Švařec - Regionální pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Švařec
CZ0610056
1. Základní identifikační a popisné údaje
1.1 Základní údaje
Název: Švařec
Kód lokality: CZ0610056
Kód lokality v ÚSOP: 5561
Rozloha (ha): 13,4789
Biogeografická oblast: kontinentální
Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU
Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 699
1.2 Způsob zajištění ochrany
Zvláště chráněná území (ZCHÚ)
Celková rozloha ZCHÚ (ha): 12,7938
Relativní rozloha ZCHÚ (%): 94,9
Specifikace ZCHÚ
Kód ÚSOP
943
5309
Kategorie
NPP
PP
Název
Švařec
Švařec II
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ)
Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,6851
Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 5,1
Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády
NENÍ
Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK
NENÍ
Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK
NENÍ
Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v
překryvu s EVL
Ptačí oblasti
NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost
Kraj Vysočina
Dotčené obce
Koroužné
Dotčená katastrální území
Koroužné, Švařec
1.4 Stručná charakteristika území
Ekotop
Evropsky významná lokalita Švařec se nachází na jižně a jihozápadně orientované stráni nad pravým břehem
Brťovského potoka, přibližně 300 až 900 m severovýchodně od osady Švařec. Jedná se o členité stráně s
remízky, loukami a jalovcovými pastvinami pod zalesněným hřbetem. Nadmořská výška lokality se pohybuje v
rozmezí 370-494 m. Stanovištně velmi pestrý soubor přírodních a současně člověkem ovlivněných stanovišť
vytváří společně s blízkým hornickým kostelíkem velmi působivý krajinný prvek Svratecka, esteticky bohužel
dosti znehodnocený nedalekým rozsáhlým objektem úpravny vody.
Relativně příkré svahy jsou rozčleněny několika zlomy a záhyby. Terén je výrazně modelován zemědělským
hospodařením v minulosti, především agrárními terasami, úvozy a kamennými snosy. Místy se nacházejí i stopy
po hornické činnosti. Lokalita je součástí geomorfologické subprovincie Česko-moravská soustava, oblasti
Českomoravská vrchovina, celku Hornosvratecká vrchovina, podcelku Nedvědická vrchovina a okrsku Vírská
vrchovina. Z geologického hlediska je území budováno proterozoickými horninami moravika svratecké klenby
olešnické skupiny. Tvoří je drobnozrnné biotitické a biotit-muskovitické pararuly, místy s granátem a granátické
pararuly, muskovitické a muskovit-biotitické kvarcity a kvarcitické ruly, svory až fylity, převážně grafitické. Místy
se nalézají polohy kvarcitů, grafitů a krystalických vápenců. Horniny se střídají v úzkých pásech přibližně
severojižního směru. Na jižním svahu jsou uloženy pleistocenní sprašové hlíny, místy s úlomky hornin. Půdní
pokryv území tvoří převážně kambizem typická s velmi proměnlivou hloubkou půdního profilu, maloplošně se
vyskytují mělké litozemě a na vápencích i náznaky rankerů.
Biota
Na mělkých chudých půdách s vložkami krystalických vápenců se vyvinul svébytný typ suchých trávníků na
pomezí acidofilních úzkolistých trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis (T3.5) a subatlantských širokolistých
suchých trávníků svazu Bromion erecti (T3.4). V území se jedná o druhově nenasycená společenstva, ve
kterých chybí některé charakteristické druhy. Dominantní složkou vegetace je kostřava žlábkatá (Festuca
rupicola), doplněná některými typickými druhy jako jsou vítod chocholatý (Polygala comosa), jehlice trnitá
(Ononis spinosa), tolice srpovitá (Medicago falcata), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), modřenec chocholatý
(Muscari comosa), voskovka menší (Cerinthe minor), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) a hořec brvitý
(Gentianopsis ciliata). Dále se zde vyskytují další druhy suchomilných trávníků, namátkou lze jmenovat chrpu
porýnskou (Centaurea stoebe), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), rmen barvířský (Anthemis tinctoria),
smělek štíhlý (Koeleria macrantha), radyk prutnatý (Chondrilla juncea), devaterník velkokvětý tmavý
(Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), pryšec prutnatý (Euphorbia waldsteinii), strdivku
sedmihradskou (Melica transsilvanica), čičorku pestrou (Securigera varia) aj. V těchto společenstvech roste v
početné populaci vstavač kukačka (Orchis morio) a vzácně i koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). V centrální
a východní části území se nacházejí ovsíkové louky svazu Arrhenatherion elatioris (T1.1) s ovsíkem vyvýšeným
(Arrhenatherum elatius), škardou dvouletou (Crepis biennis), zvonkem rozkladitým (Campanula patula) a řadou
dalších druhů. Ovsíkové louky přecházejí na sušších okrajích k suchomilným trávníkům. Dobře vyvinutá jsou
společenstva bohatých travinobylinných lemů svazu Trifolion medii (T4.2), ve kterých se vyskytují např. řepík
lékařský (Agrimonia eupatoria), dobromysl obecná (Origanum vulgare) a sasanka lesní (Anemone sylvestris).
