Obsah - ke stažení

Narození:
Jakub Procházka
Šárka Trojanová
Tamara Sedláčková
Johana Penzová
Astrid Marázová
Úmrtí:
Martin Vostal
Růžena Pleschingerová
Lubomír Krechler
Lubomír Michálek
Zdeněk Bulant
Připravila Libuše Smejkalová
Zamyšlení
Kamila Bártlová-Lampířová
Za potůčkem ve stráni
tam co se slunce sklání
babička moje měla pohádkový les
borovičky a smrčky rostou tam i dnes
Byla jsem ještě malinká
když se mnou moje maminka
chodila v ten zapomenutý svět
Kolik že tomu už je právě let
Toho dne když maminka vrátila se domů
v náruči jak dítě nesla jeden z těch stromů
jiný však určila mu osud
ten stromek smrk roste zde dosud
Není už jak býval les jeho domovem
Do výše zvedá se nad mým rodným domem
A potom když čas pohnul časem
šla se rozloučit s naším lesem
Byl to poslední její podzim
Dnes už to vím – dnes už to vím
Kdo má to štěstí vidět jak roste strom
než se naděje větší už je než on
Při každém pohledu v jeho kráse
to na mne maminka usmívá se…
1
Úvodník
Vážení čtenáři,
horké léto je za námi, s jeho koncem
dokonce i zapršelo, takže se příroda pomalu
začíná vzpamatovávat. Doufejme, že se po
několika letech dočkáme i pořádné zimy se
spoustou sněhu, který zavlaží pole a louky,
především ale doplní podzemní zásoby vody.
Předtím nás ale ještě čeká podzim, který
zbarví koruny stromů do žluta, oranžova či
červena, aby prozářil zachmuřené dny plné
mlhy a plískanic. A když bude venku hodně
škaredě, bude lepší nevycházet a raději si
v teple domova přečíst Zpravodaj.
Letošní léto si nezaslouží přívlastek
„horké“ jen díky počasí, ale především kvůli
mezinárodnímu dění. Tématem, které plnilo
televizní obrazovky, stránky novin i diskuze
většiny občanů, se stala obrovská uprchlická
vlna z Afriky a Středního východu. Během
několika měsíců zaplavilo Evropu 600 – 800
tisíc uprchlíků (odhady se různí, protože
neexistuje úplná evidence), další statisíce jsou
připraveny vyrazit na cestu z Turecka či
Libye. Situace, jakou jsme si ještě před rokem
vůbec neuměli představit, odkryla v plné
nahotě nedostatky evropské politiky, systému
veřejné správy a v podstatě vůbec fungování
naší společnosti.
Více než půl roku trvalo, než se dokázala
Evropská komise s národními vládami
shodnout na tom, že je potřeba chránit hranice
Unie – vybudovat zde záchytné tábory a již v
nich začít posuzovat, zda mají uprchlíci nárok
na azyl, přičemž ty ekonomické ihned začít
vracet do jejich zemí. Toto ale mělo fungovat
od začátku krize, protože již před deseti lety
zřídila komise agenturu Frontex ke společné
ochraně hranic. Bohužel dodnes nemá jasně
vymezené kompetence ve vztahu k národním
pohraničníkům, nemá dostatek lidí, techniky,
ani finančních prostředků. Ochrana hranic tak
zůstala jen na jižních zemích, které mají
ekonomické problémy a situaci logicky
nezvládají. Komise a ekonomicky silné země
místo urychlené pomoci blahosklonně
zavíraly oči nad porušováním pravidel
schengenského prostoru a naopak zvaly do
Evropy všechny uprchlíky. A k tomu
kritizovaly Maďarsko, jedinou zemi, která se
řídila pravidly EU pro vstup do
schengenského prostoru. Až v září konečně
všichni pochopili, že je opravdu nutné
migrační vlnu zastavit, rozdělit na lidi
prchající před válkou, kteří získají azyl, a na
ekonomické migranty, kteří jen chtějí
využívat štědrý sociální systém.
Co vidím jako největší problém
uprchlické krize je to, že se řeší následky, ale
nikdo se nezamýšlí nad příčinami, nehledá
cesty k jejich odstranění. Jistě je pro přední
evropské politiky těžké si přiznat, že mají svůj
podíl na rozvratu Libye, když podpořili
svržení Muammara Kaddafího, ale neměli
připravený plán „na potom“. Západ se nejen
nepoučil ze stejné situace v Iráku, ale naopak
přispěl k rozvrácení další země regionu –
Sýrie a tím nepřímo ke vzniku Islámského
státu. Následkem toho se valí do Evropy
statisíce Syřanů prchající před válkou přes
Balkán a další statisíce Afričanů přepravují
pašeráci z pobřeží nefungujícího státu Libye
přes Středozemní moře. Jistě, Saddám Husajn,
Kaddáfí nebo Asad byli a jsou diktátoři,
jejichž režimy nebyly demokratické. Ale
otázkou je, zda je v těchto zemích vůbec
možná demokracie západního stylu. Předtím
to byly sekulární státy s funkční státní
správou, školstvím, zdravotnictvím, lidé se
v nich měli na poměry regionu relativně
dobře. Nyní tam nefunguje takřka nic. Někde
mají několik „vlád“ (protože výsledky voleb
poražení neuznávají) bojujících mezi sebou
navzájem, všude roste islámský radikalismus,
genocida náboženských menšin, terorismus
s bombovými
útoky,
ekonomika
je
rozvrácená, šíří se nemoci… Nemůžeme se
divit těm lidem, kteří z takových podmínek
prchají. Musíme se ale divit tomu, že místo
toho, aby se Evropa snažila tento stav změnit
a pomohla jim žít lépe ve vlastní zemi, raději
je všechny zve sem. Co jim může nabídnout?
Práci? V situaci, kdy je v Evropě více než 20
milionů nezaměstnaných, kdy většina
imigrantů neumí jazyk, nemá vzdělání? Nebo
jen sociální dávky, které povedou k životu na
okraji společnosti, frustraci a následné
radikalizaci tak, jak to již dnes vidíme
v Británii nebo Francii?
2
To je další slabina naší společnosti, k níž
jsme došli za posledních několik desetiletí –
zavírání očí před realitou, chybějící odvaha
nazývat věci pravými jmény, politická
korektnost. Evropa si nedokáže přiznat, že
koncept multikulturalismu neuspěl, protože
část imigrantů (především právě z islámských
zemí) nemá zájem se integrovat. Chtějí si
zachovat své náboženství, své zvyky a od
státu brát peníze. A státní správa místo toho,
aby trvala na tom, že zákony platí pro
všechny, jim ustupuje. Logicky potom
požadavky rostou – aby se ve školách
nekonaly vánoční besídky, protože to uráží
muslimské děti, aby lidé nevenčili psy,
protože jsou nečistí, aby ženy nechodily
v minisukních, aby se v učebnicích nepsalo
o holocaustu či dokonce aby v muslimských
čtvrtích neplatily zákony té které země, ale
právo šaría. Opravdu někdo věří tomu, že
tohle je obohacení naší civilizace, že tohle je
ta pestrá multikulturní společnost? Snad
jedině některé neziskovky, které žijí z peněz
daňových
poplatníků
na
začleňování
imigrantů.
Západní společnost se o otázku migrantů
zásadně dělí, přičemž převládají – alespoň
mediálně to tak vypadá – dva v podstatě
extrémní názory. Jeden tvrdí, že musíme jako
humánní společenství přijmout všechny,
postarat se o ně, mít pochopení pro jejich
zvyky a přizpůsobit se jim. Druhý naopak říká
nepřijímat žádné migranty, ani ty z válečných
oblastí, vracet je zpátky do zemí původu nebo
dokonce lodě rovnou potápět. V diskuzích
prakticky chybí střední cesta – pomáhat lidem
prchajícím před válečnými hrůzami, ovšem
nejlépe v jejich regionu, a pokud část z nich
přijímat do Evropy, tak to podmínit
respektováním našich „pravidel“. To znamená
respektování toho, že jsme sekulární
společnost, že náboženství je věcí každého
člověka a nesmí se vnucovat, že ženy mají
stejná práva jako muži, že každý musí
dodržovat zákony země, ve které žije. Tak
jako při získávání občanství v USA musí
žadatel prokázat znalost ústavy a přísahat na
ni, tak by měl každý azylant podepsat souhlas
s těmito podmínkami. Dodržuješ-li je, můžeš
tady žít. Porušíš-li je, potom půjdeš zpátky
bez ohledu na to, jaká je situace ve tvé rodné
zemi. Jedině jasná pravidla a důraz na jejich
dodržování mohou zajistit pokračování
Evropy tak, jak ji známe, tedy otevřenou,
solidární, demokratickou. V opačném případě
jsou dvě možnosti – buď se za pár desetiletí
staneme muslimským chalífátem, nebo se
objeví silná osobnost a vyřeší problémy
„ohněm a mečem“. To ale již nebude mít
s demokracií nic společného…
Smutné je, že podobně jako Evropská
unie funguje i naše země. Také u nás se
mnohdy bojíme nahlas označit věci tak, jak si
je myslíme, také u nás často vítězí byrokracie
nad zdravým rozumem, také u nás státní
správa věci mnohdy spíš komplikuje, než řeší.
Úředníci na ministerstvech se zabývají
prkotinami, „buzerují“ podnikatele, občany
i města a obce, ale to, co by mělo být jejich
prací, tedy příprava dlouhodobých strategií
rozvoje České republiky, to v mnoha
oblastech chybí. Stále více jsem přesvědčený
o tom, že je potřeba změnit systém veřejné
správy, dát podstatně větší pravomoci „dolů“,
kde známe problémy a víme, jak je řešit.
Zrušit většinu dotací a peníze z nich převést
do rozpočtového určení daní, ať si každá obec
sama rozhodne, co je její prioritou. Potom
nebudeme mít problém s vracením desítek
nevyčerpaných miliard do Bruselu, protože
o část dotací prostě nebyl zájem. Nebudou se
stavět mnohdy nesmyslné a megalomanské
projekty rozhleden, aquaparků apod., protože
na ně byla dotace, zatímco jsou ve špatném
stavu kanalizace, silnice a další zásadní
infrastruktury, na které už bohužel nezbylo.
