EJMH 5 (2010) 1, 127–30

127
ABSTRAKTY
CZECH ABSTRACTS
TSCHECHISCHE ZUSAMMENFASSUNGEN
–3
0
ABSTRAKTY
FRANK LASOGGA (s. 3)
M
H
5
(2
01
0)
1
,1
27
Duševní pečovatelé v Německé spolkové republice: V Německu od poloviny devadesátých
let se podílejí úrazoví duševní pečovatelé na péči těch osob, kteří se v důsledku nouzové situace ocitli v silně bezmocném stavu a potřebují psychologickou ambulantní péči. K takovým lidem v nouzi patří přímé oběti nouzové situace (havárie), dále pak zprostředkovaně postižení
jako např. příbuzní, očití svědkové a také viníci havárie. V rámci úkolů například havarijní duševní pečovatelé spolu s policií se účastní vyrozumění pozůstalých zesnulého nebo se starají
o rodiče, jejichž dítě náhle zahynulo. Péče o přímé či nepřímé oběti se ve většině případů
odehrává v bytech dotčených. Tento fakt vyžaduje obzvlášť citlivý přístup ze strany duševního
pečovatele, jednak proto, že je tam jako host, dále pak proto, že v této situaci musí na sebe vzít
i úlohu řízení. Velmi často jsou na pomoc povoláváni duševní pečovatelé v takových případech,
u kterých došlo k případu úmrtí nebo se jedná o umírajícího. K přivolání v nejvíce případech
dochází skrze centrální dispečink hasičů, ale na místo přijíždějící jednotka může i sama bezprostředně kontaktovat duševní pečovatele. Dnes jsou již také plnohodnotně vybudovány formy spolupráce duševních pečovatelů s jinými záchranářskými útvary, jako např. s policií či se
zdravotní záchrannou službou, a to přesto, že z různých důvodů, např. s ohledem na různorodou firemní kulturu, není to vždy zcela snadné. Práce úrazových duševních pečovatelů naráží
na těžkosti zvláště u větších havárií, kdy musí přinášet rozhodnutí s dalekosáhlými účinky
během velmi krátkého času a zčásti na základě velmi neúplných informací. Může se stát, že
oběti nehody jsou vystaveni velmi silné zátěži, při které je třeba umět rozlišit mezi fyzickými
bolestmi a duševním, psychologickým náporem, jako je např. ztráta sebekontroly. Následky
spoluvytváří i řada dalších faktorů, jako jsou např. biologické, sociografické a psychologické
veličiny, které mohou zatížení jak ulehčovat, tak i ještě více komplikovat. Výrazný vliv na následky mimořádných situací má i práce skupin poskytujících první pomoc a také chování duševních pečovatelů. Proto mohou být též reakce po havárii a její následky zcela rozličné. Péče
o oběti nehod sestává zpravidla z navázání kontaktu, jehož délka může však být velmi různorodá. Poté je v případě potřeby nezbytné dotyčného směřovat dál k odborníkům nebo k duchovnímu sboru. Prací úrazového duševního pečovatele je například i aktivace vnitřních a vnějších
zdrojů síly oběti nehody. Dále pak velmi důležitou roli hraje i psychická výchova přímých
i nepřímých obětí. Pro odvádění profesionálního výkonu je nezbytná kvalitní odborná průprava, která bude muset být i v budoucnu jednotná pro území celého státu. Kontrola kvality práce
úrazových duševních pečovatelů a vyhodnocování jejích výsledků je významným úkolem a je
také nezbytné jejich povinné zabudování do poplašných plánů.
EJ
Klíčová výrazy: úrazový duševní pečovatel, oběť nehody, zatížení, proměnné veličiny, důsledky, psychologická první pomoc, péče, úmrtí, spolupráce, zdroje, psychologická výchova, výcvik
EJMH 5, 2010
128
CZECH ABSTRACTS / TSCHECHISCHE ZUSAMMENFASSUNGEN
ANDREAS WITTRAHM (s. 25)
01
0)
1
,1
27
–3
0
Mentální hygiena v občanských organizacích: Občanské organizace a spolky jsou skupinami lidí založené svazky, které za účelem dosažení svých společných cílů vytvářejí struktury
a upravují pracovní proces související s cíly. Takové organizace nefungují ve vzduchoprázdnu:
realizace jejich cílů se snaží dosáhnout za daných vnějších podmínek a pomocí finančních a jiných zdrojů svých členů a spolupracovníků. Existuje ovšem riziko, že pod tlakem pozměněných vnějších podmínek jsou členové organizace konfrontováni při realizaci svých cílů s náročnými a zatěžujícími okolnostmi a v jejich důsledku onemocní. Studie na příkladu organizací,
pracujících v sociální oblasti, poukazuje na ty mechanismy, které ohrožují mentálně hygienický
stav jejich spolupracovníků, zvláště ve Střední Evropě, která je vystavěna změnám společenských rámcových poměrů. Zkoumá, které hodnoty, cíle a struktury neztrácejí ze zřetele
duševní zdraví spolupracovníků a zajišťují jejich aktivní ochranu. K tomu patří taková společenská etika, která činí cíle organizace průhlednými a která činí znovu a znovu předmětem
zkoumání cesty, vedoucí k dosažení těchto cílů i za proměňujících se vnějších podmínek. Dále
jsou pro organizace, citlivé na mentální hygienu, charakteristické takové struktury, které zatahují své spolupracovníky do procesu hledání nejlepších forem realizace svých cílů. Za třetí, organizace vybudovaná správně podle hledisek mentální hygieny, praktikuje takovou personální
rozvojovou strategii, která dokáže sladit schopnosti členů s nároky, kladenými na jednotlivé
úkoly a pozice. Nakonec k péči o mentální hygienu patří i kvalifikovaná příležitost jednotlivých členů k sebezkoumání, ať již v jejich aktuálních pozicích a pracovních úkolech, v pracovní skupině nebo v rámci celé organizace.
