M+M 16 - Larva Grafik

DRAZÍ PØÁTELÉ
HOPRDOKSOVÉ KULTURY
&
ZEJMÉNA HUDEBNÌ-HOPRDOKSOVÉHO
USKUPENÍ Z LUHAÈOVIC
If...
DOVOLUJEME SI VÁM NABÍDNOUT
NOVÉ ALBUM POD NÁZVEM
.
-
Toto vynikající
ryze a zcela hoprdoksové album Vám vnese
do Vašeho života opravdu
NEÈEKANÝ
KULTURNÍ ZÁ ŽITEK
ALBUM BY NEMÌLO CHYBÌT V DISKOGRAFII ŽÁDNÉHO
OBDIVOVATELE TOHOTO ORIGINÁLNIHO TÌLESA.
Mysch&Masch - Kulturní obšastník o všelièemœ. Vydává sdružení M&M ve spolupráci s Tomovou kopírkou. Momentální redakèní rada Ajša, Libor, Šašina, Staník, Adam. Založeno na jaøe
1993. Vychází jednou za pùl roku. Vydávání nepovoleno nikým, nevyžádané pøíspìvky vítány,
nepovolené kopírování povoleno. Majitel každého èísla získal právo dát jej pøeèíst komu chce,
protože pøedevším proto vzniklo. Cena jak kdy, dnes 25 korun. Komerèní plošná inzerce pouze na
„slušné“ vìci, cena: 1 str (A5) 200 Kè, menší rozmìry ekvivalentnì (pøíp. výmìnou). Pøíjmy z
inzerce slouží ke krytí nákladù na vydávání èasopisu. Oznamy do „M+M Infa„ zaøazujeme
zdarma. Adresa pro zasílání pøíspìvkù: Radim Pešek, Bezruèova 787, 687 71 Bojkovice, E-mail:
[email protected] M+M na Internetu: www.iss-ub.cz/M+M
/TROTTEL/DG 307/ROZHOVOR-HLAVSA,TURNOVÁ/
/CESTOPIS-IRSKO,CHIAPAS/PØEM݊LOVÁNÍ VII/INFO/
/ASTROLOGIE/PORTRÉT OSOBNOSTI-K.HLAVÁÈEK,GÁNDHÍ/
/STANISLAV BARTOŠ/ANIÈKA ROSENBERG/LUDMILA ŠÍLENÁ/
/MÁŠA KONÈITÍKOVÁ/VÁCLAV PÍCKA/M͊A JEØÁBKOVÁ/ZDŠ/
/JIØÍ MATOUŠEK/LENKA KUKUROVÁ/LENKA BARTOŠOVÁ/
/ADAM PONCZA/ZDENÌK BARTOŠ/FOP MARHOUL/MILOŠ HLÁVKA/
Mysch+Masch
No: 16
Hudební kukátko
Koláž: 4x Já a pes/ZDŠ
1
Slovutná obci ètenáøská/ZDŠ
2
Úvahy
Pøemýšlování-VII / J. Matoušek
4
Z myš+mašovské pošty
7
Mít pøehled/T. Mlèák
9
Chceš být mírumilovným tvorem
/J. Matoušek
68
Zvláštní uvažování/J. Matoušek 71
Výzkum o vegetariánství
/J. Matoušek
68
Inzerce
8
Astrologické okénko tety Marie
- Blíženci
10
- Kozoroh
11
- Lev
13
- Štír
14
HUDBA
- DG 307 na Míru/ZDŠ
16
- rozhovor s E.T. z DG (307)
18
- OI Polloi/Žít život naplno
23
- rozhovor s Mejlou Hlavsou
24
Potrét osobnosti
Karel Hlaváèek/Miloš Hlávka
28
Gándhí/Lenka Kukurová
74
6.8. ´78
Zaèít dìlat jasnìji prozaøovat kruhy odepínat pásy
bejt ve støedu ohnì
nemalomyslnìt
netøást se jako seschlej list
s p o j o v a t
P.Z.
Slovutná obci ètenáøská,
ctihodný nᚠsoude
Dostává se ti do rukou 16. èíslo M+M. Po 16. již
bylo nám sehnati tøi pøehršle pøíspìvkù k zaplnìní
jeho, v poøadí již 16. úvod. Ale co psát... Lapidární
komenty obsahu èísla (ostatnì v tuto chvíli ještì
nehotového) byly mi dycinky proti mysli. To jsem radìji na tomto místì proslovil rozvleklou výzvu ke spolupatøiènosti, na níž M+M ostatnì stojí i padá (momentálnì pevnì stojí).
Ještì, že se v uvádìní støídáme. Ááá to je nápad, podívám se co psal minule Ajša.
Ááá sliboval dva hudební rozhovory - hmm jsou
dva. Dále se furiantsky kasal pokraèováním oblíbených (námi) seriálù, jako je Irský cestopis, Astrologie
a Pøemýšlování. Hmm, to bychom také mìli... a k závìru ubezpeèil, že zase budou básnì, povídky, fotky, kresby, úvahy... No všechno splnìno - žádné resty,
sláva 3x sláva, a žijeme !!!
No ale co je nového? Není to otázka jen øeènická.
Jako vždy jsme se snažili vymyslet nìco extra. Nìco,
co by M+M trochu ozvláštnilo. Minule to byl linoryt na
obálce, pøedminule barevná obálka, pøedpøedminule
list „ginga“, pøedpøedpøedpøedmilule... To snad ani nebylo. Jak øíkám, snažili jsme se vymyslet zase nìco
originálního, ale jáøku, tentokrát nás nic nenapadlo.
Takže co je ksakru nového?
Opìt jsme trochu zmìnili grafiku a opìt vìøíme,
že k lepšímu. Po obsahové stránce jsme se doposud
snažili být co nejotevøenìjší všem názorùm a pokud
možno je nekomentovat. A tak na místì obvyklé formulky „Èlánek nevyjadøuje názory redakce“ by v M+M
mohlo být spíše „ Žádný èlánek nevyjadøuje názory
redakce, nejsou totiž podstatné“.
Už po nìkolik èísel ale pravidelnì zbývá dost materiálu, který nemùžeme otisknout už jen kvùli místu. Tím pádem mùže být M+M kvalitnìjší a doufáme, že je to znát.
Ale netýká se to jen literární èásti, také nìkteré
úvahy neprojdou sítem. Tak napø. v tomto èísle nenajdete úvahu o Kosovském problému od autora z nejstr: 2
Don Q.
Vìtrný mlejny semlely
Iluze, že svìt k lepšímu se zmìní.
Zas tvrdìj hudbu výstøely
A kalná bøeèka šplouchá po kamení.
Text pochází z pera osobitého písnièkáøe Miloše Hlávky z Nového Knína u Mokrska, též iterpreta písní ruských písnièkáøù B. Grebenšèikova a A. Vìrtinského. Miloš také zhudebnil nìkolik básní Karla Hlaváèka. Jeho vystoupení bylo možné zažít na lonšké M+M párty, stejnì tmu
bude snad i letos.
Obsah
str: 79
Jen rytíø smutný postavy
hubenou herku k chùzi popohání
Nad nima slunce pichlavý
A vpøedu cesta liduprázdnou plání.
Má Rosinanto, jedem dál.
Snad jinde najdem nadìjnìjší štaci.
Tady nás kdekdo vypískal
A místní fízl trpìlivost ztrácí.
Kdekdo se s náma rozžehnal.
I Sancho Panza dìlá do reklamy
Na zboží Extra Ideál.
Má Rosinanto, zùstali jsme sami.
Zdálky zní podle cizích not
Pochod tak øíznej, že to skoro dìsí.
Pøesto vám díky za život,
Smutnej i krásnej, pane Cervantesi,
A je fuk, že meè z voceli,
Má vostøí tupý, pochvu zrezavìlou.
Leccos už mlejny semlely.
Kéž najdem to, co nikdy nesemelou.
20. XII. MXMIII (vìnováno Cirilovi z Milevska)
Mysch+Masch
No: 16
Hudební kukátko
Po skonèení vojny padlo na vratkých
nohách stojace Britské impérium, a tak
sa milióny Indov koneène roku 1947
doèkali vytúženej slobody. Chu víazstva však strpkla oddelením Pakistanu
od Indie, pre príèinu dlhtrvajúcich náboženských rozporov. Tento krok Gandhí neschva¾oval a dokonca sa snažil
zabráni rozdeleniu. Napriek zlému
zdravotnému stavu zaèal hladovku za
národné zmierenie. Na rozpory vo
vlastnej krajine napokon doplatil smrou. Bol zavraždený výstrelom z pištole, jeho vrahom bol hinduista
s odlišnými politickými názormi. Indiu
zachvátil bezbrehý smútok, ktorý mal
ohlas aj vo svete, pretože Gandhí aj
keï nikdy nebol a ani nechcel by hlavou štátu, reprezentoval slobodnú Indiu. Jeho popol bol rozprášený do
dvoch indických posvätných riek.
Svojim životom a presvedèením
Gandhí ukázal, že skutoèné zmeny
k lepšiemu sa zaèínajú uskutoèòova len
od svojho vnútra a nenásilnou cestou.
Na jednej strane považovaný za extrémistu, na druhej strane za svätca, jeho
osobnos mala však èo poveda všetkým národom, náboženstvám, celým
dejinám, ktoré menil prostredníctvom
pokory, súcitu, pravdy a lásky.
(Text i kresba Gándhího)
Lenka Kukurová, Košice
OKOLNÍ SVÌT
Je všude kolem tebe
Rozlévá se i tam , kde ty nevidíš
Skrývá se v nìm nìco velkého
To velké ale mùže být odkryto
Jen vyvinout vlastní sílu
Báseò: Petr Dostálek , Veselka
te¾ov, mnohokrát došlo aj k smrte¾ným
zraneniam satjágrahinov. Niè však už
nemohlo zastavi pohyb smerom
k potlaèeniu britskej nadvlády. Nespolupráca ¾udí s koloniálnymi úradmi prinášala svoje výsledky. Ako ubiehali roky,
neúnavný bojovník súcitu – Gandhí sa
stal známym v celej Indii, absolvoval
množstvo verejných prednášok po celej Indii a zaèali ho nazýva Bápu – starý
otec. Zároveò s politickým bojom Gandhí spolupracoval najmä s jednoduchými
obyvate¾mi. Dospel k presvedèeniu, že
základom zdravej spoloènosti je decentralizované rozhodovanie na miestnej
úrovni. Za zdravú jednotku spoloènosti
pokladal komunitu – ášram. V ášrame
bolo spoloèné vlastníctvo a obyvatelia sa
venovali po¾nohospodárstvu a tradièným
remeslám v snahe o sebestaènos. Gandhí zastával názor:”Keby sa èlovek vzdal
všetkého, èo má, naozaj by všetci vlastnili všetky poklady sveta.” Takýchto ášramov Gandhí založil nieko¾ko a vïaka
jeho inšpirácii ich zaèali vznika desiatky. Sám v ášramoch aj s rodinou istú èas
svojho života pobýval.
S príchodom druhej svetovej vojny sa Gandhího názory zachováva
striktné nenásilie ešte zradikalizovali.
Odmietal slúži armáde, èi už ako vojak, no i v sanitárnom oddieli. Obèanom navrhoval nespoluprácu a obe.
str: 78
plodnìjších, Jirky Matouška. Sorry Jiøí, ale byl to
dost kontroverzní materiál. Otazník visel i nad statí
o vegetariánství. Jde o problém již trochu omletý
a hodnì osobní. Nakonec nás pøesvìdèila pøedevším kvalita materiálu.
Dobudoucna tomu ale nebude jinak. Nebudeme
otiskovat úplnì všechno a hlavním mìøítkem zùstane kvalita. Chceme-li, aby M+M zùstal „barevný“, nemùže v nìm pøevážit odstín jednoho názoru. Ani našeho vlastního.
Další novinkou je zavedení rubrik, pokud možno
pravidelných. Témata se vyklubala sama a postupem èasu si získala místo i oblibu (naši).
Jde napøíklad o skvìlá pojednání o ASTROLOGII
z pera té nejpovolanìjší, bosorky Marušky, Tyto statì by mìly ponìkud rehabilitovat tuto „buržoazní
pavìdu“, dnes úspìšnì profanovanou Karlem Šípem
a ženskými èasopisy... Další rubrika, PORTRÉT
OSOBNOSTI, vznikla na základì kvalitnì zpracované biografie A. Vertinského od Miloše Hlávky. Dnes
Vám pøinášíme por trét Karla Hlaváèka a zachováli nám mistr Hlávka pøízeò i nadále, pak má u nás už
„ohlavièkovanou“ rubriku. A tak bychom mohli pokraèov at - vynikajícím cestopisem A. Ponczi, rubrikou úvah, povídek, poezie nebo pravidelnými pøeklady písòových textù zahranièních kapel.
A ještì jedna skuteènost je nová. Jsou jí komerèní inzeráty. Rozhodli jsme se, že vylepšíme finaèní bilanci M+M, která byla vždy mínusová, tím
že budeme otiskovat placenou inzerci na „slušné
vìci“, možná je i výmìna inzerátù. Cena je 200 kè
za jednu stranu (A5). To se však týká plošné inzerce, pokud máte nìjaký oznam, výzvu nebo anonci
blížící se akce, mùžeme ji bezplatnì zaøadit do infa.
Uvidíme jak se to všechno osvìdèí a co vy na to,
velectìná obci ètenáøská, nᚠsoudní dvore.
Tady jsme, suïte
ZDŠ
P.S.: V minulém èísle jsme u kresleného vtipu na
zadní stranì obálky omylem uvedli nesprávné jméno
autora. Autor em je Libor Velan z Bystøice p. Lopeníkem. Touto cestou se autorovi i ètenáøùm omlouváme.
str: 3
Obsah
Básnì
Lenka Bartošová
Hlaváèek
Václav Pícka
Míša Jeøábková
Poezie tónù
Trottel sága
Discography - Trottel
Pøeklady textù - Akurat
Don Q/Miloš Hlávka
Cestopisy
Z Chiapasu/Fop Marhoul
Našinec v zemi keltské- II
/Adam Poncza
Báje ze zemì Irské
Povídky:
Ludmila Šílená
Poslání: Václav Pícka
Zdenìk Bartoš
Mysch&Masch Info
36
38
39
42
44
45
46
79
48
50
57
58
60
64
66
Za vytvoøení tohoto èísla patøí dík
(dle Abecedy): Adamovi, Ajšovi, Anièce, Billimu, Centru hnutí DUHA Brno,
Dance a Zdeòkovi z Bylnièek, Dobrý
den, Slovácko (novinám vezdejším),
Evì sestøe Šašinovej, Evce T., Fopovi,
Hnutí Duha Olomouc, Houbovi, Járovi,
Jirkovi z Maøatic, Kevinovi, Jirkovi
z Tøebíèe, Lence a Staníkovi z Polichna,
Lence z Košic, Liborovi, Ludmile, Marušce, Mejlovi, Milošovi, Míše, Nesehnutí, Pavlu Arthurkovi Paškovi, Petrovi, Piotrekovi a AKURATu, Pøemovi,
Sádrovi, Šašinovi, TROTTELu, Václavovi, Vìrce a všem ostatním, na které
jsme nechtìnì pozapomnìli. Zvláštní
podìkování patøí Tomovi od kopírky a
také distributorùm.
Mysch+Masch
No: 16
Pøemýšlování /VII./ Jiøí Matoušek
Dnes se naposledy setkáváme s kritickými úvahami o pøemýšlování od Jirky Matouška z Tøebíèe. Tak tedy dobrou chu...
Ú
v
a
h
a
Pøemíra rozumu (na úkor
citu), pøemíra informací vede k
povrchnosti (na úkor hloubky) a
lidé (podvìdomì) cítí, že je život neuspokojuje, proto pozorujeme tak èasto, jak se lidé obracejí (unikají) k naivnì mìlké
kultuøe-zábavì-k hmotným (chemickým) drogám, ale i k psychickým duchovním drogám (poèítaèové virtuální realitì, která „vrací“
lidským dìtem city a také bezcitnosti; nebo k naivním církvím
a sektám). Lidé jsou ubíjeni tempem a kvantitou životních prožitkù a informací (na úkor kvality)
tak, že nejsou schopni oddìlit
kvalitní zrno od plevele. Životní
filozofie souèasné spoleènosti
odpovídá názoru takovému, že životní pravdy jsou nepøebernì
komplikované, ale opak je pravdou. Proto si lidé libují v komunitách, kde Pravda-Bùh jsou rozmìlòovány do složitosti. Ale
naopak je tøeba hledat jednoduchost (nikoli složitost), vždy Bùh
je jednotou, je jedním duchem.
Bude tedy prospìšné hledání i jednoty v myšlení: jednoty
rozumu a intuice, které jsou dvìma stranami jedné mince - poznávání.
Všimli jste si kolik je kolem nás
pøítomno rùzných -logií a -ismù,
které mají za úkol poznávat a prokazovat zákonitosti všeho druhu.
A aby bylo probádáno vše do nevídaných (a mnohdy nepotøebných)
hloubek èi spíše detailù bylo nutné
zakládat specializované obory, do
nichž mìly být všechny oblasti života rozškatulkovány. Dnes nestaèí, aby
se skupinka vìdcù starala napø. o fyzikální jevy. To by byl probùh katastroficky široký obor. Vždy samotná jeho èást zvaná optika je opravdu
pestrá a tak týmy vìdcù celá desetiletí zkoumají tøeba vlastnosti pouze
jediného druhu èoèky. Tak to byl pøíklad z fyziky, ale totéž lze najít v
ostatních vìdních disciplínách a analogii. Všichni tito uèenci objevují na
svých polích pevné a logické zákonitosti. Pokud bychom je svolali všechny ke kulatému stolu tak, abychom
na žádnou oblast lidského poznání
nezapomnìli, mìli bychom teoreticky obdržet celistvé vìdecké vìdìní
(gigantickou mozaiku složenou z
mnoha støípkù, které do sebe bezchybnì zapadají). Ovšem praxe je
odlišná. Vždy tolik konferencí
a sympozií se konalo, a pøesto lidé
nemají vyhovující znalosti, které by
jim sloužily ke spokojenému žité. Pøíkladnì jednomu oboru se podaøí prokázat matematicky vyjádøitelnou zákonitost ve struktuøe snìhové vloèky
(kterážto na prvních sto pohledù
i pod mikroskopem vypadá neuspoøádanì). Žádná náhoda v uspoøádání. Teorie chaosu vyluèuje náhodu,
ale naopak nachází øád, systém. No
str: 4
ného náboženstva, kde sa pokora, obe
a nenásilie považujú za najväèšie ¾udské cnosti. Úspech a odozva, akú Gándhí svojím spôsobom boja dosiahol, boli
neoèakávané, nasledovalo ho množstvo
¾udí. Registráciu na úradoch odmietli
poèetné skupiny Indov žijúcich v Afrike,
ktorí boli následne zatknutí. Indovia bez
rozdielu pohlavia a postavenia boli
ochotní a nadšení nenásilne háji svoju
pravdu. Vznikla neudržate¾ná situácia,
keï boli väznice preplnené a stále bolo
množstvo ¾udí, ktorí boli ochotní necha sa zatknú. Poèas tohto hnutia
odporu sa dostal do väzenia aj Gándhí. Väznice neskôr ironicky nazýval
”hotely jeho velièenstva”. Väzenie
nemohlo obmedzi jeho ducha, pretože slobodu bral výluène ako vnútornú záležitos. Nebolo pre neho problémom vysporiada sa s prísnym
väzeòským režimom, niektoré
opatrenia dokonca prijal za svoje
a dodržiaval ich po celý život.
Neriešte¾ná situácia vyústila do
kompromisu, boli prijaté niektoré
požiadavky Indov, v ktoré sa predtým neodvážili ani dúfa a Indovia
boli z väzení prepustení. Odhodlaním desatisícov ¾udí, ktoré dala
do pohybu sila jednotlivca sa naštartoval mechanizmus masového
nenásilného odporu. Gandhí bol
pripustený k politickým rokovaniam, pretože podpora, ktorú mal sa
nedala prehliadnu. ”Pre príslušníkov satjágrahy, pokia¾ sa nezrieknu pravdy, nejestvuje porážka.”
Po zverení zaèatej práce svojim nasledovníkom sa Gandhí rozhodol vráti sa spä domov. Ve¾a
cestoval po indickom vidieku a táto
cesta mu umožnila pochopi rozstr: 77
sah vykorisovania domácich obyvate¾ov
britskou nadvládou. Z verného zástupca impéria sa pomaly zaèal meni na
bojovníka za autonómiu Indie. Sám sa
nauèil tka látku, aby tak demonštroval
odpor proti dovezeným koloniálnym výrobkom. Jeho úspechy v Afrike mali
ohlas aj v Indii a tu ho volajú všade, kde
sa ¾ud búri. Popri riešení mnohých sporov vláda kontra obèania, prišiel na nový
spôsob boja – politickú hladovku. Tento prostriedok potom èasto využíva, žiada splnenie svojich požiadaviek a je
úprimne odhodlaný hladova až do úplneho vyèerpania. Napriek jeho chatrnej telesnej konštrukcii, pomocou viery nieko¾kokrát prekonal hladovkou
spôsobené ohrozenie života.
Masový odpor povstal všade, kde
boli ohrozené práva pôvodných obyva-
Portrét
osobnosti
níckeho oddielu sa Gándhí zúèastnil
dvoch lokálnych vojen v Afrike, èo ho
ešte viac utvrdilo v presvedèení o správnosti svojej cesty. Poèas bojov premýš¾al
o zverskosti násilia a rozhodol sa úplne
venova službe trpiacemu ¾udstvu, chorému na egoizmus a krutos, rozdelenému na utlaèovate¾ov a masu obetí.
Po vojne sa Gándhí rozhodol úplne
sa vzda svojho sexuálneho života. Zastával názor, že potom pohlavný pud
èloveka sublimuje do všestrannej lásky, èlovek sa tým oslobodí od všetkých
osobných pút a takto uvo¾nený dosiahne univerzálny rozmer.
Keï chcela vláda v provincii, kde
býval, nariadi takzvaný ”Èierny zákon”,
ktorý nariaïoval všetkým Indom zaregistrova sa na úrade a da si urobi
odtlaèky prstov, nastal èas na priamu
politickú angažovanos. Gándhí zaèal
presadzova nový spôsob politického
boja - obèiansku neposlušnos. Jej základom je klás nenásilný odpor. Striktne sa pridàžal ahinsy - princípu zachováva nenásilie. Znamená to vedome
sa postavi proti nesprávnym zákonom
a by odhodlaný necha sa potresta za
ich porušenie. Predchodcom tejto cesty bol filozof H.D. Thoreau a jeho presvedèenie, že v nespravodlivom politickom systéme je väzenie jediné vhodné
miesto pre èloveka so svedomím. Svoj
životný postoj zaèali Gándhího stúpenci nazýva ”satjágraha”, èomu vo vo¾nom preklade zodpovedá pojem zotrvávanie v pravde. Definoval to ako
spôsob na záchranu práv pomocou
osobného utrpenia. Cie¾om sátjagrahy
bolo, aby sa zákonodarca presvedèil o
neudržate¾nosti zlého zákona. Táto
metóda si mohla získa takú obrovskú
podporu zrejme iba v prostredí východstr: 76
a pøitom, když takový dìlník vìdy na
jednu takovou konferenci pøijde o hodinu pozdìji, tak se svým kolegùm
omlouvá: „To je pech, já smolaø zrovna dneska píchnu kolo.“ Náhoda?
Pøipadá mi moudré souhlasit se
slovy pana Exupéryho - „Lépe je pozorovat chrám, než zkoumat z jakých
úlomkù kamene byl postaven.“ Teoreticky krásná mozaika (pro níž teologický termín zní „Bùh“) se nekoná, protože vìdci ztratili smysl pro
celek, rozmìlnili své myšlení do jednotlivých složitostí, v nichž si vytvoøili svá názvosloví. A jejich zaujatost
pro vlastní obor a jeho terminologii
je èiní nekompatibilními. Se ztrátou
celostátního myšlení taktéž ztratili
schopnost naslouchat druhým. A tak
zcela bìžnì se stane, že racionalisté, kteøí pøipouštìjí, že všechno je
logické a ve všem lze najít øád, odmítají skuteènost Boha, nebo chcete-li Všehoøádu (Universa) nebo Podstaty. Na jménu nezáleží, i když
popravdì øeèeno slovo „Bùh“ nemám
zplna srdce rád. Proè - protože bylo
a je zprofanováno. Tìch báchorek
o nebeském pánovi už mám plné
kecky, víte.
str: 5
(Avšak na druhou stranu, dìti potøebují báchorky a „dìtí“ je mezi námi
víc než si myslíte - dokonce i mezi
kazateli a ti potom pøirozenì odráží
duševnì vyšší, kritiètìji - smýšlející
od èehokoliv, co je oznaèeno jako
duchovní a to je pak velká škoda a
dobré zrno konèí ve stejném odpadkovém, koši jako plevel). Nehledejme Boha pestrobarevného, nýbrž
hledejme Jednotu, jednotný øád. Asi
øeknete,že vnímáme svùj život v mnohosti (v oddìlenostech) a ne v jednotì. Ale øeknete, že vnímáme svùj
život v mnohosti v oddìlenostech) a
ne v jednotì. Ale zkuste uvažovat
se mnou: existuje-li vìèná jednota,
musí se potom v urèitém èasovém
(èaso-prostorovém) intervalu projevovat jako souvislosti, je to tak? A jakpak se díváte na ztrátu soudržnosti
lidí, není to „náhodou“ v souvislosti
se ztrátou vidìní souvislostí? Není
škoda, že jsme opomnìli
takto vidìt? Myslím,
že je užiteèné vìdìt, že proveduli dnes pod
oceánem ja-
Všechno, jenom ne koupací kùò
Ktersba: Anièka von Rossenberg
volebné právo Indov, snažil sa o ich lepšie pracovné podmienky. Keïže práce
pribúdalo a on si získal poves obhajcu
utláèaných a bezprávnych, jeho pobyt
v Afrike sa pred¾žil, a tak tam za nim
pricestovala manželka aj s demi.
Manželky Indov to v tom èase nemali ¾ahké, svojich manželov museli
bezvýhradne poslúcha. Gándhího manželka Kastúrbáí bola tiež odchovaná tradièným náboženstvom, svojho manžela najprv nasledovala len z pocitu
povinnosti, až postupom èasu zaèala by
aj ona presvedèená o správnosti jeho
životnej cesty. Proti tradiènému manželskému zotroèeniu ženy sa Gándhí
vzbúril a pokúšal sa svoju maželku chápa ako rovnoprávnu bytos. Situácia
jeho rodiny bola neradostná,lebo by
ženou alebo demi èloveka, ktorý chce
reformova ¾udskú spoloènos, je ve¾mi
nepohodlná záležitos, pretože núti ži
pod¾a zásad reformy v spoloènosti, ktorá ešte nie je zreformovaná. V svojich
životných nárokoch sa musela celá rodina usmerni, viedli jednoduchý a striedmy život. Postupne sa Gandhí snažil
o úplnú samostatnos - sám si zaèal striha vlasy, pra košele, èisti záchody.
Praktikova zaèal tiež rôzne dietetické
experimenty a pôsty. Ovplyvnený
v svojom smerovaní bol Tolstojom, ktorý
sa stal jeho osobným priate¾om, no i
Ruskinovou knihou ”Unto This Last”,
hlásajúcou návrat k jednoduchému životu. Rozhodol sa bráni krásu jednoduchosti pred neodbytnou šedivosou
a surovosou priemyselnej civilizácie.
Snažil sa zbavi každodenný život všetkých prejavov márnivosti, odstráni
z neho všetko nadbytoèné, vrátane nahromadených spoloèenských zvyklostí.
