č.47 - Oblastní charita Horažďovice

.
Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice
Květen 2015 (47)
Vše s důvěrou svěřovat se Marii.
Zdrávas, Maria, Matko Ježíšova a Matko naše a církve. Buď zdráva, živote, sladkosti a
naděje naše! Pod tvou ochranou dnes svěřujeme potřeby všech rodin, radosti dětí,
naděje mladých lidí, potíže dospělých, utrpení nemocných a pokojný sklonek života
seniorů.
Tobě odevzdáváme věrnost a odříkání služebníků tvého syna, naději těch, kteří se na
tuto službu připravují, radostné odevzdání řeholních sester žijících v klauzuře, modlitbu
a úsilí řeholníků a řeholnic, životy a snahy všech, kteří na této zemi pracují pro
Kristovo království. Přispěj na pomoc těm, na které doléhá neštěstí, které tísní
osamělost, negramotnost, hlad nebo nedostatek práce. Posilni slábnoucí ve víře. Do
tvých rukou odevzdáváme námahu a pot těch, kteří pracují vlastníma rukama,
šlechetnou oddanost těch, kteří předávají vědomosti, i úsilí těch, kteří se učí, krásná
povolání těch, kteří díky svým znalostem a službě mírní bolesti druhých, práci těch,
kteří za pomoci své inteligence hledají pravdu. Tvému srdci svěřují
touhy těch, kteří se svým podnikáním snaží poctivě zajistit
blahobyt svým bratřím a sestrám, těch, kteří ve službě pravdě
nezaujatě informují a utvářejí veřejné mínění, kteří v politice,
v armádě, v odborových organizacích nebo v pořádkových
službách poctivě spolupracují ve věci spravedlivého, pokojného a
bezpečného soužití.
Nejsvětější Panno ! Rozmnož naši víru, posilni naději a oživ lásku.
Pod tvou ochranu se utíkáme.
Svatá Maria, Matko Boží a Matko naše, pamatuj na
všechny své děti a přispěj nám na pomoc. Veď nás
k setkání s Kristem, Cestou, Pravdou a Životem. Pros za
nás Otce, aby nám dal dary Ducha svatého, aby nás
chránil před pokušením a osvobodil od zlého. Pomáhej
nám za všech okolností prožívat plodnost lásky a pravý
smysl života. Uč nás budovat společně s tebou království
tvého Syna, království spravedlnosti, lásky a pokoje.
Pros za nás a buď naší patronkou nyní i vždycky. Amen.
(Modlitby papeže sv. Jana Pavla II.)
SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO
O slavnosti Seslání Ducha svatého si
připomínáme, ţe v den ţidovských svátků, v den
Letnic, který ţidé i křesťané slaví padesát dní po
Velikonocích, byli učedníci Jeţíšovi naplněni Duchem
svatým. V této chvíli se pro dějiny narodí církev, „tělo
Kristovo“. Toto viditelné představení církve se dělo ve
znamení vichru, ohně, a především ve znamení
zázraku řeči, kterým bylo naznačeno, ţe Kristovo
evangelium bude hlásáno všem národům.
Díky daru Ducha svatého se z bázlivých
učedníků stávají stateční hlasatelé Kristovy pravdy, kteří statečně a srozumitelně předávají víru.
Díky daru Ducha svatého apoštolové byli schopni pochopit a uskutečnit poslání, které jim Jeţíš
svěřil v den svého vzkříšení, kdy jim doslova řekl: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás
… Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte,
tomu odpuštěny nejsou.“ Kristovi učedníci to však plně pochopili aţ po té veliké letniční
události a aţ po Letnicích začali naplňovat poslání, které jim Jeţíš svěřil. O Letnicích začali
statečně a srozumitelně šířit víru v Krista, po Letnicích se snaţili přivádět lidi k důvěrně
blízkému vztahu k Bohu a prostřednictvím Boţí milosti uzdravovali lidské duše ze zátěţí
hříchů. Zkrátka díky jejich působení mohli být lidé vnitřně obnoveni a vnitřně uzdraveni skrze
Boţí milost. A tak je tomu aţ dodnes.
