15.5. kázání P. Pokorného Svatodušní 1 K 12,1-12

15.5.2016
Neděle svatodušní
Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží, dar a přítomnost Ducha
svatého se všemi námi! Amen.
„Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo
peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz
a bez placení víno a mléko!“ Iz 55,1
Píseň 373 Přijď Duchu svatý
Modlitba:
Pane, Tvůrce nových a překvapivých věcí, ty,
který promlouváš k lidským srdcím, dej nám odvahu rozestřít
plachty víry vichru Tvého Ducha, ať se vydáme na cestu vstříc
Tvému království.
Přiznáváme malost svého ducha, svou touhu po falešném
bezpečí v závětří, po chůzi spolu s davem na široké cestě, svůj
hřích nedůvěry vůči Tvému slovu. Naší nadějí je Tvé odpuštění
a Tvůj dar nové (obnovené a čerstvé) víry.
Tak na Tebe očekáváme. Pane, přijď. Amen.
Čtení: Ex 35,31 – 36,7
Píseň 366 Zavítej k nám, Duchu svatý
Text: 1 K 12,1-12
Kázání:
Duch svatý je jako vítr. Jako pořádný vítr. Když mu
nastavíme plachty, je to jízda. Voda se rozstřikuje před přídí lodi
(znáte to?!), vzrušení, rozjaření i trochu strach. Letíme na
vlnách.
Duch svatý je vítr. Ačkoli nemám rád řeči o energiích,
zvláště těch spirituálních, je to tak, že apoštol tady mluví o
energématech, o mocných účincích, které jsou patrné na těch,
kdo Božího Ducha přijali. Jenže to se právě musí vyjasnit. Duch
tu není žádná tajuplná energie přírody či vesmíru ani síla
generovaná mimořádným jedincem či rituálními praktikami,
nýbrž je to síla vycházející z velikonočního evangelia Kristova,
ve kterém se podivuhodně spojuje síla oběti a zmrtvýchvstání
toho, který byl roven Bohu, ale na své rovnosti nelpěl, nýbrž na
sebe vzal podobu služebníka. Jestliže se naším životním
vyznáním stává „Ježíš je Pán“ (s velkým „P“), tak v tom už je
ten velikonoční náboj obsažen. A snad to ani není možné jinak,
než že se tím všechno proměňuje, život dostává zásadní
motivaci a silnou inspiraci. V čem je ta síla? Kristus zemřel za
nás a pro nás byl vzkříšen. Ježíš se ujímal i těch posledních a
zcela zatracených. Evangelium je zvěstí o Boží milosti, o Božím
přijetí. V Božích očích má i ten poslední člověk nezměrnou
hodnotu a důstojnost. Je hoden přijmout dar odpuštění a nového
života ve svobodě Kristově. To je slovo, které inspiruje, které
uvolňuje všechny skryté a přidušené zdroje a možnosti v
každém z nás. To je ten Duch, vítr do plachet.
Jako když se odšpuntuje šampus, to nejlepší z nás vyvěrá pro
radost a oslavu. (Nebo že by se tím taky vypustil nějaký džin z
lahve?)
Duchovní dary, o kterých apoštol mluví, jsou charismata,
dary z milosti (Boží). Jako zamilovaný člověk (přesněji:
milovaný tím, o koho stojí, koho miluje) ze sebe vydává
dobrovolně a s nadšením to nejlepší, co v něm je, tak je to s tím,
kdo zaslechl a přijal evangelium.
O obdarováních, Božích darech mluvíváme také v
souvislosti s nadáním, talentem, vrozenými schopnostmi a
vlastnostmi. Nemyslím, že charismata jsou totéž, ale snad je tu
právě nějaká souvislost, že totiž to přirozené, osobité v každém
z nás, se v silovém poli evangelia nově rozvíjí a rozkvétá,
uplatňuje a zhodnocuje.
A teď – z Božího dopuštění, z vanutí jeho velikonočního
Ducha - ta lidská rozmanitost dostává energii a prostor. Tohle je
dopis pro ty, kdo jedou na vlně Ducha. Ale copak je možné
nejet? Copak je možné projít celou tu cestu s Ježíšem (třebas jen
v duchu, v příběhu evangelia), projít pod křížem, nahlédnout do
prázdného hrobu, setkat se se Vzkříšeným ve svém domově u
stolu, a zůstat ustrašený, malomyslný, svázaný?
