„To je moc těžké!“ „Bojím se!“ Toto jsou velmi časté výrazy, jež slyšíme

Transkript

Milí čtenáři,
doufáme,
že mnozí z vás
navštívili naše
stránky www.
foreverfamily.com
a že jste si všimli i cizojazyčných verzí našeho časopisu.
Zrovna tento týden jsme obdrželi e-mail z České republiky (viz sekce „Z poštovní schránky“), jehož autorka nám
děkovala za překládání časopisu do její mateřštiny.
Rovněž se nám ozval ředitel organizace Family
Life v Portoriku se žádostí o španělskou verzi časopisu.
I když momentálně nemáme nikoho, kdo by časopis
do španělštiny překládal, věříme, že Bůh si někoho ve
svém čase k pokrytí této potřeby zajistí. Zatím jsme
vděčni všem těm, kdo nám posloužili jako překladatelé
a umožnili rodinám po celém světě čerpat povzbuzení
z článků obsažených v našem časopise. Je nám radostí a
předností zároveň se na přípravě této publikace podílet
s vědomím, že je pro tolik lidí zdrojem požehnání a povzbuzení.
Chceme poděkovat všem vám, kteří jste zareagovali
na naši prosbu o finanční příspěvky k pokrytí nákladů na
vydávání časopisu, který čtete. Chceme
náš časopis stále vydávat v tištěné podobě,
abyste si ho mohli vzít kamkoliv a číst
nebo sdílet se nad ním se sousedy, přáteli,
příbuznými, kolegy v práci apod. Opravdu jsme vám za vaši výpomoc vděční,
podílíte se tím na posilování rodinných
vztahů po celém světě.
Nechť Pán žehná každému z vás
ve vaší vytrvalé cestě životem v rámci
přípravy na život věčný.
„A to je to svědectví: Bůh nám dal
věčný život, a ten život je v jeho Synu.“
Alane Watersová,
redaktorka
 Z České republiky
Váš časopis je pro mě úžasným požehnáním.
Jsem nadšená, že se také překládá do češtiny!
Většinu článků si čtu několikrát a jako matka a
manželka v nich neustále nacházím povzbuzení.
Díky za Vaše dobré dílo!
 Z Minnesoty
Díky za časopis Navždy rodinou. Mnohem raději
si vezmu tištěný časopis, než abych poslouchal
nějakou kazetu.
 Z Kalifornie
Nechť Vám Bůh žehná ve Vaší další práci na tomto dobrém díle! Váš časopis je báječný!
Chvilka na zamyšlení
„Je moudrý ten, kdo nelká kvůli
tomu, co nemá, nýbrž raduje z
toho, co má.“ Epiktétos
„Je správné být spokojen s tím, co
mám, ale nikdy s tím, jaký jsem.“
James Mackintosh
„…buďte spokojeni s tím, co máte.
Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘“ Židům 13,5
 Z New Yorku
Jsme Vám opravdu moc vděční za časopis
Navždy rodinou. Je pro nás velkým
požehnáním! Navzdory svému kompaktnímu
formátu je nabitý hodnotným obsahem. Jakmile
dostaneme nové číslo, okamžitě ho zhltneme, a
pak ho půjčujeme svým přátelům či ve sboru.
 Z Montany
Váš časopis se nám velmi líbí. V článcích
nacházíme praktické rady z Božího Slova. Čtu
z časopisu v rámci našich rodinných bohoslužeb,
aby i z něj i nečtenáři mezi námi něco měli.
 Z Oregonu
Váš časopis se mi moc líbí!
www.foreverafamily.com
•
Zima 2010
3
J
e-li vám tolik, že si pamatuje dobu
telefonních pagerů, walkmanů Sony a
velkých dámských ramenních vycpávek,
možná si vzpomenete i na obecně známou
reklamní kampaň „got milk?“ (máte mléko?).
Při menší obměně tohoto sloganu dostaneme
„got fun?“ (bavíte se?), což je jedna často
přehlížená stránka silného manželství.
Nancy a já se shodneme v tom, že zábava či legrace není tou nejdůležitější stránkou
šťastného manželství. Kdybychom sestavili jakýsi seznam, „zábava“ by se možná
ani nedostala mezi deset nejdůležitějších
prvků v manželství. Vždyť ani v Písmu nenajdete příkaz: „Jdi a bav se.“ Viděli jsme
však manželství, která vypadala nudně a
neradostně, možná i nešťastně, a já bych si
dovolil tvrdit, že jedním z důvodů ti manželé
zapomněli systematicky a cíleně vlévat do
svého vztahu dávky křesťanské zábavy.
