Zamýšleli jsme se nad činností

Zamýšleli jsme se nad činností
Pražského sdružení JČP
Dne 11. března 2008 se uskutečnila na právnické fakultě výroční
členská schůze Pražského sdružení JČP, která hodnotila činnost
v uplynulém roce 2007 a projednávala i náměty a zaměření činností
Pražského sdružení v dalším období. ( Úplné znění výroční zprávy je
uvedeno dále)
Na pořadu jednání této výroční schůze byla i volba nového výboru
a kontrolní komise. Výroční schůze zvolila nové orgány Pražského
sdružení v tomto složení :
Členové výboru:
Členové kontrolní komise
JUDr. Eva Barešová
JUDr. Ladislav Jouza
JUDr. Antonín Mokrý
JUDr. Daniela Sezemská
JUDr. Pavel Blanický
JUDr. Pavlína Vondráčková:
JUDr. Ilona Mouchová
JUDr.Dominik Brůha
JUDr. Ludmila Suchá
JUDr.Marek Bukva
JUDr. Zdeňka Třešňáková
JUDr. Božena Burdychová
JUDr. Pavel Tuma
JUDr. Jan Kotous
JUDr. Karel Wawerka
1
Výroční zpráva
Pražského sdružení JČP
za rok 2007
přednesená předsedou
JUDr. Antonínem Mokrým
na výroční členské schůzi dne 11.března 2008
Dovolte mi, abych se pokusil v této zprávě rekapitulovat činnost
Pražského sdružení JČP za minulý rok 2007 a nastínit v hrubých rysech
program na letošní rok 2008. Kdybych měl tuto rekapitulaci vyjádřit
velmi stručně, řekl bych, že se sice podařilo silami nečetných
dosáhnout mnohého, ale s vynakládáním stále většího úsilí a při stále
vyšších nákladech. Snad si pamatujete, že problémy se zabezpečením
financí sice existují již řadu let, ale právě vloni jsme byli nuceni
přikročit k určitým výdajovým omezením, ale přestože např. nyní
musíme na nájemném a službách v novém sídle platit podstatně více
než dříve, na významnějším omezení našich aktivit se to zatím
neprojevilo. Vše závisí na tom, jak se nám bude v budoucnu dařit
rozvíjet hlavní zdroj našich příjmů, tj. pořádání placených seminářů.
Z pouhých příspěvků bychom toho mnoho nepořídili.
Začnu tedy naší vzdělávací a popularizační činností.
V uplynulém roce jsme uspořádali celkem 11 seminářů, z toho jich
bylo v prvním pololetí 6 a zbytek v pololetí druhém. Výběr témat byl
zřejmě atraktivní, protože až na výjimky zájem posluchačů byl vysoký.
Máme výhodu, že je můžeme pořádat za pro nás velmi výhodných
finančních podmínek v prostorách Justiční akademie. Rostou ovšem
náklady na lektory a obtíže při jejich náboru. Konkurence soukromých
podnikatelů v tomto oboru sílí a roste. Přesto jsme udrželi na dosavadní
výši vložné 950 Kč pro nečleny a 500 Kč pro členy JČP.
2
K jednotlivým seminářům: Úvodní se týkal nového zákona o
územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb. účinného od
1.1.2007. jeho nových prováděcích předpisů jako vyhl.č. 503/2006 Sb.
a vyhl.č. 526/2006 Sb., jakož i na zákon navazujících právních předpisů
jako vyvlastňovacího zákona č. 184/2006 Sb. a změnového zákona č.
186/2006 Sb., kterým byly provedeny změny dalších jedenapadesáti
zákonů. Vzhledem k obsáhlosti změn se lektoři ing.Tomáš Sklenář a
JUDr.Zdeňka Vobrátilová soustředili jen na zásadní změny.
Další semináře se z podnětů a návrhů členů zaměřily převážně na
oblast občanskoprávní. Lektorkou tématu o náhradě škody byla JUDr.
Marta Škárová, předsedkyně senátu Nejvyššího soudu, prof. JUDr.
Josef Fiala CSc. vedl dva semináře týkající se vypořádání společného
jmění manželů a převodů a přechodů vlastnictví k nemovitostem. Jeho
přednášky vhodně skloubily otázky teorie a praxe. Notář JUDr. Karel
Wawerka, člen našeho výboru sdružení se ujal semináře na téma
bytových družstev a společenství vlastníků bytových jednotek, kde
případně reagoval i na problémy praxe. JUDr. Ladislav Muzikář,
předseda senátu Městského soudu v Praze vedl seminář týkající se jak
hmotněprávních, tak i procesněprávních otázek platného dědického
práva a JUDr. Martina Kasíková, předsedkyně okresního soudu Prahavýchod, naše osvědčená lektorka, uskutečnila seminář o soudních
exekucích a jejich odlišnostech ve vztahu k soudnímu vykonávacímu
řízení.
V oblasti obchodního práva byly uspořádány dva odborné
semináře, z nichž první se týkal obchodního práva po vstupu ČR do EU
a přednesl jej JUDr.Petr Čech, LL.M. z Právnické fakulty UK v Praze,
druhý byl věnován použití směnky k zajištění závazků a jeho
přednášejícím byl JUDr. Zdeněk Kovařík, předseda senátu Vrchního
soudu v Praze. Nejdiskutovanějším problémům nového zákoníka práce
a jeho poslední tzv. technické novely byl věnován poslední seminář
v roce 2007, který přednesl JUDr.Ladislav Jouza, lektor MPSV a člen
naší revizní komise, který se také účastnil legislativních prací na
uvedených zákonech.
3
Navíc jsme v loňském roce již tradičně uspořádali v listopadu pro
členy zcela zdarma jeden prestižní seminář na téma „Praktické
problémy medicínského práva“. Seminář měl vysokou odbornou
úroveň, týkal se velmi aktuální problematiky trestněprávní a civilní
odpovědnosti za škody na zdraví způsobené ve zdravotnických
zařízeních a s tím souvisejících otázek právních i medicínských. Byl
souborem čtyř přednášek, jež pronesli JUDr. Jaromír Jirsa, prezident
Soudcovské unie ČR, advokát JUDr. Jan Mach, advokátní koncipient
MUDr. Mgr. Mario Švehelka a člen našeho výboru advokát JUDr.
Dominik Brůha., jemuž děkujeme i za jeho aktivní přínos k uspořádání
semináře, který měl velmi příznivý ohlas.. Běžné semináře se odbývají
ve zdařilé režii doktorek Suché, Burdychové a Mouchové.
Ač se i nadále naše podvečerní diskusní setkání s právními
odborníky nesetkávají s vyšší návštěvností a mají spíše jen omezený
okruh určitých členů, snažíme se je udržet. Mají dlouholetou tradici,
jsou bezplatné, neformální a je tu možno bez problémů konsultovat
aktuální otázky s vybranými specialisty různých právních oborů.
Diskusních setkání bylo vloni osm. Dvakrát k problematice zákoníku
práce (Dr. Jouza), po jednom k odpovědnosti za vady v obchodním
právu ( doc. Plíva), ke katastru nemovitostí (Dr. Barešová),
k odpovědnosti za přestupky a jiné správní delikty ( Dr. Prášková), ke
smírčímu řízení (Mgr. Kraus), k dědickému právu (Dr.Mikeš) a
k předmanželským smlouvám ( Dr. Květ).
Vítáme, že nám zasíláte četné návrhy a podněty k naší vzdělávací
činnosti a prosíme Vás, abyste v tom pokračovali. Sami můžeme
jen ztěží plně vystihnout poptávku po vhodných tématech.
Říká se právem, že nejen chlebem živ je člověk. Ke spolkové
činnosti neodlučně patří i rozvíjení a upevňování společenských
vztahů členů. Myslím si snad právem, že vloni jsme nezaháleli ani
v tomto ohledu. Tradičně jsme spolu s ústředím JČP uspořádali v
Karolinu již tradiční udílení Randových medailí, které tentokrát
překročilo obvyklý rámec tím, že byla po prvé v historii této pocty
udělena medaile v nejvyšším stupni, tedy zlatá, a to předsedovi JČP
4
JUDr. Otakaru Motejlovi, který dosáhl významného životního jubilea.
Stříbrnou medaili obdržela jako doklad vysokého uznání dlouholeté
obětavé práce pro Jednotu členka výboru PS JČP JUDr. Ludmila Suchá,
která již od r. 1993 byla nositelkou bronzové medaile. Další stříbrná
medaile byla udělena prof. JUDr. Pavlu Šámalovi, PhD., soudci
Nejvyššího soudu ČR a inspirátorovi několika významných novel
trestněprávních předpisů, jakož i jejich připravované rekodifikace.
Bronzové medaile tentokrát připadly soudci Nejvyššího soudu ČR
JUDr.Ludvíku Davidovi, Csc. a JUDr.Věře Kličkové za jejich práci pro
brněnské sdružení JČP. Podrobně je tato akce vylíčena ve Zpravodaji č.
1/2008.
Navázali jsme spolupráci se společností E-právo, která je
organizátorkou každoročního udílení ocenění „Právník roku“, jež má
velkou publicitu, na níž se takto budeme moci podílet.
V květnu jsme uspořádali pro členy v krásných prostorách
vyšehradské kapituly májový koncert vážné hudby spojený
s pohoštěním, prohlídkou historické budovy a vylíčením její slavné
minulosti, což vše zajistil a provedl člen našeho výboru a kancléř
kapituly JUDr. Jan Kotous.
Začátkem června jsme uskutečnili spolu se žďárskými kolegy
zájezd po stopách výtvarných umělců Vysočiny se současnou návštěvou
hradu Pernštejna a v listopadu jsme zakoupili pro členy 150 vstupenek
do divadla „Komorní Fidlovačka“ na veseloherní představení hry
Motýli. Obě akce byly zdařilé a měly velmi příznivý ohlas.
V oblasti publikační a ediční činnosti jsme oproti předchozím
létům rozhodně nezaostali. Zpravodaj v rámci úsporných opatření sice
vyšel jen třikrát, ale za to byl obsáhlejší a redaktorce Dr. Suché se
podařilo jej zase dále obsahově obohatit, a to nejen o další rubriky ze
života Jednoty, ale i pokud se týče odborných článků. Lze právem
konstatovat, že Zpravodaj se stává hodnotným periodikem odborného
právnického zaměření. Uvítali bychom více příspěvků z našich
mimopražských sdružení Jednoty. Zejména Brno jako justiční centrum
5
státu by zajisté mělo pro to všechny předpoklady a po rozšíření
publikační činnosti na našich konferencích volalo. Nemusím snad
rozvádět, že náklady s časopisem spojené neustále rostou, a to zejména
pokud jde poštovné. Mohli bychom se sice spokojit jen s jeho
elektronickým šířením na našich webových stránkách, ale zatím
nechceme tradiční papírovou formu opustit, a to i s ohledem na ty
členy, kteří zatím na elektronické formy komunikace nepřešli.
Se sponzorskou pomocí profesních právnických komor se nám
zdařilo v minulém roce z iniciativy a s pomocí našeho člena JUDr.
Trapla vydat tištěný Glosář výrazů a zkratek rozhodčího řízení a ADR,
který může být dobrým pomocníkem všem právníkům, kteří se zabývají
obchodním právem, zejména pak advokátům. Rozeslali jsme jej zdarma
všem členům. Bohužel dokončení již několik let chystaného a z valné
části napsaného sborníku, věnovaného některým zajímavým stránkám
života prof. Antonína Randy, vázne na zatím nepřekonané překážce
jednoho ze spoluautorů.
Webové stránky JČP existují již od dubna 2006. Uveřejňujeme tam
celý Zpravodaj, jakož i všechny ostatní podstatné akce sdružení, takže
k nim má přístup i širší veřejnost. V současné době se o ně stará Dr.
Bukva a zajímaly by nás vaše podněty k jejich případnému zdokonalení
nebo doplnění. Rádi bychom např. informovali i o odborných
publikacích našich členů, které vycházejí mimo naší ediční produkty,
ale potřebujeme se o nich od vás dozvědět.
Pokud jde o činnost výboru našeho PS JČP, můžeme s povděkem
konstatovat, že několik mladších členů se práce účastní čím dál tím
aktivněji. Jde zejména o Dr. Bukvu a Dr. Brůhu. První z nich se stará o
webové stránky JČP, pravidelně výbor navštěvuje, pořizuje z něj zápisy
a zařizuje za výbor i četné další dílčí činnosti. Nejmladší člen výboru
Dr. Brůha nás v minulém roce potěšil zorganizováním podzimního
prestižního semináře o medicínském právu, kde sám též přednesl
hodnotný referát. Musíme být také vděčni Práv.fakultě UK v Praze, že
pro nás do revizní komise po smrti jejího dosavadního předsedy
Dr.Borovičky vyslala jako jeho nástupkyni Dr. Pavlínu Vondráčkovou.
Vedení PS JČP bohužel během roku ztratilo dva své členy. Šlo o
6
zesnulého kolegu Dr. Borovičku a dále resignovala Dr. Kovářová, která
je zaneprázdněna, ale bude nám i dále v AK ČR pomáhat jinak.
Soustavně se výbor věnuje získávání dalších mladých členů. Není to
jednoduché, protože pracovní zatížení mladých právníků je obecně
vysoké. Hledíme i k tomu, aby v čele sdružení byly tradičně pokud
možno významné osobnosti, protože těm se pochopitelně lépe daří
prosazovat ve veřejném životě zájmy Jednoty. Dbáme z těchže důvodů
také, abychom mezi sebou vždy měli ve vedení členy významných
právnických institucí, s nimiž spolupracujeme, např. PF UK, soudů,
advokátů apod. Chod kanceláře je díky naší pracovnici paní Haně
Hůlové bez jakýchkoliv problémů, naše nové umístění v budově soudu
na Ovocném trhu je výborné, byť nepoměrně dražší než tomu bylo
dříve. Neustále jednáme o dosažení alespoň částečných úlev s ohledem
na nižší frekvenci a intensitu našeho využívání najatých prostor.
Rozhodli jsme se napříště nekandidovat do výboru členy, kteří jej
sice svým významem ozdobovali, ale neměli časové možnosti v něm
pracovat. Získáváme jiné, kteří projevili zájem a doufáme, že to přinese
oživení a prohloubení činnosti. I tak je dvanáctičlenný výbor na
velikost našeho sdružení zdánlivě vysoký, ale máme za to, že více hlav
více ví a více rukou více stihne, v což doufáme. Např. se velmi
osvědčilo doplnění revizní komise o Dr. Jouzu a Dr. Vondráčkovou,
kteří se zpravidla i s další členkou Dr. Sezemskou navíc zúčastňují i
schůzí výboru. Ten zasedal pravidelně každý měsíc a při nahromaděni
problémů se konaly i některé dílčí porady. Činnost sdružení a jeho
výboru není nárazová, ale probíhá podle zavedeného ustáleného rytmu
daného sledem jednotlivých akcí po celý rok.
Jak už bylo naznačeno, řada právnických institucí je nám
nakloněna a spolupráce s nimi probíhá podle našich představ a
možností. Tradičně úzké vztahy máme s PF UK, jejíž současný děkan i
jednotliví proděkani, tajemník fakulty a další její členové nám
vycházejí vstříc a mají pro nás pochopení. Podobné je to i pokud jde o
rektorát University Karlovy, nynější rektor rád přijímá pozvání na
některé naše významné akce, např. udělování Randových medailí, pro
něž nám přenechává prostory Vlasteneckého sálu. Jsme v neustálém
prospěšném kontaktu s představiteli celostátních profesních komor
7
advokátní, notářské a soudních exekutorů, nacházíme pochopení i u
představitelů všech stupňů soudů, Soudcovské unie ČR a často i
Ústavního soudu. Navázali jsme spolupráci s Unií podnikových
právníků a Společností E-právo, která každoročně pořádá spolu
s komorou advokátů prestižní ocenění významných právníků. Byli jsme
velmi potěšeni, když se na nás začátkem letošního roku obrátil ministr
spravedlnosti Dr. Pospíšil se žádostí o naše vyjádření ke koncepci
reformy justice v letech 2008 a 2009 a pozval nás na setkání
významných právníků u kulatého stolu na toto téma. Jednota tedy
nezůstává mimo pozornost českého právnického světa, ale podle svých
možností v něm zastává nikoliv bezvýznamné místo. Jsme přesvědčeni,
že i její vzdělávací a ediční činnost je pro náš stav přínosná a má svůj
hluboký smysl.
Pokud jde o náměty pro činnost sdružení v r. 2008, chceme
přirozeně pokračovat v organizování vzdělávací činnosti formou
seminářů a diskusních setkání. Program na první pololetí byl již
rozeslán spolu se Zpravodajem. Také ve II. pololetí doufáme ve 3 až 4
semináře, konkurence ziskových společností na tomto poli neustále
přituhuje. Naší jedinou zbraní je „dumping“ spočívající v prezentaci
kvalitních lektorů a vstřícnost Justiční akademie, pokud jde o místnosti
pro přednášky. V květnu bychom chtěli uspořádat společný výlet do
nějakého zajímavého bližšího okolí Prahy a uspořádat též na Vyšehradě
jarní koncert. Zakládáme tím určitou kulturní tradici Jednoty. Ve
druhém pololetí uvažujeme o divadelním představení. Rádi bychom se
vrátili do Violy, která má nenahraditelnou intimitu a zázemí pro bližší
přátelské posezení. Chceme se podílet na akci „Právník roku“, ke které
jsme byli přizváni. V ediční činnosti, jak jsem již naznačil, plánujeme
spolu s fakultou v edici Memorabilia iuridica publikaci Kuklíkovy
biografie o významném předválečném profesorovi PF UK Krčmářovi,
která by vhodně navázala na předchozí cenné životopisy jiných
významných právnických pedagogů.
Vážené kolegyně a vážení kolegové, děkuji Vám za pozornost a
těším se na Vaši následující diskusi a na další spolupráci s Vámi
v letošním roce.
8
Zpravodaj představuje
Rozhovor s prof. JUDr. Václavem Pavlíčkem, CSc.
Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. je předním českým ústavním
právníkem, profesorem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, autorem
četných vědeckých i populárně-vědeckých prací, komentářů a učebnic a
nevyhýbá se ani působení ve veřejném životě. Je dlouholetým členem
JČP a v roce 2004 byl vyznamenán stříbrnou medailí Antonína Randy.
Vážíme si toho, že pan profesor je i přispěvatelem našeho Zpravodaje.
1. Pane profesore, jste již řadu let předsedou Nadání J., M., Z.
Hlávkových. V čem je letošní rok pro tuto historickou instituci
významný?
