Zde si můžete přečíst časopis online (formát PDF).

Zde si můžete přečíst časopis online (formát PDF).

Anonymní alkoholici
časopis
CESTA 2/2009
CESTA
Preambule Anonymních alkoholiků
Anonymní Alkoholici je společenství žen a mužů, kteří spolu
sdílejí své zkušenosti, sílu a naději, že dovedou vyřešit svůj společný
problém a pomoci ostatním k uzdravení z alkoholizmu. Jediným
požadavkem pro členství v AA je touha přestat pít. Nejsou tu žádné
povinné poplatky, jsme soběstační díky vlastním dobrovolným
příspěvkům. Anonymní alkoholici nejsou spojeni s žádnou sektou,
církví, politickou organizací, či jakoukoli jinou institucí. Nepřejí si
zaplést se do jakékoli rozepře, neodporují, ale ani nepodporují žádné
vnější programy. Naším prvotním účelem je zůstat střízlivý a pomáhat
ostatním alkoholikům dosahovat střízlivosti.
Dvanáct Kroků Anonymních alkoholiků
1.
Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše životy začaly být
neovladatelné.
2. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše obnoví naše duševní zdraví.
3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak Ho my
sami chápeme.
4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sami sebe.
5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých
chyb.
6. Byli jsme zcela povolní k tomu, aby Bůh odstranil všechny tyto naše
charakterové vady.
7. Pokorně jsme Ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.
8. Sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublížili a kterým to chceme nahradit.
9. Rozhodli jsme se provést tyto nápravy ve všech případech, kdy situace
dovolí, s výjimkou kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo.
10. Pokračovali jsme v provádění osobní inventury, a když jsme chybovali,
pohotově jsme se přiznali.
11. Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem,
jak jsme Ho chápali my, a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání
jeho vůle a síly ji uskutečnit.
12. Výsledkem těchto kroků bylo, že jsme se spirituálně probudili a v důsledku
toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a
uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech.
-2-
CESTA
2/2009
Časopis pro členy a přátele Anonymních alkoholiků.
OBSAH:










Slovo na úvod
- Úvodník
Krok druhý
- Moje práce s 2. Krokem…
- Mé poznání u 2. Kroku
- Báseň: Druhý Krok
Naše cesty ke střízlivosti
- Skleničkový příběh
- Jen pro dnešní den
Druhá Tradice
- Tradice druhá
- Jak vnímám druhou Tradici
První a druhý Koncept
- Koncepty, naše záruka
Napsali o nás
- Reportáž o AA v Třebíči
Co se děje v našich řadách
- 12. Celoslovenský sjezd
- Výročí mítink skupiny
Restart, Třebíč
Nejsme v tom sami
- Gamblers Anonymous
- Narcotics Anonymous
- CoDA
- Al-Anon
- Naučila jsem se žít
- Moje cesta do Al-Anon
AA na internetu
- Diskuse na TP
Kontakty
- Adresář skupin
5
6
7
10
10
14
15
16
18
19
20
21
22
23
24
25
25
27
28
33
-3-
Vydává:
AA Fénix Brno,
Křenová 62a, Brno 602 00
Redakce:
E-mail: [email protected]
Tel.:
724 766 579
Tisk:
Tiskárna CCB, spol. s.r.o.
Uveřejněné příspěvky
nevyjadřují postoj redakce ani
AA jako celku, pouze osobní
názor a zkušenost přispěvatele.
Redakce si vyhrazuje právo na
krácení a redakční úpravu
příspěvků.
Časopis je určen pouze pro
vnitřní potřebu AA.
Cena výtisku je 30Kč
CESTA
-4-
CESTA
Úvodník
Čím dál tím více na dveře klepe léto. Dlouhé slunečné dny, krátké teplé noci,
období dovolených po celoroční práci. S nastupujícím létem vychází i druhé
pokračování našeho nového časopisu, které prožilo radostný zrod a mocně se
uchází o Vaší přízeň a další život. Bez čitatelů by naše Cesta nebyla poslem
střízlivosti, nýbrž jen cárem popsaného papíru. Proto nás velmi příjemně potěšilo,
že si úspěšně našla své čitatele a rázem se stala součástí literatury, která je u nás k
dostání.
Já osobně si myslím, že kvalitní literatury není nikdy dost. Neustále se snažím
propagovat, že o literatuře AA by se mělo hovořit na každém mítinku. Naše Cesta
je ale trochu zvláštní periodikum. Hovoří se, že není na světě nic staršího, než
včerejší noviny. Toto přirovnání našemu časopisu absolutně nehrozí. Je to hlavně
kvůli Vašim příspěvkům, Vašim svědectvím, která nejsou podmíněna časem, každá
jednotlivá výpověď alkoholika o svém utrpení s alkoholem je pro mne aktuální, ať
již byla sepsána dnes, nebo před 70 lety. Je pro mne zároveň i tou nejpozitivnější
zprávou, že náš program umí pomoci trpícímu alkoholikovi, ba dokonce zná návod
na nový spokojený život. Touto cestou bych chtěl poděkovat všem, kteří již
přispěli svými svědectvími a Vás ostatní požádat o zaslání svých příběhů, svých
zkušeností. Zvlášť bych chtěl za svou osobu i celou redakci poděkovat i ostatním
závislým (narkomani, hráči, Al-anon), a těšíme se na další spolupráci. Bez toho
bychom nemohli dál existovat.
Závěrem mi dovolte vyslovit mé osobní přání našemu ještě hodně mladému
časopisu. Aby nalezl své nové dopisovatele a stal se nástrojem šíření poselství
střízlivého života. Aby se stal očekávaným hostem všech Vás, kterým se dostalo do
rukou jeho první vydání. Aby si našel své nové čtenáře, kteří si jej přečtou v
poklidu svého domova, na cestách, na odpočinku na chalupě, či na dovolené, ale
aby se dostal do rukou trpícím lidem na ulici, v ústavech a nemocnicích, ba
dokonce i lidem pobývajících momentálně ve vazbě či ve vězení. Aby všem, kteří
chtějí nalézt cestu z nesvobody závislosti, ukázal možnost s Cestou objevit svou
novou životní cestu.
Za redakci
Alkoholik Radek
-5-
CESTA
„ Dospěli jsme k víře, že jen síla větší než naše
vlastní nám může navrátit duševní zdraví. “
Pokora a intelekt mohou jít ruku v ruce za
předpokladu, že výše stavíme pokoru. Jakmile jsme
přijali tento nový postoj, dostalo se nám daru víry, a
to víry opravdu účinné…
Skutečná pokora a otevřená mysl nás přivádí k víře
a každé setkání s AA nás utvrzuje ve víře, že nám Bůh
navrátí ztracené duševní zdraví, pokud k Němu
získáme ten pravý vztah.
( Dvanáct kroků a Dvanáct tradic )
Doporučené podotázky k Druhému Kroku:
1) Co si představuji pod pojmem duševní zdraví ?
2) Jsem schopný/á uvěřit, že se moje duševní zdraví
může navrátit a budu své alkoholické nemoci rozumět?
3) Mám a nebo jsem měl/a víru v Boha a nebo v něco
vyššího než jsem já sám/a?
4) Jsem ochotný/a uvěřit v něco vyššího v mém životě?
5) Jsem ochotný/á udělat rozhodnutí věřit v něco vyššího?
Moje práce s 2. krokem a uskutečnění jeho podstaty.
Když jsem se se sponzorkou Susan
dostala ke druhému kroku, tak jsem
netušila, o co vlastně půjde, a měla
jsem obavy, že tomu neporozumím.
Ujištění sponzorky, že sama uvidím a
že jsem připravena na druhý krok, když
jsem už vypracovala první krok, mě
trochu uklidnilo :o)
Když jsem přišla do AA, nevěřila
jsem v žádného Boha a ani Vyšší moc.
Naopak jsem byla velmi zatvrzelá a
nevěřící. Následky tohoto mého
myšlení byly na základě toho, že když
mi zemřel můj první syn a pak rozvod
a pak alkoholismus, tak přece nemůže
žádný Bůh existovat, tohle by určitě
nedovolil a je zlý, že mi ublížil.
Sponzorka mi zadala doporučené
body ke druhému kroku a požádala mě,
abych je vypracovala písemně, a že
potom budeme o tom hovořit dále.
Chvíli mi trvalo to všechno vypsat a
rozumět tomu, ale výsledek se dostavil.
Když jsme si spolu sedly, tak mě jako
první věc řekla: „Leni, tvoje poslední
recidiva byla zlá a byla jsi v kóma a
odvezla tě sanitka na ÁRO. Po té ses
rozhodla jít cestou AA s velkou
pokorou a přijetím této nemoci a
bezmocností nad ní bojovat. Co si o
tom myslíš?“
-6-
CESTA
Přemýšlela jsem a uvědomila jsem
si, že vlastně jsem říkala, že jsem
vděčná něčemu vyššímu než jsem já,
že mě to ještě nechalo žít a dalo mi to
možná poslední šanci, s tím něco
udělat. Že určitě zasáhla moje Vyšší
moc a já bych Jí měla být za to vděčná
a využít této šance na nový život.
A tak se sponzorka zeptala: „Chceš
v něco věřit? Můžeš udělat pouze
rozhodnutí, že něčemu budeš věřit. Nic
víc a nic míň. Nepitvat se v tom, co by
to mělo být a jestli to existuje a jak to
vypadá a jak s tím naložit. Ne, jen se
rozhodnout věřit!“ A tak jsem to
rozhodnutí udělala, a ono to vyšlo.
Začala jsem spolupracovat ve své
alkoholické mysli se svou novou Vyšší
mocí v ženském rodě, protože se ženou
se mi lépe mluví a je mi to bližší :o)) a
do dnes po celých 11 let si to neumím
představit jinak a ani bych nechtěla.
Začala jsem postupně mít víru a už i
vidím výsledky, že se může moje
duševní zdraví navrátit. Pochopila
jsem, že moje bláznivé alkoholické
myšlení se nemusí uplatňovat v mém
každodenním životě a že už vím, proč
jsem pila a co dělat pro to, abych se už
nemusela znovu napít.
Tento druhý krok, si myslím,
rozhodl o tom, proč jsem se ještě
nenapila a věřím, že každých nových
24 hodin tomu nebude jinak, ale jen
moje Vyšší moc a já s tím můžeme
něco udělat. Pracovat na krocích,
pomáhat druhým, předávat poselství,
služba v AA a návštěvy meetingů.
Každodenní rozhodnutí k Vyšší moci,
že dnes se nemusím za žádných
okolností napít a že prosím svou Vyšší
moc o pomoc a podporu, je-li to Její
vůle, a že věřím, že se moje duševní
zdraví navrátí, to všechno potřebuji. A
taky aby mě odejmula mé nemocné
šílené EGO, je-li to Její vůle.
Dnes jsem vděčná za svou poslední
recidivu, za sponzorku v AA programu
a za Víru ve Vyšší moc :o)) a za co
nejvíce, za svou střízlivost!!
Děkuji vám všem
Lenka, alkoholička Praha
Mé poznání u druhého Kroku
John Lennon prý kdysi řekl: „ Život je to, co Ti utíká, když Ty máš zrovna jiné
plány. “ Jak trefné pro můj život. Já měl hodně plánů, hodně přání. Vždy jsem si
myslel, že když se mi nějaké to moje přání vyplní, tak se budu cítit šťastně.
Samozřejmě hodně věcí nevyšlo, ale o to víc jsem byl překvapený, když se mi
některý plán nebo přání splnilo a já se necítil tak šťastně, jak jsem očekával.