Stále slyšíme, že je ve veřejném prostoru
málo peněz kvůli korupci, a tak proti ní
bojujeme např. zákonem o veřejných
zakázkách. Jenže nastavení, kdy jediným
kritériem je nejnižší cena, bylo špatné. Ani
doma nekupujeme to nejlevnější, ale to, co má
nejlepší poměr ceny a hodnoty. Mnoho obcí
má zkušenosti s tím, že co ušetřili při stavbě,
následně zaplatili dvakrát při opravách kvůli
špatné kvalitě práce vítězné firmy. To se snad
nyní s novelou zákona zlepší, ale osobně si
myslím, že problém nedostatku financí je
jinde – v naší mnohdy šílené legislativě, ve
snaze pokrýt úplně všechna potenciální rizika,
akceptovat všechny požadavky. Z mnohdy
jednoduché stavby, která by se před dvaceti
lety připravila a postavila za pár měsíců, se
dnes stává nejprve velký administrativní boj
3
vedený někdy i roky a potom projekt, který
kvůli všem možným požadavkům všech
možných institucí stojí třikrát tolik. Nebo
v horším případě nakonec zjistíte, že se vůbec
stavět nebude, protože prostě nelze dát
vzájemně do souladu všechny podmínky.
Bohužel to vidíme i v Okříškách. Jedním
z příkladů je již mnohokrát diskutovaný
chodník do Cihelny, jehož příprava již trvá
neskutečné tři roky. Aktuálně řešíme náklady
na překládky sítí pro rekonstrukci parkoviště
před správní budovou ZD. Jednoduché není
splnit všechny požadavky u projektů
rekonstrukce komunikací v okolí škol nebo
bezbariérových chodníků. Někdy si člověk
opravdu připadá jako v Potěmkinově vesnici.
Ale musíme zatnout zuby, obrnit se
trpělivostí, překonat potíže a dotáhnout
projekty do vítězného konce. Všechny
chmury a deprese potom zažene radost
z hotového díla a spokojenost občanů.
S blížícím se koncem roku začínají
přípravy nového rozpočtu a programu
výstavby. Hospodaření městyse je v dobré
kondici, a proto i na příští rok bude relativně
dostatek peněz na investice. Z toho důvodu,
že potřeb je hodně a všechny najednou
samozřejmě splnit nezvládneme, bychom byli
rádi, abyste o tom, co se bude dělat, více
rozhodovali i vy občané, proto chceme zkusit
novinku – participativní rozpočtování. Jde
o metodu odzkoušenou nejen v zahraničí, ale
i v některých českých městech, spočívá v tom,
že zastupitelstvo vyčlení část finančních
prostředků z rozpočtu a veřejnost hlasováním
vybere, na co budou peníze použité.
O konkrétní podobě ještě budeme diskutovat,
příležitost k tomu bude např. při Fóru
Zdravého městyse. Osobně vidím jako
priority pro příští rok stavbu již zmíněného
chodníku do Cihelny, projekt rekultivace
zeleně, rekonstrukci prostranství před Bílým
domem, I. etapu úprav chodníků a silnic
v okolí školy. S možností získání dotací
souvisí rekonstrukce kanalizace a ČOV stejně
jako bývalého úřadu městyse, zpracování
analýzy rizik bývalé skládky průmyslových
odpadů, obnova křížků a kapliček a uvidíme,
jaké potřeby budou mít školy. Samozřejmě
nesmím
zapomenout
na
jednu
z nejdůležitějších akcí – zahájení rekonstrukce
bývalé hasičské zbrojnice na kulturní dům.
Na posledním zasedání zastupitelstva při
debatě nad variantami dostavby malého sálu
na místě garáží mě dost překvapila
připomínka, že bychom měli nejprve otevřít
diskuzi o tom, zda pro kulturní účely využívat
hasičárnu nebo sokolovnu. Tato diskuze přece
proběhla již před dvěma lety, kdy se
zvažovalo odkoupení sokolovny od TJ Sokol,
k čemuž však nedošlo a na základě toho padlo
rozhodnutí postavit novou hasičskou zbrojnici
a starou zrekonstruovat na kulturní dům.
Stejně tak mě mrzí zpochybňování názorů
veřejnosti v anketách k této věci. Jistě,
můžeme ještě dále jednat s projektantem,
můžeme se setkat se spolky a doplnit jejich
připomínky, ale každá diskuze by měla
směřovat k nějakému cíli v dohledném čase.
Je jasné, že žádný projekt nebude dokonalý,
nikdy nevychytáme všechny možnosti.
Každý, kdo postavil rodinný dům, ví, že už po
roce by některé věci změnil, protože se prostě
na některé nedostatky přijde až při provozu.
A stejné to bude u kulturního domu, zvláště
když víme, že se i oblast kultury vyvíjí,
objevují se nové trendy a jiné zanikají a podle
toho se mění i požadavky na zázemí. Takže
pojďme se sejít, prodiskutujme návrhy,
výsledek předejme projektantovi k doplnění
studie tak, aby byla do konce roku hotová
a on mohl začít zpracovávat vlastní
projektovou dokumentaci. Protože jinak se
nám může stát, že budeme diskutovat ještě za
pět let a na plese se stále budeme bát, jestli se
někde neušpiníme nebo si neponičíme šaty
o staré stoly či židle.
Již tradičním tématem interpelací na
zastupitelstvu bylo třídění odpadů, konkrétně
kovy. Přestože náš systém nabízí dvě místa,
kde mohou občané kovový odpad odložit, což
splňuje požadavky zákona a navíc je to
poměrně nadstandartní stav ve srovnání
s jinými obcemi nebo i městy, stále jsme
kritizovaní, že nechceme nakoupit kontejnery
na kovy nebo tašky do domácností. Ne,
opravdu nechceme, protože kontejnery by
znamenaly výrazné zvýšení nákladů na
systém odpadového hospodaření a ve svém
důsledku by vedly ke zdražení poplatku za
odpady, o tašky na kovový odpad ani není
mezi občany zájem. Naposled nám byly za
příklad dávané České dráhy, které na
nádražích rozmisťují boxy pro třídění odpadů
4
včetně kovů. Už ale nezaznělo, že jde
o projekt financovaný z evropských peněz a
za 24,6 milionů korun, kdy se pořídí 1 855
boxů – docela drahý špás. Ale protože našim
cílem je co nejlepší třídění odpadů,
připravujeme projekt komplexní modernizace
systému, abychom měli co nejlepší podklady,
zeptáme se občanů na jejich názory
a připomínky v anketě koncem roku.
Zařadíme do ní i dotazy na kontejnery a tašky
na kovový odpad, pokud o ně veřejnost
projeví vážný zájem, pořídíme je. Jen mám
obavu, aby to nedopadlo jako v jedné obci
s bioodpadem. Jak říká její starosta (zároveň
dlouholetý předseda Spolku pro obnovu
venkova): „Na dědině je normální, že se třídí
odpad. To se dělalo vždycky a nebyly k tomu
potřeba žádné vyhlášky. Biologické odpady
sežrala domácí zvířata nebo se daly na
kompost. Bioodpady z obce vyvážíme na
silážní plato, kde se pomocí kalifornských
žížal přeměňují na krásný kompost. Ale ono
to nestačí. Přišla vyhláška, která nařizuje, že
musíme mít ještě místo, kde budeme vybírat
bioodpad od občanů. Tak jsem jeden
kontejner pořídil, ale jsou to vyhozené peníze,
protože do něj nikdo nic nedává.“ A tím se tak
nějak vracíme k tématu předpisů pro předpisy
a chybějícího zdravého rozumu.
Během interpelací jsme si vyslechli
i kritiku na minulé číslo zpravodaje,
respektive na vložený leták, na kterém jsme
uvedli některá fakta k odpovědím pana
MVDr. Komárka na anketní otázky. Musím
uznat, že kritika byla oprávněná vůči způsobu
zveřejnění. Za uvedenými fakty si stojíme,
jsou pravdivá a veřejnost by je měla znát. Ale
použitá forma letáku vloženého do časopisu
byla nešťastná, protože zvýhodňuje radnici
vůči opozici. Proto se za sebe i za radu
městyse omlouvám panu MVDr. Komárkovi
a vám čtenářům za nevhodnou prezentaci naší
reakce, která se již nebude opakovat.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem
občanům Okříšek za toleranci a trpělivost při
realizaci některých letošních stavebních akcí,
které je omezovaly. Především se jedná
o výstavbu parkoviště před zdravotním
střediskem a dále o rekonstrukci hřbitovní zdi.
U té se zároveň Technické služby omlouvají
za ušpinění některých pomníků během
stavebních prací, nyní si již hroby přikrývají,
aby vše bylo v pořádku. Věřím, že nové
dlážděné parkoviště i mnohem kulturnější
vzhled hřbitova za trochu omezení stály.
Zdeněk Ryšavý, starosta
Zprávy z radnice
VI. zasedání zastupitelstva městyse Okříšky - 17. září 2015
Starosta stručně shrnul hlavní záležitosti, kterými se rada v uplynulém období zabývala.
Především to byly stavební akce – výstavba parkoviště v centru Okříšek, rekonstrukce podlah
v obou školách, začátek rekonstrukce hřbitovní zdi a bývalé čekárny, zatrubnění potoka pod
ulicí V Zahradách. Častým tématem byla skládka průmyslových odpadů, kde proběhly nové
vrty a pokračování přípravy dopravního řešení. Z nových akcí probíhala příprava projektů
dalších chodníků a parkovišť, dále žádostí o drobné dotační tituly a majetkové záležitosti. Díky
elektronické aukci se podařilo snížit ceny el. energie o 18% a zemního plynu o 17,5%, což
znamená úspory městyse cca 106 tisíc korun a TS 93 tisíc korun, jednáním s O2 jsme dosáhli
nové smlouvy se slevou 16%, tj. cca 8 tisíc korun. Bohužel jsou i negativní, kterými jsou např.
vandalské ničení majetku v srpnu nebo nekonečný boj s podomními prodejci. Komisi
společenského života a místním spolkům patří poděkování za řadu akcí, díky nimž Okříšky žily
i o prázdninách.
