PDF ke stažení - Praha sportovní

Turistika
Nordic Walking
Praha sportovní
1SP[ESBWÏNŞTUP
1SPKFLUŘJTUÏ
B[FMFOÏ1SBIZ
1PE[ÈÝUJUPVQSJNÈUPSB
.6%S1BWMB#ÏNB
;MFQÝJU äJWPU QPIPEV B LPNGPSU PCŘBOƉ W IMBWOÓN
NŞTUŞ o UP KF DÓMFN 1SPKFLUV ŘJTUÏ B [FMFOÏ 1SBIZ
o 1SP [ESBWÏ NŞTUP 0CZWBUFMƉN NFUSPQPMF KTPV
L EJTQP[JDJ JOUFSOFUPWÏ TUSÈOLZ XXXDJTUBQSBIBD[
B 0NCVETNBO QSP [ESBWÏ NŞTUP OB CF[QMBUOÏ
MJODF/BOŞKTFPCŘBOÏPCSBDFKÓTFTWâNJ
OÈNŞUZBQżJQPNÓOLBNJLFTUBWVŘJTUPUZB[FMFOŞ
1SPKFLU ŘJTUÏ B [FMFOÏ 1SBIZ WZUWPżJMZ TQPMFŘOŞ
JOTUJUVDF LUFSÏ TF TUBSBKÓ P QPżÈEFL ŘJTUPUV [FMFŵ
B QPIPEMÓ 1SBäBOƉ 1SBäTLÏ TMVäCZ UBL CŞIFN
QPE[JNV JOTUBMPWBMZ QżFT OPWâDI LPÝƉ
WVMJDÓDI1SBIZ-FTZIMN1SBIZ[BTFWÓDFOFä
OPWâDI MBWJŘFL W MFTÓDI5FDIOJDLÈ TQSÈWB LPNVOJ
LBDÓ PQSBWJMB DIPEOÓLƉ OBE SÈNFD SP[QPŘUV
0ECPSPDISBOZQSPTUżFEÓ.BHJTUSÈUVIMNŞTUB1SBIZ
WQBSDÓDIBWOFQPTMFEOÓżBEŞUBLÏ%PQSBWOÓQPEOJL
OBTWâDIQMPDIÈDI[BIÈKJMJWâTBECVOPWÏ[FMFOŞ
1SP BLUJWOÓ USÈWFOÓ WPMOÏIP ŘBTV CZMB WZUWPżFOB
QJLOJLPWÈ NÓTUB W QBSDÓDI B MFTÓDI [ØOZ QPIPEZ
ŘJ WZTUBWŞOP OPWâDI EŞUTLâDI IżJÝƃ WŘFUOŞ
GJUOFTT QSWLƉ QSP EPTQŞMÏ 4OBäÓNF TF [BDIPWBU
1SBIV[ESBWPVŘJTUPVBQżÈUFMTLPV
Obsah
Projekt čisté a zelené Prahy ..........................................................................2
Vysvětlivky .....................................................................................................3
1. Vycházka za meandry Botiče..............................................................4
2. Na Točnou za Kelty .............................................................................8
3. Kolem tajemné Pacoldovy vápenky ..................................................11
4. Od středověké vesnice k pražskému Semmeringu ...........................14
5. Putování největším pražským lesem .................................................18
6. Od hvězdárny k zoo ..........................................................................21
7. Za kamenným stolem ve Vinořském parku .......................................25
8. Drahaň-Troja – zelený ostrov uprostřed velkoměsta .........................29
9. Údolím Ctirada a Šárky .....................................................................33
10. Venkovskou krajinou podél Říčanky ..................................................37
Vysvětlivky
Informativní piktogramy
Piktogramy dalších sportů
start a cíl
výletu
zajímavosti
na trase
běh
golf a minigolf
délka
trasy
trasa vhodná
i pro dětské
kočárky
In-line
bruslení
jezdectví
charakter
trasy
cyklistika
lezení
příjezd
věřejnou
dopravou
turistika
a Nordic
Walking
skateboarding
možnost
parkování
vodní sporty
Legenda k mapám
dětské hřiště
trasa metra se stanicí
občerstvení
trasa s kilometráží
koupaliště
naučná stezka
parkoviště
přírodní památka, přírodní rezervace
přívoz
značená turistická trasa
hradiště
3
1
•
•
start: Pitkovice
cíl: Hostivař
délka trasy: 8 km
trasa vede po
pěšinách a loukách
podél potoků, za
mokra může být
bahnitá
•
•
4
tam: bus 232 do
zast. K Pitkovičkám
zpět: tram 22, 26 ze
zast. Hostivařská
Vycházka za meandry
Botiče
Putování podél dvou pražských potoků zahájíme na
autobusové zastávce K Pitkovičkám, kam nás doveze autobus 232 ze stanice metra „C“ Háje. Zelená
značka nás po pěšince procházející třešňovkou dovede nejprve k Pitkovicím a posléze i k Pitkovickému
potoku, který nás bude provázet několik dalších kilometrů. Pitkovický potok pramení jihovýchodně od Prahy v malém údolí poblíž Svojšovic, má délku 14 km
a tvoří jeden z přítoků Botiče. Za Pitkovickemi se před
námi otevře pěkné údolí potoka s loukami, na začátku údolí si můžeme vybrat mezi pěšinou podél potoka
nebo pěšinou ve svahu kudy vede také naučná stezka Povodím Botiče. Obě cesty nás zanedlouho dovedou k nejcennější lokalitě v okolí Pitkovického potoka
– k Pitkovické stráni. Je to ostroh na pravém břehu
potoka, který je tvořen břidlicemi předprvohorního
stáří. Svah je skloněn k jihu a poskytuje ideální prostředí pro teplomilná společenstva stepního charakte-
4
1
ru. Bylo zde zjištěno kolem 100 druhů vyšších rostlin.
Z chráněných ohrožených druhů rostlin zde roste koniklec luční český a chrpa chlumní, ze silně ohrožených
druhů časně kvetoucí křivatec český. Kvetoucí rostliny
jsou zde doprovázeny cennými travinami (ovsíř luční
nebo kostřava žlábková). Na ploše přírodní památky
Pitkovická stráň je chráněno celé zdejší společenstvo,
včetně půdních mikroorganismů, dalších rostlin, bezobratlých i obratlovců. Tato společenstva se tu držela
od konce poslední doby ledové, mělká a sušší půda
bránila přirozenému zalesnění. Stráň bývala spásána
ovcemi a kozami, což bránilo šíření nevhodných druhů. Dnes se místo původního spásání používá selektivní kosení. Další úsek trasy vede stále podél potoka
po pěšince přes údolní louky. Po kilometru přicházíme do místa zvaného Dobrá Voda, kde se Pitkovický
potok vlévá do Botiče.
