Romans 16 scan

LIST ŘÍMANŮM
Příručka pro studenta/ 16. lekce
Nadějeslávy
Komentářk Listu Římanům8,18-30
Na rozdíl od „evangelia prosperity“, které často zaznívá z kazatelen v dnešní době, apoštol Pavel říká, že
věřící člověk musí stát mezi Božím zaslíbením a nezřídka protichůdným okolnostem svého života.
Jedinou realitou života v Duchu je žít v napětí mezi utrpením a slávou a v tom nacházet naději. Tato
naděje je darem od Boha, který nepopírá „utrpení nynějšího času“, ale ujišťuje nás, že „se nedají srovnat
s budoucí slávou, která má být na nás zjevena“ (v. 18). „Nynější čas“ (řecky kairos) vyjadřuje omezenou
dobu. Ve srovnání s tou slávou, kterou Bůh zjeví, utrpení blednou.
Uvažujte: „Proč se mi to stalo?“ „Proč Bůh dovolí, aby se děly tak hrozné věci?“ Takové otázky si
klademe. Ježíš neodpověděl na naše „Proč?“, ale řekl, že utrpení je nevyhnutelné (J 16,33). Dívá se na
současné zkoušky z perspektivy naší budoucnosti (J 17,24). Až se s ním setkáme, budeme jako on
(1 J 3,2). Trávit s ním věčnost bude nepředstavitelné blaho. Proto apoštol Pavel mohl napsat 18. verš.
Dokážeme ho upřímně vyslovit spolu s ním?
≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈≈
„Tvorstvo“ včetně zvířat a neživé přírody toužebně vyhlíží a čeká, „kdy se zjeví sláva Božích synů“ – tj.
čeká na to, až křesťané zdědí slávu. Nějakým záhadným způsobem je vykoupení tvorstva spjato s naším
a bude se na něm podílet. V dnešní době je tvorstvo „vydáno marnosti“ (v. 20), nedokáže naplnit záměr,
kvůli němuž bylo stvořeno. 20. století to potvrzuje v plné míře. Množství poznatků obrovskou rychlostí
narůstá, nicméně totéž platí o našich problémech. Přibývá knih, a přitom převažuje neznalost; výnosy ze
sklizně se zvyšují, a šíří se hlad; výroba narůstá, a chudoba se prohlubuje. Mechanizace nám usnadňuje
život, ale ohrožuje naše zaměstnání i hodnotu naší osoby. Žijeme déle, ale bojíme se stárnutí; prahneme
po sexu, ale znehodnocujeme lásku. Manželskými poradci se to jen hemží, ale rozvodovost prudce
stoupá; poradců přibývá, ale problémy se množí. Svět se v důsledku narůstající zásoby nukleárních
zbraní stává méně bezpečný. Zdá se, že lidská řešení, která kdysi slibovala přivést tento svět
k dokonalosti, ho stěží stačí zachránit.
Jak tragický paradox: Tvorstvo je v „otroctví zániku“ (v. 21), přesto toužebně vyhlíží a čeká, „kdy se zjeví
sláva Božích synů“ (v. 18). Je to tím tragičtější, poněvadž bylo vydáno marnosti „ne vlastní vinou“ (v. 20).
Pasáž Gn (3,14n) naznačuje, že tento stav tvorstva souvisí s neposlušností člověka. Apoštol Pavel říká
pouze to, že stvoření v současné době strádá z vůle toho, „kdo je marnosti vydal“, totiž Boha. Možná, že
kdyby člověk věrně tvorstvu sloužil, jak to Bůh původně zamýšlel, výsledek by byl jiný. Přesto tvorstvo ví o
naději (v. 20). Apoštol Pavel používá příklad „porodu“ (v. 22), pomocí něhož chce vyjádřit jistotu, že
přítomná bolest není zbytečná. Tváří v tvář utrpení se jedině víra dokáže chopit naděje. Bez víry je utrpení
a zlo nesmyslné. Díky víře v Kristovo vykoupení světa však „víme“, že dnešní sténání je pouhou
předehrou radosti, kterou budeme prožívat při vykoupení.