Co myslím tou „křesťanskou zábavou“?
Určitě ne to, co za „zábavu“ považuje většina
mých nekřesťanských přátel a kolegů v prá-
4
Zima 2010
•
ci. Jejich verze zábavy by zahrnovala
popíjení alkoholu, tancování, poslech nevhodné hudby, sledování
filmů či profesionálních sportovních utkání apod. Ovšem
my křesťané musíme pojímat
„zábavu“ jinak. Naše děti by
se na nás měli podívat a pomyslet si: „Takový vztah chci
také jednou mít.“
Chci-li vlít do našeho
manželského
vztahu
trochu
zábavy, snažím se pro sebe a Nancy
naplánovat nějakou zábavnou, radostnou činnost či akci, a to vždy na čtvrteční
večer. Nebereme s sebou děti, nezvedáme
telefony ani nezařizujeme nic pro sbor.
Jinými slovy jde o čas vyhrazený pouze pro
nás dva. Některým lidem to může možná
připadat sobecké, ale já jsem přesvědčen, že
součástí „milování“ našich žen je nutnost
věnovat našemu společnému vztahu nějaké
zvláštní chvíle, a jde tudíž o součást Božího
plánu pro naši rodinu.
Náplň takto trávených společných
chvil bude záviset na vašich konkrétních
zájmech, ale jelikož u nás Nancy ráda jít
pokrmy připravené někým jiným, je součástí
našich čtvrtečních večerů často dobrá večeře
v restauraci. Nemusí být drahá. Nezřídka
si objednáme obložené bagety nebo čínské
jídlo s sebou, a pak si ho vychutnáme při
pohodové jízdě horami nebo při posezení u
řeky.
Scott prodává výrobní tiskárny značky
Canon a žije v New Yorku se svou
manželkou Nancy a svými pěti dětmi.
K
aždý z nás denně čelí různým
bojům. Na nás spočívá rozhodnutí, jak
se jim postavíme. Jedním z mých největších
a častých bojů je chuť k jídlu. S tou bojuji už
od dětství. Když mi bylo asi šest let, odehrála se v mém životě
jedna
traumatická
událost. V té době
se pro mě jídlo stalo
záchranou kotvou.
Nacházela
jsem
v něm útěchu. Jedení
mě uklidňovalo, i
když jen na krátkou
chvíli, a dávalo mi
pocit, že to mám pod
kontrolou.
V používání jídla
jako zdroje bezpečí,
radosti a pohodlí
jsem pokračovala celý
život. O Kristu jsem
nějakým způsobem
intelektuálně věděla,
ale nebyl tím, na
koho bych se obracela s prosbou o pomoc.
Vyzkoušela
jsem
postupně všechno
možné ve snaze se zbavit stále přibývající
váhy, včetně různých populárních diet, dietních pilulek, cvičebních programů atd.
Vyzkoušela jsem tolik různých věcí, že už
si je ani všechny nepamatuji. Většinou jsem
trochu shodila, abych to pak vše nabrala
zpět a ještě něco k tomu.
Zásadním obratem v tomto ohledu byl
moment, kdy mě můj manžel opustil kvůli
jiné ženě. Zlomilo mi to srdce, upadla jsem
do depresí a moje váha se vyšplhala na
nějakých 145 kg. Ve snaze dát se dohromady jsem se obrátila k Ježíši. Začala jsem
opět číst Bibli a hledat sbor, kam bych mohla chodit. Mnoho hodin jsem strávila na kolenou ve svém zápase s Bohem. Jak mohl
dopustit v mém životě něco takového?
Během mých modliteb mi Bůh začal
postupně
otevírat
mysl a srdce k přijetí
zásad zdravého stravování a přivedl mě
k lidem, kteří mi
následně pomohli na
cestě ke zdravějšímu
životnímu stylu.
Trávení
času
s Bohem mi dalo
sílu chodit každý
den do fitness centra. Tyto každodenní
chvíle trávené s ním
mi posiloval vůli a
odhodlání
odolat
jedení z nesprávných
důvodů. V několika
bitvách jsem čas od
času prohrála, ale
v Ježíšově síle jsem
vždy povstala a bojovala dál.
