Alpinismus a česko-slovinské vzájemnosti_NAHLED

Alpinismus a česko-slovinské vzájemnosti_NAHLED

ALPINISMUS
A ČESKO-SLOVINSKÉ
VZÁJEMNOSTI
od konce 19. století
do současnosti
text: Ladislav Jirásko
Češka koča, foto Jiří Šimek
historické dokumenty: archiv autora
35
ALPINISMUS
É
K
S
N
I
V
O
L
S
A ČESKOI
T
S
O
N
M
E
J
VZÁ
TURISTIKA A ALPINISMUS
NA ÚZEMÍ DNEŠNÍHO ČESKA
V 19. A NA ZAČÁTKU 20. STOLETÍ
První spolky zaměřené na turistiku a vysokohorskou turistiku se na území dnešního Česka začaly formovat od poloviny 19. století. I přes poměrně nemalou
vzdálenost od alpských regionů vznikly
nejprve kluby se zájmem o horské oblasti Alp. Členové těchto spolků navštěvovali především jednotlivé oblasti Východních Alp, kde hledali vhodné
stezky přes horská sedla a cesty k vrcholům hor. Cílem se posléze staly i výstupy
po obtížnějších skalnatých hřebenech
a první nadšenci hledali i cesty přes ledovce. Mnoho takovýchto cest a výstupů na vrcholy mělo skutečný objevitelský charakter. Pro tento druh pohybu
v horách se tenkrát zavedl pojem „alpinismus“. Pojmenování bylo odvozeno od
místa provozování aktivit, tedy od Alp.
Alpinismus v tomto období zahrnoval
všechny druhy aktivit v horách – jednodušší a nenáročnou turistiku v horách,
náročnější a odvážnější vysokohorskou
turistiku i sportovněji zaměřené horolezectví. Alpinismus se stal a zůstal běžným a celosvětově rozšířeným pojmem.
V bývalém Československu se tento pojem vytratil a zvláště pak po 2. sv. válce
u nás téměř vymizel, stejně jako zmizel
pojem „vysokohorská turistika“. Horolezectví si u nás hledalo svou vlastní tvář,
oddělilo se od turistiky a činnost označovaná jako vysokohorská turistika nebo alpinismus se v programové náplni
horolezectví přestala vyskytovat. Organizovaná turistika prakticky vůbec nekomunikovala s horolezeckými oddíly
a i díky politickým poměrům u nás se
převážně soustředila na čistě turistické
poznávání domácích regionů.
Terminologie „vysokohorská turistika“
a „alpinismus“ se začíná u nás vracet
po roce 1989. Od roku 1990 se v Čes-
36
koslovensku, respektive v Česku i na Slovensku úspěšně rozšiřuje členství v rakouském Alpenvereinu a dnes platí, že
po 25 letech u nás členství v rakouském
Alpenvereinu zdomácnělo. Pojem alpinismus začíná být vnímán a respektován jak organizovanými horolezci, tak
turisty a stal se používaný i u nás doma
až v 90. letech minulého století.
Dnes jsou pod pojem alpinismus zahrnovány nejen turistika, vysokohorská turistika a všechny druhy horolezectví, ale
i všechny druhy nových a moderních
outdoorových a volnočasových aktivit
jako například lezení po feratách, chůze
na sněžnicích, skitouring a skialpinismus.
Připomeňme nejprve, že první klub na
našem území s pevnou strukturou zaměřenou na alpinismus založil v Praze v roce 1870 pražský rodák Johann Stüdl se
svým širokým okruhem přátel. Ustavující schůze Pražské sekce se uskutečnila
19. května 1870. Kolem Johanna Stüdla se v tehdejší mnohonárodnostní Praze
soustředilo několik aktivních milovníků Alp
nejen německé, ale i české národnosti.
Na hřebenu Grintovce, foto Drejc Karni4ar
Pro úplnost a porovnání je nutné poznamenat, že první alpský svaz v Evropě
byl založen v roce 1857 v Londýně. Anglický svaz, který stále funguje, byl pojmenován Alpine Club. Na území dnešní kontinentální Evropy vznikl jako první
alpský svaz v roce 1862 ve Vídni. Ten
si dodnes zachoval své pojmenování
Rakouský Alpenverein. Pražský rodák
Johann Stüdl, který patřil k pionýrům
a vizionářům organizovaného alpinismu
v Evropě, založil v roce 1869 spolu s tyrolským farářem Franzem Sennem a Karlem Hofmannem z Mnichova Německý
Alpenverein (DAV). DAV vznikl v Mnichově 9. května 1869.
Předtím v roce 1868 nechal Johann Stüdl z vlastních prostředků postavit pod jižními úbočími Großglockneru na sedle
Fanatscharte (dříve Vanitscharte) první
horskou chatu ve Východních Alpách.
Chata se i dnes jmenuje Stüdlhütte
a ve zcela zmodernizované podobě
stále slouží všem návštěvníkům a alpinistům, kteří se vydávají pod nejvyšší vrchol Rakouska. Aktivity členů tehdejší
pražské sekce Německého Alpenvereinu byly směrovány převážně do horských oblastí Großglockneru, Großvenedigeru nebo Ortleru, jen velmi málo pak
do skalnatých oblastí na území dnešního
Česka. V roce 1873 došlo ke sloučení Německého a Rakouského alpského svazu,
vznikl Německý a Rakouský Alpenverein
– používaná zkratka byla DuÖAV. Kromě
pražské sekce vzniklo na území dnešního Česka v 19. století více než deset
dalších sekcí DuÖAV, tyto sekce zde rozvíjely svou činnost až do vzniku 1. světové války.
Významným faktem je, že díky aktivitám těchto sekcí bylo z našeho území
postaveno v Alpách několik horských
chat, některé z nich slouží návštěvníkům
dodnes. Kromě chaty Stüdlhütte pod
Großglocknerem narazí dnešní návštěvník Alp na chaty Neue Prager Hütte nebo Alte Prager Hütte (obě pod Großvenedigerem), na Payer Hütte (ta se
nachází pod Ortlerem), na východním
okraji Zillertálských Alp je to Warnsdorfer
Hütte, v oblasti Dachsteinu pod hřebenem Gosaukamm pak Gablonzer Hütte
a jmenovat by se dalo několik dalších.
Vrátíme-li se z Alp na naše území, lze
v mnoha písemnostech a podkladech
dohledat, že na našem území se začaly formovat kluby a spolky orientované
na pěší turistiku a turistiku v hraničních
horských oblastech dnešního Česka až
o několik let později. První turistická sdružení a turistické kluby vznikaly v sedmdesátých letech 19. století především
v hornatých pohraničních oblastech.
Prvními zakladateli a členy těchto klubů a prvními propagátory turistiky se
stávalo nejprve německé obyvatelstvo.
Některé tyto kluby byly přístupné pouze pro německé občany, mnoho z nich
ale bylo otevřených a jejich členy byly i Češi a třeba i Poláci. Vznik českých
turistických klubů byl o několik let opožděn. Až zvyšující se zájem o turistiku na
našem území v 70. a 80. letech 19. století přinesl i vznik prvních ryze českých turistických klubů.
Významnou událostí na konci 80. let
19. století bylo založení Klubu českých
turistů (KČT) – to se psal rok 1888. Programové aktivity KČT byly zaměřeny na
všechny domácí oblasti, v této době se
intenzivně mluvilo o národně orientované české turistice. KČT začal podle německého vzoru značit turistické trasy,
www.lideahory.cz
stavět chaty a rozhledny. Činnost klubu
byla programově spojena s rostoucím
zájmem o pobyt v přírodě a s poznáváním krás české země. Turistické aktivity
v tomto období byly i dokladem rostoucího pokroku a nového způsobu trávení
volného času.
SLOVINSKO PLANINSKO
DRUŽSTVO
Vznik organizovaného alpinismu ve Slovinsku souvisí s rostoucím zájmem o slovinské Alpy a jeho začátky spadají do
80. let 19. století. Planinski vestnik, oficiální časopis SPD (dnes PZS – Planinska
Zveza Slovenije), zmiňuje především skupinku Planinski piparji. Ti již začátkem
80. let pravidelně podnikali túry v horách
a byli známí tím, že kouřili dýmky – proto
„piparji“. Na tomto místě je nutné zmínit, že kromě mnoha aktivních Slovinců
ke vzniku Slovinského planinského družstva nezanedbatelnou měrou přispěli
i dva významní Češi, kteří v 80. letech
19. století žili a působili ve Slovinsku.
Prvním z nich byl český buditel Jan Václav Lego (1833–1906). Ten již začátkem
uvedeného desetiletí seznamoval Čechy se slovinskými horami a pořádal
výlety Slovinců do Prahy a do Čech.
J. V. Lego v těchto letech doporučoval svým slovinským přátelům, aby při
Sokolu v Lublani založili alpský odbor.
J. V. Lego byl autorem první turistické
příručky o Slovinsku a slovinských horách – příručka se jmenovala Průvodce
po Slovinsku a vyšla v Praze v roce 1888
(Planinski vestnik 9/1953, Vladimír Murko:
Čehi in naše planine).
Druhou osobností, která se již přímo podílela na vzniku SPD, byl pražský profesor a architekt Jan Vladimír Hráský. Ten
v uvedeném období pobýval delší dobu v Lublani, kde se jako architekt podílel na stavbě zemského divadla. Profesor J. V. Hráský se seznámil se skupinou
Planinski piparji a 13. listopadu 1892 byl
dokonce zvolen náčelníkem přípravného výboru SPD (PV 9/1903: Jan Lego
a PV12/1903: Po desetih letih).
Slovinsko planinsko družstvo (SPD) bylo založeno v Lublani, ustavující schůze
SPD se konala 27. února 1893. Činnost
SPD byla zaměřena především na alpinismus ve slovinských Alpách. Krátce
po založení se členem vedení SPD stal
i syn skladatele Antonína Foerstra
dr. Vladimír Foerster.