-7-
CESTA
Vůbec jsem neviděl, že mám zdravé
děti, hodnou manželku, dobrou práci a
spoustu dalších věcí.
Vše jsem bral tak nějak jako
samozřejmost a já hledal víc, chtěl
jsem se cítit líp, přál jsem si větší
euforii a k tomu mi pomáhal alkohol,
který nenápadně začal plně ovládat můj
život.
Moje uvolnění se postupně měnilo
v zoufalství, a čím víc jsem s tímto
bojoval, tím bolest a deprese byly větší
a já ztrácel více a více všeho na čem mi
záleželo.
řekl, že když nebudu pít, tak bude líp a
tomuto věřím dodnes. Nic nemůže být
horší, jak to peklo, kdy mne plně
ovládal alkohol. S tímto vědomím jsem
začal s druhým krokem a ještě s radou,
ať mám otevřenou mysl a jsem k sobě
opravdu upřímný. Při vypracování
otázek jsem si uvědomil, že to, že jsem
své alkoholové šílenství přežil celkem
ve zdraví, je zázrak, a že musím mít
zcela určitě svého strážného anděla.
Dal jsem mu jméno Felix, protože musí
být teď fakt šťastný, že semnou nemá
už tolik práce. Jméno jsem mu dal
proto, abych mu mohl tu a tam
poděkovat.
A jak se papír plnil, tím více jsem si
uvědomoval, jak dopadala moje snaha
porazit svoji nemoc sám bez pomoci.
Už vím, že sám proti svému
alkoholismu
nic
nezmůžu
a
přinejmenším potřebuji stálý kontakt s
druhými střízlivými alkoholiky. Také
jsem si vzpomněl, jak hrdě jsem tvrdil,
že nevěřím, hlavně jsem nikdy nevěřil,
že se ze mě stane alkoholik. A ač
nevěřící, jsem některé večery upřímně
prosil Boha, ať si mě vezme a já
nemusím
čelit
šíleným
ranním
depresím a hroznému absťaku. Fakt
jsem to někdy chtěl skončit, ale měl
jsem vnitřní strach, co když mají
pravdu Ti, kdo říkají, že po smrti něco
je a Ti, co se zabijí, se tam nemají
zrovna nejlíp. Nevím, zda je posmrtný
život a už vůbec nemůžu tvrdit, že Bůh
není. Pomohl mi jeden příběh, kde se
ptali jednoho slavného herce, zda věří
v Boha, on odpověděl, že ne, ale že se
snaží žít tak, aby se nemusel před ním
stydět, kdyby se náhodou před něj
postavil. Po tomto sepsání jsem začal
připouštět, že něco vyššího jak jsem já,
je. Začal jsem také věřit v zázraky.
Když jsem prvně přišel na mítink
A.A., už jsem nějaký čas nepil a cítil se
dobře. Přesto mi něco chybělo a hned
na tomto svém prvním mítinku jsem to
našel. Byli tam lidé, kteří nepili
několik let a vypadali opravdu
spokojeně, pořád se usmívali a já
zatoužil po tom, co jsem na všech těch
lidech viděl. Chtěl jsem tu pohodu a
vyrovnanost, proto jsem se začal
vyptávat, jak to dělají. Odpověděli:“
nepij a choď na mítinky,“ a tak jsem
chodil, ale časem mi to přestalo stačit,
a tak jsem začal dělat kroky.
Pamatuji si, jak mě na prvním
mítinku zarazila slova jako Bůh či
Vyšší moc, ale ujištění, že čemu budu
věřit, je jen moje věc, mne uklidnilo.
Navíc jsem už věděl, že bez víry to
nejde. A já už vlastně jednu víru měl,
po skončení své poslední léčby jsem si
-8-
CESTA
Vždyť to, že nepiju je opravdový
zázrak jak pro mé blízké, tak hlavně
pro mě. Někdy se mě ptají, co se stalo,
že nepiju a jak to, že je to pro mě
najednou tak lehké. A já fakt nevím, co
odpovědět, stejně jako nevím, jak může
tak perfektně fungovat vesmír. Jednou
jsem někde četl, že lidstvo je jak
bzučící roj, které přes své bzučení
neslyší hlas vesmíru. A tak se díky
krokového programu učím naslouchat
nejen vesmíru, ale i všem v A.A.
Jak jsem v programu dále, tím víc si
uvědomuji, že se ke druhému kroku
budu vracet. Chápu už také, že práci na
12 krocích mám do konce svého života
a jak jsem nedávno slyšel na mítinku,
když je budu dělat pořádně, tak ten
život může být pěkně dlouhý. A já svůj
střízlivý život mám rád, a proto, abych
o něj nepřišel, snažím se dělat vše,
abych se nemusel napít. A jak dlouho
budu žít, tak to ví jen má Vyšší moc
tak, jak ji chápu já.
-9-
Dříve, když jsem ještě pil, a pak i na
začátku své střízlivosti, mě trápila
otázka, proč se mi toto mé utrpení
stalo, proč jsem tolik ublížil a bylo
hodně takových proč. Dnes věřím, že
vše, co se ve vesmíru děje, má smysl a
i to, co se stalo mé osobě, mělo svůj
důvod. A jaký? Tak po tom jsem díky
své Vyšší moci přestal pátrat a díky
tomuto se výčitky svědomí, ale hlavně
moje
vnitřní
bolest,
zmírnily.
Nedokážu si nadále představit svůj
další život bez programu. Dříve, když
jsem zkoušel nepít, chybělo mi něco,
co by mi chlast nahradilo. Nepomáhal
sport a ani plané sliby, jak sobě tak i
druhým. Pomohl mi až pád na své
pomyslné dno a duchovní program
A.A. mi pomáhá, abych si svoji
střízlivost hlídal a také svobodně
užíval.
Michal K, alkoholik
CESTA
„Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše
obnoví naše duševní zdraví.“
DRUHÝ KROK AA
K LÉČBĚ
nám alkoholikům
Pane,
na kříži, v lotosu
pod stromem v zahradě,
Pane
v zahradě Getsemane
v ulici
pod mostem
na řece, na moři
Pane,
rybáři s udicí
bez návnady,
oheň se rozhoří,
najde se pomoci,
kde není rady.
Pane,
v bolesti, v láhvi zakletí
v putyce zaplivané
se smrtí v objetí, Pane
v zajetí.
Vzdávám se. Pane,
Tvá vůle ať se stane.
░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░
Skleničkový příběh.
Jmenuji se Líba, jsem alkoholička.
Narodila jsem se v lednu 1951, doma,
na Moravě. Můj tatínek, novopečený
otec prvního dítěte, honem spěchal
zapít moje narození do hospody.
Pořádně rozpařený řekl jednomu
začínajícímu jezeďákovi: „Jen počkej,
v březnu přijdou Američani a uvidíte to
tóčo!“ Američani v březnu nepřišli, ale
můj otec byl trestaný protože: „Hrubě
narušil budování socialistické vesnice,“
a já vlastně, díky přemíře alkoholu
v prvním
dnu
svého
života,
dostudovala. Tatínka tohle mrzelo celý
život, mě trochu taky.
Protože jsem vyrůstala na Moravě,
alkoholu bylo dost, všude. Popíjelo se
pořád. Tatínek byl alkoholik, pil hodně
po těžkém úrazu a pil až do smrti. Já
jsem popíjela v mládí dost, éra
mániček, big-beatu, hipís, ale bez
problémů kocovin. Nevěděla jsem, že
můj manžel je alkoholik (byl léčený už
v 8. třídě). Pil! Když jsem otěhotněla,
- 10 -
CESTA
vyhodili mě jeho rodiče z bytu,
nechtěli, aby jim tam řval harant.
Odstěhovali jsme se z Prahy, domů se
vracel vypitý, vymilovaný. Když byly
dceři 2 roky, oznámila jsem jeho
rodičům, že se chci dát rozvést. Jeho
otec, vlivný soudruh, plno kontaktů do
nejvyšších míst, mi řekl: „Za to, že
jejich syna nechci, tak že se mi
pomstí“. Počítali prý i s tím, že je já
dochovám k smrti. Jeho výhrůžkám
jsem se smála. Pila jsem málo, o dceru
jsem se starala. U rozvodu jsem se
lekla, svědci z Prahy vypovídali o mém
flámování v Praze (nesmysl), sociálka
svědčila proti mně, jak vyspávám a
muž peče, vaří (naprostý nesmysl).
Dcery jsem se nechtěla vzdát,
rozváděla jsem se několik let, to už
jsem žila s přítelem a měla druhou
dceru Lenku.
Nešťastnou náhodou jsme vyhořeli,
přítel byl ohořelý v nemocnici, starší
dceru jsem u soudu prohrála, protože
jsem neměla domov, nic. S mladší
dcerou jsem bydlela na ubytovně,
nemohla jsem spát, známý lékař mi
nechtěl dát prášky na spaní, prý, ať si
dám před spaním frťana!! Z panáka
brzy byla flaška, život šel dál.
Budování nového domova, ztráta
milované dcery, její pláč z návštěv,
přítel už v kriminále (dostal 7 let za
vyhoření), výchova jeho syna, malé
Lenky, těžká práce v kravíně (jediná
možnost
vydělat
peníze
nutné
k životu). Peklo! Znovu jsem se vdala,
byl to omyl. Rozvod. Nevlastní syn po
skončení docházky do školy odešel
k tátovi. Žila jsem s dalším mužem, nic
moc štěstí, ale šlo to. Měl také
problémy
s alkoholem,
vydělával
daleko míň než já, spotřebu měl ale
velkou. Donutila jsem ho na
ambulantní léčbu antabusem. Vesele
ho přepíjel. Taky jsem s ním zašla do
restaurace, ale měla jsem pravidlo, že
doma musí být na jídlo, inkaso, a pak
třeba i na pivo. Přítel nechtěl, tak hrdě
odešel! Za tři dny byl zpátky, pití
hodně omezil. S úsměvem vzpomínám,
že když jsme se hádali a Karel nejvíc
zuřil, řval na mě: „Ty, ty jsi tak hrozná,
hnusná, vždyť ty jsi horší než
antabus!“ Po letech, na Karlovo přání,
jsme se vzali, starší dcera se vrátila ke
mně, obě dcery už byly vdané, my
jsme koupili starý domek, že ho
opravíme a budeme si žít. Manžel hned
onemocněl se srdcem. Pak dostal
rakovinu.
Před 10 lety začala kalamita nabírat
v mém životě na síle. V březnu se
mladší dceři narodil krásný chlapeček.
Poslední noc v porodnici vdechl
meningokoka a měl podle lékařů
zemřít. Hned mu amputovali prstíčky
na ručičce a v inkubátoru se rval se
smrtí. Nepřeji nikomu tu bolest,
pološílenou dceru, umírající vnouček.
Jednou v noci jsem šla od telefonu,
jestli malej ještě žije a najednou jsem
se začala nahlas modlit a prosit Boha,
ať si vezme mě a malého zachrání.
Léta jsem si na Boha nevzpomněla, ale
najednou jsem věděla, že malý přežije!
V červnu manželovi rakovina zasáhla
celé tělo, řekli mi, že je konec. Už se
s ní trápil rok a půl. Starší dcera byla
už rozvedená, vzala si alkoholika, ale
žila s hodným, dobrým člověkem. Ten
se bohužel v září zabil v autě! Dcera
bez práce, a tak jsem se snažila
všechny
podporovat
psychicky,
finančně. Musela jsem! Před Vánoci
chtěl manžel z nemocnice domů, umřít.