V letošním roce uplynulo 100 let od úmrtí významného architekta,
stavitele, největšího českého mecenáše a prvního předsedy České
akademie pro vědu, slovesnost a umění Josefa Hlávky. Z podnětu
Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, jehož Hlávka pověřil, aby
spravovalo veškerý jeho majetek určený pro kulturní povznesení
českého národa a Akademie věd České republiky se uskutečňuje řada
vzpomínkových akcí k jeho poctě. Světová organizace OSN pro kulturu
UNESCO z podnětu Nadání rozhodlo, aby toto výročí osobnosti Josefa
Hlávky se stalo v letošním roce světovým kulturním výročím. Prezident
republiky převzal nad uskutečňovanými akcemi k poctě Josefa Hlávky
svou záštitu. Výbor, který vzpomínkové akce organizuje je složen
z předních vědeckých a kulturních činitelů. Již počátkem ledna byly
tyto akce zahájeny koncertem České filharmonie v Rudolfinu a Josef
Hlávka byl vzpomenut v projevech prof.Václava Pačese, předsedy AV
ČR a prof. Václava Riedelbaucha, generálního ředitele ČF. V lednu
uspořádalo Nadání spolu s Grantovou agenturou ČR konferenci o
financování vědy a o úloze nadací a jiných neziskových organizací
v této oblasti. V hlavní budově AV ČR byla uspořádána při této
příležitosti výstava o Josefu Hlávkovi. Městská knihovna ve spolupráci
9
s Nadáním uspořádala v únoru cyklus přednášek o Josefu Hlávkovi.
Všechny vzpomínkové akce v prvém čtvrtletí vyvrcholily v Praze dne
10. března 2008 v Pantheonu Národního muzea odhalením busty Josefa
Hlávky, kterou Nadání muzeu darovalo a prezentací stříbrné pamětní
mince v nominální hodnotě 200,- Kč, věnované Josefu Hlávkovi. Večer
byla v Lobkovickém paláci otevřena výstava o Josefu Hlávkovi, která
potrvá do 27. 7. 2008. Ve výroční den Hlávkova úmrtí 11. března 2008
byla v přeštickém chrámu, který je dílem vynikajícího architekta
Dienzenhofera sloužena vzpomínková mše tamním děkanem ThDr.
Plavcem. Podle sdělení plzeňského biskupa Radkovského i on
vzpomněl v ranních hodinách v Plzni Josefa Hlávky. U hrobky Josefa
Hlávky na přeštickém hřbitově, která byla Nadáním na podzim
loňského roku restaurována, účastníci shromáždění vzpomněli Josefa
Hlávku a představitelé samospráv a Nadání položili k jeho hrobce
květiny. V průběhu celého dne byl lužanský zámek otevřen pro zvané
hosty i další návštěvníky. V odpoledních hodinách byla v Přešticích na
rodném domě Josefa Hlávky odhalena pamětní deska a v kulturním
zařízení města se uskutečnilo vzpomínkové odpoledne, kde mimo jiné
spisovatelka prof. MUDr. Valja Stýblová podepisovala knihy, které
vydala o Josefu Hlávkovi. Ve večerních hodinách v Plzni ve výstavních
prostorách Masných krámů byla prezentována vzpomínková dopisnice
na Josefa Hlávku, vydaná Českou poštou za přítomnosti představitelů
Plzeňského kraje, poslanců, senátorů. ministra JUDr. Pospíšila a
katolického biskupa ThDr. Radkovského. V plzeňském chrámu
sv. Bartoloměje se poté uskutečnil koncert Plzeňské filharmonie
a vídeňského pěveckého sboru Schola Cantorum.
Řada dalších akcí bude probíhat i v dalších měsících v České
republice i v zahraničí. Významná vědecká konference proběhne např.
v květnu v Černovicích na Ukrajině i v Praze.
2. Jaký význam mělo životní dílo Josefa Hlávky pro českou
společnost druhé poloviny 19. a začátek 20. století?
Josef Hlávka zasáhl do mnoha oblastí veřejného a kulturního
života české společnosti. Nejprve vynikal jako stavitel a architekt a
projektoval a vytvořil významné stavby ve Vídni, na jiných místech
10
Rakouska, v Praze i v Bukovině (v Černovcích), a to světského i
církevního učení. Ve Vídni je nejznámější stavba Vídeňské opery,
v Praze projekt a stavba Zemské porodnice, v Černovcích majestátní
komplex církevního areálu. Díky své podnikatelské činnosti velmi
zbohatl. Zřejmě z vyčerpanosti posléze ochrnul a na delší dobu musel
zanechat jakékoliv činnosti. Po uzdravení se věnoval expertní a
organizátorské činnosti, zejména v Čechách a rozvinul své
nezapomenutelné mecenášské aktivity v oblasti podpory vzdělávání.
Mecenášství zahájil založením Nadání pro českou Karlovu Univerzitu a
Českou techniku. Zasloužil se o postátnění malířské akademie, do které
získal jako profesory významné české umělce působící zejména ve
Francii. Dosáhl založení České akademie pro vědu, slovesnost a umění,
do jejíhož čela byl posléze zvolen. (Protikandidátem byl prof. Randa).
S Hlávkovým jménem je spojeno otevření nové budovy Národního
muzea a postavení sochy sv. Václava před touto budovou, oprava
Karlova mostu postiženého katastrofální povodní a restaurace řady
dalších kulturních památek. Pro české studenty založil studentské
koleje a podporoval jejich cesty do ciziny. Jeho byty v Praze a na
zámku v Lužanech se staly centrem českého kulturního života. Ve své
poslední vůli z roku 1904 odkázal veškerý svůj obrovský majetek ke
kulturnímu povznesení českého národa a určil, aby jím založené Nadání
Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových zabezpečovalo uskutečnění tohoto
cíle, a to v souladu se statutem, který vypracoval. Ačkoliv byl
výrazným konzervativním činitelem, podporoval kulturní osobnosti bez
rozdílu jejich politického zaměření, ale odmítal poskytnout podporu
jakýmkoliv politickým aktivitám, i když ho o to jeho političtí přátelé
žádali.
3. V čem spatřujete hlavní poslání Nadání J., M. a Z. Hlávkových
v dnešní době?
Nadání Hlávkových působí nepřetržitě s výjimkou doby války.
Díky ústavnímu dekretu prezidenta republiky o obnově právního
pořádku, byla obnovena jeho kontinuita i po válce. Majetková podstata
Nadání byla ovšem v průběhu doby hospodářskými otřesy značně
ztenčena. Zůstaly jen nadační domy v Praze a zámek se zámeckým
11
areálem v Lužanech. Některé části svého majetku, o které Nadání přišlo
po roce 1948, si mohlo po roce 1989 odkoupit zpět. Učinilo tak, pokud
jde o budovy bezprostředně navazující na zámecký areál. Restituční
předpisy se na nadace nevztahovaly, což pocítily i jiné nadace, které
usilovaly o svou obnovu – např. nadace založená jiným staročeským
politikem, podnikatelem a významným mecenášem Aloisem Olivou.
V limitech těchto možností určených zbylým majetkem Hlávkovo
Nadání pokračuje v činnosti určené svým zakladatelem Josefem
Hlávkou. Podporujeme studenty (zejména doktorského studia)
poskytováním stipendií k ubytování na Hlávkově koleji, udělujeme
cestovní stipendia a podle Hlávkova odkazu oceňujeme Hlávkovou
cenou nejlepší studenty pražských vysokých škol a brněnské techniky.
Dále se podílíme spolu s Literárním fondem na Hlávkových literárních
cenách za nejlepší vědeckou práci. Hlávkovou medailí oceňujeme
zakladatelské osobnosti české vědy a vysokých škol, atd.
Prostřednictvím Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, který
jsme obnovili, podporujeme vědeckou činnosti v oblasti českých
národních zájmů. Pokud jde o uvedené grantové a soutěžní oceňování,
využíváme i prostředků z druhé a třetí etapy výnosu z Nadačního
investičního fondu, jinak ostatní aktivity financujeme z výnosů
nájemních domů v Praze. Od roku 1990 do roku 2007 věnovalo Nadání
na realizaci odkazu Josefa Hlávky téměř 60 milionů korun.
Nadání muselo ovšem přistoupit i k obnově Hlávkova majetku,
který v průběhu doby značně zchátral. Objekty v Lužanech byly rovněž
postiženy velkou povodní v roce 2002. V posledních letech jsme tedy
opravili i některé objekty v zámeckém areálu v Lužanech a koncem
loňského roku se podařilo zrestaurovat Hlávkovu hrobku v Přešticích
(s malbami rakouského malíře Jobsta), kterou jsme nedávno získali zpět
do svého vlastnictví.
4. Jaké byly osobní vztahy a veřejná spolupráce Josefa Hlávky a
spoluzakladatele Právnické jednoty Antonína rytíře Randy?
Josef Hlávka a Antonín Randa byli krajané a přátelé. Spojovaly je i
obdobné politické názory. Profesor Randa býval hostem na Hlávkově
zámku v Lužanech, kde je ostatně vystavena i jeho busta a portrét.
12
Blízký vztah profesora Randy k Josefu Hlávkovy vyjadřuje i jeho účast
na Hlávkových mecenášských aktivitách. Hlávka s ním konzultoval
základní dokumenty svého mecenášského odkazu, které se zejména
vztahovaly k založení České akademie pro vědu, slovesnost a umění, ke
statutu Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových nebo k Hlávkově
poslední vůli. Na dochovaných fotografiích nacházíme Randu po boku
Josefa Hlávky při návštěvě císaře v Praze před Hlávkovou kolejí nebo
při jiných příležitostech. Jako Hlávkovu nástupci ve funkci předsedy
Akademie a Nadání mu připadl úkol uskutečnit jeho odkaz v oblasti
ideové i materiální. Byl to úkol nemalý. V nedávné době jsem tyto
Randovy zásluhy popsal ve stati „Prof. JUDr. Antonín Randa a odkaz
Josefa Hlávky“, která byla publikována v poctě k 60 narozeninám prof.
J. Pánka. Svůj přátelský vztah k Josefu Hlávkovi vyjádřil prof. Randa i
při posledním rozloučení v Pantheonu Národního muzea. Uvedl tam:
„Co v jiných zemích ke kulturním účelům poskytuje stát nebo země, to
pro národ český vykonal skoro sám jediný, z lidu vyšlý bohatýr ducha a
práce, Josef Hlávka! Až do posledního dechu pracoval pro svůj národ,
jemuž bezmeznou láskou oddán byl…. Kéž krásný a velkolepý příklad
Tvůj vzbudí a nadchne všechny kruhy českého národa v následování,
plodné a svorné práci, v které jedině spočívá naše síla, naše spása,
naše budoucnost!“ O ideovém odkazu obou těchto osobností velmi
působivě hovořil na vědecké konferenci i potomek A. Randy, dr. J.
Krulis-Randa, při příležitosti stého výročí od Hlávkovy poslední vůle
v roce 2004.
5. Existuje dnes nějaký prostor pro spolupráci Nadání a Jednoty
českých právníků?
Nadání bylo vytvořeno k podpoře vzdělanosti českého národa a
jeho zakladatel mu určil způsoby, jak k tomu má přispívat. Stoletá
existence Nadání a jeho osudy vedou k tomu, aby přispívalo i
k udržování historické paměti českého národa. Na historické tradice
kladl důraz Josef Hlávka a v tomto odkazu rovněž pokračujeme.
K vědeckým prioritám Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky
patří i zpracování osudů představitelů Nadání. Patří k nim i profesor
Antonín Randa, dřívější významný představitel Jednoty právníků a ve
13
své době i český mecenáš, jehož odkaz připomíná i Nadace, která nese
jeho jméno.
V minulosti se řada českých právníků podílela na uskutečňování
odkazu Josefa Hlávky ve prospěch českého národa a jeho kulturního
povznesení. Řada právníků se účastnila v institucích zřízených Josefem
Hlávkou, např. za 1. republiky jiní podporovali hmotně odkaz Josefa
Hlávky. V tomto směru se vzpomíná např. podpora advokáta JUDr.
Leopolda Katze, jehož fond pro podporu výtvarných umělců obnášel
v roce 1938 více jak 1,5 milionu korun. V publikacích z doby 1.
republiky vzpomínají na takové mecenáše studenti na Hlávkově koleji a
uvádění příklady těch, bez nichž by se nemohl Hlávkův odkaz bez
překážky uskutečňovat. Myslím, že i návštěva Hlávkova zámku
v Lužanech, který bude v průběhu prázdnin pro veřejnost otevřen, může
přinést řadu inspirativních podnětů k uskutečnění Hlávkova odkazu a
ke vzájemné spolupráci.
6. Domníváte se, že doba velkých mecenášů vědy a umění již
definitivně pominula a že již jich není zapotřebí, nebo se jich zase
někdy v budoucnu dočkáme?
Nadační činnost nezačala Josefem Hlávkou a také neskončila jeho
úmrtím. Má bohatou historii a zejména vzdělávací (školní) nadání byla
spojena často s osobnostmi z řad české inteligence. I Hlávka se
inspiroval příkladem svých předchůdců, např. svým dobrodincem,
českým vlastencem a stavitelem ve Vídni, Františkem Šebkem, který
Hlávkovi věnoval svou stavební firmu a sám byl zakladatelem dvou
školních nadací. V současnosti někteří právníci, zejména advokáti,
působí v orgánech různých nadací a nadačních fondů. I ze současného
prostředí se zrodily některé osobnosti, které učinily mnoho pro cíle, o
nichž hovořili Hlávka a Randa.
Je ovšem pravda, že po Josefu Hlávkovy nebyla žádná osobnost,
která by učinila tolik pro povznesení vzdělanosti českého národa, jako
byl on. V tomto směru je pozoruhodná zpráva v roce 1931 uveřejněná
v časopise Právník, který byl tehdy vydáván Jednotou českých
právníků, jež byla věnována shromáždění v Pantheonu Národního
muzea k 100 výročí narození Josefa Hlávky. Na tomto shromáždění 14.
14
února 1931, jehož organizátory byly Akademie pro vědu slovesnost a
umění, Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových a další instituce,
vzniklé díky Hlávkovi, vzpomínal na setkání s Hlávkou a na
uskutečňování jeho odkazu ve slavnostním projevu architekt Jiří
Stíbral. Autor zprávy v časopise Právník si povzdechl, že sice po
převratu v roce 1918 se zrodilo mnoho milionářů, ale již žádný Hlávka.
V letošním roce při vzpomínkových akcích na Josefa Hlávku
zazněly i hlasy, že ani 1. republika nebyla jeho odkazu nakloněna pro
jeho prorakouské smýšlení. Není to pravda. Svědčí o tom vzpomínky
tehdejších studentů Hlávkovy koleje, řada osobností, které přispívaly k
pokračování v Hlávkově odkazu a konečně i průběh zmíněného
shromáždění v Pantheonu Národního muzea.
I do současného hodnocení oceňování Hlávkova odkazu se
promítá obecnější jev. Minulost často hodnotí ti, kteří ji posuzují jakoby
nová etapa v dějinách nastala tehdy, když oni začali společenské dění
vnímat a hodnotit. Československá republika si Hlávkova odkazu
vážila a z projevů i publikací v tehdejší době to nepochybně vyplývá,
právě tak jako z materiální podpory české vzdělanosti ze strany
svobodného československého státu. Vedle svobodné soukromé
iniciativy se podstatně zvýšila pomoc státu. Velmi přesvědčivě o tom
hovořil T.G. Masaryk při 10 výročí vzniku Československa.
Hlávkovo jméno ostatně zcela nezmizelo z veřejného vnímání ani
v minulém režimu, i když byl zcela potlačen jeho odkaz soukromé
iniciativy ve prospěch vzdělanosti českého národa a Nadání bylo
připraveno o naprostou většinu své majetkové základny. O Hlávkovi
vycházely publikace (např. monografie A. Lodra), k jeho výročí byla
vydána pamětní známka, apod. Činnost Nadání byla ovšem spíše jen
trpěna, obdobně jako byly trpěny jiné nesocialistické organizace, např.
církve. Proto zdůrazňujeme význam obnovení nadační činnosti ve
prospěch hodnot důležitých pro český národ a jeho státnost i obnovení
historické paměti, z které by neměly být již vytěsňováni ti, kteří
neodpovídají právě vládnoucí ideologii, jako tomu bylo v minulosti.
Proto se vracíme i k odkazu vynikajících českých právníků, z nichž
někteří se výrazně na prosazování odkazu Josefa Hlávky podíleli.
Rozmlouval
JUDr. Antonín Mokrý
15
DĚDICTVÍ A DLUHY ( část I.)
Dluhy přestaly být v současné době výjimečným jevem. Podléhání
reklamám, které se předhánějí v nabídkách „výhodných“ úvěrů,
neúspěchy v podnikání, ale někdy i nutné řešení základních potřeb,
spojené s náklady, které nelze hradit z průměrných příjmů (např.
vlastnické bydlení), jsou jen některé z příčin vzniku dluhů.
Ze stejných důvodů přibývá zadlužených nebo dokonce
předlužených dědictví, dojde-li k úmrtí dlužníka. Dědici a věřitelé jsou
někdy takovou situací zaskočeni a nemají přesnou představu, jak lze
tento stav řešit. Nedostatek informací může vést i ke zbytečným
omylům, které pro ně mají nepříznivé důsledky.
Tento článek chce na některé takové omyly upozornit a zároveň
naznačit, jaké možnosti mají dle platné právní úpravy v podobných
případech dědici a věřitelé.
Přechod dluhů na dědice
Úmrtím dlužníka jeho dluhy nezanikají, nejde-li o závazky, jejichž
obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem
(§ 579 odst. 1 o.z.).
Dědic odpovídá za dluhy zůstavitele (zemřelého dlužníka), které
na něj přešly smrtí zůstavitele a za přiměřené náklady jeho pohřbu do
výše ceny nabytého dědictví (§ 470 odst. 1 obč. zák.). Je-li dědiců
několik, odpovídají za tyto dluhy a náklady pohřbu poměrně, a to
v poměru, který je dán poměrem ceny toho, co z dědictví nabyli, k
celému dědictví (§ 470 odst. 2 obč. zák.). Povinnost dědiců plnit dluhy
zůstavitele je tedy omezena hodnotou nabytého dědictví.
Povinnost dědiců platit dluhy zůstavitele vyplývá z práva
hmotného. Věřitel, který nebyl účastníkem dědického řízení
(účastníkem dědického řízení je věřitel spíše výjimečně, jak bude ještě
uvedeno) se může svého práva domáhat v řízení sporném, bez ohledu
na výsledek řízení o dědictví (§ 175y odst. 2 o.s.ř.).
16
Vzhledem k vazbě odpovědnosti za dluhy na cenu majetku
náležejícího do dědictví může úmrtím dlužníka nastat z hlediska
dopadu na úhradu jeho dluhů některá z dále uvedených situací:
I. Dlužník nezanechal žádný majetek.
II. Dlužník zanechal majetek nepatrné hodnoty.
III. Dlužník zanechal majetek, který nabude jeden či několik
dědiců nebo který připadne státu dle § 462 o.z..
IV. Dlužník zanechal majetek, který bude buď přímo nebo
nepřímo použit k uspokojení pohledávek věřitelů.
I. Dlužník nezanechal žádný majetek:
Nezanechal-li zemřelý majetek, soud zastaví dědické řízení (§
175h odst. 1 o.s.ř.). V takovém případě není žádný dědic, který by platil
zůstavitelovy dluhy a není ani majetek, ze kterého by bylo možné tyto
dluhy uspokojit. Žádné z pohledávek věřitelů nebudou proto
uspokojovány.
