Rosteme četbou Polednice – Pocta učitelům Austrálie

Rosteme četbou Polednice – Pocta učitelům Austrálie

červen 2012
XI. ročník
Rosteme četbou
Polednice – Pocta učitelům
Austrálie
10,- Kč
www.zshavl.cz
Úvodník
Ahoj naši milí čtenáři!
žáků, a proto budeme rádi, když se jim
náš školní časopis bude líbit.
My se samozřejmě budeme snažit
vylepšit naši úroveň na tu nejvyšší a taky
vylepšit naše schopnosti. Já určitě
o prázdninách nebudu doma sedět a
učit se, jestli mi rozumíte…:) Tak vám
tedy přeji pěkné známky na vysvědčení
a skvělé prázdniny! Děkujeme za vaši
přízeň a příště ahoj.
V tomto čísle jsme si pro vás, jestli se to
tak dá říci, připravili speciál, který
neobsahuje zrovna moc náročného
čtení, ale hlavně zábavy. Proto se taky
můžete těšit na dávku komiksů ode mě,
dění ve škole a na mnoho dalšího.
No, příští rok ve škole, ale taky
u nás v redakci přibude hodně nových
Za redakční radu
Keichalomich
Zákony státu Ohio
-StarVeil* Zabijete-li mouchu blíž než 50 metrů od kostela a nemáte-li
patřičné dovolení, dopustil jste se přestupku.
* Paulding: Policista může zbít psa, aby ho tím utišil. Toto právo
ale neplatí na policejní psy.
* Bay Village: Po ulici Lake Road je zakázáno vodit krávy.
* Kojení na veřejnosti je zakázáno.
* Centerville: Je zakázáno strašit koně auty.
* Cleveland: Je zakázáno lovit myši, pokud nevlastníte lovecký
průkaz.
visitzanesville.com
chcidoameriky.cz
* Cleveland: Máte zakázáno řídit motorové vozidlo, pokud někomu sedíte na klíně.
* Youngstown: Je zakázáno jezdit na střeše taxíku.
* Youngstown: Je zakázáno jezdit autem bez benzínu.
* Oxford: Ženy mají zakázáno svlékat se, pokud před sebou mají obrázek muže.
* North Canton: Neupozorníte-li policii, máte zakázáno jezdit na kolečkových bruslích.
* Lowell: Je zakázáno běžet s koněm rychleji než 8 km/h.
* Marion: Je zakázáno jíst koblihu a zároveň jít po ulici pozadu.
2
Polednice (pocta učitelům)
U tabule dítě stálo, šklebilo se náramně.
Čímpak asi učitelka ukáznit si troufá mě?
Řehoní se děcko drze učitelce v bledou líc,
ať se jenom úča vzteká, ví, že vlastně nesmí nic!
Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena,
když tu v umučené lebce bleskne veršík Erbena:
„Pojď si proň, ty Polednice! Pojď, vem si ho, upíra!“
Když tu dveře ztichlé třídy kostlivý hnát otvírá.
Pod plachetkou - vždyť to známe - příšera se zjeví tu,
dříve rozjívená třída náhle stojí v zákrytu.
„Dej sem dítě!“ zaburácí, „volala jsi? Tady jsem!“
„Volala jsem. Pročpak dítě? Víš co? Raděj mě si vem!
Ty si sbalíš děsné dítko - horší přijdou do školy!
A mne za zmizení žáka odbor školství osolí.
Mě si vezmi, Polednice, konečně tak najdu klid!
Kolegyně potvrdí ti, jak je těžké takhle žít!
Ať se kde chce, co chce, šustne, kdo je vinen ze všech zel?
Kdo je volán jako pucflek? Zcela jistě – UČITEL.
Když si páťák místo džusu dá pořádný rumu lok,
na koho se ukazuje? Zanedbal to PEDAGOG!
Když vojáci na cvičišti nezvládají vlevo v bok,
kdo podlomil branné síly? Samozřejmě PEDAGOG!