Jedním z významných momentů v činnosti SPD se stal leden roku 1897, kdy začal vycházet svazový časopis Planinski vestnik. Pro činnost a existenci SPD,
respektive PZS, je důležité i to, že tento
svazový časopis vychází kromě období
1. sv. války periodicky dodnes.
ČESKÝ ODBOR SLOVINSKÉHO
PLANINSKÉHO DRUŽSTVA
Planinski vestnik 8/1900
Během velmi krátké doby po svém založení navázalo SPD komunikaci s KČT.
Aktivní pomoc několika významných
Čechů při zrodu SPD a pak také příliš
jednostranné zaměření KČT na domácí oblasti byly jedním z důvodů, proč
v řadách Klubu českých turistů vznikla
v posledním desetiletí 19. století velmi
silná a aktivní skupina asi dvou desítek
členů, kteří svou činnost začali zaměřovat do oblasti dnešních slovinských Alp.
Tato skupinka nakonec založila v Praze
v roce 1897 Český odbor Slovinského
planinského družstva – Češka podružnica Slovinskega planinskega društva.
Ustavující valná hromada Českého odboru SPD se konala 24. 6. 1897. Zakladateli a vůdčími osobnostmi Českého odboru SPD se stalo i několik členů, které
stáli u zrodu KČT. Mezi mnohými to byli např. prof. dr. Karel Chodounský (ten
byl předsedou přípravného výboru), dr.
Bohumil Franta, dr. Stanislav Práchenský,
37
L. Mareš nebo třeba Karl Stüdl, bratr Johanna Stüdla – zakladatele pražské sekce DAV. Na ustavující valné hromadě
odboru bylo přítomno asi 50 nadšenců
a protagonistů slovinských Alp. Mezi nimi se objevil i tehdejší primátor Prahy Jan
Podlipný. Prvním a také jediným předsedou tohoto odboru se stal prof. Karel
Chodounský. Činnost Českého odboru
SPD byla výrazně zaměřena na vysokohorskou turistiku a na alpinismus – ten byl
v této době vnímán jako vrchol všech turistických aktivit a díky vyšší nákladnosti
se stal zálibou především dobře situovaných společenských vrstev. Na vznik Českého odboru SPD měla vliv dlouhodobá
úzká spolupráce se slovinskými přáteli,
národnostní vyhraněnost a snaha vyrovnat se podobným a již zavedeným aktivitám německých klubů a spolků.
Český odbor SPD patřil již velmi krát-
dr. Stanislav Práchenský
prof. dr. Karel Chodounský
38
Severní stěny Grintovce nad chatou Češka koča,, foto Jiří Šimek
ce po svém vzniku k nejagilnějším odborům celého Slovinského planinského
družstva. Činnost Českého odboru byla
orientována především na severní oblasti Kamnických a Savinjských Alp, střediskem zde byla obec Zgornje Jezersko.
Po svém založení začal odbor v této oblasti s výstavbou značených chodníků.
V roce 1898 bylo započato se stavbou
chodníku na Mlinarsko sedlo a na Grintovec, pak následoval chodník přes Žrelo na Savinjské sedlo. O aktivní činnosti
Českého odboru SPD vycházelo mnoho informací v Planinském věstníku, měsíčníku vydávaném SPD v Lublani. U nás
doma rozvíjel Český odbor čilou propagaci slovinských Alp, organizoval zájezdy jednotlivců i skupin do Slovinska
a finančně i jinak podporoval SPD. Na
přelomu 19. a 20. století měl odbor 236
aktivních členů. Koncem května 1898
začal Český odbor vydávat klubový časopis Alpský věstník.
Dalo by se říci, že Český odbor SPD stál u
zrodu české vysokohorské turistiky a horolezectví. Proto se staly rok 1897 a založení Českého odboru SPD významným
mezníkem. Založení Českého odboru
SPD bylo později u nás doma označeno
i za vznik Českého horolezeckého svazu
(ČHS) a za počátek spolkové a svazové
činnosti ČHS.
Publikační činnost Českého odboru SPD
Koncem 19. a začátkem 20. století byla z mnoha aktivit Českého odboru významná především publikační a vydavatelská činnost. Již v roce 1898 vydal
odbor průvodce po slovinských Alpách
„Slovanské Alpy“, tuto knihu o rozsahu
52 stran redakčně připravil a zpracoval St. Práchenský. V roce 1900 vydal
Český odbor dalšího průvodce „Savinjské Alpy“, autorem byl Leopold Mareš, a v roce 1902 pak průvodce „Julské Alpy“. Rozsah tohoto průvodce byl
104 stran a mezi autory jsou uvedeni napříkladB. Franta, K. Chodounský, O. Laxa, L. Mareš, St. Práchenský a další. Kromě průvodců bylo vydáváno i mnoho
knih a publikací popisujících zážitky
z návštěv slovinských Alp, zážitky z túr
i z výstupů na vrcholy v jednotlivých
oblastech Slovinska, později i z přímo-
publikace Ze Slovanských hor
VÍC NEŽ
AUTODOBÍJEČKA!
Titulní strana průvodce Na horách
Titulní strana průvodce Moře
od Karla Chodounského
adriatické
ří nebo z Černé hory. Připomeňme například knihu Viktora
Dvorského V Julských Alpách s podtitulem Lezecké skizzy ze
skupiny Razoru (vydáno v roce 1906) nebo publikaci kolektivu autorů (B. Franta, V. Dvorský, V. Růžička) Ze slovanských
hor, která byla vydána v roce 1907 při příležitosti 10. výročí založení Českého odboru SPD. Nejrozsáhlejšího průvodce
vydal Český odbor v roce 1910, kniha se jmenovala Slovinské Alpy a Přímoří a měla 354 stran, autorsky se na ní podílelo
několik znalců těchto oblastí, redakčně ji připravili V. Dvorský
a B. Franta. Z rozsáhlé vydavatelské činnosti v tomto období
připomeňme ještě průvodce V. Dvorského a B. Franty: Moře
Adriatické, průvodce po Istri, Dalmaciji, Hrvatskem Primorju,
Črni gori, Benatkih. Publikace vydaná v roce 1911 měla rozsah 204 stran.
Alpský věstník
Od roku 1898 vydával Český odbor SPD vlastní klubový časopis Alpský věstník. První číslo vyšlo před letní sezónou roku 1898.
Vydávání klubového časopisu byl velmi významný vydavatelský počin, který výrazně přispěl k informovanosti o všech druzích činnosti odboru. Dopisovatelé a autoři jednotlivých článků a příspěvků byli převážně členové vedení Českého odboru,
zveřejňované zprávy byly na svou dobu velmi aktuální. Alpský věstník uveřejňoval informace o možnostech vysokohorské
turistiky v Julských a Kamnických Alpách i jinde ve Slovinsku,
aktuální byly zprávy o nových turistických cestách, o horských
chatách i o možnostech ubytování ve slovinských Alpách,
o hostincích a ubytovnách i o cenách za ubytování. Zajímavé byly například údaje o počtu přenocování na chatách
ve Slovinsku, o výši členských příspěvků, o darech na činnost,
o finančním hospodaření atd. Časopis se stal již po prvním roce vydávání velmi populární a vyhledávaný. Alpský věstník vycházel 16 let pravidelně měsíčně, pouze v roce 1913 vznikla
ve vydávání časopisu několikaměsíční pauza způsobená změnou zaměření a novou grafickou úpravou časopisu. Vydávání Alpského věstníku bylo ukončeno až na začátku 1. sv. války,
tedy v roce 1914.
www.lideahory.cz
CHATA ČEŠKA KOČA
Již asi rok po založení Českého odboru SPD předložili někteří aktivní členové
ve vedení odboru návrh na postavení vlastní chaty ve slovinských Alpách.
Z historických záznamů a poznámek prof.
Chodounského i dalších aktivnějších členů vyplývá, že projekt samostatné české chaty ve Slovinsku byl motivován stejnými principy, jako tomu bylo u pražské
sekce Rakouského a Německého Alpenvereinu. I Český odbor SPD se rozhodl
mít vlastní chatu v alpské oblasti, která
by byla těžištěm jeho činnosti. Jednání
o stavbě chaty i o jejím umístění v Kamnických Alpách pod severními stěnami Grintovce proběhlo s vedením SPD
na chatě Triglavski dom na Kredarici již
13. srpna 1898. Pozemky pro stavbu chaty poskytla po nejednoduchých jednáních obec Zgornje Jezersko.
Stavba chaty ve stylu typické české chalupy byla zahájena již v červnu 1899.
Projektantem chaty byl architekt Josef
Podhájský, člen Českého odboru SPD
v Praze. Chata soužila návštěvníkům
již od počátku letní sezony 1900, před
otevřením chaty byly pak dokonče-
ny všechny úpravy a celková dostavba
chaty. Celkové náklady na stavbu chaty
byly ve výši 24 000 korun a to byla na tehdejší dobu vysoká částka.
Slavnostní otevření chaty Češka koča
(Česká chata) se uskutečnilo ve čtvrtek
26. července 1900 v 10.00 hod dopoledne. Při otevření se v okolí chaty shromáždilo okolo 250 návštěvníků a hostů.
Otevření chaty se stalo významnou česko-slovinskou akcí, které se zúčastnilo
mnoho oficiálních hostů. Z Čech se otevření chaty zúčastnilo asi 40 vysokohorských turistů včetně pražského primáto-
Češka koča při slavnostním otevření v roce 1900
Rozcestí nad chatou Češka koča,
Češka koča při oslavě 110 let, foto Drejc Karničar
40
foto Drejc Karničar
ra dr. Šitlera a celého tehdejšího vedení
Českého odboru v čele s prof. K. Chodounským, St. Práchenským, B. Frantou
i L. Marešem. Ze slovinské strany byli přítomni například primátor Lublaně Ivan
Hribar, pozdější předseda SPD Fran Tominšek, farář Jakob Aljaž z Dovje, prof.