Ako dobrovo¾ný pomocník zdravot-
Mysch+Masch
No: 16
Mysch+Masch
No: 16
názorù
dernou zkoušku, pak pøíští týden
opaèný konec Zemìkoule zakusí zemìtøesení.
Èím více je lidské spoleèenství
specializované, tím více jsem závislý
na ostatních, kteøí vymýšlejí, konstruují, tìží, staví, prodávají pro mne to,
co potøebuji. Tímto jsou lidé pospojování daleko víc, než se na první pohled mùže zdát. Tedy, když dnes
vytvoøíme zlo (negativitu) proti druhému, pak už tøeba pøíští týden se
ono bude šíøit po mezilidských spojnicích ke mnì nazpìt - co mùžu
vìdìt, že?
Pøejete si
slyšet ještì další pøíklady existence Zákona
jednoty, Zákona rovnováhy:
bylo pozorováno, že na dálnicích dochází k
více nehodám
za dobré viditelnosti než pøi
zhoršených podmínkách; nebo
v obchodì: èím
vyšší ceny, tím nižší
obrat, èím úchvatnìjší reklamy, tím je zboží
ménì kvalitní (vždy dobré zboží se
chválí samo, ne?). Kolikrát si øíkáme
jakého pokroku jsme dosáhli, ale je
to pravda? Vždy, když jsme se stali
díky technice více nezávislí na pøírodì, tím více jsme køehèí. Také jedno
èeské pøísloví poukazuje na rovnováhu mezi nabýváním a utrácením
penìz. Z toho pohledu není co ani
komu závidìt. Èím více prostøedkù
pro naše pohodlí budeme vyžadovat,
tím ménì zbude z neobnovitelných
zdrojù pro pøíští generace.
Tak toto všechno chápu pod pojmem Podstaty, popisoval jsem hlavnì souvislosti - to, co je možné zachytit našimi pìti smysly. Ale je ještì
víc. To, co nás uèí ve školách je založeno vìtšinou na pouhém materialistickém chápání svìta. Že je to
všechno trochu jinak dokazuje
existence fenoménù jako
jsou mimosmyslové vnímání (jasnovidnost), piktogramy v obilí
(víte, že jeden
z obrazcù byl
analyzován jako grafické
vyjádøení matematické rovnice teorie chaosu?) a mnoho
dalších.
Vìøit a vìdìt, že Podstata je jsou dva
rozdílné kvali tativní pøístupy.
Upøímnì pøeji každému, který je toho schopen,
aby citlivým pøemýšlením došel k
tomu druhému. život se stane plnìjším. Nìkteøí øíkají, že vlastnì teprve tehdy zaène.
Jiøí Matoušek, Tøebíè
str: 6
bol ako boh, alebo boh sám malo by to
potom plati pre všetkých ¾udí. Ježiš
svojou smrou na kríži utvoril pre svet
príklad š¾achetnosti, ale v jeho tajomnú
alebo zázraènú silu úprimne nemôžem
veri.” Jeho náboženstvu bolo však ve¾mi blízke kresanské uèenie neodporova zlu násilím. Priate¾ov nemal len
medzi kresanmi, no i medzi mohamedánmi a ¾uïmi rozlièných náboženstiev. Skutoèným náboženským presvedèením Gándhího bolo poèúva svoj
vnútorný hlas. Nepoznal dogmatizmus,
ktorý je vzdialený východným náboženstvám, naopak, tvrdil: ”Ako má
strom jeden kmeò a na òom ve¾a konárov a listov, tak je jedno skutoèné
náboženstvo, ktoré keï prechádza ¾udským sprostredkovate¾om, sa rozkošatie ... Odtia¾ pochádza nevyhnutnos
znášanlivosti, èo neznamená ¾ahostajnos k vlastnej viere, ale inteligentnejšiu a èistejšiu lásku k nej.”
Fotka: ZDŠ - OSVÍCENÍ
Tribuna
-
Po skonèení štúdií sa Gandhí ako
právnik zamestnal u firmy, ktorá ho poslala do južnej Afriky. Tá bola tak isto
pod nadvládou Britského impéria. Pracovali tam tisíce Indov, ktorí boli lepší
otroci ako èernosi, pretože boli lacnejší
a usilovnejší. Rasizmus bol už vtedy
v Afrike bežný, a tak sa raz Gandhímu
stalo, že ho ako farebného vyhodili
z vlaku, hoci mal lístok do prvej triedy.
Vtedy zaèalo dozrieva jeho vnútorné
presvedèenie, odhodlal sa bojova za
práva Indov aj ostatných nebelošských
obyvate¾ov. Aby sa priblížil ¾uïom, ktorých obhajoval, do konca svojho života
vlakom cetoval vždy už len v tretej triede, hoci podmienky v nej boli otrasné. Popri svojej práci si vytrpel množstvo urážok a ponižovania, dokázal ich
zvláda len vïaka svojej hlbokej vnútornej viere. Na svojej strane však mal
silu lásky, pravdy a spravodlivosti, a preto
nemohol prehra. V Afrike obhajoval
Mysch+Masch
No: 16
P
o
r
t
r
é
t
o
s
o
b
n
o
s
t
i
Gándhí
/Lenka Kukurová
Mohandás Karamèand Gándhí patril medzi najvýznamnejších myslite¾ov a humanistov nášho storoèia. Svojím životom a filozofiou ¾udí nauèil, že porozumenie,
mier a nenásilie sú uskutoènite¾né a dokážu pretvori aj
takú nepríjemnú vec, akou je politika. Rozhodol sa svoj
život zasväti službe pre ¾udí, boju za pravdu a šíreniu
lásky ku všetkému životu.
Narodil sa roku 1869 v malom
pobrežnom mesteèku v západnej
Indii. V tomto období bola celá
India už tri storoèia pod nadvládou
Britského impéria, ktoré si z nej
urobilo kolóniu vhodnú na vykorisovanie. Anglièania sa s domorodcami nestýkali, hindovia nesmeli chodi do domov bielych, boli
pokladaní za zaostalých a podpriemerných. Všetka èinnos Indov však
bola naplnená posvätnosou. Anglièania namiesto toho, aby sa snažili indickú kultúru pochopi, skôr
ju potláèali a nièili. Domáce hinduistické náboženstvo a prvé odhalenia nespravodlivosti v sociálnom
usporiadaní utvorili predpoklady
pre Gándhího duchovné smerovanie. Nespravodlivos v spoloènosti
nevytvárali len Anglièania, ale aj
domáci systém kást, proti ktorému
Gándhí neskôr ostro vystupoval.
Na malého Mohandása mala
vplyv najmä matka, ktorá bola hlboko veriaca a venovala svoj život
službe druhým. Otec bol ministerský predseda malého indického kniežatsva. V štrnástich rokoch
Mohandása pod¾a zaužívaného
zvyku oženili s mladším dievèaom, bez
toho aby sa predtým poznali. Postupom
èasu Gándhí nadobudol presvedèenie
o nevhodnosti detských manželstiev
a predèasného sexuálneho života.
Ako šestnásroèný sa rozhodol, že
pôjde študova právo do Anglicka. Vtedy ešte stále veril tomu, že India sa
môže slobodne rozvíja aj pod britskou
nadvládou. Gándhí bol od malièka striktný vegetarián a spoèiatku mu robilo problémy stravova sa takto aj v Anglicku.
Stretával sa s nepochopením, a preto
mäso nejedol len kvôli s¾ubu, ktorý dal
matke. Postupne sa však vegetariánstvo
stalo jeho životným presvedèením
a príkladom praktikovania súcitného životného štýlu. Zaèal sa stretáva s ¾uïmi
s podobnými názormi a stal sa èlenom
Vegetariánskej spoloènosti. V týchto
kruhoch sa bližšie dostal do kontaktu
s kresanským náboženstvom, ktoré si
vážil, nemohol ho však prija ako jediné pravé. ”Nemôžem sa zmieri
s myšlienkou, že sa boh vte¾uje iba do
jedného zo svojich detí, do Ježiša;
a rovnako nemôžem uveri, že len tí,
èo v neho veria, majú právo na veèný
život. Ak boh mohol ma deti nuž potom jeho deti sme boli všetci. Ak Ježiš
str: 74
Z myš+mašovské pošty
Poslední Mysch+Masch se povedl. Alespoò mì kápl do noty, èili to mùj
dojem a názor. Pøeèetla jsem ho témìø do posledního písmenka! Pøipadá mi,
že se ponìkud „sjednotil“, tedy že každý pøíspìvek, aèkoliv z jiného soudku,
má týž smysl. Pravda, pro mì, jakožto vlastnì starší roèník (mám dojem, že to
píšou a ètou trochu mladší roèníky, že?) a navíc matku tøí dìtí má mnoho myšmašovského trochu hrubý a drsný kabát, mnì úplnì cizí. Ale o to víc mì to
tìší, že když si to pøeètu, cítím tam tu stejnou vnitøní touhu, ten pocit, že to,
co nás dnes ze všech stran bombarduje, co se nám úlisnì vnucuje a na co si
nakonec všichni více èi ménì zvykáme a pøijímáme a podléháme, že to není
to pravé. A tak to hledáme a vyjadøujeme to hledání všelijakými rùznými
zpùsoby, které se vìtšinou davùm nelíbí. No a vypadáme pak jako blázni a
pomatenci. A není lehké v tom dnešním chaosu vychovávat dìti, když èlovìk
sám má ještì v lecèems chaos. A tak teï, když jsem si osobnì už vyzkoušela
ty nejhrubohrubìjší projevy protestu (tím døívìjším stylem odlišného života),
myslím tím, že jsem se to snažila provést prakticky v životì, a ono to šlo jen
ztìžka, a teï najednou jsem zase v tom hrozném paneláku, co mi tak trochu
pøipadá jako neosobní hotel bez recepèního a bez reklamy, èili vlastnì „ubytovna pro pracující“, a ze všech stran útoèí silné vlny konzumu a èehosi, co se
nám snaží otupit vlastnì myšlení a hlavnì cit. A to nejlépe od novorozeneckého vìku, a tak se ptám, co a jak dál. Urèitì nebudu s dìtmi chodit na street
party ani s nima nepojedu protestovat do Temelína, no a dokonce jim asi ani
dlouho nezatajím, že existuje McDonald (o jeho zprotivení se ani nebudu
snažit), ani jim nezakážu televizi, neuchráním pøed poèítaèi
ani pøed magickou reklamou. A tak aspoò všem odvážným „protestantùm“
a tìm, co se snaží žít jinak, hlavnì držím palce, aby to mìlo vždy alespoò pravý
výsledek a to myslím má. A nám ostatním „neaktivním“ toho zbývá ještì mnoho, èím mùžeme pøispìt k lepšímu svìtu: Tøeba snažit se mít èisté myšlenky a
dobré a láskyplné srdce. A to i tehdy, když babièka koupí dítìti hamburger a
nebo myje sklenièku od minerálky nejménì lžící Jaru..
Vždy Pravda je jen jedna (a
vždycky vyjde na povrch).
Tak koukám Radime, že
jsem se nìjak vypsala. Mùžeš
to, bude- li se to hodit, klidnì
napsat do Myš-Maše. Zkrácenì, to podstatné, vlastnì že
se mi to minulé èíslo líbilo.
S pozdravem i za naše
mròata se louèí Dana.
str: 7
Fotka: Kevin
Mysch+Masch
No: 16
Inzerce
(P.O.Box 13, 323 65 PLZEÒ 23)
Vám nabízí tvarové záøièe - biorezonátory pro harmonizaci vitální energie; odstranìní rùzných zdravotních
potíží a bolestí (od bolestí zubù po rozpouštìní kamenù); pro odstínìní vlivù negativních geopatogenních zón
a škodlivého kosmického záøení, radonu ze zdí domù;
pro výrobu polarizované vody na zalévání rostlin i pro
zdravotní pití; pro inhalaci èajových smìsí „na sucho“ a
pro mnoho dalších použití ke zkvalitnìní zdravého zpùsobu života i k ozdravìní organismu.
Nabízíme Vám za velmi nízké ceny napø.
- zdravotní náramek na zápìstí
- druitskou spirálu
- egyptskou hùlku života - malou
- egypt. hùlku života - malou s èes. granáty
- egypt. hùlku života - velkou na GPZ a záøení
kus 70 Kè
kus 210 Kè
kus 210 Kè
kus 310 Kè
kus 410 Kè
Návody k použití jsou dodávány s výrobky na dobírku
(+pošt. 60 Kè) nebo pøi zaplacení složenkou pøedem (na
rubu objednávka) jen 34 Kè (doporuèenì). Objednávky
nebo informace (za známku) adresujte na agenturu Ameris. Nabízíme rovnìž rùzné pøípravky podle lidových receptur na rùzné obtíže, speciálnì též pro smogové oblasti, pro dìti, pro ženy, pro kuøáky, obézní; s potížemi
pohybového ústrojí (páteø, klouby), a mnohé další.
Dìkujeme za zájem.
V èeské kotlinì se obèas stane,
že i v televizi vystoupí odborník-lékaø, který je buïto neinformován o
mnoha svìtových výzkumech a nebo
je dezinformátor, který tvrdí, že vegetariánská strava mùže kromì nedostatku jódu a železa zpùsobit dokonce i mentální poruchy. Slovo
“dezinformovat” považuji jako vhodné uvést tam, kde souèasnì chybí
dùkazy èi zdroje dùkazù a souèasnì,
když vyvozené závìry jsou pochybné (nesluèitelné s jinými prokázanými poznatky). Každá pravda by mìla
být prokazatelná. Pokud je vegetáøství pro èlovìka pøirozené, pak pro
to musí existovat dùkazy pramenící z urèitého zkoumání. A z tohoto
dùvodu vznikla iniciativa výzkumu
krevních testù vegetariánù. A se
ukáže, kdo má dostatek jódu a železa (zda jen masožravci a vegetariáni pouze z Austrálie a Anglie, kdež-
to naši èeští vegetariáni podle našich
odborníkù ne?).
Proto, máte-li zájem stát se pokusným èlovìkem, nechejte si prosím
odebrat vaším lékaøem krev a požádejte ho o krevní vyšetøení na obsah
látek uvedených na letáku. po té, co
obdržíte výsledky vyšetøení, tak k nim,
prosím, pøipojte vyplnìný “Dotazník
pro vegetariány” a odešlete na adresu Jiøí Matoušek, Modøínová 589, 674
01 Tøebíè. Na stejné adrese (nebo pøímo od zdravotní sestry z plzeòské porodnice pí. Evy Bystøické, Ve višòovce
4/A, 315 02 Plzeò) si mùžete vyžádat
formuláøe pro výzkum vegetariánsky
živených dìtí (obdobný rozbor jejich
krve). Vìøím v seriózní zpracování tohoto výzkumu a že získané poznatky
pomohou zaprvé ostatním lépe se orientovat v informaèní džungli a následnì (za druhé) zlepšit údìl také ostatním (jiným než lidským) tvorùm.
Léèitel hledá spolupráci
- pìstování bylin
- domácí výroba pøípravkù
- výroba tvarových záøièù
- administrativní práce (PC)
Informace na:
A MERIS, P.O.Box 13,
323 65 PLZEÒ 23.
)
ÈR
vz
oli
dk
ku
(od
TVAROVÉ ZÁØIÈE
AGENTURA AMERIS
Zúèastníte se výzkumu o
nezávadnosti vegetariánství?
Informace na: AMERIS, P.O.Box 13, 323 65 PLZEÒ 23.
str: 8
str: 73
Tribuna
Mysch+Masch
No: 16
názorù
Je to pouze mùj názor, který
Vám pøedkládám. Nebrojím proti
konkrétnímu lovci nebo konkrétnímu listu, který jeho fotografii otiskl.
Jde mi o obecný fakt. Možná jste
nemìli èas nebo energický zájem
nad podobnými obrázky pøemýšlet,
zda jsou projevem rasismu èi nikoli.
Obecnì je toto pøijímáno jako normální novinová zpráva. Ale dovolte
m otázku: cožpak znamená, že to,
co je obecnì pøijímáno (vìtšinou
ètenáøù), je automaticky správný
názor? A že to, co hlásá menšina
lidí, je automaticky nesprávné?
Nechci Vám kazatelsky pøedpisovat, jak máte uvažovat a jak nikoli.
Není mým zájmem škatulkovat masmédia na nihilistická, rasistická a necitlivá. Jen Vám chci ukázat další
možný názor, rozšíøit vidìní. Nás, èeských vegetariánù, je menšina, necelé 4% (zdroj: Internet), uznáváme právo každého tvora na život,
nezabíjíme holoubata z obìtních dùvodù, nelovíme ze sportu, nepotøebujeme si dokazovat tvrdou mužnost,
jsme proti testování kosmetiky na živoèiších, nevraždíme zvíøata pro naše
najezení (protože to poslednì jmenované není bezpodmíneènì nutné,
o èemž informuje Svìtová Zdravotnická Organizace -WHO už po dobu
více než 20 let; ale to je nad rámec
této úvahy, a proto se s rozebíráním
této problematiky setkáte na sousední stranì pod nadpisem “Chceš být
mírumilovným tvorem?”).
Setkal jsem se také s tímto názorem: Když prý èlovìk vytvoøil podmínky pro chov zvíøat (umožnil jim tak
vlastnì žít) v koncentraèních (=velko-
kapacitních) ústavech, v oborách, rybnících apod., tak prý má také právo
znemožnit jim žít. Údajnì je to jejich
údìl, a tedy se vlastnì nic zlého s nimi
nedìje. Podívejme se však o pár tisíc
let zpìt: v øímských arénách byli otroci chováni pro krvavé zápasy pøed skandujícím publikem, a když byli zabiti,
nic se nedìlo, vždy to byl jejich údìl.
Spoleènost se od dob øímské civilizace vyvinula, a tak dnes uznáváme lidská práva a zbyla tady jen Aréna na
È T 1. Tøeba pøíští spoleènost se
v budoucnu dovyvine a budeme uznávat i zvíøecí práva opravdovì. Doufám,
že k tomu dospìjeme døíve než za
dalších pár tisíc let. Budu se opakovat,
když øeknu, že stejnì jako zabíjení otrokù není bezpodmíneènì nutné, tak
i zabíjení zvíøat (a už sportovních, komerèních nebo stravovacích dùvodù)
je prosím pìknì zbyteèné, a to objektivnì (pøestože souèasná vìda tak jednomyslnì neuznává).
A jaké fotografie naopak v tisku
rád uvítám? Napøíklad úspìšného pìstitele pózujícího s nadprùmìrným
plodem. Jeho úsmìv snad vyjadøuje
podìkování pøírodì a jeho výpìstek
je výsledkem jeho starostlivosti, kterou na záhonech projevil. Nevím, jak
Vám, ale mnì by se víc líbilo žít ve
svìtì, kde dovedeme chápat každou
druhou bytost jako sami sebe, než
v nihilistickém, rasistickém a necitlivém svìtì, kde jsme sobecky zahledìní jen do sebe a na druhé se pøes
naše klapky na oèích neohlížíme, a
kde tudíž jsme k potøebám a pocitùm druhých bezohlední.
Zvláštnì uspoøádané uvažování?
J. Matoušek, 4.8.1998
str: 72
Mít pøehled/ TomᚠMlèák (k èlánku mít nadhled
Chtìl bych napsat pár vìt k èlánku
V. Dvoøáka, ve kterém oznaèuje ateisty – potažmo ateismus za pøíèinu “krize”. Autor zde oznaèuje ateisty za
bytosti neschopné “realizovat skuteènì dlouhodobou vizi, myslet dopøedu”.
Lidé vìøící pak nazývá odvážným,…
Já tvrdím – èert vem Boha! Myslím, že zaslepená, církvemi po celá staletí vtloukaná, kontrolovaná a zneužívaná víra v boha, byla brzdou lidského
vývoje. Církve (píšu o církvích – malých i velkých, protože jsou hlavními
apoštoly víry v Boha) byly vždy neúnavnými zastánci starého svìta, bok po
boku militarismu, státu a kapitálu.
Jeden z nejvìtších pokusù jak
uvést do praxe onu “dlouhodobou
vizi” – žít v sociální spravedlivosti
bez vykoøisování pøírody a èlovìka nemají na svìdomí duchovnì
spøíznìné bytosti, ale “ateisté” ve
španìlské revoluci v 30. letech. To,
že tento pokus trval (v nìkterých
místech) pouze dva roky, mùžeme
pøièítat fašismu vydatnì podporovaného nejmenovanou církví …
To nejdùležitìjší, co nám chtìl
V. Dvoøák øíci je fakt, že existuje
pøímá úmìra mezi ateismem a konzumem. Možná to platí na pøíkladu
dvou policajtù jež uvádí na zaèátku
èlánku. Obecnì myslím platí, že
konzum souvisí s vyspìlostí a kapitalismem, nikoli s ateismem.
Tom
Jsoucnost Boha logicky souvisí s odøeknutím se lidskému rozumu a lidské spravedlnosti, je negací lidské svobody a vede nevyhnutelnì nejenom
k teoretickému ale i k praktickému otroctví.
M. A. Bakunin - ruský revolucionáø a anarchista
Kresba: Stanislav Bartoš
Pod èerný vrch,
Joe Karafiát,
Martin Machovec,
Hippies v Polsku,
Rainbow, AUSTRÁLIE: (Didgeridoo –
škola hry, Surf
Dreaming, Youth
Yindi, Aboriginci),
Insania, Magor...
Èíslo 22. by mìlo vyjít v kvìtnu 1999, k sehnání na adrese:
Pavel Komínek, U Zavadilky 234, 751 02 TROUBKY NAD BEÈVOU. Distribuuje MAA.
str: 9
A
s
t
r
o
l
o
g
i
c
k
é
O
k
é
n
k
o
Tety
Máni
Mysch+Masch
No: 16
Zvláštní uvažování?/Jiøí Matoušek
BL͎ENCI
Mytologie:
V Øecku je toto znamení spojováno
s mýtem o Kastorovi a Polluxovi, polobožských dvojèatech vzešlých z lásky Lédy a
Jupitera, který sestoupil z Olympu pøevtìlený v labu. Od jejich narození je Merkur
(vládce blížencù) povìøen se o nì starat,
živí je a vychovává.
Oba bratøi, pevnì spojeni vìèným pøátelstvím, spolu vykonají mnohé èiny. Tito bratøi se zamilují do dvou princezen a spojují
své úsilí, aby je unesli jejich snoubencùm.
Zde vstupujeme do vlastního svìta blížencù, s jejich svùdností, mistrovstvím, obratnými kousky a váleènými lstmi.
Tito snoubenci nejprve pronásledují a pozdìji dostihnou oba bratry a v boji
je jeden z bratrù Kastor zabit. Pollux tedy prosí Jupitera, aby uèinil jeho
bratra nesmrtelným. Protože tato prosba nemùže být zcela splnìna, nesmrtelnost je rozdìlena mezi nì: oba støídavì žijí a umírají, každý z nich prožívá
postupnì pùl roku v podsvìtí a pùl roku na Olympu. Tak nejsou nikdy spolu
mezi bohy- stejnì jako dvì hlavní hvìzdy odpovídajícího souhvìzdí, z nichž
jedna se skrývá pod horizontem, když se druhá objevuje- jako osobnost lidí
narozených v tomto znamení, kteøí se èasto cítí být sami sobì cizinci.
Živel: promìnný vzduch, víøení
ptactva a hmyzu.
Èást tìla: paže, ruce, plíce, dýchací ústrojí.
Pøírodní cyklus: rozvìtvování olistìných odnoží, chlorofylová funkce.
Klíèová slova: inteligence a transmise (schopnost hnací síly)
Symbolika: znamení symbolizuje všechny formy duality v jejich
podobnosti, antagonismu nebo
v doplòující opozici. Tyto dvojice protikladù jsou zároveò vnìjší i vnitøní, absolutní i relativní.
Blíženci, pohyblivost a ohebnost
sama, mají pøedevším skvìlou pøizpùsobivost. okouzlí je všechny formy výmìn, kontaktù a improvizace.
Znamení vládne Merkur, bùh obchodníkù, zlodìjù a komunikace. Je
to chvìjivý harlekýn, milující hry a
tuláctví, génius komedie, vždy trochu nad vìcí a nìkdy neschopný
skuteèného zaujetí. Je to virtuózní
kašpar a posmìváèek, rozdvojuje se,
rozptyluje, bájeènì napodobuje, má
potøebu udivovat, ba šokovat, aby
vùbec cítil, že žije.
Má rád zmìnu a díky této vášni se stává nestálým. Ale jeho obratnost, pøesstr: 10
Pøedstavte si, že si koupíte Vaše
oblíbené noviny a v nich uvidíte fotografii èlovìka-vraha, kterému se podaøilo ulovit jiného èlovìka-obì. Vedle je otištìn text, že vrah má být na
co pyšný, vždy zdolal úctyhodnì
urostlou obì. Myslím, že byste mohli právem tyto noviny nazvat nihilistickým plátkem (slovník praví, že nihilismus je naprosté neuznávání,
popírání všech hodnot mravních, spoleèenských apod.). Naštìstí se takové záležitosti nevyskytují v tisku skoro vùbec na rozdíl od kinematografie.
Tedy zkuste si pøedstavit nìco jiného: otevíráte Vaše oblíbené noviny a vidíte fotografii èlovìka-rasisty, kterému se podaøilo odstranit
èlovìka-nižší rasu. A pøipojený text
oslavuje siláctví “vyšší” rasy. Asi byste si øekli: á jejda, tenhle plátek asi
zmìnil šéfredaktora, kterého byste
mohli právem oznaèit za rasistu.
Naštìstí takový tisk nepøevažuje
v nabídce na novinových stáncích na
rozdíl od samizdatù.
Tedy zkuste si pøedstavit ještì
nìco jiného: z titulní stránky Vašich
oblíbených novin na Vás kouká èlovìk moudrý moudrý-homo sapiens
sapiens v maskáèích a usmívá se nad
svou obìtí hloupou hloupou-tvorem
s “nižší” inteligencí. A pod obrázkem se píše, že šastnému lovci se
podaøil husarský kousek, když ulovil
témìø dvoumetrového sumce. Naneštìstí se taková záležitost objevuje v tisku, alespoò v prázdninovém období, pomìrnì èasto. Ptáte
str: 71
se proè “naneštìstí”? Vysvìtlím.
Cožpak Vám nìjaký vìdec-biolog
prokázal, že cena lidského života a
cena života jiného tvora jsou rozdílné? Cožpak ten, který Vám dal filozofii, že jste nadøazenou rasou vùèi
ostatním tvorùm (na Zemi), nemá
být právem nazýván rasistou? Nebo
alespoò titul “èlovìk necitlivý” by si
zasloužil, ne? Znamená to, že jen
proto, že jste inteligentnìjší než oni,
máte právo je vraždit (a øíkat tomu
sport nebo koníèek)?
Aby nedošlo k nedorozumìní,
hned na tomto místì musím vysvìtlit proè používám tak tvrdé výrazy
“vražda, vraždìní”. Na jedné stranì
chci nazývat skuteènosti pravými
jmény (a když nìkomu vezmete život a není-li to opodstatnìlé, nedokážete-li to zdùvodnit, pro dosažení
urèitého prospìchu, tak se pøece jedná o vraždu, ne?). Na druhé stranì
musím tolerovat zabití jakéhokoliv
tvora, je-li to nevyhnutelné (napø.
dopravní nehoda) nebo nutné (napø.
ocitnu-li se v situaci, kdy mì ohrožuje divoèák, tak mám právo nebo
dokonce povinnost bránit vlastní život. Takže, páni myslivci, ani trochu
Vám nevytýkám, když pálíte “ránu
z milosti” do nevyléèitelnì nemocné zvìøe, která by jinak trpìla. Plnì
chápu, že máte právo nebo dokonce povinnost udržovat pøírodní rovnováhu na Vámi obhospodaøované
rozloze, pouze si nejsem stoprocentnì jistý, zda pøemnožení urèitého druhu je vždy nutné øešit zabíjením.).
