číst/stáhnout pdf

Transkript

číst/stáhnout pdf
HELENA ŠEBLOVÁ
CHR ÁM
VĚKŮ
6. díl
ZRCADLO SVĚTA
STVOŘITELÉ
POSELSTVÍ ZE SVĚTLÝCH SFÉR
© Helena Šeblová, 2007
© HEMAX, spol. s r. o., 2007
ISBN 978-80-239-9630-2
Bratři a sestry,
přijměte toto poselství jako dar lásky,
který vás připraví k vašemu postupu do vyšších sfér.
členové hvězdné konfederace
a všichni autoři přednášek
z různých planet Světla
Znak moudrosti
HELENA ŠEBLOVÁ
ÚVOD
Znak zasvěcenců
Vážení čtenáři!
Pokud jste vytrvali, nastává čas zkoušek, kdy budete uvádět své znalosti do praxe. Poznáte situace, kdy slova by měla být učiněna skutkem.
Nebudete vnucovat své znalosti druhým, ale pokud se vás budou lidé tázat
na věci skryté, budete pravdivě odpovídat na jejich otázky. Nebudete se
vyhýbat přímým odpovědím, ale ponesete „kůži na trh“. Vstoupíte na cestu
„blázna“ a budete se radovat z každého, kdo otevře srdce lásce.
Pokud poslechnete své učitele ze světlých sfér, budete vedeni tak, aby
vaše praxe směřovala k plánované specializaci. Buď se stanete chlácholiči,
kteří tiší bolest, nebo léčiteli ducha i těla či duchovními učiteli, kteří musejí
ovládat praxi všech těchto zaměření. Mějte na paměti, že cesta násilí není
pravou cestou, že pouze cesta lásky vede k cíli. Pokud již hlásáte cestu lásky,
je třeba, abyste žili ve hmotném světě podle jejích zákonů.
K tomu vám dopomáhej Bůh!
Helena Šeblová
7
ZRCADLO SVĚTA
POSELSTVÍ ZE SVĚTLÝCH SFÉR
Znak zasvěcenců
Dopis Otce
Děti moje milované,
blahopřejeme vám k zahájení nového školního roku. Minulý školní rok
jste všichni slavně ukončili a nyní vás čeká práce, pro kterou jste se zde
reinkarnovali. Tímto školním rokem nastupujete pravou misi lásky. Budete
vykládat patero moudrostí učení lásky, budete ho očišťovat od polopravd
a lží. Především budete uvádět na správnou míru své omyly a chyby. Tato
milost vám byla udělena na základě vašich proseb.
Mír s vámi!
Žehnáme vám ve věcech dobrých! Kéž vás naše láska vede a posiluje na
této cestě! Budeme vás vždy chránit, pokud zůstanete s námi.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Otec a zástupci vesmírné jednoty lásky
Anděl strážný
Paní E. pluje s přítelem na voru. Ve vodě je utopený starší muž. Když od
něho odpluli, zdálo se, že se muž probudil. Nechtělo se jí moc vracet, a tak plují
dál. Když se otočí, vidí, že se muž pokouší plavat. Proto se vrátí a on se chytí
voru a oni s ním připlouvají ke břehu. Tam ho vytáhnou a položí. Paní E. mu
dává umělé dýchání, muž ožije a vstane. Přijedou policisté a odvezou ho do
vězení, protože je to hledaný zločinec. Paní E. jde s ním do vězení. Žijí tam muži
i ženy dohromady. Jsou tam palandy a ona vybere svému chráněnci nejlepší
postel a shání mu povlečení na deku a polštář. Prostěradlo nesehnala. Potom
do vězení přivedou těhotnou ženu s odrostlejší holčičkou. Hlásí se k paní E.
a holčička se k ní tulí. Paní E. má pocit, že ji kdysi porodila, ale vzpomíná si
13
na to jen mlhavě. Žena se chystá k porodu, ona u ní sedí a uklidňuje ji. Těší
se na miminko, protože ví, že je její. Potom pro paní E. přijdou, že už musí
jet domů. Jedou autobusem kolem ošklivé továrny, kde i zastavují a někteří
tam vystupují. Je přesvědčena, že požádá vedení, aby se mohla vrátit k té ženě
a starat se s ní o miminko.
Tato vize ukazuje paní E. jako strážného anděla. Muž na voru je její přítel, který zemřel, a ona ho veze přes řeku Styx. Starší muž ve vodě je bytost,
která se utopila. To jeho ducha odvádí za Světlem. Ještě však nenastal jeho
čas. Paní E. se nejprve nechce vrátit k jeho hmotnému tělu, ale když se začne muž pohybovat, jde mu pomoci, aby se mohl vrátit do života a nést svou
karmu dál. Vězení je v tomto případě život ve hmotném těle. Těhotná žena
s odrostlou holčičkou přichází k tomuto muži, aby mu pomohla vyrovnat
jeho karmu a poskytla mu takové poučení, po kterém touží. Bude ho tvrdě
zkoušet. Paní E. jejich děti přebírá do své péče. Obětavě jim pomáhá se
propracovat k pochopení vlastní karmy a bude je učit pravé lásce.
Paní E. uklízí dům po své babičce. Je tam překvapivě čisto. Nechává bíle
natřít rámy oken. Když si jde na chvíli sednout před dům, zjistí, že dům má ještě
jedno patro, ve kterém někdo bydlí. Dům se vlastně skládá ze tří propojených
domů různých stavebních slohů. Potom se vrátí dovnitř a jde do ložnice. Na ni
navazuje prostorná zasklená veranda. Okna jsou silně zaprášená. Říká si, že
tam bude bydlet, až to uklidí. Do ložnice přichází hodně vysoký bílý muž a říká,
že až ta okna paní E. vyčistí, bude tam bydlet s ní.
Dům představuje její nitro. Tři propojená stavení představují trojjedinost
jejího principu. Mají různý stavební sloh, protože jde o archetypy babičky jako moudré staré duše, dítěte, které představuje paní E. jako vnučka,
a duchovního vůdce, kterého představuje bílý muž. Je to učitel v ní.
Celá vize představuje zrání paní E. Očišťuje se, uklízí dům, tedy své
nitro. Když očistí první komnatu, zjišťuje, že má špinavou ložnici. Zejména
skla na verandě. Sem nechodila uklízet tak často, a proto je zde předivo
různých připoutaností a prach, který zakrývá objektivní pohled na věci zde
uložené. Stejně tak tomu je s pohledem na věci vnější, i ten má zkreslený
clonou nemytých oken. Až dokončí svou očistu, změní se i její pohled,
myšlení i cítění. Pak bude žít v harmonii se svým vnitřním učitelem.
Žijí ve starém polorozbořeném hradu. Objevují vchod do věže. Vedou k ní
zaprášené, pavučinami opředené žebříky. Šplhají po žebříku, ale ten se nahoře
rozlomí a paní E. málem spadne dolů. Nakonec se jí podaří vylézt až nahoru.
Ocitne se v chodbě. Ostatní tam již jsou. Diví se, jak se tam dostali. Chtějí
pokračovat dál na věž. Dveře výtahu jsou zatarasené, a proto se vydají po schodech. Stoupají vzhůru. Nahoře otevřou dveře ven a zjistí, že jsou zpět na nádvoří
hradu, že jen vycházejí z jiné věže. Nejde jim do hlavy, proč se jim nepodařilo
objevit cimbuří věže. Potom k nim přijde bílý zářivý muž a říká, že je tu ještě
jedna věž, a ukazuje na vysokou věž v dáli za ním.
14
Starý hrad představuje duchovní stav nitra. Dávné ideály a hodnoty,
které dřív vyznávali, padly, jsou v rozvalinách, jako ten hrad. Nové hodnoty
a ideály teprve hledají. Snaží se pozvednout, aby získali rozhled, ale při
svém hledání jdou cestou pokusu a omylu. Ocitají se opět na počátku hledání. Na nádvoří. Protože jejich snaha byla upřímná, přijde jim na pomoc
jejich duchovní učitel a oni ho poznají. Teprve on jim ukáže cestu k jejich
dílčímu cíli. Věž je vysoká jako jejich cíl.
Jedou autobusem na zájezd. Do autobusu nastupují mezi prvními. S paní E.
mají jet i její děti. Koupí si jízdenky a usadí se vzadu. Vtom děti řeknou, že
by radši šly někam jinam. Jde je vyprovodit a k autobusu se vrátí na poslední chvíli. Když nastoupí, ukazuje řidiči jízdenku a usadí se vpředu. Všichni
vystupují v betonové krajině a vyrážejí na cestu. Nakonec jich zbude jen šest.
Paní E., já se svými vnuky, paní L. a ještě jeden muž. Procházíme betonovým
sídlištěm a přijdeme před ohromnou propast, přes kterou vede vysoký most.
V dáli jsou vidět hory. Paní L. trvá na tom, že se ještě musíme vyfotografovat,
než odejdeme. Paní E. říká, že by bylo lepší nějaké hezčí pozadí. Já pronesu
názor, že na tom nesejde. Potom si musíme u okénka zakoupit vstupenky na
most a vydáme se přes něj.
Jízda autobusem představuje životní cestu. Paní E. se chystá, že prožije
opět život se svými dětmi, ale ty se nakonec rozhodnou jinak, a tak je vyprovodí tam, kde se musí poněkud změnit jejich karmický scénář. Vrátí se včas.
Vstupenkou pro tuto životní jízdu je váš karmický scénář. Betonová krajina
představuje tvrdost světa, do kterého se již brzy zrodíte. Bude vás šest, kteří
se v něm opět setkáte. U okénka je naposledy prověřen váš karmický scénář
a vy již putujete v přesně stanovených časových intervalech přes most ke
svým budoucím rodičům, které jste si vybrali, aby vám pomohli uskutečnit
karmický plán, a vy jim zase přinesli ty zkušenosti, které si naplánovali, že
získají.
Paní E. je ve velikém zámku. Vyšetřuje tam nějaké vraždy. Zjistí, že pachatelkou je dvojnice její spolupracovnice. V jedné komnatě je krásná silná fuchsie,
připravená ke květu. Paní E. si pomyslí, že by chtěla větvičku na rozmnožení.
Je ve veliké místnosti a čeká, kdy se dvojnice objeví. Najednou vejdu do místnosti já. Je ráda, že mne vidí, ale bojí se, aby mi dvojnice neublížila. Obejmeme
se a já jí říkám, že už jsme spolu dlouho nebyly. Dává mi květiny, ale já po ní
chci ještě maličký kaktus, který má schovaný pro kamarádku. Paní E. si pomyslí,
že mi ho dá, když ho budu moc chtít. Ptám se jí, jak se má, a ona mi sděluje,
že je moc unavená, i když to není pravda. Cítí se dokonale ve formě. Nechce mi
o vražednici říkat a bojí se o mne. Potom vejde zahradník a přináší jí dvě větvičky
fuchsie. Tvrdí, že si je objednala. Paní E. z nich má radost, ale je jí divné, že to
někdo věděl, i když své přání nevyslovila nahlas. Jde pro vodu, a když se vrátí,
vidí, že u stolu stojí starší černovlasý vousatý muž se zkříženými pažemi na hrudi.
Poznává v něm Krista. Vedle něho stojí vražedkyně a něco kutí na stole.
15
Za paní E. přijde i její spolupracovnice. Dvojnice po ní začne házet velkými
injekčními stříkačkami, do poloviny naplněnými nějakým roztokem. Paní E.
se snaží spolupracovnici bránit svým tělem a vystrčí ji z místnosti. Dvojnice
míří velmi nepřesně, a tak se jí daří uhýbat před vrženými jehlami. Chce volat
na muže, aby jí pomohl, ale nemůže ze sebe vypravit ani hlásku. Muž stojí
vedle dvojnice a jen se dívá. Nakonec se jí podaří vykřiknout, že ta žena vedle
něho je falešná, a chce její spolupracovnici zabít. Muž jen odpoví, že s tím
nemůže nic dělat. Paní E. se otočí a chce utéci. Dvojnice vytáhne špinavě
žlutou dřevěnou foukačku a foukne na ni nějaký roztok. Již nestačí uhnout
a roztok jí namočí svetr na zádech. Cítí pálení a běží se umýt. Vběhne do
umývárny a sundává si svetr. Začne pochybovat, že šlo o jed. Uvědomí si, že
to mohla být jen čistá voda. Umývárna má prosklené stěny. Za chvíli přiběhne
dvojnice a hledá ji. Skočí do umývárny a jde proti ní. Na chodbě zůstává dav
lidí a dívají se, co bude dál. Přestane mít strach a chytne dvojnici, přehodí
ji přes stěnu. Dvojnice je najednou lehká a tvárná jako hadrový panák. Na
chodbě ji uchvátí dav a odvádějí ji pryč. Ještě z dálky je slyšet, jak dvojnice
křičí, že ona je ta pravá, že je to omyl. Ale paní E. v sobě cítí jistotu, že je to
tak správně.
Zámek představuje práci paní E. na sobě samé. Vražedkyně je její stín,
její ego, se kterým poctivě zápasí. Prochází svým nitrem a nachází zde mnoho krásného. Nejvíce obdivuje zdravou fuchsii, která je připravena kvést.
Jsou to květy lásky, po kterých touží. Ty rozkvetou, až zabije své ego.
Paní E. čeká na vražednici, až se objeví. Místo ní přicházíš ty, abys ji
zkoušela. Ona tě vítá a předává ti své dary lásky. Ty však ještě požaduješ
kaktus, který má připravený pro přítelkyni. Kaktus představuje jejich karmický vztah a ty ho můžeš s pomocí Boží osvětlit a vyrovnat. Karma by se
rozplynula. Paní E. však tuto milost přijímá pouze za určitých podmínek.
To je v pořádku.
Gratulujeme!
Odpověď paní E., že je unavená, ve své podstatě znamená, že má obavy
z následku svého zápasu s vlastním stínem, tedy temnější stránkou svého
ega. Proto jí její duchovní vůdce přináší dvě větvičky fuchsie, která je jejím
květem lásky. Jednu za mužský princip a druhou za ženský princip, aby
měla jistotu, že dosáhne harmonie, bude-li postupovat správně. Její ego se
zatím chystá k útoku. Přichází jeho lepší podstata, ale je napadena přebujelým egem. Paní E. brání své lepší já, ale nedokáže ještě zlikvidovat své horší
já. Volá na pomoc svého duchovního vůdce. Vše jí brání volat o pomoc.
Nakonec se jí to podaří, ale její duchovní vůdce jí správně odpovídá, že
tento zápas musí zvládnout sama. Je to její svobodná vůle, zda zvítězí, či
podlehne. Ta musí být respektována. Své ego musíte porazit vždy sami. Vaši
duchovní vůdcové vás mohou posilovat svou láskou a k tomu již došlo, když
jí „zahradník“ předal větvičku s květy lásky. V tomto kritickém okamžiku
16
již chce paní E. svůj souboj vzdát, ale je znovu napadena, a to ji konečně
přiměje k tomu, že odevzdá svůj stín spravedlnosti. V tu chvíli již její ego
nemá sil bojovat a vzdává se spravedlnosti, i když do poslední chvíle křičí,
že se dopustili omylu.
Pokud své ego neodkážete do příslušných mezí a nevzdáte se jeho stínu,
vždy budete mít pocit křivdy, protože vám bude jeho chtění bránit v objektivním pohledu na sebe sama a ostatní. Tím, že paní E. v tomto těžkém souboji zvítězila, odevzdala svůj stín spravedlnosti svým paralelním bytostem,
které se s ním již snadněji vyrovnají.
Paní E. zde zastupuje všechny bytosti, které nastoupily cestu za světlem
lásky a pravdy. Zabít své ego musí každý, kdo chce jít cestou Buddhy či svatého grálu. Je jedno, jak tuto cestu nazýváte. Je to vždy cesta lásky a musíte
vycházet sami ze sebe a hledat poctivě ve svém nitru. Před ničím nesmíte
zavírat oči. Je to cesta probuzení.
Usilování
Dvě bytosti světla nesou veliký zářivý kříž. Je větší než ony.
Je to čistý a harmonický mužský a ženský princip. Kříž představuje
očištěné učení lásky.
Za nimi jdou nekonečné zástupy lidí. Startují stříbrná vojenská letadla.
Hodiny ukazují 11.03 hodin.
Jde o odpověď na teroristický útok v Americe. Ještě je čas vést prosby,
aby se karmy národů vybíjely jen tak, jak je to nezbytně nutné.
Objevuje se nakloněná světlejší zeď v prostoru. Kolem ní je veliké množství
světlých bytostí, které usilují o to, aby se poslední blok předsudků zbořil a eliminoval. Po nich se snaží vyšplhat nahoru temná bytost, která jde doslova přes
mrtvoly. Leze po jejich zádech, opírá se o jejich hlavy.
Tato bytost představuje ty, kteří věří, že mohou jít za svým duchovním
cílem bez ohledu na ostatní. Věří jen sobě a zneužívá láskyplnosti svých
bližních. Tato bytost je bezohledně využívá a zpozdile se raduje, že se dostává tak vysoko. Netuší svůj mravní pád, který je tím horší, čím výše se svou
bezohledností dostala. Je to mravní pád duchovně mrtvých.
Na zem dopadají světle modrozelené paprsky. Lidé se jich snaží dotknout.
Je to spojení s Otcem, který je posiluje svou láskou ve věcech dobrých.
Kdo se jich dotkne, je pod ochranou Boží.
Z planety vystupují poslední dvě oka řetězce připoutanosti k ideám minulosti, k ideám všemocnosti magie.
Tyto dva zbytky připoutanosti je třeba odstranit ze stromu života planety
Země. Je třeba vést prosby, aby toto pouto bylo vyškrtnuto a vyjmuto z příslušných ákášických záznamů, je-li to vůle Boží a nastal-li čas.
17
Na kulatém a nepříliš čistém stole jsou dvě vázy. Jsou prázdné. Jedna větší
stojí uprostřed stolu a druhá menší je za ní.
Je to duchovní strava magie. Je prázdná a nepříliš čistá. Je to silový
přístup k řešení problémů, který jen víří protichůdné tendence a tlaky individuálního chtění. Je to cesta sobectví, i když se nabubřelé ego jednotlivce
ukrývá za krásná slova o lásce. Ve skutečnosti mluví jen o připoutanosti.
O poutech lásky. Pravá láska je svobodná a nevytváří žádná pouta. Nic za
svou lásku nepožaduje a dává vše s radostí. Raduje se ze štěstí milované
osoby. Je šťastná jejím štěstím.
Objevují se černé kořeny stromu života magie. Vedle nich je světelný kruh
pravého osvícení. V kořenech magie se pohybuje muž, který představuje neočištěný mužský princip.
Je ve stavu beztíže, který mu poskytuje pocit zdánlivé svobody. Vychází
ze svého chtění a nemyslí na jeho následky. Je nečinný, nedělá nic pro svou
pravou svobodu a očistu. Nevykoná nic pro své bližní a planetu, na které
parazituje.
Na planetě leží velký černý kříž.
Je to symbol karmy všech magických manipulantů a symbol deformovaného učení lásky. Temné bytosti se snaží tento svržený symbol opět vztyčit,
ale již se jim to nemůže podařit, protože patří minulé éře Železného věku.
Z planety ční dráty jako z betonové konstrukce.
Jsou to zbytky přerušených připoutaností k předsudkům minulé éry. Je
třeba se od nich očistit.
Planeta je čistá, průhledná. Je to její duchovní podoba i podstata. V ní je
mužská postava, která se probouzí a vyskakuje z jejího nitra. Odchází pryč.
Utíká od všeho, vzdává se i odpovědnosti. Definitivně se vzdala vlády
nad planetou. Je to duchovní stav mužského principu, který se připoutal
k magii a nyní se osvobodil. Ještě nechápe, že od zodpovědnosti neuteče.
Bude předvolán před tvář Boží, kde se očistí a zharmonizuje.
Varování
Pět bytostí různé barvy stojí na planetě. Před nimi je symbol ohromné kletby, kterou stvořily. Vedli jsme prosby a z této kletby zbyly dvě menší. V každé
z nich stál jeden princip velmistra a velmistryně. Pokračovali jsme ve vedení
proseb tak dlouho, až oba zástupci vystoupili z kleteb a odešli.
Bytosti různé barvy jsou zástupci lidstva, kteří svou nenávistí magicky
tvoří negativní symbol pentagramu. Je to jeden z vrcholových aparátů černých mágů. Lze ho stvořit pouze společným soustředěným úsilím černých
mágů, vzýváním velmistra a velmistryně. Jak náročná je tvorba magického
pentagramu, tak náročné je jeho zrušení. Vlastně je jeho vyrušení velice sví18
zelné a daleko náročnější, než si myslíte. Tato konstrukce je jištěna mnoha
magickými úkony a programy, které se obnovují, že ji lze zrušit pouze pod
ochranou Boží, s jeho souhlasem, pod jeho vedením.
Objevují se dvě otevřené dlaně. Na každé z nich leží mince odlitá ze zlata
a bronzu. Tento lesk zasahuje okolí. Tmavší kříž vytváří kliku od dveří. Objevuje
se tmavá ruka, odseknutá tak, že je vidět kost. Rána se začíná scelovat.
Mince v dlaních pravé i levé ruky napovídají, že odpovědnost za
magické manipulace nesou společně oba principy rovným dílem. Každý
za své manipulace zaplatí do posledního haléře. Ještě horší je to, že tato
platba postihuje i ty, kteří byli infikováni jejich předsudky. Tak se vytváří
podmínky pro společnou karmu. Symbolem karmy je černý kříž a ten
tvoří kliku, která může otevřít dveře apokalypse, kterou společně připravili svým myšlením a cítěním i manipulacemi a skutky. Aby se dveře pro
uskutečnění apokalypsy neotevřely, je třeba se vzdát násilí magických
manipulací a připoutanosti k magii i za cenu utrpení. Raději odseknout
a eliminovat všechny podoby připoutanosti, jak vám naznačuje obraz
s odseknutou rukou.
Pravá láska vám dá svobodu a zhojí všechny rány, které jste utržili při
souboji dobra a zla v sobě samých.
Na krátký okamžik se zjevuje atomový hřib, potom strom života planety. Je
světlý, jakoby z páry, která se rozpíná, až posléze mizí.
Je to varování před nukleární válkou, která by přinesla zhoubu vaší planetě i jejímu lidstvu. Atomový hřib varuje nejen před nukleárními zbraněmi,
ale před všemi zákeřnými zbraněmi hromadného ničení.
Vedeme pravidelně prosby za planetu i její obyvatele, zejména za ty, kteří
nesou tíhu rozhodování na svých bedrech. Je nutné vést prosby i za protivníky,
aby se vybíjely karmy jen tak, jak je to nezbytně nutné.
Mír s vámi!
Odpověď
Pět zářících bytostí stojí na stupních. Nejvyšší bytost stojí na nejvyšším stupni. Pod ní na nejbližším stupni stojí bytosti poloviční velikosti, po každé straně
jedna. Pod nimi jsou další dvě bytosti ve stejném seskupení. Vyzařují čistou
lásku a tvoří protiváhu magickému pentagramu.
Nejvyšší je Otec, pod ním stojí očištěný a harmonický ženský a mužský
princip a pod nimi opět mužský a ženský princip na znamení sounáležitosti.
Otec vyslyšel vaše prosby a eliminuje hrozivý vliv pentagramu. Karmy se
budou vybíjet jen tak, jak je to nezbytně nutné.
Objevuje se lotos se čtyřmi okvětními plátky.
Každý plátek je knihou učení lásky. Jak si lidstvo postupně osvojuje
19
toto učení, tak se rozvíjí lotos čistoty a moudrosti. Přibývají listy s dalším
a dalším poznáním tohoto učení.
Objevuje se veliká kniha krásného světle zeleného vyzařování. Z ní předčítá
bytost stejného vyzařování.
Je to duchovní vůdce. Okolo něho je shromážděno mnoho bytostí,
které mu naslouchají. Tyto bytosti mají většinou bleděmodré vyzařování.
Jsou to původem pozemšťané. Zbytek bytostí má žlutooranžové vyzařování
Jantaranů. Jsou to reinkarnovaní marťané, kteří přišli na vaši planetu po
zkáze Marsu.
Sen paní S.
Dne 26. 9. 2001 se paní S. koupe v kulatém bazénu, který je krytý kupolí. Bazén se nachází v místě polikliniky v Teplicích. Je s manželem J. u kraje a v dálce vidí potápějící se loď. Ví, že až se loď potopí, vytvoří ohromnou
vlnu, která je rozbije o strop. Přesvědčuje manžela, že musejí utéci, a utíkají
Duchcovskou ulicí k budově soudu. Nejprve chtěli jít opačným směrem k teplické mlékárně, ale tam jim v tom zabránil hustý dým a výbuchy. Cestou k soudu
dojde k výbuchům a vzduchem létají trosky domů. Utíkám i já s dcerou, a když
mi chce pomoci, změním se v miminko, které drží v náruči. Dcera dobíhá
v hrozném strachu domů. Bydlí mimo město mezi poli a loukami. Je tam její
syn J. již jako dospělý se svou dívkou. Dcera hrozně pláče, protože neví, kde je
její mladší syn. Má obavy, že zůstal ve městě.
Koupel v bazénu představuje společnou očistu s manželem od vzájemných karmických vazeb. Jsou teprve u kraje. Začínají. Jejich víra ve šťastné
manželství je ohrožena. Utíkají před následnou vlnou vlastních manipulací
ke zdroji, který symbolizuje mlékárna, ale ten je v troskách. Utíkají k soudu,
který představuje soudnost rozumu. Utíkají domů, do bezpečí svého nitra.
Tento útěk představuje společnou životní cestu. Utíká i s tebou. Nejprve
jsi pečovala ty o ni, když jsi byla svěží a podporovala ji na společné cestě.
V závěru vaší společné cesty pečuje ona o tebe jako o své dítě. Má strach
o osud svých dětí, zejména o nejmladšího syna, který ještě nedospěl. Je
třeba dát všem svobodu, spálit šňůry připoutanosti. Jen tak se osvobodí od
svého strachu a utrpení.
Taneční zábava
Dne 3. 10. 2001 paní P. ve své vizi trávila se mnou volný večer. Rozhodly
jsme se jít na taneční zábavu. Tancovaly jsme s několika partnery a potom
jsem odpočívala u stolu a sledovala ji, co dělá. Stála v koutě s mladšími lidmi,
20
kteří byli oblečeni do tmavých motorkářských kombinéz a nabízeli jí bramborové lupínky, do nichž byly přimíchány drogy. Paní P. je ochutnala, a jakmile
spatřila můj vyčítavý pohled, rozhodla se tuto skupinu opustit, protože se v ní
necítila dobře.
Hospoda, ve které se koná taneční zábava, je svět. Zde paní P. provázíš
jako starší duše. Tanec s partnery může představovat rituální obřady, ale
v tomto případě představuje bytosti, jež vám umožňují volbu, kterou cestou
se dáte. Motorkáři představují temné anděly, kteří ji pokoušejí a nabízejí jí
cestu násilných praktik k získání stavu rozšířeného vědomí. Paní P. podlehne
pokušení, ale jejich „duchovní stravu“ nakonec opustí a jde za svým duchovním vůdcem.
Rozhodly jsme se změnit místo a podniknout něco zdravějšího. Chtěly jsme
si zahrát golf, ale když jsme přišly k hřišti, uviděly jsme ceduli s nápisem
„Golfové hřiště Úlibice, datum zahájení výstavby v roce 2030 a dokončení
výstavby v roce 2060“. Paní P. si pomyslela, že není možné, aby si malá obec
na Jičínsku stavěla golfové hřiště. Také ji zarážela data a říkala si, jestli se
ještě výstavby dožije.
Golfové hřiště představuje duchovní stav lidstva. Probíhá-li na něm tvrdý
souboj s nepřípustnými zbraněmi, představuje hra válečný stav, ve kterém se
lidstvo ocitlo. Probíhá-li hra klidně, v přátelském duchu, jde o harmonický
vývoj lidstva. Až si lidé uvědomí, že záleží na myšlení a cítění každého jedince ve vašem světě, a budou se snažit o harmonické vztahy, tehdy nastane čas
souladu a klidné výměny názorů při jednotlivých střetech. Tehdy se naučíte
řešit mezinárodní konflikty na vysoké morální úrovni. Data naznačují, kdy
k tomu jako lidstvo dozrajete.
Vítězství
Ve své vizi dne 6. 10. 2001 vidí paní L. opuštěné černé křeslo. Z každé
strany z něho proudí pruh žhavé lávy.
Je to zloba velmistra a velmistryně, kteří ho museli opustit a vzdát se
vlády nad světem.
Zleva přistupují ke křeslu tři kamenné bytosti tmavě zeleného zbarvení.
Prostřední bytost je nejvyšší a přední i zadní bytosti jí sahají asi do pasu.
Je to triáda kamenných hlav a srdcí, která zbyla z kamenného lisu pentagramu, jenž byl namířen proti vaší planetě. Jde o triádu čarodějů, od které
byla odloučena triáda čarodějnic. Vzájemně se hledají, aby obnovili svou
jednotu a znovu stvořili kamenný lis pentagramu, který by drtil a ovládal
lidstvo vaší planety. Je třeba vést prosby, aby byla planeta i se svými obyvateli osvobozena od jejich vlivu.
Do nitra planety je přilévána temná tekutina, která představuje všechnu
21
špínu scestných idejí. Planeta je jimi zahlcena. Opodál stojí velmi starý muž
s orlím nosem a knírem. Stojí na hromadě lebek a kostí.
To on má na svědomí všechny duchovně mrtvé, kteří mu ve své naivitě
uvěřili. Je třeba vést prosby, aby byl jeho vliv eliminován a planeta od něho
očištěna.
Po vyprošení těchto proseb svítí levá strana kopretiny, druhá polovina chybí.
Je to znamení, že ženský a mužský princip vaší planety jsou ještě velmi
nevyrovnané. Že chybí aktivní účast mužského principu na nápravě věcí
své vlády. Až jeho většina pochopí, že má pracovat v souladu se ženským
principem, dojde k podstatné nápravě omylů a chyb minulosti.
Objevuje se džbán plný světla. Planeta je modrá i zelená. Je zdravá. Křeslo
se očistilo a nad ním v kruhu je dvanáct světelných bytostí s třináctou, největší,
uprostřed.
Jakmile dojde k této situaci, vylije se na všechny milost Boží, která je ve
světelném džbánu. Dvanáct zasvěcenců se svým duchovním vůdcem bude
pomáhat, abyste mohli vstoupit do vesmírné jednoty lásky.
Na malém světle zeleném listu sedí žena stejné barvy. Je velmi vyčerpaná.
Je to génius českého národa. Z planety bylo staženo veliké množství
kleteb. Je očišťováno učení lásky.
Když je vše dočištěno, objevují se schody, které vedou vzhůru do nebes.
Paprsky světla učení lásky se odrážejí od jednotlivých planet a šíří se do
celého vesmíru. Učení lásky přináší osvícení všem.
Paní L. stojí před Otcem a radou nejvyšších. V ruce má tři světle zelené
úpisy. Dva jsou menší, za mužský a ženský princip, jeden je veliký. Domnívá
se, že jsou její, a odevzdává je Otci k vyhodnocení. Jsou to však moje smlouvy
s Otcem, které mi byly odebrány při vzpouře agregorů. To vedlo k tomu, že jsem
se pro své úkoly probouzela později, než bylo stanoveno. Zrada tkvěla i v tom, že
je paní L. opakovaně předávala k vyhodnocení, i když věděla, že nemohou být
přesně splněny. Milostí Boží nám to však bylo zjeveno a ona mohla napravit,
co učinila. Cestou této milosti mi bylo pomoženo, abych základní úkoly splnila
tak, jak jsem slíbila, a zbylé úkoly měla ještě možnost vyřešit.
Děkujeme za tuto milost!
Přednáška v Lucerně
Ve vizi paní E. dne 7. 10. 2001 jsme pozváni na přednášky v Lucerně.
Nejdříve mluvím já, potom paní E. Opět vystupuji já. Paní E. a asi šest dalších ze skupiny se zatím jdou porozhlédnout po sále. Nejprve sedí na balkoně.
Paní E. chodí všude bosa, a proto jí tam někdo dá úplně nové sportovní boty
s dlouhými tkaničkami. Všichni se rozhodnou, že půjdou dolů do sálu. Paní E.
se trochu zdrží, protože si zavazuje tkaničky. Mezitím se balkony zcela zaplní
22
mladými lidmi. Stále přicházejí další. Paní E. jde dolů do sálu hledat svou skupinu. Shora vypadal sál přeplněný, ale dole je vidět, že je poloprázdný. Vypadá
jako chrám, vpředu je místo pódia kněžiště s oltářem, vše zářivě osvícené. V sále
je přítmí. Paní E. jde dopředu a prohlíží si lidi okolo. Někteří se procházejí, jiní
pozorně sledují, co povídám. Jsou mezi nimi především mladší lidé. Někteří
jsou extravagantně oblečení. Kolem projde „pankáč“ s náušnicí v uchu. Potká
tam i svého bratra. Mezitím skončím přednášku a oznámím, že po bohoslužbě
organizované hostitelem bude mluvit ona. Vpředu je po pravé straně blok kostelních lavic. Ve druhé řadě mává paní J. Paní E. si k ní sedne a ptá se, kde jsou
ostatní. Paní J. se otočí a ukazuje na pana J., který je vzadu za lavicemi. Kolem
něho jsou v těsné skupince ostatní. Jeden z nich je průsvitný a vyzařuje jemnou
záři. Zamávají si a paní E. z nich cítí sílu a podporu. Potom se podívá dopředu
a stěžuje si paní J., že odtud není moc dobře vidět, že nevidí kněze. Ta jí říká,
aby se podívala pozorněji. Má pravdu. Kněz je hrozně maličký, takže mu za
řečnickým pultem vykukuje jen hlava, a navíc zpívá liturgie vysokým pisklavým
hlasem a ještě ke všemu falešně. Lidé v sále se smějí, kněz začíná být vzteklý
a nadává ministrantům. Potom má nastoupit na pódium paní E.
Vize odráží duchovní stav lidstva, ale i členů vašich skupin, které se hlásí
k misi Bílého Kuželu. Lucerna představuje duchovní centrum vaší mise.
Střídáte se v přednáškách. Ostatní poslouchají a tak, jak na sobě pracují,
zrají pro post duchovního učitele.
Paní E. představuje ty, kteří se poctivě očišťují. Chodí bosa, je očištěna
a vzdala se všech magických praktik. Zvýšila se její citlivost a vnímavost.
Proto jí ostatní prokázali medvědí službu a předali jí sportovní boty jako
symbol ochrany, aby tak netrpěla. To jsou ti, kteří se ještě úplně neočistili od
magického smýšlení a cítění. Ona boty přijala, to znamená, že je bude muset
opět prochodit na cestě pravdy a lásky, než je bude moci sundat. Bude to
tehdy, až pochopí, že tuto „ochranu“ nepotřebuje. Boty mají dlouhé tkaničky, které svědčí o tom, že se předpokládá připoutanost. Ty ji také zdržují.
Musí je vázat a pro připoutanost pak nestačí těm, kteří jsou svobodní.
Jdete se rozhlédnout po sále, abyste zjistili, kolik lidí zde je. Jsou tu
především mladí lidé, kteří představují mladé duše. Ti se drží opodál na
balkoně. Nejsou si jisti, zda toto učení je skutečně to, co hledají. Přicházejí
však další a další hledající. Shora vypadá sál plný, ale když sejdou paní E.
a skupinka dolů, zjistí, že sál je poloprázdný. Pohled shora představuje
všechny bytosti, které se reinkarnovaly, aby hlásaly učení lásky. Pohled v přízemí ukazuje, kolik se jich zatím probudilo a plní to, co slíbily.
Lucerna se mění v chrám pravého vědění. Představuje svět a duchovní
stav jednotlivých bytostí. Vpředu je kněžiště ozářené světlem pravdy a lásky.
V chrámové lodi je ještě šero. Mnohé bytosti v něm bloudí. Končíš přednášku a ohlašuješ bohoslužbu. Každý usedá na své místo. Paní E. vedle paní J.,
která jí nastavuje zrcadlo, když hledá ostatní členy skupiny. Vidí je všechny
23
i se světélkující bytostí, která je chrání, s andělem strážným. Pozdraví se
a paní E. silně pociťuje podporu vesmírné jednoty lásky, která ze skupiny
vyzařuje. Posílena láskou nevidí paní E. kněze jako svého duchovního vůdce. Prohlédne a vidí jeho pravou podstatu. Je ve své duchovní malosti malicherný, směšný svým přebujelým egem, které myslí jen na vlastní prospěch
a domnělou velkolepost. Zpívá falešně zpěv lásky, protože nezná pravou
lásku. Nemluví pravdu a zlobí se, že ho ostatní neposlouchají. Jeho role
falešného proroka skončila. Měl by se nad sebou zamyslet a očistit se od
sobectví a falešných představ o sobě samém.
Paní E. zde představuje všechny bytosti, které jsou pokročilé a rozlišují
tyto falešné proroky. Kněz představuje všechny duchovní vůdce, kteří se
nechali zlákat penězi a slávou a připoutali se ke své domnělé velkoleposti.
Selhali ve svých zkouškách na duchovní post učitele a zneužili svého postavení. Jejich maska padá a ostatní je vidí v pravém světle. Nemají právo
zlobit se na své ministranty, kteří jim byli oddáni. Mohou se zlobit jen
na sebe. To oni se ve své chamtivosti odhalili sami. Nyní doplácejí na své
manipulace s lidmi a nemohou pochopit, že vše, co nepříjemného a zlého
je nyní potkává, jsou jejich vlastní manipulace. Nechápou, že si tento osud
připravili sami.
Lidé se právem smějí. Je to však trpký smích zklamání nejen nad falešnými proroky, ale i nad vlastní slepotou, že je tak dlouho následovali. Je
to rekapitulace vlastní cesty a teprve nyní jsou připraveni přijmout pravé
učení lásky. Není třeba litovat těchto zkušeností. Nyní již budou všichni
bdělí a nenechají se tak snadno svést z pravé cesty. Teprve nyní jsou schopni
rozlišit pravé duchovní vůdce od falešných.
Hostina
Paní E. je ve své vizi s přáteli na výletě, jsou pozváni na hostinu. Sedí u velikého stolu a jí. Potom ji někdo zavolal, ona odešla od stolu, a když se vrátí,
sedne si do čela vedlejšího stolu, u kterého sedí teplická skupina. Dostane hned
talíř s jídlem, které je moc dobré, ale potom ji zavolají děti. Na chvíli odejde od
stolu, někteří zatím své jídlo dojedli, a když se paní E. vrátí, s požitkem dojídá
své jídlo. Cítí u některých členů skupiny určitou netrpělivost. Po levé straně
stolu sedí pan J. a jí se stejnou chutí jako ona. Vtom si všimne, že pan J. ještě
ukrádá z vedlejšího talíře.
Výlet znamená reinkarnaci ve hmotném světě. Hostina představuje
duchovní hostinu. Duchovní postup. Odvolání paní E. představuje odchod
z hmotného světa. Návrat k teplické skupině představuje novou reinkarnaci.
Nyní již pracuje jako duchovní vůdce. Opět přijímá pravou duchovní stravu,
ale opustí hostinu pro své děti, které ji potřebují. Opět se vrací a je šťastná,
24
že je mezi svými. Sleduje pana J., který ji zatím zastupoval jako duchovní
vůdce skupiny. Svůj úřad vykonává s nadšením. Nepočíná si však poctivě.
Krade z misky svým sousedům a chlubí se „cizím peřím“. Vydává jejich
poznání za své vlastní.
Paní E. jde navštívit svou matku. Cestou potká děti svých známých.
Žebrají o kůrky z jejího chleba. Neví, k čemu to potřebují, ale naláme jim
hrst chleba. Odchází, ale někdo ji upozorní, aby se ohlédla. Děti stojí u popelnice a strkají do ní chléb od paní E. a vytahují z popelnice starý plesnivý
chléb a hltavě se jím cpou. Lidé kolem se pohoršují a paní E. se je snaží
nějak omluvit.
Paní E. se snaží přinést matce duchovní osvícení, proto ji jde navštívit.
Cestou potká děti, které představují nevyzrálé duše. Žádají ji, aby se s nimi
rozdělila o duchovní stravu. Paní E. tak učiní, i když si není jistá, zda ji
dokážou přijmout. Děti si ji berou a odcházejí. Když se paní E. otočí, vidí,
že tuto čerstvou stravu vyměnily za staré vyčpělé a plesnivé polopravdy.
Lidé to nechápou a pohoršují se. Ona však ví, že k tomu, aby děti byly
schopné přijmout čistou duchovní stravu, musejí dozrát. Proto se je snaží
omlouvat.
Přijde k matce domů. Jsou tam ještě nějací příbuzní a je tam dost těsno.
Chce zajít ještě do divadla a cestou se má zastavit na policii kvůli nějakému
výslechu. Ptá se matky, kdy jezdí nějaké autobusy, a ona začne chaoticky hledat
jízdní řád na místech, kde musí vědět, že ho nemá. Snaží se dceru od cesty
odradit. Ta jí nabídne, aby šla s ní, ale matka se zuřivě brání, že by otec nikdy
nechtěl, aby tam šla. Paní E. zbývá jen čtvrthodina do času, kdy má být na
policii. Na nic nečeká a vyběhne z domu, nastoupí do prvního autobusu a na
místo dorazí jen s minutovým zpožděním.
V kanceláři jsou davy lidí. Ptá se, o co jde. Všichni jsou z výslechů vyděšeni.
Dovídá se, že měla připravit pojednání o nějaké paní, kterou nikdy v životě
neviděla. Paní E. vůbec nemá strach. Uklidňuje lidi okolo sebe a říká si, že
musí do hodiny odejít, aby stihla představení. Pak je seřadí do zástupu. Kolem
prochází policista s malým vzteklým psem. Baví se s někým před ní a pes si ji
hladově prohlíží. Má pocit, že na ni zaútočí. Pes ji nakonec obejde a ona slyší,
jak vzadu někoho kousnul.
Potom jdou v průvodu na travnatý dvůr. Paní E. jde s jednou ženou v čele
průvodu a cestou potkávají stádo mohutných bílých bojových psů. Ženou je před
sebou muži do půli těla nazí. Na těle mají ošklivé jizvy po psím napadení. Psi
kolem nich projdou bez povšimnutí. Průvod dojde až k zadnímu plotu, nikde
žádný vyšetřovatel. Paní E. už nemá čas a rozhodne se se ženou, která je vedle
ní, že přelezou plot a utečou. Žena uteče první. Paní E. se nejdříve pokouší plot
podlézt, ale to nejde, tak ho také přeleze. Slyší, jak se psi vrhli na ostatní lidi.
Někdo křičí, že to neměl být výslech, ale poprava. Ona se cítí lehká a má pocit,
že nyní všechno lehce zvládne.
25
Tato vize upozorňuje na negativní dopad připoutaností na život jedince.
Cesta k matce domů představuje cestu do nitra svého i matčina. Vypovídá
o připoutanosti trojjedinosti ženského principu k principu mužskému.
Trojjedinost ženského principu představují paní E., její matka a neznámá
žena. Mužský princip představují policisté, psovodi a mrtvý otec. Paní E.
touží po svobodě, ale matka na to nechce přistoupit. Dělá vše pro to, aby se
pouta nemohla rozvolnit. Divadelní představení je alegorií života v tomto
hmotném světě. Připoutaní však nechtějí znát pravdu, drží se své připoutanosti, i když trpí.
Policie představuje kontrolní orgán temných andělů. Ti zjišťují pravý
duchovní stav připoutaných. Je jich mnoho. Psi představují dopad karmy
na ty, kteří neznají pravou lásku. Jsou to ti, kteří přinášejí utrpení z připoutanosti, kdy jednotlivci připoutaní k těm, o kterých se domnívají, že milují,
dávají jen bolest a nesvobodu. Temní andělé je drží a ovládají a záleží jen
na nich, koho zraní. Psi napadnou vždy jen toho, kdo je nepoučitelný
a stále znovu a znovu obnovuje svá pouta. Když všichni dojdou na konec
cesty, jsou již paní E. s druhou ženou osvobozené od připoutanosti, proto
unikají a přelézají plot, který je odděluje, bez problémů. Jsou svobodné
a jejich odchod z hmotného těla je snadný a vstupují bez obav do jiné
dimenze.
Ti, kteří zůstali připoutaní, zápasí se smrtí a jejich odchod je těžký
a plný utrpení, které pramení z připoutanosti k hmotnému světu.
Pokračování práce ve skupině
Dne 7. 10. 2001 šla paní L. na schůzku naší skupiny. Konala se v Domě
dětí, kousek od obchodu paní R. v prvním patře. Byla to veliká třída. Sedla
si dopředu s paní E. a paní V. Ta potřebovala pomoc a rozhodla se, že o ni
požádá nějakého pána V Závětří na Šanově II. Paní L. se divila, proč nepožádá
skupinu, ale respektovala její svobodnou vůli. Paní E. zasedla do lavice a hned
začala psát dlouhý dopis. Ostatní se přesunuli k poslední lavici, kde seděl pan
T. R. a měl před sebou 250 slovenských korun a staré poškozené kazety se
Spejblem a Hurvínkem i jiné pohádky. Půjčoval je ostatním. Nabízel je i paní
L., ale ta mu řekla, že takové věci neposlouchá, že má své kazety s hudbou. Ty
všechny rozpůjčovala a odešla. Cestou šla okolo mne a mojí neteře. Stály jsme
vedle sebe za vlající záclonou. Kývly jsme na pozdrav a paní L. odpověděla
úsměvem. Ostatní nás neviděli.
Jde o práci v paralelní skupině na Slovensku. Máte zde paralelní bytosti, které se probouzejí. Každý si vede poněkud jinak. Každý pokládá za
důležité něco jiného. Někteří členové skupiny nevěří sobě ani ostatním
a hledají pomoc jinde. Jiní dělají vše možné, jen ne to, co by měli, to je
26
pracovat na své očistě od magických praktik a manipulací. To předvádí
paní V., paní E. i paní L.
Pan T. zastupuje ty, kteří se drží dávných tradic, a stále opakuje dobře
známé poznatky. Paní L. zastupuje ty, kteří si myslí, že jsou dál než ostatní,
že se od nich již nemůže nic naučit. To je závažný omyl. Vše má svůj čas
a nic by se nemělo podceňovat. Skupina by se měla sjednotit ve vzájemné
práci na sobě samých a na očistě od magie a připoutanosti. Jde o varování.
V jednotě mužského a ženského principu je síla. Oba principy by měly
vzájemně harmonicky spolupracovat. Proto nelze přijímat toho, kdo hlásá
bludy, ať je jakéhokoli principu. Tvoje přítomnost s neteří byla duchovní.
Jde o budoucnost, kdy již nebudete ve hmotném těle. Také to znamená
duchovní pomoc na dálku či varování, aby je pýcha či předsudky nesvedly
z cesty.
Při odchodu z učebny si vzala paní L. pro děti zbytek růžového vína, kterého
se nenapila. Potom šla za kuchařkou a ptala se jí, kde koupili tu dobrou hořčici.
Ona jí chtěla udělat radost a dala pro ni stranou trochu hořčice do skleničky.
Ostatní personál jí hrozně vynadal, a tak paní L. raději odešla. Byl pozdní večer
a venku pršelo. Seběhla po schodech dolů a najednou jí bylo hloupé nést víno
domů a položila ho u posledního schodu. Tam ho nechala stát.
Duchovní dary si musí každý vysloužit sám, nelze je darovat. Přijmout
je může jen ten, kdo je pro ně zralý. Paní L. se snažila získat výjimku pro
sebe a své děti. Takto to však nefunguje. Proto personál kuchařce vyčinil.
Ona jako duchovní vůdce, který tuto krmi připravuje, by měla tento zákon
znát a měla by jej respektovat.
Nedaleko školy bydlela její kamarádka, která psala knihy uzavřená do
dřevěné skříně. Paní L. se divila, proč si psaní tak komplikuje, ale přítelkyně
na tom nemínila nic změnit.
Dřevěná skříň představuje bloky a omezení, do kterých se bytosti ve své
nevědomosti samy uzavírají. Změnit to mohou jen ony samy.
Když odešla od přítelkyně, potkala tátu, který ji chtěl odvézt domů, protože
je již pozdě. Paní L. zjistila, že v učebně nechala kabelku. Vrátila se zpět, ale
budova již neexistovala.
Kabelka představuje karmickou zátěž. Ta byla vyrovnána.
Skupina se připravovala na zájezd za slovenskými přáteli. Jeli bílým tranzitem. Podmínkou bylo, že s sebou vezmou dceru majitele auta. Paní L. věděla,
že je to prostitutka, vadilo jí to. Společně s nimi jeli paní E. a paní V., sourozenci H. a L. Pan F. jen zamlouval místo paní Z. Domlouval se s ní černým
mobilem.
Tato cesta na Slovensko představuje důležitý úkol skupiny. Jde o láskyplné setkání. Paní L. touží po tom, aby nikdo tuto misi nenarušoval. Černý
mobil je pro pana F. varováním. Jde o spojení s temnotami, mobil je třeba
vrátit tomu, komu náleží. Je třeba rozvolnit pouta se světy magie.
27
Dne 9. 10. 2001 jdeme spolu s paní L. po Teplicích. V Alejní ulici šly přes
přechod pro chodce čtyři mladé cizinky. Když jsme vešly do domu, kde jsem
měla přednášet, potkaly jsme starší cizinku, která měla velké problémy se srdcem. Zjistily jsme, že byla na finančním úřadě a zde proklela jednu úřednici.
Kolem prošla sestra paní L. a sdělila nám, že si cizinka sundala tričko, na
kterém byl zobrazen negativní pentagram. Když jsme odcházely, přicházelo
mnoho mladých žen a ptaly se, kde bude moje přednáška. Řekla jsem jim, že
mají jít do knihovny, kde se bude pokračovat.
Vaše cesta s paní L. symbolizuje práci na očistě ženského principu.
Cizinky jsou představitelky ženského principu oddaného magii. Stará cizinka představuje mága na úrovni velmistra, kterého zachytila zpětná vlna
magických operací. Vrací se jí to, co sama vyslala. Srdce symbolizuje nedostatek lásky. Mladé ženy představují mladé duše, které touží po duchovním
postupu a pravém poznání učení lásky. Knihovna je místem, kde se budou
konat přednášky, ale současně je symbolem vzdělanosti.
Dne 10. 10. 2001 se objevuje symbol kleteb v podobě černého trojúhelníku.
Zjevují se čtyři temné bytosti, které tuto kletbu vyslovily. Je to duál velmistra
a velmistryně. Mění se do podob dravců. Střídavě ženský a mužský princip.
Kočka, tygr, puma, rys. Vedeme prosby a planeta se otevírá a z ní vystupuje
negativita, kterou byla zahlcena. Čistí se. Čtyři bytosti se krčí v jeskyni, choulí
se k sobě, jsou bezmocné. Za nimi jsou zástupy zfanatizovaných bytostí, které
představují jejich čtyři základní druhy. Nesnášenlivost, fanatismus, fašismus,
terorismus. Všichni nad sebou drží skořápku, která představuje zlo. Pod skořápkou doutná špinavě žluté světlo negativity. Vedeme vytrvale prosby a očista
planety postupuje. Planeta je z poloviny bílá a z poloviny černá. Je rozdělena
kletbami, které tvoří zuby na jejím rozhraní. Zuby mizí, planeta je v rovnováze.
Pokračujeme v prosbách a vidíme, že planeta je v chemické baňce, která je
naplněná světle zelenou kapalinou pravé Boží barvy.
To znamená, že je pod ochranou Boží.
Dne 12. 10. 2001 mám v ruce mnoho bílých pout. Odevzdávám Otci připoutané bytosti a eliminuji tato pouta. Ve druhé ruce mám skupinu temných
lidí. Jsou to paralelní bytosti. Dávám jim svobodu. Zůstanou mi v ruce stromy
života agregorů. I těm dávám svobodu a jejich stromy života odevzdávám Otci.
Vše se rozzáří, mé ruce též.
Je to vesmírná tvorba Otce.
Sedím uprostřed lístků modré kopretiny. Kolem mne je velké množství světlých bytostí. Postupně přede mne tyto bytosti předstupují v podobě květin. Jde
jedna světlá květina za druhou a já jim dávám svobodu a rozvolňuji s nimi
pouta.
Světlé bytosti jsou agregoři, kteří předstupují před strážce vesmíru
a skládají slib věrnosti bez připoutaností. Každý agregor, který složí slib,
na sebe bere podobu květiny, kterou má ve znaku jeho planeta.
28
Poslední předstupuje slunečnice a uprostřed ní je svaté dítě.
To znamená, že karma mezi planetami Zemí a Jantarem je vyrovnána.
Na Marsu bude opět život.
Bloudění a hledání cíle
Paní E. ve své vizi dne 22. 10. 2001 bloudí ve velikém domě. V horním patře
vyvěrá pramen potoka. Má za úkol vyhledat jeho cestu. Obrací se a pouští se
podle něho dolů ze schodů. Jsou světlé a zářivě čisté. Jdu za ní a omlouvám se
jí, že to nebude moc pěkná cesta. Vyjdeme do volné krajiny. Kolem potoka vede
betonový chodník. Paní E. se pohybuje strašně rychle a hodně mne předběhne.
S ní jde ještě někdo. Chvílemi je vidět a chvílemi mizí. Asi v polovině cesty se
paní E. ptá, jestli by se napila z potoka. Ona odpovídá, že ne, protože zde je již
potok znečištěný. Bytost odpovídá, že je to správně. Vtom se potok ztrácí pod
zemí. Opodál na louce je pruh čerstvě vykopané země. Paní E. předpokládá, že
potok je pod ní. Jde dál po cestě a přijde k soutoku tří potoků. Hledá ten svůj.
Jeho ústí je schované pod betonovým můstkem. V tu chvíli přicházím já z poněkud jiného směru, než mne očekávala. Ukazuje mi ústí potoka a já jí oznamuji,
že zkoušku splnila. Potom jdeme spolu za porotou a žádáme, abychom mohly
jít ještě dál. Víme, že je tam popsaná a pomalovaná skála. Dostaneme povolení
a vyrazíme po značené cestě.
Bloudění v domě znamená hledání lásky a pravé cesty. Dům představuje její nitro, správně hledá pravou lásku nejprve u sebe. Pramen potoka
se rozlévá a hloubí si cestu, kterou paní E. musí prozkoumat. Jde o cestu
do hmotného světa. Má dojít k poznání, jak se podoba lásky může změnit nepochopením její pravé podstaty a připoutaností. Jdeš za ní jako její
ochránce i zkoušející mistr učitel. Upozorňuješ ji, že až sestoupíte ze světlých sfér, budou vibrace hrubší a budete se pohybovat v temnotách. Kolem
potoka vede betonový chodník na znamení, že v těchto sférách je láska
regulovaná. Bytosti zde se jí otevírají velice opatrně a s obavami. Kalkulují
s ní. (Kdo má dáti, kdo dal.) Paní E. provází její stín, podvědomí, druhé já.
Kontakt s ním má jen někdy. Proto ho vždy nevidí. Její druhé já se jí ptá,
zda by se z tohoto potoka napila. To znamená, zda by přijala tuto podobu
lásky za svou. Odpovídá, že nikoli, protože ví, že tato láska není čistá,
a tedy pro ni není přijatelná. Potok se ztrácí pod zemí. Jste ve sférách, kde
se bytosti za cit lásky stydí, protože ji považují za slabost. Jsou zde však
znamení, že ji někdo usilovně hledá. Zem je rozkopaná. Chybí vytrvalost
v práci na sobě samém.
Lásku hledají všude, jen ne ve svém nitru. Dál je již vidět soutok tří potoků. Jejich jméno je víra, naděje a láska. Toto místo je místem setkání, kam je
nakonec přiveden každý, kdo touží po lásce. Jsou to tři cesty, které vedou ke
29
zdroji lásky a pravého poznání v těchto sférách. I paní E. je na místě, které
měla najít. Ve zkoušce obstála. Má povolení jít dál za svým poznáním. Skála
je symbolem pevnosti. Bude rozlišovat pevnost víry od fanatismu, pevnost
naděje od zaslepenosti fatalismu a pevnost lásky od připoutanosti.
V další vizi dne 29. 10. 2001 jede paní E. ke mně na návštěvu. Cestou jí
někdo ze skupiny říká, že jsem zemřela. Přijde ke mně domů a já jí vyprávím,
že jsem venku upadla a někdo mne odnesl domů. Teď se musím přestěhovat
a paní E. mi pomáhá vyklízet byt. Když jde ven, potká paní L., která jí též říká,
že jsem mrtvá. Paní E. jí odporuje a trochu ji mrzí, že jí paní L. nezavolala,
když se to stalo. Nic jí však nevyčítá. Já se stěhuji na venkov do malého statku.
Paní E. mi pomáhá se zde zabydlet.
Spí u mne asi osm bytostí. Jsou namačkány v jedné místnosti. Říkám paní
E., že se cítím po tom úraze slabá, a tak nemohu vést druhou skupinu. Když
jede paní E. vlakem domů, cestou přemýšlí nad tím, že pro ni bude ještě obtížnější mne na vsi navštěvovat, protože tam není téměř žádné spojení. Nakonec
to však vymyslí k vlastní spokojenosti.
Vize má více významů. Jde o situaci ve skupině po tvé skutečné smrti.
Ten, kdo v tebe uvěřil, uchoval si kontakt s tebou bez připoutanosti. Paní E.
ti pomáhá se přestěhovat. To znamená odpoutat se od hmotné dimenze.
(Pomáhá ti vyklízet byt.) Tvůj duch se loučí a zbavuje posledních přediv
připoutaností. Pomáhá ti s ostatními anděly smrti otevřít časový zámek,
abys mohla složit do rukou strážců svatý grál. Teprve potom můžeš odejít.
Jsi na statku, který představuje duchovní bohatství. Ti, ve kterých je
dostatek lásky, budou moci z tohoto bohatství čerpat. Ti, jejichž láska je
slabá, nebudou schopni ho přijmout. Tvoje poznámka o tom, že se cítíš
slabá na to, abys vedla obě skupiny, ve skutečnosti znamená, že můžeš vést
pouze ty duchovní vůdce, kteří jsou ve spojení s vesmírnou jednotou lásky.
Jejich ovečky mají na starosti jejich vůdcové ve hmotném světě a na ně plně
padá odpovědnost, zda je přivedou do vesmírné jednoty lásky či nikoli.
Tato vize se týká budoucnosti. V přítomnosti, na základě karmy, se projevuje tendence, že mnoha bytostem bude vadit učení lásky v jeho pravé podobě. Ty se budou snažit ti podsouvat, že vzhledem k věku již nemůžeš pracovat
s plným nasazením. Třetí význam upozorňuje na dalekou budoucnost, kdy
bude obnoven život na Marsu. Zde budete začínat od počátku jako duchovní
vůdcové světlých sfér a vykládat učení lásky v jeho pravé podobě.
Cesta
Dne 2. 11. 2001 paní E. jede na zájezd autobusem. Autobus je ohromný.
V podstatě jde o sál, který se zdá neohraničený. Jsou v něm velké pulty s umyvadly a sprchami, za nimi jsou sedadla. Uvnitř je pár lidí, kteří jsou jí povědomí.
30
Jedni s sebou vezou dokonce i dědečka. Všichni se o něj starají. Z autobusu
je vidět kus Litoměřic s domem přátel paní E. Jde je navštívit a cestou před
domem uvidí kamarádku s její sestrou, jak leží ve veliké bedně a nechají se
nosit svými dětmi. Velmi jim vadí, že je paní E. v této situaci zastihla, protože
na veřejnosti vystupují jako vzorné matky.
Zájezd autobusem se známými přáteli představuje společnou reinkarnaci. Možnosti pro stanovení karmického plánu jsou neomezené, proto pocit
neomezeného prostoru. Je zde pamatováno na očistu od mnoha omylů
a chyb. To ukazuje zařízení autobusu, umyvadla, sprchy a teprve za nimi
sedadla. Lidé, kteří s paní E. jedou, jsou ty bytosti, které si vzájemně budou
nastavovat zrcadlo a pomáhat si plnit karmický scénář. Dědeček představuje starou duši, která jim pomáhá poznat pravou lásku a vykazovat ji.
Kamarádka se sestrou jí demonstrují ty bytosti, které věčně naříkají na svůj
osud a požadují na těch, kteří jsou v jejich okolí, aby za ně přijali odpovědnost. Nechají se nést životem a tíží svými nářky všechny ve svém okolí.
Domnívají se, že je to jejich povinností. Svou životní situaci líčí záměrně
horší, než ve skutečnosti je. Na tomto základě manipulují s lidmi ve svém
okolí. Zneužívají je. Jsou jako upíři.
Paní E. se vrací do sálu a sprchuje se. Jsou tam jen malé nádržky na vodu.
Je jí divné, že voda nedochází. Vedle se sprchuje nějaký muž. Když paní E. vyjde
ze sprchy, přijde k ní paní L. a říká, že čerpadlo ve sprše je rozbité, že neteče teplá voda. Jí se voda studená nezdála, ani jiné problémy neměla. Přesto nakoukne pod víko čerpadla. Jsou tam ozubená kola, která do sebe zapadnou a otáčejí
se. Paní L. dolije do nádrže vroucí vodu a paní E. se diví, proč to dělá.
Sprchování představuje očistu. Pokud je prováděna poctivě, probíhá bez
problémů. Současně se pročišťuje její mužský princip (muž vedle). Paní L.
představuje bytosti ženského principu, které se připoutaly ke své roli jednoho principu a vázne jim očista druhého principu. Proto mají problémy
při očistě. Neteče voda, a pokud teče, je studená. Paní E. jí může pomoci
tím, že uvede soukolí jejího života do harmonického souladu obou principů.
Ozubená kola jsou kola životů mužského a ženského principu v jejich trojjedinosti. Paní E. představuje všechny duchovní vůdce, kteří jsou v harmonii,
a proto mohou pod vedením Otce pomáhat.
Vzadu v sále jsou sedadla. Všichni si tam jdou sednout. Paní E. sedí vedle
svého syna T. a starého pána (její druhý syn). Vpředu slyší řidiče, jak se zlobí,
že musí projíždět všemi oklikami po Teplicích, že nemůže být na určeném místě včas. On to však stihne. Paní E. ale měla pocit, že jedou přímo, bez oklik.
Zvědavě se dívá ven a vidí, že projíždějí postranními ulicemi Teplic po nějakém
sídlišti. Řidič pospíchá, a tak se řítí ulicemi, až najedou na určenou trasu. Pak
k paní E. přijde manželka starého pána, sedícího vedle ní. Ona jí přenechá své
místo, aby si mohli spolu povídat, a sama si sedne do druhé řady proti příteli,
který je šedivý, jakoby kamenný. Vůbec si jí nevšímá.
31
Za chvíli autobus zastaví, všichni vystoupí a směřují k toaletám. Jsou
v malém domečku pod kopcem, jakoby vytesaném ve skále, maličkém a hrozně špinavém. Paní E. se právě rozhoduje pro trávník vedle, když přijde paní L.
a začne toalety obdivovat. Říká, jak jsou krásné proti těm, které našla ona.
I přesto paní E. volí trávník.
Nastal čas, kdy jsou všichni, kteří se budou společně reinkarnovat, připraveni na cestu. Usedají do křesel podle stanoveného pořádku. Paní E.
má vedle sebe oba své syny. Druhý syn, který má podobu starého muže, je
velmi zkušený a má za sebou mnoho reinkarnací. Je to stará duše, proto
má podobu starého muže. V okamžiku, kdy uvolňuje své místo jeho ženě,
se tento syn žení a ona předává svého syna do péče jeho ženy. Opouští svou
roli strážce rodinného krbu a žije svým vlastním životem.
Řidič pospíchá, protože ví, že čas se naklání, má strach, že nesplní svůj
úkol. Vše dobře dopadne a všichni se včas reinkarnují tam, kde mají plnit
své úkoly. V autobuse ještě může paní E. vidět svého přítele v jeho pravé
podobě. Je strnulý, jakoby kamenný, nemá cit pro své bližní. Je zaujatý jen
sám sebou. Zkameněl v určitém bodě svého vývoje. Myslí, že je na vrcholu.
Nevzpamatuje-li se, stane se duchovně mrtvým. Není tak stará a zkušená
duše, za jakou se pokládá. Výstup z autobusu naznačuje, že jsou všichni
u cíle. Každý volí své rodiče tak, jak si je vybral. Podle zkušeností, které
pro další vývoj nezbytně potřebuje. Proto to, co je pro paní E. nepřijatelné,
jiný s radostí vítá jako nádhernou zkušenost. Znamená to, že rozhodujete
i o tom, jak náročná bude vaše očista.
V další vizi dne 4. 11. 2001 je paní E. na zájezdu ve Francii. Tam je vše
černé, spálené, opuštěné. Jdou na prohlídku muzea. Vycházejí od opuštěného
domu k mořskému zálivu. Dovídají se, že v opuštěném domě kdysi žili lidé.
V moři se koupou dva lidé. Jsou dál od kraje. Paní E. se nadšeně vrhne do vody
a „cachtá“ se, i když jsou veliké vlny. Zbytek zájezdu se zděšeně seběhne na
břehu a volají na ni, že koupání je zakázáno, a tahají ji z vody. Břeh je kluzký,
potažený modrou fólií. Nakonec mají ještě trochu času, a tak se vrátí k opuštěnému domu. Tam jí někdo řekne, aby uvázala svého psa, že se ho někdo ujme.
Uváže ho a odchází, ale pak je jí psa líto a vezme ho s sebou.
Jde o přípravu na další reinkarnaci. Má se narodit ve Francii a má být
připravena na drsné životní podmínky, které zde budou. Prohlídka muzea
představuje seznamování s těmito podmínkami a s historií země. Osamělý
dům představuje planetu Mars. I zde žili lidé. Koupající se lidé představují
mužský a ženský princip. Moře tvoří přechod do jiné dimenze života. Je
to řeka Styx, přes niž se dostávají bytosti, které se mají reinkarnovat do
hmotného života. Proto je zde zakázáno se koupat bez souhlasu. Kdo se
zde potopí, již se nemůže vrátit. Chvíle času, která všem zbývá do jejich
odchodu, poskytuje shrnutí zkušeností z přípravy na reinkarnaci. Pes, který
patří k její suitě, má být ponechán zde, aby se o něho postaraly přátelské
32
bytosti. Paní E. se rozhodne, že si ho vezme s sebou. Je to její rozhodnutí,
na které má právo.
Služba
Ve vizi má paní E. službu v nemocnici. Vede ji profesor, který je ředitelem
léčebny. Je bosa a má na sobě jen krátkou bílou noční košili. Jdou po vysokém
světlém schodišti nahoru. Na odpočívadle se zastaví, protože proti nim dolů
schází hlouček lékařů v bílém oblečení a za nimi veliká skupina normálně
oblečených mladých lidí. Paní E. se stydí, že je jen v noční košili, a schovává se
za profesora, ale pak si řekne, že se bude tvářit jako pacient, a vyrazí dál do
schodů. Nahoře je veliká prozářená hala. Na kraji je v podlaze široká trhlina
a pod ní nedozírná hloubka vyplněná bílou párou. Ví, že tu trhlinu udělali oni.
Když byla malá, snažili se ji spravit a při té příležitosti ji jen zvětšili. Uprostřed
trhliny je malý ostrůvek. Paní E. na něj přeskočí a potom se natáhne a přeleze
na druhý břeh. Když se podívá do trhliny znovu, letí proti ní bílý střevíček
ozdobený růžovou růží. Těsně před ní se změní v zářivé světlo, které ji oslní
a na chvilku pohltí. Potom vidí, jak přijde k trhlině pán v černém oblečení,
s buřinkou a deštníkem. I obličej má černý. Přeskočí na ostrůvek a skočí dál,
ale ne tak daleko, aby se dostal na druhý břeh. Pomalu mizí v páře propasti
a bělá při tom.
Paní E. jde dál za profesorem do lékařského pokoje. K němu vedou další
schůdky, vedle kterých je opět trhlina, ale menší. Pokoj je krásný, vzdušný. Od
oddělení je pokoj oddělen dvoukřídlými zasouvacími dveřmi, které se otevírají
na slovní heslo. Má starost, zda tam budou slyšet telefony, kdyby ji děti potřebovaly. Ukazují jí, jak v lékařském pokoji zvoní telefon. Je to jen slaboučké
cinkání zvonku. Paní E. je přesvědčena, že je nemůže slyšet, když bude na
oddělení. Ptá se profesora, jestli tam má zůstat. On jí říká, že by byl velice rád,
kdyby se vrátila, protože od té doby neměli stálého lékaře.
Paní E. sestupuje po schodech o patro níž, kde normálně sloužila, a cítí
hrozné dilema. Táhne ji to nahoru, ale ví, že děti ještě nejsou tak staré, aby ji
již nepotřebovaly. Na dolním oddělení ji nadšeně vítají, i když přichází o něco
později. Báli se, že se nevrátí.
Stále jde o život mezi životy. Paní E. je ve fázi, kdy si má stanovit svůj
životní cíl. Zda bude pracovat s pokročilými bytostmi ve vyšších sférách,
nebo půjde pomáhat mladým duším na oddělení, kde ji již netrpělivě očekávají. Paní E. volí péči o mladé duše. Tuto volbu má každý, kdo se očistil
a je ve stavu nevinnosti, jak naznačuje to, že je bosa a oblečena jen v košili.
Očista bude dokonalá, až stane před „profesorem“, Otcem, úplně nahá.
(Nic nebude skrývat.)
Lékaři, které potkává na schodech, již zvolili svůj životní cíl a nesou
33
šat své hodnosti. Provázejí je mladé duše, kterým mají poskytnout svou
péči, až se reinkarnují. Prozářená hala představuje nejvyšší úroveň, kde
má paní E. skládat poslední zkoušku své duchovní urozenosti. Je to jáma,
kterou musí přeskočit. Pohled do jámy představuje pohled do vlastního
nitra. Pára je závoj, který kryje jámu. Kdo není hoden úkolu, nepřeskočí, ale
propadne se do jámy. Kdo je plně zralý, plavně přeskočí. Paní E. přelezla,
to znamená, že se bojí a plně si nedůvěřuje. Jámu může každý zvětšit svými
pochybnostmi a zmenšit svou obětavostí a láskou. Ostrůvek uprostřed je
toho důkazem. Bílý střevíček s růží je symbolem života, který prožije ve
hmotném světě, pokud se nezpronevěří svému úkolu. Bude čistý, měkký
a bude ho zdobit láska, kterou vykazuje svým bližním. Je jen jeden, protože
ho ztratila v životě, který zmařila, když se zpronevěřila svému poslání. Nyní
má možnost získat ho zpět. Střevíček je symbolem dobře prožitého života
a patří k duchovnímu šatu.
Černý pán představuje její stín. Je to pouto, které ji váže k magii a temnotám. Vypadá, že vše zvládá svou cestou snadněji než paní E., ale pýcha
předchází pád. Je i symbolem vašeho ega, které vás táhne do hlubin propasti
svou pýchou a sobectvím. Když zabijete své ego, duchovně postupujete, jste
očištěni od svých připoutaností a předsudků. Černý pán během svého pádu
bělá. Čistí se a bytost se vrací ke své pravé podstatě. Zlo je eliminováno.
Paní E. pokračuje na své cestě za Otcem a postupuje podle zralosti stupeň
po stupni. Jáma je vedle schodů, protože ji už překonala svou zralostí.
Vstupuje s Otcem do krásného pokoje, který představuje chrám lásky či
Duchovní slunce. Heslem je láska. Kdo nezná pravou lásku, nemůže do
tohoto pokoje vstoupit. Zde se paní E. posílí a musí volit. Její volba je
svobodná. Volila správně.
Dne 7. 11. 2001 je paní E. v knihovně, která se vyklízí. Když tam byla dříve,
viděla tam útlou knížku o judaismu. Schovala ji, aby si ji mohla příště půjčit.
Nyní ji hledá a nemůže ji najít. V regálu je již jen několik tenkých knížek
a opakovaně Feuchtwangerova trilogie „Židovská válka“. Hledanou knížku
nenachází, a tak vyrazí do knihkupectví. Tam se ptá prodavačky, a ta hned
ví, o co jde. Podá z regálu svazek černých útlých knížek a jednu jí podává.
Paní E. se to moc nezdá, protože ta její kniha vypadala jinak. V této knize
je navíc rozkládací mapa. Nakonec se však rozhodne, že si ji koupí. Vtom si
vzpomene, že nemá peněženku. Prodavačka říká, že kniha stojí jen šedesát
haléřů, a tak paní E. začne prohledávat kapsy. V zadní kapse najde několik
německých bankovek. Dvě z nich mají hodnotu třiceti marek. Prodavačka si
vybere třicetimarkové bankovky a dá je do nějakého přístroje, který ověřuje
jejich pravost. Paní E. má určité pochybnosti a prodavačka se omlouvá, že
musí prověřovat všechny bankovky. Paní E. odpovídá, že vypadají skutečně
jako falešné, a nabízí jí tu, která se jí zdá pravá. Ale prodavačka trvá na svém.
Z přístroje se ozve mužský hlas, který dlouho něco říká v tom smyslu, že někde
34
najde ještě nějaké drobné. Prodavačka si z nich opět vybere, co potřebuje,
a paní E. s knížkou odchází.
Knihovna představuje ákášické záznamy lidstva. Kniha představuje
životy Židů za určité éry. Paní E. zvolí pro příští reinkarnaci život jako
Židovka, proto odkládá knihu stranou, aby ji příště snadno nalezla. Když
se vrací do knihovny, již ji nemůže najít, protože se otiskla jako matrice
do jejího ducha. Prochází však zkouškou a podbízí se jí volba Židovské
války. Tuto možnost nepřijímá, proto její hledání zdroje poznání pokračuje. Odchází do knihkupectví, které jí má poskytnout to vědění, které
potřebuje pro naplnění úkolu svého života. Je jí nabízeno poznání, které se
jí příliš nezamlouvá, ale přijímá ho, protože je to třeba. Proto chce splatit
vše, co je nutné, ale uvědomuje si, že nemá peněženku. Zaplatit za své
omyly a chyby může jedině německými penězi. To znamená, že svůj život
musí prožít zde. Prodavačka jí nabízí knihu za šedesát haléřů. To znamená,
že v šedesáti letech splatí vše a odejde z hmotného světa. Potom předává
dvě bankovky, které představují důležité mezníky v jejím hmotném životě.
První závažná karma nastoupí v jejích třiceti letech. S ní i velmi důležité
poznání. Dalších třicet let bude napravovat své omyly a chyby. V šedesáti
bude hotova a bude mít zhruba vše splaceno. Zbude jen pár maličkostí, na
které upozorňuje hluboký mužský hlas z automatu. Současně vysvětloval,
že bankovky nejsou pravé. To znamená, že paní E. v tomto životě netrpěla
proto, že by se dopustila závažných omylů a křivd, ale volila tuto karmu
proto, aby poznala osud židovského národa a mohla pomáhat těm, které
milovala a kterým to slíbila.
Karmický scénář je stanoven a ona si odnáší svůj životní program. Je to
život ve fašistickém Německu.
V další vizi dne 13. 11. 2001 jde paní E. s paní V. na setkání na nové místo.
Cestou jim někdo řekne, že dostanou sérii injekcí. Každý s extraktem svého
těla. V místnosti už na ně čekám já, obklopena dvěma muži hrubých rysů.
Je na nich vidět, že velmi dobře ovládají magii. Nejdřív přicházím s injekcí
k paní E. Vidí, že s aplikací nemám žádné zkušenosti. Kroužím nebezpečně
nad jejím sedacím nervem, ale aplikuji injekci do správného místa a ihned
jí dávám druhou injekci. Muži to škodolibě pozorují a říkají si mezi sebou,
že kdyby obě věděly, co to dostávají, nedovolily by to. Tvrdili, že je to extrakt
ze všech členů skupiny. Paní E. si pomyslí, že to sice nevěděla, ale uklidňuje
ji myšlenka, že výtažek je lidského původu. Potom jdu k paní V. a ta si radši
lehne. Když dostává druhou injekci, pevně zatne svaly a jehlu nejde vytáhnout.
Trochu zmatkuji, injekce se změní v černou hadičku trčící ze svalu. Vyndám
ji a místo po vpichu se snažím ošetřit tamponem, ale dostatečně nepřitlačím,
takže trochu krvácí.
Paní E. je představitelkou lékařů, paní V. představuje lidstvo, ty zastupuješ léčitele a muži představují mágy. Vize pojednává o vztahu lékařů a léči35
telů. Mágové jsou přesvědčeni o své výjimečnosti, spolupracují jen tehdy,
je-li to nezbytně nutné. Pohrdají citem lásky a obdivují sílu a moc. Jakmile
někdo nejedná z pozice síly, jsou škodolibí a pomlouvají. Jde o duchovní
stav lidí. Paní E. představuje ty z lékařů, kteří pozorně sledují a hodnotí,
ani ona se nevyvaruje předsudků, ale přijímá pravdu, i nově objevenou.
Důvěřuje vedení ze světlých sfér a „riskuje“, že se znelíbí pro své přesvědčení těm, kteří jsou připoutáni k osvědčeným předsudkům. Extrakt je elixír
lidství a pravé lásky. Tento elixír tvoří láska spřízněných bytostí, které spojuje obětavost a láska bez připoutanosti. Pro lékaře, kteří jsou připoutáni
k hmotným statkům a předsudkům své profese, je velmi náročné pochopit
podstatu duchovní léčby. Vidí v léčitelích jen podvodníky a konkurenty.
Nemohou pochopit, že cestou milosti Boží může obdržet dar léčení ducha
a tím i těla bytost, která nestudovala lékařství. Je to příliš trpké poznání pro
ty, kteří nepřipouštějí více životů. Pravý léčitel však byl připravován na svůj
životní úkol mnoho životů.
Paní V. představuje ty, kteří se ještě plně neosvobodili od magie, ale
upřímně touží se od ní očistit. S některými věcmi z magie se jen velmi těžko
loučí. Symbolem je jehla, která se změní v černou hadičku. Nakonec je
očištěna a slabé krvácení je symbolem utrpení, které prožila, když rozvázala
poslední spojení s magií.
Léčitel, kterého jsi představovala, postupoval správně i za tu cenu, že
bude zesměšňován a podezírán z nevědomosti.
Ve vizi dne 17. 11. 2001 jde paní E. s přítelkyní po okraji hluboké propasti.
Je zima. Uprostřed propasti je vysoký ostrov, na kterém je socha Buddhy. Chtějí
se na ni podívat z blízkosti. Najdou stezku k němu. Na počátku jsou kluzké
zasněžené schody, potom pokračuje úzká stezička na vrchol velmi vratkého lešení. Socha je tmavě šedá, asi kovová. Když k ní přijdou, začne se socha hýbat.
Propast představuje jámu. Na jejím dně se ukrývá váš stín. To je vše
zlé, co jste na její dno uklidili, protože jste se tomu nechtěli podívat do očí.
Ostrov v jejím středu je jiskra Boží, která by měla zářit a vést vás za světlem
pravdy a lásky. Po okraji této propasti vede paní E. její anděl strážný. Jdou
se společně podívat, v jakém stavu je její jiskra Boží. Místo ní nacházejí
jen symbol učení lásky – Buddhu. Je tmavý, není ani zlatý, protože není
pravý a nehoří pravou láskou. Cesta k jeho vzkříšení je náročná. Vede přes
zmrzlé království od nedostatku citu pravé lásky k lešení, které je vratké
a představuje náhražku tohoto citu. Přesto když k ní dorazí a stanou před
ní, začíná se Buddha, jako symbol lásky, probouzet. Záleží jen na nich, zda
ho probudí pravým citem lásky a propast v nitru se naplní láskou.
Paní E. má zkoušet čtyři ženy. Nejprve mají držet nějaké prkénko, do kterého zatluče hřebík. Potom jim zatluče hřebík do hlavy. Když přichází třetí žena,
paní E. již není schopna tento úkol naplnit. Nejprve zmatkuje se jmény. Dvě ze
žen se jmenují stejně. Žena paní E. přemlouvá, aby to udělala, že už si uvolnila
36
fontanelu, aby to šlo snadněji. Paní E. se dívá na ženu, která byla před ní, a ptá
se jí, co tím odstraní. Ona odpovídá, že vede přes centrum orientace, ale nemusí
ho poškodit. Sama je se svým hřebíkem spokojená.
Zkouška představuje magické manipulace včetně zasvěcení. Hřebík
představuje čip, kterým mág ovládá svého učně. Prkénko představuje strom
života. Je-li čip do něho zatlučen, ovládá mág svého učně ve hmotném světě. Je to obřad odevzdání se svému učiteli, kterého uznává za duchovního
vůdce. Druhý krok obřadu představuje vkládání čipu do mozku. Tím aktem
odevzdává adept zasvěcení své myšlení do rukou mága a odevzdává mu svůj
duchovní život. Třetí krok uvolňuje fontanelu, aby mohla proudit hadí síla.
Sedmá čakra se otevírá a hadí síla může proudit a být použita i zneužita.
Tím, že bude vložen čip i zde, dává adept celou svou podstatu k dispozici mágovi, který provádí obřad zasvěcení. Tím vymezuje své kompetence
a zbavuje se do určité míry svobodné vůle ve prospěch mága, kterého uznal
během tohoto obřadu za svého duchovního vůdce a vložil svou důvěru
do jeho rukou. Většinou si představují, že budou přivedeni do světla pravého poznání. Opak je pravdou. Jejich vnímání je inverzní a jsou sváděni
temnotami, protože jejich ego, chtivost a věčné manipulace je postupně
přivádějí k mravnímu pádu. Paní E. zde představuje mága, který řídí obřad
zasvěcování.
O reinkarnaci a plnění karmického scénáře
Ve své vizi vidí paní L. střet dvou lodí, které pluly proti sobě. Na obou lodích
stojí postavy. Jedna loď je temná.
Tato situace upozorňuje na závěrečnou etapu souboje dobra se zlem.
Mužská postava čte z dlouhého svitku papíru.
Pán karmy kontroluje ákášické záznamy a zdůvodňuje radě nejvyšších
karmický dopad tohoto střetu. Upozorňuje na nové možnosti nápravy
a očisty. Tato vize nesměla být dříve tlumočena.
Paní L. jde za mnou. Paní Z. je právě na odchodu ode mne. Paní L. s ní
chce ještě mluvit, ale ona na ni nečeká a odejde. Potom jde paní L. do vysokého kopce. Z vrcholu začaly padat velké kameny. Vše jí lítá okolo hlavy, ale
žádný z kamenů jí neublížil. Vnímala to jako přírodní katastrofu. Nebála se
o sebe, ale o ty druhé. Na vrcholu potkala paní D. s paní R. Vycházely ze zubní
ordinace. Paní L. tam šla pro potvrzení na propustku, protože se na této cestě
zdržela. Měla být již dávno v práci.
Jde o symbol cesty paní L. a paní Z. Paní L. tě následuje s důvěrou.
Těsně před cílem je podrobena těžkým životním zkouškám. Její víra a osvícení jí pomáhají tyto překážky překonat bez úhony. Kamenná lavina představuje dopad jednotlivých karem. To, co ostatní pokládají za katastrofu,
37
ona bere jako milost pro nápravu svých omylů a chyb. Na vrcholu cesty je
opět kontrolována v „zubním oddělení“, zda jsou její dravost a touha po
odplatě eliminovány duchovní urozeností. Pro své poslání se na cestě očisty
poněkud zpozdila, proto požaduje potvrzení, že intenzivně pracovala na své
očistě a nyní je připravena pro práci, kterou slíbila.
Paní L. prochází neznámým městem a hledá divadlo. Stavby domů
byly zakryty lešením. Všude byli mladí výtržníci obojího pohlaví, oblečeni
v černé kůži. Vešla do sálu, kde probíhala schůze světové banky. Bylo zde
asi deset lidí. Jednání bylo uzavřené veřejnosti. Seděla zde žena, která se
jí ptala na „Vsacan“ a vyslovila pro ni nesrozumitelné heslo i s číselným
kódem.
Vize představuje hledání cesty. Nejprve prochází tím, na co byla připravována v minulých životech. Poznává násilí, nekázeň, tvrdost a nedostatek
lásky mezi mladými dušemi a temnými anděly. Jde cestou očisty a poznává
skutečnou vládu současného světa, divadla. Na schůzi jí její paralelní bytost
připomíná vyslovením hesla její misi. Paní L. se opozdila na cestě očisty. To
se prokázalo tím, že heslu neporozuměla. Proto její duchovní vůdce pověřil
funkcí duchovního vůdce někoho jiného, v tuto chvíli zralejšího. Je to její
paralelní bytost. Paní L. pracuje a učí se ve skupině, ke které náleží. Je to
její náhradní karmický scénář. Při přípravě se nemohla mezi těmito scénáři
rozhodnout a vyžádala si tuto zkoušku.
Děkujeme!
Paní L. utíká po chodbách papežova sídla ve Vatikánu. Honí ji stráže.
Jde o úryvek z minulého života, kdy doplatila na politickou intriku.
Sedí v přírodním divadle a poslouchá mé přednášky. Já sedím na pódiu
a okolo běhají paní D. s paní R., ale neposlouchají. V první řadě sedí moje
maminka. Má podobu staré silné cizinky. Beru paní L. za oponu a ptám se jí,
zda je vše v pořádku. Viděla mezi mnou a cizinkou dvě slabé bílé šňůrky.
Paní L. se připravuje na reinkarnaci. Jste zde všichni, kteří se budete
provázet a kteří budete spolupracovat. Je vám ukázáno, jak jste se připravovali. Tvoje maminka představuje planetu Zemi a je personifikací ženského
principu. Vaše pouta představují vztah připoutanosti k hmotnému světu
a připoutanosti „lásky“. Paní L. zastává funkci jasnovidného poradce.
Vize paní V.
Vidí ženu s dýkou, která pronásleduje celou skupinu jejích přátel.
Přesvědčuje sama sebe, že když ji žena nyní usmrtí, bude následovat další
život, proto nemůže mít z odchodu strach.
Žena s dýkou je jednou z podob velmistryně v temnotách. Kdo jí uvěří,
stává se duchovně mrtvým. V této situaci paní V. přeceňuje život hmotný
38
a zapomíná na život duchovní. Pro život duchovní je žena velice nebezpečná.
Paní V. jde s paní E. přírodou. Najednou se ocitnou na vysoké hoře. Nějaký
muž jim přikazuje, že musejí sestoupit po velice příkrých schodech dolů. Paní E.
velice rychle sbíhá, její běh se podobá pádu a padá za ní láhev piva. Paní V.
přemýšlí o tom, že ty schody není schopná sejít. Má v ruce plnou tašku, která ji
tíží. Nakonec velmi pomalu a opatrně začala sestupovat i s nákladem.
Paní V. a paní E. představují dva základní typy ženského principu. Jdou
cestou pravdy a dostávají se na výšinu poznání. V tom okamžiku předstupuje mužský princip a zakazuje jim cestu za pravým poznáním. Ony nejsou
ještě osvobozeny od připoutanosti k němu a poslušny jeho vůle se obracejí
zády ke svému cíli.
Paní E. představuje mravní pád ženského principu svou připoutaností.
Paní V. představuje ty ženy, které si cení své práce na sobě samé, ale nakonec též podlehne své připoutanosti. Je sice opatrnější, ale výsledek bude
stejný. Připoutanost vás může odvést od vašeho cíle těsně před koncem
cesty.
Paní V. se pohybuje mezi vilkami Na valech. Najednou se ocitne u paní L.
v kuchyni. Její maminka jí ukazovala, jak má správně péci dvě malé bábovičky
s rajčatovou náplní. Tatínek jen přihlížel. Potom jí dali za úkol vyleštit zajímavou mramorovou desku na stěně. Byla bíle a béžově melírovaná. Paní V. se
v duchu divila, proč mají zasazenou jen jednu desku. Usilovně ji leštila, až se
krásně blýskala. Měla pocit, že je to zbytek nějakého mramorového domu.
Najednou se ocitla ve výtahu a vezla dítě v kočárku. Někdo jí sdělil, že musí
projet celým městem. Cestu neznala. Řekla si, že to bude jistě příjemná procházka, i když měla určité obavy. Zatím se celý výtah ponořil do vody a ona se opět
v duchu přesvědčovala, že je to normální a miminko určitě umí plavat.
Jde o úryvek z přípravy na další reinkarnaci. Je jí zjeveno místo, kde
bude bydlet. Též se ukáže, kdo sehrál důležitou roli v jejich minulých životech, což se odrazí i v tomto životě. Maminka je paralelní bytostí paní L.
a měla na její duchovní rozvoj velký vliv. Ukazuje jí, jak připravit duchovní
stravu pro její mužský a ženský princip. V tomto životě bude mít mužský
princip pasivní roli. Mramorová deska, kterou ji nechali leštit, je symbolem
pýchy na duchovní post, který jim kdysi na základě duchovní urozenosti
náležel. V tomto životě spíš funguje jako blok, který je na cestě za světlem
pravdy zatěžuje. Má původ na Jantaru. Dítě v kočárku představuje poslání,
které přijala. Je to péče, kterou má poskytnout všem mladým duším. Cesta
městem představuje životní pouť. Je ve výtahu, který ji převede přes řeku
Styx. Reinkarnuje se. Její víra je pevná, ale je v nebezpečí, že bude zavírat
oči před některými skutečnostmi. (Miminko určitě umí plavat!)
39
Porod a péče o děti
Dne 28. 12. 2001 mne ve vizi obklopuje mnoho láskyplných bytostí. Je zde
můj manžel a všichni moji přátelé. Chystám se k porodu. Vybírají mi místo,
a když nastane čas, řídí můj porod. Nejprve se narodí holčička, která září čistým bílým světlem. Potom se narodí chlapec, ale ten nezáří a zůstává v pozadí.
Nevidím ho, ale vím, že je v bezprostřední blízkosti.
Jsem v nemocnici na dětském oddělení. Nemocnice je poměrně světlá
a nikde není vidět personál. Pracuji zde jako učitelka a beru děti na procházku
celým areálem. Vedu je i do zahrady. Najednou jsme zpět na dětském oddělení.
Říkám dětem, aby si připravily učebnice a ukázaly mi, kam se ve výuce dostaly. Zapisuji si jejich poslední učivo a připravuji do sešitů, co budeme probírat
příště. Kruh je uzavřen a vše je připraveno pro novou práci a výuku.
Jde o zrod ženského a mužského principu do nové éry lidstva. První