Když se dívka zfetovaná vrhá z okna jako cvok,
v ruce láhev od čikuli... Kdo je vinen? PEDAGOG!
Když mládenci skotačiví vhodí chodce v říční tok,
kdopak za to zvěrstvo může? Jen a pouze PEDAGOG!
Když robátku v hloubi jícnu usídlí se streptokok,
kdopak může za absenci? Kdo je kárán? PEDAGOG!
Že děťátko v třetí třídě pohačá si druhý rok,
kdopak mu měl IQ zvýšit? Kdo to nezvlád? PEDAGOG!
Tak to vidíš, Polednice, škoda mluvit, hanba klít.
Proto radši mne si vezmi, ať mám jednou provždy klid!“
Polednice hlavu skloní, slza z oka skane jí.
Šeptá: „Nejsem kompetentní, zanech marných nadějí!“
Na pozdrav svým strašným hnátem učitelce zakývá,
chápe už, proč pro tu ženu není příliš děsivá...
3
Povídka na prázdniny
Když Lenka přinesla domů vysvědčení, její rodiče
byli nadšení. Měla samé jedničky, jen paní učitelka
angličtiny jí vysvědčení zkazila dvojkou. Maminka jí
řekla: „Jsi šikovná, Leni, za odměnu si vyber tábor,
na který pojedeš.“ Lenka byla nadšená. Když totiž
přinesla vysvědčení vloni a měla z angličtiny trojku,
nikam jet nemohla. „Díky mami, hrozně se těším!“
Celý den si pak s kamarádkami Zuzkou, Kamčou a
Natkou plánovaly, kam pojedou. „Já bych jela do
toho Brna, na ten psí tábor, miluju psy!“ „A já bych
jela na dobrodružný tábor na přehradu!“ dívky
měly spoustu nápadů a překřikovaly se. Nakonec se
však rozhodly pro psí tábor v Brně. Lenka přišla
domů a hned svůj nápad sdělila mamince.
Maminka souhlasila a Lenku přihlásila. Stejně na
tom byly její kamarádky.
kříženku Taminu. Vzali si psy, obojky, vodítka a
pamlsky. Vedoucí dodal: „Krmení je v komoře
v každé chatce, určitě jej najdete. A každý pes má
rozpis krmení, dodržujte jej.“ Domluvil a dívky
nadšeně dovedly své psy k chatkám. Až na Lenčinu
Taminu ostatní psi uměli chodit na vodítku. To bylo
další zklamání pro Lenku. Celý den se dívky staraly
o své psy. Česaly je, učily je povely „Sedni!“
„Lehni!“ „Pac!“ „ Zůstaň!“ a „Popros!“ Kamčin pes
to vše uměl, tak se mohla soustředit na trénink na
soutěž na konci tábora. Zuzčin vlčák na tom byl
podobně. Natčina kolie uměla jen sedni, lehni a pac
a při pokynu zůstaň se s vrtěním ocásku rozběhla
k Natce. Lenčina Tamina neuměla vůbec nic.
„Jo! Jste fakt dobří!“ hulákaly Natka
s Lenkou na Kamču a Zuzku, které si dávaly závod
se svými psy. Vyhrála Kamčina Rona. Původní
dojem ospalosti jen budila, byla to aktivní vlčice.
Natka prohodila: „Jste úžasní, já se celý ten týden
trápila, abych Madame naučila zůstaň!“ Lenka
řekla: „No, tys jí to zůstaň aspoň naučila, moje
Tamina sotva umí sedni a lehni.“ „Klid, určitě jí to
naučíš, jsme tu na měsíc!“ Lenka jen pokývla
hlavou a dala se do práce. Taminu si poslední
dobou hodně oblíbila a Tamina ji taky, ale učit se
nechtěla, chtěla si jen hrát. Lenka toho využila tak,
že za každou novou naučenou věc si s Taminou
hrála. Postupovaly pomalu, ale jistě. Za 14 dní však
nastal zvrat. Tamina si už nechtěla hrát. Nebyla
nervózní a začala pracovat v klidu. Lenka se zeptala
vedoucího a ten jí pověděl: „Tamina byla ve věku
dospívání, ale už dospěla a bude víc v klidu. Bude
se ti teď s ní pracovat dobře.“ Lenka byla nadšená a
Tamina se rychle učila. Za chvíli byly lepší než
Kamča ze Zuzkou. Na konci tábora byla soutěž
o cenu. Soutěžilo se se psy v jejich disciplínách. A
kdo by to kdy byl řekl, Tamina s Lenkou vyhrály.