Pan Hospůdka přednesl zprávu o činnosti finančního výboru.
Zprávu o činnosti Technických služeb přednesl pan místostarosta Příhoda.
Technické služby provedly přípravu techniky před zimou, a protože byla mírná, věnovaly
se dalším činnostem – oprava bytu, likvidace plotu okolo skládky, půda na DChB, dále
provedly opravu nádrže ve Staré osadě a natřely zábradlí, upravily chodník za prodejnou Albert
5
na bezbariérový, výsadbu květinových louček, zahájily opravy na hřbitově, potom se přesunuly
na rekonstrukci čekárny na autobusovém nádraží. V létě se podílely na likvidaci šaten ve škole
a pokládaly dlažbu v mateřské školce. Potom to byla řada drobných věcí jako úpravy terénu,
nátěry laviček, zábradlí, opravy výtluků a další drobné opravy. Došlo také k rozdělení
pracovníků tak, aby měli v kompetenci jednotlivé úseky činnosti, pan Doležal byl na ½ úvazku
přesunutý na pečovatelskou službu, nyní si dělá kurz, abychom měli vyřešenou zastupitelnost.
Vzhledem k tomu, že TS jsou ve ztrátě z minulých období, zabývali jsme se ekonomikou,
přepočítali jsme ceník služeb, který byl podhodnocený, ceny se zvedly, na zájem o služby to
nemělo vliv. Z analýzy vyšlo, že dovoz písku je ztrátový, takže se prodal vlek za stejné peníze,
jako byl koupený. Písek nám vozí K-stav, vychází to ekonomicky lépe a není tak zatěžovaná
LIAZka. Hospodaření vychází kladně a chceme začít odmazávat staré dluhy. Nebude to za
jeden rok, víte, že dluhy jsou vysoké, takže vše postupně. Na kompostárnu se zakoupila bouda
na techniku, nakoupilo se i nářadí na stavební činnosti, kterých přibývá. S tím souvisí i návrh na
nákup topírny pro jejich zázemí. Zvažovalo se vybudování garáží a sociálního zázemí na
Tanholcu, pan Rojka přišel s nápadem koupit topírnu – to se již dříve probíralo, ale nebyl ze
strany TS zájem. Kdyby se koupila, mohla by se postupně opravovat. Pan Kuthan z K-stavu
posoudil technický stav jako dobrý, krovy bez problémů, plech na střeše potřebuje natřít, ale
jinak je také v pořádku. Vlhkost od cesty je řešitelná, místnosti jsou vyhovující, mohou si je
Technické služby samy zrekonstruovat, takže navrhujeme odkoupení objektu.
Zastupitelstvo městyse schválilo:
Udělení ceny městyse „Za přínos pro rozvoj Okříšek“ za rok 2015 panu Jaroslavovi
Bulantovi in memoriam.
Zastupitelstvo městyse vzalo na vědomí:
Informaci o připravovaných variantách rekonstrukce kulturního domu a ukládá radě
městyse uspořádat setkání členů zastupitelstva se spolky a připravit návrh řešení do příštího
zasedání zastupitelstva.
Další podrobnosti ze zastupitelstva jsou k dispozici na stránkách http://www.okrisky.cz/.
K. Dokulil
Kalendář Okříšek na rok 2016
Stolní kalendář Okříšek vyšel poprvé v roce 2014, zájem byl tehdy veliký a náklad se
musel dotiskovat. Naopak u toho dalšího, tedy na rok 2015, nám několik desítek kalendářů
zůstalo neprodaných. Co bylo možnou příčinou, nám ukazují odpovědi z ankety, v níž by si
66,3 % respondentů přálo stolní kalendář s historickými a současnými fotografiemi, které
porovnávají vždy jedno místo v Okříškách – právě tak, jako to bylo v kalendáři na rok 2014.
Celkově si pouze 13,7 % hlasujících kalendář nechce koupit, 10,5% by dalo přednost kalendáři
nástěnnému, zbytek hlasoval pro kalendář stolní (75,8%) a z nich potom již zmíněná většina pro
verzi porovnávající starou a současnou fotografii. Opět si tak budete moci během roku
připomenout, jak vypadaly Okříšky v minulých desetiletích (v některých případech dokonce
před 100 lety) a jak se od té doby změnily, nebo naopak v některých případech takřka
nezměnily.
V těchto dnech začíná grafická příprava kalendáře „Okříšky 2016 – Měnící se tvář
městyse“, fotografie z historických archivů vybral a nové tradičně nafotil pan Karel Dokulil.
Grafické zpracování a následný tisk opět zajistí firma Jakub Es z Polné do konce listopadu.
Kalendář si tak budete moci koupit na adventním jarmarku třeba jako originální dárek pod
stromeček. Cena bude 60,- Kč. Budeme rádi, když si ho objednáte dopředu, abychom mohli
správně stanovit výši nákladu. Učinit tak můžete formou závazné objednávky prostřednictvím
6
e-mailu zaslaného na adresu [email protected], SMS zprávou na telefonní číslo 724 287 708
nebo osobně na úřadu městyse. Objednávky jsou závazné!
V. Jůzová
Květinové loučky
Zlepšování stavu veřejných prostranství
je občany velmi kvitováno, k lepšímu vzhledu
městyse přispívá údržba zelených ploch,
výsadba stromů, opravy chodníků, nový
mobiliář a letos poprvé také květinové loučky.
Jedna vznikla na místě trávníku naproti staré
hasičské zbrojnici, druhá menší na ostrůvku
před požární nádrží v parku. Jak už to bývá,
když se něco dělá poprvé, naše Technické
služby se teprve učily a postupovaly tak
trochu metodou pokusu a omylu. Nicméně
výsledek nakonec stál za to a rozkvetlé loučky
se líbily místním i přespolním. Tím, že je
v osevní směsi zastoupeno 13 druhů květin, se
střídaly na obou plochách pestré barvy od
června a ještě nyní jsou stále krásné, jak je
vidět na fotografiích. Občané loučky nejen
obdivovali a chválili, ale také se zajímali, zda
neplánujeme na příští rok další. Původně se
jednalo o pokus, zda se vůbec výsev ujme
a co z něj vzejde, výsledek je ještě lepší, než
jsme doufali. Proto chceme i my pokračovat
v tomto trendu, který jednak oživí veřejná
prostranství a roztříští velké zelené plochy,
jednak ušetří náklady Technických služeb na
sečení trávy.
Stromy nám pomáhají – pojďme jim to vrátit!
Stromy rostou všude kolem nás a mají
pro nás přínos: snižují množství oxidu
uhličitého v ovzduší (ne nadarmo se lesům
říká zelené plíce planety), dávají nám ovoce,
samozřejmě také dřevo pro řadu výrobků,
zdobí veřejná prostranství, aleje okolo silnic
nás chrání před prašností a zplodinami
z výfuků. Někdy nás ale také obtěžují
popadaným ovocem a listím či dokonce
ohrožují pádem ulomených větví nebo
celého stromu.
Stromy na veřejných prostranstvích jsou
majetkem městyse, vlastnictví ale znamená
také odpovědnost za stav stromů. Proto se je
snažíme udržovat, občas provést ozdravné
řezy a v nejhorším případě musíme staré
nemocné stromy pokácet. Na druhé straně
zase nové stromy vysazujeme, aby jejich
počet v Okříškách neklesal, a tak jich naopak
spíše přibývalo. Vše se to ale děje tak trochu
na amatérské úrovni. Na to, abychom platili
zahradníka specialistu, zase není rozsah
zeleně tak velký, takže zadáváme pouze
některé odborné práce, jako jsou třeba
prořezávky vzrostlých stromů.
Nyní se naskytla příležitost provést
kompletní revitalizaci stromů v obecním
majetku s podporou evropských fondů.
Projekt připravila specializovaná firma, která
nejprve provedla dendrologický průzkum
stromů, zhodnotila jejich stav a následně
navrhla
jejich
ošetření,
v některých
případech skácení a samozřejmě také
náhradní výsadbu. Dendrologický průzkum
probíhal na jaře, pracovnice firmy posoudily
stav 449 stromů, 65 skupin dřevin a 52
samostatných keřů. Zjistily přitom, že
nejčastějším stromem v intravilánu Okříšek
je lípa (107 kusů), následuje bříza (51 kusů)
a javor mléč (40 kusů). Na základě
průzkumu doporučily pokácení 75 stromů,
7 skupin dřevin a 13 keřů kvůli špatnému
zdravotnímu stavu, u dalších 214 dřevin jsou
navrženy různé stupně ošetření. Nová
výsadba bude provedená v rozsahu 117
stromů, 12 samostatných keřů a 1731 keřů
ve skupinách. Součástí projektu bude také
7
následná péče o novou výsadbu po dobu pěti
let.
Žádost o dotaci podáme v nejbližších
dnech, pokud se nám ji podaří získat,
proběhne realizace projektu v letech 2016 –
2017. Jednalo by se pravděpodobně
o největší akci v oblasti údržby zeleně
v historii Okříšek, naše stromy si ji ale určitě
zaslouží. Tak nám prosím držte palce,
abychom byli úspěšní.
Zdeněk Ryšavý, starosta
Otázky pro nově zvolené zastupitel
Je třičtvrtě roku po volbách a ty jsi v nové funkci zastupitele.
1. Co tě na této práci za tu dobu nejvíce zaujalo?
2. Na co ses zaměřil, pracuješ v nějaké komisi, co bys chtěl v budoucnu vylepšit?
3. Jak hodnotíš atmosféru a vzájemné vztahy v zastupitelstvu?
Rosťa Bacher
1. Zaujala mě možnost dostat se k informacím a celkovému dění v Okříškách.
V zastupitelstvu jsem nováček, proto mě samotného překvapuje, kolik různých věcí se musí na
jednáních rady nebo zastupitelstva projednat. Jsem rád, že můžu být u toho, když se o něčem
rozhoduje. Začátek nebyl úplně jednoduchý, ale postupně se s problematikou seznamuji a snažím
se plnit úkoly zastupitelstva.