Tribuna
Mysch+Masch
No: 16
názorù
zákonitì nemùže souèasnì škodit. Pøemýšlejte o tom (ve vztahu ke èlovìku), protože podle mého názoru
výpovìdní hodnota odborných mnohastránkových tabulek s obsahem vitamínù, minerálù a kalorickými údaji
u jednotlivých poživatin. Neškodit ani
sobì samotnému – to znamená vystøíhat se dalších základních nectností: pití alkoholu, konzumaci drog apod.
Neškodit ani sobì samotnému – to
znamená chránit si vlastní zdraví a
život, z èehož vyplívá, že jíst musíte,
že nenecháte sebe vyhladovìt (by
byste tím uchránili od podøíznutí hlavu salátu, který je taky živým stvoøením) a že Vaše strava má být pestrá a
zároveò vyvážená (èehož mùžete
dosáhnout, že k plodùm, semenùm
a zeleninì pøidáte mléèné výrobky,
vejce a tøeba nìco, co mì momentálnì nenapadá, ale na co Vy sami
urèitì pøijdete, vždy máte taky zdravý rozum, ne?).
Závìrem bychom se mohli vrátit
jednak na zaèáteèní téma, tj. kolik dobrot si navaøíme, jen tolik si jich budeme moci sníst, a jednak na politickou
notu. Jeden výzkum totiž prokázal, že
kdyby pouze obèané vyspìlých zemí
uskromnili svou spotøebu masa jen o
10%, pak by se (dle odborníka na výživu J. Mayera) touto úsporou uvolnilo obilí pro 60 miliónù podvyživených
a hladovìjících. Zajímavé, že? Leè
zøejmì neuskuteènitelné. Protože
žádný z politikù s tímto tématem nevystoupí, nebo volební kampaò jeho
strany je sponzorována tìmi firmami,
které tìží z principu spotøebitelství, na
kterém je tržnì-ekonomická spoleènost založena. A tady se najednou
mluví o snížení spotøeby, a to si pøece nemùžeme dovolit, že? (mùj názor na využití získaných úspor je ponìkud odlišný od názoru, který
zastávají aktéøi zmínìného výzkumu,
ale to je opìt samostatné téma, které by tady neúèelnì zabíralo místo).
Vìøím, že èas strávený ètením
tìchto ponìkud poèetnìjších øádek
nebyl pro Vás nudný a ztracený. Snažil jsem se o ucelenìjší pohled na
danou problematiku. Možná, že jsem
se až pøíliš myšlenkovì rozpøáhnul,
že? Ovšem možná, že taky spojuji
vìci do souvislostí, které nejsou nesmyslné, nýbrž jen na první pohled
skryté. Koho zaujalo jádro této úvahy
– tedy vegetariánství – a kdo by mìl
zájem o ještì ucelenìjší pohled, ten
a si objedná od nakladatelství “Dimenze 2+2 Praha” èasopis “Bytí” (è.9/
1995), zájemce prahnoucí po ještì
více ucelenìjším, obecnìjším a obsahovì bohatším (ve srovnání s panem
Charlesem Darwinem) pohledu vèetnì filozofických dùsledkù odkazuji na
knížku pana Josefa Zezulky s názvem
“Bytí – životní filozofie”. (Titul je na
pultech rozebrán, takže nezbývá než
si ho vypùjèit v knihovnách.) A vlastnì mu chci i podìkovat, protože mi,
sice zvláštním zpùsobem, ale pøece
jen trochu pomohl se sepsáním toho,
co mᚠètenáøi tìchto øádkù, pøed
Tvýma oèima.
Vydavatelství DIMENZE 2+2, Soukenická 21, 110 00 Praha, tel. 02/231 11 41
Jiøí Matoušek,
Modøínová 589,
674 01 Tøebíè
str: 70
nost, velká citlivost mu umožòují, aby
se sklonil, nikdy však zlomil nebo
ustoupil. Blíženci jsou v zásadì protikladní, proto se snaží plnì prožívat intenzitu okamžiku, i když pìstují odstup
a distancují se intelektuálnì, což je
chrání pøed tím, aby se nechali unést
emocemi. Sklony k narcisismu. Tato
bytost se s obdivem na sebe dívá.
I u tohoto znamení se vyskytují dva typy
temperamentù. Mùže to být emocionální všeteèka, rozmarný, fantaskní,
s výraznou zálibou ve všem neobvyklém a nepøirozeném. Jeho upøímnost
je úplná, ale každou chvíli se týká nìèeho jiného.
Druhý typ je studenìjší, intelektuálnìjší. Je obratný, skeptický, oportunistický, mistr v umìní dvojí hry, schopný
neobyèejné obojakosti.
Blíženci se obvykle zajímají o všechno, ale k nièemu se nepoutají. Èím širší
je jejich pole zájmu, tím povrchnìjší
je jejich schopnost soustøedìní. Zázrak
této rozpolcené povahy je v tom, že
nachází svou jednotu v samém faktu
své roztøíštìnosti.
Merkur byl olympský posel, zobrazovaný jako mladý muž s køidélky na
patách. Mìl i èetné jiné funkce, pøedevším chránit obchodníky a zlodìje!
Svým øeckým jménem Hermes je také
pøetvoøitelem energie.
Merkur je transcedence reprezentace
a znamená pøechod od jednoduchého
ke složitému, od jedineèného
k mnohonásobnému. Astronomické
hledisko: planeta nejbližší Slunci, což
znesnadòuje její pozorování (je možné
jen za svítání nebo za soumraku, když
ji sluneèní svìtlo ještì nepøekrývá). Merkur se od Slunce nikdy nevzdaluje víc
než 28o . Má prùmìr 4880km (podle
mìøení z roku 1970). Merkur nemá ani
atmosféru, ani satelity; úplný obìh okolo
Slunce vykoná za 88 dní.
KOZOROH
Je bytost hlubin. V srdci temnot, v samém sebeobnažení, v neproniknutelné noci duše musí vytrysknout vykupitelská jiskra. V øecko-øímské mytologii
je znamení spojeno s bohem Saturnem, neúprosným èasem požírajícím své
vlastní dìti, ale nakonec poraženým a vypuzeným z nebe. Jako uteèenec
mezi lidmi nastoluje Saturn zlatý vìk, v nìmž všichni žijí v souladu, klidu,
nezištnosti a hojnosti. Saturn je také pùvodcem staroøímských slavností zvaných saturnálie, pøi nichž se páni stávali služebníky vlastních otrokù. Jako bùh èasu je Saturn
zobrazován v podobì bezkrevného starce
s kosou v ruce. Jiný mýtus spojený s Kozorohem: mýtus o Janusovi s jeho zvláštním vzezøením s dvìma tváøemi - s jednou hledící do
minulosti, s druhou pozorující budoucnost.
Pøedstavuje tak èas v jeho celistvosti, tedy neodvratnost osudu.
str: 11
Astrologické
M+M
okénko
ŽIVEL: kardinální zemì (holá, zmrzlá, obnažená pùda, temná jeskynì, neposkvrnìný horský vrchol se závratným štítem)
ÈÁST TÌLA: kostra, kostní soustava
PØÍRODNÍ CYKLUS: zrno ukryté
v obnažené a zmrzlé zemi, životní energie odpoèívající v srdci temnot pøed pomalým, gigantickým
vzestupem.
KLÍÈOVÁ SLOVA: pøísnost, retrakce, moudrost.
Trpká a melancholická je velikost
Kozoroha. Vzdálený osud, nevdìèná døina, pracné dobývání, neotøesitelná vytrvalost to je základní
smysl Kozoroha. Epocha Kozoroha
znamená opuštìní úzce subjektivních hodnot a pøekroèení osobních
mezí k vyšším nárokùm, vyúsujícím v odøíkání a sebezapøení. Proto je pøirozené, že tomuto znamení vládne Saturn, planeta obìtí a
zkoušek, nutných ke skuteènému
poznání a k niternému naplnìní.
Kozoroh se projevuje pøedevším
dlouhoudobou psychologií: klid,
chladnokrevnost, vytrvalost. Jeho
plány jsou vyzrálé, uvážené, promyšlené, provìøené, uskuteèòuje
je neochvìjnì až do konce. Tento
neoblomný temperament je hluchý k bezprostøedním podnìtùm,
svody okamžiku ho nemohou vyrušit ani svést z vytèené cesty. Je
zásadnì konzervativní, ztìlesòuje
stabilitu, spolehlivost, stálost až zatvrzelost. Vnìjší a nadbyteèné jevy
vnímá s krajním odstupem,
s ledovou jasnozøivostí. Je málo
pøizpùsobivý, strohý, pøesný, pla-
Mysch+Masch
No: 16
chý, bezúhonný. Jeho pøísnost ho
nìkdy uzavírá do povýšenecké a
mrzoutské izolace.
Chladná a uvážlivá vùle mu zajišuje pozoruhodnou kontrolu ve
zdolávání pøekážek. Za tímto stoickým a pøíkrým chováním se mùže
skrývat ostrá a bolestná citlivost èlovìka, který nedovede vyjadøovat
emoce a city. Kozoroh na sebe neochvìjnì bere tu nejt잚í odpovìdnost, proto se lépe cítí o samotì a
v rozjímání. Kozoroh má èasto obrovskou potøebu moci a je nesmírnì pyšný. Nìkdy musí za každou
cenu ovládat.
SATURN: je bùh èasu, vládne dlouhovìkosti a zralému vìku, v nìmž
se èlovìk, odpoutaný od vášní, zbavuje vnìjšího zdání a ukazuje se
v celé autenticitì svého bytí. Saturn
je definován jako existence.
Øídí pøechod od dvojího k mnohému, od prožitého k abstraktnímu.
Podnìcuje k prohloubení zkušeností
a k jejich využití.
TRADIÈNÍ ANALOGIE: èerná barva, gagát, onyx, olovo, stáøí, vìdìní, konzervatizmus, strádání, osamìlá moc.
ASTRONOMICKÉ HLEDISKO: poslední planeta viditelná pouhým
okem. Saturn je planeta s nejmenší
hustotou v celé sluneèní soustavì.
Má prùmìr 12 000km a doba jeho
obìhu kolem Slunce je 29 let a 167
dní. Má nìkolik satelitù a je obklopen prstenci.
str: 12
mýšlení o tom, co je dobro a co je
zlo. Objektem výzkumù nebyli jen
lidé, ale i jiní primáti. Výsledek byl
však pokaždé stejný: jedinci ze skupiny živené masem se chovali agresívnìji ), a to významným zpùsobem,
než jedinci z referenèní skupiny živené vegetariánsky, u kterých došlo
ke zlepšení smyslového vnímání.
Metabolity pøíslušné masitému
stravování se podílejí na ovlivnìní
(spoleènì s genetickým faktorem, vlivem doby, vlivem kolektivního myšlení spoleènosti…) našeho mozku takto: Levá hemisféra, která má za úkol
racionální myšlení (která, hrubì øeèeno, pracuje s údaji, èísly, konkrétními pojmy, údaji týkajícími se forem,
barev, tvarù), je vyživována více, což
by bylo v poøádku, ale toto se dìje
na úkor vyživování pravé hemisféry
(která pracuje s pocity, intuicí, abstraktními pojmy, umìním, údaji týkajícími
se obsahu, významu, úèelu). Uvažujeme-li v intencích pouze souèasného poznávání svìta, pak se nám jeví
rozumové chápání jako normální a úplné, pokud bychom však uvažovali
v historicky širším kontextu, tj.
v intencích dávné, ménì dávné minulosti a dokonce i v už blízké budoucnosti (která nutnì toto bude
muset pøehodnotit, vždy vìdecký racionalismus je otcem naší technické
civilizace, která svým dùsledkem nièí
pøírodu, která je kolébkou nejen nás
lidí, kteøí podøezáváme vìtev, na které sedíme, ale nás všech), pak bychom poznali, že nedeformované lidstvo vždy používalo a používat bude
poznávání svìta stojící na obou poznávacích složkách – tedy na rozumu
str: 69
na stranì jedné a na intuici na stranì
druhé, a to v jejich vyváženém pomìru. Prakticky vzato to znamená, že masožravec bude zbìhlý v práci s konkrétními, napø. èíselnými, daty s dílèími
úlohami, bude chytøejší (psycholog by
asi použil termín “èlovìk s vyšším intelektem”) než vegetarián. Ale nebude moudøejší, nebude tolik zbìhlý
v úlohách, co se týèe souvislostí, pro
detail mu bude èastìji unikat smysl
vìcí (ve srovnání s vegetariánem).
Takového èlovìka si mùžeme pøiblížit slovy pana Antoinea de Saint-Exupéryho: “Když nìkterý èlovìk objeví
chrám, tak zkoumá strukturu jeho kamene namísto, aby zkoumal úèel stavby” (=parafráze). Shrnutí: budeš-li chtít
konat dobro a neodstraníš pøitom zmiòovanou základní chybu, pak Tvé uvažování bude (do jisté míry) ovlivòováno nevhodným zpùsobem (vzhledem
ke Tvé snaze být dobrým). Je na
Tobì, zda se budeš snažit být dravcem nebo zda se budeš snažit být
mírumilovným tvorem.
Ten, kdo chce být kladnou souèástí tohoto svìta, neškodí druhým (to
už jsme si øekli), ale ani sobì. To znamená, že si vybírá takovou stravu, která je pro nìj pøirozená a ne zdraví
škodlivá. Masitá výživa u èlovìka vyvolává kromì jiného usazování cholesterolu v cévním systému. Jistì nebude nikdo oponovat názoru, že tygr
je dravcem a že maso musí nutnì být
jeho pøirozeným zdrojem potravy.
Tedy ptám se: jakto, že se v jeho žilách neusazuje cholesterol, který by
mu ztìžoval a zkracoval život? A má
odpovìï zní: Protože to, co je pro
daný zoologický druh pøirozené, mu
Mysch+Masch
No: 16
LEV
Chceš být mírumilovným
tvorem?/Jiøí Matoušek
Ú
v
a
h
a
Promiòte mi, že jako ukázkový
pøíklad použiji jednu vlastnì politickou epizodku. Nᚠpremiér chtìl
v dobré víøe pomoci èeské ekonomice tím, že pro celý vládní aparát objedná výhradnì tuzemské “tatrovky šestsettøináctky”. Ale
protože jejich výroba už byla zastavena, nikdo si je nekoupí, i kdyby chtìl sebevíc. A ještì jeden
pøíklad: lidé se chtìjí bavit a smát.
A tak Donutil-Izer s Dobrodinským
- Polívka - Markoviè - Šimek
s Bubílkovou mají o práci postaráno. Pokud by nebyl nikdo, kdo by
humor produkoval, pak by se lidé
moc nezasmáli, i kdyby ho sebevíc konzumovat chtìli.
Nevím jak Vy, ale já jsem zatím
nepotkal èlovìka, který by si sebevíc pøál, aby byl chudý, nemocný,
nešastný, aby se jeho okolí k nìmu
chovalo bezohlednì. Naopak si
myslím, že vìtšina z nás by ráda pøijímala bohatství, zdraví, štìstí, chápavé a ochotné okolí. A to dnes a
dennì. Napøíklad na autobusové
zastávce èeká maminka s koèárkem
a s plnou nákupní taškou k tomu –
urèitì by ráda pøijmula pomoc. Ale
na to je potøeba, aby se našel nìkdo, kdo takovou pomoc poskytne.
Jednou to snad pochopíš. Zákonitì
pak budeš chtít být kladnou souèástí tohoto svìta.
Jednou snad zaèneš pøemýšlet o druhých, jejich pocitech a
potøebách. Pak tøeba pomùžeš topící se vèelce z kaluže. Budeš chtít odstranit zlo ze svého jednání. Abys ho
mohl odstranit, budeš muset nejprve o nìm pøemýšlet. A to dnes a dennì. Svým pøemýšlením povstaneš nad
vlastním chováním, které jsi dosud
mnohdy pøejímal od svých pøedkù
nekriticky jako zvyk, tedy neuvìdomoval sis, že setrvávᚠve zlozvycích.
S vùlí být kladnou souèástí budeš pøemýšlet tøeba i nad talíøem, zda Tvá
touha pochutnat si nezpùsobuje druhým tvorùm utrpení a smrt. Promiò,
že Ti doporuèuji zrovna téma vegetariánství jako první téma, o kterém
mᚠmeditovat, tøeba by sis chtìl vybrat nìjaké jiné. Je to jen návrh, který jsem získal zkušeností a který se
pokusím zdùvodnit. Za prvé: které
téma je dùležitìjší – zda pomoci èi
nepomoci mamince s koèárkem do
autobusu nebo zda vzít život èi nechat druhého tvora žít? (Odpovìï
zná každý, kdo øíká ono lidové “když
jde o život, tak jde o…”) A druhým
dùvodem je, že (kromì èetných jednotlivých pozorování) výzkum vedený ve Velké Británii potvrzuje vliv
stravy na psychiku a chování: pøi
masité stravì vznikají v zažívacím
traktu jiné metabolity než v pøípadì
vegetariánské výživy a ty pak ovlivòují èinnost mozku jiným (=pøíslušným) zpùsobem. A zaèarovaný kruh
se uzavírá, nebo mozek je ten nástroj, který chceš používat pro pøestr: 68
MYTOLOGIE: znamená prosazení aktivního a
mužského tvoøivého principu, který se snaží
vtìlit do suverénního já, ovládajícího osud a
temné proudy bytí. Všechny kultury uctívaly
tuto základní kosmickou energii ve velkých sluneèních božstvech.
Je to hlavnì mýtus o Heliovi, bohu Slunce,
žijícím v záøivém paláci z køišálu a drahých
kovù, vládnoucím na trùnì oslòujícím svým
jasem. Helios je velmi èasto zobrazován jako
obrovské oko støežící svìt. Ještì více je pøíznaèná legenda o Heraklovi, který je nadèlovìk, tj. obyèejný smrtelník,
který si svými èiny zaslouží být roven bohùm. Po životì naplnìném hrdinskými èiny a titánskými výkony je Herakles zrádnì zabit. Když hrdina vidí
blížící se konec, postaví hranici, natáhne na ni svou lví kùži a lehne si na ni.
Jupiter ho udeøí svým bleskem, který promìní jeho smrtelnou podstatu a
pozdvihne ho mezi polobohy.
ŽIVEL: fixní oheò (triumf svìtla a
tepla).
ÈÁST TÌLA: srdce, oèi.
PØÍRODNÍ CYKLUS: rozkvìt, sluneèní teplo a jas. Fixní oheò Lva pøímo
øídí denní hvìzda, která ztìlesòuje nejmužnìjší, nejpanovaènìjší síly. Je to
pán života, velká centrála prvotních
energií, aktivní srdce našeho svìta. Jak
hrdì oznaèuje jeho symbol, Lev má
heroický a královský charakter, palèivou potøebu neustále nìco pøekonávat. V pøípadì nezdaru je frustrace tím
krutìjší, protože zasahuje jedince
v samém dùvodu jeho žití.
Tato hypertrofie vlastního já vede
k absolutní nároènosti jak k druhým,
tak k sobì samému. Život Lva je sled
autoritativních iniciativ, tužeb a soutìžení, se zálibou v nadlidském úsilí,
s vášní podmaòovat, organizovat, tvoøit. Nápor Lva je stejnì poctivý jako
str: 13
dravý, stejnì jasnozøivý jako nezkrotný. Je zásadnì velkorysý a velkodušný. Nade vše nenávidí nízkost, pokrytectví a podfuky. V tomto
podivuhodném charakteru všechno
smìøuje k chrabrým èinùm a hrdinství.
Je to realista, pragmatik, vážící si zákonù a zvyklostí. Nemá sobì rovného ve vládì nad lidmi, protože na prvním místì dovede spontánnì vládnout
sám sobì. Jeho hlubokým posláním je
bojovat proti osudu, mobilizovat pro
to veškerou energii, povzbuzovat ty
skeptiètìjší a ustrašenìjší.
Klíèem k chování Lva je potøeba být
na výši: snaží-li se získat obdiv druhých, je to proto, aby byl hoden svého vlastního obdivu.
Lvu vládne Slunce: Slunce jako první
ze „svìtel“ (spolu s Mìsícem, který
ozaøuje v noci) je jádrem soustavy a
pøedstavuje život a vìdomí. Slunce je
okénko
ŽIVEL: fixní voda (bažiny, stojaté vody,
kapaliny v rozkladu, kvašení, smrtelné i spásonosné jedy)
ÈÁST TÌLA: pohlaví, rodidla (análnost)
PØÍRODNÍ CYKLUS: ovoce padá ze
stromù a rozkládá se pro nové vzkøíšení
KLÍÈOVÁ SLOVA: destrukce, regenerace, peklo a podsvìtí, okultno, vše skryté,
tvorba nebo posedlost. Psychoanalýza
SYMBOLIKA: jako noèní zvíøe je štír
pøedevším smrtelnì jedovatý, jako
denní je synonymem obìti a odøíkání, nebo podle legendy se mláïata
štíra živí tím, že požírají vnitønosti
své matky. Egypané ho mají za
ochránce léèitelù a èarodìjù.
Ve zvìrokruhu pøedstavuje fázi rozkladu, kvašení, smrti a vzkøíšení.
V neustálé rozervanosti mezi voláním
str: 14
T
ÝDEN PRO LES - Hnutí DUHA ve
spolupráci se s. p. Lesy ÈR, Správou Nár. parku Šumava a Starými
ochránci Jizerských hor poøádá
v rámci pomoci oblastem postižených povodnìmi (Jeseníky, Šumava)
a kùrovcovou a imisní kalamitou (NP
Šumava, Jizerské hory) týdenní pracovní pobyty na horách. Cílem je
zlepšit schopnost poškozených lesù
zadržovat srážky a hospodaøit
s vodou a znovuobnovit lesy na holinách. Termíny: 30.5. - 6.6. Nár.
park Šumava, 13. 6. - 20. 6.. Jizerské hory, 5.9. - 12. 9. + 19. 9. Jeseníky. Mùžete oèekávat: práci, poznání, další dobré lidi, ubytování a
stravu. Celoroènì probíhají i rùzné
lesní ( vìtšinou víkendové ) brigády
na mnoha místech republiky i na
Slovensku, které mimo Duhy poøádají také Sdružení Beskydèan, Sdružení pøátel lesa, Staøí ochránci Jizerských hor, Obèanské sdružení
Suchopýr, Lesoochranárske zoskupenie VLK.
Bližší informace poskytne: Hnutí
DUHA, Jakubské nám. 7, Brno, 602
00, tel.: 05/ 42210438, 42212847, email: [email protected]
1
6. - 30.7. 1999 ( pátek - pátek ) se
v pøírodní rezervaci Hutì koná nejen pracovní tábor Žítková 99 ( kosení
bìlokarpatských vstavaèových luk,.). Poøádá Základní èlánek Hnutí Brontosaura
Maøatice, informace: Pavel Smìlík, è. p.
289, 686 02 Kostelany nad Moravou.
hI
nfo
Vládcem štíra je vzdálený Pluto. Osmé znamení je oblastí zásadních metamorfóz (život
musí zaniknout, aby se mohl znovuzrodit) a
proto mùže být považován i za znamení sestupu do strašných hlubin bytí. V øecko-øímské
tradici je právì Pluto bùh podsvìtí. Zmítán
chlípnou žádostivostí oddává se tento bùh
všem smyslným výstøelkùm, pøes všechen svùj
temný a odpudivý vzhled. „Ode dne, kdy nastoupil svou vládu, jediný z jeho poddaných
se nepokusil o vzpouru. Je to jediný bùh, který
se nikdy nemusí bát nekáznì a odepøení poslušnosti, jediný, jehož autorita je všeobecnì uznávána.
Rovnìž nacházíme vztah ke Štíru v eposu O Gilgamešovi (text hovoøí o „lidech
- škorpionech støežících brány Slunce“), v postavì Osirida v indickém mýtu o
Šivovi, stejnì jako v tibetské Knize mrtvých, podle níž zemøelý musí èelit zástupùm groteskních a hrùzných božstev - reziduí svých vlastních úzkostí, ohyzdných zobrazení svého nadmìrného egoismu. „Nebuï zdìšený. Vìz, že je to
personifikace tvého vlastního myšlení: až to pochopíš, budeš osvobozen“
dborné i laické veøejnosti se na
vìdomí dává, že v Bojkovicích
dne 10. 6. ´99 vznikl debatní spolek
ROZHOVORY VŠEHO DRUHU s.r.o.
Tento spolek pøijede na vaše pozvání
diskutovat o èemkoliv. A to pouze za
cestovní výlohy (6-10 osob).
Kontakt: Jiøí Chaloupka Maøatice - Východ 1008, 686 01 Uh. Hradištì, tel.:
0632/578 077
Libor Baránek, Bezruèova 553, 687 71
Bojkovice, tel.: 0633/641 135
N
ESEHNUTÍ - NEzávislé Sociálnì
Ekologické HNUTÍ , organizace
zabývající se problematikou ochrany životního prostøedí (akce proti dostavbì
rychlostní komunikace R 34, tzv. Hitlerovy dálnice, v Brnì, vznik nauèné
stezky u brnìnské pøehrady.) , lidských
práv ( Tibet, vzpoura indiánù v Chiapasu atd.) a ochranou zvíøat (kampaò
proti cirkusùm se zvíøaty atd.). Kontakt : NESEHNUTÍ, Pellicova 19, 602
00 BRNO, tel.: 05/ 43244747, e-mail:
nesehnutí@email.cz Internetová adresa: http://Nesehnuti.ecn.cz
asc
ŠTÍR
O
&M
mìní v helium - zdroj sluneèní energie, která pøichází na naši Zemi jako
tepelné a svìtelné záøení. Pøi peèlivém pozorování této hvìzdy objevíme na jejím povrchu skvrny, jejichž
akèní cyklus je 11 let.
TRADIÈNÍ ANALOGIE: oheò, žlutá
barva, zlato, diamant, úspìch, moc.
sch
definováno jako reprezentace. Je to
rovina jednoduchého, jedineèného, viditelného, rovina pøedstavy.
ASTRONOMICKÉ HLEDISKO:
Slunce, støed naší soustavy nebeských tìles, je hvìzda, plynná koule
o prùmìru 1 392 000km. Probíhají
na nìm nukleární procesy, vodík se
M+M Info
My
Astrologické
M+M
str: 67
V
eronica Brno poøádá Devátý let
ní kurz, který bude vìnován pøedevším: praktickému seznámení s projekty Veroniky i obce Hostìtín; poznávání, zkoumání a diskusím o otázkách
souvisejících; zdejší muzice, tancùm a
krajinì Termín: 3.-16.7. 1999, Místo: Hostìtín, Bílé Karpaty, Èeká nás: pomoc pøi
stavbì moštárny, bourání a rozebírání
kamenné komory, kosení luk, sušení
sena, sestavování a montហsluneèních
kolektorù, tìsnìní oken, pøíprava paliva
pro kotelnu, úklid lesa. Doprovodné poznávací a diskusní programy budou navazovat na pracovní aktivity, ale nabídnou i další témata: ovocnáøství,
zpracování místních odrùd, hospodaøení s energií v obci, výtopna na biomasu
atd. Kontakt Veronica, p.p. 91, panská ,
601 90 BRNO tel.:05/42 21 83 51
Mysch+Masch
No: 16
M+M Info
M
My
AŠURKOVSKÉ PODZEMNÉ –
èasopis jako jindy, È. 21 (podzim 1998) – Pod èerný vrch, Joe
Karafiát, Martin Machovec, Hippies
v Polsku, Rainbow, AUSTRÁLIE: (
Didgeridoo – škola hry, Surf Dreaming, Youth Yindi, Aboriginci), Insania , Magor...
