Trichomy

Transkript

Trichomy
Trichomy
Trichomy (chlupy) vytvářejí odění rostliny (indumentum). Chrání rostliny před nadměrnou radiací a
přehřátím, snižují transpiraci, omezují konzumaci rostlin herbivory, u některých vodních rostlin, např. u vodní
kapradiny nepukalky (Salvinia), vytvářejí nesmočitelný povrch. Mohou být přeměněny v lapací orgány u
masožravých rostlin. Trichomy na povrchu plodů a semen usnadňují jejich epizoochorické šíření.
Trichomy jsou pokožkové výrůstky vznikající vychlípením epidermální, popř. rhizodermální buňky.
Často vznikají z buněk, které se tvarem a velikostí liší od ostatních pokožkových buněk, tzv. trichoblastů. Tvar,
hustota, rozmístění a prezence či absence trichomů představují velmi významné determinační znaky.
Trichomy lze třídit podle různých kriterií:
podle počtu buněk:
•trichomy jednobuněčné: např. papily (jednoduché výběžky vnějších buněčných stěn epidermis), které
dodávají povrchu orgánu sametový vzhled, často na korunních a okvětních lístcích;
•trichomy mnohobuněčné: např. jednořadý mnohobuněčný trichom tabáku (Nicotiana); větvený
mnohobuněčný (kandelábrovitý) trichom diviny (Verbascum);
podle funkce:
•trichomy krycí: chrání rostlinu před přehřátím, osluněním a nadměrnou transpirací. Např. krycí hvězdicovitý
mnohobuněčný trichom hlošiny (Eleagnus). Tuhé, silné trichomy chrání rostliny před herbivory (=
býložravci);
•trichomy žahavé: obsahují látky vyvolávající podráždění pokožky zvířat nebo člověka. Např. žahavý trichom
kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) je tvořen protáhlou buňkou nasedající rozšířenou bazální částí na
mnohobuněčný, miskovitě prohloubený epidermální podstavec (emergence). Zužující se apikální část
trichomu je zakončena hlavičkou. Buněčná stěna je pod hlavičkou inkrustovaná kyselinou křemičitou a je
tedy křehká a snadno se při dotyku odlomí. Dochází k uvolnění látek vyvolávajících podráždění (směs
acetylcholinu, histaminu a serotoninu);
•trichomy žlaznaté: jsou většinou zakončené hlavičkou pokrytou kutikulou, pod níž se hromadí sekret (např.
silice, pryskyřice aj.), který se po prasknutí kutikuly uvolňuje. Velké žlaznaté trichomy jsou např. na listenech
samičích šištic chmele (Humulus), tzv. lupulinové žlázky;
•trichomy absorpční: jsou schopné přijímat vodu a v ní rozpuštěné anorganické látky. Jsou to především
trichomy tvořící kořenové vlášení, tzv. rhiziny.
Emergence
Emergence jsou mnohobuněčné výběžky pokožky, do nichž vniká podpokožkové pletivo. Krycí
emergence jsou např. ostny růží (Rosa) a srstek (Grossularia). Žlaznaté emergence jsou např. tentakule na
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter
Vícebuněčné krycí trichomy tykve
turka (Cucurbita pepo).
Papila v epidermis listu bezkolence
(Molinia caerulea).
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter
Krycí vícebuněčný hvězdicovitý trichom
sleziníku (Asplenium sp.).
Krycí trichom listu hluchavky bílé
(Lamium album).
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter
Vícebuněčný hvězdicovitý krycí trichom listu
hlošiny úzkolisté (Elaeagnus angustifolia).
Vícebuněčný větvený
kandelábrovitý krycí trichom
divizny malokvěté (Verbascum
thapsus).
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter
Indumentum (odění) povrchu stonku rozrazilu klasnatého
(Pseudolysimachion spicatum) tvoří krycí a žlaznaté
trichomy.
Žlaznatý trichom ze
samičí šištice chmele
(Humulus lupulus).
Sekret se shromažďuje
mezi buněčnou stěnou
epidermálních buněk
a kutikulou.
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter
Žlaznatý trichom řapíku listu
kapradě rozložené (Dryopteris
dilatata).
Žlaznatý trichom stonku lociky
(Lactuca aculeata).
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter
Žlaznatý trichom listu koleusu ozdobného
(Coleus blumei).
Žlaznatý trichom pleviny kapradě
rozložené (Dryopteris dilatata).
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter
Žláznaté trichomy merlíku
bílého (Chenopodium
album) slouží k vylučování
ve vodě rozpuštěných solí.
Tato adaptace umožňuje
rostlině osidlovat stanoviště
se zasolenými půdami.
Žlaznatý trichom merlíku bílého
(Chenopodium album).
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter
Žahavý trichom kopřivy
dvoudomé (Urtica dioica).
Trichom přisedá rozšířenou
bází na násadcovitou
emergenci. Rozšířená
baňkovitá báze trichomu
obsahuje histamin,
acetylcholin a serotonin.
Tyto látky se z trichomu po
odlomení křehké inkrustované
špičky (kyselina křemičitá)
působením turgoru uvolňují
a způsobují podráždění
pokožky.
Žlaznatý trichom pochvatce (Coleus
blumei).
© 2004 – 2006 Vladimír Vinter

Podobné dokumenty

ABSOLOVENTSKÁ PRÁCE ZÁKLADNÍ ŠKOLA BYSTRÉ 24

ABSOLOVENTSKÁ PRÁCE ZÁKLADNÍ ŠKOLA BYSTRÉ 24 – šíření vzdušnými proudy; za mimořádných podmínek všechny diaspory*, běžně ty, které jsou k tomu uzpůsobeny – mají chmýr, chlupy, křídla, apod.(smetanka, javor, máčka ladní, topol, koniklec) Hydro...

Více

Anatomická stavba stonku

Anatomická stavba stonku Stonek roste činností: • primárních apikálních meristémů; • interkalárních meristémů – např. na bázi článků stébel trav (= nad kolénky); • sekundárních meristémů - kambium, felogen. Cyto - histolog...

Více

Epidermis, stomata, rhizodermis

Epidermis, stomata, rhizodermis Rhizodermis (pokožka kořene) je tvořena jednou vrstvou buněk bez kutikuly, protažených většinou ve směru  podélné osy kořene. Rhizodermis starších kořenů může být suberinizovaná, popř. nahrazená po...

Více

Hydrická funkce lesů

Hydrická funkce lesů Výpar z povrchu půdy bez vegetačního pokryvu nebo z půdy pod vegetací – část neproduktivního výparu. Výpar z půdního povrchu je v lesních ekosystémech ovlivněn především vegetací (druhové složení l...

Více

Téma: HISTOLOGIE I.

Téma: HISTOLOGIE I. Úkol č. 2: Srovnání svrchní a spodní epidermis listu podeňky Pomůcky: mikroskop, preparační sada, rostlinný materiál: vitální listy podeňky (Tradescantia), případně kosatce německého (Iris germania...

Více

listy vodních rostlin

listy vodních rostlin pokožka zpravidla jednovrstevná, buňky parenchymatické, těsně semknuté, často laločnaté (polygonální u kožovitých listů, protáhlé u kopinatých listů) na povrchu kutikula impregnace ligninem (jehli...

Více

Prezentace aplikace PowerPoint

Prezentace aplikace PowerPoint  Tvořena převážně vodou

Více