II. Dlužník zanechal majetek nepatrné hodnoty:
Zanechal-li zemřelý dlužník majetek jen nepatrné hodnoty, může
soud tento majetek vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb a dědické
řízení zastavit (§ 175h odst. 2 o.s.ř.).
Tento postup představuje určitou formu uspokojení pohledávky na
nákladech pohřbu, která je i v jiných souvislostech považována za
pohledávku přednostní (např. při rozvrhu výtěžku likvidace dědictví). V
jistém smyslu jde o obdobu přenechání předluženého dědictví věřitelům
(viz dále pod IV.), s tím rozdílem, že se přenechává pouze nepatrný
majetek, přenechává se jen vypraviteli pohřbu (tj. věřiteli z přednostní
pohledávky), a není mu přenecháván dohodou s dědici, ale vydán
soudem. Vypravitel pohřbu musí s vydáním souhlasit, jinak by tento
postup nebyl možný a muselo by se i při nepatrném majetku
postupovat způsobem uvedeným v bodě III. nebo IV.
Při tomto postupu nejde o přesnou ekvivalenci mezi výší nákladů
pohřbu a hodnotou nepatrného majetku. Vypraviteli pohřbu může být
17
vydán i majetek, jehož cena převyšuje pohledávku na nákladech
pohřbu, jde-li o majetek nepatrné hodnoty. Přesná hranice, při které lze
majetek považovat za nepatrný, není stanovena, závisí na úvaze soudu a
konkrétních okolnostech případu a je ovlivňována zejména obvyklými
náklady přiměřeného pohřbu v daném místě a čase.
Ani v tomto případě zde není žádný dědic, který by platil
zůstavitelovy dluhy, ani majetek, ze kterého by bylo možné jiné dluhy
uspokojit. Vypravitel pohřbu nenabývá nepatrný majetek jako dědic, a
to ani v tom případě, kdyby jinak jako dědic přicházel v úvahu.
Pohledávky jiných věřitelů nebudou v tomto případě
uspokojovány.
Pokud by se dodatečně objevil další majetek a došlo k
uspokojování pohledávek věřitelů způsobem uvedeným v bodě III.
nebo IV., bylo by nezbytné vzít v úvahu, že pohledávka na nákladech
pohřbu již byla zcela nebo zčásti uspokojena nepatrným majetkem;
vypravitel pohřbu by pak mohl požadovat úhradu jen té části
pohledávky, která přesahuje hodnotu nepatrného majetku, který mu byl
vydán.
III. Dlužník zanechal majetek, který nabude jeden či několik
dědiců nebo který připadne státu:
Nejběžnějším postupem v dědickém řízení je projednání dědictví,
které nabude jeden či několik dědiců nebo které připadne státu podle §
462 o.z. Tento postup je obvyklý i u zadluženého dědictví a není
předem vyloučen ani u dědictví předluženého, mají-li dědici (stát) o
takové dědictví zájem a nebyl podán návrh na likvidaci dědictví.
V těchto případech odpovídají za dluhy dědictví dědici zůstavitele,
případně stát, a to svým vlastním majetkem, i když jen do výše ceny
nabytého dědictví (pro viribus hereditatis). Určitá výjimka platí pro
stát, který má možnost za stanovených podmínek použít k úhradě dluhů
věcí z dědictví a odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí na úhradu dluhu,
navrhnout likvidaci dědictví (§ 472 odst. 2 o.z.); musel by to však
provést ještě před pravomocným ukončením dědického řízení (viz
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2143/2000, publikované
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 13/2003). Tam by
však šlo již o postup uvedený pod bodem IV., nikoli o případ, který zde
18
máme na mysli, kdy dědictví připadlo státu podle § 462 o.z., tj. kdy
dědické řízení bylo ukončeno pravomocným usnesením, kterým soud
potvrdil podle § 175q odst. 1 písm. b) o.s.ř., že dědictví připadlo státu.
Pak má totiž stát z hlediska odpovědnosti za dluhy zůstavitele stejné
postavení jako dědic (§ 472 odst. 1 o.z.).
I když odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele je podle § 470
odst. 1 o.z. omezena cenou nabytého majetku, je nezbytné, aby v
případě předluženého dědictví (nedojde-li k některému z postupů
uvedených v bodě IV.), dodrželi při úhradě dluhů pravidla platná pro
uspokojování věřitelů při likvidaci dědictví, tj. pravidla (pořadí a poměr
uspokojování pohledávek) uvedená v § 175v odst. 2 a 3 o.s.ř.; k těmto
pravidlům viz blíže v části IV. Pokud by nabyvatelé dědictví tato
pravidla porušili a uspokojili věřitele, který „nebyl na řadě“ nebo
uspokojili některého věřitele ve větším rozsahu než mu náleží, trvala by
jejich povinnost řádně uspokojit i věřitele, kterým neplnili, ačkoli podle
uvedených pravidel jim plnit měli. Pro tuto povinnost by pak nebylo
rozhodující, že uspokojením pohledávek jiných věřitelů již cenu
nabytého dědictví vyčerpali.
Tento problém vystupuje do popředí zejména proto, že
odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele vyplývá z práva hmotného a
není tak zásadně závislá na tom, zda v dědickém řízení byly všechny
dluhy zůstavitele zjištěny. Pokud nedošlo k likvidaci dědictví (viz bod
IV.), mohou věřitelé uplatňovat pohledávky vůči dědicům i po
skončení dědického řízení a dědici za ně odpovídají podle hmotného
práva (§ 470, § 471 o.z.). Předluženost dědictví proto může vyjít najevo
i po skončení dědického řízení a v důsledku nově objevených dluhů se
pak způsob, jakým dědici uhradili známé dluhy, může ukázat jako
nesprávný.
Prostředkem, který těmto důsledkům může zabránit, je tzv.
konvokace (svolání) věřitelů.
Konvokace věřitelů
Na návrh dědiců může soud vydat usnesení, kterým vyzve
zůstavitelovy věřitele, aby mu oznámili své pohledávky ve lhůtě,
kterou v usnesení stanoví. V usnesení poučí věřitele o tom, že dědici
19
neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky včas neoznámili, pokud je
uspokojením pohledávek ostatních věřitelů vyčerpána cena dědictví,
kterého dědici nabyli. Usnesení se uveřejňuje vyvěšením na úřední
desce soudu. Obsah úřední desky je v současné době zveřejňován i
způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Tento postup (§ 175n o.s.ř.), který má pro dědice a věřitele shora
uvedené hmotněprávními důsledky (viz § 471 odst. 2 druhá věta o.z.),
není zatím v praxi příliš využíván. Pramení to nejspíše z toho, že je
podmíněn návrhem dědiců, kteří si zpravidla význam účinků
konvokace neuvědomují a proto ji nenavrhují.
Účel konvokace je dvojí:
a) zjistit zůstavitelovy dluhy,
b) zabránit tomu, aby od dědiců byla dodatečně a úspěšně
požadována úhrada dluhů, o kterých nevěděli, bude-li cena jimi
nabytého dědictví vyčerpána úhradou dluhů známých; jsou-li známé
(přihlášené) dluhy dědictví vyšší než cena nabytého dědictví, získají
dědici potřebné informace, které jim umožní určit pořadí a rozsah, v
jakém mají uspokojit jednotlivé věřitele.
Byla-li provedena konvokace a dodrží-li dědici při plnění dluhů
pořadí a poměr, podle kterého se věřitelé uspokojují při likvidaci
dědictví, nehrozí jim, že by při nabytí předluženého dědictví (nebo i při
nabytí dědictví nepředluženého, které se v důsledku později
uplatněných dluhů dodatečně ukáže z hlediska hmotného práva jako
předlužené) museli hradit dluhy přesahující cenu nabytého dědictví.
To může mít pro dědice značný význam.
Obava z nabytí předluženého dědictví a z následné povinnosti
platit dluhy značného rozsahu (tj. obava, že se dědic úhradou dluhů
dostane do minusu a bude muset věřitelům zaplatit více než je cena
nabytého majetku) je často důvodem odmítání dědictví, snahy
o přenechání dědictví věřitelům nebo důvodem návrhů na likvidaci
dědictví, a to i v případech, kdy v aktivech dědictví je majetek, o který
by jinak dědici měli značný zájem (např. nemovitosti, které dědici
užívali již za života zůstavitele; věci, ke kterým mají úzký osobní vztah
apod.). Odmítnou-li dědictví, přenechají-li dědictví věřitelům nebo
dojde-li k likvidaci dědictví, skončí tento majetek v rukou jiných osob.
20
Konvokace věřitelů zabrání tomu, aby se při úhradě dluhů dědici
dostali „do minusu“. Může se nanejvýš stát, že cenu dědictví budou
muset „zaplatit“ úhradou dluhů ve výši odpovídající celkové obvyklé
ceně aktiv.
Pro ilustraci lze uvést následující příklad:
Do aktiv dědictví náleží majetek v obvyklé ceně 500.000,- Kč. Do
pasiv dědictví byly zařazeny náklady pohřbu ve výši 20.000,-Kč a dluh
z úvěru u banky ve výši 450.000,- Kč. Dědici zaplatí oba tyto dluhy
celkem ve výši 470.000,- Kč. Dodatečně vyjde najevo, že zůstavitel
ještě dlužil 40.000,- Kč na výživném a 80.000,- Kč na dani z příjmů.
V důsledku dodatečně objevených dluhů je dědictví předluženo.
Dědici měli plnit dluhy podle ustanovení § 175b o.s.ř. o
předluženém dědictví, tj. plnit náklady pohřbu 20.000,- Kč (písm. b)),
dlužné výživné 40.000,- Kč (písm. d)), dluh na dani ve výši 80.000,- Kč
(písm. e)) a až pak ostatní pohledávky, tj. dluh vůči bance.
Důsledky pro dědice jsou různé podle toho, zda byla nebo nebyla
provedena konvokace:
I. – konvokace nebyla provedena:
Dědici musí uhradit v plné výši i dodatečně přihlášené dluhy na
výživném (40.000,- Kč) a na dani (80.000,- Kč), a to v plné výši, neboť
při dodržení pravidel platných pro likvidaci dědictví by oba dluhy měly
přednost před dluhem u banky, který patří mezi ostatní pohledávky (§
175v písm. f) o.s.ř.).
II. - konvokace byla provedena a dluhy na výživném a na dani
nebyly ve lhůtě přihlášeny:
Dědici tyto dluhy uhradí podle pravidel platných pro likvidaci
dědictví jen v tom rozsahu, v jakém není vyčerpána cena jimi nabytého
dědictví. Úhradou známých dluhů byla z celkové ceny dědictví
500.000,- Kč vyčerpána cena dědictví do výše 470.000,- Kč, tzn. že
další dluhy lze hradit jen do 30.000,- Kč. Protože dluh na výživném
(skupina d)) má přednost před dluhem na dani (skupina e)), bude dluh
21
na výživném uhrazen do výše 30.000,- Kč. Tím bude vyčerpána cena
nabytého dědictví. Za zbytek dluhu na výživném (10.000,- Kč) a za dluh
na dani (80.000,- Kč) již dědici neodpovídají, neboť byla provedena
konvokace, dluhy na výživném a na dani nebyly ve lhůtě přihlášeny a
úhradou známých dluhů a částečnou úhradou dluhu na výživném
(30.000,- Kč) je cena dědictví vyčerpána.
Pokud by byla konvokace provedena a dluhy na výživném a na
dani přihlášeny ve lhůtě a v dědickém řízení zařazeny do pasiv dědictví,
činila by aktiva dědictví 500.000,- Kč a pasiva dědictví 590.000,- Kč.
Konvokace by v takovém případě dědicům zajistila spolehlivý podklad
pro správnou úhradu dluhů. Ve smyslu pravidel platných pro likvidaci
dědictví by uhradili 20.000,- Kč na nákladech pohřbu, 40.000,- Kč na
dlužném výživném, 80.000,- Kč dlužnou daň a zbytek do 500.000,- Kč,
tj. 360.000,- Kč bance. Tím by byla cena nabytého dědictví vyčerpána a
za jiné dluhy by již neodpovídali.
IV. Dlužník zanechal majetek, který bude buď přímo či nepřímo
použit k uspokojení pohledávek věřitelů:
V úvahu přicházejí dva způsoby:
a) přenechání předluženého dědictví věřitelům k úhradě dluhů
(pohledávky věřitelů se uspokojují či částečně uspokojují přímo
majetkem zůstavitele), nebo
b) likvidace dědictví (pohledávky věřitelů se uspokojují z výtěžku
získaného zpeněžením zůstavitelova majetku).
Předpokladem kteréhokoli z těchto postupů je zásadně
předluženost dědictví.
Dědictví je předluženo, jsou-li zůstavitelem zanechané dluhy vyšší
než je cena jím zanechaného majetku. Aby soud mohl k některému z
těchto způsobů přistoupit, musí být předtím předluženost v řízení
zjištěna a po formální stránce vyjádřena v pravomocném usnesení
podle § 175o odst. 1 o.s.ř., kterým soud určil obvyklou cenu majetku,
výši dluhů a výši předlužení dědictví.
22
Výjimka platí jen pro případy uvedené v § 472 odst. 2 o.z. a
zmíněné v bodě III.: Navrhl-li stát před ukončením dědického řízení
likvidaci dědictví proto, že peněžitý dluh nelze uhradit penězi
z dědictví a věřitel odmítl převzít na úhradu své pohledávky věci
z dědictví, které svojí hodnotou odpovídají výši dluhu, soud nařídí i
likvidaci dědictví, které není předluženo.
Ani při předluženém dědictví není vyloučeno, aby namísto těchto
zvláštních postupů proběhlo dědické řízení běžným způsobem, při
kterém dědictví nabudou dědici a za dluhy odpovídají svým majetkem.
Dojde-li k postupu podle a) nebo b), zbaví se dědici přímé
odpovědnosti za dluhy zůstavitele vlastním majetkem (pro viribus
hereditatis) a tuto odpovědnost nahradí uspokojení pohledávek
zůstavitelových věřitelů cum viribus hereditatis, tj. buď z majetku
zůstavitele (v případě a)) nebo z výtěžku zpeněžení tohoto majetku (v
případě b)). Zároveň však dědici pozbudou možnosti nabýt něco z
majetku zůstavitele, což může v některých případech znamenat
drastický zásah do kontinuity vlastnictví „rodinného“ majetku.
a) Přenechání předluženého dědictví věřitelům na úhradu dluhů
Tento postup předpokládá shodnou vůli dědiců a věřitelů (tj.
věřitelů, jejichž pohledávky byly dědici akceptovány a zařazeny do
pasiv dědictví).
Okruh dědiců vyplývá z ustanovení zákona či závěti, okruh
věřitelů je dán skutkovými okolnostmi a postojem nabyvatelů dědictví
k uplatňovaným pohledávkám.
Zpochybňují-li dědici existenci některých dluhů, které vyšly
v dědickém řízení najevo, nebude zpravidla možné takové dluhy do
pasiv dědictví zařadit. K zařazení dluhu do pasiv dědictví proti vůli
dědiců by mohlo dojít jen zcela výjimečně (např. jde-li o dluh, jehož
zaplacení bylo před úmrtím uloženo zůstaviteli pravomocným
rozsudkem a který nebyl za života zůstavitele uhrazen). I kdyby se tak
stalo, nelze očekávat, že dědic, který pohledávku věřitele neuznává,
bude ochoten mu přenechat dědictví dohodou. Jde-li o dluh, který je
mezi dědici skutkově sporný, omezí se soud na zjištění jeho spornosti a
23
při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví,
resp. výše předlužení dědictví (tj. v usnesení dle § 175o o.s.ř.)
k takovému spornému dluhu nepřihlíží.
Účastníky dohody o přenechání předluženého dědictví věřitelům
budou dědici a z věřitelů ti, jejichž pohledávky byly zařazeny do pasiv
dědictví jako dluhy zůstavitele.
Za přípustnou by bylo možno považovat i dohodu, kterou by
uzavřeli dědici jen s některými z věřitelů, jejichž pohledávky byly
zařazeny do pasiv dědictví, a která by se netýkala ostatních věřitelů. Při
uzavírání takové dohody by však bylo nezbytné dodržet při
uspokojování věřitelů pravidla, tj. pořadí a rozsah uspokojení věřitelů,
jak platí při likvidaci dědictví. Ostatní věřitelé, kteří by dohodu
neuzavírali nebo neuzavřeli, jsou však účastníky řízení (viz § 175b
o.s.ř.) a muselo by jim být doručeno usnesení o schválení nebo
neschválení této dohody, proti kterému by měli právo podat odvolání.
Umožnění tohoto postupu může mít praktický význam v těch
případech, kdy uzavření dohody brání pouze věřitelé, na které by se ani
při likvidaci dědictví nedostalo.
Věřitelům musí být přenecháno celé předlužené dědictví, tzn. že
není možné, aby podle takové dohody nabývali majetek z dědictví
kromě věřitelů také dědici. Výjimkou bude dědic, který je zároveň
věřitelem, např. proto, že vypravil pohřeb zůstavitele.
Dohoda musí být dostatečně určitá, musí z ní tedy být zcela jasné,
jaké konkrétní věci či jaký podíl na dědictví jako celku jednotliví
věřitelé nabývají. Vyloučena není ani dohoda, kterou bude uzavírat na
každé straně jen jedna osoba, tj. jeden dědic a jeden věřitel. Je-li
věřitelů několik, bude přípustné, aby věřitel, který převezme z dědictví
majetek v ceně vyšší než odpovídá jeho pohledávce, se zavázal vyplatit
peněžité částky ostatním věřitelům na uspokojení nebo částečné
uspokojení jejich pohledávek.
Dohoda podléhá schválení soudu, který dohodu schválí, jestliže
neodporuje zákonu. Neschválí-li dohodu, pokračuje v řízení po právní
moci rozhodnutí o neschválení dohody (§ 175p odst. 1 o.s.ř.). V tomto
dalším řízení může např. vzhledem k předluženosti dědictví nařídit i
bez návrhu likvidaci dědictví nebo postupovat běžným způsobem, jako
u dědictví nepředluženého, kdy dědictví nabývají dědici nebo připadá
státu.
24
Důvodem pro neschválení dohody o vypořádání dědictví by mohlo
být nejčastěji to, že některý z věřitelů nabývá (bez povinnosti výplaty
jinému věřiteli) majetek v ceně přesahující výši jeho pohledávky.
Naproti tomu nebude důvodem pro neschválení dohody, když se
souhlasem všech zúčastněných bude pohledávka některého z věřitelů
uspokojena v plné výši nebo sice zčásti, ale ve větším rozsahu než
pohledávky ostatních věřitelů: k tomu by bylo nutno přihlédnout
v případě nově objeveného majetku, kdy z nově zjištěného dědictví by
zcela uspokojený věřitel již při novém postupu dle § 175p o.s.ř. nemohl
nabýt nic a věřitel uspokojený ve větším rozsahu než ostatní by již
mohl nabýt nejvýše majetek v ceně odpovídající neuspokojenému
zbytku jeho pohledávky.
