Jiřina Šiklová : Hodnoty předávané přes generace . Novin a
Transkript
Jiřina Šiklová : Hodnoty předávané přes generace . Novin a
Jiřina Šiklová : Hodnoty předávané přes generace . Novin a časopisů předplácím více, než nakonec dokážu přečíst. Kdyby to alespoň někteří z nás nedělali, tak by naše kultura byla zcela zaplavena bulvárem a škvárem, který se nazývá často bestsellerem, protože se dobře prodává. I po rodičích jsem zde našla některé nerozřezané knížky a časopisy, tak to dělám podobně. Výstřižky,stránky odložené „napotom“ ale vyhazovat musím. Je to až hrůzné, jak rychle tyto domněle významné informace zastarávají! Zajímá ještě někoho, co odpověděl v květnu Gross Tlustému a naopak? Spolu s opadávajícím listím a kratšími dny to ve mně vyvolalo depresi z vědomí pomíjivosti. Ale jen na chvilku. O víkendu jsem jela na setkání Akademické YMCA a do Brna na uvedení knihy Mileny Šimsové „V šat bílý oděni“. Souviselo to spolu. YMCA, což je zkratka Young Men Christian Association, tedy shromáždění mladých lidí – křesťansky, ekumenicky orientovaných, si před skoro 80 lety udělalo svoji odbočku akademiků a vedle sportů, praktického křesťanství, se také, pod vedením E.Rádla, J.L.Hromádky, J.B.Kozáka, J.Šimsy, J.Valenty, Mareše, v duchu myšlenek T.G.Masaryka věnovali také diskusím o tématech významem překračujícím dobu. V jejich řadách vyrostla tehdy další generace, jako třeba ,jako třeba Hejdánek, Miřejovský, Komárková, Teindl, Souček, Trusina, Pokorný, Loewenstein a ti zase dále ovlivnili další a další. Třeba jen jedince, ale takové, kteří tyto myšlenky přenášeli do další generace. Tentokráte staří i mladí lidé, kteří se hlásí k ekumenickému pojetí křesťanských hodnot, včetně „věřících“ ateistů, se sešli a skoro tři dny spolu diskutovali. Ne o Paroubkovi, nebo daňových podvodech našich stran, ale o návaznosti či diskontinuitě hodnot a generací. A tak každý kdo přišel najednou „vypadl“ ze světa malicherných sporů a začal přemýšlet o něčem, co nemá jen délku jepičího života. Přestože se jednalo i o katastrofálních vizích naší civilizace, bylo mně v zásadě dobře. Asi jako kdybych po stravování v pouličních stáncích s opečenými klobásami nebo v KFC či u Macdonalda, mně někdo pozval na opravdovou hostinu. Konečně Řekové té opravdové hostině ducha říkali symposion. A sotva toto doznělo, byla v Brně představena kniha Mileny Šimsové,ve které nejen v historických dokumentech, ale především formou orální historie, ve vzpomínkách těch co přežili zachytila hrdinství generace Ymkařů za druhé světové války a jejich odboj proti nacismu. Jen z řad YMCA tehdy bylo popraveno 261 osob v období 6 let. Jaroslav Šimsa, Jaroslav Valenta, Rudolf Mareš, Pavel Vančura,…. Kniha, četba úryvků z ní byla sice o smrti,mučení a hrdinství těchto odbojářů,na které se dosud nikdy nevzpomínalo proto, že to nebyli komunisté, ale křesťané, ale současně byla o síle jejich přesvědčení,že jejich jednání má smysl a význam. Sál v prostorách brněnské Vaňkovky, (krásně využitá bývala fabrika a její prostory pro obohacení přítomnosti) byl nabitý tak, že se stálo. Recitace, hudba, přednáška. Ty velké ideje, pro které lidi z přesvědčení umírali, určitě nebyly tehdy „bestsellerem“ Ale právě proto, že nebyly dobře prodejné, oslovují mnohé lidi dodnes. Tedy ne všechny lidi,ale jenom tu „profilující minoritu“, která vymezuje a dává konturu celku. To ale stačí, obroda společnosti, národa se nedělá z tribuny pomocí amplionů. Na náměstích se pouze demonstruje a přítomností mnohých prosazuje to, co již je předem v lidech zaseto. Musím uklízet častěji. A častěji vyhazovat to bezcenné,abych měla prostor – v regálech i v hlavě – na to, co přečká svým významem dnešek. Činy těch „ymkařů“ i ta Akademická YMCA, která nadále oslovuje mladé lidi, přečkaly a přečkají další střídání generací. Vyšlo v týdenníku Rozhlas.