Ve verších 19-22 apoštol Pavel mluvil o tvorstvu jako celku. Teď se obrací ke křesťanům, kteří mají
„Ducha jako příslib (prvotiny) darů Božích“. My stejně jako tvorstvo „ve svém nitru sténáme“. Křesťané
nejsou méně zotročeni než všechno ostatní stvoření. I my jsme náchylní k nemocem, postihují nás
bankroty a podléháme tělesnému vlivu tohoto světa, avšak tento stav je dočasný a ustoupí, neboť
dychtivě očekáváme „přijetí za syny“ (v. 23). „Prvotiny“se týkají Ducha svatého, kterého nám dal Bůh jako
závdavek našeho budoucího dědictví a základ naší naděje pro život v napětí mezi utrpením a slávou.
Verše 24-25 pokračují v tématu naděje. Tak jako Abraham, který „měl naději, kde už naděje nebylo“
(4,18), důvěřoval Hospodinu navzdory zoufalé situaci, i znovuzrozený křesťan se musí učit žít „trpělivě“(v.
24) v naději. Trpělivost nelze od naděje oddělit. Touha konat Boží vůli prostřednictvím síly, úspěchu nebo
štěstí je silná, ale Bůh stanovuje, že naděje se realizuje pomocí trpělivosti. Musíme se podřídit Božím
©Copyright1992CommunityBible Study—All rightsreserved.
COMMUNITY
BIBLE
STUDYCenter Drive • Suite 200 • Reston, VA
1765 Business
20190-5327
metodám a jeho načasování – „žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme“(2 K 5,7). Vkládáme svou naději
spíše v toho, kdo má ve svých rukou budoucnost, než ve věci, jež souvisejí s přítomností.
V dějinách víry jsou charakteristickou reakcí člověka na Boží volání pochybnosti o sobě samém. Když
Hospodin řekl Mojžíšovi, aby se vydal k faraónovi, Mojžíš mu odpověděl: „Kdo jsem já, abych šel…?“ (Ex
3,11). Augustin se vyjádřil stejně a totéž zopakoval Dietrich Bonhoeffer, když se postavil proti Třetí říši.
Tito tři mluví za všechny, kdo vnímají Boží přítomnost a vůli ve svých životech. Naše pochybnosti a
nedostatky vystupují do popředí ve chvíli, když jsme voláni k modlitbám. Apoštol Pavel říká: „Vždyť ani
nevíme, jak a za co se modlit“ (v. 26). Nicméně právě v „naší slabosti… sám Duch se za nás přimlouvá
nevyslovitelným lkáním“ (v. 26). Bůh je skrze Ducha svatého naším obhájcem; jeho moc se nikdy tak
účinně neprojevuje jako v naší slabosti. Bůh nepřikazuje, co nedá. On používá naše strádání k probuzení
naší vnímavosti, která ho pak uzná jako Pána, jenž vždy jedná v náš prospěch“ (v. 31), i když často jinak,
než očekáváme.
Verš 28 obsahuje text, jehož význam se často interpretuje tak, že štěstí přeje hodným lidem nebo že
v životě křesťana všechno dobře dopadne. Oba tyto názory jsou zbožným přáním, ale křesťanské chápání
jde dál. Když se my věřící v Krista podíváme zpětně na svůj život, uvidíme, jak Bůh utvářel naše
zkušenosti, aby nám posloužily k dobrému. To neznamená (a nikdy by se to nemělo takto interpretovat),
že všechny věci jsou dobré. Nejsou – a označovat zlo jako dobro je velká chyba. Apoštol Pavel zde
vyjadřuje víru v Boží dobrotu a svrchovanost. Bůh je nadpřirozený a uskutečňuje svou věčnou vůli. To
není všem lidem jasné a ani tomu každý nevěří. Pavel píše tento výrok těm, „kdo milují Boha, kdo jsou
povoláni podle jeho rozhodnutí“ v Ježíši Kristu. Boží plán je operativní jedině v Ježíši Kristu. Je osobní a
účelný, je to pravý opak všeho mnohoznačného a evolučního. Nikomu se nepodaří oslabit Boží lásku a
moc tak, že by Bůh neuskutečnil své záměry v životě toho, koho povolal.