Fran Orožen i mnoho návštěvníků z obce
Zgornje Jezersko. Po úvodním projevu
a pozdravu prof. Chodounského byla
chata vysvěcena farářem Jakubem Aljažem, již v této době významnou osobností celého alpinistického hnutí ve Slovinsku. Pak následovaly pozdravy od
mnoha dalších významných hostů přítomných na této slavnosti. Po úvodním
ceremoniálu bylo všem hostům podáváno pohoštění – pražská šunka a česká piva, která daroval Smíchovský pivovar a plzeňský Prazdroj. Současně
s otevřením chaty byl zveřejněn a vyhlášen Pořádek na chatě – pravidla pro
všechny návštěvníky chaty. Pořádek na
chatě obsahoval 14 bodů a definoval
kromě jiného i cenu za ubytování.
Zájem návštěvníků o chatu byl již v prvním roce její existence veliký. Po otevření chaty do konce září 1900 bylo do knihy návštěv na chatě zapsáno 227 jmen,
v roce 1901 do 14. září pak 314 (z toho 218
Čechů). V roce 1902: 323, v roce 1903:
419, v roce 1904: 400 návštěv. Až do roku 1908 tvořili Češi většinu návštěvníků na
chatě, koncem září 1909 navštívilo chatu
321 turistů (157 Čechů, 164 Slovinců). Ale
již za další dva roky v roce 1911 bylo v knize zapsáno 399 jmen, z toho 223 Čechů.
ČESKO-SLOVINSKÝ AKADEMICKÝ
KROUŽEK / ČEŠKO-SLOVENSKI
AKADEMIČNI KROŽEK
V dubnu 1903 vznikl z iniciativy českých
a slovinských studentů, členů Českého
odboru SPD, Česko-slovinský akademický kroužek. Kroužek působil po celou
dobu své existence v rámci Českého
odboru. Mladí studenti, vedeni technikem Otakarem Vondráčkem (předseda
kroužku) a právníkem Juliusem Pavlíčkem (tajemník), se zaměřili na propagaci slovinských Alp a na sportovněji pojatý alpinismus především mezi mladými
zájemci v Česku i ve Slovinsku. Koncem
roku 1903 měl kroužek 43 členů (PV 3
a 4/1903, AV 3 a 4/1903).
Při prázdninovém zasedání kroužku
v Logu pod Predelem dne 13. srpna
1904 bylo rozhodnuto o stavbě horské
www.lideahory.cz
chaty v dolině Koritniška dolina pod
Mangrtom. Chata byla pojmenována Koritniška koča – Korytnická chata.
Od obce Predel získali akademici zdarma pozemek a rovněž část stavebního
materiálu. Stavba chaty byla zahájena
v létě 1907. Kroužek chtěl chatu otevřít
ještě na podzim stejného roku při příležitosti 10. výročí založení Českého odboru. Stavba se ale protáhla na dva roky, dokončena a otevřena byla v roce
1909. Chata se stala východiskem na
túry do oblasti skupiny Mangrtu a až do
1. sv. války ji provozovali čeští návštěvníci, kteří každoročně trávili léto a dovolenou v Kranjské Goře. Protože byla chata postavena na území, které po 1. sv.
válce připadlo Itálii, přestala být po válce ve vlastnictví SPD a stejně jako pozemek připadla Itálii. Činnost kroužku byla
ukončena se začátkem 1. sv. války.
UKONČENÍ ČINNOSTI ČESKÉHO
ODBORU SPD
Po ukončení 1. sv. války a po vzniku
Československa se samostatný stát začal řídit novými legislativními normami
a novým zákonodárstvím. Tyto zákony
mimo jiné neumožňovaly, aby na území Československa mohly aktivně působit kluby a spolky, které měly své sídlo
v zahraničí. Nové zákony dále zakazovaly členství československých občanů
v zahraničních spolcích. Pokud se týkalo majetku takovýchto spolků, pak nová
legislativa obsahovala pravidla, podle
kterých obecně platilo: Spolek nebo
klub v nově vzniklém Československém
státu nesměl vlastnit majetek, který se
nacházel mimo jeho území, na takovýto majetek ztratil klub vlastnická práva.
Nacházel-li se majetek takovéhoto spolku nebo klubu na území nově vzniklého
Československa, pak bylo možné tento majetek převádět na jiný spolek na
našem území. Nová legislativa postihla i Český odbor Slovinského planinského družstva se sídlem v Lublani. Těmito
nařízeními byly postiženy i všechny sekce Rakouského a Německého Alpenvereinu i všechny německé turistické kluby,
které do této doby aktivně působily na
území nově vzniklého Československa.
V případě Českého odboru SPD došlo
v roce 1918 na základě rozhodnutí valné
hromady k jeho rozpuštění a k likvidaci.
Došlo i ke ztrátě a k převedení majetku,
který měl odbor podle inventárních se-
znamů ve svém vlastnictví. Po dohodě
vedení Českého odboru a nově vzniklého Klubu československých turistů (KSČT)
byl na nový klub převeden celý rozsáhlý
archiv, celá knihovna i všechny archiválie a seznamy členů. Zahraniční majetek
odboru tvořily dvě chaty – Češka koča
a Koritniška koča. Češkou koču převzalo do vlastnictví SPD, Koritniška koča po
změně hranic po 1. sv. válce zůstala na
italském území.
OBDOBÍ PO 1. SV. VÁLCE
Po uklidnění a stabilizaci situace v novém samostatném Československu se
někteří členové bývalého Českého odboru SPD, kteří se v roce 1918 stali členy Klubu československých turistů, rozhodli v roce 1924 založit nový spolek.
V červnu 1924 nejprve vznikl Alpský odbor Svazu lyžařů republiky československé. Ale již 13. listopadu 1924 došlo k vytvoření samostatného Klubu alpistů/
alpinistů československých (KAČS). Výkonným předsedou se stal MUDr. Jaromír
Pečírka, čestným předsedou byl zvolen
prof. K. Chodounský. Obě tyto osobnosti měly být garanty toho, že KAČS naváže na činnost Českého odboru SPD
a organizovaná vysokohorská turistika
a horolezectví získá v Československu
zpět pozici z období před 1. sv. válkou.
V polovině 30. let 20. století měl klub již
okolo 500 členů. V roce 1933 byl KAČS
přijat za člena UIAA (Union Internationale des Associations d'Alpinisme).
UIAA vznikl v roce 1932 Chamonix.
Pro český a československý alpinismus
se po 1. sv. válce změnily podmínky,
nastala jiná státoprávní situace a naši alpinisté, vysokohorští turisté i horolezci začali zaměřovat svou činnost na
dříve opomíjené Vysoké Tatry. Představy o tom, že spolupráce mezi Československem, respektive Českem a Slovinskem budou pokračovat, vzaly za své.
Mezi Československem a Slovinskem vyrostly dvoje hranice a to byl hlavní důvod, proč v období mezi 1. a 2. sv. válkou oboustranná vzájemnost v oblasti
alpinismu téměř zcela ustala. I ve Slovinsku se lidé museli zaměřit na jiné životní priority a činnost planinských družstev
nedosahovala zdaleka předválečné intenzity.
Přesto je zajímavé připomenout některé časové momenty spojené s chatou
Češka koča. Tato chata zůstane zce-
41
la jistě i v budoucnosti nezapomenutelným symbolem česko-slovinské vzájemnosti a oboustranné bohaté historie.
ČEŠKA KOČA PO 1. SV. VÁLCE
Po skončení 1. světové války přešla chata v roce 1918 do vlastnictví SPD. Po válce byla chata ve zuboženém stavu, během válečného období byl každý pod
vlivem válečných událostí a o chatu se
nikdo nestaral. Chatu bylo nutno opravit a nově zpřístupnit návštěvníkům. První roky po skončení války o alpinismus
a o klubovou činnost příliš velký zájem
nebyl, všichni se snažili co nejrychleji
vzpamatovat z válečného období.
Přesto se našlo několik nadšenců, kteří začali vyhledávat horské oblasti a podnikat
výstupy na hřebeny a vrcholy. Na chatu Češka koča se krátce po válce vrátil
první chatař Jernej Krč – horský vůdce a
tajemník místní obce Jezersko. Ten jako
chatař začínal na Češke koče již při jejím
otevření v roce 1900 a spravoval ji až do
roku 1920. S osobou Jerneje Krče je spojeno mnohaleté přátelství s představiteli Českého odboru SPD – s Karlem Chodunským, St. Práchenským, B. Frantou,
L. Marešem i mnoha dalšími. V období
od roku 1921 až do roku 1929 byla cha-
Legendární osobnost Andrej Karničar,
foto Drejc Karničar
tařkou dcera Jerneje Krče Minka Krč
z Kokry. V letech 1924 až 1926 se ale o
chatu staral Janez Povšnar z Kokry – pocházel ze stejné obce jako Minka Krč.
Dalších deset let, tedy v období 1930 až
1940, byl chatařem na Češke koče finanční úředník Anton Starc z obce Ribnice. V roce 1934 byla na chatě opravena
střecha a vybudován nový chodník na
chatu. V období kolem 2. světové války
Češka koča 5. srpna 1990 při oslavách 90 let, foto Ladislav Jirásko
42
v letech 1942 až 1947 byla chata zavřena, velmi často byla ale v době okupace Jugoslávie útočištěm aktivních partyzánských oddílů. Češka koča byla jedna
z velmi mála chat v této oblasti, která
válečné období 2. sv. války přežila bez
úhony. Většina okolních chat byla totiž
vypálena.
Aby chata mohla začít sloužit svému
účelu, bylo nutné po 2. sv. válce provést
na chatě mnoho oprav. Místní občané z Jezerska považovali i nadále chatu za svou, všichni chataři v období po
2. sv. válce až do dneška pocházeli nebo pochází z Jezerska. Nezapomenutelnou osobností se stal především Andrej
Karničar. Původně byl vyučen jako švec,
horská oblast Grintovce ho však již jako mladého uchvátila a změnila jeho život. Andrej poprvé vládl chatě v období
1949–1950. Od roku 1960 pak spravoval
Češkou koču až do své smrti v roce 1997.