se zrodí očištěný ženský princip, protože má před sebou vládu nad tímto
věkem. Mužský princip je v pozadí. Zatím se bude očišťovat, aby se mohl
ujmout vlády nad další érou. Jakmile budou oba principy očištěny, splynou
v harmonii a budou společně vládnout Zlatému věku lidstva.
Nemocnice představuje svět, který není zdravý. Jsou zde hospitalizovány
mladé duše, které představují děti. Musejí se učit, aby se uzdravily a očistily.
Každé nově hospitalizované dítě se nejprve seznámí s prostředím a projde
opakováním. Potom začne výuka a sbírání nových zkušeností. Pochopením
učiva se očišťují a uzdravují.
Souboj dobra se zlem
Dne 2. 1. 2002 se pohybuji mezi velkým množstvím bytostí. Je zde slabé
osvětlení. Vím, že jsou tady tři vrahové, kteří velice rafinovaně připravují své
oběti o život. Jsou šarmantní a přitažliví. Do poslední chvíle jejich oběti netuší,
co mají v úmyslu. Jen já vím, jak jsou nebezpeční.
Napadnou i mne, ale já se jim ubráním. Jsou však nesmrtelní a já jen
bezmocně přihlížím, jak po smrtelné ráně znovu ožívají. Utíkají, ale já vím, že
mne znovu napadnou a budou vraždit dál.
Putuji krásným zalesněným městem a hledám vrahy. Obdržela jsem zvláštní dýku, která jediná je může zneškodnit. Nebylo mi však řečeno, jak ji správně
použít. Vtom mne napadne první vrah. Usilovně s ním zápasím a zraňuji ho silnou ranou do hrudníku. Vrah padá a zdá se, že umírá. Okamžitě mne napadá
druhý muž, ale tomu jen těžko odolávám. Rána do hrudi se mi nezdaří, dýka
sklouzne po žebru a muž se otáčí a moje rána ho zasáhne do zad. On však
utíká pryč. Třetí muž, když vidí neúspěch svých druhů, utíká za nimi. Zjišťuji,
že ani první muž nepadl. Uvědomuji si však, že při zápasu se začala dýka měnit
40
v meč a zase zpět v dýku. To znamená, že jsem měla sama pochopit, že zápas
má být veden ve jménu spravedlnosti a dobra. Jak toto pochopím, změní se
dýka v meč spravedlnosti. Již se třetího kola souboje nebojím. Napadají mne
všichni najednou. Spojují své síly, aby mne snadněji přemohli. Moje dýka se
však mění v meč spravedlnosti a třemi přesnými ranami do hrudi tyto vrahy
postupně zabíjím.
Během zápasu pociťuji silný odpor k zabíjení, ale vím, že je to nezbytně nutné, že jsem to slíbila. Předstupuji před radu nejvyšších, radu temných andělů,
Otce a Jitřního anděla. Vracím meč spravedlnosti a prosím Otce za odpuštění,
pokud jsem při souboji chybovala či překročila své kompetence. Odevzdávám
se jeho milosti a prosím o pomoc při očistě. Otec přijímá meč spravedlnosti,
který v jeho rukou vzplane svatým ohněm pravdy a lásky. Klade ho nejprve na
mé pravé a potom na levé rameno. Tímto svatým ohněm jsem byla očištěna od
ran, které jsem utržila během zápasu. Pravda byla zjevena a mé srdce naplněné
láskou bylo posíleno milostí Boží.
Tři vrazi jsou představiteli falešných duchovních vůdců. Ztotožňují se
s triádou čarodějů i čarodějnic, velmistra i velmistryně z temnot a světů magie. Zastupují jejich mužský a ženský princip. Mají podobu vrahů, protože
vraždí duše a snaží se je připravit o nesmrtelnost. Toto přebujelé zlo již nemělo místo v těchto sférách, dimenzích, prostorech a časech. To však neznamená, že zde nebudou působit žádné antagonistické síly. Ty je nutné zachovat
pro další vývoj. Záleží na vašem myšlení a cítění, zda je udržíte v rovnováze.
Jinak křísíte zlo, které opět bují a narušuje tuto rovnováhu. Potom je opět
nutné přebujelé zlo eliminovat a podstoupit tento boj znovu.
Vize o knize s úpisem
Ve své vizi dne 4. 1. 2002 paní H. He. viděla před sebou rozevřenou
knihu. Podobala se té, kterou nyní studuje, šestému dílu učení lásky. Když
chtěla pokračovat ve čtení, vnitřní hlas ji upozornil, že je tam úpis. A opravdu.
Písmena i řádkování byla jiná než v celé knize. Měla pocit, že ta stránka do
knihy nepatří. Věděla, že ji musí vyjmout a odevzdat Otci. Snažila se list
vytrhnout, ale nešlo to, a tak prosila ochránce a pomocníky ze světlých sfér,
aby jí pomohli. Po veliké námaze se to podařilo, ale v knize zůstal jen otrhaný zbytek listu v místě, kde byla kniha sešita. Byl prázdný. Odevzdala úpis
Otci a vedla prosby. Potom si uvědomila, že si na knihu nevzala energetický
průkaz. Učinila tak a kniha se nezměnila. Zůstala taková, jaká byla. Paní H.
to mátlo. Žádala tedy Otce, aby znesvěcenou knihu prozářil svou láskou,
protože se již nechce učit nic z magie. Že chce poznat jen pravé učení lásky.
Též se omluvila Jitřnímu andělovi, že úpis násilně trhala, protože cítila, že
tím knihu znesvětila.
41
Kniha byla skutečně učením lásky. Kdysi ho znesvětila úpisem, protože si ho chtěla osvojit bez práce na sobě samé. Nepochopila, že si ho
může osvojit jedině tím, že bude sama žít podle zákonů lásky. Tento úpis
se stal mezníkem i překážkou pro všechny bytosti, které se domnívaly, že
zákony lásky pro ně neplatí. Dokud nepochopí, nepodívají se na dno své
duše a neočistí se od svého sobectví, nepoznají tajemství pravé lásky bez
připoutanosti. Tyto bytosti představuje paní H. Snaží se násilím očistit tuto
knihu od všeho, co do ní nenáleží, protože pravé učení lásky bylo zkresleno
fanatismem a touhou po moci. Násilně, i za cenu utrpení, rve ze svaté knihy
to, co do ní nepatří. Teprve potom odevzdává úpis Otci. Jednodušší by byl
postup, kdyby požádala Otce o pomoc, propustila své služebníky i věřitele
a požádala Otce, aby byl úpis vyškrtnut z příslušných ákášických záznamů,
vyříznut laserem lásky. Potom je třeba odevzdat kompetence a odevzdat se
milosti Boží, aby bylo napraveno, co jste pokazili. Zejména je třeba nahradit
zkreslené informace pravými, pravdivými. Paní H. svůj zápas o čisté učení
lásky vyhrála.
Děkujeme!
Vysoký dům
Paní H. He. vstupuje do vysokého domu. V přízemí je velký bazén s čistou
modrou vodou. Kolem něho jsou lidé. Není vidět žádný pohyb. Když vystoupala
do dalšího poschodí, uviděla stejný obraz. Uvědomila si, že v každém poschodí
uvidí totéž. Vyptávala se bytostí okolo bazénů s čistou vodou, proč se nevykoupají a proč nic nedělají. Řekly jí, že jim stačí ležet u bazénu. Pomyslela si, že jí
to nestačí, a začala hledat výtah, aby se dostala rychleji nahoru. Výtah našla
a vyjela s ním do posledního patra. Byly tam jediné dveře, na které zazvonila.
Přišla jsem jí otevřít a s láskou jsem ji uvítala. Již jsem na ni čekala a zvala ji
dál. Potom se paní H. ohlédla a uviděla za sebou popel.
Popel představuje vyhaslé vášně chtivosti, vysoký dům představuje
chrám očisty a lásky. Pro někoho představuje nirvánu. Vše je zde čisté
a prozářené láskou. Zde je pravý zdroj poznání. Každý, kdo dosáhne této
úrovně, může pít z pramene pravého poznání. Každý se může svlažit a očistit. Každý může z tohoto nevyčerpatelného zdroje dávat pít ostatním. Pokud
se nechová jako zmrzlá vlna, to znamená, že neustrne na prahu poznání,
bude moci pomáhat ostatním a přivést je ke zdroji. Potom tento zdroj naleznou i ve svém nitru.
Na vrcholu poznání vítám všechny, kdo neustrnuli na své cestě.
42
Varovné vize
Paní L. vidí černý kříž. Nad ním je vytvořená stříška z otevřené černé knihy
hřbetem nahoru. Na kříži visí temná postava. Nohy jí podpírá hromada černých knih. Vede prosby a potom vidí velkou hromadu negativity a nad ní hoří
koruna stromu.
Černý kříž představuje karmu těch, kteří zkreslili svým fanatismem učení lásky. Postava na kříži představuje všechny, kteří toto učení deformovali
a vědomě hlásali polopravdy a lži. Ti se karmicky připoutali ke všem bytostem, které svedli z jejich pravé cesty. To je jejich karmický kříž. Z tohoto
kříže sestoupí teprve tehdy, až se napraví a postaví na cestu ty, které zavedli.
Tyto bytosti jim pravděpodobně budou klást velký odpor, a to je to utrpení,
které symbolizuje temný kříž karmy. Temné knihy představují všechny lži,
které vědomě i nevědomě na základě svých předsudků vyslovili. Až svou
karmu pochopí a porozumí svým omylům a chybám, oheň lásky spálí parazitující strom života zavádějících učení na jejich stromě života.
Paní V. stojí na dvoře před domem Na Valech, kde kdysi bydlela s rodiči.
Dvůr byl plný mouru a paní V. ho oplachovala čistou vodou. Nedal se dokonale
očistit.
Paní V. stojí na prahu svého nitra, kde je uloženo vše. Dávné křivdy,
omyly a chyby. Snaží se nitro své duše očistit, ale nemůže být úspěšná,
protože se neponoří do hlubin svého nitra. Její očista je jen povrchní, to
podstatné, co asi nejvíce bolí, nechá spát. Proto jí na dvoře zůstává stále
špína. Stanula teprve na prahu jámy, kterou nosí každý z vás v sobě tak
dlouho, dokud ji nevyčistí. Teprve potom se jí uleví a může postoupit dál
na cestě pravdy.
Ocitá se někde v Japonsku či v Číně. Je tam s větší skupinou lidí a vysvětluje
domorodcům, že zde byl kdysi její manžel a oni nebyli spokojeni s jeho prací,
ale že ona jim chce skutečně pomoci.
Paní V. i její muž mají původ na Jantaru. Je to úryvek ze života, kdy
v těchto zemích pracovali jako falešní duchovní vůdcové a manipulovali
s lidmi, aby je ovládli. Proto byly výhrady k jejich práci.
Vidí okolo velikého ohně sedět spoustu lidí. Plameny šlehají vysoko a ona
vysloví myšlenku: „Snad nebudeme muset také podstoupit zkoušku v ohni.“
Vyslovila to beze strachu. Někteří z lidí měli na hlavě bílé kukly. Nebyl jim
vidět obličej.
Oheň je výsledkem magických manipulací na Jantaru, kterých se paní V.
také účastnila. Tyto manipulace přivodily zkázu této planety. Okolo ohně
byli soustředěni hlavní aktéři těchto politických, ekonomických i magických
manipulací. Paní V. představuje ty bytosti, které si uvědomují svou chybu
a vědí, že ponesou následky. Je ochotna splatit svůj dluh, ale není nadšená
tím, že bude trpět. Je ve stavu duchovní otupělosti ze šoku nad zkázou
43
Jantaru. Ještě v ní doznívá pocit, že jejich pomsta stála i za tuto oběť. Lidé
s kuklami pracovali tajně a domnívají se, že i v duchovní dimenzi zůstane
jejich podíl na zkáze Jantaru utajen. Velice se mýlí a karmický plán každého
z nich bude odpovídat poučení, které potřebují získat.
Paní E. přivedla do skupiny své čtyři přátele. Myslela si, že je již nemusí
představovat, protože je všichni znají z jejích vizí. Kolem však zavládlo rozpačité
mlčení, protože její vize nikdo nečetl.
Je to varování pro skupinu, protože někteří z vás zásadně nečtou vize,
které se jim předkládají, a nezamýšlejí se nad nimi. Domnívají se, že stačí, když vedou prosby a podceňují poučení, které přinášejí. Budou-li takto
pokračovat dál, budou se podobat lidem, které viděla paní H. He. v chrámu
pravého poznání. Budou přímo u zdroje, ale nenapijí se z něho, ani se neočistí, protože jim stačí, že k němu dorazili.
Paní E. vysvětluje svému bratrovi učení lásky. Potom bratr těžce onemocněl a ona šla za ním do nemocnice na návštěvu. Byla tam i její matka. Bratr
paní E. mile překvapil, protože s ní chtěl mluvit pouze o duchovních věcech
a říkal, že láska je pro něho to nejdůležitější. Paní E. začala uvažovat o tom, že
ho přivede do skupiny. Najednou se do jejich rozhovoru vložila matka a začala jim nadávat, že jsou blázni, dceři vyčítala, že bratra strhla k monoteismu,
a potom vysypala na stůl perly a korálky v ledové tříšti a zoufale je začala
vybírat. Paní E. jí bylo líto a pomohla jí s přebíráním.
Jedním ze životních cílů paní E. je přivést bratra na cestu pravdy a lásky.
Po určitých životních zkušenostech bude schopen toto učení znovu přijmout a bude šťastný, že je nalezl. Patří k vám do skupiny. Matka paní E.
ještě není pro tuto cestu zralá, nezná pravý cit lásky, bojí se ho a má pocit,
že své děti ztrácí. Trpí připoutaností. Dělá životní bilanci a vybírá z tříště
ledového království, do kterého se uzavřela, ty životy, kterých si nejvíce
cenila. Zjistí s pomocí dcery, že cenu mají jen perly, které symbolizují životy
plné utrpení. Perly jí přinesly potřebné poučení. Korálky představují životy
planě prožité, které se jí však líbily.
Temná a světlá sféra Šambaly – Agarta a Agarata
Pohybujeme se v temnotách a hledáme ty, kteří mají být osvobozeni s těmi,
kdo se mají zodpovídat. Když jsme splnili úkol, vynořujeme se z temnot a plujeme s dcerou S. a jednou známou lékařkou v Severním ledovém oceánu. Voda
je temná, ale nám její chlad nevadí. V dálce tuším ledovcové břehy.
Po mé levici se objevuje dřevěná konstrukce stlučená z neohoblovaných
prken. Konstrukce vytváří jednoduchý rám, na kterém jsou uvázány čtyři černé
závojíčky. Vypadají jako mašličky z černého tylu. Dcera na konstrukci vylézá
44
a závojíčky rozvazuje. Jakmile je všechny rozváže, zmizí i konstrukce. Plujeme
dál.
Pracujete v Agaratě a převádíte oběti i viníky, aby se zodpovídali ze
svých činů proti trojjedinosti obou principů. Trám představuje dvě dřevěné
lodě víry mužského a ženského principu.
Jakmile dcera S. rozváže poslední závojíčky připoutanosti, objevují se tyto
lodě na stříbrném kruhu, ve kterém jsou otvory po obvodu kruhu a jimi jsou
protažené černé závojíčky. Je jich dvanáct. Objevuje se pan J. O. Sedí obkročmo
na poraženém stromě svého života a v ruce má magické pojistky. Křečovitě se
snaží tento mrtvý strom udržet pohromadě.
Původně měl zajišťovat přechod mezi Agartou a Agaratou. Nezvládl
však úřad temného anděla. Jeho pýcha ho zavedla a on se domníval, že
temnoty mají větší moc než světlo pravé lásky. Připoutal se k temnotám
a jednal svévolně. Sedm andělů, kteří ho provázeli a byli ochotni mu sloužit,
od něho odstoupili a žádali naplnění spravedlnosti a znovunastolení řádu.
To znamená, že bude sveden svatý boj. Jde o třífázový souboj dobra se
zlem. Nejprve bojuje ženský princip, potom mužský princip. V závěru je
zlo odděleno a eliminováno i se stromem života.
Ocitáme se v nějaké jeskyni, která je osvětlena, ale zdroj světla není vidět.
Panuje zde horečná činnost. Je hotov plán práce, připravují se přednášky
a malují se léčebné obrazy. Sedím za stolem. Jsem mohutná a statná, vyzařuje
ze mne síla. Na mne se zprava lepí pan J. O. Vypadá jako světelná koule, ale
není to světlo láskyplné, ani světlo pravého poznání. Funguje jako upír. Ani zde
získanou energii nedokáže udržet čistou. Odděluji se od své mateřské bytosti
a poodejdu vlevo malovat olejem anděly. Pomyslím si, že nejsou sice tak krásní
jako u nás, ale září čistotou, a jsem s nimi velmi spokojena.
Osvětlená jeskyně představuje Agartu, světlou sféru Šambaly. Připravuje
se mise, která má napravit škody spáchané svévolně magickými manipulacemi. Strom života pana J. O. se rozpadl na tři části při souboji dobra se
zlem, kdy zvítězilo dobro. Zlo bylo opakovaně eliminováno. Jeho strom
života se změnil v třístupňovou parazitující rostlinu. I on se stal parazitem.
Jeho duch je mrtvý pro světlé sféry. V Šambale proběhl soud a byl od vás
oddělen a s touto parazitující rostlinou přenesen tam, kam náleží.
„Malování andělů“ je hlavním úkolem mise. Znamená očistu lidstva.
Přímo úměrně k tomu, jak se budou na cestě pravdy očišťovat, budou se
naplňovat pravou láskou. Budou se měnit v anděly milosrdenství a lásky.
Objevuje se bílé srdce a v něm je otevřená kniha. Z ní vycházejí tři proudy
světla.
Dobro zvítězilo, učení lásky je očištěno.
45
Souboj rytířů
Dne 8. 1. 2002 se paní H. He. probudila a zjistila, že má vlasy na hlavě
silně nalakované, splihlé a ulepené. Lepilo to jako med.
Hlava je symbolem myšlení a med je barvou Jantaru. To znamená, že
její potíže vyplývají z toho, že ulpívá na tehdejším způsobu myšlení a cítění.
Med je též symbolem „sladké připoutanosti“. Připoutanost vede k narušení rovnováhy mezi mužským a ženským principem. Posléze je staví proti
sobě.
Viděla souboj rytířů ve stříbrné zbroji. Krásně svítilo slunce. Seděla jako
vojevůdce rytířů na bílém koni. Když vojevůdce poranil svého protivníka, seskočil z koně a sklonil se nad ním. Brnění na prsou se rozevřelo. Bylo vidět bílou
kůži, trochu krve a ženská prsa. S hrůzou si uvědomil, že padlým rytířem je
on sám. Zděšeně se díval na zraněnou ženu v brnění, než pochopil, že bojují se
ženami. Volal na své rytíře, aby přestali bojovat, že jsou to ženy. Dal jim příkaz,
aby je ošetřili a vzali si je za ženy.
Souboj rytířů představuje souboj mužského a ženského principu. Vize
upozorňuje na to, že když se postavíte proti mužskému či ženskému principu na základě připoutaností ke svým „právům“ a role z nich vyplývající, stavíte se ve skutečnosti proti vlastní podstatě, neboť jste obojím. Jen
v harmonii a čistotě obou principů můžete získat objektivní vícedimenzní
pohled. Jakmile to rytíř pochopil, dal pokyn k zastavení boje. Ošetření žen
představuje duchovní i citovou očistu obou principů. Pokyn ke svatbě je
upozorněním, že po očistě a vyrovnání i harmonizaci následuje mystická
svatba spojená s duchovním postupem.
Na levé straně stojí v šeru zámek, který se otevřel a přes padací most z něho
vycházejí šedé postavy, bledé, nevzhledné a utrápené. Postupují směrem k ní.
Po pravé straně je vidět krásná zasněžená krajina. Do kopce vede cesta, kterou
lemují zelené stromy. Tyto bytosti začaly stoupat alejí vzhůru a měly již čisté
šaty. Začaly světlat.
Zámek představuje slepou víru, do které se tyto bytosti uzavřely. Nebylo
v nich lásky. Její nedostatek jim působil utrpení a deformoval je. Paní H. zde
představuje duchovního vůdce, který je v minulosti zavedl do tohoto zámku
slepé víry a nyní je osvobozuje od jejich předsudků. Ony se pod jeho vedením očišťují a opouštějí zmrzlé království bez lásky a stoupají alejí naděje
a vzkříšení za světlem pravé lásky. Jak na sobě usilovně pracují, zbavují se
pýchy a necitelnosti, otevírají se lásce, ta je naplňuje a očišťuje.
Paní H. jede s přítelkyní a jejím manželem na výlet autem. Oni seděli
vpředu a ona za nimi. Protože manžel přítelkyně byl ze Slovenska, chtěli se
tam podívat. Přijeli na kopec, kde si chtěli odpočinout. Byla tam autobusová
zastávka na levé straně, dveře a okna neměly výplň, lavice a stůl zabíraly skoro
celý prostor. Za chvíli přišly dvě děti. Jedno jim prolezlo pod nohama a druhé
46
se vecpalo oknem dovnitř. Paní H. se tam vůbec nelíbilo, a tak nasedli do auta
a jeli dál. Přijeli do Žiliny a zastavili před hotelem. Uvědomila si, že to tady zná,
protože sem jezdila s prvním manželem ještě za svobodna stanovat k Dunaji.
Manžela přítelkyně již neviděla, a tak obě vstoupily do hotelu a v poschodí
hledaly toaletu. Vtom vidí, jak se od ní její přítelkyně rychle vzdaluje a na
nohách má červenorůžové papuče. Paní H. byla bosa. Jak se rozhlížela po
obrazech a zdech vykládaných dřevem, začal se u dveří, kde tušila vchod na
toalety, tvořit dlouhý zástup lidí. Všechny je obešla, vstoupila na první místo
a divila se, že nikdo neprotestuje, že předbíhá. Vtom slyšela, že někdo říká, že
je to v pořádku, že tam už byla, než oni přišli. Vešla kolem vrátnice do dveří
a uviděla chodbu, která měla na levé straně troje dveře. První a poslední dveře
byly zavřené, prostřední byly otevřené a ona uviděla místnost zalitou sluncem,
ze které se linul krásný zpěv. Byl to zpěv ženy. Paní H. si uvědomila, že si nevzala klíč od toalety, a tak hledala místo, kde by svou potřebu vykonala. Podívala
se vpravo a uviděla krásný zelený trávník, který se svažoval dolů. Měla obavy,
že ta zpívající paní vyjde a uvidí ji. Najednou zdola k ní běžel pes hasky. Měl
nádherné modrozelené oči. S obavami čekala, zda ji jen očichá, či ji kousne.
Pes jí skočil do náruče a ona s ním vyšla ven. Byla svobodná.
Jízda autem s přítelkyní a s jejím manželem představovala společně
prožitý život, kdy vůdčími osobnostmi této trojice byli manželé. Paní H.
seděla za nimi a přizpůsobovala se jim. Kopec představoval jejich vrcholný
životní cíl. Byl holý a prázdný. Byl to život, ve kterém chtěli jen odpočívat. Měli šanci, protože se jim tam karmicky vetřela mladá duše mužského
a ženského principu. Představovaly ji dvě děti. Oni toho však nevyužili
a raději odjeli pryč. Dorazili na Slovensko, kde měli též karmické dluhy,
místo bylo paní H. povědomé. Manžela však již neuviděly, protože odešel
z hmotného světa. Krátce nato i ony dvě opustily hmotný svět, protože
neplnily to, co slíbily.
Vstoupily do hotelu, který představuje duchovní svět. Byl krásný, starobylý. Přítelkyně se od ní rychle vzdalovala, protože byla na základě rovnosti
odvedena tam, kam podle svých vibrací náležela. Papuče byly symbolem
jejího sklonu k pohodlí. Netoužila po očistě jako paní H., která byla bosa,
to znamená, že se osvobodila od připoutanosti a nešlapala druhým po jejich
citech. Prohlížení obrazů představuje životní rekapitulaci. Rozpomene se
na svůj úkol a stoupne si do řady vpředu, protože ví, že musí vše rychle
dohonit. Protože se vrátila brzy, ostatní si ji ještě pamatují a dávají jí přednost. Jejich čas ještě nenastal. Nyní již paní H. ví, že po několik životů plní
důležitý úkol. Proto šla na první místo.
Troje dveře představují tři cesty. První dveře jsou zavřené, protože je
uzavřen i život, ve kterém svůj úkol splnila. Druhé dveře jsou otevřené, je
to život, na který se teprve musí připravit, protože v minulém životě odpočívala. Světlo a zpěv lásky jí připomínají slib, který dala. Ztratila klíč, proto
47
svůj úkol nesplnila. Proto rychle spěchá zpět, aby vše dohonila. Klíčem byla
láska, které se obávala. Najednou proti ní vyběhne krásný pes, který představuje bezpodmínečnou věrnost lásky. I nyní se bojí, že ji tento cit zraní.
Statečně však vyčkává a přemýšlí, zda ji pes jen očichá, či pokouše. Pes jí
skočí do náruče a ona prožívá pravý cit lásky bez podmínek a připoutaností.
Již se tohoto citu nebojí a plně se mu oddává. Je šťastná, je svobodná a je
tam, kde tuto lásku bude vykazovat. Otevírá se před ní nový život, který má
touto láskou naplnit.
Život mezi životy
Ve své vizi dne 12. 1. 2002 sjíždí paní R. se skupinou léčitelů výtahem do
podzemí. Výtah se vždy zadrhne a zastaví a potom pokračuje v jízdě dolů.
Někteří se toho zadrhávání bojí. Dole se pracovalo. Pořádaly se exkurze a přednášky a dost členů mělo obavy z toho, že jsou moc dole. Paní R. se nebála.
Jde o přípravu na další hmotný život. Všichni, kteří sjíždějí do temnot,
aby si zblízka prohlédli následky svých omylů a chyb, se budou reinkarnovat společně, aby si pomohli naplnit a pochopit svou karmu a umožnili si
navzájem napravit vše, co pokazili. Některým je tato exkurze nepříjemná
a obávají se, že v příštím životě selžou. Paní R. představuje ty, kteří o užitečnosti exkurze a nového karmického plánu vůbec nepochybují.
Sourozenci pan L. s paní H. a paní R. leží v rohu pokoje na posteli, jsou
přikrytí až po krk a leží na zádech, doslova v „pozoru“. Již jsou vzhůru. Paní
D. sedí u stolu a její manžel stojí ve dveřích a povídá si s ní o budoucím dítěti.
Oba mluví jen v náznacích, protože nechtějí, aby tomu ostatní porozuměli. Když
si manžel paní D. uvědomí, že se ostatní probouzejí, ustoupí do chodby, aby
ho nebylo vidět, a pravicí učiní nenápadné gesto vybízející manželku, aby ho
následovala, že to proberou jinde. Je ušmudlaný, v letním pracovním oblečení.
Manželka ho následuje a paní R. přemýšlí, o jaké dítě se jedná, když ví, že
jsou oba starší a paní D. již nechce mít žádné dítě a adopce u ní také nepřipadá v úvahu. Mrzí ji, že o tom nechtějí mluvit před ní, ale rozhodne se, že se
jich potom zeptá, pokud jí to budou chtít sdělit. Paní D. manžela následuje na
chodbu. Paní R. vidí průhlednou stěnou ven. Vidí jejich stříbrnou stezku, po
které jdou a která se kříží v určitém bodě. Je to symbol vývoje v magii. Je to
vývojová osmička. Dále vidí zářivé schodiště, které vede vzhůru do světla, ale
oni ho nevidí.
Sourozenci s paní R. leží v regeneračním koutě. Právě se probouzejí, aby
mohli dokončit přípravu na další život. Paní D. s manželem se probudili
dřív a jsou již ponořeni do práce. Opět vstupují na stříbrnou cestu magie,
ale nechtějí, aby o tom ostatní věděli. V tomto případě je vůdčím duchem
její manžel. Pracovní oděv je ušmudlaný, protože myslí, cítí a konají magic48
ky. Nejsou ještě očištěni. Připravují další magický zákrok, aby znemožnili
naplnění úkolu svatého dítěte. Radí se, jak nasměrovat magické manipulace.
Vstupují na stříbrnou cestu magie, která je stále velmi přitahuje. Protože
vykonali i mnoho dobrého, objevuje se v jejich bezprostřední blízkosti schodiště, na které mohou vstoupit, když se vzdají magie. Tato cesta je přivede
do světla pravé lásky a duchovní urozenosti. Oni ji však pro svou zaslepenost nevidí. Je to zkouška, kterou skládá každý duch, když se ve svém vývoji
dostane tak daleko. Tam, kde se kříží vývojová osmička, lze přestoupit do
světlých sfér a jít za Nejvyšším principem lásky a stvoření. Když tento
bod minou, musejí dokončit svůj životní okruh a další šanci budou mít až
v příštím životě. Ve stejném místě budou opět volit svou cestu. Čím déle
budou lpět na stříbrné cestě magie, tím těžší bude v tomto bodě přestoupit
na pravou cestu lásky, která vede do Světla.
Zlaté hodinky
Paní E. jde ve své vizi dne 18. 1. 2002 s přáteli na výlet a manželé, kteří
mají ježčí farmu, je vedou, aby si ji prohlédli. Muž slíbí paní E., že jí dá zlaté
hodinky. Když dojdou všichni na farmu, zjistí, že manželé zkrachovali a farma je v likvidaci. Manželé to berou s naprostým klidem. Všichni vejdou do
vstupní haly. Jsou tam prosklené boxy s různým občerstvením. Jídlo se paní E.
moc nelíbí, dlouho vybírá, ale nakonec si přece jen vybere obloženou housku
a zaplatí ji. Má pocit, že si něco musí koupit, aby přátelům pomohla v jejich
těžké situaci. Najednou jí muž přinese slíbené zlaté hodinky. Paní E. se brání,
že je už nechce, ale on na tom trvá. Někdo vedle ní jí sdělí, že manželé mají
bokem hodně peněz, že jí jich nemusí být líto.
Výlet představuje návrat do hmotného světa. Manželé představují oba
principy velmistrů temnot a magie. Ježčí farma představuje svět magie
s okruhem působnosti. Ježci představují magickou ochranu jednotlivců.
Farma zkrachovala, protože v těchto sférách již magie nemá místo. Zlaté
hodinky představují mámení a vábení magie. „Manželé“ berou svůj krach
s klidem, protože jsou přesvědčeni, že své žáky odvedou s sebou. Mají
poměrně velkou zásobu energie. Nabízejí na své slavnosti na rozloučenou
jídlo, které představuje duchovní stravu, kterou mohou poskytnout případným zájemcům. Paní E. se nelíbí, ale ze slušnosti si vybere a zaplatí. V magii
se za vše musí dříve nebo později zaplatit i s úroky. Tím, že přijala duchovní
stravu, vzbudila ve velmistrovi opět naději, že by ji mohl získat. Ihned přichází se svým vábením a nabízí jí zlaté hodinky, které paní E. přijímá.
Dne 21. 1. 2002 odejde paní E. nečekaně z domu. Jde hlavní ulicí, je už
večer. Před sebou stále vidí blýskavý červený zákaz. Ví, že to znamená, že tam
nesmí jít, ale cosi v ní ji nutí pokračovat v cestě, kterou si sama vymlouvá.
49
Namlouvá si, že ten křížek jsou jen mžitky před očima, že to nic neznamená.
Stále drží v ruce zlaté hodinky a sestupuje hlouběji. Přichází na nábřeží, kde
je vysoká hráz, a kousek od ní stojí na kraji muž v černém. Jakmile ji uvidí,
skočí dolů a pak již je slyšet zdola jen křik. Paní E. ví, že je to past, a tak se
rozběhne a utíká pryč. Za chvíli slyší, že ji muž dohání. Kousek od nich na
hrázi stojí v rozestupech ještě asi tři lidé. Paní E. se uklidňuje, že se muž před
nimi neodváží ji napadnout. V tom se zmýlila. Byli to stejní zloději jako on
a čekali tam na svou oběť. Paní E. se postaví muži čelem a on si nasadí černé
brýle. Cítí se silná, ale on ji napadá a paní E. je překvapena, jakou má sílu.
Jejich síly jsou vyrovnané.
Paní E. vystupuje ze svého nitra (domu) a jde novou cestou, která ji
vede do temnot. Je večer, stmívá se. Dobře ví, že ji zákaz upozorňuje, že
jí tato cesta nenáleží. Pod vlivem zlatých hodinek podléhá lákání magie
a pokračuje dál. Muž v černém představuje duchovního vůdce, který ji
vybízí, aby ho následovala do hlubin temnot, nebo se vzdala výhod magie.
Paní E. se cítí zrazena a má pocit, že ji chce oloupit. Tuší, že když ho bude
následovat, přijde o to nejcennější, co má, o čistotu ducha. Jsou to zloději
duší. Tři lidé, od kterých si slibovala pomoc, tvoří triádu čarodějů i čarodějnic a naznačují trojjedinost mužského a ženského principu. Paní E. se
cítí dostatečně silná pro souboj s nimi. Je to souboj dobra se zlem. Je překvapena silou svého protivníka, protože si neuvědomuje, že ji oslabují zlaté
hodinky. Ty jsou symbolem všech darů magie. Je třeba se jich vzdát. Zatím
si neuvědomuje, že nemůže mít dary obou cest. Až se vzdá darů temnot
a magie, bude posílena světlem vesmírné jednoty lásky a bude silnější. Pak
svůj souboj vyhraje.
Je na přednášce. Učitel jim ukazuje časopis, který všichni mají, ale v tomto
čísle je nejzajímavější právě ta druhá část, kterou nemají. Doporučí jim, aby
si časopis koupili ve městě. Paní E. vyjde na ulici a zastaví se před výlohou
obchodu, kam běžně chodí nakupovat. Nechce se jí dovnitř, ale než stihne odejít,
přijde za pult známá prodavačka s učenkou a zve ji dovnitř. Aby ji neurazila,
vejde dovnitř. Ptá se po doporučeném časopisu, ale ten samozřejmě nemají. Prodavačka jí věnuje, jako stálému zákazníkovi, propagační brožuru o její
církvi. Paní E. si ji prohlíží, ale nestojí o ni. Pod sklem na pultě jsou vystaveny
všelijaké přívěsky ze dřeva, korálků a drátků. Prohlíží si je, ale nic se jí nelíbí.
Pak do obchodu přijde starší muž a ptá se jí, proč nekupuje šperky ze skla,
a jeden jí ukazuje. Mluví o tom, že když je nebude nikdo kupovat, že zkrachuje.
Jí se nelíbí ani tento šperk, a tak ho vrací. Potom ji napadne, že by si mohla
alespoň koupit lék, který zde vždy brala, ale nemá recept, a tak přemýšlí, jestli
by jí ho nedali na dluh.
Paní E. se připravuje na další život ve hmotném světě. Druhý díl časopisu představuje zkušenosti ze životů ve hmotném světě. Přednášející doporučuje, aby si připravili vše, co potřebují zařadit do svého karmického
50
scénáře. Nic z toho, co paní E. doposud stačila připravit, již nevyhovuje.
Doba pokročila a nic magického si již nepřeje. Stejně tak už má dostatek
zkušeností se slepou vírou. Vzpomene si však, že zde vždy kupovala lék.
Tento lék vždy dostávala zdarma. Měla recept. Tentokrát ho nemá, protože
jejím úkolem bude, aby sama vybudila v sobě tolik lásky, kolik je třeba.
O této lásce bude učit a touto láskou bude chránit své žáky. Lék je tou
láskou.
Ve své vizi dne 23. 1. 2002 paní E. utíká s několika přáteli, většina z nich
jsou děti, před pronásledovateli. Mají před nimi velký náskok, a tak je zavede do starého zámku, ve kterém se sama učila. Teď je opuštěný a zchátralý.
Procházejí chodbami s dřevěnými podlahami a po zaprášených schodištích.
Prkna občas zavržou. Nahlížejí do učeben a paní E. vypráví o tvrdých podmínkách, které zde vládly, a o utrpení, jež tu jako děti společně prožívaly. Potom
sešli do přízemí zámku. Je tam veliká prosklená hala s moderním zařízením
a krbem. Najednou vidí, že před zámek dorazili jejich pronásledovatelé v červeném autě. Chtějí se před nimi ukrýt. Vidí, jak přicházejí až k prosklené stěně.
V ní je malá zídka. Všichni prosí o ochranu a vtom se celá budova začne otáčet
ze strany na stranu a zídka se zastavuje před pronásledovateli. Jenže je moc
nízká. Vevnitř se objeví mladý muž, který je má chránit. Jeden z pronásledovatelů vejde dovnitř a zblízka si prohlíží jejich ochránce. Nepoznává ho či nevidí.
Ostatní si zatím zalezou pod deky na sedací soupravě do kruhu a předstírají,
že spí. Muž přijde k nim, prohlíží si je, ale také je nepoznává.
Paní E. je již pohromadě se svými žáky a vypráví jim o minulosti
a o vlastní cestě za světlem pravdy a lásky. Ukazuje jim, jak sestoupit do
vlastního nitra a očistit se od všeho zlého. Ukazuje jim to názorně na sobě.
Jejich pronásledovatelé jsou oni sami. Nastavují jim zrcadlo svým nepřiměřeným jednáním. Současně jsou jejich karmickými věřiteli. Chránit se před
nimi mohou jen pochopením a láskou. Obracejí se k Otci o pomoc. Protože
se očistili, jejich energie je jiná, čistá a oni je jako své dlužníky nepoznávají.
Mladý ochránce je jejich anděl strážný a ukazuje jim, že pokud jsou čistí,
nemusejí se ničeho obávat. To znamená, že pokud pochopili a snažili se
napravit omyly a chyby, karma se rozplývá. Pokud by toto nepochopili,
žádná deka, žádné předstírání je před jejich věřiteli neuchrání. Oni však
ulehli a odpočívají. Neměli by odpočívat příliš dlouho, aby nezaspali šanci
pro svůj duchovní postup.
Poprava
Ve své vizi dne 27. 1. 2002 jdu širokou ulicí, která se svažuje dolů. Je zalitá sluncem a já mám sváteční náladu. Prohlížím si obchody, které většinou
nabízejí šaty. Mám pocit dobře vykonané práce. Najednou zjistím, že jsem
51
prapodivně oblečená. Mám strakatou letní blůzu, ještě strakatější sukni, snad
hnědě pruhovanou, a tmavě modré letní sako s bílými puntíky. Je mi trapně,
otočím se a chci se jít převléci. Vím, že pracuji v Bílém domě a toto je pro mne
nevhodné oblečení.
Ulice, která se svažuje dolů, představuje životní cestu. Ty představuješ
vládu této planety i lidstvo, které ji pomáhá uskutečňovat. Jsi na vrcholu
moci, tvoje ješitnost je uspokojena, jsi na výslunní moci. Tvůj nevhodný
šat odráží pýchu a ješitnost, která z této moci vyplývá. Jdeš dolů a vyhlížíš
duchovní šat, který by tě uspokojil. Tvá chtivost tě přivede k tomu, že stále
klesáš hlouběji a hlouběji do malicherné ješitnosti. Když se na sebe podíváš, nepoznáváš se. Každý jednotlivý kus, který máš na sobě, je krásný
a honosný. Neladí však jako celek. Narušuje harmonii cesty. Nejdeš správným směrem. Víš, že máš velkou odpovědnost, proto se otáčíš a jdeš zpět,
abys vše napravila.
Jakmile se otočím, ocitnu se na louce, za kterou se zrcadlí hluboká voda.
Slunce stále svítí, stojím nedaleko břehu zády k vodě. Najednou upoutá mou
pozornost prudký pohyb. Zdvihnu hlavu, abych se podívala, co to je. Někdo byl
popraven. Vidím letět vzduchem tři mužské hlavy. Pomalu plachtí do tekutiny,
která má zvláštní skupenství. Nevypadá vůbec jako voda, ale je to průzračný
gel. Na hladině se tvoří tři jamky víru, do kterých dopadají mužské hlavy. Dvě
obličejem dolů a jedna, prostřední, obličejem nahoru. Vzápětí přilétají tři ženy.
Jsou z nich vidět jen hlavy a krátké cáry svrchního oblečení. Dvě se pokládají
na temeno hlav, které leží obličejem dolů. Prostřední žena klesá nad hlavu,
která má obnažený obličej, a líbá tuto hlavu na ústa. Vše se okamžitě ponoří
do gelu a zmizí v jeho hlubině. Měla jsem nepříjemný pocit hnusu a odporu.
Paní L. mne upozornila na lotos láskyplného vyzařování, když jsme společně kontrolovaly význam této vize.
Tvoje otočka na cestě představuje změnu duchovní cesty i politických
a ekonomických cílů vlády světa. Tato změna vede ke změnám ideálů
a odklání se od násilného udržování moci. Po duchovní stránce představuje odstoupení od magie a eliminaci velmistra a velmistryně ve všech jejich
podobách i podstatě. Eliminují se ve své prapodstatě. Teprve potom se
může rozvinout lotos láskyplné čistoty s klenotem pravého poznání, který
jsi zahlédla na závěr této vize.
Svědomí
Ve vizi dne 28. 1. 2002 byly paní L. ukazovány jednotlivé útržky z minulých
životů.
Byly jí ukazovány ty životy, které zmařila svou pohodlností a liknavostí. Z těchto životů byla předčasně odvolávána, aby nemarnila drahocenný
52
čas, který jí byl poskytnut na nápravu věcí a na očistu. Byly jí ukázáni její
karmičtí věřitelé i pomocníci, kteří jí i v tomto životě pomáhají či nastavují
zrcadlo.
Souputníci těchto životů: já jako léčitelka. Manžel P. s blondýnou a se syny.
Syn H. s panem L. a jeho sestrou paní H.
Dům je symbolem bezpečí, které má ona zajistit. Koupě zmrzlých plodů
místo zmrzliny naznačuje, že jde o plody jejich života, které možná byly
osvěžující, ale chyběla jim vřelost pravé lásky.
Jízda z Prahy, která končí havárií. Představuje životní cestu, kdy s panem
P. Bu. tvořili rodinu a já byla jejich dítětem.
I tento život symbolizuje velmi pomalý duchovní postup. Ty jsi z jejich
života odvolána, umíráš. Havárie představuje životní mezník, kdy se úmrtí
dítěte stává poslední šancí, kdy se mají zamyslet sami nad sebou a snažit se
napravit, co zmeškali. Ty jim jako dítě prokazuješ službu lásky, aby se mohl
naplnit jejich karmický scénář.
Další život byl zaměřen na péči o mladé duše.
Přeceňuje své svěřence. Chystá jim duchovní šat, kterému ještě nedorostli. Kamarádky jsou spolupracovnice. Šéf firmy s celou suitou představuje duchovního vůdce a její pomocníky. Snaží se ji upozornit na další
závažnou chybu.
Následný život měl být zasvěcen očistě. (Návštěva koupaliště.) Nedokáže
však překonat životní zkoušky, které jí pomohli vytvořit rodiče. Koupaliště
je zaplevelené, znečištěné, neudělá nic pro společnou očistu. Tento život
vyzní planě, ale vytváří důležitý podklad pro osvícení a duchovní pokrok
v následujících životech. Tento život se nikomu z nich nelíbil. Život, který
následuje, je již pro paní L. alarmující.
Pracuje na finančním úřadě. Nelíbí se jí tam a jde hledat práci tam, kde
dříve pracovala. Je jí jedno, jaký bude mít plat. Když se vrátila zpět, zjistila, že
zapomněla svou kabelku tam, kde se ucházela o práci. Neměla kartu, kterou
by otevřela dveře. Vrátila se zpět, ale tam již bylo zavřeno. Když hledala, čím by
se dostala dovnitř, našla svou starou kabelku, a tak se dostala zpět na finanční
úřad. V její kanceláři již zvonil telefon. Byla to paní R. a křičela na ni, že je
zrádkyně, a praštila jí s telefonem. Paní L. byla otřesena.
Práce na finančním úřadě představuje splácení karmických dluhů. Nelíbí
se jí to. Hledá únik, chce se vrátit do pasivity minulých životů. Je jí jedno,
jaká „odměna“ ji čeká. Začíná se dopouštět stejných omylů a chyb. Začíná
opět lenošit. Zde jí nastavuje zrcadlo kolegyně se spolupracovníky a nadřízenými. Hledá staronové zaměstnání. V podniku, kde se uchází o místo,
zapomíná kabelku. Je to symbol její karmické zátěže. Tím, že se jí zbaví,
však nic neřeší. Zjistí, že nemůže vstoupit zpět do svého úřadu a nemůže
plnit karmický scénář. Vrací se zpět a nachází svou starou karmickou zátěž,
které se stejným způsobem zbavila, protože se snažila uniknout odpověd53
nosti za svůj život. Bere tedy i tuto zátěž, o které se domnívala, že se z ní
šikovně „vyvlíkla“, aby mohla zpět do vlastní kanceláře. Tam již vyzvání
telefon. Ozývá se v ní špatné svědomí, že vždy utíkala před odpovědností,
i za cenu sebevraždy. Paní R. je hlasem svědomí, které ji napomíná. Proto
se v tomto životě snaží vše dohonit.
Goaldové a červivci
Jednoho dne jsem pracovala s paní L. a ta uviděla knihu lásky a v ní byla
zavrtaná tučná zelená housenka. Pochopila jsem, že to je to, co mi brání v práci
na této knize. Nešlo však o obyčejnou housenku, ale o goalda, kterého kryla.
Pokud někdo pracuje na knize, která tlumočí učení lásky, napadnou ho nejprve
duchovní parazité, housenky, a potom goaldové. Když se jim bytost ubrání,
obsadí ji a způsobí, že podává poznatky zkresleně či úplně chybně, nebo jí
úplně zabrání v psaní.
Goald způsobil, že učení lásky bylo zkresleno. Je to nejsilnější kód magie. Je to pošpiněná a zneužitá hadí síla. Těchto goaldů jsi musela mít
v sobě sedm, abys přestala psát. Nositel goaldů je červivec. Je to jedna
z podob velmistra, který může tyto „dary“ rozdávat. Chrání se skořápkami
zla, proto je místo zářivé energie vidět jen dělený zrohovatělý krunýř špinavé hadí síly. Goald nemohl být dříve eliminován, dokud jste nedozráli do
určité duchovní úrovně. Dosáhnete-li této úrovně, může vás opustit sám,
nebo vám je milostí Boží odebrán.
V pátek jsem měla vizi, jak vracím všechny prsteny společenství pána prstenů i s jejich otisky do vše stravujícího ohně Hory osudu k eliminaci. Byla to
nekonečná řada a byla jsem šťastná, když jsem se jich zbavila.
Tím, že se k tobě stáhly všechny prsteny a tys je eliminovala, mohla ses
očistit od goaldů. Vládly prstenům a ve své podstatě byly těmito prsteny
moci. Kdo byl jejich nositelem, měl fascinující sílu a moc. Dříve nebo později však každého jeho prsten zradil. Tato moc a síla ničily čistotu ducha
nositele. Jen vysoce urozená duchovní bytost mu může odolat. Každý, kdo
s ním přijde do styku, se musí očistit. I otisky jsou nebezpečné, protože
červivec se nakonec stává goaldem. Duchovní podstatou prstenů moci tohoto společenství pána prstenů je goald jako zneužitá hadí síla. Jejich idea
pochází z planety Marsu – Jantaru.
Delfín symbolizuje svobodu ducha a jeho inteligenci, která může být
omezena červivcem či goaldem. Nemůže delfína zničit, protože je pod
ochranou Boží. Dva delfíni, kteří se vám zjevili, jsou představiteli mužského
a ženského principu lidstva, které se osvobodilo od magie. Je ještě omezováno negativitou černých mágů, ale je pod ochranou Boží. Záře lásky, která je
spojuje, eliminuje negativitu, která je obklopuje. Již brzy budou volní.
54
Dne 6. 2. 2002 v 17.15 hodin se opět objevil bílý gong, který dvanácti údery
ohlásil vstup planety i s jejími obyvateli do nové éry a vyšší sféry a dimenze.
Mír s vámi!
Nastává čas budování Zlatého věku lidstva.
Lék
Paní L. obdržela ve své vizi od starší ženy injekční stříkačku. Měla očkovat
asi dvacet starších lidí ve věku šedesáti až sedmdesáti let. Očkovací látka byla
čirá a každému ji měla vpravit do hřbetu dlaně. Vždy jeden dílek. Když skončila, dostala větší injekční stříkačku a i v tomto případě měla každému vpravit
jeden dílek stupnice. Paní L. vadilo, že musí používat jen jednu jehlu.
Starší žena je duchovním vůdcem paní L. Očkovací látka představuje
učení lásky, které má poskytnout těm, kteří přišli do styku se společenstvím
prstenů. Jen láska je může zachránit a očistit. K tomu vede jen jedna cesta.
Očista, utrpení z poznání, které symbolizuje jehla. Paní L. má obavy, že to
nestačí. Její víra v sílu lásky je slabší. Přesto poctivě plní úkol, který jí určil
její duchovní vůdce.
Paní L. pracovala na své očistě a zjistila, že je karmicky vázána s mnohými bytostmi. Když bylo vše hotovo, viděla ve své vizi dne 6. 2. 2002, že všichni
odcházeli do malého kostelíka, kde bylo mnoho lidí zastřeleno. V podlaze byla
trhlina, do níž vkládali svá zavazadla. Když vycházeli z kostela, potkali na silnici skupinu vojáků, kteří táhli dlouhý černý igelitový pytel, který byl již prázdný.
Snažili se ho zavázat růžovou stuhou. Šli proti větru.
Kostelík představuje víru v Nejvyšší princip lásky a stvoření. Na této cestě bylo mnoho padlých, kteří byli popraveni těmi, kdo v sílu lásky nevěřili.
Ve jménu pokřiveného učení o „pravé“ víře a lásce vedli lidstvo do válek
a podobně. Manipulovali s ním a způsobili, že mnozí opustili pravou cestu
lásky. To byli ti, kteří „padli“. Mnozí z nich se stali duchovně mrtvými.
Následkem těchto manipulací se stali členy společenství prstenů.
Kostelík se stal symbolem Hory osudu. Zde byla trhlina, kam bylo možné vhodit prsteny i se zneužitou hadí silou, kterou představovali goaldi,
nesení ve speciálních vacích. Toto vše musí být eliminováno v puklině Hory
osudu, kde hoří oheň spravedlnosti. Přicházejí i řadoví vojáci, kteří byli
zmanipulováni do „svatých válek“. Jejich vak je prázdný, protože se již
vykoupili utrpením a pravým poznáním. Jdou proti větru. To znamená, že
jejich očista byla velmi náročná a oni ve jménu lásky překonali všechny
těžké překážky. Růžová stuha, kterou se snaží uvázat na prázdný karmický
vak, je jejich zástavou. Je jejich vítězným praporem lásky.
Paní L. má veliký dům. Na návštěvu k ní přijíždí celá slovenská skupina.
Připravuje pro ně pohoštění a hledá místo, kde je uloží ke spánku.
55
Velký dům představuje nitro paní L. Vejde se sem celá skupina.
Připravuje jim duchovní potravu tak, jak ji sama poznala. Nic nezamlčuje.
Může upokojit jejich hlad po poznání. Uložení ke spánku je symbolem
odchodu z hmotného života. To znamená, že jim bude pomáhat při přechodu do jiné dimenze.
Vrah duší a vězení připoutanosti
Ve vizi je paní E. s přáteli v temném městě. Bydlí ve veliké budově. Na jedné široké chodbě má postavenou malou světlou buňku, kterou sdílí s jednou
kolegyní. Po chodbě stále někoho honí. Na chvíli poskytují jednomu pronásledovanému azyl. Potom slyší z chodby křik. Vykoukne ven a vidí shluk lidí. Jde
se podívat, co se děje. Před lidmi stojí vrah nad svou obětí. Lidé nejprve křičí,
ale pak se rozejdou a nechají vraha stát i s nožem v ruce. Paní E. za nimi volá,
aby mu alespoň vzali nůž, aby už nikoho nemohl zabít. V tu chvíli po ní vrah
hodí nůž, ale netrefí se. Ona nůž schová a řekne muži vedle, aby všude posbíral
skalpely a nože, které se tu povalují. Muž se brání, že to není potřeba. Nakonec
ho k tomu přiměje. Paní E. se vrátí do buňky a děkuje kolegyni, že tu s ní byla,
protože se s ní tolik nebála.
Temné město představuje příslušnou sféru. Budova, ve které bydlí, je její
nitro, ve kterém sídlí bytosti, jež miluje, nebo ty, ke kterým je připoutaná.
Světlá buňka je její jiskra Boží, ve které spočívá v míru. Její přítelkyně je její
druhé já, její duch, její intuice. Pronásledované bytosti jsou její přátelé, kteří
jsou k ní připoutaní a pronásledují je temní andělé, aby se konečně probudili a rozvolnili pouta a přestali trpět. Oni se však této svobody bojí a utíkají
od zodpovědnosti za svůj život. Jejich připoutanost vychází ze sobectví a to
vede k duchovnímu pádu, který obyčejně přivodí falešný duchovní vůdce,
vrah duší. Připoutanost a falešné ideje sobectví způsobí mravní i duchovní pád těchto bytostí. Lidé okolo jsou podobně zasaženi. Křičí, když vidí
utrpení nebo ho pociťují, ale neučiní nic pro záchranu druhých ani svou.
Raději utíkají před zodpovědností a zavírají oči před následky tohoto postoje. Doufají, že jim se to nemůže stát. V podstatě jde o nerovnováhu mezi
mužským a ženským principem. Jde o jejich boj a nadvládu. Nakonec muž,
který je představitelem mužského principu, uposlechne a spolupracuje, proto je prozatím nebezpečí zažehnáno. Paní E. pochopí a děkuje svému druhému já, své intuici, za zdárné ukončení souboje.
Paní E. jezdí za mnou do Jičína. Vždy tam přespává ve vypůjčeném bytě.
Myslí si, že tam bydlí jen ona, a tak si ho upravuje podle svého. Zdá se jí, že
je moc tmavý, a tak se snaží vytáhnout žaluzie co nejvýš. Jednou tam přijela
a zjistila, že je tam již nějaký mladík, který se na ni zlobil, že mu upravuje byt
podle svého vkusu. Paní E. se mu omlouvá a odchází za mnou. Na mladíka
56
vtrhnou do bytu vrazi a těžce ho znetvoří. Stojíme spolu na ulici a mladík k nám
přichází bez hlavy a těžce potlučený.
Cesta paní E. za tebou představuje překonávání vnějších překážek na
cestě za duchovním učitelem. Byt je nitro duše. Patří tam jak mužský, tak
i ženský princip. Její ženský princip se probudil první, proto byla ve svém
nitru první a začala na sobě pracovat. Otevřela se osvícení. Její mužský princip byl méně zralý a snažil se ji vypudit, pokud nebude mít sám vedoucí roli.
Na to ona nepřistoupila, nevnucovala se a šla za svým duchovním učitelem.
Protože došlo k nerovnováze, byl mužský princip napaden vrahem duší. Pod
vlivem falešného duchovního vůdce byl jeho duch deformován a potlučen
následkem karmických střetů, které vyvolal svými manipulacemi.
Paní E. jde na prohlídku zámku. Za branou je veliký trávník, kolem zdí jsou
vysoké popínavé rostliny s krásnými bíločervenými květy. Vejde do haly, chce se
podívat dál, ale nahoru vede jen úzké točité železné schodiště. Vyrazí nahoru.
Jde v řadě lidí. Pomalu stoupají nahoru. Schody jsou nepravidelné a místy
kluzké. Při pohledu dolů se jí točí hlava. Pod nimi je hluboká propast, do které
by mohli snadno sklouznout. Ob jednoho člověka za paní E. je starý muž. Je
vzteklý, že postupují pomalu. Celou cestu jí proto nadává. Ona však nemůže jít
rychleji. Schody jsou moc úzké a nedá se na nich předbíhat. Je z něho nervózní
a o to neopatrněji stoupá vzhůru. Už se ani nechytá zábradlí. Konečně vylezou
nahoru. Otvor, ze kterého vylézají, je v malé, velkými kameny vysypané prohlubni. Jsou tam nějací lidé, kteří je vítají. Kolem je čtvercová betonová plošina,
která se na všechny strany mírně svažuje rovnou do moře. To není úplně klidné.
Paní E. se to moc nezamlouvá. Na krajích plošiny se opalují lidé. Někteří se
koupají. Na vodě pluje ohromná nafukovací loď. Paní E. někomu říká, že se
tam necítí moc dobře, že na moře není zvyklá, protože pochází z jiných krajů,
a že se bude koupat, až se moře uklidní.
Zámek představuje duchovní ideál cesty, po níž v tomto životě, který jí
byl zjeven, kráčela. Vše bylo krásné. Když pronikla do podstaty této víry,
zjistila, že další postup nevede přímo. Má různá úskalí a nebezpečí. V nikom
a v ničem nemá oporu. Vše musí překonat sama. Je to silová cesta mágů.
Muž, který ji popohání a nadává jí, představuje mužský princip staré duše
mágů. Pospíchá a je agresivní, jak ho učí magie. Na vrcholu čeká paní E.
zklamání. Nic není tak krásné, jak si představovala. Sice jsou mile přivítáni
v novém společenství, ale vše je strohé a bez láskyplného vyzařování. Jen
beton a svah do moře rozbouřeného magickými manipulacemi. Na něm
pluje nafouklá loď víry v sílu nabubřelého ega, které velmi podporuje idea
magie. Paní E. se odmítá ponořit do rozbouřených vod magických manipulací a vymlouvá se. Odstupuje od jejich „výhod“.
Paní E. je na návštěvě u přátel. Ti jí tvrdí, že její pes je nemocný, že s ním
musí navštívit veterináře. Ona ví, že je zdravý, ale ze slušnosti jim vyhoví a jde
s nimi k veterináři, aby se na psa podíval. Ten potvrdí, že pes je zdravý. Je tam
57
nějaký muž s mohutným bojovým psem. Doktor mu něco dělá v tlamě a pes
to snáší s obdivuhodným klidem. Když paní E. odchází, musí ještě v čekárně
překročit vlčáka, kterého se trochu bojí. Pes však o ni nejeví zájem. Potom jde
s přáteli ulicí dolů a předběhne je bojový pes od veterináře. Má přes tělo dečku.
Nevšímá si jich, ale najednou se přikrčí přední polovinou těla na zem, natočí
k nim hlavu a strne, jako by čekal na povel. Má ohromné žluté kulaté oči.
Všichni jdou dál a procházejí kolem terénního auta. Z jeho okénka se vysune
úplně stejný pes a volá na toho za nimi, že mu moc závidí, že má venkovní
oblek, a tak může běhat venku.
Přátelé svými názory představují myšlení a cítění těch lidí, kteří jsou
dosud pod vlivem vlády mužského principu. Co se neshoduje s jejich názory, je nemocné. U veterináře se setkává s nemocnými psy, kteří představují
mužský a ženský princip. Ukazuje se, že na živočišné podstatě obou principů muselo být učiněno více zákroků. Tuto podstatu představují psi. Paní E.
se jí poněkud bojí, ale dokáže svůj strach z ní překonat. Veterinář představuje léčitele či duchovního vůdce, který tuto pudovost uvádí do harmonie.
Vyléčený pes s dečkou je schopen poslouchat svého pána, tedy duchovní
podstatu lidské bytosti. To znamená, že bytost, která je mu pánem, je harmonická. Pes volající z okénka představuje nechráněnou pudovost, která
není korigována duchem. Není svobodná, otročí svým pudům. Děsí se jich,
a proto je tvrdě potlačuje, nebo jim podléhá.
Paní E. odchází k přátelům domů, kde má přespat. Je jich tam mnoho a tísní se na malém prostoru. Ustelou jí v obývacím pokoji na gauči. Kamarádčin
tatínek má spát vedle ní na křeslech. Paní E. se snaží nenápadně převléknout,
ale když se otočí, zjistí, že ji tatínek po celou dobu sledoval. Křeslo vedle ní je
prázdné. Když se jde umýt, musí přelézt tatínkovu postel. Ten se jí omlouvá
a říká, že ji chápe.
Domov přátel představuje všechny bytosti, které touží po harmonii.
Tatínek představuje mužský princip. Bez jeho očisty se sama jako ženský
princip nemůže očistit, protože oba principy mají vytvářet jednu podstatu.
Proto ji tatínek upozorňuje, že ji chápe, a proto ji sledoval. Paní E. zde
zastupuje ženský princip a určitou nedůvěru v mužský princip. Oba jsou
pokročilí a začínají spolu ladit. Vzájemně se sledují. Až nastane vyrovnání
a soulad, bude mystická svatba. Proto jsou jejich lůžka tak blízko.
Paní E. je ve vězení. Je v cele sama. Najednou jí do okénka někdo podá
misku vanilkového pudinku. Než ho stačí dojíst, vstoupí do cely dozorce a nese
jí na železném pekáči bochník chleba nakrájený na jednotlivé krajíce. Kousek
si ulomí a sní ho. Pak slyší, že pro ni přicházejí. Stačí ještě schovat pekáč s chlebem do vyhaslých kamen a je odvedena do jiné cely. Tato cela vypadá podobně
jako kuchyň vlastních rodičů. Vidí, že je šedivá a špinavá. Jsou tam i její čtyři
kamarádky. Vypráví jim o chlebu a ony jí nevěří, že za to dozorce nic nechtěl.
Potom je zaženou do kouta. Sedí tam na nízkých stoličkách a z díry ve zdi
58
vytáhnou mladého muže. Má černé plstnaté vlasy, místy spletené do copánků,
a černé vousy. Je vysoký a hubený, chová se arogantně. Všechny kamarádky
vzdychají, jak je krásný, ale jí se nelíbí. Potom muže začnou vyslýchat. Z jeho
úkrytu vytáhnou kostru nohy v kostkované bačkoře. Paní E. si pomyslí, co
všechno dokážou vězni využít. Kamarádky začnou muže hlasitě obhajovat. Jí je
to nepříjemné, ale vyšetřovatelé si jich nevšímají. Paní E. se dívá radši na zem
a vidí, že jsou všechny bosy, jen jedna kamarádka má na nohou bílé lodičky
s vysokým úzkým podpatkem. Paní E. přemýšlí o tom, že si již dříve všimla, jak
má od nich kamarádka zdeformovanou nohu.
Vězení je ve skutečnosti vězení připoutanosti. Čím více je vězněná osoba
perzekuovaná, tím vícečetnou připoutaností trpí. Paní E. je sama ve své cele,
to znamená, že svou připoutaností nikoho neobtěžuje. Dokonce dostává
zvláštní poučení, které přijímá v podobě duchovní stravy. Tu představuje
pudink a chléb. Za toto osvícení nemusí platit utrpením. Chápe podstatu
nesvobody, do které upadla, a pomalu se z ní osvobozuje svým myšlením
a cítěním. Tuto nesvobodu snáší jako následek připoutanosti již několik životů. I tento život ji poznala. Je to cela, do které byla odvedena, kterou poznala
jako kuchyň svých rodičů. Během života v rodině se setkává se svými přítelkyněmi, které jí nevěří, že by mohla získat dary života a udržet si je bez
připoutanosti k nim. V koutě života připoutaností se zjeví vztah k mužskému
principu a tvoří se ideál závislosti. Příkladem jsou její nekritické přítelkyně.
Nízké stoličky představují sebehodnocení ve vztahu k mužskému principu.
Je malé jako jejich sebevědomí, ale tím větší je připoutanost a nekritičnost. I zbožňovaný mužský princip se stává závislým na tomto zbožňování.
Kostra nohy v bačkoře představuje pohodlí duchovní i hmotné, které přivádí
k duchovní hnilobě. Vyšetřovatelé jsou duchovní učitelé, kteří je upozorňují
na omyly a chyby, jichž se na základě své připoutanosti dopouštějí. Paní E.
se nepřidává k obhajobě, protože chápe záludnost připoutanosti. Ti, kteří
nechápou, se vášnivě hájí a vydávají svá pouta za pravou lásku. Podívá se
na své nohy a vidí, že je bosa, to znamená, že je čistá od manipulací a připravená s ostatními přijmout pravou lásku. Jen jedna z přítelkyň to ještě
nepochopila. Má bílé lodičky s úzkým vysokým podpatkem, jímž drtí ty,
kteří by ji mohli připravit o to, k čemu je připoutána. Její boty jsou ochranou
proti lásce. Její nohy se pak deformují stejně jako její city.
Přátelé ji vezou v autě po úzké horské silničce. Jedou vytrvale do kopce.
V jednom místě vede odbočka vlevo. Je kamenitá a prudce stoupá vzhůru.
Paní E. se po ní chce vydat vzhůru, ale přátelé nezastavují. Když se blíží k vrcholu, silnice se rozdvojuje a ona by opět chtěla jet vlevo. Oni však na ni nedbají
a odbočují vpravo.
Tento život upozorňuje na to, že na základě připoutanosti se paní E.
nechá zmanipulovat a odvádět od svých pravých karmických cílů. Toto
ponaučení se týká všech připoutaných.
59
Paní E. přijde do zakouřené rušné hospody. Najde tam svého bratra, který
jí ukazuje, jak a s kým žije. Potom chce vidět, kam jezdí na dovolenou. Vyjdou
spolu do zasněžené krajiny, jdou cestou v údolí a vedle nich teče čistá řeka. Před
nimi přes údolí vede most, celý pokrytý ledem a sněhem. Pod ním je dům. Bratr
říká, že je to místo, kam jezdil na dovolenou. Když ale dojdou pod most, dům
tam není. Most vypadá velmi chatrně, je dřevěný a zdá se, že z něho každou
chvíli sjede lavina. Dojdou na druhou stranu a zjistí, že jsou na něm nahoře
tři malé upravené domečky. Bydlí v nich tři starší lidé. Chodí se koupat dolů
do řeky. Potom jde s bratrem zpět a on jí ukazuje, kde se děti koupou. Je to
veliká tůň s průzračnou modrozelenou vodou, velmi hluboká. On říká, že to
tam museli přehradit a hlídat, protože se tam čas od času utopí některé z dětí.
Nakonec přijdou do bufetu, který je na konci cesty. Chtějí si koupit něco k pití,
ale nic vhodného tam nemají. Vlastně tam nabízejí jen různé druhy svíček.
Nakonec si paní E. na památku nic nekoupí.
Příchod do hospody znamená reinkarnaci ve hmotném světě. Bratr
představuje mužský princip. Paní E. se ho snaží pochopit, a tak ho sleduje i v životě mezi životy, kam odchází na dovolenou. Zasněžená krajina představuje ledové království, vše je čisté, ale chybí vřelost lásky. Tři
domečky starších lidí představují trojjedinost obou principů. Jsou to zralejší
duše. Most přes údolí představuje cestu za světlem lásky. Je chatrný. Hrozí
katastrofa následkem nedostatku vřelosti lásky. Jdou na druhou stranu. To
znamená, že přejdou do duchovní dimenze. Tři starší lidé jsou duchovní
vůdcové, kteří je vedou k očistě, a tím k lásce. Tůň, ve které se koupou děti,
je zřídlo lásky, v němž se mladé duše posilují na cestě za jejím teplem.
„Utopení“ představuje jejich odchod do vyšší dimenze, protože pochopily
podstatu lásky. Jde o duchovní postup, jsou pro zmrzlé království ztraceny,
i přes všechna opatření mágů.
Bufet představuje zdroj poznání, duchovní stravu. Ta je pro paní E.
nepřijatelná. Svíce představují životy zasvěcené této duchovní úrovni. Tyto
„svíčky“ již paní E. nenáležejí. Tím, že si je nekoupí ani na památku, spaluje
poslední šňůry připoutaností ke zmrzlému království.
Paní E. je ve starobylém zámku a jde se podívat do pokoje syna T. Pokoj je
krásný, světlý, ale nikdo tam není. Světlo občas blikne a ona si uvědomuje, že
elektroinstalace je stará, ale bude svítit tak dlouho, pokud zde syn bude. Pak se
podívá vedle do pokoje druhého syna J. Je tam více věcí, pokoj není tak světlý.
Syn je vevnitř. Těsně před otevřeným oknem je košatý strom a syn J. má na
jeho větvích připravené dvě svíčky, kdyby světlo zhaslo. Potom paní E. vychází
ze zámku a jde po cestě k velikému statku. Tam na ni čeká manžel. Najednou
za ní vyběhne muž se ženou a odrostlým synem. Ona před nimi utíká, ale
vypadá to, že ji muž chytí. Zavolá na chlapce před sebou, aby zavolal manžela.
Ten hned vyběhne a žene se proti útočníkům. Ti se před ním rozplynou jako
mlha.
60
Ve vizi jde o pohled na duchovní stav dětí paní E. Syn T. je čistý, není
k ničemu připoután. Syn J. zná připoutanost. Až rozvolní její pouta, rozsvítí
se i jeho nitro. Dvě svíčky představují dva životy, kdy bude na své připoutanosti pracovat. Tak si to stanovil ve svém karmickém scénáři. Veliký statek
představuje místo, kde má paní E. splatit své karmické dluhy. Rodina, která
ji pronásleduje, jsou její věřitelé z minulých životů. Hlavní útočník je muž,
který s ní žil v neharmonickém vztahu a oběsil se proto, že nebyl schopen tyto problémy s ní vyřešit. Tímto mužem byla paní L. Tento karmický
vztah je třeba, aby spolu vyprosily a daly si svobodu. Chlapec před ní spolu
s manželem představuje mužský princip. Je třeba jejich vztah harmonizovat,
neútočit. Útok problém neřeší, ale jen oddaluje a komplikuje. Až pochopí
svůj karmický vztah a vyprosí ho, budou obě či oba svobodní.
Paní E. je na hostině ve velikém sále. Vedle ní sedí krásný mladý muž. Když
končí hostina, osloví ji a ona mu nabídne, aby jel na seminář s nimi autem.
On je velice rád. Potom jede s paní L. v malé dodávce. Paní E. sedí vzadu
a neví, kdo řídí. Říká paní L. o tom, co slíbila mladíkovi. Ale ta odporuje, že
se k nim mladík už nevejde. Cestou k nim přisedne manželský pár. Vzadu je
dost těsno. Vedle řidiče je prázdné místo pro paní V. Paní E. se snaží paní L.
přemluvit, ale ona trvá na svém. Vysvětluje jí, že kdyby je chytili „policajti“,
bylo by zle. Paní E. se úlisně snaží paní L. zmást a tvrdí, že vzadu sedí jen tři.
Potom si všimne, že vzadu je ještě jedna sedačka obrácená do zavazadlového
prostoru. Je tam jen pár pytlů. Navrhuje, že si s mladíkem sednou dozadu, ona
jemu na klín. Paní L. je neoblomná. Paní E. se snaží přemluvit řidiče, aby se
pro mladíka vrátil. Vše je marné. Paní L. prohlásí, že řidič učiní přesně to, co
mu nařídí.
Přijedou na seminář. Je tam plno lékařů. Někdo jim sdělí, že jim vydají
pláště jen tehdy, když přinesou fotografii a ukážou pas. Paní E. mrzí, že jim to
neřekli předem. Nakonec dostane plášť i bez tohoto obřadu.
Hostina ve velikém sále představuje oslavu na základě rekapitulace
minulých životů. Je odměnou za překonávání karmických překážek. Mladík,
který se paní E. tak líbí, je její druhou polovinou, proto jsou k sobě přitahováni, ale nenáležejí si, protože ještě nejsou v souladu. Paní E. je „starší“. Má
karmické závazky, které musí nejprve vyřešit. Proto smí jet v autě jen s těmi,
kteří jí umožní napravit omyly a chyby minulých životů. Paní L. je jejím věřitelem, a proto tvrdě trvá na jejich vzájemném karmickém vyrovnání. Auto
je symbolem společného života. Pytle představují karmickou zátěž. Paní E.
i za cenu neharmonického života se svou druhou polovinou chce tento život
již prožít s ním. O tom svědčí návrh, že usednou do zavazadlového prostoru.
Paní L. jí prokazuje velikou službu, že trvá na tom, aby jejich společný život
byl naplněn tak, jak si společně stanovili. Řidič je karmický scénář. Policajti
jsou temní andělé. Byli by pokutováni, kdyby se odchýlili od stanoveného
scénáře. Velmi by to zkomplikovalo jejich společný život.
61
Seminář představuje společné poučení všech léčitelů. Musí se vykázat
duchovním vyzařováním lásky a energetickým průkazem. To představuje
fotografie a pas. Paní E. tato zkouška zaskočí, ale protože patří do jejího
karmického scénáře, je prověřena a uschopněna pro tento úřad.
Cesta poznání, těhotenství, porod
Paní E. se rozhodla, že v suterénu svého domu vybuduje místo, kde by
se setkávala se sousedy a přáteli. I přes potíže se stavebními úpravami se jí
podaří vytvořit celkem útulné prostředí. Sama je obsluhuje. Největší zájem je
však o pivo. Večer, když odcházejí a chtějí platit, říká, že štamgasty si zanese
do počítače a budou platit jeho prostřednictvím. Paní E. se však nepodaří je
do počítače zadat. Odcházejí tedy bez zaplacení. Potom vystupuje na půdu.
Vedou tam polorozbité dřevěné schody. Po celé půdě visí prádlo. Venku prší,
střechou teče voda v proudech dovnitř a prádlo je stále mokré. Sundá si svetr,
ale není ho kam pověsit, protože je všude mokro. Potom za ní zajde její syn T.
a z kapes a děr mu vylézají malá zvířátka s mláďátky veverky, tchoříci a další.
Paní E. trvá na tom, aby je všechny vyndal. Když to udělá, rozběhnou se pryč
a schovávají se do děr. Je tam i malý vzteklý pes. Paní E. se bojí, že zvířátkům
ublíží, a tak se ho snaží vyhnat. Mává proti němu novinami a on na ně útočí
a občas se do nich zakousne.
Suterén domu je temné místo duše, kde každý skrývá ve svém nitru to,
co nechce vidět. Může to být pocit dluhu, viny, ale i jiné pocity, které si
nechcete připustit. Paní E. svolává všechny, se kterými je karmicky vázána.
Jsou to přátelé i sousedé. Když se s nimi chce vyrovnat, zjistí, že to nejde, protože oni ve skutečnosti nebyli jejími dlužníky. To ona splácela své
karmické dluhy, proto je nemohla zadat do počítače. Počítač představuje
ákášické záznamy. Když splatí část svých dluhů, vystoupí na půdu. Jde
o kontrolu vědomí. Dlouho tam nebyla. Dřevěné schody jsou rozbité. Nastal
čas očisty. Vše je sice vyprané, ale prádlo nemůže uschnout, protože chybí
čistota láskyplného myšlení. Zatím se řídí pouze logikou. Sundá si svetr,
který ji chrání před „zimou“ zmrzlého království, které se právě rozplývá.
(Prudký liják.) Přiběhne její věřitel, je to její syn. Z jeho šatu vylézají drobná
zvířátka, která představují jeho pouto k animalitě. Zatím je to jeho duchovní
šat a je spoután svou pudovostí. Svým vlivem ho paní E. této připoutanosti
zbavuje. Dokonce zahání i vzteklého psa, který nechce odejít a útočí. Pes
představuje slepý hněv, který je oba přivedl k četným omylům a chybám
v minulosti, možná i v tomto životě. Nyní mají šanci se s ním vypořádat
a naučit se ho ovládat. Paní E. ho již umí zahnat.
Stojí se svými syny v řadě lidí čekajících na odbavení v kanceláři. Všichni
kolem ní tvrdí, že k dokladům je třeba mít nějaké potvrzení, které nemají.
62
Nevěděli o něm. Když přijdou na řadu, úředník po ní nic nechce a vyhotoví
jí vstupní povolení. Trvá mu to však hrozně dlouho. Potom jde paní E. dál.
Přijde do otevřené krajiny, zem je zaplivaná, špinavá a ona po ní chodí bosa.
Prochází krajinou a u cesty vidí sedět kamarádku s rodinou. Pořádají piknik.
Trochu jí připomínají malé vepříky. Kamarádka se na ni zle oboří, že kvůli ní
musela tak dlouho čekat. Ona se jí snaží vysvětlit, že čekání nemohla nijak
ovlivnit, ale kamarádka to nepřijme. Paní E. je unavená a sedne si do prázdné
řady židlí v přírodním amfiteátru. Několik předních řad je zaplněno. Najednou
se za ní objevím já a obejmu ji okolo krku. Cítí úlevu od bolesti a smutku.
Najednou k nám přistoupí jeden spolužák a začne jí nadávat, že mu nabarvila
dno ešusu na zeleno. Brání se, že to neudělala, ale pak se rozhodne, aby od
něho měla pokoj, že mu dá peníze na nový. Já se na ni podívám a myslím si,
že je to zbytečné, ale ona již jde za spolužákem. Ten sedí stranou u dlouhého
prázdného stolu se svými kamarády. Paní E. mu dává peníze a on si je bez
ostychu vezme, i když dostal víc, než byla cena ešusu. Ještě jednou se snaží
vysvětlit, že ešus není její, a on odpoví, že to ví, ale zbyl tam poslední, a tak si
ho vzal. Vidí, že nemá cenu se s ním bavit, a odchází. Prochází kolem kolonády
plné ostrých hran a špiček, vše je světle šedé. Najednou jí podjedou nohy. Před
ní je řada skateboardů ve tvaru stíhaček. Někdo říká, že je to výstava výrobků
dětí z jiné školy. Najednou vše zmizí a zbude tam jen jeden. Chce ho vyzkoušet,
ale je rozbitý.
Čekání na odbavení je čekáním na novou reinkarnaci. Ti, kteří nemají
potvrzení, že se musejí vrátit rychle, čekají déle. Každý čeká tak dlouho,
až ho tam očekávají všichni ti, se kterými hledá nové poučení. Zaplivaná
krajina představuje svět, který je plný špíny a otisků negativity. Paní E.
chodí bosa, protože se už od této špíny očistila a zatím je nevinná. Záleží
jen na ní, zda se opět obrní a obuje si boty proti lásce. Kamarádka, která
ji netrpělivě očekává, si zatím užívá života v této sféře po svém. Už zapomněla na svůj úkol a slib a s ní již nechce mít nic společného. (Nepřijímá
omluvu.) Paní E. je zklamaná a unavená tímto životem. Usedá v přírodním
amfiteátru. Je to škola života, na předních místech sedí zasvěcenci, kteří
znají zákonitosti přirozeného života a pozorují ho bez trpkosti a s porozuměním. V okamžiku její životní krize k ní přistupuji s láskou, aby pochopila,
že vše se děje tak, jak si stanovila. Že její životní cíl není ohrožen. Ani
tento život nebude marný, naopak je velmi důležitý. Ona se uklidní a další
životní zkoušky již skládá s porozuměním, odvahou a klidem. Statečně
splácí své karmické dluhy i těm, kteří na ní požadují více, než jim náleží.
To nemusí, ale ona pospíchá, aby byla očištěna a osvobozena od svých
dluhů. Prochází bezpečně kolonádou tohoto náročného života. Jen jednou
trochu uklouzla.
Temno, které ji na počátku obklopovalo, se mění ve světlou šeď.
Procházka kolonádou je sice „ostrá“, ale ji již nezraňuje. Vidí výstavu výrob63
ků dětí z jiné školy. (Jiná škola, jiné učení.) Najednou vše zmizí a je tam
jen jeden skateboard. Je rozbitý, a to je dobře. Nepotřebuje žádné pomocné
berličky v této podobě. Tak, jak bude na sobě pracovat, bude mizet i šeď
všednosti, která ji dosud obklopuje. Bude ji stále více a více prozařovat
světlo lásky, až bude okolo ní pouze nádherné světlo Boží lásky. Tehdy bude
šťastná a bude se cítit v bezpečí, ať ji potká cokoli, protože bude vědět, že za
to odpovídá jen ona sama, a bude naplněná radostí jako každý, kdo vstoupil
do vesmírné jednoty lásky.
Pan J. s někým šermuje. Je to jen hra a nakonec soupeři složí meče.
Najednou vejde podivný průvod. Vpředu holografický obraz hlavy ženy, za ní
sehnutý skřet a ještě jeden muž. Paní E. slyší, jak někdo vykřikl: „Královna
přichází!“ Vtom se pan J. chopí meče a začne se zuřivě bít s protivníkem.
Pan J. zápasí se zlem. I když jeho snaha vypadá opravdově, je to jen
hra. Vnější postoj, protože je v zajetí velmistra ze světů magie. (Složili
meče, on i velmistr.) Přichází velmistryně se svou suitou služebníků. Pan J.,
který představuje mužský princip, se znovu chopí meče a tentokrát zápasí
opravdu za svou očistu.
Paní E. jde se svými syny s výpravou na Mont Blanc. Cesta je nesmírně
namáhavá, ledovec podkluzuje, někteří z výpravy padají do propasti kolem
cesty. V nejnáročnějším úseku se všichni chytnou společného lana a pak už
vylezou všichni nahoru. Těsně před vrcholem musejí podlézt lana pod kabinou
lanovky. Je celá černá a nikoho nevozí, i když je v provozu. Štěrbiny pod lanem
jsou úzké a oni jsou značně vyčerpaní. Stojí tam strážce, který jim radí, aby se
nedotýkali drátů. Konečně vylezou na vrchol. Z něho vede suchá úzká silnička
dolů. Všichni odpočívají, ale za chvíli je vůdce začne zvedat, protože musejí
vyrazit na cestu dolů, aby to stihli do soumraku. Slunce se chýlí k západu,
a tak i když neradi, vyrazí. Jdou po nějakých schodech. Paní E. je tak unavená,
že není schopná sestupu. Spíše sjíždí po zábradlí. Cestou se odpojí od skupiny
a vydá se do svého bytu. Je k smrti unavená a chce si tam trochu odpočinout.
Těší se na samotu, ale čeká ji tam nemilé překvapení. V době, kdy tam nebyla,
jí sousedé probourali zdi mezi jejich a jejím bytem a nyní ho volně používají.
Z jedné strany bydlí její kolega se svými dvěmi ženami a z druhé jiný kolega
s rodinou. Navíc žijí v jejím bytě dvě početné rodiny. Jedna z nich je čínská.
Paní E. říká kolegům, že se musí vrátit včas k autu své výpravy, ale že zapomněla, jak se výchozí místo jmenuje. Oni ji ujišťují, že není problém to zjistit.
Nakonec jí dají ohromný kus syrového masa. Rozpačitě ho převaluje v rukou
a nakonec se rozhodne, že ho přinese svému psovi.
Potom nastupuje se syny do rychlovlaku. Jsou tam malinká kupé pro
dvě osoby, většinou obsazená. Lidé v nich vypadají jako sochy. Paní E. se
syny si najdou kupé vedle sebe. Kluci do jednoho kupé, ona do druhého.
Začne si upravovat místo vedle sebe. Zdá se jí, že je tam moc málo prostoru
a vzduchu.
64
Výprava na Mont Blanc představuje přípravu na cestu za poznáním
a očistou. Nejprve procházejí ledovým královstvím a mnozí tuto zkoušku
nezvládnou a padnou do pasti sobectví. Po těchto zkušenostech začínají poznávat sílu lásky a vzájemně si pomáhají. Nahoře procházejí další
zkouškou. Je tam temná kabina „pohodlí“, ale nikdo ji nebere na vědomí.
Raději pracně prolézají pod její kabinou za vedení svého anděla strážného. Ten je varuje před nebezpečím. Tak se dostanou až na vrchol poznání,
o které usilují. Jsou unaveni. Čas se nachyluje a oni musejí spěchat, aby
se včas mohli reinkarnovat. Ještě si rychle prohlédnou ty, se kterými se
budou v nové dimenzi stýkat, se kterými jsou vázáni. Jsou zde všichni ti,
ke kterým se připoutali, sousedé i spolupracovníci. Jsou zde i ti, kteří ji
kdysi tísnili a brali to, co náleželo jen jí. Jsou různých zaměření i národností. Všichni věřitelé i dlužníci. Jeden z nich je homosexuál, tím pohrdala, další jsou Číňané, s těmi žila a nechápala je, jsou zde i ti, kteří za
jejími zády proti ní intrikovali a zneužívali její nepřítomnosti a zabrali si
její místo, její domov.
Nastává čas reinkarnace. Na cestu dostává jako symbol kus masa. Jde
opět do hmotného života. Maso je symbolem hmotného těla a jeho smrtelnosti. Jde se svými syny, ti jí opět budou nejblíže. Myšlenka na psa vypovídá
o tom, že chce opět pečovat o nějaké zvíře, možná, že mu tu péči dluží.
Nyní je připravena. Ví vše potřebné. Rychlovlak představuje vyzáření do
hmotného světa. Pocity ducha se projevují tísní a pocitem nedostatku vzduchu i prostoru.
Paní E. jede s kolegy na seminář autobusem, ale v místě semináře se rozhodne, že se půjde raději koupat v moři. Je tam nádherná čistá voda a kolem
málo lidí. Ve vodě jsou ještě dvě skupinky po třech lidech. Když vyleze z vody,
zjistí, že je v pokročilém stadiu těhotenství, a tak se vydá do porodnice. Tam
už je několik obézních žen těsně před porodem. Po ní tam přijde ještě jedna
žena. Je mohutná a stále sténá. Najednou paní E. zjistí, že jí porodní bolesti
přestaly, ještě nenastal čas jejího porodu. Rozhodne se, že odejde a vrátí se až
za týden.
Jízda na seminář představuje přípravu na další život. Koupání představuje očistu. Moře je zdroj poznání. Dvě skupiny po třech lidech představují trojjedinost mužského a ženského principu. Když se ponoří do zdroje
poznání a očistí se, vystoupí z něho těhotná moudrostí a láskou. Porodnice
představuje místo, kde se rodí ovoce tohoto poznání. Ženy v porodnici
představují nejenom ženský princip, ale lidstvo vůbec, které za cenu utrpení získává moudrost a pochopení role obou principů. Aby toho lidstvo
dosáhlo, musí se naučit chápat se vzájemně a osvobodit zotročený ženský
princip. Jen tehdy dosáhne vzájemné harmonie. Mohutná žena, která přichází do porodnice po ní, je symbolem planety Země. Sténá v bolestech
a brzy porodí plody moudrosti nového věku. Paní E. musí ještě chvíli čekat,
65
než v ní její poznání uzraje a ona přivede na svět plody získané moudrosti
pro nový věk.
Minulé životy paní E.
Dne 2. 3. 2002 jsme na setkání. O přestávce se paní E. rozhlédne a vidí
pana J., jak sedí schoulený na židli a tvrdě spí. Vypadá mnohem starší, vlasy
již má na temeni prořídlé. Vedeme prosby a paní E. si také schrupne. Když
se probudí, pan J. je již vzhůru a na klíně chová mladšího syna. Je uplakaný
a „unudlaný“. Těsně vedle nich sedí jeho manželka. Opodál vzdorovitě stojí
jejich starší syn. Já se dětí na něco vyptávám, mladší něco odpovídá. Pan J.
se omluvně usmívá a jeho žena se snaží výroky svého syna uvést na správnou
míru. Starší syn také něco říká, ale do řeči mu vpadá otec a začne ho odsuzovat
velmi tvrdými slovy a nadávkami. Paní E. to úplně probere a mrazí ji. Snaží se
mi říci, že má s tím asi něco společného, ale já na ni jen přísně kouknu a kývnu,
aby se podívala dozadu. Tam stojí zářivá mladá žena a něco říká. Potom se ozve
mladá žena vedle manželky pana J., která je tmavá. Je to paní L. H. Sděluje,
že je jí hrozně špatně, ale ani jí nevěnuji pozornost.
Setkání představuje aktivní účast ve vaší skupině. Paní E. vás jako nový
člen dobře pozoruje. Vidí pana J., že mnohé z této práce zaspal a ono se
to odrazilo v jeho karmických vztazích v rodině. I ona podceňuje celkovou
situaci a trochu si schrupne. Když se probudí, je již pan J. v plné práci.
Paní E. se zjevuje jejich vzájemná karmická propojenost, ze které vyplývají
i současné problémy.
Jsi zde představitelem světských i duchovních autorit. Během pohovoru
s dětmi se ukazuje, že oba rodiče s nimi manipulují, každý podle svého
uvážení. Je zde vztah připoutaností. Paní E. má pocit viny, protože i ona
se na této připoutanosti určitým způsobem podílí. Proto jí ukazuješ, aby
poslouchala svého anděla strážného, který jí pomůže. Paní L. H. je ženou,
která stojí vedle manželky pana J. Jsou v podobné karmické situaci. Obě
těžce připoutané, stále manipulují se svými blízkými a neuvědomují si to,
protože tyto manipulace berou jako normální. Paní L. H. je již velmi špatně,
protože se jí vracejí následky dosud nevyrovnaných manipulací. Nikdo jim
nemůže pomoci, dokud nepochopí a důsledně své blízké neosvobodí od
svého magického vlivu.
Paní E. se zvedne a jde se posadit na místo pana F. Je tam psací stůl a po
straně nad ním nástěnka. Najednou k ní přiběhne mladší dítě pana J. Je stále
ještě „unudlané“ a má divné oči. Vypadají jako oči dospělého člověka. Paní E.
se ho snaží zabavit, aby opět neplakalo. Ukazuje mu obrázek na nástěnce.
Malovalo ho nějaké dítě, chce ho sundat, ale je přichycen mnoha špendlíky.
Chlapec ale říká, že ho stejně nechce, že si ho namaluje sám. Potom ho chce
66
zabavit vytahováním šuplíků. Přemýšlí, ve kterém by bylo pro něj něco zajímavého. Než stačí šuplík vytáhnout, přijde si pro něj jeho maminka a táhne ho
pryč. Dítě začne znovu natahovat. Paní E. nechce, aby ji tak vydíralo, a tak
mu zamává. Ono kupodivu porozumí, přestane se bránit, a když jde okolo dalšího psacího stolu, vytáhne šuplík. Je prázdný. Spiklenecky na sebe s paní E.
mrknou.
Paní E. přebírá místo pana F. Jde o výjev ze života mezi životy.
Pomáhá bytostem vyhodnotit uplynulý život a stanovit nový karmický
scénář s přiměřenou zátěží. Dítě pana J. je dospělý člověk, jehož duch
teprve zraje. Těžko nese svou karmickou zátěž. Obrázek na nástěnce je
scénář minulého života. Nepochopil vše, a tak tam zbylo ještě nějaké utrpení, proto nejde z nástěnky sundat. Ví to velmi dobře, a proto prohlašuje,
