fff

JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:53
Stránka 1
specialista na komentování judikatury
ROâNÍK XVIII
vydává
Wolters Kluwer âR, a. s.
obsah
8/2009
‰éfredaktor
Doc. JUDr. Petr Bûlovsk˘, Dr.
pfiedseda redakãní rady
Mgr. TomበDoleÏil, LL.M. Eur., Ph.D.
redakãní rada
JUDr. PhDr. Marek Anto‰
JUDr. Jifií Hrádek, LL.M.
JUDr. TomበRychl˘
Doc. Mag.phil. Dr.iur. Harald
Christian Scheu, PhD.
Doc. JUDr. PhDr. Ivo ·losarãík, LL.M.
JUDr. Ing. Jifií Zemánek, CSc.
rada poradcÛ
JUDr. Tomበâihula, LL.M. Eur.
Mgr. David Hip‰r
Doc. JUDr. Zdenûk Kühn, PhD., LL.M.
JUDr. Radim Polãák, Ph.D.
JUDr. Václav Stehlík, LL.M., Ph.D.
Doc. JUDr. NadûÏda ·i‰ková, Ph.D.
grafická úprava, tisk
SERIFA, s. r. o.
Jinonická 80, Praha 5
ãasopis vychází osmkrát roãnû
(pût ãísel do konce ãervna,
tfii ãísla po prázdninách)
Pfiedplatné pro rok 2010
(8 ãísel) ãiní 2 157 Kã bez DPH
(2 351 Kã vãetnû 9% DPH)
Cena jednoho v˘tisku je 315 Kã
adresa
Wolters Kluwer âR, a. s.
U Nákladového nádraÏí 6
130 00 Praha 3
tel. 246 040 400
fax: 246 040 401
email: [email protected]
Iâ: 63077639
inzerce
Iva Suchnová
tel. 246 040 439
âlánky
Suverenita z rÛzn˘ch perspektiv
Eli‰ka Wagnerová ................................................................................................................. 3
Nepfiímé vyvlastnûní v praxi mezinárodních investiãních arbitráÏí
Ondfiej Sekanina ................................................................................................................ 10
Nejvy‰‰í soud k ruãení v rámci koncernu: napodruhé úspû‰nû?
âíÏek Vladimír .................................................................................................................... 17
Komentáfie judikatury
Pravomoci ãlenského státu pfii implementaci plnû
harmonizované smûrnice
Knoblochová Vûra................................................................................................................ 24
Wetherspoon aneb jak se vystavuje daÀová faktura v souladu s
komunitárním právem
Lyãka Martin ...................................................................................................................... 29
Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli: Kritéria mala fides
(neexistence dobré víry)
Pipková Hana...................................................................................................................... 35
TNT Post UK: Kde jsou daÀové hranice univerzality po‰tovních sluÏeb?
Lyãka Martin ...................................................................................................................... 38
Monitoring judikatury
Monitoring judikatury soudÛ âeské republiky
Jan Tryzna........................................................................................................................... 45
Monitoring judikatury Evropského soudního dvora
Jan Tlamycha ...................................................................................................................... 55
Monitoring judikatury Evropského soudu pro lidská práva
Pavla Bouãková ................................................................................................................... 62
Aktuality
Aktuality z âeské republiky
Katarzyna KrzyÏanková...................................................................................................... 67
Aktuality z Evropské unie
TomበDumbrovsk˘, Petra Pipková ................................................................................... 70
zasílání autorsk˘ch
pfiíspûvkÛ
[email protected]
1
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:53
Stránka 2
8/2009 JURISPRUDENCE
Instrukce pro publikaci v ãasopise
Jurisprudence
VáÏení autofii ãasopisu Jurisprudence,
níÏe uvádíme instrukce pro formát a strukturu právních textÛ urãen˘ch k publikaci na stránkách na‰eho
ãasopisu.
Prosíme Vás, abyste své pfiíspûvky redakci zasílali ve formátu programu Word (doc nebo rtf), a to nejlépe
elektronickou po‰tou na adresu [email protected] nebo na adresu jednotliv˘ch redaktorÛ.
• Formát zasílan˘ch pfiíspûvkÛ by mûl odpovídat fiádkování 1, písmo Times New Roman, velikost 12,
okraje 2,5 cm. V Ïádném pfiípadû prosíme nepouÏívejte funkci Automatické ãíslování, Automatické
odráÏky ani dal‰í speciální formátování textu! Soubor textu by mûl b˘t ve formátu doc nebo rtf
(tj. nejlépe programu MS Word).
• Rozsah komentáfie judikátu by mûl b˘t v rozmezí nejménû 2 stran a nejv˘‰e 10 stran (v˘‰e uvedeného
formátu).
• Rozsah ãlánkÛ by nemûl pfiesáhnout 12 stran (v˘‰e uvedeného formátu), vãetnû poznámek pod ãarou.
• Rozsah poznámek pod ãarou by nemûl pfiesahovat celkem 1 stranu (v˘‰e uvedeného formátu).
STRUKTURA KOMENTÁ¤Ò JUDIKATURY
Text komentáfie se dûlí na nûkolik ãástí. Cel˘ text je uvozen názvem, kter˘ zvolí autor. Následuje hlaviãka
poskytující základní informace o komentovaném soudním rozhodnutí:
• Soud
• Oznaãení judikátu (blíÏe viz níÏe)
• Datum rozhodnutí
• Rozsah právní problematiky (heslovitû, klíãová slova)
• Související judikatura
• Relevantní ustanovení (ustanovení právních pfiedpisÛ dotãená judikátem)
Oznaãení judikátu by mûlo odpovídat mezinárodním citaãním pravidlÛm, kdy se cituje spisová znaãka a
dále název oficiální sbírky, v níÏ byl judikát publikován, a pfiíslu‰né místo ve sbírce (napfi: Case 6/64 Costa
v. ENEL [1964] ECR 585, paragraph 128).
Následuje samotn˘ text komentáfie, kter˘ má následující strukturu:
• Právní vûta (shrnutí právního závûru komentovaného judikátu – vyhotoví autor)
• Úvod (není povinn˘, uvedení problematiky se struãn˘m popisem oblasti, k níÏ se rozhodnutí
primárnû váÏe, popfi. téÏ dal‰í zajímavé informace, napfi. o v˘voji dané oblasti)
• Skutkov˘ základ pfiípadu (struãné vylíãení skutkov˘ch okolností pfiípadu)
• Procesní v˘voj (struãnû uvedené nejdÛleÏitûj‰í argumenty a závûry jednotliv˘ch soudÛ)
• Právní anal˘za (komentáfi – anal˘za argumentace jednotliv˘ch soudních instancí, apod.)
• Závûr (v˘znam rozhodnutí, pfiedev‰ím dopady do praxe)
• Jméno autora komentáfie, profesní pÛsobení
Vzhledem k povaze jednotliv˘ch ãástí by rozsah prvních tfií ãástí (celkem) nemûl b˘t del‰í neÏ rozsah ãásti
Právní anal˘za a Závûr (dohromady). TûÏi‰tû komentáfie spoãívá na ãástech Právní anal˘za a Závûr. V ãásti
Právní anal˘za není autor komentáfie omezen, mÛÏe podle potfieby dûlit text na ãásti apod.
2
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
4.12.2009
10:53
Stránka 3
JURISPRUDENCE 8/2009
âLÁNKY
Suverenita z rÛzn˘ch perspektiv
ELI·KA WAGNEROVÁ
RÛzné koncepty suverenity
Pojem suverenita, jako pojem tûsnû spjat˘ s neomezenou mocí, pÛsobí v 21. století témûfi
nepatfiiãnû. Klasická – „bodinovská“ ãi „hobbesovská“ suverenita je „politick˘ pojem, kter˘
byl pozdûji pfietvofien“, aby se stal právním základem politické moci státu (G. Jellinek, Recht
des modernen Staates: Allgemeine Staatslehre,
Berlin 1900, citováno podle J. Maritan, âlovûk
a stát, Triáda, 2007, s. 30). Ostatnû, nûktefií badatelé upozorÀují na to, Ïe slova stát, podobnû
jako suverenita, jsou chybn˘mi pfieklady pÛvodních v˘razÛ „polis“ a „civitas“, jejichÏ v˘znam by byl v pfiekladu lépe vystiÏen slovem
„spoleãnost ãi spoleãenství“, stejnû jako „principatus“ a „suprema potestas“ znamenají pouze nejvy‰‰í vládnoucí moc, nikoli „suverenitu“ v tom
smyslu, jak byl tento pojem chápán od okamÏiku, kdy se objevil ve slovníku politické teorie
(více J. Maritan, viz shora, s. 31).
Suverenita ve svém vlastním a autentickém
v˘znamu znamená jednak právo na naprostou
nezávislost a na nejvy‰‰í moc, která je pfiirozen˘m a nezadateln˘m právem. Dále lze hovofiit
o tom, Ïe právo na nezávislost a moc jsou ve své
sféfie nejvy‰‰ími absolutnû neboli transcendentnû (nikoli relativnû neboli jako náleÏející jakési
nejvy‰‰í ãásti celku). Nezávislost vládce na celku, kterému vládne, stejnû jako moc, kterou nad
ním vykonává, jsou oddûleny od celku, jsou nad
ním. Na suverenitû nemÛÏe participovat nikdo
dal‰í, nemá stupnû, je nezávislá na politickém
celku. To je autentická suverenita absolutních
monarchÛ, jejíÏ v˘znam se promítnul do hegelovského státu, a pfied tím do Hobbsova smrtelného boha (více J. Maritan, viz shora, s. 37
a násl.). Lyricky a s respektem k perfektnosti
kruhu popisuje suverenitu J. J. Rousseau fika:
„A tak, jako neexistuje koruna, není-li její kruh
kompletní, není suverenity, chybí-li jí cosi.“
(O spoleãenské smlouvû).
Politické vûdy se zaobírají vefiejnou mocí a jejich tématem je samozfiejmû i suverenita. Politická teorie odÛvodÀuje existenci práva vládnout,
které ov‰em dnes jiÏ není suverénní, neboÈ je
omezeno v daném fiádu ústavou, na mezinárodní úrovni pak mezinárodními závazky. Dnes
ústavy pfiiznávají právo vládnout lidu (v rámci
moci konstituované ve smyslu Abbé Sieyese),
jemuÏ má b˘t imanentní, a vysvûtlují, proã a jak
má b˘t v˘kon tohoto práva delegován a alokován v urãitém fiádu. Následné mocenské akty
jsou podloÏeny právem a vyÏadují respekt, neboÈ
byly vydány na základû rozhodnutí uãinûn˘ch tûmi, ktefií byli povûfieni tím, kdo má suverenitu (tj.
tím, kdo vykonává moc konstitutivní).
Politická teorie dovozuje konsekvence ze
zdroje suverenity. Praktická politická vûda popisuje jednání tûch agentÛ, které vybrala politická vûda. Sociologie pak studuje chování lidí
v jejich svobodném prostoru, tj. v tom, kter˘ není vyplnûn právními pfiíkazy. PrÛzkumy prokazují, Ïe aãkoli jsme spoutáváni stále vût‰ím
mnoÏstvím ãím dál tím detailnûj‰ích pfiedpisÛ,
jedná ãlovûk spí‰ neÏ podle právních pfiíkazÛ
podle toho, co povaÏuje, dle svého vnitfiního
pfiesvûdãení, za nutné; jedná tak podle urãit˘ch
behaviorálních vzorcÛ, které se v ãase mûní,
a tento fenomén b˘vá povaÏován za dÛleÏitûj‰í
neÏ politické jevy. KaÏdá navázaná kooperace
spoãívá na dobré vífie v urãit˘ typ odezvy ze
strany ostatních jednotlivcÛ. Vytváfiení stability
podmínek, v nichÏ se vztahy mají uskuteãÀovat,
vyÏaduje regulace. Souhra sil ãi mocí individuí,
regulaãních autorit (vefiejné moci) a rÛzn˘ch
sdruÏení náleÏejících do obãanské spoleãnosti
vytváfiejí komplex, v nûmÏ je vefiejná moc toliko
jedním elementem.1 Pfii vûdomí tûchto souvislostí by proto mûla politická vûda pfii vûnování
se moci a jejímu v˘konu pokr˘vat mnohem ‰ir‰í pole, neÏ je jí obvykle vymezováno. Mûla by
zkoumat v‰echny naznaãené aktéry spolupÛsobící pfii vzájemné kooperaci a zohledÀovat je
i pfii zkoumání fenoménu suverenity. Takto
pojímaná politologie mÛÏe a musí pomáhat pfii
v˘kladu pojmu suverenita i ve smyslu ústavnûprávním.
Zcela jinak konstruoval suverenitu C. Schmitt. Jeho pojetí suverenity lze oznaãit za svébytné a originální aÏ v˘stfiední, nicménû hodné
studia, neboÈ v urãit˘ch bodech mÛÏe pÛsobit
inspirativnû.2 Schmittov˘m v˘chodiskem je názor, podle kterého v‰echny v˘znamné koncepty
moderních teorií státu jsou sekularizovan˘mi
1
B.de Jouvenel, Sovereignty, An Inquiry into the Political Good,
1998, Liberty Fund, Indianopilis, s. 359.
3
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:53
Stránka 4
8/2009 JURISPRUDENCE
teologick˘mi koncepty. Tak dokazuje, jak se
idea omnipotentního zákonodárce, pÛvodnû inspirovaná pfiedstavou omnipotentního Boha,
zásadnû mûnila v prÛbûhu staletí. Zatímco v sedmnáctém a osmnáctém století byla pfiítomna
personifikovaná identita omnipotentního zákonodárce a vydávané normy (tento zákonodárce
vlastnû nebyl zcela omnipotentní, neboÈ byl omezován vy‰‰ím, nadstátním právem, tedy právem
BoÏím, z nûhoÏ se odvíjely pfiedstavy o neporu‰itelnosti urãit˘ch práv poddan˘ch), v devatenáctém století tento personální faktor mizí.
Pfiichází pfiechod od decisionismu k legalismu.
V reakci na zru‰ení monarchické legitimity
bylo vyvíjeno úsilí o rozdûlení politické moci
tak, aby blokovala sama sebe. Tato fragmentace
moci byla spojována s idejemi jako „demokratická legitimace“, „dûlba moci“, „moc musí b˘t
kontrolována mocí“, coÏ je centrální princip ãi
pfiímo dogma ústavního liberalismu, a koneãnû
s ideou, dle které „suverenita práva má nahradit suverenitu ãlovûka“. Schmitt se u vûdomí tohoto v˘voje, jako sÏírav˘ kritik liberalismu,
pokusil do suverenity reinstalovat personální
element a uãinit ji tak opût nedûlitelnou. Tato
snaha nemûla b˘t samoúãeln˘m oponováním
idejím ústavního státu. Schmitt mûl za to, Ïe
skrze personifikaci suverenity bude ústavní stát
stabilnûj‰í. Schmitt zamûfiil svou pozornost na
stavy krize státní existence. Krize je pro nûj
mnohem zajímavûj‰í neÏ pravideln˘ chod vûcí,
na kter˘ jsou nastaveny právní normy. Stav krize ãi v˘jimeãn˘ stav nejenÏe provûfiuje pravidlo,
n˘brÏ provûfiuje i jeho samotnou existenci. Ta
se, dle autora, totiÏ odvozuje pouze z v˘jimky.
Schmittova v˘jimka se odli‰uje od právního
chaosu, neboÈ musí b˘t konstruována jako
právní problém, aby mohla b˘t pfiedmûtem
právní deliberace.
Tím, Ïe volí za v˘chodisko v˘jimku, se Schmitt
radikálnû odli‰uje od H. Kelsena, kter˘ naopak
konstruuje právní systém jako „vodotûsn˘“
systém pravidel, v nûmÏ pro v˘jimky samozfiejmû není místa. Schmitt argumentuje proti Kelsenovu pfiístupu, kter˘ povaÏuje za po‰etil˘.
TáÏe se, jak lze od právní ideje oãekávat, Ïe se
sama prosadí? Jak lze takové oãekávání subsumovat do právní konfigurace, kdyÏ ve skuteãnosti je nemoÏné dopfiedu pfiedvídat detaily
v˘jimky, ani co se mÛÏe v takovém pfiípadû stát?
V˘jimka je pro Schmitta prostû to, co nemÛÏe
b˘t subsumováno, a proto odmítá liberální
ústavní pokusy regulovat v˘jimky co nejpfiesnûji. Jeho pojetí suverénní moci chápe suveréna
jako vázaného platn˘m právem v normálních
dobách, av‰ak zároveÀ pfiipraveného tento fiád
pfiekroãit hrozí-li, Ïe z normální situace se stane
situace v˘jimeãná. Jádrem moci se tak stává mo4
âLÁNKY
nopol na politické rozhodnutí ãinûné v tomto
smûru, resp. v naznaãené situaci. Dle Schmitta je
tak suverénem ten, kdo rozhoduje o v˘jimkách,
resp. o tom, kdy nastaly podmínky pro uplatnûní v˘jimeãného stavu, o jeho trvání, ale
i o tom, co je tfieba uãinit, aby se pfiede‰lo nastolení podmínek pro v˘jimeãn˘ stav.
Podle pfiekladatele rozebírané Schmittovy
práce, George Schwaba, kter˘ ji rovnûÏ opatfiil
pfiedmluvou, je Schmitt Hobbesov˘m následovníkem jiÏ tím, Ïe sdílí jeho pfiesvûdãení o základní nebezpeãnosti lidí, a proto primárním
úkolem je pro nûj zaji‰tûní fyzické bezpeãnosti
osob. Proto Schmitt optoval pro siln˘ stát, kter˘
by byl schopen zajistit fiád, mír a stabilitu. Díky
státnímu monopolu na tvorbu politiky je pro nûj
stát jedinou entitou, schopnou rozli‰ovat pfiítele
od nepfiítele, a tak vyÏadovat od sv˘ch obãanÛ
i ochotu poloÏit Ïivot. Tento nárok odli‰uje stát
od v‰ech jin˘ch organizací a asociací a staví je
nad nû. Právnû konstituovaná suverénní moc
podporovaná ozbrojen˘mi silami a úfiednictvem, pracujícím podle pravidel stanoven˘ch
právnû ustavenou mocí, podporuje a hájí fiád,
mír a stabilitu. Politické strany a parlament Schmitt akceptuje jen potud, jsou-li spojeny se suverénem, tj. prezidentem volen˘m pfiímo, a to
za úãelem hledání fie‰ení, která zabezpeãí dobro
pro celou obãanskou spoleãnost.
Schmittova obsese stabilitou a fyzickou bezpeãností jej dovedla k závûru o nutnosti ukotvit
ústavní fiád na klidn˘ch sociálních pilífiích. Právnû uznané instituce, jako církve, profesní asociace apod. budou, dle jeho názoru, zaji‰Èovat
kontinuitu sociálního fiádu snadnûji neÏ politick˘ systém. Bází systému je legitimita prezidenta a legitimita konkrétního fiádu. KaÏdá
instituce má svou vlastní právní existenci, zaloÏenou na institucionalizaci praxe, a to ve svûtle
konceptu spravedlnosti, vypl˘vajícího z interakce ãlenÛ v daném fiádu. âím solidnûj‰í bude
základ, tím ménû pfiíleÏitostí bude pro uplatnûní suverénní moci k intervenci, a to i do soukromé sféry jednotlivcÛ. Stát jako instituce institucí
zahrnuje a chrání v‰echny ostatní sociální instituce. Vztah mezi ochranou a podrobením se ãi
poslu‰ností je ústfiedním bodem Schmittova
my‰lení. Dokud je suverén schopen poskytovat
jednotlivcÛm ochranu, potud jsou jednotlivci
povinováni poslu‰ností. Na základû této teze
oznaãuje G. Schwab Schmitta za Hobbese dvacátého století.
Lze fiíci, Ïe obecnû je sdíleno v˘chodisko spoãívající v názoru, Ïe entita, která má drÏet suverénní moc, pfiedurãuje vztah jednotlivce ke státu
a vládû. Skrze oznaãení této „suverénní“ entity
lze naznaãit i zkratku, která pomÛÏe charakterizovat ideje jednotliv˘ch myslitelÛ zab˘vajících
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 5
JURISPRUDENCE 8/2009
âLÁNKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
se otázkami zdrojÛ a v˘konu moci. W. J. Stankiewicz (Politická teorie a souãasn˘ svût, Klasické
koncepty ve vûku relativismu, Brno, Centrum
pro studium demokracie a kultury, 2003, s. 83)
uvádí, Ïe v monarchii mÛÏe spoãívat suverenita
v osobû panovníka (Bodin), nebo v panovníkovû shromáÏdûní (Hobbes), v lidu (Rousseauova
suverenita obecné vÛle), v parlamentu (Austin),
v institucích parlamentních a soudních (politická a právní suverenita podle Diceyho) anebo
v promûnn˘ch „pluralistick˘ch“ uskupeních
(Laski). Zmínûn˘ autor ov‰em narozdíl od obecného pfiesvûdãení dodává, Ïe to není entita, která urãuje vztah jednotlivce ke státu a vládû,
n˘brÏ Ïe tento vztah vyjadfiuje suverenita sama.
Suverenita státu obecnû
Suverenitu státu jako takovou klasicky odÛvodnil G. W. F. Hegel, byÈ jde o francouzsk˘ bodinovsk˘ „vynález“. Také v roce 1793 si ve‰kerou
nezcizitelnou státní moc sám sobû pfiipsal Konvent. S Hegelem souznûl jeho souãasník, generál K. von Klausewitz. Oba totiÏ vyznávali
statick˘ nacionalistick˘ entusiasmus, rozpoutan˘ atmosférou postrevoluãního období. Ostatnû, suverenita státu b˘vá oznaãována za jakési
náhraÏkové fie‰ení v dobû, kdy nebylo moÏno
definitivnû rozhodnout otázku, zda za suveréna
povaÏovat monarchu anebo lid. Byl-li Hegel teoretikem triumfujícího státu, byl Klausewitz architektem pojetí „války o sobû“, která nebyla
aktem nespravedlnosti, n˘brÏ spí‰e aktem vÛle,
která mûla donutit oponenta uposlechnout vÛle
druhé válãící strany. Tento koncept ov‰em funguje jen tak dlouho, dokud mu není vypovûzena poslu‰nost.
BudiÏ fieãeno, Ïe jiÏ za Ïivota Hegelova byla
jeho koncepce zpochybÀována. UÏ v prÛbûhu
19. století byla ov‰em zpochybÀována takto
chápaná suverenita státu. Bylo upozorÀováno
na to, Ïe státní moc je omezována ústavou na
poli domácím a zvenãí ji omezuje mezinárodní
právo.3 Je zajímavé, Ïe uÏ tehdy se vyskytoval
názor, Ïe suverenita je zachována i v pfiípadû, Ïe
zemû pfienesou i urãitou podstatnou agendu,
napfi. zahraniãní politiku nebo provozování armády, na vût‰í spoleãn˘ stát, pfiiãemÏ odÛvodnûní bylo nacházeno ve faktu, Ïe státní moc se
stejnû uplatÀuje jen na území státu (J. C.
Blutschli, tamtéÏ). Suverenita nebyla povaÏována za souhrn jednotliv˘ch oprávnûní, n˘brÏ za
celkové oprávnûní státu, za urãit˘ centrální pojem, kter˘ vykazuje podobnou energii jako
vlastnictví v soukromém právu (J. C. Blutschli,
tamtéÏ, s. 564).
Lze tvrdit, Ïe v období po druhé svûtové válce, spjatém s vnesením lidsk˘ch práv do mezi-
národní agendy, se v˘voj velmi urychlil, neboÈ
i mezinárodnûprávnû byly vytvofieny podmínky pro omezování v˘konu moci suverénními
státy. Podobnû jako jednotlivci za protivení se
právu, mûly b˘t i státy za jednání protivící se
mezinárodnímu právu trestány, ba dokonce
v Evropû se jednotlivec stal aktérem mezinárodního práva lidsk˘ch práv a byl vybaven
úãinn˘m sankãním mechanismem vÛãi státu.
Podobn˘ v˘voj probíhal i na úrovni domácí –
ústavnûprávní, kde, alespoÀ v tûch ‰Èastnûj‰ích
státech, se pojímání právního státu zmûnilo
z formálního na materiální. Tento posun jednak
dÛslednûji vymezoval svobodn˘ prostor jednotlivce definovan˘ uplatÀováním jeho základních práv jako negativních subjektivních práv,
do nichÏ státní moc vstupovat nesmí (poprvé
zformuloval nutnost respektu k obecné svobodû chápané jako základní právo BVerfG v tzv.
Elfes-Urteil z 16. 1. 1957, BVerfGE 6, 32) a dále
ústava jako objektivní právo zaãala pfiedstavovat urãit˘ hodnotov˘ fiád, v jehoÏ rámci se napfií‰tû mûl pohybovat cel˘ právní fiád a jeho
aplikace, vãetnû civilistick˘ch disciplin (poprvé
doktrínu zformuloval BVerfG v tzv. Lüth-Urteil
z 15. 1. 1958, BVerfGE 7, 198-230). V‰echny tyto
posuny znamenaly konec suverenity státÛ v jejím pÛvodním v˘znamu, a to jak z pohledu domácího, tak z pohledu mezinárodního.
Americk˘ exkurs
Americká zku‰enost je od samotn˘ch puritánsk˘ch poãátkÛ po souãasnost provázena budováním koncepcí omezujících moc a zároveÀ
i pfiem˘‰lením o tom, zda existují okamÏiky,
kdy „suverén“ je alespoÀ ãásteãnû nevázan˘ pfii
v˘konu moci. Jde o váleãná zmocnûní exekutivy spojená s otázkami národní bezpeãnosti, coÏ
je dÛleÏitá, ba pfiednostní otázka k fie‰ení pro
kaÏdou „suverénní“ moc. Ponûkud udivuje, Ïe
politická filosofka Hannah Arendtová v jednom
ze sv˘ch esejÛ4 tvrdí, Ïe koncepce suverenity
byla Spojen˘m státÛm neznámá. (Toto hodnocení Arendtové b˘vá v âeské republice ãasto reprodukováno – viz napfi. rÛzné statû autorÛ
pocházejících z okruhu praÏského Obãanského
institutu.) B˘vá to zdÛvodÀováno tak, Ïe
Arendtová spojuje suverénní exkluzivity s evropsk˘m systémem národních státÛ. Ameriãané
2
3
4
Political Theology, Four Chapters on the Concept of
Sovereignity, The MIT Press, Cambridge, Massachusetts, and
London, 1985; originál publikován v roce 1922 pod názvem
Politische Theologie: Vier Kapitel zur Lehre von der
Souveränität.
Napfi. J. C. Blutschli, Allgemeine Staatslehre, 5.vydání, Stuttgart,
Verlag der J. G. Gottaschen Buchhandlung, 1875, s. 563.
O násilí, in Crises of Republic, New York: Harcourt and Brace,
1972, s. 107-8.
5
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 6
8/2009 JURISPRUDENCE
se v‰ak ve skuteãnosti od poãátku zab˘vali
otázkami spojen˘mi se suverenitou. Mûli své
zku‰enosti se suverenitou monarchickou i parlamentní, a proto neudivuje, Ïe se snaÏili omezit kaÏdou moc pÛsobící v ústavním systému.
Témûfi podle v‰ech komentátorÛ je to právû vzájemné omezování mocí spoleãnû s pfiirozen˘mi
právy, co pohání stále Ïivou americkou tradici,
a to v‰e pak doplÀuje soudní kontrola norem,
která b˘vá nejãastûji pfiedmûtem kritiky. Novodobí kritici tvrdí, Ïe Supreme Court si usurpoval moc patfiící legislativû Spojen˘ch státÛ, kdyÏ
právo spí‰ tvofií, neÏ Ïe by je toliko interpretoval. A právû to údajnû zakládá zmínûnou usurpaci, neboÈ soudy nejsou odpovûdné tak jako
volení reprezentanti, ktefií odpovídají tûm, ktefií
je volí.
V pfiípadu Chisholm v. Georgia (1793) soudce
nejvy‰‰ího soudu Wilson prohlásil: „Americké
ústavû je pojem suverenita naprosto neznám˘.
Existuje jen jedno místo (preambule ústavy),
kde by mohl b˘t uÏit s jistou dávkou správnosti. Av‰ak ani tam by pravdûpodobnû neodpovídal delikátnosti úmyslu tûch, ktefií vypracovali
a ustanovili tuto ústavu; mohli prohlásit suverénem lid Spojen˘ch státÛ: Av‰ak rozváÏnû vûdomí si tohoto faktu, vystfiíhali se takové
ostentativní deklarace.“5 Pfii oslavách stého v˘roãí federálního soudnictví roku 1890 pfiednesl
právník a diplomat Edward John Phelps projev
na téma „Nejvy‰‰í soud Spojen˘ch státÛ a suverenita lidu“. ZdÛraznil oprávnûní soudní moci
omezovat „politické moci“ a tak jistit, Ïe suverenita zÛstane rozdûlena, neboÈ jen tak mohou
Spojené státy zabránit konfliktu a ne‰tûstí, které
jsou charakteristické pro nevyváÏenou verzi suverenity ve staré Evropû. Jurisdikce soudÛ nad
velk˘m subjektem suverenity je nejjistûj‰í garancí práv lidí, neboÈ soudnictví je nejvzdálenûj‰í od moÏn˘ch populárních zásahÛ. Platilo-li
v tehdej‰í Evropû „Král je mrtev, aÈ Ïije král“,
platilo ve Spojen˘ch státech „velk˘ soud nikdy
neumírá, opakovanû a pravidelnû zasedá“. Suverenita nesmí stát nad právem, n˘brÏ naopak
– upíná se k právu. Toto pojetí suverenity práva
spoãívá na jisté verzi pfiirozeného práva odvozeného od trval˘ch pravd povaÏovan˘ch za závazné,
které nejsou projevem právní teorie monistick˘ch
pfiíkazÛ (J. B. Elshtain, viz v˘‰e, s. 154).
Lze v‰ak nalézt dÛkazy, které popírají naznaãenou teorii. Tak Chief Justice J. Marshall v rozhodnutí Cohens v. Virginia 19 U.S. 264 (1821)
prohlásil, Ïe lid vytvofiil ústavu a nemÛÏe ji
zmafiit, neboÈ ústava je „v˘tvor jeho vÛle a Ïije
jen skrze tuto vÛli“. V pfiípadu The School Exchange v. M∞Faddon 11 U.S. 116, 136 (1812) se
Marshall pustil do v˘kladu teritoriálnû pojaté
suverenity. „Jurisdikce národa na jeho vlastním
6
âLÁNKY
teritoriu je nutnû exkluzivní a absolutní. Není
pfiístupná Ïádnému omezení, ani sebeomezení.
Jakékoli omezení, odvozující platnost z externího pramene, by implikovalo omezení jeho suverenity, a to v rozsahu omezení.“ Omezení,
kterému podléhá takto mocnû definovaná moc,
bylo nalezeno v doktrínû stare decisis. A do tfietice J. Marshall, tentokrát promlouvající v rozhodnutí United States v. Curtiss-Wright Export
Corp, 299 U.S. 304, v nûmÏ potvrdil své stanovisko následovnû: „Pravidla pfiicházejí a odcházejí; vlády konãí a formy vlády se mûní; av‰ak
suverenita pfietrvává. Politické spoleãenství nemÛÏe pfieÏít bez existence nûkde umístûné nadfiazené vÛle. Suverenita nemÛÏe b˘t nikdy
pozastavena ãi suspendována.“
Podle Marshalla není suverén uveden do Ïivota skrze sociální dohodu; naopak existuje nad
ní a mimo ni. Z metafyzického principu se skrze spoleãenskou dohodu zachycenou v ústavû
stává princip „profánní“. Z uvedeného také vypl˘vá, Ïe americká jurisprudence nekonstruuje
suverénní moc od v˘jimek resp. od v˘jimeãného stavu. Prezidentská oprávnûní vztahující se
k v˘jimeãn˘m situacím nejsou v tomto pojetí
povaÏována za souãást „normálních“ oprávnûní svûfien˘ch exekutivû. Mimofiádné oprávnûní
prezidenta je jaksi latentnû pfiítomné, v˘jimeãné
a pokud je zcela mimofiádnû vyuÏito, je pfiechodné a zru‰itelné. V historii ‰lo napfi. o Lincolnovo rozhodnutí o pozastavení úãinnosti
práv plynoucích z habeas corpus v prÛbûhu americké obãanské války; v roce 1944 stvrdil soudce
Felix Frankfurter ústavnost rozhodnutí o internaci japonsk˘ch obãanÛ bûhem druhé svûtové
války jako souãást v˘jimeãn˘ch oprávnûní exekutivy a odmítl vyslovit protiústavnost jen proto, Ïe by takové opatfiení bylo protiprávní
v dobách míru. Názor vysloven˘ v tomto rozhodnutí sice U.S. Supreme Court pozdûji korigoval, av‰ak stranou ponechal hodnocení
v˘jimeãného stavu. Kritikové amerického pojetí suverenity se táÏí, o jak˘ druh suverenity má
jít? A otázka nab˘vá na v˘znamu po 9. záfií
2001, neboÈ doba míru není dnes snadno odli‰itelná od doby války, neboÈ aparát obsluhující
národní bezpeãnost je dnes ve stálé permanenci. Lze tedy uzavfiít, Ïe americké pojetí silné suverenity vychází z prezidentsk˘ch oprávnûní
v dobû války, dále z pfiedpokladu, Ïe suverenita je nesuspendovatelná, a koneãnû – Ïe Nejvy‰‰í soud je koneãn˘m arbitrem pfii posuzování
v‰ech projevÛ suverenity, a to za pomoci ústavních principÛ.
5
Citováno podle Jean Bethke Elshtain, Sovereignty, God, State,
and self, 2008, Basic Books, New York, s. 153.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 7
âLÁNKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
Zhodnocení obecn˘ch
v˘chodisek
Uznání politické suverenity je jistû velk˘ historick˘ poãin. Pomohla navázat miliony lidí k urãitému místu, z nûhoÏ vytvofiila obãansk˘
domov, za kter˘ sami nesou pfiímou odpovûdnost. V ústavní formû se vytváfií moÏnost pro
obãanskou identitu, kterou nelze redukovat na
sounáleÏitost rasovou, genderovou, etnickou
nebo náboÏenskou. V pluralistické ústavní formû státu, která pfiedvídá dûlbu moci a pfiedev‰ím limitaci v˘konu v‰ech dûlbou vytvofien˘ch
mocí ve státu i tím, Ïe tyto uznávají existenci
pfiedstátních, tedy pfiedpolitick˘ch práv upínajících se k jednotlivcÛm jen kvÛli jejich dÛstojnému lidství, a zároveÀ jsou zavázány tato
práva respektovat a chránit. V takovém politickém spoleãenství mÛÏe jednotlivec rozumnû
oãekávat, Ïe suverenita onoho spoleãenství jej
ochrání pfied zmatky plynoucími z konfliktÛ
a válek. MoÏná je to skrovná záruka, av‰ak pfiesto jde o vytvofiení situace lep‰í neÏ té, kterou by
provázela napfi. absence státního obãanství nebo
existence autoritativních ãi dokonce totalitních
reÏimÛ, aÈ jiÏ teokratick˘ch nebo sekulárních.
Pfii tom v‰em je ov‰em zároveÀ tfieba mít stále
na pamûti jist˘ ohroÏující potenciál suverenity
tak, jak se projevoval v minulosti. Proto uvnitfi
politického spoleãenství, které si dalo ústavu, je
tfieba dÛslednû hovofiit jen o kompetencích, nikoli o suverenitû jednotliv˘ch mocí.
Otázka suverenity v judikatufie
ãeského Ústavního soudu
V nálezu z 26. 11. 2008, Pl. ÚS 19/09 k ústavnosti tzv. Lisabonské smlouvy (Lisabon I.) byla
jednou z nejpalãivûj‰ích otázek k fie‰ení právû
otázka, zda pfiezkoumávaná smlouva neporu‰uje suverenitu âeské republiky. Aã pfiedkladatelem byl v daném pfiípadû Senát Parlamentu
âR, otázku suverenity v návrhu podrobnûji
zformuloval dal‰í úãastník fiízení – prezident republiky. Jeho vyjádfiení zachytily body 19 a 20
nálezu následovnû: „(Prezident republiky) Konstatoval, Ïe podle ãl. 1 Ústavy je âeská republika svrchovan˘ stát, kter˘ dodrÏuje závazky,
vypl˘vající pro ni z mezinárodního práva. Podle prezidenta lze dovodit, Ïe se zde rozumí svrchovanost ve smyslu mezinárodního práva.
âeská republika se prohla‰uje za plnoprávného
ãlena mezinárodního spoleãenství a za plnoprávn˘ subjekt mezinárodního práva. Mezinárodní právo je právem konsensuálního typu; na
rozdíl od vnitrostátních právních fiádÛ jeho
pramenem není v nejobecnûj‰ím slova smyslu
pfiíkaz (zákon, nafiízení, instrukce apod.), ale
JURISPRUDENCE 8/2009
konsensuálnû vytvofiené nebo samovolnû
vzniklé právní normy (mezinárodní smlouvy
a mezinárodní obyãej). Svrchovaností se pak
podle vyjádfiení prezidenta rozumí vlastnost,
kdy subjekt není a nemÛÏe b˘t omezen normou,
která by vznikla bez jeho souhlasu, vyjádfieného
buì explicitnû v pfiípadû mezinárodních smluv,
nebo implicitnû v pfiípadû mezinárodního obyãeje. Takov˘ subjekt, kter˘ je zavázán fiídit se
pokyny jiného subjektu nezávisle na své vÛli
nebo dokonce v rozporu s ní, není podle mezinárodního práva svrchovan˘. Lisabonská
smlouva v celé fiadû oblastí nahrazuje rozhodování konsensuální rozhodováním na základû
hlasování (poukazuje na ãl. 9c Smlouvy o Evropské unii, ve znûní ãl. 1 bodu 17 Lisabonské
smlouvy, tj. ãl. 16 podle nového konsolidovaného znûní Smlouvy o Evropské unii, pfieãíslovaného na základû ãl. 5 Lisabonské smlouvy;
a ãl. 205 Smlouvy o fungování Evropské unie,
ve znûní ãl. 2 bodu 191 Lisabonské smlouvy, tj.
ãl. 238 podle nového konsolidovaného znûni
Smlouvy o fungování Evropské unie, aÏ dosud
naz˘vané Smlouva o Evropsk˘ch spoleãenstvích, pfieãíslovaného na základû ãl. 5 Lisabonské smlouvy). MÛÏe se pr˘ proto stát, Ïe âeská
republika bude zavázána normou, proti jejímuÏ
pfiijetí se otevfienû postavila. T˘ká se to dokonce
i uzavírání nûkter˘ch mezinárodních smluv Evropskou unií, tedy norem zavazujících âeskou
republiku vÛãi státÛm, které ãleny Unie nejsou.
Dále se prezident vyjadfioval k problematice
pfiímého úãinku právních pfiedpisÛ EU. Pfiipomnûl pfiitom, Ïe mezinárodní právo povaÏuje
sebe sama za v˘luãn˘ systém nadfiazen˘ právním fiádÛm jednotliv˘ch státÛ, a proto vnitrostátní právní fiády povaÏuje ze svého úhlu
pohledu za pouhé právní skuteãnosti, nikoli za
právní normy; proto také zásadnû nestanoví
zpÛsob, jak˘m mají státy provést své mezinárodnûprávní závazky. Lisabonská smlouva v‰ak
podle vyjádfiení prezidenta explicitnû potvrzuje, Ïe vybrané právní akty EU mají mít v právním fiádu ãlensk˘ch státÛ pfiím˘ úãinek
(poukazuje na ãl. 249 Smlouvy o fungování Evropské unie, ve znûní ãl. 2 bodu 235 Lisabonské
smlouvy, tj. ãl. 288 podle nového konsolidovaného znûní Smlouvy o fungování Evropské
unie, pfieãíslovaného na základû ãl. 5 Lisabonské smlouvy; viz téÏ str. 6 pfiedkládací zprávy
pro Parlament âeské republiky ve snûmovním
tisku ã. 407 a senátním tisku ã. 181 v právû probíhajících volebních obdobích); oproti tomu
Ústava âeské republiky v ãl. 10 stanoví, Ïe bezprostfiednû závazné jsou Parlamentem schválené a fiádnû vyhlá‰ené mezinárodní smlouvy.
A contrario lze tedy podle prezidenta dovodit,
Ïe Ïádné jiné cizí pfiedpisy neÏ zmínûné mezi7
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 8
8/2009 JURISPRUDENCE
národní smlouvy nesmûjí mít v rámci ãeského
právního fiádu pfiím˘ úãinek.“
Na tyto námitky reagoval nález tím, Ïe
mj.v bodech 98 a 99 uvedl, Ïe je tfieba, aby se
„Ústavní soud alespoÀ struãnû vyjádfiil k pojmu
„svrchovaného státu“. Konstatoval, Ïe nemá
ambici vykládat uveden˘ pojem v nálezu samém formou obsáhlého rozboru. Dodal, Ïe by
to nebylo moÏné, neboÈ jde o pojem nikoli nesporn˘ a abstraktnû stûÏí definovateln˘. Dále
uvedl, Ïe svrchovanost státu je tradiãnû chápána
jako nejvy‰‰í a v˘luãná moc na státním území
a nezávislost státu v mezinárodních vztazích.
Îádná norma mezinárodního práva proto nemÛÏe vzniknout bez vÛle samotn˘ch státÛ, které jednají na zásadû svrchované rovnosti.
Normy, k jejichÏ vzniku v‰ak státy uveden˘m
zpÛsobem pfiispûly, jsou potom samy povinny
respektovat v souladu se zásadou pacta sunt servanda a plnit je v dobré vífie, ãímÏ je chránûna
právní jistota ostatních subjektÛ.
Dále Ústavní soud uvedl, Ïe po staletí jsou
státy uznávan˘mi aktéry v mezinárodním právním systému. Jednotlivci naopak donedávna
nemûli pfiím˘ pfiístup do této oblasti, kromû
moÏnosti domoci se sv˘ch práv právû pomocí
státu, ke kterému pfiináleÏeli. V klasické teorii
jsou státy subjekty „mezistátního“ (mezinárodního) práva, které pro sebe a své potfieby vytváfiejí, aÈ uÏ pfiijetím obyãeje, ãi specifick˘mi
dohodami, jeÏ nacházejí vyjádfiení nejãastûji
v mezinárodních smlouvách. Státy proto tradiãnû mûly a stále mají v˘luãnou roli pfii vytváfiení
moderního mezinárodního právního systému.
Dále Ústavní soud v bodu 100 nálezu dodal,
Ïe kromû moÏnosti sledovat urãité znaky, které
jsou v‰eobecnû pfiijímány jako konstitutivní
prvky státu („pÛvodní mocí vládní opatfiená
územní korporace“)6 a jejichÏ hodnocení indikuje, zda tu stát je ãi není, je moÏno zároveÀ
u suveréna spatfiovat volnost k vlastnímu sebeomezení právním fiádem nebo svobodnû pfiijat˘mi mezinárodními závazky, jin˘mi slovy
moÏnost upravovat své kompetence (Jellinek, J.
op. cit., str. 524). Z toho lze dovodit, Ïe moÏnost
utvofiit svobodnou vÛlí státu opakovanou úpravu urãité kompetence není projevem nedostateãnosti suveréna, n˘brÏ jeho plné svrchovanosti.
K námitce prezidenta republiky t˘kající se
pfiím˘ch úãinkÛ právních pfiedpisÛ EU, které
nejsou mezinárodními smlouvami, jiÏ odpovûdûl nález k „cukern˘m kvótám“ Pl.ÚS 50/04,
kdyÏ mj. uvedl: „Pokud ãlenství v ES s sebou
nese urãité omezení pravomocí vnitrostátních
orgánÛ ve prospûch komunitárních orgánÛ,
musí b˘t nutnû jedním z projevÛ takového omezení i omezení volnosti ãlensk˘ch státÛ urãovat
vnitrostátní úãinky komunitárního práva.7 Ji8
âLÁNKY
nak fieãeno, s pfienesením nûkter˘ch pravomocí
na ES je spojen i zánik volnosti âR urãovat vnitrostátní úãinky komunitárního práva, které se
odvozují v oblastech, v nichÏ k tomuto pfienosu
do‰lo, pfiímo z komunitárního práva. âlánek 10a
Ústavy âR tak vlastnû pÛsobí obousmûrnû: tedy tvofií normativní základ pro pfienos pravomocí a souãasnû je tím ustanovením Ústavy âR,
které otevírá vnitrostátní právní fiád pro pÛsobení komunitárního práva vãetnû pravidel t˘kajících se jeho úãinkÛ uvnitfi právního fiádu âR.8
Ústavní soud dále vyslovil názor, Ïe – pokud
jde o pÛsobení komunitárního práva ve vnitrostátním právu – je tfieba pfiijmout takov˘ pfiístup,
kter˘ by nekonzervoval úãinky komunitárního
práva ve vnitrostátním právním fiádu. Takov˘
pfiístup by totiÏ neodpovídal tomu, Ïe samotná
dogmatika úãinkÛ, které komunitární akty vyvolávají ve vnitrostátním právu, pro‰la a prochází dynamick˘m v˘vojem. Toto pojetí také
nejlépe zaji‰Èuje jistou podmínûnost pfienosu
ãásti pravomocí.
Ke zmínûné podmínûnosti pfienosu pravomocí, jako aspektu urãujícího „pána situace“, se
rovnûÏ vyjádfiil nález k cukern˘m kvótám tak,
Ïe okamÏikem, kdy se stala Smlouva o zaloÏení
ES ve znûní v‰ech jejích revizí a ve znûní pfiístupové smlouvy zaváznou pro âR, do‰lo k pfienosu tûch pravomocí vnitrostátních orgánÛ, které
podle primárního práva ES vykonávají orgány
ES, právû na tyto orgány.
Zmínûn˘ pfienos pravomocí se realizoval tak,
Ïe âR je propÛjãila orgánÛm ES. V propÛjãeném
rozsahu nyní tyto pravomoci realizují orgány
ES, pfiiãemÏ ve stejném rozsahu se zároveÀ
omezily pravomoci v‰ech dosud pfiíslu‰n˘ch
domácích orgánÛ bez ohledu na to, zda se jedná o pravomoci normativní ãi individuálnû rozhodovací.
PropÛjãení ãásti pravomocí je ov‰em podle
Ústavního soudu podmínûné, neboÈ originálním nositelem suverenity a z ní vypl˘vajících
pravomocí zÛstala i nadále âR, jejíÏ suverenitu
normativnû stvrzuje i nadále ãl. 1 odst. 1 Ústavy
âR. Podle nûho je âR svrchovan˘, jednotn˘
a demokratick˘ právní stát zaloÏen˘ na úctû
k právÛm a svobodám ãlovûka a obãana. Zmínûná podmínûnost delegace tûchto pravomocí
se pak, podle Ústavního soudu, projevuje ve
6
7
8
Jellinek, J.: V‰eobecná státovûda. Nákladem Jana Laichtera,
Praha, 1906, str. 187.
Srov. Král, R.: Znovu k zakotvení vnitrostátních úãinkÛ
komunitárního práva v Ústavû âR. Právní rozhledy, roã. 2004,
ã. 3, str. 111.
Srov. Kühn, Z. – Kysela, J.: Na základû ãeho bude pÛsobit
komunitární právo v ãeském právním fiádu? Právní rozhledy, roã.
2004, ã. 1, str. 23-27; nebo Kühn, Z.: Je‰tû jednou k ústavnímu
základu pÛsobení komunitárního práva v ãeském právním fiádu.
Právní rozhledy, roã. 2004, ã. 10, str. 395-397.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 9
âLÁNKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
dvou rovinách, a to v rovinû formální a v rovinû materiální. První z rovin se t˘ká mocensk˘ch
atributÛ státní svrchovanosti, druhá rovina se
t˘ká obsahov˘ch komponent v˘konu státní moci. Jinak fieãeno, delegace ãásti pravomocí vnitrostátních orgánÛ mÛÏe trvat potud, pokud tyto
pravomoci budou orgány ES vykonávány zpÛsobem sluãiteln˘m s uchováním základÛ státní
suverenity âR a zpÛsobem, jenÏ neohroÏuje samotnou podstatu materiálního právního státu.
Pokud by jedna z tûchto podmínek realizace
pfienosu pravomocí nebyla naplnûna, tj. pokud
by v˘voj v ES, resp. EU, ohroÏoval samotnou
podstatu státní svrchovanosti âR nebo podstatné náleÏitosti demokratického právního státu,
bylo by tfieba trvat na tom, aby se propÛjãen˘ch
pravomocí opût ujaly vnitrostátní orgány âR.
Pfiitom platí, konstatoval Ústavní soud, Ïe
k ochranû ústavnosti je povolán on sám (ãl. 83
Ústavy âR). Pokud jde o dimenzi formální, pak
fieãené platí v rámci platné ústavní úpravy, která by mohla b˘t i modifikována. Pokud v‰ak jde
o podstatné náleÏitosti demokratického právního
státu, ty podle ãl. 9 odst. 2 Ústavy âR leÏí dokonce i mimo dispozice samotného ústavodárce.
Toto konstatoval Ústavní soud jiÏ ve svém prvním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/93 t˘kajícím se zákona o protiprávnosti komunistického reÏimu
a odporu proti nûmu. Tam nalezl, Ïe konstitutivní principy demokratické spoleãnosti v rámci ústavy jsou postaveny nad zákonodárnou
pravomoc a tím ultra vires Parlamentu. V dal‰ím nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/01 Ústavní soud
uvedl, Ïe Ïádnou novelu ústavy nelze interpretovat tak, Ïe by jejím dÛsledkem bylo omezení
jiÏ dosaÏené procedurální úrovnû ochrany základních práv a svobod.
Z toho, Ïe Ústavní soud konstatoval, Ïe zmínûn˘ formální limit je závisl˘ na stávajícím znûní Ústavy, implicitnû plyne, Ïe zároveÀ tak
i pfiipustil rozvolÀování tohoto limitu ve prospûch tûsnûj‰í evropské integrace. To v‰ak
samozfiejmû jen za pfiedpokladu, Ïe tomu bude
odpovídat nová formální ústavní úprava. Materiální limit v‰ak naopak postavil ultra vires
souãasného zákonodárce, kter˘ je zároveÀ
i ústavodárcem. Z tohoto konstatování vypl˘vá,
Ïe ke zmûnû podstatn˘ch náleÏitostí demokratického právního státu nelze dospût cestou práva, n˘brÏ jen cestou násilí, které právo popírá.
Byla-li úãelem rozhodnutí Ústavního soudu ve
vztahu k zákazu zmûny materiálního limitu samotného ochrana jeho zachování v zájmu „vûãného“ konzervování konceptu materiálního
pojetí právního státu, tj. státu pfiedev‰ím vycházejícího z pfiednosti dÛstojného jednotlivce obdafieného právy a svobodami, pak je jasné, Ïe
rovnûÏ není právnû (ve shora uvedeném smys-
JURISPRUDENCE 8/2009
lu) moÏné ani samotné odstranûní ãl. 9 odst. 2
z Ústavy. Takov˘ akt by totiÏ smûfioval k naplnûní stejného úãelu, jako v˘slovnû zakázaná
zmûna podstatn˘ch náleÏitostí demokratického
právního státu, a bylo by tfieba jej povaÏovat za
nicotn˘ uÏ proto, Ïe jej vydal orgán, kterému
k tomu chybûlo oprávnûní.
Na formální a materiální limity pak navázal
i nález k Lisabonské smlouvû. V bodu 120 vyhradil rozhodování o kompetenãní kompetenci
sám sobû poté, co rekapituloval mj. relevantní
judikaturu nûmeckého Spolkového ústavního
soudu. Uvedl: „I Ústavní soud âeské republiky
bude (...) pÛsobit jako ultima ratio a mÛÏe zkoumat, zda nûkter˘ akt orgánÛ Unie nevyboãil
z pravomocí, které âeská republika podle ãl. 10a
Ústavy na Evropskou unii pfienesla. Ústavní
soud v‰ak pfiedpokládá, Ïe taková situace mÛÏe
nastat jen v pfiípadech zcela v˘jimeãn˘ch; za ty
by bylo moÏné povaÏovat zejména opu‰tûní
hodnotové identity a jiÏ uvedené pfiekroãení
rozsahu svûfien˘ch kompetencí.“
U tohoto, dle mého soudu jednoznaãného postoje k otázce suverenity âeské republiky,
Ústavní soud setrval i v nálezu Pl.ÚS 26/09.
V ãásti E nálezu nazvané Suverenita âeské republiky a státní moc se v bodech 146 aÏ 161
Ústavní soud vypofiádává se v‰emi, zãásti velmi
kazuistick˘mi námitkami vznesen˘mi v‰emi
úãastníky fiízení (napfi. kritika politik kontrol na
hranicích, pfiistûhovalectví a azylu), které se mûly vztahovat k otázce zachování suverenity âeské republiky. Znovu se pfiihlásil ke konceptu
tzv. sdílené ãi slité suverenity, díky níÏ Evropská
unie jiÏ dnes vytváfií zvlá‰tní entitu, která
nesnese zafiazení do klasick˘ch státovûdn˘ch
kategorií s tím, Ïe klíãov˘m projevem svrchovanosti státu je i dispozice se svou svrchovaností
resp. její ãástí, kdy své kompetence doãasnû ãi
trvale propÛjãuje.
Námitku prezidenta republiky projevující aÏ
pfiekvapující lpûní na textech (aÈ ãeské Ústavy ãi
evropského práva) a zcela pomíjející v˘znam
zpracovávání textÛ skrze metody ústavnû právní vûdy, podle níÏ pojmy slitá ãi sdílená suverenita jsou toliko v˘razy uÏívané v obecné fieãi,
neboÈ nejsou obsahem pozitivního práva,
Ústavní soud odmítl. Skrze text memoranda,
které bylo pfiipojeno k Ïádosti âeské republiky
o pfiijetí do Evropské unie („...je v˘mûna vlastní
státní suverenity za sdílen˘ podíl na suverenitû
nadstátní a na spoluodpovûdnosti nevyhnutelná jak pro prospûch vlastní zemû, tak i celé Evropy.“ Bod 148 nálezu), kter˘ tehdej‰í pfiedseda
vlády a nynûj‰í prezident odevzdával italské
vládû, jako pfiedsedající EU v roce 1996, se
Ústavní soud pokou‰el dokázat, Ïe ústavním
orgánÛm âeské republiky, (jejichÏ personální
9
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 10
8/2009 JURISPRUDENCE
obsazení se zãásti zmûnilo jen jaksi mezi-orgánovû, nikoli absolutnû) byl koncept sdílené suverenity od poãátku pfiístupov˘ch jednání
dobfie znám a s jeho znalostí byly uzavírány pfiístupové smlouvy.
Pod zorn˘m úhlem fieãeného lze dokonce tvrdit, Ïe je to Ústavní soud, kter˘ celou svou dosavadní „evropskou“ judikaturou upfiesÀuje
mnohdy dosti neostré a vágní pojmy, jeÏ politicko úfiednick˘ aparát akceptuje na evropské
úrovni bez fiádné a viditelné reflexe domácího
ústavního pofiádku. Jist˘m pouãením z „lisabonské anabáze“ by mûlo b˘t, Ïe jak tvorba primárního, tak i sekundárního evropského práva
musí b˘t náleÏitû peãlivá a vyhodnocovaná
z pohledu ãeského ústavního pofiádku, kter˘ je
v rozsahu naznaãeném jiÏ v nálezu k cukern˘m
kvótám a potvrzovaném v dal‰ích následujících
nálezech odÀat dokonce i z dispozic ústavních
orgánÛ âeské republiky, které vykonávají toliko
moc konstituovanou.
S trochou nadsázky lze uzavfiít, Ïe Ústavní
soud pfiistoupil k otázce suverenity ze schmittovské perspektivy. „Pánem“ situace ponechal
âeskou republiku, která má mít poslední slovo
pro pfiípad v˘jimeãné situace, jak byla popsána
âLÁNKY
shora, a to ústy Ústavního soudu. Toto fie‰ení je
tfieba povaÏovat za dobré, je-li hodnoceno v ãase. NeboÈ nelze Ïádnou politickou entitu vybavit relativnû „úplnou“ mocí, dokud není v˘kon
takové moci pevnû sevfien do tûsn˘ch ústavních
pout. Aby v‰ak bylo moÏno hovofiit o pfiijetí
ústavy, je zapotfiebí nejen uzavfiít mezinárodní
smlouvu, tedy akt uzavíran˘ mezi státy. Ústava
je totiÏ aktem obecné vÛle, skrze niÏ se mnoÏství stává lidem, fiíká Immanuel Kant (Zum ewigen Frieden). Takov˘m aktem v‰ak Lisabonská
smlouva uzavíraná mezi státy není. Pro pfiijetí
skuteãné evropské ústavy musí ãas a podmínky
teprve dozrát. Pfiedev‰ím musí najít svou politickou a kulturní identitu konstituující se „evropsk˘ lid“. V‰echny tematizované stfiety jdoucí
napfiíã prostorem EU, naposledy Lisabonská
smlouva a pfied tím pokus o tzv. Euroústavu,
pfiispívají k formování této nové entity. NeÏ v‰ak
doba nazraje, je tfieba se smífiit s tím, Ïe poslední
slovo budou zatím mít vyhrazené pro sebe jednotlivé státy, tj. politické entity, které jsou spoutané
ústavními pravidly, jeÏ jsou zde proto, aby pfiedvídatelnû chránila jednotlivce pfied excesivním
v˘konem moci, byÈ jiÏ zdaleka ne „suverénní“.
Nepfiímé vyvlastnûní v praxi
mezinárodních investiãních arbitráÏí
MGR. OND¤EJ SEKANINA, LL.M.1
Mezinárodní právo vefiejné nezakazuje v principu hostitelsk˘m státÛm vyvlastÀovat zahraniãní investice.2 Zatímco dfiíve hostitelské státy
investice zahraniãních investorÛ typicky vyvlastÀovaly pfiímo a pfiedmûtem sporu byla
hlavnû v˘‰e kompenzace za vyvlastnûnou investici, dnes se ãastûji setkáváme s tím, Ïe hostitelsk˘ stát zniãí investorovu investici nepfiímo,
takÏe pfiedmûtem sporu b˘vá spí‰e otázka, zda
k vyvlastnûní vÛbec do‰lo nebo ne. K vyvlastnûní totiÏ v souãasnosti dochází typicky rÛzn˘mi regulaãními zásahy a opatfieními, aniÏ by
stát investorovi formálnû odnímal vlastnická
práva k investici.
Mezinárodní právo na tuto zmûnu reagovalo
rozvinutím doktríny nepfiímého vyvlastnûní,
10
která poskytuje ochranu zahraniãním investorÛm i pfied takov˘mito zásahy, které z formalního hlediska vyvlastnûním nejsou, av‰ak mají
srovnatelné úãinky. Mezistátní dvoustranné dohody o podpofie a ochranû investic pak dnes
standardnû obsahují formulace poskytující
ochranu nejen pfied vyvlastnûním, ale i pfied
opatfieními „rovnajícími se“ vyvlastnûní nebo
opatfieními „s úãinky rovnajícími se“ vyvlastnûní – tedy i pfied vyvlastnûním nepfiím˘m. Jak se
nepfiímé vyvlastnûní pozná, to v‰ak naprostá
vût‰ina dohod o podpofie a ochranû investic jiÏ
nefie‰í.3
1
2
Autor se ve své advokátní praxi specializuje na mezinárodní
právo ochrany investic.