První cena byl pes, o kterého se táborníci celý
týden starali. Lenka byla nadšená. A jako bonus
dostala obojek, vodítko a pamlsky. Doma pak
Tamině koupila krmení, pelíšek a další potřeby.
S Kamčou, Zuzkou a Natkou se o ni společně
staraly.
Kája
V den, kdy měly dívky odjet, se sešly,
Kamčini rodiče vzali svoji dodávku, naložili holkám
zavazadla a dívky si zatím posedaly. Ostatní se
loučili se svými rodiči už tady, ale Kamča až na
místě. Pak šly holky do své chatky a vybalily si.
U večeře jim pán sdělil: „Každý účastník tábora
dostane psa, který bude bydlet v boudě za chatkou.
Budete se o něj starat celý tábor a naučíte ho něco
nového. Psy si rozdělíme zítra ráno. Po večeři se
můžete jít podívat do kotců, které stojí v zadním
stavení, nemůžete je minout.“ Dívky šly po večeři
rovnou tam. „Jé, mně se líbí ta kolie!“ „Mně zas ta
čivava!“ „A mně ten pudlík!“
Ráno jim vedoucí řekl: „Psy si budete
losovat, ať si nepřipadáte znevýhodnění, že jsem
někomu dal lepšího psa, někomu horšího. Takže,
Mando, pojď losovat.“ Vyzval malou blonďatou
dívku. Vytáhla si Sally, to byla malá jezevčice. Tak
postupně losovali všichni táborníci. Kamča si
vylosovala malou ospalou vlčici Ronu, Zuzka vlčáka
Amora, Natka kolii Madame a Lenka malou, divnou
pixabay.com
4
Nejčastější jména a příjmení lidí na FB
Jiří tržil
Když se to vezme kolem a kolem, schopnost číst a ze čtení
něco mít je zřejmě jeden z největších darů, které jsem
získal během svého vzdělávání na základní škole. Učitelky
na prvním stupni mne již jako malého hošíka vybavily
báječnou schopností vnímat informace očima a krok po
kroku mne vedly k pochopení toho, jak textové informace
vstřebávat a dál je rozumně využít. Jak jsem si později
uvědomil, tuto nenahraditelnou schopnost mi propůjčily
(snad) natrvalo…
databazeknih.cz
arara.cz
Na základní škole jsem četl opravdu hodně. Lví podíl
na tom měla moje maminka, která byla sama také velkou
čtenářkou. Použila na mne tehdejší „těžké kalibry“
čtenářského „Best of“ mladých kluků – knihy J. Verna,
E. Štorcha, K. Maye a další. Úspěch se dostavil okamžitě.
Tehdy jsem zjistil, co znamená „zakousnout se do knihy“.
Dodnes vzpomínám na ty příjemné chvilky „dějového
dojezdu“, který se mi honil hlavou, když jsem usínal. Pro
mne to byl tehdy mnohem silnější zážitek, než dnešní
návštěva 3D kina, ve kterém dávají film za desítky milionů
dolarů. Měl jsem jedinečnou svobodu představivosti…
S postupujícími léty jsem se začal více věnovat
literatuře faktu. Lze říci, že v současné době tato literatura
v mém repertoáru zcela převažuje. Souvisí to do značné
míry s mojí prací a zálibami, zejména s hudbou, které se
věnuji od dětství. Takže do tohoto ranku patří například
Monografie o skupině Queen, nebo obsáhlá Encyklopedie
rocku, kterou také občas používám při výuce.