Během třiceti let jeho správcovství na
chatě se stal legendární postavou v celém slovinsko-rakouském pomezí. Chata
se během tohoto období stala významným a vyhledávaným alpinistickým střediskem, Andrej Karničar i Češka koča se
stali velkými pojmy pro evropské lezce
i alpinisty.
ČEŠKA KOČA (1543 m)
KAMNICKÉ A SAVINJSKÉ
ALPY
Chata: Východisko:
Příjezd:
Převýšení:
Obtížnost:
Čas výstupu:
Sezona:
Mapy:
Vybavení:
Češka koča, 1543 m
Zgornje Jezersko, 880 m
Z Prahy přes Dolní Dvořiště, Linz,
po dálnici přes Liezen do Klagenfurtu
a přes sedlo Seebergsattel/Jezersko
sedlo do obce Zgornje Jezersko,
cca 580 km. Z Brna přes Vídeň, Wiener
Neustadt, Graz do Klagenfurtu a přes
Seebergsattel do Zg. Jezerska,
cca 470 km.
750 m
jednoduchá značená cesta
2h
letní sezona červen–září
mapy PZS Grintovci 1:25 000
pro výstup na chatu je nutné
vybavení pro turistiku v horách
a pevné pohory
Češka koča, foto: Jiří Šimek
&
Sleva 10%
Instrukce pro uplatnení slevy
na www.carinthiashop.com
JEZERSKA KOČNA (2540 m) –
KREMŽARJEVA POT
KAMNICKÉ A SAVINJSKÉ
ALPY
Vrchol: Jezerska Kočna, 2540 m
Východisko:
chata Češka koča, 1543 m
Příjezd:
Z Prahy přes Dolní Dvořiště, Linz,
po dálnici přes Liezen do Klagenfurtu
a přes sedlo Seebergsattel/Jezersko
sedlo do obce Zgornje Jezersko,
cca 580 km. Z Brna přes Vídeň, Wiener
Neustadt, Graz do Klagenfurtu a přes
Seebergsattel do Zg. Jezerska,
cca 470 km.
Příchod na chatu: Nejrychlejší příchod na chatu
od dolní stanice nákladové lanovky
na konci doliny Ravenska Kočna 1,5 h
nebo po zn. cestě z obce Zgornje
Jezersko 2 h.
Převýšení:
od chaty na vrchol 1100 m
Obtížnost:
D
Čas výstupu:
od chaty 3,5 h
Sezona:
letní sezona červen–září
Mapy:
mapy PZS Grintovci 1:25 000
Vybavení:
pro zajištěné cesty – sedací úvazek,
přilba, souprava pro zajištěné cesty
Jezerska kočna, foto: Jiří Šimek
&
Sleva 10%
Instrukce pro uplatnení slevy
na www.carinthiashop.com
&
Chata Češka koča je symbolem česko-slovinské vzájemnosti z konce 19. a začátku 20.
století. Chatu postavil Český odbor Slovinského planinského družstva v Praze v roce 1900.
Chata stojí v původní nezměněné podobě
v kotlině Zgornje Ravne pod severními stěnami Grintovce, nejvyššího vrcholu Kamnických
a Savinjských Alp.
Příchod:
Z centra obce od informačního střediska
(parkoviště u ruiny hotelu Kazino) přes most
k jihu do doliny Makekova Kočna. Chodník
vede z počátku většinou lesem východní stranou doliny, později začíná výstup až na sedlo
oddělující doliny Makekova a Ravenska Kočna. Ze sedla pokračuje výstup lesem, později
klečí a po skalách až k chatě; 2 h.
&
Druhý nejvyšší vrchol Kamnických a Savinjských Alp a nejvyšší bod západního okraje
hřebenu centrální části horstva. Tato část hřebenu uvozuje od jihu údolí Makekova Kočna,
k jihu spadá tento hřeben do hluboko ležícího údolí Suhi dol. Je to nejtěžší zajištěná cesta
v Kamnických a Savinjských Alpách a výstupová cesta je pojmenována po objeviteli tohoto výstupu Francetu Kremžarjevovi.
Krátký popis:
Od chaty podle značení vzhůru směrem do
skalního kotle pod S stěnou Grintovce. U rozcestí vpravo k výraznému skalnímu žebru. Po
skalách výstup nejprve po značené, později
po zajištěné cestě (téměř v celé své délce
zajištění klíny, kramlemi a ocelovými lany).
Velmi často je cesta vedena po úzkých
a exponovaných skalních římsách. V prostřední části vede chodník po hřebínku vybíhajícím
z vrcholu Jezerske Kočny k severu. Až k rozcestí na hřebenu asi 3 h. Zde se většinou odkládají kletry a pokračuje se po západním
hřebenu strmě až na vrchol. Krátce za rozcestím se plazením překonává úzká šikmo skloněná asi 5 m dlouhá skalní římsa. Od rozcestí
k vrcholu asi 0,5 h.
GRINTOVEC (2558 m) – FRISCHAUFOVA
POT
KAMNICKÉ A SAVINJSKÉ
ALPY
Vrchol: Východisko:
Příjezd:
Příchod na chatu:
Převýšení:
Obtížnost:
Čas výstupu:
Sezona:
Mapy:
Vybavení:
Grintovec, 2558 m
chata Češka koča, 1543 m
Z Prahy přes Dolní Dvořiště, Linz,
po dálnici přes Liezen do Klagenfurtu
a přes sedlo Seebergsattel/Jezersko
sedlo do obce Zgornje Jezersko,
cca 580 km. Z Brna přes Vídeň,
Wiener Neustadt, Graz do Klagenfurtu a přes Seebergsattel do
Zg. Jezerska, cca 470 km.
Nejrychlejší příchod na chatu od
dolní stanice nákladové lanovky na
konci doliny Ravenska Kočna 1,5 h
nebo po zn. cestě z obce Zgornje
Jezersko 2 h.
od chaty na vrchol 1100 m
C/D
od chaty 3,5 h
letní sezona červen–září
mapy PZS Grintovci 1:25 000
pro zajištěné cesty – sedací úvazek,
přilba, souprava pro zajištěné cesty
Frischaufova pot na Grintovec, foto: Jiří Šimek
&
Sleva 10%
Instrukce pro uplatnení slevy
na www.carinthiashop.com
SKUTA (2532 m) – PŘES DOLGI HRBET
KAMNICKÉ A SAVINJSKÉ
ALPY
Vrchol: Východisko:
Příjezd:
Příchod na chatu:
Převýšení:
Obtížnost:
Čas výstupu:
Sezona:
Mapy:
Vybavení:
Skuta, 2532 m
chata Češka koča, 1543 m
Z Prahy přes Dolní Dvořiště, Linz,
po dálnici přes Liezen do Klagenfurtu
a přes sedlo Seebergsattel/Jezersko
sedlo do obce Zgornje Jezersko,
cca 580 km. Z Brna přes Vídeň, Wiener
Neustadt, Graz do Klagenfurtu a přes
Seebergsattel do Zg. Jezerska, cca 470 km.
Nejrychlejší příchod na chatu od dolní
stanice nákladové lanovky na konci
doliny Ravenska Kočna 1,5 h nebo po
zn. cestě z obce Zgornje Jezersko 2 h.
od chaty na vrchol 1100 m
D
od chaty 4 – 4,5 h
letní sezona červen – září
mapy PZS Grintovci 1:25 000
pro zajištěné cesty – sedací úvazek,
přilba, souprava pro zajištěné cesty
Nad mlinarským sedlem, foto: Jiří Šimek
&
Sleva 10%
Instrukce pro uplatnení slevy
na www.carinthiashop.com
&
Nejvyšší vrchol Kamnických a Savinjských Alp
je dominantní vrchol nejvyššího hřebenu celého horstva. Z vrcholu spadá k severu do kotliny
Zgornje Ravne, kde stojí chata Češka koča,
vysoká skalní stěna. Nejrychlejší výstup na vrchol vede po zajištěné cestě severní stěnou
na Mlinarsko sedlo (2334 m) – tato cesta se
jmenuje Frischaufova pot. Z tohoto sedla výstup na vrchol po severovýchodním hřebenu.
Popis výstupu:
Od chaty podle značení výstup k rozcestí
(společná cesta na vrcholy Jezerska Kočna
a Grintovec), na rozcestí z kuloáru Zgornje
Ravne vlevo pod S stěnu Grintovce (často
i v létě množství sněhu). Stěnou strmý výstup
po exponované zajištěné cestě (fixní lana,
kramle, stupy) až do západní stěny hřebenu
Dolgi hrbet – po celý tento úsek velké nebezpečí padajícího kamení. Těsně pod vrcholem
hřebenu se chodník stáčí k jihu na Mlinarske
sedlo, až sem asi 2,5 h. Ze sedla výstup západním směrem po úzkém hřebínku a dále
po zajištěném chodníku nejprve na jižní stranu, později opět přes hřeben na severní stranu k rozcestí. Nakonec po kramlích a fixních
lanech po skále na vrchol. Od chaty 3,5 h.
&
Náročná jednodenní túra, z Mlinarskego sedla
náročný a vzdušný přechod východního hřebenu s vrcholem Dolgi hrbet (2473 m) a přes vrchol
Štruca (2464 m) výstup na krásný vyhlídkový vrchol
Skuta. Jeden z nejúžasnějších hřebenových přechodů ve slovinských horách. Přechod v obráceném směru, než je popisován, je velmi náročný,
a to především při sestupu z Dolgeho hrbetu. Túru
je možné podniknout pouze za stabilního a jasného počasí. Nutná velmi dobrá kondice.