Během pár let jsem shodila více než 70
kilo. Pak mi Bůh do života přivedl zbožného
muže, který mě dále povzbuzuje v mých
bitvách při překonávání chuti k jídlu. Bitvy
stále občas přicházejí a já stále bojuji, ale chvála Pánu za to, že je se mnou neustále po
celý den.
Andrea žije se svým manželem Danielem v Michiganu a pracuje na částečný
úvazek v jedné křesťanské organizaci.
•
Zima 2010
5
M
ohlo se to stát? No to snad ne!
Snažila jsem se přesvědčit sama
sebe, že naše kočka určitě nemohla
spolknout šicí jehlu, ale zároveň jsem
hluboko v sobě cítila, že to je pravda.
Při procvičování šití nechala moje
dcera na stole šicí jehlu. Když se do pokoje po chvíli vrátila, nemohla jehlu najít, přičemž naše kočka seděla na židli
vedle stolu s výrazem ne zcela nevinným. Rychlá cesta na ambulanci veterinární kliniky okamžitě zaplnila náš
původně zcela jinak plánovaný večer.
Rentgenové snímky potvrdily, že
naše Twinkie opravdu tu šicí jehlu
spolkla. Když jsem se dozvěděla, že
operace a vyjmutí jehly ze žaludku
nás bude stát nějakých 1200 dolarů, do
smíchu mi moc nebylo. Neměli jsme
žádnou hotovostní rezervu, ale o naši
kočku jsme také nechtěli přijít. Od té
doby, co jsme Twinkie vypiplali do
životaschopného stavu poté, co jsme ji
našli jako koťátko v mrazu na pokraji
smrti, se stala nedílnou součástí naší
rodiny.
Do té doby jsme se snažili být co
nejlepšími správci prostředků, jež nám
Pán svěřil, poctivě jsme platili desátky
a dary a spláceli své dluhy. Takový
neočekávaný výdaj by pro nás znamenal značnou finanční komplikaci.
6
Zima 2010
•
Krátce jsem se pomodlila a zeptala se veterináře, jaké máme možnosti.
Řekl nám, že tatáž operace u našeho
stálého veterináře by možná vyšla
levněji. Nedalo mi to a ptala jsem se
dále: „Nemůžeme udělat ještě něco
jiného?“ Vysvětlil nám, že kdyby
Twinkie byla velkým psem, možná by
strava bohatá na vlákninu pomohla
jehle projít trávicím traktem, ale pochyboval o vhodnosti takového postupu u
tříkilové kočky. Kliniku jsme opouštěli
s rostoucím vědomím naší závislosti na
Bohu.
Později ten večer jsem ručně krmila Twinkie směsí tuňáka z konzervy
a prášku ze semen pallia, která měla
konzistenci podobnou gumovému
cementu. Do postele jsem odcházela
s určitou nadějí. Noc uplynula, ale jehla z naší kočky žel nevyšla.
Příští den ráno jsme zavolali své
veterinářce s prosbou o radu, avšak
ona nám řekla, abychom Twinkie
okamžitě přivezli k operaci. Nevěřila,
že by dlouhá, neohebná jehla mohla
projít zákrutami střev takové malé
kočičky. Když jsme položili telefon, znovu jsme celá rodina hledali Boží vůli.
Krátce poté jsme zaslechli škrábavý
zvuk z kočičího záchodu. K naší radosti a úlevě jsme zjistili, že Bůh naše
modlitby vyslyšel!
Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli,
Když se potýkáme s finančními neopouštíš, Hospodine.“ (Žalm 9,11)
těžkostmi, naučili jsme se hledat svého
Pána s důvěrou, že nám pomůže najít
Pam nám píše z Montany, kde žije se
nápaditá řešení našich problémů. „V
svými dvěma dcerami, kočkou Twinkie a
tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno.
dvěma dalšími méně zvědavými kočkami. „Já
to nedokážu!“ „To je moc těžké!“ „Bojím se!“ Toto jsou velmi časté výrazy, jež slyšíme
téměř každý den. Bez ohledu na věk se všichni něčeho bojíme. Z vlastní zkušenosti znám ten
pocit ochromení, když se dostaví strach. Ať se sebevíc snažíme přesvědčit se o opaku, nejsme schopni
konat. Níže uvádím jediný funkční způsob, jak můžeme nad svým strachem zvítězit.