Vzala jsem ho domů, skoro měsíc jsem
nespala, nejedla, běhala kolem něho.
- 11 -
CESTA
Naštěstí v lednu zemřel, už, už jsem
padala já!
Ten rok jsem vůbec nepila, ale skoro
nic si nepamatuji, jak jsem žila. Po
smrti manžela se mi doma rozbilo
během 2 měsíců snad všechno,
elektřina v celém domě, pračka,
lednička, TV, bojler a já opět jela
v práci nonstop a platila a pracovala.
Stal se mi pracovní úraz, zůstala jsem
doma a najednou prázdno, samota. A
začala jsem chodit mezi lidi. U nás,
v mém bydlišti jedině do hospody.
Manžel tu měl hodně přátel, já jsem
nenormálně
upovídaná,
veselá,
zajímám se o hodně věcí, taky mě asi
lidi litovali, protože jsem byla už
tenkrát dost hubená, ztrhaná, a tak za
mě rádi platili chlast. Našla jsem si
přítele v domnění, že je ideál, sen. Pili
jsme vesele a hodně. Později jsem se
dozvěděla, že je ženatý. Dojížděl za
mnou občas. Nevěru neuznávám, dost
mi to ublížilo, neměla jsem sílu se
s ním rozejít a začala se zavírat sama
doma! Dneska vidím tu šílenou situaci!
Jak utíkám ráno do obchodu, 3 flašky
vodky, 2x cigára, kousek salámu pro
psa. Moje nákupy! Psovi venku hodit
salám, honem domů, zamknout, ať mě
nikdo neruší, otevřít všechny tři flašky,
protože později bych je už otevřít
neuměla, prožít chvilku štěstí při
prvních locích a pak nic. Nepamatuji
si, co bylo. Občas jsem se vzbudila u
stolu, někdy na zemi, ale i v posteli.
V noci jsem ještě občas vyrazila do
hospody. Nechápu, že jsem přežívala.
Děti jednou vlezly oknem, odtáhly mě
do nemocnice. Měla jsem 4,5 promile
alkoholu v krvi, skončila jsem na
psychiatrii. Při hrozným střízlivění,
absťáku, mi najednou bylo, jako
kdybych dostala ránu do hlavy, a řekla
jsem si, že jsem hrozná zrůda, sobec,
co myslí jen na sebe, a viděla jsem
před sebou děti a vnuky. Vyměnila
jsem je za chlast, ten mě úplně zotročil
a vládl mi. Rozhodla jsem se pro
léčení! Před touhle velkou mojí
alkoholickou aférou jsem ještě byla
v Praze na operaci mozku. Operace se
nezdařila a lékaři mě varovali. Smrt
kolem mne chodila, nesměla jsem tisíc
věcí, každou vteřinu jsem mohla
spadnout mrtvá! Léčebna v Červeném
Dvoře mě teda dostala. Původně jsem
si myslela, že jedu na měsíc jako do
lázní ( to mě tak popsali lékaři
v nemocnici ). Já, mezi feťáky,
bezdomovci, babka 53 let, vesničanka.
Tak to mi lezly oči z důlků. Byla jsem
přesvědčená, že jestliže tam vydržím ty
3a půl měsíce, sice možná nebudu pít,
ale bude ze mě magor, totální pako!
Vydržela jsem a poslední den
v léčebně jsem si poprvé řekla: „Jsi
dobrá“. Poprvé v životě jsem se sama
pochválila. Ale vůbec jsem nevěděla
co dál! Náhodou jsem zaslechla o AA
něco málo. Založila jsem je v Českých
Budějovicích. Fungujeme a já úplně
s čistým svědomím tvrdím, že AA mi
zachránili život. Díky nim abstinuji už
3,5 roku. V léčebně jsem si trošku
udělala pořádek v hlavě, co chci a
nechci dál v životě dělat, uvědomila
jsem si svou nemoc, alkoholismus.
- 12 -
CESTA
Letos zažívám zázraky, štěstí i jinak,
než, že abstinuji. V březnu a dubnu
jsem byla se svým aneurysma opět
v Praze na Homolce, a! Uzdravená!!
Lékaři se diví a já už nemám papír na
hlavu! Taky jsem řešila opravy domku,
jsem v invalidním důchodu, musela
jsem se rozhodnout, co dál. Jediná
možnost. Prodat milovaný domov,
opustit nejdražší, nejhezčí zahrádku,
odejít do pečovatelského domu.
Přesvědčovala jsem sama sebe, že je to
O.K., ale začaly se mi zdát hrozný sny
plné alkoholu, mrtvol, hrůz. Seděla
jsem v noci u stolu, vyděšená,
ubrečená, nešťastná. Už, už jsem chtěla
všechno vzdát, odejít do hospody a
začít pít až k smrti! Ustála jsem to! A
zázrak! Znovu! Našla jsem člověka
s velkým Č. Můj dům koupí, opraví a
nechá mě doma. Lidičky, je to fakt
zázrak! Sny zmizely! A moc si
nevyčítám, že jsem pila, alkohol mi
chutnal a mockrát jsem v životě zažila
situace, že jsem nemohla usnout, a ono,
když člověk nespí 3 – 5 nocí, musí
pracovat, málem umře taky. Když jsem
se napila, zapomněla jsem na trápení a
usnula. Svoje už jsem ale v životě
vypila, mám splníno do smrti. Vím, že
kdybych jednou šáhla po alkoholu, už
bych nepřestala pít. Bála bych se
vystřízlivět, abych si nemusela
uvědomit tu blbost, že jsem zahodila
tohle štěstí, co teď mám, pryč. Hnusila
bych se sama sobě. Bolí mě u srdce
kvůli vnoučkovi, ono nezůstalo u
amputovaných prstíčků, neroste mu
nožička a má epilepsii. Ale obojí se
spraví, vím to! A těším se, až bude
zdravej kluk! To musím vidět, zažít!!
Díky mým problémům můj nejstarší
vnuk Zdenda ve svých 10-ti letech ví o
alkoholizmu víc, než já věděla ve
svých 53 letech. Zrovna dneska tady
byl a vzpomínali jsme, když jsem byla
v léčebně, jak mu bylo smutno. Pro mě
bylo moc těžký mu – tenkrát
sedmiletému – říct pravdu, proč se
léčím. Chtěla jsem se vyhnout tomu,
aby mu cizí, takzvaní hodní lidé
neřekli, že babička je ožralka, radši
jsem mu to řekla sama! Byli jsme
tenkrát spolu na výstavě květin, stovky
lidí, a Zdenda najednou začal křičet
„Babi,
babi,
tady
prodávají
nealkoholické pivo, ty jsi alkoholička,
ale to si můžeš koupit!“ Vteřinu davy
cizích lidí zkameněly, svět se přestal
točit, já jsem se rozesmála a řekla:
„Kašlu na pivo, dáme si kolu, viď“. A
Zdenda vedle mne poskakoval,
brebentil, lidi nechápali, ale nám bylo
dobře. Ještě bych měla napsat o mé
velké lásce. Tenkrát jsem přijela
z psychiatrie, on, božský, přijel, vytáhl
2 litry vína, že si dáme. Smál se, když
jsem mu řekla, že končím s pitím. Pak
zuřil, nadával, musela jsem mu
pohrozit policií, odešel! Trpěla jsem,
čekala 2 měsíce na nástup do léčebny,
on sem jezdil, prosil, vyhrožoval, psal,
ustála jsem to!! Obtěžoval mě 2 roky,
vyklubal se z něho psychopat, měla
jsem z něho strach, děti se o mě bály.
Policie řekla, že zasáhne, až mi něco
udělá. Občas se objeví, vyhrožuje
pořád, jenže dneska už jsem silná,
nebojím se!
- 13 -
CESTA
Zažila jsem daleko víc hrůz, smutku,
bolestí, zvykla jsem si, mluvím sprostě
a směju se. Brečím, jen když jsem
sama. Žiju, nepiju, proto vidím, cítím
ten svět, jak voní, jak je barevný a
krásný. Lidi kolem sebe hrozně
dráždím, vytáčím svým smíchem a
radostí ze života. Je mi jich všech líto,
nežijí, přežívají. Mám toho ještě moc
na jazyku, na srdci, ale už to je asi
únavný. Tak končím tím, co vždycky
říkám na přednáškách AA v léčebně!
„Miláčci, jsem stará, nemocná,
živořím, bez peněz, sama, bez partnera
a jmenuji se Skleničková, čímž mám
ten chlast i v občance, přesto abstinuji.
Takže, když to dokážu já, musí to
dokázat každý, i vy! A od srdce Vám
to přeji!
Vaše Líba alkoholička
░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░
Jen pro dnešní den
( Just For Today )
 Dnes budu žít jen dneškem a nebudu se snažit vyřešit
všechny svoje problémy najednou.
 Dnes se nebudu bát života a smrti, nebudu se bát užít si
krásu kolem sebe a být šťastný.
 Lincoln řek :Lidé jsou šťastní tak, jak jim to jejich mysl
dovolí.
 Dnes se přizpůsobím tomu, co mám a nebudu se snažit
vše přizpůsobit tomu, co vyhovuje mě. Když nemohu mít
to co bych chtěl, pokusím se mít rád to, co mám.
 Dnes budu příjemný, veselý, shovívavý, budu chválit lidi
kolem sebe za to co dělají, nebudu je kritizovat za to co
nedělají a když najdu chybu, odpustím ji a zapomenu.
Nebudu se snažit řídit nikoho, jen sebe.
 Pro dnešní den budu mít plán. Možná ho nebudu
dodržovat úplně přesně, ale budu se snažit. To mě
uchrání od starostí, unáhlenosti a nerozhodnosti.
 Dnes se budu dívat na život čerstvýma očima a uvidím
zázraky. Uvidím, že pokud já budu dávat, budu také
dostávat.
 Dnes neukážu, že mé city jsou raněny.
 Dnes si najdu čas relaxovat a uvědomit si, co život je a
jaký může být, čas zamyslet se nad bohem a získat lepší
pohled na sebe samého.
- 14 -
CESTA
T
Tr
ra
ad
diic
ce
ed
dr
ru
uh
há
á
„Naše skupiny podléhají jediné nejvyšší autoritě – milujícímu Bohu v podobě,
jaká existuje v našem kolektivním svědomí. Naší vedoucí jsou pouze služebníky,
kteří dostali plnou důvěru, avšak nevládnou nám.“
1. Kritizuji osoby, jenž plní různé
služební funkce ve skupině, komisi,
radě AA a osoby, jež pracují pro
společenství, nebo jim důvěřuji a
vyjadřuji jim svoji podporu? Jak se
chovám
k nováčkům?
A
k
„veteránům“?
2. Je možné se na mne úplně
spolehnout – dokonce i v otázce
uchování tajemství – kdy jde o nesení
poselství či vykonávání jiných úkolů
Společenství?
3. Přijímám jakoukoliv službu
v AA především proto, abych byl
doceněn? Očekávám pochvalu za
svoje nápady?
4. Když se účastním ve skupinové
diskuzi, stojím tvrdošíjně na svém,
nebo dokážu ustoupit a přijmout
názor skupiny a následně s klidem
duše se podřídit jejímu konání?
5. Jsem ochoten i přes dlouhodobou střízlivost nadále vykonávat nevděčné a namáhavé činnosti v AA?
6. Snažím se během diskusí ve skupině chytračit na téma, které jsem nezkusil a
které neznám?
Druhá Tradice
Když jsem přišel poprvé na mítink
AA, připadalo mi, že se ti lidi jen tak
sejdou a vypijí kafe, pokecají atd. Až
časem jsem zjistil, že to není jen tak.