Popis:
Od chaty podle značení výstup k rozcestí (společná cesta na vrcholy Jezerska Kočna a Grintovec),
na rozcestí vlevo z kuloáru Zgornje Ravne pod
severní stěnu Grintovce (často i v létě množství
sněhu). Stěnou vlevo strmý výstup po exponované zajištěné cestě (fixní lana, kramle, stupy) až do
západní stěny hřebenu Dolgi hrbet – po celý tento
úsek velké nebezpečí padajícího kamení. Těsně
pod vrcholem hřebenu se chodník stáčí k jihu na
Mlinarske sedlo, až sem asi 2,5 h. Ze sedla krátký
přechod pod stěnu a podle zajištění strmý výstup
na hřeben a po něm dlouhý vzdušný úsek až na
nejvyšší vrchol Dolgeho hrbetu, zde schránka s vrcholovou knížkou. Následuje sestup po hřebenu
podle zajištění, častý přechod ze severní na jižní
stranu hřebenu až do úzkého markantního sedla
Škrbina. Krátce nad sedlem sestup přes převislou
stěnku, zajištění kramlemi i ocelovými kolíky. Za Škrbinou přechod přes vrchol Štruca (2464 m) a po
zn. chodníku závěrečný výstup na vrchol Skuty.
Z Mlinarskego sedla na vrchol Skuty obvykle 1,5–2 h.
Návrat:
Nejrychlejší návrat z vrcholu Skuty je po zn. cestě
do sedla Škrbina a dále až k rozcestí na Veliki Podi,
odtud pak výstup zpět na Mlinarsko sedlo – sem
z vrcholu Skuty asi 2,5 h. Z Mlinarskego sedla po
Frischaufově poti zpět na chatu další 2 h. Velmi náročná a dlouhá celodenní túra, celý okruh 8,5–9 h.
TURSKA GORA (2251 m)
KAMNICKÉ A SAVINJSKÉ
ALPY
Vrchol: Turska gora, 2251 m
Východisko:
Kamniška koča, 1864 m
Příjezd:
Z Prahy přes Brno a Vídeň do Grazu,
přes Šentilj do Mariboru a do Celje,
dále přes Vransko do Kamniku a na
parkoviště u chaty Dom v Kamniški
Bistrici, cca 720 km. Z Brna přes Vídeň,
Graz, Maribor a do Celje a odtud
přes Vransko do Kamniku a na
parkoviště u chaty Dom v Kamniški
Bistrici, cca 520 km.
Příchod na chatu: od chaty Dom v Kamniški Bistrici
výstup po zn. cestě 4 h
Převýšení:
od chaty na vrchol 550 m
Obtížnost:
B/C
Čas výstupu:
od chaty 2 h
Sezona:
letní sezona červen–září
Mapy:
mapy PZS Grintovci 1:25 000
Vybavení:
pro zajištěné cesty – sedací úvazek,
přilba, souprava pro zajištěné cesty
Ze Sleme pod jižními úbočími Skuty,
foto: Jiří Šimek
&
Sleva 10%
Instrukce pro uplatnení slevy
na www.carinthiashop.com
JEZERSKO SEDLO (2034 m)
KAMNICKÉ A SAVINJSKÉ
ALPY
Nejvyšší bod: sedlo Jezersko sedlo, 2034 m
Východisko:
chata Češka koča, 1543 m
Příchod na chatu: z obce Zgornje Jezersko (880 m) 2 h,
z doliny Ravenska Kočna od dolní
stanice nákladové lanovky 1,5 h
Převýšení:
750 m
Obtížnost:
středně obtížná túra, přechod
kotlinou Žrelo po zajištěné cestě
Čas výstupu:
2,5 h
Sezona:
letní sezona červen–září
Mapy:
mapy PZS Grintovci 1:25 000
Vybavení:
pro zajištěné cesty – sedací úvazek,
přilba, souprava pro zajištěné cesty
Kuloár Žrelo, foto: Jiří Šimek
&
Sleva 10%
Instrukce pro uplatnení slevy
na www.carinthiashop.com
&
Vrchol Turske gory se nachází na východním
okraji centrální části Kamnických a Savinjských Alp a vede přes něj značená cesta Slovinska planinska pot. Výstup na něj je možný
po zajištěné cestě od chaty Kamniška koča
(1864 m) nebo od chaty Frischaufov dom
(1385 m) po zajištěné cestě žlabem Turski
žleb. Velmi oblíbenou túrou je přechod z chaty Kamniška koča na chatu Cojzova koča
pod vrcholem Grintavce.
Popis přechodu Kamniška koča – Turska gora
– Cojzova koča:
Od chaty po travách k rozcestí na sedle
Kamniško sedlo, ze sedla podle značení ve
skalách v severní stěně vrcholu Brana, zajištěná cesta vede od místa Kotlišče (1974 m)
přes skalní okno „Sod brez dna“ až na západní okraj široké severní stěny vrcholu Brana.
Odtud výstup na vrchol Turska gora. Z vrcholu
po chodníku sestup až na horní okraj strmého Turskeho žlebu. Zde od rozcestí vlevo přes
Male podi na sedlo Sleme (zajištění) a po zn.
cestě přes Velike Podi k bivaku pod Grintovcem. Od bivaku pokračuje zn. cesta na sedlo
Mala Vratca v hřebenu Dolga stena. Ze sedla
sestup jihozápadním směrem na Kokrsko sedlo a k chatě Cojzova koča; 6 h.
&
Nádhernou túrou v tomto koutu Kamnických
a Savinjských Alp je přechod od chaty Češka
koča přes Jezersko a Savinjsko sedlo k chatě Frischaufov dom na Okrešlju. Túra vede
v prvé části pod severními stěnami nejvyšších
vrcholů této horské skupiny. Druhá polovina
túry končí na Okrešlju, v horním patře nádherné Logarské doliny.
Popis přechodu:
Od chaty podle ukazatelů východním směrem do skalního kotle Žrelo, touto kotlinou po
nenáročné zajištěné cestě na vrchol Žrelo.
Odtud po travách k chatě Kranjska koča
na Ledinah. Dále podle značení na Jezersko
sedlo na hranici Slovinsko – Rakousko. Z tohoto sedla sestup nejprve na Savinjsko sedlo
a dále podle značení prudký sestup do doliny
Mrzli dol a pod jižními stěnami vrcholu Mrzla
gora do kotliny Okrešelj a k chatě Frischaufov
dom; asi 5 h.
COJZOVA KOČA NA KOKRSKEM SEDLU
(1793 m)
KAMNICKÉ A SAVINJSKÉ
ALPY
Chata: Cojzova koča, 1793 m
Východisko:
Dom v Kamnišku Bistrici, 601 m
Příjezd:
Z Prahy přes Brno a Vídeň do Grazu,
přes Šentilj do Mariboru a do Celje,
dále přes Vransko do Kamniku a na
parkoviště u chaty Dom v Kamniški
Bistrici, cca 720 km. Z Brna přes Vídeň,
Graz, Maribor a do Celje a odtud přes
Vransko do Kamniku a na parkoviště
u chaty Dom v Kamniški Bistrici,
cca 520 km.
Příchod na chatu: od chaty Dom v Kamniški Bistrici
po zn. cestě
Převýšení:
1200 m
Obtížnost:
středně těžká túra
Čas výstupu:
3,5 h
Sezona:
letní sezona červen–září
Mapy:
mapy PZS Grintovci 1:25 000
Vybavení:
pro výstup na chatu je nutné vybavení
pro turistiku v horách a pevné pohory
Bivak pod Grintovcem, foto: Jiří Šimek
&
Sleva 10%
Instrukce pro uplatnení slevy
na www.carinthiashop.com
GRINTOVEC (2558 m)
KAMNICKÉ A SAVINJSKÉ
ALPY
Vrchol: Grintovec, 2558 m
Východisko:
chata Cojzova koča, 1793 m
Příjezd:
Z Prahy přes Dolní Dvořiště, Linz,
po dálnici přes Liezen do Klagenfurtu
a přes sedlo Seebergsattel/Jezersko
sedlo do obce Zgornje Jezersko,
cca 580 km. Z Brna přes Vídeň, Wiener
Neustadt, Graz do Klagenfurtu a přes
Seebergsattel do Zg. Jezerska,
cca 470 km.
Příchod na chatu: od chaty Dom v Kamniški Bistrici (601 m)
3,5 h, z lokality Zgornja Kokra v údolí
říčky Kokra (600 m) údolím Suha Dol 3 h
Převýšení:
780 m
Obtížnost:
středně obtížná túra
Čas výstupu:
2h
Sezona:
letní sezona červen–září
Mapy:
mapy PZS Grintovci 1:25 000
Vybavení:
pro výstup na chatu je nutné vybavení
pro turistiku v horách a pevné pohory
Na vrcholu Grintovce, foto: Jiří Šimek
&
Sleva 10%
Instrukce pro uplatnení slevy
na www.carinthiashop.com
&
Chata Cojzova koča je jedna z nejstarších
chat v Kamnických a Savinjských Alpách,
postavena byla v roce 1897 na sedle mezi
vrcholy Grintovce a Kalškou gorou. Chata je
ideálním východiskem na vrcholy Grintovec,
Jezerka kočna nebo Skuta z jižní strany.
Popis příchodu na chatu:
Od chaty v Kamniški Bistrici po zn. chodníku
k rozcestí, zde vlevo po cestě sjízdné autem
až k dolní stanici nákladové lanovky na Kokrsko sedlo (autem se uspoří 1 h). Od stanice
lanovky vlevo strmý výstup lesem, nad hranicí
lesa mnoha serpentinami kotlinou Kokrska Dol
po strmých travách až k chatě na sedle Kokrsko sedlo.
&
Grintovec, nejvyšší vrchol Kamnických a Savinjských Alp, je od jihu dostupný po poměrně jednoznačné značené cestě. Při dobrém
počasí po celou dobu výstupu jedinečné výhledy na okolní horské oblasti i na vzdálenější
Julské Alpy.
Popis výstupu:
Od chaty po travách pod jižní úbočí Grintovce k rozcestí. Od rozcestí vpravo podle ukazatelů nejprve po travách, později po skalách až do výrazné štěrbiny v jižním hřebenu
vybíhajícím z vrcholu Grintovce. Ze štěrbiny
po značeném chodníku stálý výstup až na vrchol. Orientačně jednoduchá cesta.