•
Modlete se – to je v rámci zklidňování •
a zmenšování strachu prvním a
nejdůležitějším krok. Náš nebeský Otec
nám zanechal v Písmu mnoho cenných
zaslíbení o tom, že v nás uskuteční to,
co sami nedokážeme. „Všechno mohu
v Kristu, který mi dává sílu.“ (Filipským 4,13)
Když se se svým strachem vypořádáme
tímto způsobem, můžeme překonat
jakoukoli překážku. Svým příkladem a
slovy povzbuzení můžeme být nápomocni
i své rodině či přátelům. Tento druh
požehnání jsme zažili ve vlastní rodině,
a díky této spolupráci se nám podařilo
překonat mnohé slabé stránky či strachy.
•
Zvolte si – v dalším kroku se musíme
rozhodnout konat, i když tomu naše pocity Nedovolte, aby vás strach ochromoval. Ještě
neodpovídají. Naši volbu víry sahající za dnes začněte budovat svou odvahu!
naše smyslové či pocitové vnímání podpoří
Bůh a uschopní nás učinit i zdánlivě Alane je spoluzakladatelkou organizace
Restoration International a žije v Montaně
nemožné.
se svým manželem Tomem.
•
Zima 2010
7
Z
dálo se, že můj sen mít zbožnou rodinu se
naplnil. Spolu s manželem a dvěma dcerami jsme byli celkem šťastní. Můj manžel byl ve
svém oboru uznávaný, já vyučovala své dcery
v rámci domácí školy, učila v sobotní škole,
udržovala velkou zahradu a trávila většinu svého času učením svých dcer milovat Boha a vážit
si pevných rodinných vztahů.
Můj manžel měl touhu se přestěhovat do
8
Zima 2010
•
Francie, což jsme také nakonec udělali. Krátce
po přestěhování se můj dokonalý život roztříštil
na kousky, protože můj muž nás opustil. Byly
jsme samy, naprosto samy.
Své dcery jsem celou tu dobu učila, že otec
je hlavou rodiny a že ho musejí poslouchat;
stejně tak i mě. Najednou byl náš rodinný kruh
rozlomen. Nějakou dobu mi trvalo si uvědomit,
že i přes odchod mého manžela jsme stále rodinou. Posilovala jsem se zaslíbením z Izaiáše 54.
kapitoly, že Hospodin je mým mužem (v. 5) a
že zjednává hojnost pokoje mým dětem (v. 13).
Během tohoto období niterných zranění,
soudních stání, utrpení a ztrát se Boží
zaslíbení stala mou životní silou.
Snažila jsem se hledat
drobné způsoby, jak své
dcery potěšovat a činit
je šťastné. Trávili jsme
téměř veškerý čas
společně, pracovaly
společně, smály a
plakaly společně,
hrály si společně
a hovořily spolu nekonečné
h o d i n y .
Vytvořily jsme
si nové rodinné
tradice.
Narozeniny
se nám staly
výjimečnými
událostmi a já je
využívala
j a k o
příležitost
své dcery naučit, že je lepší dávat než dostá- užívaly pikniky pod stromem. Náš život byl jedvat. Na začátek soboty jsem rozsvěcela všechny noduchý, ale měly jsme se moc rády a společně
svíčky v obývacím pokoji a věnovala každé dceři jsme vše vydržely.
malý nenákladný dárek, např. malou kartičku se
Občas jsme na víkend zajely na návštěvu
slovy, jak moc je mám ráda, nebo drobnou po- k přátelům. Každý člen rodiny přispíval na
chutinu. Jednou v zimě, když napadlo hodně úhradu cestovních nákladů na návštěvu
sněhu, jsme vyhloubily sedm děr do sněhu nah- stanového setkání jednou či dvakrát ročně; tam
rnutého po straně ulice před naším domem a do jsme se duchovně dobíjely a sdílely se svými
každé z nich umístily svíčku. Na začátek soboty známými. To je pro nás i dnes velmi důležité,
jsme pak ty svíčky zapálily. Při pohledu z okna stejně jako jsou ranní a večerní bohoslužby
to vypadalo nádherně! Mnohokrát nám v ta- důležitou součástí našeho duchovního života.