Půjde-li o dohodu, kterou uzavřeli dědici pouze s některými z
věřitelů, kteří jsou účastníky řízení (viz shora), lze takovou dohodu
schválit jen v tom případě, že nepoškozuje věřitele, kteří dohodu
neuzavřeli, tj. že nezkracuje jejich právo na uspokojení jejich
pohledávek v rozsahu, který by jim náležel při likvidaci dědictví.
V opačném případě nelze takovou dohodu schválit. I tito další věřitelé
jsou však účastníky řízení a musí jim být doručeno usnesení, kterým
byla dohoda schválena, aby proti němu mohli případně podat odvolání
a zpochybňovat závěry soudu o pořadí a rozsahu uspokojování
věřitelů.
JUDr. Ladislav Muzikář
Městský soud Praha
Dokončení článku, které bude pojednávat o druhé formě
uspokojování věřitelů z majetku zůstavitele, tj. likvidaci dědictví,
o postavení věřitelů v dědickém řízení a o promlčení pohledávek
vůči zemřelému dlužníku, bude uveřejněno v příštím čísle
Zpravodaje.
25
PODNIKÁNÍ A MAJETEK
MANŽELŮ
Zákonná úprava i judikatura týkající se podnikání manželů a jejich
majetku dostála v posledních deseti letech významných změn. Od
1.8.1998 patří do společného jmění manželů na základě novely
občanského zákoníku č.91/1998 Sb.i věci sloužící výkonu povolání, tj. i
podnikání jednoho z manželů. Judikatura Nejvyššího soudu ČR dospěla
k závěru, že předmětem majetkového společenství manželů může být
podnik jako věc hromadná. Dále byla vyřešena otázka, zda obchodní
podíl v obchodní společnosti, jejímž společníkem se stal pouze jeden
z manželů za trvání manželství, patří do společného jmění manželů či
nikoliv.
Jeden z manželů či oba manželé mohou podnikat jako
a) fyzická osoba či fyzické osoby,
b) společník či společníci obchodní společnosti – společnosti
s ručením omezeným, veřejné či komanditní společnosti.
PODNIK
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2004, sp. zn. 22 Cdo
684/2004, byl pojem podniku až do novely obchodního zákoníku
provedené zákonem č. 370/2000 Sb., vymezen v § 5 tak, že podnikem
se rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek
podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty,
které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem
ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Zákonem č. 370/2000 Sb. byl
doplněn v § 5 odstavec 2), v němž je uvedeno, že podnik je věc
hromadná.
Věcí hromadnou definuje právní teorie, např. Učebnice
občanského práva hmotného, díl I, vydaná nakladatelstvím ASPI
Publishing, s. r. o. v roce 2002, str. 227, jako „ soubor věcí, které tvoři
26
jediný předmět právních vztahů, neboť je s nimi nakládáno jako s
jedním celkem, a to podle okolností hospodářsky nedílným nebo
dělitelným.“ Podnik, byť je výslovně uváděn jako věc hromadná teprve
novelou zákonem č. 370/2000 Sb., již i podle původního vymezení v §
5 odst. l ObčZ, jako soubor nejen hmotných, ale také i osobních a
nehmotných složek, k němuž náleží věci, práva a jiné majetkové
hodnoty, věcí hromadnou byl.
Podnik byl i v době před účinností novely ObchZ provedené
zákonem č. 370/2000 Sb. předmětem převodu, když již např. § 476
ObchZ upravoval smlouvu o prodeji podniku, podnik byl i předmětem
dědění (§ 11 odst. l ObchZ). Není tedy žádný důvod k tomu, aby
nemohl být i předmětem BSM, tj. majetkového společenství
manželů, upraveného občanským zákoníkem ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. To však jen za předpokladu, že
šlo o podnik náležející oběma manželům jako podnikatelům. Pokud
však podnikatelem byl jen jeden z manželů a šlo o věc sloužící
výkonu jen jeho povolání, náleží podnik do odděleného vlastnictví
podnikajícího manžela a nemohl se stát předmětem BSM. Při
aplikaci § 150 ObčZ však v případě podnikajícího manžela, který za
trvání manželství nabyl podnik do svého vlastnictví, nelze odhlédnout
od § 148a ObčZ ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb.
Ten stanovil, že k použití majetku z bezpodílového spoluvlastnictví
manželů potřebuje podnikatel při zahájení podnikání souhlas
druhého manžela. K dalším právním úkonům souvisejícím s
podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje.
Zákonem č. 91/1998 Sb. byl občanský zákoník novelizován tak, že
s účinností od 1.8.1998 majetkovým společenstvím manželů je
společné jmění manželů, přičemž v § 143 obč. zák. již nejsou věci
sloužící výkonu povolání jen jednoho z manželů ze společného jmění
manželů vyloučeny. Podle – přechodných ustanovení - čl. VIII bodu 2
zákona č. 91/1998 Sb. věci, které ke dni 1.srpna 1998 tvořily
bezpodílového spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného
jmění manželů. Podnik náležející do odděleného vlastnictví
podnikajícího manžela se tak k 1.8.1998, kdy zákon č. 91/1998 Sb.
27
nabyl účinnosti, předmětem společného jmění manželů nestal – viz
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2007, sp. zn. 22 Cdo 684/2004.
Z hlediska manželů podnikajících na základě živnostenského listu
jako fyzické osoby je mezi institutem bezpodílového spoluvlastnictví
manželů a institutem společného jmění manželů podstatný rozdíl.
Z bezpodílového spoluvlastnictví manželů totiž byly vyloučeny věci
sloužící výkonu povolání jednoho z manželů, tedy i věci sloužící
k podnikání jednoho z manželů.Takovéto věci, nabyté manželem –
podnikatelem do 31.7.1998, jsou tedy výlučným majetkem tohoto
manžela.
Od účinnosti novely zákona č. 91/1998 Sb. občanského zákoníku,
tj. ode dne 1.8.1998, tato výjimka již neplatí a i tyto věci nabývá
manžel – podnikatel - do společného jmění manželů.
Vypořádáním
bezpodílového
spoluvlastnictví
manželů
podnikajícího manžela a vypořádáním leasingu při ukončení
bezpodílového spoluvlastnictví manželů se podrobně zabýval Nejvyšší
soud v rozsudku ze dne 24.2.2005, sp. zn. 22 Cdo 2545/2003:
Podle § 148a odst. 3 ObčZ (který byl zrušen od 1.8.1998 – nyní §
146 občanského zákoníku) k použití majetku v bezpodílovém
spoluvlastnictví manželů potřebuje podnikatel při zahájení
podnikání souhlas druhého manžela. Tento souhlas mohl být i
konkludentní, tj. mlčky daný a týkal se jen prvního povolení
použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů).
K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas
druhého manžela nepotřebuje.
PODNIKÁNÍ
Podnikání je definované v § 2 odst. l zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník, jako „soustavná činnost prováděná samostatně
podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem
dosažení zisku“ a je jedním z možných způsobů ekonomického
zajištění manželů.
28
V porovnání se zaměstnaneckým poměrem je podnikání
výdělečným způsobem rizikovějším, a to už jen proto, že podnikatel
musí vedle své práce vynaložit i materiální a jiné náklady.
Podle § 147 ObčZ (zrušen od 1.8.1998) pohledávka věřitele jen
jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství, může být při
výkonu rozhodnutí uspokojena i z majetku patřícího do bezpodílového
spoluvlastnictví manželů. Proto také § 148a odst. l ObčZ vyžaduje
souhlas druhého manžela k prvnímu použití společného majetku
podnikatelem k podnikání. Výnos z podnikání stejně jako mzda z
pracovního poměru náležející jednomu z manželů je nejčastějším
zdrojem BSM (resp. SJM), z něhož je pak pořizován společný
majetek manželů. Ze žádného ustanovení občanského zákoníku
nevyplývá, že společným majetkem by měl být jen zisk, chápaný jako
rozdíl mezi výnosem z podnikání a náklady na podnikání v souvislosti s
ním vynaložené. Není tedy žádného zákonného důvodu, aby
jakýkoliv výnos z podnikání manžela byl vylučován z režimu
bezpodílového spoluvlastnictví (resp. SJM). Ostatně podle standardní
judikatury (R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek str.
243) i výnosy z odděleného majetku jednoho z manželů patří do BSM
(nyní SJM). Pokud jsou však z výnosu podnikání pořízeny věci sloužící
podnikání, stávají se výlučným vlastnictvím podnikajícího manžela,
neboť tak stanoví zákon v § 143 ObčZ.
Podnikání je tedy nutno chápat jako činnost, z níž výnosy náleží
oběma manželům a která obvykle slouží i k získávání hodnot
náležejících do BSM. Potom ovšem nelze opomenout ani výdaje a
závazky podnikajícího manžela, které mu vznikly v souvislosti s jeho
podnikáním, neboť je nelze oddělovat od podnikání, z něhož má
prospěch i druhý manžel.
Z výše učiněných závěrů pak vyplývá značná obtížnost vyčíslení
toho, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch BSM ve
smyslu § 150 věty druhé ObčZ. Ze sporu o vypořádání BSM nelze
však činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé
výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti
29
dospět ke spolehlivým závěrům. Proto se dovolací soud přiklání k
řešení, kdy by podnikající manžel byl povinen nahradit do BSM
takovou částku, jež by se rovnala pozitivnímu (kladnému) rozdílu
mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku BSM, což
zpravidla bude představovat cenu podniku (pokud nebyl vytvořen i
vynaložením oddělených prostředků podnikajícího manžela). V
případě, že by výsledná hodnota byla záporná (např. v důsledku
zadlužení), není co do BSM nahrazovat a také není žádné opodstatnění
k takové ztrátě v rámci řízení o vypořádání BSM přihlížet jinak, než v
rámci eventuálních úvah o disparitě podílů (s ohledem např. na to, jak
se podnikající manžel zasloužil o nabytí a udržení společných věcí - §
150 věta třetí ObčZ). Zjištění takové částky, která by měla být vrácena
(nahrazena) do BSM, se jistě neobejde bez odborného znaleckého
posudku znalce působícího v oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady,
oceňování podniků.
Závěrem lze k řešení prvé ze dvou právních otázek zásadního
významu zdůraznit, že k použití majetku z BSM poskytl
nepodnikající manžel souhlas, podnikání bylo zdrojem příjmů
plynoucích do BSM a za těchto okolností nelze akceptovat, aby v
rámci vypořádání měl nepodnikající manžel prospěch jen z aktiv
podnikání. Řešení, k němuž dospěl dovolací soud lze považovat za
správné i proto, že výsledek sporu by byl shodný jako v případě, že
by šlo o vypořádání SJM s týmž majetkem.
O povinnosti podnikajícího manžela zaplatit druhému manželovi
finanční částku na vyrovnání podílů podle § 150 ObčZ, lze však
uvažovat jen za předpokladu shora již uvedeného, a to když aktiva
podniku manžela převažují nad pasivy.“
OBCHODNÍ PODÍL VE SPOLEČNOSTI S. R. O.
Rozporuplný výklad otázky, zda obchodní podíl ve společnosti
s ručením omezeným, jejímž společníkem se stal pouze jeden z
manželů za trvání manželství, patří do společného jmění manželů či
nikoliv, zapříčinilo ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ, které bylo
doplněno novelou zákona o rodině č. 91/1998 Sb., účinnou od 1. 8.
30
1998 v tomto znění: „Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství
společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá
nabytí podílu včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností
členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo
družstvu, s výjimkou bytových družstev“.
Problematickou situaci, kdy v praxi docházelo k rozdílným
názorům v řadě případů i na miliónové hodnoty, vyřešil Nejvyšší soud
ČR ve svém rozhodnutí ze dne 20. 7. 2004:
„Dovolací soud při značně rozporné a početné odborné literatuře
ke sporné právní problematice vlastnictví obchodního podílu manžely
sdílí názor prezentovaný autory S.R. a M.Z. v publikaci Kurs
občanského práva – Instituty rodinného práva. Nakladatelství C.H.
Beck, Praha 1999, s.48, Miroslavou Bartošíkovou a Ivanou Štenglovou
v publikaci Společnost s ručením omezeným. Praha 2003,
nakladatelství C.H. Beck, s. 86, a Janem Dvořákem v publikaci
Majetkové společenství manželů. Praha. ASPI Publishing, 2004, s. 179.
Nejvyšší soud tak k věci zaujímá následující názor: S obchodním
podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu § 118
odst. 1 ObčZ jinou majetkovou hodnotou (majetkem) a jako taková
může být předmětem občanskoprávních vztahů. Jestliže i jen jeden
z manželů nabyde za trvání manželství a z prostředků patřících do
společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením
omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu)
ze zákona součástí společného jmění manželů, neboť to přímo
vyplývá z výše citovaného kogentního ustanovení § 143 odst. 1 písm.
a) ObčZ. Gramatický ani logický výklad navazujícího ustanovení § 143
odst. 2 ObčZ takový závěr nevylučuje. Nestanoví-li eventuální dohoda
manželů o zúžení jejich společného jmění, uzavřená v souladu
s ustanovením § 143a ObčZ, něco jiného, nelze (s ohledem na
přecházející vymezení předmětu společného jmění manželů) posledně
citované ustanovení zákona vykládat jinak, než že jím není dotčena
skutečnost, že následkem vynaložení prostředků patřících do
společného jmění, aniž by se současně stali „kolektivními“ společníky
ve společnosti s ručením omezeným, se obchodní podíl nabytý jedním
z manželů stává součástí společného jmění obou manželů. Důsledkem
31
ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ je toliko oddělení či odlišení
právního postavení společníka – manžela, jenž se stal společníkem
obchodní společnosti, od právního postavení druhého manžela,
který se společníkem nestal. Jen manžel – společník má práva a
povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní
společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve
společenské smlouvě. Je však oddělen od majetkové hodnoty
obchodního podílu, která zůstává manželům společná. Proto je také
omezen v nakládání s obchodním podílem, pokud nejde o jeho
obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 2 ObčZ, neboť stejnou měrou
jako náleží jemu, náleží i druhému manželovi.
K argumentaci výše citovaným ustanovením § 114 odst. 3 ObchZ
dovolací soud poznamenává, že podle jeho názoru v případě, kdy
vlastníky jedné věci je více osob, musí jít vždy o spoluvlastnictví, a to i
v případě, kdy věc náleží do společného jmění manželů z důvodu
uvedeného v § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ. Jsou-li oba manželé
vlastníky celé věci a nelze-li hovořit o existenci podílu každého z nich
na takové věci, nelze něž dospět k závěru, že přes určitou transformaci
institutu bezpodílového spoluvlastnictví do společného jmění manželů
jde stále o pokračující bezpodílové spoluvlastnictví. Individuální
vlastnictví dvou osob k téže věci je logický nesmysl. Zvláštnost
společného jmění manželů jako formy spoluvlastnictví pak spočívá
v tom, že jeho předmětem může být i majetek nehmotné povahy a
závazky, které nejsou věcmi ve smyslu § 119 ObčZ. Proto jsou
ustanovení občanského zákoníku upravující společné jmění manželů - §
143 až § 151 – také ustanoveními upravujícími spoluvlastnictví.“
V dalším svém rozhodnutí, čj. Cdo 1781/2004, ze dne 30. 5. 2005
Nejvyšší soud ČR odkázal na své dřívější, výše citované rozhodnutí a
současně výslovně uvedl, že v tomto případě „… odvolací soud, pokud
zahrnul do společného jmění účastníků a přikázal žalovanému jen
hodnotu obchodního podílu a nikoliv obchodní podíl jako takový,
rozhodl v rozporu s hmotným právem.“
Dále se touto problematikou zabývaly rozhodnutí Nejvyššího
soudu, sp zn. 22 Cdo 1781/2004 ze dne 30.5.2005, sp. zn. 22 Cdo
32
1804/2004 ze dne 30.5.2005, sp. zn. 22 Cdo 103/2005 ze dne 31.1.2006
a sp. zn. 22 Cdo 73/2006 ze dne 25.5.2006. Dle rozhodnutí sp. zn. 22
Cdo 1781/2004 lze přikázat obchodní podíl jen společníku.
DOKLADY PŘI ZALOŽENÍ SPOLEČNOSTI S. R. O.
Již při založení společnosti s ručením omezeným vyžaduje
obchodní rejstřík doklad o souhlasu druhého manžela s použitím
majetku ve společném jmění manželů k podnikání podle zvláštního
právního předpisu, stejnopis notářského zápisu o smlouvě a změně
rozsahu společného jmění, nebo výhradě jeho vzniku podle zvláštního
právního předpisu, byla-li taková smlouva uzavřena, nebo rozhodnutí
soudu o zúžení společného jmění, popřípadě smlouvu o rozdělení
příjmů z podnikání podle zvláštního právního předpisu, v případě
rozvodu musí být uložena dohoda o vypořádání společného jmění
podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí soudu, popřípadě
prohlášení podnikatele, že k dohodě ani rozhodnutí soudu nedošlo,
které poté obsahuje sbírka listin (ust. § 38i odst. 1 písm. k), účinné od
1. 7. 2005 na základě novely obchodního zákoníku č. 216/2005b. (do té
doby ustanovení § 27a ObchZ).
Výše uvedenému ustanovení obchodního zákoníku odpovídá
ustanovení § 146 ObčZ, podle kterého může jeden z manželů majetek
ve společném jmění manželů nebo jeho část použít k podnikání se
souhlasem druhého manžela a tento souhlas je třeba udělit při
prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části.
K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas
druhého manžela není třeba.
Pokud manžel, který není společníkem, podepíše prohlášení, že
společník nabyl svůj obchodní podíl ze svých výlučných finančních
prostředků, nestane se tento podíl součástí společného jmění manželů.
PŘEVOD OBCHODNÍHO PODÍLU
Ustanovení § 115 obchodního zákoníku stanoví, že se souhlasem
valné hromady může společník smlouvou převést svůj obchodní podíl
33
na jiného společníka, nestanoví-li společenská smlouva jinak.
Připouští-li to společenská smlouva, může společník převést svůj
obchodní podíl na jinou osobu, společenská smlouva může podmínit
převod obchodního podílu na jinou osobu i souhlasem valné hromady.
Účinky převodu obchodního podílu nastávají vůči společnosti dnem
doručení účinné smlouvy o převodu. Zápis v obchodním rejstříku
je tak již pouze deklaratorní.
RELATIVNÍ NEPLATNOST SMLOUVY O PŘEVODU
PODÍLU V S. R. O.
V případě převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením
omezeným podle ust. § 115 ObchZ, který je ve společném jmění
manželů, je tedy potřeba souhlas druhého manžela, byť tento není
společníkem ve společnosti, jinak je smlouva o převodu obchodního
podílu relativně neplatná a druhý manžel má právo dovolat se této
neplatnosti ve tříleté promlčecí době.
