listopad 2011 - Základní škola a mateřská škola Krouna

Transkript

2
Školní krounský občasník
listopad/2011
Zprávy z ředitelny

 Ve čtvrtek 1. z{ří 2011 zah{jilo školní rok
celkem 174 ž{ků a během prvního školního
měsíce přibyli další tři. Opožděně, ale přece
bych V{s všechny (ž{ky i zaměstnance) chtěl
přivítat ve škole. Obzvl{ště pak nové ž{ky –
prvň{čky a také ty, kteří se do Krouny
přistěhovali během léta nebo kteří do naší
školy nastoupili během prvních školních
měsíců. Všem pak ve školním roce 2011/2012
přeji mnoho úspěchů. Př{l bych si, abyste si
Vy, děti, v{žily nadstandardní péče, kterou V{m učitelé (a mnohdy na úkor svého
volna a zdarma) věnují. Oceníte ji, až změníte školu nebo nastoupíte do zaměstn{ní.
 Během pr{zdnin se díky podpoře zřizovatele podařilo vybudovat nový asfaltový
povrch na komunikaci od paní doktorky k MŠ, kterou více než polovina ž{ků naší
školy č{stečně využív{. Tím se v podstatě podařilo dokončit obnovu a úpravy
přístupu ke škole ze z{padní strany. Pro n{sledující období n{m tak zbýv{ dokončit
chodníček od školy k nové z{stavbě směrem k velkému hřišti.
 I v novém školním roce ve škole pracujeme s elektronickými třídními knihami a
st{le více se rozšiřuje počet vyučujících, kteří do on-line systému zapisují i zn{mky.
Systém kromě nich umožňuje i přístup do pl{nu školních akcí. Přístupové jméno a
heslo si můžete vyzvednout v ředitelně školy.
 Ve zbytku kalend{řního roku pl{nujeme nemalé investice především
do mateřské školy (rekonstrukce umýv{ren východ) a do školní družiny (nový
ž{kovský n{bytek). Přímo ve škole pak bude pokračovat výměna nebo obnova
vestavěných skříní v učebn{ch (uč. 44 a uč. 26) a výměna č{sti počítačů v učebně 33.
Od 1. 11. 2011 jsme ve školní jídelně přešli na nový elektronický systém, který mimo
lepšího přehledu o provozu by měl v budoucnu umožnit další zkvalitnění služeb
(například objedn{vky prostřednictvím SMS a jiné). Během října bylo také
instalov{no obložení stěn v č{sti šaten.
 První dva měsíce školního roku přinesly také řadu akcí: GO pobyt šesť{ků
v Daňkovicích, 5. ročník krajské konference o podpoře interaktivní výuky, z{jezd
do multikina v Pardubicích a jiné různé akce a programy. A spousta dalších akcí se
chyst{ (rozsvícení stromečku, recitační soutěž atd.). M{m radost, že se podařilo
zajistit a zorganizovat našim dětem příjemné zpestření a obohacení školní výuky,
ale hlavním musí st{le zůstat učení.
 Po pr{zdnin{ch se podařilo obnovit činnost kroužků – počítačového,
divadelního, školního časopisu, pěveckého, hasičského, přírodovědného. V provozu
je opět i ž{kovsk{ knihovna, a to jak pro ž{ky prvního, tak i druhého stupně.
3
listopad/2011
 Děkuji všem ž{kům, kteří se snaží okolo školy udržet poř{dek a kteří například
při pracovních činnostech poctivě pom{hají s úklidem. V{žím si tohoto přístupu.
 Všechny děti, a zejména ty starší, bych chtěl opakovaně a důrazně upozornit
na z{kaz požívaní alkoholických a tab{kových výrobků, a to nejen v budově nebo
v are{lu školy, ale všeobecně. Zakazuje v{m to z{kon i školní ř{d a v případě
dosažení hranice 15 let jste již trestně odpovědní. O pomoc ž{d{m také rodiče, aby
svým dětem a jejich přípravě do školy věnovali zvýšenou pozornost. A to jak
v učení a nošení pomůcek, tak i v jejich volném čase (kde, co a s kým dělají ve svém
volném čase). Problémem je i nad{le „toul{ní se“ ž{ků v pozdních večerních a
nočních hodin{ch. Apeluji na rodiče, aby pečlivě zv{žili, zda umožní svým 13-ti
nebo 14-ti letým dětem n{vštěvy z{bav, víkendové n{vštěvy restaurací nebo
shlukov{ní se do part a pohyb po obci v pozdně večerních nebo nočních hodin{ch.
Doba se sice mění, ale ani dnes by nemělo být norm{lní, aby se o víkendech po obci
bez dozoru pohybovaly v nočních hodin{ch skupinky dětí – ž{ků VI., VII. nebo
VIII. třídy - nebo aby tyto děti navštěvovaly noční z{bavy. Riziko (neštěstí,
„namočení se do průšvihu“, n{vyk na alkohol, cigarety nebo drogy, v krajním
případě i úmrtí) je obrovské. Vzpomeňme si na pravidla, kter{ n{m stanovovali naši
rodiče, a neustupujme tvrzení, že „tam chodí všichni“. Ti norm{lní nechodí! Děti
r{dy věci manipulují tak, aby dos{hly svého.
 Mezi ž{ky se n{m v poslední době neust{le zvyšuje podíl zručných
mechaniků, kteří do školy denně nosí n{řadí typu šroubov{ky, kleště, sady klíčů a
podobně a systematicky odmontov{vají vše, co je možné povolit a odšroubovat –
desky lavic, sed{tka židlí, objímky okolo vodovodních kohoutků, kov{ní a z{mky
u skříněk. Jinak si totiž nelze vysvětlit, jak je možné povolit „na krev“ utaženou
matici nebo lepidlem zalitý vrut. Chtěl bych tyto kutily pož{dat, pokud prostě musí
něco neust{le montovat, aby se přihl{sili u pana školníka, který je určitě nasměruje
na smysluplnější činnost. Upozornit bych je chtěl také na to, že dobrého n{řadí
nem{me ve škole nikdy dost a nějaký ten zabavený kousek se n{m bude určitě
hodit.
 Abych ale jen nek{ral a nepoučoval! Moc mě těší, že většina našich ž{ků jsou
poctivci. Nejméně 1x týdně někdo z dětí přinese do ředitelny nalezené peníze (a to i
větší č{stky), doklady, mobilní telefony, n{ušnice nebo prstýnky a jiné věci. Děkuji
za to v{m všem. Jsem hrdý na skutečnost, že se v naší škole nekrade a věřím, že to
tak i zůstane.
 Výzva pro rodiče: Děti ve škole i v jejím okolí zapomínají a ztr{cejí obrovské
množství oblečení – mikiny, bundy, svetry, čepice, rukavice, dokonce jsme našli i
chlapecké spodní pr{dlo! Nalezené věci obvykle na několik dnů vystavujeme
ve škole v místech, kudy chodí nejvíce ž{ků. Obvykle si je ale nikdo nevyzvedne.
Pokud tedy zjistíte, že Vašemu dítěti chybí oblečení, kontaktujte provozní
pracovníky školy.
Listopad 2011
Mgr. Josef Kyncl
4
listopad/2011
Bleskáč (naše interview)
V pondělí 19. září 2011 vyrazili redaktoři Škrobu do Hlinska, kde vyzpovídali
vedoucí dětského oddělení městské knihovny paní Stanislavu Procházkovou.
Dozvěděli se mnoho zajímavých a praktických informací o provozu knihovny, o
fondu, jímž disponuje, i o možnostech, které mohou čtenáři využívat.
Redaktoři při rozhovoru s paní S.
Procházkovou
Jak dlouho pracujete v knihovně a
proč jste si vybrala toto povolání?
V knihovně pracuji od roku 2000,
tedy téměř jedenáct let. Dostala jsem
nabídku na tuto práci, a protoţe mě
kníţky vţdycky bavily, ráda jsem ji
přijala. Nastoupila jsem ale na toto
místo jako účetní, takţe jsem si musela
dodělávat knihovnickou školu a kurz.
Se svým zaměstnáním jsem velmi
spokojena, hlavně se mi líbí práce
s dětmi a mládeţí. Jsem ráda, ţe zde
pracuji.
Baví Vás tato práce?
Doufám, ţe je na mně vidět, jak mě
tato práce baví, jak mě naplňuje.