Křovinná společenstva svazu Berberidion vulgaris (K3) tvoří především trnka obecná (Prunus spinosa), celkový
charakter území určuje velmi početná populace jalovce obecného (Juniperus communis). Na několika
mikrolokalitách v nízkostébelných, obvykle mírně zastíněných a poněkud vlhčích porostech při okrajích lesů a
křovin roste vzácný švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis). Početnost kvetoucích exemplářů neustále kolísá od
několika kusů až po více než 250 jedinců (např. v roce 2001). Významné jsou nedávné nálezy zběhovce
trojklanného (Ajuga chamaepitys), čistce německého (Stachys germanica) a č. ročního (S. annua) na pastvou a
jiným managementem narušovaných plochách. V lesních porostech na hřbetu a v jižní a východní části území
převládá smrk ztepilý (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris) spolu s habrem obecným (Carpinus
betulus). V podrostu prosvětlených borových porostů (vzniklých spontánním i umělým zalesněním pastvin)
nacházíme jak některé světlomilné druhy suchých trávníků, tak řadu hájových druhů jako orlíček obecný
(Aquilegia vulgaris), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), ostřici prstnatou (Carex digitata), lýkovec jedovatý
(Daphne mezereum), lilii zlatohlavou (Lilium martagon), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a mnohé
další, např. vzácný hnilák lysý (Monotropa hypophegea). Ze zajímavějších druhů makromycet lze namátkou
uvést např. šťavnatku papouščí (Hygrocybe psittacina) a hvězdovku smrkovou (Geastrum quadrifidum).
Lokalita představuje významné refugium vesměs teplomilných druhů stepi, lesostepi a xerotermních trávníků.
Tato skutečnost je nepřehlédnutelná zejména u hmyzu. Z řádu motýlů zde žijí vřetenušky Zygaena carniolica, Z.
loti, Z. angelicae, hnědásek květelový (Melitaea didyma), soumračník čárkovaný (Hesperia comma), modrásci
Cupido minimus, Polyommatus coridon a P. daphnis, píďalky Selidosema plumarium a Scotopteryx bipunctaria.
Jedním z nejdůležitějších druhů je však vzácný a ubývající modrásek černoskvrnný (Maculinea arion). Z méně
běžných teplomilných stepních druhů brouků se zde vyskytují střevlíček Licinus depressus, chrobák
vrubounovitý (Sisyphus schaefferi) a kozlíček písečný (Dorcadion pedestre). Dále byli nalezeni i vzácnější
nosatci Mecaspis alternans a Minyops carinatus. Pozoruhodný je výskyt vzácného prskavce Aptinus bombarda,
vázaného na lesní prostředí. Z teplomilných pavouků je možno zmínit šestiočku Dysdera ninnii, skálovku
Haplodrassus dalmatensis a skákavku Sitticus penicillatus. Významné jsou též nálezy teplomilných druhů
mravenců, jmenovat je nutno především druhy Messor muticus, Solenopsis fugax a Tapinoma ambiguum. V
relativně nedávné době se na lokalitě objevila populace kudlanky nábožné (Mantis religiosa), která se šíří
teplejším údolím Svratky. Malakozoologický průzkum území přinesl nálezy vzácnějších druhů měkkýšů, jako
jsou Helicodonta obvoluta, Oxychilus glaber a Vertigo pusilla. V dosti početných populacích zde žijí ještěrka
obecná (Lacerta agilis), užovka hladká (Coronella austriaca) a slepýš křehký (Anguis fragilis).
