Téma 1: Práce s Desktop

Téma 2: Práce s commands
Téma 2: Práce s Commands
1
Téma 2: Práce s commands
Teoretické znalosti
V této kapitole se naučíte používat základní příkazy při práci s terminálem v prostředí linux.
Zjistíte jak vytvořit uživatele, složku, soubor, dále jak nastavit uživatelská práva nebo
diagnostikovat operační systém. Podíváte se také na konfigurační soubory shell a nastavení
promtu.
Shell
Jak jsme již zmínili v předchozím tématu síla Linuxu spočívá hlavně v příkazové řádce a
v ovládání systému pomocí příkazů. V grafickém prostředí (ukaž-a-klikni na ploše) jazyk
konverzace určuje počítač a uživatel má pouze pasivní úkol vybírat si z nabízených variant.
Oproti tomu příkazová řádka poskytuje velmi mnoho možností (přepínačů, parametrů), které
do grafického prostředí ani zahrnout nelze. Komunikaci mezi uživatelem a systémem
(příkazy) zprostředkovává v Linuxu tzv. Shell. Ten řídí interakci mezi systémem a jeho
uživateli. Existuje několik základních typů (sh, bash, csh, tcsh, ksh, zsh). My se budeme
zabývat pouze výchozím pro CentOS, což je Bash. Bourne Again shell je nejvhodnější pro
začátečníky a současně také i mocný nástroj pro zkušené uživatele.
Existují dvě možnosti jak pracovat s shellem:
Bez desktopu – varianta, kdy není nainstalované žádné grafické prostředí a Linux obsahuje
pouze textové nebo pomocí kláves CTRL+ALT+Fn (n je číslo konzole). Zpět pomocí ALT+F5
S desktopem – varianta, kdy si otevřeme v grafickém prostředí terminál
Po otevření terminálu vidí uživatel tzv. Prompt bashe, který většinou zobrazuje jméno
uživatele@hostname a končí $. Ten ovšem umožňuje mnohem více. Například zobrazovat
aktuální složku, datum nebo počet právě přihlášených uživatelů.
Základní příkazy
Po otevření terminálu stojíte ve Vašem domovském adresáři. Cestu k němu si můžete
zobrazit pomocí příkazu pwd. Každý příkaz poskytuje rychlou pomoc (za příkaz napsat --help)
nebo manuálové stránky (man příkaz). Základní příkaz pro pohybování se mezi složkami je
stejně jako v MS Windows cd. Vstupovat můžeme pomocí cd cesta, o úroveň zpět cd .. Další
důležitou věcí je zobrazení obsahu složky příkazem ls (ekvivalent k dir v MS Windows). Ten
umožňuje používat spousty přepínačů. Nejčastěji ls -la , který zobrazuje výpis adresáře
včetně skrytých souborů (označované před názvem tečkou) a uživatelských práv.
Uživatelé a skupiny
Při základní instalaci jsou ve výchozím systému 2 uživatelé. Uživatel root neboli správce
systému, který má úplná práva v systému. Na něho se v grafickém prostředí doporučuje
vůbec nepřihlašovat, protože slouží pouze pro vykonání nastavení systému, uživatelských
práv apod. Druhého už klasického uživatele systému si volíme při instalaci. Dále v linuxu
existují skupiny uživatelů, kde každý z nich má nastavenou svoji hlavní a vedlejší skupinu.
Opět je zde několik skupin před vytvořených. Můžeme si je zobrazit příkazem cat /etc/groups
cat umožňuje jednoduchý výpis souboru na obrazovku. Pro stránkování můžete použít less
nebo more. Seznam uživatelů společně s jejich domovským adresářem, bashem a skupinou si
2
Téma 2: Práce s commands
můžete prohlédnout v souboru /etc/passwd Na vytváření potom slouží příkaz useradd a
groupadd
Uživatelská práva
Uživatelská práva se v Linuxu řeší ze tří pohledů: vlastníka, vlastnické skupiny a všech
ostatních. Tyto práva jsou popsána 9 znaky. 3 pro vlastníka, 3 pro vlastnickou skupinu, 3 pro
všechny ostatní. Určují se právy read (čtení), write (zápis) a execute (vykonávat)
0 nebo 4 nebo r
2 nebo w
1 nebo x
žádná práva
právo číst
právo zapisovat
právo spustit nebo vykonat
Skupina
Vlastník
Ostatní
Na tomto obrázku je vidět, že pro složku .directory může vlastník souboru (fimuhk) číst a
zapisovat, vlastnická skupina a ostatní pouze číst.