Snaţím se dělat pro děti co nejvíce,
vymýšlím pro ně různé soutěţe. Jsme
také v klubu dětských knihoven, takţe
jezdíme na různé akce. Kromě toho, ţe
půjčuji knihy, se snaţím s dětmi dělat i
mnoho dalších aktivit. Teď máme
například připravené výtvarné dílny.
Všechny naše akce najdete na našich
webových stránkách.
Jsou pro Vás knihy důležité?
Jak uţ jsem vám říkala, povaţuji
knihy za velmi důleţité. Najdeme
v nich všechny potřebné informace.
Myslím si, ţe kníţky mají budoucnost a
ţe
obavy
o
jejich
nahrazení
elektronickou podobou jsou plané.
Podle toho, jak k nám do knihovny děti
chodí, si myslím, ţe čtou dost a ţe se o
budoucnost knih nemusíme bát.
Je nutné mít pro tuto práci nějakou
zvláštní schopnost?
Člověk musí být komunikativní,
musí tu práci dělat rád, to je totiţ hned
vidět. Řada lidí si představuje
knihovnici jako starou, nepříjemnou
paní s drdolem, protoţe to tak dřív často
bylo. Takţe je potřeba vloţit do této
činnosti srdce, aby sem děti chodily
rády a aby také na mé tváři viděly, ţe
mám z jejich návštěvy radost. Povídám
si s nimi nejen o kníţkách, ale zeptám
se jich i na to, jak se mají, a povídáme
si o mnoha věcech. Navazujeme vlastně
taková přátelství, jeţ trvají někdy aţ
do jejich patnácti let, kdy odcházejí
do knihovny pro dospělé. Často se jim
ode mě ani nechce. Takţe se jim musím
věnovat, vyjít jim vstříc a dělám to
ráda.
Jak dlouho je tato knihovna
v provozu?
Do této budovy jsme se stěhovali
v roce 2002. Dříve jsme byli v jednom
domečku na Betlémě, kde bylo ovšem
velice málo místa, nebyly tam ţidličky,
děti seděly na zemi, a proto se musely
zouvat. A tak jsme byli rádi, kdyţ se
uvolnila tato budova, kde mimochodem
byly dříve soud a vězení, a dole
dokonce vězeňské kobky. Dříve neţ se
sem nastěhoval městský úřad, nám
bývalý pan starosta Seifert umoţnil
připravit si tyto prostory. Dostali jsme
peníze a mohli jsme se do těchto
místností přesunout.
Kde se dá zjistit, kdy má knihovna
otevřeno?
Samozřejmě
na
internetových
stránkách, jinak tady na vchodových
dveřích,
v Hlineckých
novinách,
na Facebooku. Nejjednodušší je ovšem
zadat, jak uţ jsem říkala, internetovou
stránku www.knihovna.hlinsko.cz.
Kolik má knihovna knih?
Knihovna má asi 10 700 knih a
dokumentů, do kterých patří také
periodika - časopisy a broţury. Tento
stav se neustále pohybuje, protoţe
knihy se odepisují a zase dokupují.
Mám samozřejmě na mysli dětské
oddělení knihovny.
Kolik lidí knihovnu navštěvuje?
Snižuje se, nebo zvyšuje počet čtenářů
za poslední roky?
Návštěvnost naší knihovny se denně
pohybuje mezi třiceti aţ čtyřiceti
čtenáři. Počet registrovaných čtenářů je
více neţ sedm set. Toto číslo zůstává
v podstatě stejné, čtenáři starší patnácti
let odcházejí a místo nich nastupují
noví čtenáři – prvňáčci. Nejvíce se čtou
dívčí romány a fantasy literatura,
oblíbené jsou také encyklopedie.
Která kniha v městské knihovně je
nejcennější?
Nejcennější jsou encyklopedie.
Některé z nich jsou dokonce tak cenné,
5
listopad/2011
ţe je nepůjčujeme domů. Jsou
k dispozici v příruční knihovně a děti
z nich studují tady u stolečků.
Paní S. Procházková, dětské oddělení
knihovny v Hlinsku
Myslíte si, že čtou děti dostatečně?
Myslím si, ţe nečtou tak dostatečně,
jak si to představují třeba učitelé nebo
rodiče. Velkou konkurencí knih je
samozřejmě internet. Ale zase si
myslím, ţe to není aţ tak hrozné. Třeba
v Hlinsku se čte dost. Naše generace
četla více, ale bylo to také tím, ţe jsme
neměli internet, mobily a další věci,
takţe jsme hledali informace v knihách.
Pořádáte nějaké speciální akce,
abyste přilákali děti ke čtení?
Jsou to speciální akce kaţdý rok, takţe
jsou vlastně jiţ tradiční. Pořádáme
v rámci klubu dětských knihoven
Východočeského kraje například Noc
s Andersenem, dále třeba akci s názvem
Pasování na prvňáčka, připojujeme se
ke Dni pro dětskou knihu, v sobotu
před první adventní nedělí je po celý
den otevřeno, uskutečňuje se prodejní
jarmark, a to všechno proto, abychom
sem přilákali co nejvíce návštěvníků.
Letos se tato akce koná 26. listopadu, a
kdo k nám v tento den přijde, má
registraci a celý rok zdarma. Pořádáme
také výtvarné soutěţe a obrázky, které
děti namalují, ozdobí poté prostory
6
listopad/2011
knihovny.
Připravili redaktoři Škrobu
ZE ŽIVOTA ŠKOLY
8. září 2011 jsme se sešli na zastávce v Krouně, odkud jsme jeli
autobusem do Svratky. Dál jsme měli pokračovat pěšky, ale protože
začínalo pršet a mraky se tvářily přímo zlověstně, raději jsme počkali
na autobus.
Daňkovice 2011
Autobus nás zavezl do Sněžného a odtamtud jsme již museli šlapat
do Daňkovic pěšky. Protože naše pěší túra byla zkrácena, dorazili jsme
do penzionu o něco dříve a museli jsme čekat, než odjedou hosté, kteří zde
pobývali před námi. Pro zahřátí jsme dostali horký čaj. Seděli jsme v jídelně
a asi po hodině pro nás přišel pan učitel a řekl nám, že už můžeme jít
obědvat a že potom půjdeme ven. K obědu byla česneková polévka a
svíčková s knedlíkem.
7
listopad/2011
Po obědě jsme vystoupali na Buchtův kopec, kde jsme viděli radarovou
stanici na řízení provozu letadel. Cestou tam i zpět některým z nás zbyl čas
i na různé hry a škádlení.
Když jsme se vrátili do penzionu, museli jsme ještě chvilku počkat a
potom jsme se nastěhovali do pokojů. Před večeří jsme vyrazili na fotbalové
hřiště, kde jsme hráli různé týmové hry a při tom se seznamovali s novými
spolužáky.
K večeři jsme si pochutnali na smaženém sýru s hranolky. Po večeři se
většina z nás převlékla do pyžam a šla na pyžamovou párty, která se
konala na jednom z pokojů.
Ráno jsme si sbalili, šli na snídani a po vyhodnocení včerejších soutěží
dostali drobné ceny a diplomy. Nakonec jsme popadli batohy a šlo se do
Sněžného, odkud jsme se autobusem přesunuli do Svratky. Do Krouny
jsme poté pokračovali pěšky. Cesta byla náročná, ale i přes to, že jsme se
vrátili unaveni, přinesli jsme si s sebou plno zážitků.
Lucie Drahošová
V pátek 23. září 2011 jsme se sešli
na zastávce v Krouně a o půl sedmé jsme
autobusem vyrazili na atletický čtyřboj, který
se konal v areálu Základní školy ve Svratce.
Soutěžilo se ve čtyřech disciplínách – v hodu
kriketovým míčkem a u starších granátem,
v běhu na 60 metrů, v běhu na 1500 metrů
(klukům z 8. třídy to ale špatně naměřili, a
tak místo 1500 metrů běželi 1700 metrů) a
skoku do dálky. Soutěže byly rozděleny
do kategorií po jednotlivých třídách a zvlášť
závodili samozřejmě chlapci a dívky. Závodů
se zúčastnily ZŠ Jimramov, ZŠ Kameničky, ZŠ
Krouna, ZŠ Nové Město na Moravě, ZŠ
Sněžné a domácí ZŠ Svratka. Naši školu
zastupovalo 49 sportovců.
Atletický čtyřboj Svratka 2011
Po příchodu do budovy školy nás místní
pan učitel zavedl do třídy, kde jsme se zabydlili a připravovali se na závody. Zde
nám byly rozdány lístečky s našimi jmény a jednotlivými disciplínami, kterých jsme
8
listopad/2011
se mohli zúčastnit. Poté jsme
dostali čas na převlečení a čekali
do půl deváté na nástup a
zahájení soutěží. Při nástupu byly
představeny jednotlivé soutěžící
školy z okolí a po přivítání se
sportovci pomalu přesouvali
ke svým disciplínám. Po celé
dopoledne nás doprovázela
příjemná nálada a atmosféra.