2. Stav EVL a předmětů ochrany
2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav
Stanoviště
Kód předmětu ochrany: 6210
Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia)
Rozloha (ha): 0,3944
Relativní rozloha (%): 2,93
Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota
Cílový stav předmětu ochrany:
Cílenou péčí zachovat rozsah stanoviště v době vyhlášení a postupně zlepšit jeho stav v méně zachovalých
částech EVL oproti stavu při vyhlášení.
Kód předmětu ochrany: 6210 *
Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia), význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště
Rozloha (ha): 3,0207
Relativní rozloha (%): 22,41
Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota
Cílový stav předmětu ochrany:
Cílenou péčí zachovat rozsah stanoviště v době vyhlášení a postupně zlepšit jeho stav v méně zachovalých
částech EVL oproti stavu při vyhlášení.
Kód předmětu ochrany: 6510
Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, BrachypodioCentaureion nemoralis)
Rozloha (ha): 4,2567
Relativní rozloha (%): 31,58
Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota
Cílový stav předmětu ochrany:
Cílenou péčí zachovat rozsah a kvalitu mezofilních ovsíkových luk v době vyhlášení.
* označuje prioritní stanoviště
2.2 Nároky předmětů ochrany
Stanoviště
Kód předmětu ochrany: 6210
Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia)
Popis nároků předmětu ochrany:
Stanoviště je zde zastoupeno biotopem T3.5B Acidofilní suché trávníky bez význačného výskytu
vstavačovitých. Jde o víceméně zapojené trávníky s dominancí kostřav (k. ovčí Festuca ovina, k. žlábkatá F.
rupicola). S nimi se vyskytují teplomilné druhy suchých trávníků, které snášejí kyselejší oligotrofní půdy a
suchomilné druhy se širší ekologickou amplitudou. Ve vyšších, chladnějších a vlhčích polohách roste řada
teplomilných druhů především na bázemi bohatých půdách a vegetace pak má přechodný charakter ke
společenstvům suchých širokolistých trávníků, což je právě případ EVL Švařec. Acidofilní suché trávníky se
vyskytují především na výslunných svazích na kyselých silikátových horninách. Představují náhradní stanoviště
po acidofilních a teplomilných doubravách v nižších a teplejších oblastech Českého masivu. Tradičním využitím
jsou ovčí pastviny.
Ohrožení:
Ohrožení spočívá především v absenci obhospodařování a celkové eutrofizaci stanoviště. Stanoviště bez
náležité péče je ohroženo hromaděním stařiny, mezofytizací a expanzí ovsíku vyvýšeného a třtiny křovištní
(Calamagrostis epigejos). Dlouhodobá absence péče pak vede k rozvoji křovin a náletových dřevin, které
obvykle znamenají úplnou destrukci biotopů.
Péče:
Nejvhodnějším způsobem péče je pastva smíšeného stáda ovcí a koz. V případě výraznějšího výskytu ovsíku
vyvýšeného nebo třtiny křovištní je třeba pastvu kombinovat s kosením. Při pastvě této vegetace je rozhodující
průběh května a června, později se již nespasená vegetace rychle mění na neatraktivní stařinu, kterou zvířata
odmítají. Dobré výsledky však může přinést časně jarní a velmi intenzivní podzimní pastva. Při pastvě je
vhodná vyšší koncentrace zvířat vzhledem ke krátké době, kdy má pastva efekt. Po skončení pastvy je nutné
dokosit nedopasky. Dle potřeby je nutné likvidovat náletové dřeviny. V případě nemožnosti zajištění pastvy je
možné jako alternativu využít pravidelné kosení.
Kód předmětu ochrany: 6210 *
Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia), význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště
Popis nároků předmětu ochrany:
Stanoviště je zde zastoupeno biotopem T3.5A Acidofilní suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých.
Charakter, stanovištní nároky, ohrožení a potřebná péče jsou u prioritního stanoviště 6210* v zásadě shodné
jako u předchozího neprioritního stanoviště. Zvýšenou péči je však potřeba věnovat stanovení a vhodnému
střídání termínů pastvy a sečí s ohledem na fenologii klíčových druhů vstavačovitých na lokalitě.
