. Jedni kritizují, druzí dělají.
Spolek pyšelských pytláků udělal
veliký kus dobré práce. A těch dětí, co
dokázal zaujmout, jak uměl připravit
celé závodnické odpoledne, jak se
postaral o to, aby každý něco dostal,
aby nebylo vítězů a poražených, aby
byly jenom centimetry a počet ryb,
aby i ten co nechyt žádnou rybu, měl
radost z toho, že si přišel zazávodit,
že to zkusil a že se mu nikdo nesměje,
že mu neťukla ani plotička.
Bylo možné pozorovat jak otcové
a dědové jsou skoro nadšenější
a zapálenější než malé ratolesti,
jak se každou chvíli ozývalo volání
„Mírááá!!“, to aby přišel rozhodčí
a změřil délku úlovku. A věru měli
hodně práce. Podle výsledkové listiny
se chytlo 88 ryb v celkové délce
2628 cm. Zajímavostí určitě je, že na
prvním místě se umístil pětiletý Lukáš
Strejčovský z Uhlířských Janovic,
který za asistence svého otce „vytáhl“
celkem 12 ryb a ty měřily dohromady
327 cm. A ta zajímavost? Oba
drželi v ruce rybářské náčiní poprvé
v životě!
O urputnosti boje svědčí i to, že
druhý největší úlovek byl na počet
chycených ryb stejný, ale o pouhé
dva centimetry kratší. Ulovil ho Aleš
Brož z Prahy. A pro pořádek, třetí
byl s osmi rybami a 214 centimetry
Jaroslav Platil z Mrače.
Nejmladšímu závodníkovi byly tři
roky, nejmenší ryba, která se chytla
měřila 15 cm, naopak největší rybu
chytil Jirka Šesták, když jeho kapr
měřil 54 cm. Kryštof Polínek se mohl
pyšnit tím, že vytáhl první rybu po
nahození do soutěže už za 2 a půl
minuty.
Muzika
hrála
z reproduktoru,
pivo se točilo, maso se peklo, pak
se to pilo a jedlo, no prostě krásné
odpoledne se nám v Pyšelích zrodilo.
Hasiči postavili stan, psaly se diplomy,
soutěžilo se v trefení se do flašky
špejlí, prostě zábava.
Velké a vřelé poděkování
za krásnou akci patří všem, kteří se
kolem závodů motali, všem, kteří ho
svými možnostmi podpořili, zapůjčili
stan,obsluhovali zvukovou aparaturu,
zajistili dodávku elektrické energie,
starali se o občerstvení a hlavně
Spolku Pyšelských Pytláků za dobrý
nápad a za pečlivost se kterou se
o Sádku starají.
Na závěr prosíme všechny děti a
mládež všeobecně, kteří se během
dne a podvečerů vůbec, kolem Sádky
pohybují, aby tu nedělali nepořádek.
Dá to potom mnoho zbytečné práce,
než se celé okolí rybníka zase uklidí.
Doma si taky kolem sebe nesteleme.
Jsme lidé a chceme to kolem sebe
mít hezké. Nepřidávejme proto práci
druhým.
Gon
Poklad loupežníka Kotka
K
rátce po tragické smrti loupežníka
Kotka, kterého ubili a zahrabali
jeho druhové u Strhané hráze a položili
na něj velké placaté kameny se začalo
vyprávět o Kotkově pokladu1). Že to
nebyl jen produkt fantazie místních
lidí svědčí i vyprávění z okolí Pyšel.
Jednoho
dne
v nestřeženém
okamžiku podařilo se loupežníkům
odcizit pytel zajištěný pečetí císařské
pošty z dopravního vozu jedoucího
z Prahy do Českých Budějovic po
nové císařské silnici. Uloupené peníze
jako vždy utratili v krčmách za kořalku
12
a lehké ženy.
Pouze Kotek svůj podíl ukryl
v dřevěné truhličce neznámo kde.
Dlouho po jeho smrti truhličku jeho
nezdární druhové hledali, ale bez
úspěchu.
Ke stopě k pokladu prý vedly
Kotkovy dudy na které hrával. Ty
ale jeho druhové hodili do jámy,
když jej zahrabávali. Vypráví se, že
dudy vydaly dlouhý povzdech až
jeho vrahy zamrazilo2). Dudy se prý
později ztratily neznámo kde. Mnoho
lidí se pokoušelo tento poklad nalézt
v místech, kde se loupežníci zdržovali,
ale marně. Proto, že se o pokladu
stále vyprávělo, zámecký úředník
dostal za úkol, toto vyšetřit. Nevěřil
pověsti a prohlásil, že se jedná jen
o babské povídačky. Postupem času
se na poklad zapomnělo. Jen muži
u džbánku piva a staré ženy při draní
peří vzpomínali.