kových chvílích vytanuly v mysli vzpomínky Tyto budující aktivity nám pomohly zůstat
na předchozí život v úplné rodině a rozplaka- věrné Bohu a přesměrovat svůj život. Při cestě
ly jsme se, ale s pohledem na Ježíše,
autem jsme strávily hodiny zpěvem.
našeho přítele, manžela a otce jsme šly
To se nám moc líbilo a slova těch pís„Tvým
životem dále.
ní nás přibližovala Bohu.
manželem
Náš starý dům vyžadoval hodně
Jednou z nejdůležitějších věcí,
je přece
oprav a údržby. Zpočátku jsme si
která nám pomohla projít obtížnými
ten, jenž tě
zjednávaly na některé věci zedníka, učinil, jeho obdobími, byla společná četba.
jméno je
ale čím napjatější naše finanční situace
Snažila jsem se tolik nekupovat nové
Hospodin
byla, tím více věcí jsme se naučily dělat
oblečení nebo hledat výhodné koupě
zástupů. …
samy. Naučila jsem své dcery používat
při nákupu potravin a za ušetřené
hojnost popásovou i řetězovou pilu a pracovat
peníze jsem nakupovala hodnotnou
koje zjednám
s cementem, sádrou a dřevem. I když tvým dětem.“ literaturu. Někdy jsem večer svým
jako sekretářka mluvím třemi jazyky,
dcerám četla dvě i tři hodiny, zejIz 54,5.13
vždy jsem ráda pracovala vlastníma
ména když pršelo, byla zima nebo
rukama; učily jsme se prostě za pov sobotu odpoledne. To byl pro nás
chodu. V sobotu odpoledne jsme často chodily nejen kvalitně strávený čas pospolu, ale četba
do přírody a radovaly se z Božího stvoření. rozšiřovala i obecný rozhled mých dcer. Četba
Vždy jsme s sebou braly své psy. Se zvířaty knih je inspirovala k psaní jejich vlastních
bylo vždy více práce, ale často přinášela mým příběhů. V tom jsem je podporovala s vědomím,
dcerkám mnoho radosti a potěšení. Vždy jsem že v těch příbězích mohou popsat a uvolnit
byla dojatá, když jsem je viděla sedět na podlaze některá ze svých niterných zranění a pocitů.
a objímat pejsky se smutným výrazem na svých
Nebyly to lehké roky. Obě mladé ženy už
tvářičkách.
jsou ve věku na vysokoškolská studia a naše
Když přišla zima, zdobily jsme kousky finanční situace je horší než kdy jindy. Ale Bůh
dřeva mechem a svíčkami a vyráběly i jiné drob- k nám byl v minulosti věrný a stojí za každým
nosti na obdarování svých sousedů. Šily jsme si zaslíbením, které kdy učinil. Musíme ho brát za
i vlastní šaty či upravovaly ty, které jsme dostaly slovo – což je proces učení – a žít ve víře a jen a
nebo zakoupily jako již obnošené.
pouze vírou. Nevzdávejme to a držme své malé
V létě jsme pečovaly o velkou zahradu stádečko pospolu. Bůh určitě učiní to, co zaslíbil.
a zavářely, sušily či zamrazovaly sklizené
plodiny. Občas jsme sbíraly a sušily léčivé byAnita žije se svými dvěma dcerami na
francouzském venkově a na částečný
linky a následně vyráběly vlastní tinktury
úvazek pracuje jako překladatelka.
a masti. Také jsme sbíraly květiny a listy na
usušení a výrobu vlastních pěkných přání či si
•
Zima 2010
9
předměty se kvůli nepozornosti dětí a
jejich neochotě pořádně spolupracovat
neúměrně protahovaly. Předměty, které
by jim normálně trvaly třicet minut, se
V
e v ýkla d ov ém slovníku je slovo
„skoro“ popsáno jako „téměř; velmi
blízko, ale ne přesně či úplně.“ Možná
se vám to bude zdát divné, ale „skoro“ je
slovo, jehož se snažíme ve slovníku naší
rodiny zbavit. Se slovem samotným není
vlastně nic špatného, naše odvykací úsilí je
zaměřeno spíše na myšlení typu „skoro“.
Máme to požehnání, že můžeme své
dvě děti vyučovat v rámci domácí školy.
Byť je domácí škola naplňující činností,
neobejde se bez problémů. Některé dny
mají děti naprosto výborný postoj a
přístup ke školním povinnostem, zvládnou je rychle a mohou skončit dříve. Jindy
jsme však vráceni do, přiznejme si, tvrdé
reality.