2. Byl jsem zvolen předsedou kontrolního výboru. Na začátku roku jsem hodně spolupracoval
se členem finančního výboru, panem MVDr. Komárkem, na kontrolních dnech výstavby nové
hasičské zbrojnice. Jak už to u takhle velkých staveb bývá, vyskytly se i u té naší odchylky,
nedostatky v projektu a drobné rozdíly ve fakturacích. Musím ale stavbyvedoucímu firmy Terni,
s. r. o. (Jihlava) a stavebnímu dozoru poděkovat, že se tyto nedostatky po kontrolních dnech bez
problému odstraňovaly. Díky městysi Okříšky a firmě Terni, s. r. o. (Jihlava) mají dnes okříšští
hasiči profesionální zázemí, které jim mohou ostatní sbory jen závidět. Další body, které se
doufám podaří dotáhnout do konce, jsou rekonstrukce staré hasičské zbrojnice na kulturní dům,
dále pak rekonstrukce hřiště za sokolovnou a také oprava starého obecního úřadu na dům určený
k sociálnímu bydlení a službám. Každý z nás by si určitě také přál zlepšení vzhledu na veřejných
prostranstvích. To se již událo před zdravotním střediskem a budu se snažit prosazovat, aby i do
budoucna toto zlepšení pokračovalo i na ostatních místech v Okříškách.
3. Mrzela mě situace před volbami do zastupitelstva a následně i po nich. Nečekal jsem, že
i v našem městysi půjde o takové politikaření. Myslím si, že se tato situace do budoucna uklidní,
celé zastupitelstvo najde společnou řeč a bude pro celé Okříšky přínosem.
Radek Lukeš
1. Na této práci mě nejvíce zaujalo množství a rozmanitost informací, se kterými se jako
zastupitel setkávám. Na každé zastupitelstvo dostáváme podklady, které podrobně studuji. Vždy se
jedná minimálně o 20 stránek textů, tabulek a obrázků.
2. Jsem předsedou dopravní komise. A co bych si přál vylepšit? Je toho více, ale především
dopravní situaci v Okříškách. Je mým velkým přáním, aby se zahájila stavba obchvatu
Okříšek alespoň do konce volebního období. Věřím, že až opadnou prvotní emoce, najdeme
s Petrovicemi společné řešení dopravy nejen v Okříškách. Velkým příkladem může být otevření
8
obchvatu Příseky. Nyní se cestuje mezi Třebíčí a Jihlavou mnohem lépe a občané Příseky netrpí
tranzitní dopravou.
3. Atmosféra v zastupitelstvu by se dala někdy doslova krájet. Důležité ale je, že v zásadních
rozhodnutích dokážeme věcně diskutovat a najít nejlepší řešení. Vztahy s ostatními zastupiteli
mám stejné jako před zvolením do zastupitelstva, tedy myslím, že dobré.
Martin Hospudka
1. Je to možnost přenášet hlas občanů do rozhodovacího procesu za současného využití
vlastních znalostí a zkušeností ku prospěchu obyvatel městyse.
2. Byl jsem zvolen předsedou finančního výboru, kde jsme se zaměřili na hospodárnost ve
využívání finančních prostředků a efektivnost hospodaření s majetkem, a to jak ze strany městyse,
tak i jeho příspěvkových organizací.
Dále jsem členem komise životního prostředí, kde se snažíme o zlepšení vzhledu městyse
doplněním vhodné zeleně, zabýváme se rovněž možnostmi zlepšení na úseku údržby a dosadby
stromů a v neposlední řadě aktivně sledujeme situaci týkající se bývalé skládky sklářských kalů.
3. Rád bych, aby se situace uklidnila a abychom mohli konstruktivně pracovat ve prospěch
městyse a jeho obyvatel.
Pastouška v Okříškách
Dnes v Okříškách žije jen málo občanů, kteří si
pamatují na domek č. p. 62. Ten se nacházel v dnešní
Staré osadě za domem (č. p. 23) u potoka, jenž
protékal přes splav Dolního rybníka. Domek patřil
(podle pozemkové knihy Okříšek uložené v MZA
v Brně C-17/9432) obci Okříšky již v roce 1805.
Domek sloužil jako obydlí pro obecního pastýře.
Kolem roku 1820 v domku žil
obecní pastýř Bartoloměj Krživánek se
svou rodinou. Dle matriky zemřelých
mu v roce 1823 zemřel sedmiletý syn
Jakub a o rok později tříletý syn
Johann.
Dle „Popsání duší fary Heraltické,
obce Okříšky“ z roku 1844 (OAT) je
tento domek nadepsán „U Pastýře“
a jako uživatel je uveden obecní pastýř
Václav Johann Vejmelka (narozen roku
1804 v Petrovicích), jeho manželka
Maria Anna (narozena roku 1814) a 4
děti.
V roce 1880 žil v domě pastýř
9
Josef Picmaus (narozen 1835 v Petrovicích), jeho manželka Kateřina, rozená Vejmelková
(narozena 1833), a jejich 7 dětí. V roce 1890 se přistěhoval ještě Tomáš Doležal s rodinou. Další
údaje jsou až z roku 1910. V „Soupise lidu, domů a zvířat 1910“ je uvedeno, že od roku 1907
obývala domek rodina Františka Kostky (narozen 1859 v Bělohradu, okr. Jičín), tedy včetně něj
pak manželka Veronika (narozena 1864 ve Starči) a jejich 7 dětí. Fr. Kostka pracoval na parní pile
v Okříškách. Spolubydlícím byl Jakub Hájek (narozen roku 1838 v Opatově).
V roce 1910 se ještě přistěhovala rodina Václava Sedláka (narozeného 1864 v Okříškách)
s manželkou Terezií (narozenou 1878 v Dolních Dubňanech) a dětmi Emanuelem, Stanislavem,
Janem, Anežkou a Annou. Další spolubydlící byli Václav Hekrdla (narozený 1844 v Okříškách),
pastýř a „almužnice“ Josefa Beranovská (narozená 1829 v Okříškách).
Podle „Archu popisného“ žilo v roce 1910 v obecní pastoušce celkem 19 osob. Domek byl
obývaný ještě za druhé světové války. Do obecního domu na Skalce (č. p. 5), který byl postaven
kolem roku 1936, se část občanů přestěhovala.
Zchátralý a opuštěný domek byl zbourán kolem roku 1947.
Buhuslav Buďa
Z historie rodu Collaltů – pokračování
Smrtí Leopolda Adolfa Rombalda připadl roku 1709 veškerý majetek mladší z italských větví,
která se usadila v Brtnici, a to Antonínu Rombaldu I. Ten nechal Brtnici vyzdobit sochami od
Davida Liparta a zámek obrazy Karla Františka Tepera. Po jeho smrti se ujal panství syn Tomáš,
což se stalo v roce 1740. Tento majitel se zasloužil o značné rozšíření Collaltovského majetku. Po
jeho smrtí (1768) se ujal panství jeho syn Jan Nepomuk, který zemřel bezdětný, a proto vše
připadlo roku 1772 jeho strýci Františku Augustinovi. Jeho manželství bylo taktéž bezdětné,
a proto se v roce 1779 po jeho smrti stal pokračovatelem brtnické větve Antonín Octávian z mladší
italské větve rodu. V roce 1793 majetek zdědil jeho syn Eduard III., který se v roce 1822 dočkal
povýšení do knížecího stavu. V období vlády Eduarda III. vznikla roku 1824 empírová hrobka
rodu Collaltů v osadě Písečná. Je to asi 1 km severovýchodně od Nových Sadů.
V roce 1833 se do čela této větve dostal jeho syn Antonín Octávián Jan. Za něj proběhla
klasicistní přestavba brtnického zámku. V roce 1854 vše zdědil Edvard IV. Alfons, který měl za
manželku Karolínu Aponyiovou. Tento Collalto měl i milenku, a to komornou na jeho majetcích
Františku Flesarovou, se kterou měl syna Móřice (Riciho), jak jsem se zmiňoval v předchozích
číslech Zpravodaje.
V roce 1854 vše zdědil jeho syn Emanuel a též nevlastní bratr Móřice (Riciho). Emanuel
Josef Antonín měl za manželku nešlechtičnu Irmu Bitnerovou. Tento Emanuel Collalto se
zasloužil i o přestavbu kostela v Okříškách (1895 – 1898) a nesl tak náklady ve výši 6 tisíc zlatých.
I toto manželství zůstalo bezdětné a jeho smrtí v roce 1924 vymírá jedna z mladších italských
větví Collaltů. Pokračovatelem brtnické větve se tím stává potomek Edvardova bratra Alfons
Manfréd, jenž v roce 1940 zemřel a posledním členem brtnické větve se stává Octávián Rombaldo.
V roce 1945 mu byl veškerý majetek na území ČSR zkonfiskován a členové rodu se v roce 1947
vrátili na své rodové sídlo Castello di San Salvatore na sever od Benátek.
Majetek Collatů se v roce 1945 rozprostíral podle starého členění v 5 okresech:
okres Jihlava – obce Brtnice, Hrutov, Brodce, Jestřebí, Kněžice, Uhřínovice, Příseka, Panská
Lhota, Arnolec
okres Třebíč – obce Opatov a Okříšky
okres Nové Město na Moravě – obce Bohdalov, Rudolec, Chrostov
okres Velké Meziříčí – obec Černá
okres Moravské Budějovice – obec Uherčice
Ing. Ludvík Seichter
Zdroje:
Collaltové. In: Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Červen 21, 2015. [cit. 2015-10-07].
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Collaltov%C3%A9
10
Kvádr na stavbu točny lokomotiv v Okříškách
Roku 1871-1872 se stavěla Severozápadní
dráha z Vídně přes Znojmo, Moravské
Budějovice, Okříšky a Jihlavu do Prahy. Na
stavbě pracovali také Italové, kteří byli
zkušenými kameníky a staviteli mostu.