Tohle je dopis pro ty, kdo jedou na vlně Ducha. A apoštol
jim rozumí. Neháže vidle do stroje, nevolá „jdete špatně!“,
„brzděte!“ ani „zadržte!“. Jen jemně koriguje. Rychlá jízda
může být bezohledná. Může svádět k soutěživosti. Uvnitř sboru
nebo mezi sbory nebo mezi církvemi. Je to opakovaná
zkušenost, že enthusiasmus může trhat tělo církve na kusy. Jako
když s mládeží hráváme na molekuly – čím větší energie, tím
víc na sebe narážíme. (Mimochodem, na staršovstvu jsme se
pozastavovali nad tím, že letos při výročním sborovém
shromáždění neproběhla žádná velká debata. Není to divné?
Není to varovný signál? Signál vyprchané energie? Nedostatek
enthusiasmu?)
Apoštol nešlape na brzdu. Dokonce se zdá, jako by ještě
přikládal pod kotel. Sám je enthusiasta: podívejte, těch darů
kolem! V jaké rozmanitosti! (To je korekce těch, kdo by snad
někoho chtěli přehlížet.) A to týž Bůh působí všechno ve všech!
(To je korekce vůči těm korintským, kteří považovali některé
dary za vyšší a jiné za nižší.) Všechno ve všech působí týž Bůh,
týž Duch – jak bys tedy chtěl posuzovat dary těch druhých?
(Apoštol tuhle myšlenku pak dál rozpracuje v obraze těla, kde
jeden orgán nemůže porozumět funkci jiného orgánu – a přece
patří k jednomu tělu.)
Bůh působí všechno ve všech – ne že by tím chtěl říci, že
všechno, co se děje a co kdo vymýšlí a podniká, je od Boha a je
to dobré. Je tu totiž další kritérium, taková jemná korekce:
charismata, duchovní dary jsou vlastně služby, jsou tu ku
prospěchu společenství. Kdo přijme jako své životní vyznání
„Ježíš je Pán“, tak přece musí vědět, co to jméno znamená,
jakým Duchem se vyznačuje („kdo by chtěl duši svou zachovat,
ten o ni přijde; kdo o ni přijde pro mne a pro evangelium, ten ji
nalezne“). Nebojte se enthusiasmu, té velikonoční energie, jen
prosím pozor, nebýt nafouklý svým vlastním enthusiasmem, to
je džin vypuštěný z lahve. Modla, kterou se stávají vlastní
schopnosti a výkony. „Pamatujete si, že když jste byli pohané,
táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.“ Je to tak, proroci
viděli modly docela jasně: „mají uši, ale neslyší, mají ústa, ale
nemluví, z hrdla nevydají hlásku, jim jsou podobni, kdo je
zhotovují, každý, kdo v ně doufá.“ Nezhášejte plamen nadšení,
netlumte dary Ducha. Jen taková jemná korekce: mluvte spolu a
naslouchejte si. Z Ducha Kristova nevzchází dar moudrosti,
nýbrž dar slova moudrosti, ani dar poznání, nýbrž dar slova
poznání, a jestliže má někdo dar mluvení jazyky (možná i
andělskými), tak ať je vždycky vedle něj někdo, kdo má dar
„vykládat, co to znamená“.
Nakonec pak (ale to už je další kapitola) apoštol začne
mluvit o „vyšších“ darech. Jenže ty nejsou žádnou osobní
vlasností, nadáním, ani schopností. Těmi vyššími dary, kterým
všechny ty speciální mají být v úctě podřízeny, jsou víra, naděje
a láska. Amen.
Píseň (Svítá) 86 Chvála ti patří
Večeře Páně
Přímluvná modlitba a Otče náš
Ohlášky
Sbírka
Píseň (Svítá) 119 Jedno jsme v Duchu svatém
Poslání: „Neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh,
bude s tebou všude, kam půjdeš.“ Joz 1,9
Požehnání
Píseň (Svítá) 363 V tobě je radost