Státy v‰ak musí pfii vyvlastnûní majetku zahraniãních subjektÛ
splnit následující ãtyfii podmínky: (i) vyvlastnûní musí b˘t ve
vefiejném zájmu, (ii) nesmí b˘t diskriminaãní, (iii) musí se
uskuteãnit v fiádném procesu, a (iv) musí za nûj b˘t poskytnuta
kompenzace.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 11
JURISPRUDENCE 8/2009
âLÁNKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
RÛznorodost pfiípadÛ nepfiímého vyvlastnûní
vede k tomu, Ïe se v rÛzn˘ch textech hovofií napfiíklad o „de facto vyvlastnûní,“ „konstruktivním vyvlastnûní,“ „regulatorním vyvlastnûní“ ãi
„plíÏivém vyvlastnûní.“4 Rozhodãí nález v kauze Feldman poskytl tyto pfiíklady opatfiení, která
byla v minulosti oznaãena za nepfiímé vyvlastnûní: konfiskaãní zdanûní, odmítnutí pfiístupu
k infrastruktufie ãi nezbytn˘m surovinám a zavedení nepfiimûfien˘ch regulatorních reÏimÛ.5
Dal‰ími pfiíklady takov˘ch opatfiení jsou opatfiení závaÏn˘m zpÛsobem ru‰ící fiízení a kontrolu
podniku,6 odejmutí licence opravÀujcí k podnikání,7 bezdÛvodné odmítnutí obnovit licenci po
jejím vypr‰ení,8 ãi zákaz reexportu v˘robního
zafiízení.9 V obecné rovinû pak platí, Ïe vyvlastnûno mÛÏe b˘t nejen vlastnické právo ale i práva smluvní.10
Je tedy zfiejmé, Ïe ‰kála opatfiení, která mohou
b˘t oznaãena za nepfiímé vyvlastnûní, je velmi
‰iroká. Na druhou stranu je zde vÏdy nebezpeãí, Ïe pfiíli‰ ‰iroce chápanou ochranou investorÛ
pfied nepfiím˘m vyvlastnûním by se omezovalo
právo státÛ v legitimním rámci regulovat nejen
ekonomiku, ale tfieba i ochranu Ïivotního prostfiedí ãi ochranu zdraví obãanÛ. ¤ada takov˘ch
regulatorních opatfiení pfiijíman˘ch státy mívá
totiÏ, jako vedlej‰í produkt, negativní dopady
na zahraniãní investory, hraniãící nûkdy s nepfiím˘m vyvlastnûním jejich investice.
Stojí za to ocitovat rozhodãí nález z kauzy
Feldman: „Vlády musí mít svobodu jednat v ‰ir‰ím vefiejném zájmu skrze ochranu Ïivotního
prostfiedí, nové ãi modifikované daÀové reÏimy,
poskytování ãi odnímání vefiejné podpory, sniÏování ãi zvy‰ování celních sazeb, ukládání
omezení v rámci územního plánování a podobnû. Rozumné státní regulace takového typu nemÛÏe b˘t dosaÏeno, pokud jak˘koli byznys,
kter˘ je [takovou regulací] negativnû postiÏen,
mÛÏe Ïádat kompenzaci, a s jistotou se dá fiíci,
Ïe [mezinárodní] obyãejové právo to uznává.“11
Podobnû napfi. znám˘ singapursk˘ profesor
Sornarajah, kter˘ v rámci spektra názorÛ na investiãní arbitráÏ zaujímá spí‰e protiinvestorské
a prostátní postoje, tvrdí, Ïe opatfiení t˘kající se
hospodáfiské soutûÏe, ochrany spotfiebitele, cenn˘ch papírÛ, ochrany Ïivotního prostfiedí ãi územního plánování, pokud nemají diskriminaãní
charakter, nezakládají nárok na náhradu ‰kody.12
Nicménû v investiãní arbitráÏi se opakovanû
ukazuje, Ïe b˘vá velmi sloÏité urãit, zda v konkrétním pfiípadû jde o nepfiímé vyvlastnûní.
Podle faktorÛ, které rozhodãí tribunály berou
v úvahu, se v praxi vyvinuly tfii základní pfiístupy: (i) pfiístup zohledÀující pouze dopad na
investora; (ii) pfiístup testující úãel státního regulatorního zásahu, kter˘ má vyvlastÀující
dopady na investorovu investici; a (iii) pfiístup
kombinující a srovnávající oba pfiede‰lé. KaÏd˘
z tûchto pfiístupÛ je struãnû popsán níÏe.
Pfiístup zohledÀující pouze
dopad na investora
DÛvody, proã nerozli‰ovat mezi vyvlastnûním
a nekompenzovan˘m regulatorním zásahem
státu, se zab˘vala jiÏ pfied lety profesorka Higginsová, pfiedposlední pfiedsedkynû Mezinárodního soudního dvora. Tázala se, zda je
rozli‰ování mezi vyvlastnûním a regulací intelektuálnû Ïivotaschopné, neboÈ stát v obou pfiípadech, tj. buì odebráním ve vefiejném zájmu
nebo regulováním, chce jednat pro obecné dobro,
a vlastník v obou pfiípadech utrpí stejnou ztrátu.13 Ti, ktefií na tuto otázku dodnes nenacházejí
kladnou odpovûì, jsou zastánci pfiístupu, kter˘
pfii anal˘ze, zda do‰lo k nepfiímému vyvlastnûní,
posuzuje pouze dopady na investora.
Dobr˘m pfiíkladem tohoto pfiístupu v praxi
investiãní arbitráÏe je rozhodãí nález v kauze
Metalclad, ve které ‰lo o nepfiímé vyvlastnûní,
kde jedním z opatfiení mexick˘ch státních orgánÛ bylo vyhlá‰ení pfiírodní rezervace na ochranu vzácného druhu kaktusu v místû, kde mûla
stát investorova skládka. Tribunál shledal, Ïe toto opatfiení pfiispûlo k nepfiímému vyvlastnûní
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
V poslední dobû se objevují pokusy do dohod o podpofie
a ochranû investic zaãlenit urãitá vodítka, která by pomohla
urãit, kdy se jedná o nepfiímé vyvlastnûní. Dûje se tak za pomoci
nûkter˘ch kritérií, která jsou diskutována v tomto ãlánku
v kontextu rozhodovací praxe investiãních tribunálÛ. Pfiíkladem
tohoto v˘voje jsou napfiíklad vzorová znûní dohod o podpofie
a ochranû investic USA a Kanady, obû z roku 2004.
Zatímco u pfiedchozích termínÛ jde víceménû o synonyma,
termín „plíÏivé vyvlastnûní“ má specifick˘ v˘znam spoãívající
v tom, Ïe jde o totalitu postupn˘ch krokÛ, které za sebou
následují v ãase, a z nichÏ Ïádn˘ posuzován sám o sobû by
nebyl vyvlastnûním. KdyÏ tento termín vysvûtloval tribunál
v kauze Siemens v. Argentina, pouÏil pfiirovnání k stéblÛm, která
jsou postupnû pfiidávána na hfibet velblouda, kter˘ praskne po
pfiidání toho posledního – kritického, které je v‰ak samo o sobû
stejnû lehké, jako ta pfiedchozí.
Marvin Roy Feldman Karpa v. United Mexican States, ICSID
Case No. ARB(AF)/99/1, rozhodãí nález ze dne 16. prosince
2002, P 103. V této kauze ‰lo o zru‰ení rabatu na daÀ
z exportovan˘ch cigaret. Vyvlastnûní nebylo shledáno.
Starrett Housing Corporation v. the Government of the Islamic
Republic of Iran, mezitimní rozhodãí nález ze dne 19. prosince
1983, 4 Iran-USCTR 122, 154.
Middle East Cement Shipping and Handling Co SA v. Egypt,
ICSID Case No. ARB/99/6, rozhodãí nález ze dne 12. dubna
2002, P 127.
Tecnicas Medioambientales Tecmed SA v. United Mexican
States, ICSID Case No. ARB(AF)/00/2, rozhodãí nález ze dne
29. kvûtna 2003, P 117.
Petrolane Inc. v. Iran, 27 Iran-USCTR 64.
K tomu viz napfi. Compania de Aguas del Aconquija SA and
Vivendi Universal v. Argentina, ICSID Case No. ARB/97/3,
rozhodãí nález ze dne 20. srpna 2007, PP 7.5.2 – 7.5.10.
Marvin Roy Feldman Karpa v. United Mexican States, ICSID
Case No. ARB(AF)/99/1, rozhodãí nález ze dne 16. prosince
2002, P 103. V této kauze ‰lo o zru‰ení rabatu na daÀ
z exportovan˘ch cigaret. Vyvlastnûní nebylo shledáno.
Muthukumaraswami Sornarajah: The International Law on
Foreign Investment, Cambridge University Press, 1994, str. 283,
citováno v materiálu OECD International Investment Law –
A Changing Landscape, 2005.
Rosalyn Higgins: The Taking of Property by the State: Recent
Developments in International Law. 176 Recueil des Cours,
1982, str. 259, 331.
11
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 12
8/2009 JURISPRUDENCE
investice, a v˘slovnû pfiitom uvedl, Ïe nepovaÏoval za nutné se zab˘vat motivy zfiízení rezervace.14 Obdobnû v kauze Biloune, kde ‰lo
o pfieru‰ení v˘stavby rekreaãního centra, rozhodãí tribunál konstatoval, Ïe „motivy krokÛ
a opominutí ghanské vlády nejsou jasné. Ale tribunál nemusí tyto motivy zji‰Èovat, aby do‰el
k závûru v této kauze.“15
Nev˘hoda tohoto pfiístupu je jasná na první
pohled – v praxi by mohl vést k pfiíli‰nému
omezování moÏnosti státu vykonávat své legitimní a relativnû bûÏné regulatorní funkce, protoÏe teoreticky pfii kaÏdém opatfiení majícím
negativní dopady na zahraniãní investice by
stát musel od‰kodÀovat v‰echny dotãené subjekty, coÏ by náklady na státní regulaci neúmûrnû prodraÏovalo.
V rámci posuzování dopadÛ na investora rozhodãí tribunály posuzují tyto faktory: (i) v˘znamn˘ zásah (tzv. significant interference);16
(ii) zbytková kontrola nad investicí;17 a (iii) investorova legitimní oãekávání.18
Je v‰ak tfieba podotknout, Ïe neexistuje Ïádn˘
oficiální vyãerpávající seznam takov˘ch kritérií.
Je moÏné, Ïe tribunály reagující na nové situace
budou dnes pouÏívaná kritéria upravovat ãi vyvinou kritéria nová. RovnûÏ se nûkdy uvádí, Ïe
jednotlivá kritéria mohou b˘t v praxi nedostateãná a bude tfieba je pouÏít v kombinaci.
V˘znamn˘ zásah
Prvním kritériem k posouzení toho, zda nûjaké
opatfiení hostitelského státu je nepfiím˘m vyvlastnûním, je tzv. v˘znamn˘ zásah. V rámci posuzování v˘znamnosti zásahu do investorovy
investice opatfiením hostitelského státu se je‰tû
nûkdy posuzuje trvání v˘znamného zásahu
a investorova moÏnost v˘znamn˘ zásah do své
investice odvrátit.
V pfiípadech nepfiímého vyvlastnûní rozhodãí
tribunály obvykle vyÏadují, aby opatfiení státu
mûla na investici srovnateln˘ dopad jako pfiímé
vyvlastnûní.19 V kauze Pope & Talbot, která se
t˘kala dopadu kanadsk˘ch v˘vozních restrikcí
na amerického investora, se tribunál vyjádfiil
následovnû: „Kritériem je, zda zásah je dostateãnû restriktivní na to, aby podpofiil závûr, Ïe
majetek byl vlastníkovi odebrán.“20 Pfii posuzování toho, zda kanadská exportní omezení mají
b˘t posuzována jako forma nepfiímého vyvlastnûní, tribunál zkoumal celou fiadu faktorÛ, napfi. zda i po zásahu státu investor mûl nadále
kontrolu nad investicí, zda fiídil kaÏdodenní
provoz investice, zda manaÏefii nebo zamûstnanci investice nebyli zadrÏeni v dÛsledku zavedení posuzovan˘ch opatfiení, zda Kanada
neprovádûla dozor nad prací manaÏerÛ nebo
12
âLÁNKY
zamûstnancÛ investice, zda neodnímala nic
z pfiíjmÛ z prodejÛ spoleãnosti (kromû daní),
zda nezasahovala do managementu nebo ãinností akcionáfiÛ, zda nebránila tomu, aby investice
platila akcionáfiÛm dividendy, zda nezasahovala do jmenování fieditelÛ a manaÏerÛ ãi zda nepodnikla jiné kroky k tomu, aby zbavila
investora jeho plného vlastnictví a kontroly nad
investicí. Jediné „odnûtí“, které tak tribunál nakonec identifikoval, byl zásah do investorovy
schopnosti provádût jeho podnikání spoãívající
v exportu stavebního dfiíví do USA.21 Celkové
posouzení v‰ech tûchto faktorÛ vedlo tribunál
k závûru, Ïe o v˘znamn˘ zásah, a tudíÏ ani o nepfiímé vyvlastnûní, ne‰lo.
Na okraj stojí za to podotknout, Ïe i zdanûní,
které tribunál v kauze Pope & Talbot vyÀal z posuzování jakoÏto a priori pfiípustnou formu zásahu do investice, mÛÏe b˘t nûkdy povaÏováno
za nepfiímé vyvlastnûní. Bude tomu tak tehdy,
kdyÏ zdanûní pfiekroãí urãitou maximální pfiípustnou mez. Dobr˘m pfiíkladem je pfiípad
EnCana, ve kterém kanadsk˘ investor tvrdil, Ïe
neplacení vratek DPH ve v˘‰i 10 % ze strany
Ekvádoru pfiedstavovalo nepfiímé vyvlastnûní.
Tribunál vydal vût‰inové rozhodnutí, ve kterém
postuloval kritérium, Ïe daÀ mÛÏe b˘t povaÏována za vyvlastnûní pouze tehdy, je-li „v˘jimeãná, trestající ãi svévolná ve svém pÛsobení“,
a pokud investorovi odpírá benefity investice
zcela nebo z v˘znamné ãásti.22 V daném pfiípadû podle vût‰iny tribunálu zásah hostitelského
státu takovou povahu nemûl. Jeden ãlen tribunálu, prof. Grigera Naón, v‰ak k rozhodãímu
nálezu pfiipojil nesouhlasn˘ názor, ve kterém
zaujal opaãnou pozici, protoÏe dle jeho názoru
i odepfiení desetiprocentní vratky DPH, navíc
znamenající v absolutních ãíslech velké ãástky
penûz, je zásahem dostateãnû v˘znamn˘m na
to, aby byl kvalifikován jako vyvlastnûní.23
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
Metalclad Corp. v. United Mexican States, ICSID Case No.
ARB(AF)/97/1, rozhodãí nález ze dne 30. srpna 2000, P 111
(zdÛraznûno autorem ãlánku).
Biloune and Marine Drive Complex Ltd. v. Ghana Investments
Center and the Government of Ghana, rozhodãí nález
o jurisdikci a odpovûdnosti za ‰kodu ze dne 27. fiíjna 1989,
95 ILR 183.
Campbell McLachlan, Laurence Shore, Matthew Weiniger:
International Investment Arbitration – Substantive Principles,
Oxford University Press, 2007, PP 8.85-8.89.
Rudolf Dolzer, Christoph Schreuer: Principles of International
Investment Law, Oxford University Press, 2008, str. 106-108.
McLachlan et al. PP 8.104-8.105; Dolzer & Schreuer str. 104-106.
McLachlan et al. P 8.91.
Pope & Talbot Inc. v. Government of Canada, ad hoc arbitráÏ
podle pravidel UNCITRAL, mezitimní rozhodãí nález ze dne 26.
ãervna 2000, P 102.
Ibid., P 100 – 101. Tento postup byl následován dal‰ími
tribunály, napfi. v kauzách PSEG v. Turkey, ICSID Case
ARB/02/5, rozhodãí nález ze dne 19. ledna 2007, Sempra v.
Argentina. ICSID Case ARB/02/16, rozhodãí nález ze dne
18. záfií 2007, a Enron v. Argentina, ICISD Case No. ARB/01/3,
rozhodãí nález ze dne 22. kvûtna 2007.
EnCana Corporation v. Ecuador, LCIA Case No. UN3481,
rozhodãí nález ze dne 3. února 2006, P 177.
Prof. Grigera Naón’s Partial Dissenting Opinion, P 73.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 13
JURISPRUDENCE 8/2009
âLÁNKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
Rozhodãí tribunály v investiãních arbitráÏích
se také zab˘valy otázkou, zda nepfiímé vyvlastnûní mÛÏe b˘t zaloÏeno opatfieními hostitelského
státu, která jsou pouze doãasná. Rozhodovací
praxe v této otázce není zcela jednotná. Na jedné stranû jsou tribunály, které trvají na tom, Ïe
opatfiení státu musí b˘t trvalá, anebo alespoÀ jejich dopady musí b˘t trvalé. V pfiípadu Tecmed
tribunál konstatoval: „...rozumí se, Ïe opatfiení
pfiijatá státem, aÈ jiÏ jsou regulatorní povahy ãi
nikoliv, jsou nepfiím˘m de facto vyvlastnûním,
jestliÏe jsou nezvratná a permanentní.“24
Na druhé stranû stojí tribunály, které pfiipou‰tûjí, Ïe i doãasné opatfiení státu mÛÏe b˘t
povaÏováno za nepfiímé vyvlastnûní. Tak napfiíklad v kauze SD Myers tribunál pfiipustil, Ïe za
urãit˘ch okolností by bylo namístû posuzovat
zásah hostitelského státu za vyvlastnûní, i kdyÏ
by byl pouze doãasn˘. Konkrétní situaci, kde
omezení státu trvalo osmnáct mûsícÛ, v‰ak tribunál jako nepfiímé vyvlastnûní neposoudil.25
Naproti tomu napfi. v kauze Middle East Cement
doãasné omezení trvalo pouhé ãtyfii mûsíce
a bylo posouzeno jako nepfiímé vyvlastnûní.26
Rozhodãí nálezy, jako je Middle East Cement, samozfiejmû nemohou b˘t aplikovány mechanicky. Je jasné, Ïe trvání zásahu státu nemÛÏe b˘t
posuzováno bez zfietele k jeho obsahu, resp. intenzitû. V modelové situaci by patrnû platilo, Ïe
ãím intenzivnûj‰í, ãím niãivûj‰í zásah státu do
investice je, tím krat‰í doba je potfieba, aby zásah dosáhl stupnû nepfiímého vyvlastnûní.
Tribunál v kauze LG&E zaujal v otázce trvalosti zásahu státu kompromisní názor. Ve svém
rozhodãím nálezu se vyjádfiil, Ïe „vyvlastnûní
musí b˘t permanentní, to znamená, Ïe nemÛÏe
b˘t doãasné povahy, ledaÏe úspû‰n˘ rozvoj investice závisí na realizaci urãit˘ch ãinností v urãit˘ch momentech, které nesnesou zmûn.“27
Procedurální kritérium
Nûkteré tribunály v návaznosti na posuzování
trvalosti zásahu hostitelského státu do investice
posuzují je‰tû to, zda se investor dostateãnû pokusil zásah státu zvrátit domácími opravn˘mi
prostfiedky. To na první pohled pfiipomíná reÏim
tzv. diplomatické ochrany, jehoÏ podmínkou je
vyãerpání domácích opravn˘ch prostfiedkÛ
pfied tím, neÏ investorÛv domácí stát zaãne podnikat kroky na ochranu investora vÛãi hostitelskému státu investice. Ve skuteãnosti jde v‰ak
o reÏim odli‰n˘. Tribunál v kauze Generation Ukraine28 byl napfiíklad toho názoru, Ïe nestaãí,
aby se investor chopil nekompetentního aktu
státu bez ohledu na to, jak nízké postavení pfiíslu‰n˘ orgán státní správy v hierarchii státních
orgánÛ mûl, jako dÛvodu pro opu‰tûní investi-
ce bez jakéhokoli pokusu o zjednání nápravy.
Bez takového pokusu investor nemÛÏe tvrdit,
dle názoru tribunálu, Ïe do‰lo k nepfiímému vyvlastnûní, a to nikoli proto, Ïe by se uplatÀoval
poÏadavek na vyãerpání opravn˘ch prostfiedkÛ, ale proto, Ïe samotná reálnost jednání zakládajícího vyvlastnûní by za absence rozumné
– nikoli nezbytnû vyãerpávající – snahy investora zjednat nápravu byla pochybná.29
¤eãeno jednodu‰e, rozhodãí tribunál byl toho
názoru, Ïe zahraniãní investor se nesmí „vzdát
bez boje“. Jde o to, Ïe pokud zahraniãní investor za pomoci domácích opravn˘ch prostfiedkÛ
zásah hostitelského státu do své investice odvrátí ãi dosáhne jeho ukonãení, bude to rozhodn˘m zpÛsobem sniÏovat v˘znamnost tohoto
zásahu, na které závisí posouzení, zda zásah
pfiedstavuje nepfiímé vyvlastnûní. Naopak bude
tfieba takov˘ zásah posuzovat jako zásah doãasn˘ v duchu pfiípadÛ uveden˘ch v ãásti v˘‰e.
Tento pfiístup je v‰ak zatím ojedinûl˘. V daném pfiípadû ho patrnû tribunál zaujal v dÛsledku detailnosti problematiky související
s ukrajinsk˘m správním právem.
Zbytková kontrola nad investicí
V praxi je sporné, zda mezinárodní právo uznává ãásteãné vyvlastnûní. Investiãní tribunály se
neshodují v otázce, zda mÛÏe b˘t zásah hostitelského státu posouzen jako nepfiímé vyvlastnûní, pokud zÛstane investorovi zbytková
kontrola nad investicí.30 Poãet investiãních tribunálÛ, které zbytkovou kontrolu nad investicí
resp. její ãástí povaÏují za pfiekáÏku pro konstatování vyvlastnûní a pfiiznání kompenzace je
pravdûpodobnû vy‰‰í neÏ poãet tûch, které
uznávají ãásteãné vyvlastnûní.31
24
25
26
27
28
29
30
31
Tecnicas Medioambientales Tecmed SA v. United Mexican
States, ICSID Case No. ARB(AF)/00/2, rozhodãí nález ze dne
29. kvûtna, 2003, P116.
SD Myers Inc. v. Government of Canada, ad hoc arbitráÏ
vedená podle rozhodãích pravidel UNCITRAL, první ãásteãn˘
rozhodãí nález ze dne 13. listopadu 2000, PP 283 – 284.
V kauze se fie‰il zákaz v˘vozu nebezpeãného odpadu, kter˘ mûl
negativní dopad na Ïalobcovo podnikání.
See Middle East Cement Shipping and Handling Co SA v.
Egypt, ICSID Case No. ARB/99/6, rozhodãí nález ze dne 12.
dubna 2002, P 107. V tomto pfiípadû ‰lo doãasné odnûtí dovozní
licence.
LG&E Energy Corp. v. Argentina, ICSID Case No. ARB/02/1,
rozhodnutí o odpovûdnosti za ‰kodu ze dne 3. fiíjna 2006,
P 193. V této kauze se fie‰ila opatfiení pfiijatá Argentinou v dobû
její hluboké ekonomické krize v letech 2001 aÏ 2002, kter˘mi
bylo postiÏeno Ïalobcovo podnikání v oblasti distribuce zemního
plynu.
Generation Ukraine Inc. v. Ukraine, ICSID Case No. ARB/00/9,
rozhdoãí nález ze dne 16. záfií 2003.
Ibid., P 20.30.
Detailní anal˘za problematiky ãásteãného vyvlastnûní je
obsaÏena v ãlánku Ursula Kriebaum: Partial Expropriation, 8
Journal of World Investment & Trade, 2007, str. 69.
Jako pfiíklady pfiístupu nepfiipou‰tûjícího zbytkovou kontrolu se
uvádûjí rozhodãí nálezy v kauzách Feldman v. Mexico, ICSID
Case No. ARB(AF)/99/1, rozhodãí nález ze dne 16. prosince
2002, Occidental Exploration and Production Company v.
13
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 14
8/2009 JURISPRUDENCE
Odepfiení kompenzace za ãásteãné vyvlastnûní bude v obecné rovinû vÏdy vyvolávat nebezpeãí nespravedlnosti.32 Nûkteré autority
uvádûjí na první pohled velmi siln˘ argument
ve prospûch uznání ãásteãného vyvlastnûní zaloÏen˘ na paralele s vyvlastÀováním nemovitostí, kde by patrnû nikdo nezpochybÀoval, Ïe
jde o vyvlastnûní bez ohledu na to, zda je nûkomu vyvlastnûn cel˘ pozemek nebo jen jeho polovina.33 Je v‰ak otázkou, zda by pfii absenci
specifiãtûj‰ího zdroje takového pravidla bylo
moÏno úspû‰nû argumentovat, Ïe princip ãásteãného vyvlastnûní je souãástí mezinárodního
práva vefiejného jakoÏto „obecn˘ princip práva
uznávan˘ civilizovan˘mi národy“ v duchu
ãlánku 38(1) statutu Mezinárodního soudního
dvora.34
Profesorka vídeÀské univerzity Ursula Kriebaumová navrhla následující jednoduchá kritéria, pfii jejichÏ splnûní by mûlo b˘t ãásteãné
vyvlastnûní uznáno: (i) celek investice mÛÏe b˘t
rozdûlen na jednotlivá práva; (ii) hostitelsk˘ stát
investora pfiipravil o takové právo, které je kryto
definicí investice v pfiíslu‰ené dohodû o ochranû a podpofie investic; a (iii) toto právo je samostatnû ekonomicky vyuÏívatelné nezávisle na
zbytku investice.35 Tento pfiístup se jeví jako logick˘, nicménû rozhodãí praxí investiãních tribunálÛ nebyl zatím pfiijat.
âLÁNKY
vání se mÛÏe li‰it v závislosti na povaze tvrzen˘ch poru‰ení dohody NAFTA a na okolnostech pfiípadu.38
Z této citace mimojiné vypl˘vá, Ïe legitimní
oãekávání nemusí spoãívat na smlouvû investora s hostitelsk˘m státem, ale mohou mít i jin˘
základ. V tomto smyslu se napfiíklad vyjádfiil také tribunál v kauze Azurix.39 KoneckoncÛ, fiada
zahraniãních investic v hostitelsk˘ch státech je
realizována bez pfiímého smluvního vztahu investora s hostitelsk˘m státem.
O tom, Ïe koncept investorov˘ch legitimních
oãekávání nûkdy neochrání investory ani pfied
relativnû velk˘mi právními ãi faktick˘mi dopady na jejich investice v hostitelském státu, svûdãí napfiíklad nûkteré pfiípady fie‰ené v fiízení
pfied Iran-US Claims Tribunal, tribunálem zfiízen˘m pro fie‰ení sporÛ vze‰l˘ch z íránské
islámské revoluce z roku 1979. Napfi. v rozhodnutí v kauze Starrett bylo konstatováno, Ïe události v Íránu pfied lednem 1980, na které Ïalobci
Role investorov˘ch legitimních
oãekávání
Locus classicus formulace investorov˘ch legitimních oãekávání jakoÏto kritéria pro posuzování
vyvlastnûní je jiÏ zmiÀovan˘ rozhodãí nález
v kauze Metalclad: „Vyvlastnûní podle NAFTA
zahrnuje nejen otevfiené, úmyslné a pfiiznané
odnûtí majetku, jako je pfiímé zabrání nebo formální nebo závazn˘ pfievod titulu ve prospûch
hostitelského státu, ale také skryt˘ ãi nahodil˘
zásah do uÏívání majetku, jehoÏ dÛsledkem je
to, Ïe vlastník je, zcela ãi z podstatné ãásti, zbaven uÏívání nebo rozumnû oãekávatelného ekonomického benefitu majetku, i kdyÏ hostitelsk˘
stát z toho nemusí mít zjevn˘ prospûch.“36
V jiném pfiípadu ochrany investic fie‰eném
v rámci NAFTA – v kauze Thunderbird37 – se
rozhodãí nález vyjadfiuje podobnû v tom duchu,
Ïe koncept legitimních oãekávání se t˘ká situací, kde chování hostitelského státu dá vzniknout
rozumn˘m a ospravedlniteln˘m oãekáváním
na stranû investora (ãi investice), takÏe ten, spoléhaje na takové chování, jedná takov˘m zpÛsobem, Ïe kdyÏ hostitelsk˘ stát takov˘m
oãekáváním posléze nedostojí, zpÛsobí tím investorovi (ãi investici) ‰kodu. Tribunál pfiitom
rovnûÏ poznamenal, Ïe práh legitimních oãeká14
32
33
34
35
36
37
38
39
Ecuador, LCIA Case No. UN3467, koneãn˘ rozhodãí nález ze
dne 1. ãervence 2004, CMS Gas Transmission Company v.
Argentina, ICSID Case No. ARB01/8, rozhodãí nález ze dne
12. kvûtna 2005, Nykomb Synergetics Techonology Holding AB
v. Latvia, SCC Case No. 118/2001, rozhodãí nález ze dne
16. prosince 2003, PSEG Global Inc. et al. v. Turkey, ICSID
Case ARB/02/5, rozhodãí nález ze dne 19. ledna 2007, Azurix v.
Argentina, ICSID Case No. ARB/01/12, rozhodãí nález ze dne
14. ãervna 2006, LG&E Energy Corp et al. v Argentina, ICSID
Case No. ARB/02/1, rozhodnutí o odpovûdnosti za ‰kodu ze
dne 3. fiíjna 2006, a Telenor Mobile Communications AS v.
Hungary, ICSID Case No. ARB/04/15, rozhodãí nález ze dne
22. ãervna 2006. Jako pfiíklady opaãeného pfiístupu se uvádûjí
Middle East Cement Shipping and Handling Co SA v. Egypt,
ICSID Case No. ARB/99/6, rozhodãí nález ze dne 12. dubna
2002, Eureko BV v. Poland, ad hoc arbitráÏ podle pravidel
UNCITRAL, ãásteãn˘ rozhodãí nález ze dne 19. srpna 2005,
a EnCana Corporation v. Ecuador, LCIA Case No. UN3481,
rozhodãí nález ze dne 3. února 2006. Dále se uvádûjí kauzy SD
Myers Inc. v Government of Canada, ad hoc arbitráÏ vedená
podle rozhodãích pravidel UNCITRAL, první ãásteãn˘ rozhodãí
nález ze dne 13. listopadu 2000, Waste Management Inc. v.
Mexico, ICSID Case No. ARB(AF)/00/3, rozhodãí nález ze dne
30. dubna 2004, a GAMI Investments Inc. v. Mexico, ad hoc
arbitráÏ vedená podle rozhodãích pravidel UNCITRAL, koneãn˘
rozhodãí nález ze dne 15. listopadu 2004, jakoÏto pfiíklady
rozhodnutí, která ãásteãné vyvlastnûní obecnû pfiipou‰tûjí, ale
neshledala ho v konkrétních okolnostech dan˘ch kauz.
Toto nebezpeãí je v praxi redukováno tím, Ïe zásah
hostitelského státu, kter˘ z dÛvodÛ zbytkové kontroly nemusí b˘t
uznán tribunálem za nepfiímé vyvlastnûní, mÛÏe investor
zároveÀ napadnout jako poru‰ení standardu spravedlivého
a rovného zacházení, kter˘ tímto problémem doktríny
vyvlastnûní není zatíÏen.
Jan Paulsson: Indirect Expropriation: Is the Right to Regulate at
Risk, A Common Agenda; a presentation delivered at
a symposium co-organized by ICSID, OECD and UNCTAD in
Paris on December 12, 2005, citováno v Dugan et. al.: InvestorState Arbitration, Oxford University Press, 2008.
Jak u‰tûpaãnû poznamenává David J. Bederman:
argumentovat, Ïe urãit˘ obecn˘ právní princip je závazn˘m
pravidlem mezinárodního práva není vÛbec snadné: jednodu‰e
ocitovat pár rozhodnutí národních soudÛ ãi latinskou právní
maximu „nezabere“. David J. Bederman: The Spirit of
International Law, Georgia University Press 2002, str. 31.
Kriebaum str. 83. Kriebaumová rovnûÏ pouÏívá paralelu
s vyvlastÀováním ãásti nemovitosti ve stejném duchu jako
Paulsson.
Metalclad Corp v. United Mexican States, ICSID Case No.
ARB(AF)/97/1, rozhodãí nález ze dne 30. srpna 2000, P 230
(zdÛraznûno autorem ãlánku).
McLachlan et al. P 8.105.
International Thunderbird Gaming Corporation v. Mexico, ad
hoc-UNCITRAL/NAFTA, rozhodãí nález ze dne 26. ledna 2006,
P 147.
Azurix v Argentina, ICSID Case No. ARB/01/12, rozhodãí nález
ze dne 14. ãervna 2006, P 318.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 15
JURISPRUDENCE 8/2009
âLÁNKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
odkazovali, závaÏn˘m zpÛsobem po‰kodily jejich moÏnost pokraãovat ve v˘stavbû projektu
a nakonec projekt paralyzovaly. Nicménû tribunál byl toho názoru, Ïe investofii, aÈ jiÏ v Íránu
ãi kdekoli jinde, musí na sebe vzít riziko, Ïe
v hostitelské zemi dojde ke stávkám, blokádám,
nepokojÛm, zmûnám v ekonomickém a politickém systému ãi dokonce k revolucím. Îe se nûkterá z takov˘ch rizik pfii íránské revoluci
materializovala, to je‰tû automaticky neznamená, Ïe majetková práva postiÏená takov˘mi
událostmi mohou b˘t povaÏována za odejmutá.
Tribunál uzavfiel anal˘zu efektní formulací
v tom smyslu, Ïe podle mezinárodního práva
revoluce jako taková nedává investorÛm právo
na kompenzaci za jejich zmafiené investice.40
Ale nemusíme sahat k tak extrémním pfiípadÛm, jako je revoluce, abychom ukázali, Ïe koncept legitimních oãekávání pÛsobí v rÛzn˘ch
kontextech rÛznû silnû. Napfi. v kauze EnCana
tribunál vyslovil názor, Ïe koncept legitimních
oãekávání poskytuje investorÛm niωí stupeÀ
ochrany v kontextu zdanûní. Konkrétnû – se tribunál vyslovil v tom smyslu, Ïe pokud se samozfiejmû stát – v˘slovnû nezaváÏe k udrÏování
statu quo nemÛÏe zahraniãní investor mít legitimní oãekávání, Ïe se bûhem trvání investice
daÀov˘ reÏim v hostitelském státu nezmûní v jeho neprospûch. ProtoÏe kaÏdé zdanûní pfiirozenû redukuje ekonomické benefity, které by jinak
investor z investice mûl, bude to pouze v extrémním pfiípadû, Ïe daÀ, která je ve svém dopadu v‰eobecná, bude posouzena jako forma
nepfiímého vyvlastnûní zdaÀovaného podniku.41
Jin˘m ilustrativním pfiíkladem je pfiípad LinkTrading Joint Stock Company,42 ve kterém tribunál odmítl investorovy nároky z domnûlého
vyvlastnûní, ke kterému mûlo dojít v dÛsledku
zru‰ení v˘jimek z povinnosti platit dovozní cla
a DPH ve svobodné ekonomické zónû v Ki‰inûvû. Jedním z dÛvodÛ zamítnutí investorov˘ch
nárokÛ bylo právû zji‰tûní absence jeho legitimních oãekávání. Investor totiÏ svou investici
provedl v dobû, kdy jiÏ bylo známo, Ïe Moldávie plánuje dotãené daÀové a celní úlevy postupnû odbourat. Ve skuteãnosti dokonce
v dobû provedení investice jiÏ byla první fáze
tohoto ru‰ení daÀov˘ch a celních úlev provedena a kvóty na mnoÏství osvobozeného zboÏí byly poprvé sníÏeny.43
V literatufie se nûkdy navrhují je‰tû dal‰í kritéria pro posuzování investorov˘ch legitimních
oãekávání, vãetnû napfi. toho, zda podobné investory po‰kozující regulatorní zásahy jiÏ bûÏnû
existují v jin˘ch zemích, zda byla investice provedena v odvûtví, pro které jsou typické ãasté
zmûny v jeho regulatorním rámci, zda bylo pfii
zmûnû regulatorního rámce pamatováno na
pfiechodné období umoÏÀující investorÛm
pfiizpÛsobit se, nebo zda bylo zv˘‰ené riziko
negativní zmûny v regulatorním rámci jiÏ promítnuto v niωí kupní cenû investice.44
Pfiístup testující úãel státního
regulatorního zásahu, kter˘ má
vyvlastÀující dopady na
investorovu investici
V dÛsledku dÛrazu na posuzování úãelu opatfiení hostitelského státu do‰ly tribunály v nûkter˘ch pfiípadech k tomu, Ïe státní zásahy,
pfiestoÏe mûly na investice zahraniãních investorÛ v˘znamn˘ dopad, za vyvlastnûní oznaãeny nebyly. Dobr˘m pfiíkladem takové situace je
kauza Methanex, ve které tribunál shledal, Ïe kalifornsk˘ zákaz jistého aditiva do benzínu nebyl
vyvlastnûním zahraniãní investice v˘robce tohoto aditiva. Tento závûr byl odÛvodnûn mimo
jiné tím, Ïe ‰lo o opatfiení ve vefiejném zájmu,
které nebylo diskriminaãní a nebylo v rozporu
s Ïádn˘mi specifick˘mi závazky vÛãi zahraniãnímu investorovi.45
Jin˘m pfiíkladem stejného pfiístupu je tribunál, kter˘ rozhodoval v kauze Saluka, kde sice
byla shledána poru‰ení jin˘ch standardÛ ochrany investora, zejména standardu spravedlivého
a rovného zacházení, av‰ak nikoli vyvlastnûní.
Tribunál v odÛvodnûní svého postoje citoval
v˘‰e zmínûn˘ rozhodãí nález v kauze Methanex,
Ïe „je principem mezinárodního obyãejového
práva Ïe tam, kde ekonomick˘ dopad je následkem bona fide regulace v rámci policejních pravomocí státu, kompenzace není vyÏadována“.46
Tribunál v kauze Saluka dále zmínil, Ïe mnohá
rozhodnutí podporují závûr, Ïe souãasné mezinárodní obyãejové právo obsahuje princip, Ïe se
stát nedopustí vyvlastnûní a tudíÏ ani nemusí
platit kompenzaci postiÏenému zahraniãnímu
investorovi, pokud pfiijímá obecná opatfiení, jaká jsou obecnû pfiijímána v mezích tzv. policejních pravomocí státÛ.
40
41
42
43
44
45
46
Starrett Housing Corp. v. Iran, mezitimní nález ze dne 19.
prosince 1983, 4 Iran-USCTR 122, 156.
EnCana Corporation v. Ecuador, LCIA Case No. UN3481,
rozhodãí nález ze dne 3. února 2006, P 173.
Link-Trading Joint Stock Company v. Moldova, ad hoc arbitráÏ
vedená podle rozhodãích pravidel UNCITRAL, koneãn˘ rozhodãí
nález ze dne 18. dubna 2002.
Id. P 65.
Ursula Kriebaum: Regulatory Takings: Balancing the Interests of
the Investor and the State, Journal of World Investment and
Trade, 2007, str. 717, 737 – 739.
Methanex v. USA, ad hoc-arbitráÏ vedená podle pravidel
UNCITRAL, rozhodãí nález ze dne 3. srpna 2005, Part IV,
Chapter D, P 4.
Saluka Investments B.V. v. the Czech Republic, ad hoc-arbitráÏ
vedená podle pravidel UNCITRAL, mezitimní rozhodãí nález ze
dne 17. bfiezna 2006, P 262. Faktografické pozadí této kauzy
jistû není tfieba ãeskému ãtenáfii pfiibliÏovat. Autor povaÏuje za
vhodné pfiiznat, Ïe byl ãlenem t˘mu zastupujícího âeskou
republiku v této investiãní arbitráÏi.
15
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 16
8/2009 JURISPRUDENCE
Tribunál si ale hned pospí‰il s upozornûním,
Ïe pfied mezinárodním právem stále je‰tû stojí
úkol identifikovat komplexním a definitivním
zpÛsobem, jaká regulace pfiesnû je povaÏována
za pfiípustnou a v‰eobecnû pfiijímanou souãást
policejních nebo regulatorních pravomocí státÛ,
a za kterou v dÛsledku toho postiÏenému zahraniãnímu investorovi nepfiíslu‰í kompenzace.
Podle názoru tohoto tribunálu musí mezinárodní právo teprve nar˘sovat jasnou linii, která takovou nekompenzovatelnou regulaci odli‰í od
opatfiení, která mají za následek pfiipravení zahraniãních investorÛ o jejich investice a jsou
proto protiprávní a kompenzovatelná.47
Takov˘ pfiístup je tedy v rámci investiãní arbitráÏe pro-státní, dávající hostitelsk˘m státÛm
vût‰í svobodu zavádût regulatorní opatfiení, byÈ
by mûla negativní a nûkdy dokonce i velmi v˘znamné dopady na zahraniãní investory a jejich
investice. Lze dokonce tvrdit, Ïe pfii dÛsledném
uplatnûní tohoto pfiístupu by hrozilo nebezpeãí,
Ïe by cel˘ koncept nepfiímého vyvlastnûní pozbyl smyslu. Pfiístup uplatnûn˘ ve zmiÀovan˘ch kauzách se nicménû zatím nedoãkal ‰ir‰í
akceptace, ba naopak, jak uvidíme v následující
ãásti ãlánku, dal‰í tribunály identifikovaly nebezpeãí, které se v nûm skr˘vá.48
Srovnávací pfiístup
Pfiedchozí pfiístup do jisté míry duplikuje kritéria, která dvoustranné dohody o podpofie
a ochranû investic standardnû pouÏívají pro rozli‰ování mezi legálním a nelegálním vyvlastnûním.49 I za legální vyvlastnûní v‰ak náleÏí
náhrada. Pfii zamûfiení na úãel státního opatfiení vzniká ov‰em nebezpeãí, Ïe pfiípad legálního
vyvlastnûní nebude posouzen jako vyvlastnûní
vÛbec a náhrada za vyvlastnûnou investici vyplacena nebude. Z tohoto dÛvodu nûkteré tribunály povaÏují kritérium bona fide regulace
v rámci tzv. policejních pravomocí hostitelského
státu za nedostateãné a rozporuplné. Napfiíklad
tribunál v kauze Azurix problém popsal takto:
„Dohoda o podpofie a ochranû investic, posuzováno podle ní samé, by poÏadovala, aby investice nebyly vyvlastÀovány jinak neÏ ve
vefiejném zájmu a aby byla poskytnuta kompenzace, pokud k takovému vyvlastnûní dojde,
a zároveÀ by regulatorní opatfiení, která mohou
b˘t srovnatelná s vyvlastnûním, nedala vzniknout nároku na kompenzaci, pokud by byla uãinûna ve vefiejném zájmu. Kritérium vefiejného
zájmu jakoÏto pfiídavné kritérium t˘kající se
efektu posuzovan˘ch opatfiení musí b˘t tedy
doplnûno. Strany ve sv˘ch podáních odkazovaly
na závûry tribunálu v kauze Tecmed. Tento tribunál hledal vodítko v rozhodnutích Evropské16
âLÁNKY
ho soudu pro lidská práva, zejména v pfiípadû
James and Others. Tam soud [tedy ESLP] konstatoval, Ïe opatfiení zbavující osobu jejího majetku
[musí] sledovat, jak ve svém principu tak ve
svém faktickém úãinku, legitimní cíl ve vefiejném zájmu, a b˘t v rozumném vztahu proporcionality mezi pouÏit˘mi prostfiedky a cílem,
jehoÏ dosaÏení je sledováno. Taková proporcionalita nebude shledána, jestliÏe dotãená osoba
nese individuální a nepfiimûfiené bfiemeno.
Soud byl toho názoru, Ïe takové opatfiení musí
b˘t pfiimûfiené k dosaÏení sledovaného cíle a nesmí b˘t k nûmu v disproporci. Soud povaÏoval
za relevantní, Ïe cizinci nebudou obecnû hrát
Ïádnou roli ve zvolení nebo ve jmenování autorÛ [opatfiení] ani s nimi jeho pfiijetí nebude konzultováno, a konstatoval, Ïe zde mÛÏe dobfie
b˘t legitimní dÛvod pro poÏadavek, aby obãané
[hostitelského státu] nesli ve vefiejném zájmu
vût‰í zatíÏení neÏ cizinci.“50
V této pasáÏi vidíme tedy tfietí pfiístup k posuzování nepfiímého vyvlastnûní, kter˘ se nûkdy oznaãuje také jako proporãní nebo
vyvaÏovací test. ProtoÏe je vyvaÏovací test komplexnûj‰í, je patrnû lep‰í neÏ pfiedchozí dva pfiístupy k nepfiímému vyvlastnûní, které se vÏdy
dívají pouze na jednu misku pomysln˘ch vah.
I s tímto testem je v‰ak tfieba zacházet obezfietnû. Ponûkud problematick˘ je napfiíklad poÏadavek, Ïe pro zji‰tûní nepfiímého vyvlastnûní
musí utrpût postiÏen˘ investor újmu, která je individuální. Lze si jistû dobfie pfiedstavit situace,
kdy opatfiení hostitelského státu postihne celou
skupinu ãi kategorii zahraniãních investorÛ.51
Pokud takové opatfiení jinak po v‰ech stránkách
splÀuje kritéria nepfiímého vyvlastnûní, bylo by
jistû neÏádoucí, aby v takové situaci byla bez
47
48
49
50
51
Ibid, P 263.
Pro úplnost a pro zajímavost lze je‰tû uvést, Ïe existuje i pfiístup
naprosto opaãn˘, kter˘ se dívá na vefiejn˘ zájem, ve kterém je
opatfiení provedeno, nikoli jako na jeho ospravedlnûní, které
dané opatfiení chrání pfied oznaãením za vyvlastnûní, ale
naopak jeho absenci vnímá jako argument proti shledání
vyvlastnûní v daném pfiípadû. Stalo se tak v kauze Lauder, kde
tribunál paradoxnû argumentoval takto: „I kdybychom pfiipustili,
Ïe kroky uãinûné Mediální radou v rozmezí let 1996 a 1999
pfiipravily ve svém úãinku Îalobce o jeho majetková práva,
takové kroky by nebyly pfiivlastnûním – nebo jeho obdobou – ze
strany Státu, protoÏe nepfiinesly prospûch ani âeské republice
ani jiné osobû ãi entitû s ní související a nebyly pfiijaty ve
vefiejném zájmu.“ (Ronald S. Lauder v. the Czech Republic,
koneãn˘ rozhodãí nález ze dne 3. záfií 2001, P 203, zdÛraznûno
autorem ãlánku.) Tribunál také ztotoÏnil „vyvlastnûní“ investora
s „pfiivlastnûním“ si investice ze strany hostitelského státu.
V praxi rozhodãích tribunálÛ v‰ak jednoznaãnû pfievládá názor,
Ïe pro zji‰tûní vyvlastnûní není obohacení vyvlastÀujícího státu
v˘znamné.
Jak jiÏ uvedeno na samém zaãátku, dohody o ochranû
a podpofie investic standardnû stanoví, Ïe vyvlastnûní mÛÏe b˘t
provedeno jen ve vefiejném zájmu, na základû spravedlivého
procesu, bez diskriminace a pfii promptním vyplacení adekvátní
kompenzace.
Azurix Corp v. Argentina, ICSID Case No. ARB/01/12, Rozhodãí
nález ze dne 14. ãervence 2006, P 311 (uvozovky uvnitfi
citovaného textu vypu‰tûny).
Viz napfiíklad mnohoãetné investiãní kauzy, které vygenerovala
argentinská krize v roce 2001.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 17
JURISPRUDENCE 8/2009
âLÁNKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
dal‰ího plo‰nost dopadu státního zásahu jedinou pfiekáÏkou pfiiznání náhrady ‰kody. Mechanickou aplikací takového kritéria by
paradoxnû byly zv˘hodÀovány hostitelské státy, které po‰kozují zahraniãní investory ve vût‰ím mûfiítku.
Je rovnûÏ pozoruhodné, jak investiãní tribunály na‰ly inspiraci v jiné oblasti mezinárodního práva. Posouzení, do jaké míry pfiitom
investiãní tribunály posouvají test vyvinut˘
v praxi Evropského soudu pro lidská práva jinam, neÏ kde je jeho pÛvodní v˘znam, jiÏ pfiekraãuje meze tohoto krátkého úvodu do
problematiky nepfiímého vyvlastnûní.
Na okraj stojí za to je‰tû poznamenat, Ïe pouÏití vyvaÏovacího testu je samozfiejmû omezeno
právû na situace nepfiímého vyvlastnûní. Jistû
by bylo napfiíklad absurdní pouÏívat ho ve chvíli, kdy stát pfiímo vyvlastní nûãí nemovitosti za
úãelem v˘stavby dálnice. Zde je vefiejn˘ zájem
natolik nesporn˘, Ïe za pouÏití vyvaÏovacího
testu by rozhodãí tribunál musel dospût k neudrÏitelnému závûru, Ïe o vyvlastnûní ne‰lo.
Závûr
V˘‰e uveden˘ krátk˘ v˘klad si nekladl za cíl b˘t
vyãerpávajícím pojednáním o problematice nepfiímého vyvlastnûní. Ukazuje v‰ak základní
problémy vypl˘vající z posunu v praxi státÛ od
pfiímého vyvlastÀování zahraniãních investic
k jejich vyvlastÀování nepfiímému, vût‰inou ani
nezam˘‰lenému. Jde o problematiku novou,
a tak rozhodãí praxe arbitráÏních tribunálÛ zatím není ustálena. ProtoÏe v mezinárodním právu neexistuje doktrína precedentu, a také z toho
dÛvodu, Ïe témûfi kaÏd˘ rozhodãí tribunál funguje na základû jinak formulované dohody
o ochranû a podpofie investic, nemusí rozhodãí
tribunály respektovat rozhodãí nálezy sv˘ch
pfiedchÛdcÛ, byÈ by se jednotlivé kauzy t˘kaly
srovnateln˘ch skutkov˘ch situací. Proto se dá
oãekávat, Ïe rozhodovací praxe arbitráÏních tribunálÛ ve vûcech nepfiímého vyvlastnûní je‰tû
dlouho sjednocena nebude.
Nejvy‰‰í soud k ruãení v rámci koncernu:
Napodruhé úspû‰nû?
JUDR. VLADIMÍR âÍÎEK, ADVOKÁTNÍ KONCIPIENT
V MEZINÁRODNÍ ADVOKÁTNÍ KANCELÁ¤I V PRAZE1
Nejvy‰‰í soud âeské republiky se ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 22. dubna 2009,
sp. zn. 29 Cdo 3276/20082 opûtovnû vyjádfiil
k podmínkám poskytování ruãení v rámci koncernového seskupení. V˘znam rozhodnutí spoãívá – stejnû jako v pfiípadû prvotního rozhodnutí
Nejvy‰‰ího soudu ze dne 30. srpna 2005, sp. zn.
29 Odo 996/20043 – pfiedev‰ím v závûru ohlednû poÏadavku na vyhotovení znaleckého posudku pro potfieby „stanovení hodnoty“ ruãení
ve smyslu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák.
V rámci pfiedmûtného rozhodnutí zaujal Nejvy‰‰í soud k návrhu navrhovatelky na jmenování
znalce pro „stanovení hodnoty a pfiezkoumání
pfiimûfienosti“ zaji‰tûní ve formû zástavního
práva a v‰ech dal‰ích jistot (tj. ruãení) za závazky jednatele navrhovatelky vÛãi urãit˘m vûfiitelÛm, vypl˘vající z úvûrové smlouvy uzavfiené
mezi tûmito vûfiiteli a jednatelem navrhovatelky, následující stanovisko:
„Není-li v‰ak nutné stanovit na základû posudku znalce jmenovaného soudem ,cenu’ za
pfievzetí zaji‰tûní závazku spfiíznûn˘ch osob zástavním právem ãi za jin˘ zpÛsob smluvního
zaji‰tûní takového závazku, a není-li dokonce
ani nutné takto stanovit v pfiípadû smlouvy
o pÛjãce ãi smlouvy o úvûru, uzavfiené mezi
spoleãností a uveden˘mi osobami, v˘‰i úrokÛ
(jeÏ z ekonomického hlediska plní funkci ,úplaty’ za poskytnutí finanãních prostfiedkÛ), není
podle pfiesvûdãení Nejvy‰‰ího soudu ani nutné
stanovit na základû takového posudku v˘‰i
úplaty za pfievzetí ruãení spoleãností za závazky spfiíznûné osoby vÛãi tfietí osobû (plynoucí
napfi. právû ze smlouvy o úvûru). [...]
1
2
3
Za pfiipomínky dûkuji Mgr. Tomá‰i DoleÏilovi, LL.M. Eur., Ph.D.
z advokátní kanceláfie Clifford Chance LLP, Praha.
Senát sloÏen˘ z pfiedsedkynû JUDr. Ivany ·tenglové a soudcÛ
Mgr. Petra ·uka a Mgr. Filipa Cileãka; rozhodnutí volnû
dostupné na www.nsoud.cz.
V tomto smyslu se k závûrÛm tohoto rozhodnutí vyjádfiil
JUDr. TomበRichter, LL.M., Ph.D. (Richter, T. Nad judikátem
Nejvy‰‰ího soudu ohlednû ruãení v rámci koncernu. Právní
Rozhledy, 2006, ã. 9, str. 328 a násl.).
17
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 18
8/2009 JURISPRUDENCE
Z ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. pfiitom
plyne, Ïe spoleãnost mÛÏe pfievzít ruãení za závazky spfiíznûn˘ch osob jen s pfiedchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek
obvykl˘ch v obchodním styku (tedy za poskytnutí obvyklého protiplnûní), coÏ poskytuje podle názoru Nejvy‰‰ího soudu dostateãnou
ochranu jak akcionáfiÛm, tak i tfietím osobám,
zejména vûfiitelÛm spoleãnosti, pfied zneuÏitím
postavení jejích orgánÛ, spoleãníkÛ a dal‰ích
osob oprávnûn˘ch spoleãnost zavazovat ãi vykonávajících ve spoleãnosti urãit˘ vliv. Pfiijat˘
závûr se proto nepfiíãí ani úãelu ustanovení
§ 196a obch. zák., jak jej Nejvy‰‰í soud dovodil
napfi. v rozhodnutích ze dne 30. srpna 2005, sp.
zn. 29 Odo 996/2004, ãi ze dne 31. srpna 2006,
sp. zn. 29 Odo 184/2005, ze dne 27. února 2007,
sp. zn. 29 Odo 780/2006 ãi ze dne 31. bfiezna
2009, sp. zn. 29 Cdo 4315/2008.
PfiestoÏe tedy znûní ustanovení § 196a odst. 5
obch. zák. v˘slovnû vztahuje na pfievzetí ruãení
i ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., lze teleologick˘m, systematick˘m a logick˘m v˘kladem dovodit, Ïe poÏadavek urãení ‘ceny ruãení’
na základû posudku znalce jmenovaného soudem není na pfievzetí ruãení aplikovateln˘.“
Aãkoliv lze ve svûtle postoje pfiedestfieného
Nejvy‰‰ím soudem oãekávat veskrze pozitivní
odezvu právních zástupcÛ pfiedev‰ím velk˘ch
korporátních skupin a vûfiitelÛ (financujících
bank) – a to s ohledem na doposud „fungující“
mechanismy financování podléhající reÏimu
ustanovení § 196a obch. zák.4 – mám urãité pochybnosti, zda bude moÏné povaÏovat pfiedmûtné rozhodnutí bez jak˘chkoli v˘hrad za
podklad pro jednoznaãnou zmûnu dosavadní
právní praxe koncernového financování.
Podle mého názoru nelze argumentaãní základ
rozhodnutí – i pfies obecnou nespornû ocenûní
hodnou snahu Nejvy‰‰ího soudu o konstruktivní v˘klad problematick˘ch ustanovení obch.
zák. – toliko pfiejít s „pfiimhoufien˘ma oãima“ ãi
povûstn˘m „mávnutím ruky“. V dÛsledku potenciálního v˘znamu pfiedmûtného rozhodnutí
by se s ním – více neÏ kdy jindy5 – mûla právní
praxe seznámit s cílem dospût k jednoznaãnému závûru z hlediska jeho praktick˘ch dopadÛ
a pouÏitelnosti.
Rád bych tímto zdÛraznil, Ïe o následujících
fiádcích by v Ïádném pfiípadû nemûlo b˘t sm˘‰leno v intencích kritiky postoje Nejvy‰‰ího soudu
zaujatého v pfiedmûtném rozhodnutí (z praktického hlediska sám povaÏuji § 196a obch. zák.
v dílãích poÏadavcích za velice ne‰Èastné fie‰ení
dlouhodobû zralé pro zmûnu). Uvedené skuteãnosti by mûly b˘t pfiedev‰ím povaÏovány za
podnût k dal‰ímu zamy‰lení a zaujetí jednoznaãného postoje právní praxe.
18
âLÁNKY
Zjednodu‰en˘ historick˘ exkurz
Nejvy‰‰í soud se problematikou ruãení zab˘val
jiÏ v avizovaném rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu
ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 996/2004,
v jehoÏ rámci mimo jiné uzavfiel, Ïe „je-li ruãitelsk˘m prohlá‰ením pfievzato ruãení za splnûní
penûÏitého závazku, je shora zmínûn˘ poÏadavek (rozumûj poÏadavek na urãení ‘ceny’ posudkem znalce) neaplikovateln˘ jiÏ proto, Ïe
v˘‰e takto zaloÏeného závazku je urãena samotn˘m ruãitelsk˘m prohlá‰ením, proãeÏ zde
není niãeho, co by mohlo b˘t posudkem znalce
oceÀováno. Absence urãení ‘ceny’ pfievzetí ruãitelského závazku za splnûní penûÏitého dluhu
ve smyslu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.
tak prohlá‰ení podle ustanovení § 303 obch.
zák. neplatn˘m neãiní.“6
Právní praxe se s pfiedmûtn˘m rozhodnutím
vypofiádala veskrze jednotnû, kdyÏ znalecké
posudky byly pfii koncernovém financování
s vy‰‰ím finanãním rámcem nadále právními
zástupci vûfiitelÛ vyÏadovány. S nezbytnou mírou zjednodu‰ení lze pfiíãinu tohoto postupu
nalézt ve dvou skuteãnostech:
Zaprvé, ve snaze právních zástupcÛ vûfiitelÛ
a dluÏníkÛ o minimalizaci negativních dÛsledkÛ potenciálnû neplatnû (tj. bez znaleckého posudku) poskytnutého ruãení. V tomto smyslu
plyne riziko – odhlédnu-li od obecné tendence
právní praxe smûfiující k minimalizaci rizika –
pfiedev‰ím z argumentaãní nepfiesvûdãivosti
postoje Nejvy‰‰ího soudu, kdyÏ nezohlednil
subsidiární charakter ruãitelského závazku.