Kámen na stavbu vozili také od Ptáčova.
U Ptáčova lámali kámen v kopci,
kterému se dodnes říká „Taliánský kopec.“
Potřebovali také kvádr o velikosti 2 x 2 x 2
metry, tedy 8 m3 na stavbu točny lokomotiv
v Okříškách, kde se na tomto kameni otáčí
lokomotivy. Takový kámen zde našli,
opracovali a pak se již jednalo o jeho přepravě
do Okříšek.
Zde však nastala veliká potíž, poněvadž
osm párů koní, které zapřáhli do nákladu,
s tím nic nespravilo. Stavební společnost
musela tedy objednat speciální firmu z Vídně,
která byla na podobné přepravy zavedena. Ta
si do Ptáčova poslala zvláštní vůz, kámen na
něj naložili a místo koní zapřáhli šest párů
volů. A ejhle! Těch šest párů volů kámen
vytáhlo po poli a pak po cestě z Ptáčova
dovezlo na silnici, po které pak pomalu sice,
ale jistě dopravili až do Okříšek.
Tímto činem ptáčovští voli dokázali, že
je na ně větší spolehnutí než na potah koňský.
Tehdy se tahalo většinou volským potahem
a v každém selském stavení, i když měli koně,
využívali k orbě a potahům voly.
Karel Dokuli – Kronika Ptáčov
Školství, kultura a sport
sportsport
Den kola v základní škole
Začátek října je v okříšské základní škole
již několik let ve znamení cyklistického dne.
Letos se konal ve čtvrtek 1. října a byl
zaměřený na procvičení znalostí pravidel
silničního provozu, seznámení se se základy
údržby jízdního kola, nechyběla ani jízda
zručnosti a základy první pomoci. Na rozdíl
od minulých let neproběhla akce na
tréninkovém hřišti pod Okříškami, ale škola
využila svoje prostory, nádvoří a chodník
okolo tělocvičny.
V počítačové učebně pracovaly děti
s testy podobnými těm v autoškole, program
jim umožnil vyzkoušet si jízdu po městě
včetně křižovatek a samozřejmě je ihned
upozornil na chyby. Na dvoře probíhal výklad
o složení jízdního kola, jak ho udržovat a jak
v případě poruchy provést jednoduché opravy.
V tělocvičně zase probíhala výuka první
pomoci. Tu žákům tradičně předváděli
studenti střední zdravotnické školy z Třebíče.
Letos to byli dvě dívky a jeden chlapec, kteří
děti prozkoušeli z jejich znalostí a informovali
je o novinkách. Praktickou částí byla ukázka
srdeční masáže na figuríně. Vyvrcholením pro
děti samozřejmě byla jízda zručnosti, při níž si
vyzkoušely, jak umí kolo ovládat.
Celá akce byla součástí programu
Zdravého městyse, díky dotaci Kraje
Vysočina na podporu principů místní Agendy
21 a Zdraví 21 obdrželi všichni prvňáčci sadu
předního světla a zadní blikačky, aby byli
v provozu dobře vidět. Věříme, že stejně jako
škola vysvětlují pravidla bezpečné jízdy na
kole dětem i rodiče, aby se neobjevily
v policejních statistikách jako oběti
dopravních nehod.
Zdeněk Ryšavý
11
Vzpomínka na Jaroslava Bulanta
Jen těžko bychom v širém okolí hledali obec
o
velikosti
městyse
Okříšek, jež
by měla tak
velkou
a
bohatou
sportovní
historii, jakou
mají
právě
Okříšky.
Organizovaně
se sport začal
rozvíjet
po
vzniku – SK
Okříšky, který byl založen v roce 1930 za
nelehkých podmínek. K fotbalovému oddílu
se přidal oddíl odbíjené, v roce 1931 byla
zahájena spolupráce s nově založeným
hokejovým oddílem atd.
Jedním, kdo po sportovní stránce Okříšky
výrazně proslavil, byl Jaroslav Bulant, na
něhož jsme letos vzpomněli. Letos by totiž
oslavil 75. narozeniny. Jaroslav Bulant se
narodil 20. 4. 1940 v Okříškách. Moje první
setkání s Jardou bylo v roce 1949. To jsem
začal navštěvovat školu v Okříškách a po
vyučování jsem chodil k Pěškům (mým
příbuzným) na oběd. Pan Pěška vyučoval hru
na housle a Jarda pravidelně dojížděl na kole
do vyučovacích hodin. Právě tam mě zaujal
svými kousky při jízdě na kole. Jak hrál na
housle, to jsem nedokázal posoudit, ale jeho
jízda na kole bývala velmi bravurní až
akrobatická.
Později, to již Jarda nenavštěvoval
hodiny hraní na housle, ale věnoval se více
sportu, jsme my mladší chodili na hřiště za
sokolovnou v době, kdy třída místní školy,
kterou Jarda navštěvoval, měla hodinu
tělocviku. V tu dobu byla sokolovna a přilehlé
hřiště centrem sportu a kultury v Okříškách.
Žáci okříšské školy zde měli hodiny tělesné
výchovy, a to vždy jako poslední, aby se již
nemuseli vracet do školy. Vynikající
tělocvikář Karel Sláma dovedl vždy vytvořit
vynikající program, aby svoje svěřence zaujal.
Soutěžilo se v běhu, skoku dalekém, skoku
vysokém a v jiných disciplínách. Jarda vše
vyhrával a my jsme mu fandili.
Jarda byl také vynikající v kolektivních
sportech. Za éry učitele Karla Slámy se
v Okříškách pořádaly okresní turnaje žáků
v české házené. Zde dominovaly školy
z Třebíče. Okříšky byly pravidelně druhé, ale
Jarda Bulant patřil vždy mezi nejlepší hráče
turnaje. Také se v tu dobu každoročně hrávaly
na kluzišti za sokolovnou okresní turnaje žáků
v ledním hokeji. To je sport, který Okříšky po
sportovní stránce proslavil nejvíce. V lednu
1954, to již Jarda chodil poslední rok do
osmileté střední školy v Okříškách, se hrál
zmíněný turnaj a Jarda byl kapitánem
mužstva. V rozhodujícím zápase podlehli žáci
Okříšek žákům z Valče 0:1 a skončili druzí.
Na krajský turnaj do Žirovnice ale nakonec
odjely Okříšky, protože se zjistilo, že za
mužstvo Valče nastoupilo i několik starších
žáků, a to pravidla nedovolovala. Krajský
turnaj následně vyhrály Okříšky a staly se
přeborníky Jihlavského kraje.
Po absolvování povinné školní docházky
v Okříškách začal Jarda Bulant studovat
Vojenskou školu Jana Žižky v Opavě. Od
nástupu do Opavy jsme ho v Okříškách viděli
až o Vánocích 1954, kdy měl dovolenou
a přijel ve slušivé vojenské uniformě. Příště
přijel až na prázdniny v létě 1955 a již
v civilu. Školu v Opavě opustil, patrně
vojenský život nebyl pro Jardu to pravé.
Intenzivně se začal věnovat hokeji. Okříšky
měly vždy dobrý dorost a byly mnohokrát
přeborníky Jihlavského kraje. Jarda hrál za
dorost Okříšky dvě sezóny, a to 1955 – 1956
a 1956 – 1957. Obě sezóny byly velmi
úspěšné. Opět se dorostenci stali dvakrát
přeborníky kraje. V roce 1956 – 1957 ve
skupině vyhráli nad Spartakem Třebíč 6:1
a ve finále porazili silnou Jiskru Havl. Brod
5:4. Ve vyřazovacím turnaji v Pardubicích již
bohužel neuspěli. I tak se ale jednalo
o vynikající úspěch mládežnického hokeje
v Okříškách. Jarda jako perspektivní
dorostenec hrával již v přátelských zápasech
za vynikající divizní mužstvo dospělých
Sokola Okříšky a byl ve výběru dorostu
Jihlavského kraje, kde hrával s Jardou
Holíkem a dalšími.
V sezóně 1957 – 1958 byl ještě jako
dorostenec zařazen do mužstva dospělých
12
v Okříškách, které hrály divizi. Vzpomínám
na zápas Okříšek se Spartakem Hradec
Králové hraném 2. února 1958. Hrál
v 1. útoku spolu s okříšskými legendami
Bedřichem Buličkou a Milanem Gregorem na
postu levého útočníka. Okříšky sice prohrály
3:1, ale Jarda zanechal dobrý herní projev. Na
tomto zápase v Okříškách nechyběli skauti ze
Spartaku Třebíč, kteří měli Bulanta
v hledáčku. Třebíč hrála také divizi, ale v jiné
skupině a měla našlápnuto do 2. ligy. Jarda
byl pro ně zajímavý a chtěli ho jako posilu do
Třebíče. Také Jarda s přestupem souhlasil.
Výhled zimního stadion v Třebíči před
dokončením a hrát 2. ligu byla pro zdravě
ctižádostivého Bulanta velká motivace.
Ovšem tenkrát byl přestup bez souhlasu
mateřského oddílu téměř nemožný. Po
počátečních tahanicích zvítězil zdravý rozum
a Jarda přestoupil v roce 1959 do Spartaku
Třebíč. Byl to první přestup z Okříšek do
Třebíče, když pomineme přestup Karla
Bachra, ale Karel byl odchovanec Pokojovic.
V sezóně 1946 – 1947 vybojovala totiž HPH
Viktoria Pokojovice postup do divize, kterou
následně odřekla z ekonomických i hráčských
důvodů, a Bachr hrál určitý čas za SK
Okříšky.
Když začal Jaroslav hrát v Třebíči, jezdil
jsem ho pravidelně povzbuzovat. On jezdil
dříve, protože musel být již hodinu před
zápasem v kabině, ale zpátky jsme jezdili
společně a ve vlaku rozebírali zápas. Jednou,
když jsem nastupoval do vlaku směr Třebíč,
vystupovala z vagonu sympatická studentka
jménem Libuše Březnová z Nových Petrovic.