Èíslo 22. mìlo vyjít v kvìtnu 1999,
k sehnání na adrese: Pavel Komínek,
U Zavadilky 234, 751 02 TROUBKY
NAD BEÈVOU. Distribuuje MAA.
sch
B
T
S
LUNÍÈKO – nezávislý kulturní
obèasník, nový vyvíjející se èasopis, è. 1.obsahuje povídky, básnièky,
úvahy a dále také rozhovory, texty a
recenze týkající vìtšinou metalových,
grind a HC kapel, má 40 str. A5, stojí
20 Kè a seženete jej u: Vašek Stoupal,
Vísky 62, 679 33. Èíslo 2. By mìlo vyjít
o letních prázdninách.
&M
rnìnská kapela ANNA BUREŠO
VÁ, známá pøedevším svými hity
“Mñau,mòau , èièi” a “Michale”, vydala letos na jaøe CD. Sehnat jej mùžete na adrese: Jakub Hloušek, Køepice 165, 691 65.
architektury ( spolupoøádá Spoloènos
Priatelov Zeme Košice) 24.- 27. 6.,
Záchrana døevìnice 5.- 18. 7., Èekání na žatvu 31. 7 – 8. 8., Ekotábor
(spolupoøádá S. P. Z. ) 1. – 10. 8. ,
Výroba slamìné krytiny 23.8. – 31.
8., 1. 9. – 5. 9., Pomoc krajinì a
z každého rožka troška 5.9. – 12.9.
Víc informací poskytne: Pospolitos
harmonického života, Zaježová 132,
962 63 PLIEŠOVCE, Slovensko.
V
kvìtnu
1999
vyšla
v nakladatelství J. Šabaty Doplnìk
kniha Pavla Peèínky Pod rudou vlajkou
proti KSÈ – osudy radikální levice
v Èeskoslovensku. Publikace je pøedevším vìnována krystalizaci ès. Krajnì
levicové scény a jejímu vývoji od první republiky až po rok 1998. Publikace
má 136 stran a za 96 Kè si ji lze objednat v nakladatelství Doplòek, Stará 18/
20, Brno 602 00, tel. 05/ 45242455,
také je bìžnì k dostání v knihkupectvích.
asc
rafalgar
ve
spolupráci
s obèanským sdružením Arché
poøádá 25.-27.6. 1999 LETNÍ MÚZICKÝ HAPPENING. Uskuteèní se
ve vesnici Ohnišany (12 km od Hoøic v Podkrkonoší, vlak. spojení)
v místní hospodì a na zahradì chalupy è.p. 52 (Kvasnièkovi). Za 79 Kè
budete moci pobýt v pøírodì ve spoleènosti dalších kultuøe fandících lidí,
k happeningu mùžete pøispìt aktivnì (pøivezte hudební nástroje, vlastní èi cizí texty ke ètení...) èi jen vnímat, jak tvoøí druzí – kapely tvrdé i
mìkèí, folkaøi, literáti, divadla, performeøi, výtvarníci, filmaøi. Bližší informace: Jan Kvasnièka, Cerekvice
71, 507 77, tel: 0435/ 681 172.
ospolitos harmonického života
poøádá i letos rùzné kurzy, víkendovky a brigády, napø. Kurz hlinìné
nfo
hI
P
2
3.7. - 6.8. ( pátek - pátek) se koná
v Muchovicích lesoochranáøský
tábor O lesích a lidech. Tábor poøádá
Hnutí Brontosaurus a Hnutí Duha, informace: Jana Tomeèková, Tvrdého 5/
7, 602 00 BRNO, e- mail: , . .
str: 66
Boha a vábením Satana, v dialektice
tvoøení a boøení, vykoupení a prokletí,
touží štír ani ne tak po tom, aby žil
dobøe, ale aby žil intenzivnìji.
Jeho erotická moc je palèivou potøebou proniknout do samého nitra vìcí,
do nejtemnìjšího a nejskrytìjšího jádra skuteènosti. Nesnáší žádný sociální tlak, žádnou brzdu, žádný zásah
vnìjší vùle. Pøipouští jen svùj vlastní
zákon, nesnáší žádnou autoritu. Je to
vìèný buøiè, živelný individualista. Protože má obvykle potøebu stát proti
nìèemu, aby mohl sám sebe definovat, soudí, rozhoduje, roztíná problémy, podléhá náhlé pøitažlivosti i okamžitému odporu, veden intuicí a
vrozenou obezøetností. Štír má pocit,že žije jen ve velkých životních bojích, nìkdy se mu stává, že následkem
nìjaké zábrany zatápe a lehce se uzavøe do sebe. Je velmi citlivý na bezvýchodné situace, proto má snadno dojem, že chodí v bludném kruhu a
uzavírá se v chování poznamenaném
pocity viny, trestu a sebepotrestání.
Štír cítí své bytí a prosazuje se jen v odlišnosti. Jeho úzkostná jistota, že je
jiný, mu èasto dává pocit výluènosti.
VLÁDNOUCÍ PLANETA PLUTO: protože je Pluto bùh podsvìtí, vládne všemu okultnímu, noènímu, záhadnému
a pøedstavuje transcedenci a znamená to, co nelze vysvìtlit, vnímat nebo
postihnout pouhými slovy. Latinský název Pluto pochází z øeckého ploutos,
bohatství, ostatnì ve starovìku byl zobrazován s rohem hojnosti v ruce. Jeho
øecké jméno Hádes je odvozeno
z aitho, hoøet, promìòovat se ohnìm.
Zde je zøejmá analogie se znamením
štíra, jehož nejvyšším symbolem je
Fénix rodící se z vlastního popela.
ASTRONOMICKÉ HLEDISKO: Pluto,
poslední známou planetu sluneèní soustavy, objevil roku 1930 C. V. Tombaugh podle výpoètù Percivala Lowella. Jeho pøedpokládaný prùmìr je asi
6 000km, úplný obìh okolo Slunce
uskuteèní za 248 let a 157 dní.
Pokud Pluto nemá dominantní postavení v horoskopu jednotlivce, jeho
pùsobení se vztahuje spíše na generaci lidí. Prùchody Pluta znameními
zvláštním zpùsobem èasovì souvisely se vznikem kulturních hnutí a nástupem nebo i pøevládnutím krizí a
urèitých nemocí.
Pluto v Raku (1914 - 1938) první svìtová válka. Nemoc: rakovina.
Pluto ve Lvu (1938 - 1956) druhá svìtová válka. Nemoc: infarkt (Lev je
v analogii se srdcem).
Pluto v Pannì (1956 - 1971) zavedení kontroly porodnosti a dietetiky
ve veøejném mìøítku (Panna: hygiena, kontrola).
Pluto ve Vahách (1971 - 1983)
Pluto ve Štíru (od roku 1983) AIDS.
Poznamenejme, že poslední prùchod
Pluta Štírem, znamením sexu, probíhal v téže dobì jako rozšíøení syfilidy
ve svìtì. Objevení Pluta se èasovì
shodovalo s poèátkem atomové éry.
Pøepis z knihy ENCYKLOPEDIE ASTROLOGIE Catherine Aubierová
TRADIÈNÍ ANALOGIE: tajemství,
destrukce, atomové zbranì, plutonium, okultní síly.
Napsala Maruška Konèitíková, vyobrazení znamení: Stanislav Bartoš
str: 15
Mysch+Masch
No: 16
Hudební kukátko
DG 307
a Veèer kulturního undergroundu (na Míru)
Po loòské zastávce The Plastic People jsme mohli v Hradišti vidìt a
slyšet další legendu dávného Undergroundu - Skupinu DG 307. Oproti Plastikùm zbyl z pùvodní sestavy pouze základní kámen, básník
Pavel Zajíèek. Nová krev však DéGéèkùm prospìla a mùžeme mít
za jisté, že i tento hudební dinosaurus je ještì docela živouèký.
Historie a doba
Pøed vysoutpením DG se na míru
odehrála hodina dìjepisu v podobì
promítání nìkolika, dnes už legendárních filmù. Nejprve jsme si mohli vzít
historické pouèení z filmu Mimikry,
který pøedstavoval televizní veøejnosti
tehdejší III. kulturu jako únosce letadel, feáky a vrahy.
Dalším filmem byl záznam koncertu v Postupicích z roku 1974. Tento dokument tehdejší STB zabavila a
použila k výrobì známého Atentátu
na kulturu. Z plátna dýchla historie z
doby „kdy se i svatí váleli v kýblech“ období normalizace, kádrových provìrek a zákazù všeho, co za nìco stálo. Útlak ze strany eshtabilishmentu
ani kulturní izolace však nezastavila
potøebu lidí tvoøit, jen ji zatlaèila do
P.Z. 70 léta
podzemí. V tomto období se odehrávaly oslavy svateb a jiné soukromé
akce pro zvané, pøípadnì utajené koncerty. Z plátna zasvitl odlesk tehdejší
spontanejity a svobodného projevu
umìní, které nikomu nemohlo pøinést jiný prospìch, než vnitøní radost
sdílenou s ostatními.
Po shlédnutí filmù nastoupila
DéGéèka. DG byli profesionálnì
sehraní s ujasnìným stylem a srovnání s právì vidìnými zábìry bylo
Nasnadì.
DG pøed...
Nuže: Kolik lidí, tolik názorù. Mùj
je ten, že DG 307 v rocích svých zaèátkù nebyli asi moc k poslouchání.
Pøes skvìlé texty a vyhranìný hudební názor, byla tehdy kapela težko stravitelná. Šlo spíše hlukový o doprovod
Zajíèkových existencionálních veršù.
Teprve pozdìjší vývoj kapely smìøoval více k hudbì. Postupem èasu ubývalo vrtaèek, brusek, tyèí a jiných hlukových emitorù a pøibylo hudebnosti.
Originalita však zùstala a pozdìjšími
nahrávkami (z konce 70. let) blýskla i
køehká lirika - v hudbì i v textech.
Pak následovalo umìlé pøerušení vývoje. Zajíèek emigroval a Hlavsa žil tìžké roky doma, vystaven perzekuci i vìznìní.
str: 16
padala velice neutìšenì. Našli si místo u moøe, jehož velikost je pøitahovala a pøipadalo jim, že vody nasákly
více Slunce i na pozdìjší èasy. Pravidelnì jim vlny pøinášely z moøe
potravu a oni ji s úctou a díkem
pøijímali. Byla mezi nimi opravdová družnost, která prostálými prožitky pøecházela v lásku k bližnímu. Bylo jich žalostnì málo,
ale v porovnání s tìmi v podzemí, žili
pøece jenom radostnìji. Každý den pøicházeli k okraji èeøících se vln, poklekli a se spjatýma rukama pìli svou píseò ke Slunci, že alespoò pøes mraèna
jim dopøálo pocítit vzdálenì své svìtlo. A tak to, co by jen tìžce a pomalu
v sobì hledali a nacházeli po dlouhé
vìky v pùvodním žití bez zatmìní Slunce, odkryli v sobì za mnohem kratší
dobu. A tak, jak vlny omílaly pobøežní
kameny, tak i jejich stupòující se touha po Slunci z nich pomalu omývala
jejich špatné nánosy. A tak, jak si podzemní lidé budovali pro teplo pøíbytky
hloubìji a hloubìji, lidé u moøe pozvedali své tváøe èastìji a èastìji k
obloze. Asi nejvíc charakterizoval žití
tìchto dvou skupin vzduch, který je
obklopoval.
U jednìch tìžký, umìle okyslièovaný, u druhých jakoby plný šávy vlhkosti z moøe. A pak pøišlo, co muselo
pøijít. Živly Zemì se vzepjali ve své
síle. Co bylo vyzdviženo, bylo oèištì-
no, zbylé bylo zaplaveno nebo zahlazeno zemìtøesením a sopeènou èinností. Záø Slunce pak po odeznìní opìt
dopadla na zemi, aby znovu mohla
vykvést do krásy. Oèi tìch, kteøí zbyli,
cítili øezavou bolest, kterou jas s sebou pøinášel. Brali ji jako varování pøed
vypínáním se nad nìj.
Poklekli a z jejich úst se øinula
slova díkù.
Kéž nikdy již nezajde Slunce za
mrakù tíž!
KRESBY: STANISLAV BARTOŠ
str: 65
Mysch+Masch
No: 16
Povídky
DG dnes
POVÍDKA: ZDENÌK BARTOŠ
BYLO JEDNOU
Byla doba na této zemi, kdy lidé
žili v neradosti, v závisti, pomluvách,
smyslnosti a v nelásce. Tak, jak i jejich nitra, tak i obloha na této zemi
zaèala se více a více zatahovat. Slunce bylo možné vídat ménì a ménì
a lidé, místo, aby si jej zaèali vážit,
zaèali na nìj spílat. Namísto díkù za
každý jeho paprsek, byla slyšet jen
hanlivá slova o tom, že tak málo svítí. Nakonec Slunce zašlo úplnì. I nadále se støídal den s nocí, ale Slunce bylo trvale zahaleno šedými
mraky. Jako by s posledními paprsky odešlo od lidí i poslední zbylé
dobro. Lidé zaèali žít tak, jako by
vlastnì Slunce ani nepotøebovali.
Jenže život Slunce potøebuje. Ovoce dozrávalo bez sladkosti, zeleò
rostla, ale chøadla, zvíøata zaèala být
bojácnìjší a náchylnìjší k nemocem, a to vše postihlo nakonec i lidi,
kteøí na všem byli závislí.
Jak èas míjel, lidé si zvykli, a dokonce vzali za své uèení vládnoucích,
že Slunce vlastnì nikdy nebylo a že
to byl jen pohádkový výmysl babièek.
Tìch pár, kteøí Slunce želeli a jeho
ztrátu tìžce nesli, se pomalu pøimklo
k sobì. Namalovali si znak Slunce na
hrudì svých tìl a pociovali jeho teplo alespoò takto. Lidstvo postupnì
usoudilo, že nemusí žít ani nad zemí,
když tu jen fouká a prší, a zaèali si
budovat pøíbytky a mìsta pod zemí.
Tam se jim aspoò nestøídal den s nocí
a mohli si vše øídit podle umìlého
osvìtlení. Díky svému rozumu si vše
zbudovali pohodlnì a na povrch vstupovali jen nemnozí pro potraviny, a
to také jen do té doby, dokud si je
nezaèali vyrábìt synteticky. To nesli
asi nejhùøe, ztrátu požitkù u jídla. Ale
o to více se vrhli do zbývajících neøestí a nepravostí.
A hrstka tìch, jež na sobì i v sobì
nosili víru ve Slunce, se ještì více semkla. Žili na povrchu, jehož tváø vy-
str: 64
DG 307, Brno - Divadlo Bolka Polívky 25. x. 1995
DG po...
Když se P.Z. po pádu bolševika vrátil, oživili s Mejlou Dégéèka po 17 letech deskou. Její název, Umìle ochuceno, nelhal. Skvìlé vokály Michaely
Nìmcové dodali nahrávce barevnost,
kterou jí jinak ubíraly umìlé bicí a klávesy. Zdálo se, že tím Dégéèka konèí a
chtìjí si vztyèit dùstojný náhrobek.
Opak byl však pravdou a to nejlepší mìla
kapela pøed sebou. V roce 94 se DG
neèekanì rozjeli po vlastech èeských v
nové sestavì s Tomášem Schillou na violoncello, kytaristou „Alfrédem“
Michlem, houslistkou Veronikou Hánovou, a dvìma bubeníky René Starhornem a Jaroslavem Vožniakem. Hlavsa
vymìnil basu za klávesy. Tato výborná
sestava skvìlých hudebníkù pøekonala
všechno, co do té doby DG 307 udìlali. Zvuk kapely byl mnohotvárný a razantní. Nìkomu snad mohl
pøipadat trochu akademický, ale DG jsou už takové.
Nicménì ani bigbítová dikce jim nechybìla.
Mezitím DG 307 obèas koncertovali a obèas
vydali desku, aby zaèátkem roku´99 vyjeli do svìta odehrát nìkolik výchovných koncertù.
str: 17
Zdá se, že DG 307 spìjí stále
více k bigbítu. Osobitost kapely
zùstává, jen se už hudba tak naprosto nepodøizuje deklamovaným
Zajíèkovým veršùm. Žije víc vlastním životem.
Ani texty DG ani jejich hudba
nejsou rozhodnì nijak k popukání,
pocit úplné marnosti už ale neèní z
hudby tak neodbytnì, jako kdysi. Spíše je tu pocit (a smíøení s ním), že svìt
sice není tak docela v poøádku, ale i
tak je tu èasto pøíjemnì.
A hudba: kapelu opustili dobøí instrumentalisté (Kytarista Alfréd a bubeník A. Korb). Ale souèasnì s tím jak
ustoupila do pozadí kytara a zúspornily se bicí, nabyly na významu ostatní
nástroje: violoncello, housle a basa.
Celé to dobarvují klávesy.
Novou sestavu tvoøí kromì PZ a
Tomáše Schilly ještì Bob Rossler na
klávesy, TobiᚠJirous za bicími, David
Macháèek na kytaru, Pavel Cigánek
housle a kytara a Eva Turnová - basa a
zpìv. Po Cimrmanovsku se podaøilo
projasnit celkovì pochmurnou atmosféru a vìøte nebo né, dá se na to i
tancovat - vyzkoušeno a funguje.
DG 307 vzor 1999
Mysch+Masch
No: 16
E.T. z DG (307)
R
o
z
h
o
v
o
r
3. dubna´99 vystoupili DG 307 na Míru.
Hráli kusy nové, starší i nejstarší. Vìtšina starších písní byla pøedìlána a vìtšinì to prospìlo.
Jakkoli vùdèí postavou zùstává samozøejmì P.Z.,
vizuálnì jeho dva metry výšky trumfla jiná
výrazná postava - E.T.
Nikoli mimozemšan, ale sympatická basistka.
Jsouc v dobré míøe (prùmìr 4 piv), dali jsme se
do øeèi. Pivo teklo a øeè plynula, asi do pùl tøetí.
M&M: My bohužel zítra ráno
všichni vstáváme do práce, jak
to je s tebou, prý máte teï nìjakou šòùru (tøeba od basy).
E.T.: Celkem máme v kapele
asi pìt šòùr, jestli se nepletu.
Já mám nejdelší, desetimetrovou, ale tu používám jenom na
velkejch stadiónech, tady v Hradišti mám ètyømetrovou a stejnì se do ní zaplejtám, já
osobnì bych dala pøednost vysílaèce, abych mohla i mezi lidi
a mìla „víc ze hry.“
Jinak máme s kapelou jednu
spoleènou šòùru a na tý teï
vlastnì jsme. Zítra jedeme na do
Bratislavy a dál na Slovensko asi
ètyøi štace. Vèera jsme hráli v
Opavì. Takže zejtra bohužel
taky vstáváme do práce.
M&M: Øíkala´s, že máte manažerku, co to je za underground?
E.T.: Ona dìlá hlavnì jiný kapely a nás bere jako takový
podzemní hobby (hobby do-
provody), protože my hrajeme
hlavnì když nìco natoèíme.
Teï jsme si napøíklad vydali
desku sami a ta distribuce a
propagace není kdovíjaká, takže si jí i sami propagujem právì pomocí tìch šòùr. Dlouhých i krátkých.
Co se týèe undergroundu já
souhlasím s tím, jak to øekl
Magor v tom filmu, že underground je spíš životní postoj.
Já si myslím, že jsme vlastnì
poøád underground v tom,
který lidi na nás chodìj - takový vlastnì dalo by se øíct neúspìšný ve smyslu statusa
quoa. Chudý umìlci, který
toho moc neprodaj, protože
tady je to tak, že si každej
koupí radši auto než obraz. A
taky je tu míò lidí než
v Americe.
Na Csákovou a Lunetic chodí ta
zlatá mládež a ty podnikaví podnikatelé. Tøeba taková Lucie, je
nìkdo uprostøed, bych øekla.
kosti slov takový skok k erotickým
smyslùm kdejakého chlípníka nebo
každého z nás. Vycítil mou ohromenost, pokrèil rameny a oèima hledal
svùj skalpel na kameny lidstva.
Jo, poøád kratší a všechno je nìjak
odvážnìjší. Nebezpeènì to lahodí
oku, vlastnì obìma.
Víš, tolik jsem jich svíral v náruèí, tolik jich našlo zkázu v krásných slovech. Tohle mi nìkdy chybí.
Pøece jsi øíkal nìco o fyzických vztazích lidstva a teï...
Jsem jako ty nebo ti další, mám tìlo
i neøesti k nìmu spojené.
To tìlo nìkdy olupuje, èasto ohlupuje mysl i má svá mytologická místa tak èasto zkoumaná a nikdy neøekneš, že nikdy. Kámen nás již
vytlaèil až na kraj kopce, mysl muže
se probírala kopulaèními pohyby a
zbytky vzdechù zbývajících v mozku, tøímaj ících své místo neomezenì , neodvratnì. Podíval se, jako by
studoval, co si myslím, ale mìl smùlu, moje hlava nehodlala vyprodukovat žádnou myšlenku. Zklamanì se
odvrátil, sebral kladivo. Nechceš si
to zkusit, chvilku opatrovat svìt?
Proè ne...
Kámen již nabyl hrozivých rozmìrù,
pøedstavil jsem si války, teroristické
útoky, pláè dìtí, radující se zvìrské
oblièeje nad úlevou pøi zabíjení. Modlitby knìží pøed popravou nové víry.
Majzlík byl studený jako hlaveò pistole pøed tím, než se z ní zaène støílet. První lehká rána... nic, další, vìtší, s èím dál tím vìtší silou mlátil jsem
do odporného šutru. Najednou se
odštípl obrovský kus kamene, dopadl na zem. Pøi jeho kontaktu se mé
tìlo rozpoltilo, hroznej øev - a patøil
mnì - mlátil jsem kolem sebe, všechnu bolest jsem chtìl vyhubit, ale ta
nejvìtší explodovala ve mnì. Muž
kolem tancoval a øval na mne. Ty seš
infekce, našlo si tì to samo. Jen øvi,
bestie, øvi! Tu hudbu jsem už dlouho neslyšel, øvi, šmejde!
S trhnutím jsem vyskoèil z postele a
poøád jsem øval a ticho.
Pohled kolem dokola mì ujistil, že
to byl jen sen, prostìradlo bylo celé
mokré od potu. Hrùza, takový sen.
Douškem vody spláchnu ten pocit v
ústech, pøi dotyku sklenice hroznì
zaøvu. Na mé ruce
jsou obrovské ztrhané mozoly.
Václav Pícka 6. èervna 1996
KRESBY : STANISLAV B ARTOŠ
str: 18
str: 63
Mysch+Masch
No: 16
Povídky
ses až tam, kam se ti ostatní dostávají
až po rozkladu tìla. Nìkdo ti dává
možnost, velkou možnost nápravy.
Nehledej slova nadpozemská, žádná
milost není. Pouze další možnost nápravy, jen další možnost.
Není, co bych napravoval, øíká se „žiješ jen jednou, proto do toho buš, co
se vejde, abys jednou nelitoval“. Tím
se øídím, nebo chci. Nezapomenout
na nic, nikoho. Vše prý má své místo.
Má i nemá. Záleží na pojetí podstaty. Jsou vìci i lidé, kteøí se nikdy nechtìjí zaøadit a pøimìøenì se tomuto názoru také brání.
Pøitom jsou nejlehèeji zaøaditelní, protože i pro nì je šuplíèek se jménem.
To znamená, že každý nìkam patøí,
teda by mìl. Ano, ale ještì záleží
na tom, jestli èlovìk najde sám
sebe, což by mìla být jedna z hlavních cest lidského poznání. 1 když
materialismus a síla financí jsou možná silnìjší. Èlovìèina.
Po celou dobu našeho rozhovoru se
živoucí spoleènost zakletá do obludného kamene stále zvìtšovala, tlak
do zad mi pøipomnìl její mamutí rozmìr ve chvílích divokého puèení, kdy
je potøeba
zahradník,
v tomto
pøípadì s
kladivem
v ruce,
aby zušlechtil tu
špínu prokvetlou v
každém z
nás. Chtìl
jsem mu
øíct, a pokraèuje v ošetøování svìta,
ale nebyla ve mnì síla, abych ho vytrhl z jeho tiché meditace, meditace
nad nìèím tak osobním, že nebylo
rozumné to pøerušovat. Ticho huèelo a roztahující se kámen temnì
vzdychal pøi svém samooplození do
lepšího stádia efektivní zrùdnosti. Tak
takové to bylo.
Opìt budu muset pokraèovat, rovnováha, dùležitá je rovnováha pamatuj si to.
Ted už nic není v rovnováze, ten
odvìký boj o rovnováhu. Docílíš absolutno, absolutní cokoliv... tøeba tu
rovnováhu.
Muž se jenom usmál, nebyl to výsmìch nafoukaného profesora nad
malým studentíkem topícím se ve
svých vìdomostech. Zakroutil hlavou
a pokraèoval:
Proto tady jsme, nìkdo cílenì, jiný
necílenì, ale každý alespoò jednou
za život pocítí touhu absolutna. V jakékoliv formì, hmotné i nehmotné.
Myslíš, že ty jsi mùj poèátek nebo
upozornìní pøed koncem, mezník,
cedule na cestì?
Ne, jeden je urèitì málo, èást z neurèitého celku cest a polí.
Hm, takhle jsem se nad tím asi nikdy nezamejšlel. Najednou v mužových oèích zahrály podivné plamínky, olízl si vyschlé rty.
A co ženský, poøád nosej kratší a kratší suknì, trika bez podprsenek. Léto
je nejkrásnìjší.
Tato otázka mì usadila do hnusnýho bahna, po všech øeèech o veli-
M&M: Jaký je vliv Pavla Zajíèka na
kapelu a v kapele?
E.T.: Pøestože má Pavel právo veta, tak
mám pocit úplný svobody. On vlastnì
není muzikant v pravým slova smyslu.
Takže tam jde spíš o to, jak na nás
pùsobí a jak jsme na sebe napojený.
Nìkdy pøijde s nìèím on, zahraje tøeba na klávesy jenom rozložený déèko,
my se tak pousmìjem, ale vždycky z toho nìco vznikne. Já to rozbiju nìjakým rytmem, kytary to zahustìj, smyèce si tam jedou ty svý melodie, on tam
pak domyslí složitìjší klávesy a tak to
zkoušíme tøeba nìkolik hodin až to JE.
V dégéèkách se bìhem tìch let vystøídalo spousta muzikantù, ale jsou to
poøád dégéèka, i když nìkdy to jde do
sevøenejch písnièek a nìkdy spíš do
ploch. Vlastnì ani nejde o to, aby byli
všichni vynikající muzikanti.
Myslím, že Pavel je vlastnì hodnì otevøenej novejm vlivùm, i v tom jaký si
vybírá lidi do kapely. Tahle
nová sestava je hroznì pøíjemná, protože je tam každej jakoby odjinud a pøesto to funguje. TobiᚠJirous
- bubeník - má jenom kopák, virbl a hihatu a hraje
jednoduše.
M&M: Když jsem vidìl
DéGéèka v ´94 v Brnì, tak
se mi právì bicí velice líbily, byli tam tehdy dva bubeníci, myslím že Starhon
a ještì nìkdo na perkuse
a oba byli skvìlí - hnalo to
tu hudbu dopøedu.
E.T.: Jo ale on Tobiᚠje taky
skvìlej, hraje tøeba míò košatì, ale razantnì a pùsobí
to pøitom odlehèenì. On poslouchá
hodnì jungly a drum&basy. Co ty
housle s klávesama... pøipadá mi to, že
je to zvukovì dost barevné. A co basa
jak jsem hrála, bylo to slyšet ?
