text 3 - Základní škola Chrudim Dr. J. Malíka

I N V E S T I C E
D O
R O Z V O J E
V Z D Ě L Á V Á N Í
PRACOVNÍ MATERIÁLY
K DĚJINÁM STŘEDOVĚKU
PRO DĚJEPIS V SEDMÉM ROČNÍKU ZÁKLADNÍ ŠKOLY
SESTAVIL ROMAN ANÝŽ
( ROZPRACOVÁNO)
Základní
ákladní škola Dr. Jana Malíka, Chrudim
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
OBSAH
Raný středověk (6. – 11. století) ..................................................................................................... 3
Text1: Změny na mapě Evropy na začátku středověku .................................................................................... 3
Text 2: Příchod Čechů pod Říp.................................................................................................................................. 5
Text 3: Šíření křesťanství ............................................................................................................................................ 6
Text 4: Křesťanství na Velké Moravě ...................................................................................................................... 7
Text 5: Počátky českého státu I ................................................................................................................................ 9
Text 6: Počátky českého státu II............................................................................................................................. 10
Text 7: Počátky českého státu III ........................................................................................................................... 11
Renesance (konec 13. – 16. století) .............................................................................................. 13
Text 1: Nový věk ......................................................................................................................................................... 13
Text 2: Knihtisk ............................................................................................................................................................ 15
Text 3: Objevné plavby ............................................................................................................................................. 17
Text 4: První setkání v severní Americe ............................................................................................................... 18
Text 5: Tortilla, bramborová kaše a krocan ........................................................................................................ 19
Text6: Reformace ....................................................................................................................................................... 20
Text 7: Bartolomějská noc ....................................................................................................................................... 21
2
RANÝ STŘEDOVĚK
(6. – 11. STOLETÍ)
T EXT 1: Z MĚNY
NA MAPĚ E VROPY NA ZAČÁTKU STŘEDOVĚKU
V roce 476 se definitivně zhroutila vláda císařů Západořímské říše. Již dříve na její
území pronikaly germánské kmeny ze severu. Nyní však začalo skutečně velké
stěhování, říkáme mu stěhování národů. Germáni a Slované, Hunové, Maďaři
a mnozí další hledali na území Říma kořist v podobě nechráněných měst a vesnic, ale
také novou zem a půdu k usazení. Na konci antiky a na začátku středověku byla
Evropa velmi neklidným kontinentem.
ÚKOL: NÁSLEDUJÍCÍ ODSTAVCE JSOU LEGENDOU K MAPĚ NA DALŠÍ STRANĚ. OZNAČ KAŽDÝ ODSTAVEC
BARVOU A STEJNOU BARVU POUŽIJ PRO VYBARVENÍ ÚZEMÍ ŘÍŠÍ A SMĚRŮ POHYBU KMENŮ V MAPĚ.
o Nejdříve Evropu ze severu zaplavily germánské kmeny, později ze severovýchodu
přišly kmeny slovanské.
o Germánští Frankové založili na západě Evropy, na území dnešní Francie a Německa
velmi mocnou a úspěšnou Franskou říši.
o Germánští Anglové a Sasové se přeplavili přes moře do Británie a založili
v její jihovýchodní části mnoho malých království.
o Slované založili v 9. století ve střední Evropě říši, známou pod názvem
Velká Morava. Její centrum bylo v povodí moravských řek, její vliv však sahal
mnohem dále.
o Poté, co na poč. 10. stol. zničili Velkou Moravu, usadili se Maďaři v Panonské nížině.
o Slované na východě Evropy založili, pravděpodobně s přispěním švédských Varjagů,
na území dnešní Ukrajiny, Běloruska a Ruska velkou říši jménem Kyjevská Rus.
o Římané na jihovýchodě Evropy – na Balkánu a ve východním středomoří stěhování
národů přečkali a jejich říše (Byzanc) zůstala velmi mocnou po celý středověk.
o Od 8. do 11. století podnikali seveřané ze Skandinávie, známí jako Vikingové,
dobyvačné výpravy po celém evropském pobřeží. V severní Francii získali zemi,
která byla po nich nazvána Normandie. Vikingové napadali britské pobřeží, Irsko,
Sicílii ve Středozemním moři, osídlili Island, dopluli do Grónska a Ameriky.
o V 7. století vzniklo v Arábii nové náboženství – islám. Jeho přívrženci dobyli během
několika staletí obrovský kus tehdy známého světa. Obsadili pobřeží severní Afriky,
útočili na Byzanc, Sicílii, dobyli Pyrenejský poloostrov a zaútočili i na Franskou říši.
3
4
T EXT 2: P ŘÍCHOD Č ECHŮ
POD Ř ÍP
O příchodu Slovanů (Čechů?) do Čech a na Moravu hovoří především archeologické
nálezy. Přímé písemné zprávy se nedochovaly. Nejstarším písemným popisem této
události jsou úvodní stránky kroniky pražského kněze Kosmase, který žil a psal ve
12. století:
„Když
Když do těchto pustin vstoupil člověk,
člověk, ať to byl kdokoli - neznámo s kolika
lidmi –,, hledaje příhodných míst k lidským příbytkům, přehlédl bystrým
zrakem hory a doly, pláně a stráně, a tuším kolem hory Řípu mezi dvěma
řekami, Ohří a Vltavou, prvá zřídil sídla,
sídla, prvá založil obydlí a radostně na zemi
postavil bůžky,, jež s sebou na ramenou přinesl. Tehdy starosta, jehož ostatní
jako pána provázeli, mezi jiným takto promluvil ke své družině: ‚Druhové, kteří
jste nejednou snášeli se mnou těžké trudy cesty po neschůdných lesích,
zastavte se a obětujte oběť příjemnou svým bůžkům, jejichž zázračnou
pomocí jste konečně přišli do této vlasti, kdysi osudem vám předurčené. To
jest ona, to jest ona země, kterou jsem vám – jak se pamatuji – častokrát
sliboval, země nikomu nepoddaná,, zvěře a ptactva plná, sladkým medem
a mlékem vlhnoucí, a jak sami pozorujte, podnebím k obývání příjemná. Vody
jsou všude hojné a nadobyčej rybnaté. Zde se vám nebude ničeho
nedostávati, protože nikdo vám nebude škoditi. Ale když takový, tak krásný,
kr
a tak veliký kraj jest ve vašich rukou, rozvažte, jaké by bylo vhodné jméno pro
tuto zemi.‘ Ti hned jako z božského vnuknutí zvolali: ‚Poněvadž ty, otče, sloveš
Čech, kde najdeme lepší nebo vhodnější jméno, než aby i země slula Čechy?