Kód předmětu ochrany: 6510
Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, BrachypodioCentaureion nemoralis)
Popis nároků předmětu ochrany:
Stanoviště tvoří biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Jedná se o nejrozšířenější typ polopřirozených luk
vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří. Existuje velká škála různých
fytocenologických typů mezofilních ovsíkových luk. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty,
obvykle bez vazby na určitý půdní podklad. Převažují v nich mezofilní trávy vyššího až středního vzrůstu, jako
jsou ovsík vyvýšený, kostřava červená (Festuca rubra), trojštět žlutavý (Trisetum flavescens), tomka vonná
(Anthoxanthum odoratum), lipnice luční (Poa pratensis) a řada dalších. Významně jsou zastoupeny také
dvouděložné byliny. Často se jedná o značně kulturně ovlivněná společenstva. Na sušších výslunných
stanovištích nabývají celou škálu přechodů k jiným vegetačním jednotkám, především k suchým trávníkům.
Tyto varianty pak obvykle obsahují některé teplomilné druhy.
Ohrožení:
Biotop je obecně ohrožen především příliš intenzívním zemědělským využíváním, ale také degradací po
ukončení hospodaření. V prvním případě se jedná především o používání vysokých dávek hnojiv, následnou
eutrofizaci a nežádoucí změny druhového složení porostu, především šířením nitrofilních druhů (např. šťovíků).
Negativní vliv na druhové složení má také orebná a bezorebná obnova porostů a do určité míry i nevhodné
způsoby a frekvence seče. V porostech pak zcela převládají tzv. kulturní vzrůstné druhy trav. Po ukončení
hospodaření zarůstají mezofilní louky dominantními a expanzivními druhy a výrazně se snižuje jejich druhová
pestrost.
Péče:
Základem péče je pravidelné kosení těchto luk (sklizeň na seno), spojené s důsledným vyklízením pokosené
hmoty. Na živinami průměrně zásobených stanovištích se provádí obvykle dvojí seč ročně (první seč a seč
otav), minimálně je potřeba seč alespoň 1x ročně. Omezené hnojení a vápnění je možné na vybraných
nížinných lokalitách, především v souvislosti s vyšší frekvencí seče.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL
Konflikt není předpokládán.
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK
Pravidelná pastva na acidofilních suchých trávnících a kosení mezofilních luk v průběhu vegetační sezóny
může představovat konflikt s životními nároky ochranářsky významných druhů vstavačovitých, především
vstavače kukačky a švihlíku krutiklasu. Rostliny, spasené v době květu a zrání, nejsou schopny efektivně
vytvářet dostatečné množství semen. Frekvence i termíny pastvy a sečí je třeba uzpůsobit tak, aby vždy
alespoň část populace těchto druhů byla schopna semena nerušeně vytvořit.
Další kolizi při péči o suché trávníky a mezofilní louky vytvářejí nároky ohrožených druhů hmyzu, v první řadě
modráska černoskvrnného. Plošná pastva i seč mohou ohrozit jejich vývojová stadia a likvidovat, popř.
nežádoucím způsobem homogenizovat potřebná mikrostanoviště. Řešením je mozaikovité a střídavé
ponechávání vybraných částí EVL bez pastvy či kosení tak, aby byla vždy k dispozici potřebná nabídka
mikrostanovišť a vždy alespoň část hmyzích populací mohla nerušeně dokončit svůj vývoj.
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany
Stručná charakteristika a vliv činnosti
Bližší okolí Štěpánova nad Svratkou bylo kolonizováno relativně pozdě, až koncem 12. a v průběhu 13. století.
Samotný Štěpánov byl založen na začátku 13. století zřejmě pány z Medlova. Osada Švařec je zmiňována od
poloviny 14. století. Zřejmě již od středověku probíhala v okolí Štěpánova relativně intenzivní těžba rud a
zpracování rud, a to nejen železných, ale i drahých kovů. Poslední velké vzepětí těžební činnost proběhlo v
polovině 18. století. Jednou z památek na hornickou a hutnickou minulost území je hornická kaple Nejsvětější
Trojice v dolní části dnešní EVL, původem zřejmě ze 16. století. V okolí kaple byly ještě nedávno znatelné stopy
po těžbě galenitu a sfaleritu.
Ještě počátkem 20. století byla značná část ploch využívána jako pole, jako pozůstatky tehdejšího hospodaření
lze v území nalézt řadu kamenných snosů a dalších reliéfních stop (terasy, meze). Jen nejstrmější části svahů
sloužily k pastvě, lze samozřejmě předpokládat i přepásání úhorů, resp. jejich občasné dlouhodobější využití k
pastvě či sklizni krmiva. Plochu tehdejších pastvin je možno odvodit od dnešního rozšíření jalovce. Rozsah luk
není možno přesněji stanovit, s postupem času se zřejmě měnil, stejně jako plocha orné půdy. Ještě mapy tzv.