•
•
•
•
přírodní památka
Pitkovická stráň
Hostivařská
přehrada
přírodní památka
Meandr Botiče
Toulcův dvůr
další sporty
Vlevo za Botičem jsou viditelné zbytky Fantova mlýna, který zřejmě vznikl již ve 14. století, písemně je
doložený z 16. století. V roce 1740 byl mlýn obnoven
a přestavěn do podoby, v níž zůstal zachován až do
požáru v roce 1960. Od roku 1975 zde byl umístěn
chov koní s novou obytnou budovou a stájemi. Koncem 90. let minulého století však budovy zpustly
a dnes už jsou na místě pouze zbytky obvodových zdí.
Od bývalého mlýna pokračujeme po pravém břehu
Botiče, míjíme opravený petrovický jez, který původně
5
1
zásoboval vodou dosud patrný náhon mlýna v Petrovicích. Před Petrovicemi mineme ragbyové hřiště nad
nímž se nachází opuštěný zámek. Samotné Petrovice jsou jsou poprvé připomínány v roce 1352, zámek
vznikl v polovině 18. století na místě bývalé tvrze. Za
Petrovicemi přicházíme k vodní nádrži Hostivař, která, společně s přilehlým lesoparkem, tvoří významnou rekreační oblast hlavního města. Přehrada byla
dokončena v roce 1962, vodní plocha má rozlohu
43 ha, maximální hloubka je 12 m, vodu zadržuje
sypaná hráz vysoká 16 m a dlouhá 110 m. Asfaltová cesta, která kopíruje břeh jezera, nás přivede až
k hrázi. Po jejím shlédnutí pokračujeme dále po pravém břehu Botiče, který zde vytvořil velice pěkné
meandrovité koryto. Bujná příbřežní vegetace chráněná jako přírodní památka Meandr Botiče, se táhne až
do Záběhlic. Břehové porosty jsou útočištěm mnoha
chráněných rostlin a živočichů. Při troše štěstí zde
můžeme zahlédnout i ledňáčka. Naše cesta pokračuje
dále po červené značce k zástavbě Hostivaře. Hostivař byla osídlena již v 8. století, hradistě nad Botičem,
které jsme před chvílí minuli je o dvě století starší.
Za návštěvu stojí dochovaná stará zástavba v okolí
Kozinova náměstí, především kostel sv. Jana Křtitele
s historií sahající do 11. století. Dalším lákadlem je
Toulcův dvůr, tvrz doložená roku 1364. V současnosti
zde sídlí Ekologické centrum hlavního města Prahy,
které zde pořádá nejrůznější pořady a akce pro celou
rodinu. Okolím dvora prochází NS Toulcův dvůr, jejíž
součástí jsou i dřevěné chodníčky přes mokřady, které
bychom spíše očekávali na šumavských rašeliništích
než v Praze. Trasa končí spolu s červenou značkou na
zastávce tramvaje 22 a 26 Hostivařská.
6
4
1
7
2
Na Točnou za Kelty
•
•
start: Zbraslav,
železniční stanice
cíl: Komořany
délka trasy: 6,5 km
trasa vede z velké
části po lesních
cestách, větší
stoupání na hradiště
Šance
•
•
tam: ČD
Praha-Zbraslav,
bus 165 zastávka
Nádraží Zbraslav
zpět: bus 165, 205
zastávka Komořany
(bus 165 jede i do
místa startu)
parkoviště
u železniční stanice
Zbraslav
8
Výlet začínáme na železniční stanici Zbraslav, kam se
pohodlně dostaneme „Posázavským pacifikem“ nebo
autobusem č. 165. První zajímavost máme hned nadosah – vpravo nad ulicí Komořanská se nachází přírodní památka U Závisti, což je významná geologická
lokalita – odkryv letenského souvrství ordoviku (prvohory). Od nádraží vycházíme po žluté turistické značce
směrem na Točnou, podcházíme most Závodu míru
a stoupáme k osadě Závist, kde přejdeme silnici a vpravo podél louky stoupáme do lesa a zároveň do přírodní rezervace Šance. Rezervace byla založena v roce
1982 a chrání zdejší skalnaté svahy v údolí Břežanského potoka s významným geologickým profilem a dubový les v několika přirozených typech. Zdejší lesy jsou
velice různorodé, na jižních a západních svazích jsou
většinou původní doubravy s přimíšenou břízou, habrem, bukem, borovicí a babykou. Na spodních částech
svahů roste především akát z umělých výsadeb, v údolních partiích pak nacházíme i suťové javořiny.
Žlutá značka spolu s naučnou Keltskou stezkou nás
přes několik zastavení přivádí k dodnes velmi dobře
dochovaným valům keltského oppida Závist, které bylo
nejstarším a největším známým oppidem na území
Čech. Větší a starší centrální část oppida leží na protějším kopci Hradiště. Název Šance vychází ze staršího
pojmenování mohutných valů opevnění, které vzniklo
až v pozdní době laténské. Opevnění zde bylo budováno ve své době netradiční, moderní stavební technikou.
Základní článek fortifikace Šancí tvořil velký val, kte-
4
2
rý byl již od počátku stavby budován ne jako hradba,
ale jako skutečný valovitý násep z kamenů a zeminy.
Šířka valu při jeho úpatí je místy až 25 m, jeho výška
ještě dnes po více než 2000 letech dosahuje až 8 m.
Na koruně valu stála původně ještě dřevěná palisádová
předprseň ke krytí obránců. Dalším článkem opevnění
byl příkop před valem, široký přes 10 m a dosud i 4 m
hluboký, který probíhal po celé severní straně opevnění. Jižní strana je směrem k centru oppida na Hradišti
neopevněná a val o celkové délce přes 2 km byl oběma
konci napojen na nepřístupné skály nad Břežanským
údolím. Po žluté značce pokračujeme dále do centra
hradiště až k altánku, kde se trasa žluté značky a Keltské stezky oddělují. My jdeme vpravo po trase Keltské
stezky, která nás zanedlouho přivede k pěkné vyhlídce
do Břežanského údolí a na Hradiště. Vrchol Hradiště
(391 m n. m.) leží ve významné geografické poloze
u jižního okraje Pražské kotliny a v blízkosti někdejšího
soutoku Berounky s Vltavou. Okolí soutoku bylo již od
pravěku křižovatkou dálkových cest a na Vltavě zde byl
důležitý brod. Podle výsledků archeologických výzkumů zde sídlili lidé již v pozdní době kamenné, dávno
před vznikem oppida. Od vyhlídky pokračujeme po
trase naučné stezky a po chvíli i žluté značky do Točné. Vilovou čtvrtí projdeme až k ulici Branišovská, kde
opustíme žlutou značku a zatočíme vlevo na značku
zelenou, po které stoupáme na vrch Čihadlo. Z vrcholu, na kterém se nachází vojenské prostor, klesáme
kolem samoty Nouzov k technickým budovám, které
prozrazují, že právě přecházíme přes nově budovaný
tunel pražského okruhu. Na kraji lesa můžeme odbočit
vpravo po neznačené cestě a navštívit ještě sportovní
letiště Točná, kde je i možnost občerstvení, nebo pokračovat přímo a po zelené značce sejít do Komořan,
kde stojí za shlédnutí především Komořanský zámek,
v současnosti sídlo Hydrometeorologického ústavu.
