06A_Baroko_a_klasicismus_evr_a_ces_lit,charakteris

06A_Baroko_a_klasicismus_evr_a_ces_lit,charakteris

6A. Baroko a klasicismus v Evr. a Čes. literatuře,
Charakteristika kulturnı́ch proudů 18. st., dı́lo
J.W.Goetha
Baroko (17. st.)
(z portugalštiny barocco = nepravidelná perla)
• obdobı́ válek (třicetiletá válka 1618 – 1648) a nejistot, nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě →pocity
marnosti, pomı́jivosti pozemského světa atd.; růst autority katolické cı́rkve a absolutistické moci panovnı́ka
Znaky baroka
• nedůvěra v rozum →návrat k Bohu, smysl života v hluboké vı́ře
• odvrat od přı́rody, zaměřenı́ k vlastnı́mu nitru
• mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
• naturalistická konkrétnost (pocit utrpenı́, bezmocnosti, bolesti)
• monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřnı́ napětı́, patos, nadsázka
• kontrast →dramatičnost (např. krutý ďábel x milostivý Bůh; dobro x zlo; chudoba člověka x nádhera chrámů;
hrůza válek x nadpozemský ráj)
• v architektuře: kostely, chrámy, měšťanské domy (štı́ty), křivky, vlněnı́, oblouky, kopule, mohutnost a velkolepost staveb, výborná
akustika, bohatá vnitřnı́ výzdoba, ...
např. bratři Dienzenhoferové, Jan Santini
• v sochařstvı́: sochy v dramatickém pohybu, vnitřnı́ napětı́, křečovitost, patetická gesta
např. Matyáš Braun, Ferdinand Brokoff
• v malı́řstvı́: šerosvit (kontrast světla a stı́nu)
např. Rembrandt, Rubens, Karel Škréta, ...
• v hudbě: varhannı́ hudba, fuga, opera
např. J.S. Bach, G.F.Handel, J. Mysliveček,J.J.Ryba, ...
• v literatuře:
– aktualizace typických středověkých žánrů: legenda, duchovnı́ pı́seň, traktát, epos, reflexivnı́ lyrika
– využitı́ obraznosti, alegorie symbolů
Evropa
Itálie
TORQUATO TASSO (1544 – 1595)
• básnı́k
• nábožensko-hrdinská epopej: Osvobozený Jerusalém – téma křı́žové výpravy
Španělsko
PEDRO CALDERÓN DE LA BARCA (1600 – 1682)
• dramatik (asi 200 divadelnı́ch her): filosofické i symbolické hry:
– Život je sen – princ Segismundo ukován ve věži →osvobozen, kaje se, odpouštı́ králi; důležitá pomı́jivost, vnitřnı́
prožitek, vı́tězstvı́ dobra nad zlem, ...
– Nejstvůrnějšı́ žárlivost – ze strachu, že hrdinovu ženu bude mı́t někdo jiný, ji zabije
– Soudce zalamejský – tragedie cti
1
Anglie
JOHN MILTON (1608 – 1674)
• básnı́k
• rozsáhlá náboženská epopej: Ztracený ráj – duchovnı́ epos na biblické téma (o Adamovi a Evě, o prvotnı́m hřı́chu)
Hans Jakob Christoffel von GRIMMELSHAUSEN (1621 – 1676)
• prozaik
• román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus – zpověď hlavnı́ho hrdiny, který je nucen kvůli třicetileté válce
odejı́t z domova, dostává se k poustevnı́kovi, který jej pojmenuje Simplicus Simplicissimus (= prosťáček, prostoduchý)
→protiklad prostoduchosti hrdiny a krutosti války, pak se vracı́ zpátky znechucen světem a volı́ život poustevnı́ka
Čechy
• po porážce na Bı́lé hoře 1620 potrestáni účastnı́ci odboje, konfiskace majetku, nucený exil, hospodářský rozvrat
→utuženı́ nevolnictvı́, rekatolizace, germanizace
Emigrantská literatura
• v Polsku (Lešno): JAN ÁMOS KOMENSKÝ
• v Německu:
– PAVEL SKÁLA ZE ZHOŘE: Historie cı́rkevnı́ – analýza stavovského povstánı́
– PAVEL STRÁNSKÝ: latinský spis O státě českém – obhajoba předbělohorských Čech
• na Slovensku: JIŘÍ TŘANOVSKÝ: luterán, kancionál Citara sanctorum
Oficiálnı́ (jezuitská) literatura
• vydána Svatováclavská bible – náhrada za Kralickou bibli