Nejvy‰‰í soud se totiÏ nevypofiádal se skuteãností, Ïe z pohledu ruãitele není rozhodující
pouze celková v˘‰e závazku (tuto v˘‰i skuteãnû
není tfieba oceÀovat), ale i pravdûpodobnost
„ne(s)plnûní“ závazku dluÏníkem (tzv. default
risk). Znalec by tedy mûl pfii posouzení ruãení
mimo jiné analyzovat riziko nesplnûní závazku
4
5
6
Pro úãely popisu problémÛ spojen˘ch s v˘kladem pravidel
ustanovení § 196a obch. zák. bych tímto toliko odkázal na
existující bohatou literaturu, namátkovû napfi. Novák, T. Právní
úprava a aplikace § 196a obchodního zákoníku. Právní rádce,
2004, ã. 9, s. 4 násl.; Richter, T., op. cit. sub 2; Rychl˘ T.
Záhady ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku. Právní
rozhledy, 2003, ã. 10, s. 512 a násl.
Napfi. na pozadí promarnûné moÏnosti na legislativní zmûnu
§ 196a obch. zák. obsaÏenou ve snûmovním tisku ã. 498/0 ve
znûní ze dne 28. 4. 2008 (dostupn˘ na
http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=498), kdyÏ
pozmûÀovací návrhy projednané Ústavnû právním v˘borem
Poslanecké snûmovny Parlamentu âR na zasedání dne 15. 4.
2009 (snûmovní tisk ã. 498/1 (pozmûÀovací návrhy)) odstranily
pÛvodnû navrhované zmûny § 196a obch. zák..
Druh˘m problematick˘m okruhem identifikovan˘m Nejvy‰‰ím
soudem – neúãinností smlouvy pro pfiípad absence souhlasu
valné hromady podle § 196a odst. 3 obch. zák. – se s ohledem
na zamûfiení tohoto ãlánku nevûnuji; odkazuji nicménû na
rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 28. bfiezna 2007, sp. zn. 29
Odo 762/2005, v nûmÏ se Nejvy‰‰í soud s koneãnou platností
vypofiádal s dÛsledky absence souhlasu valné hromady
(neplatnost/neúãinnost/bez efektu) a zaujal nové obecné
v˘kladové stanovisko.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 19
JURISPRUDENCE 8/2009
âLÁNKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
dluÏníkem, a to pfii zohlednûní existujícího
a pfiedpokládaného budoucího majetku dluÏníka, pfiedpokladÛ trÏního v˘voje, obchodního plánu dluÏníka a/nebo korporátní skupiny apod.
A zadruhé, v setrvávající rozhodovací praxi
niωích soudÛ, jeÏ v pfievaÏující mífie nezohlednily7 pfiedmûtné rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu
a na základû návrhÛ na jmenování znalce pro
úãely ocenûní ruãení ve smyslu § 196a obch.
zák. znalce nadále jmenovaly.
I pfies judikovan˘ postoj Nejvy‰‰ího soudu
tak byly znalecké posudky pro úãely ocenûní
ruãení nadále vyhotovovány, pfiiãemÏ z hlediska pfiedmûtu ocenûní znalec typicky stanovil
hodnotu majetkové v˘hody, kterou pfiedstavuje
pro dluÏníka pfievzetí ruãení ruãitelem, a/nebo
hodnotu, kterou by mohl a mûl ruãitel poÏadovat od dluÏníka jako protihodnotu za pfievzaté
ruãení a související potenciální rizika z ruãení
plynoucí. V návaznosti na ocenûní ruãení znalcem typicky uzavírali dluÏník a ruãitel smlouvu
upravující povinnost dluÏníka uhradit ruãiteli
za poskytnuté ruãení urãité (proti)plnûní.8
Na tomto judikatorním základû a postupu
právní praxe Nejvy‰‰í soud opûtovnû pfiistoupil
k pfiehodnocení v˘kladu ustanovení § 196a
odst. 5 obch. zák. S jak˘m v˘sledkem?
Nezbytnost znaleckého
posudku
V diskutovaném rozhodnutí ze dne 22. dubna
2009, sp. zn. 29 Cdo 3276/2008, se Nejvy‰‰í
soud opûtovnû pokusil o v˘klad ustanovení
§ 196a obch. zák. vycházeje z pfiesvûdãení, Ïe
ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. ãiní „úpravu ruãení za závazky spfiíznûn˘ch osob9 [...] –
posuzováno toliko z pohledu gramatického –
vnitfinû rozpornou“, kdyÏ podfiizuje pfievzetí
ruãení souãasnû jak reÏimu ustanovení § 196a
odst. 1 a 2 obch. zák., vyÏadujícímu pfiedchozí
souhlas valné hromady a splnûní podmínek obvykl˘ch v obchodním styku, tak i reÏimu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., vyÏadujícímu
vyhotovení posudku znalce jmenovaného soudem a souhlas valné hromady, dochází-li k poskytnutí ruãení do tfií let od vzniku spoleãnosti.
Na základû tohoto rozporu, kdy se v dÛsledku soubûÏné aplikace ustanovení § 196a odst. 1
a 3 obch. zák. vyÏaduje jak pfiedchozí souhlas
valné hromady spoleãnosti, tak i (následn˘)10
souhlas valné hromady spoleãnosti, pokud do‰lo
k poskytnutí ruãení do tfií let od vzniku spoleãnosti, dospûl Nejvy‰‰í soud k dílãímu závûru, Ïe
„za tohoto stavu se nelze pfii posuzování ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. omezit na v˘klad
gramatick˘, ale je nutno vycházet i z v˘kladu
systematického, logického a teleologického“.
Na základû následného hlub‰ího posouzení
pak Nejvy‰‰í soud uzavfiel, Ïe pfiestoÏe ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. v˘slovnû vztahuje na pfievzetí ruãení i ustanovení § 196a odst. 3
obch. zák., a pfiestoÏe pfievzetím ruãení získává
dluÏník ekonomickou v˘hodu ocenitelnou penûzi, není poÏadavek urãení úplaty za pfievzetí
ruãení dluÏníkem („ceny ruãení“) na základû
posudku znalce jmenovaného soudem na pfievzetí ruãení aplikovateln˘, pfiiãemÏ vy‰el mimo
jiné z následujících úvah:
(i) poÏadavek stanovení „ceny“ na základû
znaleckého posudku znalce jmenovaného soudem se nevyÏaduje ani v pfiípadû pfievzetí zaji‰tûní závazku spfiíznûn˘ch osob zástavním
právem ãi jin˘m zpÛsobem smluvního zaji‰tûní
(§ 196a odst. 1 obch. zák.), pfiiãemÏ Nejvy‰‰í
soud povaÏuje tuto úpravu zaji‰tûní závazkÛ
spfiíznûn˘ch osob za povahovû bliωí ve vztahu
k pfievzetí ruãení neÏ úpravu nab˘vání majetku
od spfiíznûn˘ch osob (§ 196a odst. 3 obch. zák.),
kdyÏ v rámci ruãení se na dluÏníka Ïádn˘ majetek nepfievádí;
(ii) dÛsledek poru‰ení povinnosti ocenit ruãení posudkem znalce jmenovaného soudem
v podobû absolutní neplatnosti poskytnutého
zaji‰tûní ve formû ruãení by stihl pfiedev‰ím vûfiitele, ktefií nejsou úãastníkem dohody o v˘‰i
úplaty dluÏníkovi za poskytnuté ruãení;
(iii) poÏadavek absence ocenûní ruãení soudem jmenovan˘m znalcem není v rozporu s úãelem ãl. 11 Druhé smûrnice,11 jenÏ se vztahuje
pouze na „nab˘vání aktiv“ a nikoli na zaji‰Èování závazkÛ zakladatelÛ nebo jin˘ch osob; a
(iv) dostateãná ochrana spoleãníkÛ a vûfiitelÛ
spoleãnosti pfied zneuÏitím postavení jejích orgánÛ, spoleãníkÛ a dal‰ích osob oprávnûn˘ch
spoleãnost zavazovat ãi vykonávajících ve spoleãnosti urãit˘ vliv plyne z ustanovení § 196a
7
8
9
10
11
Pfii tomto závûru vycházím z pfiesvûdãení, Ïe dÛvod pro
setrvávající praxi niωích soudÛ není vypofiádání se s legislativní
zmûnou § 196a obch. zák. provedenou zákonem ã. 370/2000
Sb., kter˘m se mûní zákon ã. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, zákon ã. 358/1992 Sb., o notáfiích
a jejich ãinnosti (notáfisk˘ fiád), ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ,
zákon ã. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o zmûnû
a doplnûní dal‰ích zákonÛ, ve znûní zákona ã. 30/2000 Sb.,
zákon ã. 200/1990 Sb., o pfiestupcích, ve znûní pozdûj‰ích
pfiedpisÛ, zákon ã. 99/1963 Sb., obãansk˘ soudní fiád, ve znûní
pozdûj‰ích pfiedpisÛ, a zákon ã. 328/1991 Sb., o konkursu
a vyrovnání, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, jenÏ nabyl úãinnosti
k 1. 1. 2001.
Za pfiedpokladu, Ïe znalec nedo‰el k závûru, Ïe poskytnutí
zaji‰tûní ve formû ruãení by mûlo b˘t bezúplatné.
Nejvy‰‰í soud definuje pojem „spfiíznûné osoby“ jako osoby
uvedené v § 196a odst. 1 a 2 obch. zák..
Rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 28. bfiezna 2007, sp. zn.
29 Odo 762/2005, op. cit. sub. 5.
Druhá smûrnice Rady ze dne 13. prosince 1976, o koordinaci
ochrann˘ch opatfiení, která jsou na ochranu zájmÛ spoleãníkÛ
a tfietích osob vyÏadována v ãlensk˘ch státech od spoleãností
ve smyslu ãl. 58 druhého pododstavce Smlouvy pfii zakládání
akciov˘ch spoleãností a pfii udrÏování a zmûnû jejich základního
kapitálu, za úãelem dosaÏení rovnocennosti tûchto opatfiení
(Úfiední vûstník Evropské Unie L 26, 31. 1. 1977, s. 1 – 13,
zvlá‰tní vydání v ãeském jazyce kapitola 17, svazek 01, s. 8 – 20).
19
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 20
8/2009 JURISPRUDENCE
odst. 1 obch. zák. vyÏadujícího k pfievzetí ruãení za závazky spfiíznûn˘ch osob pfiedchozí souhlas valné hromady a existenci podmínek
obvykl˘ch v obchodním styku.
âLÁNKY
xe mûla vyuÏít ‰anci v podobû Nejvy‰‰ím soudem poskytnut˘ch „otevfien˘ch vrátek“ a zaujmout shodn˘ závûr.12
Negativní aspekty
Pozitivní aspekty
Základní pfiínos pfiedmûtného rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu shledávám v nesporném úsilí
Nejvy‰‰ího soudu o praktick˘, efektivní a konstruktivní pfiístup k v˘kladu problematick˘ch
ustanovení § 196a obch. zák. s obecn˘m cílem
dosáhnout vy‰‰í uÏitné hodnoty obch. zák. V‰eobecné pfiijetí postoje Nejvy‰‰ího soudu odmítajícího nutnost vyhotovení znaleckého posudku
soudem jmenovaného znalce pro úãely ocenûní
ruãení by kromû odstranûní nejasností pfii aplikaci ustanovení §196a odst. 5 obch. zák. – a do
urãité míry i posílení právní jistoty – mûlo pfiedev‰ím praktické pfiínosy v podobû celkového
zjednodu‰ení, ãasového zkrácení a v koneãném
dÛsledku nepochybnû i zlevnûní projektÛ financování korporaãních skupin.
Praktick˘ pfiínos pfiedmûtného rozhodnutí
v‰ak spatfiuji pfiedev‰ím ve vyjádfiení Nejvy‰‰ího soudu ohlednû nezbytnosti urãení „ceny“
posudkem soudem jmenovaného znalce pfii zaji‰tûní závazku spfiíznûn˘ch osob zástavním
právem ãi jin˘m smluvním zaji‰tûním. Nejvy‰‰í
soud v˘slovnû potvrzuje – v rámci jeho v˘chozího hodnocení ve smyslu tzv. obiter dicta – a pfii
úvahách ohlednû nezbytnosti urãení úplaty za
pfievzetí ruãení dluÏníkem na základû znaleckého posudku bere za nesporné argumentaãní v˘chodisko (viz v˘‰e), Ïe znalecké ocenûní
v pfiípadû zaji‰tûní závazku spfiíznûn˘ch osob
formou zástavního práva ãi jiné formy smluvního zaji‰tûní není vyÏadováno. Jsem pfiesvûdãen,
Ïe i pfiesto, Ïe Nejvy‰‰í soud limituje tento argument toliko na zaji‰tûní závazku spfiíznûn˘ch
osob ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 a 2
obch. zák., ãiní tak bez hlub‰ího posouzení,
kdyÏ tento závûr samozfiejmû platí i ve vztahu
k dal‰ím osobám uveden˘m v ustanovení
§ 196a odst. 3 obch. zák..
Ve svûtle tohoto pevnû vûfiím, Ïe dojde k odstranûní i tûch posledních pfietrvávajících
pochybností t˘kajících se aplikovatelnosti ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. na poskytnutí
zaji‰tûní ve formû zástavního práva, a právní
praxe nakonec zaujme jednoznaãn˘ postoj nevyÏadující znaleck˘ posudek pro pfiípad poskytnutí zaji‰tûní ve formû zástavního práva
za závazky osob uveden˘ch v ustanoveních
§ 196a odst. 1, 2 a 3 obch. zák. I ve vztahu
k ostatním formám smluvního zaji‰tûní závazkÛ osob uveden˘ch v ustanoveních § 196a
odst. 1, 2 a pfiíp. odst. 3 obch. zák. by právní pra20
Problematické prvky v˘kladového postoje Nejvy‰‰ího soudu k ustanovení § 196a odst. 5 obch.
zák. lze podle mého názoru obecnû posuzovat
a hodnotit v nûkolika rovinách.
Zaprvé, v teoreticko-právní rovinû posuzování postupu Nejvy‰‰ího soudu, kdyÏ pfii pfiezkumu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. vy‰el
Nejvy‰‰í soud z pfiesvûdãení o vnitfiní rozpornosti právní úpravy ruãení s odÛvodnûním, Ïe
na pfievzetí ruãení se ve smyslu ustanovení
§ 196a odst. 5 obch. zák. vztahují soubûÏnû (poÏadavky) ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch.
zák. a ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.; jmenovitû Nejvy‰‰í soud identifikoval vnitfiní rozpornost v poÏadavku na existenci pfiedchozího
souhlasu valné hromady spoleãnosti podle
ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. soubûÏnû
s (následn˘m) souhlasem valné hromady spoleãnosti podle ustanovení § 196a odst. 3 obch.
zák., pokud do‰lo k poskytnutí ruãení do 3 let
od vzniku spoleãnosti.
Bylo by pfiirozené oãekávat, Ïe pokud Nejvy‰‰í soud dospûl k závûru o existenci vnitfiní
rozpornosti ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák.,
pokusí se identifikovan˘ v˘kladov˘ problém
odstranit. Jak se nakonec Nejvy‰‰í soud s tímto
„ofií‰kem“ vypofiádal? Pomûrnû jednoznaãnû.
Vnitfiní rozporností ustanovení § 196a odst. 5
obch. zák. v podobû poÏadavku na soubûÏnou
existenci souhlasÛ valné hromady spoleãnosti
ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák.
a § 196a odst. 3 obch. zák. se vÛbec nezab˘val,
a vyjádfiil se k odli‰nému zákonnému poÏadavku plynoucímu z ustanovení § 196a odst. 5
obch. zák. v podobû ocenûní ruãení posudkem
soudem jmenovaného znalce.
Z urãitého úhlu pohledu pak mÛÏe pfiístup
Nejvy‰‰ího soudu pÛsobit ponûkud úãelovû,
neboÈ v˘chozí proklamovanou vnitfiní rozpornost ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. by bylo moÏno vnímat pouze coby záminku pro
pfiistoupení k v˘kladu dal‰ího zákonného poÏadavku ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. v podobû poÏadavku na ocenûní ruãení posudkem
soudem jmenovaného znalce. Nejvy‰‰í soud by
se mûl zab˘vat a dojít k jednoznaãnému závûru
pfiedev‰ím ohlednû jím oznaãené vnitfiní roz-
12
I kdyÏ lze z pohledu urãitosti vyjádfiit pochybnosti ohlednû pojmu
„jiné smluvní zaji‰tûní“, a to napfi. ve vztahu k zaji‰Èovacímu
pfievodu vlastnického práva, kde by skuteãnû mohlo dojít
k i bezv˘hradnému naplnûní znakÛ § 196a odst. 3 obch. zák.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 21
JURISPRUDENCE 8/2009
âLÁNKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
pornosti ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák.,
kdyÏ ohlednû poÏadavku vyhotovení znaleckého posudku nebyl bezprostfiední dÛvod se tímto zákonn˘m poÏadavkem zab˘vat.
Zadruhé, úvahy Nejvy‰‰ího soudu mohou
b˘t posouzeny v rovinû jejich vhodnosti, úplnosti a pfiesnosti, a to ve vztahu k závûru o nepotfiebnosti ocenûní ruãení posudkem soudem
jmenovaného znalce. Odhlédneme-li od tvrzení
o úãelu Druhé smûrnice (ve smyslu ãl. 11 Druhé
smûrnice),13 vychází Nejvy‰‰í soud z pfiesvûdãení
o nepfiízniv˘ch dopadech poru‰ení povinnosti
ocenit ruãení posudkem soudem jmenovaného
znalce na vûfiitele a o zaji‰tûní dostateãné ochrany spoleãníkÛ a vûfiitelÛ spoleãnosti prostfiednictvím poÏadavku na existenci podmínek
obvykl˘ch v obchodním styku ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák.
JiÏ pfii zbûÏném posouzení úvahy o existenci
nepfiízniv˘ch dopadÛ poru‰ení povinnosti ocenit ruãení posudkem soudem jmenovaného
znalce na vûfiitele se podle mého názoru Nejvy‰‰í soud dopou‰tí nûkolika podstatn˘ch nepfiesností. V první fiadû nereflektuje skuteãnost,
Ïe vûfiitelé (v pfiípadû koncernového financování typicky velké banky (pfiíp. syndikát bank))
zde vystupují z pozice profesionála, jenÏ musí
b˘t ve smyslu principu ignorantia legis non excusat nepochybnû plnû obeznámen se zákonn˘m
poÏadavkem na vyhotovení znaleckého posudku pro úãely ocenûní ruãení a s riziky spojen˘mi
s jeho nevyhotovením (vãetnû postoje ãesk˘ch
soudÛ). Z pohledu právní praxe jsou si této povinnosti vûfiitelé velmi dobfie vûdomi a znalecké
posudky „pro jistotu“ poÏadují. Dále nutno podotknout, Ïe se bude jednat pfiedev‰ím o dluÏníky, nikoli o vûfiitele, ktefií budou poru‰ením
povinnosti ocenit poskytnutí ruãení posudkem
znalce nejvíce postiÏeni (tj. neplatností poskytnutého ruãení), kdyÏ pfii koncernovém financování bude typicky neplatnost zaji‰Èovacího
instrumentu pfiedstavovat poru‰ení hlavní
(úvûrové) smlouvy s dÛsledkem aÏ v podobû
moÏného okamÏitého zesplatnûní celého financování (úvûru). Dopady tohoto postupu jsou nepochybnû mnohem tíÏivûj‰í pro dluÏníka (ruãitele)
a jeho skupinu neÏ pro vûfiitele, neboÈ mohou vést
k jeho „ekonomické“ likvidaci. V neposlední fiadû
nutno upozornit, Ïe není pfiíli‰ zfiejm˘ vztah mezi neplatností poskytnutého ruãení pro absenci
znaleckého posudku a neúãastí vûfiitele na dohodû o v˘‰i úplaty za pfievzetí ruãení, neboÈ pokud
znaleck˘ posudek nebude ve svûtle závûrÛ Nejvy‰‰ího soudu vyÏadován, na pozici vûfiitele se
nic nezmûní – stále nebude úãastníkem dohody
o v˘‰i úplaty za pfievzetí ruãení.
Shodnû pfii úvaze o ochranû spoleãníkÛ a vûfiitelÛ spoleãnosti prostfiednictvím existence
podmínek obvykl˘ch v obchodním styku se
Nejvy‰‰í soud dopou‰tí urãitého pochybení,
kdyÏ existenci tûchto podmínek vztahuje toliko
k pfievzetí ruãení za závazky spfiíznûn˘ch osob.
Spfiíznûn˘mi osobami totiÏ Nejvy‰‰í soud rozumí pouze osoby uvedené ve v˘ãtu ustanovení
v § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. (tzv. interpersonální propojení). Postoj Nevy‰‰ího soudu o nepotfiebnosti znaleckého ocenûní tedy spoãívá na
nepfiesném a neúplném hodnocení, kdyÏ ve
vztahu k odli‰n˘m osobám, jmenovitû tûm uveden˘m v ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.
(typicky napfi. osoby, se kter˘mi tvofií ruãitel
koncern), nelze ustanovení § 196a odst. 1 obch.
zák. pouÏít. Jin˘mi slovy se na tyto odli‰né osoby nebude ve smyslu úvah Nejvy‰‰ího soudu
vztahovat ani ustanovení § 196a odst. 3 obch.
zák. v rozsahu poÏadujícím znalecké ocenûní
poskytovaného ruãení, ani ustanovení § 196a
odst. 1 obch. zák. poÏadující mimo jiné existenci podmínek obvykl˘ch v obchodním styku.
Nezohlednûní odli‰ností ve v˘ãtu skupin osob
uveden˘ch v ustanoveních § 196a odst. 1 a 2
a § 196a odst. 3 obch. zák. prostupuje cel˘m rozhodnutím a jen dokresluje celkovou neucelenost úvah Nejvy‰‰ího soudu.
A zatfietí, mohou b˘t úvahy Nejvy‰‰ího soudu posouzeny i v ústavnû-právní rovinû. Pfii v˘kladu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák.
(„Ustanovení odstavcÛ 1 aÏ 3 se vztahují i na
pfievzetí ruãení“) je nutno vyjít ze skuteãnosti, Ïe
zákonodárce nehovofií o „pfiimûfieném“ ãi „obdobném“ uÏití ustanovení § 196a odst. 1 aÏ 3
obch. zák.,14 n˘brÏ v˘slovnû pfiímo odkazuje
pro úãely pfievzetí ruãení (mimo jiné) na poÏadavek vyhotovení znaleckého posudku soudem
jmenovaného znalce ve smyslu ustanovení
§ 196a odst. 3 obch. zák. Obecnû tedy Nejvy‰‰í
soud sv˘m v˘kladov˘m postojem k ustanovení
§ 196a odst. 5 obch. zák. postupuje zjevnû proti
znûní zákona a v rozporu s jeho jazykov˘m v˘kladem (interpretace contra legem), kdyÏ vyluãuje pouÏití ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.
pro pfiípady pfievzetí ruãení ve smyslu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák.
13
14
Druhá smûrnice pfiedstavuje tzv. minimální harmonizaãní rámec
(minimální standard ochrany) a obecnû tedy umoÏÀuje ãlensk˘m
státÛm pfiijmout pfiísnûj‰í právní úpravu, coÏ sám Nejvy‰‰í soud
v pfiedmûtném rozhodnutí v˘slovnû konstatuje (pro úplnost
nicménû upozorÀuji, Ïe minoritnû se vyskytuje i názor opaãn˘
(v podrobnostech Dûdiã, J., âech, P. Obchodní právo po vstupu
âR do EU aneb co v‰echno se po 1. kvûtnu 2004 v obchodním
právu zmûnilo? Praha: BOVA POLYGON, 2004, s. 69));
s ohledem na zamûfiení pfiíspûvku se tûmito úvahami Nejvy‰‰ího
soudu hloubûji nezab˘vám.
Pro potfieby v˘kladu pojmÛ „pfiimûfienû“ a „obdobnû“ odkazuji
napfi. na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10.
2001, sp. zn. 9 Cmo 91/2001 (dostupné v ASPI (JUD) 23140),
rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo
494/2007 (dostupné v ASPI (JUD) 148297CZ).
21
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 22
8/2009 JURISPRUDENCE
I pfiestoÏe konstantní judikatura Ústavního
soudu âR dovozuje moÏnost (resp. povinnost)
interpretace právních norem contra legem, a to
k odstranûní interpretaãních a aplikaãních problémÛ a neudrÏitelného (protiústavního) uÏívání práva vycházejícího pouze z jazykového
v˘kladu – „...kdyÏ povinnost soudÛ nalézat
právo neznamená pouze vyhledávat pfiímé
a v˘slovné pokyny v zákonném textu, ale téÏ
povinnost zji‰Èovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“15 –
podmiÀuje tuto moÏnost splnûním pfiísn˘ch kritérií v podobû nutnosti vyvarování se libovÛle
a existence racionálního argumentaãního základu rozhodnutí soudu,16 pfiiãemÏ soud mÛÏe
k v˘kladu contra legem pfiistoupit pouze pokud
„.to vyÏaduje ze závaÏn˘ch dÛvodÛ úãel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost
nebo nûkter˘ z principÛ, jeÏ mají svÛj základ
v ústavnû konformním právním fiádu jako v˘znamovém celku“17 nebo obecnû pokud „interpretace právní normy za pouÏití jazykové
metody v˘kladu vede k nerozumn˘m v˘sledkÛm zakládajícím neodÛvodnûnou nerovnost
mezi subjekty.“18
Ve svûtle pfiedchozího hodnocení pfiedmûtného rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu nejsem nicménû plnû pfiesvûdãen, Ïe by do‰lo ke splnûní
podmínek pro pfiistoupení k v˘kladu contra legem ohlednû poÏadavku ustanovení § 196a odst.
5 obch. zák. na vyhotovení znaleckého posudku
soudem jmenovaného znalce ve smyslu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. pro úãely pfievzetí ruãení. DÛvody pro pfiistoupení k „...metodû
v˘kladu systematického, logického, teleologického ãi historického, které by pfiimûfienû korigovaly interpretaãní v˘sledky plynoucí ze
základního, nikoli v‰ak jediného, v˘kladu jazykového“19 nejsou podle mne splnûny, kdyÏ pfiedev‰ím samotn˘ jazykov˘ v˘klad ustanovení
§ 196a odst. 5 obch. zák. nezpÛsobuje ohlednû
poÏadavku na vyhotovení znaleckého posudku
soudem jmenovaného znalce pro úãely pfievzetí ruãení pochybnosti a nevede k nerozumn˘m
v˘sledkÛm. Shodnû neexistují závaÏné dÛvody
vyÏadující v˘klad contra legem plynoucí z úãelu
ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák., historie jeho vzniku ãi jeho systematické vazby na ustanovení § 196a obch. zák.
Nicménû i kdybychom pfiipustili existenci
dÛvodÛ pro v˘klad contra legem, nepfiedloÏil
podle mého názoru Nejvy‰‰í soud v pfiedmûtném rozhodnutí racionální a ucelen˘ argumentaãní základ pro „opaãn˘“ v˘klad poÏadavku
ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. na vyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce pro úãely pfievzetí ruãení. Shodnû
22
âLÁNKY
postrádá potfiebnou argumentaãní sílu (ne)proveden˘ systematick˘, logick˘ a teleologick˘ v˘klad, a pfiíznaãnû pÛsobí i skuteãnost, Ïe se
Nejvy‰‰í soud v pfiedmûtném rozhodnutí ústavnû-právním rozmûrem problému vÛbec nezab˘val. Koneãnû, i s pfiihlédnutím k posledním
neúspû‰n˘m snahám o legislativní zmûnu ustanovení § 196a obch. zák.20 pÛsobí v˘kladov˘
postoj Nejvy‰‰ího soudu, negující zákonn˘ poÏadavek plynoucí z ustanovení § 196a odst. 5
obch. zák., dojmem urãitého suplování ãinnosti
tzv. „negativního zákonodárce“.
Ve svûtle v˘‰e uveden˘ch rovin posouzení
a hodnocení tedy pÛsobí úvahy Nejvy‰‰ího soudu pfiinejmen‰ím nepfiirozen˘m a neucelen˘m
dojmem, a to pfiedev‰ím ve svûtle pfiemíry snahy
Nejvy‰‰ího soudu argumentaãnû podloÏit vylouãení pÛsobení zákonného poÏadavku na vyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného
znalce pro úãely ocenûní poskytnutí ruãení ve
smyslu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák.
Závûr
Nejvy‰‰í soud âeské republiky se sv˘m rozhodnutím ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo
3276/2008 opakovanû vyjádfiil k poÏadavku na
ocenûní poskytnutí ruãení posudkem soudem
jmenovaného znalce ve smyslu ustanovení
§ 196a odst. 5 obch. zák. ve spojení s ustanovením § 196a odst. 3 obch. zák., pfiiãemÏ uzavfiel,
Ïe aãkoli „znûní ustanovení § 196a odst. 5 obch.
zák. v˘slovnû vztahuje na pfievzetí ruãení i ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., lze teleologick˘m, systematick˘m a logick˘m v˘kladem
dovodit, Ïe poÏadavek urãení ‘ceny ruãení’ na
základû posudku znalce jmenovaného soudem
není na pfievzetí ruãení aplikovateln˘.“
I pfiestoÏe vûfiím, Ïe obchodní zákoník poskytuje úãinnûj‰í prostfiedky ochrany zájmÛ spoleãníkÛ
a vûfiitelÛ spoleãností, neÏli prostfiednictvím poÏadavku na vyhotovení znaleckého posudku
soudem jmenovaného znalce pro úãely ocenûní
poskytovaného ruãení ve smyslu ustanovení
§ 196a odst. 5 obch. zák. (napfi. povinnost statutárních orgánÛ spoleãností jednat s péãí fiádného
hospodáfie doplnûnou pravidly podnikatelského
úsudku), obávám se, Ïe se Nejvy‰‰í soud svou
15
16
17
18
19
20
Nález Ústavního soudu âR ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS
29/07, nález Ústavního soudu âR ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. Pl.
ÚS 19/98 (Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález ã. 19; vyhlá‰en
pod ã. 38/1999 Sb.).
Nález Ústavního soudu âR ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS
21/96 (Sbírka rozhodnutí, svazek 7, nález ã. 12; vyhlá‰en pod
ã. 63/1997 Sb.).
Nález Ústavního soudu, op. sub 15.
Usnesení Ústavního soudu âR ze dne 3. 4. 2007, sp. zn.
Pl. ÚS 92/06.
Usnesení Ústavního soudu âR , op. sub 17.
Snûmovní tisk ã. 498/0 ve znûní ze dne 28. 4. 2008 (dostupn˘
na http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=498); op. sub 4.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 23
âLÁNKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
argumentací pohybuje na pfiíli‰ „tenkém ledû“,
coÏ mÛÏe nepochybnû znehodnotit potenciální
praktick˘ pfiínos pfiedmûtného rozhodnutí.
Závûrem stojí za zmínûní i praktick˘ postfieh
ilustrující postoj niωích soudÛ k pfiedmûtnému
rozhodnutí. Na základû osobní zku‰enosti mohu uvést, Ïe i nûkolik mûsícÛ po vydání pfiedmûtného rozhodnutí nedo‰lo k zásadní zmûnû
v pfiístupu pfiíslu‰n˘ch soudÛ, a ty tak i nadále
návrhÛm na jmenování znalce pro úãely ocenûní ruãení ve smyslu ustanovení § 196a odst. 5
obch. zák., stejnû jako návrhÛm na jmenování
znalce pro úãely ocenûní zaji‰tûní ve formû zástavního práva ve smyslu ustanovení § 196a
odst. 3 obch. zák., plnû vyhovují (i pfies referenci na pfiedmûtné rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu
obsaÏenou v návrhu). Na druhou stranu nutno
podotknout, Ïe se lze setkat i s odli‰n˘m postojem, kdy niωí soudy návrhy zamítají, nebo jim
JURISPRUDENCE 8/2009
vyhovují s dovûtkem, Ïe se závûry Nejvy‰‰ího
soudu nesouhlasí, pfiípadnû konstatují, Ïe ponechávají na navrhovateli, zda – ve svûtle pfiedmûtného rozhodnutí – znalce o vyhotovení
posudku skuteãnû poÏádá ãi nikoli.
Soudní praxe ve vûcech jmenování znalcÛ pro
úãely ustanovení § 196a obch. zák. tak kaÏdopádnû zÛstává – i s pfiihlédnutím k pfiedmûtnému rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu – nadále
v˘kladovû rozkolísaná a nesjednocená a nelze
se tak s jistotou spolehnout, zdali bude znalec
na základû návrhu soudem skuteãnû jmenován
ãi nikoli. Nezodpovûzenou otázkou nyní tedy
zÛstává urãení zpÛsobu, jak˘m se s problematick˘mi prvky svého v˘kladového postoje a se
souãasn˘m stavem pokraãující právní nejistoty
vypofiádá sám Nejvy‰‰í soud. Îe bychom se tedy doãkali „do tfietice v‰eho dobrého“?
23
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 24
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
Pravomoci ãlenského státu pfii
implementaci plnû harmonizované
smûrnice
Soud: Evropsk˘ soudní dvÛr
Oznaãení judikátu: spojené vûci C-261/07
a C-299/07 VTB-VAB NV proti Total Belgium
NV (C-261/07) a Galatea BVBA proti Sanoma
Magazines Belgium NV (C-299/07)
Datum rozhodnutí: 23. dubna 2009
Rozsah právní problematiky: ochrana
spotfiebitele, smûrnice 2005/29/ES, nekalé
obchodní praktiky, vnitrostátní právní úprava
zakazující vázané nabídky spotfiebitelÛm
Související judikatura: PreussenElektra,
C-379/98, Sbírka soudních rozhodnutí 2001,
s. 2099; Korhonen a dal‰í, C-18/01, Sbírka
soudních rozhodnutí 2003, s. 5321; Bosman,
C-415/93, Sbírka soudních rozhodnutí 1995,
s. 921; Cordero Alonso, C-81/05, Sbírka
soudních rozhodnutí 2006, s. I-7569; InterEnvironnement Walonie, C-129/96, Sbírka
soudních rozhodnutí 1997, s. I-7411; Adeneler,
C-212/04, Sbírka soudních rozhodnutí 2006,
s. I-6057
Relevantní ustanovení: smûrnice Evropského
parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11.
kvûtna 2005 o nekal˘ch obchodních praktikách
vÛãi spotfiebitelÛm na vnitfiním trhu a o zmûnû
smûrnice Rady 84/450/EHS, smûrnic
Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES,
98/27/ES a 2002/65/ES a nafiízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) ã. 2006/2004
(ãlánky 1 aÏ 9, ãl. 19)
Závûr soudu
Smûrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/29/ES o nekal˘ch obchodních praktikách
musí b˘t vykládána v tom smyslu, Ïe brání takové vnitrostátní právní úpravû, jako je úprava dotãená ve vûcech v pÛvodním fiízení, která
aÏ na urãité v˘jimky a aniÏ by zohlednila konkrétní okolnosti projednávané vûci, zakazuje
jakoukoliv vázanou nabídku uãinûnou prodávajícím spotfiebiteli.
bû nedávno minulé, coÏ jej mÛÏe samo o sobû ãinit pomûrnû zajímav˘m. Jeho v˘znam v‰ak nespoãívá pouze v aktuálnosti ãasové, ale
pfiedev‰ím vûcné.
Smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách
je první smûrnicí v oblasti ochrany spotfiebitelÛ,
která je, aÏ na nûkolik v˘jimek,1 zaloÏena na plné harmonizaci. To znamená, Ïe v rozsahu její
pÛsobnosti nesmûjí ãlenské státy zachovat nebo
zavést pfiísnûj‰í ustanovení neÏ ta, která smûrnice obsahuje. Jedná se o v˘znamn˘ posun oproti
stávajícímu stavu, kdy byl ve spotfiebitelsk˘ch
smûrnicích uplatÀován princip harmonizace
minimální, dovolující ãlensk˘m státÛm zavést
na národní úrovni vy‰‰í standardy ochrany spotfiebitele.2
Následující smûrnice pfiijaté v této oblasti, aÈ
jiÏ je to smûrnice o smlouvách o spotfiebitelském
úvûru (2008/48/ES) nebo smûrnice o ochranû
spotfiebitele ve vztahu k nûkter˘m aspektÛm
smluv o doãasném uÏívání ubytovacího zafiízení (timeshare), o dlouhodob˘ch rekreaãních
produktech, o dal‰ím prodeji a o v˘mûnû
(2008/122/ES), jsou rovnûÏ plnû harmonizované. TotéÏ platí i pro návrh smûrnice o právech
spotfiebitelÛ (KOM(2008) 614 v koneãném znûní) nyní projednávan˘ v evropsk˘ch institucích,
kter˘ má nahradit ãtyfii platné smûrnice.3 Princip plné harmonizace v podstatû znamená odstranûní uvedené regulaãní moÏnosti ãlensk˘ch
státÛ chránit své spotfiebitele více, neÏ stanoví
právní pfiedpis ES. V dÛsledku této skuteãnosti
novû pfiijímaná komunitární úprava mÛÏe vést
v nûkter˘ch pfiípadech k tomu, Ïe ãlenské státy
budou nuceny svá jiÏ platná pfiísnûj‰í ustanovení chránící spotfiebitele zru‰it. A Ïe by takové
kroky byly pro vefiejnost v tûchto zemích negativním signálem netfieba zdÛrazÀovat.
1
2
NíÏe komentované rozhodnutí Evropského
soudního dvora (dále ESD) spadá do oblasti
ochrany spotfiebitelÛ. Jde o rozhodnutí, které se
zab˘vá implementací smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách (2005/29/ES) pfiijaté v do24
3
První je v˘jimka pro ta vnitrostátní opatfiení, která implementují
smûrnice zaloÏené na minimální harmonizaci (ãl. 3 odst. 5
smûrnice). Dal‰í v˘jimku pfiedstavují finanãní sluÏby vymezené
ve smûrnici 2002/65/ES a nemovitosti (ãl. 3 odst. 9 smûrnice).
Takovou moÏnost zakotvuje téÏ ãl. 153 Smlouvy o zaloÏení ES,
nicménû právní základ platn˘ch spotfiebitelsk˘ch smûrnic
pfiedstavoval a pfiedstavuje ãl. 95 Smlouvy o zaloÏení ES
Smûrnici 85/577/EHS o ochranû spotfiebitele v pfiípadû smluv
uzavfien˘ch mimo obchodní prostory, smûrnici 97/7/ES
o ochranû spotfiebitele v pfiípadû smluv uzavfien˘ch na dálku,
smûrnici 99/44/ES o nûkter˘ch aspektech prodeje spotfiebního
zboÏí a záruk na toto zboÏí a smûrnici 93/13 o nepfiimûfien˘ch
podmínkách ve spotfiebitelsk˘ch smlouvách.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 25
JURISPRUDENCE 8/2009
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
Na druhou stranu je nutné poukázat na v˘znam plné harmonizace jako nástroje podporujícího fungování vnitfiního trhu. Tím, Ïe jsou
zavedena jednotná pravidla, odpadají podnikatelÛm regulatorní pfiekáÏky, pokud chtûjí podnikat i v jin˘ch ãlensk˘ch státech, a tím také
náklady na srovnávací právní anal˘zy. To je dÛleÏité pfiedev‰ím s rozvojem internetového obchodování. Plná harmonizace má ale pozitivní
pfiínos i pro spotfiebitele, pfiestoÏe je nûkdy namítán opak. Obchodníci roz‰ifiující své aktivity
pfies hranice zvy‰ují v daném ãlenském státû nabídku zboÏí a sluÏeb a rostoucí hospodáfiská
soutûÏ pfiiná‰í sniÏování cen a zvy‰ování kvality nabízeného zboÏí a sluÏeb. S tûmito spí‰e
ekonomick˘mi pozitivy jdou ruku v ruce také
pozitiva právní, promítající se pfiedev‰ím do
vût‰í právní jistoty obou smluvních stran.
Vyjednávání o plnû harmonizované právní
úpravû jsou velmi sloÏitá. âlenské státy se
oprávnûnû ptají na dosah kaÏdého ãlánku, zajímají se o to, co budou moci ve své legislativû
ponechat, aniÏ by poru‰ily své povinnosti plynoucí z komunitárního práva, a ãeho se naopak
musí v budoucnu vzdát, aby se nevystavily fiízení o poru‰ení povinností vypl˘vajících ze Smlouvy. Tento jev je více neÏ kdy dfiíve patrn˘
u zmínûného návrhu o právech spotfiebitelÛ.
âtyfii platné smûrnice, které má návrh nahradit,
byly zaloÏeny na minimální harmonizaci a mnohé ãlenské státy pfiijaly v pfiedmûtn˘ch oblastech
pfiísnûj‰í pravidla s vy‰‰ím stupnûm ochrany
spotfiebitele. A pfiedev‰ím tyto zemû se logicky
ptají, jaké zmûny nová plnû harmonizovaná
úprava pfiinese, co bude znamenat pro jejich
platné pfiedpisy a jaké budou jejich legislativní
pravomoci do budoucna. Komentovan˘ rozsudek je nesmírnû v˘znamn˘ právû proto, Ïe
v tomto ohledu pfiiná‰í jasnûj‰í pfiedstavu.
Rozsudek skr˘vá je‰tû jeden zajímav˘ aspekt
spadající spí‰e do roviny obecné právní teorie.
ESD se v nûm totiÏ zab˘val také otázkou, od
kdy jsou ãlenské státy povinny respektovat komunitární právo, v daném pfiípadû cíle smûrnice. Je tímto okamÏikem okamÏik platnosti
smûrnice nebo aÏ okamÏik, k nûmuÏ má b˘t
smûrnice implementována?
spotfiebitelÛm, ktefií vlastnili kartu Total Club,
asistenãní sluÏby po dobu tfií t˘dnÛ, a to za kaÏdé naãerpání alespoÀ 25 litrÛ pro motorové vozidlo nebo 10 litrÛ pro moped. Právû kvÛli této
praktice podala spoleãnost VTB, jeÏ pÛsobí
v oblasti poskytování asistenãních sluÏeb, Ïalobu u zmínûného soudu v Antverpách domáhajíc se, aby se spoleãnost Total Belgium zdrÏela
popsané obchodní praktiky, neboÈ podle jejího
názoru pfiedstavovala poru‰ení ãl. 54 belgického zákona o obchodních praktikách a o informování a o ochranû spotfiebitele z r. 1991.4
Pfiedmûtem pÛvodního fiízení ve vûci C-299/07
byla Ïaloba spoleãnosti Galatea, která provozuje v jednom belgickém mûstû obchod s prádlem,
proti spoleãnosti Sanoma, dcefiiné spoleãnosti
finské skupiny Sanoma vydávající dámské ãasopisy a t˘deník Flair. Spoleãnost Galatea v Ïalobû poÏadovala, aby se spoleãnost Sanoma
zdrÏela praktiky spoãívající v tom, Ïe jedno vydání t˘deníku Flair obsahovalo pfiílohu vãetnû
poukázky zakládající ve dvoumûsíãním období
nárok na slevy ve v˘‰i 15 % – 25 % na v˘robky
prodávané v nûkter˘ch obchodech s prádlem ve
vlámském regionu. Spoleãnost Galatea, podobnû jako spoleãnost VTB ve v˘‰e popsané vûci,
namítala rozpor praktiky s ãl. 54 zmínûného belgického zákona.
Rozhodující soud v obou pfiípadech pfieru‰il
fiízení a obrátil se na ESD s následující pfiedbûÏnou otázkou:
„Brání smûrnice takovému vnitrostátnímu
ustanovení, jak˘m je ãl. 54 zákona, kter˘ s v˘hradou pfiípadÛ, které jsou v nûm taxativnû
uvedeny, zakazuje jakoukoliv vázanou nabídku
prodávajícího spotfiebiteli, vãetnû nabídky, pfii
které je zboÏí, jeÏ spotfiebitel musí koupit, spojeno s bezplatnou sluÏbou, jejíÏ odbûr je vázán
na koupi zboÏí, a to bez ohledu na okolnosti pfiípadu, zejména bez ohledu na vliv, kter˘ mÛÏe
mít konkrétní nabídka na prÛmûrného spotfiebitele, a bez ohledu na to, zda je na tuto nabídku
tfieba za konkrétních okolností nahlíÏet tak, Ïe je
v rozporu s povinností náleÏité profesionální
péãe nebo poctiv˘mi obchodními zvyklostmi?“
Ve vûci C-299/07 se Ïádající soud ptal téÏ na sluãitelnost s ãl. 49 Smlouvy o zaloÏení ES.
Skutkov˘ základ pfiípadu
Procesní v˘voj
ESD obdrÏel k vyjádfiení dvû podobné Ïádosti
o odpovûì na pfiedbûÏnou otázku. Îádajícím
soudem byl v obou pfiípadech antverpsk˘ obchodní soud, kter˘ ve dvou samostatn˘ch fiízeních fie‰il podobnou otázkou.
Ve vûci C-261/07 ‰lo o praktiku, kdy spoleãnost Total Belgium zab˘vající se distribucí pohonn˘ch hmot na ãerpacích stanicích nabízela
Podstatou pfiedbûÏn˘ch otázek pfiedkládajícího
soudu bylo, zda smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách musí b˘t vykládána v tom
smyslu, Ïe brání takové vnitrostátní právní
4
Toto ustanovení zakotvuje obecn˘ zákaz vázan˘ch nabídek
prodávajícího spotfiebiteli, pfiiãemÏ pfiipou‰tí urãité pfiesnû
specifikované v˘jimky.
25
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 26
8/2009 JURISPRUDENCE
úpravû jako je ãl. 54 belgického zákona o obchodních praktikách a o informování a o ochranû spotfiebitele, kter˘ aÏ na urãité v˘jimky a aniÏ
by zohlednil konkrétní okolnosti projednávané
vûci, stanoví obecn˘ zákaz vázan˘ch nabídek
prodávajícího spotfiebiteli. S ohledem na podobnost byly obû vûci spojeny ke spoleãnému písemnému i ústnímu projednání, jakoÏ i pro úãely
rozsudku.
Vzhledem k tomu, Ïe spoleãnost VTB zpochybnila pfiípustnost Ïádosti o rozhodnutí
o pfiedbûÏné otázce, musel se ESD nejprve vypofiádat s touto námitkou. Základním argumentem
spoleãnosti bylo, Ïe se Ïádost t˘kala v˘kladu
smûrnice, jejíÏ lhÛta pro transpozici v okamÏiku, kdy byla Ïádost o pfiedbûÏnou otázku poloÏena, je‰tû neuplynula. Podobná tvrzení
uplatnily rovnûÏ vlády Belgie a ·panûlska domnívající se dále, Ïe smûrnici nelze na projednávan˘ pfiípad (C-261/07) uplatnit. ·panûlská
vláda navíc poukazovala na to, Ïe soud se nemÛÏe odch˘lit od vnitrostátní právní úpravy
z dÛvodu poru‰ení smûrnice, dokud neuplynula lhÛta pro její provedení. S odvoláním na ustálenou judikaturu v‰ak ESD tato tvrzení odmítl
a Ïádost o rozhodnutí o pfiedbûÏné otázce oznaãil za pfiípustnou.
Nato se zab˘val posouzením vûcí sam˘ch. Pfii
sv˘ch anal˘zách mûl k dispozici stanoviska
úãastníkÛ fiízení, nûkter˘ch vlád i Komise. Stanoviska se samozfiejmû znaãnû odli‰ovala.
Spoleãnosti Total Belgium a Sanoma, jakoÏ
i portugalská vláda a Komise byly toho názoru,
Ïe smûrnice nepfiipou‰tí zákaz vázan˘ch nabídek, jak jej obsahuje ãl. 54 belgického zákona.
Na podporu tohoto tvrzení pfiedev‰ím zaznûlo,
Ïe dotãená smûrnice plnû harmonizuje právní
úpravu nekal˘ch obchodních praktik a proto
mohou b˘t podle ãl. 5 odst. 5 smûrnice ãlensk˘mi státy zakázány za v‰ech okolností pouze a jedinû ty praktiky, které jsou obsaÏené v pfiíloze
I smûrnice. JelikoÏ vázané nabídky v pfiíloze
uvedeny nejsou, nemohou b˘t tedy jako takové
zakázány; zakázány by mohly b˘t pouze tehdy,
kdyby vnitrostátní soud vzhledem ke konkrétním okolnostem konstatoval jejich nekalost
v urãitém daném pfiípadû.
V˘chozím protiargumentem spoleãnosti VTB
a také belgické a francouzské vlády bylo tvrzení, Ïe vázané nabídky nespadají pod pojem „obchodní praktika“. Belgická vláda dále uvedla,
Ïe vázané nabídky byly pfiedmûtem návrhu nafiízení o podpofie prodeje na vnitfiním trhu, kter˘ v‰ak byl v r. 2006 Komisí staÏen, a belgické
úfiady se domnívaly, Ïe spojené nabídky nepfiedstavují „obchodní praktiky“.
S ohledem na dopady plné harmonizace a následn˘ v˘rok ESD byla velice v˘znamná násle26
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
dující tvrzení: francouzská vláda v rozporu
s Komisí a v˘‰e citovan˘mi spoleãnostmi uvedla, Ïe i kdyÏ smûrnice ukládá ãlensk˘m státÛm
zakázat nekalé obchodní praktiky vÛãi spotfiebitelÛm, nebrání jim v tom, aby pro úãely
zv˘‰ení ochrany spotfiebitelÛ zakázaly dal‰í
praktiky, jako jsou vázané nabídky, a to bez
ohledu na jejich nekalou povahu ve smyslu
smûrnice. Podobnû tvrdila spoleãnost VTB, Ïe
ãl. 5 smûrnice nevyluãuje, aby ãlenské státy jako
nekalé kvalifikovaly jiné obchodní praktiky, neÏ
jsou praktiky zmínûné v pfiíloze I smûrnice.
Právní anal˘za
Pro úãely tohoto komentáfie je nutno rozdûlit
anal˘zu rozsudku do dvou ãástí – jednak na
anal˘zu pfiípustnosti Ïádosti o rozhodnutí
o pfiedbûÏné otázce, která byla zpochybnûna ve
vûci C-261/07, a dále na anal˘zu sluãitelnosti
pfiedmûtného zákazu vázan˘ch nabídek se
smûrnicí o nekal˘ch obchodních praktikách,
resp. ãl. 49 Smlouvy o zaloÏení ES.
Anal˘za pfiípustnosti Ïádosti
o pfiedbûÏnou otázku
Jak bylo uvedeno, spoleãnost VTB a vlády Belgie
a ·panûlska pochybovaly o pfiípustnosti Ïádosti
o rozhodnutí o pfiedbûÏné otázce pfiedev‰ím
poukazem na to, Ïe se t˘kala v˘kladu smûrnice,
jejíÏ lhÛta pro transpozici je‰tû neuplynula
v okamÏiku, kdy byla Ïádost o pfiedbûÏnou
otázku podána, a dále tvrzením, Ïe vnitrostátní
soud se nemÛÏe odch˘lit od národní právní
úpravy z dÛvodu jejího poru‰ení smûrnice, dokud neuplynula lhÛta pro provedení.
ESD v‰ak tyto argumenty odmítl. Nejprve se
odvolal na svá star‰í rozhodnutí a pfiipomnûl,
Ïe je pouze vûcí národních soudÛ posoudit
s ohledem na konkrétní okolnosti pfiípadu jak
nezbytnost rozhodnutí ESD o pfiedbûÏné otázce,
tak relevanci otázek, které kladou ESD. JestliÏe
se pfiedloÏené otázky t˘kají v˘kladu práva ES, je
ESD povinen rozhodnout (srov. napfi. rozhodnutí PreussenElektra, C-379/98, Sbírka soudních
rozhodnutí 2001, s. 2099, b. 38, nebo rozhodnutí Korhonen a dal‰í, C-18/01, Sbírka soudních
rozhodnutí 2003, s. 5321, b. 19). Domnûnka relevance mÛÏe b˘t vyvrácena jen ve v˘jimeãn˘ch
pfiípadech, pfiedev‰ím tehdy, je-li zjevné, Ïe poÏadovan˘ v˘klad komunitárního práva nemá
Ïádn˘ vztah k realitû nebo pfiedmûtu sporu
v pÛvodním fiízení (srov. napfi. rozhodnutí Bosman, C-415/93, Sbírka soudních rozhodnutí
1995, s. 921, b. 61). S ohledem na pfiedloÏené
skutkové okolnosti ESD konstatoval, Ïe není
zjevné, Ïe by projednávaná pfiedbûÏná otázka
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 27
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
byla irelevantní ve vztahu k rozhodnutí, které
má vnitrostátní soud vydat.
Dal‰ím argumentem pro potvrzení pfiípustnosti Ïádosti byla star‰í judikatura, podle níÏ do
pÛsobnosti smûrnice spadají nejen vnitrostátní
pfiedpisy, jejichÏ v˘slovn˘m úãelem je provedení smûrnice, ale od data vstupu smûrnice v platnost téÏ v‰echny vnitrostátní pfiedpisy existující
pfied tímto datem, které mohou zajistit dosaÏení souladu vnitrostátního práva se smûrnicí
(srov. rozhodnutí Cordero Alonso, C-81/05, Sbírka soudních rozhodnutí 2006, s. I-7569, b. 29).
PfiestoÏe této situaci zcela odpovídá i projednávaná vûc, pokraãoval ESD ve sv˘ch úvahách dále. Opût se odvolal na judikaturu, z níÏ vypl˘vá,
Ïe v dobû lhÛty k provedení smûrnice se ãlenské
státy coby adresáti smûrnice musejí zdrÏet pfiijímání pfiedpisÛ, které by mohly váÏnû ohrozit
v˘sledek stanoven˘ danou smûrnicí (srov. napfi.
rozhodnutí
Inter-Environnement
Walonie,
C-129/96, Sbírka soudních rozhodnutí 1997,
s. I-7411, bod 45). Navíc taková povinnost platí
pro v‰echny orgány ãlensk˘ch státÛ, vãetnû
vnitrostátních soudÛ. Proto od data vstupu
smûrnice v platnost se soudy musejí zdrÏet takového v˘kladu národního práva, kter˘ by mohl váÏnû ohrozit dosaÏení cílÛ smûrnice po
uplynutí lhÛty k jejímu provedení (srov. napfi.
rozhodnutí Adeneler, C-212/04, Sbírka soudních
rozhodnutí 2006, s. I-6057, body 122 a 123).
S ohledem na uvedené uzavfiel ESD své úvahy o pfiípustnosti Ïádosti o rozhodnutí o pfiedbûÏné otázce konstatováním její pfiípustnosti.
Uvedl pfiitom, Ïe smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách byla jiÏ v dobû vzniku okolností v pÛvodním fiízení v platnosti a proto v˘klad
poÏadovan˘ obchodním soudem z Antverp
musí b˘t povaÏován pro Ïádající soud za uÏiteãn˘ k tomu, aby mohl rozhodnout ve vûci,
která mu byla pfiedloÏena.
Vûcné posouzení
Vûcné posouzení sluãitelnosti belgického zákazu vázan˘ch nabídek se smûrnicí o nekal˘ch obchodních praktikách zahájil ESD, podobnû jako
generální advokátka V. Trstenjaková ve svém
stanovisku, tou nejzákladnûj‰í úvahou – jsou
vázané nabídky obchodní praktikou ve smyslu
definice uvedené v ãl. 2 písm. d) smûrnice? Uvedené ustanovení pojímá obchodní praktiky
pomûrnû ‰iroce, jako „jednání, opomenutí, chování nebo prohlá‰ení, obchodní komunikace
vãetnû reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka pfiímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotfiebiteli“. ESD
se s generální advokátkou ztotoÏnil v závûru, Ïe
vázané nabídky jsou obchodní praktikou ve
JURISPRUDENCE 8/2009
smyslu definice obsaÏené ve smûrnici, protoÏe
pfiedstavují komerãní jednání, které je jednoznaãnû souãástí obchodní strategie obchodníka
a pfiímo smûfiuje k propagaci nebo prodeji.
Dal‰ím krokem bylo posuzování pfiedloÏené
otázky ve svûtle cílÛ, obsahu a obecné systematiky smûrnice. Cílem smûrnice je zavést na
vnitfiním trhu jednotná pravidla t˘kající se nekal˘ch obchodních praktik vÛãi spotfiebitelÛm
(srov. ãl. 1 smûrnice a body 5 a 6 odÛvodnûní).
Smûrnice je zaloÏena na plné harmonizaci, proto podle názoru ESD nemohou ãlenské státy,
oproti tvrzením spoleãnosti VTB a francouzské
vlády, pfiijmout více omezující opatfiení, neÏ jaká jsou obsaÏena ve smûrnici, a to ani s cílem
dosáhnout vy‰‰í úrovnû ochrany spotfiebitelÛ.
Smûrnice stanoví v ãl. 5 zákaz nekal˘ch obchodních praktik a uvádí kritéria posuzování nekalého charakteru. Za nekalou se povaÏuje
praktika, která je „v rozporu s poÏadavky náleÏité profesionální péãe a zhor‰uje nebo mÛÏe zhor‰it ekonomické chování prÛmûrného spotfiebitele
ve vztahu k produktu“ (ãl. 5 odst. 1). Ustanovení
dále provádí rozli‰ení nekal˘ch praktik na klamavé a agresivní a v pfiíloze I smûrnice stanoví
taxativní v˘ãet obchodních praktik, které jsou
povaÏovány za nekalé za v‰ech okolností.
Na základû této systematiky shrnula generální advokátka, jak by mûly vnitrostátní orgány
postupovat pfii posuzování nekal˘ch praktik:
nejprve je tfieba vyhodnotit, zda pfiedmûtná
praktika spadá do seznamu vÏdy zakázan˘ch
praktik obsaÏen˘ch v pfiíloze I smûrnice. Pokud
ano, jak˘koliv dal‰í pfiezkum, napfi. úãinkÛ, není relevantní, a praktika je zakázaná. Pokud
v‰ak praktika v seznamu není, je tfieba zkoumat,
zda splÀuje kritéria klamavé ãi agresivní praktiky. Není-li tomu tak, teprve poté se aplikuje generální klauzule ãl. 5 odst. 1 (viz v˘‰e).
Av‰ak ãl. 54 belgického zákona, kter˘ je pfiedmûtem posuzování, stanoví obecn˘m a preventivním zpÛsobem zákaz vázan˘ch nabídek,
pfiiãemÏ vázané nabídky nejsou zmínûny v pfiíloze I smûrnice jako praktika vÏdy nepfiimûfiená.