Nedošlo naštěstí k žádnému
Atletický čtyřboj Svratka 2011
zranění a všichni zúčastnění si to
opravdu užili.
Když soutěžící dokončili své disciplíny, pořadatelé vybrali nejlepší sportovce a
začalo vyhlašování. Ani my jsme se neztratili a získali jsme medaile z různých
disciplín a kategorií. Všichni jsme byli s výsledky spokojeni. Žákům, kteří se umístili,
gratulujeme a zúčastněným děkujeme za reprezentaci školy.
Zlaté medaile:
Stříbrné medaile:
Bronzové medaile:
Eliška Tušlová
Jana Pokorná
Daniel Vašulín
Petr Kottoniak
Vojtěch Uchytil
Petr Kottoniak
Nela Nádvorníková
Jiří Jelínek
Michaela Gregorová
Dominik Mach
Jiří Jelínek
Michal Holomek
Prokop Hostomský
Michaela Knettigová
Simona Pešková
Natálie Szenteczká
9. třída (běh 60 m)
7. třída (hod
kriketovým míčkem)
6. třída (skok do dálky)
9. třída (hod
kriketovým míčkem)
Daniela Nováková
9
listopad/2011
V p{tek 21. října jsme my, 9. třída, poř{dali diskotéku pro ž{ky školy.
Kolem třetí hodiny jsme začali připravovat s{l, nafukovat balonky, nosit
židle apod. A kolem čtvrté začali přich{zet první hosté.
Během chvilky byl plný celý parket a všichni jsme si to moc užívali.
Protancovali jsme celý podvečer. Po celou dobu bylo připraveno
občerstvení a hr{la hudba, kter{ se, doufejme, všem líbila. Dodatečně ještě
děkujeme paním učitelk{m, že n{m dělaly dozor. Všichni jsme byli moc
překvapení, jaký úspěch diskotéka měla. Dlouhou dobu jsme nezažili
podobnou z{bavu. Jak my, dev{ť{ci, tak snad i hosté byli spokojeni s celou
akcí a už se nemůžeme dočkat příští diskotéky, kter{ bude v co nejbližším
termínu.
Michaela Lehká
OTÁZKY NA TĚLO
Daniela Nováková, žákyně IX. třídy
Kolik je Ti let a kde ses narodila?
Čím bys chtěla být, až budeš dospělá?
Chodíš ráda do školy?
Jsi pilný žák?
Jak hodně ve škole zlobíš?
Měla jsi někdy sníženou známku
z chování?
Jaký je Tvůj nejoblíbenější předmět na
ZŠ?
Jaký předmět nesnášíš?
Kdo je Tvým životním vzorem?
Které lidi ze svého okolí máš ráda?
Jaký je Tvůj největší zážitek během
školní docházky?
Které země jsi ve svém životě
navštívila?
Tvůj oblíbený zpěvák, zpěvačka či
Je mi 14 let a narodila jsem v Novém
Městě na Moravě.
Moje celoživotní přání je být herečkou.
Většinou
ano. Nemám problém
s chozením do školy.
Asi ano.
Trošku, ale jsou i dny, kdy se dokážu
ovládat.
Ne a snad ani nikdy mít nebudu.
Hodně mě baví anglický jazyk.
Chemii a dějepis.
Moje maminka.
Ty nejbližší, jako je má rodina a mí
přátelé. Mám ráda hlavně upřímné lidi.
Každý den strávený ve škole mi přináší
nějaký zážitek. Ale mezi ty největší patří
hlavně školní výlety.
Slovensko,
Rakousko,
Chorvatsko,
Francii a Německo.
Svých oblíbenců mám víc, takže
skupina?
Tvá oblíbená osobnost
obrazovky, film?
z televizní
Tvůj oblíbený politik?
Co sleduješ nejčastěji v televizi?
Myslíš si, že máš v životě štěstí?
Čeho se nejvíc bojíš?
Na co se nejvíc těšíš?
Máš nějaké tajné přání?
Co Tě dokáže nejvíc rozčílit?
Jaké roční období máš nejraději?
Jaké máš koníčky?
Jak odpočíváš?
10
listopad/2011
nedokážu
říci,
koho
nejraději
poslouchám. A má nejoblíbenější
skupina je Jaksi Taksi.
Z českých obrazovek je to Miroslav
Donutil, ze zahraničí Jennifer Aniston a
můj nejoblíbenější film je Kamarád taky
rád.
Žádný.
Nejčastěji se dívám na různé seriály a
zábavné pořady.
Občas se na mě už usmálo.
Smrti blízkých lidí.
Až jednou budu mít vlastní děti.
Samozřejmě, že mám.
Lidská hloupost, naivita a lež.
Jaro a léto patří mezi mé oblíbené.
Mezi mé koníčky patří poslouchání
hudby, brouzdání po internetu, jízda
na kole a tanec.
Spánkem nebo lenošením u televize.
Připravila redakce Škrobu
ZAJÍMAVOSTI Z DOMOVA I ZE
SVĚTA ANEB VÍTE, ŽE…
Na severochilské observatoři Chajnajtoc uvedli
do provozu největší a nejsložitější vesmírný teleskop
na světě. I když nebyl ještě zcela dokončen, zveřejnil už
první snímek vzdáleného vesmíru. Vědci si od zařízení
slibují nahlédnutí do vesmírných hlubin.
Teleskop ALMA bude mít do roku 2013 šedesát šest
dvanáctimetrových antén. S jeho pomocí chtějí
astronomové sledovat procesy, jež se udály jen pár set
milionů let po vzniku vesmíru a v době, kdy začaly zářit
první hvězdy. Teleskop byl v poušti Atacama na náhorní
11
listopad/2011
plošině ve výšce 5000 metrů nad mořem vybudován ve spolupráci USA,
Japonska, Chile a Evropské jižní observatoře ESO.
Podle serveru novinky.cz připravila Lucie Drahošová
Foto: fotobanka Profimedia
(31. leden 1785 – 5. srpen 1845)
Magdalena Dobromila Rettigová byla českou
buditelkou a spisovatelkou, autorkou kuchařek,
básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je
známa především jako autorka knihy Domácí
kuchařka.
Otec Rettigové byl panským úředníkem.
Do školy chodila v Plzni, ale po otcově předčasné
smrti se s matkou odstěhovaly do Prahy. V roce
1807 se Magdalena vdala za soudního úředníka a
spisovatele J. S. Rettiga (1774 - 1844), který ji
uvedl do české společnosti. Magdaléna Rettigová
měla tři děti, dcera byla známou zpěvačkou.
Magdaléna Rettigová žila delší dobu v Ústí
nad Orlicí, poté v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1834 v Litomyšli.
Cílem próz Rettigové je morální, citová a volní výchova. Psala i
příležitostné a pozdravné básně, divadelní hry a také německy psané
memoáry, které vynikaly subtilní povahokresbou.
V roce 1986 byl vydán výběr z beletristických prací a z dopisů ve vydání
Domácí kuchařky.
Magdalena Dobromila Rettigová zemřela 5. srpna 1845 v Litomyšli.
Foto:cs.wikipedia.org
Podle cs.wikipedia.org připravila Simona Pešková
LETEM SVĚTEM ANEB
CESTOVNÍ HOREČKA
H{dej, o jakou kulturní zajímavost se jedn{
Osada vznikla v 1. polovině 18. století. Obydlí si zde stavěli dělníci
zaměstnaní v huti na blízké České Cik{nce.
12
listopad/2011
Lovecký z{mek si nechal postavit v letech 1767 – 1776 majitel
rychmburského panství Filip Kinský. U z{mku bývala obora. Do are{lu
z{mku je zastavěna kaple sv. Jiljí, kter{ zde st{la dřív než z{mek, olt{ř
v kapli byl podle z{znamů posvěcen 20. 9. 1708 opatem hradišťského
kl{štera.
V roce 1823 koupil
panství rod Thurn-Taxisů,
v z{mku
byla
myslivna.
Od 60.
let
byl
z{mek
opravov{n a své rekreační
středisko zde m{ podnik OP
Prostějov.
Na z{mku
se
nat{čely dvě epizody seri{lu
Četnické humoresky.