BOHUSLAV BALBÍN (1621 – 1688)
• jezuita, hluboké vlastenecké cı́těnı́, některá jeho dı́la i zakázána, všestranný autor (hlavně historik), psal většinou
latinsky
• Rozmanitosti z historie českého královstvı́ – vlastivědná encyklopedie, shrnovala dějiny čes. královstvı́
• Učené Čechy – část z Rozmanitostı́... ; literárnı́ a kulturnı́ dějiny
• Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého – obrana českého národa a použı́vánı́ češtiny,
kritika němčiny →dı́lo jezuité zakázali, vyšlo až později v době Národnı́ho obrozenı́
BEDŘICH BRIDEL (1619 – 1680)
• básnı́k, překladatel, profesor poetiky a rétoriky, jeho tvorba na evropské úrovni, jako jezuita se účastnil misionářské
činnosti
• poema Co Bůh?Člověk? – mystická, patetická úvaha o dokonalosti božı́ a nicotě lidské existence
• vánočnı́ poezie Jesličky – sbı́rka pı́snı́, vlastnı́ i přeložené
2
ADAM MICHNA Z OTRADOVIC (1600 – 1676)
• varhanı́k, skladatel, učitel hudby, básnı́k
• témata jeho básnı́: oslava Ježı́še Krista, Marie
• sbı́rky duchovnı́ch pı́snı́ a básnı́:
– Svatonočnı́ muzika
– Česká mariánská muzika
∗
∗
∗
∗
celistvý útvar, 13 básnı́ provázáno
vánočnı́ koledy: Chtı́c, aby spal
ukolébavky: Hajej, můj andı́lku
milostné pı́sně: Pod našimi okny
Pololidová literatura
• přechod mezi oficiálnı́ literaturou a lidovou slovesnostı́
• literatura o lidu z pozic měšťanských (ne lidových ani panských), znalost lidového prostředı́
• kramářské (jarmarečnı́ pı́sně) – o zajı́mavých přı́hodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy), zpı́vali je o
jarmarcı́ch potulnı́ kramáři za doprovodu flašinetu, ukazovánı́ výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty pı́snı́
VÁCLAV FRANTIŠEK KOCMÁNEK
• 7 interludiı́ (= frašky z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybı́ravá kritika s vulgarismy)
• Lamentatio rusticana (Lamentace venkovanů) – skladba o selském životě, nařı́kánı́ na válku, na poměry
Ústnı́ lidová slovesnost
• tvorba lidu (hlavně venkovského), odraz jejich životnı́ch zkušenostı́
• pı́sně, pohádky (Jenı́ček a Mařenka, Hloupý Honza), lidové balady (Osiřelo dı́tě), pověsti (O blanických
rytı́řı́ch, O Žižkovi, O růžovém paloučku, O Ječmı́nkovi), loutkové hry, hry se zpěvy
Klasicismus (2. pol. 17. st., 18. st.)
(z lat. vynikajı́cı́, vzroný)
• kolébkou Francie
Znaky klasicicmu
• jednotné principy a pevný řád
• jediný pevný bod, o kterém nelze pochybovat, je rozum (cit podřı́zen povinnosti a rozumu x baroko)
• krása je v pravdě a v obrazu přı́rody
• návrat k antice – vzorem umělecké krásy a dokonalosti
• rozdělenı́ žánrů
1. vyššı́ (óda, epos, tragédie) – o životě vysokých vrstev, např. vladařů, vojevůdců; rýmovaný verš
2. nižšı́ (komedie, fraška, bajka, satira) – postavy neurozené, náměty ze současnosti; verš i próza
• klasicistické drama dodržuje Aristotelovu zásadu třı́ jednot (mı́sto, čas, děj)
3
Francie
tragedie
PIERRE CORNEILLE (1606 – 1684)
• Cid
– námět ze středověku, udatnost Cida, odehrává se v 11.stol. v Seville
– Rodrigo miluje Chiménu, Chiména miluje Rodriga, Chiménin otec urazı́ Rodrigova otce a Rodrigo, aby se pomstil,
zabije Chiménina otce. Chiména Rodriga ale stále miluje →oba trpı́, protože ona musı́ dbát na čest rodiny, chce,
aby byl potrestán, i když ho miluje a on ji tvrdı́, že ho musı́ nenávidět. Za zásluhy v boji Pro Španělsko ale
nakonec král přesvědčı́ Chiménu, aby Rodrigovi odpustila, což se stane a vezmou se.