No jo, ale jak je potom zajištěna
soběstačnost a jiné tradice, to jako se
zodpovídáme „někomu nahoře“, který
nám řekne jak to či ono dělat? Jak
máme být soběstační, když nás někdo
řídí z New Yorku, Prahy či odkud?
Naopak proč jezdit na setkání zástupců
skupin, když si nemusím brát nic
vážně, protože jsou to doporučení,
- 15 -
CESTA
nikoliv příkazy? V mém případě byla
mojí první vyšší mocí samotná
skupina, či lépe skupiny AA. Pak by to
ale znamenalo, že ony jsou tou nejvyšší
autoritou. Tedy svědomí jednotlivých
členů. Jak zjistit jeho vůli? No proto o
většině věcí hlasujeme, aby se mohlo
projevit přání většiny. Já jako případný
jednotlivec nemám právo ovlivňovat
chod skupiny či jejích jednotlivých
členů, jediné co mohu, je říct svůj
názor.
Proč tomu tak je? Protože
v opačném případě by můj egoizmus
měl prostor si říct: „A teď vám ukážu,
jak se to má dělat. A vy budete
poslouchat!“ Kdo z nás by v takovém
společenství zůstal? No moc lidí ne.
Docela stačilo, že nám kdysi poroučel
alkohol.
Na začátku jsem byl rád, že mohu
umýt hrnky či připravit kávu. Po čase
se někdo ozval, že on chce takovou a
ten zase makovou, a že si to nachystá
sám. Co jsem čekal? Že mě budou
plácat po rameni. Nestalo se, efekt byl
opačný. Nechtěl jsem dělat službu, jež
bude od ostatních jen zdrojem kritiky.
Ať to dělá někdo jiný.
Časem jsem pochopil, že jsem se
mýlil. A mýlil jsem se ještě několikrát.
Často jsem si říkal, „že dneska by ty
klíče mohl vyzvednout někdo jiný“.
Ale pak mě napadlo, že kdybychom si
tohle řekli všichni, pak klíče
nevyzvedne nikdo a setkání by se taky
nemuselo konat. A navíc já tu službu
nedělám pro nikoho jiného než pro
sebe. Protože jakákoliv služba pro
společenství mi dodává sílu.
Takže dnes již vím, že jakákoliv
služba, jíž se ujmu ve společenství, je
pro mě prospěšná a měla by být
prospěšná i pro společenství. Ale je to
vždy jen služba, nikoliv postavení,
odznak moci či něco podobného. Tak
se učíme pokoře. Vždyť jsme si všichni
rovni. Ať je naší Vyšší mocí cokoliv.
Martin Alkoholik
Jak vnímám druhou tradici
Jmenuji se Jarda a jsem alkoholik.
Poprvé jsem slyšel znění této tradice už
na svém prvním setkání AA, když jsem
ještě byl v bohnické léčebně. Okamžitě
jsem ji zavrhl, protože obsahovala
slovo Bůh. V té době jsem se tohoto
slova přímo děsil, protože jsem si
nedovedl udělat konkrétní představu o
tomto pojmu a bál jsem se, že se mi
ostatní budou smát, když Boha přijmu
do svého života. Od toho prvního
setkání AA jsem znění druhé tradice
slýchal a stále slýchám nejméně jednou
týdně. Tato tradice je velmi účinnou
brzdou pro mé ego. Mám totiž od
přírody tendence zasahovat do všeho
dění okolo sebe a moje ego se vždycky
snaží
řídit
dění
ve
všech
společenstvích, ve kterých jsem kdy
byl členem.
Náš znak obsahuje trojúhelník, jehož
strany zastupují atributy Uzdravení,
Jednoty a Služby. Druhá tradice se
prolíná všemi třemi. Dokud jsem
- 16 -
CESTA
nepracoval ve službě, vnímal jsem
velmi citlivě autoritativní přístup.
Bytostně jsem nesnášel sekretáře a jiné
lidi pracující ve službě, kteří jedním
dechem říkali, že v AA se nic nemusí a
že všechno jsou jenom doporučení a
potom okamžitě všechny upozornili, že
se věci musí dělat tak a tak,
samozřejmě podle jejich představy.
Často jsem si negativní pocity nechal
pro sebe, což vyvolalo pouze vlny
nespokojena a vzteku na sebe sama,
protože jsem se nedokázal ozvat a říci
jim, že se mi jejich jednání nelíbí.
Zapřísahal jsem se, že až budu ve
službě, budu jiný. Ale opak byl
pravdou.
Jsem autoritativní typ a mnohdy se
nedokáži vyrovnat s jiným pohledem
na věc, natož s názorem, který se liší
od mého. Obvykle to u mě funguje tak,
že mě okamžitě zaplaví vlna hněvu, jak
si někdo mohl dovolit mi odporovat.
V tomto okamžiku mám co dělat,
abych udržel nervy na uzdě a nezačal
křičet. Nejsem schopen normální
úvahy, natož abych objektivně
posoudil, co jsem slyšel. Později se mi
podaří zapojit pomalý mozek a věci si
promyslet a rozebrat. Ale mnohdy už je
pozdě. A teď si představte, když se
jako
bývalý
důstojník,
zvyklý
rozkazovat, pustím do nějaké služby.
Někdy to jde a jindy je to naprostá
katastrofa.
Teď se učím být důvěryhodný
služebník a nevládnout, přesně podle
znění druhé tradice. Když ze mě vyletí
slova: „Já chci, aby to bylo tak a tak“,
okamžitě vím, že jednám proti Druhé
tradici. Jenže v práci jsem zvyklý na
takové výroky, protože je ode mne
management
firmy
očekává
a
nedokážu se rychle přepnout. A to je
velká škola. Další mou charakterovou
vadou je posuzování a odsuzování. Je
totiž snazší druhého odsoudit, protože
to mi umožní nemyslet na můj podíl
viny. Nevím, jak vypadá ideál
důvěryhodného služebníka, ale já to
rozhodně nejsem. Už se dlouho
snažím, ale mám pocit, že je to čím dál
tím horší.
Letos to bude osm let od počátku
mého fungování ve službě AA, a
protože nechci skončit jako ten zhrzený
státník,
kterého popisuje první
stránka kapitoly o Druhé tradici
v knize Dvanáct kroků a dvanáct
tradicí,
odrotuji
do
služebního
důchodu. Pokud bude o mou pomoc
někdo stát, rád pomohu. A pokud ne,
budu šťastný, když bude AA sloužit
ostatním
alkoholikům.
Předávat
poselství budu i nadále, protože to
potřebuji pro své pomalé uzdravování.
Bůh je dnes mou jedinou a konečnou
autoritou, i když to se mnou nemá
zrovna lehké. Doufám, že mi mou
občasnou snahu Jeho autoritu snižovat
nebo jej zastupovat odpustí. A protože
Bůh, jak mu rozumím já sám, je Láska,
mám téměř jistotu, že se to stane.
Alkoholik Jarda
- 17 -
CESTA
Koncepty, naše záruka
Téměř každý v AA slyšel o přádávání poselství, o jeho šíření. Také nám jsou
známy výrazy jako služba, jednota, uzdravení, ale odkud se vzali, co ve skutečnosti
znamenají? Již při čtení Velké knihy a Dvanácti Kroků si uvědomíme, že abychom
se dál uzdravovali a udrželi si střízlivost je potřeba být ve styku s dalšími
alkoholiky, věnovat se nováčkům, sdílet a přijímat zkušenosti. Proto se nám od
našich zakladatelů dostalo jistého dědictví a teď nemám na mysli přímo dvanácti
krokový program, ale nenápadné pozadí toho všeho, Tři odkazy AA, tedy ony
známé hesla: Uzdravení, jednota a služba, spojené do trojúhelníku v našem znaku.
12 Kroků představuje nezbytné principy k uzdravení jednotlivce, 12 Tradic
shrnuje zásady k zachování jednoty a pro správné konání ve službě máme 12
Konceptů pro světové služby.
Tyto koncepty sepsal Bill W. v roce 1962 a řídí se podle nich celá struktura
celosvětových AA. Lze tedy bez nadsázky říci, že právě díky nim máme dnes
společenství takové jak jej známe. Uvedu znění prvních dvou Konceptů:
1) Konečná zodpovědnost a nejvyšší oprávnění k světovým službám AA by
mělo vždy spočívat na kolektivním svědomí našeho celého Společenství.
2) Konference všeobecných služeb AA se pro téměř všechny praktické účely
stala aktivním hlasem a efektivním svědomím naší celé Společnosti v jejích
světových záležitostech.
Co to znamená pro mne jako řadového člena? Zaručuje mi to, že jsem součástí
výjimečného společenství, kde tím nejdůležitějším a rozhodným není jeden člověk
stojící nad ostatními, ale společné rozhodnutí skupin. Poskytuje mi to ten vzácný a
pro mne potřebný pocit svobody v mém konání a působení. Získávám tak
jedinečný prostor a základ pro mé uzdravování a změnu životních návyků, které
mne vedly k pití a chorému jednání, zkreslenému a ukřivděnému pohledu na svět.
Vždyť právě tohle mi chybělo, rovnost a pocit sounáležitosti, protože jsem to
neměl a nevěděl kde hledat, nacházel jsem únik v alkoholu, který mi umožňoval
přehlédnout odlišnosti a nerovnosti mezi mnou a společností, dával mi pomyslný
můstek k lidem, ale opak byl pravdou, čím více jsem setrvával v opilosti, tím víc
jsem se vzdaloval od společnosti, pozbyl jsem schopnost být součástí a zapadnout,
ocitl jsem se v naprosté osamělosti, která byla tak hluboká, že jsme nevydržel ani
sám se sebou a naplnil mě jen strach a znechucení, které utlumila jen další opilost.
Když toto zoufalství došlo vrcholu, našel jsem společenství AA a aniž bych to tušil
získal jsem tak to co jsem hledal, společnost lidí, kteří mne přijmou, mezi které
zapadnu a budu tak konečně součástí něčeho.
Kdyby však existoval nějaký prezident AA, nebo jiná osobnostní autorita, která
by mne soudila a dohlížela na mě, tento pocit by se rychle vytratil a já bych si
připadal opět jako tam „venku“. Proto jsem vděčný za Tradice a Koncepty a cítím
potřebu jednat v jejich duchu a snažit se o jejich dodržování. Chci tak nést dál
dědictví AA, díky kterému dnes žiji střízlivě, snažím se tím umožnit dalším
vyděděncům najít společnost, která stojí mimo standardy a dává nám tak naději na
nový život.
Jeden z Vás, Michal S, alkoholik.
- 18 -
CESTA
Anonymní alkoholici podají pomocnou ruku i v Třebíči
Nikdy jsem se nepovažovala za
alkoholika. V dobách bujarých večírků
ani teď, kdy po půllitru sáhnu jen
v parném létě.
Přesto se jím na jedinou hodinu chci
stát. Na čas, kdy se ve čtvrtek od 17:30
v třebíčském azylovém domě pro muže
scházejí Anonymní alkoholici. Jejich
sezení dobře fungují v Brně a dalších
městech, nabídnout pomoc nově chtějí
i v Třebíči.
Nejistou rukou zvoním u vchodu do
zařízení
charity,
šarmantnímu
„vrátnému“ polohlasně říkám, proč
přicházím.
„Pánové,
máte
tu
společnost,“ vede mě do příjemného
zátiší na dvorku.
Jsou čtyři. Sedí na dřevěných
lavicích, na stole voní káva. Nabízejí
mi taky. „My si tady všichni tykáme,“
podává mi ruku hezký prošedivělý
muž. Nejvýřečnější ze všech, jak
později zjistím. Seznamuji se i
s ostatními, nervozita pomalu odpadá.