O tomto z{mku existuje
také mnoho pověstí. Například že dešťov{ voda z jeho střechy na severní
straně sték{ do Severního a z druhé strany do Černého moře. Taky se
vypr{ví, že z{mek nikdy nezůstal opuštěn, měl prý neoček{vané
n{vštěvníky, čerty.
Pokud jste poznali, o jaké kulturní zajímavosti je řeč, napište svoji odpověď
spolu se jménem a třídou na kousek papíru a do 10. prosince zaneste panu učiteli
Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné
ceny.
Podle serveru cs.wikipedia.org připravila Michaela Lehká
Foto: cs.wikipedia.org
KULTURNÍ OKÉNKO
KDO JE TO?
Tato spisovatelka se narodila 3. 2. 1935 ve Studenci, dětství proţila
v Levínské Olešnici, vísce v Podkrkonoší. Kraj dětství později výrazně ovlivnil
autorčinu tvorbu. V roce 1958 promovala na Filologické fakultě Univerzity
Karlovy. Působila jako redaktorka, divadelní dramaturgyně a současně
spolupracovala s vysíláním pro děti v rozhlase i televizi.
Koncem 60. let byla uţ zavedenou autorkou. Po roce 1968, po veřejné kritice
vpádu okupačních vojsk na území Československa, měla zákaz publikovat. Přesto
psala scénáře, divadelní a rozhlasové hry a pohádky, podepsané jmény svých
přátel. V letech 1974 – 1986 vznikl na základě scénáře spisovatelky slavný
13
listopad/2011
večerníček Krkonošské pohádky. Paní spisovatelka je
také autorkou dvou detektivek: O mrtvých jen dobře
(zfilmováno v roce 1985) a Svatba bez příbuzenstva
(Motto, 2003), která získala v roce 2004 Cenu Jiřího
Marka za nejlepší detektivní román roku, udělovanou
Asociací autorů detektivní a dobrodruţné literatury.
V nakladatelství Motto byly publikovány následující
pohádkové knihy této autorky: Anče a Kuba mají
Kubíčka (2005), Pohádky z obrazovky (2006) a
Chytrému napověz (2010).
Pokud jste poznali, o jaké osobnosti je řeč, napište
svoji odpověď spolu se jménem a třídou na kousek
papíru a do 10. prosince zaneste panu učiteli
Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné
ceny.
Podle článku serveru http://www.databazeknih.cz připravila Helena Praţanová
Foto: http://img.fdb.cz
ŠKROB DOPORUČUJE SVÝM ČTENÁŘŮM
Dylan a Jamie rozhodně nemají na usedlý život
ani pomyšlení. Když si Newyorčanka Jamie,
zaměstnaná jako hledačka nových příležitostí,
vyzkouší své umění na uměleckém řediteli Dylanovi
z Los Angeles, kterého přemluví, aby vzal svou
vysněnou práci v New Yorku, uvědomí si oba, že
jsou si velice podobní. Každý z nich má za sebou
tolik zkrachovalých vztahů, že jsou ochotni zkrátka
pustit lásku z hlavy a starat se jen o zábavu.
Jakmile se tedy Dylan přestěhuje do New Yorku
a začnou se spolu vídat častěji, užívají si spoustu
legrace a sdílejí přesvědčení, že láska je jen mýtus z hollywoodských filmů.
REŽIE: Will Gluck
HRAJÍ: Mila Kunis, Justin Timberlake a další
ČESKÁ PREMIÉRA: 29. 9. 2011
Romantická komedie / USA, 2011, 109 minut
Podle serveru http://www.csfd.cz připravila Jana Pokorná
Foto: http://www.csfd.cz
14
listopad/2011
Vojtěch Steklač: Boříkovy lapálie (kniha
druhá)
Bořík a kluci z jeho holešovické party,
totiž Čenda, Mirek a Aleš, jsou tu zas!
Do všeho strkají zvědavě nos, r{di by se
proslavili jako detektivové, a teď dokonce
budují vlastní klubovnu, kterou pojmenují
Haraburď{rna. A vyvst{v{ kolem toho cel{
řada dalších problémů: například kdo se
stane vůdcem? A jakkoli si holek moc
nevšímají, tentokr{t rozhodne o vůdcovství
jejich holčičí kamar{dka Růženka. Je to
ovšem dívenka poněkud zvl{štní, chytře roli
vůdcovství podmíní vítězstvím v trojboji.
Nakladatel: Albatros
Formát: 200 stran, 14 x 20 cm, česky, vázaná
Ilustrace: Adolf Born
Rok vydání: 2009 (3. vydání)
Zdroj a foto: http://knihy.abz.cz/prodej/borikovy-lapalie-kniha-druha
Připravila Helena Praţanová
JAKSI TAKSI – SIGNÁL
Jaksi Taksi je punk-rocková
hudební skupina z Prahy. Kapela je
oblíbená hlavně u mládeže. Byla
založena v roce 1992 bubeníkem Alešem
a
tehdejším
kytaristou
Radkem.
V kapele se ze začátku vystřídalo
mnoho lidí. Když v roce 1997 vyšlo první
album s názvem Hysterčák, kapela se
zadlužila, a proto se další deska
s názvem Uvěř a zaplať musela vydávat
jen na MC. Radek (kytarista) přešel
v roce 2000 na basu a na kytaru
nastoupil bývalý basák Bžabža. Kapela postupně přešla od punk-rocku k poppunku. V anketě Český slavík 2007 v kategorii skupina skončili na 45. místě
s 668 body. Před vydáním CD Zachovejte paniku! se Radek vrátil ke kytaře,
15
listopad/2011
na basu přišel Štěpán a ke kapele se také přidal kytarista Karel. V roce
2006 odešel Štěpán a basu vzal opět do svých rukou Radek. Nejnovější
album, které vyšlo 19. září 2011, se jmenuje Signál.
Složení kapely:
Radek – zpěv
Karel – kytara, zpěv
Pavel – baskytara
Honza – bicí
Vydaná CD:
1994 – TRZBK
1995 – Málo krve
1997 - Hysterčák
2002 – Live 2002
2004 – Všechno dobrý
2005 – Zachovejte
paniku
2008 - Optimista
2011 - Signál
1999 – Uvěř a zaplať
2000 – Na běžícím pásu
2001 - Online
CD Signál obsahuje tyto skladby:
1. Příchody (úvod)
8. Šťastná
2. Změna
3. Signál
9. Maturitní večírek
10. Závist (Blecha II)
4. Cítím
5. Dýchám
10. Vítám
11. Nezměníš
6. Víme svý
12. Vteřina
7. O nás
13. Odchody (závěr)
Zdroj: a foto: http://www.jaksitaksi.cz
Připravila Michaela Sklenářová
Škrob doporučuje: ČASOPIS PEVNOST
Pevnost je měsíčník o hororu, fantasy a sci-fi.
Najdete v něm recenze a články nejen o filmech, RPG
hrách, stolních hrách, ale také literárních novinkách a
čtyřiadvaceti stránkovou černobílou sekci s krátkými
povídkami, listárnou a několika rozhovory se známými
spisovateli. Jsou tu také další zajímavé články
o festivalech komiksů, knih, reportáže z knihkupectví,
literární bulvár a mnoho dalšího. V každém čísle je jako
příloha kniha, časopis se však dá koupit i bez ní.
Počet stran:
Formát:
Rok vzniku:
Šéfredaktor:
Vydavatelství:
Běžná cena:
16
listopad/2011
66 + 4
210 x 297 mm
2002
Tomáš Němec
Pražská vydavatelská společnost
55 Kč bez přílohy, 115 Kč s příl.
Připravila: Iveta Sodomková
Foto: www.topzine.cz
TIP NA VÝLET – MĚSTEČKO
LIBĚCHOV
V tomto čísle se vydáme na výlet do Liběchova na obří hlavy a bunkry. Pokud
si chcete vyjet na celodenní výlet, Liběchov je určitě to pravé místo.
Městečko Liběchov leží
severozápadně 5 km od Mělníka.
Je to příjemné místo na výlet a
záleží jen na vás, kolik času mu
chcete věnovat a kolik jste
ochotni ujít kilometrů.
V Liběchovském zámku jsou
vystaveny asijské, africké a
americké
sbírky
Náprstkova
muzea.
Dále
zde
můžete
prozkoumat
zámecký
park,
ve kterém je zajímavá oranžérie a barokní sochy. Dominantou Liběchova je
kostelíček nad vinicemi.