JEAN RACINE (1639 – 1699)
• náměty z antické mytologie, propracovaná psychologie postav, které se snažı́ ztvárnit současným způsobem
• Andromacha
• Ifigenie
• Faidra – Faidra ženou Thésea a Hippolytos jejı́ nevlastnı́ syn, všichni se domnı́vali, že Théseus zahynul, Faidra se
zamilovala do Hippolyta, vyznala mu lásku, ale nesvedla ho (byl čestný atd.). Théseus se ale živý vrátil, Faidra se bojı́,
aby se nedozvěděl, že miluje Hippolyta. Chůva proto Théseovi namluvı́, že svést chtěl Hippolytos Faidru →Théseus se
naštve, vyžene Hippolyta a sešle na něj pomstu Bohů. Hippolyt zahyne, chůva nemůže unést, že zapřı́činila Hippolytovu
smrt a utopı́ se, Faidra se přizná a otrávı́ se jedem.
komedie
MOLIÉRE (vl. jménem Jean-Baptitste Poquelin)
• kritický pohled na skutečnost, satiristický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem, smı́rné řešenı́ konfliktu,
hrdinové pojati satiricky i humorně (sympatie diváků)
• politická satirická hra Tartuffe (Podvodnı́k)
– satira na pokrytectvı́ a cı́rkev
– hl. postavy:
Orgon – bohatý měšťák, důvěřivý slaboch
Tartuffe – bezcharakternı́, zištný, vychytralý pokrytec a podvodnı́k, náb. fanatik
Kleantes — prozı́ravý bratr Orgonovy ženy
– jazyk: verš i próza, prostá mluva
• kritika záporných lidských vlastnostı́:
– Lakomec – lichvář Harpagon, schopný pro penı́ze obětovat všechno
– Don Juan – pokrytecký šlechtic, kritika rozmařilosti
– Misantrop – nepřı́tel lidı́, kritika vypočı́tavosti šlechty
– Zdravý nemocný – útok na šarlatánstvı́, sobectvı́, pokrytectvı́ lékařů
bajky
JEAN DE LA FONTAINE (1621 – 1659)
• 12 knih bajek
1
– čerpá z Ezopových bajek (prvnı́ch 6 knih)
– např. Zajı́c a želva, Liška a čáp
Itálie
• comedia dell´arte – národnı́ veselohra, všednı́ problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředı́,
herci měli jen tzv. scénář, na scéně improvizovali, dialog doplňován komickou pantomimou, stále stejné postavy (masky)
1 krátký
útvar, prozaické nebo veršované vyprávěnı́, z přı́běhu plyne vždy ponaučenı́, často vystupujı́ zvı́řata s lidskými vlastnostmi
4
CARLO GOLDONI (1707 – 1793)
• Sluha dvou pánů (sluha sloužı́ 2 pánům →nestı́há)
• Poprask na laguně (milostné pletky v rybářské vesnici)
Kulturnı́ proudy 18. st.
Osvı́censtvı́
Znaky:
• navazuje na renesanci, rozvı́jı́ tradice racionalismu, optimismu, kritika absolutismu a reakce
• důvěra v “osvı́cený” rozum (poznaná pravda), prosazuje svobodu myšlenı́ a rovnost
• důraz na výchovu a vzdělánı́, boj proti konzervatismu →pokles autority cı́rkve
• sepětı́ osvı́censtvı́ s literaturou (spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty)
Francie
• boj proti absolutismu
CHARLES DE MONTESQUIEU (1689 – 1775)
• román Perské listy – Peršanova cesta do Francie za vzdělánı́m (popis franc. společnosti →kritika společ. a polit.