že si ho namaluje sám. Paní E. přemýšlí, jak by jeho příští život mohla
zpestřit. (Vytahování šuplíků.) Nenachází nic, protože jeho karma není
zralá. Chlapec to ví. Přichází jeho budoucí matka a odvádí si ho pryč.
Dítěti se nechce. Paní E. mu však zamává na znamení, že se sem opět
vrátí. Ono porozumí a uklidní se. Přijímá odpovědnost za svůj život do
vlastních rukou. Pan J. se svou rodinou jsou představiteli všech, kteří se
učí, že zodpovídají za svůj karmický plán. Ten se vyrovnává, když pochopí
své omyly a chyby.
Když odejdou, začnu si před stolem česat vlasy. Mám je skoro až na zem.
Paní E. mi pomáhá a ptá se, jestli o ně nezakopávám při chůzi. Když to říká,
zdá se jí, že vlasy se válejí konečky na zemi. Potom najde ve svých vlasech dvě
dlouhé sponky, dává mi je a říká, že určitě nejsou její, protože nic ve vlasech
nenosí. Ve sponkách jsou vlasy, které jsou stejné jako moje. Říkám, že jsou
sponky asi opravdu moje.
Obřad česání vlasů představuje sílu a moc pána karmy. Jde o obřad
očisty a čerpání energie. Ve vlasech je skryta síla. Jejich délka představuje
dosah této síly. Konečky sahají až na zem. Jde o karmu planety Země a jejích obyvatel. Paní E. sice je pomocníkem při tvorbě karmických scénářů,
ale vadí jí dopad této moci. Proto navrhuje, poněkud podvodně, aby dopad
této síly byl spoután a omezen těmito sponkami. Ty sice připouštíš, že by to
bylo možné, ale pravděpodobně toto omezení nepovolíš, protože i ty nosíš
vlasy volně. Ani pán karmy nesmí přestoupit svou pravomoc. Jde o alegorii,
kdy s paní E. představujete vztah obou bytostí.
Kamarádka požádá paní E. o pomoc. Ta jí dost rázně odpoví, že nemůže
pomoci jinak než tím, že společně povedou prosby. Nejdřív se však musí zbavit
připoutanosti. Ona k jejímu překvapení souhlasí. Z toho paní E. usuzuje, že
už jí musí být hodně zle. Vede ji do zámku, kde bydlí v horním patře, aby
měly obě klid. Když dojde na konec schodiště, zjistí, že kamarádka zatím
někam zmizela. Aby se dostala do svého pokoje, musí přeplavat mořský
záliv.
67
Přítelkyně představuje umělou paralelní bytost. Paní E. navrhuje jediné
možné řešení, kterého se její přítelkyně poněkud obává. Určitou dobu ji
následuje a poctivě na sobě pracuje, jakmile se rozvolní poslední pouto,
přestávají existovat jako umělé paralelní bytosti a přítelkyně odchází tam,
kam náleží. Paní E. pokračuje na své cestě podle vlastního plánu, je též svobodná. Aby se dostala tam, kam i ona náleží, musí se očistit. To představuje
plavba přes mořský záliv.
Paní E. bydlí s dětmi v hotelovém pokoji. Má u sebe tři CD, které musí
ochránit a předat panovníkovi. V objektu je bezpečnostní služba, ale i když
s nimi vychází dobře, nedůvěřuje jim a přivazuje si CD na tělo, aby jí je nikdo
nemohl v noci vzít. Během noci jí přijdou sdělit, že bezpečnostní službu vyměnili. Ti noví mají být spolehlivější, ale ani těm paní E. nevěří. Děti jí pomáhají
disky ukrýt do podšívky pláště. Nyní může odejít na setkání s panovníkem.
Tam začne z počítače tisknout své poznatky. Tiskne je velice tiše, červeným
písmem. Dokonce se jí podaří vytisknout mapu okolí i se zámkem. Když to po
sobě kontroluje, zjistí, že hodně věcí zapomněla. Chce ostatním předat papíry, ale prší tam a všechno je promáčené, písmo se rozpíjí. Dává papíry sušit
a odevzdává disky.
Její děti v tomto případě představují méně pokročilé bytosti. Hotelový
pokoj představuje svět, kde je ještě hodně násilí a panují zde temné síly
magie. Sice jim nedůvěřuje, ale spolu s ostatními jim slouží. Své poznatky
má odevzdat panovníkovi, to znamená velmistrovi. Protože nechce být připravena o své zásluhy, ukrývá CD před ostatními. Podepisuje i další úpisy,
aby mohla své vrcholné mety dosáhnout a osobně své poznatky předat.
Kontakt mezi ní a panovníkem probíhá přes počítač. Její poznatky a úpisy
jsou psány vlastní krví či energií. Jsou však pomíjivé. To naznačuje déšť,
který je rychle znehodnotí. Rychle se naplní čas a účtování je velice trpké
a náročné.
Paní E. jde na setkání, které má být v ohromném kempu. Je noc a Měsíc je
v úplňku. Dívá se na něj a najednou vidí, jak přes něj přejede polokruhový stín
a za chvíli další. Potom již vidí, že tyto stíny jsou ohromní upíři. Cítí tíseň. Před
branou kempu se k ní přidává starší obézní muž. Paní E. je přesvědčena, že je
to můj zástupce. Říká mu o stínech a chce mu je ukázat. V té chvíli procházejí
osvětlenou branou a na obloze již není nic vidět. Kemp je přeplněný lidmi. Jdou
dozadu, kde jsou dlouhé dřevěné stoly, u kterých sedí zbytek skupiny. Hodně
míst je prázdných. Paní E. si sedá ke svým nejbližším přátelům, ale odtamtud
není moc dobře slyšet, a tak se zvedne a jde dopředu. Muž zrovna vysvětluje
stíny, které ona viděla. Je ráda, že jí věřil, ale on to vysvětluje tak, že viděla
kruh zvěrokruhu, který se otáčel před Měsícem. Poslední upír mělo být znamení
Kozoroha. V té době se něco stane.
Kemp představuje místo, kde se scházejí mágové a vyměňují si zkušenosti. Jsou to „Děti noci“, mezi které má být paní E. za své zásluhy přijata.
68
Starého muže uzná v tento čas za svého pravého duchovního vůdce. Jdou
dozadu, protože mágové respektují hierarchii duchovních postů, které si
vydobyli. Paní E. je horlivou žákyní, a tak brzy postupuje, chce lépe slyšet.
Záhy však zjišťuje, že výklad jejich duchovního vůdce je poněkud násilný.
Ještě mu však stále věří. Chce se dívat na oblohu a pozorovat ji, ale je
to nemožné. Oslňuje ji světlo ohňostroje. Nevidí nic. To znamená, že ji
ve skutečnosti oslňuje svou mocí magie. Proto nemůže vidět objektivní
pravdu.
Paní E. se chce s přáteli usadit vpředu, ale je tam hodně bahna a židle se
do něho boří. Nakonec se usadí zády k plotu a opěradla svých židlí o něj zajistí.
Potom jí všichni chtějí ukázat kapli. Jdou k ní a cestou vidí kočku s utrženou
zadní nohou. Paní E. se ptá, proč ji zachraňovali, a oni říkají, že tu někde ta
utržená noha musí být. Najdou ji ve vitríně u vchodu do kaple. Je neúměrně
veliká, částečně ztrouchnivělá a prolezlá červy. Někdo ji vyndá a podává ji paní
E., aby si ji prohlédla. Jí je z toho zle a bojí se na ni sáhnout, aby se nenakazila.
Vedle stojí ještě dvě mumie. Vejdou do kaple. Je tam zatuchlý vzduch a mumie
v různém stavu rozkladu. Vše je prolezlé červy. Paní E. říká všem kolem, aby na
nic nesahali. Vidí, jak jim červi přelézají na ruce a ty okamžitě podléhají tlení.
Jejich ruce se rozpadají. Potom odcházejí. Před ní jdou dva muži. Jeden větší
a světlejší, druhý je menší a ptá se ho, jak se stará o naše děti. Ten odpovídá,
že dost. Malý se otočí se stejnou otázkou na paní E. a ta odpovídá, že ten muž
o své děti vůbec nedbá. Spíše se o ně stará jejich nevlastní otec. Někdo vzadu
vykřikne, že ty děti vidí jen s paní E.
Paní E. se dostává na vrchol vývoje v magii. Poznává bahno i mravní
spoušť magických manipulací. Poznává všechny její kulty i s těmi nejpokročilejšími, kteří se stávají duchovně mrtvými. Poznává nebezpečí
magických manipulací. Začíná se jich bát, ale stále se ještě od nich neumí
odpoutat.
Je na odborné stáži u jednoho lékaře. Sestru mu dělá jeho vlastní žena.
Paní E. ví, že stáž již absolvovala někde jinde, ale musí se podrobit a tuto stáž
absolvovat. Lékař ordinuje v kuchyni, která je přecpaná nábytkem. Jsou tu stoly
s různými nástroji, které sestra neustále přesouvá a lehce dává najevo, že nesouhlasí s její přítomností. Paní E. odchází do obývacího pokoje, kde jsou velké
dlouhé stoly, a zjistí, že tam probíhá přednáška zahraničního lékaře. Nesděluje
nic objevného, a tak se začne shánět po toaletách. V domě jsou dvě. Obě velmi
malinké a nepohodlné. Nakonec se pro jednu rozhodne a zanechá tam malá
otevírací vajíčka. Do domu vtrhnou vojáci a postřílejí všechny černochy. Všichni
obyvatelé vyběhnou i s ní před dům a ocitají se pod palbou z černého auta.
Černoši jsou mrtví. Bílí si lehnou na zem, i když vědí, že útok není namířen
proti nim. Přednášejícímu lékaři se podaří utéci i se ženou a s dítětem. On je
bílý, ale žena a dítě jsou černí. Paní E. leží na zemi před domem a auto odjede.
Přiběhnou malí kluci a házejí po nich jehly. Jedna dopadne vedle ní a paní E.
69
zjistí, že hoří malým plamínkem. Bojí se, aby nezapálila trávu. Nic se nestane.
Jeden kolega je raněný, tak ho společně dotáhnou k autu a naloží na zadní
sedadlo. Odjíždějí pryč a kluci po nich stále házejí hořící jehly.
Stáž paní E. představuje jeden ze životů, kdy již pociťuje následky svých
omylů a chyb, včetně manipulací, kterých se dopustila. Začíná se očišťovat,
ale ještě je v ní mnoho pýchy, a proto zažívá ústrky a útoky od svých bližních. Nemůže se očistit najednou. Vajíčka představují duchovní parazity.
Jejich zárodky. Černoši představují mágy, kteří provozovali černou magii.
Proto je závěr jejich života krutý tak, jak byli krutí oni. Útočníci jsou temní
andělé, kteří se starají, aby všichni dostali takové ponaučení, jaké potřebují
pro svůj duchovní postup. Útočící děti jsou bytosti, které jsou závislé na
svých vášních, bez ohledu na to, jaké utrpení způsobí ostatním. Raněný
kolega s nimi odjíždí autem. To znamená, že karmy mezi nimi nejsou ještě
vyrovnány a oni se společně ještě jednou musejí reinkarnovat. Tento život
byl pro paní E. důležitý, protože se rozhodla, že půjde za světlem pravdy.
Kamarádka učí paní E., jak léčit přikládáním ruky. Celkem to jde, nakonec
to chce paní E. ukázat na ní. Sděluje jí, že si stěžovala, že ji bolí levá ruka.
Ona namítá, že už ji nebolí, ale kamarádka jí vezme do ruky prsty a přejíždí
jí po dlani svými prsty a cosi mumlá. Paní E. cítí mravenčení a pak vidí, že její
přítelkyně má kovový náprstek se špičkou.
Do odjezdu vlaku jí zbývá ještě několik hodin. Na zádech má veliký průhledný batoh. Jsou v něm vidět jen zářivé obrysy a nepřipadá paní E. vůbec
těžký. Přemýšlí, co bude ve zbývajícím čase dělat. Najednou za ní přijde její
známý a prosí ji, aby ho vyšetřila a léčila. Učiní tak a píše mu recepty. Potom
dorazí ještě jedna známá, i té napíše recept a už musí běžet na nádraží. Tam je
zmatek. Přijíždějí různé vlaky, osobní i nákladní, a nakonec přijede i její vlak.
Nemůže v něm najít své místo. Ptá se průvodčí a ta jí říká, že to najde napsané
na místence vpravo nahoře. Tam je napsáno „umělé“. Průvodčí říká, že je to
na konci vlaku s uměle vytvořenými místy. Ještě s jednou kolegyní běží paní E.
okolo nákladních vagonů na konec vlaku. Kolegyně má hodně zavazadel, ona
drží jen jednu průhlednou tašku. Než tam doběhnou, vlak se rozjede a ony do
něho musejí naskočit za jízdy.
Tento výjev ukazuje, jak se paní E. připravuje na další život ve hmotné
dimenzi. Její přítelkyně jí předává něco ze svých schopností, aby dobře
splnila svůj karmický úkol. Má pomáhat trpícím. Její karmická zátěž obsahuje především to vybavení, které jí to usnadní. Vše září láskou. Ještě ji
čeká poslední zkouška. Nejprve předstoupí zástupce mužského a potom
ženského principu. Paní E. pomáhá, i když je v určitém stresu. Správně
komunikuje i s počítačem, i bez něho. Ještě musí najít správný vlak. I to
se jí nakonec podaří. Zavazadla, která nesou, jsou jejich karmickou zátěží.
Paní E. nese svou zátěž lehčeji, protože je rozradostněná tím, že bude moci
pomáhat těm, které nějakým způsobem poškodila či jim ublížila. Do vlaku
70
již naskakují za jízdy. Hmotný život budou prožívat společně. Budou si
blízko a budou si nastavovat zrcadlo.
Dědictví
Paní L. ve své vizi dne 2. 3. 2002 zdědila veliký dům, zámek. Vstoupila do
něho a šla po schodech nahoru. Stála tam velká skříň s různými zásuvkami.
Byla by ji přešla, ale upozornila na ni paní R. a táta. V zásuvkách byly samé
kovové náramky na hodinky. Střídavě stříbrné a zlaté. Některé z nich byly ještě
v originálním balení. Řekla si, že je to asi dědictví po strejdovi.
Pokračovala v chůzi po schodech. Nahoře vstoupila do dětského pokoje. Byl
zařízený modře a bíle. Byl zde chlapec ve věku sedmi měsíců. Představovala si,
že je to dítě nového věku, protože již mluvil. První slovo, které řekl, bylo Bůh.
Pak mu předříkávala slova: táta, máma, ale on řekl matka.
Potom sestupovala opět po schodech dolů, kde byla kuchyně. Jedna stěna
byla z průhledné světle béžové dvojité „fáčoviny“. Levá stěna byla pokrytá asi
z jedné třetiny bílou plísní. Řekla si, že ji bude muset očistit. Obléká si světle
modrý baloňák a její syn H. světle šedý. Jdou do divadla na koncert. Před
divadlem bylo mnoho vodotrysků.
Zámek, který zdědila, odráží stav jejího nitra. Je zde vše, co přijala od
svých paralelních bytostí, i od těch, které k sobě připoutala. V polovině
cesty narazí na nejtěžší dědictví. Jsou to stříbrné a zlaté náramky. Domnívá
se, že náležejí strýčkovi, který již odešel, ale jsou to její vlastní symboly
připoutanosti. Její magické pomůcky, které schovává jako poklad. Na tyto
poklady ji upozorňují bytosti v jejím nejbližším okolí. Zastupuje je za ženský princip paní R. a za mužský princip táta. Obtíže, které musí na své
cestě překonávat, vyplývají z připoutanosti. Nejvíce je připoutaná ke svému
dítěti, které ve skutečnosti demonstruje duchovní stav lidstva. Podsouvá
mu vlastnosti, které ve skutečnosti nemá. Je zde i hodně pýchy a touhy po
jejich výjimečnosti.
Lidstvo však ještě musí ujít velký kus cesty, než se zbaví své pýchy a tvrdosti a naplní své srdce pravou láskou. První slovo, které lidstvo vyslovilo, je
Bůh. Toto slovo je darem, který má připomínat, že jediná správná cesta je ta,
která vede k Bohu. Na tuto cestu může každý vstoupit jen o vlastní svobodné vůli. Další předříkávaná slova manifestují určité přirozené manipulace,
které vyplývají ze vzájemného postavení. I paní L. cítí tvrdost, když „dítě“
vyslovilo místo máma – matka. To ji správně přimělo k tomu, aby opět
sestoupila do svého nitra. Vstoupila do místa, kde se vše připravuje jako
v kuchyni. Zjistila, že je otevřená, nesnaží se nic skrývat, touží po čistotě.
Nachází však ještě zbytky bílé plísně, kterou se rozhodne odstranit. Plíseň
je symbolem předsudků i duchovních parazitů. Takto připravena na další
71
reinkarnaci si obléká modrý baloňák, protože se bude očišťovat na modré
planetě. Jde s ní i její syn H. Jeho baloňák představuje jeho duchovní stav.
Divadlo představuje svět a koncert symbolizuje melodii lásky, kterou by měli
poznávat i vyzařovat. Vodotrysky před divadlem představují zdroje poznání
i energie, které jim budou dostupné, pokud budou na sobě pracovat.
Vize ze 6. 3. 2002. Lidské ruce drží mísu s ohněm.
Oheň je plamen života. Znamená to, že všichni máte ve vlastních rukou
svůj život duchovní i hmotný.
Dva tmavé břehy, mezi nimi protéká tmavě šedá řeka. Přes ni vedou dva
světlejší oblouky jako dva mosty. Zleva doprava přechází po vzdálenějším mostě
světlá bytost.
Světlá bytost je prostředníkem mezi dimenzí duchovní a hmotnou. Je
duchovním vůdcem těch, kteří jsou připraveni jít cestou lásky.
Střed slunečnice obsahuje místo semen trny různé velikosti.
Slunečnice je symbolem planety Marsu. Trny různé velikosti jsou kletby,
které marťané vrhli proti planetě Zemi. Vrátily se jim podle vesmírného
zákona. Mohou je eliminovat pouze láskou. Zatím si však namlouvají, že
jsou oběťmi, a nikoli agresory. Čas jejich prohlédnutí se blíží.
Černá hlava mladé ženy má špičku nosu nahoru. Střídavě je to nos a psí
čenich.
Je to slídění mágů.
Objevuje se postava kosmonauta v bílém skafandru. Je položený do tašky,
ze které zbývají jen dvě světlá ucha.
Postava kosmonauta představuje paní S., která byla popravena, protože
zavinila smrt svatého dítěte Marsu. Taška představuje její karmickou zátěž,
kterou stále nese. Nese ji za mužský i ženský princip. Karma je vyrovnaná
a je třeba, aby paní S. odhodila držadla, která představují její připoutanost
k této karmě. Je třeba, aby odpustila i těm, kteří svými intrikami opakovaně
připravovali její popravu i v následných životech, a předala je Otci. Je potřeba, aby požádala, aby tyto karmy byly vyškrtnuty z příslušných ákášických
záznamů, podle moudrosti Boží.
Děkujeme!
Objevuje se tmavá planeta a vedle ní vpravo je temná mužská postava.
Snaží se silou otevřít knihu magie.
Je to bytost, která přivodila svými manipulacemi zkázu planetě Marsu
a nyní se snaží o totéž na modré planetě. Na Marsu se jí to podařilo, ale na
vaší planetě se jí to podařilo pouze v dávné minulosti. Nyní je kniha magie
pro tuto sféru a dimenzi definitivně uzavřena. Podaří-li se jí knihu magie
otevřít, přivodí jen svou zkázu. Bude smetena zpětnou vlnou negativní energie, kterou vyvolala.
Ženská postava stojí na světle zelené planetě. Pod nohama má rybu stejného odstínu.
72
Je to znamení, že tato planeta je ženského principu a je pod ochranou
Boží. Ryba je symbolem víry v Nejvyšší princip lásky a stvoření.
Planeta se otáčí ve směru hodinových ručiček.
To znamená, že jde o obraz z budoucnosti.
Objevuje se vysoký světlý strom. K němu vedou tři bílá pouta. Strom září
světlem lásky.
Pouta představují vztah trojjedinosti mužského a ženského principu.
Vše je v rovnováze. Pouta padnou při dalším duchovním postupu vaší planety a jejích obyvatel. Strom je symbolem života vaší planety.
Žena čistí ve vodě dva kruhy stejné velikosti. Jedním šedým kruhem prolézá
zprava doleva bytost stejné barvy. Je zapasovaná hrudníkem do válce, který se
skládá z deseti kruhů. Postava je mužská.
Žena představuje vládnoucí ženský princip, který pomáhá napravit omyly a chyby, jež vznikly v minulosti. Dva kruhy představují okruhy působností
obou principů. Bytost, která se snaží prolézt i s válcem do okruhu vlivu
prováděné očisty, je mužský princip, který odstoupil od vlády. Válec, ve
kterém je zapasován, se skládá z deseti prstenů společenství pána prstenů
či velmistra. Z tohoto společenství však musí nejprve vystoupit a vzdát se
prstenů i moci, která z nich vyplývá. Pak bude očištěn a bude moci spolupracovat s vládnoucím ženským principem.
Objevuje se zářivá bleděmodrá koule, na ní sedí mladá žena.
Je to duchovní a energetická podstata planety Země. Žena je vzkříšený
strážce vesmíru. Byl oživen láskou agregorů.
Uvnitř planety září tři čakrany nad sebou. Zjevuje se stříbrná jehla s náplní
zářící světlem lásky.
Je to lék pro planetu i její obyvatele. Je to čistá láska.
Paní L. šla na maturitní ples. Všichni seděli u kulatého stolu. Bylo jich
asi deset. Seděli tam staří manželé, Indián a dívka, která byla chvíli mužem
a chvíli ženou. Ostatní účastníky si nepamatovala. Pak byl čas k tanci, ale
nikdo se k němu neměl. Paní L. šla tedy sama. Hudbu slyšela jen ona. Tančila
valčík. Když skončila, šla na toaletu. Byla to veliká místnost a v ní záchodová
mísa a dvě vany. Vše bylo krásně modré a opláchnuté čistou vodou. Ples se
konal v budově školy, o kterou se staral správce. O toalety se starala jeho
žena.
Maturitní ples představuje slavnostní závěr studia. Všichni, kteří šli sbírat zkušenosti na planetu Zemi, si byli rovni. (Seděli za kulatým stolem.)
Byli zde představitelé mužského a ženského principu, představitelé jiných
ras. Byli zde i ti, kteří se teprve učili pochopit roli jednotlivých principů.
(Dívka, která se měnila v muže a zpět v dívku.) Tančit mohl jen ten, kdo
slyšel melodii lásky. Toaleta představuje závěrečnou očistu. Vše je čisté.
Škola je planeta Země. Správce je agregorem planety a jeho ženský princip
též. Všichni, kteří složili maturitu, duchovně postupují.
73
Setkání
Ve své vizi dne 20. 3. 2002 procházím komplikovaně členěnou budovou. Je
zde mnoho přátel, ale některé si již nepamatuji. Mám pocit, že jsou ohroženi.
Chtěla bych jim pomoci. Když sejdu do přízemí, dostanu se do chodby, která
vede poliklinikou. Ocitnu se na křižovatce a rozvažuji, kudy se dám. Je zde čilý
ruch. Lidé chodí sem a tam. Přidá se ke mně žena s přítelem, kteří se mi nabídnou, že mi ukážou cestu. Přijímám, i když nemám pocit, že bych zbloudila. Po
chvíli vycházíme na kamenitý dvorek, ze kterého vedou schody na malou terasu,
kde živoří nějaké rostlinky. Je jich málo. Potom už rychle scházíme z dvorku
do podzemí. Vstupujeme do temné místnosti, kde nacházím své známé, ale oni
mne nepoznávají. Je zde veliké množství lidí. Se svými průvodci nebudím valný
zájem. Přesto mám pocit, že jsou všichni určitým způsobem ve střehu. Nabídnou
mi v jantarové misce nějaké osvěžení, které má stejnou barvu. Vypadá to jako
gel, ale když se toho dotknu lžičkou, mění se to v krystalickou hmotu. Vůbec na
to nemám chuť. Muž, který mne doprovázel, se změnil v mistra a trvá na tom,
že musím vše sníst, protože by se jinak velmistr strašně zlobil, že mne přivedli.
Stojí nade mnou a čeká. Naberu tedy lžičkou pár jehliček krystalů a vložím je
do úst. Vezmu si asi dvakrát, ale nepolykám. Je to palčivé a odporné. Jsem rozhodnuta, že obě sousta nepozorovaně vyplivnu pod stůl. To se mi v nestřeženém
okamžiku skutečně podaří. Pachuť však stále v mých ústech přetrvává. Jakmile
ostatní zjistili, že jsem pojedla jejich stravu, začínají se ke mně chovat velmi
přátelsky. Vtom vchází velmistr a ptá se mě, zda chci vstoupit do jejich řad. Moc
mi nevěřil. Abych ho uklidnila, sděluji mu, že je to pro mne velká čest, ale že
se ještě necítím pro tu poctu zralá. Velmistr se skutečně uklidní a neomaleně
prohlásí, že na tom vůbec nezáleží. Prohlašuje, že mne přijme do své lóže,
a trvá na svatbě. Já se rozhodnu, že při nejbližší příležitosti uteču. Nevěděla
jsem však, jak to provedu. Měla jsem strach, že jsem se příliš zavázala, protože
obřad jídla a lože již proběhl. Také jsem nestačila promluvit se svými přáteli,
natož je osvobodit. Viděla jsem hlavu velmistrovu jako hlavu odporného satana.
Když všichni usnuli, utekla jsem.
Běžela jsem temným podzemním bludištěm a vzývala světlo Boží lásky, aby
mne vedlo. Vždy, když jsem nevěděla kudy kam, objevil se na křižovatce zářivý
anděl a ukazoval mi cestu. Nevím, jak dlouho jsem utíkala. Najednou jsem byla
na širém prostranství, kde bylo konečně světlo.
Vize odhaluje jednu z vašich prvních reinkarnací po pádu agregorů.
Vyprosila sis milost na Otci, abys je směla vyhledat a pomoci jim. Tuto
milost jsi obdržela. Členěný dům představuje temné sféry, kam byli na
základě rovnosti přitaženi. Chodba polikliniky je symbolem léčení všech
zbloudilých duší. Lidé, kteří chodí sem a tam, jsou duše, které sledují svůj
cíl a na této cestě přecházejí z hmotného života do duchovního a obráceně.
Žena s přítelem zastupují ženský a mužský princip. Vedou tě cestou, která
74
ti ukazuje veškerá její nebezpečí. Je to nedostatek lásky, svobody a světla
pravého poznání. Ty však trváš na svém. Ocitáte se v temnotách, kde žijí
v zajetí sobectví a neustálých šarvátkách, bez lásky, v otroctví připoutanosti. I když riskuješ svou svobodnou vůli, nemůžeš jim zatím pomoci,
ještě čas neuzrál. Jsou nadšeni magickými manipulacemi a svou svobodu
jim obětovali. Zatím se učí otrocké poslušnosti, kterou osvědčují svému
velmistrovi.
Dne 21. 3. 2002 po čtvrtečním vedení proseb, léčení a očistě se nám zjevil
strom života strážce vesmíru, který nesl stopy po zásahu bleskem Božím. Byl
vzkříšen a rána po něm na kmeni se jeví jako jizva.
Až tato jizva zmizí, vstoupíte všichni do vesmírné jednoty lásky. Tento
strom života je duchovní podstatou celého vesmíru a života v něm.
Atlanťané přicházejí na pomoc s andělskými vojsky. Je to naše duchovní
podpora. Jsou vidět na celém obzoru.
Začíná éra sjednocení. Duchovní postup planet s jejich obyvateli povede
s jejich pomocí k duchovní urozenosti. Na vrcholu Zlatého věku lidstva
bude dosaženo rajské zahrady. Zde se sjednotíte se všemi druhy stvoření
Božího.
Planety jsou propojené se stromem života strážce vesmíru.
Čím více budete sjednoceni, tím více se budete propojovat na vesmírnou
jednotu lásky.
Vracíme se zpátky, vracíme se domů!
Pokání a vykoupení
Dne 26. 3. 2002 se paní R. probudila asi ve tři hodiny ráno a pociťovala
nesmírný smutek a osamění. Snažila se vést prosby, protože tušila, že nejde
o náhodnou změnu nálady, ale o důležitý impulz. Nemohla se soustředit a jen
plakala. Pochopila, že musí prosit za narušenou rovnováhu mezi ženským
a mužským principem, ale stále to oddalovala. Ráno odešla do práce a v nitru
stále cítila bolest. Viděla před sebou pana J. O., oblečeného v khaki uniformě.
Barva byla velmi tmavá a ponurá. Byl jako kamenná busta.
Uvědomila si, že na Jantaru byl vojenským velitelem, který svými intrikami
rozpoutal válku mezi planetami Marsem a Zemí. Vzpomněla si, že se stala jeho
manželkou, když ho paní Z. odmítla. Uvědomila si, že si ho nebrala z lásky, ale
že se obětovala z politických důvodů, aby se vyřešila choulostivá situace Marsu.
Objevila se jí i paní D. v podobě dědečka, který měl na tomto spojení zájem.
Nechala se přemluvit, aby se vzali a mohli se stát novými svrchovanými vládci
Marsu. Teprve nyní byla schopna vést prosby.
Prosila Otce, aby mohla předstoupit se všemi, kteří se tenkrát podíleli na
této intrice, která měla pro lid Jantaru – Marsu nedozírné následky. Prosila
75
o odpuštění za vše, co tenkrát planetě Zemi učinili, jak ji napadli. Prosila
i ostatní planety za odpuštění, zejména prosila za Jantar a jeho lidstvo. Prosila
za odpuštění jménem vládnoucích činitelů, kteří odpovídali za to, jak změnili
úhel pohledu na učení lásky, a toto pokřivené učení pak vnucovali ostatním
obyvatelům. Zprvu si počínali jemně, ale později byly jejich manipulace tvrdší
a agresivnější. Cítila, že nedostatek pravé lásky si nebyli ochotni připustit a přehlušovali ho planým rozumováním. Nechtěli se podívat pravdě do očí. Vypadli
z vesmírné jednoty lásky a začali cítit strach ze samoty, a tak nahrazovali lásku
připoutaností.
Když to paní R. pochopila, velice ji to zasáhlo. Plakala nad všemi i nad
sebou. Prosila za odpuštění a viděla před Otcem klečet nahého muže a ženu.
Pochopila to, že když útočí jeden princip proti druhému, útočí proti své vlastní
podstatě. Vedla prosby za okovy s temnými anděly. Když děkovala za utrpení,
kterým jsme všichni museli projít, chápala, jak i to bylo pro náš vývoj důležité.
Když vedla prosby za úpisy, byl předložen jeden ve zlatém pouzdře a jeden ve
stříbrném. (Za mužský princip a za ženský princip.) Nebyla si jistá, zda byly
uzavřeny se souhlasem Božím či proti jeho vůli. Proto se omluvila a prosila, aby
byly úpisy buď zhodnoceny, nebo vyškrtnuty z příslušných ákášických záznamů. Potom vyprošovala triády čarodějů a čarodějnic, včetně jejich negativní
tvorby. Teprve nyní si uvědomila, že deprese, která ji drtí, je výsledkem toho, že
byla sevřena lisem pentagramu. Potom odevzdávala insignie své moci. Temnou
korunu, žezlo a říšské jablko, včetně prstenu. Dále prosila o očistu učení lásky
a uviděla zlatou knihu, přes kterou byl omotán temný řetěz uzavřený zámkem.
Zámek a řetěz zmizely a zlato sklouzlo z knihy a ta byla konečně čistá. V tu
chvíli pocítila radostné dojetí.
Když vedla prosby za eliminaci pentagramů, uviděla písečnou poušť na
Jantaru, kde byly rozmístěny temné konstrukce. Jakmile na ně pohlédla, zajely
pod povrch. To se jí nelíbilo, a tak prosila, aby od nich byly očištěny všechny
planety, pokud to Otec dovolí. Konstrukce vyjely ven a ohromnou rychlostí
zmizely. Vyprošovala i kovové a kamenné placenty a nakonec zdroje negativity.
Ty byly uzavřeny.
Jakmile prosila, aby byla otevřena cesta Nejvyššímu principu lásky a stvoření, uviděla opět písečnou poušť, jak na různých místech tryskají gejzíry čisté
vody. Od země se zdvihly koruny stromů a hlavičky květin. Byla tam svěží
zelená tráva.
Odprošovala všechny, kterým ublížila, a vzpomněla si i na členy naší skupiny. V tu chvíli jsme stáli všichni před Otcem a vesmírnou jednotou lásky.
Stáli jsme dost daleko od sebe v řadě. Viděla nás zezadu a zdálky. Když si
to uvědomila, objevil se jí těsně před očima pan J. Měl rozpuštěné vlasy a byl
oblečen jako my všichni do splývavého oděvu v kombinaci barev bílé, šedé
a černé. Paní R. vedla prosby za nás všechny a prosila za odpuštění, že jsme se
zpronevěřili svému úřadu agregorů. Že jsme naše schopnosti a dary ze světlých
76
sfér zneužili pro vlastní prospěch. Najednou jsme všichni sňali z hlavy tmavé
obroučky a položili jsme je před sebe. Vzpomněla si na mne a odprošovala mne
jako strážce vesmíru. Viděla, že stojím vedle Otce a pak jsem s ním splynula.
Žehnala jsem jim a obroučky se rozzářily a my jsme si je dali zpět nad hlavu.
Otočili jsme se ke všem, kteří stáli za námi, pozdvihli jsme ruce a žehnali jim.
Nahý muž a žena též povstali, vzali se za ruce a dívali se jeden druhému do
očí. Byli čistí a v harmonii.
Cesta na Slovensko
Ve dnech 5. 4. až 7. 4. 2002 jsme se měly s paní L. účastnit zasedání
na Slovensku v Krpáčově. Na cestu jsme se vydaly ve čtvrtek dne 4. 4. 2002
v 18 hodin večer.
Vše probíhalo hladce až do Prahy. Jakmile jsme vyjely z Prahy, začaly problémy. Uložily jsme se ke spánku. Jakmile jsem si lehla na pravý bok, udělalo
se mi strašlivě zle. Měla jsem bolesti a bylo mi na omdlení. Nejhůř mi bylo
mezi desátou a jedenáctou hodinou. Bylo to náročné. Zjevil se mi muž, který
strašlivým způsobem uškrtil nějakou ženu. Nemohla jsem dýchat. Když vize
pominula, zjevovaly se další a další karmické záležitosti jednotlivých bytostí.
Zajímavé bylo, že když jsme jely zpátky domů, v našem bývalém kupé byl muž,
který nesl podobu vraha. Měl dost těžký astmatický záchvat. Vyšel ven na chodbičku, aby mohl lépe dýchat. Tehdy jsem ho poznala.
Když jsme dorazily do Banské Bystrice, ptala se nás paní Z., jakou jsme
měly cestu. Slyšela totiž upozornění, že zemřela sedmdesátiletá paní. Pochopily
jsme, že to bylo zbožné přání mágů, kteří tento soustředěný útok podnikli, ale
potom odvolali, protože jejich snaha byla marná. Otec nás obě chránil. Když
jsme dorazily na chatu do Krpáčova, poznaly jsme, jak bylo důležité, abychom
tento souboj dobra se zlem podstoupily, jinak by všude vládl chaos. Protože
došlo k porážce mágů, mohli jsme všichni systematicky pracovat a ti, kteří
toužili po svobodě, se mohli osvobodit.
Děkujeme!
Členové slovenských skupin se na setkání perfektně připravili, a proto se
mohlo vyprosit vše, co bylo nutné. Nyní jsou svobodní všichni, kteří na sobě
poctivě pracovali a nic si nenalhávali.
Děkujeme!
Mágové již jenom strašili, otravovali, ale byli bezmocní a směšní. Loučili
jsme se s bohy minulé éry a s různými kulty, včetně spiritismu. Byla vysvětlena
historická role paní Blavatské. Každý, kdo se osvobodil od svých připoutaností,
se změnil. Bylo vidět, že má svobodného ducha, vstoupil do vesmírné jednoty
lásky a ztratil svůj strach. Měli jsme radost ze svých přátel. Cesta zpět již probíhala v klidu a míru.
77
Gratulujeme k duchovnímu postupu!
Důležitá ponaučení:
• Když je snaha napadnout strom života, pociťuje napadená osoba silnou
nevolnost. Jde o důležitý impulz a je třeba se odevzdat milosti Boží a žádat
o ochranu.
• Je nebezpečné oddalovat vedení proseb, máme-li k tomu impulz. Chvíle
milosti by mohla být promarněna.
• Hadí sílu pročišťujeme každodenní energetickou očistou.
• Vidíme-li cokoli bílého, ještě to nemusí mít původ ve Světle.
• Chci-li poznat pravdu, musím se umět ptát. Vyžádám si energetický průkaz
a ptám se, zda jev pochází ze Světla. Pak teprve se rozzáří. Jinak vidím
pouze objektivní vzhled.
• Pouta s temnými anděly může rozvolnit jedině Otec. Ten vydá temným
andělům pokyn k uvolnění připoutané bytosti.
• Iniciační náramky jsou kulaté, ale změní se při sejmutí z paže. Složí se ve
hvězdu, která se přikládá k třetímu oku. Energie se propojí. Je-li adept zralý,
změní se v zářivou energii svatého grálu. Je-li nezralý, neděje se nic, musí
ještě čekat, až dosáhne potřebných kvalit. Svatý grál je energetická mřížka.
S její pomocí lze stvořit vše.
Na planetě Marsu byla iniciační hvězda zneužita a bylo do ní vloženo zařízení, které vypalovalo do mozku negativní program; ten postižení vnímali jako
pečetidlo. Tento program může být vyoperován a vyjmut milostí Boží.
Následující dny jsme zjistili, že si velmistr jistil své přívržence magickým
stromem života, který prorostl tělem postiženého a vedl ho ke slepé poslušnosti
bez ohledu na jeho svobodnou vůli. Takto postižený člověk například zaútočil
i na vlastního přítele či dítě. Útok provede dřív, než si ho uvědomí. Je to velmi nebezpečné a vede to k absolutnímu otroctví. Zde je třeba prosit o zásah
cestou milosti Boží. Odstoupit od všech smluv s velmistrem magie ve všech
jeho podobách i společenství. Postižené je nutné vést, aby prosby byly správně
formulované.
Na zpáteční cestě mi bylo ukázáno, jak mocné jsou modlitby a prosby
vedené se souhlasem Božím. Kolik práce bylo vykonáno. Viděla jsem bytosti
v temnotách, jak je osvobozují temní andělé. (Brala jsem si energetický průkaz
a uviděla jsem, jak se rozzářili láskou.) Pomáhali připoutaným osvobodit se,
křísili „spáče“ a odváděli zajatce temnot tunelem do příslušných sfér. Někteří
kráčeli hrdě a radostně, jiní plakali dojetím, někteří byli zmatení a muselo se
jim vše, co se s nimi dělo, vysvětlit. Nakonec temní andělé pracovali v oblasti,
kde byli v mrákotách ti, kteří nechtěli, aby po smrti něco bylo. Ti se pomalu
a líně probouzeli, a když pochopili svůj omyl, byli otřeseni a šli do míst, kde
jim bude vše vysvětleno, kde se budou připravovat na další život ve hmotě. Bylo
to krásné a dojemné.
Děkuji Otci za tuto vizi a ponaučení.
78
Dne 15. 4. 2002 volala paní H. He. o pomoc, měla pocit, že ještě nemá rozvolněna všechna pouta s panem J. O. Bylo jí špatně od žaludku, bolela ji hlava,
měla pocit, že se jí vaří mozek. Když vedla prosby, ulevilo se jí jen na chvíli.
Zjistili jsme, že má umělý strom života magie zakořeněný v mozku. Když se ho
s pomocí Boží zbavila, pocítila nesmírnou úlevu a byla svobodná.
Na dnešek k ránu, dne 16. 4. 2002, jsem měla vizi. Byla jsem doma v Teplicích v Kollárově ulici. Byli tam se mnou všichni moji přátelé. Panoval zde čilý
ruch a přátelská pohoda. Vše zářilo láskou. Vtom někdo zvoní u dveří. Jdu
otevřít a zjistím, že za dveřmi stojí pan J. O. Slušně žádal o vstup s tím, že si
celé „nedorozumění“ musíme v klidu objasnit. Nepřistoupila jsem na jeho hru
a bez emocí jsem mu sdělila, že s ním již nemám nic společného. Vstup jsem
mu nepovolila. Něco namítal, kupodivu klidně, a já mu znovu zopakovala, že
již volil a musí se smířit s následky své volby. Jeho vstup do mého bytu již není
možný.
Pan J. O. zjistil, že je poražen. Velice se ho dotkl zásah milosti Boží na
paní H. He. Pochopil, že prohrál. Přišel vyjednávat. Já jsem byla současně
podrobena zkoušce, zda znám mez, za kterou již nesmím jít. Současně jsem
byla zkoušena, zda respektuji vůli Boží a vesmírné jednoty lásky.
Odmítla jsem, protože se svou volbou cesty, jednáním, myšlením a cítěním
sám vyřadil z našeho společenství. Dostalo se mu šance, ale on opět zradil vše,
co slíbil. Zradil sám sebe. Tím se již dávno vyřadil z vesmírné jednoty lásky.
Vesmírnou jednotu lásky zde představují všichni, kteří byli se mnou v mém
bytě, v mém srdci.
Mír s vámi!
Dary Ducha svatého a strážce vesmíru
Dne 16. 4. 2002 asi v 10 hodin ráno jsem vstoupila do pokoje a zjistila
jsem, že všechny mé léčebné obrazy jsou zaktivovány a vyzařují nádherné barvy.
Nejintenzivněji vyzařovala bleděmodrá barva. Stála jsem, dívala se na obrazy
a prožívala nádherný pocit štěstí, míru a harmonie. Trvalo to poměrně dlouho
a bylo to krásné. Nešlo mi to z mysli, stále jsem o svém zážitku přemýšlela.
Teprve odpoledne jsem pochopila, že jde o důležitou vizi, nikoli jen o aktivaci
obrazů, jak jsem se nejprve domýšlela. Asi ve 14.10 hodin jsem paní L. zavolala,
abych s ní rozebrala celou vizi.
Paní L. viděla nejprve stopky. To znamenalo, že čas je omezen či teprve
bude odstartován. Pochopila jsem, že jsem upozorněna na důležitý mezník
v naší práci. Končí éra utrpení a svárů. Ve 14 hodin a 10 minut byla odstartována éra sjednocení. Potom uviděla bílou holubici, která je obklopena bleděmodrou září. Bílá holubice je Duch svatý. Bleděmodrá záře představuje čistotu,
ze které pochází a kterou přináší. Jsou to jeho dary.
79
Jak jsme vedly s paní L. prosby, měly jsme paralelní obrazy. Ona viděla
mohutný strom pískovcové barvy, ze kterého vystupovalo srdce z pískovce. V tu
chvíli jsem pocítila úzkost a sevřelo se mi hrdlo. Paní L. mne viděla obklopenou
sevřeným kruhem bytostí, které byly připoutané ke dvěma kruhům. Tyto kruhy
vymezovaly okruhy jejich moci i manipulací a současně vytvářely podstavec.
Vše bylo z pískovce a bylo to připoutané ke stromu.
Já jsem viděla mohutný zelený strom, ze kterého vystupovalo zářivé srdce.
Byl to strom života vesmíru a jeho strážce představovalo zářivé srdce.
Pískovcový strom představoval planetu Mars a plané snahy bytostí k němu
připoutaných. Byly lapeny svou pýchou mágů. Vedly jsme prosby za Mars i připoutané bytosti. Bylo nám zjeveno, že dary Ducha svatého obdrželi všichni,
kteří touží vzkřísit planetu Mars a zachránit planetu Zemi. Tím, že budeme
poctivě pracovat na planetě Zemi a očišťovat ji od následků sporů s marťany,
osvobodíme i planetu Mars a na této planetě znovu bude život. Během věků se
obě planety zharmonizují a vstoupí do vesmírné jednoty lásky.
Jako potvrzení všeho, co jsme viděly, nám bylo ukázáno, jak se pročišťují.
Zprava se linulo modré světlo, zleva zelené. Vše se smísilo v nádherné modrozelené světlo. Naznačovalo duchovní postup planet i s jejich obyvateli.
Paní L. uviděla na mém mozku otisk prokletí všech svatých dětí v podobě
mřížky. Jak jsem vedla prosby, duhové světlo vše eliminovalo. I bytosti připoutané k mřížce zmizely. Většinou byly osvobozeny či odvedeny tam, kam náležejí.
Mozek představoval duchovní podstatu vesmíru. Nyní má hlava vypadá jako
planeta, ale je to vesmír. Paní L. mne vidí, jak stojím na této planetě a z ní
vedou čtyři zářivé cesty. Jsou to cesty lásky. Představují cestu čtyřduše mužského a ženského principu. Když zde oba duály splynou, znamená to vyrovnání
a harmonii.
V duchovním světě je dobojováno a vše připraveno. Nyní se to bude uskutečňovat ve hmotné sféře a dimenzi. Pro tuto práci jsme obdrželi dary Ducha
svatého. V tuto chvíli pociťuji pal v blízkosti třetího oka, těsně nad pravým
obočím. Paní L. vidí trojramennou temnou kotvu v otvoru, který se otevírá. Je to
symbol zakotvení lidstva ve víře, že z nás mohou být sňaty omyly a chyby, tedy
„hříchy“, kterých jsme se dopustili. Prosím o osvícení všech, kteří této falešné
víře podlehli, a prosím o očistu a vyškrtnutí této zátěže z ákášických záznamů
a eliminaci veškerého zakotvení v bludech a předsudcích. Prosím o očistu mého
třetího oka a jeho uvedení do takového stavu, jaký mi podle vesmírných zákonů
i vůle Boží náleží.
Paní L. vidí pravotočivé víření dvou řetězců šroubovic DNA. Nakonec
je vidět čistá voda a šířící se kruhy na její hladině. Konečně se hladina
zklidní.
Zjevuje se hnědý kůň s jezdcem téže barvy. Je to věčný poutník. Představuje
všechny reinkarnace strážce vesmíru na Zemi. Vedu prosby za jeho očistu a věčný poutník splývá se svou duchovní podstatou strážce vesmíru.
80
Poslední souboj
Moje dcera S. se chystala ve své vizi dne 22. 4. 2002 na souboj s bytostí,
která byla personifikací zla. Neměla z ní strach, ale věděla, že souboj bude
náročný. Vyšly spolu z místnosti a začaly spolu bojovat. Bylo to velmi náročné
a dcera měla pocit, že celou situaci nezvládne. Začala volat Ježíše, aby jí
pomohl. Přišel, ale nebojoval za ni, jen ji posiloval svou láskou. S maximálním
úsilím dcera zvítězila.
Každý z vás musí tento souboj podstoupit. Jde o souboj se sebou samým,
s vlastním egem. Je to souboj se zlem ve vás i okolo vás. Teprve když volíte
a učiníte vše pro to, abyste se očistili, vám může být pomoženo. Teprve
tehdy zvítězíte sami nad sebou.
Dcera jde v noci opuštěnou ulicí. Potkává šest bytostí, které na ni začnou
útočit. Ví, že jsou to čarodějnice. Neví, co činit, bezradně se rozhlíží a zahlédne
policistu stojícího u auta. Jde k němu s tím, že ho požádá o pomoc. V tu chvíli
se bytosti zastavily a najednou vypadaly jako normální lidé.
Obě vize představují souboj se zlem, s představiteli mužského i ženského principu. Cesta v noci představuje mystickou cestu temnotami. Šest
bytostí představuje spojené triády čarodějů i čarodějnic. Paní S. hledá
cestu, která vede k osvobození. Snaží se uniknout z magického vlivu.
Pomoci jí může jedině policista, který představuje spravedlnost a je jejím
temným andělem. Jakmile se paní S. rozhodne, že přijme odpovědnost
za svůj život do vlastních rukou, a jde k „policistovi“, bytosti temnot
odstupují a nemají již nad ní moc. Tímto rozhodnutím se osvobozuje od
jejich vlivu.
Dcera S. se ocitá v bytě mých rodičů v Kollárově ulici v Teplicích. Jde na
záchod. Na okně jsou velké dřevěné okenice. Když je otevřela, uviděla neupravenou krajinu, která byla místy zaplavována vodou. Nějací lidé si připravovali
čluny. Vedle z obou stran byla stejná okna, ze kterých vyhlíželi lidé.
Byt odráží stav jejího nitra. Připadá si jako v pasti, vše je uzavřeno.
Chce se osvobodit a otevírá okna. Vidí zdevastovanou krajinu. Jde o symbol zápasů o osvobození své duše. Vidí, že netrpí a nezápasí sama. Vidí, že
ostatní se snaží svou bezvýchodnou situaci řešit. Připravují si čluny, aby se
neutopili ve vlastním pocitu beznaděje. Tímto člunem je víra v dobro. První
krok k nápravě byl učiněn.
Je opět v stejném bytě, ale ten již vypadá lépe. Na konci chodby, kde byl dříve záchod, jsou tři místnůstky. V jedné z nich byly dvě záchodové mísy, střídavě
byla jedna z nich černá a druhá bílá.
V tomto životě je stav jejího nitra lepší. Pochopila řadu věcí a snaží se
zavést do svého nitra řád. Snaží se pochopit trojjedinost role mužského
a ženského principu. V jednom životě již dosáhla harmonie. V první míst-
81
nosti jsou oba symboly mužského a ženského principu. V následných životech prošla životem jako žena a poté jako muž. Sbírala cenné zkušenosti.
Vchází do předsíně téhož bytu. Je zde již více lidí. Je zde plno. Potkává paní
D., která vypráví ostatním něco o třech sudech, ale dcera ví, že jde o tři soudy.
Paní J. krájí chléb a rozdává ho. Dcera jde na konec předsíně a zavadí rukou
o kliku dveří k pokoji svého strýce, ty se proti ní otevřou a přetlačí ji. Někdo
z nich rychle vyběhl a utekl do kuchyně.
Předsíň bytu představuje klíčový život paní S. Je zde mnoho lidí a ona
jim naivně důvěřuje. Je lehkomyslná. Raduje se, že je na vrcholu moci.
Všichni jí pochlebují. Je to francouzský dvůr a ona zde žije jako Marie
Antoinetta. Paní D. představuje hraběnku, která zavinila její pád svými
intrikami. Tvářila se přátelsky, ale radovala se z každého jejího omylu. Tři
„sudy“ či soudy představují odsudky a předsudky lidí, které cíleně usilovaly
o její zdiskreditování. Paní J. krájela a rozdávala chléb. Byla personifikací
veřejného mínění. Chléb představoval duchovní stravu lidu Francie. Život
Marie Antoinetty končí, když svým chováním zavdá příčinu a otevře dveře,
aby se její osud naplnil. Zlo, které se zde skrývalo a po několik životů ji zabíjelo, i tentokrát zdánlivě vítězí. Marie Antoinetta je popravena. Zkušenosti,
které získala, jsou neocenitelné. Stala se tolerantní, ale i moudrou, laskavou. Pochopila. Předstupuje před radu nejvyšších již bez obav, i když lituje
svých omylů a chyb. Zlo, které vyběhlo a chtělo se skrýt před odpovědností,
představuje pan J. O.
Vstupuje do obývacího pokoje, kde zasedala rada nejvyšších. Dcera S.
litovala toho, co provedla. Za kulatým stolem seděly dvě zářivé bytosti, které
představovaly Nejvyšší princip lásky a stvoření – oba principy. Byla jsem tam
i já a mnoho dalších. Místo vypadalo jako moderní kancelář a všichni jsme
diskutovali o tom, jakého druhu bude dcera příště. Mluvila jsem o tom, že život
v housence je též Božím stvořením, včetně bakterií v ní.
Paní S. předstupuje před radu nejvyšších, aby s jejich pomocí vytvořila
karmický scénář svého dalšího života. Chápe vše a odpustila. Ještě se musí
zbavit strachu. Chce se od něho osvobodit. Vyprávění o housence a bakteriích osvětluje životní cestu těch, kteří přestali být lidskými bytostmi.
Ti utíkají před odpovědností, ale nemohou před ní utéci. Sami se trestají.
Zde tato bytost utekla do kuchyně, kde se pracuje se živly. Nepředstoupila
před radu nejvyšších, snažila se podvádět dál. V kuchyni došlo k eliminaci
jejího přebujelého ega. Bude žíhána ohněm i mrazem a až nastane její čas,
bude bleskem Božím vzkříšena, ale její putování začne od počátku: krystal,
virus…
Je dobojováno, spravedlnost vesmírných zákonů se naplňuje.
82
Úpis s lotosem a s kopretinou
Dne 23. 4. 2002 mi zesiluje nějaký impulz na hlavě. Pociťuji pal na mozku.
Vyprošuji, co se dá, ale stále se nemohu trefit do podstaty svého problému.
Volám paní L., aby zjistila, co přehlížím.
Paní L. vidí nejprve kovovou kostru z karisbloku. Teprve později mi dochází,
že jde o vyprošené ákášické záznamy. Vedu znovu prosby za všechny, za které
smím prosit. Obraz zmizí a ona mi hlásí, že vidí červený úpis, který leží přes
lotos. Ten se mění v kopretinu a opět v lotos. V tu chvíli se mi zjevují dva tubusy, ve kterých leží zmíněné úpisy. První tubus je rudý se zlatými ornamenty,
spočívá na bílém lotosu. Druhý úpis je v též v rudém tubusu, ale ten je zdobený
stříbrnými ornamenty a spočívá na kopretině. Zde tuším, že kopretina je podpírána slunečnicí.
Jsou to smlouvy s Otcem a Jitřním andělem. Lotos představuje čistotu
lásky a poznání, na jehož základě byl úpis s Otcem podepsán. Druhý úpis
s Jitřním andělem svými květy připomíná, že jde o misi lásky na planetách,
které tyto květy nesou ve svém znaku.
Oba úpisy stanoví přesné podmínky, za kterých budu plnit své úkoly.
Zaručují maximální podporu, pokud budu tyto podmínky plnit. Jsou to úpisy,
které mi dovolovaly za stanovených podmínek osvobodit padlé agregory a zbavit
prokletí všechny svaté děti. Přijala jsem i za cenu, že budu opakovaně mučena
a popravována právě těmi, které chci s pomocí Boží osvobodit. Předstoupila jsem
před Otce, obě rady i Jitřního anděla, poděkovala za vše a prosila, je-li čas zralý
a já mám úpis odevzdat k vyhodnocení, aby byl přijat a vyhodnocen.
Úpis byl přijat a prokletí ze svatých dětí bylo sňato. Padlí agregoři se musejí vzdát svých předsudků a magických praktik, pracovat na sobě samých. Jsou
svobodní, ale záleží jen na nich, zda jsou schopni přijmout dar svobody.
Návrat svatých dětí
Dne 29. 4. 2002 jsem ve třídě a učím. Jsou zde samé ženy. Do třídy vstupují
ženy a paní L. s paní E., které sedí u dveří, tyto ženy střídavě přijímají. Ženy
předstupují jednotlivě a předávají listinu, kterou obě střídavě kontrolují. Buď
jim nabídnou místo v lavici, nebo je posílají zpět.
Po skončení výuky jdeme do sadu. Potkáváme deset asijských holčiček ve
věku asi deset let. Všechny jsou stejné, mají vlasy na ramena a dlouhé bílé šaty.
Paní L. začne plakat dojetím. Prohlásí, že je zná z Tibetu. Jsou to lámové, svaté
děti Jantaru.
Nastupuje nová éra, kdy bude vládnout ženský princip. Škola, kde vyučuješ, připravuje ženský princip na tuto roli. Přednášíš zde učení lásky
s paterem moudrostí. Paní L. s paní E. kontrolují, zda ženy, které přicháze83
jí, jsou zralé pro tuto roli v nastupující éře nového věku. Listy, které ženy
předkládají, jsou jejich karmické scénáře, které popisují jejich zkušenosti,
zralost a schopnost pravé lásky. Ty ženy, které vracejí, nejsou zralé pro práci
v této sféře a dimenzi, je jim doporučena jiná sféra působnosti. Pokud trvají
na práci zde, musejí ještě pokračovat v přípravě.
Sad je symbolem planety, na které znovu vzniká život. Zde budou pracovat všichni, kdo zdárně prošli přípravou. Vracejí se sem i svaté děti, které
planetu Jantar opustily, když Mars zaútočil na Zemi. Nevracejí se však
všechny svaté děti, ale přesně jejich polovina. Tím budou zajištěny spravedlivé podmínky duchovního růstu pro obě planety. Svaté děti Jantaru i Země
povede vždy jeden duchovní vůdce, určí ho rada nejvyšších.
Strach
Paní E. ve své vizi 3. 5. 2002 pracuje jako archeoložka v Egyptě. Jde se skupinou lidí cestou podél řeky. Kolem je poušť. Vede je učitel, který jim vysvětluje,
že vše, čeho se bojí, jsou jen jejich představy. Paní E. se chce vykoupat v řece,
ale ostatní ji zrazují, že tam jsou krokodýli. A skutečně, uvidí hned dva. Všichni
míjejí velký dům, před kterým je několik mrtvých krokodýlů. Jsou i na cestě
a všichni je musejí překračovat. Najednou za nimi jeden člověk ze skupiny,
který se trochu opozdil, začne křičet hrůzou a běží k nim. Učitel jim vysvětluje,
že jsou na tom všichni stejně, že to vše tvoří jen jejich strach, že se nemají čeho
bát, ani jím pohrdat.
Paní E. vidí u řeky krásná zákoutí na koupání. Láká ostatní, ale nikdo ještě
nechce jít. Trochu předběhne skupinu, ale na cestě se objeví had. Trčí vzhůru
z cesty, ale místo hlavy má jen prázdnou kůži. Když ho překročí, had se za jejími
zády vztyčí nad ni a vypadá jako ohromná kobra. Učitel za ní ji znovu uklidňuje,
že to vidí jen její strach. A skutečně, had zmizí. Potom přijdou před ohromné
hradby, které vypadají jako Koloseum, uprostřed je velká otevřená brána. Všichni
vědí, že za ní je město, do kterého mají namířeno. Před hradbami je písečná pláž
svažující se k řece. Konečně se jdou vykoupat.
Práce v Egyptě je jeden ze životů zde, kdy paní E. nalezla svého duchovního vůdce s jeho skupinou žáků. Učitel vysvětluje podstatu strachu a pod
jeho vedením žáci procházejí životními zkušenostmi a zkouškami. Mimo
jejich cestu je poušť, vše je vyprahlé nedostatkem vláhy. (To znamená nedostatek citu.) Dům je nitro, které zápasí se strachem, nikdo nemůže jít dál,
pokud nezabije své sobectví a svůj strach. Mrtví krokodýli jsou symboly
dravosti ega, které bylo poraženo.
Jeden ze žáků se opozdil a křičí hrůzou. Učitel dál trpělivě vysvětluje
podstatu strachu a připoutanosti, ze které vyplývá. Když nerozvolňujete tato
pouta, opožďujete se na cestě. Strach je varovný signál. Nemáte se ho bát,
84
ale ani ho podceňovat. Paní E. touží se očistit, touží se vykoupat, ale nikdo
s ní nechce jít. Předběhne svým myšlením a cítěním skupinu, a tak se dostaví
zkouška zralosti. Na její cestě leží had. Jeho hlava je prázdná na znamení,
že není skutečný. Paní E. ho statečně překročí, ale protože někde v skrytu
ještě číhal had živý, vztyčí se nad ni a mění se v nebezpečnou kobru. Učitel ji
znovu uklidní a její strach mizí. Konečně ho překonala. Ocitají se před cílem
své cesty. Nyní se již jdou všichni vykoupat. Jakmile se ponoří do čisté vody
a očistí se od strachu, ocitnou se ve městě, které je místem zaslíbeným.
Setkání, mystická svatba
Ve vizi dne 4. 5. 2002 jsem na ohromném shromáždění lidí. Není zde
moc světla. Spíš tu panuje příšeří. Čestným hostem je dalajláma. Přednáší
o reinkarnaci a všichni jsou nadšeni. V závěru své řeči pronese kódovanou
větu, která je pro mne pokynem, že ho mám vyhledat. Prodírám se davem,
který ho obklopuje. Je již na odchodu, ale já předstupuji a on se ke mně otáčí.
Zastaví se a dívá se mi do očí. Vidím v nich všeobjímající lásku. Mám pocit,
že mne poznal.
Políbím ho na tvář, ale on sebou trhne, nevím, zda je to proto, že jsem
porušila protokol, či jsem mu něco připomněla. Vysvětluji mu, že jsem šťastná,
že promluvil o reinkarnaci, ale on mne přeruší a říká, že jsem mu špatně porozuměla. Snažím se mu vysvětlit, proč jsem přišla. Jiskra poznání v jeho očích
pohasla, odvrátil se ode mne a následoval ty, ke kterým ho poutala tradice. I já
jsem odešla plnit své úkoly.
Shromáždění lidí představuje duchovní školu příslušné sféry a dimenze.
Probíhá ve dvou liniích, na planetě Jantar, kde přednáší dalajláma, a na planetě Zemi, kde pracuješ ty. Jde o éru, kdy se buduje mystická cesta planety
Marsu. Vaše setkání probíhá vždy na duchovní úrovni. Když dosáhnete rovnosti a harmonie obou principů, proběhne impulz mezi vámi a ony splynou
v harmonii a lásce. Mystickou svatbu stvrzuje polibek. Trhnutí upozorňuje
na to, co bylo zapomenuto. Potom opět každý z vás pracuje posílen tímto
sjednocením tam, kde mu to náleží.
Protože jsem měla pochybnosti o tom, že jsem zachytila vše a správně si
vyložila tuto vizi, volala jsem paní E. ke konzultaci. Viděla v okamžiku našeho
setkání, kdy sebou dalajláma trhnul, že má místo očí baterky, které vyndal na
talíř naplněný světlem. Tento aparát již nebyl nutný, vrátil ho Světlu. Zůstal
otočený ke mně s napřaženýma rukama a v nich nesl talíř s ohněm. Současně
se otočil a byl jakoby zdvojený. Měl obličej a údy vpředu i vzadu. Zadní polovina
byla temnější. Snad prázdná. Na hlavě má karnevalovou masku vepře. Mění
se v růžového vepře. Připomíná pátou moudrost lásky, že všechny bytosti jsou
si rovny, tedy i zvířata s člověkem.
85
V době, kdy byla jeho druhá polovina prázdná, jsem měla na očích černé
brýle. Byl to symbol kletby, která byla na mne v dávné minulosti vržena. Vedu
prosby a snímám tyto brýle. Pokládám je na talíř, který drží dalajláma. Již na
něm nehoří oheň. Odevzdávám je Otci. Na třetím oku a očích mi zůstávají malé
černé skvrny. Je to zbytek kletby. Vedu prosby a rychle se očistím. Vše i s talířem
mizí ve světle, které nás zahaluje. Splývám s ním a zaplňuji prázdnou polovinu
dalajlámy. Tehdy se měníme v růžového vepře, abychom připomenuli pátou
moudrost lásky. Splýváme v duál. Měníme se v anděla, který má na hlavě
vavřínový věnec.
Je to znamení, že jste splnili úkol tohoto života.
Objevuje se zářivé embryo na znamení, že všechny bytosti jsou si před tváří
Boží rovny.
Prozářené embryo naznačuje, že duchovně je vše připraveno pro obnovení života na planetě Marsu.
Další konzultace proběhla s paní L. Uviděla nejprve zářivé písmeno „D“,
které se proměnilo v holubici světle modré barvy. Dále uviděla světelný kruh,
ve kterém splynuly dvě bytosti. Vzájemně se prostoupily.
Tato vize potvrzuje mystickou svatbu obou principů. Světelný kruh představuje třetí oko obou principů.
Uviděla dvě světelné okrouhlé chodby z paprsků, které vedly k Nejvyššímu
principu lásky a stvoření. Byly to oči. Dále se zjevila zářivá pastýřská hůl.
Objevuje se veliká bytost a okolo ní je šest bytostí poloviční velikosti.
Tyto bytosti představují trojjedinost obou principů.
Velká bytost je vede a učí. Když skončila výuka, nesou bytosti veliké srdce
a následují svého učitele. Nakonec se zjevuje plamen života věčného.
Je to cíl. Jsou to dary mystické svatby na této duchovní úrovni. K tomuto
cíli směřuje každá bytost naplněná láskou.
Setkání v Krnově
Dne 5. 5. 2002 jsme na setkání v Krnově. Sedíme ve velmi stísněných
podmínkách v dřevěných kostelních lavicích, mezi nimi je úzká ulička. Na
jejím konci vidí paní E., jak rozdávám jídlo. Všichni předtím dostali očíslované
stravenky. Nejdříve si paní E. myslí, že lidé stojí v řadě podle pořadníku, ona
má přijít na řadu až v páté skupině. Zatím má přicházet první skupina. Ale pak
se jí už nechce čekat a zařadí se do fronty. Zjistí, že má u sebe ještě stravenku
jednoho muže, který se zatím zoufale prohledává v předtuše, že bude hladovět.
Pošle mu k jeho ohromné radosti stravenku a dívá se na čísla stravenek lidí
před ní. Zjistí, že mají stravenky z druhé a třetí skupiny. Mě jejich pořadí evidentně nezajímá. A tak si beze studu odnese své jídlo.
Před odjezdem z Krnova máme již prostřeno u normálních stolů, obsluhu86
jí nás číšníci. Jeden z nich nabízí každému obloženou „bagetu“, která zbyla
z dřívějška, ale nikdo ji nechce. Na závěr každému roznášejí salátové okurky
vyřezané do různých ozdobných tvarů. Číšník znovu místo nich nabízí starou
„bagetu“, ale znovu neuspěje. Paní E. dostane velikou okurku ve tvaru oválu.
Abyste se setkali v Krnově, budete muset překonat určité překážky.
Setkají se zde všichni, kteří spolu sdílejí opravdovou víru v Nejvyšší princip lásky a stvoření. Dostaví se jen ten, kdo tyto překážky dokáže na své
cestě překonat. (Uličky jsou úzké.) Jídlo, které zde podáváš, je duchovní
strava, která vám náleží tak, jak jste schopni ji přijímat. Na stravenkách je
číslo, které označuje skupinu, k níž náležíte. Je to číslo probuzení. Paní E.
má u sebe stravenku svého mužského principu, kterou včas odevzdá. Tebe
nezajímá čas vašeho probuzení, ale zajímá tě pouze to, jste-li schopni tuto
stravu přijímat. Proto ji uděluješ tak, jak k tobě přicházejí. Mezitím jste
zkoušeni, zda rozlišíte pravdu od lži. Číšník, který nabízí starou „bagetu“, je
bytost, která zkouší, zda se necháte zlákat učením magie, které symbolizuje
„bageta“. (Je stará, nezdravá.)
Závěrečná hostina je slavnost duchovní, se všemi dary učení lásky. Ještě
jednou jste podrobeni zkoušce, ale nikdo již nemá zájem o učení, které vedlo k připoutanosti a narušení rovnováhy mužského a ženského principu.
Okno
Jsem v holé prázdné místnosti s jedním oknem do chodby. Místnost je
čistá, panuje zde nepatrné šero, jako by mělo pršet. Mám pocit, že jsem ve
svém bytě.
Vyhlížím okénkem na chodbu a vidím, že odchází nejprve paní V., volám na
ni a chci zabušit na okno, aby si mě všimla, ale jakmile to udělám, přilepím se
k okénku a nemohu se odtrhnout. Marně volám, sem tam se někdo mihne chodbou, ale nikdo nereaguje. Vtom vidím, že chodbou procházejí manželé E. T.
a V. H. Křičím na ně, aby zavolali paní E. Oni se zastaví a rozhlížejí se, kdo to
volá. Nejsem si jistá, že mne uviděli. Jak se snažím zabušit na okno, s velikou
námahou se odlepím a jsem volná.
Místnost odráží stav tvého nitra. Začíná se šeřit, protože se blíží závěr
tvého života. Nejsi připoutaná. Okno poskytuje výhled do jiné dimenze.
Chodbou odcházejí ti, kteří právě odložili hmotné tělo. S některými jsou
jejich průvodci. Zatoužíš po jejich svobodě, ale jakmile se dotkneš „okna“,
které je průchodem do jiné dimenze, přilepíš se, protože ještě nenastal tvůj
čas. Manželé H. jsou jediní, kteří jsou schopni vyřídit tvůj vzkaz. Voláš
paní E., protože ještě nerozvolnila všechna pouta k tobě. Je nejvyšší čas, aby
tak učinila. Jakmile jsi předala svůj vzkaz, paní E. pouta rozvolnila a byly
jste opět svobodné.
87
Dodatečně jsem konzultovala svou vizi s paní L. Ta uviděla světlejší tyč
a na jejím konci byly lidské nohy, zahnuté jako žabí. Tyč byla zaražená ve
stromě života.
Byla to připoutanost paní E. k vodnímu království. Vše bylo jištěné
marťanskými pečetěmi na stromě života a kletbou mužského i ženského
principu.
Objevilo se temné „A“ jako Atlantis. Zde prvně zahynula ve vodním živlu.
Tyto kletby souvisejí se zabíjením dětí. Nechtěla o ně pečovat. Prvním dítětem,
které utopila, jsem byla já. Mělo se jí narodit svaté dítě, které by jí pomohlo
poznat milost daru života. Nestalo se tak, nechtěla mít žádnou odpovědnost. Při
prvním koupání dítě utopila a roztočila tak kolotoč životů s těžkou karmickou
zátěží. Vždy, když se zbavila nežádoucího těhotenství, utopila se. Uviděly jsme
s paní L. strom života zmařených dětí, který byl přeškrtnut dvěma temnými
čarami. Potom nám byl ukázán spletený strom života mužského a ženského
principu. Byla to její připoutanost k muži, který ji zasvěcoval do magických
praktik, ale také do praktik andělíčkářky. V současné době je tímto mužem
její nepohodlný soused, který jí vyhrožuje, pomlouvá ji a napadá. Toto vše bylo
vyprošeno milostí Boží.
Stromy byly odděleny a byl povolen náhradní karmický scénář, protože
mnohé během minulých životů pochopili.
Mateřská škola paní L.
Paní L. se ve své vizi dne 14. 5. 2002 viděla jako pětiletá holčička s dlouhými blonďatými cůpky. Vyučovala jsem v mateřské škole a ona přišla za
mnou, abych ji učila. Vyprávěla jsem jí pohádky, zpívala jí písničky. Až druhý
den večer si uvědomila, že jsem ji učila milovat všechny lidi a živé tvory bez
výjimky, rozumět jim a chápat je i pomoci jim tam, kde je to dovoleno. Učila
jsem ji melodii lásky a vykládala učení lásky. Potom uviděla na nebi jednotlivá
znamení zvěrokruhu složená z jasných hvězd.
Tato situace byla připravena během tvorby našeho karmického plánu. Za
tohoto života jsme se prvně setkaly v nemocnici, kdy jsem ji skutečně vyučovala.
Tehdy jí bylo deset let a obě jsme ležely na chirurgickém oddělení po operaci.
Potřetí již přišla do naší skupiny se svým manželem.
Zkouška
Dne 17. 5. 2002 jede paní L. do staré opuštěné továrny s panem J. a jeho
sestrou paní J. Poslední úsek cesty šli pěšky. Když se přiblížili k továrně, paní J.
se vrátila pro červenou dodávku, která nebyla schopná jízdy. Všichni auto tla88
čili. Měli továrnu prohlédnout, aby nedošlo k ekologické katastrofě. Když procházeli branou na dvůr továrny, potkali známou paní L., která se třásla strachy,
protože ji honil divoký kanec. Byla u konce svých sil a odešla.
Jediné, co v továrně fungovalo, byla školka. Byly to tři místnosti za sebou.
Vše bylo šedivé. Paní L. šla první, ostatní kus za ní. V továrně již byla celá
skupina. Stranou v první místnosti seděl její bývalý muž pan P. Pracovala tam
s ním jeho přítelkyně jako učitelka mateřské školky. Všichni se hrnuli za panem P. a začali mu podávat ruku a bavit se s ním. Paní L. se divila, protože to
pokládala za nebezpečné, a pokračovala v prohlídce. Vše bylo vyumělkované
a z plastických hmot. Všude byli jen malí chlapci a měli na hraní jen makety
zbraní, munice a jiných bojových prostředků. Vůbec se jí to nelíbilo. Když se
vracela zpět, potkala učitelku. Oslovila ji jako paní J., pohladila ji, protože
viděla, že je zmlácená a celá utrápená.
Stará budova továrny představuje školu mágů. Je v rozvalinách a je
nebezpečná. Společná jízda celé skupiny do této školy představuje kontrolu
připoutanosti k magii a k minulé éře Železného věku, kdy vládl ve své trojjedinosti mužský princip mágů. (Tři místnosti.) Paní J. se vrací pro své auto.
Hledá svůj životní cíl. Ostatní jí pomáhají. Rozrušená žena, kterou potkávají
v bráně, je pronásledovaná následky svých manipulací, které se jí vymkly
z rukou. Utíká před nimi, ale nemůže se jim ve skutečnosti vyhnout.
Škola magie je založená na umělé tvorbě a násilí. Podle toho to zde
vypadá. Pan P. je představitelem mága i mužského principu. Útočí na vlastní
podstatu svého bytí. Znásilňuje a bije svou druhou polovinu. (Svůj ženský
princip.) Uznává jen mužský princip a nechápe, že k jeho podstatě patří
i jeho druhá polovina, která s ním má být v harmonii. Proto má ve škole jen
chlapce. Vychovává je k boji, násilí a tzv. „svatým válkám“ svého principu.
Je to boj o nadvládu, která již nenáleží této planetě. Všichni se očišťují
od tohoto duchovního marasmu. Proto byla vyslána kontrola. Tyto školy
končí. Ti, kteří si šli skutečně potřást rukou s představitelem mágů, se ještě
neosvobodili od přediva připoutanosti k magii. Svým gestem to dokazují.
Byla to zkouška jejich i paní L. Paní L. se přesvědčila, že je svobodná a zná
soucit. Od všech předsudků a připoutaností se osvobodila.
Smíření
Tento den, 18. 5. 2002, jsem asi ve dvanáct hodin v poledne prožila zvláštní
vizi, kterou jsem zprvu nerozlišovala od skutečnosti. Teprve později jsem si uvědomila, že jsem se ocitla mimo čas a prostor a probudila spící atlantské anděly.
V tu chvíli se spojila minulost s přítomností a vytvořila most do budoucnosti.
Odcházela jsem z koupání na Barboře domů. Vracela jsem se zpět na
Oldřichov a dost jsem pospíchala, aby mi neujel autobus. Když zamířím po
89
cestě k břízkám, vidím tam ležet spoustu lidí a divím se, kde se tam vzali, když
ještě před chvílí tam nebyla „ani noha“. Najednou uslyším za sebou kroky
mladíka, který mi jde doslova v patách, opět se divím, kde se tam vzal, ale nebojím se. Když se přiblížím ke spáčům, vidím, jak paní, se kterou jsem se včera
bavila, vyklepává ručník. Zdravím ji hlasitě, aby mne uslyšela, a slyším, jak
i mladík za mnou zdraví. Paní se na mne zadívá a já vidím, že mne nepoznává, ale přesto zdvořile odpovídá. K mému údivu sborově odpovídají i lidé ležící
podél cesty. Pán, který mi byl nejblíže, dokonce zdvihne hlavu, otevře oči. Vím,
že totéž učinili ostatní. Mám z toho radost, že mi všichni odpověděli. Docela
mne to pobavilo a říkám si, že je to velice zvláštní. Mladík někam zmizel. Na
rozdíl od té paní jsem měla pocit, že mne všichni znají. Naplnil mne pocit štěstí
a svěžesti. Až do večera dvacátého května jsem o této situaci přemýšlela, než
jsem pochopila, že jde o velice důležitou vizi.
V okamžiku, kdy jsi uslyšela za sebou mladíka, ocitli jste se mimo čas
a prostor. Mladík byl tvou druhou polovinou a sestoupil za tebou po duhovém mostu. Byli jste v harmonii a rovnováze. Bez něho by nebylo možné
vzbudit „spáče“. Cesta, kterou jsi kráčela se svou druhou polovinou, byla
symbolem tvé životní cesty, kdy křísíš spáče, aby se probudili pro život
věčný v lásce. Probouzí je váš pozdrav. Sešli se zde Jantarané z celého
světa. Prožili éru Atlantidy jako Belialové i vyznavači Zářivé tváře. Zůstali
připoutaní k Atlantidě, protože přivodili její zkázu tak, jako zmařili planety
Faetón i Mars. Zůstali spoutáni pocitem své viny a čekali na osvobození.
Byli modří.
Teprve nyní jsem pochopila, proč jsem dnes ráno viděla čistou bleděmodrou
barvu Atlanťanů.
Bylo to znamení, že byli osvobozeni a dobrovolně vstoupili na cestu
pravdy a lásky.
Mír s vámi!
Ve dnech 13. 5. až 23. 5. je výročí zániku Atlantidy. Smíme vést prosby.
Děkujeme za tuto milost!
Dne 21. 5. 2002 jsem byla opět na stejném místě a viděla jsem, jak atlantští andělé odcházejí do světlých sfér. Děkovali za osvobození všem, kteří jim
odpustili, a vedli za ně prosby.
Návštěva
Dne 22. 5. 2002 ve své vizi přichází paní H. He. po určitém hledání domů.
Jsme u ní. Paní R., paní D. a já. Chystáme jídlo. Vtom někdo zaklepe u dveří
a žádá o vstup. Paní H. jde otevřít a uvidí za dveřmi pana J. O. s paní J. T.
(svědek Jehowův). Je celý scvrklý a dožaduje se vehementně vstupu. Paní H.
mu odpovídá, že celá věc je již vyřízená a on již nemá žádná práva požadovat
90
vstup. On však znovu žádost opakuje. Ptá se ho, zda jí přinesl peníze, které jí
dluží. On odpovídá, že žádné nemá. Paní H. hovor ukončí a zavírá dveře. Vrací
se k nám do kuchyně. Paní D. se zdvihne a odchází za ním.
Paní H. hledá cestu a poučení, duchovní stravu. hledá marně. Vrací
se do svého nitra, kde nachází to, co potřebuje, a jsou zde všichni, kteří jí
pomáhají dojít k pravému poznání a lásce. S panem J. O. se rozešla a za
zkušenosti s ním draze zaplatila. On však usiluje o obnovení kontaktu z různých důvodů. Chybí mu energie, kterou čerpal nejen z ní, ale i z ostatních
bývalých přívrženců, kteří mu ji poskytovali. Jak se během hovoru ukáže,
chce jen brát a není ochoten platit za své omyly a chyby. Nechce přijmout
zodpovědnost za své činy a svaluje ji na ostatní. Má jen požadavky a nechce
splácet své dluhy. Cestu si uzavřel sám. Odpovědnost za vše, co učinil,
má také jen on sám, i když se ji snaží podsunout těm druhým. Vesmírný
zákon příčin a následků se nevyhne nikomu, tedy ani jemu. Splatí vše do
posledního haléře. Paní D., která odchází za ním, představuje ty bytosti,
které se nejsou schopny odpoutat od magie, protože živí jejich ego. Byly
nepozorné či pohodlné a neočistily se od přediv připoutaností k nim. Přes
tuto připoutanost je může svést z cesty každý pokročilý mág.
Putování pana P.
Pan P. s paní S. jsou členy nějaké skupiny. Jsou v místnosti, kde je s nimi
kotě. Paní S. ho odkopla do nějaké chodby, kde kotě strašně naříkalo.
Jde o symbol života, kdy spolu pracovali na vesmírné lodi Modrá planeta. Pan P. byl svědkem omylu paní S., kdy zabila svaté dítě v podobě zlatého
netopýra. Kotě je jeho personifikací.
Pan P. se schází s nějakou skupinou, kam dochází i paní D. Někde se s ní
minul a ptá se ostatních, zda přijde. Měla mu předat klíč jako jeho duchovní
vůdce.
Je to klíč k rozluštění tajemství zkázy Jantaru. Skupina, ve které
pan P. pracuje, jsou mstitelé Marsu reinkarnovaní na planetu Zemi. Paní D.
je jejich duchovním vůdcem, proto se po ní ptá. Vede je magicky k pomstě.
Pan P. jede ke mně na léčení. Přijíždí trolejbus s číslem tři, ale do toho
nenastoupí, protože ví, že ke mně nejede. Trojka symbolizuje trojjedinost a harmonii principů. Byla to nejkratší cesta ke mně. Volil okliku. Nastoupil teprve
do dalšího autobusu. Zde potkal kamaráda, který měl velikou brašnu, pustil
ho sednout a vyprávěl mu o rodině. Měl veliké problémy.
Kamarád je jeho druhé já, možná jeho bratr. Zavazadla představují
těžkou karmickou zátěž následkem magických manipulací.
Když přijel ke mně, nenašel mne. Nikdo nebyl doma. V tomto životě mne
nenašel. Pustil si rádio, vykouřil cigaretu a vtom uslyšel, že jde někdo předsíní.
91
Nechtěl mne vylekat, a tak nahlas hlásil, že už dorazil. Vešla jsem do dveří
a řekla jsem mu, že asi nebude mít radost. Čekání na mne bylo pasivní, nic
neudělal, aby se očistil. Propásl mne o dva životy a karmická zátěž se zvětšila. Připadalo mu, že mám čelo jako ze sádry. Zdálo se mu, že jsem k němu
tvrdá, proto usoudil, že jsem měla nějaký úraz. To znamená, že nekladl vinu
sobě, ale mně. Navenek mi však klidně odpověděl, že se nic neděje. Byla zde
i neteř L. Někdo zazvonil, já jsem vykoukla z okna a spráskla ruce s tím, že
přišla nějaká žena.
Příchod ženy představuje karmickou zátěž se ženským principem
pozemšťanů. Byla mu poskytnuta možnost tuto karmu vyrovnat.
Vzala jsem klíče a šla jí otevřít. Pan P. mezitím uklízel a neteř prohlásila,
že si moc nepopovídáme, protože bude víc práce.
Úklid pana P. představuje jeho přípravu na rozvolnění karem se ženským principem.
Přivedla jsem ji nahoru ještě s desetiletým chlapcem, který si nahlas četl
a tím rušil ženu, která něco vykládala. Já jsem chlapce napomenula.
Oba představují mužský a ženský princip, který není v rovnováze. Každý
„mele“ svou a toho druhého neposlouchá, stará se jen o své.
Pak jsem rozložila na stole asi čtyři léčebné obrazy, které je měly vyléčit
a zharmonizovat. Pan P. si myslel, že byly určeny skupině a jemu. Já jsem
souhlasila, že by bylo vhodné, aby je měli stále při sobě.
Aby mohl být léčen on i spolu s ostatními, kteří šli doposud cestou
magie, bylo nutné zharmonizovat a vyléčit nejprve mužský a ženský princip v jeho trojjedinosti. Pak mohou být léčeni i jednotlivci ve hmotném
těle.
Socha svobody
Když jsme vyprosili na našem sezení atlantské anděly, zjevila se nám
kamenná socha svobody. Nejprve nám připomněla omezení magie, která svými
manipulacemi poskytuje zdánlivou svobodu, ale ve skutečnosti každý mág dříve
či později splatí svou daň. Potom jsme si uvědomili, že jsme ji svými násilnými
manipulacemi, které často vyústily ve válečné střety, jako lidstvo opakovaně
znásilňovali. V tomto okamžiku jsme již věděli, že jsme u počátečního konfliktu
agregorů, když se vzbouřili a přepadli strážce vesmíru. V tuto chvíli byla socha
svobody jeho personifikací. Tato vzpoura přivodila jejich pád. Tuto svobodu bylo
nutné vzkřísit a znovu zažehnout plamen lásky na její pochodni.
Paní L. s paní D. vedly prosby za ženský a mužský princip ke strážci vesmíru a prosily za odpuštění. Stahovaly čáry a eliminovaly magické konstrukce se
všemi přítomnými ve jménu Nejvyššího principu lásky a stvoření. Strážce vesmíru se probudil, socha svobody ožila. Jeho pochodeň však doutnala, protože to
92
bylo to první, co agregoři zničili a uhasili. Nakonec jsme všichni museli vybudit
v sobě pravou lásku a znovu zažehnout pochodeň, kterou nesl v ruce. Strážce
vesmíru odpustil všem a poděkoval za lásku, kterou ho vzkřísili. Pozdvihl pochodeň do výše, ta vzplála vysokým plamenem a vysílala opět světlo pravdy a lásky
do celého vesmíru. Všichni ho opět následovali z hlubin temnot po strmých
schodech vzhůru, před Otce a radu nejvyšších.
V tuto chvíli vstoupili do vesmírné jednoty lásky, protože láska bez
připoutanosti je pravá svoboda a v ní je síla lásky.
Druhý den jsme s paní L. ověřovaly, zda bylo učiněno vše. Zjevila se lidská
dlaň a na ní ležel sádrový odlitek ohromného chodidla. Pochopila jsem, že otisk
je karmou marťanů.
To znamená, že lidstvo planety Země má v rukou osud planety Marsu
i s jejími obyvateli.
Vedly jsme prosby za obě planety, za mužský i ženský princip v jeho trojjedinosti. Vyslovily jsme odpuštění a vysílaly lásku, aby je tato láska zharmonizovala. Vše zmizelo a objevila se temná ruka v kovovém poutu. Prosbami se
pouto uvolnilo.
Bylo to pouto připoutanosti k magickým manipulacím.
Když jsme se jich vzdaly, objevil se symbol přezrálé pampelišky, jejíž semena rozfoukal vítr. Prosily jsme, aby se tato semena již neuchytila a karma
magických manipulací byla vyškrtnuta z ákášických záznamů všude, kde je to
třeba. Opět vše zmizelo a objevily se dvě temné bytosti pošpiněného mužského
a ženského principu. Prosily jsme o jejich očistu a ukázala se dřevěná židle. Je
to v podstatě trůn, o který zápasil mužský a ženský princip. Jde o uchopení nadvlády. V tomto souboji bylo vysloveno mnoho kleteb. Byly seřazeny od nejmenší
až po tu největší vzadu. Když byly kletby sejmuty, objevily se dvě dřevěné židle
opěradly k sobě.
To znamená, že oba principy již uznávaly rovnost, ale nespolupracovaly.
Během vedení proseb se mužský princip zavěsil do kruhů, na kterých se
pohupoval.
Během jeho vlády byla přijata idea jeho nadřazenosti nad ženským principem.
Když pochopil, sestoupil na bělouše. Jakmile dosedl, odpadla běloušovi
hlava a z jejího nitra se vyvalila veškerá špína. Kůň měl představovat chrabrost
a hrdinství, ale ani to neobstálo před Sluncem spravedlnosti. Muž se postavil na
zem a napřáhl dlaně před sebe a držel pravou ruku nad levou. Ještě nedosáhl
rovnosti, ještě usiloval o vedení. Muž měl otevřený hrudník. Nad jeho srdcem
byl složený temný plášť, který bránil přístupu paprsku lásky, který mířil do jeho
srdce. Ten plášť byla složená netopýří křídla. Bylo nutné vyprosit karmu upírství
a poprosit, aby upírská křídla byla vyškrtnuta spolu se zakotvením na stromě
života z příslušných ákášických záznamů. Byla to svízelná práce, protože kovové
93
háčky zakotvení se vysmekaly z rukou a snažily se uchytit kdekoli. Nakonec to
bylo vše i se zakotvením eliminováno jako magická konstrukce. Teprve nyní se
oba trůny principů mohly objevit vedle sebe.
Až se mužský a ženský princip dostanou do rovnováhy, dosáhnou opět
všichni své pravé duchovní urozenosti ve světle pravdy a lásky. Tehdy přestanou oba principy spolu bojovat, protože pochopí, že vlastně útočí proti
svojí podstatě, a budou spolupracovat v harmonii a lásce.
Proměna
Ve dnech 30. 5. až 31. 5. 2002 jsme se cítili velice slabí a někteří z nás
pociťovali silnou nevolnost. Dočišťovali jsme zbytky omylů a chyb dávné minulosti, na které jsme buď zapomněli, nebo jsme správně nepochopili impulzy
a ony sílily a přecházely na naše hmotné tělo. V těchto dnech bylo uzavřeno rozdělení lidstva. Při konzultaci s paní L. se nám objevila široká měděná nádoba
na čaj. Byla to pozvánka na slavnostní obřad čaje. Rada nejvyšších nás pozvala
mezi sebe. Je to pro nás veliká čest. Zjevily se nám světlé dlaně na zářivém
erbu duchovní urozenosti.
Padlí andělé se znovu postavili na cestu pravdy a lásky. Jsou opět svobodní a těm, kteří nezbloudili, bude vrácen erb jejich duchovní urozenosti.
Agregoři se vracejí do vesmírné jednoty lásky.
Děkujeme!
Dne 1. 6. 2002 nám bylo zjeveno, jak černá ruka kryje zdroj světla. Vedli
jsme prosby. Ruka, která symbolizovala magický vliv, zmizela. Objevila se postava za vývojovou osmičkou. Její hlava byla otevřena a čištěna.
Tato postava symbolizuje lidstvo budoucnosti.
Hlava je vrácena zpět. Má jinou podobu, září a je vševědoucí.
Je to duchovní vůdce nového věku lidstva.
Stojí za vývojovou osmičkou a její hlava vyplňuje horní polovinu osmičky.
Objevuje se sedm zářících postav.
Jsou to duchovní vůdcové, kteří tuto planetu vedou od prvopočátku.
Jsou to svaté děti.
Ukazuje se jejich další seskupení. Na stupni stojí postava, která nese číslo
sedm.
Nese v sobě sedm mateřských bytostí hlavních duchovních vůdců, kteří
se mohou podle potřeby rozdělit na paralelní bytosti v takovém počtu, jak
je třeba.
Vedle podstavce zleva i zprava stojí vždy tři a tři bytosti za mužský a ženský
princip v jeho trojjedinosti.
Sedm a šest je třináct. Je to základní seskupení svatých dětí či avatarů pro duchovní vedení v důležitých vývojových etapách lidstva.
94
Z jednadvaceti svatých dětí se do hmotného světa vyzářilo těchto třináct
duchovních vůdců. Šest jich zbloudilo a vracejí se k vám. Osm se vyzářilo
do duchovní sféry a podporují vás z těchto sfér, aby se slovo naplnilo
skutkem.
Rada nejvyšších se skládá z rady andělů světlých sfér i rady andělů
z temných sfér, mužského i ženského principu Otce, tedy i Matky, mužského i ženského principu Jitřního anděla a všech láskyplných, kteří již dosáhli
úrovně Božství. Ti všichni tvoří vesmírnou jednotu lásky.
Objevuje se zářivá ležící postava, která vytváří jednotu se stopkami. Ona je
i není těmi stopkami. V místě sedmé čakry má tlačítko stopek. Tlačítko ovládá
svou vůlí.
Když nastane čas, aby některá z paralelních bytostí odešla z hmotného
těla a odevzdala své zkušenosti k vyhodnocení radě nejvyšších, tlačítko jí
tento odchod usnadní. Tím je zajištěna kontinuita sbírání zkušeností i jejich
vyhodnocování.
Objevuje se oranžový Mars a pak bleděmodrá Země.
Bude se pracovat na obou planetách současně.