Když půjdete od zámku,
zavede vás modrá turistická
značka k jeskyni Kácelka, což je
ve skále uměle upravený
čtvercový prostor se skalními
komorami a fantastickými
postavami
vytesanými
ve
skalách. Na jedné skalní stěně
v těsném sousedství jeskyně je
vytesaný
motocyklista.
Půjdete-li
odtud
kilometr
17
listopad/2011
po modré značce, dojdete k obřím čertovským hlavám, které shlíželi do údolí do té
doby, než je přerostl borový les. Pokud se vám skalní sochy zalíbily, můžete sejít
po modré do Želízů (je tu malé koupaliště) a po žluté pokračovat lesem na protější
straně údolí, kde potkáte další skály přitesané do podob zvířat a mytologických
postav.
Máte-li náladu na delší výlet, vraťte se od křižovatky U Hada po modré
do Tupadel a pokračujte směrem na Nové Osinalice po zelené. Po dvou
kilometrech je první betonový bunkr z pevnostní linie. Bunkrů je asi dvacet,
některé jsou přístupné, ale najít je v lese a křoví není snadné. Pátrání od bunkru
k bunkru je však určitě nezapomenutelný zážitek. O tři kilometry dále se nachází
vesnice Vidim. Bývalo to architektonicky skvostné místo s barokním zámkem,
kruhovou návsí a velkým hospodářstvím. Dávné bohatství tohoto kraje je tu
dodnes znát.
Foto: http://www.profimedia.cz/ , http://www.e-cesko.cz/
Michaela Sklenářová
JAZYKOVÝ KOUTEK
Znáte svůj mateřský jazyk?
Co je to:
MLEČ
Vyberte z následujících moţností:
a) ten, kdo mlel v mlýně obilí
b) ten, kdo si dával v mlýně mlít obilí
c) ten, kdo má mléčné zuby
Co to znamená:
„MLÁTIT PRÁZDNOU SLÁMU“
Vyberte z následujících moţností:
a) tlouct hlupáky
b) dělat něco úplně zbytečně
c) mluvit úplně bez obsahu, planě
Řešení naleznete na straně 30.
18
listopad/2011
POZNÁTE FILMOVÉ HLÁŠKY?
V červnovém čísle Škrobu jsme zveřejnili další hádanku z oblasti českého
filmu. Připravili jsme pro vás úkol, při jehož řešení jste měli poznat, ze kterého
díla jsme vybrali známé filmové „hlášky“. Pokud jste při hledání řešení nebyli
úspěšní, můžeme vám prozradit, že oním filmem byla velmi oblíbená česká
komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách režiséra Václava
Vorlíčka. Abyste se s filmem lépe seznámili, přinášíme jeho stručnou
charakteristiku.
Slavná filmová komedie o zásadovém
bytovém referentovi a neslavném osudu
posledních českých vodníků. Zbylo jich už jen
sedm. Pan Wassermann s chotí a dcerou Polly a
jejich sloužící, Karel, Bertík a Alois s dcerou Janou.
I jejich konec se však zdá neodvratný, zejména
poté, kdy je Lojzíkovi za obětavost přidělen nový
suchý byt I. kategorie s ústředním topením a
informací, že jejich vlhký domek na břehu Vltavy
bude zbourán. Tomu se vodníci rozhodnou
zabránit za každou cenu a vydají se za bytovým
referentem doktorem Mráčkem, který má jejich případ na starosti…
Připravil Petr Schmied
Zdroj: csfd.cz; foto: http://img.csfd.cz
Do červnového čísla Škrobu jsme vybrali ukázku ze scénáře populárního
filmu, tentokrát od režisérky Marie Poledňákové. Uhodnete jeho název? Řešení
se dozvíte v příštím čísle.
Albert: „Příště, kdo bude něco chtít říct, ať zvedne ruku.”
(Pepíno se přihl{sí.)
Albert: „Co chceš, Pepíno?”
Pepíno: „Zkouším, jestli to funguje.”
Pepíno: „Michale, j{ bych chtěl bejt hadem.”
Michal: „Proč hadem?”
Pepíno: „Protože když had jde, tak při tom leží.”
Kateřina Hor{kov{: „Kde m{š t{tu?”
Kačenka Hor{kov{: „Hrajeme si na schovku a t{ta říkal, že koho neuvidí celej
den, ten dostane medaili. A na Matýska vypsal zvl{štní odměnu!”
Připravila Jana Pokorná
Zdroj: hlaskyzfilmu.cz
19
listopad/2011
Perličky ze ž{kovských knížek
Při hodině Vv snědl výkresy.
Při hudební výchově schválně mutuje, i kdyţ na to ještě
nemá potřebný věk.
Při kreslení uţírá spoluţákovi model.
Při matematice odpověděl na výzvu, aby šel k tabuli,
odmítnutím z důvodu bolesti nohou.
Při měření ve fyzice pouţívá vlastní voltmetr a prohlašuje,
ţe školní nestojí za nic.
Při písemce vnucuje spoluţačce nápovědu.
Při sexuální výchově osahává spoluţačky a tvrdí, ţe se
vzdělává.
Při špatném prospěchu si vynucuje lepší známku pláčem.
Perličky ze školních lavic
Literatura: Karel Jaromír Erben napsal sbírku
Kytice, coţ je takový veršovaný horor.
Jaroslav Hašek se proslavil knihou o dobrém
vojáku Švejkovi, protoţe je veselá, je v ní
spousta sprostých slov, ale přitom je celá
proti válce.
Dějepis: Hitler rozpoutal druhou světovou
válku hlavně proto, ţe se v Německu vyrábělo
hrozně moc zbraní a nikdo nevěděl, co s nima.
O sametové revoluci se ještě učíme v dějepise, a přitom to naši rodiče normálně zaţili.
Nevolník byl člověk, který nechodil volit.
Otrok byl majetkem svého pána, třeba jako křeslo nebo tak.
Biologie, botanika, zoologie: Jepice má krátký ţivot, a kdyţ náhodou vletí pod lampu,
tak ho má ještě kratší.
Pavouk tká sítě zadkem.
Ţíţalu můţeme přetrhnout na dvě půlky a kaţdá půlka si odejde jinam.
Myš polní škodí na poli a myš domácí všude, kam vleze.
Obrázky: jmtv.cz a olomoucky.denik.cz; zdroj: perlicky.kvalitne.cz a radver.blog.cz
Připravil Petr Schmied
20
listopad/2011
Vtipy
Povídají si dva policajti.
„Hele, víš, jak včera nešel proud? To bylo něco… Půl hodiny jsem byl
uvězněný ve výtahu, než mě z něj dostali!“
Druhý se tak lehce pousměje a povídá:
„Tak to já jsem to měl horší. Dvě hodiny jsem stál na eskalátorech, než se
zase rozjely!“
„Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla
rozbít?“
„Ano, a co má být?“
„Nic…, jenom že teď už se bát nemusíš.“
Připravila Jana Pokorná
Zdroj: bolehlav.cz
FANTAZII SE MEZE
NEKLADOU ANEB NAŠE
LITER[RNÍ POKUSY
STARÁ ZAŠLÁ MINCE
Chudý, vyhublý muţ se skutálel po schodech a
zůstal leţet. Dva muţi oblečení ve vojenských
oblecích se zasmáli a zavřeli ţalář. Muţ pod schody
se pomalu a s obtíţemi zvedl a sedl si na dřevěnou
lavici stojící u stěny. Ruce sloţil do klína a přemýšlel,
co mohl udělat lépe a co bude dál. Soudce je velmi
náladový. Někdy dá vězně popravit, jindy mu nařídí
useknout ruku a pustí ho na svobodu. Co je horší?
Zemřít, nebo přijít o ruku? Když přijde o ruku, bude
sice žít, ale co z toho, když má člověk farmu a navíc
rodinu, přemýšlel muţ a svými chraplavými vzdechy
vytvářel ozvěnu odráţející se od vlhkých stěn ţaláře.
V kraji panovala chudoba, ale král trval na platbě daní. Válka se sice blíţila
ke konci, ale uţ teď byli aţ příliš zranitelní a král nechtěl připustit, aby bylo království
opět napadeno.
Muţ si rozepnul vestu a svými dlouhými neupravenými nehty začal rýt
do podšívky. Po několika chvílích vytvořil dostatečnou trhlinu, aby jí mohl vyndat malý
placatý předmět. Byla to zlatá mince. Poslední a jediná, kterou u sebe muţ kdy měl.