Byl bych moc rád, kdyby také moji tři synové našli časem cestičku ke knize a byli také jednou „lidmi s fantazií“,
proto se snažím pokračovat v započatém díle jejich babičky. Zatím máme za sebou pravěké lovce mamutů,
éru dinosaurů (ta byla opravdu dlouhá), teď sice vede Vinnetou, ale už několikrát jsem doma zaslechl pojmy
jako „Predátor“ nebo „Terminátor“, tak nevím, zda to nevěstí něco zlého…
6
Vladimír Čábel
Když jsem byl požádán o napsání krátkého
článku do školního časopisu, problesklo mi hlavou:
„Co tam vlastně mám psát? O tom, jak
jsem se učil číst a psát? Zkusím to, vždyť
jsem už pár knížek a časopisů přečetl, tak
do toho jdu a taky pár vět napsat
zvládnu!“
Slabikář si pamatuju celkem dobře,
pomohl mi a dal základy čtení. Prvním
krůčkem byl v mé cestě ke čtení časopis
Čtyřlístek , stejně jako teď je komiks.
Myšpulín, Bobík, Fifinka a Pinďa, někteří je znáte
možná jen ze známek na
dopisy. Časopis býval
k nesehnání (bez známostí
ve stánku), stál 7 korun, to
bylo hodně na svou dobu
(rohlík byl za 30 haléřů, litr
mléka za 2 koruny, čtvrt
kilogramu másla za
10 korun, litr benzínu
4 koruny, průměrná mzda v ČSSR byla 2.381 Kč).
Další krok byl k časopisu
ABC… srdeční záležitost. Ten byl
za 3 koruny, první číslo mnou
koupené bylo 8, 22. ročník a vyšlo
16.12.1977. Zajímavosti z přírody,
nápady pro modeláře, kartotéční
lístky od přírody po technická
zařízení, nápady pro volný čas,
vystřihovánky. A na zadní straně
komiks Vzpoura mozků… slova
dvou postav vrytá do paměti: „Je
to robot!“ a odpověď… „Tušil
jsem to!“ Snad i proto jsem ho
odebíral přes 28 roků a mám
jednotlivé ročníky pěkně ve
složkách. Nyní pokračuje po několikaletém
přerušení v „abíčku“ syn Vláďa.
Dalším krokem byl časopis VTM – Věda a
technika mládeži, později v devadesátých letech
minulého století Věda, technika a my, časopis
zaměřený na technickou problematiku. O cizích
krajích, vzdálených zemích podával informace
výtečný časopis 100+1 zahraničních
zajímavostí s nádhernými fotografiemi a
báječnými texty o fantastických koutech
planety. Trochu mě poznamenala i Sedmička
pionýrů, ale to je pouze kapitolka
nevýznamného charakteru.
Současně s ábíčkem a VTM jsem
samozřejmě četl i knihy, některé utkvěly
v paměti více, jiné méně. Asi nejvíce to byly
dvě - Lovci mamutů a Robinson Crusoe.
Lovce mamutů jsem
doslova hltal. Kopčem a
jeho přátelé prožívali
nástrahy těžkého života
lovců, mnohdy jim šlo
o život, sbírali kořínky pro
přežití a lovili zvěř…
Robinson se ocitl na
ostrově a pokud chtěl
přežít, musel se naučit mnoho věcí a doufat, že
v dáli uvidí loď, ta si všimne jeho
signálů nebo se nějaká zastaví pro
doplnění zásob a zachrání ho.
Obě knihy, Lovci mamutů i Robinson
Crusoe, mě spolu s časopisy vtáhly do
nádherného světa tištěného slova
plného okouzlujících podob našeho
světa i vymyšlených krajin, příběhů,
povídek, románů i příběhů.
A co teď čtu? Před pár týdny
jsem byl v Brně na popovídání s dvěma
pány primáři (chirurgem a dětským
lékařem) o rostlině aloe vera
barbadensis miller a jejích skvělých
účincích na lidský organismus snad ve
všech oblastech, na které si člověk vzpomene.
Takže… čtu o aloe vera.