Zjevuje se zářící klíčová dírka, ze které se line světlo. Po obou stranách stojí
stejné množství světelných bytostí. Nelze je spočítat.
Jsou to strážci prahu i tajemství Nejvyššího principu lásky a stvoření.
Dvě planety, Mars a Země, jsou zality světle zelenou Boží barvou. Dotýkají
se a produchovňují se jeho vyzařováním, Boží láskou. Jak se dotýkají, jejich
vibrace se harmonizují a začínají splývat.
Je to mystická svatba. Až se prostoupí v harmonii, nastane jejich Zlatý
věk. Získají znovu duchovní urozenost, kterou ztratily svým svárem.
Poslední soud
Dne 2. 6. 2002 jsem slyšela zvláštní hukot větru.
Byla to závěrečná očista živly. Touto očistou prochází vše. Každý zvolil
svou cestu. Lidstvo je rozděleno.
Je vidět temný mrak magických manipulací. V něm se zjevují tři a tři světlé
proudy.
Je to cesta očisty mužského a ženského principu.
Tiskací písmeno „H“ leží na zemi, zdeptané věčným svárem o nadvládu
obou principů.
Písmeno „H“ je symbolem ryb. Je to víra v připoutanost lásky, kdy tato
připoutanost svým sobectvím pošlapala pravou lásku. Sobectví připoutanosti otevírá cestu do temnot magie.
Na pravé straně se tato cesta otevírá. Jsou vidět schody, které tvoří sepjaté
ruce spoutaných mágů. Po nich bezohledně vystupují ti nejsilnější.
95
Je to cesta a víra mágů, že mají právo zneužít a využít ty slabší. Není to
cesta lásky, i když o ní mnoho mluví. Je to cesta bezohlednosti a sobectví.
Je to cesta uspokojování vlastního ega, která vede „přes mrtvoly“ těch, kteří
jim slepě věří a odevzdávají jim svou energii i peníze.
Dvě zaťaté pěsti jsou proti sobě. Začínají se oddalovat. Objevuje se kopretina jako symbol planety Země. V okvětních lístcích stojí světlé bytosti.
Pěsti představují pošetilý zápas mágů. Oddalují se, protože mnoho mágů
prohlédlo a vzdává se magických manipulací a zápasu o nadvládu. Světlé
bytosti jsou duchovní vůdcové, kteří vedou lidstvo planety na cestu pravdy
a pravé lásky.
Mágové stojí uzavřeni v kletbě a nemohou ven. Kletba stojí na špici.
Je to znamení, že nemůže být vyprošena, protože se chytili do vlastních
manipulací. Co vyslali svým bližním, to se jim vrátilo. Volili, byli souzeni
a sami se odsoudili svou volbou. Odejdou tam, kam náležejí.
Zneužitá hadí síla
Dcera S. se ve své vizi ocitla v bytě, kde s námi žila před svou svatbou.
Byt nám již nepatřil, ale občas jsme si ho pronajímali. Byla sama v obývacím
pokoji a najednou vidí, že se po zemi plazí velmi jedovatý had. Dcera se ho
bála, a tak se ho snažila zabít. Povedlo se jí ho přeseknout mečem. Její sestra I.
jí přišla pomoci.
Byt je symbolem jejího nitra. Dostala se do úrovně, ve které se nacházela
před svatbou. Had je symbolem její hadí síly, kterou v minulých životech
pošpinila svým chtěním. V této chvíli symbolizuje i její ego, které se rozhodla zabít. Na této cestě jí pomáhá i její sestra. Tuto pomoc od ní očekává.
Nad dveřmi ložnice byla dlouhá police a na ní bílá krabice od dortu. V ní
byli menší hadi a klubka hadů o velikosti pijavic. Věděla, že je musí také zničit. Doufala, že to může udělat i bez otevření krabice. Nebylo to však možné.
Musela se svou sestrou krabici otevřít a zničit je postupně. Jedna „pijavice“ jí
lezla po ruce. Bála se, ale rozmáčkla ji holou rukou.
Krabice od dortu je plná duchovních parazitů a kódů magie. Jsou to
dary magie. Ví dobře, že se od nich musí očistit. Otevření krabice představuje očistu nitra. Vše, co zde ukrývají, musí prohlédnout, aby se od toho
osvobodily. S tím jí pomáhá její sestra. Nastavuje zrcadlo, poskytuje příklad
a vykazuje jí věrnost i podporu na cestě pravdy. Jedna „pijavice“ představuje
její karmu. Tu musí paní S. vyrovnat sama. Drtí její symbol holou rukou.
Pak obě sestoupily dolů po dlouhých schodech. Ocitají se opět v nějakém
bytě. Nebyl moc čistý ani světlý. Bylo zde poměrně dost lidí. Dcera si sedla na
pohovku a byla ráda, že se se sestrou I. hadů zbavily. Ale najednou uviděla, že
drobní hádci se hemží v nábytku i na koberci.
96
Sestoupení po schodech dolů představuje ponoření do nižších úrovní
vlastního nitra. I zde je mnoho duchovních parazitů, kódů magie i jiné zneužité hadí síly, na kterou již během věků zapomněly. I v této úrovni je třeba
se očistit. Tato situace naznačuje pro vás všechny důležitost usilovné práce
na sobě samých, která ve hmotném světě nikdy nekončí.
Vývoj a cesta naší skupiny
Naše skupina se rozhodla, že si pořídí hotel či penzion. Budeme podnikat.
Šli jsme se podívat do hor na jednu stavbu. Vesnice byla dost rozbitá a opuštěná. Dům, který jsme si vybrali, byl též v dezolátním stavu. Jinak nám dům
vyhovoval. Kdysi tam byl také hotel. Paní R. si dělala starosti, kde na to všechno
vezmeme peníze. Nahlas řekla, že do toho půjde, ale jen tehdy, když se bude
moci starat o zásobování a obchodní stránku. V tom se vyzná a má pro to cit.
Nikdo nic nenamítal.
Skupina se rozhodla, že bude napravovat, co pokazila, že bude pomáhat
poznávat pravou lásku a osvobozovat ty, které zavedla, od připoutaností
a magických manipulací. Vesnice, kterou si vybrali, představuje národ, kam
se reinkarnovali. Dezolátní stav odráží duchovní stav národa. Dům, který
si vybrali, představuje město a místo, kde mají nejvíce karmických dluhů.
Peníze představují karmický vklad do projektu pomoci. Paní R. vyslovila
podmínky, které je schopna splnit. Zásobování představuje šíření duchovní
stravy a obchodní stránka provozu představuje styk s adepty učení lásky.
Její rozhodnutí bylo přijato.
Ve své vizi 3. 6. 2002 měla paní R. za úkol dohlížet na ředitele, který byl
zaměstnán v bance a vyplňoval příkazy k úhradě, aby peníze šly tam, kam je
určeno. Byly to peníze skupiny. Napadlo ji, že z těchto peněz mohou částečně
uhradit rekonstrukci hotelu. Někteří ze skupiny si přáli, aby paní R. dohlížela
na ředitele neustále. Bránila se tomu s tím, že ředitele nezná a že je v jeho
zájmu, aby pracoval dobře, proto není nutné, aby se do jeho práce vměšovala
a narušovala tak jeho kompetence. Dál plnila svůj úkol podle smlouvy.
Ředitel byl pán karmy. Staral se o to, aby karmy byly splaceny podle
karmického plánu. Paní R. s ním spolupracovala v tom smyslu, že přísunem
duchovní stravy přinášela osvícení a karmy mohly být na základě pochopení
podstaty všech omylů a chyb vyrovnávány. Některým připadalo splácení karmických dluhů příliš náročné a drahé. Domnívali se, že splácejí víc, než jim
náleží. Sváděli své omyly a chyby na cestě pravdy a lásky na jiné a měli tendenci přesunovat odpovědnost za svůj život na jiné, třeba na nepříznivý osud.
Paní R. se však nenechala zmanipulovat a vysvětlila vše, co bylo třeba.
Paní R. se setkává s mužem, se kterým si rozumí po všech stránkách.
Patří k sobě. Je to její druhý princip, ale ještě nejsou úplně vyrovnáni. Začíná
97
mezi nimi soulad a harmonie. Oba představují mužský a ženský princip.
Chtěla mu ukázat políčka, která obdělávala naše skupina. Byla tři. Když
přišli k prvnímu a druhému, byla částečně zaplevelená. Divila se, že si toho
nevšimla. Teprve třetí políčko bylo v pořádku a paní R. byla spokojená. Muž
ji vzal okolo ramen a ona si všimla, že skupina stojí opodál a pozoruje je.
Pak si řekla, že se nemá za co stydět, a objetí muže jí bylo příjemné. Byla
šťastná a spokojená.
Políčka představují výsledky duchovní práce skupiny za tři životy. První
dva životy ještě práci na sobě samých nezvládali, třetí život již byly výsledky jejich práce dobré. Představují i očistu mužského a ženského principu
v jejich trojjedinosti. První část obou principů je čistá a v harmonii. Zbývá
očistit a zharmonizovat zbývající dvě třetiny.
Za paní L. přišel nápadník s asi čtyřletou dceruškou. Paní R. ji varovala, aby
se k němu nechovala příliš „sekernicky“. Aby neprohlásila: „Kupujeme hotel, já
se tam nastěhuji. Buď půjdete se mnou, nebo nebude nic.“ Vysvětlovala jí, že
má užít kulantnějších slov jako: „Ráda bych…“, „Kdybyste chtěli...“ a podobně.
Paní L. nechápala, proč by to měla dělat, když význam je stejný. Paní R. se
jí snažila vysvětlit, že velmi záleží na tom, jak vše podá. Jí se to moc nelíbilo.
Pokládala to za zbytečné.
Jde o metaforu. Pán s dcerkou představují adepty učení lásky. (Jejich
nevyrovnaný mužský a ženský princip.) Adepty učení je třeba vést citlivě.
Paní R. chtěla řediteli, který podepisoval příkazy v bance, dát dárek jako
odměnu za jeho práci. Měl to být starodávný džbán z čirého skla, nezdobený.
Hledala ho v harampádí hotelu, který chtěli koupit. Žádný se jí moc nelíbil.
Nakonec objevila jeden, který se jí docela líbil. Byla tam s ní paní L. a ukazovala jí různé věci, které by se hodily. Nejvíc se jí líbila skříňka, která byla
kdysi bílá. Dnes byla zničená a otlučená. Paní R. vše odmítla a trvala na čirém
džbánu.
Odměna pro pána karmy je ta, že ti, kteří usilují o očistu, pochopí své
omyly a chyby, osvobodí se od svých připoutaností. Potom může pán karmy
vyškrtnout z jejich ákášických záznamů vše, co zpracovali svým pochopením a úsilím o harmonii, která vychází z pravé lásky. Paní R. jako strážce
karmického vyrovnání omylů a chyb na cestě pravdy a lásky ví, že síla
čistoty lásky je v prostotě a čirosti myšlení a cítění. Paní L. představuje
lidstvo, které usiluje o očistu. Demonstruje, jak je těžké zbavit se balastu
připoutanosti k veškeré „veteši“ duchovní i hmotné.
Jantar
Rozhovor paní R. se mnou. Paní R. žila šťastně na Jantaru. Když jí bylo
asi sedm let, hrála si se svým dvanáctiletým bratrem v zahradním altánu.
98
Nešťastnou náhodou zde vypukl požár. Měla pocit, že se jí vzňaly šaty a oheň
ji popálil. Nepamatuje si, jestli bratr utekl, nebo jí pomáhal. Z prožitého šoku
v ní zůstal nepřiměřený strach z ohně.
Když se stalo neštěstí s neúmyslným zabitím svatého dítěte, jednotlivé svaté
děti odcházely tak, že vložily ruku do svatého ohně spravedlnosti. Teleportovaly
se na planetu Zemi do příslušných sfér a dimenzí. Oheň je nepálil, paní R. to
věděla, ale váhala, protože měla živě v paměti zážitek z dětství. Proto zůstala
poslední, která se měla teleportovat. Určitě by to byla udělala, kdyby v tu chvíli
nevtrhli do chrámu rodiče s panem J. O. a jeho společníky. Zadrželi ji a začali
ji přemlouvat, že je jediná ze svatých dětí, která jim zbyla, a že má povinnost
zůstat na Jantaru a pomáhat jim v odvetné akci proti Zemi.
Paní R. má pocit, že se během odchodu svatých dětí Jantar otřásal a živly
bouřily. Pod nátlakem rodiny se nechala zmanipulovat a přistoupila na jejich
požadavky. Neví, jestli jí nejprve vypálili lásku z mozku a pak si vzala pana
J. O. či naopak. Jištění tohoto vypáleného programu bylo tak ďábelské, že
kdykoliv se ocitla ve svých dalších životech v blízkosti svatých dětí, fungovala
buď jako jejich zrádce, nebo jako kat. Když se přes všechny překážky dostala
s nimi do láskyplného vztahu, většinou umírala násilnou a bolestivou smrtí.
Toto utrpení vypálený negativní program posilovalo a ujařmovalo ji. Následné
životy se pak mstila za své utrpení a páchala mnoho násilností s chladnou
hlavou a upadala stále víc a víc do hlubin magie.
Egypt
Taita i Alyda byli šestnáctiletí otroci. Taita byl krásný, inteligentní a všestranně nadaný. Byl oblíbeným milencem svého pána. Protože byl heterosexuál,
hnusilo se mu toto násilí. Nalezl útěchu v náruči Alydy. Velmi se milovali.
Někdo je pánovi prozradil a uražený pán před očima Taity jeho milenku umučil. Sadistický velitel stráží Alydě nasadil čelenku ze surové kůže plnou uzlíků,
provlékl vzadu kolík a utahoval ho. Lebka dívky se nejprve protahovala, až
praskla. Taitovi pak bylo odříznuto celé přirození. Pán Taitu nezabil a držel ho
ve své blízkosti jako rádce, účetního, lékaře, stavitele. Někdy i jako občasného
milence. Celé roky musel Taita svou nenávist v sobě dusit. Taita byl reinkarnací
paní R. a Alydou byla paní L.
Příprava a výcvik
Paní S. se ve své vizi dne 9. 6. 2002 zúčastnila soutěže, která měla několik
kol. Zpočátku si vůbec neuvědomovala, že jde o soutěž. Se svým kamarádem
byla na dřevěné parketové dráze. Vypadalo to jako v úzké tělocvičně. Zezadu
99
přijížděla auta, ale když se k nim přiblížila, zmenšila se do velikosti hraček,
takže bylo možné je překročit. Takto se dostali do další místnosti, kde se dělo
něco podobného. Na konci dráhy paní S. odložila desky s papíry na skříň.
Na začátku další etapy se dívala na zařízení podobné řetízkovému kolotoči,
na kterém seděli lidé, a kolotoč se točil vlevo. Teď teprve pochopila, že jde
o jakousi soutěž či výcvik. Musela se ale vrátit pro odložené papíry. Potom byla
i s ostatními v závěrečném kole a seděla s nimi u stolu. Vedla je žena, která
jim předložila poslední úkol. Sníst potravu na talíři. Nevypadalo to moc vábně,
v jídle byly pruhy látky. Měla podezření, že jde o duchovní stravu, do které se
jí moc nechtělo. Uvědomila si, že není možné odstoupit a vrátit se zpátky, dalo
se jedině postupovat dál po cestě, na kterou již nastoupila. Začala jíst.
Potom se všichni ocitli v místnosti, která vypadala jako veliký sklad či šatna. Probíhalo vyhodnocení a každý dostal nějaký dárek za absolvování. Byla
zvědavá, co to bude. Dostala černé punčocháče se světlými pruhy. Přišlo jí to
skoro směšné, protože si nedovedla představit, kde by je mohla nosit.
Soutěž představovala nenásilný výběr adeptů pro misi na této planetě
ve hmotném světě. Odehrává se mimo čas a prostor. Paní S. a její kamarád
představují mužský a ženský princip duálu, který se právě oddělil, aby
mohl opět pracovat ve hmotné sféře. Auta, která přijížděla zezadu, představují životní cesty bytostí, se kterými se mají setkat a vyrovnat své karmické
dluhy. Ta auta, která se jim podařilo přeskočit, představují vyrovnání karmických situací, které s úspěchem absolvovali. Postoupili do dalšího kola,
kdy měli opět vykázat, že se dokážou vyrovnat i se složitějšími situacemi.
Na konci trenažéru si odložila desky s karmickými scénáři, ale velice brzy
pochopila, že bez nich by své úkoly nesplnila. Vrátila se pro ně, a tím vykázala svou cílevědomost. Teprve nyní pochopila, že jde o důležitý výcvik.
Řetízkový kolotoč s lidmi představuje reinkarnační kolotoč. Točí se vlevo,
protože lidé na něm sedící se musejí vracet opakovaně, dokud nepochopí
své omyly a chyby. Točí se vlevo, protože četnost jejich reinkarnací vychází
z omylů a chyb minulosti. Z kolotoče mohou sestoupit teprve tehdy, když
pochopí a vyrovnají své karmické dluhy.
V závěrečném kole již všichni seděli u stolu a přijímali poslední instrukce a rady od duchovního vůdce mise. Vedla je žena, která jim předkládala hmotnou stravu, aby se přesvědčila, zda jsou schopni ji přijímat. Tato
strava byla poznamenána duchovní úrovní sfér a dimenzí, kam se budou
reinkarnovat. Jídlem jim připomněla pravou duchovní stravu, kterou budou
hlásat.
Když skončila tato zkouška, odešli do skladu, kde proběhlo hodnocení, a podle výsledků zkoušek bylo rozhodnuto o jejich úkolech a rolích.
Odměnu představoval dárek, který jim v případě nouze pomůže splnit jejich
životní úkol. Pruhované punčocháče paní S. představují životní cíl, kdy má
pochopit oba principy a harmonizovat je. Od své pravé poloviny byla oddě100
lena, protože ještě nejsou na stejné úrovni. Setkají se, až budou připraveni
na své cestě na mystickou svatbu. Tyto punčocháče bude potřebovat ve
hmotném světě při sbírání potřebných zkušeností. Až budou pruhy na nich
v rovnováze, budou v rovnováze i oba její principy. Až se zbaví připoutanosti a závislosti, přestane trpět a bude vnímat bílé pruhy jako tisk na látce,
a nikoli jako rány. Tehdy přestane trpět.
Další vize pochází ze života mezi životy, kdy se předkládají zkušenosti
životů jednotlivých členů mise, které získali ve hmotném světě. Protože pro
příslušnou éru byly oba principy v nerovnováze, předstupovali členové se
svými zkušenostmi před svou mateřskou bytost s obavami. Muž v uniformě
představuje mužský princip éry, kde vládne tvrdě a nekompromisně. Je to
éra válečných střetů.
Paní S. podporovala svou láskou svého manžela, který byl starší duší
a věděl, že nezvládl vše tak, jak si naplánoval. Byl odpovědný a nechtěl, aby
nesla odpovědnost za něho. Přijal zodpovědnost za svůj život do vlastních
rukou a byl připraven složit účty za své činy svým duchovním vůdcům.
Rozvolnil svá pouta k manželce a ta byla pro tuto chvíli svobodná. Paní S.
pak pokračovala ve své životní pouti již sama, až k vrcholnému okamžiku
svého života.
Vychází z budovy na dvůr a stoupá po svahu až k mřížovému plotu, kde
se vidí jako dívka, která chce odejít ze svého života. Vidí se jako mladá dívka,
která je zasažena kulkou do prsou. Padá na trávník.
Je to obraz z minulého života, kdy zůstala připoutaná ke svému životnímu druhovi a nesmířila se s jeho smrtí. Tehdy spáchala sebevraždu. Nyní
prochází stejnou zkouškou, ale protože jí byla dána svoboda a ona se zbavila
připoutanosti, zvládla tuto těžkou životní zkoušku a neřešila ji sebevraždou,
která vždy znamená útěk od zodpovědnosti.
Doplňující karmický scénář
Ve vizi jsme šly spolu s dcerou dne 10. 6. 2002 po ulici a já jsem zamířila
k prodejnímu stánku a chtěla jsem vsadit na nějakou hazardní hru u muže,
kterému stánek patřil. Řekla jsem číslo jedenáct a muž jedenáctkrát otočil
balíček karet. Ve skutečnosti to byly bankovky. Dceři se to moc nelíbilo, ale
vyhrála jsem čtyřicet tisíc korun. Muž je měl vyplatit, ale chtěl si odečíst
nějaké poplatky. To se jí opět nelíbilo. Pak jsme seděly u stolu s cizinci, kteří mluvili anglicky a vysvětlovali nám něco o své zemi. Popisovali nám její
zeměpisnou polohu, viděly jsme to jako na mapě. Uvedli několik názvů, které
zněly japonsky.
Protože tvůj první karmický plán byl splněn, šla jsi požádat o doplňující
scénář. Paní S. se to nelíbilo, protože se domnívala, že příliš riskuješ. Došlo
101
k vyrovnání mezi tebou a cizincem. Chtěl, abys mu za to, že došlo k vyrovnání dříve, zaplatila; nepochopil, že to bylo výhodné i pro něj. Nakonec si
již žádnou „odměnu“ nenárokoval.
Další možnost sbírání zkušeností se vám nabízí v Japonsku. Bude
záležet na vaší volbě. Tam je ještě ženský princip díky tradicím v područí
mužského principu.
V současném životě se najednou dcera S. ocitá u nemocnice v Řetenicích.
Jde směrem do centra. Všimla si, že lidi chodí pozpátku. Tehdy jsem se tam
objevila i já s dalšími lidmi, ale my jsme šli vpřed. Dcera si uvědomila, že třikrát
vypadl zvuk. Já neslyšela nic. Když mne na to upozornila, rozhodla jsem, že
se musíme vrátit na místo, kde se to stalo. Přišla jsem na to, že jde o tři ženy,
jejichž volání o pomoc bylo přeslechnuto. Byla to její přítelkyně M., moje mrtvá
přítelkyně M. H. a kadeřnice paní D. Kromě její přítelkyně jsou všechny mrtvé.
Na druhé straně ulice zahlédla ležet paní M. Když jsme k ní přišly, stěžovala
si na bolest hlavy. Přiložila jsem jí ruku na čelo. Vedle ní seděla teta a zrovna dokončila kytičku z papíru. Byla tmavá, s černými okraji. Podala ji dceři.
Zdálo se jí, že má květina nerovnoměrné okraje, a chtěla je opravit, ale bylo
jí to zakázáno.
Když jste se probudily pro plnění svých úkolů, zjistily jste, že práce
bude náročná, protože lidé se báli vstoupit na cestu duchovního pokroku.
Báli se cokoli změnit. Proto se vám zdálo, že jdou pozpátku. Hodně jich
šlo inverzním vývojem a nechtěli vidět následky svých činů. Během této
cesty vypadl zvuk a ty jsi neslyšela u tří paní M. volání o pomoc. Bylo to
ve vašem společném karmickém plánu a ty jsi ho nemohla změnit. Tyto
tři ženy byly v područí mužského principu, každá svou podřazenost řešila jiným způsobem. Představují trojjedinost ženského principu. Pro paní
S. jde o varování, protože její přítelkyně je vážně ohrožena na zdraví.
Bolest hlavy druhé paní M. symbolizuje její odchod ze života. Zemřela
na mozkovou mrtvici a ty ses jí snažila bolesti ztišit a usnadnit jí odchod.
Tvoje sestra, která vedle ní seděla a podala paní S. květ svého života, ji
varuje, aby nezmařila svůj život tak, jako to učinila ona. Její květ života
byl původně bílý a krásný a ona ho svou připoutaností a závislostí pošpinila. Z bílého květu se stal temně šedý květ s černými okraji. Přineslo jí
to mnoho utrpení. Paní S. chtěla květ opravit, ale nebylo to dovoleno.
Tvá sestra se bude učit lásce bez připoutanosti během dalších životů. Své
omyly a chyby musí napravit sama. Dcera může jen poděkovat za nastavení zrcadla a varování, aby neopakovala stejné chyby a svůj květ života již
udržela čistý a svobodný.
Děkujeme!
102
Očista mužského a ženského principu, vývojová cesta
Dva bílé kruhy se dotýkají a tvoří symbol nekonečna. (Ležící osmička.)
V nich šlehají plameny bílého ohně. Mění se v muže s bílými vlasy a vousy.
Je to Boží tvář a představuje moudrost mužského principu.
Tmavě šedá mužská postava jde zleva doprava a nese vždy dva a dva velké
průsvitné úpisy.
Jsou průsvitné tak jako jeho cíle. Postava směřuje ke svému duchovnímu
zmaru. Je to velmistr. Úpisy nese za oba své duály.
Proud oranžové energie směřuje do centra.
Vzniká Slunce spravedlnosti.
Jeho světlo zalévá postavu velmistra. V jeho světle mizí na výložkách jeho
řády a vyznamenání z temnot magie.
Potom je eliminována jeho tvorba a nakonec on sám.
Rozděluje se ve dvě temné postavy, muže a ženu. Vstupují do Slunce spravedlnosti.
Představují mužský a ženský princip mágů. I oni jsou eliminováni.
Vidím hejna třepotajících se netopýrů, kteří se hromadí před Sluncem spravedlnosti a touží po této poslední zkoušce, aby se očistili.
Projdou jen ti, jejichž srdce je schopné pravého citu lásky. Ti mají před
sebou dlouhou cestu reinkarnací, aby napravili, co pokazili. Ti, kteří neprošli ohněm spravedlnosti, jsou eliminováni. Objevují se i jejich oběti, které
také nejsou bez viny, protože nesou temný kříž své karmy. Teprve až pochopí a napraví své omyly a chyby, bude jim tento kříž odebrán.
Impulz na rozvolnění vazeb s temnotami magie je poměrně silná a vytrvalá bolest těsně vedle páteře nad levou lopatkou. Dlouho jsem nemohla přijít
na to, co znamená. Volala jsem paní L. a zjistily jsme, že jde o magický vliv
ženského principu velmistryně. Uviděly jsme černou ruku s prstenem, který
se později změnil v klíč. Tato ruka chránila pupeční šňůru připoutanosti, jež
vedla z těchto sfér přes strom života do temných sfér magie. Vedly jsme prosby
za všechny, ať jsou jakéhokoli principu či podoby, kteří jsou takto spoutáni
svými manipulacemi a úpisy s těmito sférami a dimenzemi. Tato pupeční šňůra
musela být vyříznuta laserem lásky a eliminována i se svou ideou jako magická konstrukce, kterou také byla. Rány musely být vyčištěny a zhojeny milostí
Boží. Klíč byl odevzdán Otci a prosily jsme, aby ho odevzdali všichni, kteří
ho získali, a žádali o jeho vyškrtnutí z příslušných ákášických záznamů. Pak
byly uzavírány zdroje negativity a eliminovány. Nakonec byly uzavřeny temné
světy magie. Potom byla otevřena cesta Nejvyššímu principu lásky a stvoření. Následovala očista, zklidnění a harmonizace živlů a očista i harmonizace
mužského a ženského principu. Vedly jsme prosby za celý vesmír tak, jak nás
vedl Otec milostí svou.
103
Objevuje se temná koule rozvířené špíny z negativních manipulací. Před ní
stojí temná vývojová osmička.
Takto končí inverzní vývoj všech mágů, pokud se včas nevzpamatují.
Karmické platby
Ve své vizi dne 22. 6. 2002 byla paní L. na návštěvě u strýce a tety
v Řecku. Nejprve si chtěla vzít nějaké pantofle na přezutí, ale ty, které byly
na poličce, jí byly malé. Musela zůstat bosa. Při hledání pantoflí strčila do
nějaké krabice, jejíž obsah se vysypal na zem. Bylo v ní veliké množství knoflíků. Paní L. je všechny posbírala a uklidila. Byla s ní i její matka.
Návštěva v Řecku představuje přípravu na reinkarnaci v této zemi.
Pantofle představují ochranu před citlivostí. Nebylo to povoleno. Citlivost
musela být zachována, aby pochopila, co je to připoutanost a jaké utrpení
přináší. Knoflíky jsou symbolem jejích i matčiných připoutaností. Matka je
její paralelní bytost. Uklidila vše, to znamená, že pochopila. Matka nepomáhala, ještě plně nechápe kletbu připoutaností.
Když přišel strýc domů, chtěl, aby mu paní L. pomohla rozdat lístky bílého
papíru se jménem a částkou, kterou má dotyčný zdědit. Za stolem seděli jen
muži a lístky s dědictvím náležely jen jim. Částky byly značné. Paní L. se viděla
jako malý chlapec a její „dědictví“ bylo nejmenší. Když ležely všechny lístky na
stole, zafoukal vítr a tři lístky byly smeteny na zem. Paní L. je měla zvednout,
ale nemohla je najít, protože se na zemi válelo veliké množství dokladů.
Potom jí strýc ukazoval fotky z mládí, kdy byl vojákem. Našel mezi dokumenty i doklad, že byl propuštěn do důchodu. Doklad měl podobu rodného listu
a byl světle zelený. Pak zahlédla v deskách dvě bankovky. Byly veliké. Jedna
byla tmavě modrá a druhá medové barvy. Byly třírozměrné a vypadaly jako
plastické mapy planet Země a Jantaru.
Strýc byl její duchovní rádce a učitel. Lístky s částkami peněz byly karmické platby. Bylo to neblahé dědictví mužského principu, který vedl války.
Strýc jí ukazoval, jak ve válečných střetech mnozí svým utrpením zmenšují
své viny, jiní naopak zvětšují svůj podíl vin. V tomto víru zmizel i karmický dluh paní L., protože pochopila svou karmu. Strýcovo propuštění do
důchodu představuje odchod z hmotného těla. Těžiště jeho práce spočívalo
v práci za éry první světové války. Veliké plastické bankovky představují
karmickou platbu obou planet Země a Marsu – Jantaru.
Když začal slavnostní oběd, přišly i ženy. Paní L. se na oběd nechtělo.
Zůstala stranou, ale hosté pro ni přišli. K obědu byly kynuté knedlíky s ovocem,
ale ona je měla plněné dlouhými nudlemi. Po obědě jim strýc ukázal celý dům
i s dvorem. Povídal, že všechno čisté dřevo musí být natřeno medovou barvou,
že to vláda kontroluje.
104
Slavnostní oběd byl slavností smíření, proto přišly i ženy. Paní L. se
nechtělo, protože byla ještě připoutaná ke svému pokání. Každý měl svou
duchovní stravu takovou, jakou si zasloužil. Paní L. je měla plněné svou
připoutaností, kterou symbolizovaly nudle. Strýc jim ukázal stav jejich nitra,
včetně všeho, co by ještě měli napravit. Byl jejich rádcem a upozorňoval je,
že se budou zodpovídat z toho, jak se snaží napravovat své omyly a chyby,
zejména na Jantaru. Kontrolovat je bude rada nejvyšších.
Potom uviděla paní L. síť, ve které bylo mládě tygra. Když se jí dotkla, aby
mládě pohladila, dostal se tygřík ven a běhal volně po dvorku jako malé kotě.
Síť, ve které byl tygřík spoutaný, byla síť předsudků a připoutaností ke
všem dravcům. Tygříka spoutal strach z předsudků lidí vůči všem dravcům.
Paní L. se šla projít. Všude bylo moře. Bylo léto a jí to připadalo krásné,
ale myslela na to, že zima zde musí být krutá.
Byl to počátek života na probuzeném Marsu – Jantaru.
Dne 24. 6. 2002 vidí čtyři temné plameny, které se snaží vše pohltit.
Jde o duál velmistra a velmistryně, kteří se snaží zachránit před eliminací, jež jim náleží jako uměle stvořeným. Je třeba vést prosby za ochranu před
jejich vlivem a chtivostí. Prosit, aby byli vyškrtnuti z ákášických záznamů
všech, kteří jsou jimi ohroženi, tak jak moudrost Boží dovolí.
Čistý mužský a ženský princip stojí proti sobě. Mezi nimi je kruh energie,
ze kterého uniká světlo v horní části.
Je třeba prosit za harmonizaci obou principů a vůdce ze světlých sfér
pro ně.
Dne 27. 6. 2002 jde paní L. se mnou na opuštěné místo, kde stojí velice starý
chrám. Uvnitř bylo pouze několik mnichů. Cestou do chrámu jsme se zastavily
v obchodě s textilem, kde si měla paní L. vybrat něco na sebe. Vybrala si světle
zelenou volnou noční košili. Potřebovala ji na divadelní představení v chrámu,
kde měla recitovat. Vše si opakovala a já jsem ji zkoušela.
Chrám je chrámem lásky. Do těchto míst může vstoupit jen ten, kdo zná
cit pravé lásky. Mnichové jsou ve službách pravé lásky. Paní L. je adeptkou
na tento post. Představuje ženský princip, mniši mužský princip. Je to příprava na další životy.
Paní S. jako anděl strážný
Dne 27. 6. 2002 se dceři S. zdálo, že pozoruje kamarádku K. se synem T.
Byly mu dva dny a mluvil v jednoduchých větách. Za nějaký čas ho dcera
hlídala a on už mluvil jako dospělý. Kamarádka ho přebalovala, dcera stála
vedle a dívala se. Vedle nich sedělo miminko, ale jeho matka nedávala pozor
a dítě začalo padat ze stolu. Dcera ho zachytila za patu. Matka ho uchopila
105
a ona uvolnila stisk, ale dítě opět padalo. Znovu ho zachytila a matka pak
vzala dítě do náruče. Pomyslela si, že matka není moc šikovná. Potom potkala
malého T. s otcem na procházce. Chlapec se batolil a mluvil plynně anglicky.
Po určité době ho viděla na hodině středoškolské matematiky. To mu již bylo
pět let. Dcera si sedla vedle jeho lavice a pozorovala, jak mu to jde.
Jela na služební cestu. Doprovázela na veletrh pána středního věku.
Cestoval někam na Východ, buď do Izraele, nebo do Arábie. Těšila ji důvěra,
která jí byla věnována. Byla však brzy zklamaná, když zjistila, že ten člověk dokáže zneužít všeho. Ukazoval jí fotografický aparát a potom jí ho dal
podržet. V tu chvíli si uvědomila, že byla zneužita a budou nepříjemnosti.
Potom byla v klášteře, kde kromě řádových sester byli také domorodci.
Vypadalo to jako výcvikový tábor teroristů. Snažila se jim vysvětlit, že není
možné, aby jejich náboženství schvalovalo vraždění. Vedla je k tomu, aby si
zkusili představit, že na obou stranách jsou matky, kterým umírají děti.
Nakonec se ocitla na břehu moře, ale to nebylo vidět. Začínala tam poušť.
Na jejím okraji již vyrážely nějaké rostliny. Dcera S. byla na odchodu a měla
v náruči nějaké květiny. Ty pak vysadila na kraji pouště.
První výjev ukazuje péči o mladé matky a jejich kojence. Je vidět zásahy
anděla, když nezkušené maminky ohrozí zdraví i život dítěte. Potom jí byla
svěřena péče o obchodníka. Tento úkol ji velmi těšil, ale brzy byla zklamaná
myšlením a cítěním svého svěřence, který se modlil za neúspěch a zkázu
svých protivníků. Snažila se ho přivést na pravou cestu.
Klášterní práce v ní budila soucit se svěřenci a velmi se snažila, aby
její svěřenci pochopili pravou podstatu učení lásky. Její péče vrcholila na
Marsu, kdy pomáhala s oživením přírody.
Takto se uzavírá kruh událostí, které zavinily zkázu Marsu. Společnou
rukou zde budou pracovat oběti i agresoři a budou se učit vážit si všech
bytostí na každé planetě. Budou při vzniku nového života na planetě, která
byla zničena tvrdostí a pýchou některých bytostí. Utrpení, kterým mezitím
prošli, je naučilo si vážit daru života. Nyní ho budou budovat a chránit.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Budoucnost, spolupráce
Ve své vizi dne 28. 6. 2002 mne paní L. vidí jako lékařku. Sebe vidí jako
zdravotní sestru. Jsou zde fronty starých lidí, mužů i žen, sem tam je nějaké
dítě. Většinou mají berle. Dala jsem jí notýsek, aby zapisovala, jak jdou za
sebou a kdy mají přijít. K uzdravení stačilo, když přišli jednou na hodinu
léčení.
Paní L. je připravovala a vše vysvětlovala, já jsem léčila. Potom přišel zrzavý
mladík, který měl modré oči a adoptoval dvojčata. Chlapce a holčičku ve věku
106
sedm až osm let. Měli blond vlásky. Za nimi přišli válečníci s černými vlasy
a mluvili neznámým jazykem. Byli drsní.
Jde o plnění úřadu duchovních učitelů a léčitelů. Staří lidé jsou staré
duše obou principů. Berle symbolizují jejich duchovní bezmocnost. Zrzavý
mladík zastupuje Jantarany a přivádí mužský a ženský princip, který má
být veden láskou, aby zůstal v harmonii. Válečníci jsou pozemšťané, kteří
bojovali za svá práva. Jantarané jim nerozuměli, učí se je teprve chápat na
základě prožitých životů společně na planetě Zemi.
Poznání: Židé, jako národ vyvolený, byli Jantarané.
Dopis Otce
Děti moje,
prošly jste náročnými zkouškami zralosti ducha. Probíhaly po celý čas
vaší výuky a vrcholily v tomto závěrečném školním roce. Všichni jste se
dostávali do náročných životních situací, ve kterých jste vykazovali svou zralost. Začínaly nenápadně a postupně nabíraly na síle. Těžké byly zvláště tím,
že jste byli zvyklí pracovat pod láskyplnou ochranou vesmírné jednoty lásky.
Během těchto zkoušek jste však pracovali sami. Jednali jste tedy naprosto
svobodně a projevovali jste se tak, jací skutečně jste. V závěru zkoušek jste
viděli a slyšeli něco jiného, než byla objektivní skutečnost. Vy jste museli
rozlišit pravdu od klamu, i když vám byly odebrány energetické průkazy
a kódy pravdy vám nefungovaly. Byli jste nejistí a někdy jste se i mýlili. Bylo
jen na vašem smyslu pro odpovědnost, zda svůj omyl přiznáte. Vaši duchovní rádcové museli odstoupit, abyste mohli vykázat svou duchovní urozenost.
Slyšeli jste i tvrdé pravdy o sobě a bylo jen na vás, zda jste pochopili, že to
byla jediná možná pomoc, která vám směla být poskytnuta. Předávali jsme
vám důležitá sdělení, která se týkala očisty vašich přátel, a byli jste zkoušeni
a zvažováni, zda dokážete předat toto poznání co nejrychleji, i když jste
měli obavy, že své přátele zasáhnete v jejich iluzích o sobě samých.
Čas zkoušek je u konce. Dověděli jste se o sobě mnoho důležitých věcí.
Pokud jste nepodlehli svému sobectví a ješitnosti, pochopili jste a očistili
jste se. Gratulujeme vám, pokud jste uspěli. Ve svém srdci ví každý z vás,
jak jste dopadli. Byli jste stateční a našli jste pravou lásku. Ti z vás, kteří jste
zůstali připoutaní, jste volili podle své zralosti. Svou duchovní urozenost
tak objevíte někdy později. Během těchto zkoušek jste byli zvažováni, zda
se hodíte pro další práci na díle Božím.
Uspěl jen ten z vás, kdo nezatoužil po slávě, moci a penězích, kdo v sobě
nese pravou lásku a nepodlehl sobectví. Jen ten v tomto zápase sám nad
sebou zvítězil. Vracíte se zpět do vesmírné jednoty lásky a my jsme šťastni,
že vás zde můžeme uvítat. Víme, že jste zažili i určitá zklamání sami nad
107
sebou, ale i u svých nejbližších. Zažili jste okamžiky pravdy a většina z vás
vše dobře zvládla.
Vítáme vás ve vesmírné jednotě lásky! Svou znovu nalezenou lásku již
neztratíte.
Mír s vámi!
Žehnám vám!
Otec
Jak jsme se našli
Paní L. ležela v pokoji, který byl celý žlutý, na modré posteli. U dveří na
druhé straně ležel pan F. mladší. Pokoj neměl žádná okna. Paní L. vstala první
a dotkla se prstem nosu pana F., aby ho probudila. Když otevřel oči, řekl jí, že
ji miluje. Ona odpověděla, že ho má také ráda a jeho rodiče též. Potom odešla
z pokoje a procházela celým bytem.
Postupně přicházela celá skupina na návštěvu. Já jsem nebyla nikde vidět.
Paní D. s paní R. sdělily paní L., že když zde nebyla, měla skupina schůzku,
která původně nebyla v plánu. Paní L. mrzelo, že se jí nemohla zúčastnit.
V bytě měla tabuli, na kterou psala poznámky bílou křídou. Kdo přišel, zapsal
též něco na tabuli.
Pokoj odhaloval stav nitra paní L. Probudila se první pro cestu lásky.
Modrá postel představovala jejich reinkarnaci na planetě Zemi. Zde se měli
všichni marťané učit pravé lásce. Žlutá barva, která naplňovala jejich pokoj,
byla barvou Jantaru. První, koho nalezla a probudila, byl pan F. Jedině cesta
lásky je mohla dovést k pochopení, očistě a cíli.
Paní L. procházela celým bytem a hledala lásku, hledala své bližní, se
kterými se karmicky vázala. Postupně nalezla celou skupinu agregorů. Na
tabuli zapisovala karmický plán jejich skupiny. Každý, kdo se hlásil k práci,
se zapsal na tabuli, která představovala individuální i společný karmický
plán. Byl to první krok a předpoklad k pochopení karmy Jantaranů i agregorů. Byla to příprava na tvůj příchod.
108
Pracovala s nimi i kolegyně paní L., paní Š. Kouřila a paní L. ji slušně
požádala, aby s tím přestala, že si nepřeje, aby zde někdo kouřil. Paní Š. se
moc přestat nechtělo, a tak ji paní L. požádala, aby šla s cigaretou ven. Její táta
to slyšel a snažil se svou cigaretu schovat. Paní L. to však viděla a prosila ho,
aby šel také ven. Hodně se zlobil, ale ona věděla, že nemůže od této podmínky
ustoupit. Když se vrátila do svého bytu, měla stěny plné pavouků. Všechny
musela pochytat a očistit stěny od pavučin. Pavouky musela zlikvidovat. Když
byl žlutý pokoj čistý, obě modrá lůžka se spojila a přesunula do místa, kde
původně bylo lůžko paní L., proti dveřím. Pan F. zde již nebyl.
Někteří z členů skupiny podceňovali svůj karmický úkol, zejména očistu
od magie. S těmi se skupina musela rozejít, protože nebyli schopni jít cestou
lásky a pracovat na sobě samých.
Návrat do bytu představuje tentokrát planetu Jantar. Bylo nutné ji očistit
od všech magických zásahů a eliminovat veškerou magickou tvorbu, která
nesouhlasila s plánem Božím. Když byl Jantar očištěn, obě lůžka se spojila.
Byla to mystická svatba mužského a ženského principu. Manželská lůžka
představují obě planety. Protože byla dokončena očista obou planet, které
představují oba principy v jejich trojjedinosti, zavládla mezi nimi harmonie.
Konečně si byli rovni.
Pan F. zde již nebyl, protože potřebovat ještě sbírat nějaké zkušenosti,
aby se mohl očistit.
Dům
Paní R. se zjevil světle hnědý dům s tmavou střechou. Bydleli v něm mentálně postižení lidé. S nimi tam žili ještě jiní lidé, ale ti byli zavražděni.
Do domu má přijít kontrola, která hledá zavražděné, ovšem neví, že jsou
tito lidé již mrtví. Paní R. vše pozoruje zvenku a má obavy, co bude, až je najdou. Muž, který pracuje v domě jako ošetřovatel, mávne rukou a řekne, že to
nebude problém. Vyvede své svěřence ven, seřadí je do zástupu a postaví se do
jejich čela. Mrtvoly mají po pravé ruce a zleva nabírají sníh a mrtvoly zahazují,
většinou rukama. Vůbec si neuvědomují hrůznost svého konání. Vedoucí je
v pohodě a říká paní R., že je to součást terapie a nikoho prý nenapadne, že
zahazují mrtvoly. Paní R. byla z toho konsternovaná.
Světle hnědý dům s tmavou střechou představuje duchovní stav lidstva.
Jeho podstata je skoro čistá. Střecha představuje jeho myšlení, tedy nadstavbu. Ta je dosud temná. Vedoucí ošetřovatel „domova“ je velmistr, tedy
nejvyšší mág. Postižení jsou lidé, kteří přijali jeho učení a jednají a myslí jen
tak, jak jim to dovolí. Jsou omezení. Proto jsou v této vizi představeni jako
duševně postižení. Mrtvoly představují ty bytosti, které se staly stoupenci
černé magie a jsou duchovně mrtvé. Neznají lásku, neznají soucit, znají jen
109
připoutanost a magické manipulace, které je posilují v pýše a sobectví. Sníh,
do kterého jsou zahrabávány, je symbolem nedostatku vřelého citu lásky.
Je to zmrzlé království.
Kontrola představuje temné anděly, kteří dozírají na to, aby se míra
spravedlnosti u každého naplnila tak, jak mu náleží.
Spolupráce mužského a ženského principu
Paní L. je ve své vizi dne 1. 8. 2002 v knihovně, kterou řídí moudrý stařec.
Je to knihovna ákášických záznamů. Stařec je pán karmy – Jitřní
anděl.
Paní L. se probírá svazky, ale nemůže nic vybrat, vše již prostudovala. Byly
to dvě dlouhé, takřka nekonečné řady knih, které k sobě určitým způsobem patřily. Byly to záznamy o mužském a ženském principu jejich reinkarnací. Měla
potřebu se očistit, jít na WC. Byla odmítnuta s tím, že to proběhne až v práci.
Všichni tedy odešli do práce. Venku bylo mrazivo. Letěli vesmírem a teplo bylo
opět, až když se ocitli v kanceláři. Byly zde samé ženy.
Kancelář byla dimenzí, kde se připravovala očista ženského principu od
vin a předsudků vůči mužskému principu.
Byla jsem na nějakém soustředění. Školení končilo. Byla jsem mezi samými muži, ženy zde byly jen výjimečně. Pobíhám, balím si věci a hledám WC.
Chystám se na slavnostní rozloučení. Vím, že je to jiné než posledně. Je to
veselejší. Chodím sem a tam a kontroluji, zda jsem na nic nezapomněla.
Soustředění představuje přípravu mužského principu na další reinkarnaci. Byly pečlivě rozebrány všechny omyly a chyby, kterých se mužský
princip dopustil, proběhla i očista. Jsou zde většinou muži, ale některý duch
mužského principu se bude reinkarnovat v dalším životě ve hmotném těle
pro poučení jako žena, proto bylo žen tak málo.
Najednou se ocitám na temné ulici. Proti mně běží krásný šedý pes s delší
vlnitou srstí. Staví se na zadní nohy a objímá mne packami a olizuje. Za ním se
v temnotě ztrácí čarodějnice. S těžkým srdcem psovi sděluji, že o něho nemám
možnost pečovat. Vypadá to však, že mu nakonec vyhovím, a čarodějnice odchází pravděpodobně do světla, protože ji obklopovalo světlo, jako když se začíná
noc měnit v den. Domnívám se, že pochopila a vzdala se svých čar.
Temná ulice představuje hmotný svět, kde ještě vládne magie. Šedý pes
je tvůj manžel, který byl kdysi pro svou věrnost k tobě začarován do psa
a připoután k čarodějnici, která proklela všechny svaté děti. Tato čarodějnice opakovaně odváděla tohoto muže od tebe, když jste uzavřeli sňatek.
Později sama trpěla, ale protože byla hluchá ke všem napomenutím, stalo se,
že i ve hmotném světě trpěla hluchotou. V posledním životě z vás byla tato
kletba sňata. Tím, že jsi ho mezi časem a prostorem opět přijala a poskytla
110
čarodějnici ponaučení, které potřebovala, byli jste od této komplikované karmy osvobozeni. Hlavní úlohu sehrálo vzájemné porozumění a odpuštění.
Jsem zpět na chodbě budovy, kde probíhalo školení. Hledám toalety, abych
se očistila. Ukážou mi bílé dveře s označením „Ženy“. Vstoupím a jsem ve
velikém sále, do kterého vede několikero dveří. Dveře jsou prosklené. Hledám
trochu soukromí, je zde plno žen, ale za nimi pronikají i muži.
Je to ženský princip v mužském těle.
Zastavím je a žádám, aby měli chvíli strpení. Někteří váhavě poslechnou,
ale většina z nich na mé prosby nedbá. Teď už energicky zakročím a prohlašuji,
že by mohli těch pět minut, než vykonám potřebu, počkat. Muži se cítí dotčeni,
ale poslechnou. Vykonám očistu a pracuji dál podle plánu. Vše již probíhá
harmonicky.
Toalety představují místo očisty; abys mohla pomáhat ostatním, musíš
se sama nejprve očistit. Nejvíce jsou netrpěliví ti, kteří byli liknaví a nyní
zjistili, že se opozdili.
Mystická svatba: obě planety, Země a Mars, se karmicky vyrovnaly
a očistily. Vše je odpuštěno, proběhla slavnost smíření. Je třeba se připravit
na společnou práci.
Zleva proudí jemná světle zelená energie a zaplňuje větší část prostoru.
Zprava proudí jemná bleděmodrá energie a zatím zaplňuje menší část prostoru.
Obě energie se mísí a jejich láska cosi tvoří.
Je to Boží tvorba. Otevírá se zdroj vodního živlu na planetě Marsu. Je
to zdroj života na této planetě. Je to pramen života. Planeta Jantar bude
vzkříšena.
Během vedení proseb za šedého psa a čarodějnici se vztyčily přede mnou tři
ohromné kobry. Vyzařovaly temně rudé světlo hněvu. Jakmile padla prostřední,
nejvyšší hlava kobry, bylo kouzlo i s kletbou zlomeno a eliminováno. Všichni
byli opět svobodní.
Slavnost
Slavnost, na které jsme se dne 10. 8. 2002 všichni sešli, nebyla jen oslavou mých sedmdesátin, ale byla duchovní slavností, na které jsme obdrželi ty
nejcennější dary. Očista agregorů byla u konce. Vrátili se do vesmírné jednoty
lásky a znovu skládali slib věrnosti do rukou strážce vesmíru.
Čas, který měli stanovený, byl určen na závěr milénia. V přechodném údobí
byl stanoven na ukončení očisty každého agregora jeden rok. V této etapě bylo
sice důležité, aby každý z agregorů pracoval neúnavně na své očistě, ale ještě
důležitější bylo, aby pracoval ve prospěch svých bližních i na úkor svého volného
času. V tomto období se nezbytně měnil jejich hodnotový žebříček. Museli se
naučit rozlišovat podstatné od nepodstatného, museli poznat, co je zavádějící.
111
Učili se znovu chápat podstatu pravé lásky a zbavovali se připoutaností i magického způsobu myšlení a cítění. Ti, kteří byli pilní a obětaví, stihli vše včas.
Slib věrnosti, který znovu vkládali do rukou strážce vesmíru, byl v podstatě
slibem věrnosti vesmírné jednotě lásky. Bez tohoto slibu by se nemohli vrátit.
Potom bude nastolena rovnováha.
Z této situace vyplývají důležité úkoly. Pomáhat postavit se na cestu lásky
všem, kteří po ní touží, a spolu s nimi napravovat omyly a chyby minulé éry.
Pomáhat s očistou životního prostředí duchovně i hmotně.
Druhý den po slavnosti jsem zjistila, že se mi deaktivovaly léčebné obrazy.
Vedla jsem prosby, ale obrazy zůstávaly prázdné. Po chvíli naskočily dva základní, které zajišťovaly spojení s našimi přáteli, a potom obraz mobiliáře pokladů
z Atlantidy. Konzultovala jsem situaci s paní L. a ta mi potvrdila, že mřížka
(genetický kód) planety je narušená a rozházená. Vedly jsme prosby za její
harmonizaci i za obyvatele planety Země. Prosby byly vyslyšeny. Obrazy byly
opět aktivní. Současně probíhal duchovní postup planety i jejích obyvatel.
V blízkosti planety Země proletěl velký meteorit, který unikl pozornosti
vědců. Ten způsobil vzedmutí vodstva planety. Protože agregoři stihli většinou svou očistu včas, byli jste zachráněni před totálním zničením planety.
Proto bylo již vše duchovně připraveno pro očistu planety i obyvatel. Na
obyvatelích planety Země je, aby dokončili tuto očistu i ve sféře hmotné,
a agregoři jim v tom budou pomáhat tak, jak to Otci slíbili.
Bylo nutné vést prosby za zničenou pevninu Mu i za úlomek planety
Faethónu, za Nimiru. Prosili jsme, aby všechny úlomky planet, které ohrožují ostatní hvězdy, byly svedeny na takovou dráhu, kde by toto nebezpečí
nehrozilo. Prosili jsme o eliminaci těchto úlomků tam, kde to moudrost Boží
dovolí.
Aby agregoři dosáhli duchovního postupu, museli splnit tyto tři podmínky:
1. Očista a návrat do vesmírné jednoty lásky.
2. Zachránit planetu Zemi i s jejími obyvateli před zkázou.
3. Pomoci lidstvu najít cestu pravdy a lásky, pomoci mu s očistou. Třídění
lidstva probíhá podle zákonů vesmírné jednoty lásky. Rozhodující je
princip přitahování na základě rovnosti.
Slib, který jsem dala Otci, byl splněn ve stanoveném čase. Zákon o respektování svobodné vůle byl dodržován. Děkujeme Otci za milost, kterou nám udělil.
Tato šance byla pouze na přelomu milénia.
Mír s vámi!
112
Loučení s magií
Dcera S. sedí ve své vizi dne 13. 8. 2002 v jakési kanceláři u stolku proti svému šéfovi. Byla hrozně nešťastná. Šlo o případ mladé ženy s dítětem a koněm.
Zřejmě si koně nemohly nechat. Jen šéf mohl zasáhnout, ale zřejmě to neměl
v úmyslu. Dcera plakala. Zdálo se, že šéf nevidí, jak je nešťastná. Nakonec se
jí zeptal, jestli si nechce dát čaj z jeho menu. Ona souhlasila a čekala, že jí dá
nápojový lístek, aby si mohla vybrat. Najednou jí přišla SMS od jejího známého. Chvíli si myslela, že je to menu. Ve zprávě byla nabídka, že každé ráno v pět
hodin cvičí s osobní trenérkou, zda se k nim nechce přidat.
Paní S. je představitelkou všech, kteří se rozhodli očistit od magie, ale
ještě podléhají jejímu vábení. Kancelář představuje její nitro. Šéf je její
„nadjá“ čili mateřská bytost. Její šéf nekompromisně sleduje stanovený cíl.
Jediné, co jí může nabídnout, je očista. Tu symbolizuje šálek čaje, případně
obřad čaje, který je symbolem jednoty s vyšším Já. Paní S. plakala, protože
tesknila po magii, že si nemůže ponechat její výhody, jako je moc, síla a vliv.
Mladá žena je ona, i dítě představuje její část osobnosti v ní ukrytou, kůň
představuje sílu magie, moc i vliv. Pro něho pláče její ego. Naštěstí souhlasí
s nabídkou šéfa, že se ztotožní se svým vyšším Já a očistí se. Vtom přichází
pokušení v podobě SMS „přítele“. Přítel a cvičitelka jsou personifikací velmistra a velmistryně. Cvičení představuje nácvik magických manipulací.
Najednou je opět sama v místnosti s mladým chlapcem. Byl to syn člověka,
který jí poslal SMS. Na jedné straně si o ni dělal starosti, protože jí nebylo
dobře, a na druhé straně jí říkal, že by měla odejít z této místnosti, protože
náleží jeho otci. Prý se nehodí, aby tam byla. Také žádal, aby vrátila knihy,
které měla u sebe. Dcera odpověděla, že je nemůže vrátit, protože se musí naučit
jejich obsah. Navrhla, že mu je půjčí, pokud je potřebuje. V tu chvíli se objevil
jeho otec a řekl, že dobře učinila, a zase zmizel.
Opět byla ve svém nitru. Mladý chlapec byl pokušitel, který ji chtěl
„zachránit“ pro magii. Měla vystoupit ze svého nitra, aby nepoznala pravdu
o darech a poutech, která ji spojují s magií. Když neodcházela, požadoval
zpět dary magie a jejich učebnice. Paní S. je nechtěla vrátit a za to ji velmistr
pochválil.
Byla stále v té místnosti a stála u pohovky, na které byla hromádka nočních
košil. Nechtěla, aby si jich chlapec všimnul, a chtěla je uklidit do skříně. Jedna
z nich byla oranžová a patřila jeho matce. Šla s košilemi ke skříni a chlapec ji
požádal, aby jemu a jeho sestře podala košili. Otevřela dveře skříně a uviděla
za nimi okno. Ten chlapec jí řekl, že ji tam viděl u okna v neděli. Paní S. si
nemohla vzpomenout, kde v neděli byla. Potom ji obvinil, že nosí prsten jeho
matky. Ukázala mu ruce, aby viděl, že žádné prsteny nenosí. Má jen jeden
smaltovaný, ale ten je její a nosí ho jen občas. On se odmlčel a bylo vidět, jak
se trápí. Paní S. ho vzala okolo ramen a nevěděla, jak mu pomoci.
113
Paní S. je stále ve svém nitru a rozpomíná se. Noční košile jsou jejím
duchovním šatem. Chce udělat pořádek. Jakmile otevře skříň, dostane se jí
osvícení a ona pochopí. Její nitro se otevřelo. Chlapec a sestra představují
mužský a ženský princip. Protože je v nerovnováze, je smutný, vede prosby
za sebe i sestru. Chce duchovní šat, který by vyjadřoval jejich rovnost. Touží
po harmonii. Paní S. nalézá duchovní šat jejich matky, která pochází z Jantaru. (Oranžová košile.) I on poznává atributy své matky, ale nepoznává
paní S. Proto žádá, aby je vrátila. Ona marně dokazuje, že nemá nic než
to, co jí právem náleží. Chlapec se ještě neprobudil, je smutný a paní S. se
mu snaží pomoci.
Matka v této vizi představuje rodnou planetu. Rovnováha mužského
a ženského principu byla zde první narušena. Nastává střídání vlády principů i na této planetě. Atributy matky náležejí paní S. a ona se své funkce
ujala, protože se ujala nešťastného chlapce. Paní S. bude strážcem planety
Jantar.
Paní S. se připravuje na souboj dobra se zlem. Jde o závěrečnou bitvu, kdy
se má osvobodit od magie a jejího učení. Okolo ní byly děti a jedno z nich se
velice bálo. Poradila mu, aby se schovalo za roh. Když se ohlédla, byla nepříjemně překvapená, kolik dětí se jde schovat. Byla zklamaná a měla obavy, jak
to sama zvládne s těmi, kteří jí zůstali věrní.
Jde o cestu svatého grálu. Vize navazuje na osvícení, kterého se jí dostalo, když otevřela skříň jako symbol nejtajnějších věcí, skrytých na dně jejího
nitra. Okno přivádí světlo pravého poznání, které následuje. Je to cesta
svatého grálu, která představuje zabití vlastního ega. Dítě je symbolem dítěte, které se v ní skrývá. Dospělý v ní se ho snaží chránit. Ostatní děti jsou
představitelé mladých duší. V tomto souboji musí zvítězit sama. Podporovat
ji budou jen ti nejvěrnější. Šlo též o boj o knihu učení lásky, které bylo po
odchodu Ježíše zneužito a deformováno. Ani v tomto směru vám mnoho
lidí nepomůže.
Dopis Otce
Děti moje,
blahopřeji vám ještě jednou k úspěšnému závěru školního roku. Víme,
že výuka byla náročná, stejně jako očista, která s ní souvisela. Během své
práce na sobě samých jste mnozí dosáhli cíle a dostali jste se do současnosti. Ta představuje vrchol, kdy vám může být udělena milost v tom smyslu,
že vlastní omyl či chybu v myšlení či cítění pocítíte ihned, abyste se z ní
mohli také ihned očistit. Impulz je výrazný a mohli byste ho zaměnit s útokem. Rozlišíte ho od útoku jen tehdy, když bez odkladu vedete prosby za
odpuštění a eliminujete tuto negativitu jako vlastní chybu. Potom impulz
114
ihned zmizí. Když setrvává stále, je nutné situaci rozebrat a pracovat tak,
jak jste se to naučili.
Setkání v Krnově bylo rozhodujícím mezníkem ve vaší práci. Měli jste
zde možnost vzájemně se očistit a odpustit si. Jak jste svého volného času
pro tuto milost využili, všichni dobře víte. Bylo z vás sňato mnoho kleteb
i magických konstrukcí, abyste snadněji pochopili vše, co bylo třeba pochopit. Naše láska vás vždy bude provázet.
Žehnám vám ve věcech dobrých!
Mír s vámi!
Otec
115
STVOŘITELÉ
POSELSTVÍ ZE SVĚTLÝCH SFÉR
Znak zasvěcenců
Dopis Otce
Děti moje,
tímto dnem zahajujete nový školní rok. Všichni jste získali mnoho
nových zkušeností, které se vám v budoucnosti plně osvědčí. Dosáhli jste
stanoveného cíle očisty a nyní budete pracovat na tom, abyste eliminovali
i sběrnou očistu. To znamená, že budete prožívat ve zkrácené a zrychlené
formě otisky karem i zformované negativity, kterou jste najednou nedokázali ani s naší pomocí eliminovat. Bude to velice citlivé údobí, protože budete
inklinovat k tomu, že se snadno dostanete do střetů se svými bližními, se
kterými jste karmicky vázáni. Pod vlivem těchto otisků budete putovat ke
kořeni všech omylů a chyb a budete slyšet a vnímat jen to, co jste schopni
vnímat pod tímto negativním vlivem. Budete se cítit jako oběti, budete vnímat beznaděj a depresi z dávné minulosti. Budete trpět tak dlouho, dokud
plně neosvědčíte poučku, kterou rozumově uznáváte, že nejste ničí oběti.
Tehdy se dostanete ke kořeni svého utrpení, svých omylů a chyb. Tehdy
pochopíte, že za tím vším utrpením jste pouze vy, vaše myšlení a cítění.
Tehdy odpustíte všem, i sobě. To bude konec vašeho utrpení a ocitnete se
opět ve vesmírné jednotě lásky, kam také náležíte. Tento proces se nazývá
sběrnou očistou a je to proces, kdy nastává čas, abyste jednali podle zákonů
učení lásky tak, jak hlásáte.
Teprve po této očistě se stáváte pravými apoštoly lásky. Budeme vás
podporovat svou láskou.
Mír s vámi!
Otec, rada nejvyšších, vesmírná jednota lásky
123
Pomocníci
Ve své vizi dne 23. 9. 2002 mám přednášku v ohromném sále. Je plno
a všichni jsou nadšeni. Během přestávky mne napadla nějaká žena. Chtěla
mne zavraždit a vrazila mi nůž do srdce. Strašně to bolelo, ale nepodařilo se jí
mne zabít. Bylo to únavné a způsobila jen chaos.
Po přestávce jsme postoupili do prvního patra, kde byl již užší výběr posluchačů, a oporou mi zde měla být naše skupina. Když jsme se sešli v malém
sále, zjistila jsem, že lidí z naší skupiny zde bylo méně, než jsem předpokládala.
Domnívala jsem se, že se zdrželi v přízemí, a šla jsem pro ně. Ale ani tam jsem
nikoho nenašla. Vracím se do prvního patra a zjistím, že zde vládne naprostý
chaos. Po zemi leží plno rozházených věcí, mezi nimi běhají malé děti a řvou.
Snažila jsem se je uklidnit. Když se mi to podařilo, vstoupila jsem do sálu. Bylo
zde pestré seskupení lidí, ale z naší skupiny jich zde bylo moc málo. Byla jsem
zklamaná. Čekala jsem, že mi budou oporou.
Vstoupím do předsálí a tam mne zaujme krásný štíhlý muž. Je éterický
a vyzařuje jemnou Boží energii. Má pokleslé břicho jako žena těsně před porodem. Je těhotný učením lásky. Hlásí se ke mně a já ho poznávám. Je to můj
nový duchovní vůdce. Je to můj pomocník, který mi bude tlumočit učení lásky.
Objímám ho a líbám. Jsem šťastná. Do mé duše se vrací klid a mír.
Pokračuji v přednáškách s těmi, kteří mi zůstali věrni. Vím, že budou přicházet stále noví a noví adepti učení lásky a já budu mít tu čest ho tlumočit.
Děkuji za tuto milost!
Přednáškový sál představuje svět, kde učíš o pravé lásce bez připoutanosti. Mnoho lidí toto učení poznává a jsou šťastni, že ho opět nalezli. Máš
však i nepřátele, které představuje žena, která tě chce zavraždit. Nemá však
tu sílu, aby svůj plán uskutečnila. Jsi chráněna láskou.
Postupujete do prvního poschodí. Jde o vyšší duchovní dimenzi, ve které
zatím vládl chaos. Malé děti jsou mladé duše, které čeká duchovní postup.
Zde jsou již duchovní učitelé, kteří ti budou pomáhat. Ne všichni mají
odvahu zde pracovat. Proto je vás méně než v přízemí, tedy ve hmotném
světě. Když zvládnete chaos a nepořádek, můžete opět pod vedením vašich
duchovních vůdců ze světlých sfér vykládat učení lásky na vyšší úrovni. To
znamená do větší hloubky a v širších souvislostech. Jak si budou bytosti
toto učení osvojovat, budou se jejich vibrace zjemňovat a chaos se bude
harmonizovat. Nejprve v příslušné duchovní dimenzi a nakonec ve hmotném světě.
124
Cesta paní P.
Dne 28. 9. 2002 paní P. ve své vizi jede s manželem na setkání, které se
má uskutečnit v určitém domě. Snaží se zajet do ulice, která vede k tomuto
domu. Nejde to. Všimne si, že je tam obrubník. Značku „Zákaz vjezdu“ někdo
odnesl opodál. Paní P. zaparkuje a vystoupí s manželem z auta. Jdou se zeptat
do jiného domu, kudy se na určené místo dostanou.
Konečně vstupují do domu a ocitají se v čekárně, která je zároveň obchodem. Je tam málo lidí. Nějaké děti si hrají na zemi. Její manžel sleduje, co
se děje okolo něho. Paní P. se ptá nějaké paní na cestu. Vtom uvidí paní S.,
která si zkouší za závěsem oblečení. Za chvíli se objeví a ptá se paní P., jak jí
ten kabát sluší. Ta vidí, že je nemoderní a nehezký. V pase do gumy, hnědý,
s velkými žlutými květy, které jí připomínají slunečnice. Zároveň však vidí, že
kabát jí sluší a líbí se jí v něm.
Jízda na určené místo představuje přípravu na další společný život. Je to
místo, kde se scházejí ti, kteří volí karmický scénář. Jde o život mezi životy,
kde se uzavírají dohody, s kým se jednotlivé bytosti reinkarnují, v jakém
budou postavení. Podle toho volí planetu i duchovní šat. V čekárně na sebe
všichni počkají. Na paní P. s manželem tam čekaly jejich děti. Paní S. zastihli v okamžiku, kdy volila planetu Jantar, kde bude reinkarnovaná. Proto jí
ten nemoderní šat sluší. Zde má každý možnost si vyzkoušet vše, co zvolil
do svého karmického scénáře. Zde pozná, zda to bude to pravé pro získání
těch zkušeností, které si vybral pro další život ve hmotném světě. Žena, které se paní P. ptá na cestu, je jejich duchovní vůdce. Manžel volil pro život ve
hmotě roli pozorovatele. Kdyby překročili obrubník, šli by okamžitě a bez
přípravy do dalšího hmotného života. Moudře poslechli a nevjeli do slepé
uličky. Odsunutý zákaz vjezdu naznačuje, že jsou zde důležité závazky, které
by měly být co nejrychleji ve hmotném životě naplněny.
V další vizi dne 29. 9. 2002 je paní P. na setkání naší skupiny. Jsou tam
i zástupci ostatních skupin z Moravy a ze Slovenska. Všichni sedíme ve velice
úzké a dlouhé místnosti. Je zde dlouhý stůl přikrytý bílým ubrusem. Na jednom
konci místnosti jsou dveře a na druhém jedno okno. V čele stolu u dveří sedím
já a přednáším. Přednáška se přesune ven na louku. Za obzorem vidí čtyři duhy
a snaží se mne na to upozornit. Pokyvuji hlavou, že o nich vím, a přednáším
dál. Potom se vyzářím.
Jako skupina víme, že mne někdo musí nahradit. Paní L. říká, že ten,
kdo to má být, dostane impulz a musí se přihlásit. Paní P. cítí silné impulzy,
ale stydí se je přiznat. Je si vědoma toho, že paní L. o ní ví, a je jí vděčná, že
vyčkává a nikomu nic neříká. Paní P. se bojí převzít odpovědnost, ví, že prochází
zkouškou a paní L. jí je v ní velkou oporou.
Jde o dalekou budoucnost, kdy dosáhne paní P. duchovního cíle, ke
kterému směřuje již mnoho životů. Místnost, ve které zasedáte, představu125
je úzké seskupení zasvěcenců. Okno představuje vhled a dveře naznačují,
že každý z členů je svobodný a může kdykoli odejít. Zde se pracuje na učení lásky a učíte se je správně reprodukovat. Louka, na které se najednou
ocitáte, představuje svět. Zde toto učení vykládáte. Čtyři duhy představují
smíření veškerých náboženství světa. Jsou znamením míru pro východ
i západ, sever i jih. Sjednocují se v učení lásky. Tímto sjednocením tvůj
úkol končí a ty máš právo odejít za světlem Duchovního slunce k Otci
i Matce. Oba principy jsou v rovnováze a harmonii, vládnou společně
v lásce.
Jakmile paní P. dozrála, nastal její čas, aby se osvědčila ve funkci
duchovního učitele. Nyní má stvrdit, co slíbila, že až se ujme svého úřadu,
aby i ona správně vykládala učení lásky těm, kteří teprve nastoupili cestu
za světlem pravé lásky.
Všichni členové skupiny zjevených zasvěcenců jsou duchovními učiteli,
pokud nezradí své poslání a svůj slib. Všichni se této vůdčí role ujímají
podle plánu Božího, na základě impulzů, které obdrží vždy včas.
Dary života
Dne 1. 10. 2002 jela dcera S. v autobuse a chtěla se dostat k obchodům,
kde by si nakoupila. Nepodařilo se jí vystoupit včas a přejela o dvě zastávky.
Byla jsem též v autobuse, ještě se svou sousedkou. Vystoupily jsme, ale byly jsme
vpředu před dcerou S. Ta měla pocit, že jí jedna paní něco ukradla. Šla tedy za
ní, ale vysvětlilo se to. Já jsem se sousedkou stála u lavičky a chtěla jsem, aby
mi nalila z velké láhve rumu do malé kapesní, abych si ji mohla vzít s sebou.
Dcera mne poslechla a pak čekala na zastávce autobusu, aby se mohla vrátit
do města k obchodům.
Společná jízda autobusem představuje váš společný život. Nakupování
představuje dary života. Paní S. nakupuje tak, jak volí podle své karmické
zátěže. Vystoupení z autobusu představuje odchod z hmotného života. Ty
zde na ni čekáš se svou sousedkou. Je to tvoje paralelní bytost. Navrhuješ
dceři, abyste se všechny podělily o karmu náruživostí, na kterých je závislá, rovnoměrně. Paní, kterou podezírala, že jí něco ukradla, byla opět její
paralelní bytost, která přetáhla větší podíl karmické zátěže na sebe. Jde
o budování karmického plánu pro další život. To, že přejela o dvě zastávky,
znamená, že jí byl prodloužen život o dvě desítky let. Čekání na zastávce
znamená čekání na návrat do hmotného života. Nakupování tentokrát představuje sbírání zkušeností.
Dcera S. vyšla z tmavé budovy nádraží do temné, neosvětlené ulice v neznámém městě. Před nádražím stála skupinka osob. Špatně na ně viděla, ale zdálo
se jí, že jsou mezi nimi studenti z Ruska. Rozhodla se jít vlevo. Na cestu nebylo
126
vidět a ona byla stále slabší a slabší. Nakonec ležela na silnici. Toužila po tom,
aby jí někdo pomohl. Kolem projel kdosi na kole, málem ji přejel, ale nezastavil. Obraz zmizel, obklopila ji tma, ale ona věděla, že by se snažila dostat dál,
i když na cestu nebylo vidět a musela by se dál plazit.
Jde o krátký život v Rusku. Líčí své pocity při narození. Matka ji po
porodu zanechala v zimě, neošetřenou. Dál líčí své umírání i touhu žít.
Když ji obklopila tma, zemřela s vědomím, že by se snažila jít po cestě
pravdy a lásky.
Byla v Kollárově ulici před domem č. 6 a dívala se otevřeným oknem do bytu
babičky. Zahlédla tam zloděje a spustila poplach. Nikdo však nezavolal policii.
Z bytu se začalo střílet a dcera se schovala za auto, které stálo na silnici.
Jde o zážitek z dětství, kdy jasnovidně vnímala negativitu „zloděje“,
který ji vysílal v podobě zlobných střel a ošklivých pomluv do svého okolí.
Bydlel u její babičky a oplácel dobré zlým.
Probudila se v bytě na Metelkově náměstí. Byla celá oteklá. Šla do kuchyně,
kde její manžel žehlil prádlo, a žádala ho, aby zavolal sanitku.
Byt v Metelkově ulici jí poskytuje pocit bezpečí domova. Probudí se
a uvědomuje si, že je třeba udělat něco pro to, aby se uzdravila. K tomu
je třeba, aby i její manžel spolupracoval, aby mohli vzájemně vyrovnat své
karmické svazky. Žádost o sanitku představuje tuto žádost.
Najednou se ocitá v nějaké kuchyni. Byla tam špinavá kuchyňská linka
a motala se tam spousta lidí. Ve spodních skříňkách bez dvířek byly poskládané oděvy. Dcera se snažila složit nějaké tričko, ale překážela jí v tom
paní Z. P. Rozzlobila se na ni a křičela. Potom vyšla z místnosti ven.
Byl podzim, stromy již měly barevné listí a ona stoupala po lesní cestě
serpentinami do mírného kopce. Ocitla se v budově, kde nebyly žádné chodby,
a musela procházet z jedné místnosti do druhé. Zdálo se, že si jí nikdo nevšímá.
Potom začala v každé místnosti, kterou prošla, rozsvěcet světla. Všude bylo
dost vypínačů a dcera se z toho radovala a bavilo ji rozsvěcet všechna světla.
Najednou uviděla, že z jedné místnosti se dá odbočit i vlevo. Jinde to nebylo
možné. Když tam vešla, ocitla se v útulné restauraci s oranžovými ubrusy na
stolech. Byli tam i jiní lidé a ona se ocitla u stolu, kde seděl i pohledný muž,
který jí byl povědomý. Nechával kolovat fotografie, na kterých byl on. Na každé
fotografii však vypadal poněkud jinak. Najednou seděla před ním a zády se
opírala o jeho kolena. Hrozně brečela. Věděla, že spolu byli v Japonsku. Viděla
se zezadu, měla dlouhé černé vlasy, oblečená v kimonu. Také ho viděla v Irsku.
Vypadal jako irský skřítek z filmu.
Místnost představuje její nitro. Mnoho věcí již dala do pořádku. Tričko
je symbolem vyrovnání poslední karmické zkoušky. Tu nemůže složit,
pokud si nevyrovná karmickou vazbu s paní Z. P. Proto na ni křičí a zlobí se. Paní Z. je totiž tou matkou, která ji porodila v Rusku, pohodila ji
a nechala zemřít. Nastal čas, aby jí odpustila. Pokud se nestane tak, jak
127
naznačuje vize, pochopí vše až v podzimu svého života. To naznačuje lesní
cesta. Její spirály naznačují vývoj a budova představuje její srdce. Tam najde
odpověď na všechny otázky. Pokoje, kterými prochází, jsou její jednotlivé
životy. Tehdy pochopí a sama rozsvěcuje světlo poznání a raduje se z něho.
Konečně vstoupí do místnosti, kde jí bylo dobře. Oranžové ubrusy naznačují, že jde o život na Jantaru. Zde potkává muže, kterého zná. Je to její
druhá polovina. Ukazoval fotografie, které představovaly jeho jednotlivé
reinkarnace. Hlavně v Japonsku a Irsku. Zde se k němu připoutala, a proto
byli odděleni. Nyní ho konečně našla. Plakala, protože svou připoutaností si způsobili mnoho bolesti. Nastal čas, aby si dali svobodu a rozvolnili
všechna pouta.
Dcera leží s manželem na rozkládacím lůžku v pokoji u mé neteře a jejího
manžela v Karlových Varech. Dívá se na natáčení filmu. Americký herec J. N.
a ještě jeden muž a žena byli ve vaně a za vanou stál ještě další muž. Pak herec
vylezl z vany, měl koupací plášť a lehl si za dceru na lůžko.
Vize naznačuje, že v současném životě se paní S. učí řešit nerovnováhu
mezi mužským a ženským principem. Ženský princip má již ze dvou třetin
zharmonizovaný. Zbývá vyřešit vztah k ženě, která jí ublížila. Představuje
všechny ženy tohoto života, které ji zradily pro mužský princip. Mužský princip bude řešit celkově v jeho trojjedinosti. Má vyřešenou teprve jednu třetinu.
To je ta, kterou představuje herec J. N. Pokud se jí podaří tuto nerovnováhu
zharmonizovat, prožije příští život v harmonii se svou pravou polovinou.
Svět magie
Dne 2. 10. 2002 jsem ve vizi v rozsáhlém hotelovém domě. Jsem zde s dcerami i manželem. Procházíme místnosti a velice brzy jsme od sebe odtrženi.
Nejprve hledám manžela a pomyslím si, že se asi někde dobře baví. Trochu mne
zamrzí, že tak rychle zmizel. Ještě napomenu dcery, aby byly opatrné a nezabloudily, a rozcházíme se. Procházíme místnostmi každá zvlášť. Přecházím
z místnosti do místnosti, až vstoupím do poněkud menšího, špatně osvětleného
pokoje. Nějaký muž zde pracuje. Vidím, že je to mág, a shovívavě pozoruji
jeho snahu. Zdá se mi velice naivní a klopotná. Je zde plno krámů, které
vyrobil, ale nic z toho se mi nelíbí. Připadá mi jako malé dítě, které si hraje.
Vtom uvidím na misce drobné bílé předměty a pomyslím si, že by potřebovaly
vylepšit. Zatímco muž šermuje rukama, stvořím svou myslí na každém bílém
předmětu kopretiny. Uvědomím si, že je to chyba, že jsem neměla zasahovat,
ale je již pozdě.
Vrchní mág si mne všimnul a chce mne získat pro spolupráci. Když zjistí,
že nemám zájem, stvoří bludný kořen, který překročím, a já opět bloudím
z místnosti do místnosti a nemohu najít východ z tohoto domu. Nakonec při128
cházím do veliké místnosti, kde jsou matky s dětmi, o které pečují. Ojediněle
zahlédnu muže, který jim pomáhá. Potom vcházím do sousední místnosti, kde
jsou zbývající muži. Místnost je zakouřená, zaplivaná, vypadá jako ta nejhorší
hospoda. Muži zde hrají karty, pijí a kouří. Vypadá to, že zabíjejí čas. Pomyslím
si, že je to typické.
Otevírám dveře a ocitám se na volném prostranství, ale jsem zde sama.
Raduji se, že jsem svobodná a venku, ale dělám si starost o své děti, zda neuvázly v magii. Pevně doufám, že i ony najdou cestu ke svobodě, za světlem
pravé lásky.
Hotelový dům představuje svět magie. Jsi zde s celou rodinou, abyste
dokončili vývoj v magii. Ty osobně si však připadáš spíše jako pozorovatel
a průvodce. Cítíš, že tvůj vývoj v magii je u konce. Zde již nemáš co pohledávat a toužíš se od ní osvobodit. Skládáš zkoušky zralosti. Učinila jsi chybu,
a tak sis ztížila cestu za světlem lásky a ke svobodě. Ostatní skládají zkoušky
s tebou a jdou na to svým osobitým způsobem.
Nakonec jsi přivedena do místnosti, kde je ukázáno, jak si mužský princip podrobil ženský princip. Jak tato nerovnováha mezi nimi narušuje jejich
vlastní vývoj. V místnosti mužského principu je vidět, že zde vládne dekadence, která posléze vede ke zmaru. Dveře vedoucí k osvobození mají v bezprostřední blízkosti, ale oni je pro své předsudky nevidí. Pokud nepochopí,
že jejich spása tkví v pravé lásce bez připoutanosti a v její harmonii, nemají
šanci se osvobodit. Dveře ke svobodě naleznou jen tehdy, když pochopí
rovnost obou principů.
Sběrná očista
Ze středy na čtvrtek dne 3. 10. 2002 jsem nemohla usnout. Měla jsem na
různých částech těla velice intenzivní pocity. Bolesti byly prchavého rázu a střídaly se tak rychle, že jsem je nestačila vyprošovat. Prožívala jsem mučení, úmrtí
i popravy, včetně ukřižování. Byla jsem takto vedena až ke vzpouře agregorů.
Teprve druhý den mi došlo, že jde o sběrnou očistu, protože při ukřižování jsem
cítila jen něco. Například přitloukání hřebu do levé nohy, ale spodní nohu jsem
již necítila. Podobně jsem cítila jen jednu ruku a tak podobně. Tehdy jsem
pochopila, že jde o otisky, které je třeba eliminovat.
Dosud jsme při očistě byli vedeni z dávné minulosti do současnosti. Nyní
očista vrcholí a impulzy jsou velmi silné i na fyzické úrovni. Vír karem okolo
nás krouží snad současně ze všech věků, které byly pro nás důležité. Toto údobí
je velice náročné a inklinujeme v něm ke střetům s bytostmi v našem okolí
zdánlivě bez důvodů. Je to údobí našich zkoušek, kdy máme vykázat, zda jsme
skutečně zralí pro sběrnou očistu. V tento čas vykazujeme, kolik lásky je v nás.
Zda dokážeme skutečně odpustit všem a nepídíme se po viníkovi, protože víme,
129
že za vším jsme pouze my, a bereme tedy odpovědnost za sebe do vlastních
rukou.
Pravá láska nám pomůže zachytit a rozpustit všechny otisky svého utrpení
a vrátit se do výchozího bodu svých omylů a chyb a jejich otisky eliminovat.
Pro většinu z nás je výchozím bodem vzpoura agregorů. U někoho může být
výchozím bodem jiný karmický střet. Při práci na sběrné očistě se vlastně
vracíme do minulosti. Jakmile se očistíme od sběrné očisty, zjišťujeme, že je
vše odpuštěno. Toto je závěr. Začínáme pracovat na sobě samých od počátku
a s čistým štítem. Teprve nyní jsme schopni plnit své úkoly tak, jak jsme
slíbili.
Společná práce na sběrné očistě
Při společné práci s paní L. jsme nejprve uviděly vývojovou osmičku ve
světelném sloupu. Její horní polovina byla ohnutá do pravého úhlu. Potom se
zjevil velmistr v různých podobách. První předstoupil v podobě černé pumy či
pardála. Jeho tlama byla otevřená a vystupovala z ní temná energie. Bylo však
vidět, že si vylámal všechny zuby a pouští jen hrůzu. Potom se zjevil v podobě
mravenečníka s hnědým pásem přes hlavu.
Je symbolem malichernosti mágů. Likviduje sám sebe. Brzy bude jeho
proměna u konce a bude celý černý. Je útočníkem i obětí. Likviduje mravence, kteří představují svým štípáním špatné svědomí.
Potom se objevila liška jako symbol mazanosti mágů.
Jako mravenečník představuje mužský princip mágů, kteří umlčují své
svědomí a propadají temnotám, tak liška v tomto případě představuje ženský princip mágů, který se vzdává svých manipulací a podvodů.
Liška je rezavá a široký bílý pruh od čenichu přes celá záda naznačuje, že
se očišťuje od magie.
Snaží se jít za světlem pravé lásky. V tomto případě personifikuje „bílé“
mágy.
Poslední děsivou podobou velmistra je krokodýl. Má tlamu sešněrovanou
silným lanem.
Je personifikací „temných“ mágů, ale jejich moc je již velmi omezena.
Nemůže se nasytit, ani pít z pramene poznání. Nemůže ani mluvit. Je bezmocný, protože se mu vrátily vlastní magické manipulace. Již nenáleží do
těchto sfér a dimenzí. Brzy podlehne ve všech svých podobách eliminaci,
pokud se nevrátí tam, kam podle vůle Boží náleží.
Nakonec se objevuje špinavý kruh.
Je to kruh vlivu a působnosti mágů. Představuje jejich společenství.
Kruh je rozdělen na čtyři díly. Vypadá to jako čtyřduše. Středem kruhu
prochází ozubené kolo života.
130
Znázorňuje Boží mlýny. Ozubené kolo se pomalu pohybuje a rozkládá
jejich společenství, protože je odrazem jejich karmy. Svými manipulacemi
vlastně likvidují sami sebe. Dříve či později je dostihnou jejich vlastní útoky.
Podle zákonů karmy splatí vše do posledního haléře.
Když jsme obě začaly vést prosby, zjevila se nám vývojová spirála. Během
této milosti se začala rovnat vývojová osmička a tehdy jsme pochopily, že musíme vést prosby za celý vesmír. Jakmile se tak stalo, uviděly jsme symbol vesmíru, který se skládá z vývojových osmiček a vytváří z nich průsvitnou kouli.
V první polovině vesmíru, která byla otočená k nám, jsme uviděly čistou kopretinu. Ve druhé polovině byla slunečnice. Byly jsme poučeny, že máme vést prosby
za zhojení bolestivých jizev, které zůstaly po zhojení ran.
Děkujeme!
Najednou paní L. uviděla useknutou ruku, jak se vrací ke svému pahýlu
a hojí se milostí Boží.
A opět se ocitáte u vzpoury agregorů. Tato ruka symbolizuje kontakt
s Boží tvorbou, který byl přerušen vzpourou agregorů. Jakmile se tak stalo,
začali se agregoři propadat, jejich vibrace již byly příliš hrubé a stáhly je
do hmoty. Zde začaly jejich magické manipulace, které vedly k soupeření,
přetlačování, válkám, ale především k narušení rovnováhy mezi mužským
a ženským principem. Začal pravý boj o moc a nadvládu. Jakmile se ustálili
v určitých úrovních, začala éra magie.
V závěru těchto vizí se nám zjevilo satanské vejce a v něm číslice tři.
Jde o symbol triád mágů mužského i ženského principu.
Žádali jsme Otce, jestliže nastal čas, aby tento symbol veškeré magie byl
vyškrtnut z příslušných ákášických záznamů všude, kde je třeba. Potom jsme
vše odevzdali radě nejvyšších.
Děkujeme!
Společenství ženského principu
Paní E. je ve své vizi dne 7. 10. 2002 ve velikém bytě. V jedné jeho části je
restaurace. Jde se tam najíst. Sedne si ke stolu u zdi se třemi židlemi. Za chvilku si k ní chtějí přisednout ještě čtyři ženy. Trvají na tom, že chtějí sedět s ní.
Paní E. si tedy s nimi přisedne k většímu stolu, kde je dost židlí. Obsluhuje je
otec paní E. Objednají si pokrm. Nejdříve jim jako pozornost podniku otec přinese nanuky. Ženy se diví, ale paní E. si vezme a odhodlaně ho sní. Najednou do
místnosti pronikne sedm zvířátek. Ostatní lidé je chtějí popravit, ale paní E. se
rozhodne, že je zachrání. Vymyslí si, že čtyři z nich přiváže k lanu letadla, které
jí přiletělo na pomoc. Potom přemýšlí, jak zachránit zbývající tři. Je to papoušek
a dvě kočky. Papouška s jednou kočkou přiváže k balonku a vyhodí je z okna.
Dopadnou na strom a nic se jim nestane. Uvědomila si, že by je zachránila
131
i bez balonku. Vrací se pro druhou kočku, která již leží na popravčím špalku.
Chytí ji a vyhodí z okna také. Potom jde do koupelny, protože tam dala vyprat
pánské prádlo. Najde tam otce. Vyrval buben i s oblečením z pračky a teď to
z něho bezradně vytahuje a říká jí, aby s tím něco udělala. V prázdné pračce
na dně vidí zářivě bílé košile. Diví se, že má otec tak zlé oči. Ví, že se ho všichni
bojí, a ona si to nemůže srovnat s tím, že ho má tak ráda.
Veliký byt představuje svět, ve kterém paní E. žije. Restaurace představuje její vnitřní svět, tedy myšlení a cítění. Jde si pro duchovní posilu.
Cítí se osamělá, proto usedá u zdi sama. Chtějí jí pomoci čtyři ženy, které
představují dominantní ženský princip. Jsou čtyři a mohou ji posílit. Paní E.
na dohodu přistupuje a usedá s nimi u většího stolu. Nyní mají převahu nad
světem mužů a ti jsou nuceni jim sloužit.
Její otec zde představuje mužský princip, který si podrobily. Na základě
této disharmonie nemůže mezi nimi panovat pravá láska. Všichni ji nahrazují připoutaností. Od připoutanosti není daleko k absenci citu a ten je
nahrazen zmrzlým královstvím, jehož symbolem je nanuk, který je nabídnut
jako pozornost podniku. Pak už zbývá jen nenávist.
V této chvíli pronikají do restaurace zvířátka jako představitelé pudovosti a nekontrolovaných vlastností. Jde o symbol sedmi smrtelných hříchů.
Čtyři z nich demonstrují duály mužského a ženského principu, papoušek
pýchu a kočka, kterou k němu připoutala, představuje faleš. Poslední kočka na popravčím špalku představuje zdůrazňovanou originalitu, která by
přerostla v přebujelé ego. Má-li duchovně postoupit, musí se jich zbavit.
Musí zabít své ego.
Paní E. přemýšlí, jak si zachovat obojí. Dominantní postavení jako žena
ve světě mužů i duchovní postup. To je však neslučitelné. První čtyři zvířata
připoutaná k lanu letadla jsou oba duály, které představují její ideál. Nejsou
v rovnováze, proto musejí připoutat každé zvíře zvlášť. Jde opět o připoutanost, která ji karmicky zatěžuje. Pýchu a faleš připoutá k balonku přehnaného sebevědomí, který brzy splaskne. Tyto vlastnosti padají na strom jejího