Jednoho po druhém si prohlížím.
Nechce se mi věřit, že přede mnou sedí
alkoholici. Neunikne mi, že i oni po mě
pokradmu pokukují.
Přecházíme do vedlejší místnosti
s relaxačními křesly. Sezení začíná.
„Ahoj, jsem alkoholik,“ říká každý na
úvod a připojí své křestní jméno.
Nechci jim lhát. „Ahoj, nejsem
alkoholik, hledám tu pomoc pro
někoho jiného,“ představím se, když na
mě přijde řada. Jsou to jediná slova,
která mohu pronést. Podle pravidel
AA ten, kdo není sám závislý, během
jejich hodinové komunity mlčí.
Vyhovuje mi to. Poslouchám
příběhy, které se přede mnou odvíjejí.
Příběhy mužů, kteří by se možná nikdy
nepoznali, nemít jedno společné.
Zálibu v pití, jež postupně přerostla
v každodenní nutnost. Vzpamatovali se
dřív než je zahubila.
„Nepomohli prosby a výčitky
rodiny, léčebny ani nejlepší psychiatři.
Tím nejdůležitějším je totiž ochota.
Ochota přiznat si problém, se kterým
nemůžu bojovat. Musím od základů
změnit svůj život,“ shodují se.
Jeden z mužů se sklenky nedotkl už
řadu let. Pořád se ale cítí být
alkoholikem. „Je to nemoc, není
vyléčených
alkoholiků.
Jen
střízlivých,“
připomíná
ostatním.
Všichni souhlasně přikyvují.
Touha zůstat střízlivým je důvod,
proč se pravidelně scházejí.
„Slyšet osudy jiných nám pomáhá
zvládnout připadnou recidivu, utvrdit
se v tom, co život s alkoholem obnáší.
Kdyby mi před pár lety někdo řekl o
AA, asi bych se mu vysmál. Teď vím,
že je to pro nás cesta, téměř životní
styl,“ připouští další z mužů.
Sezení končí přátelským hovorem,
k němuž se mohu přidat i já. Naplnilo
mě čímsi, co nedokážu přesně
pojmenovat. Snad pocitem klidu, že
potká-li mě či mého blízkého podobný
problém, nezůstaneme na něj sami.
Článek z Třebíčského deníku,
autor: Marcela Nováčková
- 19 -
CESTA
AA
Anonymní alkoholici
Pozvánka
Milí priatelia,
Združenie pre služby AA v SR pripravuje v tomto roku 12. celoslovenský
zjazd AA, na ktorý Vás srdečne pozývame.
HLAVNÁ TÉMA ZJAZDU : PIATA TRADÍCIA - „ KAŽDÁ SKUPINA AA MÁ LEN
JEDEN CIEĽ – PRINÁŠAŤ TOTO POSOLSTVO ALKOHOLIKOVI, KTORÝ EŠTE STÁLE
TRPÍ.“
Zjazd sa bude konať v dňoch 17. - 19. 9. 2009 v horskom hoteli Javorná
“ DRIENICA - LYSÁ“ ( www.hoteljavorna.saris.eu.sk ) cca 4 km od historického
kráľovského mesta Sabinov..
Hotel s Welnes centrom ponúka najkomplexnejšie služby a patrí medzi desať
najlepších horských stredísk na Slovensku. Ubytovať sa je možné v apartmánoch,
v dvoj, troch posteľových izbách, štúdiách, 2-4 miestnych štúdiách. Každá izba a
štúdio je vybavená vlastným sociálnym zariadením a kúpeľňou. K dispozícii je
relaxačné centrum, suchá sauna, fínska sauna, fitnes centrum, soľná jaskyňa.
Okolie ponúka výborné podmienky pre horskú turistiku, cyklistiku. Okolie ponúka
široké možnosti uvidieť krásnu prírodu a historické pamiatky : blízky Spišský hrad,
Pieninský národný park, Tatranský národný park, Levoču, Bardejov, Prešov.
Ubytovanie :
- apartmány
21,5 - €
- dvojposteľové izby trojposteľové štúdia ( 2+ 1 )
15 - €
- dva +dva posteľové štúdia
10 - €
Stravovanie:
Plná penzia:(možnosť objednania vegetarianskej stravy)
10 - €
Registračný poplatok :
5 -€
Registračné poplatky ako aj úhrady za pobyt je možné vykonať priamo bankovým
prevodom na účet „Združenia pre služby AA v SR“ alebo priamo na mieste.
Bankové spojenie: Tatra banka č. ú. 2663455021/1100, ako variabilný symbol
uviesť 112009 a ako účel platby uveďte svoje meno, resp. skupinu. IBAN: SK27
1100 0000 0026 6345 5021
Prihlášky na adresu: Oľga Mayerová, Rovniankova 5, 851 02 Bratislava 5
na Email adresu: [email protected] nebo [email protected]
Informácie: Oľga: Tel.: 02 6381 1954; Mob.: 0907 725 063
Emil: Mob.: 0905 372 147
Tešíme sa na stretnutie.
Združenie pre služby AA v SR
- 20 -
CESTA
Šíření poselství Anonymních alkoholiků – každý kdo
dosáhl střízlivosti potřebuje předávat své uzdravení dál a
všichni tak činí, ať už vědomě nebo nepřímo. Pokud si
chceme svou střízlivost udržet, měli bychom být aktivní,
podělit se o to čeho se nám dostalo a co nám pomohlo a
pomáhá. Pokud náš život v pití už neměl smysl a existovali
jen dvě cesty – zemřít nebo začít od začátku a bez alkoholu,
tak co většího a krásnějšího pro nás může být, než vidět jak
se spolu s námi zotavují další stejně trpící a bok po boku se
zapojujeme zpět do svých životů, nad kterými jsme pozbyli
kontrolu a které ovládl alkohol.
Je nám proto velkým potěšením oznámit, že nová
skupina Anonymních alkoholiků Restart v Třebíči, oslaví
své první jubileum a to výročním mítinkem, na který Vás
srdečně zveme, protože právě díky společenství AA jsme
mohli nalézt svůj druhý domov a nové přátele, kteří nám
rozumí, právě díky Vám všem spokojeně a střízlivě žijeme.
Toto radostné setkání se uskuteční 15. 8. 2009
v prostorách Katolického gymnázia na ulici Otmarově 22
v Třebíči, pod zimním stadionem. Těšit se na Vás budeme
od 10:00 kdy zahájíme mítink na téma: „Předávání
poselství AA jako cesta k uzdravení.“
Bližší info Vám rádi poskytneme. Stačí se ozvat.
Tel.:
Libor – 604 736 413
Email: [email protected]
- 21 -
CESTA
G
Gaam
mbblleerrss aannoonnyym
moouuss C
Czzeecchh
snaha abstinovat od všech forem
Střízlivost rozumu jako dar
hazardních her či sázek.
abstinence
Dá se u aktivních hazardních hráčů a
Libor gambler
sázkařů hovořit o střízlivosti rozumu?
Cesta zpátky do života
Nebo spadá pojem střízlivost jen do
V
16-ti
letech jsem začal kurzovými
oblasti omamných či alkoholických
sázkami
a hraním kostek mezi
látek?
kamarády. To mi vydrželo asi rok do
Jsem přesvědčen, že gambler má do
doby, než jsem poprvé zkusil ruletu.
střízlivosti rozumu velmi daleko.
Tato hra mě uchvátila natolik, že již
Pokud by tomu tak nebylo,
první den jsem prohrál všechny peníze,
postrádám vysvětlení pro svoje
které jsem měl u sebe. Hra u mě
chování
v době
aktivní
fáze
vyvolávala velmi blažený pocit.
gamblerství. Kolegové mi dají jistě za
Uchvátila mě myšlenka na možnost
pravdu, že naše nestřízlivost byla
rychlého zisku a s tím spojené
příčinou
destrukce
těch
možnosti, které bych jinak neměl. Dnes
nejzákladnějších pudů, jako je pud
vím, že se jednalo o různé snění.
sebezáchovy. Střízlivý rozum by jen
Vážný problém začal, až jsem
těžko mohl dopustit, abych denně po
peníze od rodičů, určené na konkrétní
mnoho hodin, často až do zavírací
platby, dal v sázku. První problém však
doby seděl u rulety, přišel o vlastní
mé sny nenarušil. Toto pokračovalo
střechu nad hlavou, auto a veškeré
dál. A tato situace se mi dařila před
zájmy, které mi dělaly radost až do
rodiči tajit. Prohru u rulety jsem
doby, než jsem poznal gambling. Byl
psychicky nezpracoval, byl jsem nucen
jsem schopen zadlužit se na obrovské
zastavit osobní věci, abych opětovně
finanční částky a pozbýt svoji dobrou
vsadil a pokusil se získat prohrané
práci a padnout až na samé dno.
peníze zpět. Po čase to před rodiči
Slovo abstinence může u některých
vyplulo na povrch. Rodiče mi nejdříve
vyvolávat nelibý pocit, strach, že se
vynadali a mysleli si, že to bude stačit.
musí vzdát něčeho, co jim bude chybět,
To ovšem nestačilo. Pokračoval jsem
obava ze vzniklého prázdného místa po
dál, postupem času se hazard projevil
hazardu. Z vlastní zkušenosti vím, že
na mém prospěchu na střední škole. I
déle trvající abstinence je podmínkou
přes to všechno jsem nechtěl ukončit
pro opětovný návrat střízlivosti
hazardní hru. Nakonec jsem si dal říct
rozumu, který může přinést nové
od rodičů a nastoupil na individuální
inspirace pro zaplnění prázdného
terapii u psychologa. Na terapii jsem
místa. Jedno z míst, kde je výrazné
docházel, ale hazardní hru jsem
proabstinenční prostředí, kde se
zastavit nedokázal. Rodiče jsem
posilujeme v abstinenci a kde náš
opakovaně zklamával. Neprohrával
rozum střízliví, je společenství GA.
jsem jen peníze rodičů, ale i vlastní
Předpokladem však je má upřímná
vydělané na brigádě. Hazard také narušoval mé další vzdělávání, byl jsem nucen
- 22 -
CESTA
hodně pracovat na brigádách, abych vydělal zpět své prohrané peníze. Má touha
ukončit hazardní hraní nebyla však ještě dostatečně upřímná. Spíš jsem sám sebe
obelhával. Dospěl jsem nakonec k závěru, že bude nutná má hospitalizace
v léčebně. Na léčení jsem nastoupil, mnohé jsem si tam také uvědomil, mimo jiné i
to, že otázka abstinence je zejména v mých rukou. Že mi nikdo nemůže pomoci,
pokud já sám nebudu chtít. Po opuštění léčebny se mi dařilo abstinovat od rulety,
objevil jsem však u sebe touhu nahradit dosavadní formu hazardního hraní za
hazardní sázení. Nevím, zda toto bylo tím motivem, který zapříčinil, že jsem si
uvědomil, že budu muset pokračovat na své cestě zpátky do života. Rozhodl jsem
se tedy pro Gamblers Anonymous, jejichž meetingy mě naplňují, nacházím zde
pochopení a dávají mi motivaci setrvat v abstinenci. Když odsud odcházím, mám
ze sebe dobrý pocit.
Chtěl bych vzkázat svým vrstevníkům, kteří koketují s hazardní hrou: Nejde
jenom o peníze, v sázce je mnohem víc. Muška zlatá do herny nelétá.