M&M: No výýýbornì, basa byla úúúplnì nejlepší a byla slyšet ze všeho
nejvíc. Klidnì sa sem pøestìhuj a možeš s nama hrát v kapele, když máš
tak pìknou šòùru.
E.T.: Jo urèitì, jenom odehrajem zbývající koncerty na Slovensku a pak se
sem hned stìhuju.
M&M: Prosím tì jaký je Zajíèek jako
èlovìk, pøipadá mi na tom pódiu, že
je to možná trochu póza a že je asi
hodnì sebejistý.
E.T.: To právì vùbec ne, to je pøesnì
naopak. Je to velice osobní, když se
vlastnì lidem tak jakoby pøedhazuje.
Tìma textama se hodnì obnažuje a
to nedokáže každej. Spoustì lidem to
pøijde temný, ale mì pøijde daleko
E.T. na ètyrìch...
str: 62
str: 19
Rozhovor
M+M
...a na èesti strunách.
TomᚠŠilla
temnìjší zpívat: „Jsi moje máááááááma, kterou já mám nade vše
ráááááád.“ než zpívat o vìcech, který
má každej stejnì v sobì. Nikdo si hlavnì nedovede pøedstavit jaká je
s Pavlem nìkdy legrace. A jakou si umí
dìlat srandu i ze svejch textù. Mì se
na nìm líbí i to, že má nìkdy naprosto neadekvátní reakce. Tøeba k nìmu
pøijdeš a øekneš: „Když jsem šla na
tramvaj, zrovna nìkoho pøejela“. A on:
„A co to bylo za èíslo?“. Kdežto když
øekneš: „Vrtali mi zub“, tak úplnì pøestane všechno dìlat a øekne: „Fakt?
To muselo bejt hrozný“. Pak je trochu
Mysch+Masch
No: 16
***
PAVEL
ZAJÍÈEK
Našel sem na ulici køídlo
mrtvýho ptáka
nebo to bylo køídlo mrtvýho andìla
už nevim
budeme mluvit ve zkratkách
budeme mlèet
objímat se a nenávidìt
dopít ten kalich až do dna
Hledal jsem to v tichu
nenašel
Hledal jsem to v knihách
nenašel
Hledal jsem to na cestách
nenašel
Hledal jsem to v zbìsilosti
nenašel
Našel sem na ulici køídlo
mrtvýho ptáka
nebo to bylo køídlo mrtvýho andìla
už nevim
maniodepre jako
my všichni, ale nepøehání to
(jako jeden kluk, kterej jeden tejden dnem i
nocí všechny otravoval s rùznejma èinnostma, druhej tejden pak zas upad
do naprostý letargie hranièící s kómatem, tøetí tejden vstal z postele zašrouboval se do podvozku vlaku a emigroval do Paøíže, tam ètvrtej tejden
upad do letargie hranièící s kómatem
až ho poslali zpátky do Bohnic, kde
pátej tejden uklidil celej areál).
Tahle sestava lidí je myslim dost
dobrá a já bych jí chtìla co nejdýl
udržet.
Pøes Pavla jsem se vlastnì dostala
taky k Mejlovi, se kterým jsem nejdøív hrála v celoveèeráku „Kanárek“
(na podzim pobìží) . Tam hrajem
sami sebe, takže muzikanty a pak
jsme si øekli, když už jsme se tak
umìle sehráli, že to zkusíme i
str: 20
Vyschlá postava muže mi nevìnovala ani jeden pohled, dál tyranizoval
plaèící kámen bez sebevìtšího zájmu
o skuteènost svého konání. Z jeho
dlouhých mastných vlasù nespadla ani
kapka potu, tváø se pohnula pouze pøi
úderu na obrovský majzlík, který mu
snad každým okamžikem musel vypadnout. Ale jedna vìc mì vydìsila:
Odsekl-li vìtší kus kamene, tak ten,
než se dotkl zemì, sám se vrátil zpìt
na své místo, vždy v tomto okamžiku
se kameník za zvuku mohutného praskání v páteøi protáhl a kámen si s odlehèením oddechl. Nechápal jsem...
Proè to dìláš?
Muž mi nevìnoval vùbec pozornost,
proto jsem pøiskoèil, chytl ho za ruku.
Muž se otoèil a v pohledu byl zvláštní úlek èlovìka, kterému beru jeho
milovanou hraèku. Trhnutím jsem vytrhl z jeho køeèí ztuhlých rukou nástroj pokory toho šíleného dìlníka.
Kladivo se odkoulelo, na jeho toporu
zùstaly zbytky ztvrdlé kùže, kousky
masa vyrvané z jeho zvláštních rukou.
Dìkuji za tuto nucenou pøestávku.
Znova se protáhl, tìlo praskalo jako
suchý strom.
Proè to dìláš?
Každý z nás nìco dìlá a nìkdy není
vùbec dùležitý výsledek, snad pouze
smysl a touha po zaøazení. Nìèím dùležitým být, aby celá spoleènost spoèívala na mém majzlíku. To špatné chci
odseknout, ale je to vìèný boj.
Chceš snad øíct, že tenhle kámen je
samotná prapodstata lidstva a ty jsi
str: 61
jako doktor i lék? Jak poznáš, že odsekávᚠten správný kus nemoci?
Vždy je potøeba obìtovat i nìco zdravého pro dobro celku.
A proè ty..., kdo tì vyvolil, nebo ses
sám ustanovil do funkce samaritána
spoleènosti?
A kdo jsi ty, když se tak drze ptáš,
kde bereš ty právo zvažovat vážnost
mé funkce?
Zajímá mì jen, proè ty.
Úplnì na okraji všech èinù se ocitneš opravdu jen jednou, pak dostaneš na výbìr, ze kterého není možno žádného výbìru, žádného.
Potom staneš na takovémto vøedu
zemì a snad celých životù. Pak už
je jedno, jestli já nebo ty. Každý se
sem dostane, aby se osvobodil sám
od sebe.
Mluvíš, jako bys byl po smrti?
Vždy žiješ, nebo... v tom pøípadì
i já - to není možný, øekni, že to
není možný.
Jsi moc pøipoutaný jen ke své sobecké osobì, egoisticky... lidsky. Pokud
budeš poslouchat jen slova a nebudeš se v nich rozhlížet a brát si z
nich smysl, uslyšíš smrt v každé vìtì.
Tak co tady dìlám, nechtìl jsem
zastavit tvou práci a pøece to šlo
nìjak samo. Strach ve tvém tónu
mi napovídá.
Co to poøád meleš. Ty mᚠstrach,
abys nemusel za mì takhle tvrdì
pracovat.
Hlavnì nesmyslnì-nesmyslnì-nesmyslnì!
Nejsme v zemi pohádek, ani za tím
zrcadlem ses neocitnul, nic z tìch vìcí
neplatí, neplatilo. Upadls do prázdnoty
svých vlastních bahenních øeèí, dostal
Mysch+Masch
No: 16
Povídky
Strunná èást DG 307
POVÍDKA: VÁCLAV PÍCKA
POSLÁNÍ?
Opìt to samé, krajina propadající se
do svého vnitøního vzniku, upírající
se do nikomu netušených možností.
Stromy bez listí a po podzimu ani
zmínka. Hroznì staré místo, rez z
kmenù pøímo køièela pøi praskání kùry
do snùšky prachu pod ní. Všude se
povalovala èervená barva, to nebyla
barva krve, ale vìkem sešlá, odpornì se smìjící a nikde nekonèící.
Nešel jsem moc rychle, ani to nešlo,
tìžká asfaltová hmota høíchù se lepila po celé skuteènosti mých bot. Každý krok znamenal obrovskou tíhu,
kroky života - snad... Zákeøný vítr mi
pøi každém neopatrném pohledu
popálil oèi, proè bych se mìl rozhlížet. Jen jít v mase prázdnoty, jako
každý jiný, jít stále dopøedu se sklonìnou hlavou s myšlenkou stáda.
Znovu jsem neopatrnì zvedl hlavu,
slzy zalily celý oblièej a smìr, žádný
smìr se pøede mnou netyèil, jen v
dálce na kopci jako vrchol rozkoše
umíral kámen, do kterého hrubý kameník vytesával
svou životní ságu
odpuštìní,
ten zvuk
kladiva, ta
smutná píseò, kterou jsem
døíve nechtìl slyšet, teï bušila do
mých spánkù s vervou permoníkù po
prohýøené noci plné alkoholových
výparù a strašných promile v krvi. Tam
musím jít...
Chùze se sama zrychlila, bìh, bláto
svazovalo, rvalo všechno, co dopadlo
do jeho blízkosti. Tlumená rána se
smìšným èvachtnutím pøehlušila srdce i kladivo, hnusná chu se lepila
na patro, plival jsem, øval nadávky,
které se mi zpátky vracely odraženy
mou vlastní nemohoucností. A ta troska dál tloukla kámen... Proè...
Rychle - bìh, další pád, nadávky, vstát,
honem musím dál, dál...
Vrány...co, kde se tady vzaly, další,
kdo se pøišel podívat na bahno toho
èlovìka, dusícího se vlastními slovy
a výkaly. Pána všeho, aniž by zvládl
sám sebe, bez koruny, s obrovským
chtíèem po destrukci a pøemìnì. To
byl pohled na sebetyrana èlovìka,
kruh tak zdánlivì bludný má jednoduchost spirály, jen staèí vyjít ven a
pak rovnì, po smyslu všech slov, vìt,
skutkù, marných snù, cílù... Nic jsem
nevidìl, bubliny vzduchu prorážely
bahno, rychle jsem se otoèil na záda
a øval svùj øev bezmocného tvoreèka , byla v tom všechna køivda, bezpráví, obvinìní celého smyslu bytí.
A ticho, tìlo schoulené do podoby
psa, který se vzdal. Hlava se mi sama
otoèila po zvuku, tak blízko jsem ležel a øval svou hysterickou ságu. Hrdinnì se mi klepaly nohy, když na
nich tìlo stanulo.
str: 60
ho a rozjel naprosté „Šílenství.“ Mejla je vlastnì nìkdy
konzervativnìjší v tom, že
jede poøád ten svùj zajetej
styl a neuhne z nìj. Ale poslední dobou se taky vlastnì otvírá novejm vìcem.
Na tý desce Šílenství“ nechal Dušanovi, kterej obstarával samply, hodnì prostoru. Samply se budou
pouštìt do lidí a my k tomu
budem hrát ten big beat.
Zajímavá kombinace. A taky
se tìším, že si víc zazpívám. Na texty Krchovskýho.
M&M: No Krchovský je geniální, ale ty samply...? Je to takové
sterilní. Tøeba když tu hráli Plastici,
tak to byl úžasný nápøah, který bych
snad ani neèekal, ale míchat do této
hudby tu elektrotechniku... I když ono
to umožòuje takové to magièno, jak
Hlavsa asi vždycky chtìl.
E.T.: No právì, ale když se to hraje
naživo, tak jsou ty samply hodnì osekaný. A Dušan to bude vlastnì jakoby
míchat v prùbìhu koncertu. Jediná sterilita je v tom, že nesmíme uhnout z rytmu, bubeník má click, podle který-
v reálu. Z toho filmu mám vlastnì tyhle vixlajvantový kalhoty a natržený na
zadku jsou proto, že jsme v jedný scénì kopali celou noc do popelnic, (mùj
celoživotní sen, kterej se tím filmem
naplnil a zlegalizoval) jakože jsme rozjaøený rockeøi, ale po natáèení jsme
mìli nohy oteklý jak konve a zasajrajtovaný kostýmy od rùzných zbytkù z žižkovských kuchyní. Poprvý jsem zažila,
že na nás cikáni øvali z oken a nerušíme noèní klid.
Takže jsme se dohodli, že spoPavel Zajíèek
lu zaènem hrát. Mejla mì
vlastnì sbalil na to, že bysme
dìlali moje vìci, ale pak se ukázalo, že je tøeba odehrát nejdøív jeho novou desku, která
už je natoèená. Pùvodnì to
mìli hrát Plastici, ale klukùm
se nelíbilo všechno od hudby
a Mejlovi zase Brabencovi ságy
a tak vzal Krchovskýho makabrózní texty, Dušana Vozáry-
str: 21
Mysch+Masch
No: 16
Hudební kukátko
E.T. v konjunkci se Šudlovskou slivovicí.
ho jede. Líbí se mi to tøeba víc než ty
zdigitalizovaný Magický noci.
Slyšel´s to?
M&M: Slyšel a moc se mi to nelíbilo,
tato hudba byla vždycky živá... Mám
pocit, že Hlavsa mìl vždycky velice
dobrý talent na melodie, ale že se
trochu chtìnì posunuje tímto smì-
JSOU
TO PODIVNÝ MÍSTA
PAVEL
ZAJÍÈEK
Jsou to podivný místa
a to nejcennìjší zùstává skryto v tichu
cesty, který se køížej
na co èekᚠptᚠse
na to co nepøichází
a rty vyschlý žízní
vášní
nepochopenim
a obrys tìla obtisklej
v krajinì snu
sou to podivný místa
fantasmagorický stavby
a stavby iluzí
kroky který smìøujou sem a tam
podivný svìtla podivný tváøe
podivný slova podivná záøe
rem k té jakoby moderní
hudbì. Tøeba ta jeho Fiction, tak to je pøesnì o tom
o èem mluvím...
E.T.: No talent má, to je jasný, i když se už také nìkdy
opakuje, nìkdy mᚠpocit,
že celej koncert je vlastnì
jedna písnièka. A to spojení s tou elektronickou hudbou mùže leckomu pøijít takové trochu jakoby chtìné.
Ale je to cesta, na jejímž
konci mùže bejt Hlavsa
s basou obklopenej pìti
Dýdžejema a mùže to bejt
skvìlý. Já jsme do toho šla vlastnì proto, že mì pøitahuje použití elektroniky v kombinaci s živým hraním, ale
existuje tisíc zpùsobù jak to zkombinovat a v tom to právì vìzí.... Proto
mi vlastnì nevadí, že jsem v Šílenství
vlastnì za interpreta, protože je to
cesta na jejímž konci mùžu stát i já s
basou obklopená pìti dýdžejema (už
na tom pracujeme s Tobiášem, ale nechci to zakøiknout) jé to je pìkná, písnièka to je „Temple of Dog“ ze Seattlu (hudba z reproduktorù v baru). To
se mi moc líbí...
M&M: Tak Díky za rozhovor
***
No a potom hrála Tublatanka, DéGéèka tancovali v baru a hráli na španìlu, ale u toho jsme už bohužel nebyli, protože Jirka musel ráno vstávat
a øídit autobus. Rozhovor do koneèné
podoby jsme s Evkou dopracovali pomocí emailu, nebo verze vzniklá ústním, podáním, byla dost kùsá.
Za rozhovor jsou odpovìdni: ZDŠ,
Jiøí Chaloupka a jeho bratránek, Mexikánec Petr, Fotky: Pavel Paška.
str: 22
Tož padlá nocija èornyja i nasédol
na bicykél znáèky Zimmermann (èitál
Cimérman) zahraníènojej výrobotojej,
na uháòalž ku chalùpeèce Martinóvajej. Dorazil k òojej
uslyšál mocnóje
chrápanije i nevìdùciž, èehož tého zapøièinijou jes Vratilsavéèka, ktorýju
unavá pøepádla, no
i zmóhlá. Pravil´t
sóbì samotnájemu:
“jaj, Martin dóma
zostál , i ja nebohyj
robiti nièéhož nemohùcež, i vydám si
sa na muzikù žalósu øadnùju štamprlíèkoj odehnátiš.“
Dorazil Jeroným do
Potùènièek, skryjec
bicykel znáèky Zimmermann do køoviská, posadivšic sa ku stolu prazdnyjemu. Z rázu ostál kterák pøikoványj, že
kàvi z nìho nedoøezál by, bo on uzrél
Martina vytaèajuceš Kvìtoslávinku. Ná,
èehož bol tento krádaè myšlenija nebystrého, zapoèál štamaprlièky klátiti
sóbì v hrdló rýcholosou pøevilikój, dokávaï nezhrùtilž sa pod stól dubóvyj v
bezvìdomíju hlubokojemž, než móøe
samotnája. Spatøíliš tehó junáci statníjiž, mìly snáhu pøevelikù Jeronýma
obživnùti, vskazáliž oni pro bábku kóøenaøku, ktorája pøispìchališ, róbilaš èéhož v sílach jéjich bólo. I nepomóhlo
masáženie sàdca áni dýchanije, tož bábka právila:“Ná vèíl jedinou nádìjou jes
kóøeò zabarvénija èernójeho.“ Nákùkla v kapsù krádaèovuju, zda u òého nenachádza sa listìnka o alérgii na kóøeò
zabarvénija èernójeho, ktorak by
jého aplikácija màtvos pøinéslo. Ná v
tem zøéla notýsok
popísányji hùsto.
Tož všéci z òého
zvìdìli, któryj lùpije v chalùpeèkách jéjich, i že
nóci dnéšnyje v
úmysluju mìl
Martina o majetek
skrovnyj pøipravíti.
Bábka kóøenaøka
podála mu kóøeòa
zabarvényja èernójeho, któryj obživnùvšic krádaèa
Jeronýma zo bezvìdomíja, i mósel on pøíznati sa k èinnostijam nekálym, tož táky vysvìtlovátiti, proèež Martina nevylùpil.
Martin nehnìvál sa vjacéj na Vratisláveèku, bo zaslùhou jej chrápanija krádaèa dopádaliž. I od dob týchto zóvajù sa Kaminièky z pod Horój
Pøevysokój - Chrápanièky z pod Horoj Pøevysokoj.
RESBY:: SSTANISLAV
TANISLAV B
BARTOŠ
ARTOŠ
KKRESBY
str: 59
Mysch+Masch
No: 16
Povídky
POVÍDKA: LUDMILA ŠÍLENÁ
V roce 1952 se ve mìstì Okenice nad Okenou sjednotily odvážné emancipované dámy a založily klub na podporu dam chrápajících, pøispìjíc tak
alespoò skrovnou troškou aktivistkám z okolních mìst ve státì Vnìjškozemí,
v odboji proti patriarcháru. Klub existuje dodnes a jestli jste o nìm ještì
neslyšeli, je to jen proto, že tyto prosté, pøesto vzdìlané ženy nikdy neklesly
na úroveò mamutích podnikù typu COCA-COLA a nevnucovaly své názory v
nevkusných reklamách svìtových masmédií.
Jedna z èlenek kubu PDCH, jenž se zajímala mimo jiné také o dávnou
minulost své rodné vlasti, nalezla ve starých análech také tento starý, leè
pouèný a pravdivý pøíbìh histrocký. I neváhala a pøepsala jej ze starovnìjškozemštiny do dnešní podoby, ponechavší mu však pøekrásnou mluvu
jadrnou zastaralou.
Stalo se toto v dìdince zované
Kaminièky zpod Horoj Pøevysokoj, ktorá rozprostírala sa v hlùbi lesyska øádného. I žil v tejto na samom konci
uhléø Martin so svojoj málenkou sistrièkou Vratislavéèkù. Na tož
Matrin bol junák švarnyj, natùry veséloje, též s radosù
pøevelikoj roborilž od skoréhož jítra nebohého do
pozdìjšíhož vjéèera bohého. Jeho milenája zovala sa Kvìtoslavéèka,
bydliž této v málož dalekoj dedinéèce Potùèníèky. Siotíèky Vratislavéèka, krasavija dìvèicá
po chálupce šustálaž, v
poléèku chrpticu zokýbalaž,
ppinky zobstarralájaž, tož aj
chùtnóju pokrméèku spravilájaž,po
nócach študýroválaž. Mìl Martin s
òoj bolesou øadnùji, vo aná chrápála
mocnójo zo spanija jej náležicíhož.
Jednùc sobotoj malá vyhravᝠv Potùèníèkach muzíka Mimíkry i Martin
sa tamó vyprávjal Kvìtoslávinku vytancová. No, Vratisláveèka k temu
nebola s radostúju, prosijuce Martina: „Zostáni so mnoj, bo krádì v
nášiich dedínkach kradaè a ja
spravodlivého spanija nedostánu, no s oavujou øadnujù oka nézamkru.“
Martin nedbajùce odýšol za Kvìtoslavínkoj,
tož aji muzikoj, nemajuciž tušenia pražadny jeho, èeho
krádaè Jeroným so
myšlenkujou na Martina s Kvìtoslanínkoj
v Potùènièkach, chystal sa lùpi v chálupce
jeho. Mìl tóto napisáne
v notýsku, bo u òého pámìá pražádnaja nebolá, i pisál sobì tamó
nanóvo.
str: 58
Žij svùj život naplno a pamatuj:
DOKÁŽEŠ VŠECHNO!
Jarní rovnodennost 1991 - jestli pùjde všechno podle plánu , tak právì v tenhle den
by mìla deska vyjít - je to desáté výroèí vzniku OI POLLOI. Pøesnì tak, bylo to v roce
1981, V roce, kdy celou Británii zachvátily masové nepokoje. Tehdy jsme se èásteènì
z nudy a èásteènì „oživení „ rockových koncertù, které se konaly na naší škole, rozhodli
zformovat kapelu. Nikdo jiný v okolí na to nevypadal, takže bylo na nás zaèít hrát
dobrou punkovou hudbu, po které jsme my i pøátelé šíleli. Ze všeho nejdùležitìjší byl
duch „udìlej to sám“ , který doufám stále udržujeme v nahrávkách i koncertech, které
si organizujeme sami. Vzpomínám, jak jsem byl „uloven“ a proti své vùli pøinucen
pøidat se ke kapele. Tìžko by mì tehdy napadlo, že to co zaèalo trochu jako sranda
s jediným cílem - vyvolat chaos na školních koncertech, skonèí vydáním nìkolika LP,
evropským a americkým turné. Za posledních 10 let jsem díky kapele potkal tolik
vynikajících lidí a zažil tolik srandy a bizardních zkušeností až je to neuvìøitelné , prostì
excelentní! Díky punku jsem procestoval Británii køížem krážem a hrál od Ottawy po
Ostende, od Weymountu až po Warszavu a od Memphisu, Tennese až po Bialystok
na ruských hranicích s Polskem ( a všechno to byly pekelnì dobré koncerty, samozøejmì). Tohle všechno bez jakékoliv „nahrávací spoleènosti“ za zády, manažera a dokonce i bez zesilovaèù nebo kloudné bicí soupravy, které doteï nemáme. Dokazuje to, že
když doopravdy chceš, jdeš si za tím, dokážeš všechno. To je to, co jsem chtìl zdùraznit. Pochopil jsi to? Pøesnì tak, dokážeš všechno! Chceš projet svìt v punkové kapele?
Udìlej to! Když jsme to dokázali my a poslechni si co hrajeme, moc profesionální to
není, tak ty to mùžeš zvládnout taky. Chceš hrát na hudební nástroj? Mùžeš! Mùj starý
kámoš z TOXIC EPHEX - Dod, se chtìl nauèit hrát na skotské dudy, ale lidi mu øíkali, že
v jeho vìku (26) je už pozdì. Zkoušel ve dne v noci a po osmnácti mìsících zaèal
vydìlávat jako poulièní hudebník. Chceš založit vegánskou jídelnu a komunu ? Dej se
do toho! Poøád o svých snech jen nepøemýšlej, zaèni je realizovat. Systém nás rád drží
dole, likviduje seberealizaci a chce abychom se cítili bezmocní, ale pravda je ta, že sílu
máme a jsme sto realizovat svoje sny. Je skryta v každém z nás - použijme ji. Je v nás
zruènost i talent - vypusme je. Zaènìme dnes. Je to dost dùležité, protože žijeme jen
jednou a podruhé už šanci nedostaneme. Nedokážu si pøedstavit, jak ležím na smrtelné posteli a uvìdomuju si, kolik vìcí jsem neudìlal (by jsem to tøeba i zkoušel) a kolik
jsem toho propásl. Ale ty nejsi na smrtelné posteli (doufám), takže je dùležité, abys už
neplýtval životem v nìjakém zbyteèném zamìstnání nebo pøed televizní obrazovkou.
Jestli nejsi spokojený se situací, v které se ocitáš, vstaò a zmìò ji. Je to tvoje jediná
šance, jak plavat s delfíny, procestovat svìt, slézt Andy , žít mezi indiány, seskoèit
padákem na Stonehenge za letního slunovratu (a tak obejít policejní zátarasy) , žít
v kolonii opic, dotknout se pyramid, projít tropickým pralesem, zpívat s velrybami nebo
cokoliv jiného, nepropásni tuhle šanci! Strávit nejdùležitìjší okamžiky svého života u
seriálu „Neighbours“ je zloèinem proti této nádherné planetì. Žij svùj život naplno a
pamatuj: Dokážeš všechno!
Deek - OI POLLOI (Skotsko)
str: 23
Mysch+Masch
No: 16
Mejla Hlavsa
R
o
z
h
o
v
o
r
lo, vyrábìla pozoruhodné koláže. Chtìla
z nich sestavit tarotové karty. Soubìžnì
s kolážemi psala k jednotlivým kartám i
knihu. Její modely mi zas pøipomínaly irskou krajinu. Ušité z rùzných cárù látky
vypadaly jako zemì zdejší pøi pohledu
z letadla. Zeptal jsem se na to Štìpána.
Bylo tomu vskutku tak. Maria prý mìla
sny (nebo vize) o tom jak létá nad krajinou a podle toho šila své modely. Jo sny
pomyslel jsem si, natahej mne za nos.
Dostal jsem od ní pohlednici s jednou
její koláží a razítkem prodejny.
Veèer jsme spolu s pøáteli Premy
navštívili v Tralalí místní hospùdku, kde
ten veèer hráli. Zde jsem poprvé okusil
kdo by neznal Sametovì (Velvetovì) hrobový hlas,
legendární postavy èeského hudebního undergroundu. Do listopadu ´89 hudební duše PPU, DG 307 a
hitmaker Garáže. Po splasknutí bolševika se obrátil k
modernìjšímu zvukovému pojetí. Nejprve v brilantnì
rockové Pùlnoci, potom v uhlazené Fiction s bratry
Vozáryovci. Mezitím navnadil zemi èerstvì exhumovanými Plastiky a dnes objíždí kluby s Šílenstvím,
projektem pùvodnì plánovaným pro PPU.
Šílenství spojuje výborné texty J. H. Krchovského s
techno samply Jana Vozáryho a skvìlými a jednoduchými hudebními nápady, které Hlavsu neopouští.
Sekunduje mu k tomu „androšská elita“ - J. Karafiát na
kytaru, Eman Kandl na škopky, E.T. na basu a zmínìný
už sampler Vozáry. Na desce trochu iritující technozvuk je na koncertì pøehlušen celkovou syrovostí
kapely, znìjící jako brzdové bubny modrého autobusu. Hlavsa docela programovì smìøuje od minulosti dopøedu, a protože se od své podstaty nemùže
vzdálit, snaží se inovovat zvuk... Nicménì celek je
dost životaschopný, zvláštì naživo.
Šílenství vystoupilo 21. kvìtna v Hradišském klubu
Mír. Po koncertì jsme požádali Mejlu
o nìkolik odpovìdí...
M&M: První obligátní otázka,
jak se vám hrálo v Uherském
Hradišti v porovnání s jinými
koncerty tohoto turné?
M.H.: Tak bylo tady trochu míò lidí
než jsme zvyklí, ale byli výborní, takže
koncert to byl dobrej. Byl samozøejmì poznamenán tím, že naši šudlovští pøátelé pøivezli litry slivovic, takže
èást souboru se vìnovala pøed koncertem tìm lahvím, ale myslím že to
místní jableèné pivo zvané cider (sajdr).
Nìco mezi pivní kozou a èuèem. Zde
jej pijí zejména nìmeètí turisté, ženské
a dnes veèer já. Brída platila já pil, Prema, Thomas a Bob hráli, Štìpán tanèil a
veèer pøíjemnì plynul...