Vracela se z Jihlavy, kde studovala. Po
pozdravu se zeptala, kam mám namířeno tak
pozdě, dostala odpověď, že se jedu podívat do
Třebíče na hokej a povzbudit Bulanta. Ještě se
zeptala, kdy jedu příště. Já na to, že příští
středu, o víkendu hrají venku. Příští středu,
jako ostatně každou středu, jsem čekal na vlak
do Třebíče a „náhodou“ potkal na nádraží
Libu. Zase se zeptala, kam jedu a ani nečekala
na odpověď a dala mi velkou čokoládu, abych
ji předal jako doping Jardovi, což jsem slíbil.
Čokoládu jsem ve vlaku předal a společně
jsme ji s Jardou snědli. Při loučení mi Jarda
říkal, ať vezmu příště Libu s sebou. A já konal
dle příkazu. Do Třebíče jsme potom jezdili
dva a zpátky tři. To byl počátek krásného
vztahu, který vydržel až do smrti. Po dvou
sezónách odehraných v Třebíči nastoupil na
vojenskou službu. Když odjížděl vlakem na
Slovensko do přijímače, byl doprovázen
Libou a jejím bratrem Tomášem. Po
absolvování výcvikového střediska na
Slovensku byl přeložen do Brna, kde hrál za
Rudou hvězdu hokej. V roce 1962 se vrátil
z vojny a pokračoval s hokejem v Třebíči.
Hokejově vyzrával a patřil k nejlepším
hráčům v mužstvu. V sezóně 1965 – 1966 se
stal králem střelců. Za mimořádné zásluhy
v třebíčském hokeji byl později zařazen do
Síně slávy.
V roce 1963 si s Libou řekli své ano
a v roce 1964 se jim narodil syn, kterému dali
jméno Jaroslav. Nejen jméno dostal po tátovi,
ale také zdědil lásku ke sportu a řadu
kladných vlastností. Jeho sportem byl tenis.
Tenisově vyrostl na kurtu za sokolovnou,
a jak říkají tenisté: „Jen ten to dobře pinká,
kdo to pinká od malinka,“ a to byl malého
Jarka případ. Začal s tátou hrát opravdu od
malinka. Dosáhl v tenise velkých úspěchů.
Vybojoval 2x titul mistra republiky a ve
světových tabulkách se nacházel hodně
vysoko. V roce 1970 se manželům
Bulantovým narodila dcera Dita. Dceru také
táta naučil hrát tenis, ale Dita nehraje na
vrcholové úrovni. Tenis hraje spíš pro vlastní
potěšení.
Po ukončení hráčské kariéry v Třebíči se
Jaroslav Bulant do rodných Okříšek jako
hokejista nevrátil, ale dal se na dráhu
hokejového rozhodčího. Propracoval se jako
rozhodčí až do 1. ligy, což byla nejvyšší
hokejová soutěž v Československu. Nejdřív
jako čárový a později jako hlavní rozhodčí.
Jaroslav Bulant byl všestranným
sportovcem. V roce 1956 se pořádala na
nedokončeném stadionu v Okříškách soutěž
zručnosti na motorce. Jaroslav (ještě bez
řidičského oprávnění) tuto soutěž vyhrál na
vypůjčeném Manetu.
V roce 1957 si udělal řidičský průkaz na
motocykl a na tátově Jawě 250 pérák jezdil do
Boroviny na fotbal a mě brával s sebou. Jiskra
Borovina hrála v tu dobu nejlepší fotbal
v Jihlavském kraji. Hráli divizi a bylo se na co
dívat.
Za Borovinu chytal František Pejzl, se
kterým hrál Jarda hokej později v Třebíčí
13
a ještě později trénoval Spartak a byl
Jardovým trenérem. Dále za Borovinu hrál
Ivan Novák, který z Boroviny odešel na vojnu
a hrál několik let za Duklu Praha. Jarda byl
také výborným fotbalistou. Celou svoji
kariéru však odehrál v Okříškách. Měla o něj
zájem i Třebíč, ale on zůstal ve svém rodišti.
Velice dobře hrál odbíjenou, ping pong,
prostě vše, co se v Okříškách hrálo.
Vedle
sportu
byl
obětavým
organizátorem. Měl velký podíl na
vybudování tenisových kurtů na bývalém
Dolním rybníce a byl u všeho, co se v tu dobu
v Okříškách kolem sportu dělo. Měl mnoho
vynikajících kamarádů, kterým nezištně
pomáhal, kde bylo třeba.
Při všech Jardových úspěších a dalších
bohatých aktivitách nelze nevzpomenout jeho
manželku Libu. Byla mu v jeho bohaté
činnosti oporou a vytvořila mu příznivé
zázemí.
Bohužel zcela neočekávaně onemocněl
zákeřnou nemocí, se kterou srdnatě bojoval.
Tentokrát však svůj boj prohrál a dne
9. června 2004 ve věku 64 let zemřel.
V Okříškách Jaroslav Bulant zanechal
nesmazatelnou stopu, a proto jsem velmi rád,
že mu byla udělena in memoriam cena
městyse „Za přínos pro rozvoj Okříšek“ za
rok 2015.
Na svého dobrého kamaráda
zavzpomínal Jiří Veleba
Cesta časem do období první republiky
Jestliže před rokem ovládly okříšský zámek středověké a strašidelné postavy, letos nás
pomyslný stroj času přenesl o něco blíže současnosti – do 20. a 30. let. První republika bývá často
označovaná za nejlepší období v historii našeho národa, snad i proto byl zájem o pouťový jarmark
tak velký.
Kulturní víkend ale začal již v sobotu, kdy se v podvečer na zámeckém nádvoří uskutečnilo
divadelní představení Don Quijote de la Ancha. Komedie je nejhranější v Evropě, režijně ji upravil
pro české scény Bolek Polívka a sehrál přední světový chůdoherec Lennoire Montaine s kolegy.
Příjemným překvapením byla návštěva – zhlédnout představení přišlo asi sedmdesát diváků, řadu
z nich herci zapojili i do dění na jevišti a na konci odměnili drobným dárečkem. Vystoupení, které
bylo kvalitním kulturním zážitkem, se uskutečnilo v rámci projektu „COMENIUS 2015 – Podpora
kultury s EU“.
V neděli se nádvoří začalo po ránu plnit stánky prodejců, většina z nich měla zboží rozložené
na pultech před desátou hodinou, kdy pouťový jarmark začínal, zbývající potom vše rychle
dovybalili, jakmile se objevili první návštěvníci. V nabídce byla jako vždy pestrá směs hraček,
šperků, regionálních potravin, perníků a jiných pamlsků, řezbářského či pleteného zboží
a originální módy, pouťovou atmosféru dokresloval kolotoč. Již dopoledne přišlo na zámecké
14
nádvoří poměrně hodně lidí, hlavní proud návštěvníků sem ale zamířil po obědě, kdy na ně čekal
bohatý program.
V zasedací místnosti zámku probíhala tradičně výstava, tentokrát samozřejmě plná předmětů
z období první republiky. Rádia a gramofony, fotoaparáty, telefony, šicí stroje, dokonce kuchyňská
kamna nebo ohřívač žehliček, fotografie a pohlednice, mapy, dokumenty, staré krásně zdobené
faktury, knihy, časopisy a gramodesky, svatební šaty a hasičské uniformy, kuchyňské nádobí
a také nářadí místních řemeslníků… Prostě všechno, co naši předkové denně používali při práci
i zábavě, v domácnosti nebo na úřadech. Většina návštěvníků byla nadšená, zvláště starší lidé,
z nichž si někteří oživili vzpomínky na dětství. O patro níž v obřadní síni byla připravena další
zajímavá zastávka – biograf s filmem o Okříškách, samozřejmě opět o těch, jaké byly před zhruba
devadesáti lety. Šestnáctiminutovou prezentaci připravili členové komise společenského života.
Prezentace zachycovala dění v obci, rozvoj železnice, podnikatelské aktivity, činnost spolků, módu
atd. Také nechyběly pozitivní ohlasy z řad diváků při jejich odchodu.
Vyvrcholení nedělního programu čekalo na všechny návštěvníky venku na nádvoří. Během
odpoledne se mezi nimi pohybovali pořadatelé v dobových kostýmech, ty měla i osádka stánku
s občerstvením, prvorepublikovou atmosféru navodily písně Jaroslava Ježka a dalších skladatelů
v podání hudební skupiny Flautae Ululatae. Po druhé hodině pozval starosta všechny k pódiu, na
kterém předal mikrofon paní Haně Procházkové z Čechtína, majitelce módního salonu, která má
jako hobby prvorepublikovou módu. Na jarmark zapůjčila několik desítek modelů dámských
i panských šatů a dokonce i dámského spodního prádla, během přehlídky k nim potom podala
zasvěcený výklad. Ve dvacátých a třicátých letech se objevila řada novinek, které provází módu až
do dnešních dnů, jsou jimi např. kostýmy, krátké sukně, sportovní střihy, flitrové látky či šaty
s odhalenými rameny. Každý model sklidil velký potlesk. Kvůli úspěchu se organizátoři rozhodli
přehlídku ještě zopakovat a řada lidí neváhala zůstat a podívat se ještě jednou.
Po čtvrté hodině se nádvoří začalo postupně vyprazdňovat, s odcházejícími lidmi začali balit
i prodejci a okolo páté si mohli pořadatelé z komise společenského života odškrtnout další
vydařenou akci. Během dne přišlo na jarmark odhadem sedm až osm stovek návštěvníků, kteří se
dozvěděli spoustu zajímavých informací z historie Okříšek i Československé republiky, pobavili
se v kině a na přehlídce a potom občerstvili chutnou klobásou nebo medovým pivem, potkali se
a poklábosili se známými, prostě prožili příjemnou neděli, a to je největší odměna pro členy
komise společenského života, kteří přípravě jarmarku věnovali desítky hodin. Za to jim patří velké
poděkování stejně jako všem sponzorům, jejichž dary přispěly k zajištění akce.