Petr gambler
░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░
Narcotics Anonymous
Anonymní Narkomani je nevýdělečné společenství žen a
mužů, pro které se droga stala vážným problémem.
Jme uzdravující se narkomani, kteří se schází proto aby si
navzájem pomáhali žít bez drog. Jedinou podmínkou členství
je touha přestat brát. Navrhujeme, aby jste měli otevřenou
mysl a dali šanci sami sobě.
Proč jsme tady?
Předtím, než jsme přišli k NA, neuměli jsme ovládat své životy. Neuměli
jsme žít a bavit se jako jiní lidé. Museli jsme mít něco zvláštního a mysleli jsme, že
jsme to našli… drogy. Dávali jsme přednost drogám před svými rodinami, manžely
a manželkami, před svými dětmi. Museli jsme mít drogy, cena nebyla důležitá.
Ublížili jsme mnoha lidem, ale hlavně sami sobě. Pro naši neschopnost nést osobní
odpovědnost jsme si vytvářeli další problémy. Zdálo se nám, že nemůžeme čelit
životu takovému jaký je.
Většina z nás poznala, že naše závislost byla pomalá sebevražda, ale
závislost je takový úskočný a mocný nepřítel života, že jsme ztratili schopnost,
abychom s tím něco dělali. Mnozí z nás skončili ve vězení, nebo hledali
psychologickou nebo náboženskou pomoc. Ale nám tyto způsoby nestačí. Naše
nemoc se vždy vrátila, nebo se stále zhoršovala, až jsme ze zoufalství hledali
pomoc v NA. Tady jsme se učili, že jsme nemocní lidé. Trpěli jsme chorobou, na
kterou neexistuje žádný lék. Ale je možné, abychom to zastavili a potom se začali
uzdravovat.
- 23 -
CESTA
Co-Dependents Anonymous
Program uzdravování ze spoluzávislosti
Projevy a charakteristiky Kodependence
Seznam těchto projevů a charakteristik je nabízen jako pomůcka
pro sebehodnocení. Může být obzvláště nápomocen nově příchozím.
Projevy popírání:
- Je pro mě obtížné uvědomit si, co doopravdy cítím.
- Minimalizuji, zlehčuji nebo popírám, jak se doopravdy cítím.
Sám sebe vnímám jako zcela nesobeckou osobu oddanou dobru a prospěchu
druhých.
Projevy nízké sebeúcty:
- Je pro mne obtížné učinit rozhodnutí.
- Posuzuji všechno, co myslím, říkám nebo konám nekompromisně a tvrdě
jako „nikdy dost dobré“.
- Činí mi potíže a vyvádí mě z míry, když mám přijmout pochvalu, ocenění
nebo dárek.
- Nežádám druhé, aby naplnili moje potřeby nebo touhy.
- Cením si ohodnocení svých myšlenek, pocitů a chování druhými více než
vlastního sebehodnocení.
Nevnímám sám sebe jako cennou osobu hodnou lásky.
Projevy přizpůsobování:
- Snižuji a přizpůsobuji své vlastní hodnoty a omezuji svou integritu, abych
zabránil odmítnutí nebo hněvu druhého člověka.
- Jsem velmi citlivý k tomu, jak se cítí druzí, a cítím se stejným způsobem.
- Jsem extrémně loajální, což mě vede k tomu, že zůstávám v situacích pro mě
škodlivých příliš dlouho.
- Hodnotím názory a pocity druhých lidí výše než své vlastní a bojím se
vyjádřit odlišné názory a své vlastní pocity.
- Stavím stranou své vlastní zájmy a koníčky, abych mohl udělat to, co chtějí
druzí.
Přijímám sex tam, kde bych chtěl lásku.
Projevy kontroly:
- Věřím, že většina ostatních lidí není schopná se sama o sebe postarat.
- Snažím se přesvědčit druhé o tom, co by si „měli“ myslet a jak se
„doopravdy“ cítí.
- Cítím se mrzutý a ukřivděný, když mi ostatní nedovolí, abych jim pomohl.
- Nabízím druhým rady a směrnice jednání, aniž bych byl o to žádán.
- Zahrnuji dárky a pozornostmi ty, o které stojím, na kterých mi záleží.
Používám sexu, abych získal ocenění a přijetí.
Musím se cítit „potřebný“, abych mohl mít vztahy s druhými.
- 24 -
CESTA
Al-Anon
Společenství lidí, jejichž životy jsou ovlivněny
závislostí na alkoholu jim blízkého člověka.
NĚKTERÁ DŮLEŽITÁ “NE”
Pokud alkoholik ve vašem životě je ještě aktivní, naučit se říci “NE” znamená
velmi důležitou část programu k uzdravení.






Nejednejte s alkoholikem jako s dítětem, nedělali byste to, kdyby trpěl
jinou nemocí.
Nekontrolujte, kolik toho váš blízký vypije.
Nehledejte schovaný alkohol.
Nevylévejte žádný alkohol, alkoholik si stejně najde cestu, jak si ho
opatřit.
“Neotravujte” alkoholika s jeho problémem a nikdy se s ním nehádejte,
když je pod jeho vlivem.
Nekažte, nenadávejte a nezapojujte se do hádek s alkoholikem.
Pokud budete schopni dodržovat tato “NE”, dostanete se na cestu k lepšímu
stavu vaší mysli. Všechna tato “NE” mají svůj význam a vyplynula ze zkušeností
mnoha lidí, v jejichž životě byl alkoholik. Alkoholici trpí pocitem viny, jaký si
člověk, který není alkoholik, nemůže nikdy ani představit.
Připomínání jejich proher a nedostatků, zanedbávání rodiny a přátel, či
společenských “trapasů”, je marné úsilí, které jen situaci zhoršuje. Také “ Pokud
mě miluješ…” je přístup zbytečný. Pamatujte si, že alkoholismus je ve své podstatě
kompulsivní a nekontrolovatelný naším přáním…Stejně tak sliby, přemlouvání,
hádky a zastrašování jsou zbytečná. Pokud nejste připraveni dostát svých vyhrůžek
či zastrašování, nikdy je nevyslovujte. Také nepřátelství a pohrdání nemohou tuto
nemoc vyléčit a jsou nepřijatelným postojem.
Někdy krize – ztráta zaměstnání, nehoda nebo zatčení – mohou přesvědčit
alkoholika o tom, že potřebuje vyhledat pomoc. Obrňte se proti potřebě
přehnaného pomáhání alkoholikovi v takovéto situaci. Krize je někdy nutná na
cestě k zotavení z této nemoci.
Nesnažte se ani zabránit krizi, která zákonitě přichází. Utrpení, kterému se vy
snažíte zabránit, je ale bohužel to, co dovede alkoholika k tomu, aby si uvědomil
vážnost situace. Takzvaně “požehnání v neštěstí”…
Naučila jsem se žít
Už čtyři dny se snažím něco napsat.
Chtěla bych to napsat srdcem a ne
hlavou. Zaujal mě jeden film o
problémech alkoholičky. Všichni víme,
jak to chodí. Naše láska, náš boj, naše
plány a naděje. A já? Co jsem získala
za těch posledních pět let, co jsem v
Al-Anon? Možná, že jsem i něco
ztratila. A ztratila jsem hodně - zbavila
- 25 -
CESTA
jsem se výčitek, trápení, že je to má
vina. Dcera alkoholika, vnučka
alkoholika - to bylo moje dědictví.
Proč ne já? Proč jsem to přenechala
svému dítěti? Proč jsem ho neochránila
před tím, čemu se uchránit nedá? Proč
jsem nevěděla už dřív, že jeho sklon k
alkoholu je choroba?
Uviděla jsem to, až když měl třicet
roků. Tehdy se rozpadlo jeho
manželství a nepomáhaly ani prosby,
ani hrozby. Ještě jsem nevěděla o AlAnon a zkoušela jsem různé způsoby
záchrany syna. Přivedla jsem ho k
psychiatrovi, donutila jsem ho jít na
protialkoholní léčení - nic z toho se
nepodařilo. Těžkosti se zvětšovaly,
přišly závazky, dluhy, hrozby. Vše
jsme se s manželem snažili urovnat.
Tehdy jsem se ještě styděla, zakrývala
jsem to. Až teprve terapeutka v
poradně mi poradila, abych zašla na
Al-Anon. Byla jsem tak vykolejená, že
jsem to zkusila. Věděla jsem, že už si
dál nevím rady.
Skupina, do které jsem přišla, byla
právě tím, co jsem potřebovala. Už
jsem nebyla sama. Nemyslela jsem si,
že se to pro mě ukáže jako záchrana a
osvobození. Mohla jsem si poplakat,
vypovídat se, dostat ze sebe tu hořkost
a žal nashromážděný za celé roky. I
když jsem byla jediná matka
alkoholika z přítomných žen, každý
týden jsem si našla něco pro sebe.
Učila jsem se o sobě od začátku - teď
však podle zásad Al-Anonu. Nebylo to
snadné. Kamarádky a literatura mi
pomohly. Každý týden jsem čekala na
mítink, vždy tady získávám sílu a
podporu. Poznala jsem, že pouze síla
větší mi může pomoct.
Přesvědčila jsem se, že to není moje
vina, že syn pije. Je to jeho volba a já v
podstatě nemůžu nic dělat - pouze
čekat, že síla vyšší, kterou je podle mě
Bůh, pomůže i jemu, modlím se za to.
Naučila jsem se žít, nevyvolávat hádky
a nedělat ze sebe chytrou. Vím, že
pouze syn sám se může rozhodnout
přestat pít a jít na léčení. Já se snažím
žít vlastním životem a pomáhat
manželovi, který se s tím problémem
vyrovnává hůř. I když nám je těžko,
nemyslíme na nemocného syna
závislého na alkoholu, jedeme na
dovolenou, scházíme se s přáteli a já
jsem se přestala stydět, za to že mám
syna alkoholika. Je to jeho život a jeho
hanba. Nemám ráda jen rady, které se
mi snaží dávat naši známí, kteří nemají
ani ponětí o tom, co je alkoholismus za
nemoc.
Přede mnou je ještě hodně těžkostí,
smutků, těžkých problémů, které je
potřeba vyřešit, protože s vlastním
dítětem se nemůžu rozvést. Miluji ho
bez ohledu na okolnosti a neopustím
ho až do konce, ale nepřestanu usilovat
o jeho střízlivost a neztrácím naději, že
se to podaří. Už vím, kdo mě může
podpořit - jsou to kamarádky z AlAnonu, které mi vždy pomůžou a dají
sílu.
- 26 -
CESTA
Odevzdávám své problémy Bohu a
prosím ho o pomoc pro moje
čtyřicetileté dítě. I já se dokážu těšit z
drobných radostí, dní bez problémů,
dokonce i nekolikadenní střízlivosti
mého syna. Jen aby jich bylo co nejvíc.
Za získání klidu a radosti ze života
děkuji Bohu a přítelkyním z Al-Anon.
Děkuji Vám, že jste, mám Vás ráda
Mária
Prameň 3/200
Moje cesta do Al-Anon
Když jsem se poprvé doslechla o
setkáních lidí, kteří jsou v úzkém
kontaktu s někým, kdo nadměrně pije
alkohol, řekla jsem si, že tam půjdu.
Manželky
alkoholiků
jsem
si
představovala
jako
roztřesené,
vynervované ženy, neustále uplakané a
snažící se něco udělat se svými
manžely. Jaké však bylo mé
překvapení, když jsem je uviděla
mladé, pěkně oblečené a klidné.
Pomyslela jsem si, jak to jen dokážou?
Pocítila jsem závist, protože jsem si
myslela, že já nikdy nedosáhnu takové
vyrovnanosti.