Muţ ji začal otírat prstem a pak se na ni se smutkem v očích podíval. „Co s tebou teď
bude? Jak se dostaneš k mému prvorozenému? Měl jsem mu tě dát, dokud to šlo,“
promluvil k minci a ta se zablýskla, jako by mu rozuměla. Tato mince se předávala
21
listopad/2011
z pokolení na pokolení uţ dobrých 500 let. Nikdo nevěděl, k čemu přesně slouţí, ani
jeho děd to nevěděl. Kaţdopádně mu přinášela štěstí, tedy aţ doteď.
Klíč zachrastil v zámku a otevřely se mříţe, které po celou dobu dělily muţe
od svobody. Nad schody se objevil voják, zřejmě přiopilý vínem, a zavolal na muţe:
„Hej ty! Vstávej! Máš soud! Doufám, ţe s tebou pěkně zametou!“ Muţ se zvedl a aţ
teď si uvědomil, jak ho bolí celé tělo z pádu ze schodů. Vyšel po schodech nahoru.
Voják ho surově chytil za ruce a nasadil mu okovy. Zamknul mříţe a vedl muţe
k soudu. To byl jeho konec.
„A za neplacení daní se odsuzuje k trestu smrti stětím hlavy,“ vynesl soudce
rozsudek a důstojně odešel ze soudní síně. Muţi se zalily oči slzami, ale částečně se mu
také ulevilo. Zítra odpoledne mu setnou hlavu a uţ se nebude muset starat o nic. Jen tu
minci ještě musí dát synovi.
Rodina na něj čekala venku, jenţe stráţe mu nedovolí mluvit s nimi. Ale přece
musí být nějaký způsob, jak minci předat. Několik okamţiků přemýšlel, jestli by mu
mohly pomoci stráţe. V duchu zavrtěl hlavou. Nepomůţou. Vyšel ven a uviděl syna,
dvě dcery a svou ţenu. Byl na ně smutný pohled. Šaty měli o něco méně otrhané neţ
muţ, ale chudí byli stejně. „Večer přijď,“ němě naznačil muţ synovi. Syn přikývl
na souhlas a mírně se zamračil.
V okně se objevila synova tvář a muţ si úlevně oddechl. Konečně minci předá.
„Kde jsi, otče? Nevidím tě!“ ozval se synův znepokojený hlas. „Tady, chlapče,
pod oknem,“ odpověděl mu otec.“Neviděl tě někdo? Víš, ţe se tohle trestá smrtí.“
„Neviděl mě nikdo, alespoň doufám,“ řekl syn a ohlédl se, jako by čekal, ţe se někde
objeví stráţe.
Muţ vytáhl z vesty zlatou minci a začal synovi vysvětlovat, proč mu ji dává.
„Nesmíš ji nikdy ztratit. Tohle mi kladl na srdce můj otec a jemu zase jeho otec. Ta
mince je velmi důleţitá. A nesmíš ani pomyslet, ţe bys za ni něco koupil. Nesmíš! Mně
tahle mince v mnohém pomohla, i kdyţ nevím, k čemu přesně slouţí. A taky ji
nesmíš…“ „Hej, co to tam děláš?“ ozval se v dálce varovný hlas. Muţ se otočil a uviděl
vojáka, jak stojí u mříţí a pokouší se je odemknout.
Muţ zpanikařil a nevěděl, co má dělat. „Běţ!“ křikl na syna. Syn se zvedl a začal
utíkat. Vojákovi uţ se podařily otevřít mříţe a scházel po schodech dolů. Najednou si
muţ vzpomněl, proč chtěl, aby přišel jeho syn. „Mince!“ Syn se otočil, ale uţ bylo
pozdě.
Voják přistoupil k muţi a chtěl mu minci vytrhnout. Stařec s ním bojoval a
nehodlal mu minci dát. Syn přiběhl zpátky a pokoušel se přes mříţe pomoci otci. Voják
byl sice dobře cvičený, ale na takovéhle boje ho nic nemohlo připravit.
Muţ drţel minci v ruce a vší silou se bránil vojákovi. Najednou mu ale mince
vyklouzla z ruky. Voják se vítězoslavně usmál a sklonil se pro minci. Syn ale na nic
nečekal a udeřil vojáka kamenem. Voják se skácel k zemi a muţi přitom podtrhl nohy.
Oba dva zůstali leţet na zemi bez hnutí. Mince zapadla do mezery mezi kameny.
Ticho. Zima. Vzduch se nehýbá. Syn vyděšeně hleděl na svého leţícího otce. „Co
jsem to provedl? Zabil jsem vlastního otce!“ Syn se začal škrábat na nohy. Neţ se mu to
podařilo, tělo se mu začalo otřásat pod neovladatelnými vzlyky. Utekl, aniţ se ohlédl.
A tak zůstala mince, na které muţ tolik lpěl, ztracena.
Iveta Sodomková
Obrázek: stockphotos.sk
22
listopad/2011
V osmé třídě jsme s mou spolužačkou
Danielou jely s dětmi a s učiteli ze všech
možných
škol
z Pardubického
kraje
na zájezd do Francie. Jely jsme autobusem a
asi po šestnácti hodinách jsme konečně
dorazily do určeného místa.
Všechno bylo super, až do třetího dne.
To jsme měli večerní rozchod po Paříži.
Všichni se celí natěšení pomalu začali
rozbíhat všude možně, ale vedoucí ještě stihl
nahlas říct: „O půl jedenácté budete všichni
čekat tady u autobusu.“ Já jsem šla
s Danielou, Jirkou, Káťou a Eliškou. Navštívili
jsme pár obchodů, a když jsme mířili
do dalšího, najednou jsme uslyšeli divný
zvuk. Nevěděli jsme, co to je, ale nakonec se
Jirka přiznal, že to je jeho břicho a že má
hlad. Všichni jsme najednou řekli: „Jdeme
do mekáče“. A tak jsme šli. Objednali jsme si
něco k jídlu a pití, chvilku jsme si povídali a
najednou se od vedlejšího stolu ozval dost
hlasitý smích. Otočila jsem se a zahlédla jsem
holky, které patřily k nám, a tak jsem si k nim
šla sednout. Smály jsme se a dělaly jsme
blbosti. Čas utíkal strašně rychle. Když byly
holky na odchodu, otočila jsem se ke stolu, u kterého seděl Jirka s Káťou a Eliškou, ale
nikde nikdo. Rozhodla jsem se tedy, že půjdu k autobusu s holkami. Tam už všichni
čekali jenom na nás. Počítali jsme se, ale bylo nás málo. Paní učitelka Urbanová se mě
zeptala: „Míšo, nevíš, kde je Daniela?“ „Ona šla s Jirkou, Eliškou a Káťou,“ odpověděla
jsem. Stejně jako paní učitelka hledala Danielu i ostatní učitelé hledali své chybějící
žáky, což byl Jirka, Káťa a Eliška. Všichni byli vystrašení, kde vlastně jsou. Nikdo
o nich nic nevěděl. Čekali jsme 5 minut, 10 minut, 15 minut a stále nic. Mezitím, co my
jsme se strachovali, oni šli temným, strašidelným parkem, ve kterém leželi
po lavičkách bezdomovci. Byli jsme rozhodnutí, že je půjdeme hledat, ale najednou
jsme uslyšeli křik a kroky, jako kdyby někdo běžel. Byli to oni. Přiběhli vyděšení a
udýchaní k autobusu. Všichni jsme byli šťastní, že jsou v pořádku a že se jim nic
nestalo a v klidu jsme odjeli zpátky na ubytovnu.
Foto: cs.wikipedia.org
23
listopad/2011
Řetězy
Iveta Sodomková
Ze svých řetězů se vyprostím
Své únosce uprosím
Uprchnout se pokusím
Aby mě pustili ven
Na sluneční svit
Bez slunce neschopná jsem
Bez něj neschopna žít
Svůj život završím
Útěkem do tmy
Temné dny
N[ZORY, UD[LOSTI,
KOMENT[ŘE
JAK JÁ VIDÍM NAŠI TŘÍDU
Naše třída je hodně problémov{, proto bych chtěla napsat, jaký na ni m{m
n{zor a co si o ní myslím j{.
Každý naši třídu vidí jinak. Malé děti se n{s bojí, starším jdeme
vzorem a učitelé n{s vidí jako nejhorší třídu, kter{ v hodin{ch neust{le
vyrušuje a neučí se.
Od zač{tku osmé třídy se o n{s začalo mluvit jako o nejhorší třídě
na škole. Nejprve mi to bylo celkem jedno, ale postupem času mě chov{ní
některých spoluž{ků štvalo čím d{l víc. Nejen že n{m učitelé neust{le
nad{vali a stěžovali si na n{s, ale u některých ž{ků se začali zhoršovat i
zn{mky z chov{ní.