Změny práv k souborům se provádějí pomocí příkazu chmod XXX , kde X představuje číslici
od 1 do 7 podle nastavení práva. Opět první číslice je pro vlastníka, druhé pro vlastnickou
skupinu a třetí pro ostatní. Tyto čísla se sčítají tzn. čtení + zápis = 4 + 2 = 6. Příkaz chmod 777
Home.desktop by tedy znamenal kompletní práva pro všechny uživatele a skupiny.
Práce s adresáři a složkami
Složky se vytvářejí pomocí příkazu mkdir NAZEV soubory pak příkazem touch NAZEV.
Složkám a souborům lze nastavovat různá uživatelská práva. Mazaní se provádí příkazem rm
a kopírovat můžete pomocí cp.
Využití roury a dalších příkazů
Pravou sílou shellu je schopnost přesměrovat vstup a výstup jednoho příkazu jinému.
Dovoluje používat tzv. metaznaky, které mají zvláštní význam. Nejpoužívanějším je roura
neboli pipe (|), která přesouvá výstup jednoho příkazu na vstup toho druhého. Příkladem
může být stránkování výpisu obsahu složky etc ls /etc/ | less
Roura je ukázkou jak dokáže Linux spojovat jednotlivé příkazy dohromady. Pro ukázku
v době, kdy ještě nebyly grafické textové editory, vytvářeli uživatele obyčejný text se
3
Téma 2: Práce s commands
speciálními znaky pro formátování, aby se mohli podívat, jak dokument vypadá, museli použít
například tento příkaz:
gunzip < /usr/share/man/man1/grep.1.gz | nroff -c -man | less
Zde je obsah manuálové stránky o příkazu grep nasměrován jako vstup pro gunzip, který
rozbalí soubor. Výstup je potom pomocí roury nasměrován do příkazu nroff, jenž zapne
pomocí přepínačů manuálně makra pro zobrazení formátu. Poslední roura potom výsledek
přesune na vstup příkazu less, kterým si pomocí stránkování můžeme obsah již ve správném
formátu přečíst.
Další zajímavou věcí je sekvenční řazení příkazů. To použijeme pokud chceme vykonat další
příkaz jakmile skončí ten předcházející. To vše za použití jednoho řádku a použití středníku
jako oddělovače.
date ; troff -me very_large_document | lpr ; date
V tomto příkladu formátujeme rozsáhlý dokument a chceme vědět, jak dlouho to potrvá.
První příkaz date ukazuje čas před začátkem formátování, jakmile troff skončí pomocí roury
přesměruje dokument na tiskárnu a zobrazí znovu čas dokončení. Uživatel tak pozná, jak
dlouho celý proces trval.
Poslední příkaz, o kterém se zde zmíníme je echo. Te provádí tisk na obrazovku podobně jako
v MS Windows. Například:
echo "Jsem na světě již $[2012 - 1990] let."
Zde shell nejprve vykoná číselný rozdíl, který uloží do proměnné (značka $). Příkaz echo
potom vypíše její obsah.
Podobně tak můžeme zobrazit echo $PATH, kde tato proměnná ukazuje odkud si shell bere
zdrojovou cestu ke všem příkazům. Tato proměnná mimo jiné patří do skupiny environment
variable, kam patří například $HOME (domovský adresář),$BASH nebo $PS1 (výchozí
prompt). Obsah si můžete zobrazit právě pomocí echo.
Základní příkazy pro diagnostiku systému
Linux je víceuživatelský systém a samozřejmě také umožňuje multitasking (vice úloh
najednou). Jednotka běžícího programu se označuje termínem proces. Linux poskytuje
nástroje pro zobrazení běžících procesů, monitorování využití systému a zastavení nebo
ukončení procesu. Nejvíce používaným příkazem bývá ps. Nejčastěji se používá ps aux
4
Téma 2: Práce s commands
USER – ukazuje uživatele, který spustil proces
PID – ukazuje identifikační číslo procesu. První je vždy výchozí proces init, který startuje
všechny následující. Je rodičovský procesem.