Severní stěny masivu Grintovce, foto Drejc Karničar
ALPINISMUS A ROZVOJ ČESKOSLOVINSKÝCH VZTAHŮ
PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE
Poválečné uspořádání v Evropě a vytvoření dvou mocenských bloků tvrdě postihlo i aktivity a činnost širokého
spektra spolků a společností, které byly etablovány na území Československa
a samozřejmě i všech klubů, které měly
své partnery a přátele po celé Evropě
a dříve s nimi svobodně spolupracovaly.
Vytvořením železné opony ve východní Evropě znemožnil komunistický režim
kromě jiného všem svým občanům svobodně cestovat. Uzavřením hranic především se zeměmi západní Evropy byla
ukončena činnost i všech československých klubů a spolků zaměřených na
všechny formy turistiky a alpinismu.
Slovinsko se po 2. světové válce stalo
součástí Jugoslávie, ale ani do Jugoslávie nebylo možné z Československa
svobodně cestovat. Proto i se Slovinskem ustaly v 50. a 60. letech minulého
století veškeré vzájemnosti. Češi i Slováci nemohli navštěvovat tolik oblíbené
Julské a Kamnické Alpy. V tomto období klubová a spolková spolupráce zcela ustala, bolševické mocenské struktury
u nás doma jakékoliv pokusy o komunikaci spolků i jednotlivců trestaly. Alpinismus podobně jako mnoho jiných svobodných aktivit byl vnímán jako nepřítel
režimu.
www.lideahory.cz
ČESKO-SLOVINSKÁ VZÁJEMNOST
OD 60. LET 20. STOLETÍ
Koncem 60. let a pak výrazněji v 70. letech minulého století došlo u nás přece
jen ke společenskému uvolnění. Rostl počet devizových příslibů, který umožňoval
občanům Československa cestovat do
„kapitalistické ciziny“ a do Jugoslávie. Jugoslávie a slovinské Alpy se v tomto období staly především během prázdninových měsíců častým a oblíbeným cílem
našich občanů. V 70. letech minulého století došlo i k obnovení některých česko-slovinských spolkových činností. Rostoucí
zájem československých organizovaných
turistů a horolezců o jugoslávská pohoří
a především o Julské, Kamnické a Savinjské Alpy a začínající klubové kontakty bylyi impulzem k pozdějšímu obnovení oficiálních vztahů mezi slovinským alpským
svazem (Planinska Zveza Slovenije – PZS)
a tehdejším československým svazem turistiky (Svaz turistiky Československého
svazu tělesné výchovy – ST ČSTV).
Než však k těmto prvním oficiálním kontaktům a jednáním v novodobé historii
došlo, je vhodné připomenout některé
skutečnosti a neoficiální osobní a klubové vztahy tohoto období. V roce 1970
vznikl v tehdejším ST ČÚV ČSTV (Svaz turistiky Českého ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy)
nový druh sportovněji pojaté turistiky –
ustanovena byla Sekce vysokohorské
turistiky. U obnovy tohoto hnutí v Československu stály známé osobnosti horolezeckého svazu Voloďa Suchý a Jindřich
Svoboda, kteří byli nositelé metodických
a vzdělávacích programů VHT. Po organizační stránce stáli u zrodu především
Pražané Ing. Libor Pěkný a Ing. Ivo Hejl,
druhý jmenovaný se v rove 1970 stal prvním předsedou sekce VHT.
Činnost VHT byla nejprve spojována
s Vysokými a Západními Tatrami. Ale již
kolem poloviny 70. let minulého století nacházely některé aktivní oddíly vysokohorské turistiky i horolezecké oddíly cestu, jak získat devizový příslib a jak
vyjíždět za hranice Československa. Devizový příslib byl až do roku 1989 zásadní podmínkou pro rozsáhlá vyjednávání
s totalitní hierarchií a Ministerstvem vnitra o udělení výjezdní doložky pro vycestování do zemí mimo komunistický blok
ve východní Evropě. V 70. letech bylo
výrazně snadnější získat devizy především pro výjezd do bývalé Jugoslávie.
Ve slovinských Alpách začalo přibývat
česky a slovensky mluvících návštěvníků.
S rostoucí návštěvností jednotlivců i oddílů se začínal pomalu obnovovat i kontakt mezi vysokohorskými turisty a horolezci a začala ožívat i bohatá historie
dřívějších vzájemných vztahů. Jednotlivé
kluby a oddíly z Československa začínaly
objevovat a nacházet své nové partnery ve Slovinsku.
51
Průvodce Julské Alpy, vydání 1979
Průvodce Kamnické a Savinjské Alpy,
vydání 1980
Průvodce Jugoslavské hory, vydání 1983
52
Velmi aktivní byly především oddíly vysokohorské turistiky v Čechách i na Moravě organizované ve ST ČÚV ČSTV.
Mezi takovéto oddíly, které zaměřily
svou činnost do oblasti slovinských Alp
a jiných jugoslávských hor, patřily oddíly VHT v Přerově, Brně, Ústí nad Labem,
Praze i jinde.
Od roku 1975 byly prakticky každoročně Julské a Kamnické Alpy a i jiné jugoslávské hory těžištěm jejich klubové
sportovní a poznávací činnosti.
Jedním z nejaktivnějších oddílů v rozvíjení sportovních kontaktů se Slovinskem byl oddíl VHT TJ Slovan Lysá nad
Labem. Významné byly především vydavatelské počiny a aktivity některých
členů tohoto oddílu. Oddíl začal svépomocí vydávat jednoduché průvodce po slovinských a jugoslávských horách. V roce 1979 to byl průvodce po
Julských Alpách, v roce 1980 pak průvodce Kamnické a Savinjské Alpy a v
roce 1983 rozsáhlý průvodce Jugoslávské hory a řeky. Autory průvodců byli Milan Čepelka a Ing. Ladislav Jirásko,
u průvodce Jugoslávské hory a řeky se
na vydání podíleli i další přizvaní znalci
těchto oblastí Ing. Josef Lorenc z Prahy,
Ing. Luděk Leder z Brna a Ing. Zdeněk
Záruba z Frýdku-Místku. Průvodci byly vydávány v počtu 2000 ks, a protože zájem o popisované aktivity i horské
oblasti byl veliký, byly jednotlivé publikace vždy během tří měsíců zcela rozebrány.
I díky této publikační činnosti se Češi
a Slováci začali více zajímat o Slovinsko
i Jugoslávii. Zvláště pak v 80. letech minulého století došlo k dalšímu oboustrannému rozvoji neoficiálních klubových
kontaktů. Slovinské a jugoslávské hory
se v 80. letech staly centrem zájmu pro
mnoho oddílů VHT i mnoho horolezeckých oddílů a tato rozšiřující se klubová
vzájemnost významně přispěla k obnovení oficiálních svazových kontaktů.
Ze záznamů o aktivitách horolezeckého svazu a horolezeckých oddílů (www.
horosvaz.cz) lze připomenout, že v roce 1948 se uskutečnil zájezd vybraných
horolezců do Jugoslávie a že po roce
1957 zaměřili někteří reprezentanti svou
pozornost na Julské Alpy. I když se to
v žádných pramenech neuvádí, je nutné na tomto místě připomenout nedoceněnou činnost členů ČHS Ing. Josefa Lorence a Ing. Josefa Kandla. Těmto
Plakát 90 let ČHS, 1987
dvěma zanícencům a milovníkům lezení
a alpinismu se dařilo i v období tuhého
uzavření hranic v 60. a 70. letech udržovat v rámci možností kontakty se zahraničím, především s mnoha přáteli v Jugoslávii. Nezapomenutelné byly jejich
Ročenky, které od roku 1974 po dobu
25 let vycházely v časopise Lidé a Země. V tomto období to byl snad jediný
informační zdroj o alpinistických aktivitách a spojení s celým světem.
SPOLUPRÁCE ST ČÚV ČSTV A PZS
Do období rozvoje oboustranné neoficiální spolupráce koncem 80. let minulého století je třeba zahrnout i památnou návštěvu delegace PZS (Planinska
Zveza Slovenije) v Česku při oslavách
90. výročí vzniku ČHS. Tato návštěva
se uskutečnila v dnech 22.–24. 5. 1987.
Dvoučlenná delegace vedení PZS, ve
které byli dva místopředsedové PZS
Drago Kozole a Tone Strojin, byla hosty
oficiálního zasedání ČHS. Toto zasedání se uskutečnilo ve středisku ČSTV v lokalitě Brada v Prachovských skalách. Při
této příležitosti obdrželo vedení ČHS od
vedení PZS pozdravný list a pamětní medaili, úřadujícím předsedou ČHS byl v této době Ing. Jiří Skandera.
Novodobá historie oficiálních vztahů
mezi PZS a ST ČSTV začala na konci roku
1986 – tedy symbolicky v předvečer 90.
výročí založení Českého odboru Slovin-
ského planinského družstva. V listopadu 1986 přicestovala
do Prahy čtyřčlenná delegace představitelů PZS z Lublaně,
delegaci tvořili členové vedení PZS pánové Drago Kozole,
Mirko Fetih, Franc Vogelnik a přední slovinský himálajský lezec Viki Grošelj. Příjezd delegace se uskutečnil na základě
Delegace PZS v Praze, listopad 1986, zleva F. Vodelnik, V. Grošelj,
M. Fetih a D. Kozole
pozvání výboru ST ČSTV a oddílu VHT TJ Slovan Lysá nad Labem. Oddíl VHT Lysá nad Labem byl od 70. let jedním z nejaktivnějších v organizované vysokohorské turistice v celém
Československu. Během pobytu zástupců PZS v Praze se dne
7. 11. 1986 uskutečnilo první průlomové jednání mezi oficiálními představiteli obou svazů po několika desetiletích. Za
českou stranu byli jednání přítomni předseda ST ČÚV ČSTV
dr. J. Linhart, sekretář ST ČÚV ČSTV Ing. V. Tittelbach, předseda sekce VHT Ing. Ivo Hejl a další. Při tomto setkání byl
oboustranně vyjádřen zájem o rozvoj oficiálních i mezioddílových vztahů a kontaktů, důraz byl kladen především na
rozvoj recipročních výměnných zájezdů a akcí. Protože toto zlomové oficiální setkání obou svazů bylo završením mnohaletých snah sekce VHT ST ČSTV, byla sekce VHT pověřena předsednictvem ST ČSTV i mezinárodním oddělením
ÚV ČSTV zpracováním programové osnovy budoucích vztahů. Již při tomto setkání se zrodila myšlenka uzavřít novou
dohodu o spolupráci mezi oběma partnerskými svazy.