Naše třída je rozdělena do několika skupinek. Zatímco kluci se perou,
honí se po třídě a vymýšlejí blbosti, holky se mezi sebou většinou
pomlouvají, posmívají se ostatním, dělají si naschv{ly a h{dají se kvůli
úplným zbytečnostem. Teď, když už jsme v dev{té třídě, měli bychom
všichni držet pohromadě, vz{jemně si pom{hat a užít si bez průšvihů
poslední rok na z{kladní škole. Ale o tom si bohužel můžu nechat jen zd{t,
protože by to jinak nebyla naše třída, kdyby neudělala opět nějaký průšvih.
24
listopad/2011
Někteří spoluž{ci se posmívají ostatním nebo na ně mají nar{žky,
protože vypadají jinak. Jinak se oblékají, učí se lépe nebo je učení baví.
Takovéhle chov{ní se mi nelíbí, protože děti z nižších ročníků se n{s bojí.
Minulý rok se některým klukům z naší třídy vyhýbali dokonce i loňští
dev{ť{ci. Kluci od n{s ze třídy na ně měli nar{žky, protože se dobře učili,
nezlobili tolik a byli slušní, což se o n{s říct ned{. Mně se chov{ní
spoluž{ků nelíbilo, protože kluci z loňské devítky byli moji hodně dobří
kamar{di (samozřejmě, že by se mi to nelíbilo, i kdybych dotyčného
nesn{šela). Když jsem viděla spoluž{ka, jak do něj třeba strk{ nebo na něj
m{ blbé nar{žky, měla jsem sto chutí mu jednu vrazit a v duchu jsem si
říkala, že by se měl první podívat na sebe a trochu se nad sebou zamyslet.
Jenže kdybych něco takového udělala, vysm{l by se mi do obličeje a ničemu
by to nepomohlo. Naštěstí kluci z devítky nebyli tak hloupí, a když to
nebylo nutné, rvačk{m se vyhýbali. U n{s je to bohužel naopak, kluci
rvačky spíše vyhled{vají.
N{š prospěch také není moc hezký. Nejsme tak hloupí, jak vypad{me,
jen jsme prostě líní se něco naučit. Největší problém je opět u kluků.
Myslím si, že kluci před sebou dělají blbce, a přitom někteří v té hlavě
opravdu něco mají. Ale radši ze sebe budou dělat blbce, než aby se jim pak
ostatní posmívali, že to jsou šprti. Nevím proč, ale asi chtějí vypadat jako
největší borci, být zajímaví a chtějí si trochu zamachrovat, a tak radši
v hodin{ch vyrušují a dělají nepoř{dek. Ale jako borci opravdu nevypadají,
vypadají spíše jako blbci.
Kdybychom v hodin{ch nevyrušovali a d{vali pozor, třeba by naše
zn{mky byly lepší. Mně osobně vadí, když někdo vyrušuje a určitě nejsem
sama. Většina ž{ků o tom neví, ale když sedím v první lavici a učitel nebo
učitelka vykl{d{ l{tku, tak je zezadu dost slyšet, o čem se kdo baví, a
vyrušuje to jak učitelé, tak i některé spoluž{ky.
V tomhle pololetí bude hodně z{ležet na zn{mk{ch, které budeme
potřebovat k tomu, aby n{s přijali na střední školu nebo učiliště. Tuto větu
slých{me dost často i od učitelů, ale hodně spoluž{kům je to úplně jedno a
vyrušují d{l. Je to každého boj, ale byla bych r{da, kdyby ti, které to
nezajím{, nevyrušovali a respektovali ty, kteří se chtějí něco naučit. Potom
to bude jejich chyba, až se nedostanou na školu, na kterou pl{nují jít.
Na z{věr bych se chtěla omluvit těm klukům, kteří nevyrušují a
nedělají takové blbosti jako ostatní. Nechci, abyste si mysleli, že v{s
všechny h{zím do jednoho pytle. A vy, co tohle děl{te, tak se vzpamatujte.
25
listopad/2011
Vím, že ve skutečnosti, když jste sami, se chov{te úplně jinak. Ale když je
v{s v partě několik, děl{te ze sebe tot{lní blbce.
Trest smrti. Možná se
ptáte, proč se toto téma
objevuje zrovna ve školním
časopise?
Myslím si, že
každý, ať dítě, či dospělý, by
měl něco o tomto prostředku
k řešení problémů s těmi
nejtěžšími zločinci vědět a
vytvořit si vlastní názor.
Obžalovaný je odsouzen
k trestu smrti… Takovýto
výrok soudce nebo poroty si
obžalovaný ještě stále může
vyslechnout v některých
zemích světa, jako jsou například Čína, Singapur, Írán a některé státy USA. Otázkou
je, zda je tento trest správný. Zda má někdo právo vzít někomu život, i přes
všechny jeho spáchané zločiny. Zda se soudce nebo porota, která vynese
rozsudek, nestane vrahy schovanými za zákony.
Můj názor na trest smrti, mnohdy nazývaný jako absolutní trest nebo nejvyšší
trest, je takový, že nikdo nemá právo vzít někomu jinému život. Zastánci trestu
smrti tvrdí, že jen tak se ještě v dnešní době dá udržet pořádek. Avšak není tomu
tak. Většina vražd, které kdy byly spáchány, nejsou předem naplánované, tak jak
by měl případně další zločince odradit? Ano, říkáte, tak se nemají pouštět
do žádných krádeží a zločinů, které se zvrtnou až k vraždě. Je to pravda, ale
řešením pro mě není trest smrti.
Justiční omyl. Jsme jen lidé a lidmi zůstaneme. Nikdo z nás neví vše, co se kdy
stalo. Jsou známy případy, kdy byl někdo obviněn neprávem, kdy byl uvězněn
na několik let a až po dlouhé době bylo zjištěno, že pachatel je stále na svobodě a
trest si za něho odpykává někdo jiný. Někdo jiný. Někdo, kdo ztratil kus svého
života kvůli lidské nevědomosti. Většinou, když se na takový omyl přijde, jsou
dotyční odškodněni značnou sumou peněz. Ale jak je tomu u trestu smrti? Jak
někoho můžeme odškodnit, když už není mezi námi? Trest smrti je nevratný a
na to se zapomíná! Jednou jedinkrát někoho posadíte na elektrické křeslo, dáte
mu smrtící injekci nebo zavřete do plynové komory. A co když to byl ten nepravý,
26
listopad/2011
co když teď jeho rodina někde v koutě trpí jen kvůli lidskému omylu a je
vyčleňována ze společnosti kvůli tomu, co nikdo z nich nespáchal.
Většina národa se přiklání k trestu smrti. Ale když se někoho zeptáte, proč
preferuje právě tento trest, většinou uslyšíte odpověď typu: ,,Patří mu to. Co
jiného s ním? Dobře mu tak.“ Já si to nemyslím! Myslím si, že když někoho
odsoudíme k smrti, stáváme se vrahy, avšak s malým rozdílem. A to, že my náš čin
máme posvěcený zákony. Myslím si, že horším trestem je být někde zavřený
bez návštěv, bez potěšení života, bez komunikace s okolím. Do černé cely.
Do konce svého života. Navždy samotný.
Asi teď někoho možná napadne, že se zastávám zločinců a vrahů. Proč bych
to dělal? Ale jediný problém, proč jsem proti tomuto trestu, je v tom, že trest
smrti je pro mě velmi nemorální. A myslím si, že by měl být zrušen ve všech
státech světa.
Ondřej Bouška
Foto: wallpaper.cz
Když se řekne hlad a sucho
v Somálsku, lidé nad tím uvažují
různě. Jedna polovina z nich si
řekne, nás se to netýká, tak proč se
tím zatěžovat, zatímco ta druhá
polovina nad tím uvažuje jinak.
Chce pomoci lidem, kteří to
potřebují. Dokážou se do této
situace vžít a přemýšlí nad tím, co
kdybychom na tom byli stejně a potřebovali pomoc stejně, jako ji teď
potřebuje 3,2 milionu Somálců.
Humanitární pomoc posílá i Červený kříž, který v letošním roce daroval
120 milionů franků. Somálsko především trápí hlad. Internet uvádí, že
radikální milice Šaráb ale existenci hladomoru v zemi popírá, a proto nechce
vstoupit do světového programu pro výživu. Šaráb poskytuje největší
světovou potravinovou pomoc. Poskytování pomoci však je v postižených
oblastech obtížné. Jih a centrální části země ovládají radikální islamisté, kteří
se hlásí k teroristické síti Al-Káida. Na hlad ale zemřelo už více než 30 000 lidí.