Náš výlet zakončíme na zastávce Komořany, odkud
odjíždějí autobusy ke stanici metra „C“ Kačerov.
•
•
•
•
hradiště Šance
Komořanský
zámeček
letiště Točná
přírodní památka
U Závisti
další sporty
9
2
10
3
4
Kolem tajemné
Pacoldovy vápenky
Výlet zahájíme ve Slivenci, kam nás doveze např. autobus 248 ze Smíchovského nádraží. Vystupujeme na zastávce Slivenec naproti kostelu Všech Svatých, jehož nejstarší část pochází ze 13 století. V roce 1693 pak byla
přistavěna předsíň a v roce 1889 byly provedeny úpravy podle návrhu Antonia Barvitia. Od kostela scházíme
ulicí K Lochkovu, kde se napojíme na modrou značku
a pokračujeme po ní směrem do Velké Chuchle. Po necelých dvou kilometrech se před námi na kraji zástavby velké Chuchle objevuje zajímavá technická památka
– Pacoldova vápenka. Vápenka je patentem prof. Jiřího
Pacolda (profesor pozemního stavitelství a rektor ČVUT)
a je výjimečná tím, že dokázala zpracovávat netříděný
vápenec, který se těžil v nedalekém lomu. Objekt se
skládá ze dvojáků tzv. Pacoldovek – tj. vedle sebe stojících dvojitých šachtových pecí. Pece byly plněny vápencem shora (po zaniklé dřevěné lávce). Dnes je vápenka postupně rekonstruována. Hned naproti vápenky se
nalézá přírodní rezervace Homolka, což je jeden z nejvýznamějších geologických odkryvů na území České
republiky. Nachází se zde typická lokalita přídolského
souvrství siluru, které bylo vzato za základ pro světové
dělení nejvyšší části silurského útvaru a které se nazývá podle zdejší lokality Přídolí. Dále se zde vyskytuje
mezinárodní stratotyp hranice mezi devonskými stupni
lochkov a prag. Je tu také několik celosvětově klasických
nalezišť zkamenělin, které studoval již Joachim Barran-
•
•
start: Slivenec
cíl: Malá Chuchle
délka trasy: 5 km
středně náročná
trasa, některé cesty
mohou být po dešti
bahnité
•
•
•
•
•
•
•
•
tam: bus 230, 246,
247, 248 do zast.
Slivenec
zpět: bus 129, 172,
241, 243, 244 ze
zast. Malá Chuchle
kostel Všech
Svatých ve Slivenci
Pacoldova vápenka
přírodní rezervace
Homolka
kostel svatého Jana
Nepomuckého ve
Velké Chuchli
zookoutek
v Chuchelském háji
komplex budov
bývalých lázní
v Malé Chuchli
11
3
další sporty
12
de. V lomech se dříve těžil vápenec, ze kterého se vyráběla i proslulá tzv. černá mozaika na pražské chodníky.
V západním sousedství Homolky byly těženy olomitizované vápence hornickým způsebem systémem štol. Na kraji
velké Chuchle opustíme modrou značku a vydáme se po
žluté, která stoupá do Chuchelského háje. Příroda této
části Prahy je nesmírně pestrá – nalezneme zde rozlehlé
lesy, romantické skály i unikátní stepní lokality. Nachází se tu např. tři zvláště chráněná území, kostel svatého
Jana Nepomuckého z roku 1729 a velkým lákadlem je
i místní zookoutek. Chuchelský háj náležel od 13. století
k panství Zbraslav, které bylo majetkem cisterciáckého
řádu a bylo spravováno náboženským fondem. V dobách
husitských válek byl majetek řádu zabaven, ovšem v roce
1455 byla Malá Chuchle získána zpět. V roce 1786 je
v revíru Zbraslav popisována dubová a habrová „porostlina“ nazývaná Chuchelský háj. Už ve 30. letech 20. století
tvořily háj převážně duby a habry. Zbraslavské panství,
k němuž náležela Velká i Malá Chuchle koupil v roce
1825 bavorský šlechtic kníže Bedřich z Oettingen-Wallersteinu. V současné době v lese převažuje dub zimní,
borovice lesní a lípa srdčitá, hojný je také nepůvodní
a agresivní akát. Chuchelský háj můžeme celý projít po
žluté značce, nebo si udělat odbočku po asfaltové cestě
ke kostelu, od kterého je nádherný výhled na jižní část
Prahy a na žlutou značku se opět napojit u zookoutku.
Žlutá značka nás nakonec dovede do malebné části Malé Chuchle, kde v 18. a 19. stol. stávaly lázně. Později
byla sice léčivost zdejších pramenů zpochybněna, ale
Malá Chuchle se přesto stala vyhledávaným výletním
místem. Z této doby se zde dodnes zachovalo několik
budov např. čp. 4, 44 a 45. Do chráněného komplexu
budov patří také pozdně barokní až rokokový kostel Narození Panny Marie z roku 1774, který byl postaven na
místě původního románského kostela a kaplička P. Marie postavená v 2. pol. 18. stol. v lese nad pramenem. Od
kostela již jen podejdeme železniční trať a výlet zakončíme na autobusové zastávce Malá Chuchle.
3
4
13
4
•
•
start: Stodůlky
cíl: Hlubočepy
délka trasy: 9 km
středně náročná
trasa, v Dalejském
údolí je vedena
většinou po malých
pěšinách a cestách,
v Prokopském údolí
po asfaltové
komunikaci
•
•
•
•
•
•
•
tam: metro „B“ do
stanice Stodůlky
zpět: bus 104, 120
ze zast. Hlubočepská
skanzen Řepora
národní přírodní
památka Dalejský
profil
přírodní památka
Opatřilka – Červený
lom
přírodní rezervace
Prokopské údolí
Prokopské jezírko
14
Od středověké
vesnice k pražskému
Semmeringu
Vycházku začínáme u stanice metra Stodůlky, po
modré značce vycházíme směrem na Řeporyje, opatrně přecházíme Jeremiášovu ulici a po pěšině podél
silnice přicházíme ke skanzenu Řepora, přibližující
středověké období ve věrohodně ztvarněném prostředí imaginárního českého venkovského městečka. Po
prohlídce Řepory nás modrá vede do Řeporyj. Přes
Řeporyjské náměstí s kostelem sv. Petra a Pavla
pokračujeme po naučné stezce , která nás za posledními domy přivádí k tzv. Placaté skále, což je odkryv
v mírně ukloněných vrstvách nejvyššího ordovického
souvrství. Střídají se zde šedozelené pískovce a prachovce, na kterých jsou vidět stopy po pohybu mořských živočichů (ichnofosilie). Podél Dalejského potoka pokračujeme dále ke zbytkům Trunečkova mlýna.