Smyslem veršů 29-30 je uznat Boha jako původce naděje. Předzvědění, předurčení a povolání – všechny
tyto tři termíny podtrhují Boží hlavní úlohu ve spasení. Jeho podoba, kterou zdeformoval Adamův hřích
(5,12n), se obnovila v Kristu (v. 29). Jednou, až se setkáme s Ježíšem, budeme jako on. Na jiných
místech Nového zákona se o věřících lidech mluví jako o ovcích, služebnících (otrocích), učednících nebo
apoštolech. Tady o nich Pavel píše jako o bratřích. Znovuzrození křesťané jsou v sourozeneckém vztahu
s Ježíšem Kristem a mění se do jeho podoby prostřednictvím víry a poslušnosti (12,2; Ko 3,9-10). Apoštol
Pavel používá v 29. verši určitá slova, která zdůrazňují, že Bůh řídí dějiny. K pochopení pojmů jako
předzvědění a předurčení je třeba povědět dvě věci: (1) Obětavá láska, kterou Bůh projevil tím, že poslal
svého Syna, aby zemřel na Golgotě, jednou provždy rozptyluje obavy, že Bůh je tyran, který stojí proti
nám. On je na naší straně (v. 31n); přeje si, aby „všichni lidé došli spásy“ (1 Tm 2,4). (2) Vyvolení a
předurčení lze zpravidla pochopit na základě zkušenosti, ne rozumem či pomocí logiky. Když se křesťan
ve svém životě ohlíží zpět, cítí, že se stal tím, čím je, pouze díky Boží milosti. Bůh ho od okamžiku
znovuzrození téměř nepostřehnutelně vedl a řídil až dodnes. Dokonce i ty nejsvobodnější činy považuje
křesťan spíše za svou zkušenost než za něco, co sám udělal. Boží milost trpělivě a ustavičně pracuje ve
prospěch věřících.
Osobní shrnutí: Vše, co apoštol Pavel v této pasáži říká o naší budoucí slávě, konečném vysvobození
tvorstva, naší trpělivosti a naději do budoucna a o tom, že se Duch svatý přimlouvá za křesťany, stojí na
základní pravdě o Boží svrchovanosti. Bolest a utrpení nejsou popřeny, ale je jim určeno to pravé místo
v dočasném světě, který pomine. My jsme naopak věční. Stromy a hory přestanou jednoho dne existovat,
ale ti, kdo jsou v Kristu, budou žít – Bůh nás předurčil pro věčnost. A nejen to, on nás pro věčnost
připravuje. Využívá všeho, co se děje, k tomu, aby nás proměňoval do podoby svého Syna, a tak dochází
k našemu posvěcení. Jednoho dne nás uvede do své slávy. Jaká požehnaná naděje!
List Římanům, studijní příručka, 16. lekce strana 2
OTÁZKY K OSOBNÍMUSTUDIU
OTÁZKY KE KOMENTÁŘI: Nadějeslávy
1. Ř 8,18-30 obsahuje několik velmi závažných teologických pravd. Co nového ses dozvěděl
z komentáře nebo lekce ohledně:
(1) utrpení věřících lidí?
(2) současného stavu tvorstva?
(3) budoucnosti, kterou vyhlížejí křesťané i svět?
OTÁZKY K 17. LEKCI: NepřekonatelnáBoží láska – Ř 8,31-39
Než se pustíš do vypracovávání odpovědí na otázky, modli se o vedení a správný pohled. Přečti Ř 8,3139 najednou i s uvedenými poznámkami. Nezapomeň psát odkazy na Písmo, aby bylo vidět, odkud
čerpáš své odpovědi. Otázky označené hvězdičkou jsou určeny k hlubšímu přemýšlení.
Bůh na naší straně– Ř 8,31-32
2. a) „BŮH JE NA NAŠÍ STRANĚ!“ Kdo nebo co je podle následujících veršů proti nám?