Nedávno jsme zrovna prožívali jeden
z takových „reálných“ dnů. Jednotlivé
10
Zima 2010
•
táhly déle než hodinu. Namísto dokončení
všech svých úkolů se s nimi děti babraly
příliš dlouho. Při dotazu, zda jsou už hotové, zazněla od obou obvyklá odpověď:
„Skoro.“
Skoro, skoro, skoro se opakovalo až
do pěti hodin odpoledne, kdy jsem musel jet něco zařídit. Děti se mnou celý den
chtěly jít a nyní ta chvíle nadešla. Byl zde
však jeden velký problém. Jejich školní
povinnosti ještě nebyly hotové.
„Už můžeme jít s tebou, tati?“
Pomyslel jsem si: „Nyní mám
příležitost je naučit lekci, kterou se mi
zřejmě celý den nepodařilo jim zřetelně
naznačit. Pane, pomoz!“
„No, záleží na tom. Už máte své školní
povinnosti hotové?“
„Skoro,“ zazněla očekávaná odpověď
naší dvojice školáků.
Téměř okamžitě jsem odvětil: „Dobrá!
Pak se mnou skoro můžete jít. Mějte se!“
Sedal jsem si do auta s modlitbou, aby
ta výchovná lekce dopadla na úrodnou
půdu. A dopadla.
Nechceme, aby naše děti skoro dělaly
své domácí úkoly a povinnosti. Skoro se
nepočítá téměř v žádné světské činnosti.
Za těsné netrefení branky vás ve fotbale
nikdo neodmění; prezidentem se také nestane ten, kdo skoro vyhrál volby.
Popsaná
situace
nás
přivedla
k zamyšlení: Nejsme „skoro“ na správné
cestě za Bohem? „Skoro“ určitě není u
Boha dost dobré!
Děti, posloucháte své rodiče skoro rodině toho myšlení typu „skoro“.
vždycky? Rodiče, jste se svými dětmi
skoro vždycky trpěliví? Patříte skoro celí
Lloyd žije v Montaně se svou ženou a
dvěma dětmi; pracuje jako produkční
Bohu, jste jeho skoro cele? Je-li tomu tak,
ředitel dětského křesťanského telepak budete pouze skoro spaseni. Možná
vizního programu A Thoughtful Hour.
by vám stálo za to taky se zbavit ve své
V
yrostl jsem v křesťanské rodině a
naše rodina chodila do sboru alespoň
jednou týdně. Již v poměrně raném věku
jsem začal hledat skutečnou podstatu víry
v touze po hlubokém vztahu s Bohem, zatímco jsem pozoroval vše kolem sebe,
co bylo projevem zbožnosti.
Jedním z mých objevů bylo, že
lidé mají sklon dělit svůj život na
náboženskou část a běžnou, světskou
část, přičemž tyto části jsou obvykle
odděleny písní a modlitbou. Tak většinou
začíná a končí jejich rodinná bohoslužba,
sborová bohoslužba a další náboženské
události, které tak vytvářejí jakýsi umělý
svět sám pro sebe.
Má duše však s touto podobou víry nebyla spokojená. Toužil jsem po chození s Bohem mimo hranice těchto „náboženských“
rituálů, a to každou minutu dne. Toužil
jsem po proměně, nikoliv kvůli zvláštním
příležitostem během týdne, nýbrž napořád.
Chtěl jsem být naplněn Božím světlem, stát
se natolik průhledným, aby skrze mě mohl
můj Bůh zářit na mé blízké i na mé nepřátele.
Dnes pokládám za jeden z klíčů k takové zkušenosti verš z 5. Mojžíšovy 6,5:
„Budeš milovat Hospodina, svého Boha,
celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“
Začal jsem dávat rozmluvám s Bohem
ve svém životě přední místo. Nejenom
že mu při nich otevírám své srdce, ale též
toužím po tom, aby i on otevřel své srdce
mě. Proto čtu a rozjímám nad jeho Slovem.
Proto též očekávám, že ke mně bude hovořit
prostřednictvím přírody, druhých lidí a
prozřetelnost. Proto neustále očekávám na
jeho odpověď na mou častou otázku: „Pane,
co chceš, abych činil?“ Chci, aby žil v mém
srdci a odtud se šířil jako kvas ovlivňující
každou stránku mého života.