Původně bylo na poměrně krátkém toku Dalejského
potoka sedm mlýnů, dodnes se dochovali zbytky tří
z nich. U mlýna opouštíme tok Dalejského potoka
4
a po trase naučné stezky pokračujeme přes území národní přírodní památky Dalejský profil, kde je
v bývalých lomech chráněn klasický geologický profil
ordoviku, siluru a spodního devonu s řadou mezinárodně významných geologických odkryvů a nalezišť
zkamenělin, dále významná společenstva skal a teplomilných pastvin s chráněnými a ohroženými druhy.
Naučná stezka nás rozmanitým územím bývalých
lomů přivádí k osadě Holyně, kde je i možnost občerstvení. Na konci osady překonáme Dalejský potok po
nově vybudované lávce a po modré značce vstupujeme na území přírodní památky Opatřilka – Červený
lom. Jeho horní část tvoří společenstva teplomilných
trávníků – historických pastvin. Skalní profily a odkryvy spodní části vznikaly v souvislosti s těžbou vápence od 19. století. Po necelém kilometru přicházíme
do Prokopského údolí, které je nejvýraznějším krasovým územím v Praze. Najdeme tu typické krasové
jevy, jako jeskyně a dutiny a také náznaky škrapových
polí. Údolí bylo v minulosti vážně narušeno těžbou
v lomech, pálením vápna a výstavbou menších průmyslových závodů, přesto si zachovalo cenné přírodní hodnoty. Roste tu přes 400 druhů rostlin, z toho
další sporty
15
4
26 chráněných, vyskytuje se zde řada bezobratlých
živočichů, hlavně měkkýšů a hmyzu. Jako na jediném
místě v Praze tady najdeme suťový les, vyskytuje se
zde i les dubohabrový. Zdejší skály představují unikátní geologický profil od svrchního ordoviku po střední
devon. Nejnavštěvovanějším místem údolí je romantické jezírko sevřené strmými vápencovými stěnami.
Vzniklo po odstřelu skály v roce 1905 výronem spodní vody. Má plochu 25 arů, je dlouhé 107 m a široké
26 m, hloubka se pohybuje kolem 10 m. Ve strmé stěně nad bývalým klukovickým koupalištěm jsou dobře
viditelné otvory Klukovických (Korálových) jeskyní,
jejichž celková délka je 68 m; nejdelší z nich měří
19,5 m. U osady Daleje bývala Prokopská skála se
známou Prokopskou jeskyní, dlouhou 120 m. Našli se
v ní pozůstatky pravěkého člověka, ale i kosti mamuta
a dalších pravěkých zvířat. Podle pověsti v ní žil jako
poustevník sv. Prokop, který tu přemohl skupinu čertů,
rušících jej při čtení bible. Dnes už bohužel neexistuje, v 19. století tu byl otevřen Prokopský lom, který v roce 1882 zničil poustevnu při jeskyni a v letech
1883–1887 i jeskyni samotnou. Další zajímavostí Prokopského údolí je Pražský Semmering – železniční
trať, která překonává údolí dvojicí monumentálních
viaduktů. Trať byla vybudována v letech 1868–1872
(z toho v posledních dvou letech se budovaly viadukty) společností Buštěhradská dráha jako součást spojení Hostivice a Smíchovské nádraží. Celým Prokopským údolím nás provede modrá turistická značka,
která nás také dovede do Hlubočep, kde na zastávce
autobusu Hlubočepská náš výlet končí.
16
4
17
5
•
•
start: Klánovice,
železniční stanice
cíl: Běchovice,
železniční stanice
délka trasy: 7 km
trasa vede většinou
po širokých lesních
cestách bez většího
převýšení
•
•
tam: ČD
Praha-Klánovice,
bus 251, 303, 391
do zast. Nádraží
Klánovice
zpět: ČD
Praha-Běchovice,
bus 109, 240, 250
ze zast. Nádraží
Běchovice
u železniční stanice
Praha-Klánovice
18
Putování největším
pražským lesem
Sedmikilometrový výlet nás zavede do rozsáhlého lesního prostoru Klánovického lesa, který ve středověku proslul tím, že se zde na lesních cestách hojně vyskytovali
loupežníci a lapkové a ohrožovali počestné pocestné.
Výchozím bodem naší cesty je železniční stanice Praha-Klánovice, odkud se vydáme po modré turistické
značce. Značka nás nejdříve vede uličkami malebných
Klánovic. Milovníci architektury zde mohou obdivovat
dnešní podobu lesní obce, kterou po roce 1878 počal
budovat obchodník s nemovitostmi Václav Klán. Ten
zakoupil v r. 1874 od knížete Lichtensteina a od dvora
v Jirnech pozemky , které pak vykácel a rozprodal pro
stavbu prvních osmnácti usedlostí. Podnikatelsky to byl
velmi prozíravý plán, pozemky se rychle zhodnocovaly
hlavně díky nově vystavěné železnici, na které se Václavu Klánovi podařilo vyjednat zřízení nové železniční
zastávky. Na začátku první světové války tak již v obci
stálo 90 vil, 7 restaurací a velký pension. Klánovice se
tak rychle staly nejoblíbenější vilovou čtvrtí v pražském
okolí a dodnes platí za dobrou pražskou adresu. Zhruba
po 500 m, které jsme ušli v ulicích Klánovic zatáčíme
do lesa a zanedlouho již přicházíme k golfovému hřišti.
Golf má v Klánovicích dlouhou tradici, na zdejším hřišti
se začalo hrát již v roce 1937. Pozemky na hřiště věnoval Golf clubu Praha kníže Liechtenstein a vlastní práce
financoval baron Ringhoffer. Do začátku 2. světové války bylo vybudováno 6 hracích ploch a byla postavena
5
4
klubovna s restaurací. Po válce se začala budovat další
plánovaná hřiště až do počtu 18 jamek. Klánovické hřiště si získalo světovou proslulost, hrály se zde velké turnaje a mezinárodní golfová mistrovství. V roce 1950 byl
Golf club Praha zrušen, golf se jako buržoazní přežitek
přestal hrát a většina herních ploch byla postupně rozorána a zalesněna. Od golfového hřiště pokračujeme stále po modré značce a po dvou kilometrech přicházíme
k samotě Nové Dvory. Jedná se o bývalý poplužní dvůr,
později lichtenštejnskou myslivnu. Ve středověku stávala na tomto místě tvrz Slavětice s velkou okrouhlou věží
a stejnojmennou vesnicí. První zmínka o Slavěticích je
z roku 1227, kdy jsou šlechtickým rodem Hrabišických
darovány klášteru na Zderaze v Praze. Dále Slavětice
několikrát změnily majitele a od roku 1586 jsou uváděny jako pusté. Později byla zdejší oblast připojena ke
kolodějskému panství a jižně od Slavětic byl vybudován
velký rybník (byl zrušen při stavbě trati, ale dodnes je
v lese patrná hráz). Po prohlídce pěkně opraveného
dvora pokračujeme opět po modré až ke kraji lesa, kde
modrou značku na čas opustíme a pokračujeme cestou
po kraji lesa. Po 700 m přecházíme poměrně frekventovanou silnici a znovu po modré značce vstupujeme do
Xaverovského háje, který čítá téměř 100 hektarů zalesněné plochy. Zastoupení zde má dub letní, zimní i červený, dále zde najdeme porosty habrů, jasanů, javorů
a nechybí ani borovice, smrk, topol, bříza a lípa. Xaverovský háj nás provází další skoro dva kilometry, po
kterých zatáčíme vlevo a po kraji pole klesáme k Vinici
a dále k okraji Počernického rybníka, který představuje
velmi cennou ornitologickou lokalitu. Rybník je využíván
jako hnízdiště ptactva i jako odpočinková lokalita na
tahu a v zimním období. Z hnízdících ptáků můžeme
zaregistrovat např. potápky roháče, kachny divoké nebo
lysky černé. Z táhnoucích ptáků můžeme při troše štěstí zahlédnout orlovce říčního nebo kormorána velkého.