2. vojenského mapování (konec 19. stol.) znázorňují svah nad kaplí až k hřbetu kopce jako zcela holý, bez
lesního porostu. Podobně i v širším okolí Švařce byly na místě dnešních lesních porostů rozsáhlé pastviny, což
dokládají četné odumírající jalovce v podrostu těchto kulturních borů. Původní stav (zachycený např. na mapě
bývalého pozemkového katastru) přetrvával s určitostí ještě do 50. let 20. století. Díky nepříznivé terénní situaci
neproběhla tzv. kolektivizace zemědělství v území s obvyklým zničujícím vlivem na přírodu a krajinu. Opouštění
málo výnosných a mechanizačně nepřístupných ploch vyústil ve zřízení ovčína a pastevního areálu. Na lokalitě
se v některých obdobích páslo až několik set kusů, část ploch však spásána nebyla a probíhala zde samovolná
sukcese. Relativně vysoké zatížení pastviny vedlo na některých místech k vytvoření erozních rýh (např. nad
hornickou kaplí) a typických vrstevnicových chodníčků. Rozvoj a existence suchomilných trávníků s typickými
jalovci je v území úzce svázán právě s pastvou ovcí. Ovšem plochy v centrální části lokality byly naposled orány
ještě zřejmě v druhé polovině 20. století.
Pastva ovcí byla ukončena v roce 1989 a značná část ploch byla ponechána ladem. Vlastníky a nájemci byly
pravidelně koseny mezofilní louky ve střední části EVL a některé mechanizačně dostupnější plochy na východě
EVL. Na opuštěných plochách nastoupily velmi rychle nežádoucí sukcesní změny v suchomilných pastvinných
společenstvech, zvláště expanze třtiny křovištní a náletových dřevin, spojená s ústupem ohrožených druhů.
Postupně docházelo k zapojování světlých lesních okrajů s roztroušenými jalovci a postupnému rozšiřování
křovinatých remízků. Vážné ohrožení představoval i nálet borovice lesní. V této podobě byla začátkem 90. let
20. století zahájena systematická ochranářská péče o území.
Péče o území byla zahájena již při zřízení ZCHÚ. Z nejvýznamnějších akcí je třeba uvést likvidaci náletu
borovic na části území v roce 1986 a 1987, kosení některých ploch aj. Pravidelná každoroční péče o území byla
započata v roce 1993. Hlavní důraz byl kladen na potlačování náletu dřevin a především pravidelné
vícenásobné kosení zapojených porostů třtiny křovištní. Zásadním krokem bylo obnovení pravidelné pastvy ovcí
v roce 1998. V té době již byly původně zapojené porosty třtiny (až na výjimky) výrazně proředěny a místy
snížena pokryvnost druhu až na vyhovující mez. Obnovení pastvy se pozitivně projevilo i na populaci švihlíku.
Pokračováno bylo v tlumení porostů třtiny křovištní a kosení vybraných cenných ploch.
V současnosti je hlavní důraz kladen na pravidelnou pastvu ovcí a kosení vybraných ploch suchých trávníků.
Pravidelně jsou několikrát za sezónu koseny plochy s přetrvávající zvýšenou pokryvností třtiny křovištní. Plochy
mezofilních luk jsou z převážné části koseny na seno vlastníky či uživateli pozemků. Mimo těchto pravidelných
zásahů probíhá postupné odstraňování a uvolňování ploch zarostlých křovinami či zapojujícími se porosty
náletových dřevin. Podobně jsou nyní prořeďovány i zapojující se a stárnoucí porosty jalovců v suchých
trávnících.
Pravidelná péče o suché trávníky a mezofilní louky v uplynulém období výrazným způsobem přispěla k udržení
všech předmětů ochrany. Došlo k obnově rozvolněných suchomilných trávníků a na řadě míst došlo k ústupu
expanzivní třtiny křovištní. Odstranění a prosvětlování křovin a porostů náletových dřevin zastavily nežádoucí
sukcesní pochody, umožnily pastvu ovcí a kosení na těchto plochách a tím zde vytvořily podmínky pro obnovu
suchých trávníků. Pravidelná sklizeň mezofilních luk na seno představuje základní předpoklad pro trvalé
udržení tohoto stanoviště. Rezervy v dosavadní péči lze jistě nalézt v lepším nastavením parametrů
ochranářské péče vzhledem k nevýznamnějším druhům organismů v EVL a v potřebném rozšíření aktivních
zásahů do dosud relativně opomíjených okrajových částí EVL, kde stále ještě probíhají negativní sukcesní
změny vlivem nedostatečné či chybějící péče.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních
zákonů
Plány péče
Název ZCHÚ: NPP Švařec
Autor: Čech L., Staněk J., Řetický J. & Zabloudil V.