Na zpáteèní cestì jsem klimbal na
podlaze Bremovy dodávky. Štìpán si
chudák rozøízl o nìco svou ruku (cesty
jsou špatné). Když jsme dorazili do Ventry naskytl se nám krásný ba pøímo nádherný pohled. Vidìli jsme jasnou oblohu s mléènou dráhou jakoby na dosah
ruky. Vše jen na malou chvíli. Nebe se
opìt zakabonilo..
Poutník po zemi Irské, Adam Poncza
Báje ze zemì Irské
- O studni a velké bitvì.
To ještì v dobách, kdy celý poloostrov Dingle pokrývaly husté lesy s mohutnými duby a lidé nouze neznali,
odehrál se tento pøíbìh.
Na samém cípu poloostrova, v malém zálivu, kde lidé v osadì Ceann
Trá pobývali, se jednoho deštivého dne
velká flotila vylodila. Obávaný vojevùdce, jehož místní pod jménem „král svìta“ znali, pøirazil ke bøehùm se svými
vojsky a jal se dobývat a pustošit. I vidìl to hrdinný bojovník (jeho jméno
se v mé pamìti nedochovalo, øíkejme
mu teda Pady) Pady, jehož farma stála
na nedalekém útesu a svým mužným
hlasem svolal všechny farmáøe z okolí. A že to byli tvrdí chlapi, popadli vidle a klacky a po vzoru vojevùdce Žižky, o nìmž v krajích zdejších nikdo
nikdy neslyšel, rozprášili vojska nepøítele bìhem dne a noci.
byl dobrý koncert. Rozhodnì z toho
vyvodíme dùsledky pro pøíštì.
M&M: Hudební forma vašeho hraní se od Plastikù vyvíjí
k jakési elektronické hudbì,
alespoò co se týèe nahrávek,
koncerty si zachovávají svou
syrovost. Je to definitivní podoba, která vám v této fázi vyhovuje nebo smìøujete nìkam dál?
str: 24
str: 57
Smuten však byl Pady ze ztráty
mnoha mužù svých. A jak se vrací po
pláži domù, tu mu z nenadání tøi sestry cestu zkøíží. „Smuten jsi, smuten“
øíká první. „Nermu se však Pady, víme
co tì trápí a pomùžeme ti“ pokraèuje
prostøední. A když tøetí ukáže našemu
hrdinovi cestu ke studni se zázraènou
uzdravující vodou, Padyho tváø zazáøí.
Muže ranìné i mrtvé k vodì donese
a ta všechny uzdraví, jak tøi sestry pravily. Radost pøeveliká naplní srdce
mužù i žen a na poèest vílám jež Padymu cestu ke studni ukázaly, pojmenují 3 blízké útesy TØI SESTRY.
A studna? U cesty, v nenápadné
houštinì se dochovala dodnes. Nevìøíte? Zeptejte se tedy Adama. Køoví,
ve kterém se studna skrývá, vidìl na
vlastní oèi.
Z angliètiny pøeložil: Fop
Mysch+Masch
No: 16
Poezie
Nìkolik, na zážitky bohatých, dní
bylo mi souženo prožíti spolu se Štìpánem na bøehu Atlantického oceánu
v jeho karavanu. A to zejména díky nepøíznivému poèasí v konèinách tìchto tak
obvyklého. Bylo to pravda, i pøes èasté
mrholení a sychravost, dny nádherné, kdy
mìl jsem možnost poznati místo a zejména lidi s nimiž teï žil. Nicménì my
chtìli vyrazit do hor dále na sever za
dobrodružstvím i když to co jsme zažívali ve Ventry a okolí stálo také za to.
Poštìstilo se mi navštívit, to když
se poèasí umoudøilo, jednu z místních
pøírodních scenérií. Moøské útesy Coumineol. Jedno z pøekrásných míst u oceánu se slavnou skálou Slea Head ènící
z moøe. Na toto pøekrásné místo jsme
jeli v dodávce Štìpánového souseda pøíznivce hnutí Haré Krišna, milovníka
Plumjuice (èti plamdžus - slivovice) ctihodného Premy Ananda Dase. Jak zní
jeho obèanské jméno bohužel nevím.
Pro všechny je to Prema. Dále s námi
spolucestovali Tomᚠ(co mne pozval)
a Prémùv syn Gora, jenž nikdy v životì
masa nepozøel. A na mopedu za námi
dorazila Brída sestra Deklanova, jenž patøil v Praze kde spatøili jsme poprvé U
Dvou Hrabalù žijícího Ira. Z útesù tìchto je vidìt
na nejzápadnìjší ostrovy
Irska ostrovy
Blaskidské.
Pak již je
Amerika. Tu
jsem pro oblaènost nevidìl.
Zvláštnì zpívá zde
oceán. Po-
sedìli jsme chvíli v prùrvách mezi útesy.
Jen kapky slané a myšlenky dopadly na
nás. Zvláštnì zpívá zde oceán a krásnì.
I tady je spousta stojících kamenù.
Celá tato krajina je vlastnì jen o kamenech, trávì ovcích a hlavnì lidech. Málem bych zapomnìl i o oceánu. A pokud neprší, modrém nebi, které jakoby
na dosah ruky zde bylo. Všechno je zde
nìjak blízko nebo daleko?
Jeden den jsem se dokonce koupal.
Takže jsem vlastnì využil veškerou svou
výbavu. Bylo to v úterý 21. Èervence
v pìt hodin odpoledne. Slunce zintenzivnilo své záøení nad naším karavanem.
Já hupky do plavek. Tryskem jsem pelášil do oceánu. Nevím kolik stupòù mìl.
Joujou to byla kláda! Promenádníci po
pláži ve svetrech rozpaèitì pozorovali
nezvyklou scenérii. Zde se lidi chodí koupat, mají však na svých tìlech neoprénové obleky a jsou mnohdy všemi mastmi
mazaní k úèelu tomu vyrobenými. Nicménì jsem se snažil udìlat pár kraulových temp. Já zdatný plavec držitel diplomu s želvou cítil jsem se jako ryba.
Né však ve vodì, nýbrž v obchodním
domì za výkladem mrazícího pultu.
Drobné jehlièky projíždìly mým tìlem
mírnì mne šimrajíc. Byl jsem tam všehovšudy tak pìt minut. Ale byl. A tak
jsem se tedy poprvé ve svém životì koupal v Atlantiku. Tento den byl celý nìjak
magický. Navštívili jsme obchùdek od
Štìpánové známé Marie. Hned zpoèátku se mi jevila jako nìjaká èarodìjnice.
U ní v obchùdku to tak taky vypadalo.
Byl to kšeftík s rukodìlnýma vìcma. A
již je vyrábìla sama nebo jiní známí. Maria pocházela z Anglie. Zde se snažila protloukat životem jako ostatní. Dìlala co ji
bavilo tedy umìní. Šila rùzné modely
malovala, ale hlavnì, co mì nejvíc zaujastr: 56
M.H.: No já nepøemýšlím pøíliš dopøedu. Zatím myslím, že tohleto mi
pøesnì vyhovuje, ale samozøejmì kdo
ví, co bude za rok za dva. Ale tohleto
je jistì v tuto chvíli pøesnì to, co mám
rád. To znamená jednoduchá píseò s
použitím tìch moderních zvukù...
M&M: Bondy, Wernisch, Krchovský...
To jsou jména lidí, jejichž básnì jste
dosud zhudebòoval. Jaká další jména máte vyhlédnutá?
M.H.: Myslím, že dobudoucna budeme hodnì spolupracovat s Jiøím Krchovským, protože jeho básnì mají obrovský rytmus a vtip a aèkoli to vypadá že
to jsou chmury, tak ty básnì mají obrovskou ironii a èerný humor. Jsou pøesnì to co v tuto chvíli cítím.
M&M: Magor kdysi prohlásil nìco v
tom smyslu, že: Underground není
ani tak politický postoj, ale spíše životní postoj. Pozice tak trochu na
okraji spoleènosti. Jakési vymezení
se vùèi odlišné vìtšinì. Z toho plyne,
že také existuje nezávisle na spoleèenském klimatu, tøídním nepøíteli,
a že tedy existuje FURT. Existuje dnes
podle Vás nìjaký underground a pokud jo, cítíte se být jeho souèástí?
M.H.: My jsme underground nikdy ne-
str: 25
považovali za nìjakou sociální skupinu nebo nìco takového. Pro nás to
byl vždycky spíše kulturní pojem než
cokoli jiného. Znamenalo to pro nás
necpat se za každou cenu na žebøíèky
a netoužit nutnì po tom prodávat desetitisíce desek. Prostì si dìlat to, co
máme rádi. Samozøejmì pokud se to
nìkomu líbí, tak proè ne, ale nedìlat
v žádném pøípadì nic pro to, aby se z
toho stalo zboží.
M&M: Budou Plastici nìjakým zpùsobem pokraèovat dál? Chcete je obèas oživovat?
M.H.: Tak Plastici samozøejmì jsou
kapela, se kterou se povezu zøejmì
do konce života. A bude hrát nebo
nebude hrát. Plastici vlastnì 16 let
nehráli, ale jako pojem existovali dál.
No a v souèasný dobì je to tak, že
hledáme, co dìlat dál.
M&M: Poslední turné Plastikù bylo
myslím dost pøesvìdèivé. Otázkou je,
jestli to pøesvìdèilo i kapelu, že má
cenu pokraèovat a jestli pøípadnì
vzniká nìjaký nový materiál, aèkoli
ten starý byl perfektnì pojatý...
M.H.: Právì o to jde. Za tìch 16 let
jsme se dostali každý trošku nìkam jinam a v tuto chvíli zatím nedokážeme najít spoleènou notu.
M&M: Jste každý trochu nìkde
jinde...
M.H.: Ne.. Honza Brabec má svoji
kapelu, Vráa Brabenec nikoli,
Pepa Janíèek taky ne a Jirka Kabeš taky ne. Ale jde o to, že dejme tomu Vráa Brabenec by chtìl
navázat na to, co jsme dìlali v 70.
a 80. letech. To byly takové ty dlouhé celky jako Pašije a Leading Horses. No a já jsem prostì zjistil za
ta léta, že v èem se cítím nejlíp,
Rozhovor
M+M
Mysch+Masch
No: 16
M&M: Tìžká otázka... Máte
pocit, že existuje nìjaké
øešení toho velkého problému v Kosovu nebo, že jím
je tøeba to bombardování?
M.H.: Já strašnì nerad dìlám soudy, protože neznám
tu situaci, ale každopádnì
musím øíct, že asi nejvíc se
vnitønì ztotožòuju s názorem Jiøího Dinstbiera, který
myslím tu situaci zná naprosto dokonale a jehož názor
je dostateènì znám.
Pepa Karafiát alias Joe Carnation M&M: Jste blízký pøítel
pana presidenta Havla, nejsou právì jednoduché pøímoèaré pís- máte pocit, že se hodnì názorovì
nièky, kterýma nekomplikuju poslucha- posunul od doby, kdy prvnì pøišel do
èùm život.
úøadu. Od jakéhosi mimoblokového
Opilý Chaloupka: Eee Mejlo... Já pacifismu a politiky slušnosti ve svemám jednu otázku...
tru až k tomu, že teï tvrdí, že vždycM.H.: (k Chaloupkovi): Malý moment ky tvrdil, že NATO je pro nás to nejOpilý Chaloupka: Nee... proè nejez- lepší...
díš k Magorovi na narozeniny?
M.H.: No já, samozøejmì tuto otázku
M.H.: No protože on tam nikdy není jsem s ním nikdy nekonzultoval, jestli
že...
chce do NATA nebo nechce, ale osobOpilý Chaloupka: Jee...?
nì si myslím, že svojí životní filosofii
M&M: Tak to je místní underground... nemìní. Samozøejmì jako prezident
Plastici, mám ten dojem, hráli bene- a státník musí respektovat spoustu vìcí,
fici pro Kosovo... je to pravda...
ke kterým se nᚠstát zavázal a bylo
M.H.: Je to pravda. My jsme udìlali by asi strašnì smìšný, kdyby on mlubenefièní veèer druhého kvìtna. A udì- vil jinak. Ale jeho životní filosofie zùlali jsme to sami, protože jsme tušlili, stává stále stejná.
že velmi záhy vzniknou mamutí festi- M&M: Èili zùstává dál morální autovaly a koncerty, kde si budou rùzní mu- ritou...
zikanti a kapely honit trièko no a o to M.H.: Pro mì nepochybnì a byl jsem
prostì vùbec nejde. Jde o to vybrat naprosto znechucen, když pøed zhruba
okamžitì prachy, což se podaøilo, a ty rokem, 3/4 rokem se do nìj média
prachy dát potøebnejm lidem.
pouštìla kvùli jeho osobnímu životu, což
M&M: Bylo to pro nìjakou organi- bylo nìco tak nechutnýho... Èlovìka,
zaci, nebo nadaci?
kterýho si považuje celý svìt, a je to
M.H.: To bylo pro nadaci Èlovìk v východ nebo západ, tak prostì naši notísni.
vináøi tahají v bulvárních plátcích až hrùstr: 26
la. Vystoupilo spoustu místních hospodských umìlcù. Takže jsem mohl být spokojený. Celou tuto estrádu uzavíral Tony
Small s Toni Geiliengem, kytara a housle. Zejména extravagantní a exklusivní
hra Tonniho Geilienga mne oèarovala.
(Toni je velmi populární na øetechovském hoprdoksovém festivalu, kde letos nepøijel zahrát). Takže jsem byl potìšen, že si jdeme vyslechnout jejich
recitál ještì jednou do místní hospùdky.
Joj a tam jsou hospùdky krásné. Než
zaèala jejich produkce, navštívili jsme jinou hospùdku, kde jsem ochutnal jejich
místní pivo Èerný Guines. Hospùdka to
byla vìru nádherná. Èím déle v ni našinec pøebýval s pøáteli, kteøí nosili Guinesa za Guinesem, tím více útulnìjší
zdála se. Jakoby èas se zde zastavil. Hned
jsem byl námoøník z èasù Johna Silvera.
Snil jsem o ostrovì pokladù. Z vedlejší
místnosti pravda byl slyšet syrový big bít
Jimiho Hendrixe, ale interiér mne pøenesl o pár set let zpìt do historie. Na
koncertì dvou Tonniú nebo chcete-li Antonínù po našem, byla taktéž bezva nálada. Jenom se našinec musel èasto protloukat skrz diváky k toaletám.
Po nìjakém èase bylo lokál nám tøebas zmìniti. Nevím, kde v tu dobu byli
všichni mužští pøátelé Štìpánovi, ne
dìvèat mìl kolem sebe mnoho. Jejich
nápad byl (zøejmì) navštívit místní disco club. Štìpán sic nìco brblal,
ale já, vlastnì výzkumník, nenamítal jsem zhola nic. Místní club
nebyl typickou provinèní diskotékou nebo zábavou jak to známe u nás. U dveøí nestáli propocení Arnoldi v upnutých
trièkách bílé barvy, nýbrž dva decentní pánové ve fracích. Ti nám
otevøeli dveøe i když jsme nevystr: 55
padali na zlatou mládež, spíše návštìvníky Woodstocku. Šatnu také nehlídal
dùchodce v šusákovce nebo baloòáku.
Ovšem vstupné tomu také odpovídalo,
deset liber. Za oba. Uvnitø mne oèekávalo pøekvapení. Vcházeli jsme totiž do
malého pøízemního domku, které známe z jižní Moravy, uvnitø však byl docela prostorný mramorový parket. Hlava
na hlavì. Pøipomínalo to bazén nebo
kluzištì, nebo na parket se sestupovalo
po schùdcích ze tøí stran. Uprostøed byl
DJ. U vstupù na parket stáli pánové
v bìlostných košilích. Hlídali, aby se nikdo s nápojem v ruce nedostal na parket. A nikoho tudíž nezranili støepy. Štìpán se mi v tom mumraji ztratil. Když
se potom poznenáhlu objevil, nesl èerné pivo a tak shledání bylo o to radostnìjší. Tanèili jsme až do úplného ohlupnutí. Notnì unaveni zanechavši
rozparádìné mladé na diskotéce, ubírali jsme se k místu, kde mìla Maria zaparkované své auto. Øíkal jsem si, že
bych nemohl øídit, ani kdybych byl støízlivý. Jezdit vlevo, musel bych dávat velký pozor. Lámal jsem si hlavu, kdo pojede a jak se vlezem do auta všichni. Vyøešil
to Štìpán, který se postavil opìt nemilosrdnému osudu èelem ni zády. Hrdinnì usedl za volant, naøídil a nasednem
a jelo se. Dìkoval jsem svatému Patrikovi, patronu Irska, že jsem jízdu pøežil.
Mysch+Masch
No: 16
Cestopis
upoutají pozornost ponejprv. Mnohé
slouží zjevnì k ohranièení majetku jako
ploty u stavení, ohrady pro dobytek, atp.
Ale jsou i takové, které vedou do hor,
nebo do oceánu vytváøejíc jakoby tajemné obrazce, nebo nesmyslná hrazení
v krajinì. Tajemství tìchto zdí bylo mi
pozdìji prozrazeno. Žádní mimozemšané pane Dänniken, ani tajemné civilizace nebo jak by zajisté senzace chtivý
ètenáø oèekával práce prastarých Keltù.
To v minulém století zachvátil Irsko, pod
láskyplnou patronací britské koruny, hladomor a mnohá nezamìstnanost byla
øešena prostými lidmi útìkem do zemì
zaslíbené, za oceánem západnì, kde teï
hledím z nedalekého kopce nad Ventry. Znáte jistì z populárního filmového
snímku Titanik. Spousta rodin hledala
novou nadìji za velkou louží. Britové
tento odliv chtìli nìjakým zpùsobem
zastavit. Najímali tedy lidi, kteøí byli bez
práce, na stavbu tìchto hladových zdí.
Irové stavìli a stavìli ...
Vyšplhali jsme se nad Ventry. Jsou
tu samá vøesovištì, mokøadové trávy a
je zde vlhko. Na úpatí hory, když jsme
vyplašili pár ovcí, spatøil jsem prastarou
hrobku keltských váleèníkù. Pøesnì jak
to známe z èetných vyobrazení. Ploché
kameny zaøazené do zemì a na nich
jeden vìtší posazený kolmo - tzv. Dolmen. Nasávali jsme maggickou atmosféru onoho tajemného místa, zvedal
se vítr, kolem lítaly èáry mlhy. Bylo to
neuvìøitelné... a krásné zároveò...
Veèer byla ve Štìpánovì karavanu
párty na poèest mého pøíjezdu. Né žeby
se tam párty až do ranních hodin nekonaly každý den, ale byl to pøece jen dùvod k oslavì. Pøítelíèkové jeho tamní pøišli se podívat na dalšího exota ze vzdálené
východní zemì, která je pro nì možná
víc exotiètìjší a tajemnìjší než Indie a
Nepál, kde již mnozí nìkolikrát pobývali.
Po namáhavé cestì jsem byl již notnì
unaven tak jsem je brzy opustil a odešel
do øíše snù. Oni pak dlouho ještì pokuøovali a popíjeli èaje.
Nìkolik málo suvenýrù co dovezl
jsem od nás, vzbuzovalo u nich zájem.
Èokoláda Studentská peèe a jiné pamlsky. Mìl jsem z domova od ženy upeèenou bábovku, dával jsem jim ochutnat ryze èeskou specialitu. Tváøili se však
ponìkud nechápavì. Štìpán jim to totiž pøeložil jako koláèek. Pozdìji jsme
pochopili proè jim tento koláèek nejede. Jaksi nevìdomky jsem na to pøišel.
Místní chleba mi nìjak nejel, øíkal jsem
o nìm že pro množství cukru a konzistenci je jak bábovka. Pak mi došlo, že
jsem jim vlastnì nabízel chleba s oøíškama a rozinkama. Druhý den mého
pobytu ve Ventry byla nedìle, takže
jsme spali až do hlubokého poledne. Ten
den probíhal v Dingle benefièní festival
na podporu Jižního Sudánu. Velmi jsem
se tìšil na tradièní irskou muziku, která
nám støedoevropanùm zní tak exoticky.
Štìpánovi se pravda moc nechtìlo, nebo jí byl již pøesycen. Je to ale silná osobnost a tak se pro tento den obìtoval a
mohli jsme vyrazit.
Svezl nás chlápek z Austrálie, který
tam téhož dne vystupoval tuším se jmenoval Steeve Cooni. Na kytaru doprovázel jednoho místního maníka, který hrál
na harmoniku tahací. Jejich vystoupení
poøádnì všechny rozparádilo. Jeden irský tradicionál hrál Steve dokonce na
dydžerydù (nástroj australských domorodcù). Festival se odehrával v místním
pøístavu. Hrálo se na vleèce. Atmosféra
byla výborná a dìvèata, jenž vybírala do
klobouku, snad i nìjakou tu libru vybrastr: 54
za. Já mu vìøím naprosto a jeho autorita je pro mì neotøesitelná jakýmkoli výplodem jakýchkoli škrabalù.
M&M: V nedávné minulosti jste hrál
s Lou Reedem v Bílém domì, „co to
mìlo znamenat?“
M.H.: No byl jsem tam pozvanej já a
Lou Reed se svojí kapelou. Ten nápad
dostal velvyslanec Saša Vondra, že u
pøíležitosti státní návštìvy by bylo vkusný, aby tam Lou Reed zahrál. No a
pak se vynoøila myšlenka, že bych tam
mìl vystoupit jako host za èeskou stranu. Jak Lou Reed, tak já, jsme mìli
pochybnosti, jestli je to vùbec vhodné, jestli to nebude považováno za urèitou servilnost vùèi americkýmu estabilischmentu. Ale Lou Reed mì
ubezpeèil, že se rozhodnì nehodlá s
americkým estabilischmentem bratøíèkovat. No když se americká strana
dozvìdìla, co chystá èeská strana, tak
se jí stáhla prdel, zpanikaøila a snažila
se, aby tomu koncertu nìjak zabránila. Prezident Clinton ale, když uvidìl
seznam skladeb, tak nehnul ani brvou,
aèkoli tam byly nìkteré dost ostré vìci.
No a když jsem dostal od Lou Reeda
fax, abych se pøipravil, tak jsem jenom
èekal, jak to dopadne. Koncert nakonec probìhl docela hladce, protože prezident Clinton øekl, že respektuje pøání svého pøítele Václava Havla, který
chtìl abychom tam zahráli.
M&M: Øíkal jste, že na seznamu
skladeb byly „ostré vìci“, mohl byste to upøesnit?
M.H.: No šlo hlavnì o skladbu „Dirty
bulvd“, v níž se zpívá, že na každém
rohu stojí kurva, která tì chce vykouøit, což bylo v dobì, kdy vrcholily ty
Clintonovy aféry.
M&M: Ve vaší hudbì èasto využívástr: 27
te samply. Nedìlá vám to pøi koncertech problémy?
M.H.: Ani ne. Hlavní je aby byl dobrý
bubeník a držel rytmus. Eman to má
všechno puštìné ve sluchátkách a navíc je velice dobrý bubeník.
M&M: Ale to si èlovìk nemùže ani
moc zaimprovizovat...
M.H.: To je úplnì v pohodì. V tìch
vìcech jsou místa kde si mùžeme zaimprovizovat dosyta.
M&M: Dìkujeme za rozhovor.
Za M+M se Vyptávali ZDŠ a JR
Otravoval: Jiøí Chaloupka
KAPKY KRVE
J. A. KRCHOVSKÝ
Jsme si blízcí jako prve
dùvod je mi záhadou
nosíš z kapek mojí krve
náhrdelník pod bradou
Starý vìnec mýho hrobu
usušila´s na èele
místo nìj teï zdobí skobu
polštáø z naší postele
Jsme si blízcí jako prve...
V obálce mᚠmoje vlasy
starý obraz chmurný
mezi òadra schovala jsi
klíèek od mý urny
Slova který jsem ti øíkal
napsal nìkdo po zdech
z naší lásky zbyl jen výkal
uhoøelý povzdech
Jsem si blízcí jako prve...
P
o
r
t
r
é
t
o
s
o
b
n
o
s
t
i
V Máchovì vìku...
„Já jsem byl tehdy básníkem høbitovních nálad a Karel kreslil samé
umrlèí hlavy. Já jsem se procházel jen podél zapomenutých hrobù malostranského høbitova a Karel naslouchal pøíšernému vytí opuštìných
psù na vzdálených samotách. A tak jsme øešili jednou i otázku, jak
dlouho má vlastnì slušný básník žíti. A shodli jsme se na tom, že opravdový básník umírá v Máchovì vìku a že býti ètyøicetiletý, dokonce padesátiletý (!!) - je svrchovanou neslušností.“
(ze vzpomínek Jiøího Karáska ze Lvovic)
k nedožitým 125. narozeninám
Karla Hlaváèka
„Život se mìøí kvalitou, ne poètem prožitých dnù,“ napsal ve svých
Minutových nesmyslech známý jezuitský knìz Anthony de Mello (19311987). Jedním z tìch, kdo svým životem potvrdili platnost tìchto slov a
navzdory krátkému èasu, jenž jim byl vymìøen, za sebou zanechali
hlubokou stopu, byl nespornì i Karel Hlaváèek, jeden z èelných pøedstavitelù básnické dekadence konce 19. století.
Narodil se 29. srpna 1874 v
Libni, tehdy ještì samostatné
obci za okrajem Prahy,
kde také prožil takøka
celý svùj život.
V Karlínì v letech
1886 - 1892 studoval reálku a v Praze se pozdìji stal mimoøádným posluchaèem francouzštiny
a francouzské literatury
na Karlovì univerzitì. Talent a zájem o výtvarné
umìní ho pøivedl i do výtvarného kursu na umìleckoprùmyslové škole.
Když byla v Libni
založena sokolská tìlocvièná jednota, Karel
byl mezi prvními cvièenci. V Hlaváèkovì
tvorbì se jeho sokolství projevilo
první vydanou sbírkou Sokolské so-
Mysch+Masch
No: 16
støed karavanu byl døevìné hranol, jenž svùj ponìkud divoký vzhled má tento
podpíral støechu a na tom byla skoba. výrobník tepla své kouzlo a dokonce i
Korálky spolu s amuletem jsem tam tepelný efekt, èemuž by u nás doma
povìsil na znamení, že jsem šastnì asi sotva kdo uvìøil. Štìpán dokáže toto
dorazil k cíli své cesty. Štìpán mne ne- zaøízení rozhajcovat dobìla. V Irsku je
vìøícnì pozoroval a pak øekl, a už toho nouze o døevo. A tak se topí nejèastìji
nechám. Nechápal jsem èeho. Hned pítem, jedná se vlastnì o sušenou do
mi to vysvìtlil. Koberec si do karavanu briket lisovanou rašelinu, jejíž cena není
pøinesl vèera ze smetištì, které se na- pro svou pracnou výrobu zanedbatelná.
chází kousek za jeho karavanem. Amu- Podél velikých oken, kterýma zas tak
let jsem si povìsil na místo, kde ještì moc netáhne, jsou palandy. Tyto slouží
pøedtím, než se mi vypravil naproti do k sedìní a pozdìji až se èlovìk unaví i
k ležení a spaní.
Tralalí, vysel ten jeho...
Spalo se mi opravdu pohodlnì...