%CPU – zobrazuje vytížení procesoru
%MEM – ukazuje využití paměti
VSZ – virtual set size ukazuje velikost procesu v KB
RSS – resident set size ukazuje velikost programu v paměti v KB
STAT – ukazuje aktuální svat procesu. S reprezentuje spící proces.
START – ukazuje čas, kdy začal.
TIME – sčítá čas systémového využití
COMMAND – příkaz, kterým byl spuštěn
Další příkaz používaný na diagnostiku je top, který je velmi podobný správci úloh v MS
Windows pouze je zobrazení v textovém režimu a každou vteřinu se obnovuje, takže vidíte
aktuální stav.
Řízení procesů
Pokud chcete spustit nějaký program a pokračovat v práci s shellem (tzn. pokračovat
terminálu), můžete ho spustit na pozadí. Je to velmi snadné stačí za příkaz umístit ampersand
(&). Například můžeme chtít spustit firefox z terminálu a dále v něm pracovat. Použijeme
příkaz firefox &. Když si chceme nechat zobrazit všechny procesy, které běží na pozadí
použijeme příkaz jobs.
Pokud chceme přesunout proces z pozadí do popředí, provedeme to jednoduše příkazem fg
%1 (foreground, číslo zde značí pořadí úlohy v seznamu příkazu jobs). Opačný úkon
provedeme příkazem bg (background).
Úloha v pozadí je vždy závislá na aktuálním shellu, tzn. jestliže zavřete okno terminálu, ukončí
se všechny úlohy na pozadí (v našem příkladu pokud bychom uzavřeli terminál automaticky
by se zavřel i prohlížeč firefox). Pokud tomuto chcete zamezit musíte úlohu spustit s příkazem
nohup nazev & v tomto případě bude úloha pokračovat i po uzavření prohlížeče.
5
Téma 2: Práce s commands
Konfigurace shellu
Existují možnosti jak si vylepšit svůj shell. Můžete mu nastavit vlastní Environment variable,
což jsou základní proměnné, se kterými shell pracuje (například HOME, BASH, atd.). Můžete
nastavit skripty, které se budou spouštět při startu systému. Shell má několik konfiguračních
souborů, z nichž některé má každý uživatel svoje unikátní:
/etc/profile – tento soubor nastavuje proměnné pro všechny uživatele. Vykonává se při
prvním přihlášení.
/etc/bashrc – tento soubor se vykonává pokaždé kdy jakýkoli uživatel otevře bash shell.
Nastavuje výchozí prompt.
~/.bash_profile – tento soubor má každý uživatel ve svém domovském adresáři
(reprezentuje ho vlnovka) a v něm má nastavený výchozí shell
~/.bashrc – tento soubor je opět umístěn v domovském adresáři a je to nejlepší místo pro
umístění proměnných konkrétního uživatele. Konfigurace se z něho čte při každém přihlášení
uživatele.
~/.bash_logout – tato konfigurace je vykonávána při odhlášení. Většinou například smaže
obrazovku.
První dva soubory může editovat pouze root. Zbytek si volí každý uživatel sám. Jednoduše
řečeno běžný uživatel si nastaví svoje prostředí v souboru /home/.bashrc. Naproti tomu
správce systému bude chtít definovat všechny základní proměnné v souboru /etc/profile
Nastavení Promptu
Jak už jsme zmiňovali prompt obsahuje sadu znaků, která se objeví vždy, když je systém
připraven přijmout Váš příkaz. Jeho nastavení je obsaženo v systémové proměnné PS1. Tento
řádek si můžete změnit například příkazem export PS1="[\t \w]\$", který nastaví zobrazení
data a celé cesty k adresáři.