Při hledání v dokumentaci pošty
nebyla nalezena žádná zpráva o ztrátě
pytle či případné částky. Snad tím
pošta tajila neúspěch, aby neodradila
své zákazníky.
POKRAČOVÁNÍ NA STR. 13
DOPISOVATELÉ
září 2007
POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 12
Příběh o pokladu
z minulosti ukazuje na nelehký život
našich předků mnohdy balancujících
na hraně zákona. Kronikář F.V. Pokorný
píše, že hrob Kotkův byl dobře znám a
mladým pro výstrahu ukazován. Lidé
rádi poslouchali tajemné příběhy, které
časem vstoupily do povědomí, jako
báje a pohádky. I příběh loupežníka
Kotka se stal touto pohádkou.
EXPOZICE
POZNÁMKY :
O smrti loupežníka Kotka se psalo
již v několika číslech Pyšelských listů.
2)
Kotka zavraždili jeho druhové
Helecha a Fitka Ladislav Kostrhoun
1)
„ČESKÝ SKAUTING“
Na zámku v Nižboru u Berouna je
skvělá expozice českého skautingu.
Výstava je otevřena denně, kromě
pondělí, a to od 10.00 do 17.00 hodin.
Vstup do výstavních
prostor je
volný. O víkendech provádí její autor,
Ivan Vápenka, osobně. Někdy před
měsícem se vrátil z Anglie, kde se
zúčastnil oslav 100. výročí založení
světového skautingu.
Kdo se i při dnešním životním
tempu, starostech a povinnostech ještě
dokáže nadchnout při vycházejícím
úplňku, nebo zapadajícím slunci, pro
toho jsou určeny další řádky. Koho by
pak, tak jako i dřív, okouzlil třpyt letní
rosy na pavoučí síti, rozprostřené ve
větvích a koho osloví skautské písně
i velebný duševní klid a pohoda u táborového ohně, nechť si nenechá ujít příležitost a uvedenou expozici navštíví.
Bývalým členům a členkám Junáka v Pyšelích slova písní „Červená se line záře“, „My pluli dál a dál“, „Tři tamboři“, nebo
„Poštorenská kapela“ nevyzní naprázdno.
Na zámku jsou v současnosti dvě akce: ta první je zaměřena na „Kulturní dědictví Keltů v Čechách“; před vstupem
do expozice s upoutávkou „SKAUTING“ je do mohutného špalku charakteristicky zaseknutá sekera.
Na výstavě dominují fotografie skautských osobností i prvních demokratických prezidentů. Autor expozice POKRAČOVÁNÍ NA STR. 14
13
DOPISOVATELÉ
září 2007
POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 13
se věnuje vzniku a vývoji
světového skautingu i českého
Junáka a 1. skautskému táboru
u myslivny „Vorlovna“ pod hradem
Lipnice. Ve vitrínách jsou kroje
skautů vodních i suchozemských,
chlouba
skautské
filatelie
a
nezapomenutelné časopisy Mladý
Hlasatel, Junák a Vpřed. Jsou zde
seriály „Tajemství žlutých skal“
nebo „Družina Lišek“, zařízení
klubovny, indiánské čelenky, totemy,
tee-pee a hudební nástroje…
Skautskými oddíly prošlo mnoho
budoucích osobností jako např.
prezident Edvard Beneš, básník
Jiří Wolker, lékař Josef Charvát,
ministr spravedlnosti Prokop Drtina,
starosta Junáka Josef RösslerOřovský, místostarosta Jiří Guth
Jarkovský, cestovatel F. A. Elstner
nebo příslušník zahraničního odboje
a strůjce atentátu na R. Hendricha,
Jan Kubiš.
Skautský oddíl v Pyšelích
Zkušený
vystavovatel,
Ivan
Vápenka, ukončil v červnu svoji
jedinečnou výstavu o „Jestřábu“ – Jaroslavu Foglarovi, kterou instaloval v Ledči nad Sázavou, necelé tři kilometry
od legendární „Sluneční zátoky“.