Z. Ryšavý
Zprávy z Knihovny Okříšky
Jako každoročně se i letos naše knihovna
připojila k celostátní akci Týden knihoven.
Motto letošního roku zní: „Zažijte knihovnu
jinak.” Proto se v pondělí 5. října 2015
knihovna proměnila v minikino a využili jsme
nabídky promítnutí dokumentárního filmu
Svobodná Čína: Odvaha věřit. Dokument
upozorňuje na dění v komunistické Číně.
Poskytuje
jedinečný
pohled
na
pronásledování věřících v Číně a divákovi
pomáhá uvědomit si hodnotu svobody.
Krátkou diskuzi po skončení projekce vedl
žurnalista Jakub Šmíd, který diváky seznámil
s aktuální situací kolem mučení lidí
a odebírání orgánů v čínských věznicích.
Někteří na místě podepsali petici za
opravdové a nezávislé vyšetřování zločinů
v čínských věznicích a pracovních táborech.
Radka Malá
15
Stroj času na chatě v Opatově
I v letošním roce, již po 33., jsme se sešli
na sokolské chatě v Opatově v termínu 26. 7.
– 8. 8. 2015.
Po celoročním těšení jak dětí, tak
vedoucích, jsme společně sestrojili STROJ
ČASU, který nás hned první den přenesl na
Divoký západ.
Kromě setkání s kovboji nás během
dalších 12 dnů čekalo setkání s Einsteinem
a cestování a čtení v mapách s Marcem
Polem. Po Noemově arše jsme se doplavili až
do jihlavské zoo a další den nás stroj času
přenesl do antického Řecka, kde jsme změřili
síly na olympijských hrách.
Nelehké období středověku jsme zažili
společně s rytíři. Trochu odpočinku a pohody
jsme si dopřáli při africké oslavě Velikonoc,
na kterou jsme pozvali maminky, tatínky,
sourozence, babičky, kamarády…
Stroj času nás také odvál do doby
nelítostných a obávaných vikingských
válečníků, ve které jsme bojovali o holé
životy. Naopak klid a mír přišel s oslavou
Štědrého dne, kdy nás v lese na začátku srpna
navštívil Ježíšek.
Do africké džungle jsme se přenesli,
abychom poznali život osiřelého lidského
mláděte Tarzana a pomohli mu s bojem
s divokými šelmami. Jak používat kámen na
rozdělání ohně jsme se naučili v době
kamenné.
Celé cestování strojem času jsme
zakončili pobytem s egyptskou královnou
Kleopatrou, kterou jsme společně s rodiči po
celý večer bavili.
Petra Sotolářová
16
Podzim a zima v MC Andílek
Ani jsme se nenadáli a už tu máme zase
podzim a v našem mateřském centru to zase
po letní pauze pomalu ožívá. V září zahájilo
mateřské centrum novou sezónu již třetí
Burzou dětského oblečení. Tuto burzu
hodnotíme velmi kladně, zjednodušili jsme si
systém a jednotlivé oblečky jsme netřídili
podle velikostí, ale nechali vše v krabicích
podle jednotlivých prodejců. Maminkám, co
přišly nakoupit, to zjevně nevadilo a my
pořadatelky jsme si tím ušetřily spoustu práce
a hlavně času.
Po burze jsme opět navázali na dřívější
nabídku kroužků a nabízíme pravidelný
hudebně – pohybový kroužek Zpívánky (dříve
První krůčky k hudbě) pro rodiče s dětmi od
1,5 roku, dále dle zájmu 1 – 2x týdně volnou
hernu pro všechny rodiče s dětmi zvanou Na
kafíčko a nepravidelný kroužek Cvičení na
míčích pro rodiče s dětmi.
Pravidelný program:
Pondělí
16:00 – 17:30
Přednášky (dle aktuální nabídky)
Úterý
9:30 – 11:00
Na kafíčko – otevřeme dle zájmu
16:30 – 17:30
Kroužek „Zpívánky“
17:30 – 18:30
Na kafíčko
10:00 – 11:00
Kroužek „Cvičení rodičů s dětmi na míčích“ cca.
1x za 14 dní
Středa
Čtvrtek
Budeme i nadále zařazovat také přednášky na různá zajímavá témata.
Řešíte otázku, jak děti správně vychovat? Máme pro vás nabídku cyklu čtvero přednášek na
téma Jak být dobrým rodičem. Lektorem cyklu přednášek je známá psycholožka s dlouholetou
praxí Elen Sejrková z Velkého Meziříčí. Budeme se pravidelně setkávat, a to celkem 4x na těchto
přednáškách:
1. díl
12. 10. 2015 Bezpodmínečná láska - základní pilíř výchovy
2. díl
09. 11. 2015 Co je to zlobení?
3. díl
07. 12. 2015 Vztahy mezi sourozenci
4. díl
11. 01. 2016 Vývojová stádia a výchova – pozor, zde se uvidíme už v novém roce!
Potýkáte se s problémy s kojením? Chcete se dozvědět více o tom, co všechno s kojením
souvisí? Jaké jsou jeho výhody a přínosy pro vaše dítě? V případě, že ano, připravujeme pro vás
přednášku s třebíčskou laktační poradkyní.
17
Hledáte odpovědi, jak léčit běžné neduhy dětí a žen účinně, šetrně a navíc v souladu
s přírodou? Plánujeme uspořádat (nejlépe ještě letos) přednášku s třebíčskou bylinkářkou Ludmilu
Horákovou, která se bylinkami zabývá více jak 20 let a úspěšně s nimi léčí různé nemoci.
Chtěli byste slyšet jiný názor na téma očkování dětí z úst odborníka? Chcete vědět, o čem se
veřejně moc nemluví a co všechno může očkování způsobit? Věříme, že se nám podaří oslovit
MUDr. Hofhanzlovou z Jihlavy, aby vás seznámila se svými zkušenostmi ohledně očkování dětí.
Pomaloučku, polehoučku se blíží čas Vánoc. MC Andílek ve spolupráci s místní fotografkou
Zdeňkou vám nabídne kvalitní profesionální fotografie s vánoční tématikou za rozumnou cenu.
V rámci listopadu nabídneme také burzu Dětských knížek a hraček, abyste měli možnost
prodat knížky či hračky po svých dětech, které zase druhým poslouží jako pěkný dáreček pod
stromeček.
Na 6. prosince chystáme již 2. ročník Mikulášské besídky s dětskou diskotékou. Naši čertíci
vaše děti strašit určitě nebudou, užijeme si společně s našimi dětmi odpoledne plné her, tanečků
a dětských písniček.
Zajímalo by vás, jak si připravit zdravější a lehčí varianty vašich jídel? Připravili jsme pro vás
cyklus seminářů Zdravé vaření na téma: Připravujeme pro děti zdravé svačinky a domácí
pribináčky. Ženy jistě uvítají zdravé varianty vánočního cukroví v dalším díle z cyklu Pečeme na
Vánoce zdravě. Poslední letošní setkání budou věnovaná zdobení vánočních perníčků a tvoření
vlastnoručních vánočních dekorací.
Těšíme se na setkání v našem mateřském centru.
Bližší informace a novinky sledujte na našich webových či facebookových stránkách:
http://mcandilek-cz.webnode.cz/
https://www.facebook.com/materskecentrumandilek
Za tým z MC Andílek – Zuzana Žatečková
18
SK Huhtamaki Okříšky
Vážení spoluobčané,
dovolte
mi
připomenout
několik
zajímavostí
ze
sportovního
klubu
(www.skokrisky.cz) z konce minulé fotbalové
sezóny a začátku té nové. Revoluce se
odehrála v prvním mužstvu, kde pro tuto
sezónu již nejsou k dispozici: Marian Kotrba,
Mirek Řezáč, Ondřej Jančok, Martin Řezáč
(hostování Horní Újezd), Radek Tůma
(Rakousko) a David Svoboda (ukončení
hostování). Naopak se z hostování vrátil
Michal Zeman a z HFK Třebíč mužstvo
posílil na hostování Ondřej Benda.
Rovněž realizační tým zaznamenal velké
změny. Svoje angažmá ukončil po pěti letech
PhDr. Tesfaye a vedoucí mužstva Pavel
Františák. Všem odcházejícím patří velké
poděkování, protože jsme i jejich zásluhou
v krajském přeboru začali jedenáctou sezónu!
Novým trenérem se stal Gustav Cabúk, jeho
asistentem Martin Mašek a vedoucím mužstva
Milan Tekal.
Taktéž juniorka má nové vedení, a to
trenéry Jana Dokulila a Zbyška Velce. Jistě
víte, že jsme do juniorky museli „povolat“
fotbalisty, kteří hostovali v nižších soutěžích.
Přál bych si, aby se nám začala dařit
spolupráce
mezi
áčkem,
juniorkou
a dorostem. Doposud jsem v tomto směru
zaznamenal pozitivní vývoj.
Silné „dvoutisícovky“, s nimiž od
přípravky pracují Dušan Koreš a Jožka
Novotný, nám již dorazily do dorostu. Máme
sice nejmladší dorost v I. B třídě, přesto kluci
dokázali polovinu svých zápasů dovést
k vítězství! Tito borci mohou hrát ještě 4 roky
soutěž dorostu, ale já věřím, že 2 – 3 z nich
budou do dvou let v kádru áčka, jako tomu je
v případě Petra Moláka. Nově nakukuje do
kádru áčka také Štěpán Novotný. Jenom pro
úplnost: pro tuto sezónu trénují dorost Milan
Fila a Jožka Novotný.
Obrovskou práci pro klub odvedl Dušan
Koreš, když se mu podařilo do krajského
přeboru postavit mužstvo starších žáků.
Mužstvo povede spolu s Jiřím Trnkem,
kterému také vděčíme za spolupráci se Starčí.
Jinak do spolupracujícího uskupení Okříšky,
Přibyslavice, Stařeč, Kouty přibyl díky
Bohuslavu Vídeňskému nový klub Předín.