Klíčová výrazy: Burnout-syndrom, vyhoření, obraz budoucnosti, organizace, společenská etika,
rozvoj osobnosti, zdroje, duševní zdraví, sociální záležitosti, hodnoty, dobročinné organizace
TEODÓRA TOMCSÁNYI (s. 45)
M
H
5
(2
Antoine Vergote, zakládající osobnost empirického a psychoanalytického přístupu psychologie náboženství: Studie umožňuje nahlédnout pomocí sledování činnosti Antoine Vergoteho, trvající několik desetiletí a mající zásadní vliv na vývoj evropské psychologie náboženství, do této vědecké sféry, která dostala prozatím v důsledku dlouholeté izolace v maďarském
vědeckém povědomí jen minimální prostor. Skrze životní dílo Vergoteho, opírající se o široké
teoretické zázemí, a skrze jeho „školotvornou“ činnost s psychoanalytickým zaměřením, se
seznámíme s pestrými vědeckými metodami tohoto pionýra psychologie náboženství, vycházejícími z empirických výzkumů, s jeho predikcemi a s vědeckými výsledky, které dokázaly
integrovat přístupy několika disciplín. Vergote přistupoval k definicím, symbolům a rituálům
ze sféry, která vznikla sloučením praktických oblastí psychologie, teologie a nábožensky
orientované pedagogiky. Pro rozlišení zdravých a chorobných forem náboženství vypracoval
systém kritérií, zdůrazňoval však, že podmínkou úspěšného zásahu je odpovídající
připravenost odborníků. Vergoteho texty se považují za neopomenutelné pramenné práce pro
odbornou činnost na pomezí psychologie a teologie.
EJ
Klíčová výrazy: psychologie, teologie, psychologie náboženství, klinická psychologie náboženství, týmová práce, hranice kompetencí, psychoanalýza, empirické bádání, prezentace Boha,
sociokulturní vymezení
EJMH 5, 2010
129
ABSTRAKTY
HELENE YBRANDT & KERSTIN ARMELIUS (s. 59)
27
–3
0
Mentální hygiena, vlastní obraz a obraz vlastních rodičů pubertální mládeže: Byl proveden výzkum vztahů mezi vlastním obrazem, definovaným interpersonální teorií a strukturální analýzou sociálního chování (Structural Analysis of Social Behavior; SASB; Benjamin),
mezi obrazem vytvořeným o rodičích resp. mezi problémy internalizace a externalizace, určenými stupnicí na škále vlastního hodnocení mládeže podle Achenbacha (Youth Self-Report;
YSR). Vzorek tvořilo 199 klinicky dospívajících (92 chlapců a 107 děvčat) ve věku mezi 13
a 17 rokem. Regresivní analýzy prokázaly, že vzorce propojující mentálně hygienické problémy s vlastním obrazem resp. s obrazem vytvořeným o rodičích, jsou odlišné v případě chlapců
a děvčat. U děvčat se problémy internalizace daly odhadovat nejspíše na základě některých aspektů vlastního obrazu, zatímco u chlapců mnohem větší roli hrálo chování rodičů. Na problémy externalizace měly u děvčat významný vliv výčitky vůči sobě, podprůměrně silná spokojenost sama se sebou a vzor rodičovského provinění, zatímco u chlapců hrály významnou roli
zanedbávání se, nízká autonomie vlastního já a vzor nejisté rodičovské lásky. Výsledky osvětlují, že zranitelnost děvčat a chlapců představuje rozličný rizikový faktor z hlediska problémů
mentální hygieny.