Může tak dojít k případům, kdy účastníci uzavřeli smlouvu o
převodu obchodního podílu ve společnosti s.r.o., kterou schválila valná
hromada a nabyvatel obchodního podílu je zapsán jako nový
společník v obchodním rejstříku příslušného soudu, přesto se druhý
manžel, který nebyl společníkem, odůvodněně dovolá relativní
neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, pokud byl tento
podíl ve společném jmění manželů.
V zájmu jistoty právních vztahů je proto třeba brát tyto skutečnosti
v úvahu a předcházet tak značným problémům.
JUDr.Jana Dvořáková-Závodská,
advokátka
34
Zákoník práce po nálezu
Ústavního soudu
V listopadu 2006 podala skupina poslanců Poslanecké sněmovny
ČR stížnost k Ústavnímu soudu (dále ÚS) k některým ustanovením
zákoníku práce, která byla podle jejich názoru protiústavní. Týkala se
zejména postavení odborů v pracovněprávních vztazích, vytváření
nerovnosti mezi účastníky pracovněprávního vztahu a důvodům
platnosti a neplatnosti právních úkonů. Stížnost směřovala k více jak 30
ustanovením ZP. ÚS se stížností zabýval a dne 12. března 2008 vyhlásil
nález, který se týká 13 ustanovení ZP. V této části stížnosti vyhověl a
v ostatním byla zamítnuta.
Působnost odborů
Nález ÚS se dotýká zejména kontrolní činnosti odborových
organizací v oblasti bezpečnosti práce. Podle dřívějšího ustanovení
(před nálezem ÚS) § 321 odstavec 2 ZP měly odborové organizace
právo vykonávat u zaměstnavatelů kontrolu nad dodržováním ZP,
zákona o zaměstnanosti, právních předpisů o bezpečnosti a ochraně
zdraví při práci a ostatních pracovněprávních předpisů. Toto oprávnění
odborů bylo nálezem ÚS zrušeno . Pro odbory zůstala pouze možnost,
aby dbaly na dodržování zákoníku práce a ostatních pracovněprávních
předpisů. Zaměstnavatelé již nebudou muset umožňovat odborovým
organizacím vstup na svá pracoviště, předávat jim potřebné informace a
podklady, včetně potřebné součinnosti a podávat jim zprávy o tom, jaká
opatření byla přijata k odstranění závad zjištěných kontrolou, neboť
§ 321 odstavec 2, 3 a 4 ZP byl zrušen. Zaměstnavatelé byli mnohdy
vázáni i nadměrnou ochranou zaměstnanců, neboť při kontrole jejich
osobních údajů, které byly předmětem ochrany podle zvláštního
zákona, mohli údaje poskytnout jen s předchozím souhlasem
zaměstnanců.
V průběhu přípravy nového ZP byla zejména podnikatelskými
subjekty kritizována působnost odborů v bezpečnosti a ochraně zdraví
při práci. Týkala se jejich možnosti zakázat práci přesčas a práci v noci,
35
jestliže by ohrožovala bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců.
Odbory rovněž mohly požadovat závazným pokynem na
zaměstnavateli odstranění závad v provozu na strojích a zařízeních, při
pracovních postupech a v případě bezprostředního ohrožení života nebo
zdraví zaměstnanců zakázat další práci. Požádal–li zaměstnavatel
inspekci práce o přezkoumání rozhodnutí odborové organizace, platilo
až do rozhodnutí o „odvolání“ firmy odborové opatření. Toto
„svazující„ ustanovení bylo ÚS zrušeno.
Kolektivní smlouvy
Mezi významná práva odborů patří uzavírání kolektivních smluv.
Po dohodě s vedením firmy v ní mohou být sjednány práva a nároky
zaměstnanců, které se promítají zejména do mzdové oblasti a do tzv.
benefit. Nález ÚS vyřešil dlouho kritizovanou situaci týkající se tzv.
plurality odborů na pracovišti při uzavírání kolektivních smluv.
Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, musí
zaměstnavatel jednat o uzavření kolektivní smlouvy se všemi a mělo by
dojít ke shodě. Jestliže se tyto odborové organizace nedohodly na
postupu, byl zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu
s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které mají
největší počet členů u zaměstnavatele. Tato právní situace vytvářela
nerovnost mezi odborovými organizacemi, které na pracovišti působily
a neoprávněně favorizovala jednu z nich. Proto tato „výhoda“ (druhá
věta v § 24 odstavec 2 ZP) byla nálezem ÚS zrušena. Odborové
organizace působící na pracovišti by měly při jednání o uzavření
kolektivní smlouvy vystupovat a jednat s právními důsledky pro
všechny zaměstnance společně a ve vzájemné shodě, nedohodnou –li se
mezi sebou a zaměstnavatelem jinak. V tomto smyslu také vyzněl
nález ÚS.
Rady zaměstnanců
Radu zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci bylo možné zvolit jen u zaměstnavatele, u něhož
nepůsobila odborová organizace. Tím bylo založeno nerovné postavení
36
i mezi zástupci zaměstnanců (§ 281 odstavec 1 ZP). Právní úprava
nepřipouštěla, aby vedle sebe u jednoho zaměstnavatele působily rady
zaměstnanců a odborové organizace. Ze srovnání s jinými státy EU
však vyplývá, že současná existence rady zaměstnanců a odborové
organizace v rámci jednoho zaměstnavatele je nejen možná, ale navíc
v jiných státech obvyklá. ÚS proto možnost zvolit radu zaměstnanců u
zaměstnavatele jen tehdy, nepůsobí-li u něj odborová organizace, zrušil.
Tito dva zástupci zaměstnanců mohou tak na pracovišti působit vedle
sebe.
Mzdové nároky ve vnitřním předpise
Firmy mohou stanovovat práva zaměstnanců ve vnitřním předpise.
" Pravidla hry" jsou určena zákoníkem práce v § 305. Za vnitřní předpis
se považuje pouze předpis, kterým zaměstnavatel stanoví mzdová a
ostatní práva zaměstnanců.
Vnitřní předpis nesmí ukládat povinnosti zaměstnancům. K tomu
účelu je pracovní řád. Zaměstnavatel může vydat vnitřní předpis i tehdy
působí-li u něj odborová organizace. V tomto případě mohla však být
ve vnitřním předpise upravena mzdová a ostatní práva zaměstnanců jen
v případě, že to na něj bylo kolektivní smlouvou přeneseno. Nález ÚS
tento zásah do vlastnických práv zaměstnavatele zrušil. Umožňuje,
aby vnitřní předpis upravoval mzdová a platová práva
zaměstnanců a mohl ho vydat i zaměstnavatel, kde působí
odborová organizace a je sjednána kolektivní smlouva.
Rozšíření smluvní volnosti
Smluvní volnost účastníků pracovněprávního vztahu rozšířil
nález ÚS. Podle dřívější úpravy nebylo možné se odchýlit od úpravy
v ZP také v případech, kdy ZP
- vymezoval
účastníky
tohoto
vztahu
(zpravidla
zaměstnavatel a zaměstnanec),
- odkazoval na použití občanského zákoníku,
- upravoval náhradu škody (není –li v ZP stanoveno jinak),
- stanovil povinnosti, kromě případů, kdy bylo odchýlení ve
prospěch zaměstnance,
37
-
v § 363 odstavec 2 taxativně uváděl ustanovení, která byla
závazná a jiná úprava nebyla možná.
Všechny uvedené výjimky z možné odchylné úpravy účastníků
ÚS v § 2 odstavec 1 ZP zrušil. Ponechal „zákaz“ pro sjednání odlišné
úpravy (není možné se odchýlit od ZP) jen pro případy, kdy ZP
- odlišnou úpravu výslovně zakazuje nebo
- z povahy ustanovení ZP vyplývá, že se od něj není možné
odchýlit,
- zakazuje odchýlení se v ustanoveních, která zapracovávají
směrnice EU ( § 363 odstavec 1 ZP). To však neplatí, jestliže
jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance.
V personální praxi to např. znamená, že si zaměstnavatel a
zaměstnanec mohou sjednat jiný okruh účastníků pracovněprávních
vztahů (např. výpomoc rodinného příslušníka v dohodě o pracovní
činnosti nebo při práci z domova), mohou použít občanský zákoník i
v případech, kdy to ZP výslovně neuvádí (nedeleguje), mohou jiným
způsobem upravovat práva a povinnosti v oblasti náhrady škody.
V tomto případě ovšem jen tehdy, jestliže to ZP výslovně nestanoví
(nemohou např. jiným způsobem si dohodnout výši náhrady škody
způsobené zaměstnancem z nedbalosti, neboť ZP stanoví maximální
částku rovnající se čtyřapůlnásobku průměrného výdělku).
Při sjednávání práv odchylných od ZP, musí však zaměstnavatel i
zaměstnanec nadále respektovat např. povahu příslušného ustanovení
ZP a úpravu, která vychází ze směrnic EU.
Příklad: Při sjednávání delší dovolené např. v pracovní nebo
kolektivní smlouvě je nutno vyjít z povahy ustanovení ZP o dovolené:
zajistit zaměstnancům regeneraci pracovní síly. Tento účel by byl
splněn u zaměstnanců, kteří s ohledem na fyzický stav k této obnově
potřebují delší dobu, na rozdíl od zaměstnanců, kde se větší úbytek
fyzických sil v obdobném měřítku nepředpokládá . Proto by bylo
v souladu s povahou ustanovení ZP o dovolené ( § 211 a násl. ZP),
kdyby byla v tzv. podnikatelských subjektech prodloužena
zaměstnancům vyššího věku. Přitom by např. délka zaměstnání u
stejného zaměstnavatele nemusela být rozhodující.
Obdobný postup by bylo nutné dodržet při sjednávání nebo
stanovení odstupného
podle § 67 ZP nad zákonnou výměru
trojnásobku průměrného výdělku. Z povahy § 67 o odstupném vyplývá,
38
že finanční částkou mají být zabezpečeni zaměstnanci, s nimiž byl
skončen pracovní poměr z objektivních důvodů, které nezavinili
(organizační změny). Odstupné je tedy určeno k překlenutí situace, kdy
jsou zaměstnanci bez zaměstnáni nebo práci jen obtížně shánějí. Jeho
účelem není zabezpečovat zaměstnance s ohledem na jejich sociální,
zdravotní a finanční poměry.
Při sjednávání práv, které nejsou ZP v § 2 odstavec 1 vyloučena,
musí oba účastníci – zaměstnavatel i zaměstnanec – brát v úvahu zákaz
diskriminace a dodržení zásady rovnosti v pracovněprávních vztazích.
Zaměstnavatel nemůže např. sjednat se zaměstnancem příplatek za
přesčasovou práci ve výši 50 % a s jiným zaměstnancem ve výši 80 %,
nemůže rozdílně poskytovat náhradu mzdy při důležitých osobních
překážkách v práci nebo sjednávat výpovědní dobu se zaměstnancem
např. na 5 měsíců a přitom si ponechat výpovědní dobu v délce dvou
měsíců apod.
Smlouvy a dohody podle občanského zákoníku
Nález ÚS umožňuje, aby v pracovněprávních vztazích byly
použity i jiné smlouvy a dohody podle OZ. Jedná se např. o dohodu
mezi zaměstnavatelem a zařízením zdravotní péče (případně lékařem
v soukromé praxi) o provádění pracovně – lékařské péče pro
zaměstnance, o dohody o odvolatelnosti nebo vzdání se vedoucího
pracovního místa zaměstnancem, o tom, že zrušení pracovního poměru
bude provedeno v určitém předstihu, o sjednání odchodného při
skončení pracovního poměru vedle odstupného apod. Pro
pracovněprávní vztahy se jedná o situace, pro něž nelze předem určovat
konkrétní obsah dohody nebo smlouvy. Proto také nejsou v ZP
taxativně uváděny. Platí však významná zásada, kterou ÚS svým
nálezem zdůraznil. Zaměstnavatel a zaměstnanec si je mohou
sjednávat a upravovat v nich práva a nároky za předpokladu, že dohoda
nebo smlouva není upravena přímo v ZP.
JUDr. Ladislav Jouza
Ministerstvo práce a socialních věcí ČR
39
Nevymahatelnost výher ze sázek a her
Podle ust. § 845 občanského zákoníku platí, že výhry ze sázek a
her nelze vymáhat a nelze vymáhat ani pohledávky z půjček,
poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a pohledávky
nelze ani platně zajistit. Los se posuzuje jako sázka nebo hra.
Ustanovení § 845 ovšem neplatí, jde-li o výherní podnik, který
provozuje stát nebo který byl úředně povolen.
Práva a povinnosti ze sázek a her je třeba posuzovat jako právní
vztahy závazkové. Při hře a sázce je existence nebo rozsah závazku
jedné strany závislý na náhodě nebo předem neznámé okolnosti nebo
události uvedené provozovatelem hry nebo sázky v předem
stanovených herních podmínkách. Každá ze stran má naději na výhru
stejně jako na ztrátu, a proto se tradičně sázka a hra řadí ke smlouvám
odvážným. Provozování peněžní nebo jiné podobné hry nebo sázky,
jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům, je
trestným činem. 1)
Občanský zákoník stojí na zákonném zákazu vymahatelnosti výher
ze sázek a her. Smysl tohoto příkazu je zřejmý. Zákonodárce zde brání
nelegálním aktivitám spjatým s provozováním sázek a her, a tímto také
limituje rozvoj zábavního průmyslu.
Kromě toho je zjevné, že připuštění vymahatelnosti výher (jakož i
půjček ze sázek a her) by bylo v rozporu s dobrými mravy, a to v tom
smyslu, že by se tím vlastně podporovalo nehospodárné a spekulativní
nakládání s vlastním majetkem. Ostatně i platná ústavněprávní
konstrukce stojí na principu, že vlastník, resp. majitel nemůže se svým
1)
§ 250c trestního zákona
(1) Kdo provozuje peněžní nebo jinou podobnou hru nebo sázku, jejíž pravidla
nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, získá-li
činem uvedeným odstavci 1 značný prospěch.
40
vlastnictvím zacházet zcela libovolně, což se projevuje v dikci prvé
věty čl. 11 odst. 3 Listiny práv a svobod, podle níž "Vlastnictví
zavazuje", což (mimo jiné) znamená, že s majetkem nebude nakládáno
zjevně lehkomyslně. Pregnantně to vyjádřil již starorakouský Nejvyšší
soudní a kasační dvůr, jenž judikoval, že pohledávky ze sázek a her
postrádají z důvodu veřejného zájmu každé ochrany právní. Je zřejmé,
že je ve veřejném zájmu ochrana společnosti před všemi negativními
jevy, které se vážou na provozování, resp. účast na sázkách a hrách;
výjimkou jsou zde pouze sázky a hry provozované legálně, na základě
úředního povolení.2)
Sázka může být jednostranná i dvoustranná. Jednostranná sázka je
smlouva, při které jedna strana slibuje plnit druhé straně v tom případě,
jestliže se z protichůdných tvrzení stran ukáže, že tvrzení slibující
strany je nepravdivé. Dvoustranná sázka je smlouva, při které obě ze
stran si navzájem slibují plnění pro případ, že se její tvrzení ukáže
nepravdivým. Z toho vyplývá, že pojmovým znakem sázky jsou
protichůdná tvrzení stran o tom, zda určitá skutečnost existovala,
existuje, nebo zda nastane. Spornost této otázky musí mít základ v
nevědomosti stran o této skutečnosti.
Hra může být také jednostranná nebo dvoustranná. Při
jednostranné hře slibuje jedna strana druhé straně plnění závislé na
výsledku hry, která se hraje podle určitých pravidel. U dvoustranné hry
jde v podstatě o totéž, ale hry se účastní aktivně více než jedna strana.
Na rozdíl od sázky předpokládá hra určitou činnost stran (fyzickou
nebo duševní, typicky sport). Podmínkou platnosti hry je zachování
stanovených nebo dohodnutých pravidel. Podle míry ovlivnitelnosti
výsledku se rozlišují především hazardní hry. Jiný druh her představují
tzv. spotřebitelské hry. 3)
2)
blíže viz Dvořák Tomáš, In Právník č. 1/2001, str. 60.
3)
Fiala, J. a kol.: Občanské právo, vydala MU v Brně, druhé upravené a
doplněné vydání, str. 243
41
Podle § 846 občanského zákoníku ustanovení o nevymahatelnosti
výher neplatí, jde-li o výherní podnik, který provozuje stát nebo který
byl úředně povolen. Tyto výhry lze s úspěchem vymáhat u soudu.
Podmínky pro úřední povolení her a sázek jsou obsaženy v zákoně č.
202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění
pozdějších předpisů. Podle § 1 zákona o loteriích se loterií nebo jinou
podobnou hrou rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická
osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi
nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem
neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem
stanovených herních podmínkách (dále jen "herní plán"). Nezáleží
přitom na tom, provádí-li se hra pomocí mechanických,
elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení.
Okolnost, jež určuje výhru (výsledek slosování, sportovního utkání,
dostihů, závodů a jiné budoucí události), nesmí být nikomu předem
známa a musí být takového druhu, aby nemohla být provozovatelem
nebo sázejícím ovlivněna. Za loterii nebo jinou podobnou hru se
považují soutěže, ankety a jiné akce o ceny, při nichž se provozovatel
zavazuje vyplatit účastníkům určeným slosováním nebo jiným
náhodným výběrem peněžní ceny, vkladní knížky, cenné papíry,
pojištění apod. a nemovitosti, a při kterých je podmínkou účasti
zakoupení určitého zboží, služby nebo jiného produktu a doložení
tohoto nákupu provozovateli nebo uzavření smluvního vztahu s
poskytovatelem zboží, služby nebo jiného produktu nebo účast na
propagační či reklamní akci poskytovatele anebo provozovatele, a to i
nepřímo prostřednictvím jiné (další) osoby. Tyto loterie jsou
označovány jako tzv. spotřebitelské. Za spotřebitelskou loterii se
považují také soutěže, ankety a jiné akce o ceny, při nichž se
provozovatel za výše uvedených podmínek zavazuje poskytnout
účastníkům nepeněžité plnění, služby nebo ceny ve zboží a produktech
apod., jestliže souhrn všech nepeněžitých výher za všechny
provozovatelem provozované hry v peněžním vyjádření přesáhne za
jeden kalendářní rok částku 200 000 Kč a hodnota jednotlivé výhry
přesáhne částku 20 000 Kč. Provozování spotřebitelských loterií je
zakázáno. Loterie nebo jiné podobné hry, které nezaručují všem
účastníkům hry rovné podmínky včetně možnosti výhry, jsou zakázány.
42
Provozovatelem loterie nebo jiné podobné hry může být jen právnická
osoba se sídlem na území České republiky, které oprávněný orgán
vydal povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry.
Účastníkem loterie nebo jiné podobné hry může být jen fyzická osoba,
která dovršila 18 let věku a která v souladu s herním plánem uhradí
vklad (sázku) provozovateli předem, a to v hotovosti nebo
bezhotovostně. Osobám mladším 18 let je účast na loteriích a jiných
podobných hrách zakázána. Zákon o loteriích dále stanoví, že lhůta pro
uplatnění práva na výhru u provozovatele loterie nesmí být kratší než
30 dnů a delší než 90 dnů ode dne následujícího po slosování. Nebudeli právo na výhru v této lhůtě u provozovatele uplatněno, zaniká.