Tehdy starosta, jsa dojat touto předpovědí svých druhů, jal se z radosti líbati
zemi, maje radost, že se má nazývati jeho jménem, pak vstal a obojí dlaň
zdvíhaje k nebeským hvězdám, takto počal mluviti: ‚Vítej mi, země zaslíbená,
tisícerými tužbami od nás vyhledávaná, kdysi
kdysi v časy potopy lidu zbavená, nyní
na památku lidstva nás zachovej bez pohromy a rozmnožuj naše potomstvo
od pokolení do pokolení‘.“
pokolení
Kosmova kronika česká, 12. století, slovanský bůžek z 9. – 11. století
Kronikář Kosmas tyto řádky napsal zhruba čtyři sta let poté, co Čechové do země
přišli. Podle vlastních slov čerpal z „vyprávění starců“. Mohli bychom proto jeho
vyprávění odmítnout, jako pohádku pro děti, jako něco, co jen těžko můžeme brát
vážně – to bychom
hom se však unáhlili. Kosmovo vyprávění obsahuje mnoho zajímavého.
Archeologické nálezy skutečně dokládají, že nejstarší slovanské osídlení se
soustřeďovalo kolem hory Říp. Vědci dnes soudí, že položením kmenových bůžků do
magického středu nové země a vykonáním
vykonáním oběti, skutečně mohl kmen rituálně
obsadit zemi. Slované možná své bůžky nazývali „dědci“ a mysleli tím své předky.
Slova dědic, dědit, dědina ukazují na to, že něco vlastnit můžeme jen tehdy, když nám
to naši „dědci“ svěří. Teprve tehdy, když Čechové
Čechové „na zemi postavili své bůžky“
a obětovali jim, země se stala jejich. Hezké, co?
5
Historik Dušan Třeštík, odborník na dějiny raného středověku, se navíc domnívá, že
mýtické vyprávění o příchodu Čechů může záměrně zkreslovat, či zakrývat některé
méně krásné skutečnosti. Jednou z nich může být způsob, jakým Čechové přišli do
země. Existují dobré důvody se domnívat, že to nebylo příliš mírumilovně – písemné
prameny o útocích Slovanů na Byzanc je nelíčí jako mírumilovné zemědělce… Kdyby
však Čechové zem obsadili vojensky, proč by takové hrdinství tajili? Možná proto, že
zaútočili na své vlastní „příbuzné“ – slovanské osadníky, kteří přišli o několik
desetiletí dříve, odpovídá Třeštík.
ÚKOL: PŘIPRAV SE SPOLUŽÁKY KRÁTKÉ DIVADLO NA TÉMA PŘÍCHOD ČECHŮ POD ŘÍP. VAŠE HRA MUSÍ
ZAČÍT A SKONČIT ZVÝRAZNĚNÝMI SLOVY Z KOSMOVY KRONIKY A MUSÍ SE V NÍ OBJEVIT I DALŠÍ ZVÝRAZNĚNÁ SLOVA Z TEXTU. KROMĚ KOSMOVY KRONIKY SE MŮŽETE INSPIROVAT I NÁZORY HISTORIKA DUŠANA
TŘEŠTÍKA.
T EXT 3: Š ÍŘENÍ
KŘESŤANSTVÍ
Na rozdíl od pozdní antiky, kdy se lidé stávali křesťany dobrovolně, v raném
středověku k přijetí nového náboženství byli většinou nuceni. Buď svým vlastním
knížetem, pro kterého křesťanství bylo prestižní záležitostí nebo kněžími z ciziny,
nezřídka doprovázenými vojskem. Některé kmeny přijaly nové náboženství smířlivě,
jiné váhavě, některé vůbec a jejich lidé byli do posledního pobiti…
Vypráví se příběh o posledním pohanském králi germánských Frísů Radbodovi,
který se téměř (!) stal křesťanem. Údajně stál již jednou nohou v křestní kádi,
když ho napadlo se zeptat, zda jeho předkové, králové a princové Frísů, jsou
v nebi nebo v pekle. Dostalo se mu odpovědi, že samozřejmě v pekle, protože
nebyli pokřtěni. Na to Radbod prohlásil, že se bude raději péci v pekle spolu
s nimi než užívat nebeských radostí s nějakými mizernými cizinci.
ÚKOL: ROZHODNI, KTERÉ SKUTEČNOSTI Z ÚRYVKU O KNÍŽETI RADBODOVI VYPLÝVAJÍ?
1.
2.
3.
4.
5.
Kníže Radbod měl obavy, že skončí v pekle.
Radbod zůstal pohanem.
Radbod si velmi vážil svých předků.
Pohanský kníže nebyl příliš odvážný.
Nechat se pokřtít znamenalo pro pohany rozejít se s minulostí.
ÚKOL: KŘESŤANSTVÍ POSTUPNĚ NAHRADILO TISÍCILETOU POHANSKOU TRADICI VŠECH EVROPSKÝCH
NÁRODŮ. KELTSKÉ, GERMÁNSKÉ, SLOVANSKÉ, ŘECKÉ A ŘÍMSKÉ NÁBOŽENSTVÍ ČASEM ZANIKLO.
JE TO OPRAVDU TAK? ZDÁLO BY SE, ŽE ANO, JENŽE:
•
6
Hlavní křesťanské svátky odpovídají důležitým svátkům pohanským. Například
křesťanské Velikonoce oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Oslavovali je však
už pohané, jako oživení země, po „mrtvolné“ zimě.
•
Křesťané oslavují o vánocích narození Ježíše Krista. Lidé však odpradávna
oslavovali znovuzrození slunce o zimním slunovratu, pár dní před
křesťanskými vánoci.
•
Mnoho křesťanských kostelů vyrostlo na místech původních pohanských
svatyní.
•
Někteří křesťanští svatí se nápadně podobají bohům, bohyním a hrdinům
původních pohanských obyvatel.
ÚKOL: SHRŇ INFORMACE V ODRÁŽKÁCH DO JEDNÉ VĚTY, NEBO SOUVĚTÍ (VYSTIHNI HLAVNÍ MYŠLENKU).
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
ÚKOL: PŘEVEĎ JEDNU NEBO VÍCE Z ODRÁŽEK DO GRAFICKÉ PODOBY.