Přeji vám všem nádherné zážitky ve světě knih a
časopis
7
Atentát na Heydricha
Atentát na Heydricha byla záškodnická
operace československých výsadkářů za druhé
světové války, během které byl
proveden atentát na zastupujícího říšského
protektora a šéfa Hlavního úřadu říšské
bezpečnosti Reinharda Heydricha.
Atentát byl proveden 27. května1942
v Praze Libni dvojicí československých
výsadkářů Jozefem Gabčíkem a Janem
Kubišem, kteří byli pro tento úkol speciálně
vycvičeni ve Velké Británii.
Později byl k akci také přizván Josef
Valčík kvůli nepřehlednosti zatáčky, kde Kubiš
s Gabčíkem provedli atentát. Pro správné
provedení potřebovali dalšího člověka, který by
jim dal znamení, že se Reinhard Heydrich blíží,
avšak jeho účast je nejasná a některými
dobovými výpověďmi zpochybněná. Jednalo se
o ojedinělý a velmi unikátní záškodnický
atentát na představitele německých, respektive
nacistických ozbrojených sil v průběhu
celé druhé světové války.
Vyhlazení Lidic
Vyhlazení Lidic byla násilná historická událost, pří níž došlo k vyhlazení značné části obyvatel české
vsi Lidice německými nacistickými okupanty. Po úspěšném atentátu československých parašutistů
na Reinharda Heydricha v roce 1942 byla obec Lidice ve středních Čechách v důsledku heydrichiády
vypálena a dokonale srovnána se zemí a veškeré místní obyvatelstvo vyvražděno nebo odsunuto do
koncentračních táborů.
Zdroj: Wikipedie, studak.cz, tema.novinky.cz, www.jcnews.cz
kub@
8
EXKURZE DO TEREZÍNA
Terezín. Jeden z nejznámějších koncentračních
táborů v historii. Právě tam se byly podívat
31. 5. obě deváté třídy, aby se dozvěděly, co se
tu vlastně dělo a za jakým účelem se to dělo.
Takže jak to vlastně probíhalo? No... při
příjezdu do vesnice Terezín jsme se šli nejdříve
podívat na židovský hřbitov a potom do
krematoria, kde jsme se dozvěděli, jak celý
proces kremace vlastně probíhal. (Více
informací o kremaci dole pod textem.) Poté
jsme se podívali do nedalekých obřadních
místností. Tam jsme měli možnost vidět
zachovalý pohřební vůz, židovský znak nebo
rakve. Přemístili jsme se do protějšího
Kolumbária a ústřední márnice ghetta (Pojem
ghetto pod textem). Zde byly k vidění opravdu
jednoduché urny nebo různé druhy náhrobků.
Naše poslední návštěva byla v „Malé
pevnosti“. Kdo ji neviděl, tak si ji stěží dokáže
představit. Místo, kde tisíce lidí přišlo o život.
Mluvíme tu o koncentračním táboře. O táboře
utrpení. Když jsme vešli do tábora, měli jsme
možnost nahlédnout do zachovalých kanceláří,
zápisových místností atd. Při procházení
táborem jsme si mohli vyzkoušet jak se cítili
vězni v kobkách, ve kterých ti, co přežili, museli
pobývat 3 roky s minimální hygienou a
ostatními potřebami. Viděli jsme spoustu
dobových originálních věcí od postelí po
umyvadla. Spoustu místností, a to od sušárny,
kde se oblečení postřikovalo chemikáliemi,
po..., no, vlastně jsme viděli téměř vše, takže
nevím, kde skončit. Opravdu to bylo velice
zajímavé. Takže pokud se o toto období někdo
zajímá, nebylo by na škodu se tam jet podívat,
až budete mít cestu kolem Prahy.
Kremace: To je proces, při kterém se mrtvá těla vkládají do pecí, ta se uzavře a pak se jen nafta
z nádrží vstřikuje do pístů a ty přez různé trubky táhnou vysoce hořlavé splodiny do pece. Jedno tělo
se tak průměrně spálí za 30 minut.