Občanský zákoník stanoví nevymahatelnost výher ze sázek a her,
jakož i pohledávek z půjček poskytnutých vědomě do sázky nebo hry.
Plnění těchto výher stejně jako plnění pohledávek z těchto půjček nelze
navíc ani platně zajistit. Jde tedy o tzv. naturální závazky, a to od
okamžiku jejich vzniku. Naturální závazek (naturální obligace) je
závazek, který není soudě vynutitelný, neboť právu chybí nárok.
Subjektivní právo věřitele však existuje a proto splnil-li dlužník věřiteli
závazek dobrovolně, nejedná se o bezdůvodné obohacení, což je
výslovně uvedeno v ust. § 455 občanského zákoníku.4)5)Žalovatelnost
pohledávek z her a sázek nezakládá ani písemné uznání závazku.
Z výše uvedeného důvodu není možné provést u pohledávek z her a
sázek ani jednostranné započtení, občanský zákoník však umožňuje
4)
)§ 455 odst. 2 občanského zákoníku: Rovněž se za bezdůvodné obohacení
nepovažuje přijetí plnění ze hry nebo sázky uzavřené mezi fyzickými osobami
a vrácení peněz do hry nebo sázky půjčených; u soudu se však těchto plnění
nelze domáhat.
5)
naproti tomu je bezdůvodným obohacením, pokud někdo plnil proto, že se
domníval, že prohrál. V tomto případě je možné domáhat se vrácení plnění
podle předpisů občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Rovněž
dochází k bezdůvodnému obohacení příjemce plnění, pokud bylo plněno podle
smlouvy o sázce nebo hře neplatné pro rozpor se zákonem nebo dobrými
mravy.
43
započtení dohodou6). Dále pak tyto závazky nemohou být ani
postoupeny s ohledem na to, že nemohou být postiženy výkonem
rozhodnutí. 7)
Zákaz vymáhání pohledávek z půjček, poskytnutých do sázky nebo
hry, omezuje zákon na ty případy, kdy tyto půjčky byly poskytnuty
vědomě, tj. se znalostí skutečnosti, že jich bude použito do sázky nebo
hry. Pokud tato vědomost věřitelem není dána, jednalo by se o smlouvu
o půjčce podle § 657, která by již podléhala obecnému právnímu
režimu. Důkazní břemeno ohledně vědomosti věřitele o tom, že
poskytnuté částky jsou určeny do sázky nebo hry, zatěžuje dlužníka.
Podepíše-li dlužník na částky zapůjčené do hry nebo sázky věřiteli
směnku, vyloučí tím právní důsledky podle § 845.
JUDr. Romana Lužná
advokátka
6)
)§ 581 občanského zákoníku
(1) Započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na
zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu.
Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout
výkonem rozhodnutí.
(2) Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze
domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze
započíst pohledávku, která ještě není splatná.
(3) Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v
odstavcích 1 a 2.
(4) Započtení proti pohledávkám na výživné upravuje zákon o rodině.
7)
§ 525 odst. 1 občanského zákoníku: Postoupit nelze pohledávku, která zaniká
nejpozději smrtí věřitele nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil.
Postoupit nelze ani pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem
rozhodnutí.
44
Výpověď z nájmu bytu pro neužívání bytu
a dva byty
Růstem životní úrovně a migrací obyvatelstva, jakož i změnou
judikatury týkající se pojmu vlastní byt, je stále častějším výpovědním
důvodem neužívání bytu bez vážných důvodů anebo bez vážných
důvodů jen občas ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.d) obč.
zákoníku a skutečnost, že nájemce má dva a více bytů, vyjma případů,
že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt ve
smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.c) obč. zákoníku.
1. Neužívání bytu bez vážných důvodů anebo jen občas
V soudní praxi vyvstala otázka platnosti výpovědi z nájmu bytu
pro jeho neužívání anebo jen občas nájemcem, byl-li byt v souladu se
smlouvou o nájmu dán do podnájmu další osobě či je v souladu
s nájemní smlouvou částečně užíván jako kancelář.
Podnájem bytu ve smyslu ustanovení § 719 obč. zákoníku
uzavřený v souladu se smlouvou o nájmu bytu s písemným souhlasem
pronajímatele vylučuje platnou výpověď pronajímatele bytu ve smyslu
ustanovení § 711 odst. 1 písm. b) obč. zákoníku pro hrubé porušení
povinností nájemce, jakož i ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm. d)
obč. zákoníku pro neužívání bytu bez vážných důvodů anebo bez
vážných důvodů jen občas, neboť nájemce byt „neužívá“ po právu,
resp. jej se souhlasem pronajímatele za nájemce po určitou dobu užívá
podnájemce.
Podnájem bytu uzavřený v rozporu s ustanovením § 719 obč.
zákoníku bez písemného souhlasu pronajímatele na základě zákonné
domněnky zakládá jen výpovědní důvod ve smyslu ustanovení § 711
odst. 1 písm.b) obč. zákoníku, čímž je vyloučen souběžný výpovědní
důvod pro neužívání bytu bez vážného důvodu anebo jen občas ve
smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.d) obč. zákoníku.
45
Platný právní vztah podnájmu bytu vylučuje hrubé porušení
povinností nájemce ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.b) obč.
zákoníku, neboť platí: „co je po právu, nemůže být současně
protiprávní“.
Užívá-li byt na základě
ustanovení § 719 obč.
podnájemce, nemůže jej ze
711 odst. 1 písm. d) obč.
nájemce.
smlouvy o podnájmu uzavřené ve smyslu
zákoníku se souhlasem pronajímatele
vážných důvodů ve smyslu ustanovení §
zákoníku po tuto dobu užívat samotný
Obdobně je-li v souladu se smlouvou o nájmu bytu užíván byt
částečně k nebytovým účelům, například jako kancelář, nemůže se
jednat o hrubé porušení povinností nájemce ve smyslu ustanovení § 711
odst. 1 písm.b) obč. zákoníku a byt nemůže být ze vážných důvodů
užíván v tomto rozsahu k bydlení ve smyslu ustanovení § 711 odst.1
písm.d) obč. zákoníku.1)
Platnosti výpovědi z nájmu bytu ve smyslu ustanovení § 711 odst.1
písm.b) či d) obč. zákoníku brání výslovné písemné ujednání smlouvy o
nájmu bytu o tom, že byt může být po celou dobu nájmu dán do
podnájmu třetí osobě, tj. může být užíván jinou osobou než samotným
1)
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.2.2005, sp.zn. 26 Cdo
909/2004: „Z ustanovení § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. však vyplývá, že
výpovědní důvod podle citovaného ustanovení není naplněn, nelze-li na
nájemci „spravedlivě požadovat“, aby užíval pouze jeden ze dvou či více bytů,
které má. Soudní praxe – a to i s přihlédnutím ke znění § 711 odst. 1 písm. g/
obč. zák. – se ustálila v názoru, že musí jít o stav, kdy nájemce „užívá“ dva či
více bytů k účelu, k němuž je byt určen, tj. k bydlení (zásadně zde nelze
zahrnout např. případy, kdy nájemce užívá jeden ze dvou bytů k uskladnění
nábytku, k podnikání či zanechá-li byt prázdný – srov. odůvodnění rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2000, sp. zn. 26 Cdo 2471/99, uveřejněného
pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a dále např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2000, sp. zn. 26 Cdo 209/2000), a
přitom na něm – z objektivního hlediska – nelze spravedlivě požadovat, aby
svou potřebu bydlení uspokojoval užíváním pouze jednoho bytu.“
46
nájemcem nebo že může být po celou dobu částečně užíván jako
kancelář.
Písemné ujednání pronajímatele a nájemce obsažené ve smlouvě o
nájmu bytu opravňující nájemce po celou dobu nájmu dát byt do
podnájmu třetí osobě nebo že po celou dobu nájmu může být byt
částečně užíván jako kancelář, má přednost před ustanovením § 711
odst.1 písm.b), d) obč. zákoníku jako zvláštní smluvní ujednání
vylučující pro tento důvod a v tomto rozsahu platnou výpověď z nájmu
bytu, resp.je závažným (smluvním) důvodem neužívání bytu samotným
nájemcem ve smyslu cit.ustanovení.
2. Dva nebo více bytů, vyjma případů, že nelze spravedlivě
požadovat, aby užíval pouze jeden byt
Ustanovení § 711 odst. 1 písm.c) obč. zákoníku stanoví jako
hmotně právní podmínku výpovědi užívání bytu, které nemusí často
spadat pod pojem mít více vlastních bytů, nýbrž je akcentováno užívání
dvou či více bytů nájemcem.
Za důvod, kdy na nájemci nelze spravedlivě požadovat, aby užíval
pouze jeden byt ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm. c) obč.
zákoníku, je i situace, kdy má nájemce jako vlastník domu, ve kterém se
nachází další byt (byty), který je ke dni doručení výpovědi na základě
smlouvy o nájmu bytu právně obsazený nájemcem (nájemci)
s regulovaným nájemným na dobu neurčitou, jakož i situace, kdy stav
domu, ve kterém se další byt nachází, je v havarijním stavu, který
vyžaduje bezprostřední zásadní rekonstrukci, případně demolici domu.
Za další byt ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.c) obč.
zákoníku nelze považovat ani stavebně dokončený rozestavěný rodinný
domek, který po vydání stavebního povolení dosud nebyl v souladu se
zákonem č. 50/1976 Sb. kolaudován, neboť bytem se v souladu
s konstantní judikaturou rozumí prostory kolaudované k bydlení a
nikoli např. nezkolaudované byty a rodinné domky.
47
Z důvodu změny celospolečenských podmínek po roce 1990, kdy
je v podstatné míře preferováno bydlení na okrajích obcí jako
kvalitnější způsob bydlení, např. v dosahu veřejné dopravy, namísto
bydlení ve vlastní obci, je nutno vlastním bydlením, druhým bytem,
považovat i vlastnictví budovy mimo intraviál obce v dostupné
vzdálenosti pro každodenní dojíždění do zaměstnání, která je ze
stavebně technického uspořádání způsobilá pro trvalé bydlení (bytový
objekt, počet a velikost místností, rozsah příslušenství, způsob
vytápění) a nejen byt ve vlastní obci.
V případě, že nájemce není objektivně vázán na místo svého
bydliště (například místem výkonu svého povolání z důvodu starobního
důchodu či závažné choroby vyžadující dostupnost odborné zdravotní
péče), lze - při zohlednění institutu dobrých mravů ve smyslu
ustanovení § 3 odst. 1 obč. zákoníku - považovat za platnou i výpověď
z nájmu bytu ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.c) obč. zákoníku,
má-li nájemce druhý byt (například rodinný domek užívaný doposud
k rekreačním účelům) na území České republiky; při rozhodnutí o
platnosti výpovědi je zapotřebí i skutkové zjištění o majetkových
poměrech nájemce, tj. zda příjmy nájemce dovolují platit tržní nájemné
v daném místě a čase.
Má-li nájemce, který je dle svých majetkových poměrů schopen
platit tržní nájemné, druhý byt (dům) na území ČR, která užívá občas
nebo k rekreačním účelům, a není-li objektivně vázán na místo svého
bydliště z pracovních či vážných zdravotních důvodů, nemůže
dlouhodobě k tíži pronajímatele požívat zvláštní zákonné ochrany
včetně tzv. regulovaného nájemného.
JUDr. Luboš Chalupa
advokát
48
Výběr soudní judikatury
Rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 773/2006
Rozhodnutí soudu bez nařízení jednání
Poučení účastníka řízení
Podle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba
nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě
účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na
projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení
jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ustanovení § 120
odst. 2 o. s. ř.
Z ustanovení § 115a o. s. ř. vyplývá, že soud prvního stupně může
věc samu projednat a rozhodnout o ní bez nařízení jednání v případě,
kdy se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali, nebo s
rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (a že se nejedná o věc
vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř.) a současně za
předpokladu, že lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných
důkazů, které předložil soudu některý z účastníků řízení.
Bez nařízení jednání může soud prvního stupně věc projednat a
rozhodnout jen tehdy, byl-li náležitě zjištěn skutkový stav věci na
základě účastníky předložených listin, neboť jimi byly prokázány
všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro
právní posouzení věci. Uvádí-li totiž ustanovení § 115a o. s. ř. jako
49
předpoklad pro projednání a rozhodnutí věci bez nařízení jednání, aby
ve věci bylo možné \"rozhodnout jen na základě účastníky
předložených listinných důkazů\", vyjadřuje tím nejen požadavek, aby
soud při zjišťování skutkového stavu věci nevycházel - kromě
shodných tvrzení účastníků řízení (§ 120 odst. 4 o. s. ř.) - z jiného
důkazu než z listin předložených účastníky řízení, ale i podmínku, že
všechny rozhodné skutečnosti budou shodnými tvrzeními účastníků a
jimi předloženými listinami náležitě prokázány a že tedy soud prvního
stupně nebude rozhodovat na podkladě nesplněné povinnosti tvrzení
nebo neunesení důkazního břemene. Ukáže-li se však, že účastník
řízení dosud nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl
neúplně nebo nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých
sporných tvrzení, které jsou pro právní posouzení věci významné, musí
soud prvního stupně - i kdyby účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení
jednání souhlasili - vždy nařídit jednání (§ 115 odst.1 o. s. ř.), neboť
účastníku řízení je třeba poskytnout poučení podle ustanovení § 118a
odst.1 o. s. ř. nebo podle § 118a odst. 2 o. s. ř. anebo podle § 118a odst.
3 o. s. ř. Bez nařízení jednání nemůže totiž soud tuto svou poučovací
povinnost splnit.
Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak
mělo z objektivního hlediska stát, došlo k porušení ustanovení § 118a o.
s. ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu postiženo
vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v
odvolacím řízení. Odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně
omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než zrušit
rozhodnutí soudu prvního stupně - vzhledem k úpravě obsažené v § 213
odst. 3 o. s. ř.; podle tohoto ustanovení totiž platí, že při zjišťování
skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo
důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s § 205a o. s.
ř. nebo § 211a o. s. ř. Zamítne-li tedy soud žalobu proto, že účastník
neunesl za řízení břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, aniž by mu
poskytl řádné poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., zatížil tím
řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci.
50
Usnesení Nejvyššího soudu 25 Cdo 283/2006
Tiché společenství
Vznik škody tichému společníkovi
Povinnost obchodní společnosti plnit své závazky vůči tichému
společníkovi je založena závazkem ve smlouvě a vzniká z jejich
vzájemného vztahu založeného smluvním ujednáním. Splnění
povinností z uzavřené smlouvy o tichém společenství vůči druhé
smluvní straně se tichý společník může domáhat na obchodní
společnosti jako právnické osobě. Ve vztahu žalobce k jiným subjektům
(včetně fyzických osob, předsedy či členů představenstva společnosti)
lze jejich mimozávazkovou odpovědnost za nevrácení peněžních
prostředků, smluvně společnosti svěřených, uplatňovat až poté, co tato
újma ze závazkového právního vztahu mezi společností a jejím
společníkem vznikla. Náhrady za plnění, k němuž je zavázán přímý
dlužník (obchodní společnost), se totiž jeho věřitel (žalobce) nemůže
úspěšně domáhat na dalších subjektech z titulu jejich odpovědnosti za
škodu dříve, než mu vůbec majetková újma vznikla. Samotné tvrzení o
finančních potížích společnosti či o trestné činnosti jejího představitele
za trvání existence společnosti neznamená faktickou ztrátu finančních
prostředků, jež žalobce do společnosti vložil, a rovněž není rozhodující,
zda došlo k prodlení s výplatou peněžních vkladů, neboť příčinou
vzniku škody, jejíž náhrada je na žalovaném požadována, není samotné
prodlení s tímto plněním.
Škoda, spočívající v tom, že nárok tichého společníka na vyplacení
zhodnoceného vkladu nebyl plně uspokojen, nevzniká tedy již v
okamžiku, kdy obchodní společnost či její představitelé poruší své
povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu, nýbrž až okamžikem,
kdy je zřejmé, že jeho právo na výplatu vkladu není uspokojeno a že je
již nelze na povinném subjektu vymáhat.
51
Rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 930/2007
Vyloučení spoluvlastnického podílu z veřejné dobrovolné
dražby
Zákonné předkupní právo
Předmětem veřejné dobrovolné dražby mohou být věc, podnik
nebo jeho organizační složka, převoditelná majetková práva s výjimkou
práv z duševního vlastnictví a soubor práv nebo soubor věcí a práv,
bylo-li navrženo jejich vydražení a splňují-li podmínky stanovené
zákonem o veřejných dražbách (§ 17 odst.3 zákona o veřejných
dražbách); dražit však nelze mimo jiné věci, na nichž vázne zákonné
předkupní právo spoluvlastníků (srov. § 17 odst.5 zákona o veřejných
dražbách).
Z veřejné dobrovolné dražby je vyloučen spoluvlastnický podíl, k
němuž má jiný spoluvlastník téže věci zákonné předkupní právo podle
ustanovení § 140 občanského zákoníku; to však platí jen tehdy, bylo-li
předkupní právo porušeno, tedy jestliže oprávněnému spoluvlastníku
nebyl v době před převodem na jiného dražený podíl nabídnut ke koupi
ve lhůtách uvedených v ustanovení § 605 občanského zákoníku nebo
jestliže učiněná nabídka neodpovídala požadavkům ustanovení § 606
občanského zákoníku. V případě, že spoluvlastnický podíl byl převeden
na jiného příklepem licitátora při veřejné dobrovolné dražbě a že došlo
k porušení zákonného předkupního práva jiného spoluvlastníka, nastal
tu takový právní stav, že sice byl vydražen z dražby vyloučený předmět
dražby, že avšak dotčený spoluvlastník se nemůže domáhat zjednání
nápravy prostřednictvím určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby,
neboť mu zákon vůbec neposkytuje věcnou legitimaci domáhat se u
soudu žalobou takového určení. Výčet osob oprávněných domáhat se
vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je totiž v ustanovení §
24 odst.3 zákona o veřejných dražbách taxativní; dotčeného
spoluvlastníka nelze považovat za \"opomenutého navrhovatele
dražby\", neboť ani analogicky nelze dovodit, že by šlo o osobu, která
by - jak se při vymezení pojmu \"navrhovatel\" uvádí ve ustanovení § 2
písm.b) zákona o veřejných dražbách - \"za podmínek stanovených
zákonem o veřejných dražbách navrhla provedení dražby\".