Začátkem roku 1988 obdržel ST ČSTV pozvání od PZS k oficiální návštěvě Slovinska. Ve dnech 13. až 16. října 1988 se pak
uskutečnilo nové kolo rozhovorů mezi představiteli obou
svazů. Jednání probíhalo v hlavním městě Slovinska Lublani a bylo uzavřeno podpisem Dohody o spolupráci mezi PZS
a ST ČSTV. Za československou stranu se jednání zúčastnila tříčlenná delegace ve složení M. Král – vedoucí delegace
a předseda komise mezinárodních styků ST ČSTV, Ing. V. Tittelbach – generální sekretář ST ČÚV ČSTV a Ing. Ladislav Jirásko – předseda sekce VHT ČÚV ČSTV. Za slovinskou stranu se jednání zúčastnilo celé tehdejší vedení PZS, tj.
dr. M. Oblak – předseda PZS, dr. M. Potočnik – čestný místopředseda PZS, místopředsedové PZS: D. Kozole, dr. T. Strojin
a J. Dobnik, dále dr. M. Fetih – vedoucí mezinárodního oddělení PZS, dr. A. Čičerov – tajemník PZS a J. Pribošič – vedoucí kanceláře PZS.
www.lideahory.cz
HAGLÖFS
SLAVÍ 100 LET
VYHRAJTE
„SEA KAYAK TOUR DO ŠVÉDSKA“
10.–14. 6. 2015
50 nejrychlejších navíc získá batoh
Haglöfs GIRA
Soutěž probíhá v síti obchodů
rockpoint.cz
oblasti Zasavje a Carmen Karničarová – předsedkyně PD Zgornje Jezersko.
Českou delegaci při těchto jednáních
vedl předseda ST ČÚV ČSTV dr. J. Linhart, předseda sekce VHT ST ČÚV ČSTV
Ing. Ladislav Jirásko a další. Na tomto
jednání obdržela česká strana oficiální pozvání na oslavy 90. výročí otevření
chaty Češka koča, které byly připravovány na 5. srpen 1990 přímo v okolí chaty. Současně dva čeští protagonisté novodobých oboustranných vzájemností
Ing. Ladislav Jirásko a Ing. Josef Lorenc
obdrželi od vedení PZJ (Planinska Zveza
Jugoslávie) nejvyšší jugoslávské planinské ocenění – Zlatý odznak PZJ. (Detailní
informace od Jože Dobnika viz Planinski
vestnik č. 9/1990.)
Lublaň, říjen 1988, podpis Dohody o spolupráce mezi PZS a ST ČSTV
V Dohodě obě strany potvrdily zájem
na vzájemné výměně zkušeností a rozvoji spolupráce mezi oběma svazy. Důraz byl kladem především na mezioddílovou reciproční výměnu za účelem
uskutečňování cest v ČSSR a v SFRJ
(Sjednocená federativní republika Jugoslávie). Tuto výměnu budou provádět kolektivy oddílů VHT a planinských družstev
obou svazů bez požadavku na finanční
krytí ze strany nadřízených svazových složek. V Dohodě byly definovány návštěvy oficiálních delegací za účelem dvoustranných jednání mezi vedením obou
svazů, spolupráce odborníků obou sva-
zů a jejich účast na školeních, konferencích a seminářích druhého svazu i podpora vzájemné výměny dokumentace
a zkušeností z působení obou svazů. Dohoda byla podepsána na období příštích pěti let s platností do konce roku
1993 (viz Turista 6/1989).
Oficiální styky a komunikace mezi vedením ST ČÚV ČSTV a PZS pokračovaly
i v první polovině 90. let minulého století.
Například 14. až 17. července 1990 navštívila ČR čtyřčlenná delegace PZS ve
složení Jože Dobnik, Drago Kozole – oba
místopředsedové PZS, Lojze Anzelc –
předseda odboru planinských družstev
Kuloár severních stěn Grintovce od Šenkove kmetije, foto Ladislav Jirásko
54
SPOLUPRÁCE
ČESKOSLOVENSKÝCH A ČESKÝCH
ODDÍLŮ VHT A SLOVINSKÝCH PD
Na základě několikaletých osobních
kontaktů protagonistů oficiálních styků
mezi PZS a ST ČÚV ČSTV pánů D. Kozole
z Planinskeho družstva Dol při Hrastniku
a L. Jirásko z oddílu VHT TJ Slovan Lysá
n. L. došlo při tomto jednání k programové dohodě o realizaci recipročních
výměn těchto družstev.
Prvá reciproční výměna se uskutečnila již v roce 1987 při příležitosti 90. výročí založení PZS. V období od 5. 7. do
15. 7. 1987 bylo 17 členů PD Dol při Hrastniku a PD Rateče na táborovém poby-
Expedice Kilimanjaro, rok 1989
tu v Českém ráji. V roce 1988 v době od
25. 6. do 4. 7. bylo naopak 17 členů oddílu VHT Slovan Lysá n. L. na recipročním
sportovním a poznávacím pobytu ve
slovinské oblasti Zasavje. Následující rok
1989 bylo při 3. ročníku klubové spolupráce v Českém ráji a v Praze již 24 členů PD Dol při Hrastniku a v červenci 1990
pobývalo 24 členů oddílu VHT Slovan Lysá n. L. 10 dní při sportovně zaměřeném
kempu v Logarské dolině. V roce 1989
se do reciproční výměny zapojil i pražský
oddíl VHT Protěž se svou chatou v Bedřichově v Jizerských horách.
Do tohoto období intenzivních přátelských styků oddílů a družstev obou svazů patřily i tábory a kempy PD Lisca ze
Sevnice a PD Onger-Trzin, které proběhly
v létě 1987 ve Vysokých Tatrách a v Českém ráji. Od roku 1989 se reciproční oddílová spolupráce rozšířila i na oddíly VHT
v Tanvaldu, Přerově, Ústí n. L., Kolíně, Praze i jinde.
Od roku 1989 se uskutečnilo i několik společných zahraničních expedičních akcí.
První takovouto akcí byla expedice Kilimanjaro 1989, která proběhla od 14. 12.
www.lideahory.cz
1989 do 10. 1. 1990. Tuto společnou expedici uskutečnili PD Onger Trzin a oddíl VHT Slovan Lysá n. L. Při expedici vystoupili členové obou oddílů na vrchol
Kilimanjaro (5895 m), nejvyšší vrchol Afriky i na dva vrcholy v masivu Mt. Kenya
(P. Lenan, 4985 m a Arthurs Seat, 4600 m).
Od roku 1991 se hlavním nositelem mezioddílových a česko-slovinských vztahů stal Alpský klub – Alpenverein společnosti ALPY v Lysé nad Labem, od roku
1999 se sídlem v Praze 5. V roce 1995
vznikl projekt první společné česko-slovinské expedice do Himálaje. Tuto expedici připravili PD Onger Trzin a Alpský klub – Alpenverein společnosti ALPY
z Lysé n. L. Expedice označená jako Himálaj 1996 se uskutečnila v roce 1996
v období od 17. září do 9. října. Programovou náplní byl náročný trek
Kathmandu – Lhasa s pobytem v základním táboře pod Mt. Everestem na
tibetské straně himálajského masivu.
OSLAVY 90 A 100 LET CHATY
ČEŠKA KOČA
Koncem 80. a v 90. letech minulého
Průvodce Jugoslávské hory, Olympia 1987
55
Plakát 90 let Češke koči
Češka koča 5. srpna 1990 při oslavách 90 let, foto Ladislav Jirásko
56
století byla česko-slovinská komunikace
a spolupráce mezi oddíly a kluby i mezi oficiálními zástupci ST ČÚV ČSTV a PZS
velmi intenzivní. Do této atmosféry zapadá i aktivita tehdejšího nakladatelství
Olympia v Praze, které vydalo v roce
1987 v nákladu 20 000 ks průvodce Jugoslávské hory. Publikace byla vydána
u příležitosti 100. výročí založení Českého odboru SPD a v tehdejším Československu byl o ni obrovský zájem. Průvodce o rozsahu 250 stran, popisující téměř
všechny horské oblasti tehdejší Jugoslávie, byl oceněn jako československý
průvodce roku 1987. Průvodce byl během následujících tří let zcela rozprodán.
Velký zájem o publikaci byl i ve Slovinsku
a na mnoha jiných místech v tehdejší Jugoslávii – v Chorvatsku, Makedonii,
Bosně i jinde. Do Jugoslávie se prodalo
několik stovek tohoto průvodce.
Po mnoha desetiletích obnovenou atmosféru československo-slovinské vzájemnosti bylo cítit i při společných shromážděních při příležitosti „kulatých“
výročí založení chaty Češka koča. Chata se stala jakýmsi novým symbolem
těchto novodobých vztahů.
Oslavy 90. let existence chaty Češka
koča proběhly v neděli 5. srpna 1990 za
velké pozornosti slovinského tisku a sdělovacích medií. O přípravách tohoto jubilea referovala nejen media v Lublani,
ale i mnoho lokálních novin a časopisů i lokální rozhlasové stanice. Týden
předtím probíhaly kempy několika českých klubů v Savinjských a Kamnických
Alpách. V neděli 5. 8. 1990 se v okolí
chaty shromáždilo okolo 2500 návštěvníků nejen ze Slovinska a z Československa, ale i ze sousedního Rakouska. Při
oslavách, které celebroval biskup Jože Kvas, bylo přítomno mnoho významných slovinských hostů – ministr školství
a tělovýchovy Slovinska Peter Vencelj,
předseda PZS Tomaš Banovec, hejtman
kraje Kranj a další. Přítomna byla i oficiální delegace ST ČÚV ČSTV, kterou vedl předseda sekce VHT Ladislav Jirásko.