Od rybníka je již na dohled cíl našeho výletu – městská část Běchovice, v nohách máme 7 kilometrů a výlet
zakončíme u železniční stanice Praha-Běchovice, nebo
u nedaleké zastávky autobusů.
•
•
•
Klánovický les
Nové Dvory
Počernický rybník
trasa vhodná i pro
dětské kočárky
další sporty
19
5
20
6
4
Od hvězdárny k zoo
•
Šestikilometrový výlet nás zavede do Ďáblického a Čimického háje, pokocháme se krásnými výhledy z Velké skály a Havránky a na závěr navštívíme Trojský
zámek nebo zoologickou zahradu.
Ze zástavby starých Ďáblic vycházíme po žluté turistické značce na skalnatý výběžek, který je místem
dalekého rozhledu, především severním směrem
kde je možné vidět Říp a České středohoří. Několik
metrů pod vrcholem skály stojí Ďáblická hvězdárna postavená v padesátých letech astronomickým
kroužkem obce Ďáblice. Pro veřejnost byla otevřena v roce 1956. Původní stavba (východní kopule,
přednáškový sál a knihovna) byla rozšířena v roce
1960 o kancelář, západní kopuli a spojovací chodbu. V roce 1968 se hvězdárna spojila se Štefánikovou hvězdárnou a od roku 1975 je třetím střediskem
Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Od
hvězdárny nás žlutá značka zavádí po louce do Ďáblického háje, což je malý lesík, který se rozprostírá
na úpatí vrchu Ládví (358 m n. m.). Zhruba uprostřed
lesa se nachází několik bývalých lomů, zajímavých
z geologického hlediska – jeden z nich je chráněn
jako přírodní památka Ládví, protože zahrnuje přílivovou kapsu s ohlazeným kamenem dokládající,
že ve druhohorách byl vrch Ládví ostrovem v moři.
Ládví je také významnou archeologickou lokalitou
z období starší doby kamenné – paleolitu. Na kraji
lesa se žlutá značka stýká se zelenou, po které pokračujeme dále kolem Kobyliské vozovny do Čimického
•
start: Ďáblice
cíl: Troja
délka trasy: 6 km
nenáročná trasa po
zpevněných cestách
a pěšinách, pouze
úsek od Havránky
k Trojské ulici po
příkré cestě
•
•
tam: bus 103 do
zast. Květnová
zpět: bus 112 ze
zast. Zoologická
zahrada
21
6
•
•
•
•
•
•
•
Ďáblická hvězdárna
přírodní památka
Ládví
přírodní památka
Velká skála
přírodní památka
Havránka
Trojský zámek
zoologická zahrada
botanická zahrada
22
háje. Háj projdeme kolem dětského hřiště a hájovny
a po zelené jdeme dále podél ulice V Pazderkách.
Na okraji sídliště Bohnice opatrně přecházíme silnici,
za kterou se nachází přírodní památka Velká skála.
Velká skála je asi 500 m dlouhé a 50 m mocné těleso,
které je tvořeno starohorními buližníky. Velká skála
je neobvyklým pamětníkem geologického vývoje od
starohor po současnost. Jako ostrov v prvohorním
a druhohorním moři odolávala mořskému příboji
a několikrát ji překryly mocné vrstvy mladších usazenin. Dříve rostly na Velké skále zajímavé zbytky skalní stepi s roztroušenými keři či stromy. Dnes je ale
vegetační kryt velmi chudý a původní společenstva
nalezneme pouze ve vrcholových částech masivu.
Jsou to především porosty vřesu a dalších doprovodných druhů. Název Velká skála souvisí s tím, že mezi
Velkou skálou a starou obcí Bohnice byla z buližníku ještě tzv. Malá skála, dnes již odtěžená a zaniklá. Zůstal z ní pouze parčík uprostřed bohnického
sídliště. Zelená značka nás po okraji lesa zavádí
k další přírodní památce našeho výletu – k Havránce. Z vrcholu svahu je krásný výhled na celou Prahu,
v popředí s botanickou zahradou a Trojským zámkem,
vpravo s usedlostí Havránka. Od vyhlídky scházíme
podél vřesové louky dolů do Trojské ulice. Trojský zámek, který jsme před chvílí obdivovali z výšky máme
nyní před sebou jako na dlani. Zámek vybudoval
v letech 1679–1685 hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako své letní sídlo a pobýval zde se svou chotí
Klárou a dcerou. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsi a později Jean Baptiste Mathey, stavitelem byl Silvestro Carlone. V roce 1685 byla založena přilehlá zahrada a roku 1697 byla postavena terasa a hospodářské budovy v okolí zámku. Po rodu
4
6
Šternberků zakoupila zámek pro ústav šlechtičen
Marie Terezie a sama tu také několikrát pobývala.
Poslední soukromý majitel, statkář Alois Svoboda
v roce 1922 věnoval zámek i s přilehlými pozemky Československé republice. Rozlehlá zahrada
ve francouzském stylu vznikla až na přelomu 17.
a 18. století jako mistrovská práce zahradního architekta Jiřího Seemana s řadou fontánek a unikátním
bludištěm. Na svazích za zámkem vyrostly ve stejnou
dobu rozlehlé vinice a v jejich středu se na vrcholu
kopce nachází kaple sv. Kláry, zasvěcená této světici podle Šternberkovy manželky Kláry z Maltánu.
U Trojského zámku výlet končí, kdo by si ho chtěl
eště prodloužit může navštívit třeba sousední zoologickou zahradu, světově proslulou např. chovem
koně Převalského.
další sporty
23
6
24
4
7
Za kamenným stolem
ve Vinořském parku
Výlet nás zavede do přírodní rezervace Vinořský park.
Areál byl původně přírodně krajinářským parkem
vinořského zámku, nachází se zde úzké podmáčené údolí ohraničené pískovcovými skalkami, které je
také archeologickou lokalitou (slovanské hradiště).
V druhé části výletu pak navštívíme lesní komplex
Bažantnice v Satalicích, jenž je chráněn jako přírodní
památka.