Ustanovení téÏ nijak neovûfiuje nepfiimûfienost
s ohledem na kritéria stanovená v ãláncích 5 aÏ
9 smûrnice. Navíc, jak bylo dovozeno v˘‰e, plná
harmonizace smûrnice nepfiipou‰tí, aby ãlenské
státy ponechaly ãi pfiijaly ve své právní úpravû
více omezující opatfiení, i kdyby taková opatfiení smûfiovala k vy‰‰í ochranû spotfiebitelÛ. Porovnání systematiky smûrnice s belgick˘m
zákonem tak poslouÏilo ESD k formulování jeho závûru, Ïe vnitrostátní úprava, která bez dal‰ího stanovuje domnûnku protiprávnosti,
neodpovídá poÏadavkÛm smûrnice.
Závûreãné rozhodnutí ESD v projednávané
vûci bylo tedy následující: Smûrnice musí b˘t
27
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 28
8/2009 JURISPRUDENCE
vykládána v tom smyslu, Ïe brání takové vnitrostátní právní úpravû, jako je úprava dotãená ve
vûcech v pÛvodním fiízení, která aÏ na urãité v˘jimky a aniÏ by zohlednila konkrétní okolnosti
projednávané vûci, zakazuje jakoukoliv vázanou
nabídku uãinûnou prodávajícím spotfiebiteli.
S ohledem na tento závûr se ESD jiÏ dále nezab˘val posouzením sluãitelnosti pfiedmûtného
belgického právního ustanovení s ãl. 49 Smlouvy o zaloÏení ES.
Závûr
V˘‰e komentované rozhodnutí je zajímavé v˘roky a argumentací ve dvou oblastech. Tou první je obecná právní teorie komunitárního práva,
pro niÏ je dÛleÏit˘ závûr ESD ohlednû pfiípustnosti Ïádosti o odpovûì na pfiedbûÏnou otázku.
ESD se v rámci fie‰ení námitky nepfiípustnosti
Ïádosti v projednávané vûci zab˘val jednáním
ãlenského státu v dobû od vstupu dotãeného
právního pfiedpisu ES v platnost, ale pfied uplynutím lhÛty pro jeho provedení ve vnitrostátním právu. S oporou o dosavadní judikaturu
ESD opakovanû zdÛraznil, Ïe v dobû lhÛty
k provedení smûrnice se ãlenské státy coby adresáti smûrnice musejí zdrÏet pfiijímání pfiedpisÛ, které by mohly váÏnû ohrozit v˘sledek
stanoven˘ danou smûrnicí. Tato povinnost platí
pro v‰echny orgány ãlensk˘ch státÛ, vãetnû
vnitrostátních soudÛ. Proto se soudy musejí od
data vstupu smûrnice v platnost zdrÏet takového v˘kladu národního práva, kter˘ by mohl
váÏnû ohrozit dosaÏení cílÛ smûrnice po uplynutí lhÛty k jejímu provedení.
Druhou oblastí, pro niÏ má komentovan˘ rozsudek v˘znamné dopady, je oblast ochrany spotfiebitelÛ. Pfiedmûtem vûcného posouzení ESD
bylo, jaká jsou práva, resp. moÏnosti ãlenského
státu pfii implementaci smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách, která je zaloÏena na principu plné harmonizace. Tato otázka se objevovala
v poslední dobû velice ãasto, pfiedev‰ím v souvislosti s projednáváním návrhu smûrnice
o právech spotfiebitelÛ v Radû a Evropském parlamentu. âlenské státy i dal‰í dotãené subjekty
s napûtím oãekávaly „oficiální“ stanovisko, jeÏ
do této doby chybûlo. DÛleÏité bylo i pro probíhající transpozici dvou nedávno pfiijat˘ch spo-
28
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
tfiebitelsk˘ch smûrnic zaloÏen˘ch na plné harmonizaci (smûrnice o smlouvách o spotfiebitelském úvûru a smûrnice o „timesharu“, viz
v˘‰e).
Závûr ESD v podstatû odpovídá názoru Komise a potvrdil pfiedpoklady vût‰iny. Plná harmonizace smûrnice nepfiipou‰tí, aby ãlenské
státy pfii provádûní dané smûrnice do vnitrostátního práva ponechaly ãi pfiijaly ve své právní úpravû více omezující opatfiení, i kdyby
taková opatfiení smûfiovala k vy‰‰í ochranû spotfiebitelÛ. âlenské státy tak musí pfii provádûní
plnû harmonizovan˘ch smûrnic více ménû doslova pfievzít text pfiedmûtné smûrnice. Úãinky
takového aktu pak v˘raznû pfiipomínají úãinky
nafiízení. Nicménû protoÏe jde o smûrnici, mûly
by mít ãlenské státy i nadále urãit˘ manévrovací prostor, neboÈ smûrnice zavazují své adresáty
pokud jde o v˘sledek (srov. ãl. 249 Smlouvy
o zaloÏení ES). I pfies vynesen˘ rozsudek v‰ak
zÛstává otázkou, jak ‰irok˘ je a v jaké rovinû se
tento manévrovací prostor ãlensk˘ch státÛ nachází.
Vynesen˘ rozsudek potvrdil, Ïe ãlenské státy
budou pfii vyjednáváních o návrhu smûrnice
o právech spotfiebitelÛ je‰tû obezfietnûj‰í neÏ dosud. Jasné potvrzení, Ïe ãlenské státy nemohou
jít pfii transpozici plnû harmonizovaného ustanovení smûrnice do vnitrostátního práva nad jeho rámec, povede k tomu, Ïe zemû s vy‰‰ími
standardy ochrany spotfiebitelÛ (rozumûj téÏ více omezujícími pravidly pro obchodníky) budou prosazovat, aby se jejich národní pravidla
stala pravidly evropsk˘mi. Je v‰ak tento pfiístup
pfiijateln˘ pro v‰echny?
Jakékoliv pfiedpovûdi v této otázce jsou velice
obtíÏné. V nûkter˘ch oblastech pÛsobnosti návrhu snad, ale existují i takové, které jsou silnû
spjaty s národními tradicemi a v nichÏ pfiedev‰ím ‰ly ãlenské státy pfii implementaci platn˘ch smûrnic dále (napfi. úprava nepfiimûfien˘ch
podmínek ve spotfiebitelsk˘ch smlouvách).
Nezb˘vá neÏ poãkat na v˘sledek schvalovacího
procesu, kter˘ bude nezbytnû vyÏadovat fiadu
kompromisÛ, jejichÏ dosahování nebude vÛbec
snadné.
JUDr. Vûra Knoblochová, Ph.D.,
Stálé zastoupení âR pfii EU, Brusel
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 29
JURISPRUDENCE 8/2009
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
Wetherspoon aneb jak se vystavuje
daÀová faktura v souladu s komunitárním
právem
Soud: Evropsk˘ soudní dvÛr
Oznaãení judikátu: C-302/07
J D Wetherspoon plc proti The Commissioners
for Her Majesty’s Revenue and Customs
Datum rozhodnutí: 5. bfiezna 2009
Rozsah právní problematiky: daÀové právo,
daÀ z pfiidané hodnoty, fiskální neutralita,
rovné zacházení, proporcionalita
Související judikatura: C-484/06 Koninklijke
Ahold ECR (2008) – dosud nepublikováno,
C-162/07 Ampliscientifica and Amplifin ECR
(2008) – dosud nepublikováno, C-132/06
Commission v Italy ECR (2008) – dosud
nepublikováno, C-317/94 Elida Gibbs ECR
(1996) I-5339
Závûr soudu
Právo Spoleãenství v souãasné dobû neobsahuje zvlá‰tní poÏadavek, kter˘ by se t˘kal metody zaokrouhlování ãástek danû z pfiidané
hodnoty. Pfii neexistenci zvlá‰tní právní úpravy Spoleãenství pfiíslu‰í ãlensk˘m státÛm, aby
stanovily pravidla a metody zaokrouhlování
ãástek danû z pfiidané hodnoty, pfiiãemÏ jsou
tyto státy povinny pfii tomto stanovení dodrÏovat zásady, na kter˘ch spoãívá spoleãn˘
systém této danû, zejména zásady daÀové neutrality a proporcionality. V pfiípadû prodeje
za cenu vãetnû danû z pfiidané hodnoty pfiíslu‰í pfii neexistenci zvlá‰tní právní úpravy Spoleãenství kaÏdému ãlenskému státu, aby urãil
v mezích práva Spoleãenství – zejména v souladu se zásadami daÀové neutrality a proporcionality – úroveÀ, na které mÛÏe nebo musí
b˘t provedeno zaokrouhlení ãástky danû z pfiidané hodnoty, která obsahuje zlomek nejmen‰í jednotky vnitrostátní mûny.
Úvod – komunitární daÀové
právo
„Obyãejná úãtenka“, mohli bychom si fiíct pfii
pohledu na ten lístek papíru, kter˘ je popsan˘
fiadou ãasto ne úplnû srozumiteln˘ch ãísel pfiifiazen˘ch ke slovem vyjádfien˘m poloÏkám
oznaãujícím zboÏí a/nebo sluÏby. Ale právû takováhle úãtenka a jí podobné se staly hlavními
postavami dále probíraného pfiípadu Wetherspoon, v nûmÏ Evropsk˘ soudní dvÛr rozhodl
dne pátého bfiezna leto‰ního roku. Základním
stavebním kamenem tohoto pfiípadu je pfiedbûÏná otázka poloÏená anglick˘m soudem v daÀové právní oblasti. Obsahem této pfiedbûÏné
otázky je to, jak˘m zpÛsobem jsou oprávnûni ãi
povinni komunitární prodejci ãi poskytovatelé
sluÏeb zaokrouhlovat v˘‰e jimi vypoãítané danû z pfiidané hodnoty, a to zejména v pfiípadech
jednorázového prodeje více úãetních poloÏek
s nutn˘m zohlednûním principu tzv. fiskální neutrality pfii stanovování základní z nepfiím˘ch
daní.
JiÏ v˘‰e jsem naznaãil, Ïe daná otázka by se
snad mohla zdát b˘t malichernou s ohledem na
to, Ïe na následujících fiádcích budeme operovat
s ãástkami dosahujícími maximálnû nûkolika
pencí liber ‰terlinkÛ. V této souvislosti je ov‰em
nutné uãinit hned nûkolik poznámek. První je
historická a t˘ká se nespoãetnûkrát citovaného
pfiípadu Costa v. E.N.E.L.1 Jak známo, vychází
skutkov˘ základ tohoto pfiípadu ze sporu mezi
panem Costou a italsk˘m národním monopolem dodávajícím mu elektrickou energii. Pan
Costa se doÏadoval na základû nesouladu italské národní právní úpravy s komunitárním právem náhrady za nesprávnû vyúãtovan˘ odbûr
elektrické energie ve v˘‰i 1925 italsk˘ch lir (coÏ
pfii pfiepoãtu odpovídalo pfiibliÏnû 5 ãesk˘m,
tehdy je‰tû ãeskoslovensk˘m, korunám). AniÏ
bych chtûl tvrdit, Ïe pfiípad Wetherspoon sv˘m
v˘znamem konkuruje elementárnosti pfiípadu
Costa pro dal‰í v˘voj komunitárního práva, dalo by se sportovní terminologií fiíci, Ïe stejnû jako není slab˘ch soupefiÛ, není ani malichern˘ch
rozhodnutí Evropského soudního dvora.
S posledním tvrzením úzce souvisí i druhá následující poznámka. Aã by se nám zde probíraná
otázka zaokrouhlování mohla zdát jakkoli nadbyteãná a bez ekonomického dopadu, ani to neodpovídá pravdû. Právû na podkladû jejího
v˘kladu Evropsk˘m soudním dvorem bude
moÏné ilustrovat jednak to, jak˘m zpÛsobem
komunitární legislativa a související judikatura
proniká do právních fiádÛ ãlensk˘ch státÛ, jednak rozdíl mezi harmonizací v oblasti pfiím˘ch
a nepfiím˘ch daní v rámci komunitárního práva.
1
6/64, Costa, ECR 000585.
29
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 30
8/2009 JURISPRUDENCE
Poslední poznámka, kterou hodlám na tomto
místû uãinit, je ryze praktického charakteru, neboÈ souvisí s otázkou v‰udypfiítomnosti komunitárního práva. Jak jsem jiÏ na stránkách tohoto
ãasopisu jednou upozorÀoval, je patrné, alespoÀ v ãeské spoleãnosti, Ïe pod pojmem „Brusel“ se skr˘vají buì ne vÏdy v˘razovû uhlazené
odkazy na negativa pfiicházející z Evropské unie
anebo také praktická neviditelnost pÛsobení
Evropské unie, a zejména jejího nejmocnûj‰ího
nástroje – komunitárního práva, na kaÏdodenní
Ïivot. Právû ona úãtenka popsaná malink˘mi
ãísly oznaãující ceny produktÛ a DPH je dÛkazem toho, Ïe harmonizaãní pravidla z dílny komunitární legislativy mají i svÛj praktick˘
dopad a Ïe se s nimi setkáváme ãastûji, neÏ si sami uvûdomujeme, nebo bychom si chtûli uvûdomit. Pfiípad Wetherspoon se totiÏ t˘ká
anglického provozovatele hospod a dal‰ích restauraãních zafiízení, kter˘ tak vlastnû mimo pokrmÛ a nápojÛ pomyslnû pfiiná‰í na stÛl sv˘ch
zákazníkÛ i mal˘ kousek komunitárního práva
a jeho aplikace v daÀové praxi.
Pokud se od obrázku restauraãního zafiízení
a jeho ekonomického pÛsobení, ke kterému se
vrátím dále ve struãném shrnutí skutkového
stavu tohoto pfiípadu, posuneme k naznaãené
otázce komunitárního daÀového práva, nezb˘vá neÏ je‰tû jednou pfiipomenout v˘‰e uveden˘
fakt, Ïe evropská harmonizace se ve v˘raznû
vût‰í mífie dot˘ká nepfiím˘ch daní, zejména danû z pfiidané hodnoty zakotvené v tzv. ·esté daÀové smûrnici.2 Tato skuteãnost vychází ze
dvou základních postulátÛ. První postulát je
politicko-praktick˘, neboÈ ãlenské státy jednak
nejsou ochotny sjednocovat jimi stanovované
pfiímé danû (snad aÏ s v˘jimkou daní, které se
t˘kají pfiíhraniãních pfiemûn spoleãností a dal‰í
transnacionálních aspektÛ a institutÛ vytváfien˘ch komunitárním právem),3 jednak vzhledem ke znaãné rozmanitosti v daÀov˘ch
tradicích jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ by takováto snad aÏ násilná harmonizace nic pozitivního nepfiinesla.
Druh˘ postulát vychází z ekonomické logiky
pohybu na volném trhu, protoÏe jsou to právû
nepfiímé danû, které se váÏou k hlavním ekonomick˘m faktorÛm volného pohybu, ke zboÏí
a ke sluÏbám. Právû rÛznorodost tûchto nepfiím˘ch daní, zejména danû z pfiidané hodnoty,
a jejich procesního pojetí by mohly v˘raznû
omezovat voln˘ pohyb, aÈ uÏ v podobû utajované náhrady odstraÀovan˘ch celních poplatkÛ,
která by byla rozporná s ãlánkem 23 a následujícími Smlouvy, anebo fiskálních poloÏek spadajících pod ustanovení ãlánkÛ 28 a 90 Smlouvy.
Zejména z tohoto dÛvodu se ãlensk˘m státÛm
relativnû brzy v chronologickém v˘voji existen30
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
ce Evropského spoleãenství podafiilo domluvit
se na jejich harmonizaci. Aã by se mohlo zdát,
Ïe podoba smûrnice a stanovení „pouhé“ minimální sazby se dá povaÏovat za pfiekotn˘ krok
harmonizaãním smûrem, je nutné zdÛraznit, Ïe
z pohledu práva voln˘ch pohybÛ je mnohem
podstatnûj‰í skuteãnost, Ïe smûrnice sjednocuje
procesní pravidla, která se uplatÀují v oblasti
danû z pfiidané hodnoty. Právû pfiípadná pfiíli‰ná rozdílnost v tûchto procesních pravidlech byla volnému pohybu zboÏí a sluÏeb daleko
‰kodlivûj‰í, neÏ rozdíly v jednotliv˘ch sazbách.
Ke konkrétnímu v˘kladu tûchto pravidel, alespoÀ tedy v jejich rozsahu nutném pro správné
pochopení komentovaného rozhodnutí Evropského soudního dvora, se dostanu dále v tomto
komentáfii, nyní bych se rád pfiesunul k otázce
skutkového stavu, ze kterého pfiípad Wetherspoon vychází, a národního procesního v˘voje
fiízení, které pfiedcházelo poloÏení pfiedbûÏn˘ch
otázek ESD.
Skutkov˘ stav a procesní v˘voj
– úãtenky u Wetherspoona
Spoleãnost Wetherspoon provozuje ve Spojeném království síÈ ‰esti set sedmdesáti restauraãních zafiízení, v nichÏ poskytuje sv˘m
zákazníkÛm (z pohledu ·esté smûrnice o DPH
se jedná o koneãné zákazníky) sluÏby typicky
restauraãního charakteru, tedy prodej jídel a nápojÛ a poskytování s tímto prodejem souvisejících sluÏeb. Wetherspoon nevydává sv˘m
zákazníkÛm, plnû v souladu s pfiíslu‰nou anglickou legislativou,4 úplné faktury, ale zjednodu‰ené úãtenky uvádûjící cenu objednávky
vãetnû danû z pfiidané hodnoty. Taková faktura
obsahuje daÀové registraãní ãíslo spoleãnosti
Wetherspoon a zákazník ji obdrÏí vÏdy, pokud
si objednal alespoÀ nûjaké jídlo, anebo v pfiípadû objednávky tepl˘ch nápojÛ. Pokud se, zfiejmû jako vût‰ina anglick˘ch zákazníkÛ, takov˘
zákazník pfiidrÏí jen studen˘ch nápojÛ, dostane
se mu úãtenky pouze na poÏádání. Z pohledu
dále fie‰ené problematiky zaokrouhlování a jeho
správného provedení je tfieba ze skutkového
stavu pfiipomenout, Ïe aÏ do roku 2004 úãtovalo jakékoli restauraãní zafiízení spoleãnosti Wetherspoon daÀ z pfiidané hodnoty tak, Ïe ji
2
3
Sixth Council Directive 77/388/EEC of 17 May 1977 on the
harmonisation of the laws of the Member States relating to
turnover taxes – Common system of value added tax: uniform
basis of assessment (OJ 1977 L 145, p. 1) (‘the First Directive’),
along with Articles 11A(1)(a), 12(3)(a) and 22(3)(b) of Sixth
Council Directive 77/388/EEC, as amended by Council
Directive 2003/92/EC of 7 October 2003 (OJ 2003 L 260, p. 8)
(‘the Sixth Directive’).
Directive du Conseil du 17 juillet 1969, 69/335/CEE, concernant
les impôts indirects frappant les rassemblements de capitaux
(JO L 249, p. 25).
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 31
JURISPRUDENCE 8/2009
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
pfiipoãítalo v zákonem stanovené v˘‰i 17,5 %
k celkové transakci jednoho zákazníka. V pfiípadû, Ïe by v˘sledná cifra neodpovídala dostupn˘m nominále britsk˘ch platidel, byla cena
jedné transakce zaokrouhlována dle obvykl˘ch
aritmetick˘ch pravidel pro zaokrouhlování nahoru anebo dolÛ na koneãnou nejmen‰í jednotku jedné pence.
Od roku 2004 pfie‰el Wetherspoon na moderní systém v˘deje úãtenek prostfiednictvím tzv.
pfiíruãních pokladen. Rozdíl oproti pfiedcházejícímu systému spoãívá v tom, Ïe moderní pfiíruãní pokladny umoÏÀují rychle a snadno
vypoãítat v˘‰i danû z pfiidané hodnoty pro kaÏd˘ produkt a dále polotovar, kterého se jedna
celková transakce dot˘ká. Díky tomu se v restauracích provozovan˘ch spoleãností Wetherspoon zmûnil i zpÛsob stanovování v˘‰e danû
z pfiidané hodnoty v rámci jedné zákaznické
transakce. Díky v˘poãtové pestrosti umoÏnûné
zavedením pfiíruãních pokladen totiÏ pracovníci u Wetherspoon nejprve spoãítali (a to aÏ na tfii
desetinná místa) v˘‰i DPH z kaÏdé jednotlivé
pokoÏky, jak jsem uvedl v˘‰e, a tuto cifru zaokrouhlili dolÛ na jednu desetinu pence. Po následném seãtení celkov˘ch ãástek byla suma
úãtovaná zákazníkovi zaokrouhlena na celou
jednu penci a v této podobû se k nûmu dostala
úãtenka z pfiíruãní pokladny. Wetherspoon poÏádala Správu cel jejího Veliãenstva o uznání
souladnosti takového postupu se zákonem stanoven˘m postupem pro zaokrouhlování tak, jak
na nû budu odkazovat ve svém v˘kladu rozhodnutí Evropského soudního dvora v této vûci.
Tento návrh byl Celní správou odmítnut s odkazem na skuteãnost, Ïe Wetherspoon je povinen provádût zaokrouhlování v rámci celkové
transakce a nikoli nejprve pro kaÏdou provedenou transakci, která se objeví na úãtence, jednotlivû. Proti tomuto rozhodnutí se Wetherspoon
odvolal v rámci pfiíslu‰ného správního fiízení
a po zamítnutí tohoto odvolání pokraãoval ve
svém „boji“ soudní cestou. Pfiíslu‰n˘ národní
soud ve svém rozhodnutí poznamenal, Ïe ani
úãinná anglická legislativa ani komunitární právo dle jeho názoru nestanovují pfiesná pravidla
pro zpÛsob, jak˘m by se mûly zaokrouhlovat
ceny po pfiipoãtení danû z pfiidané hodnoty
v pfiípadû, Ïe v˘sledná cena neodpovídá celku
nejmen‰í jednotky britské mûny. V tomto smyslu uvedl, Ïe britská legislativa a ji dále provádûjící pfiedpisy umoÏÀují buì zaokrouhlovat
kaÏdou takovouto cenovou frakci dolÛ na jednu
celou penci anebo ãistû aritmeticky, tedy „základo‰kolsky“ fieãeno od pûtky nahoru.5 K tomuto národní soud dále poznamenává, Ïe ani
národní ani komunitární právní pfiedpisy pak
nestanovují, anebo tak z jeho pohledu ãiní ne-
jasnû, zda by mûlo k zaokrouhlování docházet
pro kaÏdou poloÏku na úãtence anebo pro
v‰echny poloÏky téhoÏ druhu dohromady anebo dokonce zda by se nemûla zaokrouhlovat
pouze v˘sledná transakãní cena pro jednoho zákazníka, jak to ãinila spoleãnost Wetherspoon se
sv˘m star˘m systémem pfied rokem 2004.
Za tohoto faktického stavu pfiedloÏil anglick˘
soud ESD pfiedbûÏné otázky. Jak jsem jiÏ uvedl,
domnívám se, Ïe jejich fie‰ení je záleÏitostí velice praktickou, která má dopad na kaÏdodenní
provoz zejména tûch hospodáfisk˘ch zafiízení,
která úãtují velké mnoÏství poloÏek a jsou nucena v˘sledné ãástky vzhledem k neexistenci
drobnûj‰ích pfiesn˘ch mincí zaokrouhlovat. Je
samozfiejmé, Ïe musí b˘t základním cílem a snahou pfiíslu‰n˘ch národních úfiadÛ, do jejichÏ
kompetence daÀ z pfiidané hodnoty spadá, aby
k tomuto zaokrouhlování docházelo pfiesnû
a nebyla naru‰ována jednota mezi percentuální
v˘‰í danû a „ãistou“ cenou zboÏí, a to zejména
v rámci velk˘ch balíkÛ transakcí, kde by se
onen pfiípadn˘ rozdíl mohl ve zv˘‰ené mífie matematicky a zároveÀ ekonomicky projevit. Ve
své první otázce se anglick˘ soud ptá na obecnou kompetenci Evropského spoleãenství v této
otázce, tedy na to, zda pravidla pro zaokrouhlování stále spadají do pravomoci ãlensk˘ch státÛ anebo zda v rámci ustanovení ·esté smûrnice
pfie‰la na Evropské spoleãenství. Druhá otázka
poloÏená národním soudem se zab˘vá stanovením pfiesn˘ch pravidel pro takovéto zaokrouhlování, resp. tím, zda komunitární právní
pfiedpisy mohou urãit˘ zpÛsob zaokrouhlování
ãlensk˘m státÛm nafiídit ãi nikoli. Tfietí otázka
národního soudu, které se budu dále vûnovat,
poÏaduje rozfie‰ení pro to, zda má b˘t v˘‰e danû z pfiidané hodnoty vypoãítávána z kaÏdé poloÏky transakce anebo z transakãní sumy jako
celku. Poslední ãtvrtá otázka je opût spí‰e obecnûj‰ího charakteru, neboÈ dává Evropskému
soudu moÏnost vyjádfiit se k aplikaci principÛ
rovného zacházení a fiskální neutrality na poli
daÀového práva, zejména ve vztahu k postavení maloobchodníkÛ.
Anal˘za odpovûdí Evropského soudního
dvora – kompetence je ãlensk˘ch státÛ, ale ...
Pokud se v rámci odpovûdí Evropského
soudního dvora v fiízení Wetherspoon nejprve
podíváme na základní pravidla pro zpÛsob stanovení v˘‰e danû z pfiidané hodnoty, mÛÏeme
na základû ·esté smûrnice konstatovat následující. V souladu s ãlánkem 2 této smûrnice spoãívá základní princip aplikace danû z pfiidané
4
5
Value Added Tax Regulations 1995 (S.I. 1995/2518).
VAT Notice 700 – The VAT Guide – April 2002, § 17.
31
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 32
8/2009 JURISPRUDENCE
hodnoty v uplatnûní obecné danû ze spotfieby,
jejíÏ v˘‰e odpovídá cenû zboÏí nebo sluÏby, na
které se vztahuje, a to bez ohledu na poãet transakcí v rámci v˘roby a distribuce tûchto poloÏek
pfied okamÏikem, kdy je daÀ z pfiidané hodnoty
uplatnûna. DaÀ z pfiidané hodnoty pro jednotlivou poloÏku zboÏí nebo sluÏby je, stejnû jako
v daÀov˘ch zákonech ãlensk˘ch státÛ, uplatnitelná po odpoãtu v˘‰e DPH z jejích jednotliv˘ch
komponentÛ, pfiiãemÏ okamÏikem jejího uplatnûní je vlastní prodej zboÏí nebo provedení
sluÏby v maloobchodû. Jak jsem jiÏ v˘‰e uvedl,
smûrnice nestanovuje jednotnou evropskou
sazbu pro v˘‰i danû z pfiidané hodnoty, av‰ak
pouze její v˘‰i minimální, která ãiní, s v˘jimkou
ãasto mûnûn˘ch sníÏen˘ch sazeb, patnáct procent z ceny zboÏí nebo sluÏby.6
Z procesního hlediska pak smûrnice stanovuje plátcÛm DPH povinnost, a je tak moÏno uãinit i prostfiednictvím jiné osoby, vystavovat
daÀové faktury, které musejí obsahovat pfiíslu‰né údaje a zejména v˘‰i DPH uvedenou v mûnû
pfiíslu‰ného státu, a to i v pfiípadû, Ïe samotná cena je uvedena v mûnû jiné, a dále dle poÏadavkÛ
jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ odevzdávat daÀová
pfiiznání. Na základû uvedeného lze shrnout, Ïe
podobnû jako v jin˘ch souvisejících nepfiím˘ch
daÀov˘ch oblastech,7 odkazuje ·está smûrnice ve
v˘razné mífie na národní právo, a úãelem harmonizace tak není práva ãlensk˘ch státÛ plnû sjednotit ani násilnû stanovovat pfiesné evropské
sazby, ale naopak pfiispût ke zjednodu‰ení volného pohybu zboÏí a sluÏeb odstranûním pfiekáÏek,
které by mohly vypl˘vat právû z procesních odli‰ností mezi právními fiády ãlensk˘ch státÛ.
Pokud se s v˘‰e uveden˘m na pamûti vydáme po stopách samotn˘ch odpovûdí na konkrétní otázky poloÏené anglick˘m soudem ve
vûci Wetherspoon, zjistíme, Ïe ESD nejprve bez
okolkÛ odpovûdûl na poloÏenou kompetenãní
otázku, Ïe ·está smûrnice ani Ïádné dal‰í komunitární právní dokumenty nestanovují explicitní pravidla pro zaokrouhlování v˘‰e ãástek
danû z pfiidané hodnoty. Podobnou pozici musel Soud i vzhledem ke své pfiedcházející judikatufie8 zaujmout k otázce stanovení metody,
jakou by toto zaokrouhlování mûlo b˘t evropsky provádûno. Z toho pak logicky plyne, Ïe
pravomoc stanovit tato pravidla nadále zÛstává
v rukou ãlensk˘ch státÛ, které tak jsou oprávnûny
stanovovat jednak pravidla pro zaokrouhlování,
jednak zpÛsob, jak˘m budou zaokrouhlovací
operace v jejich jurisdikci legálnû provádûny. Jediné, co jsou ãlenské státy povinny v tomto smûru respektovat, jsou principy fiskální neutrality
a proporcionality.
PakliÏe si nejprve rozebereme první uveden˘
princip, tedy fiskální neutralitu, Soud ve svém
32
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
rozhodnutí odkazuje na skuteãnost, Ïe v jejím
pfiípadû se své podstatû jedná o zvlá‰tní formu
aplikace principu rovného zacházení. Na pfiípadû Wetherspoon je tak moÏné vidût, Ïe tento princip se v komunitárním právu uplatÀuje hned ve
tfiech sestupn˘ch rovinách, neboÈ je na prvním
místû stanoven jako obecn˘ princip komunitárního práva ãlánkem 12 Smlouvy, dále jednotliv˘mi ãlánky, dle nichÏ se fiídí pravidla volného
pohybu, a nakonec v rámci jejich aplikace se
mÛÏe tento princip dále uplatnit napfi. v podobû zde popisované fiskální neutrality. V této
souvislosti je tfieba pfiipomenout, Ïe ãlánek 12
Smlouvy a ãlánky, z nichÏ vycházejí pravidla
pro jednotlivé volné pohyby, jsou ve své aplikaci exkluzivní, kdyÏ platí, Ïe zvlá‰tní pravidla
ãlánkÛ 39, 43, 49 a 56 Smlouvy mají pfiednost
pfied ãlánkem 12. Tak tomu ov‰em není v dal‰ím
uvedeném sestupném vztahu, kde specifická
provedení principu rovného zacházení, jako
právû fiskální neutralita, pÛsobí jako princip,
kter˘ doplÀuje obecnou nediskriminaci stanovenou ve v˘‰e uvedené sérii ãlánkÛ Smlouvy.
V konkrétním pfiípadû rozhodnutí Wetherspoon tak platí, Ïe osoby provádûjící totoÏné
fiskální operace, zde transakce podléhající aplikaci danû z pfiidané hodnoty, musí mít praktickou jistotu, Ïe jejich transakce budou podléhat
stejn˘m daÀov˘m pravidlÛm.9 Z toho dále plyne, Ïe koneãná v˘‰e danû, která bude odvedena
pfiíslu‰nému finanãnímu úfiadu ãlenského státu
z takové transakce, bude odpovídat ãástce, kterou plátci danû uhradil jeho finální zákazník, tedy spotfiebitel. Toto tvrzení Soudu je dal‰ím
dÛkazem toho, Ïe komunitární právo nepfiedepisuje ãlensk˘m státÛm Ïádnou specifickou metodu provádûní zaokrouhlování v pfiípadû, Ïe
metoda zvolená ãlensk˘m státem respektuje
princip fiskální neutrality a nenaru‰uje rovnováhu mezi cenou pro spotfiebitele a ãástkou odvádûnou finanãnímu úfiadu na dani z pfiidané
hodnoty poplatníkem.
Z pohledu specifického uplatnûní dal‰ího
klasického komunitárního principu, tedy zásady proporcionality, Soud pfiipomíná, Ïe mezi
matematicky vypoãtenou v˘‰í danû z pfiidané
hodnoty a ãástkou skuteãnû úãtovanou musí
b˘t zachována co nejvût‰í podobnost. Na druhou stranu si je Soud, vûrn˘ svému utilitarismu,
dobfie vûdom, Ïe vzhledem k nutnosti stanovit
nejmen‰í platební jednotky jednotliv˘ch mûn
není vÏdy moÏné dodrÏet podobnost úplnou.
I z tohoto argumentu pak vypl˘vá, Ïe k v˘sled-
6
7
8
·está smûrnice, op. cit., ãl. 12(3)(a).
Smûrnice 69/335, op. cit.
C-484/06 Koninklijke Ahold ECR (2008), dosud nepublikováno,
§ 24.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 33
JURISPRUDENCE 8/2009
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
nému cíli co nejmen‰í odchylky od matematicko-ekonomické reality mÛÏe vést více cest,
a proto ani princip proporcionality nestanovuje
ãlensk˘m státÛm jednu specifickou metodu v˘poãtu v˘‰e danû z pfiidané hodnoty.
Odpovûdi Soudu na první dvû otázky tak lze
shrnout poznámkou, Ïe ãlenské státy si samy
mohou zvolit pravidla pro v˘poãet a následné
zaokrouhlování v˘‰e úãtované danû z pfiidané
hodnoty. Jedin˘m limitem pfii praxi vydávání
daÀov˘ch úãtenek pak je nutnost zachovat základní paradigma aplikace nepfiím˘ch daní, a to
Ïe jejich v˘‰e musí co nejpfiesnûji odpovídat matematickému v˘poãtu danû jako pomûru daÀové sazby a ceny konkrétní zboÏové poloÏky
anebo poskytované sluÏby.
Ve své tfietí otázce se národní soud Evropského soudního dvora dotázal, zda komunitární
právo stanovuje, na které úrovni v rámci transakce se spotfiebitelem by mûlo k zaokrouhlování dojít. Jinak fieãeno, zda je moÏné v intencích
v˘‰e uveden˘ch principÛ ponechat fie‰ení i této
otázky na národních právních úpravách v jednotliv˘ch ãlensk˘ch státech. V tomto ohledu je
zajímavé zde zmínit protichÛdné pozice britské
vlády a Komise na jedné stranû názorového
spektra a samotné spoleãnosti Wetherspoon na
stranû druhé. První uvedená dvojice se totiÏ ve
sv˘ch stanoviscích domnívala, Ïe pro provedení zaokrouhlování by mûlo b˘t dostaãující uvést
v˘sledná ãísla za celou jednu úãtenku a v pfiípadû maloobchodního prodeje dokonce jen
v rámci podávaného daÀového pfiiznání. Tûmto
tvrzením namítal Wetherspoon zásady fiskální
neutrality a právní jistoty, kdy je podle jeho názoru nutné uvádût zaokrouhlené ãástky tak, jak
to odpovídá jeho systému pfiíruãních pokladen,
nejpozdûji na úrovni ceny jedné transakce, pakliÏe ne jiÏ pro její jednotlivé poloÏky.
Na tuto polemiku Soud reagoval podobnû jako
v pfiípadû odpovûdí na první a druhou otázku, tedy tak, Ïe ani zde nejsou ·estou smûrnicí ãi jin˘mi komunitárními právními pfiedpisy stanovena
pfiesná pravidla pro okamÏik, kdy má b˘t zaokrouhlování poplatníkem danû z pfiidané hodnoty provádûno. Soud v tomto smyslu odkázal na
svou pfiedcházející judikaturu.10 Z té se podává,
Ïe na v˘‰e uvedeném nic nemûní ani ustanovení
ãlánku 11A ·esté smûrnice, kter˘ stanovuje, Ïe
DPH je vypoãítávána z ceny prodávaného zboÏí
ãi z úplaty za poskytovanou sluÏbu, ani ustanovení ãlánku 22 odst. 3 písm. b téhoÏ právního
pfiedpisu, kter˘ sice stanoví, Ïe v˘‰e danû z pfiidané hodnoty musí b˘t uvádûna v národní mûnû
pfiíslu‰ného ãlenského státu, ale jiÏ nefiíká, Ïe ona
ãástka musí mít i skuteãn˘ mincov˘ ekvivalent.
Je tak patrné, Ïe i právo stanovit, na které
úrovni transakce ãi celého daÀového roku je tfie-
ba provádût zaokrouhlování, spadá do kompetence ãlensk˘ch státÛ. Ty jsou pfii urãení tûchto
pravidel povinny respektovat zásady fiskální
neutrality a proporcionality, kdyÏ Soud zároveÀ
uznává, Ïe je nutné brát ohled i na technické
moÏnosti poplatníkÛ a nezatûÏovat je zbyteãn˘mi formalitami, které nemají Ïádn˘ negativní
dopad na správné urãení v˘‰e odvádûné danû.
Soud jde ve svém názoru na tuto otázku dokonce tak daleko, a v tom se shoduje se sv˘m
generálním advokátem, Ïe pro správné urãení
zaokrouhlené v˘‰e danû z pfiidané hodnoty je
rozhodující aÏ podávané daÀové pfiiznání za
pfiíslu‰né daÀové období. To proto, Ïe aÏ podání daÀového pfiiznání a následnû vystaven˘ daÀov˘ v˘mûr implikují povinnost v˘‰i DPH
skuteãnû hradit a je tak nutné stanovit takovou
ãástku, která je uhraditelná v pfiíslu‰n˘ch (nejmen‰ích) jednotkách národní mûny.
V souvislosti s odpovûdí na tfietí poloÏenou
otázku je moÏné si uvûdomit, a potvrdit si tak
v˘‰e uvedenou základní premisu tohoto komentáfie, Ïe komunitární daÀové pfiedpisy a zejména jejich v˘klad Evropsk˘m soudním
dvorem jsou praktick˘m ekonomicko-právním
cviãením, kde je nutno zohledÀovat nejen základní principy, z kter˘ch právní úprava této
právní oblasti nutnû vychází, ale zároveÀ její
dopad a moÏnost realizace v rámci skuteãn˘ch
ekonomick˘ch vztahÛ vÛbec. Právû z tûchto
dÛvodu se ESD nesnaÏí slepû diktovat abstraktní, ale neefektivní pravidla v podobû pfiesnû vymezen˘ch matematick˘ch vzorcÛ, ale naopak se
s trochou nadsázky pokou‰í podívat se na cel˘
problém z pohledu osoby, která je v pozici poplatníka DPH ãi dokonce jeho zamûstnance
a která má kaÏd˘ den vykonat desítky této
úpravû podléhajících operací, byÈ by se mûlo
jednat o prozaické prodání jednoho piva jednomu zákazníkovi.
Poslední, ãtvrtá otázka, kterou anglick˘ soud
Evropskému soudnímu dvoru v rámci fiízení
Wetherspoon poloÏil, se t˘ká aplikace v˘‰e uveden˘ch pravidel na maloobchodníky. Národní
soud se totiÏ na základû rozdílu stanoveného
anglick˘m právem dotázal na to, zda má maloobchodník, podléhající dani z pfiidané hodnoty,
právo domáhat se v souladu s principy jednotného zacházení a fiskální neutrality stejného postavení jako tzv. podnikatelé vystavující faktury,
tedy nejãastûji osoby postavené v pomyslné
stupnici prÛbûhu DPH transakce o jeden stupeÀ
9
10
Koninlijke Ahold, op. cit., § 36, C-317/94 Elida Gibbs ECR
(1996) I-5339, § 24.
C-162/07 Ampliscientifica and Amplifin ECR (2008), dosud
nepublikováno, § 25, C-132/06 Commission v Italy ECR (2008),
dosud nepublikováno, § 39.
33
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 34
8/2009 JURISPRUDENCE
v˘‰e. V praktickém pfiípadû by pozitivní odpovûì pro jednotlivé provozovatele sjednocené
pod znaãkou Wetherspoon znamenala, Ïe mohou provádût zaokrouhlování na úrovni jednotliv˘ch sloÏek takové transakce a poté na úrovni
jejího celku, tedy v rámci jedné zákazníkovi vystavované úãtenky.
Jin˘mi slovy, Soud musel v tomto pfiípadû posoudit rozsah aplikovatelnosti obecného principu rovného zacházení, neboÈ se musel ve svém
rozhodnutí zamyslet nad tím, zda je vÛbec moÏné povaÏovat maloobchodníky a „podnikatele
vystavující daÀové faktury“ za osoby ve stejném postavení. Je jasné, Ïe pokud by obû skupiny byly povaÏovány za nestejnû postavené,
nebylo by moÏné o diskriminaci hovofiit a mohla by se na jejich postavení uplatnit jiná pravidla, pokud by tak pfiíslu‰n˘ ãlensk˘ stát ve své
legislativû stanovoval.
Soud svÛj v˘klad opût postavil na zvlá‰tní
daÀové podobû principu rovného zacházení, tedy fiskální neutralitû, a pfiipomnûl, Ïe na stejné
daÀové operace se musí nutnû vztahovat stejná
daÀová pravidla. Bylo tak nutné stanovit, zda
obû uvedené skupiny provádûjí z daÀového pohledu srovnatelné transakce. V tomto ohledu se
Soud odvolal na národní anglickou úpravu
a poukázal na skuteãnost, Ïe podnikatelé vystavující faktury úãtují ceny svého zboÏí bez danû
a k zaokrouhlovaní dochází pfied zaplacením
koneãné spotfiební ceny zákazníkem. Zmínûné
skupiny podnikatelÛ tak není moÏné povaÏovat
za osoby ve stejném postavení; pokud by tomu
tak bylo, do‰lo by k naru‰ení korelace mezi cenou úãtovanou maloobchodníkem koneãnému
spotfiebiteli, a automatick˘m zaokrouhlováním
dolÛ by se sníÏila v˘sledná odvádûná daÀ, která by tak percentuálnû neodpovídala cenû transakce.11 Jak Soud sám zdÛraznil, zaokrouhlování
je nutné pouze v pfiípadû, kdy má b˘t odvádûna samotná v˘‰e danû, a nikoli pfii vlastním prodeji, kde je daÀ jen jednou ze sloÏek ceny zboÏí
nebo sluÏby a je tak „uhrazena“ bez toho, aby
sama musela b˘t zaokrouhlována.
34
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
Závûr
Pfiípad Wetherspoon je velice zajímavou ukázkou
fie‰ení praktického problému, kter˘ mÛÏe
vzniknout pfii korelaci komunitárního a národního práva, v tomto pfiípadû v oblasti danû
z pfiidané hodnoty. Jeho fie‰ení dále poukazuje
na to, Ïe komunitární právo není jen právem
spoãívajícím na vytváfiení obecnû platn˘ch
právních postulátÛ, které ãasto mohou pÛsobit
aÏ pateticky ãi nadlidsky, ale také právem, jehoÏ
prostfiednictvím a zejména prostfiednictvím
zvlá‰tních aplikací takov˘ch právních postulátÛ
lze pfiispût ke zv˘‰ení efektivity v jednotliv˘ch
právních vztazích, a to jak na úrovni dvou soukrom˘ch osob, tak na úrovni podnikatelské ãásti prvního zmínûného vztahu a (daÀov˘ch)
úfiadÛ ãlenského státu. Aãkoli je moÏné tvrdit,
Ïe oblast nepfiím˘ch daní je daleko více harmonizována a zároveÀ harmonizovatelná neÏ danû
pfiímé, je patrné, Ïe komunitární právní pfiedpisy pfii svém vlastním uplatnûní vycházejí z tradic národních právních pfiedpisÛ, a rolí
Evropského soudního dvora tak je pouze dbát
na to, aby byly v tomto smûru zachovány základní zásady komunitárního daÀového práva,
tedy rovné zacházení (zde v podobû fiskální neutrality) a proporcionalita. Je jasné, Ïe fie‰ení navrÏené ESD v tomto pfiípadû má svÛj pfiím˘
dopad i na v˘bûr daní v âeské republice, kdy sice na jednu stranu zachovává ãesk˘m daÀov˘m
úfiadÛm jejich procesní kompetenci, ale tu podmiÀuje dodrÏením harmonizovan˘ch procesních postupÛ a práv daÀov˘ch poplatníkÛ.
Martin Lyãka
11
C-291/03 MyTravel ECR (2005) I-8477, § 30.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 35
JURISPRUDENCE 8/2009
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli:
Kritéria mala fides (neexistence dobré víry)
Soud: Evropsk˘ soudní dvÛr
Oznaãení judikátu: C-529/07
Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli
Datum rozhodnutí: 11. ãervna 2009
Rozsah právní problematiky: trojrozmûrná
ochranná známka, relevantní kritéria pro úãely
posouzení „neexistence dobré víry“
pfiihla‰ovatele v dobû podání pfiihlá‰ky
ochranné známky Spoleãenství
Související judikatura: C-456/01 P
a C-457/01 P Henkel v. OHIM
Relevantní ustanovení: nafiízení (ES)
ã. 40/94 – ãl. 51 odst. 1 písm. b)
Závûr soudu
Pro úãely posouzení neexistence dobré víry
pfiihla‰ovatele ve smyslu ãl. 51 odst. 1 písm. b)
nafiízení Rady (ES) ã. 40/94 ze dne 20. prosince
1993 o ochranné známce Spoleãenství, je vnitrostátní soud povinen vzít v úvahu v‰echny
relevantní faktory, které se t˘kají projednávaného pfiípadu a které existují v dobû podání
pfiihlá‰ky k zápisu oznaãení jako ochranné
známky Spoleãenství, zejména: I. skuteãnost,
Ïe pfiihla‰ovatel ví nebo musí vûdût, Ïe tfietí
osoba v pfiinejmen‰ím jednom ãlenském státû
uÏívá stejné nebo podobné oznaãení pro stejné nebo s pfiihlá‰en˘m oznaãením zamûnitelné
zboÏí; II. zámûr pfiihla‰ovatele této tfietí osobû
bránit v dal‰ím uÏívání takovéhoto oznaãení,
jakoÏ i III. míru právní ochrany, jiÏ poÏívá
oznaãení tfietí osoby a pfiihlá‰ené oznaãení.
Soudní dvÛr Evropsk˘ch spoleãenství vydal
dne 11. ãervna 2009 dlouho oãekávan˘ rozsudek, v nûmÏ interpretoval pojem zlá víra v komunitárním známkovém právu. Vyt˘ãil tfii
podmínky, které musí b˘t splnûny (conditio sine
qua non), aby bylo moÏno jednání pfiihla‰ovatele ochranné známky oznaãit jako uãinûné ve zlé
vífie. V dÛkazním fiízní je nutno prokázat, zda
pfiihla‰ovatel ví nebo musí vûdût, Ïe nûkdo jin˘
pouÏívá takové oznaãení, zda pfiihlá‰ení bylo
uãinûno k zablokování uÏívání tfietí osobou
a zda zboÏí poÏívá dal‰í právní ochrany.
Vynesení rozsudku ESD bylo sledováno nejen
odbornou vefiejností v rámci Evropské unie, ale
i mimo její hranice, nicménû komentáfi je zatím
ponecháván zúãastnûn˘m stranám. Právní zástupce spoleãnosti Franz Hauswirth GmbH
proklamoval vítûzství s tím, Ïe mantinel pro
prokázání zlé víry je velmi nízk˘. Soudní rozhodnutí má pouze prokázat, Ïe spoleãnost Lindt
mûla vûdût o existenci Hauswirthova zajíãka,
kdyÏ vyplnila pfiihlá‰ku ochranné známky.1
Skutkov˘ stav
V inkriminované vûci se jedná o rozhodnutí
o pfiedbûÏné otázce na základû ãl. 234 Smlouvy
o zaloÏení ES, kterou dne 2. 10. 2007 podal
Oberster Gerichtshof (Rakousko), t˘kající se
zápisu ochranné známky ve zlé vífie. V fiízení
o poru‰ení zahájeném Ïalobou spoleãnosti
Chocoladefabriken Lindt und Sprüngli AG, majitelky trojrozmûrné ochranné známky Spoleãenství: sedící ãokoládov˘ zajíc zlaté barvy
s ãervenou stuhou a rolniãkou a nápisem „Lindt
GOLDHASE“, s dobou ochrany od 8. 6. 2000, registrovanou pro tfiídu 30 (ãokoláda a ãokoládové v˘robky)2 a s barvou zlatou, ãervenou
a hnûdou, v níÏ jsou nápis, kresba oãí, vousÛ
a tlapek, mûlo b˘t spoleãnosti Franz Hauswirth
GmbH pfiikázáno pfiestat na území Evropské
unie vyrábût ãi uvádût na trh ãokoládové zajíãky, ktefií by byli zamûnitelní s uvedenou ochrannou známkou Spoleãenství. Franz Hauswirth
podala protinávrh na prohlá‰ení této ochranné
známky Spoleãenství za neplatnou s odvoláním
na ãl. 51 odst. 1 písm. b) v nafiízení ã. 40/943
(identická právní úprava zÛstává i v ãl. 52 odst. 1
písm. b) nafiízení ã. 207/20094), podle nûhoÏ
ochranná známka Spoleãenství se prohlásí za
neplatnou na základû návrhu podaného u úfiadu5 nebo na základû protinávrhu v fiízení o poru‰ení, pokud pfiihla‰ovatel v dobû podání
pfiihlá‰ky nebyl v dobré vífie.
Je nesporné, Ïe ãokoládoví velikonoãní zajíãci
jsou v Rakousku a v Nûmecku vyrábûni a uvádûni na trh nejménû od roku 1930 v rÛzn˘ch tvarech a barvách. Zatímco Lindt & Sprüngli
vyrábí od zaãátku 50. let 20. stol. ãokoládového
zajíãka ve tvaru velice podobném tvaru chránûnému dotãenou trojrozmûrnou ochrannou
známkou a od roku 1994 je prodává i v Rakous-
1
2
3
4
Forelle, Ch.: For Chocolate Bunny, It’s Still Legal Limbo, The
Wall Street Journal, June 12, 2009.
Dle Niceské dohody o mezinárodním tfiídûní v˘robkÛ a sluÏeb
pro úãely zápisu známek ze dne 15. ãervna 1957.
Nafiízení Rady (ES) ã. 40/94 ze dne 20. prosince 1993
o ochranné známce Spoleãenství.
Nafiízení Rady (ES) ã. 207/2009 ze dne 26. února 2009
o ochranné známce Spoleãenství, které nabylo úãinnosti dne
13. dubna 2009.
35
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 36
8/2009 JURISPRUDENCE
ku, Franz Hauswirth prodává ãokoládové zajíãky na trh od roku 1962.
PoloÏené pfiedbûÏné otázky:
1. Musí b˘t ãl. 51 odst. 1 písm. b) nafiízení
ã. 40/94 vykládán v tom smyslu, Ïe pfiihla‰ovatele ochranné známky Spoleãenství je nutno povaÏovat za pfiihla‰ovatele ve zlé vífie,
pokud v dobû podání pfiihlá‰ky ví, Ïe konkurent (pfiinejmen‰ím) v jednom ãlenském státû
pouÏívá stejné nebo zamûnitelnû podobné
oznaãení pro stejné nebo podobné v˘robky
nebo sluÏby, a podá pfiihlá‰ku ochranné
známky, aby mohl konkurentovi bránit v dal‰ím uÏívání oznaãení?
2. Je nutno pfiihla‰ovatele povaÏovat za pfiihla‰ovatele ve zlé vífie, pokud podá pfiihlá‰ku
ochranné známky, aby tak mohl zabránit konkurentovi v dal‰ím uÏívání oznaãení, aãkoliv
v dobû podání pfiihlá‰ky ví nebo musí vûdût,
Ïe konkurent jiÏ pouÏíváním stejného nebo zamûnitelnû podobného oznaãení pro stejné nebo podobné v˘robky nebo sluÏby nabyl cenná
majetková práva („wertvollen Besitzstand“)?
3. Lze závûr o zlé vífie vyvrátit, jestliÏe pfiihla‰ovatel jiÏ pro své oznaãení získal u vefiejnosti
proslulost, a tím ochranu proti nekalé hospodáfiské soutûÏi?
Generální advokátka Eleonor Sharpston se ve
svém stanovisku ze dne 12. 3. 2009 vûnovala pojmu zlá víra v systematice komunitárních pfiedpisÛ a pfiipomnûla v˘znam rozhodnutí prvního
odvolacího senátu OHIM ze dne 31. 5. 2007 ve
vûci R 255/2006, a uvedla, Ïe pro úãely posouzení neexistence dobré víry pfiihla‰ovatele mÛÏe b˘t rovnûÏ relevantní povaha ochranné
známky, jejíÏ zápis je poÏadován. V pfiípadû,
kdy inkriminované oznaãení, jehoÏ zápis je poÏadován, spoãívá v celkovém tvaru a vzhledu
v˘robku, by totiÏ mohlo b˘t snaz‰í prokázat neexistenci dobré víry pfiihla‰ovatele, pokud je
svoboda volby konkurentÛ ohlednû tvaru
a vzhledu v˘robku omezená technick˘mi nebo
obchodními aspekty, takÏe majitel ochranné
známky mÛÏe sv˘m konkurentÛm zabránit nejen v uÏívání totoÏného nebo podobného oznaãení, ale rovnûÏ v uvádûní srovnateln˘ch
v˘robkÛ na trh.
V fiízení pfied ESD Lindt & Sprüngli namítala,
Ïe inkriminovaná trojrozmûrná ochranná známka získala na základû soutûÏního a známkového
práva je‰tû pfied samotn˘m podáním pfiihlá‰ky
k jejímu zápisu proslulost, jakoÏ i rozli‰ovací
zpÛsobilost u spotfiebitelÛ, a tedy i ochranu
v rÛzn˘ch ãlensk˘ch státech Evropské unie, Ïe
ochranná známka byla uÏívána jakoÏto oznaãení po dlouhou dobu pfied podáním pfiihlá‰ky
a dosáhla této proslulosti za vynaloÏení nemal˘ch v˘dajÛ na propagaci. Cílem zápisu tohoto
36
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
oznaãení jako ochranné známky byla ochrana
obchodní hodnoty ochranné známky proti padûlanému zboÏí a nekalosoutûÏní jednání nebylo prokázáno.
Nicménû podle Franz Hauswirth mûla Lindt
& Sprüngli v úmyslu se prostfiednictvím zápisu
inkriminované trojrozmûrné ochranné známky
zcela zbavit konkurentÛ, mûla se tak údajnû
snaÏit zabránit v dal‰í v˘robû zboÏí, které je
uvádûno na trh od 60. let, resp. v souãasném
tvaru od roku 1997. Na základû „cenn˘ch majetkov˘ch práv“ (wertvollen Besitzstand) by si totiÏ spoleãnost Franz Hauswirth mûla zachovat
svÛj trh a nemûlo by b˘t moÏné, aby ji ohroÏovali konkurenti ze Spoleãenství.
Anal˘za rozhodnutí
ESD se ve svém rozsudku nejprve zab˘val pojmem „muset vûdût“ („Wissenmüssen“, „must know“,
„doit savoir“) uveden˘m v druhé pfiedbûÏné
otázce. ZdÛraznil, Ïe pfiedpoklad, Ïe pfiihla‰ovatel má vûdomost o tom, Ïe stejné nebo
podobné oznaãení, které je zamûnitelné s oznaãením, o jehoÏ zápis Ïádá, je pouÏíváno tfietí
osobou pro stejné nebo podobné zboÏí, mÛÏe
vypl˘vat zejména ze v‰eobecné známosti takového uÏívání v dotãeném hospodáfiském odvûtví, pfiiãemÏ tato známost mÛÏe b˘t vyvozena
zejména z délky takového uÏívání. âím je totiÏ
toto uÏívání del‰í, tím je pravdûpodobnûj‰í, Ïe
pfiihla‰ovatel v dobû podání pfiihlá‰ky k zápisu
vûdûl, Ïe je takové oznaãení uÏíváno tfietí osobou.
ESD konstatoval, Ïe okolnost, Ïe pfiihla‰ovatel ví nebo musí vûdût, Ïe tfietí osoba pfiinejmen‰ím v jednom ãlenském státû jiÏ dlouho
uÏívá stejné nebo podobné oznaãení pro stejné
nebo podobné zboÏí, které je zamûnitelné
s oznaãením, o jehoÏ zápis Ïádá, nepostaãuje samo o sobû k pfiisvûdãování zlé víry pfiihla‰ovatele. Pro úãely posouzení neexistence dobré víry
je tedy tfieba rovnûÏ vzít v úvahu zámûr pfiihla‰ovatele v dobû podání pfiihlá‰ky k zápisu.
Zámûr pfiihla‰ovatele v rozhodné dobû je subjektivním prvkem, kter˘ musí b˘t urãen na základû objektivních okolností projednávaného
pfiípadu. Zámûr bránit tfietí osobû v uvádûní
zboÏí na trh tedy mÛÏe b˘t za urãit˘ch okolností charakteristick˘ pro neexistenci dobré víry
pfiihla‰ovatele. O takov˘ pfiípad se jedná mj.
tehdy, ukáÏe-li se pozdûji, Ïe pfiihla‰ovatel nechal registrovat ochrannou známku Spoleãenství bez úmyslu ji uÏívat, n˘brÏ v˘hradnû za
úãelem bránil tfietí osobû vstoupit na trh.
ESD odkázal na svÛj rozsudek ve vûci
C-456/01 P a C-457/01 P Henkel v. OHIM s tím,
Ïe v takovém pfiípadû totiÏ ochranná známka
nesplÀuje svoji základní funkci zaruãit spotfiebi-
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 37
JURISPRUDENCE 8/2009
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
teli nebo koncovému uÏivateli totoÏnost pÛvodu v˘robku nebo sluÏby oznaãen˘ch ochrannou známkou tím, Ïe jim umoÏní tento v˘robek
nebo sluÏbu odli‰it bez moÏnosti zámûny od
v˘robku nebo sluÏby, které mají jin˘ pÛvod.
Pokud tfietí osoba jiÏ po dlouhou dobu uÏívá
oznaãení pro stejné nebo podobné zboÏí, které je
zamûnitelné s ochrannou známkou, jejíÏ zápis je
poÏadován, a toto oznaãení poÏívá urãitou míru právní ochrany, stává se tato skuteãnost jedním z relevantních faktorÛ pro posouzení
neexistence dobré víry pfiihla‰ovatele. V takovém
pfiípadû by totiÏ pfiihla‰ovatel mohl nab˘t práva
z ochranné známky Spoleãenství za jedin˘m úãelem – nekale soutûÏit s konkurentem, kter˘ uÏívá
oznaãení, které díky sv˘m vlastním kvalitám jiÏ
získalo urãitou úroveÀ právní ochrany.
ESD konstatoval, Ïe v‰ak nelze vylouãit, Ïe
i za takov˘chto okolností, zvlá‰tû kdyÏ nûkolik
v˘robcÛ na trhu uÏívá stejná nebo podobná
oznaãení pro stejné nebo podobné zboÏí, zamûnitelná s oznaãením, jehoÏ zápis je poÏadován,
sleduje pfiihla‰ovatel zápisem tohoto oznaãení
legitimní cíl.