(1) Ž 37,12:
(2) Iz 59,12:
(3) Ř 7,5:
(4) 1 Pt 5,8:
b)
S kterou z těchto věcí musíš nejvíce bojovat? Vysvětli, prosím.
3. Přečti si vv. 31-32 a 2 Pt 1,3-4. Proč si můžeš být jistý vítězstvím tváří v tvář takovým
nepřátelům?
4. a)
b)
Co myslíš, jakou odpověď očekává apoštol Pavel na svou řečnickou otázku v 31. verši?
Co nám verš 31 říká o tom, jak apoštol Pavel vidí Boha?
5. Zkus vyjádřit Pavlovu úvahu ve 32. verši svými vlastními slovy.
Kristus na naší straně– Ř 8,33-34
6. a) Kdo na nás žaluje před Bohem? (Viz Zj 12,9-10.)
b)
Co dalšího nás ještě obviňuje podle 1 J 3,19-20?
c)
Jak bychom se měli vypořádat s útoky z jedné či druhé zmíněné strany? (Viz Ř 8,1.)
7. Kdo by měl zkoumat naše srdce? (Viz Ž 139,23-24.)
8. a)
b)
Verš 34 se soustřeďuje na jediný základ naší obhajoby – dokonané Kristovo dílo. Jaké
postupné kroky toho, co kvůli nám vykonal, zde nacházíš?
Jaká je tvoje reakce na to, co pro tebe Kristus dělá teď?
List Římanům, studijní příručka, 16. lekce strana 3
9. *
Duch svatý se za nás přimlouvá, když se modlíme (8,26), stejně jako Kristus. K jakému
závěru ohledně povahy Trojice na základě toho docházíš? (Viz J 14,23; 15,26.)
Vliv potíží – Ř 8,35-37
10.* a) Kde je Bůh, když na nás doléhají problémy nebo těžkosti?
b)
11.
a)
Co nám Mt 13,20-21 říká o nebezpečí, které věřícím v Krista hrozí v nesnadných
dobách?
b)
12.
13.*
a)
V některých částech světa jsou křesťané kvůli své víře otevřeně pronásledováni.
Jakými méně krutými způsoby bychom mohli být pro svou víru pronásledováni
my na Západě?
Co čteme v Ž 9,10 a 10,17-18 o Hospodinově reakci na naše potíže?
Jak by se měl věřící člověk podle 37. verše vypořádat s těžkou situací?
b)
Co podle tebe znamená „slavně vítězíme“?
c)
Jak se staneme těmi, kdo slavně vítězí? (Viz 1 J 5,4; 1 K 15,57.)
Co dalšího můžeš pochopit o utrpení z následujících veršů?
(1) Ř 1,28-31
(2) J 15,18-21
(3) 2 K 1,3-5
(4) 1 Pt 4,1-4
NeotřesitelnáBoží láska – Ř 8,38-39
14. a) Jaká slova bys použil, kdybys měl popsat Pavlův postoj v těchto verších?
b)
15.
a)
Která velká pravda způsobuje, že se apoštol takto cítí?
Co z veršů J 3,16 a J 10,10 obohacuje tvé chápání Boží lásky?
b)
Nacházíš v Pavlově obsáhlém seznamu nějakou díru nebo skulinu – něco, co
by mohlo věřícího člověka odloučit od Boží lásky?
c)
Uveď několik příkladů okolností, které považuješ za ohrožující. Do které
z Pavlových kategorií by mohly spadat?
16.Cítil ses už někdy odloučen od Boží lásky a později jsi opět prožíval Boží blízkost?
by ses sdílet se svou skupinou o tom, jak tě Bůh povzbudil a přitáhl k sobě?
Chtěl
Osobní úvaha: Pokud jsi na začátku tohoto studia přemýšlel o možných příčinách strachu nebo
pochybností, zbylo z toho ještě něco? Pavlovo poselství je prosté: NIC, absolutně NIC nás nemůže
odloučit od Boží lásky. Popros Ducha svatého, aby tato slova nesmazatelně vrýval do tvého srdce každý
den.
List Římanům, studijní příručka, 16. lekce strana 4