V této chvíli si však poloţme otázku. Jak to vlastně vypadá s Duchem svatým a
s Letnicemi dnes? Potřebujeme v dnešní době nějakou Boţí milost? Nejsou jiné věci pro nás
potřebnější? Vţdyť to, co skutečně potřebujeme je bydlení, dům a peníze, dobré jídlo, pohodlí a
klid, úspěch, uznání, jistota a bezpečí. Nějaký Duch svatý je nám aţ příliš vzdálený, je
neviditelný, nelze na něj nějak ukázat. Duch svatý je neviditelný jako láska, a na lásku také
nelze ukázat, ale přesto všechno tam, kde v lidském ţivotě je přítomna láska, tam je lidský ţivot
od základu zcela jiný, radostnější, pokojnější a vnitřně bohatý. Ţivot bez lásky je jako ţivot bez
nějaké vnitřní náplně, řekněme jako ţivot bez duše. Zkusme si to přiblíţit na jedné staré
pohádce „O dvou chudých čertech“. V této pohádce vystupují dva čerti, ale protoţe byli aţ
příliš dobromyslní, nemohli ve své kariéře postoupit dál, byli chudí a neměli nic. Jeden z nich
dostal nápad, ţe by mohl prodat svou duši. K jeho zklamání byla duše přijata za nízkou cenu a
navíc uloţena na bezvýznamném místě. Od toho okamţiku však pro čerta přestala existovat
jakákoliv ohleduplnost, lidskost. Jednal bez skrupulí, hnal se jen za svým ziskem, prospěchem a
úspěchem. Jeho kariéra rostla. Najednou byl bohatý, mocný … nakonec si uvědomil, ţe bez
duše zdánlivě nic neztratil, ale vlastně ztratil všechno, neboť za fasádou úspěšnosti se stal jeho
ţivot prázdným. Tolik z pohádky. V této pohádce je velice moudře řečeno, ţe kdyţ člověk
odhodí svou duši, tak pak ztrácí něco podstatného, něco bytostně lidského. Podobně je tomu
s Boţí milostí. Kdyţ se lidé uzavřou před Bohem, kdyţ se uzavřou před boţími dary, které nám
Bůh nabízí prostřednictvím apoštolů a prostřednictvím sluţby církve, která ji vykonává
v důsledku přímého Kristova pověření: „Jako Otec, poslal mě, tak i já posílám vás … Komu
hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny …“, pak po určité době zjistíme, ţe lidé přestávají
umět ţít. Coţ se dnes konkrétně projevuje velikou krizí rodinného ţivota a jinými krizovými
jevy, které v ţivotě lidí nebezpečně narůstají. Například se jedná o narůstající sklon k destrukci:
rozbitý kříţ v Rozsedlích, poničená kašna na zámeckém nádvoří v Horaţďovicích.
Proto i my, lidé této doby, potřebujeme, abychom byli vnitřně pozvednuti a vnitřně
obnoveni Boţí milostí, a to je smysl Letnic, který se týká nás všech.
(P. Petr Koutský)

Kaple Panny Marie a svatého Havla – Veřechov
V dalším dílu našeho cyklu se zatouláme do zvlněné krajiny
jiţně od Horaţďovic, na samé rozhraní Plzeňského a
Jihočeského kraje. Naším cílem se stává pro dnešek ves
Veřechov, v minulosti zvaná Ořechov či Ořechovice.
Veřechov nebyl nikdy centrem samostatného panství,
v počátcích své staré historie patřil stejně jako Horaţďovice
mocným Bavorům ze Strakonic, posléze část drţeli vlastníci
Horaţďovic a část pak Johanité.
Západně od Veřechova se nalézá na křiţovatce polních cest
dnes osamocený dvůr Karlov, v minulosti zde stávala ves
s tvrzí zvaná Ţelezný Újezd, posléze Zadní Újezd. V roce 1603
tu pobýval Jeţovský z Lub, od roku 1631 šlo pak o
příslušenství horaţďovického panství. Ves s tvrzí patrně
zanikla v neklidných dobách třicetileté války, na jejich místě
vyrostl posléze panský dvůr.
Vraťme se však raději k veřechovské kapli. Ta nese poněkud
netradiční zasvěcení, krom Panny Marie, byla postavena i ke
cti svatého Havla. Kdo byl svatý Havel, jehoţ svátek drţíme 16. října? Tohoto světce můţeme
vzývat jako patrona města Sankt Gallen ve Švýcarsku, ale i jako patrona kohoutů, husí a ptáků
obecně, je ochráncem proti horečnatým onemocněním.
Svatý Havel se narodil v dalekém Irsku někdy kolem roku 550. V mládí
se stal mnichem v irském klášteře v Bangoru. Bangor tehdy proslul jako
středisko, odkud odcházeli misionáři do celé Evropy. Po roce 585
pobýval svatý Havel se svým souputníkem – svatým Kolumbánem ve
Francii, po roce 610 ve Švýcarsku, kde po roztrţce s Kolumbánem zůstal.
Odmítl významné církevní posty, věnoval se misionářské a kazatelské
činnosti. Proslul i jako zdatný exorcista. Zemřel mezi lety 630-640
v Arbonu, posléze na místě jeho poustevnické cely vyrostl klášter svatého
Havla.
Ale uţ zpět do Veřechova. Poměrně rozsáhlá kaple dominuje celé ploše
návsi. Nutno ovšem říci, ţe dnešní kaple je stavbou poměrně novou,
vyrostla na místě původní svatyně v roce 1901. Kaple původní byla dle fotografie z roku 1895
jiţ v dezolátním stavu, na objektu se nacházela celá řada
prasklin ve zdivu. Původní kapli kryl šindel, šlo o stavbu na
obdélném půdorysu. V průčelí byl obdélný vstup se dvěma
schody, vlevo i vpravo od dveří zdobily stěny medailony světců,
nad římsou se nacházel trojlaločný
štít, uprostřed štítu – symbol johanitů
– tlapatý kříţ. Zvonička dřevěná,
čtyřboká. Na bočních stěnách se
nacházelo vţdy jedno obdélné okno.