52
Vzhledem k tomu, že otázku neplatnosti veřejné dobrovolné
dražby soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle
ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako
otázku předběžnou, a že dotčený spoluvlastník není věcně legitimován
k žalobě o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, dospěl Nejvyšší soud
ČR k závěru, že porušení zákonného předkupního práva spoluvlastníka
nemá za následek neplatnost veřejné dobrovolné dražby, jejímž
předmětem byl spoluvlastnický podíl na téže věci. Uvedený závěr
odpovídá též tomu, že, ačkoliv jedním z následků porušení předkupního
práva je neplatnost právního úkonu podle ustanovení § 40a občanského
zákoníku, neplatnosti veřejné dobrovolné dražby se nelze dovolávat už
proto, že vlastnictví při ní - jak uvedeno již výše - nepřechází na
základě právního úkonu (smlouvy), ale podle jiné právní skutečnosti
(příklepu licitátora).
Z uvedeného současně nelze dovozovat, že by zákonné předkupní
právo podle ustanovení § 140 občanského zákoníku porušené
přechodem vlastnictví ve veřejné dobrovolné dražbě nepožívalo žádnou
právní ochranu. I když dotčený spoluvlastník není oprávněn požadovat
vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, zůstává mu
zachováno právo podle ustanovení § 603 odst.3 občanského zákoníku,
tedy buď po nabyvateli (vydražiteli) požadovat, aby mu převedený
spoluvlastnický podíl nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní
právo zachováno.
Rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 2644/2006
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
Ztráta nároku po odchodu do starobního důchodu
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
nebo při invaliditě podle § 447 odst. 1 obč. zák. je jedním z dílčích
nároků na náhradu škody na zdraví. K odškodnitelné ztrátě na výdělku
dochází z důvodu, že v důsledku poškození zdraví se pracovní
schopnost poškozeného snížila, popřípadě zanikla, a poškozený právě
pro zdravotní postižení, způsobené újmou na zdraví, již nemůže
53
dosahovat výdělku jako před poškozením. Je-li účelem náhrady za
ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti či při uznání
invalidity reparovat újmu, odvíjející se od ztráty pracovní způsobilosti
poškozeného, náleží odškodnění pouze po dobu, po kterou ztráta
pracovní způsobilosti brání poškozenému, aby si příjmy k úhradě svých
potřeb opatřoval vlastní prací.
Předpokladem pro další vyplácení renty je kromě následků úrazu
zjištění, že poškozený by v dané době byl nejen schopen ale i ochoten
pracovat, a že by byl v určité profesi též skutečně zaměstnán. Občanský
zákoník totiž nelimituje existenci nároku věkem poškozeného. Jestliže
však poškozený odejde do starobního důchodu, dalším zdrojem jeho
příjmů již není výdělek ani částky či dávky, které jej nahrazují, a nemá
proto ani nárok na další výplatu náhrady za ztrátu na výdělku. Náhrada
za ztrátu na výdělku náleží proto jen tehdy, lze-li podle okolností
důvodně předpokládat, že poškozený – nebýt úrazu - by nadále i po
dovršení věku pro odchod do starobního důchodu byl zaměstnán. K
závěru, že ke ztrátě výdělku došlo, nestačí obecně jen možnost určité
výdělečné činnosti, nýbrž skutkově podložený závěr, že právě jen z
důvodu následků úrazu nemohl poškozený výdělečnou činnost
vykonávat.
Rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 2142/2005
Závady ve schůdnosti místních komunikací
Odpovědnost za škodu
Podle § 9a odst. 3 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních
komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb., zákona
č. 425/1990 Sb., zákona č. 213/1993 Sb. a zákona č. 134/1994 Sb.
správci místních komunikací odpovídají za škody, jejichž příčinou byly
závady ve schůdnosti na přechodech pro chodce na místních
komunikacích a průjezdních úsecích silnic městy a obcemi, místních
komunikací určených výhradně pro chodce a na chodnících, ledaže
prokáží, že nebylo v mezích možností tyto závady odstranit ani na ně
předepsaným způsobem upozornit.
54
Předpoklady odpovědnosti ve smyslu § 9a odst. 3 silničního
zákona jsou závady ve schůdnosti, vznik škody a příčinná souvislost
mezi nimi, a to bez ohledu na zavinění (úmysl, nedbalost) správce
komunikace či jeho zaměstnanců. Pokud jednu z hlavních příčin vzniku
škody lze podřadit pod pojem „závada ve schůdnosti“ ve smyslu § 12
odst. 5 vyhlášky č. 136/1961 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních
komunikacích, je objektivní odpovědnost správce komunikace založena
a je na něm, zda prokáže, že nebylo v mezích možností tyto závady
odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.
Rozhodnutí o odpovědnosti správce komunikace podle silničního
zákona závisí tedy především na zjištění stavu komunikace (chodníku)
v době a v místě nehody a na posouzení charakteru závad, které nehodu
zapříčinily. Zásadně je třeba vycházet z toho, že objektivní odpovědnost
správce komunikace za škody způsobené závadou ve schůdnosti podle
silničního zákona je spojována s takovým stavem chodníku, který tvoří
závadu ve schůdnosti ve smyslu § 9 odst. 3 citovaného zákona.
Silniční zákon, upravující odpovědnost správce komunikace za
škodu, je ve vztahu k ustanovení § 420 obč. zák. speciálním předpisem.
To však neznamená, že by tím, že není dána objektivní odpovědnost
žalovaného města jako správce komunikace za škodu způsobenou
závadou ve schůdnosti podle silničního zákona, byla vyloučena jeho
obecná odpovědnost za konkrétní porušení právní povinnosti. Silniční
zákon upravuje totiž jen objektivní odpovědnost správce komunikace
za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti,
nikoliv obecnou odpovědnost subjektu za škodu vzniklou v příčinné
souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. Obecnou
odpovědnost založenou na principu zavinění upravuje občanský
zákoník, přičemž předpoklady objektivní odpovědnosti (za výsledek) a
předpoklady odpovědnosti obecné (za zavinění) nejsou totožné a
totožné nejsou ani podmínky, za nichž se lze odpovědnosti zprostit. Ve
všech uvedených případech odpovědnosti za škodu přichází ovšem v
úvahu i spoluzavinění či výlučné zavinění poškozeného ve smyslu §
441 obč. zák.
JUDr. Ilona Mouchová
55
Žďárští právníci hodnotili a plánovali
Dne 27.3.2008 se uskutečnila výroční členská schůze Okresního
sdružení Jednoty českých právníků ve Žďáře nad Sázavou, která
schválila zprávu o činnosti a hospodaření za rok 2007, zprávu kontrolní
komise, plán činnosti na rok 2008, návrh rozpočtu, zvolila nový výbor
a novou kontrolní komisi. Konala se v salonku klubu Laguna ve Žďáře
nad Sázavou. Aby se nám lépe jednalo, dali jsme si nejprve přípitek na
setkání a chutnou večeři v sousední vyhlášené restauraci „Na pavlači“.
Zprávu o činnosti v minulém roce podala předsedkyně JUDr. Hana
Kantorová. Výčet uskutečněných akcí byl dlouhý, protože rok 2007 byl
plný událostí. Společnými odbornými i společenskými akcemi ždárští
právníci vzdali hold třicátému výročí založení jejich organizace.
Z odborných seminářů lze zmínit témata daňových zákonů, změny
právní úpravy pracovních vztahů v novém zákoníku práce, nový zákon
o úpadku. Ze společenských akcí se setkaly s největším úspěchem
návštěva koncertu legendární skupiny Slade, která zavítala do Žďáru
nad Sázavou, již tradiční výroční letní posezení s rožněním selete a
turnajem v petanque, poprázdninové setkání členů, tentokráte
s turnajem v hodu šipkami a s chutným občerstvením. Dále členové
jednoty změřili své síly v turnaji v bowlingu a společně vyrazili na
zájezd do předvánoční Vídně.
Nezapomínali jsme ani na významná jubilea členů JČP. Společně
s členy Městského sdružení JČP v Brně jsme popřáli našemu
předsedovi, což dokládá následující foto:
56
I přes velký počet pořádaných akcí a aktivitu „zdravého jádra“
sdružení, se nepodařilo udržet počet členů. Z počátečního stavu 72
členů na počátku roku 2007 došlo v průběhu roku k úbytku členů,
přičemž po odchodu tří členů na vlastní žádost a zrušení členství dvou
členů pro neplacení příspěvků se v závěru roku 2007 počet členů snížil
na 67. Noví zájemci o členství se zatím nevyskytli.
A jak dopadly volby? Ve výboru došlo k obměně, neboť pan JUDr.
Václav Čípek, dlouholetý místopředseda sdružení již do dalšího období
nekandidoval a to vzhledem ke svým aktivitám na poli myslivosti.
Příležitost dostal Mgr. Vít Tomanec, mladý právník Okresní správy
sociálního zabezpečení ve Žďáře nad Sázavou.
Nové složení výboru je tedy následující:
JUDr. Hana Kantorová - předsedkyně
JUDr. Taťána Marethová - místopředsedkyně
Mgr. Jitka Hugová - hospodářka
Mgr. Vít Tomanec, Bc. Josef Chlubna - členové
Složení kontrolní komise zůstalo beze změny. Tj.:
JUDr. Iva Zlochová - předsedkyně komise
JUDr. Roman Švaňhal, Ph.D., Mgr. Milan Kadlec - členové
57
I rok 2008 bude neméně akční. Na nejbližší období jsou naplánovány
tyto akce:
25.4.2008 v 15:00 hod. seminář na téma „Novela exekučního řádu
a vše, co chcete vědět o exekucích“, přednáší JUDr. Zbyněk Poledna
z Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou. Místo konání: Okresní soud
ve Žďáře nad Sázavou.
13.5.2008 ve 14:00 hod. návštěva Státního archivu ve Žďáře nad
Sázavou a beseda o archiváliích.
13.6.2008 zájezd do Jihlavy u příležitosti zahájení činnosti
pobočky krajského soudu v tomto městě - návštěva soudu a beseda se
soudci, exkurze do jihlavských katakomb, případně návštěva
aquaparku..
20.6.2008 ve 13:00 hod. právnický seminář „SJM a podnikání“.
Přednáší JUDr. Jana Dvořáková - Závodská, advokátka z Prahy, autorka
publikace „Rozvody, rozchody a zánik partnerství.“ Místo konání:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou.
27.6.2008 od 18:00 hod.letní posezení pro členy a jejich rodinné
příslušníky v letní zahrádce „U Pohanky“ ve Žďáře nad Sázavou. Opět
je plánováno petanque a rožněné sele.
12.9.2008 od 17:00 hod. poprázdninové setkání členů na zahrádce
hotelu „H“ ve Žďáře nad Sázavou spojené s turnajem v šipkách a
grilováním kuřat.
K hojné účasti na tyto akce zve všechny členy nový výbor
Okresního sdružení JČP ve Žďáře nad Sázavou. Přivítáme rádi i kolegy
z jiných sdružení JČP. Za výbor JUDr. Hana Kantorová, předsedkyně.
Kontakt:
[email protected]
telefon: 566621243
58
Přehled akcí Pražského sdružení JČP
Datum
Přehled diskusních setkání
a dalších akcí
Místo konání
Duben
8.dubna
2008
úterý
17,00
hod.
29.dubna
2008
úterý
17,00 hod.
Diskusní setkání na téma:
Živnostenské právo po euronovele
Úvod přednese : Doc.JUDr.Eva
Hrozinková,Ph.D
Policejní akademie ČR
Diskusní setkání na téma:
Poplatky a daně při převodech
nemovitostí v roce 2008
Úvod přednesou :
JUDr.Daniela Kovářová
JUDr.Jan Luňan
Právnická fakulta
UK Praha
přízemí, č.dv. 38
Právnická fakulta
UK Praha
přízemí, č.dv. 38
Květen
13. května
2008
úterý
17.00 hod.
20. května
2008
úterý
16.30 hod.
27. května
2008
úterý
17.00 hod.
Diskusní setkání na téma:
Zamyšlení nad připravovanými
novelami trestních kodexů
Úvod přednese :
JUDr. Zdeněk Sovák Vrchní soud Praha
Koncert komorní hudby na
Vyšehradě
Právnická fakulta
UK Praha
přízemí, č.dv. 38
Nové děkanství
Vyšehradské
kapituly
Diskusní setkání na téma:
Předběžné opatření jako speciální
právní institut
Úvod přednese : JUDr. Aleš Bartoš
Městský soud, Praha
Právnická fakulta
UK Praha
přízemí, č.dv. 38
Na uvedené akce zve výbor PS JČP všechny naše členy, kteří mají
o tuto problematiku zájem. Diskusní setkání jsou bezplatná.
59
Informace – zajímavosti - upozornění
Galavečer soutěže Právník roku 2007 v Brně
Metropole Moravy potvrdila 25. ledna 2008 svoji pověst
hlavního
města
české
justice.
V hotelovém
komplexu
BOBYCENTRUM se na slavnostním vyhlášení výsledků 3. ročníku
celojustiční soutěže Právník roku 2007, organizované Českou
advokátní komorou a společností EPRAVO.CZ, sešlo na dva tisíce
špičkových právníků z celé republiky – advokátů, soudců, státních
zástupců, notářů, exekutorů, podnikových právníků.
Stejně jako vloni slavnostní večer otevřelo vystoupení ženského
smyčcového kvarteta Vítězslavy Kaprálové přednesem skladby
Borise Urbánka na motivy klavírního koncertu Jana Nepomuka Kaňky
mladšího, nestora české advokacie, skladatele a autora advokátské
hymny. Jakuba Železného ale při moderování letos vystřídal Marek
Eben.
Na akci, kterou si již podruhé nenechal ujít ministr spravedlnosti
JUDr. Jiří Pospíšil, bylo možné potkat představitele téměř všech
vrcholných brněnských justičních institucí – počínajíc předsedkyní
Nejvyššího soudu JUDr. Ivou Brožovou, přes předsedu Nejvyššího
správního soudu JUDr. Josefa Baxu, nejvyšší státní zástupkyni JUDr.
Renatu Veseckou až k ombudsmanu JUDr. Otakaru Motejlovi a
členům Ústavního soudu.
Důležité úlohy při předávání jednotlivých cen se se ctí hostili
představitelé všech profesních komor a právnických stavovských
organizací – předseda České advokátní komory JUDr. Jaromír
Jiroušek, prezident Notářské komory ČR JUDr. Martin Foukal,
60
prezident Exekutorské komory ČR JUDr. Juraj Podkonický,
prezidentka Unie podnikových právníků ČR JUDr. Marie Brejchová
či prezident Unie státních zástupců JUDr. Petr Cigánek. Pouze
prezidenta Soudcovské unie JUDr. Jaromíra Jirsu, kterého zradil
cestou Brna na 140. kilometru dálnice D1 jeho vůz, pohotově zastoupil
čestný prezident SU JUDr. Jan Vyklický.
Skleněnou plastiku svatého Yva, patrona právníků, letos v průběhu
galavečera obdrželo jedenáct oceněných, pět žen a šest mužů, a to
v těchto kategoriích:
Občanské právo
JUDr. Martina Kasíková, předsedkyně Okresního soudu Praha –
východ a poradkyně ministra spravedlnosti pro oblast justice
Obchodní právo
JUDr. Martin Šolc, advokát z advokátní kanceláře Kocián Šolc
Balaštík sdružení advokátů
Rodinné právo
JUDr. Marie Cilínková, samostatná advokátka z Prahy
Pracovní právo
JUDr. Nataša Randlová, advokátka z advokátní kanceláře
Procházka/Randl/Kubr
61
Trestní právo
Prof. JUDr. Dagmar Císařová, DrSc., vysokoškolská pedagožka
Právnické fakulty University Karlovy v Praze
Právo duševního vlastnictví
Prof Dr.h.c. JUDr. Jan Kříž, CSc., advokát z advokátní kanceláře
Kříž a Bělina
Občanská a lidská práva a právo ústavní
JUDr. Aleš Pejchal, advokát z advokátní kanceláře Pejchal, Nespala a
spol.
Finanční a bankovní právo
JUDr. Jaroslav Havel, advokát z advokátní kanceláře Havel &
Holásek s.r.o.
Talent roku
Mgr. Petr Opluštil, advokátní koncipient z advokátní kanceláře Havel
& Holásek s.r.o.
Právník roku volený laickou veřejností
JUDr. Tomáš Sokol, advokát z advokátní kanceláře Brož & Sokol &
Novák
Právnická síň slávy
JUDr. Dagmar Burešová, advokátka, první porevoluční ministryně
spravedlnosti a bývalá předsedkyně ČNR
62
Cenu svatého Yva předávala JUDr. Dagmar Burešové dcera loňského
loňského laureáta in memoriam JUDr. Zdeňka Kesslera, ústavní
soudkyně JUDr. Dagmar Lastovecká. Osobním dopisem laureátce
gratuloval exprezident Václav Havel.
Galavečer Právníka roku 2007 znamenal radost nejen pro nové majitele
skleněných plastik svatého Yva. Dva sponzorské dary, každý ve výši sto
tisíc korun, na pódiu převzali představitelé dvou charitativních
organizací – Denního a celoročního stacionáře s chráněnou dílnou
v Brně-Kohoutovicích a Bílého kruhu bezpečí, občanského sdružení,
které pomáhá obětem trestných činů. Součástí galavečera byl i křest
nového časopisu Česká judikatura.
Slavnostní, vtipné i dojemné předávání cen svatého Yva ale bylo
jen začátkem dlouhého večera plného příjemných setkání, dobrého pití
a jídla, zpěvu a tance až do pozdních ranních hodin. V „nabídce“ byl
jazz, funk i soul v podání orchestru B. Urbánka se zpěvákem Petrem
Němcem, skvělá brněnská cimbálovka Ponava i koncert známého
zpěváka a vystudovaného právníka Janka Ledeckého, který znovu
zaplnil Laser Show Hall, největší sál BOBYCENTRA.
Videozáznam celého galavečera je možné shlédnout na www.cak.cz či
www.epravo.cz.
Další, již čtvrtý ročník soutěže – Právník roku 2008 – bude
zahájen v květnu na webové stránce www. pravnikroku.cz. Informace
najdete též na též webových stránkách ČAK a v Bulletinu advokacie.
Ti, kteří litují, že letos nevyrazili do Brna, si mohou již dnes vyznačit
do diáře datum 23. 1. 2009, kdy v Praze proběhne galavečer
Právníka roku 2008.
PhDr. Ivana Cihlářová,
redaktorka Bulletinu advokacie
63
Pozvání na semináře,
které se uskuteční ještě v prvním pololetí 2008
14.dubna 2008
NOVÉ INSOLVENČNÍ PRÁVO
zejména z hlediska věřitele
Přednášející : JUDr. Bohumil Havel, Ph.D.
Právnická fakulta Plzeň
17.června 2008
PRAKTICKÉ PROBLÉMY OBCHODNÍCH
ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ
Přednášející : Prof.JUDr. Jan Dědič
Uvedené semináře se konají od 9,00 – 14,00 hodin
v přednáškovém sále Justiční akademie v Praze l, Hybernská 18.
Veškeré další informace o seminářích získáte u koordinátorů :
JUDr. Božena Burdychová
tel. 266 070 249
nebo 604 245 079
JUDr. Ludmila Suchá:
tel.272 76 60 26
nebo 721 902 444
Přihlášky je též možno poslat faxem na č. 222 717 719
Nebo e-mailem : [email protected]
64
Výzva !