6
Téma 2: Práce s commands
Zadání cvičení
Veškeré úkoly provádějte v terminálu grafického prostředí
1. Úkol základní příkazy pro pohyb v konzoli
1.1. Zjištění cesty - zjistěte cestu k Vašemu domovskému adresáři (pwd)
1.2. Výpis adresáře - vypište si na obrazovku stručný obsah Vašeho domovského adresáře (ls) a
poté si použijte kompletní výpis včetně skrytých souborů a uživatelských práv (použijte
nápovědu k příkazu pomocí --help)
1.3. Změna adresáře - vyzkoušejte se přesunout do kořenového adresáře systému (cd)
1.4. Manuálové stránky - prohlédněte si manuálové stránky k příkazu useradd
2. Uživatelé, skupiny a práce se soubory
2.1. Přepínání uživatele - pomocí přepínaní uživatelů se v konzoli přepněte na administrátorský
účet (su - root)
2.2. Výpis uživatelů - podívejte se na všechny uživatelské účty v počítači (etc/passwd)
2.3. Výpis všech skupin - zjistěte v jakých skupinách je uživatel FimUHK (etc/group)
2.4. Vytvoření uživatele - vytvořte uživatele os2, který bude mít domovský adresář /home/os2,
hlavní skupinu fimuhk, vedlejší skupinu audio, a tento bash /bin/bash (useradd)
2.5. Nastavení hesla - nastavte mu heslo password (passd)
2.6. Vytvoření skupiny - vytvořte skupinu OS2 (groupadd)
2.7. Editace uživatele - přidejte uživatele do skupiny OS2
2.8. Přepínání uživatele - přihlaste se jako tento uživatel os2 (su)
2.9. Vytvoření složky a souboru - vytvořte složku OS2 a v ní soubor os2.txt (mkdir, touch)
2.10.
Změna práv souboru - nastavte práva tomuto souboru tak, aby ho mohl číst pouze
vlastník souboru (chmod)
2.11.
Změna vlastníka souboru -Změňte vlastníka souboru os2.txt a složky OS2 na FimUHK,
zkuste soubor otevřít příkazem cat (chown) a ověřte změnu podrobným výpisem souborů na
obrazovku (ls -la)
2.12.
Odhlášení uživatele - Odhlaste se z uživatele os2 na FimUHK a zkuste soubor os2.txt
otevřít příkazem cat (exit)
2.13.
Kopírování - zkopírujte os2.txt do svého domovského adresáře uživatele fimuhk a
z domovského adresáře uživatele os2 ho smažte (cp, rm)
2.14.
Odstranění uživatele - odstraňte uživatelský účet os2 (userdel)
3. Základní příkazy pro diagnostiku systému – procesy, vytížení atd.
3.1. Zatížení systému - otevřete si ještě jedno dialogové okno a spusťte si příkaz top a sledujte
vytížení procesoru, paměti RAM a SWAP
3.2. Výpis procesů - v druhém okně vypište všechny procesy uživatele FimUHK (ps -aux)
3.3. Zjištění údaje o procesu - zjistěte PID procesu init
4. Řízení procesů
4.1. Spuštění procesu na pozadí - spusťte z terminálu firefox na pozadí tak, aby jste mohli
pokračovat dále v práci z promptu (&)
4.2. Výpis procesů na pozadí - zobrazte si seznam úloh na pozadí (jobs) a zjistěte jeho PID (ps)
4.3. Přesun procesu - přesuňte proces z pozadí do popředí (fg) a ujistěte se, že zmizel z úloh na
pozadí
4.4. Ukončení procesu - ukončete proces z terminálu (kill)
5. Využití roury, komprimace
7
Téma 2: Práce s commands
5.1. Používání grep - vypište na obrazovku obsah složky /usr/share/man/man1/ a pomocí roury
vyfiltrujte pouze soubory obsahující v názvu less (grep)
5.2. Komprimovaný soubor - zobrazte si obsah grep1.gz komprimovaného souboru na
obrazovku (gunzip)
5.3. Formátování dokumentu - zobrazte si obsah stejného souboru stránkované a se zapnutým
formátováním textu (nroff)
5.4. Hledání a čas - použijte příkaz find / *.txt k nalezení všech textových souborů počítače a
vyfiltrujte výsledky, které obsahují pouze slovo OS2 v názvu, zároveň zjistěte celkovou dobu
hledání (date ; grep)
6. Nastavení promptu
6.1. Změna - změňte zobrazení promptu tak, aby obsahoval [datum], [jméno_uživatele@
název_počítače a aktuální_pracovní_adresář]: (proměnná PS1, zobrazte si obsah, \d, \w)
7. BONUS - Přidání vlastní proměnné do BASHe
7.1. Zobrazení proměnných - vypište si obsah proměnné $HOME, $BASH, $PATH (echo)
7.2. Vytvoření složky - vytvořte složku OS ve svém domovském adresáři
7.3. Vytvoření proměnné - nastavte cestu do tohoto adresáře do nové proměnné $OS a
vyexportujte ji
7.4. Editace konfiguračního souboru bashe - přidejte tuto proměnnou do nastavení bashe
uživatele FimUHK (.bashrc), aby byla tato proměnná automaticky vytvořena při přihlášení
uživatele
7.5. Restart PC - restartujte PC a zkuste funkčnost proměnné $OS (například můžete použít
příkaz cd $OS)
8
Téma 2: Práce s commands
Řešení:
1. Úkol základní příkazy pro pohyb v konzoli
1.1. Cesta k adresáři - zjistěte cestu k Vašemu domovskému adresáři
1.1.1.Pro zjištění aktuální použijte příkaz pwd, který zobrazuje cestu k aktuální pozici. Při
otevření terminálu stojíte ve složce Plocha. Pro vstup o úroveň výš použijte cd ..