Dnešní kaple tedy vyrostla roku 1901,
vysvěcení se dočkala aţ o třicet let
později.
Dílčí rekonstrukční práce se odehrály
v roce 2001, ovšem na generální
opravu kaple zatím čeká.
(Mgr. Roman Vaněk)
Stručná kronika křesťanství
Roku 1047 – DAMASUS II. byl zvolen 150 papežem (pontifikát 25.XII.1047 – 9.VIII.1048)
Roku 1948 – LEV IX. byl zvolen 151 papežem (pontifikát prosinec 1048 – 19.dubna 1054)
Svou snahu soustředil na reformu církve a společnosti a její morální očistu v
intencích clunyjského hnutí a tradiční morálky. Ke konci svého pontifikátu
válčil s Normany. Shromáždil proti nim koalici několika italských států, ale
její vojska byla rozdrcena v bitvě u Civitate.
16.VII.1054 - Vyslanci papeže Lva IX. Položili na oltář chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli
papežskou bulu s klatbou vůči všem byzantským patriarchům a zpečetili tím
oddělení římské ortodoxni církve.
Roku 1054 – VIKTOR II. byl zvolen 153 papežem (pontifikát září 1054 – 28.VII. 1057)
Roku 1057 – ŠTĚPÁN IX. byl zvolen 154 papežem (pontifikát 2.srpna 1057- 29.března 1058)
Roku 1058- MIKULÁŠ II. byl zvolen 155 papežem (pontifikát 6.XII.1058 – 27.VII. 1061
Krátce po svém zvolení vydal bulu In nomine Domini, v níž volbu papeže
vyhradil kardinálům-biskupům.
Roku 1061 - ALEXANDR II. byl zvolen 156 papežem (pontifikát 1.října 1061- 21.dubna 1073)
Říšský episkopát uznal Alexandra až na koncilu v Mantově roku 1064.
Podporoval válečné výpravy, které sloužily křesťanským cílům, jako bylo
například tažení Viléma Dobyvatele do Anglie. Účastníkům reconquisty ve
Španělsku poprvé udělil odpustky.
14.X.1066 - Vévoda Vilém Normanský zvítězil v bitvě u Hastingsu nad anglosaským
králem Haraldem II. Do roku 1071 si Vilém I. podrobil celou Anglii.
Roku 1071 - ŘEHOŘ VII. byl zvolen 157 papežem (pontifikát 22.IV. 1073 – 25.V. 1085)
Začala rozhodující fáze církevní reformy. V roce 1074 vydal Dictatus papae,
podle něhož je papež universálním biskupem s právem rozhodovat ve všech
věcech křesťanstva. Zatímco on smí soudit všechny, jeho nesmí soudit nikdo.
Může dosazovat biskupy a může sesazovat císaře.
Roku 1075 – únor – Papež Řehoř VII. zakázal na římské postní synodě jakékoli předávání
církevního úřadu laikům. Protože král Jindřich IV. nadále obsazoval biskupské
stolce, vzplanul spor o investituru.
24.I.1076 - Jindřich IV. a jím dosazení říšští biskupové vyhlásili ve Wormsu „ne papeži“.
22.II.1076 - Papež Řehoř VII. vyhlásil klatbu nad Jindřichem IV. A jeho poddané vyvázal
ze slibu věrnosti.
26.I.1077 - Jindřich IV. se v rouchu kajícníka dostavil ke hradu Canosse a dosáhl u Řehoře
odvolání své exkomunikace.
Roku 1080 - V tomto roce se však jejich vztahy opět zhoršily a Řehoř zbavil Jindřicha
hodnosti podruhé. Ten na to reagoval svoláním synody do Brixenu, kde byl
jmenován vzdoropapežem Wibert z Ravenny, který přijal jméno Klement III.
Roku 1084 – V tomto roce vstoupili Jindřich a Klement do Říma a Jindřich byl korunován
císařem. Následně došlo k přepadení Říma. Zatímco německé oddíly obléhaly
Andělský hrad, kde se skrýval Řehoř VII., dobyly Řím normanské oddíly, kterým
velel vévoda Robert Guiscard. Normané donutili Jindřicha odtáhnout. Potom
ale vyplenili a zpustošili město a hněv lidu se obrátil i proti papeži, který musel
s Normany odtáhnout do vyhnanství do Salerna, kde později zemřel.
Dějiny církevního umění
Umění románské
V minulém čtení jsme se věnovali východnímu křesťanskému umění, v dnešním díle se vrátíme do
střední a západní Evropy. Sloh románský, zahrnující umění naší oblasti v jedenáctém a dvanáctém
století, nese název, odvozený od jména Říma- Roma. Označuje umění vzniklé v zemích, v nichţ se
hovořilo románskými jazyky.