Můj způsob, jakým miluji Boha celým
svým srdcem, se stalo držet se anděla Páně
do té doby, než mi požehná (1. Mojžíšova
32,25-32).
Kai pracuje jako redaktor a
překladatel v Německu, kde žije se
svou ženou a třemi dětmi.
•
Zima 2010
11
K
12
dyby byla jen jedna věc, kterou bychom se mohli od Ježíše naučit, týkalo by se to jeho nesobeckého ducha
sloužícího a pečujícího o druhé. Na rozdíl od
lidstva je naší největší bitvou boj s vlastním já.
Přirozeným sklonem našeho já je vidět pouze
povinnost, ale považovali jsme to za přednost.
Během pobytu u nás doma ovlivnila přítomnost mého otce i život nás jako
manželů. Jeho oddání Kristu se dotklo našich
srdcí a bylo nám příkladem. Jeho věrný modlitební život a studium Písma učinilo z jeho
vlastní potřeby a přání a upřednostňovat
vlastní touhy před potřebami druhých.
Mé rodině se dostalo příležitosti pečovat
řadu let o mého stárnoucího otce. S tím souviselo mnoho obtížných situací včetně nutnosti vzdát se části životního prostoru a někdy
i soukromí a přizpůsobení se jeho způsobům.
Vyžadovalo to od nás změny v našem denním rozvrhu, věnování času a úpravu našeho
denního režimu jeho potřebám.
Brzy jsme zjistili, že požehnání pramenící z našeho dávání sebe samých zdaleka
převýšilo cokoliv, čeho jsme byli nuceni se
vzdát. Zapojení našich dětí do pomoci s péčí
o jejich dědu napomohlo vytvoření silného
vztahu mezi nimi. Lépe ho poznali a dozvídat
se o podrobnostech jeho života pro ně bylo zajímavé. Jako kdyby se mé děti setkali s chodící
knihou plnou báječných příběhů. Vždy budou s láskou vzpomínat na ty cenné chvíle
strávené rozhovorem s mým otcem a hraním
si s ním. Sloužit mu nebyla jen další domácí
života skutečný odlesk Ježíše. Jeho zkušenosti
nám byly inspirací k hledání a radování se ze
stejně kvalitního vztahu s Ježíšem, jaký měl
on.
Jeho moudré rady během let nám byly
velmi prospěšné a nikdy mu nebudeme
dostatečně schopni vyjádřit své díky. Tolik
jsme obdivovali jeho pracovitého ducha, který
vždy hledal nějakou práci kolem domu, aby
se zabavil a vypomohl naší rodině. To byl pro
nás všechny velký příklad, obzvláště pro děti.
Zjistili jsme, že sdílení domácnosti s mým
otcem nás jako rodinu stmelilo. Dávali jsme
hodně ze sebe, ale na oplátku jsme přijímali
nesčetná požehnání. Počátkem tohoto roku se
můj otec rozhodl strávit poslední roky svého
života v rodné domovině, ale jeho kladný vliv
na naši rodinu dodnes přetrvává.
Zima 2010
•
Osman nám píše z New Yorku, kde žije
se svou ženou a čtyřmi dětmi.
„Já
skoro zapomněla!“
povzdechla
si
máma. „Musíme
zavařit hrušky, ale já mám tolik
práce!“
V tom jsem ucítila puzení
Ducha svatého: „Proč ty hrušky
nezavaříš ty?“ Už dříve jsem
mamku při této činnosti mnohokrát pozorovala a věděla jsem,
co dělat, ale ta práce v horku
s upatlanýma rukama mě moc
netáhla! Váhala jsem. „Kdyby tu
byl Ježíš, udělala bych to pro něj,
no tak proč to neudělat pro mou
upracovanou mámu!“
Zatímco se mamka věnovala
jiné práci, já vymyla zavařovací
sklenice a začala ohřívat nějakou
tu šťávu. Pak jsem hrušky oloupala, nakrájela a naskládala do
sklenic. Ani mi to nepřišlo a najednou jsem víčkovala poslední
sklenici. Rychle jsem uklidila
vzniklý nepořádek a odběhla
najít mamku. „Pojď se podívat
na překvapení!“ řekla jsem a vedla ji do kuchyně plná touhy se
pochlubit.
Máma mě radostí objala.