Ale vrátím se k popisu jeho karavaKdyž jsme se obèerstvili èajem a
nu. Když do nìj vstoupíte hlavními dveømi (nemùžete to splést neb zadní sdìlili si nìkolik bezprostøedních dojmù,
vchod se u tohoto typu karavanu té- vydali jsme se na obchùzku do okolí.
mìø nevyskytuje), uvítá vás malinká ku- Bylo celkem pošmourno foukal nepøíchyò s døezem a plynovým sporákem. jemný vítr a mrholilo. Údajnì typické
Na plyn je i osvìtlení dvou lamp s hed- poèasí. V zimì sníh nepadá, zato neuvábnými žárovkami, u nás již témìø ne- stále prší a jsou bouøky. Ještì že jsem
známý zdroj osvìtlení. Po pravé ruce mìl pláštìnku a poøádné boty. Krajina
je malý kamrlík tak na dvoj lùžko, kde je zde kamenitá, protkaná zdmi
spávají návštìvy, ale to musí Štìpán z kamenù, které se tu všude válejí
ponejprv vystìhovat bicí , špinavé a èis- v nepøeberném množství. Zídky tyto
té prádlo, cestovatelské potøeby a
spoustu jiného harampádí, o které
není èlovìku nikdy
nouze. Vpravo pak
nachází se hlavní
místnost. Romantik
by øekl audienèní
hala s krbem. Realista pak ložnice
s divokými kamny.
Tyto vyrobeny ze
starého barelu èi
vìtšího plechového
kýble (kbelíku) a
páru zázrakem drží- Tak takto pøebýval nᚠ„Dreadlock Rasta“ Fop ve svém karavanu na
cích kamenù. Pøes samém pokraji oceánu v dobì, kdy jej poutník Adam navštívil. Možná
tak pøebývá dodnes.
str: 28
str: 53
foto: Adam Poncza
Mysch+Masch
No: 16
A taky je tam jedna hospoda trochu pøipomínající nᚠvesnický obchod
z èasù budování socialistické vesnice. Pár
restaurací, Kittina restaurace, Mariin obchùdek Stár síd s rukodìlnými artikly a
sprchy na jednu libru. Dále ze svahu je
již jen cesta, no cestièka ke kempu, kde
žije Štìpán. Cestièka tato jest pro krajinu irskou zcela typickou. Nebo jest
ohrazena kamením a obrostená keøi na
mnoha místech zabraòujícími výhled do
pustého kraje...
Irsko je pro našince maggickou vzdálenou krajinou. A v naších konèinách
zažívá zájem o vše keltské pravdivou
renesanci. Já musím na sebe z poèátku
prozradit, že vydal jsem se do této bájné zemì bez neokeltského pobláznìní,
kdy jedinou populárnìvìdeckou èetbou
o keltech byly pøíhody Asterixovy a jeho
vìrných druhù, necestoval jsem však po
ní bez zájmu o vše historické souèasnì.
Štìpán mne uvedl do své residence. Jeho karavan se nacházel v místním
kempu. Ten tvoøilo nìkolik starších èi
novìjších karavanù a mobilních domù.
Každý z tìchto karavanù musí být kvùli
èastým zde bouøím pevnì zakotven ke
kamenité pùdì. Ale i tak se nìkdy stane, že bouøe je silná, kotvení povolí a
obyvatelé karavanù vyváznou pouze
s holými životy. Karavan jeho nebylo
možno jsa pøehlédnout. Neb žil on
v jednom z nejstarších; èervenozeleném, zatímco ostatní byly barvy bílé.
Takový karavan èi mobilní dùm to není
nic takového, co si u nás doma pøedstavíme pod tím názvem nebo co u nás
mohli jsem do otevøení opony železné
spatøit. Není to nic pøevratného za trabantem vleèeného. Jest to docela prostorné obydlí s podobným tvarem. Ve
spodní èásti opatøené malými koleèky
by mohlo se to naložiti na korbu náklaïáku a pøemístiti tam, kde je zrovna
zapotøebí - odtud i patrnì název mobilní dùm.
Pak je jak již jsem uvedl nutné zakotviti takovýto karavan a již se bydlí.
Štìpánùv karavan mìl výhodu, až øekl
bych romantickou polohu. Kempem
probíhala polní silnice rozdìlujíc jej tak
na dva díly. Jeho karavan nacházel se
v pravé pùli. Jsa mírnì zastrèen mezi
sousedními karavany, nerušil ho provoz
na silnici kempské (surfaøi, ranní bìžci
cyklisté, dìcka na koních ni majitel
v traktoru). Nalevo hned naproti nacházelo se stanovištì pobøežní hlídky, kde
mohl si odvážlivec zapùjèit nìjaké to
náèiní sportovní. Dále tu bylo W.C. a
tekoucí pitná voda, údajnì z hory ènící
se na východì, zvoucí Orlí. Tamní jezero bylo posvátné a my pijíc tuto zázraènou vodu, stávali jsme se tudíž dle
pøírodních zákonù taktéž posvátnými.
Magické mohou èlovìka v zemi irské potkati pøíhody. Jedna hned pøi uvedení do Štìpánova karavanu prožíti mì
souzena byla. „Chovej se tu jako doma
Adame“ nabídl mì Štìpán. Nebylo
možno vzít jeho slova jinak neb koberec, který krášlil jeho karavan, ležel i u
mne doma v mém novém bytì, kde
jsem se pøestìhoval mìsíc po odjezdu
Štìpány z naší milované vlasti. Oba nosíme od svých jinošských let na krku
amulet jestøába z neznámé nám hmoty. Tento byl vyroben speciálnì na zakázku jistým umìlcem. Takže, jen dva
exempláøe na svìtì jsou. Kdykoliv na
pou jsme se vydávali, amulet chránil
nás pøed zlými okolnostmi. I teï když
vyjíždím, pøi sobì ho mívám. Odložil
jsem si batoh ze svých unavených zad.
Sundal si z krku korálky a amulet. Uprostr: 52
nety (jeho vùbec první sbírka Smích
a slzy zùstala rukopisným pokusem)
z roku 1894.
V této sbírce se to na jedné stranì hemžilo dobovými apelacemi a klišé („Jen vzhùru srdce junácké“, „Zvítìzí Vlast naše, tøeba v zbraní zvuku“,
„Jen práce, práce znak buï Sokolíkù“
apod.), na stranì druhé se již
zde zaèíná objevovat melancholie, tøeba i ve verších o sokolském výletì.
Sbírka vyšla v roce 1895.
Jiøí Karásek ze Lvovic
na ni pozdìji vzpomíná takto:
„Hlaváèek zároveò se zásilkou
nových básní
poslal skromný
sešitek, svou básnickou prvotinu
Sokolské sonety.
Pøijal jsem tu knihu jako dokument
mrtvé již básnické snahy Hlaváèkovy a nijak se
nad Sokolskými sonety
nepozastavoval. Myslil jsem si jen, že
jest to knížka, která bude jednou Hlaváèka hodnì mrzeti, jako mne již tehdy mrzelo nìjaké takové Bezcestí. Ale
Procházka byl na Sokolské sonety rozezlen. Napsal hned prudkou kritiku
proti nim, a když jsem mu to vymlouval, øekl, že kritický výprask bude Hlaváèkovi zdravý a že upustí od takového
spisování. Namítal jsem, že Hlaváèek
jest již dále a že Sokolské sonety jsou
stanicí pøekonaného vývoje. Ale Procházka neupustil. Poslal kritiku k sázení Stivínovi po své tetì a já s hrùzou
str: 29
„Želva“, Karel Hlaváèek - kresba tuší - 1897
Cestopis
vidìl, že vytištìná kritika vypadá ještì
hùøe než v rukopise. Smlouval jsem
tedy s Procházkou, aby nejhorší vìty
své kritiky vyškrtal, a smlouval jsem tak
naléhavì, že po nìkolika operacích, jež
kritika prodìlala, nakonec obsahovala jedinou øádku, kterou se pùvodnì konèila. Vypadala pak celá kritika takto:
Karel Hlaváèek: Sokolské sonety.
Pøíteli !!!??? - - - - Karel Hlaváèek byl touto kritikou jediného slova tak znièen,
že se odmlèel na celou øadu
mìsícù. Nepøicházela již
ta jeho žlutá psaníèka se zásilkami nových básní. Bylo
mi líto, že se
Hlaváèek tak
odmlèuje. Napsal jsem mu
dopis, ale pøišla
jednoøádková
odpovìï, že nic
nemá a že básnìní zanechává.
Jest tedy z toho vidno, že Hlaváèek pøece jen
do Sokolských sonetù vložil kus své
duše, když se ho nepøíznivá kritika Procházkova tak dotkla. Procházka
ovšem své mínìní o Sokolských sonetech nikdy nezmìnil a nezaøadil
je ani do Spisù Karla Hlaváèka. A pøece jsou Sokolské sonety zajímavé z
psychologické stránky jako pokus
slouèiti antickou ideu sokolství s filozofií a náladou moderní dekadence.“
Koncem roku 1895 Karel narukoval. První dny strávil v kasárnách v Praze na Brusce (poblíž nynìjší stanice
metra Hradèanské).
„...Mám vyhlídku pøes støechy omšené nemocnými trsy mechu prohnìdlé barvy, na zkrácenou perspektivu královského hradu s bizarnì trèící vìží
svatovítskou,“ píše Mánièce: „Vše má tak
ubíhavé, zkrácené hrany a okna - jen ta
Daliborka - ta s takovou sebevìdomostí
smìje se a s takovou slabou ironií - ano,
jsem tady v „Daliborce“, jenže jiného,
„moderního“ druhu. Z kasáren nesmím
dosud ani na krok, nemám ani co dìlat
- ty „štychy“ na blùze jsem už zaèernil
inkoustem - tak sedím na tøínožce u okna
- a dívám se na šedivé nebe zapocenými tabulkami - na nebe, z nìhož tak
tiše mží na rùznì klonìné støechy a do
hluboké ulice tam kdesi pode mnou,
kde huèí ozvìna kosím... Mimodìk vzpomínám té vojny v Praze - tady má pro
mne každý surovec jenom rozkaz nebo nadávku.“
Èlovìka nemùže
nenapadnout, že
technika se za to
více než století
možná výraznì
znaènì zmìnila,
ale podstata armády, kterékoli
armády na svìtì,
ani omylem.
Pøesto se však ani
v tomto deprimujícím a lidského života nedùstojném prostøedí Karel Hlaváèek literárnì zcela neodmlèel a nìkolik drobných dílek (napøíklad báseò
Anémie) z té doby vyšlo pozdìji v
Neumannovì Almanachu secese.
Ono „moderní otroctví“ (jak vojnu
sám Hlaváèek nazýval) netrvalo naštìstí
dlouho. Po mnoha lékaøských prohlídkách a pøezkumech zdravotního stavu
se Karel Hlaváèek díky své krátkozrakosti koneènì 12. bøezna 1896 dostává ze spárù c.k. eráru a odjíždí domù.
Karel se znovu zapojuje do spoleèenského života. Obnovuje svou èinnost v libeòském Sokole, pokraèuje v
literární i výtvarné tvorbì. Ve druhé polovinì roku 1896 vychází jeho básnická
sbírka Pozdì k ránu. Obnovuje i spolupráci s Moderní revuí, kam pøispívá i jako výtvarník a také
jako výtvarný kritik.
Nikdo z okruhu
Moderní revue však
tehdy nemá ponìtí o Hlaváèkových
materiálních pomìrech. Sám básník je totiž - jak vysvítá z pozdìjších
vzpomínek Karáskových - peèlivì tajil:
str: 30
„Vinìta s kosatcovým vzorem“, K. Hlaváèek (1897-8)
„Vinìta se stylizovanou koèkou“ , K. Hlaváèek (1896-1897)
Portrét
v pežotu dvìstìpìt. Nìjak jsme se doò
nasoukali. Štìpán, jsa lépe jazykovì vybaven mne, usedl vedle nìj. Mladý muž
se nás ptal zda chceme jet starou nebo
novou cestou. Na radu Štìpána jsme
jeli starou. Ani onen mladý muž nebyl
v tomto kraji prvnì jako já. Byl totiž zdejším rodákem již delší èas žijícím a studujícím v Londýnì. Ale sem se vždy
rád vracel zejména o prázdninách. To
pak natankoval do své dvìstìpìtky a
prohánìl se po okolí. Ještì jednu interesantní zajímavost jsme se od nìj dozvìdìli. Jeho rod od nepamìti v Dingle žil a cesta kudy jsme k tomuto
mìsteèku pøibližovali se, nese název
po jeho pradìdovi OConnor Pass. Cesta tato byla plna køivolakých záhybù,
jež ústili v prudké srázy. Chránìni jsme
byli pouze chatrnými zídkami z kamení
podél cesty. I tak se na této spíše uzouèké stezce daøilo øidièùm vyhýbat se i
autobusùm s turisty. Na vrcholu stoupání, než se cesta znovu zapoène svažovat dolù do údolí k oceánu, je jak již to
bývá, místo na rozhled do kraje. Zastavili jsme, ale tento dosti chmurný den
nebylo bohužel pøíliš nic vidìt. A tak mi
jen Štìpán spolu s OConnorem ukazovali co bych vidìl, kdyby bylo hezky,
tímto a tímto smìrem. Nakonec stejnì
ale dodali, že v Irsku krásnì bývá málo
kdy. Èímž mne moc nepotìšili, nebo
v mé batožinì, neøku-li cestovatelské
výzbroji, byly vesmìs letní vìci. Odjíždìl jsem z domova kdy mìlo nastoupit
jak jsem se pozdìji dozvìdìl, léto. Mìl
jsem jedny dlouhé kalhoty na cestu (to
abych pùsobil jako slušný èlovìk), troje
krátkých na pobyt, nìjaké trièka
s krátkými rukávy, dokonce plavky a ruèník, kristusky, no naštìstí jeden svetr a
pláštìnku. Štìpán se na mne trochu
str: 51
osobnosti
oboøil, že mi snad psal, že tu furt prší.
Jámu øekl, že ano, ale nìkdy v zimì a
teï je již léto (alespoò u nás dodal jsem
mlèky). Pomalu jsme sjíždìli z horských
výšin. Sestupovali jsme do Dingle. Ptal
jsem se tedy, co toto jméno znamená.
Podle dostupných mì zdrojù jsem se
dozvìdìl, že když Anglièani okupovali
Irsko, poangliètili zdejší irské názvy foneticky do angliètiny. A tak jsem si mohl
pobrukovat Dingl Bell, Dingl Bell a nikdo mi neublížil. Po krátké chvíli jsme
vjíždìli do malebného pøístavního mìsteèka jak je našinci znají hlavnì
z historických filmù. Všude jsou krásné
barevné domeèky s malovanými vývìsními štíty. Nìkteré domy jsou celé pokryty malbami pro Dingle typickými.
Jsou to zejména námoøní motivy nebo
nejvíce se opakující motiv delfína který
sídlí v jednom zdejším zálivu a je vyhledávanou turistickou atrakcí. Nìkteøí
z místních s ním dokonce, pokud k tomu nastanou pøijatelné pøírodní podmínky, chodí plavat do oceánu. Jméno
tohoto delfína je Fangi.
Z Dingle do Ventry, kde Štìpán
žije, je to asi tak daleko jako od Romana k Matovi, možná ještì dál. Ventry je
dosti podivuhodné letovisko. Je tam takové malé námìstíèko, na kterém pøi
silnici stojí asi pìt domù, možná sedm,
aby to bylo krásnìjší a magiètìjší èíslo.
Z tìchto tedy ze sedmero domù sídlí
v jednom obchod se smíšeným zbožím
alias koloniál spolu s poštovním úøadem.
Což jest ve stejné místnosti, kde jsou
regály se zbožím, taková oddìlená kukaò, kde vždy nìkdo sedí, kdo vám prodá známky nebo vás pøi nákupu upozorní, že vám došel balík z Èech, jak
se to stalo nám, když jsme nakupovali.
No jasnì vždy Štìpána zná celé Irsko.
Mysch+Masch
No: 16
aneb
Našinec v prastré zemi keltské-díl II
Cestopisná vyprávìní Našince Adama Ponczi o putování do bájné
zemì irské skrz starý kontinent, o divech, jež tam spatøil na vlastní
oèi, o pokrmech, jež tam jedl, o dobrodružství, jež mu tam byla
souzena prožíti, jakožto i o lidech na své pouti potkavších tam.
Objekt v kroužku není prosím pìknì irská kráva, jak by se mohlo povrchnímu pozorovateli zdát, nýbrž stojící kámen magického významu.
Foto: Bùhvíkdo
Tak jsme se tedy shledali šastnì. Následovalo mnoho høejivých
objetí, slzí a nezbytné nahnutí z
cestovní ploskaèky. Stopovali jsme
smìrem do Dingle. Zaèalo již poøádnì pršet. Nikdo nám i pøes ten
d隝 nezastavil. Kolem nás, ale v
opaèném smìru, profrèel Thomas GleeWn, pøítel mùj odvìký, kterého jsem
spatøil dnes poprvé, aè jsem s ním mnoho nocí v Praze probendil. Této legendì jsme se se Štìpánem ještì mnohokrát zasmáli. Byli jsme již hodnì
promoklí, když nám zastavil jistý mladík
str: 50
Detail „vinìty s liliovým motivem“, K. Hlaváèek, (1897)
c
e
s
t
o
p
i
s
Speir, Dtalama,
Gealach a Grien
„Fantazie Karlova bujnì pracovala,“
píše Karásek: „Øekl mi jednou, že mùj
byt je stylovì zaøízen, líbil se mu anglický nábytek, po stìnách Ropsovy rytiny ale hrùzné je, že se musím dívati oknem na báby na vinohradském trhu, a
co pomohou tuberózy, stoupá-li z tržištì jiný zápach... Trochu mì pozlobila
Karlova ‚vznešenost‘, i ptal jsem se libeòského aristokrata já, vinohradský plebejec, jak tedy on sám v Libni bydlí.
‚Daleko za Libní, na opuštìném návrší, je zpustlý letohrádek, jenž je v
majetku naší rodiny už od osmnáctého
století. Zaprášené komnaty, dávno neobydlené, pùsobí strašidelnì. Praská v
nich nábytek, vrzají parkety, tlejí hedvábné záclony, pavouci lezou po tapetách s girlandami rùží. Rodina naše bydlí
jen v pøízemí a mùj pokoj má okna do
zahrady v anglickém slohu, jejíž túje
pùsobí dojmem høbitova... Slyším obèas kašel souchotináøského otce, ale
my se nestýkáme, ani pøi obìdì, sluha
mi jej donáší pøímo do mé pracovny, a
tak otce nevidím již po léta...‘
Vzpomnìl jsem si na toto Karlovo líèení pøi jeho pohøbu roku 1898,
kdy jsem spatøil ten ‚strašidelný libeò-
str: 31
ský letohrádek‘. Byl to èinžák na periférii, plný sousedek a dìtí, jímž vanula ne vùnì dávného rokokového
minula, ale zápach vyváøeného prádla. Ubohý Karel ležel v rakvi pøízemního malého bytu, kde se tlaèila
celá ustrašená rodina, jeho rodièe,
jeho sourozenci. A stydìl jsem se,
že jsem vešel k rakvi pøítelovì a že
jsem vidìl jeho tajemství, jímž zastíral pùvod proletáøe, on, jenž se cítil
aristokratem, a nikdy, nikdy proletáøem, nejvýše hrdým gézem...“
Avšak nepøedbíhejme pøíliš. K
Procházkovì (Arnošt Procházka - vydavatel Moderní revue) sbírce Prostibolo duše vytvoøil Hlaváèek cyklus kreseb (1897), které upoutaly i tehdy
proslulého polského spisovatele Stanislawa Przybyszewského (ten mìl aspoò podle Karáska - mj. zásluhu na
tom, že v Nìmecku tehdy vešlo ve
známost jméno básníka Václava Jebavého alias Otokara Bøeziny), žijícího v
té dobì v Norsku. Uspìl v soutìži na
obálku pro avantgardní polský èasopis Zycie. Ve druhé polovinì roku 1897
spolupracuje i s Neumannovým anarchistickým Novým kultem.
Portrét
osobnosti
Studie k obrazu „Mùj Kristus“, K. Hlaváèek (1897-98)
V prùbìhu roku 1897 se však už
zaèíná projevovat zhoubné onemocnìní tuberkulózou. V této situaci Hlaváèek píše svou vrcholnou básnickou
sbírku Mstivá kantiléna, inspirovanou
vzpourou nizozemských gézù proti španìlské nadvládì.
S postupující chorobou se i básníkovo osamocení - zèásti zøejmì i dobrovolné - prohlubuje.
„...Což myslíš,“ píše Marii Balounové v únoru 1898: „že pouhá tvá
pøítomnost na mé nervy nepùsobí jako
železná výheò? Všecko se ve mnì
napne a roztoèí - já nemohu za sebe.
A tys pravila, že potøebuji klid. Pøec
mne dobøe znáš, jaké dovedeš ve mne
dìlati bouøky! Nebuï dìtinnou, pøec
se nemusíme vidìti (a jak vidìti trapnì) kolikrát za týden...“
Úmyslné básníkovo osamìní
potvrzuje i Jiøí Karásek ze
Lvovic:
„Nemìl jsem ani
tušení, že se pøiblížil
konec života Hlaváèkova. Hlaváèek uèinil
všechna opatøení,
aby zùstal osamocen
i v své nemoci. Nechtìl, aby nìkdo poznal skuteènost, v níž žil.
Chtìl, aby pro veøejnost
zùstal básník zjevný, ale aby
zùstal èlovìk utajen. To bylo
velmi sympatické a já jsem se
také nikdy neodvážil vnikati do Hlaváèkova soukromí.“
Skuteèné materiální pomìry Hlaváèkovy pak redakci Moderní revue
prozradila - zøejmì proti Karlovì vùli jeho milá Marie Balounová:
„Slyšeli jsme slova o bídì“, vzpo-
míná dále Karásek: „a slyšeli jsme
také, že by zachránil Hlaváèka pouze pobyt na jihu, ale že není penìz.
Procházka ihned pøemýšlel, jak pomoci. Svolal všechny známé a blízké z Moderní revue a uèinil výzvu,
aby každý z nás pøispìl nìjakou èástkou, aby se mohl uskuteèniti Hlaváèkùv pobyt na jihu. Apel byl ovšem
nejdùvìrnìjší, aby nic neproniklo do
veøejnosti, a Procházka také pøemýšlel, jakým zpùsobem by se mohla
sebraná èástky odeslati Hlaváèkovi,
aby o pùvodu penìz nezvìdìl a neurazil se. Byli jsme ètyøi, kdo tuto akci
podnikli, mimo mne a Procházku ještì Karel Kamínek a Antonín Sova, a
sebrali jsme na své pomìry znaènou
èástku. Bohužel nedošlo k odjezdu
Hlaváèkovu na jih, ponìvadž se zhoršil zatím jeho stav tou mìrou,
že již nemocný nebyl schopen transportu.“
Tehdy, kdy èas odkrajuje poslední mìsíce jeho života, „kdy
chorobné oèi básníkù náhlou pøedtuchou umdlévají“, Hlaváèek svìøuje pocity
svého osamocení a úzkosti svým Žalmùm.
.......
Zas krásný den byl, smutný
den,
v zelený pøísvit
korály záøily rudì,
lesk rybích ok
ve tmì fascinoval
a lepkavé chaluhy,
jak obrovská kyvadla
zvolna mìøily èas...
str: 32
z nich však mají pramálo spoleèného
se zájmy tìch, co skuteènì bojují za
svobodu Chiapasu. S puškou èi bez ní“.
Jsme za mìstem a takto se se mnou
Julian louèí. A když stopuju smìrem do
hor, projíždí kolem spousty aut s onìmi
mladými revolucionáøi.
Po dlouhém èekání zastaví rozvrzaná dodávka a já jedu stejným smìrem.
Každých deset èi ménì kilometrù nás
staví ozbrojení muži ve vojenských uniformách a kontrolují posádku i náklad
vozidla. Bez problémù kontrolními místy
se zátarasy a barikádami podél cest projíždíme. Muž se svou ženou a dvìmi
dìtmi smìøuje s nákladem ovoce do blízkého mìsteèka a podezøení vojákù nebudí. A když rozmlouváme, netají se svými sympatiemi k zapatistùm. Vesnice, do
které mám namíøeno se blíží, vojenské
hlídky ustanou. Jsme uprostøed hor, v kraji,
kde ještì pøed nedávnem tekla krev proudem. V místech, kde lidé pøežívají jen díky
každodenní namáhavé práci. V místech,
kde stále mluví pùvodním jazykem svých
pøedkù a tradice a rituály starých Mayù
se udržují navzdory široce rozšíøenému
køesanství. V místech, kde prostí lidé žijí
šastnì i bez vzdìlání, jež nabízí moderní mexická spoleènost. A moci penìz,
která jim bere pùdu pod nohama, øíkají:
„Nechte nás na pokoji!“.
A už vjíždíme do oné vesnice
v samém epicentru odboje. Podél
cesty posedávají davy ozbrojencù
spolu se skupinkami mladých Amerièanù. Naši dodávku brzo zastaví
hlouèek ozbrojených revolucionáøù a požadují po øidièi 20 pesos.
„Proè?“, ptá se. „Na podporu
revoluce.“, odpovídá jeden
z ozbrojených s lahví piva v ruce.
„Podívej“, øíká øidiè „mám dvì
str: 49
dìti, žijeme z toho co vypìstujeme a
prodáme sotva z ruky do huby. Ve vesnici 20 km odsud, jsme souèástí revoluce stejnì jako vy.“
„To je možné, ale zaplatit musíte,
jestli chcete projet“ nesmlouvavì pronáší ozbrojený mladík. Prohlížím si ony revolucionáøe podél cesty s lahvemi
v rukou. A taky skupinku yapíkù, jež se
rozhoøèují nad tím, že nechceme zaplatit. Naráz se mi tu nìjak nechce vystupovat. Podávám muži 20 pesos. Hlouèek
se rozestoupí a nechá nás projet.
Za vesnicí se s rodinou rozlouèím a
dál stoupám do kopce po svých. Kolem
cesty vidím prostá obydlí z nepálených
cihel s otevøeným ohništìm uvnitø. A na
pìšinì potkávám muže a dìti jak za západu slunce schází z hor s tìžkým nákladem døeva. Jejich oblièeje záøí a na mùj
pozdrav s úsmìvem odpovídají. Jejich je
Chiapas. Jim válka bere blízké. Oni však
neválèí. Jejich revoluce je jinde. A snad
nìkde tady v horách žije i onen vùdce
Marco a s hrstkou vìrných se snaží najít
zpùsob, jak pomoci lidem Chiapasu.
Duben 1999. Proèítám noviny. „Zapatisté skládají zbranì“ øíká titulek a
z èlánku se dozvídám, že jako projev vùle
k domluvì zapatisté odevzdávají zbranì.
Válka konèí? Revoluce zaèíná?
Fotky: Jitka Kozáková; poskytlo Nesehnutí
Mysch+Masch
No: 16
Z CHIAPASU/Fop
c
e
s
t
o
p
i
s
Marhoul
Co jsem vidìl, co jsem slyšel. Moje cesta. Moje zkušenost. Mùj
pohled na vìc. Bez nároku na pravdu.
Prosinec 1998. Silný, tøi dny trvající liják mì vítá v Palenque, mìsteèku
uprostøed státu Chiapas, nejjižnìji položené provincii Mexika. Èlenitá pahorkatina pokrytá tropickou džunglí
skrývá mnohé. Stojím na vlakovém
nádraží a dívaje se do deštì, vychutnávám své první minuty v Chiapasu.