života a mohou zde po určité době zakořenit. Kočku, která představuje její
ego, vyhazuje z okna, protože se ho nedokáže vzdát.
Po této „práci“ by se měla očistit. Jde do koupelny, kde opět potkává
porobený mužský princip, který se již začíná bouřit a nenávidět. Je nejvyšší
čas rozvolnit pouta. Utrpení, které mu zprostředkoval dominantní ženský
princip v podobě paní E. posílené čtyřmi „přítelkyněmi“, ho do určité míry
očistilo. Jeho duchovní šat je čistý jako ty košile, ale počínal si násilně
a zoufale. Nadělal při tom mnoho škody, kterou musí napravit, než plně
pochopí a dokáže obléci svůj duchovní šat, který mu náleží.
Připoutané bytosti si vždy myslí, že mnoho milují, ale jde jen o sobectví.
Proto oba principy spolu zápasí o nadvládu, ale sklízejí jen zlobu a nenávist.
Bojí se a vzájemně si ubližují. Teprve když zabijí své ego, jsou schopny se
132
očistit od připoutaností a zharmonizovat se. Tehdy pochopí, že oba principy jsou si rovny, vzájemně se potřebují a mají vládnout v lásce i harmonii
společně.
Vize o připoutanosti
Ve vizi dne 11. 10. 2002 jede paní L. v autobuse s mladší dívkou. Obě stojí
u prostředních dveří. Paní L. zaujmou dívčiny krásně modré oči. Ptá se jí, zda
umí anglicky, a dívka odpovídá záporně. Ona se tomu diví, protože ví, že její
otec překládá. Dívka postupuje blíž ke dveřím. Uklouzne a uhodí se do hlavy. Je
v bezvědomí. Mezitím se dveře otevírají a dívka klouže po schodech ven, hlavou
napřed. Paní L. ji chytí za nohy a volá na řidiče, aby zastavil, protože se bojí,
aby dívka nevypadla pod kola autobusu. Uvědomuje si, že dívku nepoznala,
ale tuší, že je to V. J. mladší a paní M. – „Piraňa“.
Jízda autobusem představuje společný život. Jde o současný život. Dívka
s modrýma očima je její neteř R. Uklouznutí představuje scestí, na které se
pod tíhou karmy dostala. Otevřené dveře v autobuse představují, že nastává
čas jejího odchodu. Paní L. se ji snaží udržet za každou cenu, což svědčí
o určité připoutanosti. Je třeba rozvolnit poslední pouta a dát jí svobodu.
Ponaučení, které přinesla všem, je dostatečné a její úkol končí. Mladší V. J.
s paní M. jsou její paralelní bytosti, stejně jako chlapec, který ji hledal
a propadl výtahovou šachtou v opuštěném domě. Ani mezi paralelními
bytostmi není správná připoutanost. Je třeba ji vyprosit, aby se všichni
mohli rozhodovat svobodně.
Čekárna
Paní L. přijela z ciziny a šla na schůzku skupiny. Když došla na místo, zjistila, že již všichni odcházejí. Všichni šli stejnou cestou, tři až čtyři schody dolů
a pak dlouhou chodbou k proskleným místnostem. Já jsem byla v místnosti
vlevo. Na všech stěnách byly dlouhé bílé záclony, takže nebylo vidět dovnitř.
Paní L. zaklepala, ale já jsem pracovala se třemi Američankami. A tak paní L.
prohlásila, že nebude rušit a počká venku na chodbě. Vpravo byla cukrárna,
která měla prosklenou výlohu s krátkou záclonou asi do jedné třetiny. Uvnitř
seděli všichni ze skupiny. Seděli u stolu, jedli a pili. Ona je pozdravila a šla zpět
na chodbu. Nikdo ji nezahlédl.
Paní L. odešla z hmotného života. Hledala tebe, aby složila účty a podělila se o zkušenosti. Musela však počkat. Místnost, ve které jsi pracovala,
byla prosklená, ale vidět ji může jen zasvěcenec. Paní L. ještě pod vlivem
setrvačnosti měla před očima záclony. Je to závoj, který kryje propast
133
poznání. Cukrárna představuje místo, kde se bytosti připravují na další
reinkarnaci a užívají si svých „odměn“.
V místnosti, kde pracuješ, představuješ mateřskou bytost, které skládají
své účty tvoje paralelní bytosti, které vedly jednotlivé skupiny. Jsi tam i ty,
jako vedoucí centrální skupiny, potom je tam paní H. a paní S. jako představitelky vašich paralelních bytostí, které na sebe vzaly největší díl společné
karmické zátěže, abyste mohly splnit svůj úkol. Paní S. je současně svědkem
vaší činnosti, protože na jejím zdravotním stavu se odrážel váš duchovní
postup. Pod vlivem vaší očisty mizela její karmická zátěž.
Stonehenge
Dne 17. 10. 2002 máme setkání všech skupin v Teplicích. Koná se v hotelu
pod Doubravkou. Když se rozcházíme, prohlásí paní Z. ze Slovenska, že musí
ještě na vrchol Doubravky se rozloučit. Jinak by nemohla odejít. Většina lidí ze
skupiny již sešla dolů a nastupovala do svých aut a odjížděla. Někteří nastupovali do autobusu. Pan T. se ptal paní L., zda pojede s ním, ale ona prohlásila,
že pojede posledním autobusem.
Auto paní Z. bylo zatím prázdné, ale mělo jinou barvu, bylo stříbrné.
Mezitím vystoupila na vrchol Doubravky. Nestál tam hrad, ale byly tam ruiny
Stonehenge. Bylo tu asi dvanáct kamenů. Některý stál, jiný ležel. Všechny byly
porostlé mechem. Mezi nimi stáli muži ve zbroji. Byli jako živí, ale nemohli se
pohnout. Byli oblečeni v kroji, ale každý pocházel z jiného stolení či tisíciletí.
Schůzka skupin představuje důležitý okamžik, kdy se všichni můžete
osvobodit od svých připoutaností a zbavit se své touhy po nadvládě ve vztahu k mužskému či ženskému principu. Až vystoupíte na vrchol této hory
při své očistě, pochopíte a všechna pouta padnou. Stonehenge připomíná
dávné kulty bohů minulé éry. Je v rozvalinách. Je třeba se zbavit zbylých
připoutaností, zejména k připoutanosti, která vás žene usilovat o nadvládu
principu, který právě představujete. Jsou to vaše předsudky, které vedou
k duchovní strnulosti tak dlouho, až duch, který hlásá nadřazenost, zkamení
a není schopen dalšího rozvoje. Je v zajetí vlastních připoutaností. Stává se
jejich otrokem a vlastním otrokářem.
Dvanáct rytířů, kteří stojí mezi nimi, je jejich duchovní podstatou, jsou
vězni jejich neustálého boje o nadvládu. Představují také vzbouřené agregory. Pokud je vy sami neosvobodíte tím, že se zbavíte svých připoutaností, pokud nepřestanete bojovat o nadvládu, zkamení i tito „rytíři“ a jejich
inverzní vývoj bude dovršen. Proto všichni členové skupiny vyšli na horu,
aby tyto rytíře osvobodili. Osvoboďte i vy své rytíře. Než však začnete,
proste Otce i Matku o ochranu a vedení, abyste učinili skutečně vše, co
je třeba. Kompetence odevzdejte oběma těmto duchovně urozeným, aby
134
zasáhli milostí svou, aby bylo napraveno to, co jste pokazili. Tím očistíte
a zharmonizujete mužský i ženský princip všeho, co jste zbavili harmonie
a rovnováhy.
Mír a láska s vámi!
Hledání lásky
Pan P. Bu. ve své vizi obcházel školu po kamenných obloucích. Dole byla
temná propast. Připadalo mu to nebezpečné, ale pak se oblouky naklonily
a srazily k sobě, takže snadno propast přešel a vyšel na ulici. Tady ho začala
pronásledovat nějaká skupinka lidí. Utíkal před nimi, ale oni po něm stříleli
z luků a házeli po něm oštěpy. Zásahy mu způsobily jen drobné šrámy. Potom
spolu seděli v nějaké místnosti a on jim vysvětloval, že se to takto nemá dělat,
že by si měli vzájemně pomáhat ve věcech dobrých, a rozplakal se. Všichni jen
poslouchali a mlčeli.
Škola je svět. Pan P. se chystal na reinkarnaci. Jeho hlavním duchovním
cílem je překročit jámu a nastoupit cestu za světlem Nejvyššího principu
lásky a stvoření. Trochu se nového života bojí. Jakmile byl ve hmotném
světě, objevili se jeho věřitelé a oběti, kteří mu nastavovali zrcadlo a učili
ho tak, aby poznal své omyly a chyby a postavil se pevně na cestu lásky. Byli
zde i jeho učitelé. Jakmile začal hlásat pravou lásku, začali mu naslouchat
i ti, kteří ho dříve pronásledovali.
Pan P. si kupuje nové boty. Když si je zkoušel, řekla mu prodavačka, že
jiné nemá. Byly mu trochu veliké. Koupil je, ale když vyšel ven, ukázalo se, že
jsou obě levé. Šel je reklamovat, ale v obchodě zjistil, že jsou v pořádku. Vyšel
z obchodu ven a šel na zastávku autobusu. Vzpomněl si, že tam zapomněl
staré boty, které ještě nebyly tak úplně zničené. Bylo mu jich líto. Opodál projel
autobus a on měl strach, že mu ujede, protože zastávka byla prázdná. Začal
pospíchat a najednou viděl, že se na zastávce objevila skupinka lidí. Pochopil,
že mu autobus neujede.
Pan P. se připravuje na další život. Pospíchá, nechce již déle čekat,
proto bere boty, do kterých ještě úplně nedorostl. To znamená, že bude
v novém životě trochu víc trpět, než měl původně v plánu. Když je vyzkoušel
venku, zjistil, že se mu v nich nechodí dobře, má obě boty levé, protože je
neumí správně používat. Musí se v nich naučit chodit. Chtěl je vrátit, ale
to již nešlo, protože si zvolil karmický scénář. Nyní nese následky své volby a musí pospíchat, aby se reinkarnoval včas. Lidé na zastávce, kteří mu
zajistili, že mu autobus neujel, jsou jeho pomocníci.
Je na návštěvě u muže a ženy. Muž mluví přiškrceným hlasem, ale pan P. mu
dobře rozumí. Někdo z nich před něho položil talířek s piškoty. Přišel k němu
německý ovčák, který dosud ležel opodál, talířek s piškoty si přitáhl k sobě
135
na zem a tam piškoty spokojeně chroupal. V tomto bytě bylo něco cenného ze
zlata. Pan P. nevěděl jistě, co to bylo. Snad pohár. Odnesl si ho, protože po něm
zatoužil. Věděl, že ho musí vrátit, a rozhodl se, že tak učiní.
Cílem dalšího života je vyrovnání vztahu k mužskému a ženskému principu. Vztah je již skoro vyrovnán. Ale více rozumí mužskému principu,
i když je deformován, než ženskému principu. Stále nadržuje mužské roli.
Proto nepřijímá dary ženského principu. To jsou piškoty, na kterých si nakonec pochutná pes, který nemá žádné předsudky. Pan P. tuší, že mužský
a ženský princip mají skutečně něco drahocenného, když jsou v harmonii,
která zde již panuje. Je to láska, kterou symbolizuje svatý grál. Ten se může
změnit v cokoli, co je třeba z hlediska Nejvyššího principu lásky a stvoření.
To pan P. správně tuší. Také ví, že jeho princip není vyrovnán s druhým
principem. Správně chápe, že mu svatý grál ještě nenáleží, a musí ho proto
co nejrychleji vrátit.
V další vizi byl pan P. spolu s matkou na pionýrském táboře. Nebyli ubytováni v přírodě a žili odděleně. Co nevidět se měli vracet domů. On šel městem
po ulici. Před ním bylo u chodníku přistaveno několik autobusů. Napůl osobní,
napůl nákladní. V jednom z nich seděla jeho matka s několika dětmi a předala mu malý svazek klíčů, protože něco ve svém pokoji zapomněla. Šel do
domu, kde bydlela, a domlouval se vysílačkou s policejní centrálou, odkud byl
navigován. Vešel do domu hlavní chodbou a dal se cestou vpravo. Procházel
kolem pokojů a v každém byl zastrčený klíč v zámku. Když přišel ke dveřím,
kde nebyl klíč, odemkl svým klíčem a vešel dovnitř. Místnost byla zčásti vyklizena, ale nebyl tu moc pořádek. V otevřené skříni byl košík a v něm seděla
a pípala andulka zachumlaná v nějakém prádle. Koukala jí z něho jen hlava.
Pan P. věděl, že by ji měl osvobodit, že je to jeho srdce.
Pionýrský tábor představuje regenerační kouty mladých duší. Jde o život
mezi životy. Vracejí se do hmotného světa. Autobusy jsou napůl nákladní,
protože vezou s sebou karmickou zátěž. Svazek klíčů, který mu předává
jeho mateřská bytost v podobě matky, je prostředkem k rozvolňování všech
připoutaností a závislostí. Musí zpět, do svého nitra, kde není uklizeno.
Vedou ho temní andělé cestou utrpení, aby pochopil, že pravou lásku najde teprve tehdy, až ji najde ve svém nitru. Má veliké štěstí, protože jeho
srdce není mrtvé. Andulka je živá a má se čile k světu. Je u svého životního
cíle. Nyní stačí jen lásku vysílat a bude se mu na základě rovnosti vracet
a násobit milostí Boží.
Sniper z Washingtonu
Washingtonský střelec si říká bůh. Pokládá se za boha pomsty, kterého
nemůže nikdo polapit. Jen on sám může nad sebou vynést rozsudek smrti.
136
Viděla jsem ho, když postřelil dvanáctou oběť, jak otočil ústí zbraně proti sobě.
Kdy tento čas nastane, nikdo z nás neví. Jeho obětí by však mělo být pouze
dvanáct.
Toto se opakuje v různých obměnách od pádu agregorů po současnost.
Jde o vesmírný zákon, který se promítl do negativního programu při vzpouře agregorů. Tento zákon karmy agregoři dobře znali, a přesto neustoupili
od násilí, kterého se dopustili na strážci vesmíru. Jak se propadali do hmotného světa, otiskl se tento negativní program do jejich těl. Když se reinkarnovali, podlehli tomuto karmickému scénáři. Jako jejich oběť mohl strážce
vesmíru volit, zda se bude od nich distancovat, či zda půjde s nimi a pokusí
se je osvobodit. Víte všichni, že se reinkarnoval a trpěl s nimi. Zpočátku mu
nerozuměli, báli se ho a nenáviděli ho, protože jim připomínal věci a viny,
na které chtěli zapomenout.
Během věků, na základě utrpení, které opakovaně podstupovali, se
začali otevírat pravdě a lásce. Nastoupili cestu k osvobození. Nejprve byli
spoutáni svou vinou, ale jak začali myslet a cítit láskyplně, osvobozovali se.
To vysvětluje, proč sniper některé jejich paralelní bytosti pouze zranil, ale
nezabil. Chránily je jejich láskyplné vibrace.
Například Ježíš a dvanáct apoštolů. Všichni zemřeli mučednickou smrtí. Ježíše nechápali a zrazovali ho. Mnozí z nich podstoupili dobrovolně
mučednickou smrt, protože v závěru svého života pochopili a snažili se
utrpením vykoupit podíl své viny. Ježíš vstal z mrtvých, aby dál pracoval na
svém díle se souhlasem Božím. Jan Křtitel mu připravoval cestu, ale Ježíš
byl ta cesta. Jedině on je na ni mohl postavit a osvobodit je. Proto jim říkal:
„Já jsem ta cesta.“
Vzpoura agregorů zasáhla celý vesmír. Od ní se odvíjejí i živelné katastrofy na planetách v celém vesmíru. Proto je třeba vést prosby za odpuštění
a očišťovat nejen sebe, ale vše, co jste poškodili svou pýchou, svým chtěním
a svou touhou po moci. Je třeba vést prosby za očistu celého vesmíru od připoutaností a snažit se harmonizovat narušenou rovnováhu mezi mužským
a ženským principem. Pak teprve zavládne harmonie v celém vesmíru podle
plánu Božího. Negativní otisky dávných činů agregorů budou eliminovány
láskou.
Jak se agregoři očišťovali a probouzeli pro cestu pravdy a lásky, prosili
Otce, aby mohli ještě účinněji pomoci těm, které zavedli svými scestnými
ideami. Postupně je Otec pověřoval drobnými úkoly a sledoval, jak je plní
ve hmotném světě. Když se osvědčili, uzavíral s nimi smlouvy a pověřoval
je stále závažnějšími úkoly při uskutečňování plánu Božího. Každý z nich
obdržel kopii smlouvy a pověření, které mu otevíralo cestu k uskutečnění
plánu Božího, aby se na něm podílel a současně byl chráněn.
Jde o druh energetického průkazu, který vyzařuje stupeň naléhavosti
a ochranu Boží. Tento průkaz je uložen v auře a má podobu karty. Neměli
137
byste ho zaměňovat s energetickým průkazem, který nemá podobu žádné karty, ale na požádání se zjeví bytost, kterou legitimujete, ve své pravé
duchovní podstatě. Je-li čistá, rozzáří se. Je-li temná, deformuje se či raději
uteče. Tak víte, s kým máte tu čest. Výzva, aby byl předložen energetický
průkaz, je kódem, který každou bytost odhalí takovou, jaká skutečně je.
Temný chrám mágů
Dcera S. ve své vizi dne 21. 10. 2002 vidí letadlo s bombou na palubě. Jde
o teroristický útok. Dcera doufá, že letadlo nevybuchne.
Vize máte proto, abyste včas posoudili vlastní podíl na těchto karmách
a očistili vše, co je třeba, od vlastních vin dávné minulosti, které se promítají
do současnosti. Jde pouze o prognózu. Záleží jen na vás, jak budete s vizí
pracovat. Když pochopíte a snažíte se své omyly napravit, nemusí se vize
vůbec naplnit. Když nepochopíte, úzkost se zvyšuje. Když v sobě potlačíte
smysl pro odpovědnost a nezastoupí vás ve vedení proseb ani vaše paralelní
bytosti, karma se pravděpodobně naplní.
V další vizi jede v dlouhém vlaku. Je zde hodně dětí i dceřiných spolužáků.
Probíhá vlakem, protože jsou v něm bomby a ona chce najít bezpečnější místo.
Vlakem otřese náraz. Bomby nevybuchnou, ale vlak vykolejí. Všichni vystupují
a jdou pěšky do objektu školy v přírodě, kde mají strávit čtrnáct dní.
Jízda vlakem představuje životní pouť lidstva. Jsou zde mladé duše
i bytosti, které paní S. zná z minulých životů. Bomby symbolizují nebezpečí, které lidstvu hrozí, pokud nezmění své myšlení a cítění. Paní S. představuje tu skupinu bytostí, které již chápou, že se musejí změnit. Znají
hrozbu magických manipulací a pospíchají s očistou, aby se pokud možno
všichni zachránili. Bomby nevybuchnou, apokalypsa se v plné míře neuskuteční. Vlak pouze vykolejí. To představuje prudkou změnu ve vývoji
lidstva. Někteří ji nezvládnou a odcházejí z hmotného života pro další poučení do školy. Ostatní odcházejí přirozeným způsobem. Vystupují z vlaku
a odcházejí do „školy v přírodě“, kde mají být čtrnáct dní. V podstatě jde
o regenerační kouty a přípravu na další život ve hmotném světě. Čtrnáct
dní může být čtrnáct let, ale také čtrnáct století. Záleží na individuálním
plánu a pokročilosti.
Potom dcera S. vstupuje do temného kostela, který má čtvercový půdorys.
V kostele jsou jen dvě staré ženy. Uprostřed kostela je vymezený prostor. Zde se
otevře otvor a z něho vyjede farář v kostýmu satana. Najednou je zde rozlehlý
hřbitov. Dcera jde do druhé řady hledat hrob, ke kterému chodila s babičkou.
Ten je hned vedle hrobu pod stromem. Má světle šedou žulovou desku i náhrobek. Hrob pod stromem má černou desku. Kolem hrobů jsou řetězy upevněné
na sloupcích. Na dalších hrobech jsou vystaveny knihy jako v antikvariátu. Je
138
tam hodně mladých lidí, kteří si je prohlížejí a vybírají si mezi nimi. Jsou tam
knihy všech světových náboženství a také učebnice francouzštiny. Dcera mezi
knihami najde svůj památník.
Po chvíli se ocitá sama v objektu školy v přírodě a hledá svůj pokoj.
V kanceláři je nový ředitel i zástupce. Nezná je, a proto je trochu nejistá, jestli
tu má ještě svůj pokoj jako dřív.
Kostel představuje temný chrám mágů, kde se konaly satanské mše.
Každý mág, který propadl inverznímu vývoji, končí jako satanista. Stává
se duchovně mrtvým. Paní S. se starými ženami představuje trojjedinost
ženského principu.
Hřbitov představuje všechny duchy, kteří podlehli pýše a chtění svého
ega a stali se duchovně mrtvými, protože udusili jiskru Boží v sobě svým
sobectvím. Dva hroby, před které ji přivádí její babička, představují mužský
a ženský princip. Symbolizují vyrovnané principy černé magie. Zde jsou
všichni, kteří svou připoutaností a sobectvím, svými magickými manipulacemi způsobili svůj duchovní pád a smrt. Babička je duchovním vůdcem
tvé dcery a přivádí ji k těmto hrobům, aby ji varovala před sobectvím připoutanosti a magickými manipulacemi.
Po duchovní stránce byla paní S. nejvíce ohrožena ve Francii. Tak
naznačují oba hroby se sloupky, na kterých jsou upevněny řetězy. Každého
k jeho pádu přivedlo něco jiného. Někdo byl pyšný na své znalosti, jiný na
bohatství, jiný stavěl na obdiv svou „svatost“ a jiný svou sílu a fanatismus.
Na znamení, že jde o Francii, najde francouzskou učebnici. Potom objeví
svůj památník, kde je zachycen její život ve Francii. V něm je zachyceno
vše, co ji přivedlo k potupné a kruté smrti pod gilotinou. Život ve Francii
byl pro ni velice poučný a důležitý. Je symbolizován učebnicí.
Dcera S. je v kuchyni u babičky. Je zde hodně lidí a kamarádka B. tam
dohlíží na šití oděvů. Jedné švadleně vrací k předělání špatně sestehovaný díl.
Dcera si věci jen prohlíží. Zjišťuje, že nejsou špatné. Ale nic z toho nechce pro
sebe.
Jde o život mezi životy a sleduje pod dohledem svého vůdce přípravu
duchovního šatu pro ty, kteří na své cestě postoupili. Než obdrží i ona svůj
nový šat, musí ještě na sobě chvíli pracovat a něco pochopit. Tento šat, na
jehož přípravu se dívá, jí nenáleží.
Potom se ocitá na nádraží. Má tam vjet vlak s bombami. Zaměstnanci
v uniformách sledují přijíždějící vagony z okna, ale nezdají se být zneklidněni.
Dcera hledá bezpečné místo a oni ji posílají do místnosti číslo 32 či 34. Jde
tam, ale vidí jen jiná čísla, a tak se rozhodne, že bude lepší, když vyjde z budovy
nádraží ven. Chce se dostat co nejdál. Cestou potkává hodně lidí, i moji neteř L.
Říká jí, co hrozí, a jdou spolu rychle pryč. Dcera vidí, že neteř nese její kávovou
soupravu, a tak jí doporučí, aby ji zahodila, že je to zbytečná přítěž. Překonají
nějakou překážku a ocitají se v Čínské čtvrti. Lidé jsou zde klidní a od nádraží
139
je dělí vysoká hradba domů. Středem ulice protéká regulovaná řeka. Jdou
dál, cítí otřesy a vidí sesutý dům, poškozený zemětřesením. Nezdá se, že by se
někomu něco stalo. Dcera se domnívá, že došlo k výbuchu, ale že nemohou
z toho nic vidět pro vysokou hradbu.
I zde ještě jde o život těsně před reinkarnací. Jsou to poslední přípravy
a rozdělení karmického nákladu, včetně stanovení životního cíle a místa
reinkarnace. Tentokrát jde o život, kterého se paní S. trochu leká, protože
se bojí, aby neselhala. Vlak s bombami představuje poměrně náročný život
s určitým jištěním. Jde o život v zemi, kde ještě vládne teror i násilí. Na
této cestě ji bude provázet paní L., tvá neteř. Jakmile se rozhodne, že opustí
nádraží, dochází k porodu.
Chce se dostat co nejdál. To znamená, že chce splnit svůj cíl na cestě
poznání a bude usilovat o to, aby posbírala co nejvíce zkušeností. Na své
životní cestě potkává paní L., kterou včas varuje a upozorňuje na připoutanost k určitým věcem, které symbolizují činnosti, jež v minulosti s radostí
vykonávaly. Budou si vzájemně nastavovat zrcadlo. Jakmile se dohodnou na
karmickém scénáři, ocitají se v Číně, kde budou společně sbírat zkušenosti
a napravovat omyly a chyby minulosti. Otřesy, které cítí, jsou životní otřesy
a překážky, které obě musejí překonat.
Poškozený dům představuje jejich nitro. Je nutné v něm udělat pořádek
a očistit ho pochopením. Vysoká zeď představuje předsudky, které jim brání, aby prohlédly. Pokud tyto předsudky neodbourají, budou si mylně vykládat životní nesnáze, které je na této cestě potkaly. Proto se dcera domnívá,
že opět došlo k selhání, a zatím šlo o objektivní důsledky manipulací, které
se vyrovnávají v této části Číny.
Temný chrám magie
Ve své vizi se paní H. He. dne 21. 10. 2002 ocitla se svou skupinou v temném
kostele. Věděla, že je v temnotách, a přítomnost skupiny z Krnova jen tušila.
Chrám byl prázdný. Každá členka skupiny držela v ruce bílou silonovou tašku.
Některá z nich měla dokonce dvě tašky. Všechny byly plné. Paní H. měla jednu
tašku, kterou předala některému z děvčat, aby ji neslo, aby jí nepřekážela, až
bude utíkat z kostela. Poslala děvčata ven a sama se vydala k oltáři, který
byl slabě osvětlen. Věděla, že má jen pár vteřin na to, aby prošla zakázaným
územím a vymazala vlastní magický program. Když začala psát číselný kód,
mihla se na levé straně malá bytost oblečená jako ministrant, ale ona věděla,
že je to strážce computeru, že jde o dospělou a mocnou bytost. Měla obavy, že
ji napadne dřív, než stačí kód vyťukat na klávesnici. Když zápis kódu dokončila, ozval se příšerný randál. Byl to alarm. Utíkala ven z kostela, jako by jí šlo
o život. Na poslední chvíli vyběhla z kostela na nádvoří. Zde zmateně pobíha140
ly další bytosti v ministrantském obleku. Na konci nádvoří se právě zavírala
hlavní brána. Paní H. proběhla tímto nádvořím na poslední chvíli, i branou,
kde již byla jen malá škvírka. Všichni byli tak překvapeni, že ji tam vidí, že ji
nedokázali zadržet. Vrata se za ní s ohlušujícím třeskem zavřela.
Za branou se tísnilo mnoho lidí, kteří se přišli podívat, co se děje. Davy
nebraly konce. Paní M. jí radila, že bude nejlepší, když se dají směrem vpravo,
protože je zde nejvíce lidí, že se zde nejlépe ztratí. Paní H. nesouhlasila a vzala
si zpět svou tašku a prohlásila, že jde vlevo, a kdo chce jít s ní, že má možnost
ji následovat. Prodírala se davem a následovaly ji paní V. a paní L. Paní M.
s paní E. splynuly s davem. Zbytek skupiny již nevnímala.
Tak, jak na sobě členky skupiny pracovaly, vysloužily si milost očisty od
magie. Rozvolňovaly vazby, vracely dary, likvidovaly negativní programy.
Nyní stanuly v chrámu magie se svou karmickou zátěží, kterou symbolizovaly bílé tašky. Z pověření duchovního vůdce této skupiny měla paní H.
před sebou velmi náročný úkol. Zlikvidovat negativní program, který byl
jejich společnou manipulací v dávných dobách. Pro tento úkon byl vymezen
určitý časový limit, který nesměl být překročen. Jinak by všechny propadly
následkům svých manipulací a staly by se duchovně mrtvými. Poslední
zkouška je čekala za vraty, když se cítily mimo nebezpečí. Zde měly vykázat,
jak pochopily ponaučení, kterého se jim dostalo, a zda se skutečně vzdaly
magie. Ty, které se bály a chtěly se schovat v davu mágů, volily opět magii
a skončí opět v temném chrámu magie, ale tentokrát si budou muset pomoci
samy. Ty, které následovaly svého duchovního vůdce a volily cestu za světlem lásky, jdou sice náročnou cestou plnou překážek, ale volily cestu vlevo,
která je tou pravou cestou, protože končí po pravici Boží.
V tomto případě je paní H. příkladem pravého duchovního vůdce, který
pečuje o své ovečky a chrání je s nasazením vlastního života. Členky její
skupiny představují tři typy bytostí. Ty, které si zvolily pravého duchovního
vůdce a následují ho, protože berou jeho ponaučení vážně a nepodceňují
ho. Potom jsou to ty bytosti, které chtějí mít obojí, magii s jejími manipulacemi i s dary lásky, které je možné najít jen na cestě lásky. Tyto bytosti
ztrácejí vše, protože nejsou schopny se rozhodnout. Nakonec jsou to ty
bytosti, které nejsou schopny se zbavit připoutanosti k magii. Proto končí
s magií. Každý volí podle své svobodné vůle a ta je plně respektována. Proto
by si měly uvědomit, že nesou odpovědnost za svůj život duchovní i hmotný
jen ony samy a nikdo jiný.
Vzpoura agregorů
Paní L. G. z Krnova viděla dne 24. 10. 2002 ve své vizi, jak obloha potemněla a rozpoutala se ohromná bouře. Poryvy větru trhaly větve stromů, které
141
se ohýbaly až k zemi, a některé stromy byly vytrženy i s kořeny či vyvráceny.
Tma, rachot, zima. Země byla bičována deštěm. Osvětlovaly ji pouze blesky. Po
velice dlouhé době se objevily světelné obrysy hořícího kříže. Poryvy větru jako
by oheň zhasínaly, ale vtom kříž vzplál jasným plamenem. Bouře živlů se ztišila
a na obloze vycházelo slunce. V této chvíli začal hořící kříž stoupat k nebesům,
až splynul s Duchovním sluncem. Jejich světlo sílilo a rozlilo se přes celý obzor.
Země byla očištěna a zazelenala se pod přílivem lásky tohoto slunce.
Cesta pana T. R.
Pan T. ve své vizi dne 27. 10. 2002 jel domů. Před koncem cesty zastavil
v nějaké vesnici, protože ho napadlo, že paní Z. ze Slovenska potřebuje pomoci. Zaparkoval auto do boční ulice a šel ji hledat. Ptal se lidí, ale nikdo s ním
nekomunikoval. Paní Z. našel až na konci vesnice, kde stála před nějakým
domem. Vzal ji za ruku a nabídl jí, aby šla s ním zpátky, a ona poslechla.
Pan T. chtěl nejprve jet autem, ale pak rozhodl, že půjdou pěšky. Vrátili se do
středu vesnice.
Na náměstí stála radnice a před ní na bíle povlečené posteli jsem seděla
já. Měla jsem plavé zvlněné vlasy a velmi jasně modré oči. Přísně jsem se
podívala na paní Z. a prohlásila jsem, že nechci ani slovy vyjádřit, jak mohla
paní Z. skončit. Pak jsem vyndala obrázek velikosti formátu A4, na kterém
byl zobrazen král s černočerveným pláštěm, a ukázala jsem ho paní Z. Pan T.
automaticky sáhl do kapsy a vyndal stejný obrázek, ale menší. Porovnali jsme
oba obrázky a zjistili, že jsou totožné. Pan T. věděl, že obrázek již nepotřebuje.
Požádala jsem ho, aby mne s paní Z. ponechal o samotě, že si potřebujeme
promluvit v soukromí. On souhlasil a začal vysvětlovat, že má auto zaparkované
v boční ulici, ale nenašel ho tam. Ptal se mne, kde by ho našel, a já jsem mu
sdělila, že ho má již na hlavní ulici. Když k němu přišel, bylo již nastartované
a připravené k odjezdu. Nasedl tedy a odjel. Paní Z. zůstala u mne.
Vize pana T. symbolizuje životní cestu jeho a paní Z. i s jejich zkouškami. Ty představuješ duchovního vůdce, který je podobně jako strážce
prahu varuje před důležitými zkouškami, když se odchylují od svého cíle.
Vesnice představuje hmotný svět, ve kterém se pohybují. Zastavení v boční
ulici představuje zkoušku, kdy plní svůj úkol duchovního vůdce nenápadně
a bez okázalosti. Někteří ho ještě nepoznali. Jde pěšky, to znamená, že
nastal čas jeho hledání a plnění prvních důležitých úkolů, kdy je prověřován
jako duchovní učitel. Hledá jednu ze svých paralelních bytostí, která má
být jeho spolupracovnicí, má pocit, že je ohrožena. Ptá se na ni, kde by ji
našel, ale nikdo s ním nekomunikuje, protože jsou v jiné dimenzi. Najde ji
na „konci světa“ na poslední chvíli. Je skutečně v nebezpečí, že sejde z cesty
za svým hlavním životním cílem. Pan T. ji bere za ruku a vede zpět, protože
142
jí tuto pomoc slíbil, když určovali svůj karmický scénář. Tímto skutkem byly
jejich dluhy vyrovnány. Paní Z. prohlédla a společně oba předstoupili před
duchovního vůdce, aby se poradili o své další cestě.
Obrázky temného krále představují velmistra a jejich vazbu k němu.
Velikost jeho obrazu představuje velikost úcty k temnému velmistrovi i sílu
připoutanosti. Pan T. pochopil, že obraz již nepotřebuje, a po probuzení se
ho vzdal a eliminoval ho. Jeho životní cesta již nebyla v boční ulici, ale po
složení této zkoušky nastoupil na cestu za svým životním cílem. Proto jeho
auto stálo na hlavní ulici připravené ke startu. Paní Z. se ještě zdržela u tebe, protože bylo třeba některé věci objasnit a dokončit očistu od temného
krále. I ona kartu odevzdala a vzdala se magie a nastoupila cestu za svým
životním cílem duchovního učitele. Byla posílena, aby zvládla vír sběrné
očisty a mohla jím provést i ostatní, kteří touží osvobodit se od sobectví
svého ega, které magie tak úspěšně posiluje.
Přejeme všem, kteří ještě nedokončili sběrnou očistu, hodně lásky a síly,
aby se dokonale očistili a postavili pevně na cestu pravdy a lásky.
Zkušenosti z Krnova
Během vyprošování sniperů z Washingtonu se paní H. He. dopustila chyby.
Žádala o eliminaci sniperů. Eliminovat smíme pouze uměle stvořené, protože
v sobě nenesou jiskru Boží. Dostalo se jí upozornění, že se dopustila zásadní
chyby. Odpoledne měla vizi, kdy se ocitla před Otcem tak malátná, že ji museli
její andělé strážní podpírat. Stále jí nedocházelo, jaké chyby se dopustila. Večer
při očistě stromu života viděla, že ta část, o kterou prosí, aby byla pozdvižena do
světlých sfér, je suchá. Teprve nyní pochopila svůj omyl a prosila za odpuštění
a nápravu. Okamžitě se jí udělalo lépe.
Večer na ni dolehla karma teroristů a rukojmích z Moskvy. Bylo jí opět
špatně, ale tentokrát to byl impulz, aby vedla prosby. Teprve když vyslechla
televizní zprávy, pochopila, že je zalitá krví obětí i agresorů. Jak vedla prosby,
nevolnost ustupovala a prolitá krev mizela.
Paní H. byla před Otcem malátná proto, že málem zlikvidovala paralelní
bytost. Musela pocítit na všech svých tělech následky své chyby. Je to poučení pro všechny, že při vedení proseb musíte být opatrní a bdělí a nesmíte
vést prosby mechanicky a lehkomyslně.
Rej upírů
Pan P. Bu. se dne 28. 10. 2002 ve své vizi zúčastnil fotbalového zápasu.
Odehrával se v Paříži, v Parku princů, ale přesto měl pocit, že je ve Skotsku.
143
Kolem bylo mnoho krásných košatých stromů. V první polovině měl jeho
tým velkou smůlu a rozhodčí byl proti nim zaujatý, alespoň si to myslel. Při
odchodu do šaten mu sprostě vynadal. Po přestávce jeho družstvo dalo gól
a pana P. napadlo, aby radil svým hráčům telepaticky. Vsítili ještě jeden gól,
a pak již jen čekal, až se hráči převléknou, aby s nimi společně odjel domů.
Fotbalový zápas představuje životní zápas. Zachycuje několik životů.
Ve Francii a Skotsku. Na pomoc má okolo sebe mnoho čistých a zdravých
bytostí, jsou to ty zelené stromy, které okolo sebe vidí. Zápasí sám se sebou
a také prohrává. Z prohry však neviní sebe, ale rozhodčího. Ten je ovšem
objektivní, protože představuje vesmírné zákony karmy, a to on pokládá za
nespravedlivé, protože se na problém dívá jen z úzkého hlediska jednoho
života, který ve své vizi prožívá. Po přestávce, tedy v následném životě,
se uchyluje k magii. Tehdy se mu zdá, že vyhrává. Plně se staví na stranu
magických praktik a odjíždí se svým družstvem domů. To znamená, že
odchází do temných světů magie.
Pan P. směřuje do velikého zámku na ples. Je temná noc a s ním jdou ještě
dva muži. V průčelí zámku bylo několikero dveří a oni vešli dovnitř. Ples vrcholil. Lidé vypadali jako obři, protože měřili asi tři metry, a někteří z nich měli na
tvářích masky. Jeden z nich jim rozdal masky a on si tu svou nasadil. Všichni
se chovali přátelsky a s jedním z nich se bavil o minulých životech. Sdělil mu,
že si vzpomíná jen na život, kdy byl Draculou.
Magie přivádí pana P. mezi upíry. Na plese se mu zjevili v plném lesku.
To vedlo k tomu, že je přeceňoval a viděl je větší, než ve skutečnosti byli.
Přijal jejich masku a cítil se mezi nimi dobře.
Když jsem s panem P. jeho vizi rozebírala, sdělila jsem mu, že je třeba tuto
masku odložit a vzdát se jí. Doporučila jsem mu, aby Otce požádal o pomoc.
Což také učinil a masku jako symbol upírství odevzdal.
Pan P. s nějakým psem šplhá na strmou horu. Byla zasněžená a bylo velice
náročné se dostat až na vrchol. Nakonec se na vrcholu zachytil a podíval se
dolů. Mezi větvemi zahlédl závratnou hloubku a pomyslel si, že nebude snadné
se zde udržet.
Hora představuje dílčí cíl cesty pana P. Pes představuje jeho věrného
duchovního průvodce. Ještě nezná pravou lásku, ale je na ni připraven.
Proto sice vidí sníh, který studí, ale není zde led, který představuje tvrdost
bezcitnosti. Je si vědom, že volil náročnou cestu.
Někdo sdělil panu P., že by byla škoda odejít ze školy dva měsíce před maturitou. On přesto seskočil z korby jedoucího auta, ze kterého padaly kamenné
roury. Hrozilo, že ho zasáhnou, ale nestalo se tak.
Pan P. se náročné cesty obával a chtěl vystoupit. Svým duchovním vůdcem byl varován, ale přesto seskočil z auta, které ho po této cestě vezlo. To
znamená, že chtěl opustit nejen cestu, ale i život. Jeho auto bylo naloženo
ohromnými úpisy, které podepsal v dávné minulosti a na které již zapomněl.
144
Zkameněly a tíží ho již mnoho životů. Dokud je neodevzdá a bude utíkat
před zodpovědností za to, že je podepsal, budou ho tížit. Nyní nastal čas,
aby je vyprosil. Zatím ho nezasáhly.
V další vizi prochází Trnovany a zde si koupil galusku na kolo. Stála asi
pět set korun. Koulí ji před sebou po silnici a těžko se ovládá. Sahá mu až po
ramena. Jeho pochod spíše zpomalovala. Řekl si, že to byla zbytečná investice,
a na první křižovatce ji odhodil. Křižovatkou projelo osobní auto, ve kterém
seděly dvě ženy se škraboškou na tvářích.
Pan P. prochází městem, kam byl přiveden, aby se očistil. Kupuje si
galusku, která symbolizuje okruh jeho magického vlivu, a jednotlivé připoutanosti symbolizují drátky, které jsou uvnitř kruhu kola. Koupil draze,
protože vkládal do magie veliké naděje. Záhy však zjišťuje, že se mu tento
okruh vlivu se svými manipulacemi vymyká z rukou, že ho zdržuje na jeho
cestě. Odhazuje galusku od sebe, a zbavuje se tak své připoutanosti k magii.
Protože se vzdal magie, míjejí ho upíři a on je svobodný.
Jede se skupinou na setkání v přírodě, které se již dlouho nekonalo. Bylo
nás celkem dvanáct a pan P. zde postrádal paní D. D. Někdo ze skupiny
poznamenal, že je škoda, že jsme nezaznamenali přesně, co snímala paní R.
Vystoupili jsme z auta a já jsem zamířila pod most, pod kterým vede pěšinka
dolů. Mluvila jsem o tom, že se nyní před Vánocemi musíme pokusit něco
vyprosit. Dostali jsme se do jakéhosi chrámu, kde byly dvě veliké chrámové
lodě. Jedna výš a jedna níž. Částečně je oddělovala přepážka. V prostoru přepážky byla bytost, která prohlásila, že nás pohltí a pak si teprve lehne. Pak se
schovala za přepážku. Nic se nedělo. Pan P. neměl strach a nahlížel do nižší
místnosti. Nacházely se tam kultovní předměty, postrádal tam obětní lože, ale
nějak si neuměl představit, jak by nás ta bytost mohla pohltit. Opět se objevila
mezi přepážkou, ale byla to jen loutka a už nic neříkala.
Setkání v přírodě představuje meditaci, kdy se každý z vás má podívat do svého nitra. Pan P. vnímal sedm členů skupiny, které respektuje,
protože s nimi byl karmicky vázán. Tato pouta ještě nemá rozvolněna. Ve
skutečnosti vás bylo dvanáct, s tebou třináct. Paní R. a ty představujete
ženský princip, ke kterému nemá pan P. harmonický vztah. Proto mu
nerozumí a vyjadřuje se velmi neurčitě. (Něco nebylo zaznamenáno, něco
měli vyprošovat.)
Je zde ještě mnoho předsudků. Cesta dolů vede do nitra každého
z vás. Pan P. se dostává do chrámu svého srdce. Dvě chrámové lodě představují nevyrovnanost mužského a ženského principu. Stále se domnívá,
že mužský princip je výš a má být nadřazen ženskému principu. Sám
stojí na této pozici mužského principu. Tento předsudek je příčinou jeho
obtíží.
Bytost, která ho uvítala v prostoru přepážky, je jeho ego. Vystupuje
a promlouvá k němu z pozice síly, protože se bojí o svou nadvládu.
145
Přepážka, která odděluje v jeho nitru oba principy, mizí. Bytost, která
představuje ego,vyhrožovala správně. Pokud by jí poskytl prostor, jeho
ego by bujelo a plně by ho ovládlo. To je to pohlcení. Jeho svobodná vůle
by se vytratila a byl by ve vleku svého ega. Kultovní předměty představují
i s obětním ložem magické haraburdí, aby si ego mága udrželo svou nadvládu. Zajímavé je, že obětní lože zmizelo, ale přesto ho hledal u ženského
principu. Bylo by dobře se tohoto haraburdí vzdát, očistit od něho oba
principy a poprosit o jejich harmonizaci tak, jak mu v této chvíli náleží.
Pan P. správně cítí, že mu tato bytost nemůže ublížit, pokud ji nebude
krmit. Dobré znamení je, že se mu zjevila jako bezmocná loutka. Měl by
ji odevzdat Otci, požádat, aby byla vyškrtnuta z jeho ákášických záznamů,
a s pomocí Boží ji eliminovat. To znamená zabít své ego jako symbol chtivosti a sobectví.
Zahájení výuky paní D. D. – 1. lekce
Dne 29. 10. 2002 se paní D. ve své vizi ocitla v meziplanetární lodi, která
plula vesmírem. Stála před průhlednou stěnou. Asi do výšky kolen, od průhledu
dolů, byl stříbřitý materiál, který se podobal hliníku. Vedle ní stály dvě bytosti,
byly vysoké a ona jim sahala pod ramena. Byly zahalené do přírodně zbarveného lněného šatu. Loď se zastavila nad temnou planetou, za kterou zářilo světlo.
Vypadalo to jako zatmění slunce.
Na svůj telepatický dotaz dostala odpověď, že sledují planetu Zemi. Paní D.
nemohla od ní odvrátit oči a najednou začala vnímat různá světélka, roztroušená po celé planetě. Světélka byla jasná, částečně barevná. Opět obdržela
informaci, že jsme to my. Zaskočila ji směsice pocitů: údiv, nevěřícnost, mírné
zděšení a nechápavost. Hlavou jí problesklo: „Pro Boha, vždyť je nás tak málo,
aby se Země rozzářila!“ Druhý den, když se probudila, pochopila, že na tuto
poslední otázku si může odpovědět sama.
Záleží jen na ní, zda se i ona zaslouží o to, aby se tato planeta rozzářila
láskou. Je před vámi mnoho práce, ale postupem času budete získávat další
informace o tom, jak pomáhat. Tato demonstrace byla potvrzením potřeby
vaší lásky. Další lekce budou následovat tak, jak bude paní D. ochotna
pracovat.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Odpuštění
Na minulém setkání skupiny dne 11. 11. 2002 jsme vedli prosby nejen za
střet agregorů, ale za všechny střety, kterými jsme při svých společných rein146
karnacích prošli. Protože již šlo o očistu závěrečnou, dostali jsme se do víru
sběrných karem, jejichž tříšť jsme znovu pociťovali ve zpětném víru sběrné
očisty. Tehdy nám byla zjevena pravda o mírové misi pozemšťanů, která mířila
na planetu Mars. V tomto víru jsme byli zmateni, protože jsme měli pocit, že
dostáváme protichůdné informace. Pocity, které jsme prožívali, byly většinou
negativní a neobjektivní, pod vlivem prožívaného utrpení. Dobré bylo, že jsme
byli schopni spolupráce a vedli jsme prosby i za své protivníky. Naše prosby
byly vyslyšeny.
Skutečnost je taková, že jsme byli oběťmi i agresory. Nejprve jsme se museli
propracovat k tomu, abychom odpustili svým protivníkům a vrahům. Potom
jsme museli pochopit pocity svých protivníků a prosit je za odpuštění, protože
i my jsme jim opláceli stejné stejným v dalších životech. To byly dvě základní
fáze očisty a vyprošování. Museli jsme se naučit řešit problémy z obou stran.
Z pozice oběti i agresora. Teprve potom mohla být očista dokonána.
V Krnově byla odstartována první fáze sběrné očisty a demonstrovaly ji
paní D. s paní R. a paní L. H. svým střetem.
Druhá fáze se odehrála v Teplicích a demonstrovali ji paní E. s panem L.
a paní P. Jakmile jsme se sešli a pracovali na očistě, zjistili jsme, že jsme vedeni
k tomu, abychom prosili za planety Zemi a Mars i s jejich obyvateli. Tehdy se
vše začalo pomalu zklidňovat.
Teprve po této závěrečné očistě nám bylo zjeveno, že jsme přijali o smrti
svatého dítěte oficiální verzi marťanů, která jim byla vnucena vrchním velitelem vojsk. Bylo nám sděleno, že mírová mise, která mířila k Marsu, byla úplně
zlikvidována. Dcera S. byla svědkem vraždy a jako nepohodlný svědek zabita.
Marťané, kteří nastoupili na palubu jejich lodi jako uvítací delegace, posádku
zmasakrovali. Potom opustili loď pozemšťanů a vyhodili ji do vzduchu.
Tato karma byla z nás všech milostí Boží sňata. Když jsme prováděli kontrolu, viděli jsme bílou raketu mírové mise, jak proletěla svatým ohněm lásky.
Stoupala stále výš a výš a byla čistá. Všechny falešné verze a intriky byly odhaleny. Dobré jméno této mise bylo očištěno.
Děkujeme!
Mateřská bytost
Ve vizi paní L. dne 13. 11. 2002 přijela paní H. He. k ní na návštěvu s holčičkou a chlapečkem. Provázeli ji ještě muži i ženy, ale byli mlhaví. S nimi
tam byl ještě jeden pár dětí, asi stejně starých jako ten, který přivedla paní H.
Paní H. prohlásila, že potřebují u ní přespat, a ptala se jí, jestli je dokáže
všechny ubytovat. Paní L. odpověděla, že se pokusí. Připojil se k nim ještě
jeden velmi starý muž s mladým zpěvákem. Vypadalo to, jako by vystoupili
z jiné dimenze.
147
Paní L. připravovala nocleh a povlékala postele. Každého z hostů uložila
v příslušném patře domu. Když přišla do nejvyššího patra, uviděla sedět ve
světlém pokoji na posteli malou zlatovlasou holčičku. Vše v okolí bylo bílé.
Holčička působila křehkým dojmem. Měla veliké zářivě modré oči. Bylo vidět,
že nesmírně trpí. Paní L. jí bylo líto, a tak vedla prosby, aby jí ulevila. Když
dokončila prosbu, objevil se vteřinový záběr na lidi, kteří se ukládali k odpočinku. V té chvíli se holčička změnila, měla tmavé vlasy a modré oči. Stále trpěla,
a paní L. pokračovala neúnavně ve vedení proseb. Jakmile ukončila prosby,
vždy jí bylo ukázáno, kolik lidí si může odpočinout. V tu chvíli se vždy holčička
změnila a ona pokračovala v prosbách. Bylo vidět, že každou etapou vedení
proseb se holčičce dělá lépe a lépe.
Během tohoto procesu bylo vidět paní H., jak pomáhá lidem se odstrojit
a uložit je na lůžko. Okolo holčičky se zjevovaly vývojové osmičky, které ležely
vodorovně.
Byly symbolem nekonečna. Tyto symboly postupně světlaly. Očišťovalo
je Boží světlo.
Ukazovaly se symboly mužského a ženského principu, některé se spojovaly
v harmonii, jiné hledaly svou druhou polovinu. Nakonec vše splynulo v čtyřduši,
„XX“. V té chvíli uviděla paní L. zvláštní květinu, která měla okolo terče květu
vždy jeden list kopretiny a vedle něho okvětní lístek slunečnice.
Byl to krásný květ, který symbolizoval mystickou svatbu obou planet
i s jejich stvořením. Mužský i ženský princip jsou v rovnováze. Všechny
bytosti jsou si rovny.
Paní H. představuje duchovního vůdce, který přivádí bytosti mužského
i ženského principu z planety Marsu a Země a žádá pro ně ubytování v regeneračních koutech. Každý je uložen v té úrovni, které dosáhl. Jednotlivé
úrovně představují patra, kde se ukládají ke spánku. Uložit se však mohou
teprve tehdy, když proběhne rekapitulace jejich životní cesty. To je nepříjemný proces a všichni trpí, když pochopí svou chybu.
Starý muž je představitelem mužského principu. Je to stará duše. Mladík
je mladou duší, ale je nazván zpěvákem, protože zpívá melodii lásky. Je
paralelní bytostí muže, se kterým přišel, a představuje obrodu těch, kteří se
konečně staví na cestu lásky a zpívají její melodii. Zpěvák usmíří všechny
bytosti v regeneračních koutech a přinese jim mír.
Holčička v nejvyšším patře představuje jejich mateřskou bytost. Je to
mužský i ženský princip. Představuje čtyřduši. Trpí nerovnováhou mužského a ženského principu. Touží po mystické svatbě. Tehdy všichni duchovně
postupují v harmonii a lásce. Tehdy se stává Duchovním sluncem pro své
paralelní bytosti.
148
Past na paní D. D.
Dne 20. 11. 2002 je paní D. v budově, ve větší místnosti, ze které vedou
asi tři schody dolů do další, ale menší místnosti s velkým oknem. Chtěla
se dostat k oknu, proto sešla ze schodů a otočila se směrem k němu. Bylo
světlé. Vlevo viděla zeď, skrze kterou viděla stůl a za ním seděli lidé. Paní D.
udělala několik kroků k nim, ale o něco zakopla a byla chycena do pavoučí
sítě. Visela v síti nad podlahou. Hlavu měla směrem ke schodům, ale níž
než nohy, které směřovaly k lidem, za kterými chtěla jít. Síť se kolem ní
uzavírala jako mušle. Vzepřela se v síti roztaženýma rukama i nohama,
ale nemohla se dostat ven, nitě byly lepkavé. Volala o pomoc, když uslyšela:
„Pozor, pavouk jde!“ Zatáhla hlavu trochu stranou, aby lépe viděla, když
něco přeběhlo přes horní hlavní nit. V příštím okamžiku vystoupila ze zdi její
matka, velice vážná, a beze slova se dotkla sítě. Síť zmizela a ona byla volná.
Vzápětí uslyšela: „Podívej se, tady je ten pavouk.“ Seděl v malém výklenku
a proměnil se v jepici.
Budova je nitro paní D., ve kterém jsou pokojíčky, většinou je jich
třináct. Třináctá komnata je ukryta nejhlouběji. Zde jsou skryta všechna
„tajemství“. Protože chtěla poznat pravdu o sobě, ponořila se do svého nitra a šla dosti hluboko. Ocitla se na rozcestí. Jedna cesta vedla za světlem,
které dopadalo oknem, druhá cesta vedla k magickému společenství. Tomu
na základě setrvačnosti dala přednost. To bylo to zakopnutí. Byla však lapena do sítí vlastních magických manipulací a připoutaností. Hrozil jí konec
všech mágů. Proto se tak bála pavouka, který představoval velmistra. Jeho
pavučina pak znázorňovala i jeho vliv. Kdyby nevolala o pomoc, naplnila by
se u ní sudba všech mágů. Pro světlé sféry by zemřela a prostoupila by zdí
za ostatními duchovně mrtvými mágy. Na pomoc jí přispěchala mateřská
bytost, která jí ukázala, jakou moc má pravá láska nad magií. Symbol jepice
představuje pomíjivost moci magie.
O připoutanosti
Paní V. dne 26. 11. 2002 byla někde v přírodě s malým chlapečkem, kterého
vedla za ruku. Okolo nich stála skupina lidí. Viděla mne, jak stojím u vysokého
zeleného a statného smrku. Z konce jeho jedné větve jsem sejmula ratolest
pokrytou hustě žlutými květy. Podobala se zlatému dešti, ale já osobně jsem ji
vnímala jako vavřín. Sejmula jsem asi ještě jednu či dvě větve. Najednou byla
paní V. netrpělivá a utíkala s chlapečkem rychle na autobus. Podařilo se jim
to na poslední chvíli. Vběhli dovnitř a najednou byli v docela velikém pokoji,
ale věci v něm nebyly příliš uspořádané. Pomyslela si, že si zde bude muset
udělat pořádek.
149
Před několika dny se jí zdálo, že jí na levém koleně sedí manžel jako malý
chlapeček a ona ho houpe. Byla šťastná.
Příroda je svět v jiné dimenzi. Chlapeček představuje mužský princip.
Jde o mladou duši a oba jsou připoutáni. Vodí ho za ruku, to znamená, že
s ním manipuluje a on se jí podvoluje. Zde potkává i vás. Ty stojíš u stromu
života vaší skupiny a rozdáváš vavříny těm, kteří se osvobodili od připoutanosti. Paní V. se bojí, že její pouto s mužským principem bude rozvolněno, a rozhodne se, že uteče. Ve vavřínu vidí žluté květy žárlivosti a běží,
aby nepřišla o svá pouta „lásky“. Nastoupení do autobusu představuje opět
jejich společnou reinkarnaci. Ocitají se najednou v jejím nitru. Je zde mnoho věcí, o kterých přemýšlí. Vidí, že si musí udělat pořádek a zbavit se
připoutanosti k mužskému principu.
Paní V. je představitelkou všech, kteří se bojí vzdát svých pout. Raději
trpí, než by dali svobodu. Už se však probouzí. Když se podívá do svého
nitra, je zde chaos. Rozhodne se, že se osvobodí a očistí.
Nový byt
Ve své vizi 27. 11. 2002 jela paní R. se mnou do Plzně. Chtěla jsem jí ukázat
svůj nový byt. Ještě někdo jel s námi, ale neviděly jsme ho. Paní R. se divila,
že silnice je dlážděná světle šedou zámkovou dlažbou, což muselo být drahé.
Uprostřed dláždění byl pravidelný vzor z několika tmavých dlaždic.
Vstoupily jsme do mého nového bytu. Měl podobu chrámové lodě. Proti
vstupním dveřím bylo obložení ze dřeva v barvě višně, nějaký trám a za tím
vším vedly schody nahoru. Paní R. si říkala, že to obložení se bude muset přetřít bezbarvým lakem. Pak však usoudila, že možná bude stačit, když se setře
prach. Prošly jsme dál do bytu. V bytě bylo příjemné teplo i přesto, že strop byl
velmi vysoký. Vše mělo světle medovou barvu. Bylo zde světlo, jasno a příjemně. Strop byl zdoben štukováním, které bylo zvýrazněno světle vínovou linkou.
V ohybu mezi stropem a stěnou byla trochu plíseň. Nebyla vlhká ani příliš
rozsáhlá, měla šedomodrou barvu. Paní R. si říkala, že teprve zima prověří,
zda je vše v pořádku. Přišly jsme do kuchyňské části. Kuchyňská linka byla do
tvaru písmene „L“, dvířka byla ze světlého dřeva a navazoval na ni jídelní stůl
se židlemi. Chromovaný sporák byl podle ní nešťastně umístěn, takže se musel
obcházet, když se nosilo jídlo na stůl nebo bylo třeba něco vyndat z kuchyňské
linky. Vše bylo nové, nepoužité. Navrhla, abychom odsunuly stůl z cesty, ale já
jsem prohlásila, že se s ničím zatím nesmí hýbat.
Potom jsme si sedly k jinému stolu, který stál na stupínku pod okny, a povídaly jsme si. Najednou jsme uviděly blondýnu v bílém plášti, která vyšla ze
záchodu, kde protékala voda. Paní závadu spravila a bez povšimnutí prošla
kolem nás. Paní R. se to trochu dotklo a říkala si, že jsme nové, a tak jsme
150
si závady nemohly všimnout. Též se jí dotklo, že se na nás ani nepodívala.
Pokládala paní za správcovou, a když prošla, podívaly jsme se na sebe a pronesly: „Hm.“ Mně to nevadilo, ale vadilo mi, že paní R. na mne „udělala“ obličej,
a já jsem to pokládala za neuctivé.
Plzeň je symbolem vašeho duchovního postupu. Cílem je spojení všech
náboženství Východu i Západu. Toto stěhování představuje další krůček
ke splnění tohoto cíle. V novém bytě je vše připraveno pro plnění dalších
úkolů. Byt je chrámem vašeho společenství. Vstoupí do něho jen ten, kdo
prošel sběrnou očistou se ctí a složil všechny zkoušky. Cesta byla náročná,
ale i poučná a krásná. Je to cesta očisty, a proto je světle šedá, skoro bílá.
Uprostřed je několik tmavých dlaždic, které představují ty, kteří nedokázali
jít dál a zůstali stát na místě. Není jich mnoho. Uvnitř se cítíte dobře, čekáte
na ty, kteří ještě procházejí sběrnou očistou. Ještě je třeba zbavit se plísně
a setřít prach a očista bude u konce. Tento chrám vašeho společenství je
jedním z velmi důležitých cílů vaší cesty. Schody, které naznačují možnost
dalších duchovních postupů a cílů, jsou zatím kryty. Napovídají však, že
vývoj pokračuje stále dál a výš.
Umístění sporáku, který představuje tvorbu duchovní stravy, je náročné,
protože ještě není u konce sběrná očista všech. Proto získávání informací
ze světlých sfér je velmi náročné a musíte vykázat dostatek úsilí a snahy
překonávat překážky, abyste je získali. Teprve až budete očištěni a vystoupíte z víru sběrné očisty, budete mít volnou cestu pro duchovní stravu ze
světlých sfér. Čím budete čistší, tím volnější budete mít přístup k ní. Tehdy
i „nářadí“ bude lépe uspořádáno. Vše záleží jen na vás, jak budete pilní.
Blondýna v bílém plášti je jeden z tvých andělů strážných, který o tebe
pečuje. Pracuje nenápadně a diskrétně. Bylo pro vás velkou ctí, že se vám
zjevil. Naznačil, že se postará o vše, co budete potřebovat. Tedy i o místo
očisty. Celý chrám vašeho společenství má ještě s ostatními strážci ze světlých sfér na starosti. Tím, že se vám zjevil, se vám představil a naznačil, že
jeho péče je nevtíravá a že vás nikdy nebude rušit, pokud půjdete po cestě
pravdy a lásky.
Děkujeme!
Karmické dluhy
Paní D. D. ve své vizi dne 28. 11. 2002 je v malém světlém krámku. Je to
papírnictví a podává se zde i malé občerstvení a přijímá se Sportka. Nebyl
tu velký provoz, a tak se baví s majitelkou. Po chvíli tam přišel pár, který byl
trochu nedbale a nečistě oblečený. Zejména paní působila na paní D. trochu
vulgárním dojmem. Paní podala Sportku a oba odešli. Paní D. se divila, že si
to mohou dovolit, když viděla, že moc peněz asi nemají. Majitelka krámku jen
151
pokrčila rameny. Po chvíli paní D. zjistila, že paní tam nechala ležet plastikovou
tašku a v ní byly sandály ze středně hnědé kůže s nalepeným číslem opravy.
Ukázala je prodavačce a chtěla je té paní odnést, ale když vyběhla ven z krámku, byli už pryč. Vrátila se tedy do krámku a ve vchodu ji předešel mladý muž
s pytlem na zádech. Na hlavě měl kulatou kapuci z černého plastu, krk byl volný. Majitelka krámku paní D. upozornila, že může boty dát mladíkovi, protože
pracuje u toho ševce, kde boty byly v opravě. Mládenec vzal boty a odcházel.
Když byl na schůdku přede dveřmi, vypadla mu z pytle jedna bota. Paní D.
botu vzala a podávala mu ji, ale on si jí nevšímal a odcházel přes silnici na
druhou stranu ulice. Utíkala za ním a volala na něho. Proplétala se mezi auty,
až se ocitla na druhé straně. Tam nebyly domy, ale skála se vchodem, který
byl krytý zástavbou ze starých prken. Připomínalo jí to starou Pražskou ulici
v Teplicích. Na zemi se povalovalo černé dřevo, které již bylo přeměněné v dřevěné uhlí. Mladík už vcházel dovnitř a sestupoval po schodech dolů. Paní D.
za ním vběhla dovnitř a křičela na něho, aby si tu botu vzal. On se však jen
pootočil a šel dál do podzemí. Divila se, co tam mladík chce. Pomyslela si, že
snad nesl horníkům spravené boty. Potom se otočila a vrátila se zpět do světla
před zástavbu a probudila se.
Majitelka krámku je duchovní vůdce společenství, které jde cestou lásky. Nabízí duchovní stravu i poučení. Zde je možné získat informace, jak
nastoupit tuto cestu. Sportka představuje poněkud riskantní životní zkoušky, které umožňují rychlejší postup. Cílevědomou cestou očisty se odváží
jít jen ti, kteří jsou schopni přijmout odpovědnost za svůj život do vlastních
rukou. Těch není tak mnoho, jak se někteří lidé domnívají.
Pár představuje mužský a ženský princip. Ještě nejsou očištěni, ale velice po tom touží, proto žena odkládá svou karmickou zátěž, kterou představují opánky. Jsou již poučeni a vědí, že po cestě lásky je třeba jít bosý, aby
nikomu nepošlapali jeho city. Boty, které žena odložila, již byly lehké, to
znamená, že už byla šetrná ke svým bližním, ale myslela si, že ještě potřebuje ochranu, aby se neporanila ve svých citech. Když předstoupí před svého
duchovního vůdce, pochopí, že i utrpení na této cestě jim pomáhá. Vsadí
tedy na rychlejší postup duchovní a jeho tvrdé zkoušky. Tím mění i svůj
karmický scénář. Tašku s opánky zde zanechávají na znamení, že přijali
nový karmický scénář, a odcházejí.
Paní D. se domnívá, že nejsou pro takovou zkoušku zralí, a snaží se jim
pomoci a „boty“ vrátit. To jí však nenáleží. Střetne se ve dveřích s mladíkem,
který je ve skutečnosti pánem karmy a dobře ví, co je třeba učinit. Přijímá
pouze jeden opánek, protože k této zkoušce je připravena pouze žena, která
představuje ženský princip. Muž musí ještě na sobě pracovat. Proto bota
zůstala v krámku. Paní D. s tím nesouhlasí a chce botu za každou cenu vrátit. Běží za pánem karmy na druhou stranu. Proplétá se jednotlivými životy
i životy jiných lidí. Když pána karmy dožene a následuje ho hodně daleko,
152
vyzve ji svým pootočením pán karmy k tomu, aby se ponořila hlouběji do
svého nitra, hlavně do své třinácté komnaty. Tam teprve pochopí, že nemůže
nikoho odsuzovat. Zde pozná, kde má nejvíce karmických závazků. Protože
vchod do její třinácté komnaty je v Teplicích, má začít s očistou právě
zde. Manželský pár představuje duchovní stav jejího mužského a ženského
principu.
Sběrná očista
Již několikrát jsem vyprávěla, že sběrná očista trvá nejméně tři týdny, během
kterých neustále vyprošujeme velice silné impulzy a stále víc a více trpíme. Jsme
v depresi, máme pocit, že nám každý křivdí, a cítíme se jako oběti, které nikdo
nechápe. Není s námi rozumná řeč, jsme přecitlivělí a nesnášenliví. Pocity jsou
tak silné, že trpíme i po fyzické stránce. Impulzy se zrychlují a my najednou ani
nestačíme vést prosby. Jsme často na chvíli přitahováni lidmi, které jsme nijak
zvlášť nevyhledávali, či jsme oddalováni od lidí, které jsme měli dosud rádi. Je
to způsobeno tím, že jsme se dostali do víru sběrné očisty a otisky karem či jiného utrpení nás chaoticky v tom víru zasahují. Nikdo nevěří, že je to tak kruté,
pokud to sám neprožije. Většinou si myslí, že to utrpení má již za sebou.
Přemýšlela jsem o tom, proč musíme v tom nejrychlejším víru přestat vést
prosby, když jsme dosud byli vedeni k aktivitě. Usnula jsem a probudila jsem
se asi ve čtyři hodiny ráno. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že mám jít
psát. Najednou jsem věděla a divila jsem se, jak jsem mohla být tak nechápavá.
Poslechněte si poučení, kterého se mi dostalo.
S vírem sběrné očisty nelze bojovat, stejně jako nemůžete bojovat s vodním vírem. Čím dříve se necháte stáhnout ke dnu, tím rychleji se osvobodíte. Vír sběrné očisty vás vyvrhne sám. Tehdy jste zachráněni. Bojujete-li
s ním, ztrácíte síly a můžete zahynout. Proto i ve víru sběrné očisty nastává
okamžik, kdy musíte přestat bojovat, odevzdat se Otci a pak se ponoříte na
dno svého utrpení. Tehdy pochopíte a jste zachráněni. Najednou jste mimo
chaos sběrné očisty, vír se zklidňuje, vše dostává svůj řád. Jedna z nejtěžších
zkoušek je za vámi. Jste bohatí poznáním, dostává se vám osvícení. Přijali
jste největší dar milosti Boží. Jste schopni pravé všeobjímající a nesobecké
lásky. Jste zralí obnovit smlouvu mise lásky s Otcem, která byla připravena
již v dávných časech. Jste hodni této cti.
Gratulujeme!
vaši přátelé z vesmírné jednoty lásky na Bílém Kuželu
Dodatky: Semafor s červeným světlem a k tomu houkání představuje závažné varování. Zjevil se nám, když někteří členové skupin vedli paličatě prosby
153
za duchovně mrtvé. Dokonce bylo řečeno, že všechny meze byly překročeny.
Duchovně mrtvé odevzdáváme Otci a žádáme, aby byli vyškrtnuti z našich ákášických záznamů. Co chtějí prosebníci víc? Odevzdali jsme je spravedlnosti Boží.
Jsou v těch nejpovolanějších rukou.
Druhý význam byl ten, že se někteří před nimi nechránili. Zůstala zde
pouta a hrozilo, že budou staženi s nimi do temnot. Třetí poučení tkvělo v tom,
že se někteří nechali i nadále zneužívat a oni se krmili jejich energií i jejich
„poklady“.
Viděli jsme pelikána, který požíral paní S. ruku, až z ní odpadaly kůstky. Ode mne vyšlehly dva modré paprsky. Pelikán, který představoval dravost
a chamtivost duchovně mrtvých, zkameněl a rozpadl se. Také jsme viděli busty
ohromných kamenných bytostí. To jsou duchovně mrtví.
Modrý laser je dar Boží, který funguje automaticky. Je to vlastně malé
Slunce spravedlnosti. Slunce spravedlnosti má široký záběr a nastoluje řád.
Modrý laser prověřuje jednotlivce. Spravedlivému a láskyplnému člověku
neublíží. Je to nejvyšší ochrana pro zachování vesmírného řádu a spravedlnosti.
„Mane, thekel, fare“, to znamená „sečteno, zváženo, rozděleno“.
I my jsme spočteni, je zvážena naše láska a obětavost a byli jsme rozděleni
podle skutků svých.
Po skončení sběrné očisty je třeba požádat o obnovení smlouvy s Otcem. Jen
ti, kteří to slíbili a obstáli. Následuje slavnost grálu. Sběrnou očistou procházejí
všechny bytosti, i ty, které nejsou zasvěceny.
V práci
Paní L. ve své vizi dne 1. 12. 2002 nebyla spokojená v zaměstnání, kde
dosud pracovala. Našla si jiné zaměstnání. Byla jí nabídnuta funkce zapisovatelky u soudu, ale i to jí bylo málo. Zdálo se jí, že její nový šéf byl příliš
prospěchářský. I toto místo odmítla s tím, že se raději vrátí ke svému původnímu
zaměstnání. Cestou zpět šla okolo nádraží, ale ta budova neměla žádný vchod
ani východ. Musela projít bytem nějaké staré cizinky, která pečovala o malého
vnoučka. Její byt měl průhledné stěny, včetně podlahy i stropu. V poslední místnosti byl na stole malý vlčák. Ležel na boku a přes celé tělo měl položený šátek
z „fáčoviny“. Když nadzdvihla šátek, štěně seskočilo ze stolu na zem. V místě,
kde stával uhlák, ležela matka psíka, která se změnila v malé prase, které
začalo do paní L. rýt čumákem. Ji to rozzlobilo. Vzala svou aktovku, rozložila
ji a položila na prase. Potom si na aktovku i s prasetem stoupla a prase pod ní
zmizelo. Paní L. odešla balkonovými dveřmi, které byly vyvrácené a vyháknuté
z pantů. Držely pouze za poslední pant dole. Vtom vešla cizinka a ona se vrátila, aby jí vše vysvětlila. Cestou se jí vylomily tři zuby. Byly hnědé.
154
Tento děj vás seznamuje se základní linií minulého života paní L.
Demonstruje ženský princip, který je nespokojený se svou životní rolí. To
se odráží v její práci. Vše kritizuje a má pocit, že by si vedla lépe než mužský
princip, který vnímá jako nadřazený. (Vedoucí je muž.) Žádná životní role jí
nevyhovuje. Musí se vrátit k původnímu zaměstnání. Tedy k tomu životnímu
cíli, který měla sledovat.
Když se vrací zpět do života mezi životy, vidí, že nádraží, které symbolizuje její životní cesty, bylo bezvýchodné tak, jako její dosavadní životy.
Aby se mohla znovu reinkarnovat a zvládnout další život, musí tyto životy
zrekapitulovat a poučit se z omylů a chyb, kterých se dopouštěla. Vstoupí do
místa, kde sídlí strážce prahu. Tím je stará cizinka. Představuje zkušenosti
ženského principu a ukazuje, jak je třeba pečovat o mladší duše. V tomto
případě jde o nezralý mužský princip. (Vnouček.) Stěny bytu jsou průhledné. Jedině zde může paní L. prohlédnout. Prochází bytem a přemýšlí,
proč v těchto životech selhala. V poslední místnosti najde pod závojem
své tajemství. Je to vztah ke zvířatům, která nemá ráda a bojí se jich. Je to
pýcha. Byla přesvědčena, že vše umí nejlépe, každého odsuzovala, proto
se dostala k soudu. Pro svou nadřazenost neviděla ani štěstí, na které ji
upozorňovala fenka, jež se změnila v prasátko. Místo toho v sobě potlačila
lásku a cítila se pohoršena. Vzala tašku, která byla symbolem její karmické
zátěže, zakryla s ní to, co by ji mohlo učinit šťastnou. Pod jejím zaujatým
pohledem, kterým vnímala jen zlo, zmizela její šance na to, aby byla šťastná.
Odešla roztrpčena z tohoto života.
Byly tři životní ambice, na kterých si vylámala zuby. Láska k lidem, ke
zvířatům a vysoké sebehodnocení. Když si to uvědomila, vrátila se, aby
mohla napravit své omyly a chyby. Je opět u staré cizinky a vše jí vysvětluje.
Potom naplánuje své další životy a znovu se reinkarnuje.
Další život. Paní L. se vrátila k původnímu zaměstnání. Budova, ve které
pracovala, měla patnáct pater. Její pracoviště bylo ve čtrnáctém patře. Všichni
ji hezky uvítali a hned jí chtěli přidělit práci. Ona však cítila potřebu jít nejprve
za šéfem a omluvit se mu, že odešla jinam. On ji vyslechl a souhlasil s tím,
aby zde znovu pracovala. Byla s ostatními v místnosti, která byla vedle šéfovy
kanceláře. Tam na ně dohlížela šéfova žena, která kontrolovala jejich práci.
Všichni seděli okolo velkého stolu. Bylo jich asi deset. Paní L. dostala seznam
úkolů. Nejprve zaregistrovala číslo 35.
To znamená, že jde o 35 úkolů. Další čísla byla třímístná, to svědčí
o tom, že bude pracovat na harmonizaci trojjedinosti mužského a ženského
principu.
Paní L. se vrací se ke svému původnímu šéfovi, který představuje jejího
duchovního vůdce. Minulé životy sešla z cesty a nyní, poučena svým utrpením, je rozhodnuta vytrvat na cestě lásky. Uzná svého duchovního učitele
za svého pravého vůdce a touží vše dohnat. Je přijata s láskou. Žena, která
155
na ně dohlíží, je ženským principem jejich duchovního vůdce. Paní L. pilně
pracuje s ostatními.
Z vedlejší místnosti se ozývá zkouška symfonického orchestru.
Je slyšet krásnou melodii lásky.
Dům na pobřeží
Paní E. jde na setkání dne 3. 12. 2002. Její nejstarší syn se rozhodne, že
půjde s ní. Oblékne si černý sváteční oblek, ale ona ho upozorňuje, že se má
obléknout tak, jak chodí do školy, že tam nikdo slavnostně oblečený nechodí.
Syn se převlékne a odchází s ní na místo srazu. Je to před protestantským kostelem, kde už postává část naší skupiny. Srocují se tam i jiní lidé. Vtom okolo
přejde povýšeně kazatel a naše skupina vyrazí do nějaké továrny, kde jsme se
dříve scházeli. Před ní se k nám připojí zbytek skupiny a všichni nastupujeme
do autobusu, který nás odváží na místo setkání. Je to malý přístav na břehu
moře. Každou chvíli tam přijíždějí nákladní auta a odvážejí suť. Je tam několik
domků. V největším z nich se scházíme.
Cesta paní E. odráží její hledání životního cíle. Jde o přechod od oficiálního náboženství k zodpovědnosti za sebe samou. Je to cesta do vlastního nitra. Je to hledání pravé lásky. Na této cestě přibírá všechny bytosti,
které mají stejný cíl. Její syn není jejím synem, ale představuje její paralelní
bytosti mužského principu, které jsou mladšími dušemi. Ona je jejich mateřskou bytostí, a proto za ně cítí určitou odpovědnost. Když se tyto paralelní
bytosti probudí a staví se na cestu lásky, cítí, že učinily důležité rozhodnutí,
a mají touhu to vyjádřit i navenek, tedy slavnostním oděvem. Paní E. však
upozorňuje, že není třeba žádných okázalostí, ale naopak je třeba, aby na
sobě usilovně pracovaly denně a skládaly zkoušky lásky jako ve škole. Tou
školou je škola života ve hmotném světě. Zde svou lásku nejlépe prověří.
Během svého putování projdou všechny bytosti vnějšími obřady světských
kultů a náboženství, než uzrají pro pravé náboženství lásky. Tehdy opustí
všechny vnější obřady a hledají cestu pravdy a lásky. Odchod od protestantského kostela symbolizuje tuto cestu. Odcházejí k továrně, která představuje
tvůrčí myšlení. Je to místo, kde se očišťovaly a učily myslet a jednat bez
násilí, láskyplně.
Autobus představuje společnou životní cestu, která je vede hluboko do
jejich nitra. Zde naleznou vše, co potřebují. Zde se setkávají s těmi, které
milují, zde najdou klid a mír, ale i lásku. Je to místo, kde se mohou očistit.
Auta nakládají suť, která představuje skořápky zla a zkamenělé předsudky.
Odvážejí vše, čeho je třeba se zbavit, abyste nesešli z pravé cesty lásky. Jsou
zde tři domky, které představují chrám lásky, naděje a víry. Největší by měl
být chrám lásky. Ve jménu této lásky se scházíte.
156
Než vstoupíme do největšího domku, přijede autobus s mladými basketbalisty. Jsou mezi nimi i synové paní L. Všichni mají na sobě černé fraky, které
jsou jim hrozně malé a vykukují jim z nich holá břicha. Potom odjedou a my
vstoupíme do domku. Jsou tam v kruhu staré židle a já tam na vás již čekám.
Paní E. mi říká, že se jí tenhle domek líbí víc než ten kostel, kde jsme se scházeli
dříve. (V kostele musela intenzivněji očišťovat prostředí.) Já jsem souhlasila,
protože tam byly silné otisky zneužité moci církve.
Potom sedíme v kruhu. Syn paní E. je opodál. Přistupuji k němu a něco
mu říkám. On mi dost neslušně odsekne. Obracím se na paní E. s výčitkou. Ta
se stydí a snaží se ho omluvit, že všichni mladí se nyní tak chovají. V duchu si
říká, že si to s ním doma vyřídí.
Domek je chrám vaší lásky. Zde se vždy najdete. Syn paní E. opět představuje její paralelní bytosti mužského principu, které ještě nejsou úplně
zralé. Mají plno předsudků a bojí se a váhají. I když je ujišťuješ, že k vám
náležejí, jejich obavy a připoutanost k předsudkům jim to zatím nedovolí.
Proto reagují nezrale a emočně. Nezlobíš se, protože víš, že jejich zápas je
náročný. To spíš je zklamána paní E. jejich reakcí a ví, že ji to bude stát
ještě mnoho úsilí, než i oni pochopí pravou podstatu lásky.
Mladí basketbalisté představují agresivitu mladých bytostí. Jsou mezi
nimi i paralelní bytosti vás všech. Sice vyrůstají ze slavnostního obleku
mágů, ale ještě je čeká mnoho životních zápasů, než dokážou vstoupit do
chrámu lásky.
Naplnění karmického plánu
Maminka paní E. si v její vizi dne 6. 12. 2002 stěžuje, že než tatínek zemřel,
slíbil jí výlet do Dolomitů, a dožaduje se, aby tam paní E. jela s ní. Ta se podivuje, co tam chce dělat, když má panickou hrůzu z výšek a hor. Ani se jí tam
nechtělo, protože na to měly příliš krátkou dobu. Jen tři dny.
Jde o plánování další reinkarnace. Maminka dobře ví, že v minulém
životě vše v rodinných vztazích nepochopila a nenapravila. Ani tatínkovi
a paní E. se nepodařilo všechny karmické zkoušky pochopit. Maminka se
tedy dožaduje splacení těchto dluhů, protože ví, že se jinak svých strachů
nezbaví. Paní E. tím není nadšena, ale nakonec souhlasí. Žádá jen o úpravu
karmického scénáře, aby je rychleji vedl k potřebnému poznání. Tři dny
jsou tři životy.
Paní E. nasedne s nějakými lidmi do auta a střídají se s bratrem v řízení.
Vzadu sedí dvě malé děti. Jedou do domova důchodců. Bratr však jede oklikou.
Ona se moc nebouří, protože ví, že tam touto cestou také dorazí.
Projíždějí domovem důchodců i přednáškovým sálem, kde se důchodci scházejí. Za volant jejich auta usedá krásná starší paní a prudce se rozjíždí. Hned
157
za branou ústavu, místo aby zahnula, jede vpřed a řítí se z útesu do moře.
Paní E. nemá strach, protože ví, že se jí nic nestane. Během pádu poučuje děti,
aby se zhluboka nadechly. Potom padnou všichni do vody. Otevře dveře auta
a zjistí, že může pod vodou dýchat. Už chce vyplavat nad hladinu, když se jí
zeptá nějaký hlas, jestli skutečně zachraňuje ostatní z auta. Hned se do toho
pustí. Děti vypadají jako mrtvé, ale když je vytáhne z vody, ožijí. Potom vytáhne
i ostatní. Na břehu se jich ujmou lékaři. Až tam zjistí, že nevytáhla řidičku.
Rychle se vrací, ale na hladině je nyní parket, na kterém sedí dvě gymnastky.
Paní E. se ptá, jestli jim nevadí, že ve vodě pod nimi je mrtvola. Najednou se
jí zjeví žena, která auto řídila, a obě se obejmou. Mají neskonalou radost, že
se opět shledaly.
Jde o další reinkarnaci podle upraveného plánu na přání paní E. Jsou
zde všechny bytosti, se kterými potřebuje vyrovnat své dluhy a které jí pomohou pochopit vše, co je třeba. S bratrem se střídají ve své roli dominantního člena rodiny. Oba představují duál. Paní E. ženský princip a bratr
mužský princip. Jsou v harmonii, proto se střídají. Jejich dětmi jsou tatínek
s maminkou.
Celá rodina jede do domova důchodců, protože mají pochopit roli starých lidí a nepodceňovat je. Jízda autem představuje jejich životní dráhu.
Před odchodem z hmotného života „projíždějí“ domovem důchodců. Zde
nacházejí hlavní poučení svého života. Krásná paní je jejich duchovním
vůdcem a rychle je vede ke konci jejich putování.
Paní E. je odpovědná za děti, které jí byly svěřeny jako duchovnímu
učiteli. Proto jim do poslední chvíle vysvětluje, jak je třeba postupovat.
Když jejich život končí, připomíná jí hlas Boží její funkci anděla smrti.
Má své svěřence převést do duchovního světa. Moře představuje řeku Styx.
Jakmile své svěřence vynese na břeh, ujímají se jich lékaři a odvádějí je do
regeneračních koutů či před mateřskou bytost. Ona hledá svou řidičku, ale
u ní ještě nenastal čas. Proto ji nemůže najít a voda je blokována parketem, přes který paní E. nemůže přejít. Parket střeží dva strážci prahu, aby
ho nikdo předčasně nepřekročil. Paní E. v této situaci nechápe, že život
je věčný a má různé podoby. Pokud je někdo ve hmotném světě, zemřel
pro život ve sféře duchovní a obráceně. Proto tak ironicky oslovuje oba
strážce prahu. Musí však počkat, až se naplní čas i této ženy, která ji vedla
v závěru jejího života do duchovní dimenze. Tehdy jí splatí tuto láskyplnou
službu tím, že ji uvítá jako první v duchovní sféře. Tak se také stalo a obě
byly šťastné.
158
Hra s ohněm
Paní R. ve své vizi dne 7. 12. 2002 vidí, že má dvě zkřížené zápalky, které
jsou otočené hlavičkami dolů. To znamená, že musí být velmi opatrná. Každá
zápalka představuje jeden princip. Přesto rozdělá malý ohníček, který se šíří
velice rychle. Je zdánlivě neškodný, protože se v něm zatím nic nerozpadá na
popel. Oheň se mění v požár a ten obklíčí i dům jejích přátel. Oni však nic nedělají a vůbec se ho nesnaží uhasit. Jako by si vůbec neuvědomovali nebezpečí,
které jim hrozí. Paní R. si pomyslela, že stejně potřebují opálit rámy oken, aby
je mohli znovu nalakovat.
Hra s ohněm představuje v této době magické manipulace, které vyplývají z chtivosti a touhy po moci ovládat ty druhé. Mágům připadají manipulace s „pouty lásky“ sladké a zábavné. Poskytují jim dočasný a klamný
pocit bezpečí. Na to, že jednou vše splatí, zatím nemyslí. Všichni doufají,
že se z nepříjemné situace, kdy budou „platit“, nějak vyvléknou. To je veliký omyl. Teprve až se skutečně spálí, začnou přemýšlet a litovat. Tehdy se
jejich pohled na magii změní. Opálené rámy oken se znovu nalakují, okna
vyčistí, a tím i pohled na svět. Pokud dům vyčistí a zbaví se závislosti na
magii, budou mít šanci, že se zachrání. Přátelé paní R. personifikují mužský
a ženský princip mágů.
Nebe paní E. Č.
Paní E. ve své vizi dne 7. 12. 2002 je uprostřed krásné přírody. Slunce hřeje
a ona sedí na břehu rozlehlého jezera s nádherně čistou vodou. U nohou má
tůň, ve které se koupe a hraje si v ní s barevnými rybkami. Je šťastná, že tam
jsou její milované rybičky. Vystoupí na břeh a hřeje se v laskavých paprscích
slunce. Je šťastná. Přicházím tam i já a spolu obdivujeme tu krásu a pohodu. Na protějším břehu jsou skály s jeskyněmi, do kterých důstojně vplouvají
ohromné nádherně zbarvené ryby. Z jeskyně vystupuje světlo, ale paní E. není
schopna určit jeho zdroj. Koupe se a trochu se obává velkých ryb, aby ji nespolkly, ale ony jen vystrkují hlavu z jeskyní a pozorují ji, jak se koupe.
Nastává večer. Na břehu se rozsvěcují lampy a z jeskyně se šíří různě barevná světla. Ryby jsou v tomto osvětlení ještě krásnější. Paní E. sbírá své věci
a odchází se mnou domů.
Jde o život po životě. Paní E. odpočívá a posiluje se pro další život láskou, která zde ze všeho vyzařuje. I ty tam přicházíš, abys ses přesvědčila,
že je spokojená. Je to její nebe. Když je dostatečně připravena, odvádíš
ji „domů“. Bude pracovat na svém karmickém scénáři pro příští život ve
hmotném světě.
159
Duchovně mrtví
Celou noc dne 10. 12. 2002 jsem ve spánku vyprošovala. Asi dvakrát jsem
uviděla v temném prostoru plout nějaké bytosti. Vypadaly jako sochy či mumie,
ale byly černé jako saze. Oblek, obličej, vše splývalo. Šla z nich hrůza. Měla
jsem pocit, že se co nevidět začnou rozpadat, že i prach z nich je nebezpečný.
Byli to duchovně mrtví, ale nebyla jsem si jistá, zda to nejsou larvy. Vždy,
když jsem se probudila, prosila jsem o jejich eliminaci. Žádala jsem, je-li to
vůle Boží, aby byly tyto bytosti staženy do Hory osudu k eliminaci. Pak jsem
se polekala, že jsem vedla chybně prosby, a prosila jsem o osvícení, abych vše
mohla napravit.
Ocitla jsem se nad Horou osudu a viděla jsem tam hromady těl duchovně
mrtvých, jak celou Horu osudu zahltily. Prosila jsem Otce, aby naznačil, co
s nimi, nebo zasáhl sám. Vtom jsem uviděla ohromný zážeh a všechna těla
zmizela.
Dne 11. 12. 2002 jsme s paní L. viděly temnou čtyřduši zharmonizovanou
ve zlu. Směly jsme vést prosby podle vůle Boží a jeden duál se oddělil a propadl se do temnot, zbývající byl zachráněn. Domnívám se, že šlo o ty duchovně
mrtvé, které jsem zahlédla plout v temných sférách. Do tohoto dne jsem měla
asi dvacet čtyři hodiny problémy s očistou. Teprve nyní jsem se mohla očistit.
Duchovně mrtvý duál představoval mé dvě paralelní bytosti, které již nebylo
možné zachránit.
Zkouška
Poslední léta jsme procházeli intenzivní očistou. Pracovali jsme na svém
osvobození i mimo dobu našich schůzek. Cítili jsme, že se čas nachyluje. Řídili
jsme se impulzy, které se zvýrazňovaly a vedly nás k tomu, abychom společně
pracovali tak, jak jsme byli svedeni dohromady. Nejdůležitější bylo odpuštění
a rozvolňování vzájemných připoutaností. Bylo nutné se vzdát pýchy a prosit se
vzájemně za odpuštění z očí do očí.
Během let, kdy jsme takto společně pracovali, jsme vycházeli ze střetů dávné
minulosti až do současnosti. Jakmile jsme se ocitli v tomto bodě, vraceli jsme se
pomalu do minulosti a očišťovali se od sběrných karem. Najednou nás zaskočilo zrychlené tempo očisty. Impulzy nabývaly na intenzitě, byly velice pestré
a stále se zrychlovaly. Cítili jsme se nemocní, ztráceli jsme pod jejich vlivem
objektivitu. Cítili jsme se jako oběti a měli jsme pocit, že nás nikdo nechápe.
Ani my jsme v tento čas nikoho nechápali, protože jsme svým bližním podsouvali vlastní pocity a myšlení. Najednou nás zachytil vír sběrné očisty. Impulzy
se tak zrychlily, že je nebylo možné vyprošovat. To byl ten pravý okamžik, kdy