T EXT 4: K ŘESŤANSTVÍ
NA V ELKÉ M ORAVĚ
Proč se vůbec pohanští králové chtěli stát křesťany? Ačkoli římskou říši porazili
a rozvrátili, v podstatě ji obdivovali. To není nic neobvyklého. Stalo se to mnohokrát
v dějinách, i samotnému Římu, když dobyl řecké městské státy, které obdivoval
a jejichž kulturu přijal za svoji.
Nejmocnější pohanští vládcové, jako byl třeba francký král Karel Veliký, přijali římské
náboženství a snažili se v každém ohledu obnovit římskou tradici. Křesťanství se brzy
stalo pro vůdce raně středověké společnosti prestižní záležitostí, módou, nutnou
podmínkou pro to, aby je svět bral vážně.
Pochopili to i Moravští vládcové a velmoži, kteří stáli na počátku 9. století u zrodu
říše, kterou byzantský císař nazval Velká Morava. Zvali tedy na svá sídla kněze
z Francké říše, z Itálie a z Dalmácie již na začátku 9. století. Písemné prameny hovoří
o pokřtění moravských knížat v roce 831.
Velkomoravští vládci nešli pouze s dobou, jejich ambice byly vyšší. Kníže Rastislav
(846-870) dobře věděl, že jeho říše nevydrží tlak mocného východofranckého
souseda a jejího vládce římskoněmeckého císaře, pokud nebude chráněna někým
skutečně mocným. Nejlépe samotným papežem – hlavou všech křesťanů, mužem
přinejmenším stejně mocným, jako byl císař. Rozhodl se tedy ve své zemi zřídit
7
arcibiskupství. Arcibiskupové se zodpovídali samotnému papeži v Římě, a byli jím
také chráněni. Pokud by se Moravanům podařilo zřídit arcibiskupství, Frankové by již
nemohli na Velkou Moravu tak snadno útočit a země by pojistila svoji samostatnost.
Na tomto plánu však bylo třeba ještě zapracovat, především sjednotit a vzdělat
kněze Velké Moravy. Když se pasovský biskup, v jehož pravomoci církevní záležitosti
na Velké Moravě byly, k ničemu neměl, požádal Rastislav o pomoc byzantského
císaře. Ten přání vyhověl a v roce 863 poslal na Moravu dva učence – Konstantina
Filosofa a jeho bratra Metoděje. Oba bratři měli se Slovany zkušenosti a tak se
rozhodli působit na velkomoravské kněží v jejich vlastním jazyce – tehdy si slovanské
jazyky byly ještě mnohem podobnější, než dnes. Konstantin dokonce vytvořil pro
tento jazyk písmo hlaholici.
Po patnácti letech působení se bratři vydali do Říma, požádat o svolení založit na
Moravě arcibiskupství. Papež jim toto svolení v roce 880 skutečně dal. Metoděj se
stal prvním moravským arcibiskupem.
Volně s využitím Velkomoravská říše I, pořad ČRo6, 31. 7. 2002, upraveno, kráceno.
ÚKOL: S POMOCÍ TEXTU VYTVOŘ KRÁTKÝ ČLÁNEK/NÁPIS (MAXIMÁLNĚ PĚT VĚT), KTERÝ BY MOHL BÝT
VYTESÁN NA PAMÁTNÍKU KONSTANTINA A METODĚJE.
.........................................................................
.........................................................................
.........................................................................
.........................................................................
.........................................................................
.........................................................................
8
T EXT 5: P OČÁTKY
ČESKÉHO STÁTU I
Už víme, že každá raně středověká říše, která chtěla přežít, dříve, či později přijala
křesťanství. Přijal ho i kmen Čechů, tedy – jak víme – především jeho kníže. Tím byl
ve druhé polovině 9. století vládce středních Čech Bořivoj I., potomek bájného
Přemysla Oráče – tedy Přemyslovec. Podle některých zpráv byl pokřtěn na Velké
Moravě arcibiskupem Metodějem. Ve svém sídle na Levém Hradci, severně od Prahy,
poté založil pravděpodobně první křesťanský kostel v Čechách Sv. Klimenta. Co
o počátcích českého státu soudí historik Dušak Třeštík, odborník na toto období?
Nový přemyslovský stát byl samozřejmě křesťanský, soustředěný zejména
okolo světců z přemyslovské dynastie (sv. Ludmily a sv. Václava – pozn. RA),
ale svým způsobem byl i starší, předkřesťanský. Přemyslovský kníže byl až do
konce 12. století nástupcem bájného Přemysla Oráče a teprve ve druhé řadě
byl správcem věčného knížete, panujícího Čechům na nebesích – svatého
Václava. Knížata nastupovala na kamenný stolec uprostřed Pražského hradu
podle rituálu, který se nijak nezměnil od starých „pohanských“ dob. To vše by
nebylo srozumitelné, nemohlo by fungovat, kdyby neexistovala nějaká živá
tradice starých, předkřesťanských mýtů, kdyby Přemyslovci neadaptovali pro
své potřeby prakticky celou tradici kmene Čechů. Proto se v Čechách
zachovalo to, co podle Aloise Jiráska nazýváme „staré pověsti české“. Jinde,
kde taková přímá vazba na předkřesťanské tradice chyběla, se to nepodařilo.
Své „bájné dějiny“ nemají zdaleka všechny evropské národy.
Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů, NLN, 2003, s. 16, upraveno, kráceno.
ÚKOL: KDO BYL PŘEMYSL ORÁČ? PŘIPOMEŇ SI JEHO PŘÍBĚH, PŘÍPADNĚ SÁHNI PO STARÝCH POVĚSTECH
ČESKÝCH. VZPOMEŇ SI NA DALŠÍ BÁJNÉ POSTAVY ČESKÝCH DĚJIN.
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
ÚKOL: VYSVĚTLETE SLOVO ADAPTOVAT (ZVÝRAZNĚNO V TEXTU), JAKÝM ČESKÝM SLOVEM BY HO BYLO
MOŽNÉ NAHRADIT?
________________________________________________________________________________________________________
ÚKOL: ZVÝRAZNI V TEXTU ARGUMENTY, KTERÝMI HISTORIK TŘEŠTÍK PODPÍRÁ SVOJI DOMNĚNKU,
ŽE PŘEMYSLOVSKÝ STÁT SI PODRŽEL POHANSKÉ TRADICE KMENE ČECHŮ.
ÚKOL: VYMYSLI VHODNÝ NÁZEV ÚRYVKU.