Co se kostelních staveb týče, existovaly dva základní typy kostelů – centrální – zpravidla kruhové
rotundy z různým počtem apsid (půlkruhových výstupků) nebo podélné – baziliky,
často vícelodních, s příčnou lodí a věţí nad
kříţením lodí.
Románskou architekturu charakterizuje
zejména půlkruhový oblouk, který se
uplatňuje i v portálech a oknech. Okenní
otvory byly často sdruţovány (sdruţené
okno) a členěny pomocí sloupků. Stavby
často zdobí rostlinné motivy.
Světlo do kostelů přinášejí malá okna
v horní části lodi, často i velké okno ve
tvarů květu růţe (tzv. rozeta) na průčelí nad vstupem.. Ze
známých kostelů v zahraničí můţeme
Bazilika Notre Dame v Poitiers
jmenovat například baziliky Notre Dame v Poitiers či Saint Sernin v Toulouse. Pro románský
styl je typická valená klenba nebo klenba kříţová.
Z našich románských staveb jmenujme rotundu svatého Jiří na Řípu, rotundu svatého Martina na
Praţském Vyšehradě, románský původ mají kláštery Sázava,
Strahov a Třebíč.
Co se malířství týče, je nutno říci, ţe volná (tedy samostatná)
plastika téměř neexistuje. Téměř vţdy má sochařství blízkou
návaznost na architekturu, a to především na architekturu církevní.
Nepouţívá se dnešní pojetí perspektivy, tehdy vítězí perspektiva
hieratická – tedy jinak řečeno – postavy mají velikost dle svého
postavení v církvi – největší je vţdy motiv Krista. Postavy působí
velmi těţkopádně – nejde o anatomickou přesnost zobrazení, ale
Rotunda sv. Jiří na hoře Říp o vyjádření idejí křesťanství. Sochy jsou protaţené, značně stylizované,
s naznačeným výrazem tváře, oděv přiléhá k tělu. Často bývaly barevné (polychromované).
Ústředními náměty románského sochařství jsou starozákonní a novozákonní motivy.
Z českého sochařství chci vyzdvihnout zejména výzdobu portálů bazilik v Třebíči a TišnověPředklášteří. Nádherné jsou i plastiky lvů z kostela svatého Štěpána v Kouřimi.
Ze zahraničních děl pak stojí za zmínku průčelí Notre-Dame-la-Grande v Poitiers, reliéfy na ochozu S.
Sernine v Toulouse. Sochařskou výzdobu mají
kazatelny, křtitelnice oltářní pulty či chrámové dveře
v Hildesheimu, tympanony kostelů St. Madelaine ve
Vézelay, St. Lazare v Autumu atd.
I malířství slouţilo církevním potřebám, nástěnné
malby (fresky a mozaiky) měly vypravovací funkci a
nahrazovaly negramotným věřícím četbu biblických
textů – bible chudých. Za zmínku stojí baptisterium
svatého Jana v Poitiers a kostel S. Clemente v Římě.
Barevnost byla omezena na červenou, ţlutou, zelenou, bílou, růţovou a
vzácně na modrou. U nás je velmi ceněný soubor nástěnných maleb
v rotundě svaté Kateřiny ve Znojmě. Tam můţeme najít přemyslovský
rodokmen a christologický cyklus.
Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě.
Nesmíme opomenout ani
českou románskou kniţní
malbu či jinak iluminaci.
Iluminace kvetla zejména
ve skriptoriích klášterů –
proslulý je Vyšehradský
kodex z roku 1085
a Gumpoldova legenda o svatém Václavovi.

Zamyšlení.
Slovíčko se odvozuje od slova mít nějaké myšlenky ,
být zadumán, tak i já se občas zamyslím a z toho jsem
vyvodil myšlenku, ţe se ze svým zamyšlením s vámi
podělím. Akorát mé zamyšlení bude prosté nějakých
filosofických úvah, bude mít úplně prozaické otázky a
odpovědi, které si kladu a moţná si klade kdokoliv
z nás. A o co vlastně jde ? Leţíme v posteli, nebo jen tak odpočíváme a honí se nám v hlavě
něco co by jsme rádi s někým sdíleli, nebo jen tak pro sebe si klademe otázky a jen tak sobě
hledáme na ně odpověď. A co s tím má společného naše víra. Moţná, ţe si to ani
neuvědomujeme, ale mnoho. Uţ jen tak zdánlivě jednoduchá otázka: „proč tady jsem ?, co se
ode mne očekává ?, jsem někým řízen, nebo si řídím ţivot sám ?“ a tak dále.
Slyšel jsem od mnoha lidí, ţe „Spoléhám jen sám na sebe“
Je tomu tak skutečně ? Pokusím se v mém zamyšlení si
klást otázky, někdy i za vás a nebudu vás přesvědčovat,
ani nutit, aby jste se mnou souhlasili, jen tak se tak trochu
zamyslím.