poměrů)
• O duchu zákonů – 3 formy vlády (republika, monarchie, despocie) →republika-ctnost lidu, monarchie-čest šlechty,
despocie-strach všech
FRANCOIS VOLTAIRE (1694 – 1778)
• kritika cı́rkve, zastánce rovnoprávnosti mezi lidmi →za kritiky vězněn, pronásledován 3 roky v Anglii ve vyhnanstvı́,
usadil se ve Švýcarsku
• satirické básně, dramata
• filosofické romány: Candide neboli Optimismus
– postavy: Candide (prostoduchý), Panglos (“tento svět je nejlepšı́”), Kunigunda
– putovánı́ Candida a jeho sluhy, o hledánı́ lidského štěstı́
myšlenky libertinismu
CHODERLOS DE LACLOS
MARKÝZ DE SADE
: Nebezpečné známosti
: Nehody ctnosti, 120 dnů sodomy, Justina
encyklopedisté
DENIS DIDEROT (1713 – 1784)
• mladšı́ generace, snaha o souhrn dosavadnı́ho věděnı́
• všestranná osobnost (filosof, dramatik, prozaik), původně se měl stát knězem, ale nakonec náboženstvı́ kritizoval, stal
se stoupencem nacionalismu →za své myšlenky pak pronásledován a vězněn
• Encyklopedie, aneb racionálnı́ slovnı́k věd, uměnı́ a řemesel – 17 svazků text, 11 svazků obrazový materiál, 5
svazků dodatky; měla shrnovat veškeré věděnı́, podı́leli se i ostatnı́ vědci, např. d´Alambert, Voltaire, Rousseau
• romány:
– Jepiška – proti cı́rkvi, forma dopisů hl.hrdinky z kláštera, kam byla nucena nedobrovolně vstoupit
– Jakub Fatalista – otázky společenské morálky, dialog sluhy s pánem
5
Anglie
DANIEL DEFOE (1660 – 1731)
• dobrodružný román Robinson Crusoe
– denı́k v ich-formě, Robinson ztroskotá se svou lodı́, zůstane 28 let na pustém ostrově
– vztah člověka k přı́rodě, oslava lidské práce a aktivity
– předchůdce anglického realistického románu
→vznik robinsonády (přı́běh někoho, kdo je opuštěn)
JONATHAN SWIFT (1667 – 1745)
• román Gulliverovy cesty
– smyšlený cestopis, dostane se 1. mezi trpaslı́ky, 2. mezi obry, 3. na létajı́cı́ ostrov, 4. mezi mluvı́cı́ koně (jahuové
– podobnı́ lidem, ale koně jsou rozumnějšı́)
– kritika poměrů v Anglii, představa ideálnı́ společnosti
HENRI FIELDING (1707 – 1754)
• nejdřı́ve dramatik, ale jeho dı́la kritizována →novinář a prozaik
• román Tom Jones, přı́běh nalezence – složitá kompozice (odbočky, ...), popisována i společ. situace v Anglii
Preromantismus (2. pol. 18. st)
Znaky
• přechod mezi klasicismem a romantismem
• důraz na cit
• odmı́tnutı́ konvencı́, přı́kazů, řádu (požadavek tvůrčı́ svobody)
• návrat k přı́rodě, k lidové slovesnosti
• vzor – venkovský, prostý, nezkažený člověk, prostý způsob života
• obdiv k schopnému, podnikavému jedinci
Francie
JEAN-JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
• tulácký život, na živobytı́ si vydělával různě, pak poslal do liter. soutěže své dı́lo a bylo to
• zastánce názoru, že jen přı́roda zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu, civilizace ho kazı́ (člověk je od
přı́rody dobrý)
• romány:
– Emil, čili o výchově – pedagogický román, o přirozeném rozvoji člověka, shrnutı́ jeho názorů na výchovu dı́těte
– Nová Heloisa – forma milostných dopisů, lı́čenı́ citů a přı́rody
ANTOINE-FRANCOIS PRÉVOST (1697 – 1763)
• román: Přı́běh rytı́ře Des Grieux a Manon Lescaut – přı́běh lásky, rytı́ř se bláznivě zamiluje do Manon, jejich
láska ale vydržı́ jen 12 dnı́, ona nedokáže žı́t v chudobě, kvůli penězům rytı́ře podvádı́; pak je odsouzená za to, že je