ESD pfiipomenul v této souvislosti stanovisko
generální advokátky, Ïe dotãená oznaãení se sestávají z celého tvaru a vzhledu v˘robku, a nikoli z bûÏnûj‰ího pojetí ochranné známky jako
oznaãení pfiipojeného k v˘robku, a Ïe je tedy
dÛleÏité urãit míru, v níÏ stávající konkurenti
mohou volit tvar a vzhled, a míru, v níÏ jsou
omezeni ve své volbû technick˘mi ãi obchodními aspekty – tvar, v nûmÏ mÛÏe b˘t v˘robek formován nebo zabalen automaticky, oãekávání
zákazníkÛ, pokud jde o vzhled a podobnû. Pfii
vûdomí stávající situace lze mnohem snadnûji
dojít k závûru, Ïe pfiihlá‰ka ochranné známky
takového druhu nebyla podána v dobré vífie, jeli svoboda volby omezena, a majitel ochranné
známky tak bude ve skuteãnosti schopen zabránit konkurentÛm nejen v pouÏívání podobné
ochranné známky, ale také v uvádûní srovnatelného v˘robku na trh.
Pro úãely posouzení neexistence dobré víry
pfiihla‰ovatele lze zohlednit stupeÀ proslulosti,
kterou poÏívá oznaãení v dobû podání pfiihlá‰ky
za úãelem jejího zápisu jako ochranné známky
Spoleãenství a právû takov˘ stupeÀ proslulosti
by totiÏ mohl ospravedlnit zájem pfiihla‰ovatele
zajistit ‰ir‰í právní ochranu svému oznaãení.
Závûr
ESD stanovila tfii kritéria, pfii jejichÏ naplnûní
nelze uznat jednání pfiihla‰ovatele v dobré vífie,
prokazující tedy zlou víru. Naplnûní tûchto kritérií je nutno zkoumat k dobû podání pfiihlá‰ky
k zápisu oznaãení jako ochranné známky. Zá-
kladní kritérium je skuteãnost, Ïe pfiihla‰ovatel
ví nebo musí vûdût, Ïe tfietí osoba v pfiinejmen‰ím jednom ãlenském státû uÏívá stejné nebo
podobné oznaãení pro stejné nebo s pfiihlá‰en˘m oznaãením zamûnitelné zboÏí. Je tedy zapotfiebí prokázat, Ïe pfiihla‰ovatel ví nebo musí
vûdût, resp. Ïe v inkriminované dobû vûdûl nebo musel vûdût. V této souvislosti je nutno pfiipomenout jiÏ dfiíve publikovan˘ stejn˘ názor
Jana Hurdíka, kter˘ interpretuje dobrou víru jako stav, kdy jednající neví a s ohledem na okolnosti a svou situaci není povinen vûdût
o právních vadách svého jednání.6
Dal‰ím kritériem je zámûr pfiihla‰ovatele tfietí
osobû bránit v dal‰ím uÏívání takovéhoto oznaãení. Jedná se o kritérium související s nekalou
soutûÏí. Zde bude nutno rozli‰ovat, zda pfiihla‰ovatel ochranné známky je úspû‰n˘ v oboru
svého podnikání a zda je veden obavou, Ïe noví soutûÏitelé mají v úmyslu dosáhnout zisku
napodobováním vzhledu, resp. oznaãení jeho
zboÏí pfii neexistenci jakékoliv pfiekáÏky pro
uvádûní takovéhoto konkurenãního zbofií na
trh. Za takovéto situace by zfiejmû pfiihla‰ovatele ochranné známky nebylo lze povaÏovat za
pfiihla‰ovatele ve zlé vífie.
Koneãnû posledním kritériem je míra právní
ochrany, jiÏ poÏívá oznaãení tfietí osoby a pfiihlá‰ené oznaãení. Jedná se pfiedev‰ím o to, zda
jeho namítané oznaãení poÏívá právní ochrany
z titulu registru v rejstfiíku ochrann˘ch známek,
aÈ jiÏ národním, mezinárodním nebo u OHIM.
Je nasnadû, Ïe rozsudek ESD C-529/07 je zásadní s v˘znamem nejen pro známkové právo,
a proto zaslouÏí vûnovat mu zv˘‰enou pozornost, nicménû této pozornosti se mu nedostalo
pfii publikaci. Zatímco jednací jazyk nûmãina,
pracovní jazyk francouz‰tina i angliãtina shodnû uÏívají v˘luãnû termín „vûdût, resp. muset
vûdût“ („Wissenmüssen“, „must know“, „doit savoir“), ãeská verze je v zásadních termínech jinde,7
deformaãnû pracuje pouze s v˘razem „b˘t si vûdom, resp. musí si b˘t vûdom“ („sich bewusst sein“, „ñtre conscient de qc.“, „to be aware of sth.“),
kter˘ se v ostatních tfiech jazykov˘ch verzích
vÛbec neobjevuje. Vûdût není b˘t si vûdom. René Descartes totiÏ fiíká, Ïe „b˘t si vûdom“ je totéÏ, co myslet a reflektovat o své my‰lence. Je
v‰ak klamné, Ïe by se to nemohlo stát, pokud trvá
pfiedchozí my‰lenka. NeboÈ du‰e mÛÏe zároveÀ
více vûcí myslet a ve své my‰lence setrvávat,
a kdykoli se jí zlíbí, mÛÏe o své my‰lence ref-
5
6
7
Úfiad pro harmonizaci na vnitfiním trhu (ochranné známky
a vzory) (OHM) v Alicante.
Hurdík, Jan: Dobrá víra, Právník ã. 5/2007, str. 565 a násl.
Viz Kundera, Milan: Îivot je jinde, Toronto: Sixty-Eight
Publishers 1978.
37
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 38
8/2009 JURISPRUDENCE
lektovat, a tak si b˘t vûdoma svého my‰lení.8
Základní kritérium rozsudku ESD C-529/07
tkví v tom, Ïe pfiihla‰ovatel ví nebo musí vûdût,
Ïe tfietí osoba v pfiinejmen‰ím jednom ãlenském
státû uÏívá stejné nebo podobné oznaãení pro
stejné nebo s pfiihlá‰en˘m oznaãením zamûnitelné zboÏí, nikoliv, Ïe myslí a reflektuje o své
my‰lence, Ïe tfietí osoba v pfiinejmen‰ím jednom
ãlenském státû uÏívá stejné nebo podobné ozna-
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
ãení pro stejné nebo s pfiihlá‰en˘m oznaãením
zamûnitelné zboÏí.
JUDr. Hana Pipková
8
Descartes, René, Burman, Frans: Gespräch mit Burman,
lateinisch-deutsch, übersetzt und herausgegeben von Hans W.
Arndt, Hamburg: Felix Meiner Verlag GmbH 1982, str. 13.
TNT Post UK: Kde jsou daÀové hranice
univerzality po‰tovních sluÏeb?
Soud: Evropsk˘ soudní dvÛr
Oznaãení judikátu: C-357/07 The Queen, na
Ïádost: TNT Post UK Ltd proti The
Commissioners for Her Majesty’s Revenue and
Customs, za pfiítomnosti: Royal Mail Group Ltd
Datum rozhodnutí: 23. dubna 2009
Rozsah právní problematiky: daÀové právo,
daÀ z pfiidané hodnoty, fiskální neutralita,
v˘jimky z uplatnûní DPH, pojem sluÏba ve
vefiejném zájmu, liberalizace po‰tovních
sluÏeb.
Související judikatura: C-320/91, Corbeau,
ECR (1993) I-02533, C-280/00, Altmark Trans,
ECR (2003), I-07747, 107/84,
Commission/Allemagne, ECR (1985) 2655,
C-445/05, Haderer, ECR (2007) I-4841
Závûr soudu
Právo Spoleãenství v souãasné dobû neobsahuje zvlá‰tní poÏadavek, kter˘ by se t˘kal metody zaokrouhlování ãástek danû z pfiidané
hodnoty. Pfii neexistenci zvlá‰tní právní úpravy Spoleãenství pfiíslu‰í ãlensk˘m státÛm, aby
stanovily pravidla a metody zaokrouhlování
ãástek danû z pfiidané hodnoty, pfiiãemÏ jsou
tyto státy povinny pfii tomto stanovení dodrÏovat zásady, na kter˘ch spoãívá spoleãn˘
systém této danû, zejména zásady daÀové neutrality a proporcionality. V pfiípadû prodeje
za cenu vãetnû danû z pfiidané hodnoty pfiíslu‰í pfii neexistenci zvlá‰tní právní úpravy Spoleãenství kaÏdému ãlenskému státu, aby urãil
v mezích práva Spoleãenství – zejména v souladu se zásadami daÀové neutrality a proporcionality – úroveÀ, na které mÛÏe nebo musí
b˘t provedeno zaokrouhlení ãástky danû z pfii38
dané hodnoty, která obsahuje zlomek nejmen‰í jednotky vnitrostátní mûny.
Úvod – komunitární právní
úprava sluÏeb ve vefiejném
zájmu a jejich zdanûní
Téma vefiejn˘ch sluÏeb a jeho pojetí v rámci komunitárního práva je bezesporu jednou z nejpalãivûj‰ích otázek tohoto právního oboru
v posledních patnácti letech jeho v˘voje. Toto
konstatování pfiímo souvisí se dvûma paralelnû
probíhajícími dûjov˘mi liniemi unijního dramatu. První z tûchto pomysln˘ch dûjov˘ch linií se
datuje od roku 1985 a je pfiímo svázána se snahou naplnit jeden ze základních cílÛ Evropského spoleãenství, kter˘m je vnitfiní trh bez
jak˘chkoli hranic.1 Druhá z naznaãen˘ch dûjov˘ch linií pak vychází ze skuteãnosti, Ïe pÛvodní dÛraz, kter˘ Spoleãenství logicky kladlo
na otázku volného pohybu zboÏí, byl ve své
podstatû nahrazen, anebo minimálnû doplnûn,
o dÛraz na liberalizaci pravidel pro intrakomunitární usazování podnikatelsk˘ch subjektÛ
a poskytování sluÏeb. Nepfiekvapí tak, Ïe zatímco pÛvodní ¤ímské dohody obsahovaly
pouze jednu klausuli zab˘vající se státními monopoly, a dne‰ní ãlánek 31 Smlouvy byl Evropsk˘m soudním dvorem interpretován tak, Ïe se
aplikuje pouze na voln˘ pohyb zboÏí, Amsterdamská smlouva jiÏ zahrnuje ãlánek 16, kter˘ se
pfiímo vztahuje na ekonomické sluÏby ve vefiejném zájmu, pfiiãemÏ Lisabonská smlouva dále
1
Version consolidé du traité instituant la Communauté
européenne JO C 321E du 29.12.2006, p. 1, art. 2.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 39
JURISPRUDENCE 8/2009
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
roz‰ifiuje toto spektrum o komunitární pravidla
pro poskytování sluÏeb ve vefiejném zájmu jako
takov˘ch.2 Je tak jasné, Ïe i samotné základní
smlouvy byly nuceny reagovat na ekonomickospoleãensk˘ v˘voj a pfiizpÛsobit mu své znûní.
Av‰ak v˘‰e uvedené tvrzení o obsahu ¤ímsk˘ch dohod je v této souvislosti nutno blíÏe
specifikovat, neboÈ uÏ i tento základní komunitárnû-právní dokument zahrnoval ustanovení,
která jsou dnes obsahem ãlánku 86 Smlouvy. Tato ustanovení se t˘kají pravidel pro v˘kon státem udûlovan˘ch práv a dále provozování
státních anebo státem kontrolovan˘ch podnikÛ.
Základní my‰lenka, které se musí v˘kon v˘‰e
uveden˘ch práv nutnû podfiídit proto, aby mohlo b˘t dosaÏeno naznaãeného cíle vytvofiení jednotného vnitfiního trhu, spoãívá v tom, Ïe
takovéto ekonomické pÛsobení státu není, aÏ na
v˘jimky, vylouãeno z aplikovatelnosti komunitárních pfiedpisÛ o hospodáfiské soutûÏi.3 âlánek 86 Smlouvy zde uvádím takto oddûlenû od
obecné diskuse o pÛvodním a následnû mûnûném obsahu zakladatelsk˘ch dokumentÛ proto,
Ïe jeho v˘klad byl dlouho sporn˘ a mûnil se
v souvislosti s vnûj‰ími okolnostmi pÛsobení
ãlensk˘ch státÛ na komunitárním trhu.4 V tomto ohledu je moÏné za nejkontroverznûj‰í moment povaÏovat vztah tohoto ustanovení
a ustanovení Smlouvy, která se t˘kají poskytování vefiejn˘ch podpor.5 Je totiÏ zfiejmé, Ïe s postupn˘m prorÛstáním komunitárních práv do
struktur práv jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ na
základû dvou v˘‰e uveden˘ch dûjov˘ch linií
nemohla b˘t opomenuta otázka státních podpor tûm subjektÛm, které provozují nûkterou
z obecn˘ch sluÏeb ve vefiejném zájmu. Jin˘mi
slovy bylo nutné se ptát, zda i takovéto pfiíspûvky je tfieba povaÏovat za státní podpory ve
smyslu ãlánku 87 Smlouvy a následujících ãi
zda je tyto sluÏby moÏné povaÏovat za stojící
mimo aplikaci komunitárního práva, minimálnû pravidel o hospodáfiské soutûÏi a vefiejn˘ch
podporách.
Odpovûì na tuto otázku na‰el Evropsk˘
soudní dvÛr ve svém rozhodnutí ve vûci Altmark Trans.6 Toto rozhodnutí stanovilo sérii ãtyfi
podmínek, jejichÏ splnûní zaruãuje to, Ïe pfiíslu‰ná ekonomická sluÏba ve vefiejném zájmu
nebude posuzována jako státní podpora ji provozujícímu subjektu.7 Judikatura Altmark byla
v poslední dobû dále rozvinuta, a to ve smûru
udûlení vût‰í diskrece ãlensk˘m státÛm, v rozhodnutí Soudu prvního stupnû ve vûci BUPA,8
a taktéÏ v rámci série pfiedpisÛ vydan˘ch Komisí pro zaji‰tûní fiádné aplikace uvedeného
ãlánku 86 v tûchto situacích.9 V˘‰e uvedené
potvrzuje úvodní tvrzení tohoto komentáfie, Ïe
pojem sluÏeb ve vefiejném zájmu je jedním
z leitmotivÛ moderního komunitárního práva,
kter˘ potenciálnû zasahuje aÏ do samého morku suverenity ãlensk˘ch státÛ na národním „sociálním“ poli. Jednou ze zásadních otázek, které
je tfieba si v této souvislosti poloÏit, je ta, zda je
tento pojem nutné vykládat stejn˘m zpÛsobem
pro úãely v‰ech komunitárnûprávních odvûtví,
ve kter˘ch hraje anebo mÛÏe hrát nûjakou roli.
Následující komentáfi se tak bude na podkladû
recentního rozhodnutí Evropského soudního
dvora ve vûci TNT Post UK zab˘vat v˘kladem
pojmu sluÏeb ve vefiejném zájmu na poli daÀového práva, a to v souvislosti s jeho aplikací
v rámci harmonizovan˘ch pfiedpisÛ o dani
z pfiidané hodnoty.
Podobnû jako ve v˘‰e uvedeném pfiípadû tenze mezi suverénním právem ãlensk˘ch státÛ zaji‰Èovat sv˘m obãanÛm síÈ vefiejn˘ch sluÏeb
a moÏnou aplikací pravidel o vefiejn˘ch podporách je moÏné konstatovat i v pfiípadû pravidel
dopadajících na DPH, Ïe pojem sluÏba ve vefiejném zájmu postrádal jednotn˘ v˘klad, a to pfiesto, Ïe tento pojem je v souladu se smûrnicemi
o DPH jedním z klíãÛ pro rozli‰ení mezi sluÏbami, které této dani podléhají a tûmi, které jsou
z jejího pÛsobení vyÀaty.
V tomto ohledu je tfieba pfiipomenout, Ïe Evropskému spoleãenství je v podobû ãlánku 93
Smlouvy pfiiznána kompetence k (postupnému)
sjednocování nepfiím˘ch daní. Tato kompetence
je omezena nutnou souvislostí takov˘ch právních pfiedpisÛ s rozvojem komunitárního vnitfiního trhu. První smûrnice v oblasti DPH byla
vydána jiÏ v roce 196710 s tím, Ïe tento dokument byl od té doby jiÏ mnohokrát upraven
a novelizován, nejzásadnûj‰ím zpÛsobem v roce
1977 v podobû tzv. ·esté smûrnice o DPH11 a na-
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
Traité de Lisbonne modifiant le traité sur l’Union européenne et
le traité instituant la Communauté européenne, signé
à Lisbonne le 13 décembre 2007, JO C 306 du 17. 12.
2007, p. 1, Protocole 9.
C-320/91, Corbeau, ECR (1993) I-02533, § 9.
Viz rozhodnutí ve vûcech Corbeau, op. cit., 155/73, Sacchi,
ECR (1974) 00409 nebo C-260/89, ERT, ECR (1991) I-02925.
C-280/00, Altmark Trans, ECR (2003), I-07747.
Altmark Trans, op. cit.
Altmark Trans, op. cit., §§ 89 et seq..
T-289/03, BUPA, ECR (2008) II-00081.
Décision de la Commission du 28 novembre 2005 concernant
l’application des dispositions de l’article 86, paragraphe 2, du
traité CE aux aides d’État sous forme de compensations de
service public octroyées à certaines entreprises chargées de la
gestion de services d’intérñt économique général [notifiée sous
le numéro C(2005) 2673], JO L 312 du 29.11.2005, p. 67-73,
Directive 2006/111/CE de la Commission du 16 novembre 2006
relative à la transparence des relations financiãres entre les
États membres et les entreprises publiques ainsi qu’à la
transparence financiãre dans certaines entreprises (version
codifiée) (Texte présentant de l’intérñt pour l’EEE),
JO L 318 du 17. 11. 2006, p. 17-25.
First Council Directive ( 66/227/EEC ) of 11 April 1967 on the
harmonization of legislation of Member States concerning turnover
taxes ( Official Journal, English Special Edition 1967, p. 14).
Sixth Council Directive 77/388/EEC of 17 May 1977 on the
harmonization of the laws of the Member States relating to turnover
taxes – Common system of value added tax: uniform basis of
assessment (Official Journal L 145, 13/06/1977 p. 0001 – 0040).
39
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 40
8/2009 JURISPRUDENCE
posled pfied tfiemi lety v podobû tzv. Rekodifikaãní smûrnice.12 Tento legislativní v˘voj, ani
pfiedcházející judikatura, nic nezmûnil na skuteãnosti, Ïe rozsah pojmu nebyl stanoven dostateãnû pfiesnû a jednotnû. Tento nutn˘ krok
k moÏnosti správného posouzení zde zkoumaného jevu tak byl uãinûn teprve v rámci rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vûci
TNT Post UK.
Skutkov˘ stav – Royal Mail a ti
druzí
Seznámíme-li se blíÏe se skutkov˘m stavem tohoto pfiípadu, lze konstatovat, Ïe ve Velké Británii je poskytování pfieváÏné vût‰iny vefiejn˘ch
po‰tovních sluÏeb svûfieno spoleãnosti Royal
Mail. Tato spoleãnost poskytuje své sluÏby pfiibliÏnû 27 milionÛm zákazníkÛ a sama zamûstnává kolem 185 000 zamûstnancÛ. Pro následn˘
v˘voj rozhodnutí Soudu je tfieba dále uvést, Ïe
spoleãnost Royal Mail je spravována na základû
vládního dekretu a Ïe 90 procent jejích ãinností
podléhá kontrole vefiejného sektoru. V‰echna
tato fakta ãiní Royal Mail jedineãn˘m subjektem
na britském po‰tovním trhu, jehoÏ status je odli‰n˘ od v‰ech ostatních poskytovatelÛ po‰tovních sluÏeb. Dá se tak shrnout, Ïe spoleãnost
Royal Mail je provozovatelem po‰tovních sluÏeb ve vefiejném zájmu na britsk˘ch ostrovech.
Titulní postava tohoto komentáfie, spoleãnost
TNT Post UK, je spoleãností podle anglického
práva, která taktéÏ poskytuje po‰tovní sluÏby.
TNT Post UK je jednou ze souãástí celosvûtovû
pÛsobící sítû spoleãnosti TNT a v Británii zamûstnává kolem 128 tisíc zamûstnancÛ. Její pole pÛsobení ov‰em není tak ‰iroké, jako je to, na
kterém vykonává svou ãinnost spoleãnost Royal Mail. Ve své podstatû poskytuje TNT Post UK
sluÏby na „v˘‰e postaveném“ trhu, kdyÏ na základû dohody s Royal Mail provádí sbûr, tfiídûní a dopravu po‰tovních zásilek do jednotliv˘ch
poboãek Royal Mail. Tato dohoda vychází ze
zákonem stanovené povinnosti Royal Mail
umoÏnit ostatním po‰tovním spoleãnostem pfiístup k její infrastruktufie. Dále je nutno zdÛraznit skuteãnost, Ïe TNT Post UK neposkytuje
Ïádné ze sv˘ch sluÏeb na spotfiebitelském trhu.
Z daÀového hlediska jsou dle úãinné anglické
legislativy sluÏby TNT Post UK podfiízeny daÀové sazbû DPH ve v˘‰i 17,5 %, zatímco sluÏby
poskytované národním operátorem Royal Mail
jsou od této danû osvobozeny. TNT Post UK,
která poskytuje vût‰inu sv˘ch sluÏeb v bankovním sektoru, a aspiruje tak na sníÏení daÀového
bfiemene v sektoru, kterému není umoÏnûna
plná návratnost danû z pfiidané hodnoty, poukázala pfied národním soudem na tento pro ni
40
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
nepochopiteln˘ rozdíl, neboÈ se domnívala, Ïe
také poskytuje po‰tovní sluÏby ve vefiejném zájmu tak, jak jsou uvedeny jako exoneraãní dÛvod ve smûrnicích o DPH. Národní soud
reagoval tak, Ïe poloÏil Evropskému soudnímu
dvoru následující pfiedbûÏné otázky.
Ve své první otázce se anglick˘ národní soud
dotazuje na správn˘ v˘klad v˘‰e uvedené v˘jimky z aplikace DPH, tj. zdanûní vefiejn˘ch
po‰tovních sluÏeb, tak, jak je tato v˘jimka obsaÏena v ãlánku 13 A, odstavci prvním, písmeni a)
·esté smûrnice o DPH, a dnes novû v ãlánku 132
Rekodifikaãní smûrnice. V této souvislosti by
národní soud také rád obdrÏel odpovûì na
otázku, jaká je souvislost smûrnic o DPH
a smûrnice 97/67, která liberalizuje komunitární
po‰tovní sektor,13 a dále na otázku, zda se v˘‰e
uvedená v˘jimka vztahuje pouze na vefiejného
po‰tovního operátora jako Royal Mail anebo
i na soukromé osoby jako TNT Post UK. Druhá
otázka národního soudu mífií na skuteãnost, zda
má b˘t písmeno a) prvního odstavce ãlánku 13
A ·esté smûrnice o DPH vykládáno jako právo
nebo povinnost ãlenského státu pfiíslu‰né vynûtí udûlit. Ve své tfietí otázce se pak tento soud táÏe na rozsah pojmu vefiejné po‰tovní sluÏby.
V souvislosti s poloÏen˘mi pfiedbûÏn˘mi
otázkami je nejprve nutné se blíÏe podívat na
právní úpravu v˘‰e uvedeného vynûtí z aplikovatelnosti danû z pfiidané hodnoty na vefiejné
po‰tovní sluÏby. Pfiíslu‰n˘ ãlánek ·esté smûrnice o DPH v tomto ohledu stanoví, Ïe ãlenské
státy nebudou uplatÀovat DPH na sluÏby a dodej zboÏí související s poskytováním vefiejn˘ch
po‰tovních sluÏeb, s v˘jimkou pfiepravy osob
a telekomunikací, a to za jimi stanoven˘ch podmínek a s ohledem na jejich právo pfiedcházet
a trestat pfiípadné daÀové úniky a daÀové podvody. Tento ãlánek ·esté smûrnice byl doslova
pfievzat do Rekodifikaãní smûrnice, jmenovitû
do jejího ãlánku 132.
Kromû tohoto obecného ustanovení, které se
t˘ká daÀov˘ch aspektÛ po‰tovních sluÏeb, je
tfieba pfiipomenout existenci smûrnice 97/67,
která stanovuje podmínky pro liberalizaci poskytování po‰tovních sluÏeb v komunitárním
prostoru. Tato smûrnice sice umoÏÀuje poskytovateli vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb vyjednávat
s jednotliv˘mi zákazníky zvlá‰tní podmínky jejich
poskytování.14 Av‰ak jak uvidíme dále, takovou
12
13
14
Directive 2006/112/CE du Conseil du 28 novembre 2006 relative
au systãme commun de taxe sur la valeur ajoutée, JO L 347 du
11. 12. 2006, p. 1-118.
Directive 97/67/CE du Parlement Européen et du Conseil du 15
décembre 1997 concernant des rãgles communes pour le
développement du marché intérieur des services postaux de la
Communauté et l’amélioration de la qualité du service, JO L 15
du 21.1.1998, p. 14-25.
Smûrnice 97/67, op. cit., uvozovací ustanovení ã. 15.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 41
JURISPRUDENCE 8/2009
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
sluÏbu je pak jiÏ jen stûÏí moÏno povaÏovat za
obecnou a daÀová v˘jimka se na ni nevztahuje.
Smûrnice pak ve svém tfietím ãlánku vymezuje
kritéria vefiejné po‰tovní sluÏby. Za takovou
sluÏbu lze povaÏovat jen tu, která je poskytována permanentnû na jakémkoli místû daného teritoria v‰em potenciálním spotfiebitelÛm za
cenu, která jim je obecnû dostupná, tedy bez
ohledu na zisk. Smûrnice dále obecnû vymezuje
praktické pfiíklady tûchto sluÏeb, jako zejména
sbûr a distribuce dopisÛ do dvou kil hmotnosti
ãi balíkÛ do deseti kil a dále doporuãen˘ch zásilek a zásilek vy‰‰í hodnoty.15 Ve velmi dÛleÏitém ãlánku 7 pak smûrnice 97/67 stanoví, Ïe
vefiejné po‰tovní sluÏby mohou b˘t za urãit˘ch
podmínek svûfieny jedinému národnímu operátorovi. Toto podmínûní spoãívá v tom, Ïe od
prvního ledna 2006 je moÏné svûfiit monopolní
po‰tovní sluÏby pro zásilky do padesáti gramÛ
hmotnosti s tím, Ïe v˘‰e tarifu za jejich pfiepravu nesmí pfiekroãit dva a pÛl násobek ceny za
nejrychleji doruãované obyãejné zásilky.16
Z v˘‰e probírané legislativy je patrná jednak
skuteãnost, Ïe k liberalizaci po‰tovních sluÏeb
v Evropském spoleãenství dochází jen velmi postupnû, jednak to, Ïe smûrnice 97/67 vymezuje
podmínky, za kter˘ch je po‰tovního operátora
moÏno povaÏovat za poskytovatele vefiejné
sluÏby. V souvislosti s prvním konstatováním jistû není nutné pfiipomínat, Ïe po‰tovní sluÏby
lze povaÏovat za jeden z tzv. pfiirozen˘ch monopolÛ, alespoÀ v rozsahu dopravy obyãejn˘ch
zásilek a balíkÛ. Na druhou stranu nelze zapomínat, Ïe i takovéto sluÏby je nutno povaÏovat
za sluÏby ve smyslu komunitárního práva a Ïe
se na nû na základû judikatury vycházející z rozhodnutí jako napfi. Corbeau,17 Deutsche Post18 ãi
Bronner19 vztahují (do urãité míry) i pravidla
komunitárního práva hospodáfiské soutûÏe.
Z hlediska dále probíraného tématu je ov‰em
zajímavûj‰í druh˘ uveden˘ aspekt. Evropsk˘
soudní dvÛr se totiÏ ve své odpovûdi na poloÏené pfiedbûÏné otázky ve vûci TNT Post UK
musel vyrovnat i s tím, zda je moÏné ãi dokonce nutné aplikovat definici stanovenou jednou
smûrnicí na v˘klad smûrnice jiné. Na jednu stranu je samozfiejmé, Ïe imperativ jednotného v˘kladu velí, Ïe by tomu tak b˘t mûlo, na druhou
stranu je v‰ak nutno mít na pamûti, Ïe nûkteré
definice mohou b˘t velmi úzce svázány s kontextem právního pfiedpisu, jehoÏ jsou souãástí,
a nemusí b˘t vÏdy lehké implantovat je bez dal‰ího jinému právnímu pfiedpisu.
Stanovisko Evropského
soudního dvora – TNT Post UK
v˘jimka nepfiíslu‰í
Ve své odpovûdi na poloÏené pfiedbûÏné otázky
Evropsk˘ soudní dvÛr nejprve pfiistupuje k v˘kladu vlastního ustanovení ãlánku 13 A prvního
odstavce písmene a) ·esté smûrnice o DPH, kter˘ stanovuje, jak jiÏ víme, vynûtí z aplikace této
danû pro vefiejné po‰tovní sluÏby a sluÏby s nimi související. Dle názoru Soudu se tato v˘jimka vztahuje na organismy vykonávající „vefiejné
po‰tovní sluÏby“.20 Proto je tak nezbytné pfiistoupit k v˘kladu naposled uvedeného pojmu
jako takového a na základû tohoto v˘kladu urãit ty operátory, ktefií mohou pfiedmûtnou v˘jimku nárokovat. Toto konstatování Soudu
vychází z jeho pfiedcházející judikatury21 a dle
rozhodnutí ve zde komentovaném pfiípadû nemá na jeho platnost vÛbec Ïádn˘ vliv následnû
provádûná liberalizace poskytování po‰tovních
sluÏeb. Tím spí‰, Ïe ustanovení ãlánku 13 A, které se t˘ká vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb, bylo doslova pfievzato ãlánkem 132 Rekodifikaãní
smûrnice z roku 2006.
Soud tak odmítá argument TNT Post UK
a nûkolika intervenujících vlád ãlensk˘ch státÛ
v tom smyslu, Ïe za vyÀaté z aplikace DPH by
mûly b˘t povaÏovány v‰echny po‰tovní sluÏby
vymezené smûrnicí 97/67, bez ohledu na vlastnosti osoby, popfi. osob, které je provozují. Jin˘mi slovy skuteãnost, Ïe ãlánek 13 A stanovuje
v˘jimky z obecného pravidla pro aplikaci danû
z pfiidané hodnoty, tedy z maximy, Ïe tato daÀ
se uplatÀuje na ve‰keré poskytované dodávky
sluÏeb plátci DPH, znamená, Ïe tento ãlánek
musí b˘t vykládán pfiísnû, av‰ak ne tak, aby byl
úplnû zbaven svého inherentního obsahu.22
Obecnû lze totiÏ fiíci, Ïe ãlánek 13 A stanovuje
v˘jimky z aplikace danû z pfiidané hodnoty na
dodávky sluÏeb (popfi. zboÏí) ve vefiejném zájmu. Za takov˘ vefiejn˘ zájem je v souvislosti
s po‰tovními sluÏbami moÏno povaÏovat dodávky zásilek ve‰kerému obyvatelstvu daného
území za finanãních podmínek, které jsou kaÏdému dostupné. SluÏba vefiejnosti tak spoãívá
právû v tom, Ïe pfiíslu‰n˘ operátor nemusí a zároveÀ nesmí nutnû hledût na zisk, kter˘ mu takováto aktivita pfiiná‰í. Pokud by tak totiÏ ãinil,
nedalo by se vylouãit, Ïe by podobné ekonomicky ne vÏdy v˘hodné sluÏby pfiestal posky15
16
17
18
19
20
21
22
Smûrnice 97/67, op. cit., ãl. 3
Smûrnice 97/67, op. cit., ãl. 3
Corbeau, op. cit.
C-367/04 P, Deutsche Post, ECR (2006) I-00026.
C-7/97, Bronner, ECR (1998) I-07791.
107/84, Commission/Allemagne, ECR (1985) 2655, § 11.
107/84, Commission/Allemagne, ECR (1985) 2655, § 11.
C-445/05, Haderer, ECR (2007) I-4841, § 18.
41
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 42
8/2009 JURISPRUDENCE
tovat, pfiiãemÏ by nebylo jisté, zda by tyto nutné sluÏby byl namísto nûj ochoten poskytovat
nûkdo jin˘. Proto je nutné stanovit operátorÛm
poskytujícím sluÏby ve vefiejném zájmu zvlá‰tní podmínky pro jejich provozování, které zajistí, Ïe tato ãinnost, která se mÛÏe a vût‰inou se
i projevuje negativní obchodní bilancí, bude
kompenzována jin˘mi v˘hodami, vãetnû daÀov˘ch. Av‰ak z pohledu pfiedcházející judikatury
Soudu, zejména jiÏ zmínûn˘ch rozhodnutí Altmark Trans23 a Corbeau,24 je tfieba z pohledu státu bedlivû sledovat, zda tyto kompenzaãní
v˘hody nejsou disproporãní a nevytlaãují ostatní (ekonomicky konkurenceschopné) operátory
z pfiíslu‰ného trhu. Nedá se tak nezmínit i dal‰í
faktor, kter˘ z uvedené judikatury vypl˘vá, a to
je nutnost správnû stanovit hranici mezi sluÏbami, které je je‰tû moÏno povaÏovat za sluÏby ve
vefiejném zájmu a sluÏbami, které lze povaÏovat
za nadstandardní, a dále se zamyslet nad otázkou vzájemného vztahu tûchto dvou skupin
sluÏeb, zejména v pfiípadû, kdy „vefiejn˘“ operátor pÛsobí v rámci obou skupin.
Z rozhodnutí Soudu ve vûci TNT Post UK vychází, Ïe pro urãení toho, co je tfieba povaÏovat
za vefiejné po‰tovní sluÏby, musí nutnû dojít
k prÛniku mezi ustanoveními ·esté smûrnice
o DPH (popfi. Rekodifikaãní smûrnice) a v˘‰e
komentované smûrnice 97/67, která se t˘ká poskytování po‰tovních sluÏeb, neboÈ dle konstatování Soudu mají obû tyto smûrnice spoleãn˘
cíl, a tím je mimo jiné zajistit poskytování po‰tovních sluÏeb v rámci území Spoleãenství. Tyto
sluÏby v pfiípadû, Ïe splÀují podmínku univerzality spoãívající v tom, Ïe jsou poskytovány na
celém tomto území v‰em uÏivatelÛm za dostupné tarifní ceny, musejí b˘t vyÀaty z uplatnûní daní (a jin˘ch pfiekáÏek), které by mohly
jejich univerzální charakter naru‰it. Aãkoli je
z hlediska legislativní techniky pfiijetí obou
smûrnic patrné, Ïe vycházejí z odli‰ného právního základu, je z pozice ESD moÏné vyuÏít
smûrnici 97/67 jako interpretaãní nástroj pro
správní v˘klad pfiíslu‰ného ustanovení smûrnice o DPH.
Z toho vypl˘vá, Ïe za provozovatele univerzální po‰tovní sluÏby ve vefiejném zájmu je nutno povaÏovat kaÏdou osobu, aÈ uÏ vefiejnonebo soukromoprávní, která tyto sluÏby poskytuje na zde vyloÏené univerzální bázi bez ohledu na zisk z této ãinnosti. Tato odpovûì Soudu
není rozporná se zásadou fiskální neutrality
aplikace danû z pfiidané hodnoty. Pfii jejím
uplatnûní totiÏ není moÏné odhlédnout od celkového ekonomického kontextu poskytování
dan˘ch sluÏeb25 a nelze tak tvrdit pouze na základû jiného (zákonného) postavení ãlensk˘m
státem povûfieného provozovatele po‰tovních
42
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
sluÏeb a ostatních (nepovûfien˘ch) operátorÛ, Ïe
dochází k poru‰ení této zásady. Toto tvrzení vychází z v˘‰e uvedené diskuse zdÛrazÀující skuteãnost, Ïe provozovatelé univerzálních sluÏeb
jsou témûfi vÏdy vystaveni jin˘m rizikÛm a jsou
jim uloÏeny jiné povinnosti neÏ ostatním operátorÛm, ktefií tak mají daleko vût‰í volnost naplánovat si svou ãinnost tak, aby byla zisková.
V námi diskutovaném pfiípadû je tak moÏné shrnout, Ïe postavení spoleãnosti Royal Mail je
znaãnû odli‰né od postavení spoleãnosti TNT
Post UK, a Ïe za poskytovatele univerzální sluÏby, kterému pfiíslu‰í daÀová v˘jimka, je tak moÏné povaÏovat pouze první uveden˘ subjekt.
Evropsk˘ soudní dvÛr tak dal za pravdu tomu v˘kladu, kter˘ jednak prolíná obû aplikovatelné smûrnice a kter˘ zároveÀ omezuje poãet
plátcÛ DPH, ktefií jsou oprávnûni domáhat se
daÀov˘ch úlev jako poskytovatelé univerzálních sluÏeb, na nutné minimum. Tento v˘klad je
jak souladn˘ se zásadou fiskální neutrality jako
provedení zásady rovného zacházení na poli
komunitární aplikace danû z pfiidané hodnoty,
tak s cílem smûrnice 97/67, kter˘m je postupná
liberalizace valné vût‰iny po‰tovních sluÏeb.
V souvislosti s prvním závûrem je tfieba si uvûdomit, Ïe nelze aplikovat stejná (fiskální) pravidla na rÛznû postavené subjekty, s druh˘m pak,
Ïe státní po‰tovní monopoly ãi jiné licencované
subjekty by nemûly svou existencí bránit dal‰ímu rozvoji volného pohybu sluÏeb v ES, vãetnû
sluÏeb, které bylo pÛvodnû moÏno povaÏovat
za sluÏby ve vefiejném zájmu par excellence.
Ve své druhé a tfietí otázce se národní soud
Evropského soudního dvora dotazuje na to, jak
má b˘t vykládán rozsah daÀové exonerace stanovené v souvislosti s poskytováním vefiejn˘ch
po‰tovních sluÏeb. Dle názoru Royal Mail, ale
i nûkter˘ch intervenujících vlád ãlensk˘ch státÛ,
je tfieba písmeno a) prvního odstavce ãlánku 13
A ·esté smûrnice o DPH vykládat tak, Ïe se
vztahuje na v‰echny po‰tovní sluÏby, které provozovatel v postavení Royal Mail, tj. jako zákonem povûfien˘ provozovatel univerzálních
po‰tovních sluÏeb, poskytuje sv˘m klientÛm.
Soud v reakci na toto tvrzení nejprve pfiipomíná
v˘‰e diskutované znûní tohoto ustanovení ·esté
smûrnice a zdÛrazÀuje, Ïe ono samo staví mimo
daÀové vynûtí sluÏby související s poskytováním po‰tovních sluÏeb spoãívající v pfiepravû
osob a telekomunikaci. To ov‰em dle názoru
Soudu neznamená, Ïe by v‰echny ostatní sluÏ-
23
24
25
Altmark Trans, op. cit.
Corbeau, op. cit.
C-363/05, P. Morgan Fleming Claverhouse Investment Trust et
The Association of Investment Trust Companies, ECR (2007)
I-5517, § 46.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 43
JURISPRUDENCE 8/2009
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
by související s poskytováním univerzálních
po‰tovních sluÏeb mûly b˘t automaticky vyÀaty z podfiízenosti dani z pfiidané hodnoty bez
ohledu na jejich povahu jen z toho titulu, Ïe jsou
poskytovány operátorem univerzální po‰tovní
sluÏby.26
V tomto okamÏiku svého rozhodnutí stojí
ESD opût pfied nutnou volbou mezi dvûma zásadami komunitárního práva. První z nich je
Soudem tolikrát potvrzená, v podstatû jiÏ psaná
zásada jednotného v˘kladu komunitárního práva, která velí, Ïe pojmy a jednotlivé faktické
a právní jevy, které se v rámci tohoto právního
oboru vyskytují, je nutno vykládat jednotnû bez
ohledu na to, které specifické právní oblasti se
dot˘kají. Proti této první zásadû stojí zásada
druhá, která je pfiedstavována nepsan˘m pravidlem, Ïe komunitární daÀové právo mÛÏe b˘t
povaÏováno za velice specifickou oblast s vlastními pravidly, která se mohou v˘raznû li‰it od
úpravy jin˘ch, aã souvisejících, právních oblastí. Jin˘mi slovy spor, kter˘ musel ESD vyfie‰it,
jak jiÏ bylo naznaãeno v˘‰e, je moÏné vnímat
v rovinû vztahu mezi obecn˘mi zásadami komunitárního práva a (nepsan˘mi inherentními)
zásadami, kter˘mi se fiídí jeho zvlá‰tní odvûtví.
Mohlo by se zdát, Ïe logick˘ v˘sledek tohoto
„mûfiení sil“ by mûl hovofiit pro zásady pÛsobící v rámci specifické oblasti právní úpravy. Av‰ak v rámci komunitárního práva není moÏné
pfiistoupit k podobnému v˘kladu takto automaticky bez ohledu na kontext právní úpravy.
Imperativ jednotného v˘kladu mÛÏe b˘t totiÏ
povaÏován za natolik klíãov˘, Ïe mu v konkrétních pfiípadech musí ustoupit i nepsaná pravidla zvlá‰tních právních odvûtví. V na‰em
pfiípadû tak bylo nutno zváÏit, zda by odli‰ná
daÀová pravidla nebyla rozporná s dfiívûj‰í judikaturou Soudu t˘kající se poskytování univerzálních sluÏeb. Je totiÏ logické, Ïe pokud by
na jednu stranu Soud pfiiznával, za jím stanoven˘ch pfiísn˘ch podmínek, urãitá zv˘hodnûní
poskytovatelÛm tûchto sluÏeb, a na druhou
stranu by uznal za souladnou takovou daÀovou
právní úpravu, která by jim ony v˘hody kompenzující bfiemeno vefiejné sluÏby vzala, ztratila
by první uvedená pravidla svÛj smysl. Av‰ak
tento axiom platí i opaãn˘m smûrem, neboÈ ESD
by nemohl povolit pfiíli‰ ‰irok˘ v˘klad daÀov˘ch úlev v souvislosti s poskytováním vefiejn˘ch (po‰tovních) sluÏeb. To by totiÏ mohlo
znamenat, Ïe v˘hody poskytované jejich provozovatelÛm, jejichÏ v˘‰e by se mûla omezit na
pouhou kompenzaci nákladÛ vznikl˘ch v souvislosti s (ãasto nerentabilními) povinnostmi
poskytovat sluÏby v‰em, by se staly buì nepfiímou státní podporou, nebo by mohly vést
i k poru‰ení komunitárních pravidel o hospo-
dáfiské soutûÏi, zejména s odkazem na rozhodnutí ESD ve vûci Ladbrokes.27
Pokud se po této spí‰e teoretické odboãce vrátíme k v˘voji vlastního v˘kladu ESD v rozhodnutí TNT Post UK, mÛÏeme konstatovat, Ïe
Soud se rozhodl striktnû dodrÏet transverzální
zásadu jednotného v˘kladu, kdyÏ nejprve pfiipomnûl, Ïe jakákoli v˘jimka z aplikace danû
z pfiidané hodnoty musí b˘t vykládána pfiísnû,
av‰ak zároveÀ tak, aby nebyl naru‰en její smysl
a aplikovatelnost. Dle rozhodnutí Soudu je nutné za sluÏby vyÀaté z aplikace DPH na základû
zde diskutovaného ustanovení ãlánku 13
A ·esté smûrnice povaÏovat ty sluÏby související s univerzálními po‰tovními sluÏbami, které
jejich provozovatel poskytuje právû (a pouze)
jako obecné po‰tovní sluÏby tak, jak byl tento
pojem vyloÏen v odpovûdi na první pfiedbûÏnou
otázku. Tento v˘klad je dle Soudu souladn˘ se
zásadou fiskální neutrality, neboÈ dostateãnû
zohledÀuje rozdílné postavení národních operátorÛ, jako je Royal Mail, jimÏ jsou uloÏeny povinnosti ve vefiejném zájmu bez ohledu na jejich
ekonomickou rentabilitu, a ostatních provozovatelÛ po‰tovních sluÏeb, jako je TNT Post UK,
ktefií se mohou rozhodovat, zda budou pfiípadnû ekonomicky nev˘hodné sluÏby poskytovat.
V analogii s rozhodnutím v pfiípadû Corbeau,
jeÏ se zab˘vá aplikovatelností pravidel hospodáfiské soutûÏe na poskytování vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb, je tfieba pro dosaÏení imperativu
vefiejného zájmu, kter˘ tvofií my‰lenkov˘ základ v˘jimek stanoven˘ch ãlánkem 13 A) ·esté
smûrnice, nutné rozli‰ovat mezi sluÏbami, které
jsou neoddûlitelnû spjaty s poskytováním vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb a které tak jsou vyÀaty
z aplikace DPH, a specifick˘mi sluÏbami, které
lze povaÏovat za oddûlitelné. Druhou skupinu
sluÏeb tvofií ty, jejichÏ podmínky poskytování
jsou uzpÛsobeny pro jejich jednotlivé pfiíjemce,
a které tak ztratily punc univerzální sluÏby ve
vefiejném zájmu. Tento v˘klad odpovídá i ustanovení v˘‰e diskutované smûrnice 97/67, která
nepovaÏuje za univerzální po‰tovní sluÏby ty,
jejichÏ obsah je individuálnû domlouván s jednotliv˘mi spotfiebiteli.
Závûr
Odpovûdi na pfiedbûÏné otázky poloÏené Evropskému soudnímu dvoru ve vûci TNT Post
UK lze povaÏovat za první ucelen˘ v˘klad pojmu
sluÏeb ve vefiejném zájmu v oblasti harmonizace práva nepfiím˘ch daní, zde danû z pfiidané
26
27
Corbeau, op. cit., § 19.
Spojené pfiípady C-359/95 P et C-379/95 P, Ladbroke Racing,
ECR (1997) I-06265.
43
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 44
8/2009 JURISPRUDENCE
hodnoty. Úsilí Soudu najít hranici mezi zdaÀováním sluÏeb ve vefiejném zájmu a zdanûním
individuálních sluÏeb je tfieba pfiivítat jako krok
správn˘m smûrem, kter˘ pomÛÏe národním finanãním a jin˘m daÀov˘m úfiadÛm pfii stanovování daÀov˘ch základÛ pro aplikaci DPH.
DÛleÏitost rozhodnutí ve zde diskutovaném
pfiípadû navíc spoãívá v tom, Ïe jeho prostfiednictvím dochází k prolnutí mezi liberalizaãními
pfiedpisy na poli poskytování po‰tovních sluÏeb
a pravidly pro jejich zdanûní. Mimo to Soud
dává rozhodnutím TNT Post UK jednoznaãnû
najevo, Ïe je nutno mít pfii uplatnûní harmonizovan˘ch pravidel pro nepfiímé danû na pamûti skuteãnost, Ïe poru‰ení zásady fiskální
neutrality by mohlo vést k oznaãení nepfiimûfien˘ch daÀov˘ch úlev za vefiejnou podporu, kte-
44
KOMENTÁ¤E JUDIKATURY
rá by tak byla nesouladná s komunitárním právem. TNT Post UK tak mÛÏe b˘t povaÏován za
dal‰í krok k upfiesnûní v poslední dobû tolik akcentovaného pojmu ekonomick˘ch sluÏeb ve
vefiejném zájmu. Na druhou stranu je ov‰em
tfieba zmínit, Ïe hranice mezi sluÏbami, které
mohou b˘t povaÏovány za univerzální, a sluÏbami individuálními je stále pomûrnû neostrá
a dává moÏnost k jejich vzájemnému prorÛstání
a má vliv na sloÏitost posouzení v˘jimek z aplikovatelnosti komunitárního práva, a to jak soutûÏního, tak daÀového. Kontury této hranice by
tak mûly b˘t upfiesnûny v dal‰ích rozhodnutích
Evropského soudního dvora.
Martin Lyãka
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
4.12.2009
10:54
Stránka 45
MONITORING
MONITORING
OBDOBÍ: SRPEN
JUDIKATURY Z
âESKÉ
REPUBLIKY
2009 – ¤ÍJEN 2009
Nejvy‰‰í soud
Stanovisko obãanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvy‰‰ího
soudu sp. zn. Cpjn 6/2009
Datum rozhodnutí: 14. fiíjna 2009
Závûr: Skuteãnost, Ïe v˘kon vlastnického práva
realizovan˘ Ïalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti slouÏící k bydlení) je uplatÀován v rozporu s dobr˘mi mravy, se podle okolností daného pfiípadu
projeví buì urãením del‰í neÏ zákonné lhÛty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. fi.), vázáním vyklizení na poskytnutí pfiístfie‰í ãi jiného druhu bytové náhrady,
nebo i zamítnutím Ïaloby (pro tentokrát). Pfii zvaÏování, která z uveden˘ch moÏností bude uÏita, je tfieba brát do úvahy i situaci Ïalobce a újmu, která mu
v dÛsledku zvoleného fie‰ení nastane.
Obsah: Judikatura Nejvy‰‰ího soudu k aplikaci § 3 odst. 1 obãanského zákoníku ve vûcech
vyklizení bytu nefie‰ila zcela jednotnû otázku,
zda Ïalobu na vyklizení bytu (nemovitosti uÏívané k bydlení) lze pro rozpor s dobr˘mi mravy zamítnout, anebo zda lze v takovém pfiípadû
jen vázat vyklizení na zaji‰tûní bytové náhrady.
V soudní praxi je dlouhodobû uznáván názor,
Ïe prostfiednictvím § 3 odst. 1 obãanského zákoníku nelze zaloÏit (konstituovat) práva a povinnosti; s odkazem na toto ustanovení lze jen
odmítnout ochranu (zdánlivému) v˘konu práva, jenÏ je v rozporu s dobr˘mi mravy. V devadesát˘ch letech 20. století vydal Nejvy‰‰í soud
fiadu rozhodnutí, v nichÏ zaujal názor, Ïe vyklizení bytu uÏívaného bez právního dÛvodu nelze vázat na zaji‰tûní bytové náhrady a Ïe pfii
naplnûní pfiedpokladÛ uveden˘ch v § 3 odst. 1
obãanského zákoníku by soud mohl Ïalobu na
vyklizení pouze zamítnout. Posléze byla soudní
praxe usmûrnûna rozsudkem Nejvy‰‰ího soudu, v nûmÏ byl vysloven právní názor, Ïe moÏnost vázat v tûchto pfiípadech vyklizení na
zaji‰tûní bytové náhrady nemusí b˘t zaloÏena
pouze v˘slovnou právní úpravou nebo analogickou aplikací ustanovení obãanského zákoníku, n˘brÏ se mÛÏe v˘jimeãnû, z dÛvodÛ
zvlá‰tního zfietele hodn˘ch, opírat i o § 3 odst. 1
obãanského zákoníku. V tomto pfiípadû nejde
o zaloÏení nového práva pro Ïalovaného, n˘brÏ
o omezení existujícího práva Ïalobce, totiÏ práva na bezpodmíneãné vyklizení Ïalovaného ve
lhÛtû plynoucí jiÏ od právní moci rozhodnutí.
V dal‰ím svém rozsudku ze dne 29. 8. 2001, sp.
zn. 20 Cdo 1203/99, Nejvy‰‰í soud dovodil, Ïe
nesvûdãil-li Ïalovanému od poãátku platn˘ titul
k uÏívání vyklizovan˘ch místností, nelze ani
prostfiednictvím § 3 odst. 1 obãanského zákoníku zabránit poÏadavku na jejich vyklizení a Ïalobu zamítnout. Senát 26 Cdo Nejvy‰‰ího soudu
v fiadû rozhodnutí (napfi. rozhodnutí ze dne 3. 2.
2004, sp. zn. 26 Cdo 2319/2003) vyslovil názor,
Ïe uveden˘ právní závûr (z nûhoÏ vypl˘vá nemoÏnost zamítnout takovou Ïalobu pro rozpor
s dobr˘mi mravy) lze aplikovat rovnûÏ na právní vztahy, t˘kající se uÏívání bytu bez právního
dÛvodu. Uplatnûní § 3 odst. 1 obãanského zákoníku se v uveden˘ch pfiípadech omezilo na
úvahu, zda vyklizení lze v˘jimeãnû podmínit
zaji‰tûním bytové náhrady. Senát 22 Cdo Nejvy‰‰ího soudu, specializující se na vûcná práva,
v‰ak dfiíve zaujal názor: „Zamítnutí vlastnické Ïaloby pro rozpor v˘konu vlastnického práva s dobr˘mi
mravy pfiipadá v˘jimeãnû do úvahy, pokud v˘kon
práva na ochranu vlastnictví váÏnû po‰kodí uÏivatele vûci, aniÏ by vlastníkovi pfiinesl odpovídající prospûch, a vyhovûní Ïalobû by se dot˘kalo zvlá‰È
v˘znamného zájmu Ïalovaného (zpravidla jde o zaji‰tûní bydlení).“ Otázku, zda povinnost k vyklizení
bytu uÏívaného bez právního dÛvodu mÛÏe b˘t
podmínûna zaji‰tûním bytové náhrady s poukazem na § 3 odst. 1 obãanského zákoníku, lze
pokládat za kladnû vyfie‰enou judikaturou uvefiejnûnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Je tedy tfieba zab˘vat se tím, zda Ïalobu na
vyklizení bytu lze pro rozpor s dobr˘mi mravy
zamítnout. Nejvy‰‰í soud konstatuje, Ïe tomu tak
je. V˘kon práv a povinností vypl˘vajících z obãanskoprávních vztahÛ nesmí bez právního dÛvodu zasahovat do práv a oprávnûn˘ch zájmÛ
jin˘ch a nesmí b˘t v rozporu s dobr˘mi mravy
(§ 3 odst. 1 obãanského zákoníku). V˘konu práva,
kter˘ je v rozporu s dobr˘mi mravy, odepfie soud
(zcela ãi zãásti) ochranu. Toto obecné pravidlo se
vztahuje na v˘kon ve‰ker˘ch „soukrom˘ch“
práv a není tu jedin˘ zákonn˘ dÛvod pro to, aby
z nûj byl vyãlenûn urãit˘ druh vlastnick˘ch Ïalob.
Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího
soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 3 Cdon 131/96,
45
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 46
8/2009 JURISPRUDENCE
rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 17. 7. 1997,
sp. zn. 2 Cdon 568/97, rozsudek Nejvy‰‰ího
soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96,
rozsudek velkého senátu obãanskoprávního kolegia Nejvy‰‰ího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp.
zn. 31 Cdo 1096/2000, nález Ústavního soudu sp.
zn. II. ÚS 190/94, sp. zn. I. ÚS 528/99 a II. ÚS 389/01
Relevantní ustanovení: § 3 odst. 1 a § 126 obãanského zákoníku
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 29
Cdo 2467/2007
Datum rozhodnutí: 27. srpna 2009
Závûr: Ujednání zakazující jedné ãi obûma smluvním stranám (obecnû) odstoupit od smlouvy je ustanovením § 574 odst. 2 obãanského zákoníku
zapovûzenou dohodou, kterou se strany smlouvy
vzdávají práv, jeÏ mohou v budoucnosti teprve
vzniknout. V rozsahu ujednání, podle nûhoÏ smluvní strany nejsou oprávnûny posuzovanou smlouvu
„zru‰it“, tedy není moÏné vykládat smlouvu tak, Ïe
zakazuje smluvním stranám od smlouvy odstoupit
v pfiípadech, v nichÏ to dovoluje zákon (§ 48 odst. 1
obãanského zákoníku), neboÈ taková interpretace by
vedla k nevyhnutelnému závûru o (ãásteãné) neplatnosti takové smlouvy.
Obsah: Soud prvního stupnû ponechal v platnosti smûneãn˘ platební rozkaz, kter˘ vydal na
základû zji‰tûní, Ïe Ïalovan˘ vystavil vlastní
smûnku, která mûla zaji‰Èovat úhradu smluvní
pokuty, jeÏ byla sjednána pro pfiípad „neplnûní
nûkteré podmínky“ smlouvy o ãlenství ve sdruÏení. Îalovan˘ neuhradil první platbu dle
smlouvy o ãlenství a dopisem ze dne 5. listopadu 2001 doruãen˘m Ïalobkyni téhoÏ dne od
smlouvy o ãlenství odstoupil z dÛvodu, Ïe „byla uzavfiena mimo prostory obvyklé k podnikání a nebyl upozornûn na právo odstoupit od
smlouvy“. Odvolací soud rozhodnutí soudu
prvního stupnû potvrdil s argumentem, podle
nûhoÏ smlouva o ãlenství byla platnou nepojmenovanou smlouvou podle ustanovení § 51
obãanského zákoníku, a proto se Ïalovanému
správnost smûneãného platebního rozkazu zpochybnit nepodafiilo. Îalovan˘ neprokázal, Ïe by
smlouvu o ãlenství (a smûnku) podepsal v omylu a za nápadnû nev˘hodn˘ch podmínek. Smlouva o ãlenství byla uzavfiena na dobu urãitou
a Ïalovan˘ podle ní nabyl ãlenství do roku 2016
a zavázal se zaplatit „propagaãní cenu a administrativní poplatky“ s tím, Ïe první platba ve
v˘‰i 2.254 USD byla splatná 31. fiíjna 2001. Pro
pfiípad neplnûní nûkteré z podmínek smlouvy
o ãlenství byla sjednána smluvní pokuta, jejíÏ
úhrada byla „kryta“ spornou smûnkou. „Jak
správnû uzavfiel soud prvního stupnû, nebylo moÏno
46
MONITORING
smlouvu na dobu urãitou vypovûdût ani od ní odstoupit, samozfiejmû s v˘jimkou pfiípadu, kdy tak stanoví zákon, popfi. bylo-li by tak dohodnuto úãastníky.
V daném pfiípadû bylo v‰ak stranami dohodnuto, Ïe
smlouvu nelze zru‰it a Ïalovan˘ tedy nemohl od
smlouvy odstoupit“. Ve svém dovolání Ïalovan˘
formuloval nûkolik dÛvodÛ nezákonnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Mimo jiné uvedl, Ïe
smlouva o ãlenství byla smlouvou o tzv. timesharingu. ByÈ tento smluvní typ upravila aÏ novela obãanského zákoníku od 1. 7. 2002, nebylo
moÏno pfiehlédnout, Ïe „jiÏ v pfiedmûtné dobû bylo souãástí ãeského právního fiádu nepfiímo i právo
Evropské unie, které garantovalo spotfiebiteli právo
bez jak˘chkoliv následkÛ odstoupit v pfiimûfiené lhÛtû od pfiedmûtn˘ch spotfiebitelsk˘ch smluv“. V odvolacím fiízení soud zcela pominul, Ïe pfiíslu‰ná
smûrnice Rady EU ã. 87/578/EHS z 20. prosince 2005 byla souãástí na‰eho právního fiádu.
Nejvy‰‰í soud vûc posoudil podle obãanského
zákoníku ve znûní pfied novelou ã. 501/2001 Sb.
ZtotoÏnil se se závûrem odvolacího soudu, podle nûhoÏ „smlouva o ãlenství“ je tzv. nepojmenovanou smlouvou podle ustanovení § 51
obãanského zákoníku, i s tím, Ïe neodporuje obsahu ani úãelu obãanského zákoníku, pfiiãemÏ
neshledal ani Ïádn˘ z dÛvodÛ její neplatnosti jako celku ve smyslu ustanovení § 39 obãanského
zákoníku. Neshledal v‰ak správn˘m posouzení
dÛsledkÛ odstoupení od smlouvy a z dÛvodÛ
uveden˘ch ve shrnutí vrátil vûc k novému projednání odvolacímu soudu.