________________________________________________________________________________________________________
9
T EXT 6: P OČÁTKY
ČESKÉHO STÁTU II
Prvním kostelem v Čechách byl tedy pravděpodobně Sv. Kliment na Levém Hradci.
Důležitější byl však ten druhý, který vyrostl kolem r. 885 na místě pozdějšího
Pražského hradu. Bořivoj ho zasvětil Panně Marii a postavil ho tam, kde měli
svobodní Čechové sněm a kamenný trůn, na který dosazovali svá knížata. Tady je
jeho obrázek:
ÚKOL: PROČ BYL KOSTEL PANNY MARIE PRAVDĚPODOBNĚ VÝZNAMNĚJŠÍ NEŽ SV. KLIMENTA?
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
ÚKOL: PROČ HO BOŘIVOJ UMÍSTIL PRÁVĚ NA MÍSTO SNĚMOVNÍHO POLE A KAMENNÉHO STOLCE?
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
ÚKOL: ODHADNI VELIKOST KOSTELA. CO BY MOHLO V ODHADU POMOCI?
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
Nákres archeologické situace kostela Panny Marie na II. nádvoří Pražského hradu.
Podle archeologa Ivana Borkovského. Z knihy Dušana Třeštíka: Počátky Přemyslovců,
NLN, 1997, s. 337.
10
Bořivoj a jeho žena Ludmila byli první spolehlivě křesťanský knížecí pár Čechů. Český
stát však zakládali až jejich synové a vnukové – Spytihněv, Vratislav, Václav
a Boleslav. Ti definitivně přesídlili do Prahy a začali budovat Pražský hrad. Stavěli
další kostely, vedli diplomatické i skutečné boje se sousedy, rozšiřovali svou moc,
stavěli tvrze a hrady. Bohužel, mnoho toho o zakladatelích středověkého českého
státu nevíme, a tím, co víme, si navíc nemůžeme být zcela jisti. Jak to? Historik
Třeštík píše:
Dějiny vznikajícího českého státu jsou vlastně rodinnou historií Bořivoje
a Ludmily, jejich synů a vnuků. Nevěděli bychom o ní téměř nic, kdyby
Boleslav nebyl dal zabít Václava a jejich matka Drahomíra kněžnu Ludmilu
a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích musely
být psány legendy a právě tyto spisy jsou hlavním pramenem, z něhož
čerpáme své vědomosti. Legendy však nejsou životopisy, jsou to pobožné
příběhy, kde má legendista za úkol světcův život vylíčit jako potvrzení jeho
svatosti. Sepisovaly se podle zavedených předloh, často bez ohledu na
skutečnost.
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, s. 7, upraveno, kráceno.
Dvojí život knížete Václava, National Geographic 10/2006, s. 32, upraveno,
kráceno.
ÚKOL: ZVÝRAZNI V TEXTU PŘEDCHOZÍHO ÚRYVKU JMÉNA PRVNÍCH ČESKÝCH SVĚTCŮ.
ÚKOL: V ČEM JE PODLE TŘEŠTÍKA POTÍŽ PŘI ZKOUMÁNÍ ŽIVOTA PRVNÍCH GENERACÍ PŘEMYSLOVSKÉ
KNÍŽECÍ RODINY?
____________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
T EXT 7: P OČÁTKY
ČESKÉHO STÁTU III
Klíčovou událostí dějin vznikajícího českého státu je to, co se stalo 28. září roku 935
na hradě ve Staré Boleslavi. Jenže! Co se tam přesně stalo, popravdě nevíme.
Legendy vypráví, že tam Boleslav zabil svého staršího bratra, tehdy vládnoucího
knížete Václava. Legendy vesměs líčí Boleslava, jako podlého a ďáblem ponoukaného
surovce a Václava, jako zbožného, mírného a moudrého vládce. Jenže víte jak je to
s legendami… Možná, se celá věc seběhla jinak, než píší mniši. Každopádně mrtvý
Václav, taky dobrý Václav, možná dokonce ještě lepší. Stal se totiž svatým patronem
Čechů, symbolem české země. Pozdější čeští králové vládli „jen“ jako jeho správci.
Korunovační klenoty nesly jeho jméno. Píseň „Svatý Václave“ provázela Čechy na
bojištích, i v chrámech. Socha knížete na koni na Staroměstském náměstí je
koneckonců dodnes místem, kde se schází lidé vždy, když se v Čechách něco děje. Jak
se Václav stal světcem? Historik Petr Kubín píše:
Největší záhadou kolem sv. Václava jsou samotné počátky jeho uctívání. Nebyl
prohlášen za svatého papežem, ani řezenským biskupem, kterému byli
11
Čechové až do založení pražského biskupství v roce 973 podřízeni. Zbývá tedy
jediná možná autorita, která mohla nový kult vyhlásit – panovník. Ale to
paradoxně znamená, že kult sv. Václava ustanovil jeho vrah! Václavovo tělo
bylo převezeno z Boleslavi do Prahy a pro jeho nový hrob byla rozšířena
rotunda sv. Víta, tyčící se na nejvyšším pahorku Pražského hradu. Následné
přestavby tohoto chrámu pak vždy respektovaly místo mučedníkova hrobu,
nad kterým v gotické době vyrostla nádherná Svatováclavská kaple jako jakási
velesvatyně pražské katedrály.
Historik Petr Kubín: Kavárna – víkendová příloha Mladé Fronty Dnes,
26. 9. 2009, upraveno, kráceno.
ÚKOL: PROČ BY BOLESLAV, KTERÝ PRAVDĚPODOBNĚ VÁCLAVA ZABIL, ZAKLÁDAL JEHO KULT?
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
ÚKOL: EXISTUJE DNES VÁCLAVŮV HROB? KDE BYSTE HO HLEDALI, POKUD EXISTUJE?
________________________________________________________________________________________________________
ÚKOL: KNÍŽE VÁCLAV JE DVOJÍ. CO TO ZNAMENÁ? JEDEN VÁCLAV ŽIL NA POČÁTKU 10. STOLETÍ, BYL
KNÍŽETEM ČECHŮ – O NĚM TOHO MNOHO NEVÍME, MŮŽEME SE POUZE DOMNÍVAT, VZNÁŠET OTÁZKY.
DRUHÝ VÁCLAV JE VZNEŠENÝ KNÍŽE SV. VÁCLAV, PATRON A SYMBOL NAŠÍ ZEMĚ – TO JE VÁCLAV
VYMYŠLENÝ, PROTO VŠAK NE MÉNĚ DŮLEŽITÝ! TATO SKUTEČNOST, JE DŮKAZEM TOHO, ŽE DĚJINY
NEJSOU POUZE FAKTA, DĚJINY TVOŘÍME, DOMÝŠLÍME, RŮZNĚ CHÁPEME A POUŽÍVÁME.