Spoustu let jsem žila ve stresu. Sama
jsem nevěděla, co je dobré a co zlé.
Pocity viny a strachu byli hlavní a
dominující pocity v mém životě.
Kromě nich existovala jen zlost a
nenávist k manželovi. Na mítinku jsem
slyšela, že alkoholismus je nemoc. A
já, která jsem strávila celý život s
alkoholikem, jsem také nemocná.
Zdálo se mi, že to nemůže být pravda.
Myslela jsem si, že kdyby muž přestal
pít, tak se automaticky vrátí do našeho
domu pokoj a radost. Já a nemocná! To
tak! Řekla jsem si, že se budu
pravidelně účastnit mítinků a vyléčím
manžela. Bohužel, dnes už vím, že
jsem tehdy zbytečně marnila svůj čas a
energii. Až tehdy, když jsem
porozuměla, že Al-Anon je pouze pro
mě a začala jsem měnit sebe samou,
uviděla jsem pozitivní výsledky své
práce.
Dnes dál pokračuji v práci na sobě,
která je podle mě velká radost. To co
se mi zdálo kdysi nemožné, se stalo
skutečností. Za svůj nový život děkuji
skupině, která mi dala nejdříve naději a
potom i sílu k realizaci mých plánů.
Jsem vděčná společenství Al-Anon.
Celina
Prameň 3/2005
- 27 -
CESTA
Triezvy priestor ( TP )
TP, je skupina Anonymních alkoholiků na internetu, kde tak probíhá non-stop
mítink. Členové si zde vyměňují své zkušenosti a sdílejí sílu a naději. Tak jako na
běžných setkáních zde funguje dočasný služebník, který uvádí témata, mimo ně
však účastníci mohou řešit i další, vlastní, momentální starosti. V AA máme
svobodu a proto se na případně položené otázky nemusí odpovídat a když už, tak
naprosto jedinečným způsobem, tedy ne formou rady a poučování, ale sdělením
vlastní zkušenosti s daným problémem.
Vybrali jsme pro Vás proto pár příspěvků ze spontánně daného tématu na
ukázku co vše se můžeme dočíst na TP.
Abstinence - střízlivost
Ptá se Kordula alkoholička: jak by
jste mi vysvětlili rozdíl mezi abstinencí
a střízlivostí?
Když jsem kdysi prvně přestala pít,
bylo mi jasné, že jsem alkoholička, že
musím do konce života abstinovat a to
bylo asi tak všechno. Měla jsem štěstí
na výbornou psycholožku, která mě
pomohla
přežít
nejhorší
dobu,
povzbuzovala a nasměrovala na
centrum v jižních Čechách, v Nesměni,
kde probíhala a probíhá hodně
sebepoznávacích kurzů. Léta jsem tam
jezdila, intuitivně jsem cítila, že musím
se sebou něco dělat, abych nezačala pít
znova. V tom mi to pomohlo a hodně
jsem se tam naučila, i když ne tolik, jak
by si mé ego rádo myslelo. Ale
nenaučila jsem se tam nic o
alkoholismu. Našly se i psycholožky,
které mi tvrdily, že když poznám sama
sebe, budu se sebou v míru apod. tak
už prostě pít nebudu. Něco na tom je,
ale než se jedna toho opravdu
dopracuje, uplyne mnoho času, člověk
může klopýtnout, sejít z cesty.... Z
vlastní zkušenosti jsem znala průběh
vzniku závislosti na alkoholu u mě, pak
jsem si něco sem tam někde přečetla,
no a pak jsem od vidění znala takové ty
zanedbané, zpustlé opilce, kterými
jsem pohrdala. Vždyť přece dneska je
plno možností, jak lze alkoholikovi
pomoct, když on má zájem, stačí se jít
někam léčit a to může každý, jsem si
hloupě podle své jediné zkušenosti a
četby myslela. A vím, že takhle myslí i
lidé kolem mě, kteří alkoholismus
nepoznali na vlastní kůži. Vlastně jsem
nikdy
s
jiným
abstinujícím
alkoholikem ani nemluvila (tedy o
alkoholismu). Nyní začínám mít
dojem, že i když jsem byla léta v
pohodě, klidu a alkohol mě nelákal
nebo spíš jsem neměla problém si ho
odříct, že jsem vlastně abstinovala a
ani nevím, jaký je vlastně rozdíl mezi
abstinencí a střízlivostí, kterou vám
všem tady jako papoušek vždycky
přeji. Nebo jsem byla opravdu
střízlivá? Teď se pomalu přestávám
divit, že mi přišla recidiva. Přes to
mám krásný pocit, že je všechno tak
nějak v pořádku. Že se to stát mělo,
abych se posunula zase kousek dál a to
všechno díky existenci AA, TP. Pokud
jste měli trpělivost dočíst až sem a
budete ochotni se se mnou podělit o
vaše chápání abstinence a střízlivosti,
budu ráda. Mějte krásný den.
- 28 -
CESTA
Hela, alkoholička Pha,
abstinence - nesmím pít ( tak jak už to bylo napsáno)
střízlivost - jen bych si dovolila dodat - střízlivý pohled na svět, střízlivý život, můj
životní styl..........
tak asi to mám já a fakt musím říci, že mi střízlivý život začal prací na krocích.
Tyto Beskydy byly skutečně skvostné, díky Vám všem, díky, že byli nováčkové,
díky, díky za vše.
Vaše Hela
Jsem Milan alkoholik
Abstinence a střízlivost
Pro mě jsou to dnes dva odlišné
pojmy.
Mezi
svými
četnými
protialkoholními léčbami jsem vždy
nějaký čas abstinoval - půl roku, rok
nebo také měsíc. Cítil jsem to jako
zákaz, odpírání, omezování prostě
určitou nesvobodu. Asi proto jsem se
k alkoholu vracel, i když každá
recidiva znamenala ještě hlubší
propad. Až před necelými šesti roky
jsem poznal skupinu AA, začal
přijímat Kroky a uvědomil si, že celé
roky jsem byl otrokem alkoholu a
střízlivý život mi otevírá úžasnou
svobodu ve všech životních situacích.
Jarmila alkoholička,
pre mňa je obrovsky rozdiel medzi
slovami abstinencia a triezvosť. Sama
slovo abstinencia používam strašne zriedkavo a nie rada.
V AA som počula vyraz suché pitie. Je to keď bez toho aby som pila, sa
správam tak, ako vtedy keď som pila. Triezvosť je pre mňa primeranosť vo
všetkom. V postojoch, potrebách, emóciách, správaní... Abstinencia je pre mňa iba
fakt, že nepožívam alkohol. Keď niekedy emocionálne uletím, je mi potom nanič,
ako po opici. Aj to volám, že emocionálna opica a vôbec sa necítim triezvo. Je mi
blbo, mam výčitky svedomia, hanbím sa....
Ešte som počula v AA vyraz DRY DRUNK - vysušený opilec. Opilec, ktorý
okrem toho že nepije (abstinuje) na sebe nič nezmenil.
Nechcem naznačiť, že ľudia ktorý sa označia za abstinentov sú menej kvalitní
ako triezvy ľudia. Píšem len o tom, ako mam tieto výrazy v sebe významovo
usporiadane ja.
Jarmila, alkoholička usilujúca o triezvosť
- 29 -
CESTA
Zdravím vospolok, Martin alkoholik a hráč.
Dnes sme mali na mítingu nováčika - alkoholika a tiež hráča. Keďže všetko do
seba zapadá, bavili sme sa aj o abstinencii a triezvom živote. Ja tieto dva pojmy
rozlišujem. Ak odhliadnem od ľudí, ktorí sa nikdy nedostali k alkoholu, alebo
akejkoľvek závislej latke, tak abstinent
je pre mňa človek, ktorý v minulosti
Redakční info:
niečo robil a prestal s tým. Tým sa
Objednat časopis je možné na
proces prerušil. Nastavili sa zábrany,
adrese: [email protected], a to
odstránili dôsledky závislosti.
jak pro jednotlivce, tak pro
Za tie roky, čo som v programe, som
skupiny.
Na
všech
větších
prešiel troma štádiami - nesmieš,
společných akcích se budeme snažit
nechceš a nemusíš.
mít vždy výtisk k dispozici.
Nesmieš bolo spojene s nesmieš piť a
Na této adrese rovněž uvítáme
hrať, nesmieš isť do krčmy, nesmieš to
jakékoli Vaše příspěvky.
a to...
Cesta 3/2009 – srpen
Nechceš bol už lepší stav - nechcel
Krok třetí a Tradice třetí.
som piť, ani hrať - ale ešte som nechcel
Naše cesty ke střízlivosti.
ani úplne zmeniť svoje postoje a
- Životní příběhy našich členů,
názory. Napríklad som ďalej tajne
zkušenosti,
kterými
můžeme
podával Keno alebo kupoval žreby.
pomoci dosud tápajícím a trpícím,
Nechcel som sa ešte prijať do všetkých
historie, které se neustále opakují a
dôsledkov.
jen jejich sdílením, můžeme
Ani neviem ako a kedy, ale postupne
předejít těm konečným fázím.
som dospel do štádia, kedy som už
Umožněme jiným začít tam, kde
nemusel. Nemusel som piť, hrať,
jsme my přestat nedokázali. Vaše
hľadať si náhrady a vypĺňať prázdno. Ja
příspěvky jsou vítány pořád, není
už som nemusel na spolužitie so sebou
pro ně žádná uzávěrka. Otiskněte
a svetom takým, aký je siahnuť po
stopu, kterou jste za tak vysokou
žiadnej droge.
cenu již museli prošlápnout a dejte
Vtedy sa pomaly začal triezvy život;
tak šanci dalším najít v ní naději.
na ktorého počiatku bola abstinencia.
Spoluzávislosti
Nebolo to skokom. V tom vidím
- Nejen my prožívali peklo kvůli
pokrok - krok po kroku, pomaly sa
alkoholu.
triezvo pozerať na seba a svet.
- A nejen na alkoholu je závislost,
Na svete, a triezvom zvlášť, je krásne.
zkušenosti a příběhy našich kolegů
Martin alkoholik a hráč
narkomanů a hráčů.
Ahoj, Dana, alkoholička.
Nikdy jsem nijak zvlášť nad těmi slovíčky nepřemýšlela a moc mezi nimi
nerozlišuju. Nemyslím že na slovech záleží. Záleží na tom, jestli jsem šťastná, i
když nepiju. A to jsem, to sakra jsem... Proto nepiju.
Přeji všem krásný večer a den bez alkoholu:-))
- 30 -
CESTA
Ahoj všichni,
jsem Jarda a jsem alkoholik. Když jsem abstinentní, jsem vzteklý, nespokojený,
nešťastný. Když jsem střízlivý neberu si věci osobně, jsem dokonce i usměvavý a
cítím se skutečně šťastný. Prožívám si stále oba stavy a když více pracuji na
programu Dvanácti kroků jsem více střízlivý, když méně, jsem více abstinentní. V
Beskydech jsem se cítil moc dobře, za což vám všem patří dík.
:-) alkoholik Jarda
Přátelé, Kordula alkoholička vám
všem moc moc děkuje za vaše krásné
příspěvky. Pomáháte mi, abych se
sama lépe viděla, chápala.
Přikláním se k tomu, že střízlivost je
jiný, širší pojem, než abstinence (od
něčeho). Vždyť člověk může být opilý
třeba i tancem, jarním ránem v lese...,
krásně opilý a tato opilost mi naopak
dodává energii, uvolňuje mě tím
dobrým způsobem, pokud jí beru jako
dar a uvědomuji si její pomíjivost.