Relevantní ustanovení: § 48 a § 574 odst. 2
obãanského zákoníku
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 25
Cdo 1438/2007
Datum rozhodnutí: 30. záfií 2009
Závûr: Právo âeské kanceláfie pojistitelÛ na náhradu toho, co plnila za ‰kÛdce podle § 24 odst. 7 zákona ã. 168/1999 Sb. ve znûní úãinném do 30. 4.
2004, má povahu originárního nároku, kter˘ vzniká
v˘platou plnûní z garanãního fondu. Právo Kanceláfie na tzv. postih není nárokem na náhradu ‰kody,
a proto vzniká okamÏikem, kdy bylo skuteãnû poskytnuto plnûní z garanãního fondu.
Obsah: Îalobkynû, âeská kanceláfi pojistitelÛ, podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona ã. 168/1999 Sb. poskytla plnûní z garanãního
fondu po‰kozen˘m vlastníkÛm vozidel, jimÏ
vznikla ‰koda pfii dopravní nehodû zpÛsobené
synem Ïalovan˘ch jako fiidiãem a provozovatelem nepoji‰tûného vozidla, kter˘ pfii této dopravní nehodû utrpûl smrtelná zranûní. Îalobou
se pak podle § 24 odst. 7 zákona ã. 168/1999 Sb.
domáhala náhrady ve v˘‰i 39.868 Kã. Okresní
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 47
MONITORING
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
soud Ïalobû vyhovûl, neboÈ shledal splnûny
v‰echny zákonné podmínky vãetnû pasivní vûcné legitimace Ïalovan˘ch jako právních nástupcÛ (dûdicÛ) ‰kÛdce. Odvolací soud rozsudek
zmûnil a Ïalobu zamítl s odÛvodnûním, podle
kterého soud prvního stupnû pochybil, jestliÏe
nerozli‰il nárok na náhradu ‰kody vznikl˘ na
základû ‰kodní události (dopravní nehody) od
nároku na postih (regres) zaloÏeného zákonem
ã. 168/1999 Sb. Podle odvolacího soudu je nárok Ïalobkynû zvlá‰tním regresním nárokem ve
smyslu ustanovení § 24 odst. 2 a 7 zákona
ã. 168/1999 Sb., jehoÏ se lze domáhat aÏ poté, co
bylo plnûno. V posuzovaném pfiípadû tedy Ïalobou uplatnûn˘ nárok vznikl aÏ v okamÏiku,
kdy Ïalobkynû poskytla plnûní, tedy aÏ po smrti viníka dopravní nehody. Îalovaní jako jeho
dûdici proto nemohli b˘t zavázáni k plnûní.
Proti tomuto rozsudku podala Ïalobkynû dovolání. Argumentovala, Ïe v okamÏiku, kdy byla
v dÛsledku dopravní nehody zpÛsobena ‰koda,
vznikl nárok po‰kozen˘ch na její náhradu, a za
situace, kdy k vozidlu nebylo sjednáno povinné
smluvní poji‰tûní odpovûdnosti za ‰kodu zpÛsobenou jeho provozem, bylo souãasnû zaloÏeno i postihové právo Ïalobkynû vÛãi ‰kÛdci.
V posuzovaném pfiípadû byl tedy závazek viníka dopravní nehody nahradit Ïalobkyni plnûní
poskytnuté z garanãního fondu zaloÏen v okamÏiku vzniku ‰kody, existoval tudíÏ v okamÏiku jeho smrti, a proto pfie‰el podle § 470
obãanského zákoníku na Ïalované jako jeho dûdice bez ohledu na to, Ïe v˘‰e tohoto závazku
v penûzích byla vyjádfiena aÏ pozdûji. JelikoÏ
zákon ã. 168/1999 Sb. okamÏik vzniku regresního nároku v˘slovnû neupravuje a tato otázka
nebyla doposud judikatornû vyfie‰ena, spatfiovala dovolatelka v jejím zodpovûzení zásadní
právní v˘znam. Souãasnû vyslovila názor, Ïe
úmyslem zákonodárce jistû nebylo zatíÏit subjekty soukromého práva, z jejichÏ pfiíspûvkÛ je
tvofien garanãní fond, povinností plnit závazky
za zemfielé provozovatele nepoji‰tûn˘ch vozidel. Nejvy‰‰í soud dovolání zãásti odmítl (‰lo
o nûkolik uplatnûn˘ch nárokÛ, z nichÏ u nûkter˘ch v˘‰e sporné ãástky nepfiev˘‰ila 20.000 Kã),
ve zbytku jej zamítl. V meritu vûci dospûl k závûru, Ïe právní názor odvolacího soudu je
správn˘. Pfii posouzení rozhodující právní otázky vy‰el Nejvy‰‰í soud nejenom z relevantního
znûní zákona, ale téÏ ze znûní aktuálního, které
jiÏ explicitnû zakotvuje v § 24 odst. 9 zákona nárok na náhradu ãástky vyplacené po‰kozenému
aÏ poté, kdy tato ãástka byla vyplacena. Odvolací soud proto nepochybil, kdyÏ dospûl k závûru, Ïe Ïalovaní nejsou v dané vûci pasivnû
legitimováni, neboÈ právo Ïalobkynû na regres
vzniklo aÏ poté, co Ïalobkynû poskytla plnûní
JURISPRUDENCE 8/2009
z garanãního fondu, tedy po smrti viníka dopravní nehody, tudíÏ povinnost k úhradû na Ïalované jako dûdice nepfie‰la.
Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího
soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1468/2007
Relevantní ustanovení: § 24 odst. 7 zákona
ã. 168/1999 Sb., o poji‰tûní odpovûdnosti za
‰kodu zpÛsobenou provozem vozidla, ve znûní
úãinném do 30. 4. 2004, § 24 odst. 9 téhoÏ zákona v aktuálnû platném znûní
Rozsudek velkého senátu
obãanskoprávního kolegia Nejvy‰‰ího
soudu sp. zn. 31 Cdo 3489/2007
Datum rozhodnutí: 26. srpna 2009
Závûr: Nejsou-li dány dÛvody zvlá‰tního zfietele
hodné, obvinûnému, kter˘ byl v trestní vûci zpro‰tûn
obÏaloby nebo proti nûmuÏ bylo fiízení zastaveno, náleÏí nárok na náhradu ‰kody jen tehdy, podal-li proti
usnesení o zahájení trestního stíhání stíÏnost. Pfiiznání náhrady ‰kody v‰ak není podmínûno úspû‰ností podaného opravného prostfiedku proti rozhodnutí,
jeÏ se posléze stalo nezákonn˘m.
Obsah: Îalobkynû se domáhala zaplacení
ãástky 22 246,45 Kã jako náhrady ‰kody odpovídající nákladÛm obhajoby v trestním fiízení.
·koda jí mûla vzniknout v dÛsledku trestního
stíhání pro trestn˘ ãin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 trestního zákona. Soud prvního stupnû Ïalobû vyhovûl a uloÏil Ïalované
povinnost tuto ãástku zaplatit. Vy‰el ze zji‰tûní,
Ïe na základû usnesení policejního orgánu bylo
proti Ïalobkyni zahájeno trestní stíhání pro podezfiení ze spáchání trestného ãinu pojistného
podvodu. StíÏnost proti usnesení o zahájení
trestního stíhání Ïalobkynû nepodala. Krajsk˘
soud v Plzni jako soud odvolací Ïalobkyni obÏaloby zprostil s odÛvodnûním, Ïe spáchan˘
skutek není trestn˘ ãin. V prÛbûhu trestního fiízení si Ïalobkynû zvolila obhájce, s nímÏ se dohodla na smluvní odmûnû a jemuÏ ji také
uhradila. Nyní poÏadovala náhradu nákladÛ
obhajoby ve v˘‰i mimosmluvní odmûny. Soud
prvního stupnû dovodil, Ïe pfiedpoklady odpovûdnosti státu za ‰kodu podle zákona ã. 82/1998 Sb.
jsou naplnûny. V pfiíãinné souvislosti s nezákonn˘m rozhodnutím (usnesením o zahájení
trestního stíhání) vznikla Ïalobkyni ‰koda spoãívající v nákladech vynaloÏen˘ch na obhajobu,
pfiiãemÏ v daném pfiípadû není podstatné, Ïe
proti usnesení o zahájení trestního stíhání nepodala stíÏnost (podat opravn˘ prostfiedek je právem, nikoli povinností obvinûného), kdyÏ
posléze se proti trestnímu pfiíkazu i odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupnû cestou
47
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 48
8/2009 JURISPRUDENCE
opravn˘ch prostfiedkÛ bránila a v dÛsledku
tûchto úkonÛ pak byla obÏaloby zpro‰tûna. Odvolací soud rozsudek zmûnil a Ïalobu zamítl.
Podmínky pro vznik odpovûdnosti Ïalované za
‰kodu nebyly splnûny, jestliÏe se Ïalobkynû,
aãkoli byla fiádnû pouãena, proti usnesení o zahájení trestního stíhání nebránila podáním stíÏnosti. Podání tohoto opravného prostfiedku by
pfiedstavovalo naplnûní zákonem pfiedpokládané procesní obrany ve smyslu § 8 odst. 3 zákona jako podmínky pro pfiiznání náhrady ‰kody.
Za splnûní uvedené podmínky totiÏ nelze povaÏovat podání opravn˘ch prostfiedkÛ proti
následn˘m rozhodnutím orgánÛ ãinn˘ch
v trestním fiízení (odpor proti trestnímu pfiíkazu
a odvolání proti prvoinstanãnímu odsuzujícímu
rozsudku). Podle odvolacího soudu pak dÛvodem zvlá‰tního zfietele hodn˘m nebyla Ïalobkyní namítaná neznalost zákona. Soudní praxe
totiÏ dovodila, Ïe dÛvody zvlá‰tního zfietele
hodn˘mi mohou b˘t napfi. nepfiízniv˘ zdravotní
stav, psychické rozpoloÏení obvinûného apod.
Proti rozsudku podala Ïalobkynû dovolání,
v nûmÏ zdÛraznila princip objektivní odpovûdnosti státu za ‰kodu zpÛsobenou nezákonn˘m
rozhodnutím, a dále skuteãnost, Ïe rozhodující
je koneãn˘ v˘sledek trestního fiízení. JestliÏe
byla obÏaloby zpro‰tûna, pak trestní stíhání nemûlo b˘t vÛbec zahájeno a za této situace je lhostejné, Ïe proti usnesení o jeho zahájení
nepodala stíÏnost. Podanému dovolání Nejvy‰‰í soud nevyhovûl. Senát Nejvy‰‰ího soudu,
kter˘ mûl o vûci rozhodovat, dospûl k závûru
odli‰nému od dfiíve vysloveného právního názoru, podle kterého obvinûnému, kter˘ byl
v trestní vûci zpro‰tûn obÏaloby nebo proti nûmuÏ bylo fiízení zastaveno, nelze nepfiiznat náhradu ‰kody jenom proto, Ïe proti usnesení
o zahájení trestního stíhání nepodal stíÏnost.
Vûc postoupil velkému senátu obãanskoprávního kolegia. Ten dovodil, Ïe sice z hlediska vzniku odpovûdnosti státu za ‰kodu je rozhodující
v˘sledek trestního fiízení (napfi. zpro‰Èující rozsudek), to v‰ak neznamená, Ïe by nemusely b˘t
splnûny v‰echny podmínky vzniku odpovûdnosti za ‰kodu. Nejvy‰‰í soud rozli‰il, Ïe dfiívûj‰í právní úprava odpovûdnosti státu za ‰kodu
(zákon ã. 58/1969 Sb., resp. zákon ã. 82/1998 Sb.)
nevyÏadovala podání opravného prostfiedku
proti sdûlení, jímÏ bylo zahajováno trestní stíhání, a to proto, Ïe Ïádn˘ opravn˘ prostfiedek
nepfiicházel v úvahu. Od úãinnosti novely trestního fiádu (zákon ã. 265/2001 Sb.) v‰ak opravn˘
prostfiedek proti usnesení o zahájení trestního
stíhání existuje. JestliÏe tedy Nejvy‰‰í soud ve
svém dfiívûj‰ím rozsudku dovodil: „Nestanoví-li
trestní fiád, ani nepfiedepisuje pravidla obrany, potom nevyuÏití dílãího oprávnûní mÛÏe b˘t i dÛsled48
MONITORING
kem zvolené procesní taktiky obvinûného, resp. jeho
obhájce, a tím i v˘konem ústavnû chránûného práva
na obhajobu podle ãl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. ... Obvinûného nelze nutit, aby
podával proti usnesení o zahájení trestního stíhání
mechanicky v kaÏdé procesní situaci zjevnû neúspû‰nou stíÏnost jenom proto, aby mûl zaji‰tûn nárok na
náhradu ‰kody (resp. nákladÛ na obhajobu) v pfiípadû, Ïe bude obvinûní zpro‰tûn. Navíc ... zákon
ã. 82/1998 Sb. byl vydán v dobû, kdy se trestní stíhání zahajovalo sdûlením obvinûní, proti nûmuÏ nebyla pfiípustná stíÏnost, a proto zákonodárce nemohl
pfii formulaci ustanovení § 8 odst. 2 citovaného zákona pamatovat na teprve pozdûj‰í právní úpravu
poãítající se zahájením trestního stíhání usnesením.“, pak tento závûr neodpovídá dikci § 8
odst. 2 zákona ã 82/1998 Sb. Proto Nejvy‰‰í
soud dospûl k závûru, Ïe nejsou-li dány dÛvody
zvlá‰tního zfietele hodné, obvinûnému, kter˘
byl v trestní vûci zpro‰tûn obÏaloby nebo proti
nûmuÏ bylo fiízení zastaveno, náleÏí nárok na
náhradu ‰kody jen tehdy, podal-li proti usnesení o zahájení trestního stíhání stíÏnost.
Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího
soudu âR ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo
1548/2006 (pfiekonán publikovan˘m rozhodnutím),
usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2564/08
Relevantní ustanovení: § 8 odst. 2 zákona
ã. 82/1998 Sb., o odpovûdnosti za ‰kodu zpÛsobenou pfii v˘konu vefiejné moci rozhodnutím
nebo nesprávn˘m úfiedním postupem
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 29
Cdo 4063/2007
Datum rozhodnutí: 2. záfií 2009
Závûr: Pfievzala-li akciová spoleãnost za ãleny
svého pfiedstavenstva jejich dluh a zaplatila jej, aniÏ
za to obdrÏela jakékoli protiplnûní, je dopad takové
transakce do jejího majetku stejn˘, jako by na ãlena
svého pfiedstavenstva bezúplatnû pfievedla majetek
spoleãnosti v hodnotû zaplaceného dluhu, tj. jako by
nastala jedna ze situací pfiedvídan˘ch ustanovením
§ 196a odst. 1 obchodního zákoníku. Na bezúplatné
pfievzetí dluhu ãlenÛ jejího pfiedstavenstva akciovou
spoleãností se proto vztahuje ustanovení § 196a odst.
1 obchodního zákoníku.
Obsah: Soud prvního stupnû uloÏil Ïalovan˘m zaplatit Ïalobci poÏadovanou ãástku. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Skutkov˘ základ
sporu spoãíval v tom, Ïe správkynû konkursní
podstaty úpadkynû, akciové spolãenosti, Ïalovala o úhradu ãástky, kterou tato akciová spoleãnost vynaloÏila místo obou Ïalovan˘ch na
úhradu jejich dluhu, kter˘ pfievzala. Dluh Ïalovan˘m vzniknul ze smlouvy o pÛjãce, kterou
získali od jiné spoleãnosti. Îalovaní sice tvrdili,
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 49
MONITORING
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
Ïe pÛjãku si sjednali proto, aby mûli prostfiedky
na oddluÏení své akciové spoleãnosti (úpadkynû), tûmto tvrzením v‰ak Ïádné pfiedloÏené dÛkazy nekorespondovaly. Smûnka na ãástku
odpovídající v˘‰i dluhu, vystavená Ïalovan˘mi
jako fyzick˘mi osobami, byla dle jejich vlastních
tvrzení pfievedena rubopisem na úpadkyni.
Ustanovení § 196a obchodního zákoníku postihuje smlouvy uzavfiené mezi akciovou spoleãností na stranû jedné a tam vyjmenovan˘mi
osobami na stranû druhé, mezi nûÏ patfií i ãlenové pfiedstavenstva. Vedle smlouvy o úvûru
nebo pÛjãce jde ve smyslu uvedeného ustanovení i o smlouvu, jejímÏ obsahem je zaji‰tûní závazku tûchto osob, nebo smlouvu, kterou je na
nû bezplatnû pfieveden majetek spoleãnosti. Smlouvou, jejímÏ obsahem je zaji‰tûní závazku, nejsou podle odvolacího soudu jen smlouvy
o zaji‰tûní, které jsou v˘slovnû upraveny v obchodním a obãanském zákoníku v souvislosti
s institutem zaji‰tûní závazkÛ, ale jakékoli
smlouvy, jejichÏ úãelem je zv˘‰ení jistoty vûfiitele, Ïe jeho pohledávka za dluÏníkem bude uspokojena. Do této kategorie lze dle odvolacího
soudu zafiadit smlouvy o pfiistoupení k dluhu,
pfievzetí dluhu, a o zaji‰tûní závazku smûnkou.
Z hlediska splnûní podmínek § 196a obchodního zákoníku je potfieba zkoumat, zda smlouva
mezi spoleãností a v § 196a vyjmenovan˘mi
osobami byla uzavfiena za podmínek obvykl˘ch
v obchodním styku. Z toho dle soudu plyne, Ïe
pfievzetí dluhu za Ïalované mûlo b˘t úplatné,
neboÈ v obchodním styku se zaji‰tûní tfietím
osobám bezplatnû neposkytuje. Situace, kdy
spoleãnost pfievezme dluh Ïalovan˘ch a plní
místo nich, aniÏ by mûla vÛãi nim právo na protiplnûní, Ïalované zv˘hodÀuje. Proto soudy dovodily neplatnost smlouvy o pfievzetí dluhu
a pfievedení smûnky na úpadkyni a z toho vypl˘vající povinnost vydat bezdÛvodné obohacení, které Ïalovaní na úkor úpadkynû získali.
V dovolání pak Ïalovaní zpochybnili zejména
závûr o poÏadavku úplatnosti pfievzetí dluhu.
Z dÛvodÛ uveden˘ch ve shrnutí bylo dovolání
Nejvy‰‰ím soudem zamítnuto.
Relevantní ustanovení: § 196a obchodního
zákoníku
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.
zn. 7 Cmo 530/2008
Datum rozhodnutí: 20. 2. 2009 (pozn.: rozhodnutí ãasovû nespadá do sledovaného období, nicménû vzhledem ke své závaÏnosti je
publikováno)
Závûr: Není-li ve spoleãenské smlouvû spoleãnosti
s ruãením omezen˘m urãen konkrétní poãet jednatelÛ,
JURISPRUDENCE 8/2009
nebo je-li urãen neplatnû, je dán tento poãet jednatelÛ poãtem prvních jednatelÛ. Zmûna spoleãenské smlouvy obsahující formulaci „statutárním orgánem ... je jednatel
nebo jednatelé“ je z hlediska poÏadavku urãitosti právních
úkonÛ (§ 37 odst. 1 obãanského zákoníku) nedostateãná.
Obsah: Rejstfiíkov˘ soud vymazal z obchodního rejstfiíku dosud zapsan˘ zpÛsob jednání
statutárního orgánu spoleãnosti s ruãením omezen˘m a zamítl návrh na zápis nového jednatele. Pfied jmenováním nového jednatele do‰lo ke
zmûnû spoleãenské smlouvy ohlednû poãtu jednatelÛ tak, Ïe spoleãnost má jednoho nebo více
jednatelÛ. Pfii zápisu spoleãnosti do obchodního
rejstfiíku byl v zakladatelské listinû uveden jen
jeden jednatel. Nová formulace zakladatelské
listiny byla dle rejstfiíkového soudu neurãitá,
neboÈ z ní nebylo jasné, kolik má spoleãnost jednatelÛ. Aãkoliv obchodní zákoník v˘slovnû urãení poãtu jednatelÛ nepoÏaduje, z poÏadavku
urãitosti právních úkonÛ lze tuto podmínku dovodit. Spoleãnost má poté tolik jednatelÛ, kolik
jmen je uvedeno ve spoleãenské smlouvû (zde
zakladatelské listinû). JestliÏe tedy byl v zakladatelské listinû urãen jmenovitû jen jeden jednatel, má spoleãnost jen jednoho jednatele, ledaÏe
by do‰lo ke kvalifikované zmûnû zakladatelské
listinû. To se v daném pfiípadû nestalo. Navrhovatel v podaném odvolání namítal, Ïe Ïádné
ustanovení obchodního zákoníku nestanoví poÏadavek urãení konkrétního poãtu jednatelÛ (na
rozdíl od akciové spoleãnosti). Pokud v notáfiském zápisu, jímÏ byla provedena zmûna zakladatelské listiny, bylo uvedeno, Ïe „Statutárním
orgánem spoleãnosti, kter˘ je oprávnûn jednat jménem spoleãnosti, je jednatel nebo jednatelé“, pak tato
formulace umoÏÀuje valné hromadû jmenovat
do funkce jednatele i dal‰í jednatele. Odvolací
soud odvolání zamítl. Aãkoliv obchodní zákoník poÏadavek poãtu jednatelÛ nestanoví, právní teorie dovozuje, Ïe v takovém pfiípadû je
poãet jednatelÛ urãen poãtem prvních jednatelÛ
dle spoleãenské smlouvy. Pokud poãet jednatelÛ nebyl v zakladatelské listinû pfiesnû stanoven,
av‰ak spoleãnost mûla jen jednoho jednatele,
spoleãnost mÛÏe mít jen jednoho jednatele. Tento poÏadavek plyne ze systematického v˘kladu
obchodního zákoníku (§ 133 odst. 1, § 135 odst. 1,
§ 194 odst. 2 obchodního zákoníku), ale i z povahy vûci (napfi. pokud rozhodují jednatelé vût‰inou hlasÛ, musí b˘t zfiejmé, z jakého poãtu se
tato vût‰ina má urãovat). Poãet jednatelÛ musí
b˘t tedy stanoven natolik urãitû, aby kdykoliv
v prÛbûhu existence spoleãnosti bylo moÏno
konstatovat, zda jsou obsazeny funkce v‰ech
jednatelÛ, resp. kolik funkcí je obsazeno a kolik
nikoliv. Pokud tento poÏadavek pfiijatá zmûna
zakladatelské listiny nerespektuje, je v této ãásti absolutnû neplatná.
49
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 50
8/2009 JURISPRUDENCE
Relevantní ustanovení: § 110 odst. 1 písm. e),
§ 133, § 135 a § 194 obchodního zákoníku
Nejvy‰‰í správní
soud
Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu
sp. zn. 6 Ao 3/2009
Datum rozhodnutí: 21. fiíjna 2009
Závûr: Pfii soudním pfiezkumu zákonnosti opatfiení obecné povahy – územního plánu obce – pfiezkoumává soud, zda opatfiení obecné povahy nevyboãuje
z mantinelÛ vytyãen˘ch zákonem. Není tak úkolem
soudu stanovovat, jak˘m zpÛsobem má b˘t urãité
území vyuÏito, a není také úkolem soudu zkoumat
vûcnou správnost fie‰ení vyuÏití území. Územní plán
obce musí b˘t v obsahovém souladu s územním plánem vy‰‰ího územního celku v tom smyslu, Ïe musí
respektovat limity ãi omezení z tohoto územního plánu vypl˘vající. Zda byl územním plánem obce respektován vefiejn˘ zájem, je pfiedmûtem zkoumání
kaÏdého individuálního pfiípadu.
Obsah: Navrhovatelé se domáhali zru‰ení
opatfiení obecné povahy – územního plánu obce – v ãásti vymezující vefiejnû prospû‰nou stavbu (koridor dopravní infrastruktury). Podle
územního plánu totiÏ bylo moÏno pozemky urãené k realizaci dopravního koridoru vyvlastnit
a dále bylo stanoveno pfiedkupní právo pro Jihoãesk˘ kraj. Navrhovatelé tvrdili, Ïe územním
plánem bylo zasaÏeno do jejich vlastnického
práva k pozemkÛm a dotãeno bylo i jejich legitimní oãekávání. Konkrétnû napadali rozpor
územního plánu se zákonem, jelikoÏ vedením
dopravního koridoru do‰lo k upfiednostnûní deklarovaného vefiejného zájmu nad zájmem soukrom˘m v rozporu s § 18 odst. 1 a 2 zákona
ã. 183/2006 Sb. OdpÛrcem deklarovan˘m cílem
koridoru mûlo b˘t odstranûní dopravní závady,
totiÏ stávající nevyhovující stav a trasování silnice ve v˘chodní ãásti obce. Navrhovatelé zastávali názor, Ïe toto není skuteãn˘m cílem
vymezení koridoru D1. OdpÛrci totiÏ ‰lo o vymezení jakékoliv vefiejnû prospû‰né stavby dopravní infrastruktury v trase silnice bez ohledu
na schopnost takové stavby skuteãnû vyfie‰it
dopravní závadu. V takovém cíli navrhovatelé
proto odmítali spatfiovat vefiejn˘ zájem. V dÛsledku postupu odpÛrce byl poru‰en princip
proporcionality, neboÈ opatfiení obecné povahy
neumoÏÀovalo dosáhnout jím sledovan˘ cíl,
pfiiãemÏ mezi územním plánem a sledovan˘m
cílem nebyla logická souvislost, a zároveÀ cíle
50
MONITORING
bylo moÏno dosáhnout vhodnûj‰ím prostfiedkem. Navíc územní plán omezil navrhovatele
nikoliv minimalizujícím zpÛsobem a zásah do
jejich práv nebyl úmûrn˘ sledovanému cíli. In
concreto pak navrhovatelé rozporovali schopnost územního plánu vyfie‰it dopravní závadu
s ohledem na konkrétní fie‰ení obsaÏená
v územním plánu. Za vhodnûj‰í fie‰ení povaÏovali navrhovatelé vedení komunikace mimo
obec (nejnákladnûj‰í varianta). Nejvy‰‰í správní
soud návrhu nevyhovûl. Shledal sice jeho pfiípustnost (navrhovatelé byli nepochybnû dotãeni územním plánem), nikoliv v‰ak dÛvodnost.
V prvé fiadû Nejvy‰‰í správní soud dovodil, Ïe
územní plán obce musí b˘t v souladu s územním
plánem vy‰‰ího územního celku, neboÈ mezi jednotliv˘mi územnû plánovacími dokumenty
musí b˘t obsahov˘ soulad. Vedení dopravního
koridoru nemohlo b˘t jiné, aniÏ by byl poru‰en
územní plán vy‰‰ího územního celku. Jedin˘m
moÏn˘m postupem tak mohlo b˘t odloÏení pfiijetí územního plánu obce aÏ do doby zmûny
územního plánu vy‰‰ího územního celku. Pokud tato moÏnost vyuÏita nebyla, jednalo se
o legitimní postup obce. Stejnû tak Nejvy‰‰í
správní soud neshledal dÛvodnou ani námitku
navrhovatelÛ, Ïe mûla b˘t zvolena varianta, jeÏ
by pfiedpokládala demolici stavby prohlá‰ené
za kulturní památku, neboÈ prohlá‰ení této
stavby za kulturní památku bylo pr˘ úãelové.
K tomu Nejvy‰‰í správní soud uvedl, Ïe v fiízení o pfiezkumu opatfiení obecné povahy není
oprávnûn vÛbec takovou skuteãnost pfiezkoumávat. Dále byla pfiedmûtem pfiezkumu otázka,
zda byl na úkor navrhovatelÛ nezdÛvodniteln˘m zpÛsobem upfiednostnûn vefiejn˘ zájem.
Vefiejn˘ zájem spoãívající v potfiebû odstranûní
stavební závady Nejvy‰‰í správní soud shledal
za dostateãnû legitimní. Nic také nenasvûdãovalo tomu, Ïe by postup odpÛrce byl jakkoli ‰ikanoznû namífien (v˘luãnû) proti navrhovatelÛm.
Jejich v˘tku smûfiující k tomu, Ïe v rámci vymezeného koridoru nelze dopravní závadu odstranit (naopak koridor pfiiná‰í spí‰e zhor‰ení
dopravní závady), Nejvy‰‰í správní soud odmítl pfiezkoumat s tím, Ïe mu nepfiíslu‰í posuzovat
vûcnou správnost pfiijatého fie‰ení, tedy zda je
v rámci koridoru moÏno nalézt takové trasování silnice, které zlep‰í souãasn˘ nevyhovující
stav. Samotnou skuteãnost, Ïe do‰lo k zásahu
do vlastnického práva, povaÏoval Nejvy‰‰í
správní soud vzhledem k okolnostem téÏ za nev˘znamnou, neboÈ byly splnûny v‰echny relevantní podmínky pro pfiípustn˘ zásah do
vlastnického práva, jeÏ mají b˘t zohlednûny.
Jedná se o to, zda a) zásah do vlastnického práva má ústavnû legitimní a o zákonné cíle opfien˘ dÛvod, zda b) je zásah ãinûn v nezbytnû
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 51
MONITORING
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
nutné mífie, c) zda zásah je ãinûn nej‰etrnûj‰ím
ze zpÛsobÛ je‰tû vedoucích k zam˘‰lenému cíli,
dále zda d) zásah je ãinûn nediskriminaãním
zpÛsobem a koneãnû zda e) zásah je ãinûn s vylouãením libovÛle. Ani jedna z tûchto podmínek
poru‰ena nebyla.
Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího
správního soudu ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 1 Ao
1/2006, rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu
ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005, usnesení
roz‰ífieného senátu Nejvy‰‰ího správního soudu z 21. 7. 2009, ã. j. 1 Ao 1/2009
Relevantní ustanovení: § 18 odst. 1 a 2 zákona ã. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním fiádu
Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu
sp. zn. 5 Afs 94/2008
Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009
Závûr: Ustanovení § 5 zákona o spotfiebních daních
je speciálním ustanovením vÛãi § 31 odst. 4 daÀového
fiádu, pokud jde o preferované dÛkazní prostfiedky, neboÈ dává pfiednost daÀovému dokladu obsahujícímu
v‰echny pfiedepsané náleÏitosti. To v‰ak neznamená,
Ïe by rozhodné skuteãnosti nebylo moÏno prokázat i jin˘m zpÛsobem, a pokud správce danû neumoÏní daÀovému subjektu takov˘ dÛkaz uplatnit, zatíÏí své
rozhodnutí chybou ústící v jeho nezákonnost.
Obsah: Celní úfiad vymûfiil Ïalobci za zdaÀovací období bfiezna 2006 spotfiební daÀ z minerálních olejÛ. Odvolání i správní Ïaloby byly
zamítnuty. Skutkovû se jednalo o to, Ïe na základû místního ‰etfiení bylo zji‰tûno, Ïe Ïalobce
dle dokladÛ skladoval na ãerpací stanici, kterou
provozoval, motorovou naftu (tj. minerální
olej). Rozborem v‰ak bylo zji‰tûno, Ïe se jedná o jin˘ druh minerálního oleje, kter˘ byl téÏ pfiedmûtem spotfiební danû dle zákona ã. 353/2003 Sb.,
o spotfiebních daních. Proto správce danû dospûl k závûru, Ïe daÀov˘ subjekt se stal plátcem
danû skladovaného minerálního oleje a zahájil
proto daÀové fiízení doruãením v˘zvy k podání
daÀového pfiiznání ze dne 15. 6. 2006. Îalobce
na to reagoval podáním daÀového pfiiznání, ve
kterém v‰ak vykázal daÀovou povinnost v nulové v˘‰i. V návaznosti na podané daÀové pfiiznání, ve kterém daÀov˘ subjekt podle správce
danû nereagoval na údaje a skuteãnosti uvedené ve v˘zvû, vydal správce danû dne 7. 7. 2006
platební v˘mûr na spotfiební daÀ. V následnû
podané správní Ïalobû Ïalobce tvrdil, Ïe nemÛÏe b˘t ãinûn odpovûdn˘m za to, Ïe nakoupil od
dodavatelÛ jin˘ minerální olej, neÏ na kter˘ obdrÏel doklady. Správní soud tento argument odmítl, neboÈ v daÀovém fiízení vy‰lo najevo, Ïe
skuteãn˘ stav vûci je odli‰n˘ od deklarovaného,
JURISPRUDENCE 8/2009
a je nerozhodné, kdo tento stav zpÛsobil. Podstatnou okolností v daÀovém fiízení je, Ïe tento
stav (rozdíln˘ od Ïalobcem deklarovaného) objektivnû existoval. Krajsk˘ soud uvedl, Ïe Ïalobce skladoval zboÏí podléhající spotfiební
dani, které pfies v˘zvu správce danû do daÀového pfiiznání neuvedl a daÀ za toto zboÏí nezaplatil. JestliÏe bylo dodavatelem Ïalobci
dodáno jiné zboÏí, neÏ bylo deklarováno na fakturách o nákupu zboÏí, jedná se o soukromoprávní záleÏitost, v jejímÏ rámci je moÏné se
domáhat náhrady vzniklé ‰kody. Dále správní
soud odmítl Ïalobcovu námitku ohlednû neurãitosti v˘zvy k podání daÀového pfiiznání. Proti rozsudku podal Ïalobce kasaãní stíÏnost, ve
které uvedl, Ïe „nulové“ daÀové pfiiznání podal
proto, Ïe spotfiební daÀ jiÏ byla zaplacena jeho
dodavatelem, a to navíc ve vy‰‰í sazbû, neÏ bylo potfieba s ohledem na druh minerálního oleje, kter˘ Ïalobce skladoval. Argumentoval dále,
Ïe daÀ byla stanovena podle pomÛcek, aniÏ by
probûhlo vyt˘kací fiízení, a tvrdil téÏ, Ïe navrhoval k prokázání sv˘ch tvrzení nûkteré dÛkazy,
které v‰ak správce danû neprovedl (pfiezkoumání úãetní evidence a provedení inventarizace). Nejvy‰‰í správní soud kasaãní stíÏnosti
vyhovûl. Ustanovení § 5 zákona o spotfiebních
daních pfiedstavuje speciální ustanovení ve
vztahu k § 31 odst. 4 daÀového fiádu, podle nûhoÏ lze jako dÛkazních prostfiedkÛ uÏít v‰ech
prostfiedkÛ, jimiÏ lze ovûfiit skuteãnosti rozhodné pro správné stanovení daÀové povinnosti
a které nejsou získány v rozporu s právními
pfiedpisy. Zákon o spotfiebních daních narozdíl
od obecné právní úpravy preferuje jako dÛkazní prostfiedek k prokázání zdanûní vybran˘ch
v˘robkÛ, zde tedy minerálních olejÛ, perfektní
daÀov˘ doklad obsahující ve‰keré zákonem poÏadované náleÏitosti. To nelze vykládat tak,
Ïe pfiípadnû chybûjící ãi nesprávnû uvedené náleÏitosti daÀového dokladu by nebylo moÏné za
Ïádn˘ch okolností nahradit jin˘m dÛkazem
prokazujícím zdanûní vybraného v˘robku, neboÈ takov˘ postup vylouãen není. StûÏovateli
nemûla b˘t v takové situaci upfiena moÏnost nahradit nesrovnalost na daÀov˘ch dokladech jin˘mi dÛkazy, jimiÏ by prokázal, Ïe v˘robek
uveden˘ na daÀov˘ch dokladech i skladovan˘
stûÏovatelem je tent˘Ï, pouze je na daÀov˘ch
dokladech z hlediska nomenklatury nesprávnû
oznaãen, a tudíÏ Ïe byl tento v˘robek zdanûn
spotfiební daní, jeÏ je na daÀov˘ch dokladech
uvedena. Je zfiejmé, Ïe pokud by toto své tvrzení stûÏovatel prokázal, nemohly by celní orgány
tvrdit, Ïe tento v˘robek nebyl zdanûn spotfiební
daní vÛbec. Za takov˘ch okolností by mohl b˘t
tento v˘robek pouze pfiípadnû zdanûn v jiné
v˘‰i, neÏ jak odpovídá zákonné sazbû danû
51
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 52
8/2009 JURISPRUDENCE
dle správného nomenklaturního zafiazení. Pokud by mûla b˘t za této situace daÀ vy‰‰í, neÏ
kolik bylo plátcem danû zaplaceno, mohla by
tato skuteãnost vést k domûfiení danû u jejího
plátce, nebylo by v‰ak ani v takovém pfiípadû
moÏné vycházet z toho, Ïe se stûÏovatel sám stává plátcem danû, neboÈ neprokázal zdanûní vybraného v˘robku. Jak jiÏ bylo fieãeno, na
pfiedloÏen˘ch daÀov˘ch dokladech nesouhlasí
kód nomenklatury s kódem nomenklatury minerálního oleje, z nûhoÏ byl vzorek odebrán
u stûÏovatele. To tedy je‰tû nevyluãuje, Ïe v˘robek zdanûn byl (pfiedloÏené faktury dokládají
zaplacení spotfiební danû), ale byl z hlediska nomenklatury nesprávnû zafiazen. V posuzovaném pfiípadû v‰ak celní orgány postupovaly
tak, Ïe návrhy stûÏovatele na doplnûní dokazování (pfiedloÏení úãetnictví a provedení inventarizace) odmítly jako nerelevantní a stûÏovateli
tak moÏnost k prokázání jeho tvrzení, Ïe jde
o tent˘Ï zdanûn˘ v˘robek, zcela odepfiely.
Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího
správního soudu ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 5 Afs
35/2008, usnesení roz‰ífieného senátu Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 14. 4. 2009,
sp. zn. 8 Afs 15/2007
Relevantní ustanovení: § § 4 odst. 1 písm. f),
§ 5 odst. 1 a § 51 zákona ã. 353/2003 Sb., o spotfiebních daních, § 50 zákona ã. 337/1992 Sb.,
o správû daní a poplatkÛ
Ústavní soud
Nález Ústavního soudu âeské
republiky sp. zn. II. ÚS 1320/08
Datum rozhodnutí: 20. fiíjna 2009
Závûr: I v˘rok o náhradû ‰kody vysloven˘ v odsuzujícím rozsudku je soud povinen náleÏitû odÛvodnit
v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 trestního fiádu. V odÛvodnûní v˘roku o náhradû ‰kody se soud
musí vypofiádat mj. s otázkou, zda byl nárok uplatnûn
vãas a fiádnû, jaké nároky byly uplatnûny a v jaké v˘‰i a o kter˘ hmotnû právní pfiedpis je nárok opfien, zda
nárok v dobû rozhodování soudu trval a zda jeho pfiiznání nebrání nûjaká zákonná pfiekáÏka.
Obsah: Rozsudkem soudu prvního stupnû
byl stûÏovatel spolu s dal‰ími osobami odsouzen pro trestn˘ ãin podvodu spáchan˘ ve spolupachatelství. ZároveÀ byla v‰em odsouzen˘m
uloÏena povinnost uhradit ‰kodu zpÛsobenou
trestn˘m ãinem v ãástce pfies 13 milionÛ korun.
Odvolací soud tresty sníÏil s ohledem na v˘‰i
zpÛsobené ‰kody, kterou urãil na ãástku 3,75
milionu korun. Dovolání bylo odmítnuto. Proti
52
MONITORING
usnesení Nejvy‰‰ího soudu a pfiedcházejícím
rozsudkÛm podal stûÏovatel ústavní stíÏnost,
ve které vyt˘kal soudÛm nesprávnost právního
posouzení celé vûci, neboÈ se nezab˘val neplatností uzavfiené kupní smlouvy, v dÛsledku které nemohlo jít o podvod, ale maximálnû
o po‰kozování cizích práv bez zpÛsobení jakékoli ‰kody. Neplatnost kupní smlouvy, která se
t˘kala urãit˘ch nemovitostí, byla v mezidobí urãena rozsudkem civilního soudu. V dÛsledku
této neplatnosti nedo‰lo k pfiechodu majetku,
kterého se smlouva t˘kala, a tedy ani ke vzniku
‰kody. Podstata skutku spoãívala v tom, Ïe stûÏovatel pro svoji spoleãnost zajistil od Komerãní banky úvûry, k jejichÏ získání vyuÏil jejich
zaji‰tûní zástavním právem k nemovitostem ve
vlastnictví spoleãnosti MÖBA, kde byl také jedin˘m jednatelem, ale pouze ãtvrtinov˘m podílníkem, pfiiãemÏ majetek zastavil bez vûdomí
zahraniãního vût‰inového podílníka. Zaji‰tûné
úvûry nesplácel, a proto banka v souladu se zástavními smlouvami svou pohledávku vÛãi stûÏovatelovû spoleãnosti postoupila spoleãnosti
Real Signum za úplatu 3 750 000,- Kã. Tato spoleãnost tak vstoupila do v‰ech práv a povinností namísto pÛvodního vûfiitele. Na základû
kupní smlouvy ze dne 17. dubna 2000 do‰lo
k zápisu spoleãnosti Real Signum jako vlastníka
pfiedmûtn˘ch nemovitostí do katastru nemovitostí. StûÏovatel v úmyslu dosáhnout nejen opûtovného zápisu vlastnictví spoleãnosti MÖBA
k pfiedmûtn˘m nemovitostem, ale pfiedev‰ím
dosáhnout zániku pohledávky spoleãnosti Real
Signum a zániku zástavních práv, ve spolupráci se spoluobvinûn˘m a dal‰í osobou, vydávající se za jednatele spoleãnosti Real Signum,
vyhotovil fale‰né doklady opatfiené padûlan˘mi
podpisy, na základû nichÏ skuteãnû dosáhl mj.
zániku pohledávky, kterou Real Signum nabyla
fiádnou smlouvou od Komerãní banky. Právû
s ohledem na uvedené skuteãnosti pfiehodnotil
odvolací soud právní kvalifikaci skutku a sníÏil
tak i stûÏovatelÛv trest. Trestnûprávní posouzení i proces pfiedcházející vydání odsuzujícím
rozsudkÛm neshledal Ústavní soud za vadné
z hlediska ústavnûprávního. V otázce viny a trestu proto ústavní stíÏnost zamítl. Ústavní soud
v‰ak konstatoval pochybení ohlednû v˘roku
o povinnosti uhradit zpÛsobenou ‰kodu vysloveném v adhezním fiízení. Soud prvního stupnû
pfiiznal po‰kozené spoleãnosti náhradu ‰kody
v ãástce témûfi 14 milionÛ korun, coÏ mûla b˘t
hodnota nemovitostí, které se pokusil stûÏovatel získat. Odvolací soud naopak pfiiznal ãástku
3,75 milionu korun, coÏ odpovídalo ãástce, za
kterou spoleãnost Real Signum získala od Komerãní banky pohledávku vÛãi stûÏovatelovû
spoleãnosti. Takov˘ nárok v‰ak po‰kozená v fií-
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 53
MONITORING
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
zení neuplatnila. V tomto smûru proto bylo rozhodnutí o povinnosti nahradit ‰kodu projevem
soudcovské libovÛle. Proto byla jednotlivá rozhodnutí trestních soudÛ ve v˘rocích o náhradû
‰kody zru‰ena.
Relevantní ustanovení: § 125 odst. 1 a § 228
trestního fiádu, ãl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod
Nález Ústavního soudu âeské
republiky sp. zn. III. ÚS 384/08
Datum rozhodnutí: 30. záfií 2009
Závûr: Ustanovení § 13 odst. 1 zákona o vefiejn˘ch
draÏbách vyÏaduje zji‰tûní skuteãné ceny pfiedmûtu
draÏby obvyklé v ãase a místû. DraÏebník mÛÏe odpovídat za ‰kodu zpÛsobenou vlastníkovi draÏené nemovitosti, pokud skuteãnou cenu nezjistí, a to zejména za
situace, kdy jsou vzná‰eny námitky proti v˘‰i zji‰tûné
ceny. V takovém pfiípadû má draÏebník povinnost zajistit kontrolní ãi revizní znaleck˘ posudek.
Obsah: StûÏovatel se Ïalobou domáhal na Ïalovan˘ch spoleãnostech GE Money Bank a Garen DraÏební zaplacení ãástky 8 611 469,80 Kã
s pfiíslu‰enstvím jako náhrady ‰kody. Îalovaní
mu sv˘m jednáním a postupem zpÛsobili ‰kodu v uvedené v˘‰i, a to první Ïalovan˘ jako jeho vûfiitel pfii v˘konu sv˘ch práv a druh˘
Ïalovan˘ jako draÏebník provedením nedobrovolné draÏby nemovitosti, jíÏ byl vlastníkem,
v rozporu se zákonem. Banka poskytla stûÏovateli úvûr v ãástce 6 milionÛ korun za úãelem pofiízení nemovitosti v hodnotû 8 milionÛ korun.
StûÏovatel se dostal do platební neschopnosti
a situaci se snaÏil fie‰it prodejem nemovitosti
s tím, Ïe z v˘tûÏku prodeje by splatil své závazky. Nalezl zájemce o koupi, kter˘ nabízel ãástku
12,5 milionu korun, av‰ak k prodeji jiÏ nedo‰lo,
neboÈ první Ïalovan˘ uzavfiel s druh˘m Ïalovan˘m smlouvu o provedení nedobrovolné draÏby
a nemovitost pak byla prodána v nedobrovolné
draÏbû za 4 600 000 Kã, kdyÏ vyvolávací cena ãinila 1 750 000 Kã. Druh˘ Ïalovan˘ vycházel ze
znaleckého posudku o cenû nemovitosti ve v˘‰i
3 500 000 Kã, kter˘ v‰ak podle stûÏovatele skuteãné cenû neodpovídal. Nízkou vyvolávací cenou byla podle nûj zkreslena celá draÏba,
pfiitom oba Ïalovaní vûdûli o reálné cenû nemovitosti a moÏném vzniku ‰kody na stranû stûÏovatele. Nemovitost bylo podle stûÏovatele
moÏno v daném ãase a místû prodat za cenu
vy‰‰í, neÏ jaké bylo dosaÏeno v draÏbû, konkrétnû nejménû za cenu 12 500 000 Kã, jiÏ mu nabídl Tukov˘ prÛmysl Praha, a. s. Tvrdil proto,
Ïe oba Ïalovaní poru‰ili prevenãní povinnost
podle § 415 obãanského zákoníku, nectili princip pfiimûfienosti a jednali v rozporu s dobr˘mi
JURISPRUDENCE 8/2009
mravy. Druh˘ Ïalovan˘ nezajistil fiádné ocenûní
nemovitosti, jak mu ukládá § 13 odst. 1 zákona
ã. 26/2000 Sb., o vefiejn˘ch draÏbách, a odpovídá proto za ‰kodu podle § 63 tohoto zákona.
Soud prvního i druhého stupnû Ïalobu zamítly.
Neshledaly poru‰ení Ïádné zákonné povinnosti
jako základního pfiedpokladu pro vznik odpovûdnosti za ‰kodu. Ani Nejvy‰‰í soud v koneãném
dÛsledku stûÏovatelovû dovolání nevyhovûl.
Dovodil, Ïe pokud draÏebník zajistil vypracování znaleckého posudku, byly splnûny jeho
povinnosti podle zákona. S tím stûÏovatel nesouhlasil a argumentoval, Ïe skuteãn˘ v˘znam
ustanovení § 13 odst. 1 zákona o vefiejn˘ch draÏbách nespoãívá toliko ve formálním naplnûní litery zákona (tj. zaji‰tûní odhadu), ale v zaji‰tûní
takového odhadu ceny pfiedmûtu draÏby, která
je v místû a ãase obvyklá. ZdÛraznil, Ïe dÛsledné naplnûní zákona je v˘znamnou zárukou cílÛ
sledovan˘ch vefiejnou draÏbou, mezi které
spadá i respektování práv vlastníka draÏené nemovitosti. Jeho argumentaci Ústavní soud pfiisvûdãil. Vy‰el z pfiedpokladu, Ïe relevantní
ustanovení zákona je tfieba interpretovat nejen
dle jejich doslovného znûní, ale téÏ s ohledem
na úãel sledovan˘ zákonem. Tímto úãelem je
mimo jiné i ochrana práv vlastníka draÏené vûci.
Obecné soudy v dané vûci pfii svém rozhodování nebraly v úvahu, Ïe stûÏovatel opakovanû
vzná‰el námitky proti znaleckému posudku,
z nûhoÏ byla stanovena vyvolávací cena
1 750 000 Kã, právû poukazem na draÏebníkem
zaji‰tûn˘m znaleck˘m posudkem nesprávnû
stanovenou cenu ve v˘‰i 3 500 000 Kã, která se
od pÛvodního ocenûní nemovitosti pfii poskytování úvûru v˘raznû li‰ila. Pfiitom sám popis
pfiedmûtné nemovitosti v zaji‰tûném posudku –
administrativní dvoupodlaÏní budova v BrnûLesné, postavená v roce 1980, v dobrém stavebnû technickém stavu, urãená k provozním
úãelÛm, obsahující mimo dvou hygienick˘ch
zafiízení 20 kanceláfií, 4 sklady a dílnu – i naprostému laikovi signalizuje trÏní cenu v˘raznû
vy‰‰í neÏ je cena 3 500 000 Kã. Právû proto mûl
b˘t v fiízení pfied soudem nafiízen znaleck˘ posudek o cenû nemovitosti v daném ãase a místû
obvyklé a od jeho závûru se teprve mûly odvíjet
dal‰í úvahy a závûry soudÛ, a to nejen o vzniku
‰kody na stranû stûÏovatele, ale i o odpovûdnosti Ïalovan˘ch, zejména pak druhého z nich,
za ‰kodu. Ústavní soud proto zaujal názor, Ïe
v pfiípadû existence námitek vzbuzujících pochybnosti o správnosti ceny stanovené znaleck˘m posudkem zaji‰tûn˘m draÏebníkem má
ten, s ohledem na zákonem stanovené pfiedpoklady k v˘konu jeho ãinnosti a pfiedev‰ím
s ohledem na pfiimûfienou ochranu práv vlastníkÛ draÏen˘ch nemovitostí, povinnost zajistit
53
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 54
8/2009 JURISPRUDENCE
kontrolní, resp. revizní posudek tak, aby byla
pro dal‰í postup v nedobrovolné draÏbû zji‰tûna cena draÏené nemovitosti reálnû odpovídající její cenû v místû a ãase obvyklé. V opaãném
pfiípadû by nebylo moÏno povaÏovat ochranu
majetkov˘ch práv vûfiitele a ochranu t˘chÏ práv
vlastníka nemovitosti, to jest práv, jeÏ mají garantován stejn˘ rozsah ochrany (ãl. 11 odst. 1
Listiny), za proporcionální.
54
MONITORING
Související judikatura: nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 258/03
Relevantní ustanovení: § 13 odst. 1 a § 63
odst. 4 zákona 26/2000 Sb., o vefiejn˘ch draÏbách, ãl. 11 odst. 1 a ãl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Pfiipravil: Jan Tryzna
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 55
JURISPRUDENCE 8/2009
MONITORING
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
M
O N I T O R I N G
E V R O P S K É
Evropsk˘ soudní
dvÛr a Soud
prvního stupnû
OBDOBÍ:
5. 10. 2009 – 5. 11. 2009
Asturcom Telecomunicaciones
(vûc C-40/08)
Datum rozhodnutí: 6. fiíjna 2009
Závûr: Vnitrostátní soud, kter˘ rozhoduje
o návrhu na nucen˘ v˘kon pravomocného rozhodãího nálezu, vydaného bez úãasti spotfiebitele, musí i bez návrhu posoudit nepfiimûfienost
rozhodãí doloÏky obsaÏené ve smlouvû uzavfiené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotfiebitelem.
Skutkové okolnosti: Dne 24. kvûtna 2004 byla mezi spoleãností Asturcom a C. Rodríguez
Nogueira uzavfiena smlouva o mobilních telekomunikaãních sluÏbách. Tato smlouva obsahovala rozhodãí doloÏku, podle níÏ je pro kaÏd˘
spor vznikající v souvislosti s plnûním této
smlouvy stanovena pfiíslu‰nost rozhodãího soudu. JelikoÏ C. Rodríguez Nogueira neuhradila
nûkolik faktur a vypovûdûla smlouvu pfied
uplynutím smluvené minimální doby její platnosti, podala proti ní spoleãnost Asturcom návrh na zahájení rozhodãího fiízení. Rozhodãím
nálezem vydan˘m dne 14. dubna 2005 byla C.
Rodríguez Nogueira uloÏena povinnost uhradit
ãástku 669,60 eur. ProtoÏe C. Rodríguez Nogueira proti tomuto rozhodãímu nálezu nepodala
Ïalobu na neplatnost, stal se pravomocn˘m.
Dne 29. fiíjna 2007 podala spoleãnost Asturcom
návrh na v˘kon uvedeného rozhodãího nálezu.
Právní stránka: ESD se pfiedev‰ím snaÏil najít
odpovûì na otázku, zda rozhodãí doloÏka obsaÏená ve smlouvû nemá nepfiimûfienou povahu,
zejména s ohledem na skuteãnost, Ïe náklady
spotfiebitele na pfiepravu do místa sídla rozhodãího soudu byly vy‰‰í neÏ ãástka, která je pfiedmûtem sporu v pÛvodním fiízení, a dále je toto
sídlo znaãnû vzdáleno od bydli‰tû spotfiebitele
a není ve smlouvû uvedeno. Pfiitom zdÛraznil,
Ïe C. Rodríguez Nogueira zÛstala v prÛbûhu
jednotliv˘ch fiízení zcela neãinná a zejména nepodala Ïalobu smûfiující k prohlá‰ení neplatnosti rozhodãího nálezu vydaného AEADE, kterou
J U D I K A T U R Y
by napadla nepfiimûfienost rozhodãí doloÏky,
takÏe se tento nález stal mezitím pravomocn˘m.
Jakkoli podmínky naplÀování zásady pfiekáÏky
vûci rozsouzené spadají na základû zásady procesní autonomie vnitrostátních právních fiádÛ
ãlensk˘ch státÛ do pÛsobnosti tûchto právních
fiádÛ, nesmûjí b˘t tyto podmínky ménû pfiíznivé
neÏ ty, kter˘mi se fiídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmûjí b˘t upraveny tak, Ïe by v praxi nadmûrnû
ztûÏovaly nebo znemoÏÀovaly v˘kon práv pfiiznan˘ch právním fiádem Spoleãenství (zásada
efektivity). Lze mít za to, Ïe 60denní lhÛta pro
podání Ïaloby je v souladu se zásadou efektivity, protoÏe nemÛÏe sama o sobû ãinit v˘kon
práv, která spotfiebitelÛm poskytuje smûrnice
93/13, v praxi nemoÏn˘m nebo nadmûrnû obtíÏn˘m. V souladu se zásadou rovnocennosti je
pak vnitrostátní soud, k nûmuÏ byl podán návrh na nucen˘ v˘kon pravomocného rozhodãího nálezu a kter˘ musí podle vnitrostátních
procesních pravidel posoudit i bez návrhu rozpor rozhodãí doloÏky s vnitrostátními kogentními pravidly, rovnûÏ povinen i bez návrhu
posoudit nepfiimûfienost této doloÏky s ohledem
na ãlánek 6 uvedené smûrnice.
Související judikatura: rozsudky ze dne
27. ãervna 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, C-240/98 aÏ C-244/98, Recueil,
s. I-4941, jakoÏ i ze dne 26. fiíjna 2006, Mostaza
Claro, C-168/05, Sb. rozh. s. I-10421, rozsudek
ze dne 4. ãervna 2009, Pannon GSM, C-243/08,
dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí, rozsudky ze dne 30. záfií 2003, Köbler, C-224/01,
Recueil, s. I-10239; ze dne 16. bfiezna 2006, Kapferer, C-234/04, Sb. rozh. s. I-2585, a ze dne
3. záfií 2009, Fallimento Olimpiclub, C-2/08, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí.
Relevantní právní úprava: Smûrnice Rady
93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepfiimûfien˘ch
podmínkách ve spotfiebitelsk˘ch smlouvách.
ICF (vûc C-133/08)
Datum rozhodnutí: 6. fiíjna 2009
Závûr: Pokud z okolností jako celku jasnû vypl˘vá, Ïe daná smlouva souvisí úÏeji s jinou zemí, neÏ je zemû urãená na základû jednoho ze
stanoven˘ch kritérií, pfiíslu‰í soudu, aby nepouÏil tato kritéria a pouÏil právo zemû, se kterou uvedená smlouva souvisí nejúÏeji.
55
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 56
8/2009 JURISPRUDENCE
Skutkové okolnosti: Spoleãnost ICF uzavfiela v rámci programu pro nákladní Ïelezniãní
dopravu mezi Nizozemskem a Nûmeckem se
dvûma spoleãnostmi (Balkenende, MIC) dopravní nájemní smlouvu, ve které se zavázala
poskytnout nákladní vozy a zajistit Ïelezniãní
pfiepravu. Smluvní strany neuzavfiely Ïádnou
písemnou smlouvu, ale po krátké období byla
jejich ujednání plnûna. ICF nicménû zaslala spoleãnostem písemn˘ návrh smlouvy, kter˘ obsahoval klauzuli, podle které bylo belgické právo
zvoleno jakoÏto rozhodné právo. Tento návrh
nebyl Ïádnou ze smluvních stran nikdy podepsán. Následnû MIC neuhradila zaslanou fakturu a neuãinila tak ani po v˘zvû. ICF tedy
zaÏalovala obû spoleãnosti u nizozemského
soudu. Obû napadené spoleãnosti se dovolávaly promlãení pohledávky a tvrdily, Ïe na základû práva rozhodného pro smlouvu uzavfienou
se spoleãností ICF, v projednávaném pfiípadû nizozemského práva, je tato pohledávka promlãená. Naproti tomu podle spoleãnosti ICF
uvedená pohledávka promlãena není, neboÈ na
základû belgického práva, které je podle ní právem rozhodn˘m pro smlouvu, je‰tû namítané
promlãení nenastalo.
Právní stránka: ESD uvedl, Ïe Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy
(dále jen ¤ímská úmluva) zakotvuje pro smluvní závazky v pfiípadû neexistence volby práva
obecnou zásadu, podle které se musí smlouva
fiídit právem zemû, s níÏ nejúÏeji souvisí. Za
úãelem zaji‰tûní vysoké úrovnû právní jistoty ve
smluvních vztazích stanoví ¤ímská úmluva fiadu kritérií, jeÏ umoÏÀují pfiedpokládat, s kterou
zemí smlouva nejúÏeji souvisí. Tato kritéria totiÏ fungují jako domnûnky v tom smyslu, Ïe
soud, kterému byl spor pfiedloÏen, je musí vzít
v úvahu pfii urãení práva rozhodného pro
smlouvu. Kolizní kritérium místa bydli‰tû ãi
sídla smluvní strany, která poskytuje plnûní pfiíznaãné pro smlouvu, se nepouÏije v pfiípadû, Ïe
toto místo nelze urãit. ESD dodal, Ïe domnûnky
lze neuplatnit, vypl˘vá-li z okolností jako celku,
Ïe smlouva úÏeji souvisí s jinou zemí. Podle
ESD musí b˘t úmluva vykládána v tom smyslu,
Ïe umoÏÀuje soudu, kterému byl spor pfiedloÏen, pouÏít ve v‰ech pfiípadech kritérium, které
umoÏÀuje prokázat existenci takové vazby a neuplatnit dané „domnûnky“, pokud neurãují zemi, se kterou daná smlouva nejúÏeji souvisí. Je
tedy tfieba stanovit, zda lze tyto domnûnky neuplatnit pouze v pfiípadû, Ïe nemají skuteãnou
hodnotu pro urãení rozhodného práva, nebo
pokud soud konstatuje, Ïe daná smlouva nejúÏeji souvisí s jinou zemí. Pfiíslu‰n˘ soud musí
vÏdy urãit rozhodné právo na základû uveden˘ch domnûnek, které odpovídají obecnému
56
MONITORING
poÏadavku pfiedvídatelnosti práva, a tedy právní jistoty ve smluvních vztazích. Av‰ak pokud
z okolností jako celku jasnû vypl˘vá, Ïe daná
smlouva nejúÏeji souvisí s jinou zemí, neÏ je zemû
urãená na základû tûchto domnûnek, pfiíslu‰í uvedenému soudu, aby tyto domnûnky nepouÏil.