Ghetto: To je část města, kde je více než 30 % lidí stejného náboženského vyznánía žijí zde
dobrovolně, nebo nedobrovolně.
-V@M9
Voda
Čtyři dny,
a to od
4. do 7.
června,
byly pro
naše
deváťáky
časem na
výlet. Na
vodu se
jezdí
tradičně
už mnoho
let. A vždy je to nezapomenutelným
zážitkem. Letos sice opravdu nevyšlo
počasí, ale to nebyl žádný důvod, aby nám
to překazilo výlet. Hned první den, co jsme
si vybalili, jsme se po nasoukání do vest a
vyfasování pádel vydali na vodu, tam nám
instruktoři vysvětlili, jak se má a nemá
pádlovat. A po důkladné přípravě jsme
mohli hned druhý den vyrazit na dlouhou
plavbu po řece Nežárce. Počasí nám
opravdu nepřálo, ale my jsme se přesto
statečně dostali až k zastávce, kde jsme
svá vysílená a vymrzlá těla zase trochu
nastartovali a po chvíli jeli dál. Spoustě lidí
byla
taková
zima, že
rovnou
na druhé
zastávce
nasedli
na
autobus
a jeli do
tábora.
Třetí den
to bylo
o něco lepší, ačkoli se někteří stejně
nedobrovolně i dobrovolně vykoupali.
Všichni by se shodli, že to bylo to nej, nej,
nejlepší zakončení devítky a po večerní
diskotéce toto přesvědčení získali všichni.
Čtvrtý den jsme jeli domů.
Děkujeme třídním učitelkám
Simandlové a Hanákové, ale taky p. uč
Uttendorfskému, Chroustovi, Sedláčkovi a
Hirtovi.
-V@M-
Návštěva Spisovatele
Ve středu 23. 5. 2012
nás navštívil
spisovatel Lubomír
Müler. Vyprávěl nám
o své minulosti a
zavedl nás do svého
dětského světa.
Jeho dětství
bylo plné událostí,
které se nám ani ve
snu nezdály. Kvůli své lásce prožil šikanu. Jeho
příběh by měl být zastrašující pro nás všechny,
abychom se něčeho takového nezúčastnili.
Kniha „Schody do nebeského pokoje“
vypráví právě o jeho velké lásce, o jeho příteli
ale i o nepřátelích, kteří ho šikanovali. Jména
v této knize jsou pozměněná.
Přednáška pana Mülera mě zaujala,
dojala i rozesmála. Tento člověk si umí získat
publikum. Děkuji za jeho návštěvu. :)
-StarVeilwww.lubomir-muller.cz
10
Jelikož už nebudu mít možnost vám příští rok znovu ukázat něco ze svého umění, tak
jsem se rozhodla přidat menší článek s mými výtvory, ještě než odejdu.
–StarVeil-
Školní časopis
ročník XI/9
cena 10,– Kč
vychází 18. června 2012
Adresa redakce:
Základní škola Havlíčkova 933,
Moravské Budějovice 676 02
e-mail:
[email protected]
Redakce:
Eva Nesibová - -ne-, Aneta Ryvolová AR, Václav Mitíska, 9.A - -V@M-,
Michal Číž, 5. tř. - keichalomich,
Dalimil Průša, 5. tř. - dalik,
Dominik Doseděl, 6.A - dodos,
Tereza Šabatková, 6.A - TerkA,
Jakub Spousta, 6.A - KUB@,
Klára Průšová, 7.A - Kája
Petr Endl, 8.A - Petr,
Veronika Málková, 9.A - StarVeil
Korektura, grafika:
Veronika Málková
Závěrečná korektura:
Eva Nesibová
Aneta Ryvolová
Vydává a tiskne:
Základní škola
Moravské Budějovice,
Havlíčkova 933, okres Třebíč
Časopis je dostupný na:
www.zshavl.cz
REDAKCE NAŠEHO ČASOPISU VÁM PŘEJE KRÁSNÉ
PRÁZDNINY PLNÉ NICNEDĚLÁNÍ
A ŽHAVÉHO SLUNÍČKA!
11