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
na výroční členské schůzi Pražského sdružení, kde se m.j.
projednávalo i finanční hospodaření našeho sdružení, bylo poukázáno
na stále se zvyšující náklady spojené s vydáváním Zpravodaje (tisk,
poštovné). V této souvislosti navrhovali někteří členové možnost
zasílání Zpravodaje elektronicky.I když to nebyl názor většinový, rádi
bychom znali Váš názor, zda byste měli zájem o tuto formu zasílání
Zpravodaje.
Současně připomínáme, že celý text Zpravodaje najdete i na našich
webových stránkách www.jednotaceskychpravniku.cz
V případě, že máte zájem o zasílání Zpravodaje pouze
elektronicky, sdělte nám, laskavě svou e-mailovou adresu.
Naše adresa je : [email protected]
Výbor PS JČP
Upozorňujeme na nové publikace našich
členů
Na knižní trh právnické literatury přichází nová publikace
„Rozvody, rozchody a zánik partnerství“ autorek JUDr. Marie
Francové a JUDr. Jany Dvořákové –Závodské..
Publikace pojednává o soužití muže a ženy, o rozvodech,
rozchodech nesezdaných párů a zmiňuje se i o právních vztazích
registrovaných partnerů. Seznamuje čtenáře s řešením souvisejících
právních problémů.
Autorky jsou advokátky s dlouholetou praxí. JUDr. Marie
Francová pracovala v advokacii od roku 1969 do roku 2007, JUDr. Jana
65
Dvořáková – Závodská pravidelně seznamuje s danou problematikou
diváky v pořadu „Sama doma“ v České televizi.
Publikace vychází v nakladatelství ASPI.
Pozvánka
k návštěvě zajímavých míst na
Příbramsku
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
zveme Vás na jednodenní zájezd do míst spojených
s životem a tvorbou Karla Čapka a Antonína
Dvořáka, který pro Vás připravil výbor PS JČP.
Zájezd se uskuteční v sobotu, dne 7.června 2008
Navštívíme Památník Karla Čapka ve Strži u Dobříše,kde
spisovatel pobýval v posledních letech svého života. Památník je
věnován nejen osobnosti Karla Čapka, ale i jeho manželky, herečky a
spisovatelky Olgy Scheinpflugové.
Samostatnou exposici zde má i novinář a spisovatel Ferdinand
Peroutka, dlouholetý přítel Karla Čapka. Shlédneme i krátký
dokumentární film o Karlu Čapkovi a prohlédneme si okolí památníku,
které vyniká přírodními krásami.
Po obědě, který bude zajištěn v restauraci v Dobříši, zajedeme do
Vysoké u Příbrami, kde se nachází Památník Antonína Dvořáka. Je
umístěn v romantickém zámečku na kraji lesa s rozsáhlým parkem,
Rusalčiným jezírkem a vilou Rusalka, které se staly spolu s nádhernou
okolní krajinou místem inspirace Antonína Dvořáka po dobu více než
20 let jeho tvůrčího života.
Pokud bude dostatek času, můžeme na zpáteční cestě si
prohlédnout i půvabnou zahradu u zámku v Dobříši, která je vzácnou
66
ukázkou rokokové architektury připomínající atmosféru Vídeňského
Schönbrunu.
Odjezd z Prahy se předpokládá v sobotu 7.června 2008 v 8,00
hodin a návrat do Prahy téhož dne večer. Náklady spojené s dopravou
autobusem pro členy PS JČP a jejich rodinné příslušníky a rovněž jeden
společný vstup uhradí Pražské sdružení. Další vstupné do navštívených
objektů a stravování si uhradí účastníci sami.
Budete-li mít zájem zúčastnit se tohoto zájezdu, pošlete přihlášku
nejpozději do 15.května 2008 na adresu Pražské sdružení JČP, Ovocný
trh 14, Praha 1, nebo faxem na číslo 222 717 719, příp. E-mailem na
adresu :
[email protected]
-----------------------------------------------------------------------------------
Přihláška
Mám zájem zúčastnit se zájezdu na Příbramsko
Jméno a příjmení…………………………………………………….
Spolu se mnou pojede též……………………………………………..
Adresa bydliště…………………………………………………………
Číslo telefonu, příp.e-mail …………………………………………
…..
Podpis …………………………………..
67
Kulturní okénko
výstava: Josef
Hlávka
V Lobkovickém paláci na Pražském hradě, Praha 1, Jiřská 3 se
od 11. března 2008 koná výstava, která nás seznámí s význačnou
osobností české vědy, vzdělanosti a umění Josefem Hlávkou. Připravilo
ji Národní muzeum v Praze spolu s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky
Hlávkových ke stému výročí úmrtí tohoto velkého českého vlastence a
mecenáše. Navštívit je jí možné až do 27. července 2008. Otevřena je
denně mimo pondělí od 10,30 do 18 hodin.
Josef Hlávka se narodil 15. února 1831 v Přešticích u Plzně.
Proslavil se jako vynikající architekt, stavitel, podnikatel, zakladatel
nadací, sběratel i politik. Zasloužil se zejména o vznik České akademie
Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění i o dlouhodobou
podporu českých studentů, umělců, literátů a vědců. Má také velkou
zásluhu o vybudování současné budovy Národního muzea, kterému
věnoval řadu vzácných sbírkových předmětů. Dohlížel rovněž na
dostavbu katedrály Sv. Víta, řídil restaurátorské práce v Kutné Hoře ve
Vlašském dvoře a Svaté Barboře, působil při rekonstrukci Karlova
mostu, který byl značně poškozen při povodni v roce l891. Projektoval
Zemskou porodnici v Praze na Albertově a dohlížel na přestavbu
Karlštejna.
68
Jeho prosperující vídeňská stavitelská firma postavila areál
rezidence řecko-pravoslavného biskupa v Černovicích na Bukovině,
činžovní domy, paláce a kostely. Celkem šlo o 142 staveb.
Josef Hlávka inicioval v roce l904 zřízení studentských kolejí a
v roce l906 založení Národohospodářského ústavu při Akademii věd.
Ustanovil též Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, které se
stalo po jeho smrti v roce l908 jeho univerzálním dědicem. Zajišťovalo
a zajišťuje tak i do budoucnosti činnost Hlávkou založených institucí a
podporuje nadané studenty.
V roce l866 koupil Hlávka od barona Ringhoffera zámek
v Lužanech.Ten kompletně přestavěl a vybudoval kolem i krásný
zámecký park.Na zámku v Lužanech pobýval velice často a rád. Zemřel
v Praze dne 11. března roku l908.
Výstava nám umožňuje lépe poznat tohoto mimořádného
člověka a ryzího vlastence i jeho obdivuhodné dílo.
Upozornění – tip na výlet
Vzhledem k jubilejnímu roku 2008 bude zámek v Lužanech u Přeštic
v průběhu letních měsíců mimořádně otevřen pro veřejnost. Naskýtá
se tak možnost seznámit se s životním dílem Josefa Hlávky, ale i
s ozvěnou pobytů slavných českých básníků a mnoha dalších
významných osobností – Jaroslava Vrchlického, J.V.Sládka, Julia
Zeyera, Jaroslava Kvapila. Julius Zeyer napsal v Lužanech
dramatickou pohádku „Radúz a Mahulena“ a „Pod jabloní“. Antonín
Dvořák zde komponoval slavnou Lučanskou mši, Julius Mařák zde
zachytil dobový zhled krajiny. Chvíle oddechu i tvůrčí práce zde trávilo
i České kvarteto. Na pozvání Josefa Hlávky přijížděli sem sochař
J.V.Myslbek, malíři V.Jobst, Jakub Obrovský, hudebníci J.B.Foerster,
J.Klička, Jindřich Jindřich a mnoho dalších vynikajících vědců a
umělců, které připomínají dnes výstavní síně.
Návštěva Národního památníku – Kulturně historického muzea na
zámku Lužany se zámeckým parkem a vzácným stromovím bude
krásným a výjimečným zážitkem.
69
výstava: Baroko
v Čechách
Od 28.března 2008
je v nově rekonstruovaném
Schwarzemberském paláci na Pražském hradě, Hradčanské náměstí 2
instalována nová stálá expozice "Baroko v Čechách." Otevřena je
denně, kromě pondělí, od 10 do 18 hodin. Ve třech podlažích je k
vidění 160 sochařských exponátů a 260 obrazů pozdně renesančního
barokního malířství, vytvořených od konce 16. století do konce l8.
století v zemích Koruny české. Můžeme tak spatřit kamenné sochy
Matyáše Bernarda Brauna, Ferdinanda Maxmiliána Brokofa aj.. Dále
obrazy Petra Brandla, Karla Škréty, Václava Vavřince Reinera a
dalších barokních malířů.Také ukázku barokních obrazáren z doby
přelomu 17. a 18. století.V prostorách grafického kabinetu nalezneme
obsáhlou sbírku grafiky a kreseb z období středověku do současnosti.,
například světovou sbírku prací Václava Hollara ze 17. století, kresby
Karla Škréty a dalších českých i světových umělců.
70
výstava: Zápasy
Františka Vláčila
Od 15.února 2008 je v Císařské konírně na Pražském hradě
otevřena výstava o významném českém režisérovi Františku Vláčilovi.
Můžeme ji navštívit denně do 31. května 2008 od 10 do 18 hodin .
Seznámíme se s dosud nezveřejněnými snímky ze soukromého života
tohoto velkého filmového básníka a ukázkami z jeho slavných
historických dramat: Markéty Lazarové a Údolí včel. Monumentální
historická freska Markéta Lazarová byla natočena v roce l967 podle
knihy Vladislava Vančury. Ukazuje období středověku na statku
loupeživého zemana a těžký život lidí v době, kdy se museli bránit
královu vojsku.V titulní roli se proslavila Magda Vašáryová. Historický
film Údolí včel byl natočen na námět spisovatele Vladimíra Körnera.
Vypráví příběh z druhé poloviny 13. století, ve kterém byl na postavách
dvou řádových rytířů zobrazen svár náboženského fanatismu s touhou
po prostém lidském životě. Role rytířů vytvořili herci Jan Kačer a Petr
Čepek.
JUDr.Marie Štěpánková
71
Myšlenky moudrých
Řekli o penězích :
Na penězích je asi nějaká divná kletba :
nikdy jich není dost, ať jich máš víc, nebo míň.
Karel Čapek
Peníze mají veškerou vládu nad všemi
Publilius Syrus
Koupit si psa je jediný způsob, jak za peníze získat
lásku.
G.B.Shaw
To, v čem žijeme nyní, jsou časy skutečně zlaté :
za zlato největší čest, za zlato přátelství máš.
Ovidius
Žádná pevnost není tak silná, aby ji nedobyly peníze.
Cicero
72
K čemu jsou zákony tam, kde jedině peníze vládnou ?
Petronius Gaius
Nejlepší kvalitou peněz je jejich kvantita.
Spinoza
Všichni nenávidí peníze - pokud nejsou jejich.
Židovské přísloví
S penězi je to zvláštní. Když už jich má člověk dostatek,
tak je nepotřebuje.
Ch.S.Chaplin
(L.S.)
73
Životní jubilea členů Pražského sdružení JČP
ve II. pololetí 2008
90 let
JUDr. Lydie Štantejská
JUDr. Josef Kočí
JUDr. Pavel Tuma
JUDr. Věra Votrubová
85 let
JUDr. Václav Dušek, CSc
55 let
JUDr. Václav TůmaJUDr. Jana Brothánková
JUDr. Stanislava Bukáčková
80 let
JUDr. Martin Foukal
JUDr. Josef Gröger
JUDr. Miroslav Havrda
JUDr. Antonín Mokrý
JUDr. Pavel Hofman
JUDr. Josef Patejdl
JUDr. Lenka Imlaufová
Mgr. Marie Jandová
70 let
JUDr. Drahomíra Kůrková
JUDr. Jiří Křivka
JUDr. Věra Lédlová
JUDr. Brigita Poláčková
JUDr. Marie Liehmanová
JUDr. Zdeněk Mysliveček
65 let
JUDr. Karel Novotný
JUDr. Stanislav Klimeš
Mgr. Věra Popelková
Mgr. Věra Skřivánková
JUDr. Zuzana Šafránková
JUDr. Jindřiška Kubíková
JUDr. Jan Molík
50 let
JUDr. Pavel Rychetský
JUDr. Jaroslav Dolejší
JUDr. Jitka Hlaváčková
60 let
Mgr. Alena Kinclová
JUDr. Dana Bohuslavová
JUDr. Zuzana Sopoušková
JUDr. Stanislav Červenec
JUDr. Petr Stoklásek
74
JUDr. Irena Fleischmanová
JUDr. Tatiana Janatová
JUDr. Vladislav Kalvoda
JUDr. Jiří Klíma
JUDr. Jan Kotous
Mgr. Vlasta Rejchová
„Tajemství úspěchu v životě není dělat to, co se nám líbí, ale
nalézat zalíbení v tom, co děláme.“
T.A.Edison
Blahopřejeme!
75
Náš fejeton
Zlomyslnosti o zákonodárství
Jedna z afrických legend vypráví o tom, jak Bůh stvořil krokodýla.
Jakmile ho dokončil, zahleděl se na něj a zachmuřeně pravil: „Něco
takového jsem zrovna neměl na mysli. Už tu ale je, tak ať si žije“. Cosi
takového si může pomyslet autor nad každým tvůrčím výkonem, včetně
díla zákonodárného. Po nějakém čase se může ukázat, že onen výtvor
není tak špatný, jak se nám zprvu zdálo a že je na nás, abychom z něj
dostali to lepší, řídili se oním anglickým „to make the best of it“.
♠
Občas měníme zákony, neboť nám to připadá jednodušší, než
měnit lidské chování.
♠
M. Twain zjišťoval, že rozdíl mezi zcela přiléhavým slovem a
přibližně přiléhavým slovem je jako rozdíl mezi bleskem a světluškou.
Nepříliš ostrá „slova – světlušky“ umožňují jev, kterému se říká
„expanze právní normy“. Právní pravidlo mívá pak schopnost pojmout
do svého obsahu i ty nové situace, na které nikdo ani nepomyslel, když
normu připravoval. Je to zejména slovo „zejména“, které nám v řeči
práva umožňuje, abychom byli takto předvídavými.
♠
Mnohdy bychom si přáli, aby právo zakazovalo druhým to, co
bychom sami rádi dělali, kdybychom to uměli nebo k tomu nalezli
dostatek odvahy.
♠
Voltaire se pozastavil nad tím, že zákony šachové hry jsou všude
jasné, neporušitelné a také se dodržují. I položil si otázku, proč Inda,
který stanovil pravidla šachu, všude dobrovolně respektují. Odpověď
76
nemusí být vůbec jednoznačná. Důvod bych hledal v tom, že onen Ind
byl při tvorbě šachových pravidel veden hravostí a nikoliv hmotnými
zájmy. A nikdo u něj neloboval.
♠
Právo není sice všemocné, ale není ani bezmocné.
Snad nejlépe
to postihla Agatha Christie, když se jí ptali, odkud bere vzory pro
postavy zločinců ve svých románech. Odpověděla: „To je prosté.
Portrétuji své přátele a představuji si, jací by byli, kdyby neexistovaly
zákony.“
♠
Mnozí z našich bližních by byli ohromně odvážní, pokud by jim
právní předpis přesně stanovil, kdy, kde a za jakých podmínek mohou
být odvážní. To by pak už ovšem nebyla odvaha.
♠
Návrhy zákonů by měly být opatřeny čestným prohlášením jejich
tvůrců o tom, že oni sami rozumějí textu, který předkládají do
parlamentu k projednání.
♠
O některých zákonech by se dalo prohlásit, že byly spáchány.
♠
Jsou i takoví právní odborníci, kteří jako experti pro ústřední úřad
důrazně prosazují určité znění zákona, aby ho později – jako členové
některé z řady legislativních komisí vlády – stejně důrazně odmítali.
Těžko říct, zda jde o druh duchovního masochismu, zapomnětlivost či
snad Jiráskem inspirovaný sklon být vždy „proti všem“ (i proti sobě
samému).
77
♠
Tvůrci zákonů se alespoň v jednom podobají básníkům – také se
počnou ošívat, když se jich zeptáte, co svými formulacemi hodlali
sdělit světu.
♠
Sociologové učí, že nefungují ty instrukce pro lidské chování,
které mají příliš obecný charakter. Jiřina Šiklová vypráví, že tento
poznatek využila ve svém disidentském období, když pracovala jako
uklizečka v jedné akademické instituci. Na toaletách nahradila
obvyklou výzvu „Udržujte čistotu“ pokynem konkrétnějším a prý také
mnohem účinnějším: „Po usednutí optimalizujte úhel dopadu.“
Obávám se ovšem, že takové řešení by nefungovalo v zařízeních, kde
používají méně sofistikované vyjadřovací způsoby. Hle, jak to má
složité normotvůrce, když se obrací na nejrůznější adresáty právních
norem a musí pro ně nalézt společnou řeč.
Prof. Petr Hajn
78
Informace
o připravovaných akcích v I. pololetí 2008
(jsou vítáni i nečleni MS JČP v Brně)
Měsíc, den,
hodina
Akce
Místo konání
Duben
10. dubna
2008
Téma: „Nový insolvenční
zákon“
Justiční palác
čtvrtek
16.00 hodin
Hostem bude :
JUDr.
Zdeněk
Krčmář,
soudce Nejvyššího soudu ČR
24. dubna
2008
čtvrtek
16.00 hodin
Téma: „Legislativní změny ve
veřejné správě a zkušenosti
s novým správním řádem a
stavebním zákonem.“
Hostem bude :
JUDr. Radek Ondruš
Justiční palác
16. května
2008
pátek
odjezd 7.30
hod.
Zájezd do Vyškova a okolí
- Návštěva okresního
soudu
- Městské muzeum
- Zámek ve Slavkově
- Mohyla míru
(Program bude upřesněn dle
zájmu)
Odjezd od restaurace
Bohéma na
Rooseveltově ul
29. května
200
Téma. : „ K rozsahu
pravomoci soudu ve věcech
spolků a církví.“
Justiční palác
Květen
čtvrtek
79
přihlášky u předsedy
nebo jednatelky měsíc
předem)
16.00 hodin
Téma uvede :
JUDr. Ludvík David, soudce
Nejvyššího soudu ČR, člen
MS JČP v Brně
Červen
12. června
2008
čtvrtek
16.00 hod.
Téma:
„Zajímavosti z rozhodování
Ústavního soudu.“
Justiční palác
Hostem bude:
prof.. JUDr. Pavel Holländer,
DrSc.
,
místopředseda
Ústavního soudu
Akce se konají se souhlasem předsedy Krajského soudu v
přízemí budovy v prostorách kantýny, přístupné z ulice
Rooseveltovy
Za výbor Městského sdružení JČP v Brně
JUDr. Antonín Draštík v.r. JUDr. Drahomíra Pálenská, CSc. v.r.
Předseda
Jednatelka
80