01
0)
1
,1
Klíčová výrazy: pubertální věk, mentální hygiena, obraz vlastního já, obraz vytvořený o rodičích, SASB, YSR
PÉTER TÖRÖK, ISTVÁN NAGY & MÁTÉ JOÓB (s. 77)
EJ
M
H
5
(2
Charitativní činnost maďarských historických křesťanských církví v době komunizmu
a její vliv na církevní charitativní činnost v postkomunistické éře, 1. část: Dvoudílná studie analyzuje charitativní činnost maďarských historických křesťanských církví v době komunizmu nejen z investigativního a popisného pohledu, nýbrž i s výhledem na otázku míry vlivu
této činnosti na postkomunistickou církevní charitativní činnost. To nezbytně vyžaduje také
krátkou charakteristiku otázky, jakého druhu a jakého rozsahu byla charitativní činnost katolické, kalvinistické a evangelické církve před převzetím moci komunisty. Podstatná část církevních sociálních zařízení se v letech po druhé světové válce ocitla pod státní správou, jejich noví
zaměstnanci své úkoly vnímali pouze jako příležitost k výdělku a postrádali pocit závazku vůči
své službě. Je zřetelné, jak se politika státního socialismu snažila charitu a diakonii využívat ke
svému záměru utlumení církevního a duchovního života. Tomuto cíli sloužila opatření, na jejichž základě mohly v církevních rukách zůstávat pouze takové instituce, kde nebyl vůbec žádný nebo jen zcela nepatrný prostor k misijní činnosti. Partnery státní moci se stávali i ti církevní vůdcové, kteří se přizpůsobením se oficiálním požadavkům pokoušeli zajistit své přežití.
Krokem vpřed bylo, když špatně placené pracovní pozice ve státem provozovaných sociálních
zařízeních, představující těžkou práci a vyžadující vnitřní angažovanost, byly naplněny školenými a vhodnými pracovními silami na základě církevních doporučení a nominací. V éře diktatury byla farní a kongregační charitativní činnost výrazně utlumena. U všech tří církví lze vypozorovat snahu, aby v obnovené charitativní činnosti po pádu diktátorského režimu, kterou
nutně musel zasáhnout proces institucionalizace, zůstal zachován duchovní a charizmatický
aspekt. Analýza představuje také několik příkladů, které upozorňují na nástrahy udržování
kontaktů s postkomunistickým státem. První část studie představuje možnosti činnosti služeb,
napojených na protestantské církve, odděleně v případě kalvinistické a evangelické církve. DruEJMH 5, 2010
130
CZECH ABSTRACTS / TSCHECHISCHE ZUSAMMENFASSUNGEN
há část přináší charakteristiku podmínek existence katolické charity v letech diktatury, vypracovanou podle stejných kritérií včetně výhledu na poměry éry před 2. světovou válkou resp.
změněné příležitosti doby po změně režimu v roce 1989.
Klíčová výrazy: diakonie, Maďarsko, komunizmus, státní socialismu, diktatura, dějiny, přehled,
pomocné povolání, institucionalizace, místní aktivity, vztahy církve a státu
–3
0
SIAMAK KHODARAHIMI (s. 99)
(2
01
0)
1
,1
27
Souvislosti náchylnosti k psychopatické deviaci a psychopatologie ve vzorku dospívající
mládeže a mladých lidí z Iránu: pohlavní rozdíly a prediktory: Předložená studie zkoumá
souvislosti psychopatické deviace a psychopatologie respektive jejich případné pohlavní odlišnosti na vzorku íránské mládeže a dospívajících. Vzorek je tvořen 106 náhodně ve městě
Eghlid v provincii Fars vybranými dospívajícími (55 děvčat a 51 chlapců), resp. 94 mladými
lidmi (45 žen a 49 mužů). Na základě evoluční psychopatologie a související odborné literatury jsme se domnívali, že může existovat souvislost mezi psychopatologií a náchylností k psychopatické deviaci v okruhu dospívajících a mladých lidí. Při výzkumu se používal jeden demografický dotazník, 4. škála osobnostního testu Minnesota Multiphasic Personality Inventory
– 2 (MMPI-2) respektive škála Symptom Check List 90 Revised (SCL–90–R). Podle vyhodnocení lze prokázat lineární souvislost mezi náchylností k psychopatické deviaci a psychopatologickými ukazateli v případě dospívajících a mladých lidí. Lze rozeznat signifikantní pozitivní
korelační součinitele mezi náchylností k psychopatické deviaci a psychopatologickými ukazateli,
jako jsou např. somatizace, nutkavost, úzkost, interpersonální citlivost, agrese, fobie, paranoia,
psychóza, atypické faktory a dále celá škála SCL–90–R. Současně je třeba zvláště zdůraznit
jakožto nový výsledek na poli takového výzkumu signifikantní korelaci mezi náchylností
k psychopatické deviaci a somatizací respektive fobií v určitém smyslu. V průběhu variantní
analýzy s vícero proměnnými, kde nezávislými proměnnými jsou pohlaví, věková skupina a interakce pohlaví-věk a závislými proměnnými jsou náchylnost k psychopatické deviaci a psychopatologické ukazatele, se jednoznačně prokázalo, že tyto činitele z pohledu závislých proměnných nehrají významnější roli. Nakonec vícenásobná regresivní analýza prokázala, že
náchylnost k psychopatické deviaci lze předpovídat u děvčat na základě paranoidních představ,
u chlapců na základě somatizace a agrese, u vzorku dospívajících na základě somatizace,
u vzorku mladých lidí na základě deprese respektive v celém vzorku na základě somatizace.
EJ
M
H
5
Klíčová výrazy: psychopatie, somatizace, nutkavost, úzkost, interpersonální citlivost, agrese,
fobie, paranoia, psychóza, dospívající, mladí lidé.
EJMH 5, 2010