„Tys všechny ty hrušky zavařila
sama!“
„Nejdřív se mi nechtělo, ale
když jsem svou vůli podvolila,
Ježíš mi pomohl tu práci udělat
s radostí!“
Chlapci a děvčata, je mnoho
činností, s kterými můžete své
mámě pomoci, a tak jí ulehčit.
V rámečku vpravo najdete
Sarah je patnáct let a
žije v Montaně se svými
rodiči a dvěma staršími
bratry.
Vyplňte prázdná místa a zapište zakroužkovaná
písmena na linku na konci tohoto odstavce. Budete překvapeni, jaký pocit štěstí a radosti budete
mít, když budete _ _ _ _ _ _ _.
1. Utírat _r_ _h
2. V_ _áš_t k_š
3. _ _ _nádobí
4. Skládat pr_ _l_
5. Vytírat p_dl_ _u
6. Pracovat r_ _os_ _ě
7. Po_l_ _ch_ _ ochotně
•
Zima 2010
13
Delší zimní večery jsou dobrou příležitostí ke trávení času
v útulné atmosféře domova poslechem inspiračních poselství
vytvořených s cílem povzbudit a posílit vaši rodinu. Využijte naší
zimní akce a nakupte si kterékoli z níže uvedených DVD s 20procentní slevou. Akce trvá od 1. prosince 2010 do 28. února 2011.
Běžná cena 9,- USD – Nyní jen za 7,20 USD/ks
RODINA
Rady rodinám
Vůdcovství v rodině
Je psáno
Občerstvující rekreace
Duchovně výjimečné soboty
Skutečné vůdcovství
Deset přikázání
MANŽELSTVÍ
Obnova reality
Obnova romantiky
VÝCHOVA DĚTÍ
Práva dětí
Táta a dcera
Praktické rady rodičům
OSOBNÍ RŮST
Věrný přítel
Hledání Boží vůle
Přepočítávání
Konečná zkouška
Ženy – vysoké povolání
Co budeme dělat?
MLÁDEŽ A MLADÍ DOSPĚLÍ
Berte všechno jako radost
Víra funguje
Pozitivní představy
Kladné vztahy podle zásad
Smysl života
Objednávky můžete
podávat na našich internetových stránkách
www.restoration-international.org
nebo na naší informační lince zdarma na čísle +1 888 446 8844.
Našeprovozní doba je Po-Čt od 9:00 do 17:00. Pá-Ne zavřeno.
14 Zima 2010
•
Jan. 7-9, Stuarts Point, NSW Australia
Stuarts Point Convention Center
Contact: Doug & Emma Loberg
Phone: (02) 6567 8146 or (02) 6567 8149 (207)
Email: [email protected]
Jan 21-23, Sydney, Australia
Auburn SDA Church
Contact: Wanda Copaceanu
Phone: +61 415 174 121
Feb. 25-27, Mentone, California
Mentone SDA Church Retreat
Contact: Cecil Templeton
Phone: (909) 894-4616
Feb 25-27, Centerville, Virginia
Cartersville SDA Church
Contact: Lee & Lynelle Perschino
Phone: (804) 441-3600
Mar. 18-20, Cluj, Romania
Contact: Horst MÜller
Phone: 011-(49)-178-4935-636
Mar. 25-27, Alexandria, Romania
Contact: Horst MÜller
Phone: 011-(49)-178-4935-636
2011
February 17-20, Florida
Hosts: Milton & Brenda Adams
(407) 429-7281 [email protected]
April 6-10, Oklahoma
Hosts: Mike & Connie Opeka
May 4-8, United Kingdom
Hosts: Jack & Joy Rayne
May 18-22, New Jersey
Host: David Pritchard
June 1-5, Washington
Hosts: Ed & Jean Schlittenhart
June 29-July 3, California
Hosts: Santoyo Family
•
Zima 2010
15
CHANGE SERVICE REQUESTED
PO Box 2150, Eureka, MT 59917-2150
Great Falls, MT
PAID
Permit # 128
Non-Profit Org.
US Postage

„To je moc těžké!“ „Bojím se!“ Toto jsou velmi časté výrazy, jež slyšíme

Transkript

Podobné dokumenty

Foto: Martin Novák

Adaptační kurz primy A

Test kunnskapene dine 11.

Dvanáct případů Sherlocka Holmese

„ Ale je tady krásně!“ „To jo, tady jo“