Právě před 7 týdny jsem svou
závislost najednou viděla jasně,
střízlivě. Bylo to, jak když se mraky
rozejdou a slunce vysvitne. Pak se
obloha tak trochu začala zatahovat a já
začala abstinovat. Taky jsem u toho
brblala, jaká je to otrava, už abych
měla to nejhorší za sebou, že jdu zase
tou starou cestou, všechno už znám.... a
do toho občas zasvítilo sluníčko. A
slunce vašich zkušeností.
Ale už jsem si přešlápla. Uvědomila
jsem si, že sebou pořád tahám
minulost, mám plnou hlavu vzpomínek
co bylo a nevidím, co je teď. Tak jsem
přece jen ty oči otevřela, a koukám,
cesta vede jinudy, já jsem také jiná než
před lety a všude kolem zase plno
zázraků. Však i ty Beskydy byly plné
slunce a nejen na obloze. No odlehčilo
se mi. To víte, že občas připluje nějaký
ten mrak, zrovna včera, ale nepršelo z
něj. Zase zavál mou myslí svěží vítr a
mrak odehnal.
Když abstinuji, jsem jak malé dítě,
které ví, že dělalo něco špatně a
nechalo toho ze strachu před trestem.
třízlivost je krásná, průzračná, čistá....
A teď už nepapouškuji a přeji všem
den tak střízlivý, jak to právě nejlépe
jde.
Tímto jsme Vám ukázali jen zlomek z nekonečného mítinku na TP. Pro
spoustu z nás je tato možnost tou jedinou jak být v kontaktu se svými kamarády a
především je příležitostí k tomu jak si každodenně uvědomovat velikost a sílu
našeho společenství a připomínat si, že jsme součástí jedné rodiny a snáz se tak
zbavujeme pocitů samoty i osamocení.
Stačí se přihlásit na adrese: http://www.triezvypriestor.net/
- 31 -
CESTA
Adresář skupin AA, Al-Anon, NA, GA a CoDA v ČR
Anonymní alkoholici
Brno
Fénix - Po: 17:30
Út: 18:30(English)
St: 17:30
Pá: 17:30
So: 17:30
Křenová 62a, 1.p.
Šárka:
776 279 091
Michal K: 607 681 961
[email protected]
Jihlava
Pouze dnes - Čt: 18:30
SOŠ sociální, Fibichova 67
Láďa: 567 333 517; 605 345 697
Renesance - St: 19:00
Prostory Českobratrské církve
evangelické Diakonie, Hrnčířská 27
Michal S: 724 766 579
[email protected]
Karlovy Vary
Hvězda - Út: 18:30
Myslbekova 4, K. Vary - Tuhnice
Jarka: 608 371 442
Miluška: 353 236 545
Pepík: 604 564 470
Jindřichův Hradec
Vajgar - Út: 19:00
Českobratrská církev Evangelická,
Bratrská 129/IV
Eva: 723 278 418
NEAKTUÁLNÍ
České Budějovice
Lepší život - Út: 17:00
Dům sv. Pavla, Riegrova 32
Líba: 724 920 318
Český Krumlov
PL Červený Dvůr - St: 19:00
Bažantnice, byt č. 13
Honza: 739 085 454
Havířov
Správný směr - Po: 16:15
Hřbitovní 12, Havířov - Šumbark
Šárka: 602 266 927
Majka: 776 307 667
Jeseník
Skupina AA - Pá: 17:30
Prostory VIDA centra,
Dukelská 456
Karel: 723 518 035
Liberec
Střízlivý život - St: 17:30
Fara Českobratrské církve Evangelické
Malé nám. 279, Liberec II
Rudka: 728 169 724
Mělník
Svit - Út: 17:30
Nemocnice Podolí - AT ordinace,
Bezručova 715
Jarmila: 603 773 107
Most
AA v Mostě - Čt: 17:00
Leoše Janáčka 1686
Jana: 602 120 193
Orlová
Krok – Út: 16:00
K-centrum,
- 32 -
CESTA
Energetiků 940, Lutyně
Dana: 604 974 212
Gábina: 776 584 813
Ostrava
Antracit - Po: 16:30
Domov sester 3.p., ul. 17. listopadu
1790, Ostrava - Poruba
Dana: 596 913 614; 737 985 774
Pokora - Út: 18:00
Kostel sv. Ducha, Ostrava - Zábřeh
Petr: 733 554 241
Vláďa: 608 532 950
Praha
Jak to vidí Bill Serenity Modrá kniha Rotunda 12 Kroků Denní zamyšlen í 12 Tradic Na poříčí 16, Praha 1
tel: 224 818 247
[email protected]
Po: 17:30
Út: 17:30
St: 17:30
Čt: 17:30
Pá: 17:30
So: 17:30
Ne: 19:00
NEAKTUÁLNÍ
Naděje - St: 16:00
Výstavní 10, Ostrava - Mariánské Hory
Štefan: 737 129 017
Radost - Čt: 18:30
Kongregace Milosrdných sester sv.
Karla Boromejského, Pustkovecká
31/29, Ova - Pustkovec
Martin: 737 072 019
Pacov
Jak na to - Čt: 17:00
Nám. Svobody 2
Pavel: 731 114 534
Ivana: 737 746 826
Pelhřimov
Funguje to - Po: 17:00
Českobratrská církev evangelická,
Růžová 82, Pelhřimov
Jana: 731 461 450
Marie: 724 090 059
Písek
Našli jsme se - Po: 18:00
Fügnerovo nám. 48
Michal: 608 030 139
Vlastimil: 739 301 973
Plzeň
Skupina AA - Čt: 19:00
Farní úřad Českobratrské církve,
Němejcova 2, Plzeň-Jižní předměstí
Barrandov – Po, St a Čt: 19:00
Kotevní 11, Praha 5-Smíchov
Augustin: 777 581 581
Jižní Město - Po: 17:30
KCMT, U modré školy 1, Praha 11
Bob: 732 280 567
Tom: 732 724 82
Soběslav
Lužnice - Út: 18:00
KD Národ - klubovna
Bohuslav: 602 126 685
Tábor
Nová cesta - St: 17:30
Žižkovo nám. 6, Communio 3.p.
Jan: 381 278 116; 721 308 490
Jiří: 381 292 196; 721 247 477
Jarka: 774 030 755
Teplice
Skupina AA - Po: 16:30
Kontaktní centrum White Light 1
Doubravská 122/5, Trnovany
Emil: 739 477 529
Třebíč
Restart - Čt: 17:30
Heliadova 10, Azylový dům Třebíč
Libor: 604 736 413
[email protected]
- 33 -
CESTA
Zlín
Skupina AA - St: 17:30
Modlitebna Adventistů 7.dne,
Tyršova 1108, Zlín - Malenovice
Aleš: 728 440 162
Znojmo
Skupina AA
Milan: 739 353 129
Internetová skupina AA, Triezvy priestor: http://www.triezvypriestor.net/
Al-Anon
Praha
Skupina Al-Anon – Ne: 17:30
Na poříčí 16, Praha 1
Hela:
602 621 117
Veronika: 608 313 787
[email protected]
Ostrava
Al-Anon skupina – Čt: 17:00
Hornická poliklinika-hl. budova,
2.patro, místnost 287, Sokolská tř. 81
Květa: 723 572 833
Yveta: 739 054 646
www.sweb.cz/Al.anon
Anonymní Narkomani
Praha
NA skupina (ČJ)
– St: 17:30
Skupina NA (AJ-ČJ) – Po a Pá: 19:00
Na poříčí 16, Praha 1
Eva: [email protected]
Petr: [email protected]
Brno
Skupina NA – Po: 19:00
Křenová 62a, 1.p.
Maku: 731 402 752
[email protected]
NEAKTUÁLNÍ
GA – Anonymní hráči
Brno
GA Společenství Brno – Čt: 18:00
Křenová 62a, 1.p.
[email protected]
Co-Dependents Anonymous
Praha
Skupina CoDA – Čt: 18:30
Klášter u sv. Tomáše, Josefská ul.
Petra: 777 909 410
Hela: 602 621 117
- 34 -
CESTA
Dvanáct Tradic Anonymních alkoholiků
1.
Na prvním místě musí vždy stát náš společný prospěch, osobní uzdravení
každého z nás závisí na jednotě AA.
2. Naše skupiny podléhají jediné nejvyšší autoritě – milujícímu Bohu, tak jak se
projevuje v našem kolektivním svědomí. Naši vedoucí představitelé jsou
pouze spolehlivý služebníci, kteří nám nevládnou.
3. Jediným požadavkem pro členství v AA je touha přestat pít.
4. Každá skupina by měla být autonomní, s výjimkou případů, které ovlivňují
ostatní skupiny nebo AA jako celek.
5. Každá skupina má jediný významný cíl – předávat naše poselství
alkoholikům, kteří ještě trpí.
6. Žádná skupina AA by nikdy neměla podporovat ani financovat jakékoli
podobné zařízení nebo podnik stojící mimo AA, ani mu propůjčovat jméno
AA, aby nás problémy týkající se peněz, majetku, nebo prestiže neodváděli
od našeho hlavního účelu.
7. Každá skupina AA by měla být plně soběstačná a odmítat jakékoli příspěvky
z vnějšku.
8. Anonymní alkoholici by měli navždy zůstat neprofesionální, avšak naše
střediska služeb mohou zaměstnávat potřebné odborníky.
9. AA jako celek by nikdy neměli být organizováni, avšak můžeme vytvářet
služební rady nebo komise přímo zodpovědné těm, kterým slouží.
10. Anonymní Alkoholici nemají názory na žádné vnější záležitosti, proto by
jméno AA nikdy nemělo být zataženo do veřejných sporů.
11. Naše vztahy s veřejností jsou založeny na přitažlivosti naší činnosti, nikoli na
propagaci. Musíme proto vždy dodržovat osobní anonymitu na úrovni tisku,
rozhlasu a před kamerami.
12. Anonymita je duchovním základem všech našich tradic, navždy nám
připomínající prvořadost principů před osobními zájmy.
Mám zodpovědnost …
Když kdokoli, kdekoli
bude hledat pomoc, chci,
aby byla pomocná ruka AA
vždy k dispozici a za to
jsem zodpovědný.
- 35 -
CESTA
Bože, dej mi klid
přijmout to, co
změnit nemohu,
odvahu změnit
to, co změnit mohu
a moudrost jedno
od druhého rozpoznat
Budeme-li v této fázi svého růstu důkladní, užasneme
ještě dřív, než překročíme polovinu tohoto programu.
Poznáme novou svobodu a nový pocit štěstí.
Přestaneme litovat minulost a přát si za ní zavřít
dveře. Porozumíme, co je vyrovnanost a pocit
vnitřního míru. Bez ohledu na to, jak hluboko jsme
klesli, rozpoznáme, jak a kde může naše vlastní
zkušenost prospět druhým. Zmizí náš pocit
neužitečnosti a sebelítosti. Přestaneme usilovat jen
o sebe a získáme zájem o své bližní. Celý náš postoj
a pohled na život se změní. Opustí nás strach z lidí
a z ekonomické nejistoty. Intuitivně budeme vědět,
jak se chovat v situacích, které nás kdysi mátly.
Náhle si uvědomíme, že Bůh pro nás činí to, co jsme
sami pro sebe nikdy nemohli udělat.
Jsou to sliby přehnané? Nemyslíme! Nepřestávají se
naplňovat, někdy rychleji, někdy pomaleji, ale vždy se
uskuteční, jsme-li ochotni pro to pracovat.
- 36 -