VÁCLAV, RANĚ STŘEDOVĚKÝ KNÍŽE ČECHŮ
OTÁZKY…
12
NÁŠ KNÍŽE VÁCLAV, PATRON A OCHRANITEL
FAKTA…
RENESANCE
(konec
konec 13.
13 – 16. století)
T EXT 1: N OVÝ
VĚK
Schoval sis sešity z nižších tříd nebo nějaké jiné staré věci? Když v nich listujeme,
často se divíme, jak jsme se za tu krátkou dobu, která mezitím uplynula, změnili.
Divíme se, co jsme si tenkrát psali.
psali. Divíme se chybám i dobrým věcem. A přitom jsme
si vůbec neuvědomovali, jak se měníme. Tak to chodí i ve světových dějinách.
Bylo by krásné, kdyby se najednou objevili v ulicích trubači a zvěstovali: „Haló, začíná
nová doba!“ Probíhá to však jinak: Lidé mění své názory a stěží si toho všimnou.
A pak najednou to zpozorují, jako ty, když ses podíval do starých sešitů. Lidé jsou pak
velmi hrdí a prohlašují: „Žijeme v nové době.“ A často ještě dodávají: „Dřív byli lidé
hloupí.“
Něco podobného se odehrálo v době po roce 1400 v italských městech, zejména
v bohatých a velkých městech střední Itálie, především ve Florencii. Florenťané
zjistili, že jsou jiní, než byli ve středověku. Že dbají na jiné věci, že jim připadá krásné
něco jiného než jejich předkům. Už dávno si nedali poroučet od německých císařů,
nebáli se s nimi utkat v boji. Byli tak svobodní a nezávislí, jako byli kdysi občané
athénští. Staré katedrály a staré obrazy jim připadaly ponuré a strnulé, staré mravy
nudné. Hledali něco, co by bylo právě tak svobodné, nezávislé a nesešněrované, jak
se jim to líbilo. A tu objevili starověk. Opravdu objevili. Už je vůbec nezajímalo, že ti
tehdejší lidé byli pohani. A jen žasli, co to bylo za schopné lidi. Jak volně diskutovali
o všech otázkách přírody a světa,
svě jak se o všechno zajímali.
Latinské a řecké knihy šly na dračku. Jako by celý čas mezi tím byl jen sen, jako by se
svobodná Florencie měla stát městem jako Athény nebo Řím. Lidé měli najednou
pocit, že se znovu zrodil onen starý, dávno uplynulý čas řecké
řec a římské kultury. Sami
se cítili jako znovuzrození díky těmto starým výtvorům. Proto Florenťané často
mluvili o „rinascimento“ - to znamená česky „znovuzrození“, obvykle se užívá cizí
slovo renesance. Co bylo mezi tím, za to mohli - mysleli si lidé tenkrát
tenk
- divocí
Germáni, kteří zničili římskou říši. Florenťané nyní chtěli probudit ducha bývalých
časů.
Lidé však nepátrali jen po starých věcech. Začali se také dívat na přírodu nově a bez
předsudků jako Athéňané před 2000 lety. Objevili, jak krásný je svět,
svě nebe a stromy,
lidé, květiny, zvířata. Malovali věci, jak je viděli. Už ne slavnostně, velkolepě a svatě,
jak byly zobrazovány příběhy o světcích v knihách mnichů a na oknech dómů, nýbrž
pestře a vesele, nenuceně a přirozeně, jasně a přesně - takové chtěli
cht mít lidé všecko.
Otevřené oči a činorodost, to bylo i v umění to nejlepší. Proto také žili tenkrát ve
Florencii ti největší malíři a sochaři. Tito malíři nejenže seděli jako poctiví řemeslníci
před svými obrazy, aby zobrazili svět. Chtěli také rozumět tomu všemu, co malovali.
13
Zejména jednomu malíři ve Florencii vůbec nestačilo malovat dobré a krásné obrazy.
A přitom byly jeho obrazy dokonce ty nejkrásnější. Chtěl vědět, jaké vlastně jsou
všechny ty věci, které maloval, a jak všechno navzájem souvisí. Tento malíř se
jmenoval Leonardo da Vinci. Byl synem vesnické děvečky a žil v letech 1452 - 1519.
Chtěl vědět, jak vypadá člověk, když pláče, a jak vypadá člověk, když se směje, jak
vypadá lidské tělo uvnitř - svaly, kosti a šlachy. Tak si vždycky vyprosil těla zemřelých
ze špitálů a pitval je a zkoumal. To bylo tenkrát něco zcela neobvyklého. Leonardo
u toho však nezůstal. Díval se novýma očima na rostliny a zvířata a přemýšlel, jak to
asi dělají ptáci, že mohou létat. Byl první člověk, který přesně a podrobně zkoumal
možnost postavit umělého ptáka, létací stroj. A byl přesvědčen, že se to jednou
podaří. Zabýval se celou přírodou. Ale ne tak, že by listoval v Aristotelových spisech
nebo v učebnicích Arabů. Vždycky chtěl vědět, jestli to, co se v nich dočetl, souhlasí
i ve skutečnosti. Tak otvíral oči dokořán a jeho oči viděly víc než oči jakéhokoli
člověka předtím. Protože Leonardo se nejen díval, on také přemýšlel. Když chtěl
například vědět, proč se ve vodě tvoří víry nebo proč horký vzduch stoupá do výše,
tak si to zkrátka vyzkoušel. Nedal moc na vyčtené moudrosti svých současníků a byl
prvním člověkem, který začal zkoumat věci v přírodě pomocí pokusů. Svá pozorování
kreslil a zapisoval na lístky a do sešitů, které se mu stále víc hromadily. Když si dnes
prohlížíme jeho zápisky, nevycházíme z úžasu, že jediný člověk toho mohl tolik
prozkoumat a poznat, o čem tenkrát nikdo nic nevěděl a vlastně ani vědět nechtěl.
Ale jen několik málo jeho současníků tušilo, že tento slavný malíř objevil tolik nových
věcí a že měl tak neobyčejné názory. Leonardo byl levák a psal opačným směrem
a drobným písmem, takže jeho zápisky se nedaly snadno číst. Možná mu to bylo spíš
vhod, protože tenkrát nebylo vždy úplně bezpečné mít nezávislé mínění. V jeho
poznámkách například najdeme větu: „Slunce se nepohybuje.“ Jinak nic dalšího. Ale
my z toho můžeme poznat, že Leonardo věděl, že Země se točí kolem Slunce a ne
obráceně, jak lidé věřili celé tisíce let předtím.