Situace je tedy velmi kritická. Na zotavení dětí je často potřeba déle než měsíc,
záleží na situaci podvýživy, ve které se do uprchlického tábora nebo střediska
dostanou. Hlad a sucho doprovázejí i nemoci, které jsou velkým problémem.
27
listopad/2011
Myslím, že každý, kdo doopravdy pomoci chce, určitě může. Stačí se spojit
s organizacemi pro humanitární pomoc a věřím, že jakoukoli pomoc ocení.
Michaela Lehká
Průzkum na naší škole:
Obrázek: znamenicasu.cz
Jaká je vaše nejoblíbenější kniha?
Dva hlasy získaly knihy Malý princ, Zuzanka, Medvídek Pú, Tintin, Mikulášovy
patálie, Babička, Blesk (Bohuţel někteří ţáci nepoznají rozdíl mezi knihou a novinami
nebo sociálními sítěmi na internetu – viz Facebook 4 hlasy), Lotta z rošťácké uličky,
Kvak a Ţbluňk, Legenda o sovích stráţcích.
Jeden hlas obdrţely knihy Ségry v průšvihu, Nerozluční přátelé, Válka čarodějek klan vlčice, Správná pětka, Robinsonka, Kůň jménem zázrak, Jak to bylo poprvé, Memento
(Radek John), Pat a Mat, Nejkrásnější filmové pohádky, Bratr vlk (Michelle Paverová), Psí
ráj, Zuzka a poníci, Vinnetou, Narnie, Kočka Ka, Stmívání, Krteček, Můj kamarád kůň, Tři
prasátka, Véna kuk, Špalíček her a pohádek, Byla jednou koťata, Dobrodruţství s myškami,
Mikeš, Eragon (Christopher Paolini), Saxána a lexikon kouzel, Staré pověsti české, Bod
mrazu, Drsnej brouk, Dobrá mysl, Holky z internátu (Enid Blyntonová), Vlčák Kazan, Rolf
Zálesák, 20 000 mil pod mořem, Večerní přátelé, Večerní přítel, Průvodce světem vlkodlaků,
Vochomůrka a Křemílek, Rumcajs, počítačová literatura, Černí baroni, Julie na koňské
farmě, Cukrárna (Jan Míka), Bota jménem Melichar, Cherub (Robert Muchamore), Bylo nás
pět (Karel Poláček), Jak voní svět koní, Svět podle Snoopyho, Blonďatá Kerolajn,
Strašpitlům vstup zakázán, Zlomený meč (Eduard Štorch), Záhadná Jessie, Pět holek vítězí,
Káťa a Škubánek, Děti z Bullerbynu (Astrid Lindgrenová), Honzíkova cesta, Legendy a
mýty, O koních, Dinosauři, Čtyřlístek.
16 lidí kníţky nečte.
Michaela Lehká, Daniela Nováková, Michaela Sklenářová
28
listopad/2011
Anketa:
Myslíte si, že by měl mít Škrob své vlastní internetové stránky?
Proč?
Kristýna Nožková, 6. třída – Ano, protože by se nemusel tisknout a mohl by se číst
na internetu.
Ondřej Pražák, 5. třída – Jasně, bylo by to na internetu.
Dominik Pešek, 6. třída – Ne, časopis by měl být ve škole, je to přece školní časopis.
Anonym – Je lepší na papíře.
Veronika Stodolová, 9. třída – Ne, protože Facebook je lepší.
paní učitelka Šmahelová – Myslím si, že ano.
Jiří Sodomka – Ano, Škrob by měl mít své vlastní internetové stránky, ale mělo by
zůstat i papírové vydání.
Připravily Iveta Sodomková a Lucie Drahošová
HLAVOLAM
KOZA, VLK A ZELÍ
Zad{ní:
Jednoho dne se starý vesničan vracel z trhu domů. Měl s sebou kozu, vlka (to
by mě zajímalo, kde toho „schrastil“) a v podpaží svíral hl{vku zelí. Vesele si pískal,
jak se mu handlov{ní povedlo, když přišel k řece. Na břehu měl přiv{zanou malou
pramici a už chtěl nasednout, když tu ho n{hle dobr{ n{lada opustila. „Safra,“ říkal
si, „vždyť j{ se do té lodičky se vším tím nevejdu. A když tu nech{m vlka
samotného, sní mi kozu. Když tu nech{m kozu, sní mi zelí. Jak j{ to jenom
provedu?“
Pomozte staříkovi dostat vlka, kozu a zelí na druhý břeh. Do loďky se mu
vejde jen jedna věc. A na ž{dném z břehů nesmí nechat samotného vlka s kozou
nebo kozu a zelí…
Řešení přineseme v dalším čísle.
Petr Hainc
Zdroj: http://hlavolamy.stylove.com
29
VYMALUJ OBR[ZKY
Obrázky: omalovankyprodeti.cz
listopad/2011
30
listopad/2011
KRESLENÝ VTIP
Autor: Konstantin Kurasevich
Řešení úkolu: Co je to: „MLEČ“. Správná odpověď je b; Co to znamená:
„MLÁTIT PRÁZDNOU SLÁMU“. Správná odpověď je c.
Vyd{v{ Z{kladní a Mateřsk{ škola v Krouně, PSČ 539 43,  469341115
e-mail: [email protected], http://www.zskrouna.cz, ročník XVIII.
Redakční rada: L. Drahošov{, S. Peškov{, J. Pokorn{, H. Pražanov{, M. Lehk{, D.
Nov{kov{, M. Sklen{řov{, I. Sodomkov{, O. Bouška, P. Hainc, Mgr. Petr Schmied
Illustrations: Tereza Brožkov{,Konstantin Kurasevich
Kopírov{ní či jiné použív{ní jakékoliv č{sti bez souhlasu vydavatele je zak{z{no.
Listopad 2011
31
ANGLICKÁ KŘÍŢOVKA
listopad/2011
32
listopad/2011
&&&&& Ţofka kříţovka &&&&&
Dne 16. listopadu 1810 se v Praze narodil jeden z nejznámějších představitelů českého
romantismu… (1. + 2. část tajenky). Jeho nejslavnější dílo je… (3. část tajenky). První
báseň ale publikoval již v roce 1831 a jmenovala se Svatý Ivan.
VODOROVNĚ: A. Stavební stroj; dělostřelecká zápalná šňůra. – B. Dílo malíře; těleso
s jednou podstavou. – C. Plátěná pokrývka hlavy; uzavřená skupina lidí; dovednost;
značka tuny. – D. Citoslovce; vymahač dluhů; chuchvalec. – E. 1. část TAJENKY; 3.
část TAJENKY. – F. Chemická značka hliníku; lepidlo pouţívané knihtiskaři;
osamocené; horolezecká turistická asociace (zkratka). – G. Francouzský člen; plynný
obal Země; zkratka pro označení počtu kusů. – H. Anglicky „spát“; ozdoba. – I. Pera
(ptáků); obvyklá přezdívka jména Antonín.
SVISLE: 1. Psovitá šelma. – 2. 1. část TAJENKY; shluk stromů. – 3. Svítilna; dřívější
SPZ okresu Liberec. – 4. Muţské jméno; hlinecká elektromontáţní firma. – 5.
Mezinárodní označení aut Velké Británie; Pohárek. – 6. Říční korýš; dřívější SPZ
okresu Kutná Hora; řeka v Bělorusku; 7. Nespisovné citoslovce bolesti, řeka v Belgii. –
8. Nástraha; předloţka; anglicky „tlustý“. – 9. Technologie ošetření potravin
chvilkovým zahřátím na vysokou teplotu; označení licence softwaru dodávané s novým
počítačem; letadlo (zastarale). – 10. Mezinárodní označení aut Holandska; plošná
jednotka; svatá kniha islámu. – 11. Postava s buřinkou; značka jednotky délky; plazi. –
12. Značka nanometru; tkanina. – 13. Technická kontrola; světlost.
Pomůcka: A. Lunt. – 6. Opa. – 7. Yssp. – 9. UHT.
Pokud jste správně vyluštili tajenku dnešní křížovky, napište její znění spolu se svým
jménem a třídou na kousek papíru a do 10. prosince zaneste p. uč. Schmiedovi.
Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, kteří obdrží drobné ceny.

listopad 2011 - Základní škola a mateřská škola Krouna

Transkript

Podobné dokumenty