1.2. Obsah adresáře - vypište na obrazovku stručný obsah Vašeho domovského adresáře, a poté
použijte kompletní výpis včetně skrytých souborů a uživatelských práv.
1.2.1.Pro výpis obsahu použijte příkaz ls. Pro výpis uživatelských práv a skrytých souborů
přidejte za příkaz ls přepínač -la viz. obrázek v bodě 1.1.1.
1.3. Pohyb mezi adresáři - přesuňte se do kořenového adresáře.
1.3.1.Pro přesun zadejte příkaz cd, kterým se pohybujete nahoru a dolu. Pro návrat o úroveň
výš zadejte cd .. pro změnu adresáře stačí za cd umístit cestu (stejné jako ve Windows).
Kořenový adresář poznáte podle lomítka umístěného v promptu.
1.4. Manuálové stránky - prohlédněte si manuálové stránky k příkazu useradd.
1.4.1.Manuálové stránky zobrazíte příkazem man useradd. Pohybovat se v nich můžete buď
pomocí šipek nebo page up/page down. Opustíte je stisknutím klávesy q
9
Téma 2: Práce s commands
2. Uživatelé, skupiny a práce se soubory
2.1. Přepínání uživatelů – přepněte se v konzoli na administrátorský účet
2.1.1.Stačí zadat pouze příkaz su. Pokud chcete přejít na jiného uživatele musíte přidat
pomlčku a jméno uživatele. Zadejte heslo FimUHK
2.2. Výpis uživatelských účtů – podívejte se na všechny účty v počítači
2.2.1.Účty jsou uloženy v souboru /etc/passwd, pro obyčejný výpis obsahu souboru na
obrazovku použijte příkaz cat. Kromě uživatelů jsou zde i jejich skupiny nebo bash.
2.3. Výpis všech skupin – Zjistěte v jakých skupinách je uživatel fimuhk
2.3.1.Stejně jako u uživatelů vypište obsah souboru /tec/group. Vidíte, že uživatel fimuhk je
pouze ve skupině fimuhk.
10
Téma 2: Práce s commands
2.4. Přidání uživatele – vytvořte uživatele os2, který bude mít domovský adresář /home/os2,
hlavní skupinu fimuhk, vedlejší skupinu audio a bash /bin/bash
2.4.1.Pro vytvoření napište příkaz useradd společně s přepínačem -g pro hlavní skupinu, -G
pro vedlejší skupinu, -d pro domovský adresář a -s pro výchozí bash (viz. obr)
2.5. Nastavení hesla – nastavte uživateli os2 heslo password
2.5.1.Zadejte příkaz passwd os2 a dvakrát zadejte heslo. Jak je vidět na obrázku systém nás
upozorňuje, že toho heslo není bezpečné.
2.6. Vytvoření skupiny – vytvořte skupinu OS2
2.6.1.Pro vytvoření skupiny zadejte příkaz groupadd OS2, tento příkaz umožňuje i funkce
okamžitého přiřazení uživatelů do skupiny apod. Více v nápovědě –help
2.7. Editace uživatele – Přidejte uživatele os2 a fimuhk do skupiny OS2
2.7.1.Pro editaci použijte příkaz usermod s přepínačem –G skupiny a –a uživatel, kterého
editujeme. Pozor je zde důležité pořadí příkazů.
Výpisem všech skupin se můžete ujistit.