E. H. Gombrich: Stručné dějiny světa pro mladé čtenáře, Argo a Triton 2007,
s. 152 – 155, upraveno.
14
ÚKOL: VITRUVIUS - SLAVNÁ KRESBA LEONARDA DA VINCIHO. ŘEKNĚME, ŽE ZOBRAZUJE RENESANČNÍHO
ČLOVĚKA. CO BY ASI ŘÍKAL O SVÉ DOBĚ? CO BY SI O NÍ MYSLEL? NAPIŠ DO BUBLIN PŘÍMOU ŘEČ V PRVNÍM
PÁDU A V PŘÍTOMNÉM ČASE. VYUŽIJ ÚVODNÍ ČLÁNEK.
http://idmilano.com/blog/wp-content/photos/vitruvian_man.jpg
T EXT 2: K NIHTISK
Výroba knihy, ať už obrovského svazku přivázaného ke čtecímu pultu nebo elegantní
knížečky vhodné do dětské ruky, byla dlouhá a pracná. Změna, která se odehrála
v polovině patnáctého století v Evropě, nejenže snížila počet hodin potřebných
k výrobě knihy, ale rovněž dramaticky zvýšila počet vyrobených knih. Touto změnou
byl samozřejmě vynález knihtisku.
K tomu došlo někdy ve čtyřicátých letech patnáctého století. Mladý rytec a brusič
drahokamů z mohučské arcidiecéze Johann Gutenberg po několik let experimentoval
a na financování svého podniku si půjčoval velké částky peněz. Podařilo se mu
vymyslet všechny podstatné součásti tisku, které se pak používaly až do dvacátého
století: formy na odlévání písmen, tiskařský lis kombinující prvky používané ve
vinařství a knihvazačství a inkoust na bázi oleje – nic z toho do té doby neexistovalo.
Konečně mezi lety 1450 a 1455 Gutenberg zhotovil bibli o dvaačtyřiceti řádcích na
každé stránce – první knihu, která kdy byla vytištěna – a vzal s sebou vytištěné
stránky na Frankfurtský veletrh. Díky mimořádně šťastné náhodě se zachoval dopis
jistého Enea Silvia Piccolominiho kardinálu Carvajalovi, psaný 12. března 1455 ve
Wiener Neustadtu, v němž Jeho Eminenci sděluje, že na trhu viděl Gutenbergovu
bibli:
15
Neviděl jsem žádnou celou bibli, ale viděl jsem jistý počet pětistránkových
knížeček několika biblických knih s velmi jasným a správným písmem a úplně
bez chyb, které by Jeho Eminence snadno dokázala přečíst i bez brýlí. Pokusím
se, nakolik to bude možné, tuto bibli objednat a jeden výtisk pro vás zakoupím.
Obávám se však, že to asi nebude možné, protože, abych tak řekl, ještě než
byly knihy dokončeny, už se o ně hlásili zákazníci.
Dopady Gutenbergova vynálezu byly okamžité a mimořádně dalekosáhlé, neboť
mnoho čtenářů si záhy uvědomilo jeho velké výhody: rychlost, jednotnost textů
a relativně nízká cena. Sotva několik let poté, co byla vytištěna první bible, prosadily
se tiskařské lisy po celé Evropě. Poprvé od vynálezu písma bylo náhle možné
zhotovovat materiál k četbě rychle a ve velkém množství.
Neměli bychom zapomenout, že tisk navzdory běžným proroctvím o konci světa
nevymýtil oblibu ručně psaného textu. Naopak, Gutenberg a jeho následovníci se
pokoušeli napodobovat umění písařů a většina inkunábulí má rukopisný vzhled.
I když byl knihtisk koncem patnáctého století již dobře zavedený, péče o elegantní
písmo nevymizela.
Alberto Manguel: Dějiny čtení, Host, Brno 2007, s. 174 – 177, upraveno, zkráceno,
uvedeno bez poznámkového aparátu.
ÚKOL: GRAF ZOBRAZUJE POČET TISKŮ VYDANÝCH V NĚMECKÉM MĚSTĚ AUGSBURG V JEDNOTLIVÝCH
LETECH. JAKÉ RŮZNÉ INFORMACE LZE Z GRAFU ZÍSKAT?
http://www.uni-muenster.de/FNZ-Online/wissen/medienrevolution/quellen/augsburgi.jpg
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
16
T EXT 3: O BJEVNÉ
BJEVN
PLAVBY
Na sklonku středověku začaly
začal dálkovou mořeplavbu podporovat některé evropské
země, zejména Portugalsko a Španělsko. Portugalci dobylli svojí první kolonii v roce
1415. Šlo o strategicky významný severoafrický přístav Ceuta
Ceut [seuta]. Ovládajíce toto
bohaté město, pochopili, že Afrika je kontinent bohatý na slonovinu, zlato a další
cenné zboží. Patronem plánů toto bohatství získat se stal portugalský
p
princ Jindřich,
zvaný Mořeplavec. Tento muž nashromáždil značné množství geografických znalostí
o tehdejším světě i technických pomůcek k mořeplavbě a začal organizovat další
výpravy.
Roku 1433 obepluli Portugalci mys Bojador [bochador], o němž se do té doby věřilo,
že kdo jej obepluje, zahyne horkem. Příští plavby pak byly vskutku objevné
a pomáhaly Evropanům poznávat pobřeží Afriky a její bohatství.
V polovině 15. století zničili Osmanští Turci definitivně zbytky Byzantské říše a ovládli
Balkán a východní Středomoří.
Středomoří Velmi tím zkomplikovali evropský obchod s Orientem.
Pro
ro křesťany další důvod plavit se a hledat nové námořní cesty.
Roku 1488 se pod vedením zkušeného námořníka Bartolomea Diaze podařilo
Portugalcům dosáhnout nejjižnějšího cípu Afriky – Mysu dobré naděje.
V té době se o zámořské plavby pokoušelo již také Španělsko.
Španělsko Právě španělské
královně Isabele nabídl své služby italský mořeplavec Cristoforo Colombo.