U mladších žáků (hráči Okříšek
a Přibyslavic) v krajském přeboru trénuje
Marek Holešínský a Mirek Suchánek. Dva
hráči Jiří Popelář a Vojtěch Jůza se objevili ve
výběru OFS Třebíč.
Obrovsky početnou enklávu fotbalistů
představují mladší a starší přípravky.
Trenérsky je budou zabezpečovat Kateřina
Novotná, Čeněk Heralecký, Marian Kotrba,
Pavel Bulant, František Brabec a Michal
Pacholík.
Nemalou radost nám letos dělá pod
vedením Jiřího Paděry i družstvo žen, které si
vede v Moravské divizi žen velmi dobře.
19
Na nedostatek fotbaluchtivých dětí si
opravdu stěžovat nemůžeme. Jenom to
potvrzuje vizi projektu mládeže, že pokud
bude zajištěn kvalitní tréninkový proces, který
bude zajímavý pro kluky z Okříšek a okolí
a pro ty, kteří se v dnešní tvrdé konkurenci
prozatím rozhodli pro jiný sport či zálibu,
nebudeme muset mít o budoucnost okříšské
kopané starost.
Někdy jsem dotazován coby předseda
klubu, jaké soutěže si přeji, aby naše mužstva
dosáhla. S trochou nadsázky odpovídám, že
třetí liga by Okříškám slušela… Co se týče
této otázky, není pro mne podstatná, ale jinak
nejsou skutečně stanoveny hranice. Stojí za
námi některé ekonomicky silné subjekty,
ovšem ze zázemí chybí tréninkové hřiště
s umělým povrchem, což by byla otázka
podpory ze strany městyse.
Je tu však mnohem důležitější výzva,
a tou je částečná profesionalizace klubu.
V době, která klade vysoké nároky na kvalitu
poskytovaných
služeb,
vyznačuje
se
obrovskou konkurencí v každé oblasti a v níž
není nic zadarmo, je překročení této mety
nezbytné. Metodicky řídit tréninkový proces,
vyžadovat od trenérů příslušné vzdělání,
ukládat jim úkoly tréninkové přípravy
a kontrolovat jejich výstupy, to vše na jedné
straně, na druhé straně jim poskytovat
odměnu za vedení tréninkové procesu.
Rovněž odborné a časové požadavky na
funkcionáře neziskových organizací stoupají
každým dnem: řešení právních otázek,
uzavírání smluvních vztahů, zpracovávání
žádostí do dotačních programů, řízení
marketingu, vedení podvojného účetnictví,
podávání daňových přiznání a účetních
dokladů. Jako by se úřady domluvily, že si
došlápnou na neziskový sektor… Mimo to tito
lidé řídí sportovní činnost, organizují
společenské akce a zajišťují finanční
prostředky. Fotbal je ve společnosti přijímán
jako lidová a laciná forma zábavy, ale to už
dlouho nebude pravda. Jsem přesvědčen, že
tyto otázky trápí všechny kluby výkonnostní
kopané a hledají si svou cestu k přežití.
Předkládám tyto věci k zamyšlení,
protože se týkají širokého okolí klubu. Ve
finále půjde zejména o úpravu vztahu klub –
rodič, dále vztahu klub – místní samospráva,
o ochotu regionálních podnikatelských
subjektů přijmout společenskou odpovědnost
a o jejím rozsahu, o realizaci ziskové
podnikatelské činnosti apod.
Vážení spoluobčané, závěrem mi dovolte
poděkovat, že navštěvujete zápasy mužstev
sportovního klubu. Váš zájem nás povzbuzuje
v naší činnosti. Přeji vám v nové sezóně
hodně zajímavých sportovních utkání.
Ing. Petr Kolář
Předseda SK Huhtamaki Okříšky, z. s.
Velký úspěch okříšského motorsportu
David Komárek je absolutním mistrem ČR
v závodech do vrchu za r. 2015
Nestává se příliš často, aby okříšský
sportovec výrazně promluvil do celostátního
žebříčku v dané sportovní disciplíně. O to
větší je radostí, když se to podaří!
A Davidovi Komárkovi z okříšského
Komvet racing teamu se to letos podařilo
skvěle. Stal se absolutním mistrem republiky
v závodech
automobilů
do
vrchu
v motoristické disciplíně, která má i v kraji
Vysočina dlouholetou tradici. Letošní
Zámecký vrch 2015 v Náměšti nad Oslavou
byl již 34. ročníkem.
David
je
již
v této
disciplině
osminásobným mistrem republiky pro
jednotlivé skupiny, ale absolutní prvenství
v seriálu získal poprvé. Předcházel tomu
dlouholetý a trpělivý sportovní růst a vývoj
techniky a postupný přechod do kategorie
sportovních vrchařských prototypů. Loni tým
20
zakoupil špičkový francouzský prototyp
Norma M20FC, do kterého zabudoval
vlastními silami vyvinutý přeplňovaný
závodní motor Mitsubishi, což bylo
vývojovým prvenstvím v Evropě. Projevila se
pozitivně dlouholetá zkušenost v týmovém
vývoji závodních motorů a odvaha nasadit
tento motor proti světově osvědčeným
atmosférickým značkám (Zytek, Osella). Je
skutečně neuvěřitelné a svědčí to o opravdové
šikovnosti českých rukou a celého týmu, že
v poměrně skromných podmínkách může
vzniknout technika, ze které začínají mít
obavy v celé Evropě. A tak přibylo jen malé
doplnění v názvu vozu Norma M20FC-EVO,
jehož koncovka symbolizuje turbomotor
Mitsubishi.
Letošní sezóna už naplno ukázala
potenciál vozu a v rukou Davida Komárka
dovedla tým k zisku prvního absolutního
titulu v mistrovství republiky. Je to
samozřejmě i zásluha podporovatele týmu
což jsou dlouholetí patrioti z Okříšek a
blízkého okolí v kraji Vysočina.
Úspěch týmu je také velmi dobrou
propagací našich Okříšek, protože tým
poskytuje služby a pronájem závodních vozů
pro
řadu
motoristických
týmů
v naší republice, na Slovensku a dalších
zemích, klienti nás pravidelně navštěvují
a o dění v Okříškách se zajímají. V tomto
ohledu jsme rádi za růst kvality stravovacích
a ubytovacích možností v posledním období
přímo u nás v městysi, což nám zákazníci
potvrzují a nás místní velice těší, že je zde
více možností se kvalitně najíst a hosty
ubytovat.
V příštím roce by závodní tým chtěl
potvrdit umístění v závodech do vrchu, chce
více nasadit svůj vůz do některých závodů
evropského mistrovství mimo republiku, což
by
mělo
být
to
pravé
sportovní
škádlení evropské špičky. Celý tým se také
těší na příští rok na zahájení výstavby nového
značky LIQUI MOLLY, v jejichž barvách
areálu firmy Komvet v průmyslové zóně, již
tým v letošním roce závodil, a také materiální
bude závodní tým také po dokončení částečně
podpory firmy KOMVET. V neposlední řadě
využívat.
i zásluha obětavé práce mechaniků z týmu,
Výsledky a absolutní pořadí MMČR v závodech do vrchu 2015 – 11 podniků:
JEZDEC
TÝM
VOZIDLO
POČET BODŮ
1. Komárek David
LM racing team
Norma M20FC EVO
145
2. Špalek Jiří
LM racing team
Norma M20FC
127
3. Rybníček Marek
LM racing team
Mitsubishi Evo 600+
121
Tisková zpráva Komvet racing
21
Bramborobraní na koupališti
Občanské sdružení Osada koupaliště
vzniklo na jaře roku 2013. Dne 3. října
letošního roku uspořádalo
první akci pro veřejnost. Stalo
se to tedy asi po dvou a půl
letech dlouhého budování
zázemí. To je myslím slušný
výkon, uvážíme-li, že členové
téměř vše dělají svépomocí
a ve svém volném čase.
Celé Bramborobraní bylo
určeno zejména dětem. Podle
toho vypadal také program.
I když i dospělí se mohli
dobře pobavit. Soutěže pro
děti začínaly už v 10:00 ráno
a probíhaly po celý den.
Děti si mohly vyzkoušet
lanovku, skákání v pytli, aquazorb,
vzduchovku, lukostřelbu a mnoho dalšího.
Určitě pro ně bylo zajímavé a poučné
vystoupení ornitologa pana Horáka s asi
patnácti dravci. Dále se děti mohly svést na
oslovi i koňském povozu. Byl pro ně
připraven kvíz o zvířatech i stánek
zdravovědy, který určitě není na škodu.
Pro toho, kdo měl hlad, bylo připraveno
bohaté pohoštění plné dobrot z brambor.
Vše zakončilo zapálení vatry a opékání
brambor v popelu.
Díky Jankovi vyšlo počasí na jedničku,
proto i účast na akci byla nad očekávání.
Jenom se nám zdálo, že přespolních se
zúčastnilo víc, než domácích. Ale celkově se
akce zdařila. Doufám, že se všem líbila tak,
jako nám!
Rád bych poděkoval všem osadníkům,
městysi Okříšky, sponzorům, všem, co nám
pomáhají a fandí, a také všem, co se přišli
podívat.
Za rok se budeme vysoko posazenou
laťku snažit překonat!
Na shledanou!
Za Osadu koupaliště Petr Líbal
Zpravodaj z Okříšek, číslo 4 / 2015
Vydávají Technické služby Okříšky, s. r. o., Jihlavská 1, 67521 Okříšky, IČ: 269525 99
Pro městys Okříšky – elektronická verze na www.okrisky.cz
Registrační značka: MK ČR E 11636
Vychází: 5x ročně
Místo a datum vydání: Okříšky, 31. 10. 2015
Počet výtisku: 800
Realizace: Tiskárna Amaprint – Kerndl, s. r. o., Třebíč
Uzávěrka příštího čísla: 10. 12. 2015
Redakční rada: K. Dokulil, M. Vaverková, R. Malá, Z. Žatečková
Fotografie: Karel Dokulil, Zdeněk Ryšavý, Zuzana Žatečková, archív
Grafická úprava: Karel Dokulil, Amaprint
22