Začátek výletu je situován do vsi Jenštejn, kam nás
zaveze autobus 367 a 376. Uprostřed vsi se nachází nejvýznamnější zdejší památka – zřícenina hradu
Jenštejn. Hrad byl založen dvorským sudím Jenčem
z Janovic ve 30. letech 14. století. Byl navržen jako
vodní hrad, hluboký příkop se dal kdykoliv naplnit vodou z několika rybníků na Vinořském potoce.
V roce 1368 jej získal Pavel z Vlašimi, notář královské
komory, a začal s jeho přestavbou. V roce 1379 hrad
zdědil jeho syn, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna a přestavbu dokončil. V roce 1390 mu jej zabavil král Václav IV., poté se zde často střídali majitelé, v letech 1408–1414 jej vlastnil např. Prokop Holý.
Hrad byl pustý od začátku 17. století, kdy ho opustil
Jan Dobřichovský z Dobřichova, zkázu hradu dokonaly v roce 1641 švédská vojska. V 19. století bylo zdivo
postupně rozebíráno na domky chudiny v okolí. Od
roku 1977 byla zřícenina zpřístupněna pro veřejnost.
Nyní je zde umístěna stálá muzejní expozice na téma
•
•
start: Jenštejn
cíl: Satalice
délka trasy: 5,5 km
nenáročná trasa
po udržovaných
parkových cestách
•
•
•
•
•
tam: bus 367, 376
do zast. Jenštejn
zpět: bus 186, 376
ze zast. Satalická
obora
zřícenina Jenštejn
přírodní rezervace
Vinořský park
přírodní památka
Bažantnice v Satalicích
25
7
stavební vývoji hradu a archeologický výzkum regionu.
Dominantou zachované části hradu je 22 metrů vysoká okrouhlá věž, na které jsou u vstupu umístěny tři
pískovcové erby majitelů. Od zříceniny vycházíme po
červené značce, vedené po vedlejší silnici směrem na
Podolanku. Na hrázi rybníka silnici opouštíme a přecházíme na Vinořskou ulici, která nás dovádí k Vinořskému potoku, podél něhož pokračujeme do Vinoře.
Vinoř je z jihovýchodu sevřena zámeckou oborou, ze
severozápadu ohraničena Ctěnickým hájem. Kolem
dokola jsou úrodná pole, pětistupňovou kaskádou rybníků protéká Vinořský potok, zvaný v minulosti též Valcha nebo Chobot. Jeho pravý břeh se opírá o pískovcové útvary, vytvářející mělké údolíčko, místně zvané
V Topolech. Nejstarší historicky doloženou stavbou
v obci je místní kostel, zasvěcený Povýšení sv. Kříže.
Původní románská jednolodní stavba byla v letech
1727–1728 přestavěna do nynější barokní podoby.
Projektantem byl pravděpodobně tvůrce vinořského
zámku F. M. Kaňka, který původní kostel rozšířil o dvě
boční lodi, zvětšil apsidu a k severní straně přistavěl
sakristii. V průčelí stavby je hranolová věž, krytá nízkou cibulovitou stříškou. Její zdivo z vrstvené opuky je
románské. V horním patře jsou patrny zbytky potrojných okének. Do severní stěny sakristie byl při barokní
přestavbě vsazen náhrobní kámen Elišky z Kraselowa, manželky Jana z Dubče. Od Vinoře pokračujeme po žluté značce, podél níž je instalováno několik
informačních tabulí, popisujících historii a zajímavostí
okolí. Značka nás zavádí do Vinořského parku, který
navazuje na jižní stranu vinořského zámku a přilehlého hospodářského dvora. Autorem původní barokní
zahrady a přilehlé štěpnice, stejně jako zámku, dvora
a vinořského kostela, byl kolem roku 1720 arch. F. M.
26
4
7
Kaňka. K zahradě byla volně připojena jižním směrem
se táhnoucí obora. Po polovině 18. století, kdy Černínové získali i sousední ves Satalice, dali v blízkém
lese zřídit bažantnici spojenou s oborou a zámkem
alejemi. V 19. století byla barokní zámecká zahrada
i s přilehlou částí obory v údolí vinořského potoka proměněna na přírodně krajinářský park.
Dnes je část tohoto parku, navazující na zahradní průčelí zámku, oplocena a je součástí zámeckého areálu. Další úsek parku při potoce je neudržovaný a má
charakter lesa a je volně přístupný. Od obory, v jejímž
středu leží zatravněná plocha bývalého slovanského
hradiště s valy a příkopy, jej dělí přirozená hradba pískovcových skalek. Žlutá značka nás dále z Vinořského
parku zavádí do nedaleké satalické bažantnice, která
je chráněna jako přírodní památka. Výlet zakončíme
na kraji obory u kaple svaté Anny na zastávce autobusu Satalická obora.
další sporty
27
7
28
4
8
Drahaň-Troja – zelený
ostrov uprostřed
velkoměsta
Výlet nás provede přírodním parkem Drahaň-Troja,
který se nachází na území Prahy 7 a 8, zahrnuje
oblast Trojské kotliny podél Vltavy, a to především na
jejím východním břehu. Celý přírodní park má rozlohu
626 hektarů a kromě hojně navštěvované botanické
a zoologické zahrady sem patří přes dvanáct zvláště chráněných území, tedy přírodních památek a rezervací.
Vycházíme z Troje od konečné autobusu u zoologické zahrady. Zoo Praha, která se rozprostírá vpravo
od nás založil cestovatel a zoolog Jiří Janda a o její
dnešní podobu se značně zasloužil dlouholetý ředitel zoolog profesor Zdeněk Veselovský. Vznikla ve
30. letech 20. století, ovšem historie chovu cizokrajných zvířat v Praze je mnohem starší, sahá až do dob
prvních králů. Krátce byla malá zoo také ve Vrchlického sadech před dnešním Hlavním nádražím. Při svém
otevření 28. 9. 1931 měla zoo asi na 300 zvířat a byla
omezena na plochu 8 ha. Zoo se rozprostírá na velmi různorodém pozemku, jsou tu skály, jež se jinde
nepřirozeně a draho budují, rovina u řeky, svah i náhorní větrné prostranství a především starý romantický porost. Mezi nejvzácnější zvířata patří kůň Převalského, jehož ohrožený druh zachránila pražská zoo
„za pět minut dvanáct“. V přírodě žije kůň Převalského
•
•
start: Troja
cíl: Čimice
délka trasy: 8 km
podél Vltavy většinou
asfaltové cesty,
v Drahanském
a Čimickém údolí
pěšiny s převýšením
•
•
tam: bus 112 do
zast. Zoologická
zahrada
zpět: bus 152, 183,
202 ze zast. Čimice
29
8
•
•
•
•
•
•
•
Trojský zámek
zoologická zahrada
botanická zahrada
přírodní památka
Podhoří
přírodní památka
Zámky
Drahanská rokle
přírodní památka
Čimické údolí
30
už jen v Mongolsku, a i tam byl naposled sledován
vědeckou expedicí někdy v 50. letech 20. století. V současné době žije v zoo kolem 2 500 zvířat, reprezentujících 500 druhů. Padesát z nich je velmi vzácných.