Příjemné dojmy a vzpomínky na výstavě Vám přeje Mgr. Alex Bezděk-Lexa
INFORMACE
KINO
Čerčany
Program – září 2007
8.9. – sobota ve 20 hodin
Okamžik zlomu
oznamuje všem svým zákazníkům,
že zahajuje moštování jablek
Příjem kvalitních jablek k moštování:
začíná 8. a 9.9.2007
kriminální thriller
14.9. – pátek v 10 hodin
vždy od 9.00 do 12.00 hod.
S krtkem do pohádky I.
Pytle jen jutové a nebo síťované, nikoliv plastové. Váha nejvíce 30,-Kg.
Vykupujeme skleněné – čistě vymyté – lahve moštovky nebo od kyselky
apod. o obsahu 0,7 l za cenu 3,-Kč.
Ostatní informace jsou vyvěšeny ve skříňce u nádraží ČD Čerčany nebo
přímo na moštárně, nebo u vedoucího,
šest pohádek pro nejmenší
15.9. – sobota ve 20 hodin
Faunův labyrint
fantastický psychologický film
22.9. – sobota ve 20 hodin
Grindhouse: Auto zabiják
thriller
28.9. – pátek ve 20 hodin
Angel
psychologický film
29.9. – sobota ve 20 hodin
Transformers
akční sci-fi
14
MOŠTÁRNA ČERČANY
na moštárně v Čerčanech.
pana Jaroslava Marvana,
tel. 317 777 500, mobil 723 936 107,
Sukova ulice 174, Čerčany.
CENA STERILOVANÉHO MOŠTU JE STEJNÁ JAKO VLONI.
Dále je možnost zakoupení za výhodné ceny:
rašelina, rašelina sub. mletý vápenec, zemina pro azalky,
rododendrony, muškáty, hnojiva aj.
MOŠTÁRNA V ČERČANECH DĚKUJE VŠEM ZA SPOLUPRÁCI
A TĚŠÍ SE NA VAŠI NÁVŠTĚVU.
září 2007
KULTURA
a
l
d
a
v
i
d
o
d
a
k
n
Pozvá
Tak se nám blíží zima!
Tato kacířská myšlenka však v tuhle
chvíli tady není proto, abychom se podívali jestli
máme dost dřeva nebo uhlí, a nebo se zase
rozzlobili kolik to bude zase za plyn. Asi víc než
letos. Zima byla mírná.
Ta myšlenka je tu proto, že každé září
začíná divadelní sezóna. Každé září je v divadle
považováno za začátek podzimu a to se nejvíc
chodí do divadel, na koncerty a podobně za
kulturou.
V Pyšelích máme také divadlo a
hrají tady nejenom naši ochotníci, ale i jejich
přátelé a vozí k nám opravdu velmi pěkné kusy.
Pravidelní návštěvníci si jistě vzpomenou na
loňské představení divadla z H.Počernic – Hra
lásky a náhody. Byla to romantická komedie plná
legrace, nápadů a smích se valil ze sokolovny
všemi okny. Tento soubor se tu letos představí
znovu.
V sobotu dne 22. září zahraje komedii – Lo
Stupendo aneb tenor na roztrhání. Opět krásná
hra, tentokrát ze světa „velkého umění“. Přijďte
se tedy do pyšelské sokolovny v sobotu 22. září
pobavit a zasmát. A nezapomeňte, že začátky divadelních představení v Pyšelích všech ochotnických souborů začínají
v 19.00 hodin. Těším se na vás a přál bych si, abyste hlediště zaplnili skoro stejně, jako když chodíte na nás. Soubor
z H.Počernic je v republice velmi známý a velmi kvalitní.
P.S. Za další měsíc, přesně v sobotu 13.října tady bude hostovat soubor z Maršovic se stejně dobrou komedii –
Strašidlo Cantervillské. Anglická kostýmovka jako hrom. Zapište si do svých kalendářů tyhle dvě soboty a přijďte za
kulturou do našeho divadla.
Bohumil Gondík
Fotbal
SPORT
A mužstvo - 28.7.2007 proběhl na hřišti v Pyšelích již 9. ročník memoriálu Vladimíra Havelky. Turnaje se zúčastnila mužstva
Sokol Teplýšovice, FK Metaz Týnec nad Sázavou,
TJ Tatran Sedlčany a domácí SK Pyšely.