Mladièký policista, který zde vykonává službu strážce zákona, si mì
z povzdálí prohlíží a o chvíli pozdìji
mu zvìdavost nedá a s láhví tequily
v jedné, s puškou v druhé ruce ke
mnì pøivrávorá. Podává mi flašku, a
když pøátelsky potøásá mou pravicí,
puška mu sklouzne z ramene. Prvnì
se usmìje, záhy však zvážní a pøi pohledu na ležící zbraò dùležitì praví:
“Tohle“, ukazujíce na pušku, „to tu
musím mít poøád u sebe, hochu. Tady
v Chiapasu je nebezpeèno. Banditi a
revolucionáøi jsou všude kolem“, naèež rukou opíše kolem sebe velký
kruh. Nejspíše zachytí mùj nedùvìøivý pohled a z peèlivì složeného kapesníku, jenž vytáhne ze zadní kapsy
kalhot, udìlá roušku, kterou ováže
kolem hlavy tak, aby zakryla oblièej až
po oèi. „Tak takhle vypadají. Žijou
v horách, kradou a zabíjejí. Proto jsme
tady, abychom støežili poøádek a chránili lidi“, praví a znovu si pøihne z láhve,
nejspíš aby tomu divadýlku dodal vìtší dùležitosti.
Hodím bágl na záda, podìkuju za
doušek koøalky, který zahøál a znovu do
deštì. A že mám štìstí, potkávám místního rodáka Juliana. V domì rodiny jeho
pøítele, ve velmi pøíjemné spoleènosti
prostých lidí strávím zbytek dne a noci.
Zvídavì se vyptávají na život v mé zemi,
jež pro nì vonní exotikou, ale sami o
sobì moc nemluví. O tradici pradávných pøedkù zarytì mlèí, povinnost
udržet je v tajnosti, jakoby byla souèástí jejich dìdictví. O revoluci mluvit nechtìjí. To, že jim pøed pìti lety válka
vzala syna se dozvídám až pozdì v noci
od Juliana, to když ostatní už spí. A když
místnost opouštím, povšimnu si fotografie vùdce revoluce Zapaty, jež je
nenápadnì umístìna v rohu u dveøí.
Brzo ráno procházíme mìsteèkem. „Mnozí z tìch mladých klukù
co vidíš kolem se pøipojili k revoluci.
Cítí se silní s pistolí skrytou nìkde za
pasem a s kápí na hlavì. Mnohdy jim
není ani 14. Hrdinství a dobrodružství, jež revoluce zdánlivì nabízí, neláká jenom je. Staly se módou i pro
cizince. A tak Chiapasem dnes proudí davy mladých Amerièanù jež prý
pøišli pomoci revoluci. Zájmy vìtšiny
str: 48
V mrákotách teskné samoty,
jsem bolesti své do modliteb vžil,
ve chvílích úzkostí,
ztišil se mùj horeèný tep žil,
ve chvílích posledních,
životù tajemství øešily žalmy,
v té chvíli Soumraku, mùj Vìèný
požehnal mi.
...napsal Hlaváèek ve svých zøejmì
posledních verších.
A v téže dobì, v kvìtnu 1898,
koneènì vychází Mstivá kantiléna.
„Knihu Hlaváèkovu jsem dostal
koncem kvìtna,“ vzpomíná opìt Karásek: „a Procházka øekl, že napíše o
Hlaváèkovi vìtší studii sám do èervencového sešitu Moderní revue. Èíslo èervnové bylo již vysázeno a zlomeno a nebylo lze do nìho zaøaditi
vìtší práci. Tím více jsem byl pøekvapen, když pøišel Procházka ke
mnì a sdìloval mi, že si usilovnì pøeje Hlaváèek,
abych kritiku o jeho
knize napsal já, že ji
èeká a že se na ni
tìší. Zároveò mi
øíkal Procházka,
že mu lékaø Hlaváèkùv oznámil,
že se rychle blíží konec Hlaváèkùv a že èerven
nepøežije.
Ihned jsem se odhodlal, šel jsem do tiskárny ke Stivínovi, maje v kapse
Mstivou kantilénu a prázdný papír. Vyhodil jsem z vysázeného pøekladu Nietzschova Antikrista nìkolik stránek a
v tiskárnì jsem napsal menší studii o
Mstivé kantilénì. Mìl jsem vìdomí,
že tuto kritiku píšu jen pro drahého Karstr: 33
Kresba K. Hlaváèek, (1898-1899)
Mysch+Masch
No: 16
la, že je to mùj poslední rozhovor s
ním a že je nutné, aby vycítil z každého slova, že jsem mu oddán a že na
nìho myslím. Ale pøitom nesmìlo býti
v kritice ani stínu toho, že vím, že Hlaváèek propadl smrti, že je ztracen, že
ho lituji, že po nìm teskním. Vynasnažil jsem se zachovati dojem kritické analýzy a naprosto nebuditi zdání konciliantního referátu.
Ètu-li tento referát dnes, divím se,
jak jsem byl schopen v tak hlubokém
vzrušení napsati studii tak objektivní.
(...)
Poèátkem èervna jsem psal tuto
kritiku, 8. èervna veèer byla dodána
nová Moderní revue Hlaváèkovi, a za
týden potom, 15. èervna, zemøel.
Procházka mi øíkal, že Hlaváèek sáhl
nedoèkavì po novém èísle Moderní revue, že nervóznì hledal
kritiku o své knize, že se
rozzáøila jeho tváø, když
kritiku nalezl, že ji
hned èetl a že mìl z
ní velikou radost.
(...)
Ani po smrti
Hlaváèkovì jsem
se neodvážil pøi
pohøbu vejíti do
místnosti, kde žil
Hlaváèek a kde
teï ležel v rakvi.
Zùstal jsem venku
státi mezi sousedy, kteøí se dostavili k pohøbu, zatímco pøátelé z Moderní revue obklopovali rakev v úmrtní komnatì. Byl krásný
èervnový den rozpálený sluncem, den,
v nìmž se rozvírají purpurové rùže.
Ale nemyslil jsem na krásu života v
tom vzdáleném koutì Prahy, chudob-
Portrét
osobnosti
dé-
ti , napojen èerným vínem
mých smuteèních nálad,
abys se snad nevrátil již—
tož pùjdu zas, psanec v
zapadlá vévodství své
duše, zšeøelých od vìkù
podmraèným veèerem agonie, a usednu vzrušen do
èerného obilí Zkonejšení,
zapomenut všemi, pochopen jenom jedním...“
Pochopen snad více
než jedním, Karle Hlaváèku, aspoò doufám, že více
než jedním...
(Miloš Hlávka, kvìten
1999)
Detail kresby z návrhu obálky knihy K. Èervinky „Hledání
samoty“, K. Hlaváèek (1897)
„Jsme zrozeni k strasti a bídì, protloukáme se životem, klín klínem
vyrážíme, žijeme od pøípadu k pøípadu, ode dneška k zítøku. A milliony
žijí v hladu - a jedinì ten vztek, ta z᚝ a to zoufalství jsou vzpruhami
denního života.“
(Karel Hlaváèek - z výtvarné kritiky obrazového cyklu „Smrt“ F. Stassena,
Topièùv salon)
str: 34
Tentokrát vám pøinášíme pøeklady polské ska - kavé kapely AKURAT, kterou bylo možno shlédnout napøíklad na loòské M+M PÁRTY (kde
pøedvedli strhující vystoupení, èehož dùkazem byl naplnìný poskakující sál i pøilehlá kuchynì). První text „Dziewiêæ“ pochází ze stejnojmenného dema, které kapela vydala v roce 1997. Do pøíštího èísla M+M chystáme rozhovor s touto kapelou.
texty: PIOTR WRÓBEL, complet translated by Mr.GANJA
ném a pøedmìstském, jehož ulicemi odváželi mlaho èeského básníka na blízký høbitov. Veøejnost
nemìla tušení, jak veliká nadìje èeské poezie
byla pohøbívána do hrobu pøedmìstského høbitova. Ze spisovatelské obce mimo literáty z
kruhu Moderní revue nepøišel nikdo kromì básníka K. B. Hájka, jenž byl osobním
pøítelem Hlaváèkovým, a básníka Aug.
Eug. Mužíka, jemuž Hlaváèek posílal verše do Besed lidu a jenž byl pøátelsky
naklonìn nejmladším, by byl z generace lumírovské.“
Jak že to napsal Karel Hlaváèek ve své sbírce Pozdì k ránu?
„...A až odejdeš, soucitný Hos-
„Želva“, K. Hlaváèek, kresba perem tuší (1896-7)
Mysch+Masch
No: 16
SPOKÓJ MÍR
Mír, velký mír
vesmír mezi slzami
v oèích
Mír v moøi
moøe èeká
spokojenost velkou
vrací øeka
Most nad øekou
øeka plyne
mír mouchy
kdesi v jantaru
Já jsem ten mír
køièí øeka
jantar leží
moucha èeká
jsem na mostì
most je mír
øeka leží
v jeho kroku
jsem na vodì
celkem plachý
mír v mém vlastním stínu
Mezi vrstvy
mír se vkradl
vesmír mezi
slzami v oèích
str: 47
DROGA - CESTA
A cesta dlouhá je
není známo, zda cíl má
a cesta klikatá je
co je dál za zatáèkou
Kamení mnoho
pod kamením leží sklo
dlouho by se šlo
však kdyby nebylo to sklo
to by se šlo lépe
A cesta bez konce je
apatrnì beze smyslu
myslím, že mám dùvody,
abych cestu svou
nemìnil
Mysch+Masch
No: 16
Poezie hudby
aKURAT
D
D
z
E
i
e
V
w
i
Ì
ê
æ
T
DZIEWIÊÆ - DEVÌT
Nelekám se obìtí
nebojím se závisti
nezajímám se o tituly
trvám z pøizpùsobivosti
Ale i když tak bezstarostnì
plynou mé dny
pro jednu malou záležitost
èasto slzy otírám
Problém je však celý v tom,
že nemohu sám sebou být,
protože devìt rùzných snù
každý den se mi zdává
Devìtkrát najednou
devìt pøání mám
devìt sladkých polibkù
od devíti krásných dam
Však jen jedno tìlo
na devìt vášnivých srdcí mám
to poøád je tak málo
pøece více mùžu chtít
Mít tak jedno tìlo navíc
na devìt srdcí vášnivých
to poøád je tak málo
já mùžu pøece více chtít
str: 46
Literatura
I. Prameny mnì dostupné:
Karel Hlaváèek: Krví svého tìla, dechem své duše (s doslovem Václava Tomka),
MANIBUS PROPRIIS 1998
Karel Hlaváèek: Žalmy (s pøepisem øeèi Václava Tomka nad básníkovým hrobem
z roku 1998 místo doslovu), MANIBUS PROPRIIS 1998
Karel Hlaváèek: Budu
snít marnì (s doslovem
Jsou lesy, daleké, tesklivé, kleèící lesy,
Jiøího Brabce), Mladá
Fronta 1998
a deštì padají na nì, deštì dlouhé, zádumèivé,
Karel Hlaváèek: Pozdì a noci, sychravé, bázlivé, kleèící noci jsou,
k ránu, Kentaur /
a mraèna na nimi klekají k obydlím básníkù
Polygrafia 1993
opuštìných
Václav Tomek: Èeský
anarchismus 1890 a vìtry, studené, staré a belhavé vìtry,
1925, FILOSOFIA,
klepají tiše berlami
1996 (zde je vedle
na stìny Samot nejzapadlejších...
Hlaváèkova èlánku
Nacionalism a
internacionalism
V tìch hodinách ticha,
uveøejnìna øada jeho
kdy kyvadla úzkosti na zdích umlkají,
výtvarných prací)
Jiøí Karásek ze Lvovic:
v tìch hodinách hrùzy,
Vzpomínky , THYRSUS 1994
kdy chorobné oèi básníkù
II. Literatura
náhlou pøedtuchou umdlévají,
citovaná V. Tomkem v
edièních poznámkách
v tìch hodinách temnot,
k výboru Krví svého
tìla, dechem své duše:
kdy poltí se náhle shýbnuté mraky
Dopisy Karla Hlaváèa puklinou vidìt je opálové prsty
ka Marii Balounové
(Kladno, 1926)
Tvé všemocné ruky
Král kdosi na hoboj
v lichotných vlnách mìsíce,
(Klub pøátel poezie,
jež mají zavlhlou sugesci cínu,
Praha, 1978)
Dílo Karla Hlaváèka
v tìch hodinách strachu,
(Kvasnièka a Hampl,
Praha 1930) - svazek I.
kdy svìtlo v mé svítilnì Tebe se bojí
- Sokolské básnì a studie,
svazek II, - Básnì, svazek a prsty mé schvacuje závra,
pokornì k Tobì sepnoucí se,
III. Kritiky.
Žalmy (Melantrich,
v tìch hodinách pozdních,
Praha, 1934)
tìhotných bázní a dìsem,
str: 35
slyš, bože mùj,
motlidbu osamìlou, melancholickou.
Mysch+Masch
No: 16
Poezie
Z
O
ddat
se
krásným
obrazùm
svìta
tohoto
bez
zkurveného
rozumu
22/1/1995
astavit krajinu dìtství
co je tak daleko
a pøece se vrací
nemít unavené oèi
z jiných pohledù
vìrnì si malovat
na chodníku panáka
a vznášet se nad ním
dokud si ho voda
neodnese do oblak
aby se v noci promìnil
v mìsíc
co se na tebe dívá
když apkᚠbosa
tam kam potøebuješ
ráno zapomeneš
na naše tiché øeèi
nerozumnì dìtská
maluješ na cestu
další obrázky
které vezme voda
jako tebe bere èas
a zemì
5/1/1994
5/1/1994
S
mrt se se zrozením
objímá
v každé vteøinì
marného snažení
na tom nìco
zmìnit
zikanti jsou
stejní.
Pak jsme
se rozrostli z
pìti kusù na
šest, pøibrali
jsme totiž
trubku, zpìv
a klávesy. Od
té doby je
poèet èlenù,
kteøí momentálnì hrají velice pohyblivý.
Nìkdy je jich
pìt, a nìkdy taky ètyøi nebo šest. Za krátkou dobu se tedy poèet èlenù Trottlu
zdvojnásobil. Hraje s námi taky flétna a
jsou tu taky tøi ženské. To všechno jsou
pro nás velké zmìny a pro muziku, kterou produkujeme, samozøejmì taky.
Trottel nikdy nevydal dvì podobná
alba. Snažíme se hrát všemi možnými
zpùsoby, pøièemž hojnì používáme
svou pøedstavivost a tvoøivost. Mìníme
se a doufáme, že naše muzika pokraèuje nìjakým smìrem a to právì chceme.
Než vydáme desku, média a veøejnost
nás rùznì popisuje a definuje. Chápe-
me to a dìkujeme jim za to, že Trottel
je EXPERIMENTALJAZZPUNK PSYCHEDELIC UNDERGROUNDETNOCORová kapela, která kombinuje muziku šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých
a devadesátých let a jestli chcete vìdìt
jak vypadá Troxx...je to to samé, jenom
bubny tam chybí.
Dalším dùležitým poèinem za dobu
naší existence bylo to, že jsme si vytvoøili vlastní “agenturu” Trottel Records. To
bylo v roce 1993. Bylo to hlavnì kvùli
usnadnìní našeho nahrávání a taky proto, abychom pomohli dalším skupinám,
jejichž styl se nese v podobném duchu
jako ten náš. Teï pracuje Trottel Records
v širokém zábìru nekomerèní hudby a
snaží se propagovat alternativní kulturu.
Spousta rokù minula, Trottel se neustále mìní a vyvíjí. Jenom naše motivace se nezmìnila a taky naše láska k
muzice, komunikujeme hraním, potkáváme rùzné lidi, chceme být nezávislí a
ubírat se právì tou alternativní cestou
tak, že si budeme vytváøet svùj vlastní
prostor a možnosti. Spousta lidí v Evropì nám v tom pomohla a jejich pøátelství pro nás hodnì znamená.
Discography - Trottel
1995
Básnì na této dvoustranì: Lenka B., Fotky: ZDŠ
INTERFERENCE (CD) - 1999 TROTTEL RDS./BAHIA MUSIC
TROXX TRACKS (CD,MC) - 1997 TROTTEL RDS./AMANITA RDS.
/France NNNW./Poland
THE STOLEN GARDEN (CD,MC) - 1995 TROTTEL RDS.
ITS UP TO YOU (EP) - 1995 TROTTEL RDS.-MALARIE RDS.
THE SAME STORY (CD,LP,MC) - 1993 TROTTEL RDS. -X-MIST
THE FINAL SALUTE (DLP,CD,MC) - 1991 X-MIST GERMANY
YOUR SINCERE INNOCENCE (MAXI SINGLE) - 1990 X-MIST RDS
YOUR SINCERE INNOCENCE (CD) - 1996 TROTTEL RDS.
BORDERLINE SYNDROMA (LP,MC) - 1989 GOUGNAF MM./FRANCE
str: 45
Mysch+Masch
No: 16
Poezie hudby
VARIACE NA MODROU BARVU
Trottel sága
Na letošní M+M párty patrnì vystoupí maïarská legenda alternativní hudby - TROTTEL a tak pro vaši informaci zaøazujeme pøeklad materiálu, který kapela vystavuje na svých internetových stránkách. Pravidelným
ètenáøùm M+M jistì neuniklo, že jsem už pøed èasem
(è.10) do našeho obšastníku zaøadili pøeklad z obalu
alba The Stolen Garden a pamìtníci si možná ještì vzpomenou, že v pradávném druhém èísle byla recenze na
jeden jejich koncert a pøeklady textù z LP The Final Salute in the Name of Human Misery.
Chcete-li se o kapele dozvìdìt více, mùžete je kontaktovat na
adrese: Trottel records Budapest 1192 Kós K. tér 14. Hungary Tel./fax:
36-1-377 66 07, internetová adresa: http://trottel.mentha.hu
Stav vìcí
Skupina byla zformována pøed
15 lety a zaèala vydávat desky a koncertovat na turné v roce 1989. Až
dosud jsme hráli stovky koncertù v
Maïarsku i za hranicemi. Ani kilometr dlouhý papír by nebyl dostateènì dlouhý pro øádné vylíèení našeho životopisu, takže na to
zapomeòte. Trottel jako skupina a
projekt je v neustálém pohybu,
spousta vìcí se stala, právì se dìje
a bude se dít.
Takže od
zaèátku
Pouze dva z kapely zùstali od zaèátkù až dodnes. Za ty roky jsme
prošli rùznými obmìnami co do složení. Dvì kytary, basa, bicí a ženské
vokály, to bylo pùvodní složení, pak
se jeden kytarista trhl a první tøi alba se
dìlala už v této sestavì. Po vydání dvojitého LP nás opustil zpìvák a zùstali jsme
pouze instrumentální skupinou - trio kytara, basa, bicí, protože to bylo to, co jsme
vlastnì chtìli a taky jsme nechtìli, aby
za zpìváka nastoupil nìkdo jiný. Tohle
období se nám hroznì líbilo, protože absence zpìvu nám otvírala novou dimenzi hudby a taky to byl velice dobrý zpùsob, jak komunikovat pøes muziku.
Po tomhle všem jsme pøibrali druhého kytaristu a vydaly album the Stolen Garden (Ukradená zahrada, pozn.
pøekl.). V roce 1995 jsme nastartovali
nový projekt bez bicích, mìly to být
jenom kytary, které budou hrát dohromady a vzájemnì se doplòovat.
Nazvali jsme to jako TROXX, protože
jsme nechtìli, aby si lidé mysleli, že
to vlastnì hraje stejná kapela, ale bez
bicích. Chtìli jsme, aby Trottel a Troxx lidi brali jako dva diametrálnì odlišné vìci, kromì toho, že jenom mustr: 44
D
oklopýtat
oklopýtat se
se až
až sem
sem
Vystoupit ze své fantazie
vv tomto
tomto mìstì
mìstì èarovných
èarovných barev
barev
a vzdušnými proudy spojit
do
do èasu
èasu neurèita
neurèita
se s fantazií svou
zavírám oèi
nechat se obarvit modøe
zùstává jen tìlo
a takto
a jinde pohybuju se
prostupovat barevnou duhou
nasedám na kolotoè snù
tvojí
a myšlenek svých
a nemít zaèátek
roztáèí mì
a nemít konec
aniž bych to chtìla
odjakživa
sic pøítomná vašim zrakùm vašim
všechno má svoji barvu
smyslùm
smyslùmztracena
ztracena
svùj stupeò citlivosti
daleko svìtu tohoto jsem
svùj dotekový bod
aniž bych se pøibližovala jinému
který uniká našim oèím
sama se sebou
navyklým køiku
nezastavujte mùj kolotoè
tìch nasycených...
raè èekat budu
barev
kam sedátko moje
nechám se zaèarovat
se mnou doletí
kouzlem modrým
12/7/96
12/7/96
bez návratu do svého tìla
pod každou lampou jiná budu
oslední den v tomto roce
neuvidíte mùj stín
poslední
ani mne nebude k zahlédnutí
podoben kvìtu zaschlé rùže
já budu jen
za
plotem zahrádky zasnìžené
modrá
konec dne skonèil právì
1995
ubìhl našim unaveným oèím
a smyslùm
co nejsou to co kdysi bývaly
voje a moje barva
když dny si dìtské ruèky podávaly
se nedá smíchat dohromady
oddanì tìšíc se z nich
ale oddìlenì mùže
nevìda o žádném omezení
vytvoøit zázraènou
nevíme o rùži
mozaiku
pod snìhem bílým
èarovného spektra
31/12/95
31/12/95
P
T
str: 37
1995
Mysch+Masch
No: 16
Poezie
SENZACE V POLOSNU
Lilie!
Jsem strašnì zpit tou bìlí vaší...
zavírám oèi,
vlastnì cítím, jak se samy touhou po tmì zavírají ó, bože, díky - tma je - vidím jen tmu sametovì hebkou tmu,
tmu èernou, zahoøklou,
tmu sazí...
----------------------------------...Chumle ve tmì,
nejaké bílé chumle kde vzaly se ty bílé chumle jepic?
Tma od nich bìlá, bìlá intenzivnì,
však bìlá beze zvuku a mrazivì
- ach, to je bìli !
Já po celé ji cítím tìle
a nejvíc na prstech, tu mastnou bìl,
i v žilách cítím ji - a já jsem všecek bílý
a topím se v té bìli, co jí všady,
chci køièet o pomoc,
však zoufalá ta myšlìnka má
zmítá se v té bìli chaotické v bìl taví se tou bìlí, bìlí bezezvukou,
jež ze všech stran se na mne sype práškovitì
a stlaèuje má gesta,
nekoneèná bìl...
TAJE ... TAK PÙVABNÁ JE
láska je bùh
láska je dar
láska je šperk
co ty si mi vzal
láska je ostrov
láska je žal
láska je osud
co proudí až posud
láska je vìtev
láska je voda
láska je všechno
co není svoboda
LIDÉ V POUTECH
Mìl na duši vrásky
vandal z lásky
rozbít pouty svìt
z beznadìje uletìt
uzamèena umlèena
ponièena s potížema
hledá cestu zpátky
tìmi zazdìnými vrátky
KOLEJE ÈASU
Nevidím své stáøí
nevím jak se tváøí
nevidím své mládí
nevím jak se stáøí
EXTÁZE TICHA
Jdu nevím kam
jenom d隝 mì doprovází
jsme obleèení
a stejnì nazí
beze slov
bez extází
PLACHÝ
Tu a tam utrousil svá pøání
chlapec beze slov
beze stání
jenž žaloval svùj stín
jenž pronásledoval ho
Karel Hlaváèek (19xx)
Básnì a kresby na této dvoustranì: Míša Jeøábková
str: 38
str: 43
Mysch+Masch
No: 16
Poezie
O TROLLU, RAKU A LUNÌ
aneb povzdech našeho století na téma nerudovské
O NÁS S NÁMI
sveden svým vlastním stínem
naplnìn svým vlastním rýmem
ve svém vlastním tìle døímem
O NÁS S NÁMI II.
proleželé úsmìvy
prosolené slzy
zrajeme
už budeme brzy
Za svitu Luny se plouží Troll,
v hlavì ho tíží alkohol
nekouká - šlápne na Raka
a ten mu nadá do „paka“.
má v hlavì aspoò poøádek,
pøedstavu „teï“ a „tady“,
a i když leze nazpátek,
nestaví z písku hrady.
Ve hlavách víry myšlenek
- hvìzd milióny nad námi jsme jako trolli opilí
pøed vesmírnými branami.
„Jak lvové bijem o møíže,
jak lvové, v kleci jatí“
se Zemí máme potíže,
drží nás na oprati.
Stojíce v nìmém úžasu
tam pod souhvìzdím Raka
zmatená støelka kompasu
jako když máme „draka“
Z kùže bychom se vysvlékli
jak hadi šupinatí však - jak bychom to navlékli,
když nemùžem ni z gatí
Za svitu Luny se ploužíme,
i pod paprsky Slunce
o duši mnoho nevíme,
rozumu na tøi unce
dík úctyhodné mravnosti
a lásce ke konvenci?!
Tak „bijem o møíž - ducha lvi“ o vlastní impotenci.
Zahrajeme si do kroku
vojensky bøesknou píseò,
velebíce èas pokroku
a kdesi uvnitø - tíseò
Nebylo-li by lépe nám
opilým býti Trollem nìjaký rak by zavèasu
tituloval nás volem
Až v pocitové smìsici
šlápneme na korýše,
as vykloubí si sanici,
jak spílat bude pýše
èlovìka jmény zvuènými
z pozice pravdy toho,
který, aè dole na zemi,
nevìda pøíliš mnoho,
str: 42
str: 39
(Václav Pícka - 1999)
V
iláèku,
stmívá se
Stín pøikryl mìsto,
stromy, kraj
Stmívá se
Kapky deštì
dopadají na okenní rám
yprávím - poslouchᚠ- vteøiny bìží
s èasem
jak za plamínkem v tmách jdeš za
mým hlasem
už se jen nedíváš, zatím co jiní žijí
a stovky nápadù, které Ti hlavou míjí,
jsou darem podaným, pøijatých z mých dlaní miláèku, vždy to víš a nepøemýšlíš ani,
co svìt byl pøede mnou - vìøíš jen v to, co bude.
Lampa nad stolem
napomáhá stínùm,
èas se vytratil v tónech
padajícího deštì,
rozplynul do modroèerného svìtla,
potemnìl melancholickou krajinou krajiny tmy
Tvé pøedstavy, Tvé dny bez mne prázdné, chudé,
k okraji naplnìné proudem teï jiskøí v džbánu
mám podíl na Tvých snech - by nedosnìných k ránu,
už nepøežívᚠjen. Všechno, co mùžu stvoøit,
jak pramen èistý svìt dávám ti náhle prožít to všechno tak nové, ty nepoznané zemì -
Miláèku, stmívá se
Èekám, až znovu prosvítíš
mùj svìt
Zítra dnes v noci?
Pøísahán na zázrak, co náhle mnou v Tobì
budí se k úsvitu. Ta slova beze jména,
ta hvìzda zážehu a náhle vlastní cena Jen jedno jediné: vzdálenost snù a èasu
Jak vypsat, vykreslit, vyzpívat tóny hlasu,
co náhle láme se - a ne už v beznadìji Duhové prameny jak v obzoru se chvìjí pøejdeme jejich most „já k Tobì a Ty ke mnì“?
M
P
lamínku, do tmy záøící
hvìzdami tmavomodré noci,
kapièko ze tmy pøicházející
divokým deštìm voníš.
Jak sen, jak úsmìv,
toulᚠse duší po prostoru,
jak slunce, prozáøící mrak,
jak ranní rosa na lukách,
jak cesty do obzoru.
(1998)
Tulaèko nocí, po hvìzdách,
zbavuješ duši tísnì stín slunce, slzu na øasách,
na duši vrásku, divný strach,
smývᚠjak tóny písnì_
Plamínku, do tmy záøící
hvìzdami tmavomodré noci,
kapièko, za tmy pøicházející
divokým deštìm voníš.
Ne, žádná vzdálenost neroztøíští je ve mnì ach ne, to ze smutku nepropadám se v dešti,
ne, neptám se, co s tím víš jsou i slzy štìstí.
(1997)
- KRESBY
VÁCLAV PÍCKA
- BÁSNÌ
VÁCLAV PÍCKA