bylo třeba se odevzdat milosti Boží, pustit se okraje víru a prožít všechny otis160
ky karem znovu. Teprve potom nás vír sběrné očisty vyvrhl a my jsme zjistili,
že se tempo zpomaluje, že začínáme rozumět, zjitřené city se zklidnily a my
jsme osvobozeni z jeho chaosu. Ještě nám bylo ukázáno, co je třeba dočistit.
Tentokrát jsme na tom pracovali již bez pocitu křivdy.
Vrátili jsme se k původnímu selhání a prožili vraždu strážce vesmíru i vlastní smrt, kterou jsme si sami svým duchovním pádem připravili, když jsme se
propadali do hrubých a pomalých vibrací hmotného světa. Museli jsme opakovaně prožívat smrt i zrození, než jsme pochopili. Karmické vazby se strážcem
vesmíru jsme řešili po mnoho životů na planetě Marsu i v Atlantidě na planetě
Zemi.
Například Josef a jeho bratři. Bylo jich dvanáct, prodali Josefa za dvacet
stříbrných. Josef je zkoušel a odpustil jim. Došlo ke smíření. Ježíš byl prodán
za třicet stříbrných. Měl dvanáct učedníků, ale ti mu nerozuměli a opouštěli
ho v nejtěžších chvílích. Petr ho opakovaně zapřel. Bylo jim odpuštěno a oni
pochopili a pokládali životy za jeho učení lásky.
Zápasili jsme se závistí a žárlivostí, s pýchou a připoutaností. Připoutali
jsme se k bohům minulé éry a manipulovali se svými bližními i pomocí čar.
Teprve jako kataři jsme pochopili, že je třeba se očišťovat láskou a odpuštěním
od svých vin. Ale museli jsme se očistit i od rituálních sebevražd. Nakonec jsme
odprosili strážce vesmíru a poděkovali mu za jeho lásku, se kterou nás vedl do
Boží náruče, abychom mohli opět vstoupit do vesmírné jednoty lásky. Nakonec
jsme prosili o harmonizaci mužského a ženského principu, které jsme svou
připoutaností a bojem o nadvládu vychýlili z rovnováhy.
Dne 12. 12. 2002 jsem zjistila, že jsme připraveni. Jako symbol čisté lásky
rozkvetl jeden bílý květ na květině, kterou jsem dostala od skupiny. Na minulém
sezení nám bylo ukázáno, jak se odděluje duál strážce vesmíru a jeho mužský
a ženský princip se staví proti sobě, má vzpažené ruce a tvoří bránu. Na znamení čistoty a nevinnosti je nahý. Tou branou projde jen ten, kdo v sobě nese lásku
a soucit. Každý z nás se podrobí této zkoušce, pokud ukončil sběrnou očistu.
Jde o vrcholnou mystickou svatbu, kdy stvrzujeme bratrství lásky se strážcem vesmíru. Stvrzujeme vesmírnou jednotu lásky. Za branou nás vítá Otec,
který je i naší Matkou. Jeho podoby mužského a ženského principu se střídají
na znamení, že jeho čtyřduše je v harmonii.
Následuje slavnost svatého grálu. Této slavnosti se dne 12. 12. 2002 zúčastnilo jednadvacet členů naší skupiny. (Na Marsu bylo jednadvacet svatých dětí.)
Osm členů neprošlo, to znamená, že branou prošlo třináct agregorů.
Gratulujeme!
Jak se to stalo, zazněly slavnostní fanfáry a veliký jásot. Slavnost svatého
grálu byla zahájena.
Na počátku stvoření, aby se vše mohlo vyvíjet a zdokonalovat, jsme uzavřeli
smlouvu s Otcem. Mnoho urozených duchovních bytostí se o tu čest ucházelo.
Abychom smlouvu naplnili, museli jsme projít náročnými zkouškami. I Otec
161
nás provázel a nakonec se s námi reinkarnoval do hmotného světa. My jsme
o tom věděli. Byli jsme připraveni na to, že budeme trpět a chybovat. Věděli jsme
i to, že některé naše paralelní bytosti totálně selžou a my je ztratíme. Důvěřovali
jsme Otci. Ve hmotném světě jsme ho však nepoznávali. Často jsme ho zapírali
a ve své nevědomosti i pronásledovali. On však byl stále s námi a podporoval
nás svou láskou. Bez něho a jeho pomocníků bychom tyto zkoušky nezvládli.
Měli jsme pochopit náročnost života ve hmotném světě, abychom mohli pomáhat a plnit plán Boží. Nyní jsme připraveni, proto nastává čas, aby smlouva
byla obnovena. Ne všichni jsme pro tuto práci dozráli. Ti, kteří se opozdili,
mohou pracovat jako pomocníci. Jednou nastane čas, kdy i oni dozrají. Ti, kteří
nezvládli zkoušku čistoty lásky, budou mít ještě dvě šance. Záleží jen na nich,
zda budou ve stanoveném limitu připraveni.
Cesta očisty lidstva
Ve vizi paní E. dne 17. 12. 2002 velká skupina lidí vyráží i s ní na výlet.
Skupina se na začátku dělí na zdatnější a méně zdatné, kde jsou hlavně děti.
Paní E. se svými syny jde mezi zdatnými a přidá se k nim paní P. se svými
dětmi. Jsou ještě velmi malé, ale ona tvrdí, že jsou silné a vydrží to. Přesto
se velmi brzy začnou opožďovat. Paní E. jí slíbí, že na ni v jedné hospůdce
počká. Cestou ji předjede auto, které řídí pan J. Paní E. nastoupí do auta
s upozorněním, že musí v hospodě počkat na paní P. On souhlasí a chce čekat
s ní. V autě jsou ještě další lidé. Zastaví u hospody s venkovní předzahrádkou.
Jsou v ní stoly velmi těsně vedle sebe, zasednout za ně lze jen s maximálním
úsilím. Paní E. se tam cítí stísněná. Sedí s nimi jen pár lidí. Najednou jsou zase
namačkaní v autě. Paní E. stále cítí tíseň. Konečně dorazí i paní P. Vypadá
mnohem starší, má strhané rysy a je sama. Paní E. na ni zamává a potom už
pokračují všichni společně pěšky. Jdou přes vysokou přehradu. Uprostřed je
malá zídka a vedle chodník bez zábradlí, pod ním je hned strmý sráz, který
vede do vody.
Najednou se k paní E. přitiskne pan J. a tvrdí, že ji chrání. Ona se pevně
drží zídky uprostřed, ale má spíše pocit, že ji pan J. strhává dolů. Zase cítí tíseň,
ale přesto pokračuje s ostatními dál. Najednou se přehrada změní v loď, která
se povážlivě naklání k vodě. Nakonec jsou u břehu, kde jim nějaký hlas sdělí,
že teď už musejí jít po dlážděné cestě. Všichni seskočí do vody. Je mělká, asi
do pasu. Dlážděná cesta vede po dně moře. Voda je průzračná. Paní E. má na
nohou zbytky rozedraných sandálů. Potom všichni vyrazí po cestě.
Velká skupina lidí představuje lidstvo, které jde za svým poznáním. Mezi
nimi jsou bytosti, které slíbily, že jim budou na jejich cestě pomáhat. Lidé
jsou rozděleni do dvou skupin. Skupina zdatných představuje staré duše,
skupina méně zdatných představuje mladé duše. Děti paní P. představují
162
mladé duše, které si na cestě dosud vedly dobře a ona je poněkud přeceňuje.
Ve skupině starých duší se opožďují a paní P. jako jejich duchovní vůdce
zůstává s nimi tak dlouho, dokud mladé duše neopustí své hmotné tělo.
Paní E. na cestě se starými dušemi potkává pana J. jako představitele
mužského principu. Mají se naučit vzájemnému porozumění a vyrovnat
karmické dluhy, které vznikly na základě nerovnováhy mužského a ženského principu.
Jízda autem představuje společně prožitý život, kdy si mužský a ženský
princip poskytují vzájemně poučení. V předzahrádce hospody na sebe vzájemně čekají všichni, kteří si mají poskytnout tuto službu. Hospoda představuje svět. Pár lidí, kteří tam s nimi sedí, sehraje v jejich hmotných životech
důležitou roli. Paní E. pociťuje tíseň, protože se poněkud leká, zda svůj úkol
zvládne. Konečně přichází paní P. jako představitelka ženského principu,
obohacená novými zkušenostmi. Představuje starou duši. Všichni společně
nastupují cestu očisty se všemi bytostmi, kterým budou pomáhat. Cesta
pěšky představuje tvrdou práci na sobě samých. Vysoká přehrada, kterou
musejí přejít, představuje náročnost překážek, které budou muset překonat.
Přitisknutí pana J. k paní E. a lhaní, že jí chce pomoci, představuje poslední
pokus mužského principu, kdy si lže do vlastní kapsy a snaží se omluvit své
omyly a chyby, hlavně strach před jejich následky.
Paní E. cítí obavy a tíseň za mužský princip a pomáhá ze všech sil. Pod
vlivem těžkostí se jejich víra trochu deformuje. Je to poslední zkouška, zda
na této cestě vydrží. Přehrada se změní v loď, která se naklání. Jejích víra
tuto zkoušku vydržela a oni mohli vstoupit na pravou cestu k čistému zdroji
pravého poznání a lásky, jež je nekonečná jako moře, kterým se brodili,
a čistá jako jeho voda.
Semínka sváru
Ve své vizi 18. 12. 2002 jsem v květinářství proti nemocnici v Teplicích.
Stojím levým bokem ke vchodu, proti dveřím za pultem. Je zde pusto a temno.
Nikde ani květinka, pulty jsou prázdné. Nemají tu ani semena, ani květiny,
po kterých toužím. Jsem smutná, že zde nic není, ale přesto vytrvale čekám.
Přemýšlím o tom, jak často si bytosti, které se milují, nerozumějí a podsouvají
si navzájem pocity, které ve skutečnosti neexistují jinde než v jejich vlastní mysli.
Vtom se dveře otevírají a z nich vychází stará žena. Je celá usoužená. Vítám
ji jako dobře známou prodavačku a soucitně konstatuji, že je nějak utrápená.
Ona mi vysvětluje, že ji bolí celé tělo, prostě každá kůstka. Velice toužím jí
pomoci. Mám pocit, že tu ženu znám, že nesu nějakým způsobem vinu na jejím
neštěstí. Připomíná mi někoho, ale nemohu si vzpomenout, kdo by to mohl být.
Začínám vést prosby a probouzím se.
163
Květinářství představuje výsledky vašeho života. Buď zde najdete květy
lásky, pohodu, světlo, nebo jste žili planě a vaše zahrada zůstala pustá
a prázdná. Někdo však místo květů lásky vypěstoval květy zla a semena
sváru. Protože jsi toužila pomáhat trpícím, musela jsi být poučena a poznat
i toto květinářství.
Květinářka představuje všechny bytosti, které přestaly důvěřovat svým
bližním a uzavřely se do sebe. Touží po lásce, kterou druhým odpírají,
a trestají samy sebe osamělostí. Svou utajovanou bolest promítají do svého
hmotného těla tak dlouho, až vážně onemocní. Nemoc je pak výsledkem
jejich myšlení a cítění.
Po probuzení se mi dostalo poučení, že lidé přestanou trpět teprve tehdy, až
pochopí, že je třeba o svých citech otevřeně mluvit. Pak nebudou ve svém nitru
upevňovat předsudky o druhých a budou je lépe chápat. Obavy, že se zklamou
či ztrapní, souvisejí s pýchou a strachem z možného zklamání, že budou odmítnuti. Pokud o svých problémech nemluví, vytvářejí živnou půdu pro semínka
sváru, ze kterých mohou vyrůst květy zla. Proto je nutné otevřít dveře své třinácté komnaty a podívat se, čím naše duše onemocněla. Potom zde můžeme udělat
pořádek a očistit se. Obyčejně zde najdeme pýchu, žárlivost a závist.
To jsou květy zla, které způsobují četná nedorozumění a nesou vinu na
šíření nenávisti a nesnášenlivosti.
Vize však pokračovala během vedení proseb. Zjevovaly se mi různé bytosti
v podobě temných symbolů. Viděla jsem, jak je Otec třídí. Bylo jich mnoho.
Některé odcházely vlevo, jiné vpravo. Během vedení proseb vytvářely zajímavá seskupení. Najednou vytvořily temnou sedmičku a přede mnou se vztyčila ohromná tmavá bytost. Tato bytost nesla na prsou všechny bytosti, které
tvořily sedmičku. Pronesla hromovým hlasem: „Dej mi má semínka sváru!“
Já pohoršeně odmítám s tím, že nic takového nikomu nenáleží. Vedla jsem
prosby k Otci a temná sedmička zmizí, protože bytosti, které ji tvořily, odešly
tam, kam podle vůle Boží náležejí. Jakmile se tak stalo, temná bytost se rozpadla, temnoty se uzavřely a otevřela se cesta k Nejvyššímu principu lásky
a stvoření.
Temná bytost se sedmičkou na prsou představuje božstvo mágů, velmistra. Představuje nabubřelost a pýchu mágů, ale splaskne jako bublina, když
se postaví do cesty pravé lásce a její čistotě.
Cesta mágů
Pan F. mladší ve své vizi dne 20. 12. 2002 žije v krásném městě. Prochází se
na náměstí a vidí, že na nádraží je připraven k odjezdu velký černý vlak. Nikdo
však nemá zájem s ním jet. Výpravčí pošle mladou krásnou ženu do města
s cedulí, na které je informace o odjezdu vlaku. Z města se však vrátil s cedulí
164
zpět starý unavený černoch. Když procházel okolo pana F., zhroutil se na zem.
Pan F. se k němu skloní a černoch říká, že je strojvedoucí.
Krásné město, kde pan F. žije, je „Hanácké nebe“ mágů. Černý vlak
převáží mágy do hmotného světa tam, kde se chtějí reinkarnovat. Výpravčí,
který vše řídí, představuje velmistra. Každý se chce v tomto nebi co nejdéle
udržet, proto není o jízdu vlakem valný zájem. Mladá žena, která jde dělat
nábor do města, představuje svody magie, které jsou na počátku krásné
a vnadné, ale na konci života musí mág své dluhy splatit najednou. Černoch
tedy symbolizuje závěr života mága. Představuje se panu F. jako strojvedoucí a chce ho varovat před magií, ale již není čas. Jako strojvedoucí byl
duchovním vůdcem mágů a měl velikou moc. Nyní je vyčerpán, a protože
magii obětoval svou duši, stává se duchovně mrtvým.
Pan F. se náhle ocitá v Německu. Pracuje v televizní společnosti a setkává se
se slavnými lidmi, kteří získali svůj věhlas magicky, stejně jako on své zaměstnání zde. Středem pozornosti je lékař, který má svůj vlastní pořad. Všichni
lidé ho obdivují a věří mu. Je to velmi obratný řečník, který imponuje i panu
F. Jde k němu do kanceláře a hovoří spolu o lásce a reinkarnaci. Je k panu
F. upřímný, věří své věci a svěří se mu, že je novodobý vůdce. Pan F. od něho
odchází a vysvětluje všem jeho stoupencům, kým „lékař“ ve skutečnosti je. Ten
na tato obvinění reaguje tím, že se k tomu veřejně přizná. Lidé jdou stále za
ním a důvěřují jeho vedení. Jeho moc roste a on, když cítí, že má lidi zmanipulované tak, jak je třeba, vyhrožuje různým státům, že je napadne jadernými
zbraněmi. Obviňuje i pana F., protože má šikmé oči a není čisté rasy. Ten však
nemá strach, protože se cítí větší a silnější. Také se dokáže pohybovat rychlostí
myšlenky. Jde ještě za matkou toho muže, protože ví, že na něho má velký vliv.
Ona ho však neslyší. Nereaguje. Proto odnáší tohoto muže do temnot.
I pan F. podlehne vábení magie a ocitá se v zemi, kde vládne fanatismus.
Dík svému postupu v magii má pěkné místo v televizi, po kterém toužil.
Lékař představuje vládce této země, který má magické kouzlo osobnosti
a slibuje uzdravení svému lidu, proto ho nazývají lékařem. Hlásá čistotu
a nadřazenost jejich rasy a vyhlašuje „ svatý boj“. Pan F. se s ním nejprve
sblíží, protože jsou si blízcí svým magickým myšlením a cítěním. Je však
ve střehu, díky varování starého černocha. Brzy pozná, že je lékař vede do
záhuby. Postaví se proti němu, ale on ho obviní ze zrady a nečisté rasy. Pan
F. je popraven.
Německy mluvící lid představuje fašistické myšlení i cítění. Jde o všechny země zasažené fanatismem.
Smrt pana F. byla rychlá a zákeřná, takže si ani neuvědomil, že je mrtvý.
Zůstal připoután k hmotnému světu a ke své nenávisti k lékaři. Proto i po
smrti se snaží porazit svého nepřítele. Chce také zabránit jaderné válce.
Jde za matkou diktátora, snaží se komunikovat i s jinými vlivnými lidmi.
Neuspěje, protože ho nikdo nevnímá. Nakonec pan F. diktátora obsadí
165
a snaží se urychlit jeho mravní pád. Stahuje ho do „pekel“ i za cenu vlastní
duchovní smrti, kterou tímto skutkem riskuje.
Znovu se nachází ve městě, ze kterého odešel na počátku snu. Je s ním
i jeho syn P. (Připoutanost.) Jdou spolu na návštěvu k tetě A., která bydlí v třípatrovém domku. Oni jsou z prostředního patra, ale při návštěvě je nevidí. Syn
P. postupuje do vrchního podlaží a pan F. se o něho bojí, aby nespadl dolů.
Je opět se synem ve svém nebi. Dům představuje nitro pana F. Bojí se
o syna, protože ví, že mu hrozí pád mága. Je zde mnoho připoutaností.
Dokončení očisty
Ve své vizi paní L. dne 22. 12. 2002 procházela se svou matkou obchodním
domem. Právě míjely frontu lidí, která stála před pultem s knihami. Za pultem
stál muž středního věku a prodával vždy po dvou svazcích knihy. Knihy byly
vázané v šedém obalu. Jednalo se o „České dějiny a současnost“. Paní L. měla
o knihy zájem a stoupla si také do fronty. Když přišla na řadu, obdržela úplně
jinou knihu v černé vazbě. Uvnitř byly průhledné desky a v nich zastrkané
bílé lístky. Na nich byly informace o tom, kde jsou důležité budovy. Například
lékárna, úřady, školy, policie. Paní L. protestovala, že to není ta kniha, kterou
chtěla, ale ty dva svazky již nebyly k dostání.
Po určité době vstoupila zadem k pultu. Muž tam již nebyl, ale obsluhovali
tam studenti vysoké školy. Paní L. jim vrátila velkou průhlednou desku. Potom
se odebrala do hor. Měli tam chatu její známí. Přivítal ji jejich syn, podali si
ruku a ona si pronajala chatu na určitou dobu. Chata byla bílá, vykládaná
světlejším dřevem. V přízemí byla kuchyň s obývákem a nahoře dva pokoje.
V prvním pokoji byla oddělená lůžka. Ve druhém pokoji našla připravenou
manželskou postel. Na povlečení ležel lístek s jejím křestním jménem. Na druhé
straně jméno nerozeznala. Uprostřed byla bílá polévková mísa s jedním talířem.
Polévka již byla nalitá. Paní L. vyšla na balkon, kde byl krásný výhled do okolí.
Sešla opět dolů do obývacího pokoje a tam bylo ustláno pro děti na válendě
se vzorem kopretin. Vyšla ven na terasy, které spojovaly zvláštní modré panely
z umělé hmoty. Spojení bylo chatrné a při došlápnutí praskalo.
Jde o přípravu na současný život. U pultu s knihami se zpracovává
a přijímá schválený karmický scénář. Lidé ve frontě potřebují napravit své
omyly a chyby proti mužskému i ženskému principu. Proto potřebují oba
svazky. Paní L. bylo určeno, že bude napravovat své omyly a chyby již jen
s mužským principem. Věk muže, který ji obsluhuje, naznačuje, že by mohla
dosáhnout vyrovnání ve středním věku. Z toho důvodu dostává jedny černé
desky. Jsou prázdné, protože většina scénářů již byla vyrovnána. Obsahují
jen lístečky, které se týkají institucí, kde je ještě třeba něco pochopit či
získat potřebné zkušenosti.
166
Zpočátku je karmický scénář velmi tvrdý. Proto ještě má scénář černé
desky. Když pochopí, nastane obrat během středního věku a ona prožije
spokojeně zbytek života. Vše je již připraveno. Záleží jen na ní, zda přijme
dary života, které ji očekávají.
Chata je symbolem jejího života. Duchovní strava je připravena. (Mísa
s polévkou.) Záleží jen na ní, zda se o ni bude dělit s novým partnerem,
jehož jméno ještě nerozluštila, nebo půjde životem sama. Je zde místo i pro
děti, které představují mladé duše. Ať volí tak či onak, bude spokojená,
protože již poznala vesmírnou jednotu lásky.
Terasy představují připoutanosti mužského a ženského principu ve světě. Tato připoutanost na cestě pravdy a lásky povoluje a praská, protože
každý, kdo jde touto cestou, dřív nebo později pochopí cenu pravé lásky
a pozná, že připoutanost je založena pouze na sobectví.
Paní L. již vrátila symbol svého karmického scénáře v podobě velké
průhledné desky. Je čistá, to znamená, že pochopila a odpustila. Je očištěna. Věk studentů naznačuje, že začíná pracovat na vyšší úrovni, protože
postoupila do vysoké školy učení lásky. Paní L. je představitelkou všech
bytostí, které na své očistě poctivě pracují.
Loučení s temným andělem
Dne 22. 12. 2002 nejprve dcera S. slyšela informaci o zmasakrované
mírové misi pozemšťanů, která byla napadena marťany. Na vesmírnou loď
pozemšťanů byl přidělen temný anděl jako nestranný pozorovatel. Když viděl,
jak se posádka připravuje na zdárné splnění mise, byl dojat. Všichni jsme
se očišťovali, vedli prosby. Dokonce jsme očišťovali i motory. Anděl plakal,
protože znal osud naší mise. Srdcem byl na naší straně a spravedlivě svědčil
v náš prospěch.
Dcera je mimo čas a prostor, je sice sama, ale vedle sebe cítí nějakou přátelskou bytost. Má před sebou velice náročný úkol. Někde v prostoru jsou před
ní dvoje dveře, které musí sama otevřít. Opatrně postupuje, až se ocitá před
prvními dveřmi. Je rozechvělá, ale odhodlaná, trochu se ještě bojí. Konečně se
jí podařilo dveře otevřít a skoro ihned se ocitne před dalšími dveřmi. Tentokrát
to šlo již poměrně lehce. Má pocit, že jí bylo i trochu pomoženo. Konečně je
svobodná. Osvobodila se od svého strachu a otevřela se lásce. Už se nebojí, že
jí někdo ublíží, nebojí se ani utrpení. Je šťastná, protože ví, že utrpení urychluje
naše zrání.
Najednou se ocitne v bytě, kde bydlela jako dítě. Je to byt ve škole na
Metelkově náměstí. Je v kuchyni s nějakou paní, která si celý byt prohlížela jako
na výstavě. Obě se rozloučily podáním ruky. Již se otáčela, když si uvědomila,
že paní touží po tom, aby ji objala. Chvíli obě váhají a nakonec ji dcera objímá.
167
Paní prohlásí, že je to pro ni veliká podpora. Já sedím opodál a zapisuji si ji
na léčení.
Tato vize se týká současného života. U paní S. končí náročné údobí slabého autismu, mnohé pochopila, a tak nastal čas, aby se rozloučila se svým
temným andělem, který ji mnoho životů provázel. Prohlíží její byt, tedy její
nitro, zda je vše v pořádku. Vidí, že se s ní již může bez obav rozloučit. Oba
jsou ve chvíli loučení podrobeni poslední zkoušce. Paní S. měla vykázat,
že dokáže projevit své city a nebojí se již fyzického kontaktu. Temný anděl,
který jí pomáhal se osvobodit, si musel prověřit, zda spálil všechna pouta.
Oba dosáhli svého cíle a jsou svobodní. Anděl splnil se ctí svůj úkol. Je to
týž anděl, který plakal nad zmařenou misí, a je to i anděl, který jí v tomto
životě pomohl pochopit podstatu jejího problému.
Upozornění pro všechny. Pracujeme-li na nějakém problému a předem předpokládáme výsledek či odpověď, blokujeme si objektivní pravdu a stvrzujeme
si sami svým zaujetím kódy pravdy. Potom to nejsou kódy pravdy od našich
duchovních vůdců ze světlých sfér, ale pouze kódy našeho přesvědčení. Blok,
který jsme si vytvořili, musíme eliminovat.
Čekání na svatbu
Dne 6. 1. 2003 se mi zdálo, že jsem jako mladé děvče na dvoře panovníka,
jehož syn se má ženit. Všichni jsou šťastni a s nadšením se na slavnost připravují. Nevěstou má být urozená princezna. Nikdo ji nezná, ale říká se, že je
velmi krásná a bohatá.
Všude vládne horečná činnost. Vše se čistí a uklízí. Rodiče jsou nadmíru
spokojeni. Najednou se ozývají fanfáry a princezna přijíždí. Všichni se sbíhají,
aby ji uvítali. I já jsem mezi lidmi, kteří se zde sešli. Vím, že nejsem urozená
princezna, ale nějakým způsobem ke královskému dvoru patřím. S princem se
znám od dětství a byli jsme si vždy velice blízcí. Jsem smutná a zmocňuje se
mne stesk. Nedovedu si představit, že se „můj“ princ ožení s jinou ženou.
Vtom přichází princ, ale místo toho, aby uvítal bohatou nevěstu, přichází ke
mně a bere mne do náruče. Chce mne políbit, ale já se bojím hněvu jeho rodičů a uhýbám před jeho polibky. Bojím se na něho podívat. Nechci stát v cestě
jeho štěstí. Princ nedbá všeobecného pohoršení a prohlašuje, že si mne zvolil
za ženu a nikoho jiného si prý nevezme. Jeho rodiče strnuli, bojí se skandálu,
ale nakonec se smiřují s touto situací a princezně se omlouvají. Lidé se okolo
nás shluknou a já se choulím v princově náruči a stále ještě nemohu uvěřit
svému štěstí.
Najednou stojím mezi novináři ve Vrchlického ulici v Teplicích a snažím se
jim uniknout. Ujímá se mne nějaká žena. Vím, že je také novinářka, ale má
na mne uklidňující vliv. Bere mne za ruku a vede ke svému šéfovi. Slibuje, že
168
o mně a princi napíše pravdivý článek, aby lidé znali pravdu a nepodezírali
mne z intrik a ziskuchtivosti.
Vstoupíme do redakce a žena mne nechá stát před dveřmi šéfa a vstupuje do
jeho kanceláře. Najednou jsem sama, nikde nikdo a čekání se protahuje. Jsem
poněkud nesvá a mírně dotčena, že mne nechávají tak dlouho čekat. Z hovoru,
který se nese z kanceláře ven na chodbu, usuzuji, že se vůbec nejedná o mou
svatbu s princem, ale oni řeší úplně jiné záležitosti. Divím se, co zde dělám.
Princ dal jasně najevo, že si mne chce vzít. Rodiče již svolili, že nám vystrojí
svatbu. Měla bych být šťastná a být s ním. Rozhodnu se, že se k němu vrátím,
a v tomto okamžiku se probouzím.
Jde o alegorii duchovní cesty vašich skupin v Čechách, na Moravě a na
Slovensku. Centrum je v Teplicích, proto se Teplice promítly do tvé vize.
Teplice s Krnovem, tedy Čechy a Morava, představují duál a znázorňují
mužský a ženský princip nevěsty. Dvě slovenské skupiny představují duál
mužského a ženského principu ženicha. Jde o přípravu duchovního postupu všech vašich skupin. Připravuje se mystická svatba. K tomu dojde, až
budou všechny skupiny očištěny. Toužení nevěsty je vyjádřením touhy po
očistě a dosažení mystického cíle. Toho je možné dosáhnout jen tehdy,
když jsou oba principy očištěny a v harmonii. Zatím nevěsta čeká na svého
ženicha.
Na této cestě jsme se setkávali i s falešnými proroky, kteří nás vedli k připoutanosti, fanatismu a magickým manipulacím. Tehdy jsme trpěli, i když jsme
se radovali ze zdánlivé moci magie. Tenkrát jsme vstupovali v komplikované
svazky na základě magických manipulací a každý život tvrdě dopláceli na tyto
manipulace. Na základě těchto zkušeností jsme poznali past, kterou představuje
magie, a začali jsme se stavět na cestu pravdy a lásky. Začali jsme se očišťovat
od chtivosti, sobectví, připoutanosti a magických manipulací i intrik. Nyní jsme
prohlédli a známe pravdu. Každý z nás složí poslední zkoušku, která znamená
definitivní rozchod s magií i jejími falešnými proroky a vůdci.
Jakmile se osvobodíte, zharmonizujete se v čisté lásce a budete přijati
do vesmírné jednoty lásky. Tehdy proběhne pravá mystická svatba ve světle
Nejvyššího principu lásky a stvoření. Tehdy splynou oba duály v čtyřduši
a budou spolupracovat v lásce a harmonii. Před chrámem lásky čeká nevěsta, až k ní přijde její ženich očištěný. (Chrám je kancelář šéfa – Otce.)
Tehdy se chrám lásky rozzáří a otevře. Oba do něho vstoupí a Otec jim
požehná.
První se očistila nevěsta, která představuje duchovní skupinu z Teplic. Čeká
na ženicha, duchovní skupinu z Krnova. Pravděpodobně dosáhnou harmonie
s oběma principy 9. 1. 2003. Totéž se připravuje na Slovensku. Zatím se obě
skupiny očišťují. Je třeba, aby na sobě všichni intenzivně pracovali a obě skupiny na své očistě vzájemně spolupracovaly. K mystické svatbě, kdy oba duály
splynou v čtyřduši, by mělo dojít asi v květnu.
169
Oba představitelé, nevěsta i ženich, jsou duchovně urození a přinášejí
velké bohatství ducha, jeho osvícení a čistotu. To je jejich věno.
Umírání a cesta mágů
Paní L. dne 7. 1. 2003 viděla ve své vizi bratra své babičky, jak umírá.
Strašně se bál smrti. Vzala jeho hlavu do náruče a řekla mu, že se nemusí
bát. V tu chvíli se mu již začal vyjasňovat pohled a sdělil jí, že vidí svůj život od
dětství až po současnost. Paní L. šla oznámit svému dědovi a strýci, že prastrýc
umírá. Oni však neměli čas. Paní R. zatím objevila v jejich kuchyni patky
knedlíků potažené zelenou plísní.
Bratr babičky představuje mágy, kteří v okamžiku smrti prohlédnou
a bojí se účtování, protože pochopili, že narušovali vesmírný řád a budou
muset napravovat své omyly a chyby, včetně magických manipulací. Děda
se strýcem představují mužský princip, do jehož triády prastrýc náležel.
Oni neměli čas, protože byli zaneprázdněni vlastními manipulacemi, aby
oddálili den, kdy budou i oni skládat své účty.
Paní R., která splývala s paní D. a paní L., představuje trojjedinost ženského principu. Plesnivé patky, které objevily, představují duchovní stravu,
která zavedla mužský princip do magie.
Paní L. je málo oblečena a jede na motorce. První sedí muž, který řídí
motorku, potom sedí žena a nakonec sedí ona. Jejich cesta byla dlouhá a několikrát se museli zastavit, aby si odpočinuli. Protože se ochlazovalo, paní L. se
postupně oblékala. Všimla si, že za nimi jede více motorkářů.
Druhá vize ukazuje přeměnu paní L. v temného anděla mágů. Motorkáři
jsou temní andělé, kteří se starají o to, aby se naplnila spravedlnost u těch
mágů, kteří překročili meze svých kompetencí. Jde o vyrovnání spravedlnosti mezi mužským a ženským principem. V těchto sférách není pravé lásky,
a proto pociťuje chlad. Jak pokračuje v práci, obléká se do uniformy temných andělů a stává se jím a naplňuje karmy těch, kteří mají být poučeni.
V polorozpadlém městě je uprostřed les a zahrada. Mezi stromy prosvítají
dva domy. Jeden starý, bílý, druhý je šedý, třípatrový. Paní L. stojí na balkoně
třípatrového domu asi uprostřed. Pozoruje, jak od lesa přijíždějí na koních lidé,
kteří jsou oblečeni v různých dobových krojích. Jsou to muži i ženy. Podávala
jim vodu v lahvích a na některé ji dokonce vylévala. Na počátku tonul les ve
stínu domů, ale později stín zmizel a mezi stromy začalo prosvítat slunce.
Polorozpadlé město představuje svět mágů a jejich duchovní stav. Paní L.
představuje duchovního vůdce, který jim pomáhá s očistou. Voda představuje pramen pravdy a lásky. Lití vody na hlavy přicházejících představuje křest
očisty. Les jsou stromy života. Mizí z nich stín sobectví a vychází slunce
učení lásky, které přináší osvícení. Kroje lidí představují dobu, ze které
170
přicházejí. Zde se prvně zapletli v magických manipulacích. Dva domy
představují nitro mužského a ženského principu lidstva, které se probouzejí
pro cestu lásky.
Cesta za očistou
Ve vizi dne 9. 1. 2003 je paní E. v rehabilitačním centru. Všichni se nejdříve
koupou ve vanách, potom začne voda zaplavovat i prostory mezi vanami. Je
průzračně čistá. Všichni se bojí, že je moc studená, a moc se jim do ní nechce,
ale potom do ní někdo namočí nohy a ostatní to zkusí též. Voda je příjemně
teplá, a tak v ní plavou. Najednou voda začne ubývat, až nakonec vyschne
úplně. Jako náhradu dostanou masážní strojek na obličej.
Rehabilitační centrum představuje duchovní centrum, kde se může každý očistit podle své svobodné vůle. Jakmile nastoupí cestu očisty, je jim
pomáháno, aby se zbavili všeho nežádoucího, co je na této cestě zatěžuje.
Čas pro očistu je však přesně vymezen. Když vyprší, začne voda opadávat a nakonec vyschne. Masážní strojek představuje formování charakteru,
které je důsledkem očisty ducha. I na tomto díle musí každý samostatně
pracovat.
V další vizi má paní E. odjet s dětmi k babičce vlakem. Je nejvyšší čas odjet.
Snaží se nacpat do tašky své dvě kočky, ale má strach, že jí cestou utečou, protože taška je otevřená a nejde zavřít. Nakonec to vzdá a kočky zmizí. S nimi
i obsah tašek. Na zemi zbudou jen dvě prázdné igelitové tašky s jednou černou
cestovní. Sbalí vše do ruksaku a vyrazí. Děti už poslala dřívějším vlakem. Vlak
stihla na poslední chvíli v 11.50 hodin.
Odjezd k babičce představuje příchod na shromaždiště, odkud se reinkarnují duše do hmotného světa podle dohody. Příprava na odjezd je příprava na další život. Paní E. balí svou karmickou zátěž podle scénáře, který
si sama stanovila. Zbavila se připoutanosti, ale nevzdala se magie. Proto
nemůže zavřít tašku s kočkami, které jsou představitelkami mužského a ženského principu magie. Nedokáže je již spoutat. Jakmile toto pochopí, zmizí
poslední stesk po darech a moci magie a kočky zmizí s příslušnou karmickou zátěží. Zbývají jen prázdné tašky. Zabalí tedy to, co zbývá, a jde na místo shromáždění. Syny poslala napřed. To znamená, že budou starší než ona
a mohou být i jejími rodiči. Vystřídali si tedy životní role pro ponaučení.
„Babička“ představuje hmotný svět, který je místem, kde mohou všichni
získat potřebné zkušenosti. Magie se zbavila skutečně na poslední chvíli,
protože vlak odjíždí za deset minut dvanáct. Rezerva byla nepatrná.
Jde se svými syny na výlet. Nejdříve minou přírodní koupaliště, které má
bahnitý břeh. Na trávě ve svahu se povaluje spousta lidí. Dohodnou se, že
budou pokračovat dál do hor. Cestou začne syn T. špačkovat a ukazuje opuš171
těné rybníky pod nimi. Jsou bahnité a zarostlé. Paní E. prohlásí, že do toho
bahna ji nikdo nedostane. On se s tím smíří a vyrazí vpřed. Stoupají po úzké
cestě a posléze, jako obvykle, ztratí cestu. Proto se domluví, že vyrazí přímo
do srázu. Lezou nahoru a skála se jim drolí pod rukama. Je pruhovaná, bílá
se žlutými a nahnědlými pruhy. Pod vrcholem ji děti předběhnou, protože je
nezdržuje strach jako ji. Najednou shora letí veliký kámen, o kterém si paní E.
myslí, že ho uvolnil syn T. Napomene ho, aby myslel na ty, kteří jsou pod ním.
Při pohledu dolů vidí, že pod nimi šplhá muž s několika dětmi. Vykřikne, aby
je varovala, a oni uhnou na poslední chvíli. Potom jí děti utečou a najde je na
samém vrcholu, kde jsou již jiní lidé a děti si tam hrají na hradbách.
Výlet představuje životní anabázi celé rodiny. Lidé, kteří se povalují
okolo bahnitých rybníků, jsou ti, kteří jsou připoutáni k hmotě a netouží po
ničem jiném. Bahno představuje i mravní bahno. Lidé, kteří stoupají vzhůru
jako paní E. s rodinou, jsou ti, kteří touží po pravém poznání a sledují své
vyšší cíle. Vynaloží na jejich dosažení mnoho sil. Je však třeba brát ohled
i na ty, kteří nejsou vedle vás, ale pachtí se někde pod vámi. Musíte dát
pozor, abyste je nezranili či nesmetli z jejich cesty. Na této cestě platí zákony lásky. Vrchol, kterého dosáhla se svou rodinou, představuje životní cíl.
Zlatý klíč
Ve čtvrtek dne 9. 1. 2003, než odcházela paní H. He. na skupinu, viděla
před očima obraz truhličky, ve které byl uložen zlatý klíč. Truhlice byla vyložena
nachovým sametem. Na povrchu byla šedohnědá s kováním. Uvědomila si, že
ranní vize byla velmi důležitá. Byla probuzena s tím, že si má dobře prohlédnout půdorys Prahy. Zjevil se jí duchovní strážce Prahy a vysvětlil jí, že magický
klíč, kterým byla Praha uzavřena do světů magie, leží pod Prahou. Uviděla
kruhový půdorys Prahy, do jehož centra směřovalo sedm cest. Klíč byl kovový
a ležel pod kruhem. Požádala strážce o energetický průkaz a on sundal kapuci
z hlavy. Vůbec se nezměnil. To se opakovalo dvakrát. Bylo jasné, že paní H.
vidí od počátku jeho pravou podobu. Protože si stále nebyla jistá, ptala se Otce,
zda je tato bytost ze světlých sfér. Bylo jí to potvrzeno.
Byl to muž a šel k centru Prahy. Paní H. se domnívá, že klíč leží pod kaplí
sv. Kříže. Uvědomila si, že Rudolf II. v okamžiku svého umírání proklel český
národ.
Je třeba poprosit ho jménem českých národů za odpuštění, odpustit
mu a požádat ho, aby sejmul své kletby ze všech. Vy pak musíte snímat své
kletby z něho. Až toto bude hotovo, můžete prosit o očistu korunovačních
klenotů, včetně trůnu a všech atributů moci.
S touto vizí začali všichni ve čtvrtek pracovat a vedli prosby tak, jak bylo
naznačeno. Paní H. vyzvedla kovový klíč z magického centra Prahy a se sou172
hlasem Božím uzavírala cesty do magických světů. Klíč pak odevzdala Otci.
Potom se jim zjevily vyvrácené stromy života těch, kteří sloužili magii. Správně
vedli prosby za ty bytosti, u kterých to Otec dovolil.
Děkujeme!
Zde je povoleno se zeptat, zda smíte vést prosby v tomto smyslu za
všechny národy celého světa. Většinou vám to bude povoleno. Musíte si to
však u Otce ověřit.
Potom byla paní H. vedena k tomu, aby vyjmula z truhlice zlatý klíč. Prosila
Otce, aby otevřel cestu k pravému poznání učení lásky. Prosila, aby byla otevřena cesta Nejvyššímu principu lásky a stvoření, aby nás mohl očistit od všeho zlého. Potom klíč odevzdala Otci. Pak všichni poděkovali Otci a patronovi Prahy.
Během práce se zjevil paní H. černý trůn a suchý květ lípy s lístky na malé
větvičce.
Byl to symbol duchovního stavu národů českého i moravského. Byla to
připomínka, aby nezapomněli vést prosby i za ně, až očistí trůn vlády těchto
národů od všech kleteb.
Tak také byly prosby vedeny. Objevilo se srdce, které bylo blokováno čtvercem, který bránil vyzařování lásky.
Tento čtverec je zneužitou mísou služby, která má stát v srdci na jednom
z rohů, aby láska proudila ven. Tato mísa, je-li užívána ve jménu lásky, září
touto láskou a pomáhá tuto lásku ještě znásobit. Je-li však dána do služeb
magie, pohasne její láskyplné vyzařování, její vibrace poklesnou a ona změní polohu a zablokuje láskyplné vyzařování. Je to proto, že byla zneužita
pro službu vlastnímu sobectví. Je-li však někdo již cele ve službách lásky,
tuto mísu nepotřebuje, protože se stává touto láskou. Obyčejně ji odevzdá
Otci, nebo se stále zjemňuje, až se v této lásce rozplyne.
Ten, kdo se chce zbavit blokády prostřednictvím mísy služby, musí se
vzdát magie a všeho, co s ní souvisí, a požádat Otce o pomoc při očistě
a vyprosit si milost, aby mísa služby byla opět službou ve jménu pravé lásky a uvedena do správné polohy. Tomu předchází prosba o vzkříšení pro
službu lásky.
Moje doplňující vize. Následující den jsem zahlédla na vteřinku velmi ostrý
obraz mužů, zřejmě duchovních vůdců, jak stojí v půlkruhu a vyčkávají. Protože
jsem měla nepříjemné pocity, pochopila jsem, že jsem před nimi varována.
Vedla jsem prosby k Otci, aby mne chránil a vedl. Pochopila jsem, že jsou to
konsternovaní duchovní vůdcové ze světů magie a nechápou, proč mne nemohou obklíčit a sevřít do kruhu své moci. Vedla jsem prosby k Otci, aby je osvítil
Duchem svatým, aby je roztřídil a poučil a potom odvedl tam, kam podle jeho
vůle náležejí. Prosila jsem, aby byli vyškrtnuti z našich ákášických záznamů
všude, kde je to třeba podle vůle Boží. Půlkruh se zmenšil, ale zbyla tam asi
čtvrtina temných bytostí. Prosila jsem, abychom byli všichni chráněni před jejich
mocí, vlivem a působností.
173
Zahlédla jsem měkké světlo a před ním anděla s ohromnými křídly, který
čekal, kdo ho bude následovat. Pochopila jsem, že je to představa mágů o tom,
jak má anděl vypadat. Uvědomila jsem si, že čeká na ty, kteří zvolí cestu za
světlem lásky. Proto vzal na sebe tuto podobu. Jinak by ho nepoznali. Zbývající
čtvrtina mágů se opět změnila. Nakonec zbyli jen zástupci trojjedinosti mužského a ženského principu. Po vedení proseb i oni odešli tam, kam podle vůle Boží
náležejí. Zde je třeba vést prosby opatrně, opakovaně se ptát na souhlas Boží,
protože by mohla být narušena rovnováha, která náleží našim sférám a dimenzím. Je třeba si uvědomit, že byli roztříděni tak, jak jim náleželo. Ne všichni
byli spaseni. Jen tomu, kdo po ní toužil a pokořil svou pýchu a poprosil o ni, se
jí dostalo.
Počátek pádu Jantaranů
Ve vizi dne 10. 1. 2003 si pan P. Bu. vzpomíná, že někam odjížděli ve dvou
autech. Byli zde i členové naší skupiny. V jednom autě jely ženy a ve druhém
byli muži. Měl dojem, že jedou na nějakou svatbu či jinou slavnost. Potom seděl
v tříposchoďovém nádražním domku. Kolem projížděl vlak a vše uvnitř domku
se rozkmitalo. Měl obavu, že se domek zbortí, ale vibrace po chvíli ustaly.
Jde o plánování života ve hmotném světě na planetě Zemi. Jejich mužský
i ženský princip jsou sjednoceny, očekávají duchovní postup. Nádraží je
místem, kde probíhá poslední kontrola adeptů na život ve hmotě. Změna
vibrací při vlastním aktu vtělení je dosti nepříjemná.
Pan P. se ocitá s paní L. a jejími syny v bazénu na obrovském nafukovacím
lehátku. Do vody se dalo sáhnout jen škvírami mezi krajem bazénu a matrací.
Voda byla čistá.
Oba dva i se syny paní L. vytvářejí rodinnou pospolitost. Jdou cestou
magie, proto se bojí čisté vody poznání a chrání se před ní uměle. Jde
o jeden z prvních životů na planetě Zemi. Zatím jen pozorují.
Pan P. sedí s několika lidmi u stolu na volném prostranství. V některých
lidech opět poznává některé členy skupiny.
Jsou to ti, se kterými se reinkarnoval, proto je poznává.
Podávala se zde různá jídla. Jde o slavnost sjednocení. Někdo se ptá, na
koho se čeká. Jiný člověk odpověděl, že na pana P. Br. V tom ho pan P. uviděl
a ohlásil jeho příchod.
Jde o čekání na „krále“, tedy na duchovního vůdce mágů, kteří chtějí
ovládnout planetu Zemi, když zničili vlastní planetu Mars.
V další vizi dne 12. 1. 2003 je opět v nějakém domě. Opět zde poznává své
známé. Nějaký muž mu podal dva papíry. Pan P. potřeboval ručitele na půjčku.
Tím měla být paní D. Pan P. jí podal prázdné papíry a upozornil ji, aby si to
dobře přečetla. Ona to lehkomyslně podepsala a smála se.
174
Dům představuje společenství mágů. Pan P. je již pokročilý, a proto musí
splácet své dluhy. Potřebuje získat zásluhy a někoho, kdo by mu pomáhal
splácet jeho dluhy. Velmistr mu předává úpisy, které i on podepsal bianko.
Nyní musí získat další duši do služeb magie. Touto bytostí se stává paní D.,
a ještě se raduje, že bude posílena její moc. Ten, kdo podepsal tuto směnku,
se cele odevzdal do služeb magie na věčné časy. V tomto okamžiku nastoupil cestu duchovně mrtvých.
Postup očisty: Člověk, který podepsal tento úpis a ještě nenaplnil svůj osud,
se může zachránit, když se vzdá magie, její moci i darů. Musí předstoupit před
radu nejvyšších a prosit za odpuštění i o pomoc. Tato očista má tři náročné fáze
a na počátku každé fáze musí učinit toto prohlášení. Pokud se stal duchovně
mrtvým, není mu pomoci. Podlehne vesmírným zákonům.
Přípravná fáze: Důkladně se očišťuje od magie, vrací úpisy i dary, rozváže
všechna pouta, likviduje negativní programy i konstrukce, očišťuje se od kódů
magie i duchovních parazitů tak, jak to umí nejlépe. Propouští své věřitele
i služebníky. Očišťuje nejen sebe, ale i své paralelní bytosti tak, jak mu to Otec
dovolí. Tato fáze je poměrně dlouhá a náročná. Nesmí zapomenout na strom
života. Musí stáhnout všechny kletby, msty i čáry ze všeho a ze všech.
1. fáze očisty: Předstoupí před radu nejvyšších, Otce i Jitřního anděla a prohlásí, že se vzdává magie, její moci i darů z ní pocházejících. Prosí za odpuštění i pomoc a ochranu. Odprosí všechny, kterým vědomě i nevědomě ublížil,
a vysloví, že odpouští všem, kteří ubližovali jemu. Potom si vyprosí milost, aby
byl osvobozen od magického jištění, které bylo do něho vloženo, a poděkuje.
Potom vede prosby, aby byla rozvolněna pouta s temnými anděly tam, kde to
Otec dovolí, a poděkuje všem za takto získané zkušenosti na základě utrpení.
Když je očištěn od magického jištění, může přistoupit k druhé fázi očisty.
2. fáze očisty: Opět prohlásí, že se vzdává magie, její moci i darů, odevzdá
úpisy, kterými se připoutal k temným světům magie. Poprosí za odpuštění
a jejich vyškrtnutí z ákášických záznamů spolu s karmami a vazbami z nich
vyplývajícími. Poprosí o ochranu a vedení a spustí se do temných sfér světů
magie, kde musí najít milník, ke kterému připoutal svou čtyřduši. Milník pozná
podle svého osobního čísla a naznačené vývojové osmičky, která již bývá často
deformovaná. Na něm jsou okovy různě jištěné. Musí rozebrat s pomocí Boží
všechna jištění, vyjmout klíč od okovů a jednotlivé principy své čtyřduše osvobodit. Předstoupí s nimi před radu nejvyšších, odprosí je a poprosí Otce o milost
očisty a přiměřenou harmonizaci všech principů čtyřduše. Odevzdá je i sebe
milosti Boží a poděkuje.
3. fáze očisty: Opět prohlásí, že se vzdává magie … poprosí o ochranu a pevné vedení Otce a spustí se do míst, kde leží jeho rakev plná úpisů. Musí najít
bianko úpis. Je již černý, někdy i jištěný. Vše rozvolní. Úpis vyjme a poprosí
o pomoc, aby rakev se zbývajícími úpisy byla předána Otci a radě nejvyšších.
Prosí o milost, aby byly vyškrtnuty všechny z příslušných ákášických záznamů
175
i s karmami a vazbami z nich vyplývajícími. Potom prosí Otce o milost, aby
ho opět vzkřísil pro život věčný v lásce, aby mohl opět jít cestou pravdy a lásky a plnit úkoly, které Otci slíbil. Odevzdá kompetence a odevzdá se milosti
Boží. Nezapomeňte děkovat i Jitřnímu andělovi, který je v tomto případě velkým pomocníkem. Pracujete i s pomocí všech láskyplných z vesmírné jednoty
lásky.
Cesta paní D. D.
Ve vizi paní D. dne 10. 1. 2003 se skupina lidí pohybuje po nějakém předměstí. Jsou zde malé domky, úzké útulné uličky, kus oplocené louky, lehce
zasněžené, na kterou vybíhá tmavý koníček s delší hustou hřívou. Najednou se
paní D. ocitne v místnosti domu, který je dost zalidněný. Někdo jí říká: „Máte
možnost se umýt.“ Vejde tedy do koupelny, která je světlá, vyložená bílými
dlaždicemi zdobenými modrozeleným ornamentem. Vana je rohová, veliká. Ve
vaně sedí její matka a byla již s koupáním zřejmě hotová. Voda byla úžasně
čistá. Cítila silnou touhu se také vykoupat a nesměle požádala, zda smí do
vany, aby vodu zbytečně nevypouštěla. Matka jen kývla na srozuměnou a byla
pryč. Když ponořila ruku do vody, byla příjemně teplá. Paní D. měla po koupání
velice příjemný pocit. Ve vodě se neviděla.
Jde o přípravu na další reinkarnaci. Cílem je vyrovnání karmických vazeb s lidmi i některými zvířaty, ale hlavně má správně pochopit roli ženského principu a dosáhnout co největší harmonie s mužským principem. Aby
tento úkol zvládla, musí se očistit a posílit u své mateřské bytosti, kterou
představuje matka. Koupel symbolizuje tento akt.
Celá skupina lidí stojí před domem a mluví se o jarmarku či karnevalu.
Před paní D. stojí postava, která si bere na sebe jakýsi širší náhrdelník a krátkou tmavou pelerinku. Paní D. z ní vidí jen pruh asi deset centimetrů široký,
ale připadá jí, že je postava příliš obrněná, a úbor se jí vůbec nelíbí. Myslela si,
že si ten člověk měl vybrat něco jiného. Postava jí řekla, že jde za kouzelníka,
a ona v ní poznala pana Z.
Jde o etapu, kdy si jednotlivci, kteří se s ní reinkarnují, vybírají životní
role.
Najednou se jí zjevil starý pán, ve kterém poznává pana Č. Začal ji líbat
a chtěl se mazlit. Okolostojícím to bylo trapné, ale paní D. vzala jeho hlavu do
své náruče a ukonejšila ho jako dítě. Když se uklidnil, mohla ho nechat samotného. Chvíli se procházeli po nějakém malém náměstí a byla s nimi i zvířata.
Psi, kočka a dvě malá lvíčata. Jedno černé, klidnější a druhé světlé, živější.
Starý pán představuje její druhou polovinu. Naznačuje jí, že se setkají
až v závěru svého života. Procházka představuje jejich život, který by měl
probíhat v harmonii, pokud neučiní nějakou závažnou karmickou chybu.
176
Zvířata patří do jejich suity svatých zvířat. Všechna by měla být v páru.
Kočka je sama, to znamená, že ženský princip má ještě něco pochopit.
Paní D. se vrací do vstupní haly prozářené sluncem. Na jedné stěně je asi
padesát centimetrů vysoká zídka, na které je lůžko. Na něm spočívá nahá
ženská postava, trochu větší než člověk. Paní D. uléhá vedle ní. V této postavě
poznává mne. Zdvihne černého lvíčka a on si lehne spokojeně na můj levý
bok. Světlého lvíčka musela lákat. Stál mezi dveřmi a ježil se, ale přišel. Paní
D. ho zdvihla a dost nemotorně mi ho plácla na břicho. Omluvila se za to a já
jsem řekla, že to zase tak hrozné nebylo. Světlý lvíček sklouzl do jamky mezi
břichem a nohama, obrátil se na zádíčka a nechal se šimrat na bříšku. Zřejmě
si liboval a vrněl spokojeností. Vitalita z něho doslova vyzařovala. Černého
lvíčka už neviděla.
Návrat do vstupní haly představuje návrat z hmotného světa ke své
mateřské bytosti, kterou v tomto případě představuješ ty. Jsi větší, protože
obsahuješ oba duály. Paní D. uléhá vedle tebe, aby vyhodnotila své zkušenosti. Zřejmě je spokojená. Někde se jí však zaběhl tmavý lvíček, který
představuje ženský princip. V příštím hmotném životě ho bude hledat, aby
správně pochopila jeho roli.
V další vizi dne 13. 1. 2003 je paní D. v kuchyni a připravuje snídani. Zjistí,
že jí chléb pro dvě osoby nestačí. Rozhodla se, že ho přenechá svému partnerovi
a sama si najde ve spižírně knackebrot. Vyndala jeden plátek z balení, ale spadl
jí na zem. Sebrala ho, ofoukala a potom ho ještě roztržitě otřela o oděv. Pak
se vzpamatovala a uvědomila si, že ho pošpinila, a tak plátek opláchla pod
tekoucí vodou. Strčila ho opět do balíčku a nalila do něho vodu. Pak jí došlo,
že vše rozmáčí, a vodu zase vylila.
Chléb v tomto případě nepředstavuje jen duchovní stravu, ale je i obrazem jejich společného života. Paní D. se nesobecky stará o svého partnera,
aby měl vše, co ke spokojenému životu potřebuje. Udělá však chybu a snaží
se ji napravit. Zmatkuje a je nebezpečí, že znehodnotí nejen duchovní stravu, ale je zde i nebezpečí, že by mohla svou unáhleností narušit i harmonii
svého života.
Dne 15. 1. 2003 jde parkem s nějakým mužem. Oba jsou mladší. Muž ji
požádá o sexuální styk. Než se ona stačí vyjádřit, unese ji do nějaké budovy, kde
prosadí svou vůli. Paní D. ztratí vědomí a probouzí se napůl vsedě v nějakých
hadrech na zemi. Byl už večer. Měla pocit, že je v nějakém skladu. Byl úplně
prázdný. Vlevo nahoře byla malá okénka, kde se svítilo. Slyšela, že se tam
pracuje. Byla to krejčovna. Horečně přemýšlela, jak se dostat z této nepříjemné situace. Vtom se otevřely dveře a na několik kroků tam vběhla asi pětiletá
holčička v červených šatičkách. Měla světlé vlásky. Protože přišla ze světla,
paní D. neuviděla. Za ní vstoupil její tatínek, vzal ji za ruku a odvedl ji zpět do
dílny. Byla vděčná za toto vyrušení a vykročila směrem k malé brance. Vtom
vše zmizelo a ona byla venku.
177
Jde o jeden ze životů, kdy byla paní D. znásilněna a zabita. Zpočátku
neví, co se s ní děje, a zůstává ve skladišti, kam ji vrah zatáhl. Rozhlíží se po
svém okolí. Malá holčička s tatínkem, kteří vejdou do skladu, jsou její paralelní bytosti, proto jí bylo „vyrušení“ tak milé. Tatínek ji však uviděl a mluvil
o tom. To byl ten hovor, který k ní doléhal. Branka, kterou paní D. prochází,
je tunel, kterým odchází za svou mateřskou bytostí do jiné dimenze.
Ve vizi dne 15. 1. 2003 paní D. jde s partnerem po městě, ve kterém poznává
Teplice. Diskutují a přou se o různých věcech. Opět je podvečer a stmívá se.
Projdou nějakým průchodem, který vede malou dílničkou, a ocitají se na louce,
kde teče potůček. Příroda paní D. připomíná Irsko. Přistupuje k potůčku. Voda
je průzračná. Pomyslela si, že je asi studená, ale už je bosa a vstupuje do ní.
Její partner stojí v kožených šněrovacích botách na břehu. Voda je příjemná
a ona je veselá. Najednou už nestojí v potůčku, ale v moři. Vidí však jen na
metr okolo sebe. Voda je stále čirá, ale obzor zamlžený, světlý. Uvědomuje si,
že okolo nejsou žádné stromy a keře.
Paní D. se setkává opět s partnerem, který ji v minulém životě zavraždil.
Nežijí spolu v přílišném souladu. On je stále velice tvrdý a šlape po citech
jiných lidí, jak naznačují jeho kožené boty. Dochází k analogické karmické
situaci jako v minulém životě. On však selhává a opět ji zavraždí. Tentokrát
se paní D. utopí. (Viz symbol moře.)
Paní D. se opět ocitá s kamarádkou v Teplicích. Hovoří o nějakém pracovním postupu, když se k ní přihlásí známý mladík, který jí tvrdí, že je do ní
zamilovaný a chce zůstat v její blízkosti. Paní D. se nad tím v duchu usmívá,
ale dovolí mu zůstat. Mladík však začne být neklidný a svěří se jí, že ho pronásledují, jestli by ho mohla ukrýt. Přemýšlí, kam ho uloží, protože má jediné
lehátko. Ujistí ho, že si na spaní něco najde. Slíbí mu, že ho včas probudí, a on
jí poděkuje a schoulí se do křesla. K ránu se vzbudila a probudila i mladíka.
Vyšli před budovu, když s úžasnou rychlostí přijel červený sportovní vůz. Řidič
měl na hlavě bílou čepičku a jel klikatě až na chodník před popelnice, kde
zastavil a smál se. Mladík, který byl u paní D. přes noc, zatím nastoupil. Ještě
zahlédla, že na zemi v prostoru pro nohy jsou zbytky sněhu, a pomyslela si,
že tohle bude asi riskantní jízda. V duchu si přála, aby mladík dobře dojel do
bezpečí.
Paní D. se opět schází s mužem, který ji opakovaně zavraždil. Tentokrát
je to zkouška opět pro oba, jak se spolu vyrovnají. Na mladíka již doléhají
následky jeho omylů a chyb. Bojí se a cítí se ohrožen. Na chvíli si odpočine
u paní D., ale musí dál, aby naplnil svůj osud. Auto představuje životní cestu pod přímým vedením temného anděla, kterého představuje řidič. Auto
je otevřené, proto bude vystaven i nepřízni osudu a bude mít málo lásky,
protože půjde po cestách zmrzlého království. To jsou zbytky sněhu v autě.
Životní cesta bude klikatá a rychlá. Jen láska ho může zachránit před havárií. Paní D., která byla jeho obětí, mu přeje šťastný návrat do bezpečí. Ta se
178
již očistila a pomáhala mu, aby opět nalezl cestu pravdy a lásky. Svůj úkol
v tomto životě splnila. Mladík též složil zkoušku a tentokrát již nevraždil.
Čekatelé
Paní H. He. se ve své vizi dívala na nádherně modré nebe. Vtom se na něm
objevily dvě vzducholodě. Byly tmavé a neměly plášť, takže bylo vidět jejich
konstrukci. Jedna připlouvala zprava, druhá zleva. Ta zprava byla výš, ale tlačila dolní vzducholoď k zemi. Byly ohromné. Když klesly k zemi, cítila, že je ve
spodní vzducholodi. Před ní vyšly ven dvě bytosti a ona též. Pronesla: „Nevím,
co bych tu ještě měla dělat.“
Jde o život mezi životy, kdy dochází k rekapitulaci právě prožitého života. Jeho hlavním cílem bylo hledat rovnováhu mezi mužským a ženským
principem, posoudit objektivně skutečný stav. Jejich rovnováhu demonstrují dvě vzducholodě, které představují sílu a moc obou principů v uplynulém
životě. Paní H. pochopila, že bojují spolu o nadvládu. Úkol splnila a s těmito zkušenostmi se vrací zpět.
Když vystoupila, objevila se před ní pláň, na které ležely mrtvé bytosti.
Byly to ty bytosti, které svůj životní boj o nadvládu nad druhým principem nezbytně prohrály.
Mezi nimi stál vysoký dům, „panelák“. Paní H. vešla dovnitř a ocitla se
v bytě, který byl asi tři patra od střechy. Z okna jedné místnosti se dívala dolů,
aby měla větší přehled.
Panelák představuje místo, kde se provádí přehled uplynulého života
a vyvozují se z něho závěry důležité pro karmický plán příští reinkarnace.
Najednou byla ve velikém sále. Ještě neviděla tak velký zastřešený prostor.
Místnost byla plná stolů a okolo nich sedělo mnoho bytostí na lavicích. Nikde
nebylo vidět prázdné místo. Prošla tedy dál a skoro vzadu uviděla známého,
který ji volal, že je tam ještě jedno volné místo. Šla si tedy k němu sednout
a měla pocit, že všechny bytosti, které ji obklopují, jsou ty padlé bytosti, které
viděla ležet na pláni před domem.
Veliký sál je ve skutečnosti čekárnou, kde bytosti čekají na ty, kteří se
s nimi reinkarnují. Většinou jsou to ty, které mají mezi sebou nevyrovnané
karmické vztahy, nebo ty, které jim budou nastavovat zrcadlo, či ty, které
je budou učit.
Najednou paní H. vstupuje do vagonu, který je poněkud užší a nižší, než je
obvyklé. Je plný dětí ve věku pět až deset let. Jsou tam samé holčičky. Sedí na
lavicích, jedna vedle druhé, nikde není místo, kam by si sama sedla. Vezme si
tedy štokrlátko a sedne si do středu uličky mezi ně. Dětem se začaly ježit vlasy.
Zvlášť jedné holčičce, která seděla nejblíže a měla dlouhé vlasy, se natáhly až
k její tváři.
179
Jízda vlakem představuje rozvoz všech, kteří se rozhodli pro společnou
reinkarnaci, do míst, odkud vstoupí do svého hmotného těla. Zježené vlasy
představují jemné připoutanosti, na základě kterých se opět shledají, aby
vyrovnali své dluhy. Protože s paní H. jedou samé holčičky, znamená to, že
má poskytnout své zkušenosti hlavně mladým duším ženského principu, ke
kterému je ještě připoutaná, jak naznačují dlouhé vlasy holčičky.
Operace
Paní S. se zdálo dne 15. 1. 2003, že její manžel má podstoupit operaci. Ona
ještě s několika dalšími měla asistovat. Operovat měla paní E. Vše se mělo odehrávat v její kanceláři, ale nebyl tam sterilní operační sál, a to dceru překvapilo.
Než si natáhla rukavice, chtěla si odskočit. Toalety byly téměř nezakryté, ale jí
to nevadilo. Když se vrátila, připravovali manžela k operaci. Vypadalo to, že mu
dělají „lumbálku“, ale potom mu pomohli vstát a odvedli ho na operační stůl.
Žádné rukavice nemohla najít. Byly tam také dvě čtyřleté až pětileté děti, které
již paní E. odoperovala. Starší chlapec měl jizvu na čele, která byla perfektně
zašitá. Nebyla skoro vidět.
Jde o metaforu duchovní práce ve hmotném těle, tedy o duchovní operace, které provádíte pouze se souhlasem Božím. V tomto případě se řeší
vztah mezi mužským a ženským principem a rozvolňují se náročné připoutanosti mezi nimi. Hledání rukavic znázorňuje snahu paní S. jednat stále
„v rukavičkách“, někdy však situace vyžaduje operační řez, když veškerá
ponaučení jdou mimo. Odvedení manžela po punkci na sál ukazuje, že bylo
poskytnuto náležité poučení a on se zásahem souhlasí. Manžel představuje
připoutaný mužský princip, paní S. představuje ženský princip. Paní E. je
personifikací osudu a přináší potřebná ponaučení, která způsobí, že dochází
ke změnám v myšlení a cítění. Jizvy po operacích zůstávají jen výjimečně
u mladých duší. Většinou velice brzy zmizí a bytost je svobodná.
Pak leží paní S. v nějaké místnosti a je tam MUDr. P. se svou paní a jedenáctiletou dcerou. Chvíli si spolu povídají a pak dcera vstane a oblékne se.
Najednou se toto místo změní v čekárnu a nějaká paní s dítětem se na ni zlobí,
že tam je. Prý si moc dovoluje, že se baví s dcerou lékaře a zdržuje. Dcera se
omlouvá, že sotva vstala, a je na odchodu. Nato jí je vyčteno, že snad stačilo, co
provedla minule. Lekla se, nevěděla, o čem paní mluví, ale pak zahlédla obraz
z jiné čekárny, kdy snad nějakému dítěti rozbila hlavu.
Paní S. se připravuje na novou reinkarnaci. Ještě probírá důležité mezníky svého budoucího života. Lékař zde představuje duchovního vůdce a celá
jejich rodina naznačuje, že bude řešit rodinné vztahy. Čekárna je místo,
kde se setkává s bytostmi, které ji budou obklopovat, kterým něco dluží,
nebo mají pro ni připravena důležitá poučení a budou ji zkoušet i pokoušet.
180
Nejtěžší karmou je vázána k paní s dítětem, která vystupuje v roli mstitele,
protože jí nedokázala odpustit zranění svého dítěte. Pokud se nedokážou
smířit ani v tomto životě, mohlo by se stát, že tato žena bude její matkou,
aby se naučily vzájemné úctě a lásce, aby si odpustily, a tím se osvobodily.
Bleskový obraz karmické scény, kdy zraní dítě, je poslední pomocí, která je
jí poskytnuta, aby nezapomněla a pochopila.
Osvobození paní S.
Dcera S. se se mnou prochází v teplickém parku u divadla. Okolí však
vypadá jinak. Divadlo mělo ještě jednu novou budovu pro menší divadelní sál.
Stavba byla pod úrovní země, krytá průhlednou kopulí. Šly jsme se podívat, ale
představení se nekonalo. Bylo tam hodně turistů. Když jsme se vracely, potkaly
jsme herce V. B. a začali jsme si povídat. Dcera mu říkala, jaká dvě jídla mají
v bufetu, a smáli jsme se, protože si nemohla vzpomenout na jejich názvy.
Jedno jídlo byla omeleta se šlehačkou a druhé mělo cizí název. Zastavili jsme
se a povídali si. On vyndal spoustu stříbrných řetízků, které mu dcera pomáhala rovnat, aby mu všechny visely přes ruku. Vyšlo najevo, že jsme spolu kdysi
chodili, a ty řetízky byly pro mne. Chtěl, aby mi je naaranžovala do copu. Nešlo
to moc dobře, protože jsem měla málo sponek. Dcera nakonec držela cop a na
ten aranžovala řetízky a pak mi ho připevnila zpět do drdolu.
Najednou se jí zjevila minulost. Viděla ho velmi mladého, vypadal úplně
jinak a viděla, že to byla ona, která s ním chodila. Viděla se, jak jde po ulici
a je smutná, protože se s ní rozešel. Tentokrát však věděla, že to udělal proto,
aby s ní mohl chodit jeho bratr.
Divadlo je svět. Vy se procházíte v dimenzi mimo hmotný svět. Proto
jste v parku. Jako mateřská bytost děláš dceři S. průvodce a ukazuješ jí,
co by mělo být pojato do jejího karmického plánu pro příští život. Jdete
do podzemí, které je symbolem temnějších světů magie. Je zde duchovní
strava, kterou nezná, ale i ta, na kterou zapomněla. Zde potkává herce
V. B., se kterým je magicky spoutána. On je paralelní bytostí toho, kdo jí
byl otcem v tomto životě. Je jí ukázáno, v jakém vztahu byli. Jako důkaz, že
pochopil utrpení připoutanosti, jí předal všechna pouta, která je spojovala
a která rozvolnil. Proto žádal tvoji dceru S., aby ti je předala, aby i ona se
rozpomněla a dala mu svobodu. Žádal tě, abys jim pomohla se osvobodit.
Tak se také stalo.
Řetízky jsou symbolem magických pout a je nutné je odevzdat i s úpisy. Je třeba předstoupit společně před Otce a vést prosby. Řetízky v tvých
vlasech nedržely, protože jste již nebyli vzájemně připoutaní. Jak se jich
paní S. dotýkala, rozpomněla se. Ty jsi je pak při vedení proseb předala
Otci. Nyní by měla paní S. tyto prosby stvrdit.
181
Děkujeme!
Za dcerou S. jde pohřební průvod. Pohřbívali nějakou ženu z Turecka.
Dcera strašně plakala. Nikdy ji neviděla, ale věděla, že ji zná z minulých životů.
Žena byla v černých šatech a nesli ji sedící v křesle. Připadalo jí legrační, když
slyšela pozůstalé říkat, že je dobře, že sedí, že se bude lépe převážet.
Vize ukazuje, že magie je mrtvá a bude převedena do jiných dimenzí.
Měla by požádat o vyškrtnutí magie z příslušných ákášických záznamů.
Šilim, šilim ... ohm mani padme hum…
Dne 17. 1. 2003 mi telefonovala paní H. He. o tom, že viděla na levé straně
menší postavu šedovlasého starce, hubenějšího, který zpíval: „Šilim, šilim …
ohm…“ Měla dojem, že je to Žid. Jak to vyslovila, uviděla jsem toho starce
a pochopila jsem, že je to věčný Žid, který z nás touto melodií lásky snímá
prokletí, jež na nás bylo vrženo v dávných dobách. Pochopila jsem, že je to jedna
z podob strážce vesmíru a jeho role věčného Žida na této planetě končí a on je
osvobozen od svého slibu, který dal.
Vedla jsem paní H. k tomu, aby mu se mnou poděkovala, aby mohl odejít
k Otci a složit do jeho rukou výpověď o tom, co pro lidstvo učinil.
Když jsem zavěsila telefon, slyšela jsem stále jeho zpěv. Začala jsem zpívat
s ním a věděla jsem, že musím tuto větu vyslovit tolikrát, kolik je svatých dětí,
abych je s pomocí Boží osvobodila. Jednadvacetkrát. Zpěv sílil, protože každý osvobozený se k nám přidal. Potom přišla na řadu trojjedinost mužského
a ženského principu. Melodie sílila v mohutný chorál, až jsme stanuli před
radou nejvyšších. Všichni povstali a zpívali s námi. Potom Otec předzpívával
variace melodie lásky a my je po něm opakovali. Slova se neměnila, ale zpěv
sílil a mohutněl do krásného chorálu, který burácel celým vesmírem. Bylo slyšet
jen mužské a ženské hlasy. Tento chór snímal ze všeho kletby a eliminoval zlo.
Celý vesmír zněl melodií lásky.
Viděla jsem bytosti, jak vzdávají hold nejvyššímu Božství a odevzdávají se
Nejvyššímu principu lásky a stvoření. Byla to ukázka svornosti a harmonie
vesmírné jednoty lásky, její tvorby pod vedením Nejvyššího principu lásky a stvoření. Je to ukázka nejvyššího štěstí osvícení. Kéž tato melodie lásky nikdy
neutichne a stále nás vede za světlem Nejvyššího principu lásky a stvoření! Kéž
jsou všechny bytosti svobodné a volné, aby mohly vstoupit do vesmírné jednoty
lásky! Kéž se již nikdy nevloudí do jejich melodie lásky falešný tón a chór
všech láskyplných zní stále harmonicky a čistě! Pak budou skutečně všechny
bytosti šťastné.
Šalom! Mír s vámi!
182
Léčení na Slovensku
Paní R. dne 18. 1. 2003 ve své vizi jela se mnou na Slovensko léčit. Byly
jsme ubytovány ve větším dřevěném domě, který neměl strop. Dřevo bylo tmavě
šedé a všude na zdech a trámech byly zbytky pavučin a prach. Spaly jsme
v bílých peřinách. Prach a pavučiny jí trochu vadily. Chvílemi měla alergický
kašel. V domě byly samé ženy. Povídaly jsme si s nimi. Dům patřil hezké plnější
blondýně středního věku. Jmenovala se paní A. a paní R. byla přesvědčená, že
jsme už u ní byly.
Jízda na Slovensko představuje misi lásky. Dřevěný dům symbolizuje
duchovní stav jednotlivých slovenských skupin, které pracují na své očistě.
Jsou zde zbytky magického vlivu a násilných manipulací. Jde o zbytky z dávné minulosti. Spaly jste v bílých peřinách. To znamená, že jste byly přijaty
s láskou a dostalo se vám těch nejlepších darů lásky, které byly schopny vám
poskytnout. Byly zde samé ženy, protože se mělo pracovat především na
vztazích a připoutanostech ženského principu. Majitelka paní A. je patronkou duchovních skupin slovenských, které patří do vaší mise.
Potom mne viděla paní R. sedět za skleněnou přepážkou jako na poště a lidé ke mně postupně přistupovali a já jsem jim radila. Ve frontě již
bylo i pár mužů. I paní R. se do fronty postavila a čekala, až přijde na
řadu. Najednou na vedlejším stole zazvonil telefon. Byl tmavě modrý s lehkou metalízou. Paní R. bylo divné, že zvoní, když má vyvěšené sluchátko.
Nechtělo se jí ho zdvihnout. Přistoupila k okénku a já jsem se jí zeptala, jak
se jí daří. Odpověděla, že dobře, ale věděla jsem, že to není dobré, protože
jsem jí včera i dnes musela dát bílou pilulku. To jsem jí také sdělila. Též
jsem se jí ptala, proč nezdvihla telefon. Odpověděla, že na něj nedosáhla,
ale sama cítila, že lže. Nařídila jsem jí, aby si ho vzala a stoupla si trochu
stranou, protože se jí budu věnovat hned, jakmile vyřídím všechny lidi ve
frontě. Poslechla a čekala. Fronta postupovala poměrně rychle.
Tvoje práce za přepážkou představuje tlumočení učení lásky a léčení
touto láskou na základě pochopení a převzetí odpovědnosti za vlastní život
i jeho další vývoj. Zatím se pracuje se ženským principem. Mladí muži,
kteří se vyskytují sporadicky ve frontě, jsou mladé duše ženského principu,
které pro ponaučení přijaly ženské tělo i jeho roli ve „hmotě“. Paní R. se
správně staví do fronty, protože i ona zde má karmické dluhy, ale trochu
švindluje. Spoléhá na tebe, že to uděláš za ni. Proto nedbá vyzvánění telefonu, který představuje spojení s jejím duchem, a raději čeká, až přijde
na řadu. Je přesvědčena, že je vše v pořádku, ale ty ji vyvedeš z omylu
a odkazuješ ji na telefon, jehož prostřednictvím získá návod na to, jak
dokončit nezbytnou očistu. Teprve potom může předstoupit před okénko
a vyslechnout ponaučení a vyvodit z něho příslušné závěry. Teprve tehdy
bude pro to zralá.
183
Bílé pilulky představují ponaučení, které je někdy hořké a které nezbytně
musíš poskytnout, aby ti, kteří tě žádají o pomoc, pochopili a osvobodili se
od svých bloků a předsudků. Paní R. zde představuje zralý ženský princip,
který touží po dokonalé očistě.
Doplňující vize. Paní V. je ve škole. Je zde tabule a učitel na ni začal psát
vzorce a poučky. Do třídy přicházejí další žáci, až je plná dětí. Paní V. je však
zabraná do práce a pilně zapisuje vše do svého sešitu. Najednou nebyla popsaná jen jedna tabule, ale celá dlouhá řada tabulí. Vše stihla zapsat, ale měla
obavy, zda to zvládne do hloubky. Nakonec se svých obav zbavila a pokračovala
pilně v práci.
Potom jela vlakem, který byl obsazený do posledního místa. Stála až u dveří, protože byl velký nával. Do vlaku chtěla ještě nastoupit na poslední chvíli
těhotná žena. Byla to paní E.
Blíží se nové milénium. Každý chce být při duchovním postupu planety.
Paní V. dohání to, co zmeškala, a paní E. nastupuje těhotná láskou. Nastal
čas tlumočení pravého učení lásky.
Cesta a volba pana J. He.
Ve své vizi 21. 1. 2003 stojí pan J. na dvoře u domu. Je šero, skoro tma.
Dívá se na oblohu směrem na Kostelec a vidí na ní svítící geometrické tvary,
seřazené vždy po dvou nad sebou. Je jich celkem šest a svítí červenou neonovou
barvou. Nejvíce ho zaujal obdélník a pak šesticípá hvězda. Je z toho zmatený
a běží domů, protože chce někoho zavolat, aby se na to podíval. Vejde do patra
a uvědomí si, že v podkroví bydlí paní P. B. Zaklepe na dveře a vejde. Ke svému
překvapení vidí, že v tomto nevelkém pokoji sedí asi šest lidí kromě paní P. B.
a k tomu ještě soused z ulice. Říká si, jak se tam dostali, aniž by o tom věděl,
také měl starost, že jim pošlapou čisté schodiště při odchodu domů. Byl to však
jen okamžik nevůle a hned na ně volal: „Pojďte se všichni podívat! Na obloze
jsou zvláštní obrazce a mezi nimi šesticípá hvězda!“
Tma na obloze představuje duchovní úroveň mága, ve které se pan J.
momentálně nachází. Vzhlíží k nebi, protože touží po světle Boží lásky. Na
nebi se však objevují varovná znamení, která symbolizují sjednocení jeho
mužského a ženského principu v magii. Láska je zde nahrazena umělým
světlem neonu. Nejzávažnějším znamením je symbol obdélníka, který představuje blok, jenž mu brání nastoupit cestu pravé lásky. Židovská hvězda
mu připomíná, že nejzávažnější úpisy podepsal v době, kdy žil v Izraeli
a Palestině. (Sinaj.)
Tato znamení na nebi mají být předpovídaná znamení, která ohlašují
„konec světa“. Je to však konec světa mágů. Návrat do domu představuje
návrat do jeho nitra. Nachází zde bytosti, ke kterým je připoután již mno184
ho věků. Kromě paní P. B. mu již tato připoutanost vadí. Je třeba ji však
rozvolnit se všemi a dát jim svobodu, i paní P. B. Pak mu přestanou vadit
a dělat problémy. Všem bude lépe, protože čas je zralý. Šest bytostí, šest
znamení.
Pan J. se dívá shora na les mezi Kostelcem a Ježníkem. Vidí tam tři dominanty, které vytvářejí trojúhelník. Rozhledna, kostel a památník Petra Bezruče.
Dívá se se zalíbením. Pak jde po úzké cestě a po pravé straně, trochu v keřích,
vidí jezírko s čistou vodou. Pana J. to překvapilo, protože když zde byl posledně
s manželkou, bylo jezírko daleko od cesty.
Pohled na tři dominanty je kódem k osvobození od kletby magie. Je
to cesta spásy. Rozhledna představuje osvícení, kaple víru v lásku Boží
a pomník Petra Bezruče představuje cestu pokory. Jezírko s čistou vodou
je blízko této cesty. Je to zdroj očisty a poznání. Na této cestě mu bude
pomáhat manželka paní H.
Ještě není dobojováno a čekají ho zkoušky, zda odolá lákání magie.
Pan J. jde dál. Za prvním jezírkem vidí další a větší jezero, které má vysoké
hliněné břehy. Pan J. si pro sebe říká, že by se zde mohly konat závody lodí.
Vlevo od cesty jsou dva starší muži, kteří mu říkají, že to vykonal sám jeden
člověk. Je ohromen. Dívá se dál do okolí a vidí, jak se ze vzduchu spouští černá
koruna, a v pozadí mezi stromy vidí tmavá mřížová vrata. Má pocit, že vedou
na hřbitov, i když ho nevidí.
Pan J. pokračuje dál, aniž by se očistil či napil ze zdroje pravdy a lásky.
Chce poznat vše. Vidí větší jezero, ale to má vysoké břehy a ty jsou hliněné.
To znamená, bude-li chtít okusit vodu poznání z tohoto zdroje, bude se brodit „bahnem“. Dílo jednoho „člověka“ je dílem velmistra, voda je čistá jen
zdánlivě. Kdo do ní vstoupí, zkalí bahno a brodí se duchovním i hmotným
marastem. Pan J. je však ohromen možnostmi magie. Je to cesta megalomanie mágů. Ti ho lákají svými duchovními posty a dary, ale pan J. dobře
tuší, že jde o cestu duchovně mrtvých, která vede na hřbitov.
Dne 22. 1. 2003 pan J. leží v prostém pokoji na lůžku, které je umístěno
uprostřed pokoje. Je kovové. V pokoji je denní světlo. Do místnosti vstoupí muž
v černém obleku a podobá se trochu zpěváku D. H. Pan J. mu řekne, že ho
viděl nedávno v novinách a moc se mu líbil. Muž si k němu přilehne do postele,
tak jak je oblečený. Panu J. je to nepříjemné a bojí se. Napadá ho, jak by se
mohl z této trapné situace dostat. Říká mu, že zajde do hospody a koupí nějaký
alkohol, aby se měl dobře. Muž mu v tom nebrání a pan J. odchází svobodně
z pokoje.
Pan J. ve svém nitru přemýšlí, ale nedělá nic pro svou spásu. Jeho duše
je nemocná. Přichází velmistr, aby ho zkoušel, kterou cestu zvolí. On ho
přijímá s obdivem. Jakmile však pochopí, koho zvolil, právem se ho bojí
a odchází od něho. Chce opustit magii, ale to není tak lehké.
Ve vizi dne 23. 1. 2003 vchází pan J. do nějaké tovární haly. Některé zaměst185
nance poznává z dřívějška. Má pocit, že zde již pracoval. Přistupuje k němu
muž, který mu říká, že vyvinuli aparát, a ukazuje mu jeho dokumentaci. Aparát
má dvě části. Jedná se o kruhovou desku, která slouží jako vysílač, a další
část je opět kruhová jako veliké světlo. Pan J. to chce vidět zapojené, ale je mu
sděleno, že to nejde, protože by to napětí nevydržela elektrická síť. Potom mu
muž představuje konstruktéra, který je mladší. Pan J. se ještě chvíli prochází
halou, která je poměrně tmavá, a potkává zde již jen pár bytostí. Za chvíli
vidí, že v přepravce na zemi leží konstruktér, celý zkroucený a menší. Říká si,
že by ho měl probudit, protože velmi nepohodlně leží. Pak ho však nechá spát
a odchází pryč.
Tovární hala představuje skomírající svět magie. Pracuje se zde na její
záchraně, ale není to nic platné, její život v těchto sférách a dimenzích
končí. Mágové buď umírají, či odcházejí tam, kam podle vůle Boží náležejí.
Žádný vynález je již nemůže zachránit. Je zde temno a zbývá tady jen pár
lidí. Konstruktér je již v „přepravce“ přichystán k odchodu. Pan J. definitivně opouští magii.
Tím okamžikem se pan J. ocitá v nějaké větší místnosti. Je zde několik
lidí, kteří se chystají přát k sedmdesátým narozeninám paní, kterou pan J.
dobře zná. Někteří mají drobné dárky, on nemá nic. Všichni jí potřásají rukou
a pan J. si říká: „Vždyť tuto paní znám dlouho.“ Obejme ji a říká obvyklou
formuli, ale zdá se mu to málo. Proto dodává: „Ať vám svíce vašeho života hoří
hodně dlouho!“
Je to okamžik jeho probuzení, kdy tě poznal a definitivně se rozhodl pro
život věčný v lásce. Postavil se pevně na cestu pravdy a lásky.
Výlet do Berlína
Jedeme autobusem na výlet do Berlína. Když do něho moje neteř L. ve své
vizi ještě s někým blízkým nastupovala, byl již plný. Po příjezdu šla s ostatními
do obchodního domu, ale nikde nebylo žádné zboží. Jezdila různými výtahy
nahoru. Výtahy se střídaly s chodbami. Vše bylo šedivé, prázdné. Takto přestupovala asi třikrát. Najednou byla před obchodním domem a vidí, že autobus
couvá o dvě ulice zpět. Je nebezpečí, že odjede bez ní.
Výlet do Berlína představuje reinkarnaci do Německa. Provází ji blízká
osoba, která jí bude matkou, až nastane čas. Obchodní dům představuje
hmotný svět, ve kterém žije. Nemůže nic nakoupit, vše je prázdné a šedivé,
protože neumí přijímat dary života, nevidí je. Prožije tak tři prázdné životy.
(Přestupy.) Autobus couvá o dvě ulice. To znamená, že nesplněné úkoly
a poznání, které si pro poslední dva životy naplánovala, musí pojmout do
dalšího života. Vlastně tyto dva promarněné životy opakuje.
Najednou stojí před autobusem a prohlíží si s ostatními okolí. Je krásné.
186
Neteř se domnívá, že je opět v Berlíně, a přemýšlí o tom, že když zde byla se
svou sestrou, byla krajina jiná.
Mýlí se, právě vystoupila z autobusu, tedy se narodila, a tentokrát se jí
již život nezdá tak hrozný. Ví, že nebude prázdný.
Ocitne se v Teplicích a pan J. prohlašuje, že v okolí již nejsou doly, ale Tatry,
potom vyslovil ještě jedno jméno hory. Prohlásí, že se s nimi nevrátí, protože
necítí k domovu žádné závazky, doma se necítí dobře.
Hory v tomto případě představují překážky, které musejí všichni překonávat. Jde o varování, aby pan J. neřešil své problémy zkratkovým jednáním,
tedy nezodpovědně.
Mezitím všichni nastupují do autobusu podle jmen. Vracejí se zpět.
To znamená, že odcházejí ze života.
Když vyvolávají neteř jménem, není si jistá, že jde o ni. Nastupuje poslední.
Autobus je již skoro plný. Většinou jsou zde červená sedadla, ale vzadu je část
řady s modrými sedadly a před nimi dlouhé dřevěné lavice. Přitáhne si lavici
k modrým sedadlům a usedne. V duchu počítá s tím, že se na ni natáhne
a bude spát. Přichází k ní žena, která vede zájezd. Je to paní L. Je příjemná
a ptá se jí, proč si nesedne vpředu. Potom přicházejí děti. Jsou to samé holčičky
a vymýšlejí si pohádky a kreslí obrázky. Neteř se jich ptá, proč si je nezapisují.
Nejprve si myslela, že chtějí na té lavici spát.
Cestující jsou odvoláváni z hmotného života podle vlastního karmického plánu. Ten, kdo je připoután k hmotnému životu, nerad poslouchá
a oddaluje okamžik odchodu a zbytečně trpí. Do autobusu usedají podle
své duchovní zralosti. Tvá neteř L. by se nejraději už viděla v regeneračním
koutě a spala.
Paní L. je převádí do jiné dimenze. Je andělem smrti a zrození. Modrá
sedadla náležejí mužskému principu a červená ženskému principu.
Dřevěná lůžka náležejí těm, kteří se vyčerpali marným zápasem se smrtí.
Děti představují mladé duše ženského principu. Vymýšlejí si karmické plány, které by chtěly uskutečnit, ale ještě nejsou schopné je realizovat. Jsou
to jejich sny a „pohádky“. Neteř jim radí, aby si vše poznamenaly, protože
se domnívá, že bude pro ně zajímavé, až uzrají, porovnat své sny a touhy
se skutečností.
Řetězy
Na základě mého upozornění začala paní R. dne 24. 1. 2003 vyprošovat všechny akty msty, které uskutečnila vůči marťanům i pozemšťanům.
Předstoupila před Otce, obě rady a Jitřního anděla a pozvala všechny, se kterými se vázala svým hněvem. Tedy i obyvatele planety Země a Marsu. Viděla se,
že je veliká, celá v zašlém brnění a v černém plášti. Začala vyprošovat magii.
187
Postupně ze sebe snímala korunu, přilbu i masku. Zde musela prosit, aby byla
oddělena. Odepnula si meč a odevzdala říšské jablko, žezlo i palcát. Když
chtěla sundat plášť, musela si vyprosit zvláštní jištění a program na sponě, která plášť spínala. Potom s pomocníky ze světlých sfér sundávala jednotlivé díly
brnění a každý zvlášť vyprošovala, protože měl svůj důležitý magický význam.
Zůstala nahá, ale na hromadu věcí před sebou ještě položila pečetní prsten,
amulet na šňůrce, který měla zavěšený kolem krku. Nebyla si jistá, zda to byl
amulet moci, ale byl velmi zašlý a měl podobu slunce.
Nebyl to amulet moci, ale znamení avatara. Byl tmavý, to znamená,
že pošpinila svou pomstou znamení avatara. Řetěz, na kterém byl původně zavěšen, se rozpadl, protože porušila zákon avatarů svou mstou proti
prvnímu nevinnému. Šňůrka, na které visel, byla otiskem řetězu. Pokud by
šla cestou lásky, přeměnila by se v původní řetěz a znamení avatara by se
skutky lásky vůči domnělým nepřátelům začalo očišťovat. Bylo dobře, že
vše odevzdala radě nejvyšších.
Potom ještě přihodila masivní náramky z rukou a nohou, slabý zlatý řetízek, který měla okolo pasu, a náušnice s menším diadémem. Prosila, aby to
bylo vyškrtnuto z jejich ákášických záznamů a eliminováno. Z krku ještě sňala
masivní zlatý řetěz, jaký nosili králové či kardinálové. Potom se ještě obrátila
ke všem, kteří zde s ní byli, a odprošovala je.
Vysvětlovala jim, že udělala chybu, když nedokázala vložit ruku včas do
ohně života věčného a odejít s ostatními svatými dětmi pomáhat planetě Zemi
a jejím obyvatelům. Udělala chybu, když se pod nátlakem zbytku rodiny a vrchního velitele vojsk i ostatních mágů zřekla své lásky a nechala si do mozku