Relevantní právní úprava: Úmluva o právu
rozhodném pro smluvní závazkové vztahy,
otevfiená k podpisu v ¤ímû dne 19. ãervna 1980.
Audiolux a dal‰í (vûc C-101/08 )
Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009
Závûr: Právo Spoleãenství neobsahuje obecnou právní zásadu, podle které jsou men‰inoví
akcionáfii chránûni povinností vût‰inového akcionáfie, kter˘ ovládl nebo ovládá spoleãnost, nabídnout jim odkoupení jejich akcií za stejn˘ch
podmínek, jaké byly sjednány pfii nabytí podílu,
prostfiednictvím kterého vût‰inov˘ akcionáfi
ovládl spoleãnost nebo v ní zv˘‰il svÛj vliv.
Skutkové okolnosti: Audiolux SA a spol. byli men‰inov˘mi akcionáfii ve spoleãnosti RTL.
Spoleãnost GBL drÏela pfied událostmi, které
vedly ke sporu v pÛvodním fiízení, 30 % akcií
v RTL. Prostfiednictvím nûkolika transakcí pfievedla GBL svÛj 30 % podíl na kapitálu spoleãnosti RTL na spoleãnost Bertelsmann. Uveden˘
pfievod se stal pfiedmûtem rozsudku lucemburského soudu, kter˘m byly zamítnuty Ïaloby
spoleãnosti Audiolux z dÛvodu, Ïe nemûly oporu v Ïádné normû ãi právní zásadû uznávané lucembursk˘m právem. Tyto Ïaloby se t˘kaly
zejména platnosti transakcí smûfiujících k pfievodu tohoto podílu a náhrady ‰kody zpÛsobené
nedodrÏením povinnosti nabídnout ÏalobcÛm
v˘mûnu jejich akcií v RTL za akcie spoleãnosti
Bertelsmann za stejn˘ch podmínek, jaké byly
sjednány s GBL.
Právní stránka: ESD nejprve uvedl, Ïe pouhá
okolnost, Ïe sekundární právo Spoleãenství obsahuje nûkterá ustanovení t˘kající se ochrany
men‰inov˘ch akcionáfiÛ, nedostaãuje sama o sobû k závûru, Ïe existuje obecná zásada práva
Spoleãenství, zejména jestliÏe je jejich pÛsobnost omezena na pfiesnû vymezená a urãitá práva. Podle ESD sekundární pfiedpisy práva
Spoleãenství, na které pfiedkládající soud odkazoval, neposkytují pfiesvûdãivé informace svûdãící
o existenci obecné zásady rovného zacházení
s men‰inov˘mi akcionáfii. Pokud jde o to, zda
zacházení, jehoÏ se domáhá Audiolux, mÛÏe
b˘t chápáno jako specifické vyjádfiení obecné
zásady rovného zacházení v oblasti práva spoleãností, ESD konstatoval, Ïe obecná zásada
rovného zacházení vyÏaduje, aby se srovnateln˘mi situacemi nebylo zacházeno odli‰nû
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 57
MONITORING
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
a s odli‰n˘mi situacemi stejnû, není-li takové zacházení objektivnû odÛvodnûno. Zacházení, jehoÏ se domáhá Audiolux, smûfiuje ke stanovení
povinnosti pfiíslu‰ející pouze akcionáfii, kter˘
ovládl spoleãnost nebo v této spoleãnosti zv˘‰il
svÛj vliv. Tato skuteãnost by mu ukládala povinnost uzavfiít smlouvu se v‰emi men‰inov˘mi
akcionáfii za stejn˘ch podmínek, za jak˘ch bylo
sjednáno nabytí podílu, prostfiednictvím kterého vût‰inov˘ akcionáfi ovládl spoleãnost nebo
v ní zv˘‰il svÛj vliv, a nesla by s sebou odpovídající právo v‰ech akcionáfiÛ spoãívající v prodeji jejich akcií vût‰inovému akcionáfii. ESD
v této souvislosti uvedl, Ïe právo Spoleãenství
neobsahuje obecnou právní zásadu, podle které
jsou men‰inoví akcionáfii chránûni povinností
vût‰inového akcionáfie, kter˘ ovládl nebo ovládá spoleãnost, nabídnout jim odkoupení jejich
akcií za stejn˘ch podmínek, jaké byly sjednány
pfii nabytí podílu, prostfiednictvím kterého vût‰inov˘ akcionáfi ovládl spoleãnost nebo v ní
zv˘‰il svÛj vliv.
Související judikatura: rozsudky ze dne
23. listopadu 1999, Portugalsko v. Rada, C-149/96,
Recueil, s. I-8395, bod 86, jakoÏ i ze dne 12. ãervence 2001, Jippes a dal‰í, C-189/01, Recueil,
s. I-5689, rozsudek Jippes a dal‰í, rozsudky ze
dne 15. ãervence 1970, ACF Chemiefarma v. Komise, 41/69, Recueil, s. 661, ze dne 5. bfiezna
1980, Ferwerda, 265/78, Recueil, s. 617, jakoÏ
i usnesení ze dne 5. bfiezna 1999, Guérin automobiles v. Komise, C-153/98 P, Recueil, s. I-1441.
Relevantní právní úprava: Smûrnice Rady
77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochrann˘ch opatfiení, která jsou na ochranu
zájmÛ spoleãníkÛ a tfietích osob vyÏadována
v ãlensk˘ch státech od spoleãností ve smyslu
ãl. 58 druhého pododstavce Smlouvy pfii zakládání akciov˘ch spoleãností a pfii udrÏování
a zmûnû jejich základního kapitálu, za úãelem
dosaÏení rovnocennosti tûchto opatfiení.
Makro Zelfbedieningsgroothandel
a dal‰í (vûc C-324/08)
Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009
Závûr: Souhlas majitele ochranné známky
s uvedením zboÏí oznaãeného touto ochrannou
známkou na trh pfiímo v Evropském hospodáfiském prostoru tfietí osobou, která nemá Ïádnou
hospodáfiskou vazbu s tímto majitelem, mÛÏe
b˘t konkludentní, pokud takov˘to souhlas vypl˘vá ze skuteãností a okolností, které pfiedcházely, provázely nebo následovaly uvedení na
trh v tomto prostoru a z nichÏ je jednoznaãnû
patrné, Ïe se uveden˘ majitel vzdal svého v˘luãného práva.
JURISPRUDENCE 8/2009
Skutkové okolnosti: Spoleãnost Diesel byla
majitelem slovní ochranné známky Diesel na
základû jejího zápisu pro zemû Beneluxu. Spoleãnost Distributions Italian Fashion SA se sídlem v Barcelonû (·panûlsko) (dále jen „Difsa“)
byla distributorem zboÏí oznaãeného ochrannou známkou Diesel ve ·panûlsku, Portugalsku
a Andofie. V létû roku 1999 zaãala spoleãnost
Makro prodávat boty oznaãené slovní a obrazovou ochrannou známkou Diesel, které získala
od dvou ‰panûlsk˘ch podnikÛ, jeÏ tyto boty
koupily od Cosmos. Spoleãnost Diesel proto
s poukazem na to, Ïe nikdy nedala svÛj souhlas
k uvádûní dotãen˘ch bot spoleãností Cosmos na
trh, podala Ïalobu proti Makro, kterou se zejména domáhala, aby bylo zastaveno poru‰ování jejích autorsk˘ch práv a práv vypl˘vajících
z ochranné známky, jejímÏ je majitelem, jakoÏ
i náhrady vzniklé ‰kody.
Právní stránka: Podle ESD má majitel ochranné známky v˘luãné právo, jeÏ mu umoÏÀuje zakázat jakékoli tfietí osobû zejména dováÏet zboÏí
oznaãené jeho ochrannou známkou, nabízet je,
uvádût je na trh nebo je za tûmito úãely skladovat s tím, Ïe toto právo majitele je vyãerpáno,
jestliÏe bylo zboÏí uvedeno na trh v EHP samotn˘m majitelem nebo s jeho souhlasem. Podle ESD k vyãerpání v˘luãného práva mÛÏe dojít
zejména tehdy, pokud je zboÏí uvedeno na trh
subjektem hospodáfisky spojen˘m s majitelem
ochranné známky, jako napfiíklad nabyvatelem
licence. Dále i v pfiípadech, kdy první uvedení
dotãeného zboÏí na trh v EHP bylo provedeno
subjektem, kter˘ nemá Ïádnou hospodáfiskou
vazbu s majitelem ochranné známky, a bez v˘slovného souhlasu majitele ochranné známky,
mÛÏe vÛle vzdát se v˘luãného práva vypl˘vat
z konkludentního souhlasu uvedeného majitele. Pravidlo Spoleãenství upravující vyãerpání
práv se mÛÏe pouÏít pouze na zboÏí, které bylo
uvedeno na trh v EHP se souhlasem majitele dotyãné ochranné známky. Jin˘mi slovy, pro úãely
zániku v˘luãného práva majitele ochranné
známky je dÛleÏitá pouze skuteãnost, Ïe dotãené zboÏí bylo uvedeno na trh v EHP. Naopak
pfiípadné uvedení na trh mimo EHP nevede
v tomto ohledu k zániku práva. Aby byla zaji‰tûna ochrana práv z ochranné známky a aby bylo
umoÏnûno pozdûj‰í uvedení zboÏí oznaãeného
ochrannou známkou na trh, aniÏ by tomu mohl
majitel této ochranné známky bránit, je proto
podstatné, aby tento majitel mohl kontrolovat
první uvedení tohoto zboÏí na trh v EHP bez
ohledu na to, zda toto zboÏí pfiípadnû bylo poprvé uvedeno na trh mimo tento prostor. Z toho
vypl˘vá, Ïe okolnost mající ãistû skutkovou povahu, zda bylo zboÏí oznaãené dotyãnou
ochrannou známkou poprvé uvedeno na trh
57
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 58
8/2009 JURISPRUDENCE
v EHP nebo mimo nûj, nemá jako taková Ïádn˘
dopad na pouÏití pravidla o vyãerpání práv. Za
tûchto podmínek by omezení moÏnosti vyvodit
z urãit˘ch okolností a skuteãností konkludentní
souhlas majitele ochranné známky pouze na
pfiípady, kdy do‰lo k prvnímu uvedení dotãeného zboÏí na trh mimo EHP, nebylo v souladu
s právem Spoleãenství.
Související judikatura: rozsudek ze dne
20. listopadu 2001, Zino Davidoff a Levi Strauss
(C-414/99 aÏ C-416/99, Recueil, s. I-8691, rozsudek Zino Davidoff a Levi Strauss, bod 40,
a rozsudky ze dne 8. dubna 2003, Van Doren +
Q, C-244/00, Recueil, s. I-3051, a ze dne 30. listopadu 2004, Peak Holding, C-16/03, Sb. rozh.
s. I-11313,
Relevantní právní úprava: âl. 7 odst. 1 první
smûrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince
1988, kterou se sbliÏují právní pfiedpisy ãlensk˘ch státÛ o ochrann˘ch známkách.
Grudnstueckgemeinschaft Busley
(vûc C-35/08)
Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009
Závûr: Právní úprava ãlenského státu danû
z pfiíjmÛ, která podfiizuje právo fyzick˘ch osob
– rezidentÛ s neomezenou daÀovou povinností
– na odpoãet ztrát z pronájmu nemovitosti ze
základu danû za zdaÀovací období, ve kterém
tyto ztráty vznikly, podmínce, aby se tato nemovitost nacházela na území tohoto ãlenského
státu, odporuje komunitárnímu právu.
Skutkové okolnosti: ·panûl‰tí státní pfiíslu‰níci, bratr a sestra, mûli od svého narození bydli‰tû v Nûmecku, kde jim také plynuly pfiíjmy ze
závislé ãinnosti a kde podléhali neomezené daÀové povinnosti. Po sv˘ch rodiãích, rovnûÏ
‰panûlsk˘ch státních pfiíslu‰nících, zdûdili nemovitost ve ·panûlsku (coby spoleãenství dûdicÛ), ale nikdy v tomto domû nebydleli, pouze jej
pronajímali a posléze prodali. Ve sv˘ch daÀov˘ch
pfiiznáních podan˘ch v Nûmecku poÏádali, pokud jde o pfiedmûtn˘ dÛm, jednak o uplatnûní
degresivního odpisování a jednak o neuplatnûní omezeného vyrovnání ztrát. Nûmeck˘ finanãní úfiad tyto Ïádosti zamítl z dÛvodu, Ïe se
uveden˘ dÛm nenachází v tuzemsku. Vzhledem k tomu podali Ïalobci Ïalobu k pfiedkládajícímu soudu, ve které tvrdili, Ïe daÀov˘ reÏim
uplatnûn˘ na pfiíjmy z jejich domu nacházejícího
se ve ·panûlsku poru‰uje komunitární právo.
Právní stránka: ESD pfiipomnûl, Ïe dûdûní
spadá na základû práva Spoleãenství pod pohyb kapitálu, s v˘jimkou pfiípadÛ, kdy jsou prvky zakládající dûdictví omezeny hranicemi
jediného ãlenského státu. Co se t˘ãe existence
58
MONITORING
omezení pohybu kapitálu, zakázan˘mi opatfieními jsou také ta, která mohou odradit od investování v nûkterém ãlenském státû osoby, které
nemají v tomto státû bydli‰tû. Mohou jimi b˘t
vnitrostátní opatfiení zpÛsobilá zabránit nebo
omezit nabytí nemovitosti nacházející se v jiném ãlenském státû, ale rovnûÏ ta zpÛsobilá odradit od ponechání si takové nemovitosti. ESD
pfiezkoumával, jsou-li uvedená omezení odÛvodnûná, a tedy zpÛsobilá zaruãit uskuteãnûní
sledovaného cíle a nepfiekraãovat meze toho, co
je nezbytné k jeho dosaÏení. I v pfiípadû, Ïe by
nûmeckou vládou uveden˘ cíl (podporu v˘stavby nemovitostí urãen˘ch k pronajímání za
úãelem uspokojení poptávky nûmecké populace) byl zpÛsobil˘ odÛvodnit omezení volného
pohybu kapitálu, ESD se nedomníval, Ïe by takové vnitrostátní opatfiení, které ãiní jednoznaãn˘ rozdíl mezi tím, zda se nemovitosti urãené
k pronajímání nacházejí v tuzemsku nebo nikoli, bylo zpÛsobilé zaruãit v tomto ohledu jeho
naplnûní. Dále se ESD zab˘val odÛvodnûností
nûmeckého pfiedpisu na základû zásady teritoriality. Tato zásada, jejímÏ úãelem je vnést do
uplatÀování práva Spoleãenství poÏadavek zohlednit meze daÀov˘ch pravomocí ãlensk˘ch
státÛ, podle nûj nebrání zohlednûní záporn˘ch
pfiíjmÛ z nemovitosti nacházející se v jednom
ãlenském státû osobou, která má neomezenou
povinnost k dani v jiném ãlenském státû.
Související judikatura: rozsudky ze dne 14.
záfií 2006, Centro di Musicologia Walter Stauffer, C-386/04, Sb. rozh. s. I-8203, jakoÏ i ze dne
12. února 2009, Block, C-67/08, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí.
Relevantní právní úprava: âlánek 56 ES.
Zurita García (spojené vûci C-261/08
a C-348/08)
Datum rozhodnutí: 22. fiíjna 2009
Závûr: Pokud se státní pfiíslu‰ník tfietí zemû
nachází na území ãlenského státu neoprávnûnû,
jelikoÏ nesplÀuje nebo pfiestal splÀovat podmínky délky pobytu platné v tomto ãlenském
státû, není tento ãlensk˘ stát povinen pfiijmout
rozhodnutí o jeho vyho‰tûní.
Skutkové okolnosti: Dva bolivij‰tí státní pfiíslu‰níci byli vyho‰tûni nezávisle na sobû rozhodnutím správních orgánÛ ze ·panûlska,
protoÏe se nacházeli dle ‰panûlského cizineckého zákona na tomto území neoprávnûnû (buì
jim nebyl prodlouÏen pobyt, nebo neobdrÏeli
povolení k pobytu, nebo protoÏe platnost tûchto dokumentÛ uplynula pfied více neÏ tfiemi mûsíci, aniÏ by dotyãné osoby poÏádali o jejich
obnovení). Sankce vyho‰tûní byla spojena se
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 59
MONITORING
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
zákazem vstupu na území schengenského prostoru
po dobu pûti let. Paní Zurita García a pan Cabrera
napadli nezávisle na sobû uvedená rozhodnutí,
av‰ak soud v obou pfiípadech Ïalobu zamítl.
Právní stránka: ESD úvodem upozornil, Ïe
v daném pfiípadû je moÏné uplatnit vyvratitelnou domnûnku, Ïe není-li cestovní doklad státního pfiíslu‰níka tfietí zemû opatfien otiskem
vstupního razítka, mohou pfiíslu‰né vnitrostátní orgány pfiedpokládat, Ïe jeho drÏitel nesplÀuje nebo pfiestal splÀovat podmínky délky
pobytu platné v dotyãném ãlenském státû. Tuto
domnûnku je moÏné vyvrátit, pokud státní pfiíslu‰ník tfietí zemû jak˘mkoli zpÛsobem vûrohodnû prokáÏe, napfiíklad jízdenkou ãi letenkou
nebo dÛkazem o své pfiítomnosti mimo území
ãlensk˘ch státÛ, Ïe dodrÏel podmínky t˘kající
se délky krátkodobého pobytu. Není-li domnûnka vyvrácena, mohou pfiíslu‰né orgány
státního pfiíslu‰níka tfietí zemû z území dotyãného ãlenského státu vyhostit. ESD se dále odvolal na právní úpravu dle Úmluvy k provedení
Schengenské dohody, která upfiednostÀuje dobrovoln˘ odchod státního pfiíslu‰níka tfietí zemû,
kter˘ nesplÀuje nebo pfiestal splÀovat podmínky krátkodobého pobytu platné na území dotyãného ãlenského státu. Státní pfiíslu‰ník tfietí
zemû, kter˘ je drÏitelem platného doãasného
povolení k pobytu, které bylo udûleno jin˘m
ãlensk˘m státem, podle této úmluvy musí neprodlenû vycestovat na území druhého uvedeného státu. Podle této úmluvy platí, Ïe není-li
vyho‰tûní moÏné podle vnitrostátního práva
daného ãlenského státu, mÛÏe tento ãlensk˘ stát
dotyãné osobû pobyt na svém území povolit.
Související judikatura: rozsudky ze dne
29. ledna 2008, Promusicae, C-275/06, Sb. rozh.
s. I-271, bod 46, a ze dne 3. dubna 2008, Rüffert,
C-346/06, Sb. rozh. s. I-1989; rozsudky ze dne
12. listopadu 1969, Stauder, 29/69, Recueil,
s. 419; ze dne 7. ãervence 1988, Moksel Import
und Export, 55/87, Recueil, s. 3845; ze dne 20. listopadu 2001, Jany a dal‰í, C-268/99, Recueil,
s. I-8615, jakoÏ i ze dne 27. ledna 2005, Junk,
C-188/03, Sb. rozh. s. I-885; rozsudky ze dne
12. listopadu 1998, Institute of the Motor Industry, C-149/97, Recueil, s. I-7053; ze dne
3. dubna 2008, Endendijk, C-187/07, Sb. rozh.
s. I-2115, jakoÏ i ze dne 9. fiíjna 2008, Sabatauskas a dal‰í, C-239/07, Sb. rozh. s. I-7523.
Relevantní právní úprava: âlánek 56 ES,
Úmluva k provedení Schengenské dohody.
Meerts (vûc C-116/08)
Datum rozhodnutí: 22. fiíjna 2009
Závûr: Pokud zamûstnavatel bez závaÏného
JURISPRUDENCE 8/2009
dÛvodu a dodrÏení v˘povûdní doby jednostrannû ukonãí pracovní smlouvu na dobu
neurãitou uzavfienou s pracovníkem zamûstnan˘m na pln˘ pracovní úvazek v období, kdy
tento pracovník ãerpá rodiãovskou dovolenou
na ãást pracovní doby, odstupné nemá b˘t stanoveno na základû sníÏeného platu, kter˘ pobírá v okamÏiku, kdy dojde k propu‰tûní.
Skutkové okolnosti: Paní Meerts byla zamûstnána u belgické firmy na pln˘ pracovní
úvazek na základû pracovní smlouvy na dobu
neurãitou. Po osmi letech zaãala pracovat na
zkrácen˘ pracovní úvazek z dÛvodu rodiãovské
dovolené. Necel˘ mûsíc pfied jejím uplynutím
dostala okamÏitou v˘povûì, pfiiãemÏ obdrÏela
odstupné ve v˘‰i deseti mûsíãních platÛ, vypoãtené na základû platu, kter˘ pobírala v daném
okamÏiku, jenÏ byl zkrácen o polovinu z dÛvodu odpovídajícího sníÏení objemu jejího pracovního úvazku. V˘‰i tohoto odstupného paní
Meerts napadla u soudu, pfiiãemÏ poÏadovala,
aby firmû, která ji zamûstnávala, bylo uloÏeno
zaplacení odstupného vypoãteného na základû
platu za pln˘ pracovní úvazek, kter˘ by pobírala, kdyby si svÛj pracovní úvazek nesníÏila
v rámci své rodiãovské dovolené.
Právní stránka: ESD konstatoval, Ïe ustanovení komunitárního práva (rámcová dohoda
o rodiãovské dovolené) stanoví, Ïe práva
pracovníka, která má nebo která nab˘vá v den
zaãátku rodiãovské dovolené, zÛstávají zachována aÏ do skonãení této rodiãovské dovolené.
Cílem tohoto ustanovení je zabránit ztrátû nebo
omezení práv odvozen˘ch z pracovnûprávního
vztahu, která pracovník má nebo která nab˘vá,
a která mÛÏe uplatÀovat na zaãátku rodiãovské
dovolené, a zaruãit, Ïe po skonãení této dovolené se bude nacházet, pokud jde o tato práva, ve
stejné situaci, ve které se nacházel pfied jejím zahájením. Pojem „práva pracovníka, která má
nebo která nab˘vá“ je s ohledem na cíl rovného
zacházení pro muÏe a Ïeny nutno vykládat tak,
Ïe vyjadfiuje zásadu sociálního práva Spoleãenství,
která má zvlá‰tní v˘znam, a nemÛÏe b˘t tedy vykládána restriktivnû. Zahrnuje tedy v‰echna
práva a penûÏitá ãi naturální zv˘hodnûní odvozená pfiímo ãi nepfiímo z pracovního pomûru,
jeÏ mÛÏe pracovník uplatÀovat vÛãi zamûstnavateli v den zaãátku rodiãovské dovolené. Mezi
taková práva a zv˘hodnûní patfií v‰echna práva
a zv˘hodnûní t˘kající se podmínek zamûstnání,
jako je právo pracovníka s pln˘m pracovním
úvazkem, kter˘ ãerpá rodiãovskou dovolenou
na ãást pracovní doby, v pfiípadû jednostranného ukonãení smlouvy uzavfiené na dobu neurãitou ze strany zamûstnavatele na v˘povûdní
dobu, jejíÏ délka závisí na délce trvání pracovního pomûru v podniku a jejímÏ úãelem je
59
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 60
8/2009 JURISPRUDENCE
usnadnûní hledání nového zamûstnání. Podle
ESD by vnitrostátní právní pfiedpisy, které by
omezovaly práva vypl˘vající z pracovního pomûru v pfiípadû ãerpání rodiãovské dovolené,
mohly odradit pracovníka od ãerpání takové
dovolené a podnítit zamûstnavatele, aby spí‰e
propou‰tûl pracovníky, ktefií ãerpají rodiãovskou dovolenou. To by bylo v pfiímém rozporu
s úãelem rámcové dohody o rodiãovské dovolené, neboÈ jedním z jejích cílÛ je lep‰í sladûní rodinného a pracovního Ïivota.
Související judikatura: rozsudek ze dne
16. ãervence 2009, Gómez-Limón Sánchez-Camacho, C-537/07, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí; rozsudky ze dne 18. ledna 1984,
Ekro, 327/82, Recueil, s. 107; ze dne 9. bfiezna
2006, Komise v. ·panûlsko, C-323/03, Sb. rozh.
s. I-2161, a ze dne 11. ãervence 2006, Chacón Navas, C-13/05, Sb. rozh. s. I-6467, rozsudky ze
dne 26. ãervna 2001, BECTU, C-173/99, Recueil,
s. I-4881; ze dne 13. záfií 2007, Del Cerro Alonso,
C-307/05, Sb. rozh. s. I-7109; ze dne 15. dubna
2008, Impact, C-268/06, Sb. rozh. s. I-2483, a ze
dne 20. ledna 2009, Schultz-Hoff, C-350/06
a C-520/06, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce
rozhodnutí.
Relevantní právní úprava: Smûrnice 96/34/ES,
Rámcová dohoda o rodiãovské dovolené.
Bogiatzi (vûc C-301/08)
Datum rozhodnutí: 22. fiíjna 2009
Závûr: Komunitární právo nebrání pouÏití
Var‰avské úmluvy o sjednocení nûkter˘ch pravidel o mezinárodní letecké dopravû na situaci,
v níÏ se cestující domáhá uplatnûní odpovûdnosti leteckého dopravce z dÛvodu újmy, kterou
cestující utrpûl pfii letu mezi ãlensk˘mi státy
Spoleãenství.
Skutkové okolnosti: Paní Bogiatzi utrpûla
pád na leti‰tní plo‰e lucemburského leti‰tû pfii
nástupu do letadla. Následnû podala u soudu
v Lucemburku Ïalobu na náhradu ‰kody proti
nûmeckému sdruÏení pojistitelÛ leteck˘ch rizik
a letecké spoleãnosti. Soud rozhodl, Ïe Ïaloba
podaná pût let poté, co nastaly skuteãnosti rozhodné z hlediska pÛvodního fiízení, je nepfiípustná. Uveden˘ soud mûl totiÏ za to, Ïe dvouletá
lhÛta stanovená pro podání Ïaloby na náhradu
‰kody v ãlánku 29 Var‰avské úmluvy je lhÛtou
pevnû danou, jejíÏ bûh nelze zastavit ani pfieru‰it.
Právní stránka: Podle ustanovení Var‰avské
úmluvy musí b˘t Ïaloba na náhradu ‰kody
smûfiující proti leteck˘m dopravcÛm v pfiípadû
nehody podána do dvou let od pfiíletu na místo
urãení nebo ode dne, kdy mûlo letadlo pfiiletût,
nebo od zastavení dopravy, jinak Ïalobní právo
60
MONITORING
zaniká. Právní úprava Spoleãenství naproti tomu neobsahuje Ïádné v˘slovné ustanovení t˘kající se promlãení takovéto Ïaloby na náhradu
‰kody ani v˘slovnû neodkazuje na ãlánek 29
uvedené úmluvy. ESD konstatoval, Ïe ve v˘kladu komunitárního práva v tomto pfiípadû musí b˘t brát zfietel nejen na jeho znûní a právní
kontext, ale i na právní úpravou sledované cíle.
Co se t˘ãe cíle sledovaného nafiízením o odpovûdnosti leteckého dopravce v pfiípadû nehod,
vypl˘vá z jeho odÛvodnûní, Ïe jím je zv˘‰ení
úrovnû ochrany cestujících postiÏen˘ch leteck˘mi nehodami v rámci spoleãné dopravní politiky, vzhledem k tomu, Ïe hranice odpovûdnosti
leteck˘ch dopravcÛ nastavené Var‰avskou
úmluvou byly s ohledem na hospodáfiské a sociální podmínky pfiíli‰ nízké.
Související judikatura: rozsudky ze dne
14. fiíjna 1980, Burgoa, 812/79, Recueil, s. 2787;
ze dne 18. listopadu 2003, Bud_jovick˘ Budvar,
C-216/01, Recueil, s. I-13617, jakoÏ i ze dne
3. bfiezna 2009, Komise v. ·védsko, C-249/06,
dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí; rozsudky ze dne 22. záfií 1988, Deserbais, 286/86,
Recueil, s. 4907; ze dne 23. listopadu 2006, ZVK,
C-300/05, Sb. rozh. s. I-11169, a ze dne 12. února 2009, Klarenberg, C-466/07, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí;
Relevantní právní úprava: nafiízení Rady
(ES) ã. 2027/97 ze dne 9. fiíjna 1997 o odpovûdnosti leteckého dopravce v pfiípadû nehod,
Úmluva o sjednocení nûkter˘ch pravidel o mezinárodní letecké dopravû, podepsaná ve Var‰avû
dne 12. fiíjna 1929, ve znûní ãtyfi Montrealsk˘ch
dodatkov˘ch protokolÛ ze dne 25. záfií 1975
(Var‰avská úmluva)
âEZ (vûc C-115/08)
Datum rozhodnutí: 27. fiíjna 2009
Závûr: Zásada zákazu diskriminace na základû státní pfiíslu‰nosti v rámci pouÏití Smlouvy
o Evropském spoleãenství pro atomovou energii (ESAE) brání uplatnûní takové právní úpravy ãlenského státu, na základû níÏ mÛÏe b˘t
proti podniku, kter˘ má poÏadovaná úfiední
povolení k provozu jaderné elektrárny nacházející se na území jiného ãlenského státu, podána
Ïaloba k soudu domáhající se toho, aby mu bylo uloÏeno zdrÏet se imisí nebo moÏn˘ch imisí
z tohoto zafiízení na sousedící pozemky, zatímco proti podnikÛm, které vyuÏívají prÛmyslové
zafiízení nacházející se v tuzemsku a jimÏ bylo
úfiední povolení vydáno v tuzemsku, taková Ïaloba b˘t podána nemÛÏe a tyto podniky jsou
vystaveny pouze Ïalobû na náhradu ‰kody zpÛsobené na sousedícím pozemku.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 61
JURISPRUDENCE 8/2009
MONITORING
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
Skutkové okolnosti: Land Oberösterreich
vlastní pozemky uÏívané pro zemûdûlské úãely
a agronomické pokusy, na nichÏ je zfiízena zemûdûlská ‰kola. Tyto pozemky se nacházejí
v Rakousku asi 60 km od jaderné elektrárny Temelín, která sama leÏí na území âeské republiky 50 km od rakouské hranice. Tato elektrárna
je provozována podnikem dodávajícím elektrickou energii, âEZ, akciovou spoleãností podle
ãeského práva, v níÏ drÏí vût‰inu akcií ãesk˘
stát. V˘stavba a provozování jaderné elektrárny
Temelín byly povoleny ãesk˘mi orgány v roce
1985 a tato jaderná elektrárna byla uvedena do
zku‰ebního provozu dne 9. fiíjna 2000. V roce
2001 Land Oberösterreich a nûktefií soukromí
vlastníci pozemkÛ podali Ïaloby rakouskému
soudu, jimiÏ se domáhali, aby bylo spoleãnosti
âEZ soudem nafiízeno zdrÏet se imisí nebo
moÏn˘ch imisí souvisejících s ionizujícím záfiením, které mÛÏe vycházet z uvedené elektrárny.
V listopadu 2006 byly oba reaktory elektrárny
Temelín pfiedmûtem kontroly a koneãného prohlá‰ení o shodû s platnou právní úpravou.
Právní stránka: ESD je toho názoru, Ïe vÛle
rakouského zákonodárce zohlednit zájmy domácích hospodáfisk˘ch subjektÛ s vylouãením
zájmÛ hospodáfisk˘ch subjektÛ se sídlem v jin˘ch ãlensk˘ch státech nemÛÏe b˘t pfiijata jako
odÛvodnûní rozdílného zacházení vypl˘vajícího z právních pfiedpisÛ dotãen˘ch v pÛvodním
fiízení. Stejnû tak jako cíle ãistû hospodáfiské povahy nemohou odÛvodnit pfiekáÏku základním
zásadám volného pohybu zboÏí nebo sluÏeb,
nemohou tyto cíle odÛvodnit ani diskriminaci
na základû státní pfiíslu‰nosti v rámci pouÏití
Smlouvy o ESAE. A dále, pokud jde o odÛvodnûní, které by bylo moÏno vyvozovat z ochrany
Ïivota nebo zdraví, nebo také z ochrany Ïivotního prostfiedí nebo vlastnického práva, ani to
podle ESD nemÛÏe odÛvodnit rozdílné zacházení mezi úfiedními povoleními vydan˘mi rakousk˘mi orgány prÛmyslov˘m zafiízením
nacházejícím se v Rakousku a úfiedními povoleními udûlen˘mi jaderné elektrárnû nacházející
se v jiném ãlenském státû pfiíslu‰n˘mi orgány
tohoto ãlenského státu. ESD v tomto ohledu jiÏ
zdÛraznil v˘znam úlohy, kterou hraje v dané
oblasti Komise, která má jediná k dispozici celkov˘ obraz v˘voje ãinností v jaderném odvûtví
na celém území Spoleãenství. ESD rovnûÏ zdÛraznil, Ïe Komise v této vûci vydala stanovisko,
v nûmÏ dospûla k závûru, Ïe provedení plánu
na zne‰kodÀování radioaktivních odpadÛ v libovolné formû v souvislosti s úpravami v lokalitû jaderné elektrárny Temelín nevyústí za
bûÏného provozu, ani v pfiípadû havárie typu
a rozsahu uveden˘ch ve v‰eobecn˘ch údajích,
v radioaktivní zamofiení vody, pÛdy nebo
vzdu‰ného prostoru jiného ãlenského státu, které by bylo ze zdravotního hlediska v˘znamné.
Komisi je navíc svûfiena jednak pravomoc vydávat pro ãlenské státy doporuãení t˘kající se
úrovnû radioaktivity v ovzdu‰í, ve vodû a v pÛdû, a jednak pravomoc pfiijmout v naléhavém
pfiípadû smûrnici, kterou dotyãn˘ ãlensk˘ stát
vyzve, aby ve lhÛtû stanovené Komisí pfiijal
opatfiení nezbytná k zamezení pfiekroãení základních standardÛ a k zaji‰tûní dodrÏování
právních pfiedpisÛ. JestliÏe tento stát nedosáhne
souladu se smûrnicí Komise ve stanovené lhÛtû,
mÛÏe Komise nebo jak˘koli zúãastnûn˘ ãlensk˘
stát neprodlenû pfiedloÏit vûc Soudnímu dvoru.
V rámci jednání, která vedla k pfiistoupení deseti nov˘ch ãlensk˘ch státÛ k Unii dne 1. kvûtna
2004, navíc byly otázky související s bezpeãností jadern˘ch elektráren nacházejících se v tûchto
státech, vãetnû jaderné elektrárny Temelín, pfiezkoumány Komisí, coÏ vedlo k vypracování doporuãení Spoleãenství s cílem zdokonalení
tûchto elektráren tak, aby byly uvedeny na srovnatelnou úroveÀ jaderné bezpeãnosti, jaká existuje pro srovnatelné reaktory v Unii, pfiiãemÏ
úãinné provádûní tûchto doporuãení bylo následnû pfiedmûtem monitorování ze strany Komise a Rady.
Související judikatura: rozsudky ze dne
28. dubna 1998, Decker, C-120/95, Recueil,
s. I-1831, a Kohll, C-158/96, Recueil, s. I-1931;
rozsudky ze dne 4. února 1988, Murphy a dal‰í,
157/86, Recueil, s. 673; jakoÏ i ze dne 26. záfií
2000, Engelbrecht, C-262/97, Recueil, s. I-7321;
rozsudky ze dne 5. ãervna 2008, Wood,
C-164/07, Sb. rozh. s. I-4143, a ze dne 16. prosince 2008, Huber, C-524/06, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí.
Relevantní právní úprava: âlánky 10 SES, 12
SES, 28 SES a 43 SES.
Pontin (vûc C-63/08)
Datum rozhodnutí: 29. fiíjna 2009
Závûr: Ustanovení lucemburského zákoníku
práce zbavuje tûhotné zamûstnankynû, jeÏ byly
propu‰tûny bûhem svého tûhotenství, moÏnosti
podat Ïalobu na náhradu ‰kody, zatímco v‰ichni ostatní propu‰tûní zamûstnanci tuto moÏnost
mají. Pokud takovéto omezení procesních prostfiedkÛ pfiedstavuje ménû pfiíznivé zacházení se
Ïenou spojené s tûhotenstvím, je v rozporu
s právem Spoleãenství.
Skutkové okolnosti: Doporuãen˘m dopisem
ze dne 25. ledna 2007 oznámila spoleãnost T-Comalux paní V. Pontin, Ïe s ní byl s okamÏitou
platností rozvázán pracovní pomûr „v dÛsledku
váÏného pochybení“ z dÛvodu „neodÛvodnûné
61
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 62
8/2009 JURISPRUDENCE
nepfiítomnosti po dobu del‰í neÏ tfii dny“. Doporuãen˘m dopisem ze dne 26. ledna 2007, kter˘ byl T-Comalux doruãen dne 30. ledna 2007,
oznámila V. Pontin, Ïe je tûhotná. Uvedla, Ïe na
základû této skuteãnosti je v˘povûì, která jí byla dána spoleãností T-Comalux, neplatná. Vzhledem k tomu, Ïe T-Comalux na tento dopis
neodpovûdûla, podala V. Pontin dne 5. února
2007 u pfiedkládajícího soudu Ïalobu, kterou se
domáhala urãení neplatnosti své v˘povûdi.
Druhou Ïalobou podanou dne 18. dubna 2007
se V. Pontin domáhala, aby pfiedkládající soud
spoleãnosti T-Comalux uloÏil, aby jí zaplatila
náhradu ‰kody. Na podporu této Ïaloby zejména uvádí, Ïe jak v˘povûì, tak i následné okamÏité rozvázání pracovního pomûru s ní jsou
v rozporu se zákonem.
Právní stránka: ESD povaÏoval Ïalobu na náhradu ‰kody za Ïalobu, která je podobná Ïalobû
na neplatnost a znovuzaãlenûní, a proto mûl za
to, Ïe prekluzivní lhÛta patnácti dnÛ uplatÀovaná pro druhou uvedenou Ïalobu je podstatnû
krat‰í neÏ prekluzivní lhÛta tfií mûsícÛ uplatÀovaná pro Ïalobu na náhradu ‰kody. Podle ESD
je zfiejmé, Ïe pro zamûstnankyni propu‰tûnou
bûhem jejího tûhotenství by pfii dodrÏení lhÛty
patnácti dnÛ bylo velmi obtíÏné nechat si po-
skytnout fiádnou radu a pfiípadnû sepsat a podat Ïalobu. Skuteãnost, Ïe jedin˘m procesním
prostfiedkem, kter˘ má k dispozici tûhotná Ïena,
jeÏ byla propu‰tûna bûhem svého tûhotenství,
byla Ïaloba na neplatnost a znovuzaãlenûní,
pfiiãemÏ v‰echny ostatní procesní prostfiedky
pracovního práva, jako napfiíklad Ïaloba na náhradu ‰kody, byly vylouãeny, pfiedstavovalo
podle ESD „ménû pfiíznivé zacházení se Ïenou
spojené s tûhotenstvím“, a tedy diskriminaci zakázanou právem Spoleãenství.
Související judikatura: rozsudky ze dne 24.
záfií 2002, Grundig Italiana, C-255/00, Recueil,
s. I-8003, jakoÏ i ze dne 12. února 2008, Kempter,
C-2/06, Sb. rozh. s. I-411, rozsudky ze dne 7. záfií 2006, Marrosu a Sardino, C-53/04, Sb. rozh. s.
I-7213; Vassallo, C-180/04, Sb. rozh. s. I-7251, jakoÏ i usnesení ze dne 12. ãervna 2008, Vassilakis
a dal‰í, C-364/07.
Relevantní právní úprava: âlánky 10 a 12
smûrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. fiíjna 1992
o zavádûní opatfiení pro zlep‰ení bezpeãnosti
a ochrany zdraví pfii práci tûhotn˘ch zamûstnankyÀ a zamûstnankyÀ krátce po porodu nebo
kojících zamûstnankyÀ.
Evropsk˘ soud
pro lidská práva
soudním opatfiení a namítala, Ïe bylo rozhodnuto v její nepfiítomnosti aniÏ jí byla dána pfiíleÏitost se vyjádfiit. V roce 1990 soud na základû
této její námitky rozhodl, Ïe tato okolnost je
v rozporu s principem sporného fiízení a prohlásil pfiedbûÏné opatfiení za neúãinné. Îaloba
na ochranu vlastnického práva souseda v‰ak
byla mezitím podána a v fiádném nalézacím fiízení v roce 1992 pak soud rozhodl vûcnû v její
neprospûch. Mezitím Ïalovaná napadla rozhodnutí o pfiedbûÏném soudním opatfiení a namítala, Ïe bylo rozhodnuto v její nepfiítomnosti aniÏ
jí byla dána pfiíleÏitost se vyjádfiit. V roce 1993
odvolací soud vyhovûl sousedovu odvolání a
rozhodnutí ve prospûch stûÏovatelovy sestry
zru‰il. Ta proti tomu brojila fiádn˘mi i mimofiádn˘mi opravn˘mi prostfiedky. Namítala nedostatek nestrannosti pfiedsedy odvolacího
senátu, kter˘ mûl rodinné vazby na právníky
protistrany, protoÏe byl bratrem, resp. str˘cem
právníkÛ zastupujících protistranu. Ústavní odvolání stûÏovatele po smrti jeho sestry bylo zamítnuto, právû tak jako stíÏnost k Ústavnímu
soudu. Soud rozhodl 11 hlasy proti 6, Ïe byl
poru‰en ãl. 6 odst. 1 Úmluvy. Soudci Costa,
Jungwierth, Kovler a Fura vyjádfiili spoleãné ne-
DOBÍ:
15. ¤ÍJNA 2009 – 15. LISTOPADU 2009
Rozsudek Velkého senátu ve vûci
Micallef v. Malta (stíÏnost ã. 17056/06)
Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009
Závûr: Soud konstatuje existenci ‰irokého konsensu mezi státy Rady Evropy ohlednû aplikovatelnosti
ãl. 6 na pfiedbûÏná fiízení, vãetnû fiízení o pfiedbûÏn˘ch soudních opatfieních.
Obsah: StíÏnost se t˘ká pfiedbûÏného soudního opatfiení, jehoÏ vydání navrhl soused stûÏovatelovy sestry. Domáhal se, aby jí soud zakázal
vû‰et na dvofie prádlo, protoÏe v tom spatfioval
poru‰ení sv˘ch vlastnick˘ch práv. Podmínkou
dal‰í úãinnosti pfiedbûÏného opatfiení bylo podání fiádné Ïaloby ve stanovené lhÛtû. Pfiedseda
soudního senátu vyhovûl návrhu na pfiedbûÏné
opatfiení pfii jednání, o nûmÏ nebyla informována. Îalovaná napadla rozhodnutí o pfiedbûÏném
62
MONITORING
Pfiipravil: Jan Tlamycha
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 63
MONITORING
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURISPRUDENCE 8/2009
souhlasné stanovisko. Soudcové Björgvinsson
a Maliverni vyjádfiili ãásteãnû nesouhlasné stanovisko a soudcové a soudkynû Rozakis, Tulkens
a Kalaydjieva pfiipojili spoleãné odli‰né stanovisko.
Poznámka: Senát soudu rozhodl ve vûci 15. 1.
2008, Ïe do‰lo k poru‰ení ãl. 6 odst. 1 Úmluvy
s ohledem na nedostatek objektivní nestrannosti odvolacího soudu, s tím, Ïe není tfieba zkoumat otázku rovnosti zbraní ve sporu. Na Ïádost
vlády byla vûc pfiedloÏena Velkému senátu. Dne
25. srpna 2008 pfiipustil prezident Soudu intervenci âeské vlády jako intervenci tfietí strany ve
smyslu ãl. 44 odst. 2 Jednacího fiádu Soudu.
Rozsudek pfiedstavuje zmûnu judikatury Soudu. PfiedbûÏná fiízení, jako fiízení o pfiedbûÏn˘ch
soudních opatfieních, totiÏ nebyla dosud obecnû
posuzována tak, Ïe by se na nû vztahoval ãl. 6
Úmluvy. Velk˘ senát v‰ak dospûl k závûru, Ïe
vliv takov˘ch rozhodnutí na v˘sledek fiízení ve
vûci mÛÏe b˘t dalekosáhl˘. âasto se v pfiedbûÏném i nalézacím fiízení rozhoduje o totoÏn˘ch
právech a povinnostech, a jejich dÛsledky mohou
b˘t stejné. Soud nebyl pfiesvûdãen, Ïe by vada
pfiedbûÏného fiízení byla vÏdy zhojitelná v nalézacím fiízení. Omezení, jeÏ takto musí b˘t strpûna,
se mohou postupem ãasu stát nezvratn˘mi.
Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 29. 4. 2008, Burden v. Spojené království, ã. 13378/05, rozsudek Velkého senátu ze
dne 12. 7. 2001, Malhous v. âeská republika,
ã. 33071/96, ECHR 2000-XII, rozsudek Velkého
senátu ze dne 19. 4. 2007, Vilho Eskelinen v. Finsko, ã. 63235/00, rozsudek ze dne 30. 7. 2009,
Aerts v. Belgie, ã. 25357/94, Reports 1998-V, rozsudek ze dne 15. 11. 2002, Boca v. Belgie,
ã. 50615/99, ECHR 2002-IX, rozhodnutí o pfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 23. 10. 2001, Markass Car
Hire Ltd v. Kypr, ã. 51591/99
Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 Úmluvy
o lidsk˘ch právech a základních svobodách
(právo na spravedliv˘ proces).
ní sloÏka nemá peníze a prodej jejího majetku je
v rozporu se zákonem. V roce 2002 stûÏovatel
zahájil fiízení proti soudním vykonavatelÛm,
vnitrostátní soud rozhodl v jeho prospûch, a pfiikázal, aby byly obstaveny úãty armádní sloÏky
a zabaveny finanãní prostfiedky na nich. Rozsudek nebyl respektován. StûÏovatel zahájil nové
soudní fiízení a vnitrostátní soud rozhodl ãásteãnû v jeho prospûch v roce 2003. Rozhodnutí
zÛstalo nevykonáno. Soud jednomyslnû rozhodl
o poru‰ení ãl. 6 odst. 1 a ãl. 13 Úmluvy, a o poru‰ení ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû, pokud jde o setrvalé nevykonávání rozsudkÛ z roku 2001 a 2003.
Poznámka: Soud konstatoval, Ïe dan˘ problém je podstatou nejãastûj‰ích poru‰ení Úmluvy
ze strany Ukrajiny. Jsou neustále konstatována
Soudem jiÏ od roku 2004, celkem ve více jak 300
pfiípadech. V souãasné chvíli pfied Soudem napadlo dal‰ích pfiibliÏnû 1400 stíÏností proti
Ukrajinû, které se t˘kají totoÏn˘ch otázek. Soud
proto rozhodl, Ïe na Ukrajinû existuje praxe nesluãitelná s Úmluvou. Ve stanovené lhÛtû jednoho roku, kdy má b˘t ukrajinsk˘mi orgány
zaji‰tûna náprava, Soud odroãí fiízení o nov˘ch
stíÏnostech t˘kajících se této praxe. Pokud nebude zjednána náprava v roãní lhÛtû, Soud fiízení o tûchto stíÏnostech obnoví.
Související judikatura: rozsudek ze dne
27. 7. 2004, Romashov v. Ukrajina, ã. 67534/01,
rozsudek ze dne 11. 1. 2005, Dubenko v. Ukrajina,
ã. 74221/01, rozsudek ze dne 7. 12. 2006, Kozachek v. Ukrajina, ã. 29508/04, rozsudek Velkého
senátu ze dne 26. 10. 2000, KudÆa v. Polsko,
ã. 30210/96, ECHR 2000-XI, rozsudek Velkého
senátu ze dne 19. 6. 2006, Hutten-Czapska v. Polsko, ã. 35014/97, ECHR 2006-VIII
Relevantní ustanovení: âl. 6 odst.1 (právo na
spravedliv˘ proces), ãl. 13 (právo na úãinné
opravné prostfiedky) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách, ãl. 1 Protokolu
ã. 1 k Úmluvû (ochrana vlastnictví).
Jurij Nikolajeviã Ivanov v. Ukrajina
(stíÏnost ã. 40450/04)
Kohlhofer a Minarik v. âeská republika
(stíÏnosti ã. 32921/03, 28464/04, 5344/05)
Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009
Závûr: Ukrajina je povinna nejpozdûji do jednoho
roku ve svém právním fiádu zajistit úãinné prostfiedky dostateãné ochrany pfied nevymáháním, resp. odklady vymáhání vnitrostátních soudních rozhodnutí.
Obsah: StûÏovatel ode‰el z armády do dÛchodu v roce 2000, aniÏ mu byla vyplacena nároková ãástka jednorázového odstupného.
V roce 2001 vnitrostátní soud rozhodl v jeho
prospûch. Nakonec mu bylo odstupné zaplaceno, ale bez pfiisouzeného pfiíslu‰enství. V roce
2004 mu soudní vykonavatelé sdûlili, Ïe armád-
Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009
Závûr: Nebyly prokázány Ïádné dÛvody, jeÏ by
ospravedlÀovaly omezení pfiístupu minoritních akcionáfiÛ k soudu.
Obsah: StûÏovatelé jsou dva Nûmci a Raku‰an, ktefií byli minoritními akcionáfii v nûkolika
akciov˘ch spoleãnostech zaloÏen˘ch podle ãeského práva. Novelizace obchodního zákoníku
v roce 2001 umoÏnila, aby na základû rozhodnutí valné hromady byla spoleãnost zru‰ena
a její jmûní pfievzal jeden akcionáfi, pokud tento
akcionáfi vlastní akcie v jmenovité hodnotû pfie63
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 64
8/2009 JURISPRUDENCE
sahující alespoÀ 90 % základního kapitálu spoleãnosti. Men‰inov˘m akcionáfiÛm mûlo b˘t poskytnuto vypofiádání. První dva stûÏovatelé
podali Ïalobu na neplatnost usnesení valné
hromady o zru‰ení spoleãností, jejichÏ byli minoritními akcionáfii. Rejstfiíkov˘ soud pfievod jmûní
na hlavního akcionáfie povolil, a stûÏovatelé napadli tento postup stíÏností u Ústavního soudu.
Tvrdili, Ïe v nesporném fiízení pfied rozhodnutím
rejstfiíkového soudu se nekonalo ústní jednání, kde
by mohli uplatnit své námitky. Ústavní soud stíÏnosti odmítl. Podle jeho názoru nebyli stûÏovatelé úãastníky fiízení, protoÏe rejstfiíkov˘ soud
rozhodoval pouze o právech spoleãnosti a nikoliv
stûÏovatelÛ. Následnû byla odmítnuta i Ïaloba
stûÏovatelÛ na neplatnost usnesení valné hromady s tím, Ïe rejstfiíkov˘ soud povolil zápis pfievodu. StûÏovatelé namítali, Ïe v fiízení probíhajícím
u Nejvy‰‰ího soudu nemají nadûji na úspûch
vzhledem k jeho ustálené judikatufie. Ve vûci tfietí
stûÏovatelky byl prÛbûh obdobn˘, s drobn˘mi
rozdíly ve vyuÏit˘ch mimofiádn˘ch opravn˘ch
prostfiedcích. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Poznámka: K vyãerpání prostfiedkÛ nápravy
Soud opakoval, Ïe pokud takov˘ prostfiedek neposkytuje pfiimûfienou nadûji na úspûch, napfiíklad s ohledem na ustálenou vnitrostátní
judikaturu, není skuteãnost, Ïe stûÏovatel tento
prostfiedek nevyuÏil, na pfiekáÏku pfiijatelnosti.
Soud dospûl k závûru, Ïe právû o tento pfiípad
jde, pokud se t˘ãe moÏnosti podat ústavní stíÏnost proti rozhodnutí o neplatnosti usnesení
valné hromady. Judikatura Nejvy‰‰ího a Ústavního soudu byla totiÏ podle jeho názoru v této
vûci dostateãnû sjednocená a stûÏovatelé nemûli Ïádnou nadûji uspût. Soud spatfioval poru‰ení
práv stûÏovatelÛ zejména ve skuteãnosti, Ïe
soudy odmítly zkoumat Ïaloby stûÏovatelÛ na
neplatnost usnesení valné hromady s tím, Ïe
usnesení jiÏ bylo zapsáno do obchodního rejstfiíku a soud tak jiÏ nemûl právo ve vûci rozhodnout, resp. Ïe stûÏovatelé ani nebyli úãastníky
rejstfiíkového fiízení. Soud dospûl k závûru, Ïe
tato omezení nebylo moÏno nijak ospravedlnit.
Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 16. 9. 1999, V. v. Spojené království,
ã. 24888/94, ECHR 1999-IX, rozhodnutí o ãásteãné pfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 12. 10. 1982,
Bramelid a Malmström v. ·védsko, ã. 8588/79
a 8589/79, Decisions and Reports (DR) 29, rozsudek ze dne 10. 7. 2003, Multiplex v.Chorvatsko,
ã. 58112/00, rozsudek ze dne 19. 2. 1998, Edificaciones March Gallego S.A. v. ·panûlsko, ã. 28028/95,
Reports of Judgments and Decisions 1998-I
Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 Úmluvy
o lidsk˘ch právech a základních svobodách
(právo na spravedliv˘ proces).
64
MONITORING
Lombardi Vallauri v. Itálie (stíÏnost
ã. 39128/05)
Datum rozhodnutí: 20. fiíjna 2009
Závûr: Zájem univerzity na ‰ífiení uãení zaloÏeného na katolické doktrínû nemÛÏe zcela popfiít procesní záruky stûÏovatele podle ãl. 10 Úmluvy.
Obsah: StûÏovatel od roku 1976 vyuãoval
právní filosofii na právnické fakultû soukromé
Katolické univerzity Nejsvûtûj‰ího srdce (Universita Cattolica del Sacro Cuore) v Milánû. Jeho
pracovní smlouva byla obnovována na roãním
základû. StûÏovatel se úãastnil v˘bûrového fiízení na toto místo rovnûÏ v akademickém roce
1998/99. Kongregace pro katolickou v˘chovu,
která je orgánem Svatého stolce, informovala
prezidenta univerzity, Ïe nûkteré stûÏovatelovy
názory „odporují katolickému uãení“ a Ïe „v zájmu pravdy a dobra studentÛ a univerzity“ zde
jiÏ stûÏovatel nemá uãit. Na základû tohoto stanoviska pfiedstavenstvo fakulty rozhodlo nadále nebrat v úvahu stûÏovatelovu pfiihlá‰ku do
v˘bûrového fiízení, protoÏe nebyla splnûna jedna z podmínek jeho úãasti, jíÏ je schválení Kongregace pro katolickou v˘chovu. StûÏovatel
brojil proti rozhodnutí fakulty u vnitrostátních
soudÛ. Namítal, Ïe rozhodnutí je neústavní
a v rozporu s jeho právem na rovnost, svobodu
vyuãování a svobodu náboÏenství. Vnitrostátní
soudy v‰ak dospûly k závûru, Ïe nebyla dána
pravomoc pfiezkoumávat odÛvodnûnost rozhodnutí Svatého stolce, kter˘ je projevem cizího
státu, a kromû toho Ïádn˘ orgán Italské republiky není oprávnûn pfiezkoumávat závûry církevní autority. Soud ‰esti hlasy k jednomu
rozhodl o poru‰ení ãl. 6 odst. 1 a ãl. 10 Úmluvy.Nesouhlasné stanovisko vyslovil soudce
Cabral Baretto.
Poznámka: Soud cituje ze statutu univerzity
a poukazuje na to, Ïe se sama podle nûj prohla‰uje za „právnickou osobu vefiejného práva“.
Soud, ani italská vláda v‰ak nemá Ïádné pochybnosti o tom, Ïe se nejedná o vefiejnou vysokou ‰kolu. Ve skuteãnosti nejde ani o prostou
soukromou vysokou ‰kolu. To vypl˘vá z ãl. 10
v rozsudku citovaného Konkordátu mezi Italskou republikou a Svat˘m stolcem: „Jmenování
profesorÛ Katolické univerzity Nejsvûtûj‰ího
srdce podléhají schválení (gradimento) pfiíslu‰né
církevní autority na základû náboÏensk˘ch hledisek.“ Univerzita se tedy zdá b˘t nejvíce ze
v‰eho právnickou osobou církevního vefiejného
práva, a tedy vyslovenû náboÏenskou organizací. Soud uzavírá, Ïe aãkoliv vnitrostátní orgány
nebyly oprávnûny zkoumat doktrinální postoj
Kongregace, mûly správní soudy respektovat
princip sporné diskuse a vyvodit dÛsledky z nedostateãného odÛvodnûní odmítnutí fakulty.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 65
MONITORING
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURISPRUDENCE 8/2009
Pak by se ov‰em celá debata pfied vnitrostátními soudy omezila na objasÀování pfiíãinné
souvislosti mezi názory stûÏovatele a jeho v˘ukovou ãinností. Ta v‰ak byla v zásadû od zaãátku jasná v‰em zúãastnûn˘m, vãetnû stûÏovatele.
Lze tak pfiisvûdãit pfiipojenému disentu soudce
Cabral Baretta, kter˘ dále pochybuje o tom, Ïe
by problematika pfiedpokladÛ pro v˘kon práce
byla otázkou, na niÏ dopadá ãl. 6 Úmluvy.
Související judikatura: rozsudek ze dne
28. 8. 1986, Glasenapp v. Nûmecko, ã. 9228/80, série A 104, rozsudek ze dne 28. 8. 1986, Kosiek
v. Nûmecko, ã. 9704/82, série A 105, rozsudek ze
dne 26. 7. 1995, Vogt v. Nûmecko, ã. 17851/91, série A 323, rozsudek ze dne 13. 12. 2001, Metropolitní církev Bessarabie a ostatní v. Moldavsko,
ã. 45701/99, CEDH 2001-XII
Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 (právo
na spravedliv˘ proces) a ãl. 10 (svoboda projevu) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních
svobodách.
ré odmítají vojenskou sluÏbu z dÛvodu svûdomí
v zemích, kde je takové odmítnutí vojenské sluÏby uznáváno, jinou sluÏbu vyÏadovanou namísto povinné vojenské sluÏby“. StûÏovatel tedy
mohl mít legitimní oãekávání, Ïe mu bude povoleno vykonat náhradní vojenskou sluÏbu, ale
k poru‰ení práva podle Úmluvy nedo‰lo.