Colombo Zastával
odvážný názor, že Země je kulatá a navrhoval,
na
že do Orientu
O
(do Indie) dopluje
západní cestou. Španělští
Š
učenci jeho návrh nejprve zavrhli (stejně jako předtím
Portugalci),, nakonec se však cesta na západ přece jen uskutečnila.
uskutečnila Po dobrodružné
dvouměsíční plavbě přistály 12. října roku 1492 tři španělské lodi u břehů ostrova,
který jeho obyvatelé nazývali Guanahani.. Španělé ho pojmenovali San Salvador a do
Evropy se vrátili se zprávou, že nalezli západní cestu do Indie.
Indie Ve skutečnosti dopluli
k ostrovům Karibské oblasti a jejich plavba je dodnes každému známá jako „objevení
Ameriky“. Amerických břehů sice dosáhli prokazatelně již kolem roku 1000 norští
Vikingové, to však bylo na dlouhá staletí zapomenuto. Americké domorodce však
dodnes nesprávně nazýváme Indiány (tedy obyvateli
yvateli Indie).
Portugalci v (zbytečné…) obavě,
obavě že Španělé v Indii získají nežádoucí vliv, narychlo
zorganizovali plavbu kolem Afriky. Kapitánem se stal Vasco da Gama [vašku da
Gama].. Výprava se uskutečnila v letech 1497-99
1497 99 a ač při ní více než dvě třetiny
námořníků zahynuly,
zahynul , portugalský dvůr byl nadšen, neboť zboží dovezené z Indie
náklady na plavbu bohatě zaplatilo.
Z mnoha dalších objevných plaveb zmiňme alespoň tu, kterou podnikl mezi lety 1519
a 1522 Portugal
ortugalec ve španělských službách Fernão
ão de Magalhães (latinsky můžeme
m
říkat Magelan). Ačkoliv během
b
plavby zahynul, jeho Victoria byla první lodí, která
uskutečnila plavbu kolem celého světa.
Volně s použitím http://cs.wikipedia.org/wiki/Zámořské_objevy,
http://cs.wikipedia.org/wiki/Zámořské_objevy upraveno, kráceno.
17
T EXT 4: P RVNÍ
SETKÁNÍ V SEVERNÍ A MERICE
Jednoho jinak obyčejného dne krátce po úsvitu si arawačtí obyvatelé Karibských
ostrovů povšimli na obzoru podivných lodí, mnohem větších než byly jejich dlabané
kanoe. Jak se tyto lodi přibližovaly, viděli na palubě lidi zvláštního vzhledu, se světlou
kůží, kteří dělali podivná gesta. Arawacká mládež postávala váhavě na břehu, až
několik odvážnějších mužů k záhadným lodím doplavalo.
Cizinci nabídli Arawakům červené čepice, skleněné korálky a další zvláštní drobnosti.
Výměnou za to jim Arawakové přinesli papoušky, bavlněná přadena, šipky a další
předměty. Pak cizinci vytasili meče, které Arawaci z neznalosti uchopili za čepele,
takže se pořezali. Toto neúmyslné prolití krve, bylo symbolickým aktem. Arawakové
a cizinci se na svět dívali z opačných úhlů a obě strany byly fascinovány tím, čím ti
druzí nebyli.
Tento první kontakt mezi domorodými Američany a Evropany se opakoval stále
častěji s tím, jak další podnikaví Evropané následovali tyto první lodi přes Atlantský
oceán. Ať již mořeplavci byli Španělé, Angličané, Francouzi nebo Portugalci, ať již
domorodí Američané byli Arawakové, Jurokové, Irokézové, Načezové nebo Aztékové,
první konfrontace byla obvykle táž – dvě kultury hledící na sebe z opačných konců
meče, každý v úžasu nad nepochopitelností toho druhého.
Když Evropané popisovali indiány, nezaměřovali se na to, kdo tito indiáni jsou, nýbrž
nato, kým nejsou. Pak pokračovali a popisovali, co domorodí lidé nemají. Amerigo
Vespucci, po kterém je Amerika pojmenována, psal, že indiáni nejsou ani muslimové,
ani židé. Poznamenal, že „jsou horší než pohani, protože jsme neviděli, že by někdy
obětovali nebo že by měli nějaký svatostánek.“ John Winthrop, Angličan, který
pomáhal založit kolonii v Massachusettském zálivu, zdůvodňoval své nároky na
indiánskou půdu tvrzením, že „neohrazují žádné pozemky, nemají žádná sídliště ani
ochočený dobytek“.
První setkání v severní Americe, Text č. 2 My a oni, Holocaust a lidské chování –
čítanka textů programu Tváří v tvář historii, AISIS 2003, zkráceno.
ÚKOL: SLEDUJ UKÁZKY Z FILMU „NESMRTELNÍ VÁLEČNÍCI: CORTÉZ“ (BBC, 2008). POZNAMENEJ SI, JAK
NA SEBE VZÁJEMNĚ HLEDĚLI ŠPANĚLÉ A AZTÉKOVÉ. KTERÉ INFORMACE Z ČLÁNKU PRVNÍ SETKÁNÍ
V SEVERNÍ AMERICE SE VE FILMU PODLE TEBE POTVRDILY?
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________
18
T EXT 5: T ORTILLA ,
BRAMBOROVÁ KAŠE A KROCAN
Nový svět obohatil náš jídelníček o množství plodin, u nichž si to dnes už mnohdy ani
neuvědomujeme a považujeme je za typicky evropské.
Nejdále došli v zemědělství Indiáni obývající území dnešního Mexika a Peru.
Nejdůležitější pěstovanou plodinou zde byla kukuřice. Mouka z ní byla základem
placek. Placky z kukuřičné mouky se v aztéckém Mexiku nazývaly tortilly a dnes se
v USA pomalu začínají stávat důležitou součástí rychlého a masově rozšířeného
stravování - podobně, jako např. hamburgery a pizzy.
Evropu ovšem mnohem více než kukuřice ovlivnily brambory, třebaže například na
našem území se začaly více pěstovat až na přelomu 18. a 19. století. Bramborám se
nejlépe dařilo na horských svazích And; zdejší obyvatelé, Aymarové zvaní též Collové,
postupem času vyšlechtili odrůdy schopné růst ještě v nadmořské výšce 4500 metrů.
Odborná literatura uvádí, že Aymarové měli ve svém jazyce okolo dvou set výrazů
pro nejrůznější odrůdy brambor, znali i jejich konzervaci prostřednictvím
dehydratace a takto získaná bramborová „moučka“ byla hlavní složkou jejich
jídelníčku. Konzumovala se podobně jako dnešní instantní bramborová kaše.