vypálit negativní program, který likvidoval cit lásky.
Místo toho, aby přijala zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou
a nesla zodpovědnost za následky svého jednání, postavila se do role oběti
a začala nenávidět všechny, včetně svatých dětí. Vinila je ze svého selhání.
Posílena schopnostmi mágů se mstila tvrdě, bezohledně a nekompromisně.
Když všechny odprošovala, tak tuto tvrdost a sílu nenávisti cítila. V momentě,
kdy snímala ze všech svoji negativitu, kletby, čáry, msty ... stála uprostřed stěny
hlubokého kaňonu, dno nebylo vidět, a z obou stran se do něho řítila černota
plná různých věcí a nářadí. Byla vynesena na vršek kaňonu, aby ji to nesmetlo. Ode mne věděla, že má marťany i pozemšťany připoutané řetězy, které se
sbíhají do jednoho místa, kde jsou jištěny. Hledala toto místo a ocitla se v královském sále. Na stupínku stál prázdný trůn, který měl být se svou mocí i vlivem
vyškrtnut z ákášických záznamů a vhozen do Hory osudu k eliminaci. Pod
trůnem byl poklop, na kterém bylo sedm ok a v nich sedm zámků, které jistily
řetězy připoutanosti. Nyní paní R. cítila, že se pohybuje na tenkém ledě. Prosila
o odemknutí poklopu a odemykala a snímala zámky. Na chvíli zaváhala, zda
má poklop zdvihnout, ale pak to udělala, protože se potřebovala dostat k hlavnímu jištění. Jakmile poklop otevřela, začala se z něho zdola valit černá mlha.
188
Okamžitě prosila o vaky na tuto mlhu. Vaky byly naplněny, staženy k eliminaci
a opakovaně přinášeny nové a nové. I v prostoru se několikrát zachycovaly
drobné úniky černé mlhy. Když byla mlha odčerpána, nahlédla dovnitř. Stěny
byly hrbolaté, zlatočerné a uprostřed na zemi ležela černá truhlička. Stála pak
s truhličkou v rukách a napadlo ji, že drží v ruce Pandořinu skříňku. Věděla,
že v truhličce leží černý klíč. K této truhličce vedly všechny řetězy připoutaných
bytostí. Nevěděla, zda má řetězy rozvolnit sama, nebo požádat o tuto milost
Otce. Vedla tedy prosby obojím způsobem. Řetězy byly ze všech sňaty a visely
volně podél truhličky. Prosila, aby to vše bylo vyškrtnuto z ákášických záznamů
a vhozeno do Hory osudu k eliminaci ohněm spravedlnosti. Když vystoupila
z paláce, vedla prosby stejným způsobem, aby byl eliminován palác i se sálem,
ve kterém to vše bylo skryto.
Potom stála na louce a vpravo stála spousta nahých bytostí a vlevo hustý les
stromů, obehnaných černým ostnatým drátem. Vyprošovala okovy s temnými
anděly a děkovala Otci za vedení a poučení. Odevzdala dva úpisy, které s temnými anděly podepsala za mužský a ženský princip. Měla pocit, že je připoutána k Jitřnímu andělovi oběma rukama. Po obou stranách Jitřního anděla
stáli temní andělé a stejným způsobem měli k sobě připoutané bytosti. Paní R.
s těmito bytostmi odprošovala temné anděly a všichni děkovali za vše. Bylo to
dojemné. Dále vyprošovala triády a pentagramy. Když chtěla vyprošovat stromy
života, ocitla se opět na louce s nahými bytostmi po pravici a se spoutanými
stromy života po levici. Šla ke stromům, ale během cesty si všimla, že bytosti
mají ještě černé ponožky či boty. Aniž by vedla prosby, tak je všichni hned sundali a odhazovali. V přední řadě si všimla paní S. a pana P. Bu.
Drát okolo stromů byl uzamknut velkým temným zámkem. S pomocí dvou
bytostí ze světlých sfér ho odemkla a drát smotaly a vše vhodily do jámy k eliminaci. Paní R. pak vyprošovala gordické uzly připoutanosti. Bylo jich mnoho
a vedlo z nich množství chapadel a zakotvení. Stromy byly všechny tmavé,
ale uzly měly mléčnou barvu. Mezi stromy, které stály hustě vedle sebe, bylo
množství různých věcí, suchých větví a jiných propletenců. Všimla si i malé
chatrče, která byla tmavá a skoro rozpadlá. Začala vyprošovat trubičky připoutaností falešných duálů a viděla, jak byly vynášeny z lesa průhledné trubky asi
tak metr a půl až dva metry dlouhé. Bytosti je odnášely pryč. Kam, neviděla.
Když vedla prosby za skropení stromů života mrtvou a živou vodou, žádala
o jejich odstoupení do dostatečné vzdálenosti. Stromy se rozestoupily a zazelenaly, koruny jim šuměly v mírném vánku. Mezi stromy byly malé mýtinky,
mech a hezká tráva, nikde žádné trní či nepořádek. Potom prosila o pozdvižení
jejich poměrné části do světlých sfér a jednotlivé bytosti přicházely ke svému
stromu života. Část stromu se oddělila, otočila a stoupala se svou bytostí vzhůru. Všichni šli se svým stromem vzhůru do Světla.
Potom paní R. vedla prosby za odpuštění, že pošpinili učení lásky. Vtom se
před ní objevily tři bytosti. Měly pláště s kapucou, každý plášť měl jinou barvu,
189
ale byly to barvy tmavší, hnědá a šedá. Do obličeje jim neviděla, ale věděla, že
prostřední bytost jsem já. Byla jsem jako strážce vesmíru největší a ostatní dvě
bytosti zde byly jako strážci planet Země a Marsu. Paní R. věděla, že zastupujeme trojjedinost mužského a ženského principu. Odprošovala oba principy
a odevzdala dvě knihy. Zlatou a stříbrnou.
Opět jedna byla za mužský a druhá za ženský princip. Knihy obsahovaly překroucené učení lásky, pošpiněné manipulacemi a intrikami i předsudky.
Ve chvíli, kdy prosila o očistu skutečného učení lásky, shodily tři bytosti své
pláště a stály tam v zářící nádheře a majestátu. Před nimi byla kniha pravého
učení lásky, zářila tak, že ani nebylo vidět, že se jedná o knihu. Když prosila,
aby toto učení lásky vstoupilo do našich srdcí, tak se světlo vzneslo a prostoupilo
nás všechny i ji. Vstoupilo do jejích prsou.
Bylo to velmi dojemné a paní R. dokončila vedení proseb a odevzdala všechny i sebe milosti Boží.
Osvobození strážce vesmíru
Když jsem sdělila skupině, že kletba byla ze svatých dětí sňata, byli jsme
dojati. Slyšeli jsme chór lásky, který letěl vesmírem, a cítili jsme, že jsme posilováni pro závěrečnou očistu. Sběrnou očistou jsme spěli k počátečnímu bodu
střetu se strážcem vesmíru a museli jsme ho ještě jednou prožít a napravit vše,
v čem jsme tenkrát selhali.
Následující den v pátek jsem měla výrazné impulzy, které přecházely v silnou nevolnost, ačkoliv jsem vedla prosby. Pochopila jsem, že jsem se dostala do
centra dění střetu agregorů se strážcem vesmíru. Věděla jsem, že impulzy jsou
dostatečně zmírněné, přesto jsem měla pocit, že umírám. Nebyla jsem schopna
myslet, ani vést prosby. Mozek se mi doslova vařil, měla jsem bolesti a bylo
mi mdlo. Volala jsem paní L. a žádala ji o pomoc. Když chtěla volat ostatní,
nedovolila jsem to, protože jsem cítila, že situaci musíme zvládnout nejprve
my dvě a potom smí být přibrána paní R. s paní D., protože představují hlavní
aktéry za planetu Mars.
Paní L. vedla prosby za odpuštění ke strážci vesmíru, ale i za obě planety.
Udělalo se mi lépe a bylo třeba obvolat ostatní vedoucí skupin. Během proseb za
očistu vedla paní L. prosby ke mně jako ke strážci vesmíru. Teprve potom jsem
byla schopná zavolat ostatním vedoucím skupin a informovat je. Ti již pociťovali
úděl strážce vesmíru jako jeho paralelní bytosti a vedoucí skupin.
Předala jsem tyto pokyny, které mi byly tlumočeny: nastal čas poslední
zkoušky.
Zástupce skupiny povede prosby za odpuštění k Otci a strážci vesmíru. Pod
jeho vedením stáhnou z něho všichni svou nenávist, trpkost a žárlivost, kterou
190
v minulosti k němu cítili. Stáhnou ze všeho a ze všech kletby, které kdy vyslovili.
Eliminují poslední pouta, která vytvořili. Poprosí za odpuštění a odevzdají se Boží
milosti a odevzdají vše, co bude na nich požadováno. (Sebrali strážci vesmíru
mnoho darů, které jim sice nefungovaly, ale pošpinily je.) Vedou prosby za očistu
těchto darů. Prosí o očistu a vzkříšení strážce vesmíru pro život věčný v lásce.
Prosí i o očistu svou, až nastane čas. Vedení proseb je adresováno Otci a strážci
vesmíru, který je personifikován v tuto chvíli vedoucím skupiny. Zástupce, který
vede prosby, je člen, kterého vybrala skupina, aby je zastupoval.
Strážce vesmíru je podporuje svou láskou a vysloví, že jim odpouští, a prosí
je též za odpuštění. Přivolá Otce a prosí ho o pomoc. Prosí za odpuštění ve
věcech, kde jako strážce vesmíru selhal, a odevzdá mu kompetence. Odevzdá
všechny zbylé insignie své moci a prosí o jejich očistu s tím, aby byly předány tomu, koho Otec pro tento úřad vyvolí. Odevzdá se cele Otci a prosí Otce
o očistu, až nastane čas jeho vzkříšení pro cestu a službu lásky. V této chvíli,
kdy všichni prožívají okamžik smrti strážce vesmíru, dochází ke smíření a odevzdání se milosti Boží spolu s ním.
V tomto okamžiku by měli vést prosby za celý vesmír a vysílat svou
lásku všem i strážci vesmíru. Měli by prosit o očistu a harmonii mužského
a ženského principu a prosit o vzkříšení pro cestu a službu lásky. Tehdy
bude vzkříšen i strážce vesmíru.
Mír s vámi!
Velryba
Paní V. J. starší vidí ve své vizi dne 28. 1. 2003 starou velrybu. Je zmrzlá
a má useknutou hlavu. Snaží se ji se skupinou lidí zachránit a dostat ji přes
překážku do vody, kde by se měla uzdravit. Jsou stále u ní. Čekají na známku života. Nesmírně si přejí, aby se uzdravila. Dýchají na určité místo jejího
těla a tam se objevuje zelená rostlinka. Je to zatím jen výhonek. Paní V. bere
výhonek do rukou, chrání ho a rychle s ostatními spěchá ho zasadit. Hledají
to nejlepší místo, kde by byl chráněn. Nakonec ho najdou mezi stromy a keři,
které jsou sice suché, ale půda je kyprá a připravená. Výhonek je smuteční
vrba.
Paní V. se skupinou lidí představuje lidstvo, které uvázlo ve slepé víře
zmrzlého království a snaží se zachránit, co se dá. Velryba je symbolem
uvědomělé víry, která neměla dost lásky a zamrzla na mělčině povrchnosti. Byla jí odseknuta hlava. To znamená, že ztratila své Božství, není zde
láska. Ryba není vedena božskou láskou. Je to rébus: „vel ryba“. Slabika
„vel“ představuje Boha, protože v sobě nese jméno Boha. To je El. Zůstala
jen „ryba“, velikost zmizela. Ryba je symbolem víry. Víra vedená chladným
191
rozumem bez soucitu a pochopení je povrchní a planá či fanaticky krutá.
Víra uvázla na mělčině. Bez lásky ji nelze zachránit.
Lidem se stýská po pravé lásce a chtějí ji vzkřísit. Snaží se ji svým
dechem oživit, ale protože v nich není láska, počínají si na základě chtění
magicky. Touha po lásce je však upřímná, a proto jim je otevřena cesta
přes utrpení. Zatím jim vzejde pouze semínko jejich smutku. Je to smuteční vrba. I tento smutek, který vzklíčil z jejich stesku po pravé lásce,
je může přivést k pochopení svých omylů a chyb. Jejich utrpení je předpokladem soucitu a ze soucitu se rodí láska i obětavost a služba. Pocit
radosti, který pokládají za štěstí, je pocit osvobození, protože vystoupili
z bezcitného zmrzlého království. Až je utrpení očistí a oni pochopí podstatu lásky, pokory a soucitu, teprve potom budou schopni cítit pravou
milost lásky.
Kvádr betonu
Paní H. He. se ocitla ve své vizi dne 28. 1. 2003 na velikém staveništi. Bylo
zde mnoho jeřábů a jeden z nich měl na laně zavěšený obrovitý kvádr betonu,
který pomalu klesal k zemi. Okolo přihlíželo několik lidí. Když byl kvádr skoro
na zemi, ocitla se paní H. pod ním a zjistila, že jí tlačí celé tělo do hlíny. Začala
volat o pomoc, ale nikdo ji neslyšel. Když již byla zatlačená napůl ve hlíně,
někdo zaslechl její volání. Podíval se škvírou pod betonem a uviděl ji. Začal
volat, aby přerušili spouštění a zastavili jeřáb. Paní H. se vysoukala ven a divila
se, že si jí nikdo nevšiml. Mohla být mrtvá.
Kvádr betonu, který ji ohrožoval, je symbol karmy magických manipulací. Byla na cestě duchovně mrtvých a již ji doháněly následky vlastního
magického násilí. Volala o pomoc, ale sama se nesnažila. Cítila se jako
oběť, ale nechápala, že je svou vlastní obětí. Nikdo jí za této situace nemohl
pomoci, protože staveniště bylo její a ona o všem rozhodovala. Teprve když
pochopila svou odpovědnost, mohlo jí být pomoženo.
Potom uviděla mne, jak jedu na kole, a všimla si, že mne následuje. Když
uviděla, že má píchnuté přední kolo, zavolala na mne, slezly jsme z kola a šly
pěšky. Povídaly jsme si a já jsem se jí ptala na vztah s manželem. Paní H. mi
vyprávěla o jejich lásce a svěřila se mi, že má pocit, že ji miluje jen proto, že
zastupuje strážce vesmíru ve skupině. Já jí na to řekla, že jim všem věřím a že
bych nepřežila, kdyby mne zklamali.
V levém rohu se rozsvítila červená trojka a vpravo červená sedmička se
slovy: „Neslušné, slušné“.
Jízda na kole za tebou znamená, že tě následuje. Píchnuté přední kolo
představuje klopýtnutí na životní cestě za světlem pravdy. Je jedno, jakou
cestou za pravdou jdete, nesmíte však zapomenout na svůj cíl a třídit zkuše192
nosti, které na této cestě nacházíte. Pravý duchovní vůdce vás vždy přivede
k cíli. Musíte však dávat pozor, abyste nenásledovali falešné vůdce a duchovní učitele, kteří vás nemohou přivést na cestu pravdy a lásky.
Paní H. se mi svěřuje o svých pochybnostech. Jsou to její vlastní pochybnosti,
kdy se leká této dlouhé cesty i práce, kdy se leká odpovědnosti. Trochu mi podsouvá své myšlení a cítění, protože já nepochybuji o ní ani o její skupině.
Varovná světla číslic s nápisem „slušné – neslušné“ jsou zbytkem fanatického myšlení v pohledu na vztah mezi mužem a ženou. To napovídá
číslice tři, která vypovídá o trojjedinosti mužského a ženského principu.
Číslo sedm je číslem duchovního vůdce, a ona se v minulosti domnívala,
že jde o jeho názory, a připoutala se k těmto předsudkům. Je třeba tuto
myšlenkovou konstrukci eliminovat a odpoutat se od ní. Jedině tak je možné
se zbavit předsudků o tom, co je slušné a co je neslušné v erotice dvou lidí.
Přirozené je vše, co oběma partnerům vyhovuje a nevyplývá to z duševní
choroby či úchylky.
Upozorňuji, že s paní H. zde představujeme problémy ženského principu
ve vztahu k mužskému principu a také vztah a odpovědnost k ostatním lidem,
kteří zde figurují jako skupina.
Sportovní utkání
Paní D. D. ve své vizi dne 29. 1. 2003 šla se skupinou na sportovní utkání.
V tělocvičně bylo už dost lidí. Někteří přišli a vítali se s ostatními, někteří se
loučili a odcházeli. Skupina, se kterou přišla, stála kus od vchodu a vítala se
s okolními lidmi. Byl tam také muž ve světlém lněném obleku a ona slyšela, že
se chystá k odchodu. Ve skupině se hovořilo o basketbalovém zápase a někdo
poznamenal, že k tomu jsou zapotřebí velcí, vzrostlí hráči. Podívala se na muže
a poznamenala, že by vlastně měl hrát také, že má na to postavu (přes dva
metry). Paní D. viděla na zdi basketbalový koš a šla si vyzkoušet, jestli doskočí
do výše koše úrovní svých očí. Po několika pokusech se jí to podařilo a vrátila
se zpět ke skupině. Najednou měla nutkání si povyskočit do výše toho velikého
muže a podívat se mu do očí na jeho úrovni. Na druhý pokus se jí to podařilo.
Koutkem oka viděla kousek krajiny, ležela asi tři čtyři metry pod ní. Podívala
se muži do očí. Dívaly se pobaveně, s porozuměním, láskou a také trochu hrdě,
že tento skok zvládla. Očekávala pád k zemi, ale za zlomek vteřiny s úžasem
zjistila, že se k zemi snáší. Najednou stála opět v tělocvičně a své skupině
s uspokojením řekla, že by to měli zkusit také, jak k tomu ten člověk přijde, aby
se k nám stále skláněl. Když se probudila, měla úžasně krásný pocit.
Sportovní utkání představuje životní zápas. Lidé, kteří se vítali, byli
ti, kteří se právě poznávali, protože spolu prožili některé minulé životy.
Ti, kteří odcházeli, odcházeli ze života. Byla to alegorie koloběhu životů.
193
Vysoký muž ve světlém obleku byl nejvyšší duchovní vůdce skupiny, se kterou paní D. pracovala. Byl to Otec, který jim byl duchovní oporou, a když
bylo třeba, posiloval je svou přítomností. Basketbalový zápas představoval
zápas dobra se zlem. Paní D. se snažila a pracovala na sobě. Pochopila,
že záleží jen na ní, kdy se povznese ve svých modlitbách až k Otci. Každá
bytost, je-li v ní dost lásky, se může do těchto úrovní dostat a bude jí v tomto úsilí pomoženo. Na základě jejího láskyplného vyzařování jí bude láska
mnohonásobně vrácena. To je ten nádherný pocit, který po svém probuzení
prožívala.
Reinkarnace
Dne 31. 1. 2003 paní D. D. sedí se skupinou v kruhu na zemi. Čekají na
nějakou přednášku. Vedle ní si přisedl její známý z Německa a tlačil se na ni.
Slušně ho požádala, aby si trochu odsedl, že to nemá ráda, zvlášť když se připravuje na přednášku. Překvapeně se na ni podíval a odsedl si. Potom nastoupila do
moderního autobusu. Měla předat vyúčtování a domlouvala se s řidičem, zda jí
vyhoví. Ten kývnul na znamení souhlasu, a tak honem běžela pro dva kufříky.
Byly menší. První byl bílý a měl světle modré rohy s uzávěrem a držadlem. Druhý
byl poloviční, ale tmavý. Autobus zastavil před jednopatrovým domkem. Paní D.
s kufříky vystoupila, postavila je před vchodem domku a zazvonila. Vedle autobusu byl ještě minibus, který čekal, jak paní D. dopadne, zda může jet dále. Po
zazvonění v prvním patře vyhlédla z okna mladší paní a dost rozmrzele se ptala,
proč přijela tak brzy. Jí to bylo divné, protože se domnívala, že přijela včas, ale
když se podívala na hodinky, zjistila, že je teprve šest hodin ráno. Omluvila se, že
spěchá, protože má před sebou dalekou cestu, a nastoupila opět do autobusu.
Jde o život mezi životy. Všichni již znají svůj karmický plán a čekají na
poslední instrukce. Mají vše připravené. Jsou zde skoro všichni, kteří se mají
ve hmotném světě setkat. Pán, který se na ni tlačil, jí bude velice blízký,
ale zkušenosti s ním budou problematické. Nastal čas odjet do místa, kde
se mají reinkarnovat. Paní D. si uvědomí, že neodevzdala karmický plán,
vyúčtování. Řidič ochotně vyhoví. Cestou mají ještě možnost přibrat bytosti,
se kterými by chtěli sdílet nové zkušenosti. Paní D. bere kufřík s posláním,
ten je bílý. Bude ho plnit na planetě Zemi, proto má její barvy. Druhý kufřík obsahuje karmickou zátěž. Bez něho by nezískala potřebné zkušenosti.
Proto oba kufříky pečlivě opatruje. Mrzutá žena, kterou chtěla vzít s sebou,
měla být její matkou. Žena na poslední chvíli odmítá. Necítí se dostatečně
připravená pro tuto roli. Paní D. opět nastupuje do autobusu a nepřemlouvá
ji, protože ví, že náhradní matka je připravena.
V další vizi dne 1. 2. 2003 jde s paní V. a paní L. po hlavní třídě Stuttgartu.
Jsou již na horním konci a paní V. tam uviděla nějaké ozdobné spony do vlasů.
194
Pomyslela si, že by se jí hodily na ples, který se večer pořádá u známých. Vedle
prodejny seděl na stoličce muž a upravoval ty spony pro každou hlavu zvlášť.
Upravoval i hlavy. Paní V. poprosila paní D., aby jí něco vybrala, že musí ještě
něco zařídit. Paní D. tedy dala muži sponu k úpravě s tím, že to není pro ni.
Ještě se jí ptala, co bude mít na sobě, ale dostala odpověď, že papírovou sukni,
že barvu ještě nezná. Paní L. zatím čekala na paní V.
Muž začal najednou paní D. vykládat, že ji zná. Paní D. si pomyslela, že
z minulého života. Něco zmateně vykládal o bolševikovi a potom velmi nesouvisle vykládal cosi o víře. S hrůzou si uvědomila, že komolí učení lásky, které
znají ode mne. Zatím se muž naklonil dozadu, až ležel v louži. Válel se v bahně
a tajuplně jí sděloval, že místo bolševika to nyní dělá nějaký jiný pán. Paní D.
se divila, že mu ta špína nevadí. Naslepo podala paní V. její sponu. Když se
obrátila ke skupině, viděla paní V., že spěchala alejí pryč a říkala, že všechno,
včetně spodního prádla, tedy to, co je z papíru, nechá u známých, že to nemíní
tahat zpět. Paní D. dost suše poznamenala, že je zvědavá, v čem se vrátí. Asi
jen s tou sponou ve vlasech. Paní L. se nad tím „uculila“.
Jde o pravděpodobný vývoj v budoucím životě. Je to varování pro ty,
kteří si při práci na sobě samých myslí, že nemají co vylepšit, že jsou dokonalí. Často to omlouvají tím, že mají svou vlastní cestu, ale již se nedívají,
kam je tato cesta může zavést. Tyto bytosti demonstruje muž, který se válí
v mravním bahně, myslí si, že je dokonalý, a všechny ženy nutí, aby se mu
podřídily. (Upravuje jim hlavy.) Zatímco blábolí o lásce a bolševikovi, není
v něm žádná láska, ale jen sobectví. Proto je postižen nejen na duchu, ale
i na těle. Vrací se mu jeho vlastní manipulace.
Paní D. s paní L. představují pozorovatele, kteří mohou pomoci jen
tehdy, jsou-li o tuto pomoc požádáni. Paní V. demonstruje ty bytosti, které
se již sice snaží zbavit připoutanosti, ale dělají to jen povrchně. Nezamýšlejí
se nad poučením, které vám život poskytuje, ale raději se baví. Ještě koketují s magií a občas přijmou její dary, ale jejich duchovní šat se mění a ony
též. Magie se vytrácí z těchto sfér a dimenzí, duchovní šat mágů s jejich
dary ztrácí hodnotu a rozpadá se. Paní V. pospíchá a zbavuje se připoutaností, a tím se očišťuje. Bude jen dobře, když se vrátí k Otci nahá a bosa.
Pozorovatelé to znají.
Laboratoř
V noci dne 4. 2. 2003 byla paní H. He. vzbuzena s pocitem, že je na jiné
planetě. Připadalo jí, že stojí v zástupu. Před ní stálo ještě několik bytostí.
Vedle ní stála žena, kterou vnímala jako duchovní podstatu, která hledala něco
v dlouhém seznamu. Když našla její jméno, řekla: „Ty jsi opravdu pozemšťanka.“ Z toho paní H. usoudila, že je na Marsu.
195
Dopoledne jí volala její známá z Prahy, která se také jmenuje H., a vyprávěla jí svou vizi. Jela autobusem se spoustou bytostí a držela v náruči malého syna
a tiskla ho k sobě s pocitem, že ho ztratí. Vystoupila na zastávce před hřištěm,
na kterém stál výškový panelový dům. Ocitla se sama ve vzduchu u jednoho
okna. Byla vysoko nad zemí. Hleděla oknem dovnitř a viděla mnoho bytostí,
které prováděly pokusy na dětech.
Paní H. se hlásila na Marsu, aby mohla vyrovnat své karmické závazky
a sliby. Její paralelní bytost z Prahy jí ukazuje, jaké závazky zde má. Pokusy
na dětech, včetně klonování, jsou hrozbou. Bude-li přenesen klon těchto
dětí do lidské populace, lidé vyhynou. Budou umírat jako při morové epidemii.
Když paní H. promluvila o tomto problému v krnovské skupině, neobdržela
od Otce souhlas k vyprošování. Všichni začali pracovat na negativních programech a vyprošovali je i rušili.
Teprve potom bylo člence skupiny paní L. povoleno otevřít místnost s mnoha
počítači. Tam seděla bytost, která měla před sebou diskety všech druhů, a ona
pochopila, že se jedná o genetické výzkumy lidských bytostí. Když je chtěla
vymazat, zjistila, že jsou blokovány. Hledala pojistku a zjistila, že je v otevřených ústech sedící bytosti. Věděla, že mikročip je schovaný pod zubem. Zub
vytrhla, čip vyjmula a hodila do ohně. Diskety stáhla a eliminovala je jako
negativní programy. Najednou zjistila, že je ve stejné budově, do které nahlížela
pražská paní H. Když všichni dokončili prosby, viděli osvobozené bytosti, jak
stoupají k nebi. Paní E. zahlédla morový sloup, u kterého byly naskládány
mrtvolky malých dětí.
Představují bytosti, které se staly oběťmi pro svou nezralost, ale také
jsou mementem pro mágy, aby zanechali svých manipulací s lidmi. Jinak
se stanou oběťmi oni, protože nezbytně sklidí to, co zaseli.
Zvěrokruh
Již dva dny byla paní R. velmi smutná. Zdálo se jí, že se zastavil čas.
Nemohla přijít na to, proč je v depresi. Tušila, že by to mohla způsobit kniha
o Afghánistánu, kterou právě přečetla. Četli jsme ji skoro všichni. Cítila, že by
měla vést prosby, ale nevěděla přesně jak.
Dne 5. 2. 2003 nechala tedy předstoupit všechny bytosti, u kterých měla
souhlas Boží, ať jsou jakéhokoli původu či principu. Omlouvala se Otci i všem
láskyplným za to, že jsme svými zásahy způsobili chaos ve vesmíru. Odevzdali
jsme úpisy a paní R. začala vyprošovat magii. Před očima se jí objevily tři
kamenné placenty, které již vyprošovala začátkem týdne se mnou. Prosila znovu, aby byly vyškrtnuty z příslušných ákášických záznamů i s úpisy a se vším,
co k tomu náleží. Žádala, aby byly placenty odděleny a eliminovány. Prosila
196
o to, pokud jsou pod nimi ukryty dary lásky, aby byly osvobozeny. V tu chvíli
tři světlé bytosti vyzvedly v dlaních něco zářivého. Paní R. věděla, že jsou zde za
trojjedinost mužského a ženského principu a v jejich dlaních září učení lásky.
Prosila je za odpuštění, že jsme učení lásky kryli a špinili svou negativitou, předsudky a manipulacemi a zavedli mnoho lidí na cestu magie. Prosila o pomoc
Otce, aby učení lásky byla vrácena původní podoba. Tu se tři bytosti postavily
proti sobě do kruhu, daly k sobě dlaně a tři zářící body, které tvořily trojúhelník,
splynuly v jeden bod. Potom se bytosti rozdělily na šest bytostí a nakonec se
změnily ve zvěrokruh. Paní R. byla dojata.
Odprošovala Otce, strážce vesmíru, Jitřního anděla a celou vesmírnou jednotu lásky. Děkovala za milost, že smíme napravovat s pomocí láskyplných vše,
co jsme pokazili. Děkovala strážci vesmíru, že na nás nezanevřel po tom, co
jsme mu udělali, a dovedl nás až sem. To už tam nestála sama, ale byli jsme
tam všichni jako agregoři v bílém šatu. Potom jsme se obrátili k veškerému
stvoření a prosili je za odpuštění, že jsme byli příčinou jeho utrpení a bolesti.
Stahovali jsme veškerou negativitu, kletby, msty … a eliminovali vše s pomocí
Boží. Odevzdali jsme další úpisy a stahovali ze všeho a ze všech bloky v myšlení, vědění, cítění i bloky předsudků a podobně. Také jsme likvidovali magické
konstrukce. Paní R. to dojímalo, protože viděla ženskou bytost s poraněnou
levou tváří. Stalo se to po odstranění bloku. Prosila i za ostatní zformovanou
negativitu, aby byla sňata a eliminována. Viděla, jak byl vyjmut oštěp či kopí
z řetězce DNA. Potom prosila za odsátí duchovních parazitů i kódů magie se
zárodečnou hmotou a žádala o vyčištění a zhojení ran.
Otočili jsme se opět k Otci a odevzdávali jsme úpisy, které jsme s ním
sepsali. Prosili jsme o jejich vyhodnocení. Úpisy měly světle medovou barvu.
Zatímco probíhala krátká a vzrušená porada mezi radou nejvyšších, sňali jsme
z krku tmavé amulety na šňůrkách. Na amuletu paní R. bylo slunce. Co bylo na
ostatních amuletech, nezahlédla. Odevzdávali jsme je Otci, ale okamžitě nám
byly vráceny zářící. Pak jsme dostali každý novou, zářivou smlouvu s Otcem.
Za Otcem i okolo něho povstala spousta láskyplných bytostí, které tleskaly,
vzájemně si blahopřály a projevovaly velikou radost.
Paní R. plakala dojetím i úlevou. Děkovala za vše a prosila o náhradní
karmický scénář pro všechny, za které smíme prosit.
Opět jsme se obrátili k veškerému stvoření a s pocitem velikého utrpení
jsme prosili všechny za odpuštění. Paní R. měla dojem, že cítí bolest celého
světa. Bylo to velmi intenzivní. Strašně plakala a nebyla vůbec schopná vést
dál prosby. Jen stále opakovala, že prosí za odpuštění. Viděla špinavé a otrhané
teroristy, nešťastné klečící ženy, obálky s antraxem, lidi s boláky po poškození
chemickými či biologickými zbraněmi. Zjevovaly se jí barely s radioaktivním
odpadem na dně moří a zbytky vraků i všeho možného, co je zde pohřbeno.
Viděla ropné skvrny při pobřežích a v nich se bezmocně zmítali ptáci, obalení
ropou a bahnem. Pak viděla pouště tam, kde byla před nešetrným zásahem
197
člověka úrodná zem. Viděla uvolněné ledovce a veškerý nepořádek, který jsme
zanechali ve vesmíru. Opět stahovala ze všeho negativitu, eliminovala ji s pomocí Boží, vyprošovala magické triády i pentagramy. Také vyprošovala karmu
upírství, ale zahrnula ji do závislostí, které jsme přinesli na planetu Zemi jako
prokletí pro její obyvatele. Neměla na mysli jen drogové závislosti, ale také
závislosti na alkoholu a kouření, náboženskou závislost i národnostní. Myslela
na závislost na předsudcích, na práci, ke kterým se člověk uchyluje z nedostatku lásky a touhy mít nějakou jistotu někam a k někomu patřit, což bez lásky
často vede k fanatismu. Potom vyprošovala obsazení, které často bývá součástí
závislostí.
Když odprošovala všechny, které zavedla a zbrzdila ve vývoji, vzpomněla
si na zneužité živly a opět viděla dna moří, cítila prach a nečistoty ve vzduchu
a viděla nějaké jámy či doly zakousnuté do země. Potom vyprošovala zdroje
negativity, a když prosila, aby byla otevřena cesta Nejvyššímu principu lásky a stvoření, začaly na různých místech planety tryskat malé prameny čisté
vody či energie. Odprošovala mužský a ženský princip v jejich trojjedinosti,
protože jsme se podíleli na jejich disharmonii a způsobili tak utrpení v celém
vesmíru.
Pak nás vnímala opět jako agregory. Před námi byl tmavě modrý vesmír
s planetami a vzdálenějšími hvězdami. Když prosila o harmonizaci mužského
a ženského principu, tak přicházeli teroristé a skládali na jedno místo zbraně
a odcházeli na západ, kde se slunce klonilo k horizontu. Bylo zlaté. Cestou
se k nim přidávaly zahalené ženy, vždy jedna k jednomu muži, a odcházeli
společně za sluncem. Všichni byli stejní.
Potom byla opět ve vesmíru. Spíše než viděla, tušila, že jsme zde opět jako
agregoři. Vzali jsme se za ruce a procházeli vesmírem i planetami. Pak se tento
obraz posunul doprava a vlevo se objevil obraz těch dvojic, které odcházely do
slunce, a oba obrazy existovaly současně. Paní R. předávala Otci kompetence,
prosila o nápravu tam, kde jsme to nedokázali. Děkovala všem láskyplným,
kteří nám pomáhali a chránili nás. Prosila Otce o vedení ze světlých sfér. Potom
žádala, aby se karmy vybíjely jen tak, jak je to nezbytně nutné. Odevzdali jsme
se Otci i se stromy života a děkovali jsme Otci.
Když dokončila vedení proseb, začali opět chodit lidé k ní do obchodu a ona
měla pocit, že se život opět rozeběhl.
Moje poznámka: Smutek, který cítila paní R., byl smutek strážce vesmíru
nad zradou agregorů. Ten smutek byl absolutní, vše pohlcující.
Druhý den při psaní této vize si paní R. uvědomila, že při vyprošování
tří kamenných placent zapomněla prosit, aby skořápky zla, které na nás
ulpěly, byly vyškrtnuty z našich ákášických záznamů a bleskem Božím rozbity a eliminovány. Udělala to dodatečně a měla pocit, že se to týká hlavně
skořápek současných vůdců, vládců, kteří rozhodují o válce a míru, ekonomii
i politice.
198
Schůzka se smrtí
Ve vizi dne 12. 2. 2003 paní R. drží moji přednášku v ruce a prohlíží si ji.
Součástí jsou dva obrázky nakreslené tuší. Neví, co na nich bylo, ale pamatuje
si, že nebyly veselé. Přednáška začínala slovy, že paní R. s krnovskou paní H.
He. měly domluvenou schůzku s Detht. Věděla, že to byl nějaký vůdce duchovně mrtvých. Moc se jí nechtělo přednášku číst, protože se bála, že tam bude
něco nehezkého. Prohlíží si přednášku a její pohled padne na slova: „Paní
R. s paní H. zvedly k očím šátky a plakaly.“ Na základě této věty paní R.
usoudila, že to s ní snad nebude tak špatné, když byla na stejné lodi s paní H.
Byla přesvědčena, že paní H. by žádný průšvih neudělala. To jí dodalo odvahu
a rozhodla se, že si nyní v klidu přednášku přečte. Vtom začal na chodbě řvát
její kocour Mikeš a probudil ji.
Paní R. s paní H. jsou spojeny karmou genetických pokusů na lidech
i zvířatech. To jí připomněl kocour Mikeš svým řevem. Do těchto pokusů
se nechala vlákat pod vlivem autorit. To naznačuje její vedení myšlenek
v okamžiku, kdy se bojí podívat pravdě do očí. Magické manipulace vedou
každého dříve či později na cestu duchovně mrtvých. To, co vypadá jako
neškodná hra, je vlastně schůzka se smrtí.
Osvobození
V sobotu dne 15. 2. 2003 jsme jeli s paní R., panem T. R. a manžely P. do
kláštera v Oseku. Bylo zima a vál studený severák. Věděla jsem, že je důležité,
abychom zde byli a vedli prosby. Klášterem nás provázela paní J. se svou neteří.
Výklad paní J. byl zajímavý a pro nás velmi důležitý. Byli jsme jí vděční, že se
nám věnovala zvlášť, a nikdo jiný zde nebyl.
Když jsme vstoupili do kostela, zdálo se, že je vše v pořádku. Vpravo jsem
však uviděla temný stín, a tak jsme vedli prosby, aby tato negativita zmizela.
Napadlo mne, zda zde neuvázl některý ze sedmi cisterciáků, kteří zde strašili, ale paní průvodkyně mne ubezpečila, že od té doby, co jsme za ně dříve
prosili, je zde již neviděla. Vyprávěla nám o řezbáři, který pocházel z Oseku
a vyrobil pro tento klášter nádherně vyřezávané lavice. Vpravo byl zpodoben
sv. Bernard, kterému byl podán jed v poháru. Protože byl pod ochranou Boží,
pohár praskl a jed se vylil. Mnich byl zachráněn. Ten stín, který jsme vyprošovali, byl asi ten, který mu podal jed. Potom jsme přešli do kaple, kterou mniši
nazývali kaplí mrtvých (sv. Kříže). Vlevo byl uložen opat Benedikt Litwerig ve
slávě. Vpravo opat Laurencio Scipio, nazývaný Berla. Když jsme vstupovali do
kaple, pocítila jsem čelný náraz naléhání připoutaných bytostí. Byla to doslova
rána do čela. Manžel paní D. si stoupl na hrob opata Benedikta Litweriga.
Tím mimovolně naznačil, že je jeho reinkarnací. S opatem Laurenciem
199
Scipionem bylo karmicky vázáno mnoho bytostí, protože i jemu byl podán jed
a byl urychleně pohřben, aby se tato intrika neprozradila. Je známo, že když
měl být prohlášen za svatého a blahořečen, tak se zjistilo, že byl pohřben živý.
Bylo k němu připoutáno mnoho bytostí. Byli zde ti, kteří pro něho truchlili,
ale i ti, kteří proti němu intrikovali a podali mu jed a předčasně ho pohřbili.
Když do kaple mrtvých vstoupila paní D., začala se cítit špatně a ztrácela zrak,
měla výpadky ve vidění. Pocítila následky svých manipulací. Rychle jsme vedli
prosby za viníky i oběti. Nevolnost jí povolila. V té chvíli, aniž by má dcera,
která nebyla přítomna, věděla, co činíme, pocítila nevolnost a měla výpadky
zraku. Na chvíli ho ztratila úplně. Byla vyděšená a telefonicky volala, co se
děje. Tehdy jsem jí vysvětlila, že měla pocity opatovy i ostatních obětí, které
byly otráveny. Byla tak vyděšená, že se mne ptala, má-li jít k lékaři. Ubezpečila
jsem ji, že když si tuto karmu vyprosí a odpustí, již se tato nevolnost nebude
opakovat.
V této chvíli jsem cítila, že se hroby otevírají a bytosti z nich vystupují. Cítila
jsem pach hniloby. Když byli všichni roztříděni, poučeni a odvedeni tam, kam
náležejí, pach zmizel. Zajímavé bylo, že jsme měly s paní J. stejné pocity. Stále
mi to nedocházelo, jen jsem se divila, proč jsem nebyla od nich osvobozena,
když je zde pravá reinkarnace opatova. Teprve paní R. mne přivedla k tomu,
že jsme byly za jeho života jedinou bytostí. Na chvíli se mi zjevili cisterciáci,
kteří zde strašili. Bylo jich sedm. Slyšela jsem i poděkování a všichni, kteří byli
osvobozeni, stoupali vzhůru k nebesům pro ponaučení.
Děkujeme!
Když jsme vystoupili z kaple mrtvých, ocitli jsme se opět před lavicemi
a uzavřeným prostorem, kde byly chórové lavice. Paní J. nám vyprávěla historii
varhan. Vtom jsem uslyšela jejich hlas, nádherné hluboké tóny. Bylo to Te
Deum, které jsem znala, ale nevím, kdo ho napsal. Otočila jsem se k chórovým lavicím a uviděla jsem zde zasedat vysoké duchovní hodnostáře v mitrách
a skvostných ornátech. Nádherně zářili. Ptala jsem se paní J., zda se zde takové
slavnosti konaly, a ona odpověděla, že ano, že zde byl i císař František. Abych
měla srovnání, zjevilo se mi i toto shromáždění. Věděla jsem hned, že to nejsou oni. Teprve doma mi došlo, že jsem viděla radu nejvyšších. Také mi nešli
z mysli. Stále jsem je viděla.
Obešli jsme kostel a vstoupili do něho z druhé strany. Zde bylo vše
v pořádku. Potom nám průvodkyně ukázala, kde viděla sedm cisterciáků,
kteří zde strašili. Vstoupili jsme do kapitulní síně, která se mi vždy velmi
líbila a nikdy se mi nechtělo z ní odejít. Zde se mniši radili o důležitých
věcech. Návrhy na zlepšení mohl podat i ten nejnižší, ale právo rozhodování
měli jen ti nejvyšší. Byl zde krásný pískovcový pulpit (čtenářský pult) od
neznámého umělce.
Jakmile jsme vstoupili, paní D. se rozklepala a začala plakat, protože zde
viděla mrtvolky novorozenců. Průvodkyně sice potvrdila, že zde jsou pohřbeni
200
někteří mniši, ale jinak prý není možné, aby zde děti byly pohřbeny, protože
zde nikdy nebyly jeptišky. Les se musel vykácet, aby bylo místo pro klášter.
Ke stavbě kláštera však byli přizvány i jeptišky a domnívám se, že i vesničané
z okolí. Bylo nám zjeveno, že jeptišky, které tajily své těhotenství, zde těžce
pracovaly a někdy i potratily či předčasně porodily a plody své lásky zavraždily.
V noci je pak zakopaly do základů, aby nebyly odhaleny. Když jsem to sdělila,
dostala kódy pravdy i průvodkyně paní J. Tehdy jsme si uvědomili, jak vznikla
zdánlivě nesmyslná pověst o jeptiškách, které házely do studně své novorozence.
Původní studna byla skutečně blízko a mohlo dojít k prosakování a znečištění
vody. I zde jsme vedli prosby za připoutané děti i mnichy a nešťastné jeptišky,
které strach přiměl k těmto hrozným činům.
I když byl osecký klášter vysvěcen, nikdy mu Otec nepožehnal, protože byl
znesvěcen mrtvolkami novorozenců. Prokletí vražd a intrik bylo z něho sňato
milostí Boží teprve dne 15. 2. 2003, kdy byli osvobozeni vrazi i jejich oběti.
Následující den jsem vedla prosby, aby Otec prozářil toto místo svou láskou,
aby je očistil a požehnal klášteru ve věcech dobrých. Prosíme o požehnání i pro
ty bytosti, které na těchto dobrých věcech pracují.
Požehnání bylo uděleno. Blahopřejeme všem skupinám, které intenzivně pracovaly, protože bez jejich pomoci by k osvobození nedošlo.
Děkujeme!
Když jsem večer paní L. poskytovala informace, zjevil se nám zářící svatý
grál a rada nejvyšších. Zprava předstupovaly zachráněné duše, aby svědčily
o skutcích láskyplné služby. Viděly jsme deset schodů, ptala jsem se, proč jen
deset, ale bylo mi řečeno, že dva agregoři svou očistu nezvládli a stali se duchovně mrtvými. Bylo nám zjeveno, že zvěrokruh je očištěn, mužský a ženský princip
agregorů jsou zharmonizovány. Mystická svatba je připravena. Věděla jsem, že
schody se rozsvítí a já po nich povedu agregory před radu nejvyšších k Otci.
Objevil se zvon, krásně zdobený, který nesl naše heslo „Cesta k Bohu je láska,
láska je cesta k Bohu“. Agregoři okolo něho vytvořili kruh a střídali se ve zvonění. Slavnost osvobození byla zahájena.
Objevuje se čtyřlístek jemné světle zelené barvy, která přechází v bílou. Je
to energie sama. Na každém jeho listu stojí bytost.
Je to symbol čtyřduše. Je to Otec i Matka, Matka je Otec. Toto si musíte
uvědomit. Jsou vaším Duchovním sluncem, mnohoduší i Nejvyšším principem lásky a stvoření.
Vtom se otevírá lotos a v něm hoří široká svíce.
Je to plamen života věčného. Připomíná vám koloběh životů a jejich
různé formy.
Před námi září písmena „XL“.
Písmeno „X“ představuje rovnováhu mužského a ženského principu.
„L“ představuje lásku. Připomíná, že jedině láskou se oba principy harmonizují a duchovně postupují. V arabských číslicích „XL“ = 40. Čtyřka je
201
znamením čtyřduše. To znamená, že čtyřduše strážce vesmíru je očištěna.
Nula znamená, že reinkarnace strážce vesmíru je osvobozena od karmické
zátěže vzpoury agregorů.
Potom vidíme neohraničený prostor a zářící hodinové ručičky, které ukazují
číslo sedm.
Je to číslo strážce vesmíru. To znamená, že strážce vesmíru je osvobozen a stvrzen ve své funkci.
Rozsvěcují se schody a bytosti stoupají před radu nejvyšších.
To znamená, že i ostatní skupiny, které k vám patří, jsou též hotovy
a osvobozeny.
Objevuje se dávný symbol našeho společenství. Je to kulatý stůl, který sahá
do výše temene našich hlav. Z jeho středu vyrůstá mohutný zdravý smrk. Výška
stolu naznačuje, že jsme překonali sami sebe. Tak nám bylo řečeno.
Smrk představuje strom života vašeho bratrství, vaši skupinu, která se
sjednocuje v lásce s ostatními skupinami na Moravě a Slovensku.
Děkujeme!
Zjevuje se nám zvláštní klíč, který je předán strážci vesmíru.
Je to vícedimenzní klíč čiré energie, která je jemně zelená a přechází
v bílou, a naopak bílá se mění v jemně zelenou. Tento klíč otevírá přístup do
všech sfér a dimenzí. Šíří okolo sebe lásku tomu, kdo je ochoten a schopen
ji přijmout.
Objevují se tři kružnice.
Je to zdání, za nimi jsou v zákrytu ještě tři kružnice. Představují trojjedinost mužského a ženského principu. Těmito kružnicemi procházejí planety
při duchovním postupu.
Vidíme, že zleva vstupuje planeta Země do středu prostřední kružnice. Přes
ni se překlápějí dvě kružnice zprava a nakonec zleva. Po pravici tohoto jevu
se objevuje kniha učení lásky a mezi nimi je bílý kříž, který se mění v rovnoramenný kříž.
To je symbol čtyřduše.
Jakmile jsou všechny kružnice v zákrytu a planeta Země v jejich středu,
zjemňují se vibrace planety. V tu chvíli se mění znamení čtyřduše v „X“ a rotuje
vlevo. Dočišťuje se.
Planeta Země je připravena pro Zlatý věk lidstva. Osmá čakra se otevírá
nejen planetě, ale všem obyvatelům. Éra Zlatého věku lidstva bude otevřena
roku 2030. Předpovídaná celosvětová válka nebude.
První náročný úkol, který jsme Otci slíbili, je splněn. Dále budeme pracovat
na tom, aby se uskutečnil Zlatý věk lidstva i ve hmotném světě. Službu lásky
budeme naplňovat tak, aby láska byla cestou této planety i jejích obyvatel.
Pamatujte: „Cesta k Bohu je láska, láska je cesta k Bohu!“
Blahopřejeme!
Mír s vámi!
202
Zahrada mrtvých
Ve své vizi dne 17. 2. 2003 cítím, že mám mnoho práce. S někým se dohaduji. Je to velmi důležité a já prosím Otce, abych si vše zapamatovala, až se
probudím. Prosba byla splněna, ale jak jsem vstala, pamatovala jsem si jen to,
že musím projít světelnou bránou třikrát. Napadlo mne, že budu asi skládat
účty za tři úkoly, kterými jsem byla pověřena.
Vstávala jsem unavená a cítila jsem se špinavá, jako bych skládala v temných sférách vagon uhlí. Vize se mi otevřela teprve tehdy, když jsem se očistila
a vedla prosby. Začínala okamžikem, kdy jsem pospíchala a letěla okolo místa,
které jsem nazvala zahradou mrtvých. Zahrada byla čtvercová, zarostlá plevelnými stromy. Nejvíce jsem zde viděla opadané břízy.
V každém rohu stála černá socha ohromného titána, která byla pokryta
světle modrou patinou. Sochy byly hrůzně krásné a vytvářeli čtyřduši mužského
a ženského principu. Tedy dvě titánky a dva titáni. Od každého titána vedly
silné řetězy. Všude byla suchá, poměrně vysoká tráva. Pomyslela jsem si, že je
to zajímavé místo, že si sochy prohlédnu, až budu mít více času. Do zahrady
jsem nemínila vstoupit. Letím dál, protože nesu své tchyni A. důležitý balíček.
Už ji vidím. Sedí na židli a je plná očekávání. Usedám proti ní a podávám jí
pocuchaný balíček, který je plný listin zabalených v igelitu. Vidím, že je šťastná, a snažím se balíček nějak uhladit, ale moc se mi to nedaří. Maminka mi
říká: „Helenko, takhle to nemůžeme odevzdat, to se nehodí.“ Vstane a přinese
bílý ubrousek vyšívaný křížkovým stehem. Jsou na něm vyšité nachové květy
v barvě krve. Každý křížek, který je tvoří, je symbolem jejího utrpení, kterým se
vykoupila ze svých vin. Teprve nyní mohl být odevzdán Otci, protože se zbavila
předsudků a pochopila podstatu svých vin proti pravé lásce. Byl to balíček jejích
dobrých skutků. Teprve nyní se produchovněly a zářily láskou. Uhlazujeme
balíček a zašíváme ho do ubrousku, aby ho maminka mohla důstojně odevzdat.
Jsme spokojené a šťastné.
Jde o vizi z Marsu, kde se maminka A. připoutala svými předsudky.
Zahrada mrtvých je pomníkem duchovně mrtvých titánů, kteří přišli na
Mars ze souhvězdí Orionu a uplatňovali svůj vliv na marťany a učili je magii
a všem magickým manipulacím tak dlouho, až je přivedli ke zkáze. Titáni
byli uctíváni obyvateli Marsu jako božstva. K nim se připoutala i manželova maminka A. svými předsudky. Symbol těchto předsudků tvořila skála
v zahradě mrtvých. Dobré skutky maminka nekonala z vřelosti srdce, ale
proto, aby došla odměny na nebesích. Proto nemohly být její dobré skutky odevzdány dříve, než pochopila a prozářila je svým soucitem a láskou.
Tehdy nastal čas, ona je mohla odevzdat a vy jste se radovaly.
Když jsem vizi probírala s paní D. D., zjistila jsem, že je paralelní bytostí
maminky A. Vedly jsme tedy prosby a uviděly jsme, že se titáni i se skálou
předsudků zmenšují a mění v kameny, které se propadly do země. To mne
203
vylekalo, protože jsem viděla spoušť, kterou okolo sebe šíří. Prosily jsme, aby
vše bylo vyjmuto, zajištěno a eliminováno milostí Boží. Podobným způsobem
byl očištěn i pošpiněný vnitřek planety. Planeta byla zbavena vlivu duchovně
mrtvých titánů. Potom jsme vzájemně mezi sebou rozvolňovaly karmické vztahy
a připoutanosti a odevzdaly maminku milosti Boží.
Děkujeme!
Za určitý čas se mi zjevil temný grál duchovně mrtvých titánů v podobě
kamenné lilie. Rozpadl se a byl eliminován i s mocí a vlivem. Prach byl odsát
do izolačního vaku a též eliminován. Potom předstoupili duchovně mrtví velmistři a ze svých postav vytvořili souhvězdí temného Orionu. Vzápětí vznikl
strašlivý chaos. Došlo k souboji dobra se zlem a já jsem volala o pomoc Otce
a všechny láskyplné pomocníky. Došlo k eliminaci těchto duchovně mrtvých
a byli vyškrtnuti z příslušných ákášických záznamů. Pak se objevila pošpiněná
a zneužitá hadí síla. Nejprve tmavá hadí hlava, která se chystala k útoku,
a potom i tělo. Prosila jsem o jeho očistu, ale pokud by to nebylo možné,
žádala jsem, aby byl temný had sveden tam, kam náleží, a naloženo s ním
podle vůle Boží. Když zmizel tento symbol, předstoupili praví duchovní vůdcové
a strážci, kteří zastupovali Orion. Žádali o duchovní pomoc na cestě očisty
tohoto souhvězdí i jejích obyvatel. Odpověděla jsem, že o tom nemohu rozhodnout sama, a doporučila jsem jim, aby se obrátili na Otce a radu nejvyšších
s Jitřním andělem.
Žádost byla vyslyšena a duchovní podpora a pomoc při očistě obyvatel
Orionu bude vrcholovým úkolem vaší mise. Výcvik pro tento úkol bude co
nejdříve zahájen.
Děkujeme za důvěru a čest, které nám byly radou nejvyšších prokázány.
Domnívám se, že moje odpověď byla rozhodující zkouškou, zda jsme hodni
tohoto úkolu. Děkujeme a prosíme o požehnání ve věcech dobrých i pevné
vedení ze světlých sfér. Prosíme o tuto milost Otce i radu nejvyšších a Jitřního
anděla.
Požehnání bylo uděleno.
Děkujeme!
Chrám mágů
Nejprve byla dcera S. ve své vizi dne 24. 2. 2003 v nějakém ubytovacím zařízení, snažila se zabalit všechna zavazadla a připravit se k odjezdu. Odnášela je
k naložení. U vlaku naložila tašku a menší kufřík jí zapadl do tašky kamaráda.
Zasmáli se tomu. Omluvila se, ale zavazadlo ponechala v jeho tašce. Vrátila
se pro ostatní zavazadla, ale už nic nenašla. Stále měla pocit, že na něco zapomněla. Hledala ještě kartáček na zuby a do kapsy si strčila nosní kapky.
Jde o přípravu na důležitý život, kdy má šanci se osvobodit z mnoha
204
vin, ale také je tento život velmi náročnou životní zkouškou. Je to příprava na život Marie Antoinetty. Zavazadla představují její karmickou zátěž.
Lidé v ubytovacím zařízení představují všechny bytosti, které naplní její
karmu. Kamarád, kterému zapadl její kufřík do tašky, je její nastávající
manžel. Protože nevyndala svůj kufřík z jeho tašky, znamená to, že spolu
prožijí společný život. Paní S. se omluvila, protože znala svůj karmický plán
a věděla, že budou problémy a oba skončí na popravišti. Kamarád to věděl
též a souhlasil, protože věděl, že když tento život zvládnou, že se očistí
z mnoha omylů a chyb. Byla to jejich úmluva. On je mateřskou bytostí pana
P. Bu. Ještě měli v tomto okamžiku čas volit. Volili podle své svobodné vůle
náročnější karmický scénář.
Potom se spolu s dalšími lidmi pohybovali v zaplněných chodbách a po
úzkých schodištích. Proplétali se v nějaké místnosti podle nejasného systému
složitým způsobem. Dcera měla pocit, že by to mohlo jít jednodušeji. Chodby
byly úzké a namáhavě se protahovali. Každý z nich měl na zádech pytel se
čtyřmi včelami, snad ani nebyly živé. Žihadla byla přichycena v látce pytle.
Očekávalo se, že to vše sní, ale ji to velmi rozčílilo. Do včel se jí nechtělo, když
si představila, jak by křidýlka chroupala.
Včely představovaly čtyři životy naplněné tvrdou prací, jedem nenávisti
a nesnášenlivostí. Cesta s pytlem na zádech představovala jejich životní
pouť v určitém čase a prostoru.
Najednou celá naše skupina čekala v jakési garáži. Zaplnili jsme ji celou.
Dcera S. stála sama čelem ke zdi, ale ne těsně u ní. Napravo měla paní D.
s paní R., které se spolu bavily. Já jsem stála vlevo od ní s nějakými dalšími
lidmi. Vlevo před ní stál zády ke zdi pan P. Bu. Když zvedla oči a uviděla ho,
usmála se na něj. Bylo to bezprostřední a samotnou ji překvapilo, že to udělala.
Jde o přípravu na současný život. Mnohé jste si odtrpěli a poučili jste se.
Jste naplněni radostným očekáváním, protože víte, že budete ve finále vaší
očisty připraveni pro další úkoly. Úsměv paní S. představoval porozumění
a poděkování, že společný život ve Francii zvládli. Bez tohoto života by se
jim nepodařilo stihnout očistu. Nebyli by připraveni pro úkoly mise, kterou
Otci slíbili. Nastávající život představuje pro ně i pro vás všechny osvobození, pokud na sobě budete poctivě pracovat.
Dcera S. je ve starém sídle. Je to rozlehlý zámek se spoustou dalších lidí.
Byla tam chůva s dítětem, které odmítla dát matce a unesla ho. Prostě s ním
odešla. Když ji dcera viděla, litovala ji pro to, co učinila. Chůva odvedla dítě
někam po schodech vzhůru. Potom s nimi komunikovala přes počítač. Jednou
psala normálně, pak v šifrách, dokonce i morseovkou. Dcera poslala skupinu
lidí, aby ji našli podle zvuku klávesnice. Pak se též vypravili do horních pater
zámku. Byla tam třída, ve které seděli studenti v lavicích přilepeni nebo přichyceni lepkavými provazy. Byl tam kdosi, kdo ji chtěl také přilepit, ale místo
205
toho se chytil do pasti sám. Na chodbě byl opět kdosi, jehož pouhý dotyk byl
nebezpečný a dcera se musela ubránit. Chtěli skoro všichni ze zámku odejít,
ale nebylo to snadné.
Objevovaly se před nimi falešné obrazy (hologramy), například zámecký
park. Ten jí byl podezřelý. Vhodila tam krabičku od sirek a ta v okamžiku shnila a rozpadla se na prach. Byla to zahrada duchovně mrtvých titánů. Kdyby do
ní někdo vstoupil, stalo by se mu totéž. Chtěli se vrátit do zámku a sejít o další
patro směrem k východu, ale za nimi byla opět zahrada. Na některých místech
se zase člověk vracel zpět v čase, až z něho nakonec bylo mimino. Dcera S. má
pocit, že se to stalo i jí.
Jde o cestu padlých andělů, kteří mají vykázat svou duchovní urozenost.
Do chrámu mágů duchovně mrtvých se nepropadají jen zkoušení andělé,
aby vykázali svou lásku, ale propadají se sem i mágové, kteří se dali cestou
duchovně mrtvých. Odtud se mohou osvobodit jedině tehdy, osvědčí-li touhu po pravé lásce. Tehdy je mohou vysvobodit zkoušení andělé, kteří zde
vytvářejí bratrstvo pomoci se souhlasem Božím. Tato vize ukazuje všechny
pasti magie. Osvobodí se jen ten, kdo se i zde nechá vést láskou. Pokud
bytost podlehne svému sobectví, propadne eliminaci a začíná svůj vývoj
od prvopočátku.
Vize demonstruje cestu zkoušeného anděla a ukazuje pasti, které na
ně čekají. Když konečně najdou zahradu duchovně vzkříšených či živých,
vracejí se do svého nitra a hledají tam pravou lásku, aby se očistili. Symbol
vzkříšení, čistoty a nevinnosti je novorozenec, který se zrodil pro cestu pravdy a lásky. Je to vaše duše, která se očistila plamenem pravé lásky a zrodila
se pro život věčný v lásce. Vize ukazuje překážky a pasti, které v chrámu
mágů musí zkoušené bytosti překonat a odolat jejich vábení.
1. Když se bytost propadne na dno temnoty do chrámu mágů, musí se vzdát
svobodné vůle a slíbit otrockou věrnost velmistrovi či velmistryni. Vzdát se
prostě všeho. Své duše, svého dítěte … viz kniha Genesis.
2. Musí se absolutně podřídit duchovním učitelům z temných sfér magie.
3. Musí přijmout připoutanost místo lásky. (Přilepení studenti.)
4. Projde tvrdým výcvikem prosazování své vůle na základě chtění.
5. Učí se magickým manipulacím, které občas vyústí v souboj vůle.
6. Silové souboje mágů, přetlačování.
7. Dotyk zla. Zabije poslední zbytky soucitu a lásky. Začíná mrtvé království.
8. Zahrada mrtvých či duchovně mrtvých. Kdo do ní vstoupí, již nevyjde. Je
eliminován a začíná od počátku. Duchovně mrtvý po určité době jejímu
lákání neodolá. Nezralému pro vstup se jeví jako zpustlý zámecký park.
Zralému pro eliminaci se park jeví nádherným.
9. Bloudění v časoprostoru je v podstatě hledáním spásy. Kdo nejde za světlem
lásky, může uváznout v pasti časové smyčky a podobně.
206
10. Návrat do svého nitra. Hledání toho, co mne ještě tíží a brání mi najít cestu
k osvobození. Hledání své duše. Dítěte.
11. Utrpení a poznání vede k pochopení a porozumění. Mizí mrtvé království
a probouzí se cit lásky.
12. Přejeme si více lásky, toužíme po ní. Zjevuje se nám zahrada živých a my
se rodíme do světlých sfér na základě rovnosti jako miminko.
13. Láska je cesta k Bohu, cesta k Bohu je láska.
Orion
Dne 25. 2. 2003 se mi zdálo o souhvězdí Orionu. Bylo krásné a produchovnělé láskou. Vládlo naší galaxii. Netušila jsem, že mělo takový vliv na vývoj
celého vesmíru. Potom přišla zkouška pádu andělů.
Vždy, když má nějaká planeta se svými obyvateli postoupit do božských
sfér, přichází tato těžká zkouška. Bytost, která má osvědčit svou duchovní
urozenost, propadne do temných sfér a musí i zde vykazovat svou lásku,
potom je třeba, aby se vlastními silami vrátila do světlých sfér, a tím prokázala svou skutečnou duchovní urozenost. Potom již spěje rychle s pomocí
Boží do příslušných sfér tam, kam náleží.
Je to jedna z nejtěžších zkoušek a mnoho bytostí zbloudí a nevrátí
se, protože je strhne dál cesta duchovně mrtvých. Tedy vlastní sobectví.
Nakonec se stanou duchovně mrtvými a spějí k eliminaci. To se stalo s jednou z planet Orionu. Tento duchovní mor se šířil na ostatní planety Orionu.
Byla zde vybudována zařízení, aby moc duchovně mrtvých byla posilována.
Vynalezli černý krystal, bílý i červený zvuk a mnoho jiných ovládacích
zařízení, jejichž prostřednictvím manipulovali s lidmi, a tak je nakonec
ovládli. Neposlušnost tvrdě trestali. Byl vybudován areál laboratoří, které
byly chráněny neviditelnou kopulí. Jde o clonu, která byla neprostupná pro
ty, kteří neměli oprávnění sem vstoupit. Kopule chrání šest kruhových laboratoří. Uprostřed je největší. Opodál je jedna velmi temná a menší. Je mimo
areál, některé jsou i na jiné hvězdě Orionu. Pro vaši informaci, červený zvuk
zabíjel a bílý zvuk vedl k sebevraždám. Člověk neměl šanci se proti němu
bránit. Byl-li napaden, ani ho neuslyšel.
Původně byl areál laboratoří postaven proto, aby se zde prováděl
výzkum, který by chránil všechny bytosti před předčasným odchodem ze
života, pomáhal v jejich léčení a usnadňoval životní podmínky či udržoval
přirozené ekologické prostředí. Protože vědci pracovali se souhlasem Božím
pro dobro celé galaxie, šly jejich výzkumy závratným tempem kupředu.
Lidé si jich vážili a zbožňovali je, protože dokázali vyléčit každou chorobu.
Začali je nazývat „stvořiteli“ a oni si tak připadali a přijímali tyto pocty.
Najednou začali bez skrupulí rozhodovat o tom, kdo má právo žít či nemá.
207
Přijímali s pýchou pocty pošetilých a s nelibostí přijímali výtky osvícených.
Tak se postupně měnili z prostých pracovníků Božích na kruté vládce, kteří
zneužívali svou absolutní moc. Někteří lidé se začali bouřit proti jejich zvůli,
ale neměli šanci se osvobodit. Rebelové byli zajati a odsouzeni. Do mozku
jim bylo implantováno takové zařízení, že se stali otroky. Nejobávanější byl
temný krystal s anténou a kovovými destičkami. Anténa přijímala pokyny
a černý krystal fungoval jako zesilovač. Jejich prostřednictvím byly vkládány
do mozku obětí „užitečné myšlenky,“ kterým se oběti bez výhrad podvolovaly. Krystal svým vyzařováním ovlivňoval i bytosti v jejich bezprostředním
okolí. „stvořitelé“ však měli zařízení, kterým dokázali odstínit nežádoucí
vliv. Pro sebe si ponechali svobodu. Anténa také informovala o pohybu
nositele. Někteří lidé však dokázali odolávat i tomuto trvalému vlivu a vyrobili si též pomůcky, které jim pomáhaly odstínit neustálý nátlak. To však
bylo tvrdě ztrestáno. Do mozku rebelů byly vloženy kovové destičky, které
při nevhodném myšlení a cítění způsobovaly nepříjemné pocity až bolest.
Byly napojeny na ovládací zařízení a intenzita bolesti se dala regulovat.
Kdo měl v mozku toto zařízení, mohl být i zabit. Takto byli rebelové ovládáni strachem a bolestí. Destičky se vkládaly všem, kteří byli odsouzeni za
vzpouru.
Po určitém čase se upustilo od soudů a nepohodlní lidé byli odchytáváni
jako zvěř a operováni. Někteří z nich byli tak zmanipulováni, že byli dokonce na své ozdoby za ušima hrdí a opovrhovali těmi, kteří je neměli. Tak se
lid souhvězdí Orionu rozdělil na vládnoucí tyrany a poslušné otroky. Pro své
manipulace však tyrani potřebovali složitější společenskou hierarchii. Proto
vznikaly další kasty a bylo jich celkem deset. Tímto způsobem udržovali
„Stvořitelé“ pořádek i mezi tyrany. Později jim již nestačila vláda ve vlastním souhvězdí, ale snažili se expandovat do vesmíru a ovládnout i ostatní
planety. Stali se duchovními vůdci na jednotlivých planetách. Nejprve je
navštěvovali a učili je magickým manipulacím. Potom jim vkládali do mozku zařízení, která je změnila v poslušné fanatiky. Pomocí vložených čipů
měli přehled o jejich pohybu a udržovali s nimi kontakt.
V jejich učení má původ kniha Genesis. Je to nebezpečné učení, které
mluví o nerovnosti druhů stvořených bytostí. Je to učení o nadvládě vyvolených, kteří mají všechna práva a mohou si vzít vše na úkor méněcenných
druhů. Je to učení o člověku, který je prý pánem tvorstva. Je to učení o vyvolených národech. Učí o právu na pomstu. „Oko za oko, zub za zub.“
Přísné dodržování rituálních obřadů vedlo ke slepé poslušnosti, která
byla těžce zkoušena. Soukromí nebylo respektováno, pěstovala se protekce
a požadovala se slepá poslušnost, která často vedla k sebezničení. Byly
vyžadovány lidské oběti. „Stvořitel“ si osvojoval právo žádat i smrt vlastního
syna. To vše bez důvodu. (Viz Izák.)
Tak se stalo, že z původně osvícených zasvěcenců se stali duchovně mrt208
ví, kteří si stavěli pomníky své „velkoleposti“ ze zničených planet. Zkoušku
duchovní urozenosti nezvládli a směřují k eliminaci. Někteří již tomuto
procesu podlehli. Někteří se však ještě mohou obrátit a zachránit. Pokud
jsou ochotni na sobě pracovat a napravit své omyly a chyby, mohou opět
nastoupit na cestu pravdy a lásky.
Pomáhat jim může jen ten, kdo prošel očistou a je hoden i zralý pro
službu lásky. Ten projde třikrát světelnou bránou, aby se připravil pro tuto
vrcholnou službu. Jde o soubor zkoušek, kterým předchází důkladná příprava. Tato příprava byla u vás již zahájena. Vlastní výcvik brzy začne u všech,
kteří tuto službu Otci slíbili a přísahali před radou nejvyšších i Jitřním andělem a podepsali smlouvu s nimi o vzájemné pomoci za účasti vesmírné jednoty lásky. Školení je tvrdé a náročné, ale nikdy nepřesáhne vaše možnosti
a schopnosti. Vždy budete mít možnost odstoupit.
Vždy, když vám bude těžko a budete o sobě pochybovat, vzpomeňte si
na službu lásky, na Otce, Jitřního anděla, radu nejvyšších a všechny láskyplné, kteří vám budou pomáhat. Naše láska vás bude všude provázet
a posilovat. Toto je třetí, nejskvělejší úkol, ale také nejnáročnější.
Žehnáme vám ve všech dobrých věcech!
Je to pro nás všechny veliká čest.
Mír s vámi!
Shrnutí základních úkolů mise:
1. Prostá služba lásky a šíření učení pravé lásky.
2. Záchrana těch, kteří ještě nejsou duchovně mrtví, ale dali se na jejich
cestu.
3. Očista souhvězdí Orionu, který je kolébkou vědění duchovních vůdců světlých sfér.
Knihovna
Když paní H. He. dne 4. 3. 2003 vyprošovala knihy pomsty, zjevila se jí velká skříň v podobě listovnice, která měla mnoho šuplíčků. Před očima se jí mihly
mužské tváře z profilu. Zaujalo ji, že byly jejich tváře otočené stejnou stranou.
Uviděla čtyři pootevřené zásuvky. Dvě asi uprostřed vedle sebe a dvě pod nimi
blíž k pravé straně. Chtěla se přiblížit ke skříni, ale něco jí bránilo. Uvědomila
si, že jsou to ty tváře, a pochopila, že jsou to strážcové. Při bližším zkoumání
viděla, že jsou přikováni řetězy ke spodní části skříně vždy za levou nohu. Vedla
prosby, aby řetězy byly odstraněny, strážce odvolala a předala Otci. Řetězy však
nepovolily. Prosila tedy Otce, aby řetězy byly odstraněny tak, jak Otec rozhodne
sám. Začaly praskat nejprve u skříně a teprve potom u strážců.
Paní H. měla v auře klíček, kterým měla sama otevřít jejich okovy a dát
jim svobodu. Co spoutáte, musíte sami rozvolnit. Zde se dopustila chyby
209
a Otec jí pomohl, protože mu předala kompetence a žádala o pomoc, protože si nevěděla rady.
Když byly řetězy eliminovány, přistoupila ke skříni a vyndávala knihy. Své
strážce propustila a předala milosti Boží. Potom vedla k Otci prosby, vzdala se
své pomsty a prosila za odpuštění všechny bytosti, které si zapsala do těchto
knih. Prosila za odpuštění ty, kterým již ublížila, a prosila Otce, aby napravil,
co pokazila.
Zde je nutné, abyste to, co dokážete napravit, napravili vlastním úsilím
s pomocí Boží. Teprve potom můžete prosit o zásah cestou milosti Boží.
Prosila, aby ta jména byla vyškrtnuta z ákášických záznamů.
Vedla však prosby, aby Otec vyškrtnul jména, která sama zapsala do
knih pomsty. To není možné. Sama zapsala, sama musí vyškrtat.
Listovala v knize a kontrolovala, zda je vše v pořádku, protože si nevěřila.
V první i druhé knize byly skutečně jen prázdné listy, ale v knize otroků našla
na zadní straně záložku, upevněnou na zadní desce knihy. Zde viděla další
jména. Vedla prosby a kniha byla zdánlivě čistá. Ještě jednou listovala, protože
se jí stále něco nezdálo.
Byla to ta chyba, že neškrtala sama, ale chtěla to po Otci.
Potom na to přišla. Na přední levé straně byla neviditelným inkoustem
zapsána jména. Když prosila, aby byla vyškrtnuta, objevila se kaňka.
To již bylo důrazné napomenutí, že nevede správně prosby. Prosila Otce
o pomoc a tehdy se Otec nad ní slitoval.
V protekční knize byla zapsána jen dvě jména. Její jméno na levé straně
a jméno pana J. O. na pravé straně. Obě jména byla spojena řetězem. Odevzdala
Otci kompetence a cítila, že i s touto knihou je pozdvižena k Otci. Prosila ho,
aby tato jména z knihy vyškrtnul. Učinil tak a ona stáhla originál a kopii
a prosila, aby řetěz mezi nimi byl stažen a vhozen do Hory osudu k eliminaci.
Vzdávala se protekce a prosila za odpuštění všechny bytosti, kterým ublížila.
Prosila Otce, aby cestou své milosti napravil, co bylo pokaženo. Děkovala radě
nejvyšších, Jitřnímu andělovi, všem láskyplným, kteří jí pomáhali. Poděkovala
i Otci. Když mu odevzdala úpisy, cítila, že je na ni útočeno. Nastal zmatek
a chaos. Vedla prosby a potom bylo vše napraveno.
Děkujeme!
Poznámka: Do Hory osudu patří jen věci, které souvisejí s pánem prstenů.
Paní H. byla vybrána jako příklad těch, kteří mají tendenci „házet“ vše na Otce,
aby za ně pracoval. Je to zkouška její ostražitosti i pýchy. Vždy je pro takový
příklad vybrán ten, kdo se občas této chyby dopustí, ale je dostatečně zralý,
aby pochopil. Je mu tímto způsobem projevena důvěra v jeho duchovní zralost.
Kdyby byl vybrán nezralý člověk, urazil by se. Proto je vždy dobré poděkovat
za projevenou důvěru.
Děkujeme!
210
Knihy msty a protekcí
Minulý týden, dne 6. 3. 2003, se mi zjevily dvě zvláštní tváře. Byly poměrně
temné. Jedna tvář byla modrá a druhá špinavě zelená. Měla jsem pocit, že velmi
trpí, ale nic nežádaly, jen se nehnutě dívaly. Připadaly mi jako duchovně mrtví
titáni. Domnívám se, že šlo o varování.
Jde o zástupce „stvořitelů“, kteří doplatili na svou pýchu a magické
manipulace. Měla ses zamyslet nad tím, že nelze pomoci tomu, kdo se
nechce změnit a odpustit domnělé i skutečné křivdy. Ten, kdo se domnívá,
že nelze odpustit, umírá pro cestu lásky a jde cestou duchovně mrtvých za
vlastní zkázou. Tak se stalo za éry Atlanťanů (modrá tvář), ale i na Marsu
(zelená tvář).
Když jsem pak léčila a následně s paní L. rozbírala tuto vizi, došly jsme
k poznání, že nás je mnoho, kteří neumíme zapomenout jména těch, kteří nám
„ublížili“. S hrůzou jsme zjistily, že takových knih máme u sebe mnoho. Mají
je všichni. I ti, kteří se domnívají, že odpustili, ale stále si křivdu pamatují.
Prosily jsme Otce za odpuštění, že jsme byly tak zatvrzelé a nebyly schopné
odpouštět, když Otec sám nám tolik odpustil. Braly jsme knihy jednu po druhé
a vyškrtávaly z nich jména těch, kterým jsme se chtěly pomstít. Srdce mne
bolelo, když jsem viděla, kolik je zde jmen neprávem zapsaných. Jakmile jsme
vyškrtly nějaké jméno, okamžitě z knihy zmizelo. Byla jsem šťastná, že jsme
dostaly tuto milost. Potom jsme všechny knihy odevzdaly Otci a prosily ho, aby
byly vyškrtnuty z ákášických záznamů našich obětí a posléze i našich, jestli to
moudrost a láska Boží dovolí. Pak jsme prosily za odpuštění ty bytosti, které
jsme právě vyprosily, a děkovaly jsme jim, že byly tak velkorysé a odpustily. Před
radou nejvyšších, Otcem a Jitřním andělem jsme prohlásily, že se vzdáváme
své pomsty.
Milost odpuštění byla udělena.
Ihned jsem toto nové poznání sdělila ostatním a snažila se je tlumočit
i ostatním skupinám. Když paní Z. ze Slovenska pracovala na rozvolnění svých
karmických vazeb, zjistila, že nemá jen prosté knihy msty, ale že má několik
druhů, které sice vyškrtala a odevzdala Otci, ale musela ještě vše vymazat
a zrušit na počítači. Potom byla vedena k tomu, aby mne zavolala a sdělila mi
nové skutečnosti. Byla jsem vděčná a pochopila jsem, že to byla její odměna, že
tak usilovně pracovala. Ještě jsem připomněla, že je nutné zlikvidovat s pomocí
Boží i tento počítač, který náleží do světů magie a zprostředkovává spojení
s duchovními vůdci z temných sfér magie.
Přehled jednotlivých typů knih pomsty:
1. Temné knihy msty mají černé desky.
2. Knihy prokletí. Vypadají jako černé modlitební knihy, jsou menšího formátu
a mají na deskách zlatý symbol kletby na špici. Pochopila jsem, že jsou
211
zde zapsána jména těch, jejichž skutky jsou pokládány za neodpustitelné.
Znamená to pomstu až do konce, i za cenu sebezničení.
3. Knihy otroků. Černé desky se zlatým kruhem. Kruh představuje magický
vliv. Jsou zde jména těch, které mág zotročil a spolu s nimi si přivlastnil vše,
co jim náleží. Musí mu sloužit, bere jim krev i energii. Přivlastnil si právo
rozhodovat o jejich životě a smrti.
4. Knihy protekční. Jsou bílé. Jde o knihy vzájemných smluv a závazků mezi
mágy. Tyto smlouvy jsou stvrzeny úpisy, spojenými řetězy. Jde o originál
a kopii. Originál předává mág vždy tomu, komu slibuje pomoc. Kopii svého
slibu si ponechá. Totéž učiní i druhý mág, který s ním pakt uzavírá. V tomto
případě je třeba přivolat všechny, kterým to Otec dovolí, a vysvětlit jim, že
se vzdáváte magie, tedy i všech paktů. Poděkovat jim a dát jim svobodu.
Vyškrtat záznam o paktech ze všech protekčních knih a odevzdat tyto knihy
Otci s prosbou, aby vše bylo vyškrtnuto z příslušných ákášických záznamů.
Vyslovíte, že dáváte všem svobodu, a propustíte všechny služebníky, mstitele, případně věřitele. Odevzdáte je milosti Boží i s kompetencemi a prosíte
o zásah cestou milosti Boží, aby nikdo vaší vinou již netrpěl. Poděkujete.
Nezapomeňte u každé vyprošené knihy prohlásit, že se vzdáváte své pomsty
i moci, kterou jste si magicky osvojili.
Resuscitace bílého koně
Dne 10. 3. 2003 se paní H. He. ve své vizi dívala shora na náměstí, které
bylo plné lidí. Uprostřed stál pohřební vůz se spřežením. U vozu stáli zapřažení
dva černí koně a před nimi ležel na levé straně jeden bílý kůň, který vypadal,
že právě zdechnul. Vůz byl původně tažen čtyřspřežím, ale jeden kůň již chyběl.
Ten, který ležel na zemi, už nejevil známky života. Kočí s pomocníkem nadzdvihovali hlavu koně, ale marně. Pak přiběhl muž se zahradní konví a naléval
tekutinu do otvoru mezi předníma nohama koně.
Paní H. cítila vedle sebe po pravé straně muže, který k ní nějakým způsobem patřil. Řekla mu, že by to zvíře už neměli trápit, že by ho už raději měli
pohřbít. Vtom se kočí s ostatními lidmi, kteří okolo koně pobíhali, zaradovali,
že se jim oživení podařilo. Kůň se postavil na všechny čtyři, chvíli stál, ale pak
roztáhnul nohy a padnul. Tentokrát byl mrtev. Jak se to stalo, zřítil se vysoký
panelový dům. Paní H. měla obavy, zda nezasáhl lidi okolo. Muž jí řekl, že to
je její vina, protože tam neměla sušit tolik kaštanů.
Paní H. je již mrtvá a dívá se na svůj pád. Pohřební vůz představuje
konec její životní cesty a čtyřspřeží symbolizuje její čtyřduši. Vraníci jsou
ženským principem, bělouši jsou mužským principem. Lidé na náměstí jsou
svědkové jejího skonu. Současně koně symbolizují sílu magie, která ji vedla
tímto životem. Pád koně představuje konec hmotného života a pád paneláku
212
představuje pád jejich předsudků. Obavy, zda někomu její předsudky ublížily, jsou poněkud opožděné. Muž po pravé straně je její duchovní rádce.
Patří do sfér magie. Kaštany představují magické komplikace, které nebyla
schopná vyřešit. Nevytáhla je včas z ohně.
Zemřela pro cestu magie. Vracela se za světlem lásky.
Vize o novém životě
Dne 11. 3. 2003 jde paní H. He. ve své vizi se mnou širokou ulicí. Jsme samy
a povídáme si o naší práci ve skupinách. Po chvíli jsem navrhla, že bychom se
měly vrátit a najít nějakou zastávku autobusu. Na cestě však žádná nebyla. Na
konci ulice jsme našly hráz řeky. Vystoupily jsme na ni, protože jsme se chtěly
svézt nějakou lodí. Ale brzy jsme zjistily, že voda není tak hluboká, aby zde
mohly plout lodě. Mohly po ní plout jen loďky. Na levé straně řeky jedna taková
byla, ale nastupovaly do ní již dvě ženy a dva muži. Tak jsme se obrátily a šly
tou širokou ulicí opět zpět. Sáhla jsem do kapsy a vytáhla nějaké drobné s tím,
že pojedeme taxíkem. Paní H. zahlédla padesátník a tři desetníky. To bylo
málo. Ona měla dvě či tři desetikoruny a opět nějaké drobné. Usoudily jsme,
že by nám to mělo stačit. Ale žádný taxík nebylo nikde vidět. Ke břehu hráze
sice přijel autobus, ale ten nepřevážel lidi, fungoval jako zásobárna potravin.
Na oknech měl nějaké nápisy a jel podél řeky zprava doleva.
Šly jsme tedy dál a já jsem již spěchala. Vtom jsme uviděly restauraci.
Byl to takový menší domek. Paní H. navrhla, že se tam půjde zeptat, zda by
nás někdo neodvezl. Když jsme otevřely dveře, zůstala jsem stát nahoře na
schodech a ona sestoupila dolů po schodech k hloučku lidí, kteří stáli pod
schody a rozmlouvali. Když jim sdělila, co potřebujeme, chvilku se domlouvali
a pak jeden muž vystoupil a řekl, že nás odveze. Paní H. s ním začala stoupat
ke mně.
Široká ulice představuje život, kdy již spolupracujete na cestě pravdy
a lásky. Stýkáte se hmotně i duchovně. Je zde klid a mír. Vidíte i závěr
svého života. Váš život bude končit u řeky Styx, až splatíte své karmy do
posledního haléře a splníte vše, co jste Otci slíbily. Proto navrhuješ, že se
vrátíte.
Když nastal čas, hledaly jste odpočinek, proto jste hledaly peníze na
taxi. Ve skutečnosti jste kontrolovaly, zda jste vše splatily, a dělaly jste rekapitulaci. Viděly jste, jak probíhá odchod ostatních bytostí přes řeku Styx, ale
také jste viděly i jejich duchovní stravu, kterou přivážel autobus. Nyní jste
již hledaly místo, kde byste našly převozníka. Tuto službu jsi paní H. dlužila
jako její duchovní vůdce. Přivedla jsi ji do restaurace, která je symbolem všeho, co se ukrývá v jejím nitru. Sestupuje až na dno své duše a zde poznává
toho, kdo ji převede do Světla. Zde se ona sama rozhoduje, zda překročí
213
limit a odejde za Světlem. Zde utratí zbylé mince. Splácí tak poslední dluh
utrpením svého umírání. Schody představují překročení limitu. Přejde za
pomoci převozníka. Zde ji očekáváš jako její mateřská bytost.
Šalom!
Pád andělů
Všechny bytosti procházejí různými stupni duchovní urozenosti. Prvním
stupněm vysoké duchovní urozenosti jsou titáni, kteří neváhají pracovat pro
vesmírnou jednotu lásky ze všech sil a jsou pro úkoly lásky schopni obětovat i svůj život. Když titáni uzrají pro duchovní urozenost Božství, čeká je
náročná zkouška, kterou nazýváme „pád andělů“. Titáni musejí vykázat, že
je v nich tolik lásky, kolik náleží duchovně urozeným bohům, ať se ocitnou
kdekoli, tedy i v temných sférách, které někdy nazýváte „peklem“. Přeruší se
spojení s Otcem i s vesmírnou jednotou lásky a oni se od nich vzdálí. Čím
více se od nich vzdalují, tím náročnější zkouška je. Musejí dopadnout až na
dno. Není problém vykazovat lásku pod laskavými paprsky Boží milosti, ale
je to nesmírně náročné v temných sférách, kdy jste daleko od Otce, vesmírné jednoty lásky a jste odkázáni sami na sebe. I v nejhlubších temnotách,
kde jsou hrubé vibrace, musejí vykazovat svou lásku. I zde by měli pomáhat
nešťastníkům, kteří zbloudili a propadli se do temnot svého utrpení, které
pramení z malé víry v Nejvyšší princip lásky a stvoření.
Jakmile však pochopí a rozhoří se v nich jiskra Boží svatým plamenem
lásky, postupují za světlem Nejvyššího principu lásky a stvoření. Na této
cestě musejí překonat mnoho nástrah, ale když konečně znovu vstoupí do
světlých sfér, rychle se rozpomenou na svůj původ a spějí do vesmírné
jednoty lásky.
Ti, kteří přecenili své síly a vyžádali si tuto zkoušku předčasně, často
selhávají a spějí k eliminaci, protože se příliš připoutali k cestě duchovně
mrtvých. Někdy selhávají i ti, kteří byli vybráni, protože zkouška je skutečně náročná a složí ji jen ten, kdo je čistý, soucitný a láskyplný. Všem
je maximálně pomáháno, aby se včas vzpamatovali a zachránili. Pokud to
nedokážou ani s pomocí Boží, začínají od prvopočátku.
Ti, kteří skutečně touží po pravé lásce a nemyslí na pocty, které je očekávají, stanou před Otcem sice nazí, ale čistí. Ti vykázali pravou urozenost
Božství lásky.
Poznámka: Během této cesty se některým zjeví kniha z ákášických záznamů. Je to kniha, kde jsou zapsáni všichni, kteří podepsali velmistrům z temných
sfér magie bianko úpis. Od tohoto okamžiku nastoupili cestu duchovně mrtvých,
protože povýšili své sobectví nad zákony lásky. Tato kniha se zjeví jen tehdy,
když se bytost vlastním úsilím obrátila na cestě duchovně mrtvých a rozhodla
214
se, že se vrátí do vesmírné jednoty lásky i za cenu nesmírného utrpení. Jakmile
se jim kniha zjeví, znamená to, že mohou prosit Otce o vyškrtnutí z těchto
záznamů o duchovně mrtvých, protože se obrátili ke Světlu a jdou za ním.
Počítač
Ve své vizi dne 16. 3. 2003 byl pan P. Bu. na Komáří vížce a shlížel dolů
z vyhlídkové terasy. Pod ním v oparu viděl města s jinou architekturou a napadlo
ho, zda nejde o budoucnost. Pod ním táhla tři vozidla po silnici vzhůru tři trolejbusy. Vtom se vedle něho ocitla nějaká žena a chtěla ho líbat. To odmítal.
Všiml si, že má na tváři hnědou škrabošku. Byly jí vidět jen oči. Vzápětí se
objevil muž, také se škraboškou. Jak s nimi zápasil, vzpomněl si, že jistý druh
mimozemšťanů nesnáší vodu. Proto na ně začal intenzivně plivat a oni zmizeli.
Šel k autu, možná, že v něm všichni přijeli. Chtěl se ujistit, že uvnitř auta již
není nikdo nepřátelský. Auto bylo prázdné. Uvnitř byl počítač, a tak si řekl, že
si vše zapíše. Na obrazovku však bylo špatně vidět, protože mu svítilo slunce
do očí. Opodál stál panelák. Rozhodl se, že zajede do jeho stínu. Při couvání
„škrtl“ levým blatníkem o kamennou zeď. Zpomalil a byl již opatrnější. Dál
to šlo hladce.
Ocitl se v chodbě paneláku, v nějakém vestibulu. Počítač stál u okna a opět
ho oslňovalo slunce. Pan P. si řekl, že zatáhne žaluzie. Vtom šel okolo nějaký
děda a stěžoval si, že nemůže napravit své chyby. Pan P. mu odpověděl, že to jde
vždy. Muž mu oponoval, a tak ho pan P. napomenul, protože když nenapraví
své chyby nyní, bude je napravovat v příštím životě.
Pohled shora představuje objektivní pohled na život. Určitou životní
rekapitulaci. Výhled do budoucnosti je v tomto okamžiku zajímavý a velmi odlišný od dosavadního způsobu života. Tři vozidla, která táhnou tři
trolejbusy, představují magický vliv mužského principu na ženský. Role
vůdců či vládců se střídají podle toho, jak dopadne magické přetlačování.
Žena s mužem, kteří pana P. svádějí a mají škrabošky, představují mužský
a ženský princip velmistra i velmistryně. Pan P. s nimi zápasil a svůj souboj
vyhrál. Je již opatrnější a auto, které je symbolem jeho životní dráhy, je již
bez jejich vlivu. Má zde však počítač, který mu dosud zajišťoval spojení
s temnými sférami magie. I tohoto vlivu by se měl zbavit. Již s ním ani
nemůže pracovat, ale určitý vliv, který z počítače vyzařuje, mu brání, aby
ho jednoduše zlikvidoval a definitivně tak přerušil spojení. Místo toho hledá
možnost, jak by ho využil.
Jeho osvícení mizí. Lépe řečeno, skryje se před ním do stínu jeho předsudků. Ty představuje panelák. Okamžitě se mu otevírá cesta zpět. Milostí
Boží je však opět oslněn a nemůže počítač použít. Místo toho předstoupí
jeho druhé já a upozorňuje ho na chyby, kterých se opakovaně dopouští.
215
Pan P. ho poslouchá a napomíná. Během dialogu si objasňuje vlastní omyly
a chyby. Čtyři chyby jsou zrada, nevěra, pýcha a zneužití moci.
Pan P. demonstruje všechny bytosti mužského principu, které se dostaly
tímto způsobem do nerovnováhy a zradily samy sebe.
Dítě
Paní V. J. starší ve své vizi dne 28. 3. 2003 zalévá v ložnici krásné zelené
květiny. Na chodbě pracují údržbáři. Objeví se malé světlovlasé dítě, které chce
do ložnice. Zouvají mu boty a pouštějí ho dovnitř. Holčička tam radostně běhá,