Naše stopy.
Kaţdý z nás na tomto světě zanechává nějaké své stopy. Je uţ na nás zda-li naše stopy nás
přeţijí a v jejich otiscích budou číst generace po nás, někdy i více století, nebo je zasype písek,
či spláchne voda. Je uţ na nás zda-li naše stopy budou přínosem pro další potomky generací,
nebo zda je zavedou na scestí a budou škodit. Aby naše stopy měly pozitivní odkazy proto Bůh
plný lásky nám poslal skrze Mojţíše na hoře Sinaj kodex přikázání, který má zajistit v našich
duších mír a lásku. Dal nám i svobodu rozhodování, ale umíme si té svobody váţit ? Uţ od
nepaměti vidíme jak svoboda je křehká nádoba. Proto Bůh otec nám seslal svého syna Jeţíše,
aby nám připomněl účel, proč jsme byli jím stvořeni. Jeţíš nám nejen připomněl vůli svého
otce, ale potvrdil ji sebeobětováním.
Naše stopy můţou mít různou formu. Jedni postaví kostel, chrám Boţí, jedni jenom malou
kapličku, jedni zaloţí organizaci, která pečuje o ty nejnuznější, jedni se starají o nemocné a
strádající, jedni napíší moudrou knihu, nebo namalují obraz, či vytvoří sochu pro potěšení
budoucích generací a podobně. A jakou stopu zanecháš zde ty ???
(JiVa)
Církevní řády a kongregace
Salesiáni (Salesiáni dona Bosca,
Societas Don Bosco, Societas S. Francisci Salesii – SDB)
Další řeholní společností, které věnuji další z dílů našeho cyklu, jsou
Salesiáni dona Bosca. Tuto dnes velmi úspěšnou společnost zaloţil
v italském Turíně v roce 1859 významný kazatel, misionář, katecheta a
stigmatik – proslulý svatý Jan Bosco.
Definitivního papeţského schválení se
kongregace dočkala roku 1874 prohlášením
Pia IX. Salesiáni nemají ţádný předepsaný
řeholní oděv, oblékají se jako světští kněţí
v místě působení, laici nosí civil tmavé barvy.
V čele společnosti stojí dnes rector major, dále se pak společnost
člení na provincie, které spravuje provinční inspektor. Do řeholní
společnosti patří kněţí a laikové. K roku 1995 je v celém světě
evidováno cca 17.000 salesiánů, kteří spravují 1.616 středisek ve
122 zemích světa.
Heslem salesiánů je: Da mihi animas, cetera tolle – čili přeloţeno do češtiny: Dej mi duše,
ostatní si vezmi. Řehole se velmi rychle rozšířila z Itálie do Evropy a posléze expandovala do
celého světa.
Zásadním cílem salesiánů je práce s mládeţí, zvláště mezi mládeţí
ve velkých městech, která je morálně nebo sociálně ohroţena.
Salesiáni praktikují katechezi, misionářskou činnost, ale věnují se
především výchově, zaloţené na rozumu, laskavosti a náboţenství.
Členové společnosti pracují ve školách, internátech a
mládeţnických střediscích. Salesiánská mládeţnická centra najdeme
v Brně (2x), Českých Budějovicích (2x), Praze (2x), po jednom
centru najdeme ve Fryštáku, Ostravě, Pardubicích, Plzni,
Rumburku, Teplicích, Moravských Budějovicích, Zlíně.
Řadu příznivců a čtenářů si našlo i salesiánské kniţní vydavatelství Portál. Komunity bratří
salesiánů existují v Brně-Líšni a Brně-Ţabovřeskách, dále pak v Českých Budějovicích,
Ostravě, Plzni, Praze-Kobylisích, Praze-Dolních Počernicích, Rumburku, Teplicích, Zlíně,
fryštáku, Moravských Budějovicích, Prostějově a Sebranicích.
Poprvé se na území Československa salesiáni objevují v roce 1925 (na Slovensku), v Čechách a
na Moravě o něco později – v roce 1927. Do Čech a na Moravu přivedli tuto komunitu Ignác
Stuchlý a pozdější biskup Štěpán Trochta. Úplně první salesiánská komunita vznikla ve
Fryštáku u Holešova.
(Roman Vaněk)
POKÁNÍ
Čím dál tím víc duševně strádáš a ve dne v noci trpíš ?
Zajdi do kostela. A ať se k Bohu upřímně pomodlíš.
A učiň pokání. Až pak teprve význam té Boží milosti ve své duši ucítíš.
Jenom Boží láskou svoji duši od toho všeho zlého spolehlivě očistíš.
Náš host.
Mgr. Jaroslava Straková – ředitelka meditační zahrady Luboše Hrušky
v Plzni
1)
Můžete nám říct, jak jste se dostala k vedení tak nádherné
meditační zahradě „Památníku obětem zla“ Luboše Hrušky?