Zatímco v Novém světě rostla planě spousta rostlin, které bylo možné domestikovat,
u zvířat byla situace podstatně odlišná. V Americe došlo k ochočení krocana a v Peru
rovněž lamy - to bylo ale všechno a Aztékové kromě ryb a masa divoce žijících zvířat
konzumovali téměř výhradně stravu rostlinného původu.
Pokud se zaměříme na další plodiny pěstované v civilizovaných oblastech, neměli
bychom zapomínat na papriky a rajská jablíčka. Dnes bychom nejspíš předpokládali,
že jejich domovem je jižní Evropa, ale není tomu tak. Začali je pěstovat Aztékové,
přičemž, vzhledem k nedostatku úrodné půdy, k tomu použili tzv. plovoucí zahrady,
vlastně proutěné rohože položené na hladinu bahnitého a mělkého jezera Texcoko.
Kořeny na mnoha místech dosáhly dna a v době příchodu Španělů bylo celé jezero už
spíše sítí jednotlivých kanálů, než souvislou vodní plochou.
Dále nelze opomenout kakao, z něhož Aztékové připravovali čokoládu. Nápoj pili
horký a nejčastěji okořeněný vanilkou, nebo slazený medem divokých či domácích
včel. Ze střední Ameriky pochází i ananas, chili a avokádo, z Peru zase juka, okurka,
dýně, tykev a fazole. Zejména ty poslední měly velký význam a byly mnohde hned po
kukuřici nejdůležitější plodinou.
Pavel Houser „Z historie stravování: Předkolumbovská Amerika“ na:
http://scienceworld.cz/biologie/z-historie-stravovani-predkolumbovska-amerika3986 (11. 5. 2010), upraveno, zkráceno
ÚKOL: VYTVOŘ S POMOCÍ ČLÁNKU JÍDELNÍČEK Z JÍDEL, NA KTERÝCH BY SI EVROPANÉ PŘED OBJEVNÝMI
PLAVBAMI NEPOCHUTNALI.
19
T EXT 6: R EFORMACE
Téměř přesně sto let po smrti Jana Husa, v roce 1517, se proti nešvarům církve
postavil německý augustiniánský mnich Martin Luther. Jeho zápolení s papežem
a císařem tentokrát naštěstí neskončilo na hranici. Lutherovi a jeho přívržencům se
podařilo založit novou křesťanskou církev. Na rozdíl od českých husitů, kteří zůstali
před sto lety v podobném boji osamoceni, luteránství se šířilo, zejména v německých
zemích, velmi úspěšně. Protože luteránská knížata a města na říšském sněmu roku
1529 protestovala proti zákazu reformace ve Svaté říši římské, začalo se jim říkat
protestanti. Pod toto označení se později schovali i další, například následovníci
švýcarského reformátora Jeana Calvina – kalvinisté.
O co protestantům šlo? Podobně, jako Jan Hus odmítali fakt, že by církev mohla
sama (za úplatu) odpouštět některé hříchy, odmítali její bohatství a světskou moc,
odmítali podporovat papežské války a stejně tak nákladné stavby v Římě a dalších
městech papežského státu, důraz kladli na zbožnost každého křesťana v běžném
životě, zdůrazňovali důležitost Bible (podle toho se jim často říká evangelíci) atd.
Jak už to bývá, někteří lidé si vykládali Lutherovo (Calvinovo, Zwingliho…) učení po
svém, a tak vzniklo i mnoho nových sekt a církví, se kterými ani Luther nemohl
souhlasit. Některé skupiny vyhlašovaly války katolickým biskupům, uzavíraly se do
„svatých“ měst, apod.
Katolická církev nereagovala pouze podrážděně – zákazy a válčením. V letech 1545 –
1563 se v italském Tridentu sešel církevní koncil, jehož výsledkem byla snaha
katolickou církev očistit, napravit některé její chyby a zabránit tak protestantům, aby
získávali další přívržence. Tomuto účelu měl posloužit i zbrusu nový církevní řád,
Tovaryšstvo Ježíšovo – pověstní Jezuité.
Přes všechny snahy řešit rozkol mezi křesťany bez násilí (Luther ostře vystupoval
proti bojujícím německým sedlákům, Jezuité bojovali vzděláváním, divadlem apod.),
bylo 16. století obdobím krutých náboženských válek. Náboženská tolerance byla
zatím hudbou budoucnosti. Důkazem je i událost popsaná v textu 6.
ÚKOL: NAČRTNI JEDNODUCHÝ DIAGRAM PŘÍČIN A NÁSLEDKŮ REFORMACE CÍRKVE V 16. STOLETÍ.
PŘÍČINY
NÁSLEDKY
REFORMACE
(16. století)
20
T EXT 7: B ARTOLOMĚJSKÁ
NOC
Francie je zmítána náboženskou válkou. Katolíci a protestanti se už po léta vzájemně
napadají a zabíjejí. Když se stal Karel IX. ve svých deseti letech králem, ponechal
vládu své matce Kateřině Medicejské. Nyní se však králově důvěře těší
tě vůdce
protestantů, admirál de Coligny.
Coligny. Celé zemi hrozí zvrat. Aby utišila nenávist v zemi,
zosnovala Kateřina mírový svazek:
svazek manželství své dcery Margot s Jindřichem
Bourbonským, navarrským králem, jejím protestantským bratrancem. Coligny však
zatím připravuje
pravuje válku proti katolickému Španělsku. Musí být za každou cenu
zastaven. 18. srpna
s
roku 1572 je Paříž zmožena palčivým vedrem. Tisíce protestantů
přijeli z venkova, aby se zúčastnili svatebních oslav. Zaplavili celé město, všechny
ulice a hostince. Jejich
ich černý oděv a přísné vystupování jsou jen další provokací pro
Pařížany na pokraji vzpoury. Margotina svatba, symbol míru a smíření,
smíření tak podnítí
největší krveprolití v dějinách Francie.
Úvodní slovo k filmu Patrice Chéreauda Královna Margot (FRA, ITA, NĚM, 1994)
Édouard Debat-Ponsan
Debat
„Jednoho
Jednoho rána před pevností Louvre“.
Louvre (olej na plátně, 1880)
ÚKOL: KDO JSOU LIDÉ NA OBRAZE? JAKÉ OTÁZKY BYS JIM POLOŽIL(A) – ŽIVÝM I MRTVÝM. O REFORMACI,
O UDÁLOSTECH BARTOLOMĚJSKÉ NOCI?
21