V areálu zahrady stojí dřevěné domky postavené ve
stylu českého národního rondokubismu, projektované
arch. Josefem Gočárem, které byly původně umístěny
na letišti ve Kbelích. Od vchodu do zoo nás červená
značka zavádí kolem Trojského zámku k Vltavě a po
zdejší cyklostezce obcházíme celý areál zoologické
zahrady. Pokračujeme kolem psího útulku a zanedlouho jíž procházíme pod skalami přírodní rezervace
Podhoří. Historie osídlení Podhoří sahá až do doby
před asi šesti tisíci lety. Při archeologickém průzkumu
v letech 1966–1973 byly na skalním ostrohu Na Farkách nalezeny pozůstatky pěti osad. Nejstarší pochází
z mladší doby kamenné. Pravěké osídlení zde přetrvalo až do starší doby železné, kdy zde žili předchůdci Keltů – lidé bylanské kultury. Od Podhoří
pokračujeme stále podél Vltavy po červené značce.
Vpravo mineme Bohnické údolí a přicházíme k další zajímavosti našeho výletu – k přírodní památce
Zámky. Toto území je rozděleno na dvě části ostře
zaříznutou Zámeckou roklí a je tvořeno horninami
svrchního proterozoika, které představují nejstarší horniny na území Prahy. Historie osídlení a využívání
území člověkem sahá až do doby před asi pěti a půl
tisíci lety, kdy v mladší době kamenné vzniká na skalnatém ostrohu nad Vltavou výšinné sídliště. To je později osídleno v době neolitu lidem řivnáčské kultury
a poté nepřetržitě až do doby příchodu Slovanů. V době ranného osídlení Slovany, v 6.–8. století, dosahuje
hradiště největšího rozkvětu. Z novější historie je zajímavé, že v Zámecké rokli byla v roce 1870 za osobní účasti A. Nobela otevřena první továrna na dyna-
8
4
mit v Čechách. Ihned za přírodní památkou Zámky
nás čeká malebné údolí Dranského potoka. Drahanské údolí je věnováno rekreaci, již od první republiky zde stála chatová osada, dnes pomalu se měnící
v nesourodou změt chatiček a rodinných domků. Uprostřed Drahanského údolí stojí doposud pěkně udržovaný mlýn z 17. století. Údolím procházíme po modré
značce podél potoka a zhruba po 200 m odbočujeme
vpravo na pěšinu, po které stoupáme okrajem údolí.
Po modré pokračujeme další kilometr a přicházíme do
mělkého údolí Čimického potoka, kde se rozkládá přírodní památka Čimické údolí. Na povrch zde vystupují
skalky, tvořené pevnými břidlicemi předprvohorního
stáří. Ty byly později, ve čtvrtohorách, překryty štěrkopískovými usazeninami, které sem přinesla Vltava a
které byly později opět erudovány vodou. Jejich zbytky
lze na území najít dodnes. Čimické údolí projdeme po
pěšině s modrou značkou a výlet zakončíme v Čimicích na zastávce autobusu Čimice.
další sporty
31
8
32
9
Údolím Ctirada a Šárky
•
Výlet Šáreckým údolím nás zavede na bájná místa
zmiňovaná ve Starých pověstech českých, jejichž
mystika umocňuje krásu okolní krajiny.
Cestu zahájíme na konečné tramvaje Divoká Šárka. Vycházíme po červené, po které sestupujeme
po starých schodech pod hráz vodní nádrže Džbán.
Vodní nádrž byla vybudována v 60. letech 19. stol.
a je jednou z nejvýznamnějších rekreačních oblastí
v Praze. Podél Šáreckého potoka pokračujeme do
skalní průrvy uprostřed přírodní rezervace Divoká
Šárka. Rezervaci tvoří asi 2 km dlouhý průlom Šáreckého potoka tvrdými buližníky, vytvářející dvě soutěsky a náhorní plošinu nad soutěskou.V těchto místech
bývalo kdysi slovanské hradiště. Podle jeho rozlehlosti a bohatých nálezů se usuzuje, že zde byla křižovatka obchodních cest. Místo se také váže k pověsti
o dívčí válce ze Starých pověstí českých. Rozmanité
prostředí Divoké Šárky umožňuje přežití řadě druhů
měkkýšů a hmyzu, které jsou vázány na protikladné
životní podmínky. Na slunných skalách se vyskytují
stepní teplomilné druhy, na stinném a chladnějším
dně údolí žijí druhy chladnomilné. O tom, proč má
přírodní rezervace v názvu přívlastek „divoká“, není
pochyb. Ale k pojmenování Šárka nabízí místopisci
více výkladů. Starší prameny uvádějí, že souvisí se
známou pověstí o Šárce a Ctiradovi, která se odehrála údajně v tamních lesích. Podle jiných zdrojů daly
oblasti název hluboké šeré (dříve šaré) lesy. Červená značka pokračuje k překrásnému přírodnímu
•
start: Vokovice
cíl: Dejvice
délka trasy: 8 km
středně náročná
údolní asfaltová
cesta se střídá
s pěšinami ve
svahu
•
•
tam: tram 20, 26 do
zast. Divoká Šárka
zpět: bus 131 ze
zast. U Matěje
33
9
•
•
•
•
•
přírodní rezervace
Divoká Šárka
přírodní památka
Vizerka
přírodní památka
Jenerálka
přírodní památka
Zlatnice
kostel sv. Matěje
trasa vhodná i pro
dětské kočárky
34
koupališti Divoká Šárka. Za koupalištěm opouštíme
červenou a pokračujeme údolím po asfaltové cestě,
postupně míjíme restauraci Dívčí skok, Čertův mlýn
a přicházíme zpět na červenou značku, která nás
vede po malé pěšině nad údolím, ze které se otvírají nádherné výhledy na údolí Divoké Šárky. Pěšina
s červenou značkou se postupně vrací do údolí a přivádí nás k přírodní památce Jenerálka, což je ostroh
tvořený převážně starohorními břidlicemi a prachovci, v jihozápadní části pak diabasovými tufy. V minulosti se zde prováděli pokusy o těžbu železné rudy.
Dokladem toho je několik lůmků na temeni kopce
a zejména krátka průzkumná štola při západním úpatí ostrohu. Jméno převzala lokalita od nedalekého
zámečku, ve kterém sídlila ve 2. pol. 18. století část
rakouského generálního štábu. Při jihovýchodní patě
hřebene se nalézá bývalá cihelna Na Salátce, která
je významnou paleontologickou lokalitou. V blízkém
okolí byly také nalezeny doklady o osídlení již ve
starší době kamenné. Červená nás dále vede kolem
zámečku Jenerálka a stejnojmenné restaurace až
k ulici V Šáreckém údolí, kterou přecházíme a stoupáme ke zbytkům usedlosti Zlatnice, kde se nalézá
i stejnojmenná přírodní památka. Jsou zde chráněny
zbytky přirozených lesostepních a vřesových společenstev rostlin a živočichů. Od Zlatnice pokračujeme
po červené, která nás vede ulicemi Hanspaulky do
cíle výletu, který je na zastávce autobusu U Matěje.