někým vydržována, deportována do Ameriky, rytı́ř ji tam následuje, ona se tam povahově zlepšı́, jejich láska je očištěna,
ale ona umı́rá
Německo
• literárnı́ hnutı́ Sturm und Drang (bouře a vzdor) – proti společenské nespravedlivosti, útlaku, nesvobodě, pokrytectvı́
6
JOHANN GOTTFRIED HERDER (1744 – 1803)
• popı́rá existenci univerzálnı́ch lidských hodnot (láska, dobro, ...), silně nacionálnı́ (existujı́ jen hodnoty, které vznikly v
určité době na určitém mı́stě), otázky národnı́ kultury, rovnost národů
FRIEDRICH SCHILLER (1759 – 1805)
• dramatik, lyrik, překladatel
• v popředı́ problematika svobody člověka, odpor k pokrytectvı́
• lyrika: Óda na radost
• drama Loupežnı́ci
– čerpal ze středověku, protest proti tyranii a bezprávı́
– Karel Moor – hraběcı́ syn, intrikami bratra připraven o otcovu důvěru, snoubenku, dědická práva →toužı́ po
pomstě, odčinit křivdy (jako vůdce loupežnı́ků), ale protože je ušlechtilý a nejde mu o bezcitné loupenı́, dojde k
rozporu s ostatnı́mi loupežnı́ky, dobrovolně se vydá do rukou chudým lidem, kteřı́ za něj dostanou penı́ze
JOHAN WOLFGANG GOETHE (1749 – 1832)
• všestranná osobnost
• studium práv, přı́rodnı́ch věd
• nešťastná láska →román v dopisech Utrpenı́ mladého Werthera – citové problémy řešeny sebevraždou
• obdiv k lidové slovesnosti →sbı́rka Balady
• vliv cesty do Itálie (antika, renesance) →tragedie
– Ifigenie – vliv bájı́ z obdobı́ Trojské války
– Torquato Tasso – o osudu tohoto spisovatele
• vrcholné dı́lo: veršovaná tragedie Faust
– 2 dı́ly, veršovaná filosofická báseň v dramatické podobě
– začátek: Prolog v nebi – Hospodin s ďáblem Mefistofelem – vsadı́ se, že když Mefistofeles zı́ská Fausta, Bůh ho
ztratı́
– 1.dı́l: Faust je nespokojený s tı́m, co zná, pořád mu to, co zažil nestačı́ →v lese potká psa, vezme si ho s sebou
domů →ten se proměnı́ v Mefistofela. Faust toužı́ po absolutnı́m štěstı́, upı́še se ďáblu, že až tento okamžik
nastane, Mefistofeles si ho odnese do pekla →Mefistofeles ho provádı́ světem, nabı́zı́ mu různé prožitky, dostane
se k čarodějnici, která ho omladı́, ... potká Markétku, zamiluje se do nı́, Mefistofeles mu pomůže lásku zı́skat,
Faust ale pořád to opravdové štěstı́ nenacházı́. Markétce zemře bratr, matka, čeká s Faustem dı́tě, které zabije
→je v žaláři, Faust jı́ chce pomoct utéct, ona utéct nechce, umı́rá (Mefistofeles řı́ká, že je vina, Bůh řı́ká, že je
zachráněna,protože chce za své činy pykat)
– 2.dı́l: Faust se dostává na cı́sařský dvůr, pak do antického Řecka, kde si vyprosı́ za ženu Helenu, má s nı́ dı́tě, oba
pak umı́rajı́, takže Faust se vracı́ zpět na cı́sařský dvůr, kdy cı́saři pomůže vyhrát válku, za odměnu si vyžádá
kus mořského pobřežı́, chce si vyzkoušet podrobit přı́rodu člověku, chce ji udělat pro člověka užitečnou
5.dějstvı́: bažinaté pobřežı́ se mu podařilo upravit pro dobro lidı́, zůstává jen stará chatrč, ve které žijı́ stařečkové,
Faustovi ta chatrč kazı́ výhled →nechá ji zbořit, stařečkové umı́rajı́. K Faustovi přicházejı́ Bı́da, Hlad, Strast a
Starost, která ho oslepı́. Podivné bytosti (lemurové) mu začı́najı́ kopat hrob, on nevidı́ a myslı́ si,že jen pokračujı́
v práci. Pak umı́rá, protože opravdové štěstı́ vidı́ v tom, že poskytl službu lidstvu, měl by propadnout peklu, ale
zasahujı́ andělé, je vykoupen a dostává se do nebe.
7