2.8. Přihlášení uživatele – přihlaste se jako uživatel os2
11
Téma 2: Práce s commands
2.8.1.Použijte příkaz su - uživatel.
2.9. Vytvoření složky a souboru – vytvořte složku OS2 v domovském adresář uživatele os2 a v ní
soubor os2.txt
2.9.1.Nejprve se přesuňte do adresáře /home/os2 a potom zadejte příkaz mkdir OS2. Soubor
vytvoříte příkazem touch os2.txt. Kontrolu můžete provést výpisem obsahu adresáře.
2.10.
Změna práv souboru – nastavte práva souboru tak, aby ho mohl číst pouze vlastník
souboru
2.10.1. Nejprve se podívejte, jak jsou práva nastavena nyní příkazem ls -la. Změnu potom
proveďte příkazem chmod 400 os2.txt. Zkontrolovat změnu můžet opětovným
příkazem.
2.11.
Změna vlastníka souboru – změňte vlastníka souboru os2.txt a složky OS2 na fimuhk
a zkuste soubor otevřít.
2.11.1. Vlastníka souboru musíte měnit jako root, jinak se objeví stejná hlaška jako na obr.
níže. Zadejte příkaz chown fimuhk /home/os2/OS2/os2.txt a /home/os2/OS2
2.11.2. Znovu se přihlaste jako uživatel os2 a zkuste příkazem cat ověřit změnu.
12
Téma 2: Práce s commands
2.11.3. Potom se přehlaste na fimuhk a zkuste otevřít. Uvidíte, že stále nemůžete soubor
zobrazit, protože uživatel fimuhk nemá práva na adresář /home/os2 tudíž si nemůže
přečíst soubory uvnitř i přesto, že je jejich vlastníkem.
Musíme tedy ještě příkazem chmod 777 /home/os2 umožňit přístup uživateli fimuhk
do domovského adresáře.
2.12.
Provedeno v kroku výše.
2.13.
Zkopírování souboru – zkopírujte soubor os2.txt do svého domovského adresáře
uživatele fimuhk a v adresáři os2 ho smažte.
2.13.1. Kopírování proveďte příkazem cp odkud kam viz. obr výš. Musíte být přihlášeni jako
fimuhk.
2.13.2. Smazání proveďte příkazem rm /home/os2/OS2/os2.txt
2.14.
Smazání uživatele – odstraňte uživatelský účet os2
2.14.1. Tento krok proveďte příkazem userdel os2
13
Téma 2: Práce s commands
3. Základní příkazy pro diagnostiku systému – procesy, vytížení atd.
3.1. Sledování vytížení – otevřete si ještě jedno dialogové okno a spusťte si příkaz top a sledujte
vytížení paměti a CPU
3.1.1.Zadejte top a sledujte každou vteřinu aktualizaci tabulky.
3.2. Výpis procesů – v druhém okně si vypište všechny procesy uživatele fimuhk
3.2.1.Pro výpis použijte příkaz ps s parametry aux, abychom viděli pouze procesy vlastněné
fimuhk, musíte přidat rouru s filtrem grep. Další roura s příkazem less pak umožňuje
prohlížet si výpis se stránkováním.
3.3. Zjištění údajů procesu – zjistěte PID procesu init
3.3.1.Údaje o procesech naleznete právě výpisem ps aux.
4. Řízení procesů
4.1. Proces na pozadí – spusťte z terminálu firefox na pozadí tak, abyste mohli dále pokračovat
v práci v promptu
4.1.1.Zadejte za příkaz firefox apmersand, který umožňuje spuštění na pozadí. Chvíli vyčkejte
než se firefox spustí.
14
Téma 2: Práce s commands
4.2. Úlohy na pozadí – zobrazte si seznam úloh na pozadí a zjistěte jeho PID
4.2.1.Příkazem jobs se podívejte na informace o procesech na pozadí. PID potom zjistíte opět
příkaze ps aux s filtrem firefox.
4.3. Přesun procesu – přesuňte proces z pozadí do popředí a ujistěte se, že zmizel z úloh na
pozadí
4.3.1.Abyste mohli přesunout proces, potřebujete vědět jeho číslo, které najdete ve výpisu
jobs. V tomto příkladu je to číslo 1 tzn. fg 1
4.4. Ukončení procesu – ukončete proces firefox z terminálu
4.4.1.Pro ukončení potřebujete znát jeho PID, které najdete ve výpisu příkazu ps aux. Potom
stačí zadat příkaz kill PID. Jelikož je proces na popředí musíte otevřít další terminál.