Biskupství plzeňské hledalo zaměstnance pro uvolňující se místo
referenta správy majetku. Byla jsem doma s dětmi, zkusila jsem se
přihlásit do výběrového řízení, ale mezitím se uvolnilo i místo
správce Památníku obětem zla meditační zahrady. Z mnoţství
zájemců v roce 2008 přijali mne–ţenu (dílem pro zahradu a dílem pro
pronájmy bytů).
2)
Zahrada je úžasná, velké množství krásných keřů a květin, jistě
je to nekonečná práce s její údržbou. Jakým způsobem se o ni staráte?
Na zahradě pracuje celoročně zahradník pan Jiří Kutek, který byl při
ruce panu Luboši Hruškovi, tvůrci celého areálu a plně nasál jeho cit
pro tvorbu zahrady a stále v tomto duchu ji udrţuje. Já mám na starosti vše ostatní okolo, to
znamená zajišťování mší svatých, zájezdů, svateb, rodinných oslav, oprav, plánování akcí pro
celou sezónu, koncertů, divadel, literárních pořadů, besed s mládeţí, hledání financí,
zajišťování provozu – pokladní, průvodce, komunikaci s veřejností a pod.
3) Předpokládám, že zde návštěvníci nalézají nejen klid k rozjímání, ale najdou se i tací, kteří
zde najdou cestu k Bohu, kteří ho dosud nepoznali?
Sjíţdějí se sem osobnosti celého světa i prostí
lidé. V zahradě má kaţdý člověk čas rozmýšlet
se nad hodnotami a i sám o sobě. „Měl by tam
načerpat lásku k bližnímu, která je pro
polepšení společnosti nejdůležitější. Mám
radost, když se to daří. Děkuji Bohu, že z
utrpení mého a mých známých či neznámých
spolubojovníků, které poznamenala vláda
komunistů, vyrostl tento areál odpuštění,
usmíření a lásky,“ vyznával se před lety
Luboš Hruška, který musel ke splnění slibu ujít
dlouhou cestu.
4) Prozradíte nám jakou má meditační zahrada návštěvnost?
Kolem 5 tis osob.
Vybudování unikátní, v současnosti už proslulé meditační zahrady s křížovou cestou z pískovcových
kamenů, která je připomínkou komunistické zvůle, věnoval bývalý politický vězeň Luboš Hruška svůj
všechen volný čas. Vytvořil ji v Plzní z otcova ovocného sadu a pojmenoval „Památník obětem zla.“
Před dvaceti lety ji dokončil a předal do vlastnictví Plzeňského biskupství.
Smíření s Bohem
4. Cti otce svého a matku svou.
Čtvrté přikázání se tedy týká vztahu k rodičům. Ale můžeme vidět, že svým poselstvím
zabíhá do všech vztahů v lidské společnosti.
"Před šedivou hlavou povstaneš a starému člověku prokážeš úctu" (L 19,32). Dnes už
stará generace není na mladých závislá existenčně. Mají svou penzi, jsou domovy
důchodců, je tu pečovatelská služba. Lékařská péče o staré lidi - geriatrie - se stala
zvláštním oborem medicíny. V televizi se starým lidem jemně říká "dříve narození".
Ale to vše starým lidem nedá spokojené a šťastné stáří, když k tomu nedostanou od
svých dětí úctu a lásku. Když na ně mladí nemají čas. Když nemohou dožít v domku,
který svýma rukama po celý život budovali a zvelebovali, protože svým dětem zavazí a
vnukům jsou k smíchu. Když sedí sice ve své světničce, ale nikdo nepřijde, aby s nimi
zavzpomínal na to, co za celý život prožili. Když jim nikdo neřekne slovo ocenění a
obdivu za to, co přestáli - za války, po válce, při péči o děti. Jak již bylo řečeno, čtvrté
přikázání přesahuje rámec rodiny a směřuje
k celé lidské společnosti. Máme povinnost
spolupracovat na dobru lidské společnosti a
poslouchat jeho veřejnou autoritu, pokud
neodporuje požadavkům svědomí. Dobrá
rodina je jako oáza, ze které vytékají vřídla
lidských hodnot a činí okolní společnost lepší.
Myšlenka na zapamatování:
Budeš ctít otce a matku!
V mládí se lásce a péči rodičů podřizuj,
v dospělosti lásku a péči rodičům vracej.


Jak si lež hledala druha.
(povídka)
Když Bůh stvořil zemi, velice se zaradoval. Brzy však poznal, že lidé nejsou, jak si je
představoval. Lidé záviděli si,zabíjeli se a okrádali. Žili prostopášným životem. A jeden člověk
nenáviděl druhého. Bůh se rozhodl, že zemi zničí. V té době žil jeden spravedlivý muž. Jmenoval
se NOE. „Zatopím celý svět,“ řekl mu Bůh. „a zahubím všechny lidi i zvířata. Ty jsi však dobrý.