Související judikatura: rozsudek ze dne
18. 12. 1996, Valsamis v. ¤ecko, ã. 21787/93, Reports of Judgments and Decisions 1996-VI, rozhodnutí Komise o nepfiijatelnosti stíÏnosti ze
dne 22. 5. 1995, Heudens v. Belgie, ã. 24630/94,
rozsudek ze dne 24. 1. 2006, Ülke v. Turecko,
ã. 39437/98, rozhodnutí Komise o nepfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 7. 3. 1977, Odpíraãi z dÛvodu
svûdomí v Dánsko, ã. 7565/76, DR 9, p. 117, rozsudek Velkého senátu ze dne 6. 4. 2000, Thlimmenos v. ¤ecko, ã. 34369/97, ECHR 2000- IV
Relevantní ustanovení: âl. 9 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (svoboda my‰lení, svûdomí a náboÏenského vyznání).
Batayan v. Arménie (stíÏnost
ã. 23459/03)
Lautsi v. Itálie (stíÏnost ã. 30814/06)
Datum rozhodnutí: 27. fiíjna 2009
Závûr: Arménie v rozhodné dobû nepfiiznávala
právo na odmítnutí vojenské sluÏby z dÛvodu svûdomí a proto stûÏovatelovo odsouzení nebylo v rozporu
s jeho právem podle ãl. 9 Úmluvy.
Obsah: StûÏovatel je pfiíslu‰níkem náboÏenské spoleãnosti SvûdkÛ Jehovov˘ch. V roce 2001,
kdy se mûl podrobit vojenské sluÏbû, oznámil
státním orgánÛm, Ïe z dÛvodÛ svûdomí odmítá
vykonat vojenskou sluÏbu, ale Ïe je pfiipraven
vykonat civilní náhradní sluÏbu. Vojenskou
sluÏbu nenastoupil a zdrÏoval se mimo své bydli‰tû, aby nemohl b˘t odveden. Parlamentní komise pro státní a legislativní záleÏitosti jej
informovala, Ïe v Arménii není zákon o náhradní sluÏbû, a Ïe se musí podrobit odvodu do
armády. V roce 2002 byl za vyh˘bání se odvodu
odsouzen k trestu odnûtí svobody v trvání dvou
a pÛl roku. Odvolací soud k tomu konstatoval,
Ïe se stûÏovatel vyh˘bal odvodu a skr˘val se
v prÛbûhu pfiedbûÏného vy‰etfiování. Soud rozhodl ‰esti hlasy proti jednomu, Ïe nedo‰lo k poru‰ení ãl. 9 Úmluvy. Nesouhlasné stanovisko
vyslovila soudkynû Power.
Poznámka: Soud konstatoval, Ïe je opodstatnûné brát zfietel na skuteãnost, Ïe vût‰ina státÛ
rady Evropy pfiijala právní pfiedpisy umoÏÀující
náhradní vojenskou sluÏbu odpíraãÛ z dÛvodu
svûdomí. Poukázal v‰ak na to, Ïe ãl. 9 Úmluvy je
tfieba vykládat v kontextu s ãl. 4 odst. 3 b) Úmluvy.
Ten vyluãuje z definice „nucené práce“ „sluÏbu
vojenského charakteru nebo v pfiípadû osob, kte-
Datum rozhodnutí: 3. listopadu 2009
Závûr: Právo nevûfiit se vztahuje také na praxi
a symboly vyjadfiující víru, náboÏenství nebo ateismus.
Obsah: StûÏovatelka je matkou dûtí, které
v letech 2001-2002 nav‰tûvovaly státní ‰kolu
v Albano Terme. Ve v‰ech tfiídách visel na zdi
kfiíÏ, a stûÏovatelka se proti tomu ohrazovala.
Namítala, Ïe je to v rozporu s principem sekularismu, v nûmÏ chce vychovávat své dûti. ·kola v‰ak rozhodla o ponechání kfiíÏÛ ve tfiídách,
a stûÏovatelãiny intervence u vnitrostátních
soudÛ byly rovnûÏ zamítnuty. Naposledy
13. února 2006 zamítla Státní rada (Consiglio di
Stato) stûÏovatelãino odvolání s odÛvodnûním,
Ïe kfiíÏ se stal jednou ze sekulárních hodnot Italské ústavy a pfiedstavuje hodnoty obãanského
Ïivota. Soud rozhodl jednomyslnû o poru‰ení
ãl. 2 Protokolu ã. 1 ve spojení s ãl. 9 Úmluvy.
Poznámka: Soud konstatoval, Ïe vystavení
symbolu urãitého vyznání v prostorách uÏívan˘ch vefiejn˘mi orgány omezuje právo rodiãÛ
vychovávat své dûti v souladu se sv˘m pfiesvûdãením, a právo dûtí vûfiit nebo nevûfiit. Toto
právo vyÏaduje zvlá‰tní ochranu v situaci, kdy
je víra vyjadfiována státem a jednotlivec nemÛÏe její pÛsobení odvrátit, nebo tak mÛÏe uãinit
pouze s nejvy‰‰ím úsilím.
Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 29. 6. 2007, Folgero a ostatní v. Norsko, ã. 15472/02, CEDH 2007-VIII, rozsudek ze
dne 13. 8. 1981, Young, James a Webster v. Spojené
království, ã. 7601/76, 7806/77, série A 44, rozsudek Velkého senátu ze dne 18. 2. 1999, Busca65
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 66
8/2009 JURISPRUDENCE
66
MONITORING
rini a ostatní v. San Marino, ã. 24645/94, CEDH
1999-I, rozhodnutí Komise o nepfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 15. 2. 2001, Dahlab v. ·v˘carsko,
ã. 42393/98, CEDH 2001-V.
Relevantní ustanovení: âl. 9 (svoboda my‰lení, svûdomí a náboÏenského vyznání) Úmluvy
o lidsk˘ch právech a základních svobodách a ãl. 2
Protokolu ã. 1 k Úmluvû (právo na vzdûlání).
ã. 53320/99, ECHR 2002-IV, rozsudek ze dne
9. 12. 2008, Kudiè v. Bosna a Herzegovina,
ã. 28971/05, rozsudek Velkého senátu ze dne
19. 6. 2006, Hutten-Czapska v. Polsko, ã. 35014/97,
ECHR 2006-VIII
Relevantní ustanovení: âl. 1 Protokolu ã. 1
k Úmluvû o lidsk˘ch právech a základních svobodách (ochrana vlastnictví).
Suljagiç v. Bosna a Hercegovina
(stíÏnost ã. 27912/02)
Nunes Guerreiro v. Lucembursko
(stíÏnost ã. 33094/07)
Datum rozhodnutí: 3. fiíjna 2009
Závûr: PfiestoÏe vklady v cizích mûnách pfiedstavují velké bfiemeno pro nástupnické státy b˘valé Socialistické republiky Jugoslávie, tyto státy musí
aplikovat zákony, které pfiijaly.
Obsah: StûÏovatel si v dobû existence Socialistické federativní republiky Jugoslávie uloÏil
finanãní prostfiedky v cizí mûnû do banky v Tuzle. Po vyhlá‰ení nezávislosti Bosny a Hercegoviny byla banka znárodnûna a posléze prodána
obchodní bance se sídlem ve Slovinsku. KdyÏ si
stûÏovatel stûÏoval, Ïe je mu bránûno, aby si
z banky vybral své peníze, byla shledána pfiíslu‰ná legislativa, jeÏ umoÏÀovala odepfiít peníze vyplácet, v rozporu s Úmluvou. V roce 2006
nov˘ zákon upravil kompenzace pÛvodních
vkladÛ. Îadatelé obdrÏeli potvrzení a mûli nárok na v˘platu ãástky ekvivalentní asi 500 eur.
Zbytek mûl b˘t vyplacen ve státních dluhopisech. KaÏdopádnû ve Federaci Bosna a Hercegovina nebyly dluhopisy dosud vydány a první
splátka k jejich umofiení byla zaplacena s osmimûsíãním zpoÏdûním. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû.
Soudkynû Miloviè pfiipojila odli‰né stanovisko.
Poznámka: Soud povaÏoval za odÛvodnûné,
jestliÏe v dÛsledku války vláda omezila pfiístup
k vkladÛm. Na druhou stranu ale dal zapravdu
stûÏovateli v tom, Ïe vydaná vnitrostátní legislativa k fie‰ení tohoto problému byla uplatÀována nedostateãnû. Proto Soud rozhodl odroãit na
‰est mûsícÛ od data koneãného rozhodnutí ve
vûci v‰echna fiízení t˘kající se tohoto problému
ve Federaci Bosny a Hercegoviny, jichÏ je více
jak 1350. V této lhÛtû má Bosna a Hercegovina
zajistit soulad vydávání dluhopisÛ, vyplácení
splatn˘ch ãástek a úrokÛ v souladu se sv˘mi
zákony.
Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 5. 1. 2000, Beyeler v. Itálie, ã. 33202/96,
ECHR 2000-I, rozsudek ze dne 7. 3. 2002, Trajkovski v.„B˘valá Jugoslávská republika Makedonie“,
Datum rozhodnutí: 5. listopadu 2009
Závûr: Odmítnutí dÛvodÛ odvolání jen proto, Ïe
postrádaly poÏadovanou jasnost, pfiedstavuje formalistick˘ pfiístup.
Obsah: StûÏovateli byl v Lucembursku odmítnut nárok na invalidní dÛchod. Odvolání
byla zamítnuta, právû tak jako odvolání ke kasaãnímu soudu. Jako právní dÛvod odvolání ke
kasaãnímu soudu stûÏovatelÛv právník namítl,
Ïe niωí soudy nesprávnû vyloÏily právo, kdyÏ
prohlásily jeho odvolání za neopodstatnûné,
a rozvedl, jak podle jeho názoru mûly b˘t právní pfiedpisy vykládány. Kasaãní soud odvolání
zamítl, a uvedl, Ïe dÛvody kasaãního odvolání
nevysvûtlují, v ãem byly pfiíslu‰né právní pfiedpisy dotãeny nebo nesprávnû aplikovány. Podle
principu aplikovaného kasaãním soudem mohou
b˘t dÛvody odvolání posouzeny jen v tom rozsahu, jak byly namítnuty odvolatelem, a pokud jejich formulace je neúplná, argumenty vznesené na
jejich podporu nelze vzít v úvahu. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Poznámka: Podle názoru Soudu mûly b˘t námitky pfiedloÏené Kasaãnímu soudu posouzeny
celkovû, s tím, Ïe odvolatel mûl buì vytknout
odvolací dÛvody, nebo, pokud to bylo nezbytné,
vytknout argumenty na jejich podporu. Nelze
pfiitom fiíci, Ïe by stûÏovatel takovému poÏadavku nedostál, kdyÏ jeho námitky pfied Kasaãním
soudem vymezily rozhodné okolnosti vûci a jeho
námitky proti napadenému rozhodnutí.
Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 28. 7. 1999, Selmouni v. Francie,
ã. 25803/94, CEDH 1999-V, rozsudek ze dne
30. 7. 2009, Dattel v. Lucembursko (ã.2), ã. 18522/06,
rozsudek ze dne 24. 4. 2008, Kemp a ostatní v. Lucembursko, ã. 17140/05
Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 Úmluvy
o lidsk˘ch právech a základních svobodách
(právo na spravedliv˘ proces).
Pfiipravila: Pavla Bouãková
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
4.12.2009
10:54
Stránka 67
AKTUALITY
A
K T U A L I T Y
Z
â
Ústavní soud âR: Soudce Cepl bude
i nadále rozhodovat v kauze tzv.
justiãní mafie
Koncem fiíjna 2009 Ústavní soud âR napsal
dal‰í kapitolu ve vûci tzv. justiãní mafie, a to
v podobû nálezu sp. zn. IV. ÚS 956/09, kter˘m
jednak odmítl návrh b˘valé nejvy‰‰í státní zástupkynû Marie Bene‰ové na zru‰ení § 221 odst.
2 obãanského soudního fiádu ve slovech „nebo Ïe
v fiízení do‰lo k závaÏn˘m vadám“, jednak zru‰il
v˘rok II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 23. února 2009, kter˘m bylo rozhodnuto
o odnûtí pfiípadu soudci Ceplovi a jeho pfiidûlení jinému soudci Krajského soudu v Praze.
První návrh, a to na zru‰ení ãásti vûty obãanského soudního fiádu, která se t˘ká moÏnosti
odnûtí vûci zákonnému soudci, byl Ústavním
soudem odmítnut, neboÈ napadené ustanovení
obstálo v provedeném testu proporcionality.
Ústavní soud vycházel totiÏ z toho, Ïe souãásti
práva na spravedliv˘ proces je i právo na projednání vûci v pfiimûfiené lhÛtû (ãl. 36 odst. 1 a ãl.
38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Napadené ustanovení (§ 221 odst. 1 obãanského
soudního fiádu) pfiitom právû fie‰í situace, kdy
soud prvního stupnû, jemuÏ byla vûc pfiidûlena,
není schopen zakonãit fiízení zákonn˘m zpÛsobem. Jinak fieãeno, „pfiedmûtné ustanovení. chrání
úãastníky fiízení pfied prÛtahy vznikl˘mi v dÛsledku
nesprávného postupu soudu prvního stupnû a umoÏÀuje jim domoci se ochrany sv˘ch práv“ (srov. odstavec 26 odÛvodnûní pfiedmûtného nálezu).
Institut odnûtí zákonného soudce lze tedy
v obecné rovinû povaÏovat za potfiebn˘.
Pfii samotné aplikaci napadeného ustanovení
v‰ak obecnû soudy musí dle názoru Ústavního
soudu postupovat nanejv˘‰ zodpovûdnû: odnûtí vûci je legitimní pouze v tûch pfiípadech, kdy
s vysokou mírou pravdûpodobností ponechání
vûci souãasnému soudci by mohlo znamenat, Ïe
fiízení nebude „ukonãeno zpÛsobem, jenÏ by mohl
odvolací soud aprobovat“ (srov. odstavec 32 odÛvodnûní nálezu). Konkrétnû pÛjde o pfiípady,
kdy se v fiízení objeví „závaÏné vady ve smyslu
vad zcela zásadních a zjevn˘ch, pfiiãemÏ i tento pojem je tfieba interpretovat restriktivnû.“ (srov. odstavec 34 odÛvodnûní nálezu).
V projednávaném pfiípadû Vrchní soud v Praze dle názoru Ústavního soudu své rozhodnutí
E S K É
R E P U B L I K Y
o odnûtí vûci samosoudci Ceplovi dostateãnû
nezdÛvodnil. Pouh˘ „v˘ãet závaÏn˘ch vad, jichÏ
se mûl soud prvního stupnû dopustit, (totiÏ) bez uvedení dÛvodu, z nichÏ je odvozena obava, Ïe dal‰í fiízení pfied t˘mÏ soudcem nebude splÀovat parametry
spravedlivého procesu. z hlediska ústavnûprávního
nepostaãuje“ (srov. bod 33 odÛvodnûní nálezu),
a proto rozhodnutí Vrchního soudu o odnûtí vûci soudci Ceplovi znamenalo zásah do ústavnû
zaruãeného práva stûÏovatelky Marie Bene‰ové
na zákonného soudce.
Prezident republiky âR: Ratifikace
Lisabonské smlouvy zavr‰ena
Necel˘ch pût hodin poté, co Ústavní soud âR jednohlasnû opûtovnû vyslovil názor, Ïe tzv. Lisabonská smlouva jako celek neodporuje ústavnímu
pofiádku âeské republiky, prezident republiky
vydal oficiální prohlá‰ení, Ïe byÈ „s obsahem
a zdÛvodnûním rozhodnutí Ústavního soudu zásadnû nesouhlasí,... (tak) podepsal Lisabonskou smlouvu“ (srov. prohlá‰ení prezidenta republiky ze
dne 3. listopadu 2009). Sv˘m podpisem tak Václav Klaus zavr‰il proces ratifikace – vnitrostátní
i unijní – tohoto dokumentu.
Pozoruhodné na tom je, Ïe prezident republiky sv˘m promptním podpisem naplnil v˘zvu
Ústavního soudu, aby bez zbyteãného odkladu
ratifikoval Lisabonskou smlouvu. Ústavní soud
totiÏ v odÛvodnûní svého nálezu mj. dovodil, Ïe
z obecnû uznávaného pravidla dobré víry v mezinárodních vztazích vypl˘vá poÏadavek, aby
hlava státu poté, co s pfiijetím mezinárodní
smlouvy vysloví souhlas demokraticky zvolen˘
zákonodárn˘ sbor, neprodlenû ratifikovala mezinárodní smlouvu.
Co se t˘ãe dal‰ího obsahu nálezu, jenÏ byl
projednáván pod sp. zn. Pl. ÚS 29/09, tak lze
vypozorovat, Ïe Ústavní soud v mnohém navázal na své první rozhodnutí ve vûci Lisabonské
smlouvy z listopadu loÀského roku (sp. zn. Pl.
ÚS 19/08). Ústavní soud mj. znovu zopakoval,
Ïe suverenitu státu je tfieba vykládat s ohledem
na úlohy a pojetí moderních demokratick˘ch
právních státÛ. Dále napfiíklad Ústavní soud
opûtovnû vyvrací námitku údajného demokratického deficitu Evropské unie a jejích orgánÛ.
67
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 68
8/2009 JURISPRUDENCE
Ministerstvo spravedlnosti âR: Priority
justice pro nejbliωí období
Poãátkem listopadu 2009 ministrynû spravedlnosti Daniela Kováfiová pfiedstavila prioritní oblasti ãeské justice pro první polovinu pfií‰tího
roku, od kter˘ch si slibuje, Ïe pfiispûjí k naplnûní základního motta, které si pro svoji dal‰í ãinnost zvolila, a to „spravedlnost blíÏe lidem“.
Jmenovitû ministrynû spravedlnosti uvedla, Ïe
„první (prioritní) oblastí je pokraãování v jiÏ zapoãat˘ch reformách, druhou stabilizace justice v dobû
hospodáfiské krize, vãetnû fie‰ení podfinancovanosti
resortu, a tfietí zvy‰ování právního vûdomí, coÏ je
spjato pfiedev‰ím s komunikací a se vzdûláním“
(srov. tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. listopadu 2009).
Co se t˘ãe priorit v první z uveden˘ch oblastí, ministrynû spravedlnosti zdÛraznila, Ïe chce
usilovat o pokraãování rekodifikace trestního
fiádu. Dále plánuje dal‰í rozvoj projektu e-justice (napfi. zavedení elektronického trestního fiízení). Mimofiádn˘ zájem chce koneãnû vûnovat
projektu domácího vûzení a elektronického monitoringu v trestním právu. PfiipomeÀme, Ïe
trest domácího vûzení jako alternativu trestu
odnûtí svobody zná jiÏ nov˘ trestní zákoníku,
jenÏ nab˘vá úãinnosti 1. ledna pfií‰tího roku.
Ministrynû spravedlnosti vûfií, Ïe zavedením tohoto institutu do praxe dojde k odtíÏení nyní
pfieplnûn˘ch vûznic. Realizace trestu domácího
vûzení bude pravdûpodobnû probíhat v nûkolika fázích: Nejprve, a to po nabytí úãinnosti nového trestního zákona, Probaãní a mediaãní
sluÏba zaãne u jednotliv˘ch odsouzen˘ch zji‰Èovat podmínky pro uloÏení trestu domácího
vûzení, jakoÏ i provádût namátkové kontroly
odsouzen˘ch osob. V dal‰í fázi dojde k zavádûní postupného elektronického monitoringu odsouzen˘ch. V letech 2011-2013 by pak dle
pfiedbûÏn˘ch plánÛ Ministerstva spravedlnosti
mûlo dojít k úplnému propojení aplikace trestu
domácího vûzení a elektronického monitorovacího systému s odpovídající novou komplexní
právní úpravou.
Druhou oblastí, na kterou se chce ministerstvo
spravedlnosti v následujícím období zamûfiit, je
fie‰ení ekonomické situace justice. „Justice se pot˘ká s dlouhodobou podfinancovaností a nedostatkem
financí na jednotlivé projekty. To je základní problém, kter˘ je potfieba fie‰it. Chceme-li fungující justici, je zcela jisté, Ïe to nebude zadarmo, já osobnû
dûlám v‰e pro to, aby se tato situace zmûnila,“ komentuje stávající stav ministrynû spravedlnosti
(srov. tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. listopadu 2009).
Koneãnû tfietí oblastí priorit ãeské justice má
b˘t zv˘‰ení právního vûdomí. Jde o oblast, kte68
AKTUALITY
rá souvisí pfiedev‰ím s komunikací a se vzdûláváním. Ministerstvo spravedlnosti se chce zejména zamûfiit na sledování práce soudcÛ
a státních zástupcÛ v rámci celé âeské republiky, jakoÏ i uspofiádat fiadu ‰kolení vûnovan˘ch
mj. novému trestnímu zákoníku.
âeská advokátní komora: O novém
vedení jiÏ rozhodnuto
Celostátní snûm advokátÛ zvolil dne 16. fiíjna
2009 na nejbliωí ãtyfii roky nové orgány âeské
advokátní komory (âAK): pfiedstavenstvo, kontrolní radu, kárnou komisi a poprvé i odvolací
kárnou komisi jakoÏto novû ustanovovan˘
orgán ve smyslu novely zákona o advokacii
ã. 219/2009 Sb.
Od 20. fiíjna 2009, kdy se uskuteãnila 1. schÛze novû zvoleného pfiedstavenstva âAK, je pak
známo i uωí vedení âAK, které po dobu nejbliωích dvou let bude vytyãovat dal‰í smûr tuzemské advokacie. Konkrétnû jedenáctiãlenné
pfiedstavenstvo rozhodlo o tom, Ïe uωí vedení
âAK bude sestávat z pfiedsedy a ãtyfi místopfiedsedÛ. V tajném hlasování bylo jednohlasnû
rozhodnuto o tom, Ïe pfiedsedou âAK se stává
jedin˘ kandidát na tuto funkci – Martin VychopeÀ. VychopeÀ, dosavadní místopfiedseda âAK,
tak po pûti letech vystfiídal na postu pfiedsedy
âAK Vladimíra Jirouska, kter˘ na podzimním
advokátním snûmu do nového pfiedstavenstva
jiÏ nekandidoval. Nov˘mi místopfiedsedy âAK
pak v dal‰ím hlasování byli zvoleni: Jan BroÏ,
Antonín Mokr˘, Ale‰ Pejchal a koneãnû i Petr
Poledník, do jehoÏ pÛsobnosti bude patfiit dohled nad ãinností brnûnské poboãky âAK.
Vefiejn˘ ochránce práv: K zafiízením pro
osoby s mentálním postiÏením
V polovinû fiíjna leto‰ního roku vefiejn˘ ochránce práv (VOP) zvefiejnil zajímavou studii, která
shrnuje závûry VOP z ‰etfiení v 25 náhodnû vybran˘ch zafiízeních pro osoby se zdravotním
postiÏením s tím, Ïe pozornost VOP byla zamûfiena pouze na zafiízení, která se specializují na
klienty s mentálním postiÏením, ktefií jsou
mlad‰í 26 let. Cílem provádûn˘ch ‰etfiení pfiitom
bylo zkoumání realizace práva na vzdûlání,
spolupráci s orgány sociálnû-právní ochrany
dûtí a také zji‰Èování dÛvodÛ, proã v konkrétních pfiípadech do‰lo k umístûní klientÛ do domovÛ pro zdravotnû postiÏené osoby.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 69
AKTUALITY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
Za nejpodnûtnûj‰í lze pak jistû oznaãit tu ãást
‰etfiení VOP, která spoãívala v identifikaci faktorÛ, které jsou zpÛsobilé negativnû ovlivÀovat Ïivot a léãbu osob umístûn˘ch v tûchto zafiízeních:
Za základní faktor, kter˘ prohlubuje sociální
vylouãení klientÛ tûchto zafiízení a kter˘ mnohdy vede k jejich celkové izolovanosti od bûÏného Ïivota, byla VOP oznaãena praxe umísÈovat
mentálnû postiÏené do velkokapacitních zafiízení na odlehl˘ch místech. Témûfi polovina v‰ech
nav‰tíven˘ch zafiízení mûla kapacitu nad 100
klientÛ a vût‰ina z nich se nacházela v okrajov˘ch ãástech obcí a mûst nebo dokonce zcela na
samotû, a to mnohdy i mimo dosah vefiejné dopravy. Péãe v zafiízeních pak je mnohdy zaji‰Èována nepfiíli‰ poãetn˘m personálem, kter˘
ãásteãnû ani nemá zdravotní vzdûlání, coÏ znesnadÀuje mj. individuální pfiístup ke klientÛm,
ale i správné poskytování péãe v pfiípadû nepfiíli‰
ãast˘ch onemocnûní jako napfi. autismus ãi Alzheimerova choroba. Zaãlenûní do vût‰inové spoleãnosti je dále znesnadnûno i tím, Ïe postiÏen˘m
je nabízen zcela nevyhovující rozsah tzv. návazn˘ch sluÏeb, a to v podobû chránûného bydlení
a pracovi‰tû, sociálnû-terapeutick˘ch dílen apod.
VOP jedinou moÏnost zlep‰ení spatfiuje
v tom, Ïe do budoucna budou osoby s mentálním postiÏením umísÈovány v mal˘ch deta‰ovan˘ch pracovi‰tích v bûÏné zástavbû mûst
a obcí, která budou co nejvíce napodobovat pfiirozené pracovní prostfiedí a která budou sv˘m
klientÛm poskytovat adekvátní sluÏby. V této
souvislosti za nanejv˘‰ vhodné VOP povaÏuje,
aby zafiízení slouÏila pouze osobám, které potfiebují vysokou míru podpory, neboÈ v souãasnosti jsou v nich mnohdy umístûni i klienti,
ktefií zv˘‰enou pomoc nepotfiebují.
V˘hrady VOP se v‰ak t˘kaly nejenom umístûní a personálního obsazení zafiízení. ·etfiení
JURISPRUDENCE 8/2009
totiÏ prokázala, Ïe v zafiízeních klienti mnohdy
nemají dostatek soukromí. BûÏnou praxí jsou
spoleãné mnohalÛÏkové pokoje. Nadto pfii
umísÈování jednotliv˘ch postiÏen˘ch do pokojÛ
není vÏdy ze strany personálu dostateãnû zohledÀován vûk a pohlaví klientÛ. V zafiízeních
se rovnûÏ nevyskytují tzv. denní pokoje, coÏ
znamená, Ïe klienti jsou nuceni v prÛbûhu dne
setrvávat buì ve své loÏnici anebo na chodbû.
V zafiízeních se dále lze setkat s rÛzn˘mi prÛhledy a prÛzory, jakoÏ i nevhodnû rozmístûn˘m
kamerov˘m snímáním.
Dal‰í v˘znamn˘ nedostatek se t˘kal zpÛsobu
vyuÏívání práce klientÛ ze strany zafiízení. PfiestoÏe je Ïádoucí, aby klienti vykonávali v rámci
sv˘ch moÏností pracovní ãinnost, neboÈ takto se
zvy‰ují jejich ‰ance na budoucí integraci, nemÛÏe dle názoru VOP docházet k tomu, aby postiÏené osoby vykonávaly práci pro jednotlivá
zafiízení, aniÏ by byla s nimi pfiedtím sepsána
pracovnûprávní dohoda. ZároveÀ VOP má za
to, Ïe zafiízení by mûla své klienty adekvátnû
odmûÀovat za vykonanou práci, tj. poskytovat
jim odmûnu odpovídající ãástce, kterou by jinak
musela zafiízení zaplatit, pokud by na v˘kon
práce uzavfiela standardní smlouvu.
Naopak velmi kladnû bylo ze stany VOP hodnoceno úsilí nûkter˘ch zafiízení o smyslovou
aktivaci klientÛ prostfiednictvím tzv. multismyslov˘ch terapií, byÈ se VOP ojedinûle setkal
i s pfiípady, kdy klienti byli ponecháváni v lÛÏkách s vysok˘mi zábranami a kdy docházelo
k plo‰né vysoké medikaci. Bylo by jistû Ïádoucí, aby se v˘sledky ‰etfiení VOP promítly do pfiíslu‰né legislativy, a to za úãelem zlep‰ení
podmínek klientÛ v zafiízeních pro mentálnû
postiÏené osoby.
Pfiipravila: Katarzyna KrzyÏanková
69
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 70
8/2009 JURISPRUDENCE
A
K T U A L I T Y
AKTUALITY
Z
E v r o p s k é
Instituce
a pfiedsednictví
Evropské unie
Dohoda o arbitráÏi mezi Slovinskem
a Chorvatskem
Slovinsko a Chorvatsko uzavfiely za pfiispûní
Evropské unie reprezentované sv˘m pfiedsednictvím zaãátkem listopadu ve Stockholmu dohodu o arbitráÏi. Po témûfi dvou desetiletích
sporu o spoleãné hranice, o kterém jsme Vás na
stránkách Jurisprudence podrobnû informovali,
se tak koneãnû pfiiblíÏilo jeho fie‰ení a Chorvatsku se otevfiela cesta k dokonãení pfiístupov˘ch
jednání.
Podle dohody bude zfiízen pûtiãlenn˘ arbitráÏní tribunál. Podle ãl. 2 dohody zvolí strany
spoleãnou dohodou pfiedsedu tribunálu a dva
ãleny, uznávané odborníky na mezinárodní právo, ze seznamu kandidátÛ pfiipraveného pfiedsedou Evropské komise a komisafiem pro
roz‰ífiení. Pokud se strany neshodnou na jménech tûchto ãlenÛ tribunálu, jmenuje je pfiedseda Mezinárodního soudního dvora (MSD).
KaÏdá ze stran pak zvolí jednoho dal‰ího ãlena
tribunálu. V pfiípadû neãinnosti strany ji zastoupí opût pfiedseda MSD.
Pfiedmûtem rozhodování arbitráÏního soudu
bude podle ãl. 3 dohody urãit a) prÛbûh námofiní a pozemní hranice mezi Chorvatskem a Slovinskem, b) spojení Slovinska s mezinárodními
vodami a c) reÏim uÏívání pfiíslu‰n˘ch námofiních oblastí. Sporn˘m se ukázal bod 3b dohody.
Slovinsk˘ premiér Borut Pahor pfied ãasem prohlásil, Ïe jeho vláda chápe tento ãlánek jako pokyn arbitráÏnímu tribunálu k vytyãení pfiímého
pfiístupu Slovinska k mezinárodním vodám.
Slovinsko sice má pfiístup k mofii v oblasti od
italsk˘ch hranic k Piranskému zálivu, av‰ak jeho v˘sostné vody sousedí pouze s v˘sostn˘mi
vodami Itálie a Chorvatska. Slovinsko poÏaduje roz‰ífiení v˘sostn˘ch vod v oblasti Piranského
zálivu a zfiízení koridoru pfies úzk˘ pás v˘sostn˘ch vod Chorvatska, které dûlí Slovinsko od
mezinárodních vod. Chorvatsko si proto prosadilo jako podmínku podpisu arbitráÏní dohody
pfiipojení svého jednostranného prohlá‰ení
70
u n i e
o tom, Ïe nic v arbitráÏní dohodû nemÛÏe b˘t
interpretováno jako souhlas Chorvatska se slovinsk˘m nárokem na pfiístup k mezinárodním
vodám.
âlánek 4 dohody upravuje aplikovatelné právo. Pro urãení prÛbûhu námofiní a pozemní hranice (bod a) v˘‰e) bude arbitráÏní tribunál
aplikovat pravidla a principy mezinárodního
práva. Pro zodpovûzení otázek b) a c) v˘‰e (spojení Slovinska s mezinárodními vodami a reÏim
uÏívání pfiíslu‰n˘ch námofiních oblastí) v‰ak má
tribunál vedle mezinárodního práva rozhodovat podle ekvity a principu dobr˘ch sousedsk˘ch vztahÛ s cílem dosáhnout spravedlivého
v˘sledku. Rozhodn˘m datem pro urãení hranic
je stav k 25. ãervnu 1991.
Podle ãl. 11 odst. 3 dohody o arbitráÏi zaãnou
bûÏet jednotlivé procesní lhÛty okamÏikem
podpisu smlouvy o pfiístupu Chorvatska k EU.
Strany musí pfiedloÏit svá podání ve lhÛtû
12 mûsícÛ od podpisu pfiístupové dohody. Sídlem tribunálu bude Brusel. Evropská unie poskytne sekretariát placen˘ stranami. ¤ízení
bude nevefiejné a jednacím jazykem bude angliãtina. Tribunál mÛÏe vydat pfiedbûÏná opatfiení k zachování souãasného stavu do doby
koneãného rozhodnutí (ãl. 10 dohody). Strany
se zavázaly, Ïe rozhodnutí tribunálu bude závazn˘m a koneãn˘m fie‰ením hraniãního sporu.
Dohoda musí b˘t ratifikována v souladu s chorvatskou a slovinskou ústavou. Od vstupu
dohody v platnost (první den po v˘mûnû diplomatick˘ch nót) nebude Slovinsko nadále blokovat pfiístupová jednání s Chorvatskem, pokud
se dÛvody vztahují k hraniãnímu sporu pfiedloÏenému tribunálu (ãl. 9 dohody).
(Ne)uplatÀování zásady vzájemnosti
v bezvízovém styku
Nafiízení Rady (ES) ã. 539/2001 stanoví seznam
tfietích zemí, jejichÏ státní pfiíslu‰níci musí mít
pfii pfiekraãování vnûj‰ích hranic vízum (tzv. negativní seznam), a seznam tfietích zemí, jejichÏ
státní pfiíslu‰níci jsou od této povinnosti osvobozeni (tzv. pozitivní seznam). Podle ãl. 1 odst.
5 doplnûného do nafiízení novelou z roku 2005
informuje Komise Evropsk˘ parlament a Radu
o tom, zda nûkter˘ ze státÛ z pozitivního seznamu vyÏaduje víza pro nûkteré obãany Unie.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 71
AKTUALITY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
âl. 1 odst. 4 nafiízení pak stanoví postup ãlenského státu a Komise v takovém pfiípadû nerespektování zásady vzájemnosti. âlensk˘ stát
mÛÏe Komisi a Radû písemnû oznámit skuteãnost, Ïe tfietí zemû zavedla vízovou povinnost.
âlensk˘ stát pak zavede pro státní pfiíslu‰níky
dotyãné tfietí zemû vízovou povinnost prozatímnû na 30 dní po oznámení, nerozhodne-li Rada
jinak. Prozatímní zavedení vízové povinnosti se
oznámí v Úfiedním vûstníku ES. âlensk˘ stát
nebo Rada mohou navrhnout pfiefiazení tfietího
státu z pozitivního na negativní seznam. Pokud
dfiíve, neÏ Rada pfiijme takovouto zmûnu, zru‰í
tfietí zemû vízovou povinnost, dotyãn˘ ãlensk˘
stát to ihned oznámí Radû a Komisi a oznámení
se zvefiejní v Úfiedním vûstníku. Prozatímní vízová povinnost pro pfiíslu‰níky tfietího státu se
zru‰uje sedm dní po tomto zvefiejnûní.
Podle zprávy Komise z roku 2008 osm zemí
z pozitivního seznamu vyÏadovalo víza od nûkter˘ch obãanÛ EU. Koncem fiíjna 2009 vydala
Komise jiÏ pátou zprávu o uplatÀování zásady
vzájemnosti. Bûhem roãního období od poslední
zprávy Komise do‰lo k uplatnûní úplné vzájemnosti u tfií zemí z pozitivního seznamu – Japonska, Singapuru a Panamy. Japonsko zru‰ilo
vízovou povinnost pro rumunské obãany (poslední ze zemí EU), av‰ak pouze do roku 2011.
V pfiípadû Austrálie a USA do‰lo podle zprávy
Komise k pokroku pfii uplatÀování zásady vzájemnosti. Od fiíjna 2008 zavedla Austrálie pro
v‰echny zemû EU elektronick˘ systém udûlování víz (tzv. eVisitors). PfiestoÏe vût‰ina elektronick˘ch víz je udûlována automaticky, zpracovává
australská strana podle zji‰tûní Komise stále ãást
Ïádostí manuálnû, coÏ znamená jejich faktick˘
pfiezkum v rozporu s principem vzájemnosti.
V pfiípadû USA se vízová povinnost se i nadále
vztahuje na obãany Bulharska, ¤ecka, Kypru,
Polska a Rumunska. Ostatní zemû jsou zahrnuty
do programu bezvízového styku (tzv. Visa Waiver
Program). ¤ecko by se do programu mûlo pfiipojit
do konce roku. Komise v‰ak posuzovala nakolik
elektronick˘ systém cestovních povolení (ESTA)
odpovídá procesu pro podávání Ïádostí o vstup
do schengenského prostoru. Nicménû pravidla
ESTA jsou zatím pouze provizorní a jejich koneãná podoba bude zvefiejnûna ve federálním rejstfiíku USA v nejbliωích mûsících. Se systémem
ESTA úzce souvisí nûkolik legislativních návrhÛ,
zejména návrh zákona o pfiistûhovalectví a státní
pfiíslu‰nosti (Immigration and Nationality Act –
INA). Na jeho základû má b˘t zaveden poplatek
deseti dolarÛ za vyuÏití systému ESTA, tedy za
elektronické vyfiízení cestovního povolení. Návrh INA také nadále vyluãuje z bezvízového styku osoby s HIV. O odstranûní obou pfiekáÏek
zásady vzájemnosti probíhají jednání.
JURISPRUDENCE 8/2009
Zpráva Komise kritizovala tfii zemû – Brazílii,
Brunej a Kanadu, u kter˘ch nedo‰lo k Ïádnému
pokroku pfii uplatÀování zásady vzájemnosti od
vydání poslední zprávy. Pro vstup do Brazílie
stále potfiebují vízum obãané ãtyfi ãlensk˘ch státÛ – Estonska, Kypru, Loty‰ska a Malty. V mezidobí byla uzavfiena dohoda o bezvízovém
styku s Litvou. V fiíjnu tohoto roku se podafiilo
odsouhlasit návrh znûní dohody o zru‰ení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro drÏitele bûÏn˘ch cestovních pasÛ zb˘vajících ãtyfi
státÛ EU. V pfiípadû Bruneje jsou obãané EU
oprávnûni pob˘vat tfiicet dnÛ bez vízové povinnosti, zatímco schengensk˘ systém opravÀuje
k devadesátidennímu pobytu. Cílem EU je tedy
prodlouÏit oprávnûní k bezvízovému pobytu
pro obãany EU v Bruneji. Aãkoliv mûsíãní bezvízov˘ pobyt je v Bruneji pravidlem, existuje
v˘jimka pro obãany USA, ktefií jsou oprávnûni
k pobytu právû na devadesát dnÛ. Komise se
snaÏí dohodnout stejnou v˘jimku pro obãany
EU. Vízová povinnost pro vstup a pobyt v Kanadû se i nadále vztahuje na obãany Bulharska
a Rumunska a od 14. ãervence 2009 je opût zavedena pro obãany âeské republiky. Otázkou
âeské republiky se Komise zab˘vala v samostatné zprávû (KOM(2009)562 v koneãném znûní). âR oznámila zavedení vízové povinnosti
Kanadou, která je uvedena na pozitivním seznamu a tedy povinna k uplatÀování vzájemnosti, Komisi a Radû a zavedla vízovou
povinnost pro kanadské diplomaty v souladu
s prostfiedky nápravy upravené v ãl. 1 odst. 4 nafiízení ã. 539/2001 uvedené v˘‰e. Jde o první pfiípad, kdy tfietí zemû znovu zavedla vízovou
povinnost vÛãi obãanÛm ãlenského státu. Komise vyzvala Kanadu k uvedení opatfiení, která
chce provést, aby vízová povinnost byla zru‰ena. Pokud do konce roku 2009 nebudou tato
opatfiení uspokojivû provedena, doporuãí Komise zavedení nebo znovuzavedení vízové povinnosti pro nûkteré kategorie kanadsk˘ch obãanÛ
(drÏitele diplomatick˘ch a sluÏebních pasÛ).
Legislativní
projekty a návrhy
právních pfiedpisÛ
Získávání dÛkazÛ v trestních vûcech
Komise pfiijala dne 11. listopadu Zelenou knihu,
jeÏ má zlep‰it spolupráci mezi ãlensk˘mi státy
pfii získávání dÛkazÛ v trestních vûcech, jejímÏ
koneãn˘m cílem je odstranit divergence mezi
71
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 72
8/2009 JURISPRUDENCE
jednotliv˘mi vnitrostátními úpravami a nahradit stávající roztfií‰tûn˘ právní reÏim nástrojem
jedin˘m. Pfiedstupnûm k tomuto kroku bylo
sdûlení Komise pfiijaté 10. ãervna 2009 nazvané
Prostor svobody, bezpeãnosti a práva ve sluÏbách obãanÛ, jehoÏ hlavním cílem je zlep‰ení
spolupráce mezi ãlensk˘mi státy. Komise zdÛraznila, Ïe pfii konfrontaci s pfieshraniãní trestnou ãinností nesmí v˘konu spravedlnosti bránit
rozdíly v soudních systémech jednotliv˘ch státÛ. Zelená kniha se zab˘vá dvûma zásadními
oblastmi: získáváním dÛkazÛ z jiného ãlenského státu a jejich pfiípustností u soudu.
Souãasná pravidla pro získávání dÛkazÛ
v trestních vûcech v rámci EU sestávají z rÛzn˘ch vedle sebe existujících nástrojÛ postaven˘ch na rÛzn˘ch základních principech, ie. na
vzájemné pomoci a vzájemném uznávání. Aplikace tûchto principÛ je velmi sloÏitá a mÛÏe
mást samotné praktiky, coÏ mÛÏe vést k situaci,
kdy tito praktici nepouÏijí nejvhodnûj‰í nástroj
pro získání daného dÛkazu. To mÛÏe omezovat
pfieshraniãní spolupráci. Nástroje zaloÏené na
vzájemné pomoci lze povaÏovat za pomalé
a neefektivní, protoÏe nestanoví Ïádnou standardní formu podávání Ïádosti k získání dÛkazu z jiného ãlenského státu, ani Ïádné pfiesné
lhÛty pro vykonání této Ïádosti. Nástroje zaloÏené na vzájemném uznávání lze téÏ povaÏovat
za nedostateãné z toho dÛvodu, Ïe se t˘kají
pouze urãit˘ch druhÛ dÛkazÛ a poskytují celou
fiadu dÛvodÛ pro odmítnutí vykonání Ïádosti.
Ve v˘‰e zmínûném sdûlení Komise konstatuje,
Ïe nejefektivnûj‰ím fie‰ením by bylo nahrazení
stávajících norem jedním nástrojem zaloÏen˘m
na zásadû vzájemného uznávání, kter˘ by se t˘kal v‰ech druhÛ dÛkazÛ. Narozdíl od rámcového rozhodnutí o Evropském dÛkazním rozkazu
by se tento nástroj vztahoval i na druhy dÛkazÛ, které, aã pfiímo dostupné, jiÏ neexistují – ie.
prohlá‰ení podezfiel˘ch ãi svûdkÛ nebo informace získané v reálném ãase, jako napfi. odposlechy nebo monitoring bankovních kont. Dále
by se mûl téÏ t˘kat dÛkazÛ, které, aã jiÏ existující, nejsou pfiímo dostupné bez dal‰ího vy‰etfiení
nebo prohlídky – ie. anal˘zy existujících pfiedmûtÛ, dokumentÛ ãi údajÛ nebo získávání tûlesn˘ch materiálÛ, jako napfi. vzorky DNA nebo
otisky prstÛ. V souvislosti s fieãen˘m se Komise
v Zelené knize ptá, zda by mûla b˘t pfiijata
zvlá‰tní ustanovení pro urãité druhy dÛkazÛ
a jestli je rozumné uplatÀovat zásadu vzájemného uznávání na v‰echny druhy dÛkazÛ.
Dal‰í problematikou fie‰enou Zelenou knihou
je otázka pfiípustnosti dÛkazÛ, které byly získány z jiného ãlenského státu. Stávající nástroje t˘kající se získávání dÛkazÛ v trestních vûcech jiÏ
obsahují pravidla, která by mûla zajistit pfiípust72
AKTUALITY
nost takov˘chto dÛkazÛ, ie. která by mûla zabránit posuzování dÛkazu za nepfiípustn˘ nebo
jako dÛkaz s niωí dÛkazní sílou v jednom ãlenském státû kvÛli zpÛsobu, jak˘m byl získán ve
druhém ãlenském státû. Nicménû tato ustanovení fie‰í dan˘ problém pouze nepfiímo, protoÏe
nestanoví Ïádn˘ spoleãn˘ standard pro získávání dÛkazÛ. Existuje proto nebezpeãí, Ïe stávající pfiedpisy o získávání dÛkazÛ v trestních
vûcech budou efektivnû fungovat pouze mezi
ãlensk˘mi státy s podobn˘mi vnitrostátními
standardy pro získávání dÛkazÛ. Komise jiÏ ve
svém sdûlení uvedla, Ïe nejlep‰ím fie‰ením by
zde bylo zavedení spoleãného standardu pro
získávání dÛkazÛ v trestních vûcech. V Zelené
knize se pak Komise ptá, zda zavést obecn˘
standard t˘kající se v‰ech druhÛ dÛkazÛ nebo
zda je vhodnûj‰í pfiijmout zvlá‰tní standardy
uzpÛsobené jednotliv˘m druhÛm dÛkazÛ.
Evropsk˘ azylov˘ systém
Haagsk˘ program pfiijat˘ Evropskou radou
v roce 2004 vyzval Komisi, aby pfiedloÏila
instrumenty druhé fáze vytvofiení Spoleãného
evropského azylového systému (Common European Asylum system – CEAS) s tím, Ïe by mûly b˘t pfiijaty pfied koncem roku 2010. Se
splnûním tohoto ãasového horizontu Komise
nepoãítá vzhledem k tomu, Ïe se jedná o proces
spolurozhodovaní, a vyjednávání mezi Radou
a Evropsk˘m parlamentem prodlouÏí proces
pfiijímání s nejvût‰í pravdûpodobností na dva
roky. Konkrétnû se jedná o návrh Komise na novelizaci dvou smûrnic: Smûrnice 2004/83/ES,
o minimálních normách a postavení osob, které
potfiebují mezinárodní ochrany (kvalifikaãní
smûrnice) a Smûrnice 2005/85/ES, o azylovém
fiízení (procedurální smûrnice). Zam˘‰lené zmûny by mûly vést k ucelenûj‰ímu systému azylov˘ch nástrojÛ v rámci EU, zjednodu‰it,
zmodernizovat a konsolidovat hmotné a procesní standardy ochrany v celé Unii a pfiivést
stabilnûj‰í rozhodnutí jiÏ v první instanci a tím
zamezit zneuÏívání azylového fiízení.
Kvalifikaãní smûrnice: Tato smûrnice upravuje jen minimální standardy, které se samy
o sobû ukázaly jako nedostaãující – rozdíly mezi jednotliv˘mi vnitrostátními úpravami stále
pfietrvávají. Nûkterá ustanovení kvalifikaãní
smûrnice jsou vágní a nejednoznaãná, coÏ vede
k rozdíln˘m v˘sledkÛm implementace. Novelizace má za cíl vyjasnit nûkteré právní koncepty
jako napfi. „poskytovatelé ochrany“ nebo „vnitrostátní ochrana“, které jsou pouÏívány k definování dÛvodÛ ochrany. Tak by bylo lépe
zaji‰tûno, Ïe v celé Evropû budou kritéria apli-
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 73
AKTUALITY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
kována konzistentnû a správnû budou identifikovány ty osoby, které ochranu potfiebují a které ne. TéÏ by to mûlo urychlit pfiístup osob
potfiebujících ochranu ke sv˘m právÛm, pfiitom
souãasnû umoÏnit ãlensk˘m státÛm rychleji odsunout ze svého území ty osoby, které o azyl Ïádaly neúspû‰nû. Dále by mûla novela zru‰it
rozdíly mezi právy uprchlíkÛ a osob s nárokem
na podpÛrnou ochranu, které nejsou objektivnû
ospravedlnitelné (napfi. délka povolení k pobytu nebo pfiístup k sociálnímu zabezpeãení, zdravotní péãi a pracovnímu trhu). Novela také
reaguje na pfiekáÏky, které brání efektivnímu
pfiístupu k jiÏ pfiiznan˘m právÛm (napfi. nedostatek dokumentÛ prokazujících akademické
nebo profesní schopnosti, omezené finanãní
moÏnosti a obecn˘ nedostatek spolupráce ze
strany zemû pÛvodu).
Procedurální smûrnice: I u této smûrnice je
hlavním problémem rozdílnost vnitrostátních
úprav z dÛvodu implementace vágních formulací minimálních standardÛ. Îadatelé o azyl tak
zaÏívají rÛzné zacházení a v˘hody podle toho,
ve kterém státû je projednávána jejich Ïádost
o azyl. Smûrnice stanovuje jedno fiízení pro obû
formy mezinárodní ochrany (osoby se statutem
uprchlíka a osoby se statutem podpÛrné ochrany) za úãelem zjednodu‰ení aplikace azylového
práva. Na zkoumání Ïádosti v první instanci by
mûly orgány mít lhÛtu ‰esti mûsícÛ. Navrhovaná novela si téÏ klade za cíl zjednodu‰it a vyjasnit procesní pojmy a prostfiedky, jako napfi.
„bezpeãná zemû pÛvodu“ nebo urychlené fiízení. Návrh dále obsahuje ustanovení, jeÏ by mûla státy vést k vydávání stabilnûj‰ích rozhodnutí
jiÏ v první instanci. Novela by mûla umoÏnit
státÛm rychleji rozli‰it mezi Ïadatelem o azyl
a jin˘mi migranty, lépe rozpoznat nedÛvodné
a zneuÏívající Ïádosti, sníÏit náklady a pomoci
snahám o odsunutí neúspû‰n˘ch ÏadatelÛ. Návrh poÏaduje, aby ãlenské státy zajistily ÏadatelÛm relevantní informace a pouãení od samého
poãátku fiízení, tj. od osob, které pfiijdou s Ïadatelem jako první do kontaktu (ie. pohraniãní
stráÏ, policie apod.). Státy by mûly téÏ zajistit
efektivní prostfiedky nápravy, zejm. dÛsledné
pfiezkoumání soudy a stanovení pravidel o suspensivním úãinku opravn˘ch prostfiedkÛ.
Mûnové dohody s Monakem, Vatikánem
a San Marinem
V souvislosti se zavedením eura uzavfielo Evropské spoleãenství mûnové dohody s Monakem, Vatikánem a San Marinem. Mûnové
dohody navázaly na smlouvy existující mezi tû-
JURISPRUDENCE 8/2009
mito zemûmi a Francií a Itálií pfied zavedením
jednotné mûny. Deset let poté, co liru a francouzsk˘ frank uÏívané Monakem, San Marinem
a Vatikánem nahradilo euro, pfiezkoumala Komise reÏimy tûchto smluv. Dospûla k závûru, Ïe
mûnové dohody v jejich stávající formû je tfieba
pozmûnit. Problémy shrnula do ãtyfi oblastí –
nedokonalá transpozice komunitárních pfiedpisÛ tûmito státy, absence nebo nedostatky vyhodnocovacích mechanismÛ, udrÏení obûhové
funkce eura, nedostatek soudní pravomoci.
Pfiednû závazky tfií státÛ vÛãi Spoleãenství
jsou velmi rozdílné. Zatímco mûnová dohoda
s Monakem je nejobsáhlej‰í, dohody s Vatikánem a San Marinem neobsahují závazek transponovat komunitární právní pfiedpisy na
ochranu proti padûlání eura, ani nestanoví zpÛsoby spolupráce se Spoleãenstvím v této oblasti.
Opût v kontrastu s dohodou s Monakem nebyly v dohodách s Vatikánem a San Marinem
upraveny Ïádné vyhodnocovací mechanismy.
Vatikán a San Marino tak nemají povinnost
zpracovávat pravidelné zprávy o provádûní dohod a na druhé stranû nejsou dostateãnû informovány o legislativním v˘voji ve Spoleãenství
v oblastech spadajících do pÛsobnosti dohod.
Komise proto navrhla vytvofiit spoleãné v˘bory
s kaÏd˘m státem po vzoru jiÏ existující spolupráce s Monakem. Spoleãn˘ v˘bor bude sloÏen
ze zástupcÛ Vatikánu, respektive San Marina,
na stranû jedné a Itálie, Evropské komise a Evropské centrální banky na stranû druhé. V˘bor
bude sledovat provádûní dohod a navrhovat pfiípadné v˘jimky z komunitárních pfiedpisÛ s ohledem na zvlá‰tní situaci tûchto státÛ ve srovnání
s ãleny eurozóny. Kromû toho bude také rozhodovat v nûkter˘ch vûcech jako je napfiíklad
schvalování zmûny mincovny razící a dodávající
vatikánské a sanmarinské euromince.
Tím se dostáváme k tfietí problematické oblasti. KaÏd˘ ze tfií státÛ má právo razit své euromince. Vzhledem k nízkému nákladu se v‰ak
mince stávají pfiedmûtem sbûratelství, ztrácejí
svojí funkci platidla a jejich skuteãná hodnota
v˘raznû roste. V návaznosti na odli‰né reÏimy
ve Francii a Itálii pfied zavedením eura do‰lo
k rozdílÛm mezi Monakem na jedné stranû
a Vatikánem a San Marinem na druhé stranû
i v této oblasti. Zatímco roãní kvóta pro raÏbu
euromincí je u Monaka stanovena pomûrnû
k mincím raÏen˘m Francií, u dvou zb˘vajících
státÛ jsou stanoveny pevné kvóty, coÏ vede
k velmi odli‰n˘m v˘sledkÛm. Komise proto
jednak navrhuje zv˘‰it stropy emisí u v‰ech tfií
zemí a jednak sestavit nové stropy raÏby ze
dvou sloÏek – pevné, která pokryje poptávku
sbûratelÛ, a promûnlivé ãásti odvozené od prÛmûrné emise na hlavu ve Francii, respektive Itá73
JURIS_08_09_zlom
4.12.2009
10:54
Stránka 74
8/2009 JURISPRUDENCE
lii, vynásobené poãtem obyvatel kaÏdého ze tfií
mal˘ch státÛ.
Posledním problémem je absence soudního dohledu nad provádûním dohod. Stávající mûnové
dohody neposkytují Spoleãenství Ïádn˘ vliv
v pfiípadû, Ïe zemû neplní své závazky (napfi. vãas
netransponují relevantní právní pfiedpisy Spoleãenství). Komise proto navrhuje zaloÏit speciální
pravomoc Evropského soudního dvora.
Nové právní
pfiedpisy
a aplikace práva
Pfieshraniãní platby – Jednotná oblast
pro platby v eurech – Pfieshraniãní
inkaso
Prvním krokem k vytvofiení Jednotné oblasti
pro platby v eurech (Single euro payment area –
SEPA) bylo nafiízení Evropského parlamentu
a Rady ã. 2560/2001 ze dne 19. prosince 2001
o pfieshraniãních platbách v eurech. To zaruãilo,
Ïe pokud spotfiebitel ãiní pfieshraniãní platbu
v eurech, je poplatek stejn˘ jako za odpovídající vnitrostátní platbu. Dotãen˘mi platbami byly:
pfieshraniãní pfievody, pfieshraniãní elektronické
platební operace (vãetnû plateb kartami) a v˘bûry z automatÛ do 50.000. Nafiízení pfiedpokládalo, aby Komise provedla revizi aplikace
nafiízení a podala o tom zprávu. Ta byla pfiedloÏena na ;poãátku roku 2008. Komise identifikovala nûkolik nedostatkÛ; jedná se zejména o:
nedostatek pÛsobnosti na inkaso, coÏ podr˘valo snahu o dosaÏení cílÛ nafiízení, a problémy
s vymáháním pravidel zpÛsoben˘mi neexistencí
jednoznaãnû oznaãen˘ch pfiíslu‰n˘ch vnitrostátních orgánÛ a orgánÛ mimosoudního zjednávání nápravy ve sporech souvisejících
s nafiízením. Dal‰ími podnûty pro pfiijetí nového
nafiízení byla snaha o jeho pfiizpÛsobení v˘voji
na trhu a zesílení ochrany spotfiebitelÛ. V˘sledkem bylo rozhodnutí stávající nafiízení zru‰it
74
AKTUALITY
a pfiijmout nové (nafiízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ã. 924/2009 ze dne 16. záfií
2009 o pfieshraniãních platbách ve Spoleãenství), které nabylo úãinnosti 1. listopadu 2009.
Hlavními zmûnami, které nové nafiízení s sebou pfiiná‰í, jsou: moÏnost roz‰ífiení pÛsobnosti
na platby v mûnách jin˘ch neÏ euro, ;pokud se
tak dan˘ ãlensk˘ stát rozhodne; poskytovatelé
platebních sluÏeb jsou vÏdy povinni najít odpovídající vnitrostátní poplatek, kter˘ by byl vzorem pro urãení poplatku ;za pfieshraniãní
platby; povinnost ãlensk˘ch státÛ urãit pfiíslu‰né orgány a postupy pro vyfiizování stíÏností
a subjekty mimosoudního zjednávání nápravy.
Pro tento úãel ãlenské státy buì urãí nûkter˘
z jiÏ existujících subjektÛ (v pfiípadû âR finanãní arbitr) nebo zfiídí nové subjekty. Pfiíslu‰né orgány jsou povinny pfii obdrÏení stíÏnosti
informovat stranu, která stíÏnost podala, o existenci mimosoudních postupÛ vyfiizování stíÏností a zjednávání nápravy. Kromû toho je
pÛsobnost nafiízení roz‰ífiena i na pfieshraniãní
inkaso. Základní podmínkou fungování inkas
v rámci Jednotné oblasti, kterou nafiízení jmenuje, je, aby v‰echny úãty plátcÛ byly dosaÏitelné pro poskytovatele platebních sluÏeb
nacházející se v kterémkoli ãlenském státû, zejména proto, aby mohl pfiíjemce dávat podnût
v podobû hromadn˘ch platebních souborÛ a nemusel zadávat jednotlivé inkaso. Nafiízení dále
stanoví na pfiechodné období maximální moÏnou v˘‰i poplatku za jednu pfieshraniãní inkasní transakci (ve v˘‰i 0,088), kter˘ platí
poskytovatel platebních sluÏeb pfiíjemce poskytovateli plátce.
Souãasnû s nabytím úãinnosti nafiízení uplynula 1. listopadu 2009 téÏ lhÛta pro implementaci smûrnice Evropského parlamentu a Rady
2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluÏbách na vnitfiním trhu. Hlavním úkolem tûchto dvou pfiedpisÛ je zajistit, aby byl
inkasní systém v rámci Jednotné oblasti pro
platby v eurech stejnû jednoduch˘, efektivní
a bezpeãn˘ jako vnitrostátní systémy a souãasnû nebyl nákladnûj‰í.
Pfiipravili: TomበDumbrovsk˘
a Petra Pipková
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58