15
Téma 2: Práce s commands
5. Využití roury, komprimace
5.1. Použití grep – vypište na obrazovku obsah složky /user/share/man/man1/ a pomocí roury
vyfiltrujte pouze soubory obsahující v názvu less.
5.1.1.Použijte obyčejný příkaz pro výpis obsahu adresáře a za něho umístěte rouru
s příkazem grep less, který nám vytvoří filtr.
5.2. Čtení komprimovaných souborů – zobrazte si obsah grep1.gz komprimovaného souboru na
obrazovku
5.2.1.Pro dekomprimaci použijete příkaz gunzip za nějž musíte umístit znak menší než, který
zajistí že soubor grep.1.gz se použije na vstupu příkazu. Rouru potom použijete, abyste
mohli soubor vklidu číst.
5.3. Formátovaný dokument – zobrazte si znovu stejný obsah, ale se zapnutým formátováním
textu
5.3.1.V předchozím příkladu jste si všimli, že text byl hodně nepřehledný a obsahoval zvláštní
znaky. S použitím příkazu nroff zmizí znaky a dokument bude přehledný.
16
Téma 2: Práce s commands
5.4. Vyhledávání a čas příkazu – Použijte příkaz find / *.txt k nalezení všech textových souborů
počítače a vyfiltrujte výsledky, které bosahují pouze slovo OS2 v názvu, zároveň zjistěte
dobu trvání příkazu.
5.4.1.Pro hledání souborů s filtrem stačí za příkaz find přidat rouru a grep. Abyste zjistili, jak
dlouho bude trvat vykonání musíte před a za příkaz umístit date ;
6. Nastavení Promptu
6.1. Změna – Změňte zobrazení promptu, tak aby obsahoval datum, jméno uživatele, název
počítače a aktuální adresář.
6.1.1. Obsah promptu je uložen v proměnné PS1. Jeho obsah si můžete prohlédnout
příkazem echo $PS1. Z něho můžete zjistit, jak zapsat jméno uživatele, počítače a
adresáře. Pro změnu zadejte příkaz export PS1= tento příkaz změní pouze aktuální
prompt.
17
Téma 2: Práce s commands
Po restartu počítače se vrátí do původního nastavení. V další části si ukážeme, jak
změnit proměnnou natrvalo.
7. BONUS – Přidání vlastní proměnné do BASHe
7.1. Výpis proměnné – vypište si obsah proměnných $HOME, $BASH, $PATH
7.1.1.Zadejte před proměnné příkaz echo
7.2. Vytvořte složku OS2 ve Vašem adresáři
7.2.1.Zadejte mkdir OS
7.3. Vytvoření lokální proměnné – nastavte cestu do tohoto adresáře do nové proměnné $OS a
vyexportujte ji
7.3.1.Podobnou věc jste již vytvářeli při změně promptu. Stačí napsat export OS=“cesta“.
Pomocí echa ji můžete zkontrolovat a příkazem cd vyzkoušet.
7.4. Konfigurace shellu – Přidejte tuto proměnnou do nastavení bashe uživatele fimuhk, aby byla
tato proměnná vytvořena automaticky při přihlášení uživatele.
7.4.1.Pokud chceme nějakou proměnou používat stále je dobré příkaz export umístit do
konfiguračního souboru .bashrc, který je umístěný v domovském adresáři.
7.4.2.Použijete zde textový editor vi, o kterém se budeme podrobněji bavit v následující
kapitole, a proto si nebudeme nyní nic vysvětlovat. Napište vi ./.bashrc, otevře se
editor nyní stiskněte písmeno i a přesuňte se na poslední řádek dokumentu. Napište
níže uvedený text. Poté stiskněte klávesu ESC a napište :wq (tento text by se měl
objevovat na spodu obrazovky)
18
Téma 2: Práce s commands
7.5. Restartujte PC a ověřte, že proměnná je funkční.
7.5.1.Přihlaste se jako root a napište reboot.
7.5.2.Po naběhnutí v terminálu odzkoušejte proměnnou.
19