paní V. ji pozoruje a přelévá květiny. Celá ložnice je zkropená. Najednou pozná,
že ta světlovlasá holčička jsem já. Laškuje se mnou, bere mne do náruče a já
se směji. Odchází se mnou na chodbu. Je tam menší stůl a tři židle. S námi
tam sedí ještě jedna bytost, která vše sleduje a kontroluje jako guru. Paní V. ji
vnímá jako mou dceru S. Vtom o sobě prohlašuji, že skončím v pekle, protože
on se nevzdal násilně zplozeného syna. On je můj manžel, který před lety
zemřel, a syn je moje žijící mladší dcera. Dodávám, že vím, co s tím budu dělat.
Prohlašuji, že to bude dobré. Když jsem mluvila, měla jsem na pravé tváři
černý kruh o velikosti dvoukoruny. Znamení na tváři je symbolem magického
vlivu a připoutaností, které mám zrušit. Když paní V. o své vizi přemýšlela,
vzpomněla si na film „Jestřábí žena“. Šlo o prokletí dvou milenců, které souvisí
s kletbou svatých dětí.
Vize ukazuje počátek tvého života ve hmotném světě. Odehrává se ve
vašem domečku v Kyjově, kde jsi žila s rodiči do svých tří let. Zde ti bylo
prvně zjeveno tvé poslání a ukázali se ti tvoji ochránci ze světlých sfér. To
jsou ti „údržbáři“.
Paní V. představuje tvoji sestru, která s tebou takto dováděla. Chtěla jsi
do ložnice, protože ta představuje nejhlubší dno srdce svatých dětí. Je to
třináctá komnata. Nemůžeš vstoupit do jejich srdce dříve, než poznají pravou lásku. Krásné květy, které paní V. zalévá, jsou květy lásky. Jsi šťastná,
že tě přijali do svého srdce. Odchod na chodbu a usednutí za stolek představují nástup do služby lásky, kterou jste Otci slíbili. Dcera S. jako guru ti
pomáhá rozlišovat pravdu od lži. Tvé prohlášení vysvětluje, jaký úkol jsi na
sebe vzala. Že osvobodíš agregory a pomůžeš eliminovat kletbu, která byla
vržena na všechny svaté děti. I ty jsi byla zasažena. Proto se zjevila na tvé
pravé tváři jako symbolický kroužek.
I ve hmotném světě jsem měla dole na pravé tváři pihu, která mi později
zmizela. Nebyla však tak veliká.
První část kletby již znáte a všichni jste ji prožili v minulých životech.
Pokud se reinkarnujete na planetě Zemi jako duchovní vůdcové, abyste tuto
planetu osvobodili od všeho, co bylo na ni s nenávistí vrženo, nebude vás
216
nikdo poslouchat. Pokud budete vykládat učení lásky, budou vás ve jménu
Boha trestajícího zabíjet. Pokud se zamilujete, nebude tato láska naplněna.
Budete se míjet se svou druhou polovinou duálu jako jestřábí žena se svým
milencem. Kletba byla zrušena a ze všech sňata a eliminována.
Děkujeme!
Poučení: Na posledním zasedání naší skupiny jsme se osvobodili od všeho
a očistili od posledních zbytků prokletí i negativity, která na nás během věků
ulpěla. Zbývají jen karmické následky našich činů, které je třeba postupně eliminovat láskou. Pro službu lásky jsme již připraveni. Výrazné pocity, které jsme
během práce cítili, byly důležité. Museli jsme i pod bloky pracovat a vykázat
svou obětavost i lásku.
Moje zranění bylo symbolem napadení strážce vesmíru a já jsem musela
vykázat, čemu dám přednost. Zda zvítězí mé sobectví a dám přednost hmotné
cestě, či budu důvěřovat Otci a vesmírné jednotě lásky a budu pracovat dál
a pokračovat cestou duchovní. V této chvíli existovala k našemu osvobození
pouze cesta duchovní. Odměnou mi bylo zázračné uzdravení a společné osvobození.
Dostali jsme se do bodu, kdy jsme na počátku zkoušky duchovní urozenosti
byli odpojeni od vesmírné jednoty lásky. Nyní jsme se vrátili a museli jsme se
sami napojit svými láskyplnými vibracemi a vstoupit do vesmírné jednoty lásky.
Byli jsme s láskou a radostí přijati. Jsme připraveni pro službu lásky. Prokázali
jsme, že cesta k Bohu je láska, že jsme této lásky hodni.
Děkujeme za ochranu a vedení, děkujeme za lásku, kterou jste nám vykazovali, kterou jste nás posilovali a se kterou jste nás vedli zpět do vesmírné jednoty
lásky k našemu Otci i Matce, k našemu Duchovnímu slunci.
Svaté děti
Když svaté děti opustily planetu Mars, aby pomáhaly pozemšťanům,
nebyly tak bezbranné. Stihla je sice kletba některých marťanů, ale současně jim Otec ponechal schopnost obrany, když byla překročena míra všech
útoků proti nevinným. Touto ochranou byly tři jehličky z čirého krystalu,
které byly zasazeny do bříška jejich ukazováku. Automaticky eliminovaly či
blokovaly zlo, které překročilo stanovené meze.
Protože jehličky vytvářely trojúhelník, domnívala jsem se, že jde o kletbu.
Později jsem zjistila, že je to naše ochrana, kterou nám Otec propůjčil.
Automaticky vymezuje limit, který nelze překročit. Většinou ho svaté
děti užívaly ve prospěch nevinně napadených. Jakmile útočník vyšle ve své
nenávisti smrtelný útok, jejich ruka se sama pozdvihne a útočník je uzavřen
ve světle, které nedovolí, aby náboj nenávisti napadl nevinného. Tím je
pomoženo oběma stranám. Oběti i útočícímu. Když útočník pochopí svou
217
chybu a zastaví útok, je vše v pořádku. Jinak se zahltí vlastní negativitou se
všemi důsledky, které z jeho útoku vyplývají.
Když jsme s paní P. konzultovaly tuto záležitost, bylo nám ukázáno, jak
takový útok vypadá. Z ukazováku svatého dítěte vyšlehne bílý proud energie,
který vytvoří elipsovitý obal okolo útočníka. Nad tímto obalem se zjeví zářící
pentagram. Ten je v pohotovosti tak dlouho, dokud útočník nezvládne svůj hněv
pod přílivem láskyplné energie. Pokud útočník nezvládne situaci, dostane se
mu toho, co vyslal. Velmi často umírá, protože jeho útok byl smrtelný. V tomto
případě světlo lásky neeliminuje útočníkovu negativitu, ale dává mu šanci,
aby se rozhodnul podle svobodné vůle. Světlo ho izoluje od oběti, takže se mu
dostane přesně toho, co vyslal. Když odpustí, světlo eliminuje tuto negativitu,
aby nikomu neublížila.
Tato záležitost mi byla zjevena při kontrole paní P. Najednou jsem měla
bolestivé impulzy na ukazováčku pravé ruky. Když jsem se na něho podívala,
viděla jsem dolíčky po krystalech. Vzdala jsem se této ochrany, jak mi bylo
naznačeno, a vedla prosby k Otci. Dolíčky zmizely. Cítila jsem se svobodná
a čistá. Potom jsem vše kontrolovala s paní P., která právě dokončila prosby
a zjistila, že slabě krvácí z prstu. Trochu jsme se polekaly, že odevzdáváme dar
Boží, ale bylo nám řečeno, že toto zařízení již nepotřebujeme. Zjevily se nám
svaté děti, které otevírají náruč a celé září. Ochranné světlo tryská z celé jejich
postavy.
Svaté děti jsou očištěny a zbaveny prokletí. Vstoupily do vesmírné jednoty lásky a jsou připraveny pro službu lásky ke slávě Božství vesmírné jednoty
lásky a jejich nejvyššího tvůrčího principu, kterým je opět láska. Kéž jsou
všechny bytosti šťastny!
Mír s vámi!
Děkujeme!
O fanatismu
Dne 8. 4. 2003 seděla paní H. He. s manželem na náměstí v Krnově v restauraci. Byli blízko hotelu Morava, který byl kdysi klášterem minoritů. Z hotelu
začali vycházet muži v černých kabátech. V první řadě byl muž s kardinálskou
čepičkou. Byl to kardinál s biskupy. Tolik skutečnost.
Když poprosila o obrazy, obestřela ji hrůza, protože uviděla jejich podoby
z éry fanatismu a inkvizice. Začaly vyzvánět zvony na kostele sv. Martina
a paní H. vedla prosby k Otci, aby lidstvo bylo chráněno před fanatismem.
Bylo 18 hodin.
Ve čtvrtek o tom vyprávěla na setkání se skupinou a všichni vedli prosby za
Krnov i s jeho obyvateli, za celý národ a lidstvo vůbec. Vedli prosby i za vládce
a paní E. zahlédla, jak jeden černokněžník stojí na věži nějakého kostela v Pra218
ze a křičí: „My máme pravdu!“ Když byly vedeny prosby za ochranu všech lidí
před mágy, začal se černokněžník hroutit a zmizel. Potom byly vedeny prosby
za všechny bytosti, které trpěly pod jejich vládou a byly ve jménu víry mučeny
a zabíjeny. Paní E. zahlédla křehkou ženskou bytost, jak jde, v ruce drží košík
s květy a rozhazuje na cestu růžové květy lásky. Paní L. zahlédla duhové koryto
řeky, ze kterého tryskaly vodotrysky a na konci zářilo slunce.
Na závěr setkání, když všichni děkovali Otci, viděla paní E. květinu plnou
růžových semen. Na obloze zahlédli jen ústa Otce, která se na ně usmívala.
Potom zahlédli pole se snopy obilí, dále zorané pole kropené deštěm a nakonec
lán pole plný květin. Ukázala se dívka s chlapcem, asi desetiletí, drželi se za
ruce a zpívali „Zlatá brána otevřená…“ Potom se zjevily čtyři ruce, vzájemně se
stiskly a vytvořily symbol harmonie obou principů, „X“. Na závěr všichni vysílali
lásku všem skupinám v Čechách a na Slovensku. Paní H. viděla, že se všichni
držíme za ruce a proudí mezi námi láska.
Děkujeme!
Křehká žena představuje očištěný ženský princip, který rozdává lásku
všem. Krášlí cestu za světlem Nejvyššího principu lásky a stvoření květy
lásky. Duhová záře řeky a vodotrysků je nejvyšším zdrojem pravého poznání a lásky. Slunce je vaše Duchovní slunce, které vás očišťuje a posiluje.
Růžová semena jsou semínka lásky, která se rodí z dobrých skutků vaší
lásky a soucitu. Snopy obilí představují žeň vašeho myšlení a cítění, vašich
skutků. Zorané pole je připraveno k setbě lásky. Bylo zkropeno a zazelenalo
se pod vláhou slz, které jste prolili na cestě lásky, když jste byli soucitní
a laskaví k trpícím bytostem.
Teprve tehdy může vzklíčit setba pravé lásky! Vzklíčí v podobě prostých
květů lásky, protože pravá láska je neokázalá. Tehdy je vše připraveno pro
mystickou svatbu. To je pravá slavnost grálu. Mužský a ženský princip jsou
očištěny a oba principy splývají v lásce a harmonii.
Mír s vámi!
Očista
Dne 10. 4. 2003 se sešly paní L. s paní R. a paní D., aby dokončily očistu,
protože neměly pocit, že jsou úplně hotové. Nejprve se chtěly zbavit připoutanosti a zjevil se jim velký úpis a ony stály uvnitř úpisu. V úpisu se stále doplňovaly
řádky, dokud nezrušily negativní program. Uviděly postavu, která měla kolem
krku řetěz a na něm dvanáct kamenů. Byly již značně zmenšené. To vše musely
rozpustit láskou.
Dvanáct kamenů je dvanáct agregorů.
Objevila se tmavší bytost, která měla dlouhé černé ruce, potom pentagram,
který se nakonec změnil v kruh bytostí, které byly spojeny pažemi a vždy uči219
nily jeden krok vlevo a potom hned vpravo. Prakticky přešlapovaly na místě.
Když vše vyprosily, zjevilo se jim obětní místo, dlouhé rohy a temné písmeno
„L“. To vše představovalo sílu spojenectví mágů, tedy i magie. Vedly prosby za
oběti magie, které byly připoutány ke svému utrpení, ale i za agresory. Vedly
prosby z pozice obou zastoupených stran. Prosily, aby byly všichni zbaveni jedu
nenávisti, tedy i ony, a prosily, aby jejich myšlení, cítění, vidění i slyšení bylo
očištěno. Odevzdaly všechny zbývající magické pomůcky: pečetní prsten, poháry
zla a jedu, berle i trojzubce. Vyprošovaly místa na planetě, která byla označena
trojzubcem a připravena pro živelné katastrofy. Trojzubec musel být vyjmut,
eliminován a zneužité živly zharmonizovány. Místa musela být očištěna a prozářena láskou. To vše samozřejmě s pomocí Boží. Vracely knihy a kartotéky, ale
také dva stříbrné náramky na pažích. Potom se vzdaly falešných idolů, bouraly
a eliminovaly své modly a nakonec prosily, aby chrám magie byl vyškrtnut
z příslušných ákášických záznamů všude, kde je to třeba. Chrám byl rozebrán
a eliminován ve jménu Nejvyššího principu lásky a stvoření.
Každý z vás by si měl ověřit, zda má tento „generální úklid“ hotový.
Blahopřejeme!
Děkujeme!
Svaté dítě
Dne 16. 4. 2003 paní Z. ze slovenské skupiny viděla na posteli muže v dlouhé bílé košili, který jí připomínal hlavní postavu z Molliérovy hry „Zdravý
nemocný“. Ležel na posteli na zádech, lomil rukama i nohama a bědoval. Vtom
uviděla nahoře okénko, ze kterého „vyčuhoval“ asi dvouletý chlapeček. Měl
blond vlásky a jasně červenou vestičku. Byla vidět horní polovina těla. Nejvíce
paní Z. zaujal pohled jeho očí. Byly velmi moudré, vše chápající. Šel dolů, aby
pomohl naříkajícímu člověku. Jeho pohled byl laskavý, láskyplný. Věděl vše.
Paní Z. byla překvapena tou moudrostí.
Potom se jí změnil obraz. Dole na planetě Zemi se dítě změnilo v děvčátko.
Byly mu asi tři roky, sedělo na zemi a okolo sebe mělo hračky. Holčička byla
oblečená do sytě modrých šatiček se širšími ramínky. Měla trochu delší blond
vlásky. Podívala se na ni a byly to opět tytéž usměvavé moudré a laskavé oči,
které vše chápaly. Pro paní Z. to byl silný citový zážitek.
Naříkající muž je symbolem duchovního stavu současného lidstva. Svaté
dítě jde opět na pomoc tak, jak slíbilo s ostatními svatými dětmi. Chlapeček
představuje mužský princip, ale barva jeho vestičky naznačuje, že se reinkarnuje jako ženský princip. Bude se svými bratry a sestrami vykládat pravé
učení lásky, které bude očištěno od všech předsudků. Bude ukazovat cestu
za světlem Boží lásky.
„Cesta k Bohu je láska, láska je cesta k Bohu!“
220
Pád velmistra
Po slavnosti svatého grálu v Krnově se paní H. He. probudila v okamžiku,
kdy spolu s ostatními skládala slib služby lásky. Slyšela slova: „Tak přísaháme!“ Vše bylo prozářeno láskou. Na jejich hlavy padala zářivá mana a každý
z nich obdržel světelnou misku plnou zářící tekutiny. Byl to obřad svatého grálu,
kdy stvrzovali bratrství s vesmírnou jednotou lásky.
Když předstupovali před radu nejvyšších, která předsedala této slavnosti,
stoupali všichni po levé straně schodů vzhůru do Světla. Po pravé straně schodů
se propadlo černé tělo velmistra do temných sfér.
Byl shledán duchovně mrtvým. Ani před tváří Boží nepocítil lásku,
pouze sobectví. S ním byla svržena i vláda magie. Jeho ženský princip
je zatím zkoušen. Pokud velmistryně složí všechny zkoušky a obrátí se
na cestě duchovně mrtvých ke Světlu, může být zachráněna. Tuto lásku
však bude muset prokazovat v každodenním životě hmotném. Je třeba,
aby se vzdala svého úřadu v temných sférách magie, své moci i darů magie.
Musí požádat, aby magie byla vyškrtnuta cestou milosti Boží z ákášických
záznamů. Vzdá se své pomsty i protekcí, odevzdá kompetence Otci, dá
všem svobodu a poprosí za odpuštění. Vysloví, že odpouští, a odevzdá se
milosti Boží.
Když se osvobodí, čeká ji těžká a náročná cesta očisty a usilovné práce
na sobě samé. Tato cesta ji přivede před tvář Boží. Tam bude zvážena její
touha po nápravě omylů a chyb. Tam bude prověřena opravdovost touhy
po pravé lásce. Pokud zvítězí pýcha a sobectví, nezažehne se v ní jiskra
Boží ani před tváří Otce. Bude shledána duchovně mrtvou a podle zákonů
rovnosti propadne do míst, kde proběhne eliminace. Ztratí svou původní
identitu. Bude žíhána ohněm a mrazem a bude čekat na vzkříšení bleskem
Božím. Pak bude začínat od prvopočátku. Krystal, virus… Bude to její nová
šance. Pokud v ní bude hořet pravá láska, bude jí poskytnuta maximální
pomoc a všichni se budou radovat z jejího návratu.
Poznání: Svist gilotiny se ozve vždy, když se odděluje důležitá etapa očisty,
zejména tehdy, jde-li o karmy z éry francouzské revoluce.
Každá kletba v sobě skrývá negativní program. I ten musí být eliminován.
Doplnění: Poslední šance duchovně mrtvých. Jsou povoláni před tvář Boží
– vesmírnou jednotu lásky. Jsou prozářeni jejich láskou, aby se rozzářila jiskra
Boží v nich. Pokud se tak nestane, padnou na základě rovnosti do míst, kde
jsou eliminováni.
221
Vedení proseb
Paní R. dne 19. 4. 2003 začala opět vyprošovat magii a vazby s velmistrem
a velmistryní. Chtěla odevzdat protekční úpisy, ale místo toho odevzdala dva
dlouhé žluté úpisy. Věděla, že jsou za mužský a ženský princip. Byly spojené
dlouhým poutem. Na ruce pocítila okov a ten byl připojen černým řetězem
k tomuto poutu. Když si vše prohlédla důkladněji, zjistila, že jde o svatební
smlouvu s panem J. O. z Jantaru. Odstoupila od smlouvy, zřekla se všeho
a prosila o její vyškrtnutí z ákášických záznamů a eliminaci všeho, co k tomu
náleží. Tedy i protekcí a výhod. Když chtěla okov odemknout, viděla, že od něho
vede mnoho pout. Pochopila, že se tyto vztahy i s pouty týkají všech agregorů.
Prosila, aby předstoupili a připojili se k prosbám. Náhle tam bylo všech dvanáct agregorů a od každého vedl řetěz s úpisem ke společnému poutu. Každý
z agregorů vyjmul klíče a odemkl pouto na úpisech a potom na svém zápěstí.
Řetězy byly vhozeny do jámy k eliminaci. Odprošovali mužský a ženský princip
a stahovali z nich svou negativitu. Potom teprve bylo možné vyprosit originály
s kopiemi úpisů, které se vztahovaly ke knihám protekčním.
Když paní R. chtěla vyškrtávat jména z protekčních knih, zjistila, že jsou
pod kamennou placentou jištěny sedmi zámky. Po odstranění těchto překážek
vyjmula z placenty ještě jednu velkou černou knihu, ve které byli zapsáni
velmistr a velmistryně. Když vše vyprosila a eliminovala je jako produkt své
magické tvorby, chtěla pokračovat a vyprosit ostatní knihy, ale měla je opět
jištěné kamennou placentou se sedmi zámky. Musela tedy celý postup znovu
zopakovat.
Prosila za odpuštění všechny bytosti, které zavedla na cestu magie. Prosila
za odpuštění všechny své oběti a protivníky. Omlouvala se za své špatné vlastnosti, které získala na cestě duchovně mrtvých a kterých si tenkrát velmi cenila. Nyní, když tuto cestu opustila, ji velmi brzdí a vadí, že je směnila za své
ctnosti. Omlouvala se všem, kteří pocítili její pýchu a sobectví na vlastní kůži.
Omlouvala se Otci za pokřivený hodnotový žebříček. Omlouvala se i těm, kterým ho vštěpovala. Vyprošovala triády, pentagramy a eliminovala svou magickou tvorbu, jak nejlépe s pomocí Boží uměla. Očišťovala i stromy života. Když
chtěla vzkřísit učení lásky, musela odstranit třetí kamennou placentu a teprve
potom pod ní nalezla její čisté světlo. Odměnou jí byl karmický balíček, který
směla vyprosit.
Nářek planety
Ve své vizi 24. 4. 2003 paní R. přišla s nějakými lidmi do neznámého bytu,
aby si povídali. V místnosti byla modrá vanička s průzračně čistou vodou.
Ležela jsem v ní já a mohutnější žena středního věku mně nadzdvihovala hla222
vu a omývala moji tvář. Dělala to proto, že jsem měla vysoký tlak a omývání
chladnou vodou mi mohlo přinést úlevu.
Paní R. prošla s lidmi do vedlejší místnosti a začala jim něco vysvětlovat.
V ruce držela cosi malého a bílého. Ukazovala to lidem a ptala se jich, kolik
je deset a deset. Muž, který měl odpovědět, s tím měl problémy. Paní R. se mu
snažila pomoci a vysvětlovala, že jedna a jedna jsou dvě a potom již stačí, když
za dvojku přidá nulu. V tu chvíli zaslechla za zavřenými dveřmi tichý nářek.
Okamžitě nechala výkladu a šla do místnosti, ze které se ozýval nářek. Viděla
mne, jak naříkám. Ležela jsem celá ponořená do vody, ale netopila jsem se.
Voda mi nevadila v dýchání. Žena, která mne před tím ošetřovala, tam nebyla.
Paní R. mi pozdvihla hlavu a začala ji omývat. Tvář jsem měla rudou. Tlak byl
strašlivý. Paní R. cítila bezradnost a smutek. Chtěla mně pomoci, ale nevěděla
jak, protože to, co činila, nestačilo.
Jde o alegorii vesmíru a o péči harmonie v něm. Byt představuje vesmír.
Lidé, kteří doprovázejí paní R., se připravují na reinkarnaci na některé z planet. Ona jim vysvětluje nutnost zachování rovnováhy mužského a ženského
principu, aby dosáhli harmonie. Mužský princip má s pochopením velké
problémy, protože dosud zaujímal nadřazený postoj a narušil harmonii ve
vesmíru.
Modrá vanička představuje hmotnou podobu planety Země a ty představuješ její duchovní podstatu. Silná žena středního věku je ženský princip
této planety, který se má ujmout vlády. Sílu načerpal z utrpení poroby, které
byl podroben. Snaží se ulevit nátlaku, kterému byla planeta podrobena,
protože nebyly respektovány její potřeby, aby byla zachována její harmonie
a duchovní, energetické i hmotné zdraví. Upozorňuje, že živly byly zneužity,
že bude docházet k ekologickým katastrofám, pokud o planetu nebudete
řádně pečovat.
Paní R. pokračuje ve výuce a přípravě mužského i ženského principu
lidstva. Představuje zde všechny duchovní učitele. Nářek planety se znovu
ozývá, aby nepodceňovali její stav a pomáhali ze všech sil oba principy
společně a v harmonii a nestarali se o to, zda mají nadvládu či jsou porobeni. Jedině čistá láska bez připoutaností může zachránit vaši planetu a celý
vesmír. Aby byl zdravý i s planetami a jejich obyvateli, musíte pečovat o to,
aby byla opět nastolena rovnováha.
To můžeme dokázat pouze každodenním úsilím o porozumění a pak se
to projeví pravými skutky lásky, které se projevují zdánlivými drobnostmi,
ale vyžadují naši neustálou pozornost, kterou bereme jako samozřejmost,
ale máme tendenci tyto každodenní projevy lásky podceňovat a zapomínat
na ně.
223
Poslední šance duchovně mrtvých
Když mágové na cestě duchovně mrtvých zmařili všechny možnosti
pro návrat na cestu lásky a uhasili jiskru Boží v sobě, jsou povoláni před
radu nejvyšších a vesmírnou jednotu lásky. Tehdy je Otec naposled osvítí
Duchem svatým a jsou prozářeni láskou. Uvidí všechny své omyly a chyby.
Pokud pochopí a znovu roznítí jiskru Boží v sobě, popraskají okolo nich
skořápky zla, jsou podpořeni láskou vesmírné jednoty lásky a jsou zachráněni. Obrátí se na cestě zmaru a jdou za světlem Boží lásky. Pokud se tak
nestane a jejich srdce zůstanou kamenná, padnou na základě rovnosti do
míst, kde jsou eliminováni. Jejich podobou jsou kamenní titáni. Je to znak
tvrdosti jejich sobectví, pýchy a neschopnosti přijímat a cítit lásku. Jsou
neschopni se vyvíjet dál a jejich inverzní vývoj dosáhl vrcholu, proto musejí
být eliminováni. Ztratí svou jedinečnost a po očistě ohněm a mrazem čekají na vzkříšení bleskem Božím. Začínají svůj vývoj od prvopočátku. Mají
novou šanci jít za světlem Boží lásky.
Další poznání: Na posledním sezení skupiny jsme byli svědky zrození
Venuše. Byla to éra olympských bohů. Venuše přinášela lidstvu dar čisté lásky,
která byla v harmonii s duchem i hmotou. Špinavý závoj, který na ni hodila
žárlivá bohyně, tento dar v očích lidstva pošpinil. Tak se stalo, že závist a žárlivost pošpinily nejkrásnější dar bohů, který byl kdy lidstvu věnován. Do dnešních
časů se z něho lidé neumějí radovat.
Až se lidé očistí od vlastní mravní špíny, pochopí podstatu pravé lásky
a nebudou ji špinit svými předsudky.
Strom života pravého učení lásky byl již zasazen do této planety. Je
krásný a ztepilý. Záleží jen na vás, bude-li zdravý a bude vydávat plody
svého učení.
Mír s vámi!
Když jsem léčila, vtíral se mi do mysli obraz transformátoru, který vyplňoval
strom života pacientky a byl napojen na vesmírný computer mágů. Bylo to dost
děsivé, protože doslova vyhlodával kmen stromu jejího života. Pochopila jsem, že
toto propojení mágů vede k inverznímu vnímání a ztrátě svobodné vůle. Posléze
k duchovní i hmotné zkáze.
Na setkání skupiny bylo nejprve nutné trafo odříznout od vesmírného computeru a izolovat ho. Potom bylo nutné odpojit uzemnění za ženský princip
a potom za mužský princip. Vypadalo to jako zakotvení. Opět jsme ho odřízli
a izolovali. Potom jsme zjistili, že obsahuje parazitující strom života transformátoru, a tak bylo nutné opět odevzdat úpisy a prosit, aby byly vyškrtnuty
z příslušných ákášických záznamů, a celý transformátor jsme i s ideou a stromkem života (transformátoru) eliminovali. U někoho bylo nutné vše rozebrat
jako magickou konstrukci. Všude to bylo jinak jištěno. Nesmí se zapomenout
propustit věřitele, mstitele a služebníky a rozebrat veškeré jištění s kletbami
224
a negativními programy. Potom již byla eliminace s pomocí Boží dokonalá.
Dutý kmen stromu života bylo nutné vyčistit a bylo nutné vést prosby k Otci,
aby dřeň stromu života byla doplněna a obnovena tak, jak je to pro tuto bytost
přirozené. Vše tak, jak moudrost Boží dovolí.
Potom jsme prosili, aby zbytky přediva, které je spojovalo s ostatními mágy
přes trafo či computer, byly laserem lásky eliminovány. Pak jsme odevzdali
kompetence a prosili o zásah cestou milosti Boží tam, kde jsme něco pokazili
či neudělali. Omluvili jsme se Otci a radě nejvyšších a poprosili Otce o návrat
svobodné vůle, které se tak lehkomyslně vzdali. Nakonec poděkovali a odevzdali
se ochraně Boží. Byli svobodní.
Vedli jsme prosby o očistu a harmonizaci mužského a ženského principu.
Stejné ovládací zařízení bylo instalováno na naší planetě. Vedli jsme prosby
tak, jak Otec dovolil. Prosili jsme o posílení Nejvyšším principem lásky a stvoření a prosili o prozáření láskou i vesmírnou jednotou lásky.
Děkujeme!
Připomínám, že na počátku vedení všech proseb se předpokládá, že prosíte
Otce o vedení, ochranu a všechny bytosti za odpuštění. Potom se odevzdávají
úpisy a prosí se o jejich vyškrtnutí z ákášických záznamů. K tomu všemu musíte
mít souhlas Otce, obou rad i Jitřního anděla.
Pověření
Nikdy nevíme, jaké poučení nám přinášejí lidé z našeho bezprostředního
okolí. Léta jsem chodila k obvodní lékařce, se kterou jsem sice dobře vycházela,
ale neměla jsem potuchy, že je mezi námi bližší vztah.
Jednoho dne jsem přišla pro předpis na léky a zjistila jsem, že paní doktorka zemřela. Velice mne její smrt zasáhla. Vzpomněla jsem si na náš poslední
rozhovor. Nesla v sobě již znamení odchodu a já jsem zděšeně pronesla: „Paní
doktorko, vy jste nemocná.“ Ona chvíli přemýšlela a pak jen pronesla: „Ano.“
Tím jsme obě pokládaly věc za vyřízenou a já jsem se s ní rozloučila s přáním,
aby se brzy uzdravila. Potom jsem vše pustila z hlavy. Nikdy si nestěžovala,
a nyní byla pryč. Pozdě jsem litovala, že jsem jí neuměla dát lépe najevo svou
vděčnost i své sympatie. To bylo pro mne ponaučení, abych se neostýchala dát
najevo své přátelství včas. Usedla jsem a čekala, až mi jiný lékař napíše recept.
Bylo mi smutno a rmoutila jsem se sama nad sebou.
Najednou byla zde. Děkovala jsem jí za vše, co pro mne učinila, a omlouvala jsem se za vše, čím jsem ji možná zraňovala. Velkoryse nad tím mávla
rukou, rozloučily jsme se a já jsem měla tu čest ji převést do Světla k Otci.
Velice k němu spěchala. Děkovala jsem Otci za tuto milost. Bylo to krásné
a poučné rozloučení.
Jak dny míjely, nešla mi z mysli. To jsem již věděla, že přehlížím důležité
225
impulzy. Kontrolovala jsem, zda jsem nepřehlédla nějakou skrytou připoutanost, ale vše bylo v pořádku. Smutek nad jejím skonem mne však neopouštěl.
Něco nebylo v pořádku.
Ve středu dne 7. 5. 2003 ke mně přišla paní L. a lékařka se mi opět zjevila.
Ptala jsem se, zda má Otcův souhlas, a byla jsem ubezpečena, že ano. Vysvětlila
jsem paní L. situaci a prosila ji o kontrolu, abych se nedopustila nějaké závažné
chyby. Bylo mi divné, že tolik truchlím, když nejsem připoutaná a za jejího
hmotného života jsme se stýkaly jen povrchně. Bylo nám zjeveno toto: Stály jsme
proti sobě, dotýkaly jsme se dlaněmi, naše prsty směřovaly dolů. Zalila mne
láska, která mezi námi proudila. Uvědomila jsem si, že zastupujeme mužský
a ženský princip. Po mnoho životů jsme se spolu stýkaly jako přátelé. I v tomto
životě byla mou přítelkyní a chránila mne.
Paní L. se zjevily schody, které vyplňovaly vývojovou osmičku, a my dvě jsme
po nich scházely dolů. Za námi se zavinoval film životních příběhů stvořitelů.
Když jsem vedla prosby k Otci, zjevil nám, že nás spojuje společný úkol, kterým
nás pověřili stvořitelé světlých sfér se souhlasem Otce. Za éry rozkolu mezi
stvořiteli došlo k chaosu a někteří ze stvořitelů sestoupili na cestu duchovně
mrtvých a zneužívali nejnovějších vědeckých poznatků pro své sobecké plány
na úkor bezbranných.
Stály jsme proti sobě a mezi námi se objevily dva půlkruhy pravomocí,
které zatím vytvářely „X“, protože byly k sobě otočeny oblouky. Kdykoli bylo
třeba, spojily se naše půlkruhy mužského a ženského principu v okruh pravomocí Božích. V té chvíli se kruh zalil Božím světlem lásky. Tak se dělo, kdykoli
došlo ke střetu stvořitelů duchovně mrtvých se stvořiteli světlých sfér. V této
chvíli jsme byly předvolány, došlo ke spojení a okruh kompetencí posílený
vesmírnou jednotou lásky eliminoval přebujelou negativitu a posiloval svou
láskou oběti zvůle stvořitelů duchovně mrtvých. Tento okruh byl symbolizován
dvěma náramky, které se během vedení našich proseb otevíraly a odkryly zlatý
řetěz připoutanosti mužského a ženského principu. Tím nám bylo naznačeno,
že nastal čas, abychom vše vyprosily a oba náramky i s řetězem odevzdaly
Otci. Pochopila jsem, že musíme odevzdat i pověření, protože nastal čas hodnocení.
Prosila jsem Otce, aby předstoupili stvořitelé, kteří nás pověřili tímto úkolem
a vybavili nás pro boj s duchovně mrtvými stvořiteli. Viděla jsem, že stoupáme
opět po schodech, které vyplňují vývojovou osmičku. Tentokrát jsme stoupali
vzhůru a za námi se odvíjel film všech životů, kdy jsme bojovali proti duchovně
mrtvým. Stanuli jsme před Otcem, radou nejvyšších a Jitřním andělem i před
zástupci vesmírné jednoty lásky. Po naší levici stáli stvořitelé světlých sfér a my
dvě jsme se ocitly v kruhu mateřských bytostí jednadvaceti svatých dětí, které
nám pomáhaly v uskutečnění úkolů vyplývajících z pověření. Po obvodu kruhu
viděla paní L. jednadvacet sedmiček. V rukou jsme držely pouzdra s pověřením ze světlých dřevěných lišt. Ta nás chránila cele i se stromem života. Toto
226
pověření jsme podle protokolu odevzdaly Otci k vyhodnocení a odevzdaly jsme
se milosti Boží.
Dokonáno jest!
Dodatek: Byla nám ukázána cesta, kterou jsme museli projít společně za
mužský a ženský princip, aby došly k harmonii. Museli jsme projít temné sféry
magie, proniknout bleděmodrou dimenzí do světlých sfér. V té chvíli se nám
zjevila francouzská vlajka a heslo „Volnost, rovnost, bratrství“. Je to heslo zneužité francouzské revoluce, která byla soubojem duchovně mrtvých stvořitelů
se stvořiteli světlých sfér. Potom jsme šli cestou očisty se všemi láskyplnými pro
mísu služby pravého učení lásky. Pak jsme uviděli duhovou spirálu, která se
točila do minulosti.
To znamená, že vývojové chyby duchovně mrtvých stvořitelů jsou
napraveny a lidstvu budou zjeveny cesty k nápravě. Cesta k pravé lásce je
otevřena. Trojjedinost obou principů je vyrovnána. Vše je připraveno pro
budování Zlatého věku lidstva.
Objevuje se hvězda betlémská, která nás povede za světlem pravé lásky.
Tato hvězda je symbolem lásky bez připoutanosti. Je cestou vaší spásy,
protože cesta k Bohu je láska. Karmy mužského a ženského principu planet
Země a Jantaru jsou vyrovnány.
Mír s vámi!
Závěrečná očista
Dnes byla uzavřena důležitá etapa očisty duchovní sféry hmotného světa.
To znamená, že určitý čas budeme mít výrazné impulzy a zkoušky, protože se
urychleně budou vybíjet zbytky zralých karem i s otisky. Současně se otevírá
nová etapa očisty na úrovni energetické. Přípravné období se u většiny z nás
bude projevovat pocitem palu v krevním oběhovém systému. Nejde však o krevní
systém, ale o systém energetický. Až zvládneme nápor této energie, budeme
vzati do výcviku pro práci v pohádkové říši elfů a živlů.
Příprava je velmi náročná. Jako vždy se naše pravomoci rozšiřují a práce
na této úrovni je signalizována velice bolestnými impulzy. Nejprve jsem byla
vtažena do míst, kde se to hemžilo parazity, kteří měli původ ve vodním živlu.
Byli ohromní, měli plno žahadel a snažili se vždy zakotvit v dřeni stromu života.
Jakmile se jim to podaří, musí se každá přísavka, včetně zakotvení, vyprošovat
zvlášť a žádat, aby byla vyškrtnuta z ákášických záznamů a odchycena do
zvláštních izolačních vaků i se zárodečnou masou. Prodírala jsem se mezi nimi
a byli ohromní. Práce s nimi byla velmi únavná. Jako vše, co se teprve učíme.
Potom jsem skládala zkoušky. Najednou šlo vše hladce a já jsem byla ráda, že
tuto etapu mám za sebou.
Byla jsem vyzvána Otcem, abych z pověření rady nejvyšších požádala o povo227
lení ke vstupu do elfí říše a přednesla duchovním vůdcům a vládcům této říše
návrhy rady nejvyšších. Po určitém zaváhání byl vstup povolen. Prokázala jsem
se pověřením a přednesla žádost a návrhy rady nejvyšších. Žádost byla přijata
a bylo mi uděleno i jejich pověření. Obě rady se setkají, aby projednaly formy
spolupráce a udělení kompetencí těm, kteří budou pověřeni plněním úkolů obou
stran. O výběru kandidátů budou rozhodovat obě strany. Bude dohodnuta příprava pro práci v jejich dimenzi. Musíme poznat zákonitosti jejich říše, abychom
se z neznalosti nedopouštěli chyb.
Když padlo rozhodnutí, stalo se jednání méně oficiálním a někteří z nich
mne poznali a hlásili se ke mně. Měla jsem velkou radost, že na mne nezapomněli. Bylo to krásné shledání. Poznali ve mně všechny podoby minulých
životů, které jsem s nimi prožila. Potom nastal čas odchodu a já jsem byla
opět pozdvižena před radu nejvyšších, abych tlumočila návrhy rady nejvyšších
elfí říše. Jen mi bylo divné, že zde již nebylo tolik světla, jak jsem si pamatovala. Pochopila jsem, že i sem byl zavlečen rozkol mužského a ženského
principu.
Jakmile bude dohoda stvrzena, začne intenzivní výcvik kandidátů a příprava
pro práci v říši elfů. Na základě zkoušek budou vybráni kandidáti. Předpokládá
se, že svaté děti se přihlásí dobrovolně. Náš mozek bude uzpůsoben této dimenzi
a budeme pracovat v duchovní sféře hmotné i energetické.
Děkujeme za tuto milost i čest!
Základní etapy výcviku: Palčivý pocit toku vlastní energie. Abychom mohli
vstoupit do říše elfů, musíme se očistit od parazitů, se kterými žijeme v souladu,
ale pro říši elfů jsou velmi nebezpeční. Musíme se naučit chránit před jejich
parazity. Silnější tok energie nám umožňuje se očistit od nebezpečných vodních parazitů, kteří jsou zakotveni na stromě našeho života. Jsou předobrazem
našich chorob. (Například rakovina a podobně.) Rychlejší kmitočet energie způsobuje, že červi sami opouštějí naše tělo. Je to provázeno intenzivním šimráním.
Je jich veliké množství, patří do naší dimenze. Jsou všude okolo nás i v nás.
Současně probíhá přeměna naší energie. Stává se jemnější a rychlejší. Zvyšuje
se její tvůrčí schopnost. Stáváme se čistšími a láskyplnějšími.
Setkání v Bardejově
Setkání všech našich skupin z Čech i Slovenska bylo nesmírně důležitým
mezníkem. Konalo se ve dnech 23. 5. až 25. 5. 2003 v Bardejovských lázních
na Slovensku. Ubytováni jsme byli v lázeňském domě „Ozón“ a sešlo se nás
celkem šedesát pět z Trebišova, Banské Bystrice, Krnova a z Teplic. Hostitelé
z Trebišova museli překonat mnoho překážek, ale nakonec se vše podařilo
a prostory pro naši práci byly zajištěny.
Děkujeme!
228
Setkání bylo zahájeno v koncertním sále hotelu „Astoria“ v 15 hodin a ukončeno dne 25. 5. 2003 požehnáním a slavností svatého grálu asi ve 12.30 hodin.
Děkujeme za obětavost a lásku, se kterou bylo vše připraveno.
Bylo to nádherné setkání. První etapa naší práce je u konce. Očista duchovní sféry planety Země, která trvala tisíce let, byla hotova. Zkouška agregorů,
která se nazývá „pád andělů“, je skončena. Svaté děti (i agregoři) se navrátily
ke svému Otci očištěné a šťastné, protože osvědčily svou duchovní urozenost
a opět našly své místo ve vesmírné jednotě lásky. Vykázaly, že jsou láskyplné
i v těch nejtěžších životních podmínkách. Prokázaly, že jsou hodny úkolů, o které
se ucházely. Mohou se účastnit prací na budování Zlatého věku lidstva jako
duchovní učitelé. Kletba marťanů z nich byla sňata. Také budou pracovat na
vzkříšení života na planetě Marsu – Jantaru. Ti, kteří se osvědčili, mají možnost
se ucházet o účast v misi, která bude pracovat na očistě zneužitých živlů v různých paralelních dimenzích hmotného světa.
Tyto záležitosti jsou neblahým dědictvím „stvořitelů“, kteří se zpronevěřili
svému slibu, že budou ctít vesmírné zákony lásky. Mise byla založena na žádost
stvořitelů, kteří zůstali věrni svému poslání. Ti, kteří byli vybráni pro tuto misi,
budou úzce spolupracovat s pravými stvořiteli.
Děkujeme za tuto milost!
Po celé tři dny jsme pociťovali přítomnost a milost Boží. Byla zde i rada
nejvyšších a chránila nás vesmírná jednota lásky. Bylo to nádherné, jejich
láska nás posilovala a laskala. Byla to ta nejkrásnější odměna, kterou nám
dali pocítit. Byli s námi a radovali se s námi. Bylo nám uděleno mnoho milostí
a darů. Neumíme vyjádřit své pocity štěstí, že jsme opět zpět, v náruči Boží.
Obdrželi jsme mnoho darů, které budeme potřebovat pro další práci. Nyní
teprve nastal pravý čas naší práce, abychom splnili své poslání, kterým jsme
byli milostí Boží pověřeni. Nový čas výcviku nastal. Otevírá se před námi nová
etapa intenzivní práce.
Děkujeme za tuto čest!
Poznámky: Pokud jste již byli přizváni pro práci v dimenzi živlů, budete po
určité době pracovat samostatně, a bude proto třeba, abyste po skončení práce
na očistě tuto dimenzi za sebou uzavřeli přirozeným způsobem. Je samozřejmé,
že se musíte nejprve zeptat Otce, zda jste učinili vše, co se od vás očekávalo.
Nezapomeňte, že v dimenzi živlů musíte na závěr pročistit živly i s jejich oběma
principy, zharmonizovat a požehnat jim ve věcech dobrých. Potom požádáte
Otce o tutéž milost pro živly vámi očištěné. Otec dokončí to, pro co vy jste neměli
kompetence.
Proveďte si kontrolu, někteří z vás mají ještě ohromné knihovny pomsty,
prokletí a otroků, včetně knih protekcí, vládců a poddaných. Zřejmě jsou tyto
knihovny ve všech dimenzích, kde jsme žili. V poslední části knihovny je vitrína
s amuletem. Je to cosi, co odpovídá příslušnému amuletu moci. Někdo ho má
zavěšený na masivním řetězu v podobě velikého květu vyřezaného z drahého
229
kamene. Může jít o jantar, křišťál a podobně. Je nutné ho prověřit energetickým
průkazem. Obyčejně zčerná. Dále postupujete podle osvědčeného postupu, zda
ho předáte Otci či radě nejvyšších k eliminaci. Nezapomeňte na úpisy, věřitele,
strážce i služebníky!
Mír s vámi!
Odměna
Po návratu ze Slovenska jsem se probudila a zpočátku jsem nechápala,
kde jsem. Věděla jsem, že jsem doma, ale připadalo mi, že jsem v jiné dimenzi.
Bylo to nádherné. Mé léčebné obrazy zářily a obklopovala mne duhová záře
lásky. Trvalo mi asi hodinu, než jsem se od této krásy dokázala odpoutat.
Obklopovala mne láska všech, kteří mne na Slovensku posilovali a kteří mi ji
vysílali. Byla to láska vesmírné jednoty lásky.
Děkuji všem láskyplným!
Výměna stráží
Ve své vizi dne 30. 5. 2003 vystupuji po schodech vzhůru ještě s nějakou
bytostí, která kráčí po mé levici kousek přede mnou. Je zde poměrně šero.
Vnímám nás jako muže v kutnách kněží či duchovních učitelů. Vím, že bytost
vlevo je paní L. Zastavuji se na odpočívadle, kde je vpravo přes celou stěnu umístěn vysoký kříž. Je temný, snad vyroben z ebenu, či jde jen o temné vyzařování.
Proti nám sestupuje abbé v širáku. Velmi spěchá. Září mu srdeční čakra. Je mi
líto, že si mne nevšímá. Vtom se ke mně otáčí, podává mi ruku a říká: „Pokloň
se mu.“ Trochu mne to udiví, ale vyhovím mu a lehce se ukláním směrem ke
kříži. Stoupám dál po schodech vzhůru. Vtom slyším hlas, který mi sděluje, že
jsem založila nové náboženství. Pomyslím si, že jde stále o stejné náboženství
učení lásky, které vede k pravému poznání. Vím, že bytost po mé levici, která
kráčí přede mnou, mne uvede před radu nejvyšších, kde budu skládat účty ze
své činnosti. Mám pocit, že jsem splnila svůj úkol se ctí. Rozhodující je však
názor rady nejvyšších.
Podle názoru paní R. kříž symbolizuje uplynulé období, kdy bylo učení
lásky pošpiněno předsudky a manipulacemi, například že Ježíš z nás sejme
všechny naše hříchy.
Jde o symbol utrpení všech lidí, které prožili ve hmotném těle. Je to
cena, kterou platíte za své omyly a chyby. Jde o projev úcty k tomuto utrpení a snaze odčinit omyly a křivdy, tedy o snahu splatit dluhy svým věřitelům.
Karma strážce vesmíru a agregorů je vyrovnána. Tedy i jejich reinkar230
nací. (Ježíš s apoštoly atd.) Duchovní očista hmotného světa je u konce.
Prokletí svatých dětí je z nich sňato. Vše je připraveno pro obrodu hmotnou
i duchovní. Karma planet Jantaru a Země je vyrovnána. Otevírá se před
vámi dimenze energetická pro službu lásky. Pro tuto službu jste prověřováni
a podle toho, jak obstojíte, budete připravováni.
Nastává čas spolupráce s říší elfů. Čas očisty zneužívaných živlů a jejich
harmonizace. Je to tvůrčí dimenze. Prvním úkolem jste již byli pověřeni.
Prosit Otce za odpuštění, pokud jste zneužívali živly a narušili jejich rovnováhu. Denně byste měli prosit za jejich harmonizaci a očistu a žehnat jim
za jejich dobrodiní. Měli byste prosit Otce, aby je pročistil a zharmonizoval
jejich mužský i ženský princip, aby i on jim požehnal. Také byste měli prosit za osvícení všech bytostí, aby respektovaly přírodu i její zákony, včetně
zákonů vesmírných.
Vize výměny stráží se odehrává mezi životy. Jde o setkání mužského
a současně i ženského principu v jeho trojjedinosti. Jeden duál má funkci strážce prahu, který převádí svěřené bytosti do jiné dimenze. V tomto
případě tě uvádí před radu nejvyšších. Ty zastupuješ bytost, která se bude
zodpovídat z toho, jak plnila úkoly, které jí byly svěřeny. Abbé představuje
bytost, která bude pokračovat ve hmotném světě v plnění důležitých úkolů
Otcovy mise.
Učení lásky je očištěno a bude znovu vysvětlováno v jeho pravé podobě
duchovními učiteli světlých sfér, kteří mají Otcovo pověření.
Tato láska se znásobí a mnohonásobně se vrátí těm, kteří ji cítili, a vždy
jim bude pomáhat ve věcech dobrých.
Děkuji vám!
Miluji vás, děti moje!
Vize budoucnosti
Ve své vizi dne 2. 6. 2003 dcera S. chodila po Teplicích a chtěla dojít do
keramičky. Ulice však vypadaly jinak. Byly tam nové obchody. Do některých jen
nakoukla, protože se rozhodla, že si to tam později pořádně prohlédne. Potkala
také kamarádku, se kterou se jen pozdravila. Spěchala, aby nepřišla pozdě do
keramičky, protože tam měla učit. Zjistila, že je to daleko, a rozhodla se, že
pojede autobusem MHD.
Vešla do nádražní haly, kde bylo mnoho lidí. Právě odjížděl vlak metra. Už
se nemělo chodit k nástupišti, ale pár lidí tam utíkalo, a tak se přidala k nim.
Vešla do další plné haly, kde byla okénka jako pokladny. Chtěla se zeptat, jak
se dostane ke keramičce. Na stěně visela veliká obrazovka, na ní byla podobizna paní V. Byla největším odborníkem přes software v Glaverbelu. Zamávala
jí, a ona ji uviděla a pozvala ji k sobě do kanceláře. Jedna zaměstnankyně ji
231
tam dovedla, protože sama neznala cestu. Paní V. jí otevřela dveře a obě vešly
do předsíňky, kde byla skříň s oblečením. Dcera jí řekla, že je to moc malé, ale
jako šatna to stačí. Otevřenými dveřmi viděla do ložnice, kde byla neustlaná
manželská postel. Paní V. jí sdělila, že je jí to jedno, protože jí na životě už
nezáleží.
Jde o přípravu na další reinkarnaci a dohodu karmického scénáře.
Paní S. se připravuje na roli duchovního učitele a je seznamována s pravděpodobným vývojem svých svěřenců. Kontroluje si plán úkolu, kterým
byla pověřena, včetně reinkarnace. Vidí novou tvář místa, kde bude pracovat, a vidí všechny bytosti, se kterými bude spolupracovat. Vidí i hlavní
problémy bytostí, které představuje paní V. a které má poučit i povzbudit,
aby neustrnuly ve svém vývoji. Jsou to všichni, kteří si myslí, že je život
již ničím nemůže překvapit. Ve hmotném světě dosáhli nejvyšších postů,
okusili od všeho. Mají pocit, že je nic nemůže překvapit, a nudí se. Jsou
omrzelí životem. Jejich vývoj stagnuje. Paní S. jim má ukázat cestu ven
z této pasti.
Skříň s oblečením představuje všechny posty hmotné i duchovní,
kterých dosáhli. Jejich soukromý život však trpí, protože se připoutali
k honbě za mocí světskou. Ložnice, která představuje život manželský
či partnerský, je v nepořádku, protože chtivost světských postů narušila
péči o nejcennější vztah lidský, kterým je láska. Nepořádek v ložnici představuje nesoulad mužského a ženského principu, protože byla podceněna
harmonie těchto vztahů a nebyla jí věnována náležitá péče. I to je úkolem duchovních učitelů. Jakmile toto lidé pochopí, začne jim na životě
opět záležet, protože život je jedním z nejcennějších darů, kterým jste
byli obdařeni. (Například život v různých sférách a dimenzích, svobodná
vůle, láska…)
„Cesta k Bohu je láska.“ Jakmile jste schopni ji procítit, vstupujete do
vesmírné jednoty lásky. Sobectví zmizelo a vy se můžete radovat z darů
Božích. Jste svobodní a volní, jste naplněni lehkostí a radujete se ze všech
forem bytí. Jste v bezpečí, prostoupeni milostí Boží.
Vize o farizeovi
Dne 5. 6. 2003 paní Z. stojí ve své vizi na návrší pod přístřeškem z trámů
a prken. Má pocit, že je na půdě domu svého dětství. Kolem ní na svazích kopce, kam jen dohlédne, jsou lidé. Všichni očekávají jeho příchod. Snad avatara,
Ježíše či jinou váženou bytost. Vysílá mu svou lásku. Bytostně cítí a vidí, jak se
od ní šíří světlo. Vtom k ní přichází muž. Očekává Jeho, ale tenhle s tmavými
vlasy a starou, zdánlivě nevlídnou tváří, se jí nelíbí. Proto vztáhne pravou ruku
232
s roztaženými prsty do písmene „V“ a vzkřikne: „Vari, vari ode mne, satane!“
Muž se otočí a mizí.
Zástupy lidí se rozcházejí. Paní Z. jde cestou mezi stromy. Před ní i za ní
jdou lidé. Mezi těmi vzadu se prodírá paní D. a volá na ni: „Proč jsi to udělala?!“
Bůh k vám přichází v různých podobách a vy ho málokdy poznáte.
Přichází často i v podobě žebráka, který prosí o almužnu, a vy ho od sebe
ve své pýše odháníte.
Vize paní Z. zachycuje éru Ježíšovu, kdy farizeové s celým židovským
národem očekávali vykupitele, ale nepoznali ho. Poznali ho jen ti, kteří měli
lásku v srdci a tato láska je k němu přivedla. Ostatní, stejně jako paní Z. ve
své vizi, byli zklamáni jeho prostotou. Pod vlivem vlastních bloků se k němu
otočili zády a nepřijali ho, protože bořil jejich předsudky a hlásal rovnost
všech a lásku. Ti, kteří nesnesli pravdu o sobě, se od něho odvrátili a začali
ho nenávidět. Přáli si jeho smrt. Tak se stalo, že národ židovský čeká dodnes
na svého spasitele.
Marko Pogačnik, výklad Ježíšova podobenství podle Lukáše i Marka 14,15
(pozvání na hostinu):
„Co je první, patří na první místo. Je-li někdo pozván tím nejhlubším
pramenem, který v něm prýští, aby se k němu obrátil, pak má nechat všeho,
co mu v tom může bránit, a plně se mu věnovat. Jinak řečeno, člověk by měl
všechny jakkoli zdánlivě veledůležité věci, jež ho zaměstnávají, nechat stranou, nazraje-li čas k tomu, aby se znovu spojil s božským prazákladem bytí.
Čím více člověk ztrácí kvůli svému společenskému postavení pevnou půdu
pod nohama a je rozptýlený ve svých myšlenkách, tím více mu bude zatěžko
věnovat se tomu, co je podstatné. To je důvod, proč Ježíš říká, že ti, kdo nejsou
obtěžkáni závazky společenského charakteru, mají na cestě k sebepoznání
přednost.
Království Boží nelze hledat ani na nebi, ani je nelze najít svázáním se
s tím, co je pozemské. Od člověka se žádá, aby je nalézal ve svém bytí a konání,
v tom, co je tady a teď. Tuto dimenzi každodenní reality člověk obvykle přehlíží. „Když poznáte království nebeské, budete také poznáni a budete vědět,
že jste synové a dcery živoucího Otce. Jestliže je ale nepoznáte, pak jste v bídě
a budete bída.“
Schůzka s přáteli
Dne 10. 6. 2003 měla paní D. D. ve své vizi schůzku s přáteli či spolužáky.
Chtěli navštívit úpravné městečko, které se připravovalo na nějakou oslavu.
Přišli brzy. Krámy a restaurace byly ještě uzavřené, ale v ulicích byl již určitý
ruch. Obchodníci a dodavatelé sem tam postávali před budovami a hovořili
233
spolu. Vtom paní D. uviděla malíře, který maloval na nějakou budovu. Jeho
výtvor se jí zdál kýčovitý a její přátelé byli téhož názoru. Malíř nebyl ošklivý,
ale působil nepříjemným dojmem.
Jde o pohled do jiné dimenze, který se týká budoucnosti. Přátelé a spolužáci představují všechny, kteří pracovali na přípravě nového věku vaší
planety. Vše je již skoro hotovo, ale ještě je třeba mnohé učinit. Lidé se
„probudili“ a hovoří spolu. Jsou ochotni již přiložit ruku k dílu a jsou hrdí
na výsledky své práce. Každý pracuje podle své zralosti, i malíř, který je
zatížen pokrytectvím jako dříve farizeové. Lakuje vše na „růžovo“. Zejména
výsledky své práce. Proto budí v ostatních odpor.
Před jedním domkem stála stará, velice příjemná žena. Paní D. ji oslovila a ptala se jí, kde by se mohli najíst. Žena jí ochotně vysvětlila, že na
konci ulice je domeček Jeníčka a Mařenky. Tam prý se mají zeptat. Vtom ji
napadlo, že malíř také hovořil o tomto domku, protože ho chce zdobit. Náhle
moc pospíchala, aby tam všichni byli dříve a varovali majitele před tímto zásahem. Poděkovali ženě a vydali se na cestu. Cestou vešli do jednoho obchodu,
protože si tam někdo chtěl něco koupit. Paní D. se rozhlížela a divila se čistotě
a pořádku, který tam panoval. U pultů za sklem bylo pěkně rozložené maso
a ryby. Vše porcované a nádherně zdravé. Paní D. litovala, že si nic nemůže
koupit, protože ji čekala prohlídka celého městečka a maso by se zatím mohlo
zkazit. Potom všichni odcházeli čistou ulicí k domku, který jim doporučila
stará paní.
Stará paní představuje matku Zemi, která lidstvu poskytuje vše potřebné, tedy i duchovní stravu. Domeček Jeníčka a Mařenky představuje vztah
mužského a ženského principu. Proto není žádoucí, aby do tohoto vztahu
zasahovalo pokrytectví. Před ním chce paní D. se svými přáteli majitele varovat. Jsou duchovními vůdci, kteří byli vybráni pro tuto novou éru.
Návštěva krámku představuje duchovní i hmotnou úroveň planety, kde
budou pracovat. Domeček, ke kterému míří, bude vypovídat o tom, jaká
harmonie panuje mezi mužským a ženským principem.
Domek byl velice hezký, útulný, zdobený dřevem. Byly zde fotografie spisovatele Hemingwaye a dalších slavných.
Vypovídal o minulosti těch, kteří ztratili víru v pravou lásku. Většinou
měli disharmonický mužský a ženský princip a pro slabou víru si zoufali.
Současný stav již vypovídal o podmínkách, ve kterých budou jako duchovní
učitelé pracovat.
Usadili se hned na kraji, číšník jim donesl, co požadovali. Paní D. měla
pocit, že to učinil s určitou neochotou, protože se teprve „rozbíhal“. Napila
se s chutí, ale káva to nebyla. Nápoj byl velice lahodný a hasil žízeň i hlad.
Potom majitele varovali před malířem a on jim děkoval a ujistil je, že se mu
ubrání.
Číšník představuje jejich duchovního vůdce, který jim poskytuje duchov234
ní stravu a připravuje je na jejich úkol. Proto symbolicky tiší hlad i žízeň.
I oni mu budou pomáhat, aby si udržel čistotu myšlení a cítění, až bude
ve hmotném světě. Jeho skutky budou v souladu s pravým učením lásky
a jejich též.
Potom paní D. vyzval jeden z přítomných mužů, aby ho doprovodila zpět do
městečka. Měla předtím nějakou nehodu a byla nahá a sháněla šaty.
Tento muž ji ve skutečnosti vyzval, aby se s ním reinkarnovala. Nehoda
představovala průnik do elfí říše, ale tato nehoda byla nutná. Byla očištěna,
proto byla nahá. Elfí říše ji posílila energeticky pro práci ve hmotném světě.
To byl ten příjemný pocit osvěžení a barva nového šatu byl dar elfí říše. Byl
to dar, který jí umožní plnit úkoly duchovního učitele i léčitele.
Paní D. s ním odešla a prohlásila, že se k nim obratem vrátí. Náhle se
ocitla na nádvoří velikého statku. Byly zde stodoly a stáje. V poměru k lidem
byly veliké i vysoké, ale nepůsobily hrozivě. Mezi budovami byla hluboká
a čirá voda. Bylo vidět až na dno. S úžasem zjistila, že je zde proud, ale
nemohla najít jeho zdroj. Ptala se svého průvodce, zda jsou tam ryby, a bylo
jí řečeno, že je tam chov pstruhů a prodávají se. Vzápětí je uviděla. Ke svému překvapení viděla hospodáře, který spěšně vstoupil do vody a přecházel
směrem k budově. Na její překvapený dotaz, zda se mu nic nestane, jí bylo
s úsměvem řečeno, že ne, vždyť je to „hospodář“. Všude bylo úžasně čisto.
Poděkovala a vesele oznámila, že musí konečně jít dopít ten nápoj, protože
přátelé na ni čekají.
Statek je vesmír. Proudění mezi budovami je energie, která je absolutně
čistá a má původ v harmonii živlů. Je to tvůrčí síla energetické říše. Budovy
představují jednotlivé planety ve vesmíru. Ryby jsou svaté děti, které se
„prodávají“ jednotlivým světům, aby se reinkarnovaly a hlásaly učení lásky.
Prodej představuje reinkarnaci tam, kde se bytosti probudily pro cestu lásky
a budou schopny tuto lásku přijímat. Na základě jejich vibrací tuto lásku
přitáhnou, a tím i jejich duchovní učitele, tedy svaté děti.
Cestování
Bloudím nějakým městem. Chvílemi jdu s nějakou skupinou lidí, chvíli
s jednotlivci. Prohlížím si vše a již předem trnu, že se opět ocitnu ve staré pasti
a budu bloudit, chodit z pokoje do pokoje a nikde nebude východ do volného prostoru. Chvílemi se velmi dobře bavíme, dokonce i tančíme. Nakonec
jsem sama. Mám pocit, že jsem v hotelu, kde jsem byla ubytována. Všichni již
pospíchají. Berou si zavazadla a rychle odcházejí. Najednou zjišťuji, že jsem
na letišti a čekám na zavazadla. Transportér mi je však nepřináší. Pomyslím
si, že jsem si je měla lépe připravit. V tom spěchu jsem se na odchod vůbec
nepřipravila.
235
Žena, která tu vše řídí, má konečně na mne čas. Hala se vyprázdnila.
Jsme zde samy. Opodál tuším její spolupracovníky. Přistupuji k ní a říkám
jí, že nemám žádná zavazadla, že jsem tančila a nestačila si je připravit.
Žena se usmívá, vidím, jak jí cukají koutky v úsměvu. Ptá se mne, zda
jsem se dobře bavila. Odpovídám, že ano. Žena se pootočí ke svým kolegům
a pobaveně jim říká, že se sháním po zavazadlech. Ostatní se dobromyslně
smějí a ujišťují mne, že je vše v pořádku. Sdělují mně, že to není zase takový
problém sehnat nová zavazadla, ale nemám prý to přehánět. Potom mi přejí
šťastnou cestu.
Město představuje svět, kde ses reinkarnovala se svými přáteli. Obavy,
které tě v závěru jednotlivých životů přepadají, jsou obavy z toho, zda jsi
šla správnou cestou, zda jsi nezbloudila. Bloudění představuje obtížné hledání a rozpoznání životního cíle. Tento život jsi nebloudila. Zábava a tanec
představují životní rej a splnění úkolů. Letištní hala představuje život těsně
před reinkarnací. Zavazadla symbolizují karmickou zátěž. Žena, která vše
řídí, představuje strážce prahu. Stará se o to, aby se každý dostal tam, kam
podle karmického plánu náleží, a měl vše potřebné pro uskutečnění svého
životního plánu.
Tato tvoje vize je vizí budoucnosti. Svůj úkol jsi splnila, své dluhy splatila, proto nemáš již žádná zavazadla. Následný život budeš plnit své úkoly
bez těžkých karmických překážek.
Poznání: Až Zlatý věk lidstva bude vrcholit a planeta Země bude zvána Hvězdou míru, její vibrace i vyzařování ji přemění na nefritovou planetu.
Planeta Jantar se změní na smaragdovou planetu. Tyto barvy jsou odrazem
jejich duchovního postupu a budou v harmonii. Jejich mužský a ženský princip
se budou vzájemně doplňovat. Budou prostoupeny pravou láskou.
Miminka
Ve své vizi se pohybuji v přírodě se skupinou blízkých bytostí a usilovně cosi
hledáme. Bojíme se, že to nenalezneme. Je tma a nad námi se vznáší UFO.
Jeho paprsky po nás pátrají, ale my se bojíme a ukrýváme se před nimi. UFO
odlétne a my opět vystupujeme z úkrytu. Pokračujeme v hledání.
Najednou se ocitnu sama a v dálce na nebi vidím UFO jako hvězdu. Ta se
změní ve vesmírný koráb. Uvědomuji si, že sice pociťuji mírnou bázeň, ale ne
panický strach jako před chvílí. Naopak, stoupá ve mně pocit štěstí a naděje.
Jakmile na mne dopadnou paprsky korábu, pochopím. Z vesmírné lodi se
snášejí jakési konzervy v podobě malých UFO. Vystupuje muž ve skafandru
a s ním ještě dvě bytosti, které ale nemohu rozeznat. Mám velikou radost,
běžím jim naproti a zjišťuji, že i moji přátelé vyšli ze svých úkrytů a běží za
mnou. Muž mi předává malé miminko, na které jsem tak dlouho čekala.
236
Jsem šťastná, ukláním se a dojatě děkuji. Vidím, že i ostatní přijímají dlouho
očekávaná miminka a děkují. Astronauti odlétají, na obloze svítá, brzy vyjde
slunce. Sbíráme poklady, které nám zde naši přátelé zanechali, a něžně držíme
miminka v náruči, protože jsou pro nás tím nejcennějším pokladem. Pomalu
se rozcházíme do svých domovů. Víme, že naši přátelé nás neopustí a budou
nám pomáhat.
Děkujeme!
Temnota, ve které se pohybujete, naznačuje, že ještě nejste plně probuzení pro cestu, kterou jste si naplánovali jako svůj životní cíl. Je to služba
lásky. Hledáte lásku, ale nemůžete ji najít, dokud se nezbavíte strachu ze
zodpovědnosti a připoutanosti.
První UFO představuje zkoušku, zda jste této lásky schopni a zda rozlišujete své pravé duchovní vůdce od nepravých. Druhé UFO představuje
vaše pravé duchovní vůdce a ochránce. Poznali jste je. Přinesli vám poučení
a dary, které jsou zakonzervovány v malých kotoučích. Je zde pravé učení
lásky, potřebné záznamy a poučení, včetně duchovní stravy. Vše, co momentálně budete potřebovat.
Dítě, které vám vložili do náruči, je vaše druhé já, které je čisté a nese
jiskru Boží v sobě. Je to vaše čistá podstata, kterou je třeba opatrovat s láskou. Bude vám pomáhat a povede vás s láskou. Budete je slyšet jen tehdy, bude-li ve vás láska. Toto dítě představuje také všechny bytosti, o které
budete pečovat, až nastane čas a ony za vámi přijdou. Budete je probouzet
pro službu lásky. Představují také mladé duše, o které budete pečovat, až
nastane jejich čas. Je to nejdražší klenot Čintámani, který bude zářit vaší
láskou a bude svou láskou posilovat všechny hledající.
Dopis Otce
Děti moje,
blahopřejeme vám k duchovnímu postupu, kterého jste dosáhly svou pílí
na sobě samých. Ukončily jste jednu z nejnáročnějších etap výuky. Kletba
ze svatých dětí byla sňata. Agregoři složili velice těžkou zkoušku duchovní
urozenosti, která je předpokladem pro misi lásky na planetách, jejichž obyvatelé jsou zralí pro pochopení pravého učení lásky.
Otevírají se před vámi nové dimenze a paralelní světy, kde budete pracovat. Zatím u vás některých probíhá výcvik, který je nezbytný pro váš
úspěch v plnění stanovených úkolů. Vaše vědomí bylo rozšířeno a máte
mnoho darů. Važte si jich, ale nepřipoutávejte se k nim. Každý z vás má
jiné zaměření. Podle toho byly rozděleny kompetence, které vám byly přiděleny.
Úkoly vám byly přiděleny podle vaší pokročilosti na cestě lásky.
237
Rozhodující roli v jejich přidělení sehrála i vaše svobodná vůle, jak pilně
jste ochotni na této cestě pracovat.
Žehnáme vám ve věcech dobrých! Naše láska vás provází!
Otec, rada nejvyšších a vesmírná jednota lásky
238
Obsah
Úvod ...............................................................................................................5
Zrcadlo světa
Dopis Otce ...................................................................................................13
Anděl strážný ...............................................................................................13
Usilování .......................................................................................................17
Varování ........................................................................................................18
Odpověď .......................................................................................................19
Sen paní S. .................................................................................................. 20
Taneční zábava ............................................................................................ 20
Vítězství ........................................................................................................21
Přednáška v Lucerně .................................................................................. 22
Hostina .........................................................................................................24
Pokračování práce ve skupině .................................................................... 26
Bloudění a hledání cíle ............................................................................... 29
Cesta ............................................................................................................ 30
Služba .......................................................................................................... 33
O reinkarnaci a plnění karmického scénáře ..............................................37
Vize paní V. ................................................................................................. 38
Porod a péče o děti ..................................................................................... 40
Souboj dobra se zlem ................................................................................. 40
Vize o knize s úpisem ..................................................................................41
Vysoký dům ................................................................................................. 42
Varovné vize ................................................................................................ 43
Temná a světlá sféra Šambaly – Agarta a Agarata ................................... 44
Souboj rytířů ............................................................................................... 46
Život mezi životy......................................................................................... 48
Zlaté hodinky .............................................................................................. 49
Poprava .........................................................................................................51
241
Svědomí ....................................................................................................... 52
Goaldové a červivci......................................................................................54
Lék ............................................................................................................... 55
Vrah duší a vězení připoutanosti ............................................................... 56
Cesta poznání, těhotenství, porod ............................................................. 62
Minulé životy paní E. ................................................................................ 66
Dědictví ........................................................................................................71
Setkání ..........................................................................................................74
Pokání a vykoupení ......................................................................................75
Cesta na Slovensko ......................................................................................77
Dary Ducha svatého a strážce vesmíru ..................................................... 79
Poslední souboj ............................................................................................81
Úpis s lotosem a s kopretinou .................................................................... 83
Návrat svatých dětí ..................................................................................... 83
Strach ............................................................................................................84
Setkání, mystická svatba ............................................................................. 85
Setkání v Krnově......................................................................................... 86
Okno .............................................................................................................87
Mateřská škola paní L. .............................................................................. 88
Zkouška ....................................................................................................... 88
Smíření ........................................................................................................ 89
Návštěva ...................................................................................................... 90
Putování pana P. .........................................................................................91
Socha svobody............................................................................................. 92
Proměna .......................................................................................................94
Poslední soud .............................................................................................. 95
Zneužitá hadí síla........................................................................................ 96
Vývoj a cesta naší skupiny ...........................................................................97
Jantar ........................................................................................................... 98
Egypt ............................................................................................................ 99
Příprava a výcvik ......................................................................................... 99
Doplňující karmický scénář ......................................................................101
242
Očista mužského a ženského principu, vývojová cesta ...........................103
Karmické platby .........................................................................................104
Paní S. jako anděl strážný .........................................................................105
Budoucnost, spolupráce ............................................................................106
Dopis Otce .................................................................................................107
Jak jsme se našli .........................................................................................108
Dům ............................................................................................................109
Spolupráce mužského a ženského principu .............................................110
Slavnost ...................................................................................................... 111
Loučení s magií ..........................................................................................113
Dopis Otce ................................................................................................. 114
Stvořitelé
Dopis Otce ................................................................................................ 123
Pomocníci ...................................................................................................124
Cesta paní P. ............................................................................................. 125
Dary života ................................................................................................ 126
Svět magie ................................................................................................. 128
Sběrná očista ............................................................................................. 129
Společná práce na sběrné očistě ...............................................................130
Společenství ženského principu................................................................131
Vize o připoutanosti ..................................................................................133
Čekárna ......................................................................................................133
Stonehenge .................................................................................................134
Hledání lásky ..............................................................................................135
Sniper z Washingtonu................................................................................136
Temný chrám mágů ...................................................................................138
Temný chrám magie...................................................................................140
Vzpoura agregorů....................................................................................... 141
Cesta pana T. R. ........................................................................................142
Zkušenosti z Krnova..................................................................................143
243
Rej upírů .....................................................................................................143
Zahájení výuky paní D. D. – 1. lekce .......................................................146
Odpuštění ...................................................................................................146
Mateřská bytost ..........................................................................................147
Past na paní D. D. ....................................................................................149
O připoutanosti ..........................................................................................149
Nový byt .....................................................................................................150
Karmické dluhy ..........................................................................................151
Sběrná očista ..............................................................................................153
V práci ........................................................................................................154
Dům na pobřeží .........................................................................................156
Naplnění karmického plánu ......................................................................157
Hra s ohněm ...............................................................................................159
Nebe paní E. Č. .........................................................................................159
Duchovně mrtví .........................................................................................160
Zkouška ......................................................................................................160
Cesta očisty lidstva ....................................................................................162
Semínka sváru ............................................................................................163
Cesta mágů .................................................................................................164
Dokončení očisty .......................................................................................166
Loučení s temným andělem ......................................................................167
Čekání na svatbu ........................................................................................168
Umírání a cesta mágů ................................................................................170
Cesta za očistou ......................................................................................... 171
Zlatý klíč .....................................................................................................172
Počátek pádu Jantaranů ............................................................................ 174
Cesta paní D. D. ........................................................................................176
Čekatelé ......................................................................................................179
Operace ......................................................................................................180
Osvobození paní S. ....................................................................................181
Šilim, šilim ... ohm mani padme hum… ...................................................182
Léčení na Slovensku ..................................................................................183
244
Cesta a volba pana J. He. ..........................................................................184
Výlet do Berlína .........................................................................................186
Řetězy .........................................................................................................187
Osvobození strážce vesmíru ..................................................................... 190
Velryba ........................................................................................................191
Kvádr betonu ............................................................................................. 192
Sportovní utkání ....................................................................................... 193
Reinkarnace ...............................................................................................194
Laboratoř ................................................................................................... 195
Zvěrokruh .................................................................................................. 196
Schůzka se smrtí ....................................................................................... 199
Osvobození ................................................................................................ 199
Zahrada mrtvých....................................................................................... 203
Chrám mágů .............................................................................................. 204
Orion.......................................................................................................... 207
Knihovna ................................................................................................... 209
Knihy msty a protekcí................................................................................ 211
Resuscitace bílého koně ............................................................................212
Vize o novém životě ...................................................................................213
Pád andělů .................................................................................................. 214
Počítač ........................................................................................................215
Dítě .............................................................................................................216
Svaté děti .................................................................................................... 217
O fanatismu ................................................................................................218
Očista ..........................................................................................................219
Svaté dítě ................................................................................................... 220
Pád velmistra ..............................................................................................221
Vedení proseb ............................................................................................ 222
Nářek planety ............................................................................................ 222
Poslední šance duchovně mrtvých ........................................................... 224
Pověření ..................................................................................................... 225
Závěrečná očista ....................................................................................... 227
245
Setkání v Bardejově .................................................................................. 228
Odměna ..................................................................................................... 230
Výměna stráží ............................................................................................ 230
Vize budoucnosti .......................................................................................231
Vize o farizeovi ......................................................................................... 232
Schůzka s přáteli ....................................................................................... 233
Cestování ................................................................................................... 235
Miminka .................................................................................................... 236
Dopis Otce ................................................................................................ 237
246
HELENA ŠEBLOVÁ
CHRÁM VĚKŮ
6. díl
Vydalo nakladatelství HEMAX, spol. s r. o.,
Albrechtická 2160/39, 794 01 Krnov
e-mail: [email protected]
Kresby Helena Šeblová
Sazba Petr Jančík
Tisk Finidr, s. r. o., Lipová 1965, Český Těšín
Náklad 2000 kusů
1. vydání
Krnov 2007
Distribuce:
Nakladatelství HEMAX, s. r. o., Albrechtická 2160/39, 794 01 Krnov,
e-mail: [email protected], www.poselstvilasky.cz
Nakladatelství Poznání, 1. máje 29, 772 00 Olomouc,
tel.: 585 225 151, e-mail: [email protected], www.poznani-knihy.cz
ISBN 978-80-239-9630-2

Podobné dokumenty

číst/stáhnout pdf

číst/stáhnout pdf POSELSTVÍ ZE SVĚTLÝCH SFÉR

Více

Nekonvenční zdroje elektrické energie

Nekonvenční zdroje elektrické energie jeho suverenita a mocenské postavení a na straně druhé obrovskou odpovědnost za následky zneužití této zbraně pro lidstvo. Vznikla situace, kdy on a jeho kolektiv spolupracovníků měl veškerou podpo...

Více

červen 2016 - farnost Vsetín

červen 2016 - farnost Vsetín hned v úvodu ptal: „Někdy se ptáme, jak je to s tím milosrdenstvím? Je ho málo či moc? Je to spravedlnost nebo nespravedlnost?“ Lidé často nevidí žádné řešení ze svých obtížných situací, kapitulují...

Více

číst/stáhnout pdf

číst/stáhnout pdf HELENA ŠEBLOVÁ

Více

číst/stáhnout pdf

číst/stáhnout pdf HELENA ŠEBLOVÁ

Více