První utkání sehrála mužstva
SK Pyšely – Sokol Teplýšovice 1:0 branka Kamil Kulhavý
Druhé utkání sehrála mužstva
FK Metaz Týnec n. Sáz. – TJ Tatran Sedlčany 1:2
O třetí místo se utkala mužstva
Sokol Teplýšovice – FK Metaz Týnec 0:0 na penalty 6:5
Finále sehrála mužstva
Pyšely - TJ Tatran Sedlčany 1:0 branka Sisel Pavel
Umístění : 1. místo SK Pyšely
2. místo TJ Tatran Sedlčany
3.místo Sokol Teplýšovice
4.místo FK Metaz Týnec nad Sázavou
Domácí mužstvo obhájilo loňské vítězství a převzalo z rukou
starosty města Stanislava Vosického a zástupců hasičského sboru
A. Slavíka a P. Smutného putovní pohár a pohár pro vítěze.
SLAVNOSTNÍHO VÝKOPU FINÁLOVÉHO ZÁPASU SE UJALI NOVOMANŽELÉ IVETA A RADEK ZAMRAZILOVI,
KTEŘÍ TENTO DEN UZAVŘELI SVAZEK MANŽELSKÝ.
Novomanželům Zamrazilovým přejeme hodně štěstí a zdraví na společné cestě životem.
HRÁČI A FUNKCIONÁŘI SK PYŠELY
15
SPORT
září 2007
A mužstvo
C 18.8.2007 sehrálo A mužstvo první
mistrovské utkání
SK Pyšely – Zásmuky 1:1
branka Kulhavý Kamil
C 26.8.2007 sehrálo A mužstvo druhé
mistrovské utkání
FC Graffin Vlašim C - Pyšely 3:2
branky Sisel Pavel, Zadražil Filip
Mladší žáci
C 18.8.2007 - přátelské utkání
SK Pyšely – Sedlčany 6:0
branky Melichar 2, Kulhavý 2, Sládek,
Maršoun
C 26.8.2007 pohárové utkání
SK Pyšely – Benešov B 0:1
Vítězové 9. ročníku memoriálu Vladimíra Havelky - SK Pyšely
Přípravka ročníky 1997 – 1999
C 16.8.2007 sehrála přípravka přátelský
zápas na Karlštejně s Bohemians 1905.
Přípravka předvedla velmi pěkný výkon.
SK Pyšely – Bohemians 1905 10 : 5
branky Kulhavý Kamil 5, Melichar Jakub 4,
Hašek Zdeněk
C 22.8.2007 byl sehrán další přátelský zápas
s Bohemians 1905 tentokrát na domácím hřišti
v Pyšelích.
SK Pyšely – Bohemians 1905 14 : 4
branky Kulhavý Kamil 7 , Melichar Jakub 3,
Maršoun Lukáš 3, vlastní 1.
C 25.srpna 2007 proběhl na hřišti v Pyšelích
druhý ročník turnaje přípravek. Turnaje se
zúčastnila mužstva SK Pyšely, Čerčany,
Benešov A, Týnec, Teplýšovice, Sedlčany
a Divišov. Mužstva hrál systémem každý
s každým. Utkání se hrála 2x10minut.
UMÍSTĚNÍ
1.místo SK Pyšely
2.místo SK Benešov
3.místo Divišov
4.místo Týnec
5.místo Čerčany
6.místo Sedlčany
7.místo Teplýšovice
M. Kulhavá
Pyšelské listy -
Zápas s Bohemians 1905
PŘÍPRAVKA: TRENÉŘI Maršoun Jiří, Kulhavý Kamil, Sládek Jan
HRÁČI Žákovec F.,Konopiský A.,Maršoun L., Hruška T.,
Kulhavý K.,Kaizr J., Melichar J.,
Krámek M., Baťha D., Sládek J.
Vydává Městský úřad v Pyšelích pod registračním číslem OkÚ RR 39; vydávání listu povoleno rozhodnutím Okresního úřadu v Benešově pod č. j. RR 779/96, ze dne 13. 5. 1996
tel. 323 647 218, fax 323 647 452, E-mail: [email protected]; http://www.pysely.cz
redakční rada: B. Dauthová, I. Křížová, A. Sládková, Z. Srnská, L. Zaradičková; administrace listu M. Pášová, M. Kulhavá; odpovědný redaktor Petr Slavík
NEVYŽÁDANÉ RUKOPISY SE NEVRACEJÍ
16
ZA PŮVODNOST A OBSAHOVOU SPRÁVNOST RUČÍ AUTOR
TISK MĚSTSKÝ ÚŘAD PYŠELY