Podobně mimořádná a úspěšná byla
oslava 100. výročí založení chaty, která se uskutečnila v neděli 30. července
2000. V kotlině Zgornje Ravne, kde se
chata nachází, se sešlo okolo 2000 milovníků hor, aby si připomněli významné
jubileum společné historie. I tentokrát
zahájil oslavu biskup Jože Kvas a mezi
9/2
014
ídky cestovníc
Cyklozájezdy – nab
CYK
L
ISTI
CKÝ
PIS
⁄ TE
STY
T
ÉNIN
nka levvná?
te
ápřpleppraravě
ná
vn
eete
ev
Jevolle
vě
ckké pře
tecké
v lete
K LPrá
IDÉ
T
EC
ění
po
CestovnHí N
IKjišt
A
cykloaktivit SPORT
Děč
oko ínsko
Mys lí Brna
ločo
vice
k moři
lady
na hory
„
„
Slovinsko, Rupnikova
linie u Škofja Loka
í
Rakousko, jezern
svět Korutan
www
.iVe
lo.cz
podél řek
„
Německo, romantika
řeky Neckar
5x Trasy EuuroVelo
kem
p
u
ÁVO
M D
„ Rýnská stezka
o
néé opony
Stezka železn
Sluneční trasa „
anskáá stezka
o-jadrransk
ko-jad
tsko
ou „ Baltsk
„ Trasa střední Evrop
Komunikace a partnerství mezi alpinisty obou zemí pokračuje i prvních letech nového tisíciletí. Češi navštěvují sloviný en
ské Alpy nejen v létě, ale i v zimě. Mnoho klubů a oddílů
d
Race uro eta
VHT, KČT i ČHS z Česka jezdí pravidelně do slovinských Alp. na vlast pák
ní ků
ži
Vápencové stěny Grintovce nebo Triglavu či Špiku lákají
každoročně české alpinisty i lezce ke klasickým výstupům,
Spe
výzvou pro naše alpinisty jsou nádherné vrcholy Julských cialized
i Kamnických a Savinjských Alp.
A naopak špičkoví alpinisté ze Slovinska se v Praze každoročně účastní významné akce, kterou se stal Mezinárodní
ČASOPIS SILNI
festival alpinismu. Festival pořádá od roku 2004 společnost
ČNÍ CYKLISTIKY
ALPY, pokračovatel tradice česko-slovinské vzájemnosti,
a časopis lidé&HORY. Festival alpinismu a čeští milovníci hor
i alpinisté mezi sebou několikrát přivítali Vikiho Grošelje, Dazáži
závod
tek
z ka d
va Karničara – jednoho ze synů legendárního chataře na
tegru
é šance
orih
e ne
chatě Češka koča nebo Borise Lorenčiče. Své neuvěřitelné
oby
čejn
ých
sportovní výkony představily českému publiku takové osobnosti jako Tomaž Humar, Luka Kranjc, Marko Prezelj, Urban
ROZHOVORY
Novak, Nejc Marčič, Drejc Karničar, Urban Ažman nebo AnJohn Degenk
olb
že Čokl.
Daniel Mar
EDV
ĚDE
M
ton al
ly
aly
earativ
ti yaCykffes
nosti
lo M
lavvn
d
Tipy na letníí ssla
Han
pel
y
ern
vý B
odo
poh
om
Q str
dy v
okla
p
jako
014
6/2
č
64 K €
9
3,4
po
Poznámka autora:
Autor tohoto příspěvku. který byl od 70. let minulého století osobně přítomen u některých významných momentů
česko-slovinské vzájemnosti v mnoha druzích alpinismu, nepovažuje předkládaný přehled za úplný a uzavřený. Proto
se touto formou obrací na všechny, kteří byli u podobných
projektů a mají zájem o doplnění předkládaného textu o významné nepopsané akce nebo události a hlubší zmapování popisovaného tématu, aby zaslali své náměty na doplnění stejně jako konstruktivní připomínky k tomuto textu na
redakci časopisu lidé&HORY.
www.lideahory.cz
SILN IČNÍ CYKL
ISTIK Y
věta
ci s
ve
lgar
í na
ěn
ježd
HEL
IKO
PTÉ
ROU
53x 11 ČASO PIS
POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA:
QO
září
kon
A
7/2014
září
www.53x11.cz
TK
Á
C
ZR
pře
ea
et s
hlíž
neo
ami
í Alp
tin
Miroslav Jano
Dag-Otto Laurut
itzen
TECHNIKA
top novinky 20
15
vteřiny zadarm
o
sjezdařské
umění
pověrčivost cy
čísla
amulety
rituály
m
le
a ko
z
m
ne
jake
s ka
d
rojíž
oj p
onv
lý k
zvyk
VUELTA
Planinski vestnik – ročníky od roku 1897
Alpský věstník - ročníky 1898 – 1914
Publikace a informace o založení a činnosti KČT
Publikace a infromace o činnosti Pražské sekce DAV resp.
DuÖAV
Cestování včera a dnes 2/2005:
Jan Štemberk: Cesty českých turistů do slovinských Alp na
přelomu 19. a 20. století
Historická sociologie 1/2013:
Jan Štemberk: Cestovaní ruch a česká společnost na přelomu 19. a 20. století
Rozsáhlý archiv autora příspěvku
ně
kraji
září 7/2014
AIL
é pobřeží Bretaně
Rab
„ Francie, divok
šťastný
„ Chorvatsko,
LKY
JE
CHL ZDÍ LÍP
API!
véh
o
ČESKO-SLOVINSKÁ VZÁJEMNOST
NA ZAČÁTKU 21. STOLETÍ
NA K
speciál
64 Kč
3,49 €
RAS
Y TR
domácími hosty byli například předseda PZS Andej Brvar,
hejtman Jezerska Milan Kocjan a mnoho dalších. Početnou delegaci ST ČSTV zastupovali vedoucí sekce VHT Václav Průcha a Ladislav Jirásko. Přítomné pozdravila tehdejší
první velvyslankyně Československa ve Slovinsku Jana Hybášková. Ve stejný den byly v centru Jezerska jako symbol
vzájemnosti zasazeny tři lípy.
DOVOLEONLÁE
2014
duben
ČAS
O
kanceláří 2014
h ka
klistů
98 Kč (předp
latitelé 78 Kč)
4,89 €
07
9 771213
113047
cyklistické časopisy
vše
co chcete vědět
o cyklistice
předplatné na rok 2015
www.iVelo.cz
ČEŠKA KOČA
ALPINISMUS A ČESKO-SLOVINSKÁ VZÁJEMNOST
Společnost ALPY spol. s r. o. a časopis lidé&HORY spolu s PZS (Planinska Zveza Slovenije), velvyslanectvím Slovinska
v Praze a s obcí Jezersko ve Slovinsku společně připravily unikátní projekt o historii česko-slovinského alpinismu.
Horská chata Češka koča, která se nachází v Kamnických a Savinjských Alpách ve Slovinsku a kterou v roce 1900
postavil Český odbor Slovinského planiského družstva v Praze, je symbolem česko-slovinské vzájemnosti nejen
v oblasti alpinismu. Chata postavená ve stylu typické české chalupy se šindelovou střechou trůní v nezměněné
podobě na okraji kotliny Zgornje Ravne pod severními stěnami vrcholu Grintovec. Chata je i dnes vyhledávaným
východiskem na velkolepé horské túry v této části Kamnických a Savinjských Alp i v nádherném koutu kolem
obce Jezersko. Při oslavách 90. a 100. výročí otevření chaty v letech 1990 a 2000 se v okolí chaty shromáždilo
vždy okolo 2500 návštěvníků z Česka i Slovinska.
ČESKO-SLOVINSKÁ VZÁJEMNOST
A ALPINISMUS, časopis lidé&HORY č.5/2014
Unikátní pohled na historii vzájemných vztahů od založení Slovinského planinského družstva (SPD) v Lublani
v roce 1893, Českého odboru SPD v Praze (1897) až po
současnost. První část společného projektu.
MEZINÁRODNÍ FESTIVAL ALPINISMU
PRAHA 2014, 5. ‒ 7.12. 2014
Prezentace PZS a oblasti kolem obce Jezersko na MFA
Praha 2014, informační stánek, slovinský alpinismus
a planinstvo.
115 LET CHATY ČEŠKA KOČA
26. července 2015 proběhne v okolí chaty oslava 115 let
založení chaty. Oslavy se zúčastní představitelé PZS, obce
Jezersko i oficiální představitelé z Česka i Slovinska. Součástí oslav bude i Kemp Češka Koča 2015.
UNIKÁTNÍ VÝSTAVA ČEŠKA KOČA,
ČESKO-SLOVINSKÁ VZÁJEMNOST, SLOVINSKO
Součástí MFA Praha 2015, který se uskuteční v termínu
26.­­­–29. listopad 2015, bude i unikátní výstava o česko-slovinské vzájemnosti v oblasti alpinismu, o historii chaty Češka koča, o Julských Alpách a dalších horských oblastech v
současném Slovinsku. Putovní výstava bude v roce 2016
představena i na několika místech v Česku a ve Slovinsku.
Průběžné informace o tomto projektu budou zveřejňovány v časopise lidé&HORY
a na stránkách www.lideahory.cz, www.alpenverein.cz a www.alpy.cz.
K ÚČASTI NA JEDNOTLIVÉ ČÁSTI PROJEKTU ZVEME SRDEČNĚ VŠECHNY PŘÍZNIVCE
I MILOVNÍKY HOR A HORSKÉ PŘÍRODY.
&
JEZERSKO