Schválil: MŽP
Datum schválení: 1. 12. 2011
Platnost od-do: 1. 1. 2011 - 31. 12. 2021
Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy
Typ dokumentu: LHO
Přírodní lesní oblast: 16. Českomoravská vrchovina
Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Nové Město, LHC: 610804
Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 0,23
Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2007 - 31. 12. 2016
Organizace lesního hospodářství: lesy soukromých vlastníků (k. ú. Koroužné)
Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHO
Přírodní lesní oblast: 16. Českomoravská vrchovina
Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Pernštejn, LHC: 607803
Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 3,57
Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2012 - 31. 12. 2021
Organizace lesního hospodářství: lesy soukromých vlastníků (k. ú. Švařec)
Nižší organizační jednotka: -
3. Péče o EVL
3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany
3.1.1 Pravidelná péče o polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) - prioritní (s výskytem vstavačovitých) i neprioritní stanoviště
Zásadním opatřením je pravidelná pastva ovcí, popř. smíšeného stáda ovcí a koz. Pastva by v území měla
probíhat nejlépe v termínu 15. května až 15. července. Možná je však i časně jarní či pozdně podzimní pastva.
Plochy s výskytem švihlíku krutiklasu není možné spásat po 30. červnu, naopak části s početným výskytem
vstavače kukačky je vhodné spásat až od půlky června. Upřestnostňovat je třeba oplůtkovou pastvu v
elektrickém ohradníku, velikost oplůtku by neměla přesahovat 1 ha, spíše však ještě menší. Okamžité zatížení
pastviny se odvíjí od plochy oplůtku a doby pastvy, orientačně lze počítat s intenzitou pastvy cca 25
m2/ovce/den. Z důvodů životních nároků bezobratlých je třeba v každé sezóně střídavě vynechávat cca 1/3
zachovalých ploch suchých trávníků. Případné menší nedopasky není třeba v úplnosti kosit, pouze v případě,
že se jedná o nebezpečné expanzivní druhy či nežádoucí pastevní plevele (třtina křovištní, ovsík vyvýšený,
pcháč obecný apod.). Plochy případné noční ohrady, okolí napajedla či umístění minerálního lizu, kde dochází
ke koncentraci trusu zvířat, je třeba po skončení pastvy asanovat a trus odklidit. Na těchto plochách je žádoucí
neponechávat žádné nedopasky, neboť zde hrozí rozvoj nežádoucích ruderálů a nitrofytů.
Další možností je pravidelné kosení (ruční či malou mechanizací) v termínech polovina června až červenec,
především na plochách, kde z různých důvodů není možná pastva ovcí v ohradníku (drobné okrajové a obtížně
přístupné plochy). Termíny je i zde třeba přizpůsobit vybraným druhům (jako u pastvy), tj, na plochách
s výskytem švihlíku krutiklasu nekosit po 30. červnu, na plochách s početným výskytem vstavače kukačky kosit
od půlky června, pro podporu hořečku brvitého je třeba nekosit po 20. červnu) Podobně je třeba vynechávat na
zachovalých plochách střídavě cca 1/3 ploch nepokosených pro podporu bezobratlých. Pravidelné kosení je
nutno dále provádět na plochách s významnějším výskytem třtiny křovištní (popř. ovsíku vyvýšeného). Tyto
plochy je nutné kosit nejméně 2x, lépe však 3x ročně, popř. kombinovat pastvu s kosení (1x pastva, 1-2x
kosení). První seč třtiny by měla probíhat začátkem června, druhá obvykle v průběhu července. Zde není
vhodné ponechávat nepokosené plochy. Ruční kosení jako doplněk pastvy je také vhodnou péčí na plochách
po odstranění křovin (zvláště trnky) v několika prvních letech po zásahu. Samozřejmostí u všech způsobů
kosení je urychlené a pečlivé odstranění biomasy z porostů a plochy EVL.