Postav si proto archu, loď z cedrových kmenů. V ní přečkáš potopu a s tebou i tvá rodina a jeden
pár od každého živočicha.“ Noe se bez meškání pustil do práce. Udělal loď přesně tak, jak mu
Bůh řekl: velkou a pevnou, aby odolala i těm nejprudším vlnám. Netrvalo dlouho a ze všech končin
země začala k Noemu přicházet zvířata. Dravý vlk a bojácná ovce, silný lev i slabá myška, ptáci,
motýli a jiná živočišná stvoření. Kam oko dohlédlo odevšad se k arše lezly, plazily a letěly různé
páry této pozemské živočišné říše. Noe stál u vchodu do lodi a přijímal příchozí. Pojednou spatřil
podivného tvora, ani člověka, ani zvíře. Z jeho krásných šatů až oči přecházely, ale jejich lesk
halil hrůznou tvář. Tvor se zastavil před Noem a ten rázem poznal, kdo ho navštívil. Byla to Lež.
Noe se celý otřásl. Na světě nepoznal nic, co by se Lži ve špatnosti vyrovnalo. Když prodávala
melouny, byl pod krásnou slupkou shnilý plod. Když kupovala, platila penězi, které se zakrátko
rozpadly v prach. „Noe,“ promluvila Lež sladce. Pusť mě do své archy. Proč bych měla zahynout,
když tolik miluji život ?“ Noe se na Lež sotva podíval. „Vpouštím jen páry,“ odbyl ji stroze, „a ty
jsi sama. Na mé lodi nemáš co dělat !“ Lež zlostně odešla. Posadila se nedaleko archy a
přemýšlela, jak by se do ní dostala. Konečně ji napadlo, co udělá. Najde si společníka ! Rozběhla
se po světě a netrvalo dlouho, potkala Nespravedlnost. „Odkud jdeš ?“ ptala se ji Lež. „Právě
jsem byla u soudu,“ zasmála se Nespravedlnost. „Kdo kradl, dostal ode mě ještě přidáno. Kdo byl
okraden, musel zaplatit pokutu. A odkud jdeš ty, Lži ? Jsi celá schvácená.“ „Hledám si druha,“
odpověděla Lež. A vyprávěla Nespravedlnosti, že na svět příjde potopa, kterou přežije jen ten,
kdo bude v Noemově arše. „Noe mě vyhnal,“ řekla nakonec, „protože do své lodi pouští jen páry.
Jsem sama a marně hledám společníka. Nevíš o někom, kdo by se ke mně přidal ?“
Nespravedlnost se usmála: „Klidně s tebou k Noemovi půjdu. Slib mi, že budu mít z našeho
společenství užitek, a můžeme se vydat na cestu. „Žádný strach,“ vyhrkla Lež radostně. „Budeme
ten nejšťastnější pár na celém světě. Já ti vyhledám oběti a tobě zůstane jako kořist.
Nespravedlnost souhlasila, a tak se podivná dvojice vydala k Noemově arše. Byl už nejvyšší čas.
Slunce zmizelo za černými mraky a zvedl se silný vítr. Na zem dopadly první kapky deště. Noe
chtěl právě zavřít poklop archy, když před sebou spatřil Lež s Nespravedlností. Nedalo se nic
dělat. Slíbil, že do lodi vpustí každý pár, a tak i Lež s Nespravedlností našly v jeho arše místo.
Déšť, který Bůh seslal na hříšnou zemi, trval čtyřicet dnů a čtyřicet nocí. Potoky a řeky
vystoupily z břehů, voda zaplavila města i vesnice. Kdo nebyl v arše zahynul. Po roce vody potopy
opadly. Noe otevřel poklop a jedno zvíře po druhém opouštělo loď. Nakonec se do světa
očištěného od všeho zla vydali Noemovi synové s rodinami. Hned za nimi seskočily na suchou zemi
i Lež s Nespravedlností. Sotva byly z archy venku, daly se do práce, na které se před potopou
dohodly. Nejprve člověka zmámila svým skvělým šatem a pak mu odkryla svou strašnou tvář.
Člověk se lekl a ve strachu a okouzlen jejím šatem nechal se doprovodit Lží k Nespravedlnosti,
která si už věděla rady.
A tak se stalo, že ani potopa neodstranila ze země všechno zlo. Lež a Nespravedlnost na světě
zůstaly a lidé si začali opět ubližovat, zabíjeli se, okrádali se a žili životem, jak je známe dnes.

ATRIBUTY SVATÝCH A JEJICH VÝZNAM
Sv. Jan Nepomucký
16. května, svátek
Postavení: kněz, generální vikář, mučedník
Patron: kněţí, zpovědníků, lodníků, vzýván za mlčenlivost,
proti nebezpečí vody, za ochranu mostů.