Před tím než odjedeme autobusem na stanici metra
Hradčanská ještě můžeme navštívit nedaleký kostel svatého Matěje. První zmínka o kostelu pochází
z roku 1404. Podle pověsti založil kostel roku 971
kníže Boleslav II. na místě, kde byla za tzv. dívčí vál-
9
ky údajně pohřbena zmasakrovaná Ctiradova družina. V roce 1770 byl starý kostel zbořen a v letech
1770–1771 byl péčí probošta metropolitní kapituly
u sv. Víta na Hradě pražském Františka Strachovského rytíře ze Strachovic na jeho místě postaven
kostel nový, ve stylu pozdního baroka. Hlavní oltář
zdobí obraz namalovaný patrně Kristianem Dittmannem. Kostel má tři zvony, z nichž dva byly roku 1787
přeneseny od sv. Vavřince na Petříně, stejně jako
křtitelnice, která byla původně v kostele sv. Jiří na
Pražském hradě. Kolem kostela se rozkládá hřbitov
s hrobkou svatovítských proboštů a s hroby mnoha
významných osobností. Od kostela je také výborný
výhled na údolí Vltavy.
další sporty
35
9
36
10
Venkovskou krajinou
podél Říčanky
Trasa vycházky nás provede okolím Říčanského potoka, někdy také zvaného zkráceně Říčanka. Potok
pramení v obci Tehov, měří 21 km a v Běchovicích
se vlévá do Rokytky. Začátek vycházky je situován
do městské části Dubeč, což bývala kdysi rozsáhlá
obec známá již v 11. století, kdy patřila vyšehradské kapitule. Dnes je největší zdejší pamatkou kostel
sv. Petra v Dubečku a sýpka se zbytky tvrze, dříve
sídlo rytíře Jana Dubečského z Dubče. Výlet začíná
na autobusové zastáve Lázeňka, kam jezdí autobusy
ze stanice metra „C“ Háje, Černý Most a Skalka. Po
kraji rybníka se dostaneme pod návrší Rohožník.
V 19. a 20. století se zde těžil kámen v řadě lomů, pozdější archeologický průzkum prokázal, že právě návrší Rohožníku bylo jedním z nejdříve osídlených míst
v širokém okolí. V pozdní době kamenné zde vzniklo
pravěké výšinné sídliště a s přestávkami zde existovalo až do doby hradištní. Celá oblast byla prohlášena
za archeologickou kulturní památku a těžba v lomech
byla definitivně zastavena. Dnes je na místě bývalých
lomů vyhlášena přírodní památka Rohožník – lom
v Dubči. Přírodní památka odkrývá plochu radiálního
zlomu se zachovalou nadložní polohou bazálních slepenců sladkovodní křídy. Ve stěně lomu je také zřetelně odkryto horizontální tektonické rýhování. Po kraji
lomu vystoupáme na návrší Rohožník a po pěšině
podél zahrádek přicházíme na cestu s modrou znač-
•
•
start: Dubeč
cíl: Uhříněves
délka trasy: 6 km
nenáročná trasa po
zpevněných cestách
a pěšinách
•
•
•
•
•
•
tam: bus 111, 240
do zast. Lázeňka
zpět: bus 232,
265, 266, 267 ze
zast. Nové náměstí,
ČD
Praha-Uhříněves
přírodní památka
Rohožník – lom
v Dubči
Podleský rybník
přírodní památka
Obora v Uhříněvsi
židovský hřbitov
v Uhříněvsi
37
10
další sporty
38
kou. Po modré pokračujeme až k Podleskému rybníku,
kde můžeme vidět vpravo pod hrází zbytky komplexu
budov Podleského mlýna. V současnosti jsou stavby
ve velmi špatném stavu a historický ráz komplexu je
do značné míry setřen. Podleský rybník je pozůstatkem rozsáhlé soustavy vodních nádrží, která byla ve
středověku na Říčance vybudována. Za třicetileté války však celý systém zpustl a většina rybníků byla později vysušena. Podleský rybník však zůstal zachován
a v roce 1919 zde byly zřízeny tzv. říční lázně, které
navštěvoval při svých pobytech na zámku v nedalekých Kolodějích i Tomáš Garrigue Masaryk. Od rybníka pokračujeme stále po modré značce, která nás
po asfaltové silnici přivádí k další zajímavosti výletu
– k přírodní památce Obora v Uhříněvsi. Celé území
dřívější bažantnice je na skalním podkladu tvořeném
proteozoickými prachovci až břidlicemi s polohou slepenců v severovýchodní části. V jihovýchodní části
jsou na okraji území výchozy žilného dioritového porfyritu. Celé území je překryto mohutnou až 10 m silnou
vrstvou kvartérních sedimentů. Porosty v oboře tvoří
především duby, nižší patra jsou pak tvořena javory,
jasany a habry a konečně v nejnižším patře je zastoupena líska nebo svída. Modrá znáčka nás dále vede
po okraji obory, překonáváme Říčanku po dřevěném
můstku a po chvíli se před námi objevuje židovský
hřbitov, kde je na rozloze více než 3 000 m2 zachováno asi 300 náhrobků, z nichž nejstarší pocházejí
z 18. století, některé s velmi pěkným barokním členěním a výzdobou. Kromě náhrobků se zde nachází také
márnice se zbytky původní malířské výzdoby. Poslední část trasy již vede zástavbou Uhříněvsi. Obec Uhříněves je poprvé připomínána roku 1228, za třicetileté
války byla vypálena a až po roce 1872 se dočkala velkého rozmachu v souvislosti s výstavbou železniční
trati z Prahy do Tábora. Najdeme tu řadu nejrůznějších
památek: zámek ze 16. století, barokní kostel Všech
svatých s cennými sochami v okolí nebo klasicistní
synagogu. V Uhříněvsi náš výlet končí, pro cestu zpět
můžeme využít autobus MHD, který odjíždí z Nového
náměstí, nebo vlak.
10
39
Tato brožura vznikla za finanční podpory
hlavního města Prahy.
www.praha.eu
Praha sportovní – Turistika, Nordig Walking
Pro Magistrát hlavního města Prahy vydala a zpracovala Kartografie PRAHA, a. s.
Fotografie na obálce: David Huf, www.davidhuf.cz, LEKI.cz, Profimedia
Obálka: Magistrát hlavního města Prahy
Tisk: Tiskárna Reproprint, s. r. o.
Vydáno v roce 2009
© Autoři fotografií: FOTODESIGN, Jiří Dušek, Martin Hurin, Luboš Matějů
Kartografie PRAHA, a. s., Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
tel.: 221 969 446, fax: 221 969 444
e-mail: [email protected]
www.kartografie.cz
Praha
sportovní
www.praha-sportovni.cz