3.1.2 Pravidelná péče o extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion
nemoralis)
Mezofilní louky je možno nadále kosit vhodnou mechanizací (traktorová sekačka, sběrací vůz). Kosení lze
předpokládat v běžném agrotechnickém termínu (začátek června), který v podstatě vyhovuje. Sporné je kosení
otav (srpen-září), které nelze připustit na ploše s výskytem švihlíku krutiklasu a nevhodné je rovněž v horních
částech luk, kde mezofilní louky přecházejí k suchomilným trávníkům a jsou významným biotopem hmyzu.
Pokosenou hmotu je možno sušit na pokosu, samozřejmostí je řádné obracení a rychlý odvoz usušeného sena,
žádoucí i z hlediska kvality píce. Dlouhodobé (více jak týdenní) ponechávání sena na řádcích je nežádoucí,
zvláště na plochách s výskytem švihlíku krutiklasu. Velmi vhodné je občasné vynechávání zachovalých částí
porostů, popř. posunutá fázová seč, jež zlepšují podmínky pro vývoj významných druhů bezobratlých.
3.1.3 Výřez náletových dřevin
Plochy suchých trávníků a mezofilních luk zasažené expanzí křovin, nebo již téměř zarostlé náletovými
dřevinami či porosty lesních plášťů, je třeba postupně uvádět do původního stavu. Při redukci křovin (jejich
výsledná pokryvnost by neměla přesahovat cca 15 %) je žádoucí šetřit vybrané druhy, především jalovec
obecný, ale i dřišťál obecný (Berberis vulgaris), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), brslen evropský
(Euonymus verrucosa) a vzácnější druhy růží (např. Rosa agrestis). Stárnoucí a zapojující se porosty jalovců je
ovšem nutno také radikálně prosvětlovat a prořeďovat, při zásazích je nutno ponechávat hlavně mladší a vitální
exempláře. Vhodný termín zásahu je září až únor, vyřezanou hmotu je třeba odklidit z EVL. Vhodné je využití k
výrobě štěpky. V případě, že je nutno vyřezanou hmotu zlikvidovat v EVL spálením, je třeba vybrat vhodná
místa a popel z ohnišť odstranit (např. rozmetáním na kosené mezofilní louky). Zvláště úporné dřeviny (trnka) je
možno po vyřezání ošetřit herbicidem (nepoškodit cennou vegetaci).
3.2 Navrhovaná opatření
Opakovaná opatření
Číslo zákresu managementového opatření
Název managementového opatření
Kategorie opatření
Cílový předmět ochrany
Popis opatření
Vhodný interval
Kalendář pro management
Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření
Název managementového opatření
Kategorie opatření
Cílový předmět ochrany
Popis opatření
Vhodný interval
Kalendář pro management
Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření
Název managementového opatření
Kategorie opatření
Cílový předmět ochrany
Popis opatření
Vhodný interval
Kalendář pro management
Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření
Název managementového opatření
Kategorie opatření
Cílový předmět ochrany
Popis opatření
Vhodný interval
Kalendář pro management
Poznámka
1, 2
Kosení těžkou mechanizací
Kosení
6510
Mezofilní ovsíkové louky. Klasické kosení na seno za využití vhodné
mechanizace (traktorová sekačka, obraceč, shrnovač, sběrací vůz).
Upřednostňovány jsou lehčí typy mechanizace, vhodné do členitého a
svažitého terénu. Základem je první seč v červnu. Otavy je možno kosit
mimo plochy se švihlíkem krutiklasem, vhodné je jejich částečné
vypuštění i na ostatních plochách. Podrobnosti viz kap. 3.1.2.
1 x za 1 rok
první polovina VI (případné otavy VIII-IX)
3, 4, 5
Ruční kosení
Kosení
6210, 6210*
Acidofilní suché trávníky. Cílem je udržení dobrého stavu stanoviště,
udržení nízkostébelné vegetace. Ruční kosení (kosa, křovinořez, ručně
vedená sekačka), pečlivý ruční výhrab a odklizení pokosené hmoty. Pro
ochranu bezobratlých při kosení část plochy vynechat a nekosit (cca 1/3
zachovalých suchých trávníků); tyto plochy mezi roky cyklicky střídat.
Podrobnosti viz kap. 3.1.1.
1 x za 1 rok
15.VI-konec VII (na vybraných místech i v jiných termínech, viz kap.