Atributy: hvězdy kolem hlavy, jazyk, kotva, kříţ, klíč, palma
Pocházel z jihozápadních Čech. Ztělesnil v sobě ideál Boţích
tajemství a usiloval o mravní dokonalost. Hájil práva církve a její
svobodu proti zvůli krále Václava IV. a zakusil za to od něj
mnohá bezpráví. Kdyţ po velkém trýznění a mučení pro svou
věrnost povolání i mlčenlivost dodýchal, byl z Karlova mostu
vhozen do řeky Vltavy.
Chci napodobovat víru, která uschopňuje
přesvědčení vyznávat a dle něho žít. Budu
žít věrně ve svém povolání jako křesťan s
prosbou k Bohu o potřebnou sílu.
Sv. Zdislava z Lemberka
30.května, svátek
Postaveni: matka a dobroditelka lidu, ošetřovatelka nemocných
Patronka: rodin, českého národa, kongregace sester dominikánek
Atributy: kostel, erb lvice, vinná réva a břečtan
Přes svůj šlechtický stav byla ţenou prostého ţivota, dobroditelkou
chudých i nemocných. Snaţila se co nejvíce ztotoţnit s Kristem i
jako manţelka a matka čtyř dětí. Sjednocení s Kristem upevňovala
modlitbou, čtením Písma sv., o kterém rozjímala, účastí na mši
svaté a přijímáním svatých svátostí. Radostně snášela oběti kaţdého
dne a konala skutky kajícnosti. Zasvětila lemberská paní svůj ţivot
péči o chudé, nemocné a umírající. Spolu se svým muţem zakládala
špitály i svatostánky, aby nakonec sama podlehla pravděpodobně
zákeřné tuberkulóze.
V blízkém městě Jablonném založila se svým manželem Havlem
špitál, postavila chrám svatého Vavřince s klášterem pro
dominikány. V Turnově kostel a dominikánský klášter.


MODLITBA
Prosím Boha za odpuštění.
Vždyť bez té jeho převeliké lásky jsem v tomto světě nezajištěný a zcela ztracený.
Ježíši Kriste, Beránku Boží, dej ať mé srdce jenom tvojí lásce slouží.
Beránku Boží, ty který snímáš hříchy světa smiluj se nad námi.
Dej ať ta špína světa zmizí z nás, i ta co je pod námi.
Temnota, lež a prázdnota ubijí srdce, ba i ducha.
Beránku Boží, dej prosím ať Tvou láskou každé srdce zahoří.
Aˇi ke Tvým slovům není žádná duše hluchá.
Ať Tvoje sémě dál v nás klíčí.
Přestože všude kolem hadi syčí.
Ať se jednou to símě jako vzrostlý strom k Tobě do nebe vztýčí.
BOŽE DĚKUJI TI
Za vše dobré i zlé děkuju ti pane můj, Ježíši Kriste.
A prosím tě ať má láska k tobě ještě víc roste.
Vždyť ve tvém světle je všechno radostné, čisté, jasné a prosté.
Kéž mé srdce plevelem z tohoto světa nikdy nezaroste.
Bože odpusť mi prosím, tomu člověku zkaženému,v tomto světě
ztracenému, v srdci ospalému.
Vyznávám se z hříchů. A přijmi mě prosím k sobě.
Už se těším nazpět domů.
Vždyť ty odpouštíš tomu srdci pokornému a kajícímu.
Každému srdci lítostivému.
(Modlitbičky Honzy Wolfa)
* Mše svaté
a Májové poboţnosti
ve všední dny budou
v klášterním kostele
Nanebevzetí Panny Marie
23.května pojedeme na „Dětskou vikariátní
pouť“ do Lomce. Přestoţe pouť má název
„Dětská“ , je přístupná i dospělým a rodinám.
Čeká nás mnoho zajímavostí. V případě většího zájmu jsme ochotni vypravit i dva autobusy. Bliţší informace budou na vývěsní tabuli u
děkanského kostela sv. Petra a Pavla.
29.května pořádáme opět „NOC KOSTELŮ“.
Tentokrát otevřeme i hřbitovní kostel s. Jana
Křtitele s odborným výkladem Mgr. Romana
Vaňka. Vyšplháme si na věţ, Zazpívá nám
pěvecké těleso Prácheň. Neopomeneme
návštěvu děkanského kostela a sboru ČSH,
kde nás moţná čeká i malé audiovizuální
překvapení. Změna programu vyhraţena.
19.března 2015
byl jmenován papežem
Františkem
Mons. Vlastimil Kročil biskupem českobudějovické
diecéze. Přejeme mu k vedení diecéze hodně zdraví a
Boží požehnání. Zároveň chceme poděkovat za
dosavadní činnost na biskupském stolci Mons. Jiřímu
Paďourovi, který odstoupil ze zdravotních důvodů

Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail: [email protected]
Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 5 Kč, za kaţdý malý příspěvek vhozený do pokladničky u vchodu do
kostela předem děkujeme (není to povinné).
NEPRODEJNÉ