3.1.1)
Náhradní řešení v případě, že nelze zajistit pastvu. Vhodné také jako
doplněk k pastvě v prvních letech po výřezu dřevin (zvláště bujně
zmlazujících).
bez zákresu
Ruční kosení
Kosení
6210, 6210*, 6510
Acidofilní suché trávníky, výjimečně i mezofilní louky. Cílem je eliminace
porostů expanzivních druhů, především třtiny křovištní. Ruční kosení
(kosa, křovinořez, ručně vedená sekačka), pečlivý ruční výhrab a
odklizení pokosené hmoty. Podrobnosti viz kap. 3.1.1.
3 x za 1 rok
začátek VI, VII, VIII-IX
Roztroušeně v EVL.
3, 4, 5
Extenzívní pastva ovcemi či kozami
Pastva
6210, 6210
Acidofilní suché trávníky. Cílem je udržení dobrého stavu stanoviště,
zachování nízkostébelné vegetace. Přepasení celé plochy stádem ovcí
nebo smíšeným stádem ovcí a koz. Nejvhodnější je pastva oplůtková v
elektrickém ohradníku. Odstranění pastevních nedopasků expanzívních,
ruderálních a nitrofilních druhů. Pro ochranu bezobratlých při pastvě část
plochy (cca 1/3 zachovalých suchých trávníků) vynechat (nespást) a
ponechat část nedopasků; tyto plochy mezi roky cyklicky střídat.
Podrobnosti viz kap. 3.1.1.
1 x za 1 rok
15.V-15.VII (na vybraných místech i v jiných termínech, viz kap. 3.1.1)
Alternativně je možno jako náhradní řešení využít ruční kosení s
odklizením hmoty.
Jednorázová opatření
Číslo zákresu managementového opatření
bez zákresu
Název managementového opatření
Kategorie opatření
Cílový předmět ochrany
Popis opatření
Kalendář pro management
Poznámka
Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin
Výřez náletu
6210, 6210*, 6510
Acidofilní suché trávníky a mezofilní louky. Cílem je eliminace
nežádoucích dřevin a obnova původního stavu sekundárního bezlesí.
Výřez ručním nářadím, úplné odstranění hmoty (štěpkování, odvoz,
spálení na vybraných místech). Podrobnosti viz kap. 3.1.3.
IX-II
Roztroušeně v EVL.
4. Závěrečné údaje
4.1 Použité podklady
DVOŘÁK, I. (2005). Inventarizační průzkum motýlů (Lepidoptera) v NPP Švařec za rok 2004 a 2005 v rámci
projektu VaV 620/2/03. 26 s. Manuskript.
HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. et al. (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy
Natura 2000. PLANETA. XII, 8, s. 1-132. 1213-3393.
HŮLA, V. (2013). Inventarizační průzkum pavouků (Aranaea) NPP Švařec (Kraj Vysočina). 26 s. Manuskript.
CHYTRÝ, M. (ed.) (2007). Vegetace České republiky 1.Travinná a keříčková vegetace: Vegetation of the
Czech Republic 1.Grassland and Heathland Vegetation. Vydání 1. Praha: Academia. 526 s. ISBN 978-80-2001462-7.
CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky: Habitat catalogue
of the Czech Republic. 2., upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-8087457-03-0.
KOCURKOVÁ, A. (2014). Inventarizační průzkum NPP Švařec. Měkkýši. 9 s. Manuskript.
LYSÁK, F. (2005). Floristický a fytocenologický průzkum NPP Švařec. Kraj Vysočina. 13 s. Manuskript.
TICHÁ, K. (2004). Inventarizační průzkum mravenců NPP Švařec. 12 s. Manuskript.
4.2 SDO zpracoval
Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště SCHKO Žďárské vrchy
Zpracovatel: Ing. Luděk Čech
E-mail: [email protected]
Datum zpracování:
5. Seznam zkratek
AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
LHC
lesní hospodářský celek
LHO
lesní hospodářské osnovy
LHP
lesní hospodářský plán
MŽP
Ministerstvo životního prostředí
NPP
národní přírodní památka
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
PP
přírodní památka
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy
6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality
CZ0610056_Svarec_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL
CZ0610056_Svarec_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách
CZ0610056_Svarec_Koseni.pdf
CZ0610056_Svarec_Pastva.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště
NENÍ
6.5 Doplňující dokumenty
NEJSOU